11

2018

11/2018 PŘEDPLATNÉ: 267 310 085

&ɗ°§—Âd—¦—­™€£ Êɗª£°°™€
ÉÆ&Å2—©®—¦—ʼKÀ˗ª§¬
îîî¥êçØéâ¤éæÚâäØÞØñàåÜ¥Úñ
 BAND INFOS, MERCHANDISE AND MORE:
WWW.NUCLEARBLAST.DE
WWW.FACEBOOK.COM/NUCLEARBLASTEUROPE
NUCLEAR BLAST MOBILE APP FOR FREE
ON IPHONE, IPOD TOUCH + ANDROID!
Get the NUCLEAR BLAST mobile app NOW at
http://road.ie/nuclearblast FOR FREE or scan
this QR code with your smartphone reader!
OBSAH
LISTOPAD 2018
VYDÁNÍ 305
ROČNÍK 27 listopadu roku 1988 se

V v historii heavy metalu

stala událost, která žánr
v pozitivním smyslu slova
obohatila navěky. Americká
formace MANOWAR, která
80-81
COVER STORY
FIFTH ANGEL na svých prvních pěti albech
Síla a melodie (Pallová, Kozák) zhmotnila všechna myslitel-
ná klišé, jež vás v souvislosti
82-83 HAKEN se souslovím heavy metal
28-42 MANOWAR Prog (Kerek, Doležel) napadnou, nazvala svou šestou desku nekom-
Síla a příběhy Králů metalu promisně a zcela sebejistě „KINGS OF METAL“.
(Havlena, Pospíšil, Kozák, Vítek) 94-95 1968 Troufalost, jaké se do té doby neodvážili JUDAS
Historická studna (Merhaut) PRIEST, IRON MAIDEN ani nikdo jiný, kdo na po-
dobné ambice jen pomyslel. A tak se zrodil kult.
96-97 MASTER’S HAMMER Heroická oslava heavy metalu, která naprosto

INTERVIEW Kulturní špionáž (Pospíšil) pobláznila především evropský kontinent v čele

s největším metalovým trhem v tehdejším západ-
98 HOME SWEET HOME ním Německu. Pamatuji si situace, kdy na ilegální
78-79 AMARANTHE U čtenáře doma (Káva) černé burze v Ostravě (největším nelegálním trhu
Pop-metalová DNA (Havlena) nejen s heavy metalem v bývalém Českosloven-
112-119 ROCK HEART 2018, sku) bylo album „Kings of Metal“ nahrané na spo-
84-85 OPETH THREE DAYS GRACE, KAMELOT,
lečných kazetách, jejichž druhé strany nezaplnila
Chameleoni ve skále (Kerek) jen další metalová alba, ale i nahrávky Madonny,
FEKAL PARTY, ARKONA Sandry, DEPECHE MODE a dalších popových ikon
86-87 SLASH & MYLES KENNEDY Live (Dočkal, Ungerová, tehdejší doby. Tomu se říká fenomén. Po třiceti
Co nového u Konspirátorů? (Bílková) Musil, Třískala, Šmilauer) letech jsme se tedy rozhodli uchopit nejtroufa-
lejší počin v dějinách heavy metalu a do opratí
88-89 DARK GAMBALLE 120 Servis (Vítek) času zapřáhli vzpomínky zásadních aktérů. Spojili
Kreslíři jinotajů (Pospíšil) 122 Game Over – Hraj or Die (Šmilauer)
jsme se s ikonickým kytaristou Rossem the Bos-
sem a jeho následovníkem Davidem Shanklem,
90-91 BONFIRE jenž Rosse nahradil a do kapely nastoupil po vy-
Nehasnoucí rockový oheň (Bílková) dání desky „Kings of Metal“. Rozhovor Sparku
rovněž poskytl dvorní výtvarník kapely Ken Kelly,
92 ŠKWOR zpěvák VIRGIN STEELE David DeFeis, zpěvačka
Muzikant je jako klaun (Adámek) Doro Pesch, kytarista HAMMERFALL Oscar Dron-
jak, zpěvák SABATON Joakim Brodén, šéf promo-
110 THE VINTAGE CARAVAN oddělení Nuclear Blast Markus Wosgien, výkonný
Rockeři od základky (Kerek) ředitel SPV Olly Hahn, legendární německý me-
talový guru Götz Kühnemund, který v minulosti
111 ORANGE GOBLIN 99 E-FORCE prošel redakcemi časopisů Metal Hammer, Rock
Útok predátora (Kerek) Hard (šéfredaktor) a nyní šéfuje magazínu Deaf
Na slovíčko s Ericem Forrestem (Třískala)
Forever. Názor na album nám podal i sociolog
Petr Soukup. Sparkovský tým čítal včetně grafika
100-101 HATE ETERNAL
RUBRIKY
šest bojovníků za heavy metal a práce nad celým
Smrtonoši v závětří (Třískala) materiálem zabrala skoro dva měsíce. To ale jen
pro celkovou představu. Nakonec jsme museli
102-103 TERROR přidat dalších osm stran, aby nedošlo k narušení
6 Voices Pit (redakce) Den zúčtování se blíží (Třískala) klasického rozsahu Sparku, na který jste zvyklí.
8-25 Actual (Tesař, redakce) Nyní předám slovo Davidu Havlenovi, aby pro-
104 ABORTED zradil některé otázky a odpovědi:
26-27 Albová bouře (Tesař) Zvraty v teroru (Zelenka)
istě vás napadá v souvislosti s materiá-
44-45 STEVE „ZETRO“ SOUZA – EXODUS
Deep Look Inside (Pospíšil)
105 SIEGE OF POWER
Silná sebranka matadorů (Zelenka)
J lem několik zásadních otázek, na které
bychom měli odpovědět.

46-60 The Records (redakce) Proč tu není rozhovor s Joeym DeMaiem nebo
106-107 SINSAENUM Ericem Adamsem?
61-64 GOJIRA Morálním jednáním posedlí (Ungerová) Kapela v současné době připravuje nové album
Galerie Titánů (Pospíšil) a plně se koncentruje na práci ve studiu. V dané
108 BAEST chvíli neposkytuje žádné rozhovory, i přestože si
66-67 BLIND GUARDIAN, METALLICA, Dánský dynamit (Zelenka)
dobře uvědomuje, jak silnou podporu MANO-
WAR v České republice mají. Spark se i tak pokusil
RUNNING WILD, EPICA kapelu oslovit. Když se konečně prolomily ledy,
WITHIN TEMPTATION dorazily nám podmínky, které jsme jako nezá-

MEGAPOSTERY
Asfalt and More (Balčirák) vislé médium nemohli akceptovat, ale naprosto
respektujeme jejich legitimitu.
68-69 VE STÍNU BIG FOUR
Klenoty albových archivů (Kozák) Koho jsme také v souvislosti s albem „Kings of
Metal“ oslovili?
70-71 JOAKIM NILSSON & JONATAN Troufáme si tvrdit, že jsme sítě rozhodili
na všechny strany. Někdo se ozval, někdo
LAROCCA-RAMM – GRAVEYARD nereagoval vůbec. Pozitivně původně zarea-
Ušní průplach (Pospíšil) goval Arthur Wilshire, který na albu vystupuje
v roli dědy, jenž svému vnukovi vypráví příběh
72-73 MARTIN BARRE – JETHRO TULL ve skladbě „The Warriors Prayer“. Arthur nám
Rockoví Mohykáni (Jeřábková) předal telefonní číslo s douškou, že máme kdy-
koli zavolat. A tak jsme volali a volali, ale nikdy
74-75 CZECH BLADE se nedovolali. S Arthurem jsme nadále komuni-
Tuzemské podhoubí (Pospíšil) kovali po mailu a po pár odpovědích se odmlčel
úplně. Potvrdilo se, že Arthur je opravdový podi-
76-77 NORTHWARD vín, který žije tak trochu v jiné dimenzi.
Beautiful Voices (Pospíšil)
Nastal čas vstoupit do světa metalových králů.
Karel Balčirák
4 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
 10 nových i navazujících
předplatitelů
v ČR nebo na
Slovensku obdrží nové
album P.O.D. – Circles

Akce platí pro prvních

10 plateb za roční
předplatné přijatých
od data vydání
do 20. 11. 2018.

ČR PŘEDPLATNÉ
±¬Ÿ¨¬¶*ħ µ¬
roční (12 čísel) = 720 Kč
roční DUO (12x Spark + 12x Fakker) = 999 Kč
půlroční (6 čísel) = 360 Kč

SK PŘEDPLATNÉ
roční (12 číslel) = 30 EUR
roční DUO (12x Spark + 12x Fakker) = 44 EUR
půlroční (6 čísel) = 16 EUR

²¯œ±¨ħ½ħ£œ¨¨¡±â
JAK a KDE si ho můžete objednat?
– na stránkách www.sparkrock.cz vyplněním objednávky ¯I¡ ¯©œ³«*ħ
– na telefonním čísle: +420 773 774 666 ¬ž¬µħ&œ²¬¯¦²W
– na e-mailové adrese: predplatne@spark-rockmagazine.cz ¯¬µº¡ħºœħÿÿÿħ¨f
NEJDE JEN O VÝHODNOU CENU ČASOPISU, jako předplatitel také získáte:
Čééħ¡µ±č
– výhodné slevy na vstupenky, či oblečení s motivem našeho časopisu, IJŠÛĩ‡rĩÛħĥĥÿħ¨f
bonusy v podobě CD, DVD či speciálních vydání
– certifikát, který bude obsahovat Váš originální text s věnováním (pokud předplatné darujete)

ELEKTRONICKÁ VERZE PRO VŠECHNY PŘEDPLATITELE (CZ I SK)

MAGAZÍNU SPARK ZDARMA! Běžná cena je 59 Kč.
Po uhrazení předplatného si o ni napište
na predplatne@spark-rockmagazine.cz,
pošleme Vám kód ke stažení

Chybí ti starší čísla Sparku?

Uniklo ti čtení o tvých hudebních oblíbencích nebo si chceš
doplnit plakáty? Projdi si archiv a objednávej na jednom místě:
www.sparkrock.cz
" 
Symfometalové vize
Vážená redakce,
mým tématem je symfonický metal. Poslední do-
bou se o metalu se zpěvačkou za mikrofonem mluví,
že tento druh hudby je obehraný, že je nudný a ne-
záživný. A že v této době už nemůže překvapit ničím
novým. Nějak nemohu souhlasit. Protože je tu jed-
na kapela, která se vrátila s pompou na trůn. O jaké
kapele píšu? O Visions Of Atlantis. Dnes mi připadá
i  metal modernější s  dobou, která se valí kupředu.
Jsou lepší a lepší technologie a postupy. A na sou-
časných albech je to znát. I některé české a sloven-
ské metalové kapely dohnaly zahraniční kapely, co
se týká zvuku a  alb, viz třeba Eufory ze Slovenska.
Tato kapela je fakt hodně dobrá a dostala se na úro-
veň zahraničních kapel, a  to i  díky Rolandu Gra-
powovi. Kdo to je, netřeba psát, ale pro „neznalce“
výborný kytarista, skladatel a  současný producent,
který žije na  Slovensku a  který se zviditelnil v  ka-
pelách Helloween a  Masterplan. Ale odbočil jsem.
VoA a hlavně jejich šéf a bubeník Thomas Caser měl
v plánu udělat jen „rozlučkové“ album a kapelu „pus-
tit k ledu“. Naštěstí to neudělal! Protože noví členové
VoA dostali kapelu zpátky na vrchol. A hlavně jejich
nová zpěvačka Clémentine Delauney. Tento skrytý
talent, který několik let dělal „křoví“ v symfonických
kapelách, dodal Thomasi Caserovi nový impulz. Ca-
ser ze stínu vytáhl tuto Francouzku a dal jí šanci se
zviditelnit. A  udělal dobře. Nejenže božsky zpívá,
ale je také božsky krásná. Na  koncertech ji nestíhá
uzpívat ani takový pěvec, jakým je Siegfried Samer.
Dnes je slyšet, že mu Clémentine dává lekce zpěvu,
protože po jejím boku se hlasově zlepšil. Aspoň tak
to cítím, když poslouchám první koncerty VoA z CD
a SS se současnými koncerty. Clémentine je klenot
mezi zpěvačkami a  její talent nezná mezí. Je vše-
stranná a  vynikající zpěvačka. V  mých očích jedna
z  nejlepších v  současnosti. Díky ní nad Visions Of
Atlantis svítí slunce pro lepší zítřky. Obdivuji tuto
sexy krasavici a  dračici na  pódiu. Učila se velice
dobře v kapelách Whyzdom, Serenity i po boku Kaie
Hansena. A ještě získává zkušenosti v Exit Eden. Pev-
ně věřím, že až napíše více songů, bude VoA lepší
a lepší. Je znát, že se má ještě co učit, ale i tak se mi
její „první“ oficiální album s VoA s názvem „The Deep
And The Dark“ moc líbí a pouštím si ho každý den.
Už na  této fošně ukázala svůj talent, a  hlavně díky
ní je to album v  mých očích skvělé. Tarja Turunen
mi promine a Epica s Nightwish také, ale tato kape-
la se vrátila na trůn symfonického metalu. Bohužel
Within Temptation dnes používají popové prvky
a Beyond The Black bohužel na albu „Heart Of The
Huricanne“ také. Škoda. Ta druhá deska BtB byla tak
skvělá a hutná. :) Proč jsou VoA nejlepší symfonickou
kapelou současnosti? Epica je progresivnější a Nigh-
twish dnes nejsou to, co byli kdysi. Bůh ví, jaká bude
jejich budoucnost, ale Holopainen už nepíše takové
megasongy a kouzlo Tarji této kapele chybí. Tarja je
právem královnou, ale Clémentine ji časem nahradí,
a  to brzy. To mi věřte. A „posměváčkům“ i  těm, co
by mě nazývali „měkkoušem“, se maximálně můžu
smát, protože VoA je dnes jedna z nejlepších meta-
lových kapel se zpěvačkou za mikrofonem.
Se srdečným pozdravem
Jan Hromas
 " $
B
" !

 "<
 
$
<
#
Zdravím, Honzo!
Samozřejmě že metal se zpěvačkami nezáživný není
a mrtvý už vůbec ne. Stále se objevují nové kapely a ty
zkušenější a  slavnější nespí na  vavřínech a  připravují
nová alba. Kdybychom seděli někde u piva (já ovšem
u kofoly), jistě bychom skvěle pokecali. Já bych ti opo-
noval s tím „trůnem“ pro VISIONS OF ATLANTIS, i když
jsem samozřejmě moc rád, že ta kapela – vlastně už
podruhé – vstala z mrtvých. Také bych si dovolil nesou-
hlasit, že Clémentine v minulosti „dělala křoví“, proto-
že třeba na albu SERENITY a především pak na jejich
živých koncertech se projevovala velmi výrazně. Vel-
mi nápaditě pro ni přepracovali celý repertoár, takže
dostala téměř stejný prostor jako jejich zpěvák Georg Zdravím, Karle, posílám foto z  DEATH COFFEE
Neuhauser. Je to bezesporu skvělá zpěvačka a nejen to, PARTY 2018 v  Litoměřicích, kde hrála brazilská
skladby i textuje a třeba na písni „Prayer To The Lost“ NERVOSA... s  přáteli jsme měli možnost se
(z tvého oblíbeného alba) se podílela i autorsky. Určitě vyfotit s  Fernandou Lira... byla strašně moc
budeš mít stejnou radost jako já, že se chystá i druhé milá a přátelská, a my jsme byli překvapení její
album EXIT EDEN, kde (možná!) budou mít děvčata ochotou se s námi nechat zvěčnit... v srpnovém
i  své vlastní skladby, nejen covery. Ještě bych tě upo- Sparku vyšel o  NERVOSE článek, moc zajímavý
zornil – aby ti nic od Clémentine neuniklo – na mnoho- a  poutavý... a  proto když byla možnost... tak
početné sdružení metalových zpěvaček EVE’S APPLE. máme všichni krásnou památku, o  kterou se
Příležitostně vystupují i  živě a  Clémentine s  VK Lynne chceme se Sparkem podělit. SPARK je zaplať
(VITA NOVA) například nazpívala pecku „Poison“ Ali- pánbůh (nebo satan?) časopis, bez kterého bych
ce Coopera. Ať už se tedy má Tarja strachovat o svou si já osobně každého 1. dne nového měsíce
korunu královny, anebo ne, v každém případě budeme nedovedl představit. Přeji redakci mnoho
nejen my dva zvědaví, jak si Clémentine ve VOA pove- tvůrčích nápadů, a Tobě, Karle, ať Tě to dál baví
de a kam se bude ubírat její kariéra. a  ať nás čtenáře dál zásobuješ vším, co dělá
Díky za mail a někdy na viděnou, Spark tak super časopisem.
Robert Čapek S pozdravem Pupik Pupikus, věrný to čtenář...
Spark
7\PĤMPLOê6SDUNX
Dobrý den, chtěl bych se podělit o foto
WHKG\SRSUYpþHWOMVHPWČYSDUNX s Danem Mongrainem, kytaristou VOIVOD
8åWREXGHSĜHVGYDURN\ z koncertu ve Futuru, váš čtenář Jaroslav.
WRWRVWHERXDOHOHWt
7HćY]iĜtMVLPLXGČODOUDGRVW
'RURVLGDOQDWLWXONXYUiWLOVPLWtPPODGRVW
$MiWLQDSVDOþOiQHN
VWUiYLOMVHPQDGQtPFHOêSiWHN
1HĜtNiPåHMH]URYQDPLVWURYVNê
DOHGRXIiPåHMHGOHWYpOLERVWL
7\MVLSURVWČURFNHUW\MVLSURVWČSiQ
MiVLRGWHEHSODNiWQD]HćGiP
$WDNWLWXStãXEiVHĖ
MDNRXMiPiPNWREČYiãHĖ
7\MVLPRMHSUYQtOiVND
DåPLWRKXERXPODVNi
Máte podobně zvěčněnou vzpomínku?
8åVHWDG\UR]ORXþtP Pošlete nám ji e-mailem na adresu
DGČOHMWRFRGČOiãWRWLSRURXþtP balcirak@spark-rockmagazine.cz doplněnou
o pár slov přibližujících okolnosti jejího vzniku.
Ty nejzajímavější budeme pravidelně otiskovat.
Čtenář Jan Růžička, 14 let
)09
7@)'+
74562)0)-
2.%5?
(1A


= 
74562)0-942%3-31'-/%*%:,0)':

88842%3-31'-':1&'+1(74562)0-9
" 

A A
1;>
; 

690,-
8ä(7ň,
 

 


 






Být muzikantem v  metalové kapele
není žádný med. Neustálý kolotoč na-
hrávání – propagace – turné je velmi
únavný a  časově náročný. Není proto
divu, že v  případě narození potomka
věší mnoho muzikantů nástroje dočas-
ně na hřebík, aby se mohli věnovat ro-
dinnému životu. Volání hudebního ži-
vota na cestách je však často příliš silné.
Pak je velmi náročné skloubit rodinný
a metalový život ke spokojenosti všech
zúčastněných. S  jedním z  možných re-
ceptů, jak oříšek rozlousknout, přišel
německý nestor těžkého kovu, Udo
Dirkschneider. Co pro něj znamená hrát
s vlastním synem na jednom pódiu a jak
vnímá pojem metalová rodina, nyní po-
píše sám Udo.
Se Svenem mám suprový vztah, i  když tref-
nější pojmenování by bylo dobrodružství. Jsem
na  svého syna velmi pyšný, odvádí skvělou
práci. Občas se mi stává, že se na pódiu otočím
čelem k  bicím a  uvědomím si, že za  nimi sedí
moje krev. Krásný pocit. S bicími začal ve svých
čtyřech nebo pěti letech, ale upřímně, nečekal
jsem, že u nich vydrží. Dával jsem mu rok, maxi-
málně dva, ale překvapil mě. Brával bubenické
lekce a  dostal se do  kapely v  místním kostele,
kde ovšem hrál úplně jinou muziku než nyní.
Postupně se ale začal propracovávat k rocku. Za-
ložil vlastní kapelu a nyní sedí za bicími v U.D.O.




Do  hraní ani do  metalu jsem ho nijak nenutil,
našel si k němu cestu přirozeně. Nechal jsem vě-
cem volný průběh a jen pozoroval, co se stane.
Sven je už dospělý muž, ale i během jeho puber-
ty jsem jej nijak neomezoval a nic mu nezakazo-

 


val. Když jsem pak v U.D.O. uvolnil post bicmena
a hledal nového člověka, zeptal jsem se ho, jestli
místo bere. S odpovědí si dal na čas, ale nako-
nec řekl ano. Neznám mnoho kapel, kde by hráli
otec a  syn. Nám však takové složení vyhovuje.
Skvělou věcí je, že je z jiné generace a je ovliv-
něn úplně jinou muzikou. Občas mi tak dopo-


ručuje dobré mladé kapely. A když jsme skládali sm měsíců po vydání zatím posledního alba „Catharsis“ ohlásili MACHINE HEAD neče-
muziku na  naše poslední album „Steelfactory“, kané změny. Sestavu opouštějí dvě dlouholeté opory, kytarista Phil Demmel a bube-
Sven do  něj vnesl svoji mladistvost. Když jsem
ho přijímal, byli ostatní členové lehce znepoko-
ník Dave McClain. Aktuální podzimní turné je tak poslední příležitost vidět kapelu v sou-
jeni představou, že Udův syn bude mít protekci časném složení, příští rok Robb Flynn nastupuje novou éru, ať už ho v ní bude doprovázet
a  úlevy. Kategoricky jsem ale od  začátku razil kdokoliv.
rovnost všech a žádné výhody pro nikoho. Sven
je tak člen kapely jako každý jiný. Když s ním po- Překvapivou informaci světu sdělil právě Flynn jem odcizí, aniž by to byla něčí chyba. Je úžasné
třebuji řešit něco osobního, pro- a
ve videozprávě zveřejněné 28. září, a byť se zdá být a  měli jsme štěstí, že jsme to spolu vydrželi tak
mluvím si s ním v soukromí, rozchod uskutečněný v přátelském duchu, některén dlouho.“
a  ne před zbytkem ka- detaily přece jen vyvolávají nejasnosti. Jako první Své samozřejmě přidal i Robb Flynn, podle kterého
pely. A  navíc současní se prý MACHINE HEAD rozhodl opustit kytarista MACHINE HEAD rozhodně nekončí, byť přiznává, že
U.D.O. překročili rámec Phil Demmel, jehož krok druhý den napodobil také ani on neví, jaká budoucnost kapelu, kterou zakládal
standardní kapely bubeník Dave McClain. Služebně nejmladší člen v roce 1991, čeká. „Odcizili jsme se jako lidé a vzdá-
a  fungujeme spíše sestavy, baskytarista Jared MacEachern, dle Flynna lili jsme se sami sobě i hudebně. Držel jsem otěže
jako rodina. Nejsme p
„v podstatě taky skončil, pak se ale rozhodl přece kapely až příliš silně a kluky zadusil. Nejsem doko-
jen soubor muzi- jen zůstat“. nalý, někdy se chovám jako hulvát a  jsem trošku
kantů hrajících spo- „Už patnáct let s  MACHINE HEAD je dlouhá tvrdošíjný. Vím, že tyhle moje vlastnosti přinesly
lu na  jednom pódiu, doba, natožpak dvaatřicet let, před p kterými kapele úspěch, ale také ubližovaly lidem v  mém
ale máme k  sobě vel- jsme spolu s  Robbem hráli poprvé,“ ohlíží se okolí. Je ve mně spousta zápalu, ale taky naštva-
mi blízko, téměř jako za  minulostí spjatou ještě s  formací VIO-LENCE nosti a  vzteku. A  tenhle můj zápal vedl k  tomu,
v opravdové Demmel. „Je mi ctí, že jsem mohl být b sou- že se ode mě kluci odtrhli,“ přejímá zodpovědnost
rodině. hrd na to,
částí téhle kapely, a jsem hrdý Flynn. „Nemám jim to ale za zlé, a tak bych byl rád,
co se nám povedlo, ale prostěprost kdybyste respektovali Philovo a Daveovo rozhod-
hudebn
nastal čas, abych se hudebně nutí, stejně jako ho respektuju já. Jsem vděčný
něč
věnoval něčemu jinému. Je a vážím si všeho, co pro kapelu udělali, a že toho
ž se lidi navzá-
normální, že bylo hodně!“
 LIVE: 2. 4. 2019, PRAHA

M ERCH 2018

BEHEMOTH - Amen TS

KISS - Dressed To Kill TS


 METALLICA - Whiplash TS

!

 

 ž stříháte metr? My jen že v době, kdy čtete tyto řádky, do vydání nového alba AVAN-
TASIE zbývají méně než tři měsíce. „Moonglow“, jak se osmý díl metalové opery jme-
nuje, byl dokončen a jeho vydání naplánováno na 1. února 2019. Známi jsou hosté, obal,
tracklist a vybraní šťastlivci z řad novinářů už dokonce měli možnost materiál vyslechnout!

„Po  více než dvou letech tvrdé práce a  jedena-
sedmdesáti probdělých nocích jsme připraveni
pustit ,Moonglow‘ do  světa. Myslím, že je to to
nejzdobnější a  nejvypiplanější album, jaké jsme
kdy stvořili. Není přehnaně ambiciózní, jen plné
detailů, protože AVANTASIA je místem, kde si mu-
zikanti mohou plnit ty nejdivočejší sny: keltské
prvky, world music, velké sbory, atmosférické pa-
sáže, úžasní hosté… To vše zabaleno do něčeho, co
je podle mě typický AVANTASIA zvuk,“ rozplývá se
vrchní principál Tobias Sammet. „Kdosi z  hudební
branže mi nedávno říkal, že příliš zdobený zvuk se
těžko prodává, že se nehodí pro současný trh. Prý:
,Jen se podívej kolem sebe, takhle dnes nikdo ne-
zní!‘ A o tom to je! Takže díky!“
Jména hostů Tobias prozrazoval průběžně, takže
už se nejedná o  takové překvapení, nicméně po-
jďme si je shrnout. Jako obvykle jde o tým složený
ze „starých známých“ a  několika pro AVANTASII
nových tváří: Ronnie Atkins (PRETTY MAIDS), Bob
Catley (MAGNUM), Michael Kiske (HELLOWEEN),
Hansi Kürsch (BLIND GUARDIAN), Jørn Lande (MAS-
SABATON - Carolus Rex Platin TS
TERPLAN), Eric Martin (MR. BIG), Candice Night
(BLACKMORE’S NIGHT) a Mille Petrozza (KREATOR).
„Tolik let jsem si dělal srandu, že bychom s Millem
vytvořili výborný duet, až se to nakonec povedlo.
Přináší do  světa AVANTASIE úplně nový rozměr.
Odvedl skvělý výkon, stejně jako Candice a Hansi,“
říká k novým členům létajícího cirkusu Tobias.
A naopak jeho chválí jeden z těch, kteří do AVAN-
TASIE v minulosti už nakoukli, bývalý hlas QUEENS-
RŸCHE, Geoff Tate. „Tobias je nesmírně kreativní
mladý muž. Celým srdcem oddaný muzice a  fa-
nouškům způsobem, který člověka dokáže nabít
spoustou energie. Nezajímá se o slávu nebo o po- SOILWORK - Verkligheten TS
cty, jde mu jen a jen o umění, za což si ho nesmírně
vážím,“ skládá mladšímu kolegovi poklonu zkušený
veterán Tate v  rozhovoru, který najdete v  prosin-
covém Sparku. Hlavně si však zapište, že AVANTA-
SIA s „Moonglow“ na jaře vyrazí na turné, na kterém
nebude pochopitelně chybět ani zastávka v Česku:
2. dubna v pražském Foru Karlín!

 
  



 


WASP - The Crimson Idol TS

!

 






AVAIL AB LE AT

 
!
 


  NU C LEA R BL A ST O R LO C AL RETAIL STORES!




W W W . N U C L E A R B L A S T. D E









 






etal jako zákon, takové je životní krédo Toma Angelrippera, stvořitele thrashového
kultu, který prošel letos zásadní rekonstrukcí. Hlavní postava SODOM se obklopila
čerstvými spoluhráči, již mají vrátit legendě odér absolutní oddanosti žánru.
Pravděpodobně nejznámějším jménem v  nové
sestavě SODOM je tvůj starý parťák Frankie Black-
fire. Jaké pozadí má vlastně jeho návrat?
Překvapivě nijak konspirativní. Když jsem se roz-
hodl ukončit společné působení s  Bernemannem
(kytarista) a Makkou (bubeník), celkem pragmaticky
jsem se začal poohlížet po kytaristech a bubenících,
kteří by byli volní, schopní a ochotní vstoupit do pe-
kelné káry SODOM. Ještě dřív, než jsem někoho stačil
oslovit, ozval se mi Husky, že by se nebál usednout
za  bicí v  mém novém lineupu. Je skalním fandou
kapely už spoustu let, stejně jako Yorck, můj dobrý
kamarád, a já se po nedlouhém rozmýšlení rozhodl
dát mu šanci. Ve stejný okamžik jsem se rozhoupal
pro  návrat k  myšlence obohatit kapelu o  druhého
kytaristu. Už jsem chtěl dávno zkusit dvě kytary, ale
Bernemann se takovému nápadu vzpíral. Najednou
mě napadl Frank. Jeho zapojení dávalo smysl, zavo-
lal jsem mu a on rád souhlasil, protože s ASSASSIN
nemají tolik koncertů. Zkusili jsme si společně zahrát
„Agent Orange“ nebo „Nuclear Winter“, a kámo, sta-
ré kousky zněly přesně stejně
jako před třiceti lety. Dali jsme
pár piv, pokecali o všem mož-
ném a jeho příchod byl zpeče-
těný.
Jedním dechem se musím
zeptat, proč přestala fungo-
vat stará sestava SODOM?
Z mého úhlu pohledu Berne-
mann a Makka začali brát hra-
ní v SODOM jako prachsprostý
kšeft. Já ale chci od  muziky
a potažmo kapely víc. A nešlo
jen o jakési vyprázdnění ideá-
lů. Chtěl jsem třeba překopat
playlisty, hrát starší písničky,


ale Bernemann neměl vůbec
zájem poslouchat rané desky a  měnit zavedenou
linku. Jenže fanoušci po historických kouscích volali
a  já s  nimi souhlasil. Víš, nechtěl bych skončit jako
10      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ
LIVE: 1.12. 2018, ZLÍN
SLAYER nebo MOTÖRHEAD, kteří na konci kariéry jeli
pořád stejný list. Oba mí bývalí spoluhráči na moje
podněty reagovali laxně a mám dnes pocit, že nikdy
nepochopili ducha SODOM. Proto jsem se s  nimi
musel rozloučit.
Máš v plánu se společně s Frankem přiblížit ně-
jakým způsobem duchu doby, kdy vyšla kultovní
deska „Agent Orange“?
Úplně ne, protože nejde opakovat minulost, ale
těší mě, že duch oné doby v  nás evidentně zůstal.
Frank už začal psát nový materiál a jeho riffování je
stále stejné, samozřejmě tak připomíná časy „Agent
Orange“. Dokonce Husky občas tluče do bicích po-
dobně jako Witchhunter, takže jistá reminiscence
probíhá v přímém přenosu. Jen já zpívám dnes lépe
než tehdy. (smích)
Frank působil docela dlouho v  KREATOR, kte-
ří jsou dnes opět na  vrcholu a  vyprodávají haly.
Chtěl by ses v nové sestavě posunout směrem k je-
jich aktuálnímu postavení?
Upřímně? Nechtěl. Ani zvu-
kově. I  když teď máme dvě
kytary a  jistá podobnost se
tak nabízí, zníme docela jinak
než KREATOR. Oni jdou úplně
jiným směrem.
Tento měsíc vydáváte no-
vinkové EP „Partisan“, které
obsahuje dvě zbrusu nové
rány a  jednu klasiku z  kon-
certu. Kdo je autorem čerst-
vého materiálu?
Pecku „Partisan“ napsal prá-
vě Frank, myslím, že spousta
fanoušků jeho rukopis rychle
odhalí. Druhou písničku „Con-
flagration“ má hudebně na svědomí Yorck. Je trochu
crustpunková, ale přitom dostatečně heavy. On je
neskutečný, má obrovskou sbírku desek a nevídaný
rozhled. Připomíná mi Andyho Bringse, když
přišel na začátku devadesátých let do kapely.
Taky přinesl silný svěží vítr a neotřelé nápady.
Můžeme nové EP vnímat jako předzvěst nového
alba?
Pouze určitou náladou. Jinak se na nové desce ob-
jeví docela jiné písničky, které už začínáme poma-
lu psát. Mám hotových několik textů, na stole jsou
také nové riffy, začínáme vše skládat dohromady.
Nechceme v žádném případě pracovat pod tlakem.
Nesnáším, když mi před očima visí datum, kdy mu-
sím dodat master. I tak vše celkem odsejpá, protože
nová energie žene všechny kupředu. Teď na  chvíli
necháme vše ležet, protože nás čeká turné s  EXO-
DUS.
Na tour jsem se právě chtěl zeptat. Jak se těšíte
na šťavnatě osázenou šňůru?
Úplně maximálně. EXODUS, SODOM, DEATH AN-
GEL i SUICIDAL ANGELS, co bys chtěl víc? Thrasho-
vá nálož v jednom balíku. Vím, že ve stejnou dobu
jedou na turné i KREATOR, ale naše sestava je pravý
old school thrash. Za SODOM můžu říct, že chceme
měnit playlist během tour, abychom nesypali pořád
stejný nářez.
Když mluvíš o nářezu, nový bicmen Husky je do-
cela jiným typem hráče, než byl Makka. Chtěl jsi
s  novým bubeníkem změnit také výraz základní
rytmiky?
Nebránil jsem se mu. Makka byl určitě více tech-
nicky založený bubeník, fachman. Husky je živel-
nější, a  především oddaný metalu, což je pro mě
zásadní hledisko. Na rozdíl od Makky hraje srdcem
a neřeší v první řadě peníze. Pamatuji si, jak jednou
Makka dával rozhovor v zákulisí a nedokázal odpo-
vědět, z  jaké desky je skladba „Nuclear Winter“. Ta-
ková ostuda! Jako kdyby mě polili kýblem studené
vody. On nikdy nebude metalista, zatímco Husky by
pro metal zemřel.
Vnímal jsi ho v  poslední době prostřednictvím
protřelých deathařů ASPHYX?
Mám pár alb od  ASPHYX a  jejich muzika se mi
líbí. Násyp od  začátku do  konce, hodně přímočará
záležitost, kde není místo na nějaké složité členění
nebo breaky. Mimochodem Husky už bude teď hrát
jenom v ASPHYX a SODOM, musel kvůli časovému
presu skončit v DESASTER, kteří jsou taky skvělí.
Rozumím. Zajímalo by mě, nechystáte do  bu-
doucna nějaké reedice, které jsou teď hodně v kur-
zu?
Proč? (smích) Nějaké navíc v minulosti vyšly, troš-
ku už ztrácím kontrolu. Jedinou reedici, kterou by-
chom rádi, je „Tapping the Vein“, protože album není
k  sehnání. Řešil jsem jeho znovuvydání s  Andym
Bringsem a  Ollim Hahnem (SPV). Chceme udělat
něco fakt speciálního, protože jedině pak má reedi-
ce smysl. Uvažuju spíš jako fanoušek než obchodník.
Úplně nesnáším, když kapela vydá opětovně des-
ku a nafláká ji v pěti různých barvách na vinyl. Máš
extrémní sběratele, kteří si koupí všechny. Nesmysl
a tahání peněz z lidí.
O tobě je známo, že máš rád pivo a rád si o něm
zahalekáš. Narážím samozřejmě na  nové ONKEL
TOM. Jakého se dostalo nové desce, která vyšla
letos v září, přijetí z tvého pohledu?
Jsem na novou desku „Bier Ernst“ dost pyšný. Jed-
nadvacet šlupek jako obrázek. Měli jsme pocit, že už
snad nemůžeme najít další pivní šlágry, ale po pro-
česání youtube jsme opět nějaké objevili a zhudeb-
nili je. Prostě paráda. Žádný stres, jen muzika, pivo
a zábava. Někteří lidé desku přijali s nadšením, jiní
už méně. Ale nám je to fuk. (smích)

Tom Angelripper – zpěv, baskytara
Frank Blackfire – kytara
Yorck Segatz – kytara
Stefan „Husky“ Hüskens – bicí
 0. z áří
Vyšlo 3












 ž jako teenager byl považovaný za jednoho z největších kytaro-
vých talentů své doby. V rozletu hvězdné kariéry ho však stihla
krutá diagnóza, amyotrofická laterální skleróza, a doktoři mu dá-
vali maximálně pár let života… Však ten příběh jistě dobře znáte.
Jason Becker však v  létě oslavil devětačtyřicáté narozeniny, a  ač
zcela paralyzován, dal dohromady album plné nové muziky.
Jason Becker sice nechodí, nemluví a bez
přístrojů se ani sám nenadechne, vůli žít
a tvořit ale ani navzdory nemilosrdné dia-
gnóze neztratil. Ke  svým dosavadním
nahrávkám tak přidá čerstvý zásek „Trium-
phant Hearts“, který lze považovat po šest-
nácti letech za  novou řadovku. Zhlédnutí
první na YouTube zveřejněné skladby „Val-
ley of Fire“ vyletěla během prvního týdne
nad sto padesát tisíc, přičemž jen těžko
uvěřit, že jde o  dílo člověka schopného
komunikovat jen očima, prostřednictvím
speciální písmenné tabulky.
O  trvalé síle Beckerovy fanouškovské
základny svědčí ale nejen zájem na sociál-
ních sítích, muzikant na album v crowdfundingové kampani vybral přes sto tisíc
dolarů a  podporu mu i  samotnou účastí na  albu vyjádřili též hvězdní kolegové:
Marty Friedman nemůže chybět, přidali se též Uli Jon Roth, Chris Broderick, Joe
Satriani, Steve Morse, Guthrie Govan a další. „Když se Marty dozvěděl, že na tom
albu pracuju, řekl mi, že nahraje cokoliv, co budu potřebovat. Poslal jsem mu
titulní skladbu ,Triumphant Heart‘, a nabídla se i jeho manželka Hiyori, violon-
cellistka. A přidali se i další.“
Výrazově pestrá nahrávka je převážně instrumentální, obsahuje dokonce
i Beckerova sóla z éry CACOPHONY, místo se však našlo i pro zpěvy. Opět pocho-
pitelně v podání hostujících interpretů. „,Hold on to Love‘ sice původně měla být
instrumentální, ale refrén jsem vymýšlel s  textem. Moc textů jsem v  minulos-
ti nenapsal, ale věděl jsem, že musím převyprávět svůj příběh a vysvětlit, jak
dokážu žít dál bez zášti,“ popisuje Becker. „Někteří lidé mě litují a chápu je. Ale
cítím se být šťastný. Hraní na kytaru už mi nechybí. Vím, že mi nesmí chybět, ale
jsem vděčný, že tomu tak je. Jsem obklopen milujícími lidmi a pořád se můžu
věnovat hudbě.“
Woodstock 69
Rocková revoluce
Nejzásadnější shromáždění v  dějinách rocku. Půl milionu lidí tři dny
na  jednom místě bez dnešního cateringu, velké ochranky a  jakéhokoli
násilného incidentu. Kolektivní stav lidské masy, která na moment uvěřila, že
vesmír dosáhne rovnováhy. Legenda mezi rockovými festivaly. Tři dny míru
a muziky. THE WHO, JOE COCKER, JIMI HENDRIX či JANIS JOPLIN. Údajně dvě
narozené děti a  nepočet nových počatých. Nirvána smíření ve  státu New
York. Woodstock.
Ernesto Assante připravil barvitou výpravu za příběhem Woodstocku 1969.
Téměř padesát let poté se tak může český čtenář vydat do tří dnů oslavy míru,
lásky a hudby. Assante zasazuje fenomén festivalu do širšího společensko-
kulturního kontextu a expedici začíná beat generation. Jack Kerouac a jeho
nadčasový román „Na  cestě“ silně ovlivnil hnutí hippies, a  květinové děti
pak tvořili hlavní část účastníků Woodstocku. Vyprávění doplňuje mnoho
grafického materiálu, včetně velkoformátových autentických fotografií
s  podrobnými popisky. Čtenář dokonce dostává možnost podívat se
na  lidský rej Woodstocku pohledem některých protagonistů. Pro větší
přehlednost je hlavní část knihy rozčleněna do tří částí, popisující jednotlivě
každý den olbřímí květinové merendy.
Kniha je určena jak pro pamětníky oné pohnuté doby, ale může posloužit
jako studnice a  inspirace pro současnou mládež. Duch rebelie a  vzdoru
proti mainstreamu se v  každé době projevuje jinak, ale jedním z  odkazů
Woodstocku je, aby plamen změny nikdy nevyhasnul. Dílo lze však také
vnímat jako pozvánku k  hlubšímu poznání milníku dějin rockové hudby.
A pokud si během četby pustíte kapely, které na Woodstocku 69 hrály, bude
prožitek z četby hlubší a bohatší.
  







  
 

Kapela 008 pochází z  Mníšku pod Brdy a  styl, který hraje, by se dal označit
za melodický punk rock. Skupina byla založena v roce 2011 a za necelých osm
let své existence nahrála tři studiová alba. Nynější sestava se skládá ze tří čle-


nů – Miroslav Mašek (baskytara, zpěv), Jakub Pour (kytara, zpěv) a Tomáš Marek
(bicí). První nahrávku skupina natočila už v roce 2011 a to pětiskladbové „Demo
2011“. Pomalu, ale jistě se začaly objevovat první koncerty, jejichž počet se rok
od roku zvyšoval. Roku 2012 skupina vydala své první album, a to CD s názvem
„Svět kolem nás“, ke kterému natočili ještě 2 klipy.
Další menší nahrávku kapela vydala o  rok později, kdy nahrála EP „2013“.
Koncerty se stále kupily a  na  další řadovou desku došlo až v  roce 2014. Des-
ka nese název „Ty na to máš!“ a obsahuje 10 skladeb. Téhož roku ještě kapela
stačila nahrát malou kompilaci cover songů s názvem „Z jiného soudku“. Rok
2015 se spíše stal koncertním rokem a další deska se nahrála roku 2016. Album
dostalo název „Všechno je jasné“ a v tomto roce vyrazila kapela i na své první
tour po České republice.
V  roce 2017 opouští kapelu zakládající člen Radek Vondrák a  místo něj na-
stoupí Matouš Červenka. Také do kapely přišel Josef Seltner, který obsadil post
managera kapely. Jako největší úspěch kapely můžeme považovat koncert s ka-
pelou ŠKWOR a třetí místo v Czech Parádě. Na začátku roku 2018 kapela vydává
druhé EP „2018“ a zároveň odchází basák Matouš a nahrazuje ho Denis Hejhal,
který však téhož roku také odchází.


Mladá a nadějná kapela z Prahy, inspirující se rockovou scénou 80. a 90. let,
to jsou INACTION! K  zakládajícím členům kapely, charismatické zpěvačce Iloně
Vintrové a vynikajícímu baskytaristovi Václavu Hořákovi, se v roce 2017 přidali
talentovaný mladý bubeník Pepa Rajtr a  kytarista Lukáš Fleischhans. Na scéně
jsou ale od roku 2013 a za sebou už mají vystoupení na festivalu Votvírák, stali se
finalisty soutěže GBOB 2015, semifinalisty Skutečná Liga 2015 a s producen-
tem Danielem Škráškem a Beatricí Todorovou natočili jejich debutové album
s názvem „Light From The Dark“.
Aktuálně pracují na novém materiálu, se kterým se chtějí vrhnout na větší pódia.
Chystají speciální vánoční akustický koncert, na přelomu roku vyrazí do studia na-
točit nové songy a také připravují koncerty na příští rok. Na podzim tohoto roku
vychází jejich první videoklip na  skladbu „Prayer For Love“, kterou najdete právě
na jejich debutovém albu. Určitě se máte na co těšit. Aby vám o kapele nic neuniklo,
sledujte INACTION na  www.kapelainaction.cz, Facebooku, Instagramu, Bandzone
a dalších sociálních sítích.











Bylo nebylo, prvních dvacet let souboru. Pak nastal letopočet 2016, kdy
jsme ke  kulatému dvacátému roku existence vykonali prvotinu, tedy sepsali
do  opravdového literárního díla své (dosavadní kapelní) paměti. Knihu jsme
zároveň doprovodili čerstvou tvorbou písňovou, která byla ve formě flashdisku
umně zakomponována do zmíněné knihy. Všech pět písní léta Páně 2016 nahra-
ných jsme poté dokrmili o dalších pět písní, stvořených roku následujícího, tedy
2017. Z obou let pocházejí i tři krásné videoklipy, jež je možné zhlédnout na na-
šem YT kanále. Roku letošního jsme již museli svižné tempo písňotvorby zvol-
nit, neb jsme museli obměnit post pěvecký. Smyslem existence souboru však je
především hrát. Jen za poslední léta se nám zadařilo navštívit řadu věhlasných
festivalů – Benátská, Keltská noc, Létofest a mnoho dalších, kam se i pravidelně
navracíme. V měsících neletních pak obrážíme větší i menší kluby po republice
křížem i krážem včetně jmen vyhlášených, jako pražský Vagon, brněnská Me-
lodka či plzeňské kulturniště Pod Lampou. Aktuálně se hovíme k nahrávání, kdy
vzniká singl, jakožto první ostrý test s novým pěvcem. Obohacen bude samo-
zřejmě i o videoklip, neb doba vizuální si to žádá. Závěr roku nás tudíž zastihl
v horečné činnosti, a to i koncertní. TŘI SESTRY si nás pozvaly na jednu ze svých
zastávek, u nás v Liberci zase budeme koncem listopadu hostit již několik let
pravidelnou Pogo Tour chlapců z E!E a SPS a dále se potkáme v Chrudimi s kole-
gy ze ZNOUZECTNOSTI. My se tedy na závěr roku těšíme nadmíru, když i v roce
dalším hodláme  nastolený režim udržovat. Pro účely zhlédnutí naší živé pro-
dukce sledujte náš web www.kohoutplasismrt.cz nebo facebook.
12      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ
Kapela MANUAL se svou přímou zpěvnou tvorbou v  češtině objíždí hudeb-
ní sály zhruba od  roku 2007. Při jedné cestě na  koncert se v  autě přemýšlelo,
jak onen styl vlastně nazvat. Jak pojmenovat něco, jež je v jednom pólu tvorby
tvrdé, plné řezavých kytar, hlubokých basů, mohutných bicích, vysokých zpěvů
a cosi, z druhého soudku svižného, šlapavého a melodického? Trochu hard, tro-
chu roll a heuréka: hard‘n‘roll!
Zakládajícím členem kapely je Vašek Brzek, frontman se silným ječivým hlasem
a sklony hrát kytarová sóla za hlavou. S baskytaristou Honzou Bakešem tak tvoří
silný a stmelený tvůrčí tandem. Během let se na ostatních nástrojových postech
vystřídalo několik hudebníků, až v roce 2013 za bicí usedl mistr těžkého úhozu
Míra Hornych a svými beaty žene kapelu neustále vpřed. Začátkem roku 2018
skupina nahrává novou desku. Zároveň ji po  pěti letech opouští doprovodný
kytarista. Do  rozjetého vlaku okamžitě, rychle a  precizně naskakuje slovenský
brat, vynikající muzikant Jaroslav Jenčo. Kapela se tak konečně může pyšnit me-
zinárodním složením.
Rok 2018 je pro MANUAL zásadní z více hledisek. Od května do září trvala ne-
přetržitá šňůra po  všech možných i  nemožných místech. Navzdory nabitému
programu se pánům podařilo zvítězit v soutěži SUMOROCK výzva. Svou výhru –
videoklip, jehož natočení je právě na spadnutí, představí 26. ledna 2019 v legen-
dárním pardubickém klubu Žlutý pes po boku skupiny KRUCIPÜSK. Na kontě má
kapela jedno demo, tři alba, a právě pod producentskou taktovkou Dana Škráška
(Whitechicken studio) dotáčí čtvrté, „Písně pro živý“. Bude za velkých fanfár po-
křtěno 1. prosince 2018 v hradeckém klubu CC Lucie. Se zatím nejsilnější sesta-
vou a novou deskou v zádech kapela vyhlíží své další hudební horizonty.
  
% 




 
   


!
%
 

&
Olomoučtí BLACK TIGER jsou jedni z mála, kteří se u nás věnují hudebnímu
žánru AOR – tedy Adult Oriented Rocku („Rock pro dospělé“). Kapela za dobu
své existence vydala tři EP, jež získala pozitivní recenze v prestižních časopisech
(např. „Powerplay” a “Classic Rock Presents AOR”). V roce 2017 pak skupina spo-
jila své síly se světově uznávaným italským kytaristou a producentem Mariem
Percudanim, (HARDLINE a HUNGRYHEART), jež má na  svém kontě spolupráci
se světovou špičkou melodického rocku (namátkou s Jimem Peterikem ze SUR-
VIVOR nebo Tedem Poleym z DANGER DANGER) a pod jeho producentským ve-
dením natočila v Itálii, ve studiu Tanzan Music, svoje debutové album. Na desce
se představí i několik zajímavých zahraničních hostů, vedle Maria Percudaniho
např. Dan Reed (DAN REED NETWORK), Josh Zighetti (HUNGRYHEART), Giulio
Garghentini nebo saxofonista Alessandro Moro. Deska vyšla celosvětově 12. říj-
na na značce Freemood/Tanzan Music a první ohlasy na ni, zejména ze zahrani-
čí, jsou velmi pozitivní. Na české poměry se jedná o album nečekané. Najdeme
na něm deset původních skladeb, které se žánrově pohybují mezi AOR a melo-
dickým hardrockem, s důrazem na silné melodie, bohaté aranže, energické ky-
tary vhodně doplněné klávesami a mohutný moderní zvuk, který ale ctí tradice
žánru. Vydání alba doprovází video k singlu „Dont´t Leave Me“. Horká aktualita
o BLACK TIGER – stali se kapelou týdne v japonském webzinu "Breath Fresher",
věnovaném hard n´heavy muzice.

 o úspěšném letošním ročníku, který rozduněl Ostravu po dobu
dvou dnů, přijde napřesrok opět změna. Pořadatelé se roz-
hodli následující metalovou slavnost v  Dolních Vítkovicích vrátit
k úspěšnému jednodennímu modelu.
„Chodila za námi a psala nám spousta z vás, že chcete vrátit Ostravu v pla-
menech do jednodenního formátu. Zpočátku jsme takovou myšlenku zavrh-
li, ale nakonec jsme si řekli, proč vlastně ne? Oba máme rádi pestrost nejen
v hudbě a cokoliv držící se v zaběhnutých kolejích může začít časem nudit,“
nechali se slyšet organizátoři Ostravy v plamenech Patrik Kohut a Petr Šiška. 
Aby fanoušci nevnímali staronový formát jako krok zpět, připravuje pořadatel-
ský tým na 3. srpen 2019 vskutku nabitou, a zároveň žánrově vydatnou sestavu.
Prvním jménem do placu se stali matadoři echtovního německého heavy meta-
lu GRAVE DIGGER. Žánrová stálice se v České republice dlouho neukázala, navíc
letos představila novou, svěží desku „The Living Dead“. Aby si přišli na své kromě
old school fanoušků i melodičtěji založené metalové duše, přijedou do severo-
moravské metropole němečtí happymetalisté FREEDOM CALL. Konečně třetí
kapelou, kterou organizátoři prozatím odtajnili, budou švýcarští KAATARAKT.
Živočišná úderka, která potěší všechny metalové dobrodruhy, milovníky rohaté
zábavy a severskou divokostí nakažené tuzemské pořízky. Je nad plamen jasné,
že se začíná klubat pestrobarevná metalová oslava. Vstupenky na festival jsou
momentálně v prodeji za skvělou cenu 790 Kč do vyprodání.

%
 




 
$




&#!
&!

"
RockOpera Praha uvede během listopadu hned pět rockových oper. Bar-
do Thödol zpracované na základě Tibetské knihy mrtvých vypravuje o cestě
duše zemřelého člověka k novému zrození a divadlo ho opět symbolicky
odehraje v blízkosti svátku Dušiček, přesněji 1. listopadu. Na symfonicko –
rockovou operu naváže RockOpera Praha 7. listopadu Vymítačem, hororo-
vým hitem minulé sezóny s Kamilem Střihavkou v hlavní roli. V neděli 18.
listopadu odpoledne pak proběhne repríza rockové opery pro celou rodinu
Malý princ, inspirované nejslavnějším dílem francouzského spisovatele An-
toine de Saint-Exupéryho. Společně s perným měsícem divadlo završí 30.
listopadu také antickou trilogii. Klasické dílo Antigona opět přivítá na jevišti
Viktora Dyka jako u diváků oblíbeného, proradného krále Kreonta.
Divadlo se ovšem nezaměří jen na rockové opery. V sobotu 17. listopa-
du se opět uskuteční Noc divadel, které se RockOpera Praha pravidelně
účastní. Kromě prohlídek, zahrnujících i zkoušku rockové opery Malý princ,
návštěvníky čeká i hudba, besedy a talk show s Beego a Honzou „Láskou“
Tláskalem. Vstupenky na www.rockopera.cz/program.


 
 

„Nechci být alkoholik,

nechci být IHŘiN
nechci být ]iYLVOiN


ani nikdo podobný“.
Sonny Sandoval

!
 
"



 alifornská numetalová stálice P.O.D. šíří pozitivní myšlenky skrz kombinaci rapu a me-
talu už šestadvacet let. Čtveřice ze San Diega si je blízká jako rodina možná i kvůli to-
tožnému náboženskému vyznání. Přestože se otevřeně hlásí k víře v Ježíše, nálepku „křes-
ťanské“ skupiny důrazně odmítají, neboť jim od začátku nosí víc smůly než užitku. Přežili
krušné časy a odměnou jim je opět slibný výhled na lepší zítřky. P.O.D. v posledních letech
rádi experimentují a  posouvají hranice svého zvuku. Jejich frontmana Sonnyho Sando-
vala jsme zastihli v dobré náladě, abychom s ním pokecali nejen o jejich jubilejní desáté
řadovce „Circles“. 



Po akustické nahrávce „SoCal Sessions“ a devá-
té koncepční „The Awakening“ se na  nové desce
poprvé pouštíte do spolupráce s více producenty.
Kromě legendárního Camerona Webba (NOFX, PE-
NNYWISE, MOTÖRHEAD) jste pracovali i s moder-
ním duem Heavy (SUBLIME, THE DIRTY HEADS).
Jak se vám líbila nová zkušenost z nahrávání s více
producenty?
Po  šestadvaceti letech na  scéně chceme zkoušet
nové věci. Pořád si písně skládáme sami, ale tento-
krát jsme byli mnohem více otevření konstruktivní
kritice než kdy dřív. Chceme se zamlouvat našim
starým fanouškům, ale nechceme být kapelou z mi-
nulosti.
Předchozí dvě řadovky „Murdered Love“ a „The
Awakening“ vám produkoval osvědčený Howard
Benson, jenž stojí za  vašimi neznámějšími alby
„The Fundamental Elements of Southtown“ a „Sa-
telitte“. Proč jste tedy Howarda neoslovili do třeti-
ce s novinkou „Circles“?
Potřebovali jsme změnu. Od  Howarda jsme se
ale hodně naučili. Získali jsme pro něj první zlatou
a platinovou desku, na které navázal úspěšnou pro-
ducentskou kariérou a  dalšími skvělými deskami.
pořád ještě o životní styl, nebo se z toho stala už jen
zábava? Jako hra, kterou už hraje příliš mnoho lidí.
Chybí autenticita a  opravdovost. Naše kapela vždy
po takových vlastnostech volala. Pořád doufám, že
se ještě někdy vrátí. Nejdůležitější by mělo být po-
selství písně, měl bys chtít díky ní něco změnit a zpí-
vat ji přímo ze srdce.
Na obalu alba se protínají cykly dne a noci. Ne-
chybí ani pro vás typické hejno motýlů. Jakou at-
mosféru jste chtěli obalem navodit?
Když jsme si desku poslechli celou, řekli jsme si:
„Teda, chlapi, nemáme na  ní zrovna moc tvrdých
songů…“ (smích) Motýli pro nás mají speciální vý-
znam, neboť snad každá naše deska je má v  sobě
nějak obsažené. Reprezentují cestu a  nový život.
Stmívání považuji za konec dne a rozbřesk zároveň
považuji za začátek dne. Motýli si do toho letí svou
životní cestou, protože my všichni ji máme podob-
nou. Žijeme, abychom objevovali, a  až do  smrti se
snažíme pochopit smysl. Taky na mě obal působí ka-
lifornskou atmosférou, která je pro P.O.D. příznačná.

Soucítím s nimi. Snažím se žít podle svých zásad,
ale zároveň mít pochopení pro druhé. Myslím, že je
důležité být ohleduplný k lidem, kteří prochází těž-
kými časy. V rock’n’rollovém průmyslu se kolem al-
koholiků a feťáků pohybuju dennodenně už pěknou
řádku let. Zároveň cítím, že tu jsem z nějakého důvo-
du. Mám poslání, abych je miloval a byl jim jako pří-
tel nablízku v časech, kdy mě potřebují. Nejsem jen
někdo, kdo křičí z vrcholku hory nebo káže v kostele
z  kazatelny. Žiju život s  lidmi, které miluji. A  podle
mě by se stejně měl snažit žít každý z nás.
Vaše třikrát platinové album „Satellite“ vyšlo
přesně 11. září 2001. Jak jste se v onen den cítili?
Očividně jsme byli nadšení, protože nám měla
vyjít nová deska. Už naše předchozí nahrávka se
tehdy stala platinovou, takže jsme byli natěšení.
Navíc jsme makali dlouhé týdny, aby deska vznikla.
Muzika sice je důležitá, ale v den obrovské tragédie
šlo vydání naší desky stranou. Nedokázali jsme na ni
ani pomyslet. Probudili jsme se toho rána, abychom
šli na  další podpisovou akci, a  večer jsme měli mít
koncert v  Hollywoodu. Když jsme ale ve  zprávách



Tentokrát jsme si ale potřebovali nahrávání řídit
sami. Neměli jsme dost času, abychom se s ním za-
vřeli do studia na tři měsíce. Skládali jsme převážně
na cestách a během letů.
uviděli, co se děje, všechno šlo stranou. Naštěstí
měla naše hudba poselství, které se po osudném dni
dostalo mezi lidi. Jsme vděční, že deska pro mnoho
Pro Kalifornii jsou typické i  nekonečné večírky z nich stále hodně znamená.
plné alkoholu a trávy. Ty jsi je v mládí údajně taky
vymetal, než ses obrátil k víře po tragickém úmrtí
své vážně nemocné matky. Pořád si dáš sklenku či 
 
jointa, nebo už kvůli víře odmítneš?

"! Ne, ne. (smích) Nepopírám, že jsem na těch věcech 1994 Snuff The Punk


  vyrostl. Ale když jsem se dal na víru, došlo mi, že pro 1996 Brown
1999 The Fundamental Elements of Southtown
mě nejsou dobré. Jednalo se o mé vlastní rozhodnu- 2001 Satellite
tí. S trávou jsem přestal definitivně a nepiju už tolik 2003 Payable On Death
Otvírák alba „Rockin with the Best“ je ostrá ra- jako dřív. Pořád si vychutnám víno a pivo, ale změni- 2006 Testify
pová pecka o  změně hudby v  moderní digitalizo- ly se mé zásady. Jako puberťák jsem chodil na večír- 2008 When Angels & Serpents Dance
vané době. Co tě na současné hudební scéně štve ky, abych se tam opil a dostal do rauše, ale teď už vše 2012 Murdered Love
nejvíc? 2015 The Awakening
vnímám jinak. Nechci být alkoholik, nechci být feťák, 2018 Circles
Já jsem stará škola, takže vycházím z  oldschoo- nechci být závislák ani nikdo podobný. Užívám si
lové perspektivy. Pamatuju si, když jsem vyrůstal. dobré jídlo, dobré pivo, víno a dobré doutníky. Mám 
Naši rodiče či prarodiče kritizovali hudbu a já takový rád dobré věci, ale nenechám se jimi ovládat. Mohu Sonny Sandoval – zpěv
být nechci, protože miluju vývoj a  změnu při tvor- s nimi kdykoliv přestat.
Noah „Wuv“ Bernardo – bicí
bě nových věcí. Podle mě postrádá dnešní hudební Traa Daniels – baskytara
Marcos Curiel – kytara
standard dostatečnou kvalitu, což může souviset Jak nahlížíš na lidi, kteří kouření trávy a pití alko-
s  přílišným množstvím technologií. Kde jsou dnes- holu propadnou, protože se s podobnými případy
ka ty pravé kapely? Kde jsou praví skladatelé? Jde musíš potkávat takřka denně?

14      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ


 
 



člen SOILWORK, klávesák Sven

Karlsson.
Naopak nováčkem v  sestavě je
teprve šestadvacetiletý dánský
bubeník Bastian Thusgaard, žák
svého předchůdce Dirka Ver-
beurena, který natrvalo přesídlil
do  zámoří a  chopil se angažmá
v  MEGADETH. „Přineslo to změ-
nu i  v  tom, že zatímco dřív Dirk
nahrával bicí zvlášť, tentokrát
je Bastian nahrával během času
společně tráveného ve  studiu,“
hodnotí kytarista David Anders-
son. „SOILWORK sleduju něja-
kých dvanáct let a  byli jednou
z  prvních kapel, které mě při-
vedly k metalu,“ přibližuje mladý
bicmen. „Je úžasné, že jsem teď
členem kapely a že mi kluci dali
prostor k  vlastnímu vyjádření
a  já tak mohl na  desku přijít
s vlastními nápady.“
Poprvé v  historii kapela po-
jmenovala album ve  švédském

 

jazyce a  stejnojmenná skladba

„Verkkligheten“ – v  překladu
„Pravda“ či „Skutečnost“ – na-
hrávku také v  podobě kratšího instrumentálního
intra otevírá. Dalším švédsky pojmenovaným kusem
je pak „Ocelový pták“ neboli „Stålfågel“, v  němž si
Speed střihnul duet s  Alissou White-Gluz z  ARCH
ENEMY. Pěvečtí hosté se u  SOILWORK začínají stá-



 
vat tradicí, a  tak zmiňme ještě Davea Sheldona
z  kanadských EXES FOR EYES, který v  minulosti
basoval u  ANNIHILATOR, a  také Tomiho Joutse-
na z  AMORPHIS, s  nimiž SOILWORK v  lednu vyrazí

 pěvák Björn Strid jako dnes už jediný zakládající člen sestavy sice letos oslavil teprve na společné turné; 27. ledna je máme ve Zlíně, ještě
v doprovodu JINJER a NAILED TO OBSCURITY.
čtyřicáté narozeniny, přesto lze o  jeho SOILWORK právem hovořit jako o  veteránech.
„Inspirujeme se jinými kapelami i  sami sebou,
Vždyť od vydání debutu „Steelbath Suicide“ v květnu uplynulo kulatých dvacet let a kape- ale chceme si vždy brát jen to dobré a  tak, aby-
la celoživotně věrná melodickému death metalu stojí před vydáním řadového počinu číslo chom se neopakovali. Máme za sebou dvojalbum
jedenáct. „Verkligheten“, jak se bude jmenovat, vyjde 11. ledna příštího roku. ,Living Infinite‘ a  následující ,Ride Majestic‘, což
bylo vyzněním trošku chladnější album, a  řekl
„Jsem s ním vážně spokojený, zní suprově. A je to měsíce před tím, než jsme nastoupili do studia.“ Tak bych, že novinka se nachází někde mezi. Je chlad-
pravděpodobně to nejimpozantnější a nejtemněj- se stalo letos v  dubnu a  muzikanti po  předchozím ná, ale zároveň vřelá. Jako bychom se na ní vraceli
ší album, jaké jsme kdy udělali. Na jednu stranu je sdílení nápadů na dálku nakonec strávili průběžným ke  klasickému heavymetalovému zvuku, zpraco-
velmi melancholické, ale zároveň je svým způso- dojížděním do  švédských studií Nordic Sound Lab vanému naším typickým způsobem, jehož součás-
bem povzbudivé,“ zamýšlí se nad povahou nového a  Panic Room celkem pět týdnů. „Ve  studiu jsme tí jsou výrazné melodie, někdy až zběsilé tempo
materiálu Speed, jak se zpěvákovi už léta přezdívá. se pak nápady zabývali společně, improvizovali a rozmanitost. Posluchači poznají, že navazujeme
„Skládání trvalo poměrně krátce. Alespoň mně. a hledali, co funguje a co ne. Na desku tak přispěl na předchozí alba, ale zároveň náš zvuk posouvá-
Začal jsem na  svých skladbách dělat zhruba tři každý, což je dobře,“ říká služebně druhý nejstarší me zase o kus dál,“ uzavírá Björn Strid.





 
 


 
R adostné zprávy střídají ty nejtragičtější možné, metalcoristé
ALL THAT REMAINS zažívají divoký podzim. V době, kdy kapela
intenzivně lákala čerstvou muzikou na nové album „Victim of the
New Disease“ (vychází 9. listopadu), přišla z jejího tábora nečeka-
ná zpráva o smrti kytaristy Oliho Herberta.
První singl z  čerstvého alba ALL THAT REMAINS ALL THAT REMAINS, ať
pustili do  světa v  polovině září a  skladbou „Fuck se to lidem líbí, nebo
Love“ dali po  posledních mainstreamovějších ne, a  vždycky budeme
deskách najevo chuť vrátit se k  tvrdým metalco- dělat muziku, kterou
rovým kořenům z počátku jejich kariéry. Frontman si předně užíváme my
Phil LaBonte novinku rovnou začal propagovat jako samotní.“
nejtvrdší album od osm let starého počinu „For We V půli října pak z tábo-
Are Many“. „Lidi teď od nás možná čekali něco ex- ra ALL THAT REMAINS přišla zpráva, co smrt čtyřiačtyřicetiletého
perimentálnějšího, ale rozhodli jsme se překvapit která radost z  vydání novinky kalí muzikanta zapříčinilo, po-
a  podobné album se jeví jako ideální nástupce tím nejhorším možným způsobem. dle neověřených zpráv ale
předchozího ,Madness‘, na kterém jsme si vyzkou- Kapela 17. října informovala zemřel v  „důsledku nehody,
šeli i jiné styly,“ uvedl. „Existují kapely, které si stá- o náhlém úmrtí kytaristy Oliho Her- která se mu doma přihodila“,
le jedou to své, a  je to jejich rozhodnutí, a  i  když berta, který byl s Philem LaBontem zpravodajský server TMZ ci-
může být správné, není to náš případ. Vždy jsme v  sestavě už jediným zakládajícím tuje policejní zprávu, dle které
se do  naší hudby snažili dostat co možná nejvíc členem. Ani kapela, ani Herberto- bylo Herbertovo bezvládné
vlivů zvenčí, které nás baví. Tohle jsme prostě my, va manželka Beth sice neuvedly, tělo nalezeno v rybníku.

16      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ
 LIVE: 26. 11. 2018, PRAHA
27. 11. 2018, ZLÍN









 




  projektu THE THREE TREMORS se dosud hlavně mluvilo, brzy však bude i  slyšet.
Seskupení, kterému dominují tři prověřené metalové hlasy – Tim „Ripper“ Owens
(ex-JUDAS PRIEST, ICED EARTH), Sean Peck (CAGE, DEATH DEALER) a Harry Conklin (JAG
PANZER) – vydává eponymní debutové album!
Poprvé začalo hudebními kuloáry jméno THE
THREE TREMORS kolovat na  počátku tisíciletí,
na společném turné IRON MAIDEN, QUEENSRŸCHE
a  Roba Halforda s  jeho tehdejší sestavou HAL-
FORD, kdy s návrhem na projekt tří zpěváků přišel
manažer Mejdnů Rod Smallwood. A  přestože
několik skladeb pro něj vzniklo – například skladba
později použitá jako titulní pro sólové album Bruce
Dickinsona „Tyranny of Souls“ (2005) – celé album
se realizace nikdy nedočkalo. Až před nedávnem
myšlenka ožila nanovo, byť bez účasti kteréhoko-
liv z  dříve zainteresovaných. A  jakkoliv se oproti
původně plánovanému složení může to současné
zdát papírově slabší, pánové Owens, Peck a Conk-
lin už od  prvních zveřejněných skladeb dokazují,
že nejsou žádná „béčka“!
„Seana jsem poprvé potkal, ještě když jsem byl
v Judasech, s CAGE nám předskakovali na turné
k albu ,Jugulator‘,“ vrací se dvacet let v čase Rip-
per. „A byl to on, kdo zhruba před pěti lety přišel
s tím, že bychom tuhle myšlenku měli oživit.“ Dál
pokračuje sám Peck: „THE THREE TREMORS byli
léta takovou legendou a  je škoda, že se nikdy
nenaplnila. Fantazíroval jsem, jak by asi kapela
vypadala, kdybych ji sám po letech oživil, a koho
bych si k  sobě přizval. Tim a  Harry byli jedno-
značnou volbou. Oba souhlasili. Sice trvalo, než
jsme vše naplánovali a dali dohromady skladby,
ale výsledek předčí má nejdivočejší očekávání!“
A byl to také Peck, kdo triu poskytl instrumentál-
ní jištění, respektive přizval k THE THREE TREMORS
prakticky kompletní sestavu CAGE, ve  složení:
Dave Garcia, Casey Trask (kytary), Alex Pickard
(baskytara) a  Sean Elg (bicí). „Přemýšlel jsem, že
dám dohromady muzikanty z různých kapel, ale
nakonec jsem se rozhodl pro kluky z CAGE, pro-
tože se dobře známe, jsme sehraní a  prioritou
bylo dát dohromady zabijácké songy. Protože
můžete mít vynikajících zpěváků, kolik chcete,
ale jestliže skladby samy o sobě nestojí za nic, je
to k  ničemu.“ Výsledná nahrávka by měla oslovit
všechny fanoušky klasického heavymetalového
zvuku, s  přesahy ke  speedu i  thrashi, takového,
v němž nechybí melodie, chytlavé refrény ani sóla.
„Je to ryzí heavy metal,“ shrnuje v jednoduchosti
Ripper.
A  jestliže máte pocit, že vám chybí odpověď
na zásadní otázku, bez obav, i na tu pánové mys-
leli. Peck: „Jméno THE THREE TREMORS jsem si
zaregistroval já, takže patří mně. Ale jestli Bruce
Dickinson bude někdy chtít rozjet vlastní verzi
tohohle projektu, má mé svolení!“


Jedinečný zážitek s přímým aktérem dějin art-
rockové historie se nachýlil. Skotský kumštýř
Ray Wilson se celý svůj život motá kolem rocko-
vé muziky ve  všech jejích podobách. V  rozpu-
ku devadesátých let vydal společně s kapelou
GUARANTEED PURE album „Swing Your Bag“,
jehož titulní skladbu zařadil na  kompilaci vy-
danou svým vlastním labelem legendární Fish
z  MARILLION. Hvězdy byly dnes padesátileté-
mu umělci nakloněny i nadále. A pomohlo mu
i štěstí, když se po odchodu nedostižného Phila
Collinse v roce 1996 chopil mikrofonu v kultov-
ních GENESIS. V  artrockovém lůně setrval dva
roky a společně s kapelou vydal album „…Ca-
lling All Stations…“. Nevedlo si vůbec špatně
a  pro obě strany znamenalo pozitivní stimul.
Wilson kvůli angažmá v  GENESIS opustil post-
-grungovou kapelu STILTSKIN, do  jejíž náruče
se vrátil opět před třinácti lety. Současně se
ovšem začal věnovat sólové tvorbě, vydal cel-
kem šest autorských desek, které ovšem ne-
budou dominantním aspektem dvou českých
zastávek Wilsona v  České republice. Koncert
„Genesis Classic performed by former Genesis
lead singer Ray Wilson” nabídne během více
než dvouhodinového představení zhruba pět-
advacet největších hitů GENESIS jako například
„Solsbury Hill”, „Home by the Sea”, „Follow You
Follow Me”, „No Son of Mine”, „Land of Confu-
ssion” anebo „Congo”. Pro účely koncertního
turné se Wilson obklopil špičkovými muzikan-
ty, kteří mu pomohou dokreslit věrnou podo-
bu tvorby fantastických GENESIS. Společně
se představí 26. listopadu pražskému publiku
v Lucerna Music Baru a o den později 27. listo-
padu se na Raye Wilsona mohou těšit jeho fa-
noušci ve Zlíně, kde vystoupí v klubu Masters of
Rock Café. Jedna z největších událostí podzim-
ní sezóny je za dveřmi.






 


LIVE: 9. 12. 2018, PRAHA

 



 oslední měsíc letošního roku nabízí hned několik zajímavých hudebních akcí. Nad všemi ale ční nekompromisní veselice zasvěcená
extrémnímu metalu ve Foru Karlín. V rámci „The European Apocalypse Tour“ dorazí do Prahy čtyři spolky ostré jako šíp. KREATOR,
DIMMU BORGIR, HATEBREED a BLOODBATH. Sestava snů vezme českou metropoli útokem 9. prosince. Jelikož se na akci těšíme opravdu
významně, a zároveň nám hlavou létala spousta otázek, sezvali jsme ke společnému konferenčnímu hovoru zástupce dvou nejsilnějších
jmen dohromady a hodili s nimi o nadcházejícím turné řeč.
Pánové, odkud – nebo lépe řečeno od koho z vás – něj nic nefunguje, ať děláš jógu nebo metal. setlistu, aby byl opravdu výjimečný. Chceme, aby fa-
pochází nápad uspořádat společné turné KREATOR Silenoz: Má pravdu náčelník, akce podzimu je daná. noušci odcházeli z  koncertu s  pocitem, že takovou
a DIMMU BORGIR? show dlouho neuvidí.
Mille: O  možnosti vyjet opět na  turné s  DIMMU Kdo byl vlastně hlavním motorem nadcházející
BORGIR jsme mluvili v  průběhu let mockrát. „Opět“ megatour? Nuclear Blast, manažeři nebo samotné Na kolik písniček z nové desky DIMMU BORGIR se
říkám záměrně, protože jsme už společnou tour ab- kapely? můžeme těšit?
solvovali před dvaceti lety, a můžeme oslavit vlastně Silenoz: Kapely mají vždycky poslední slovo! Mille: Tak teď se ukaž. (smích)
takové malé výročí. Obě kapely měly volné termí- Mille: Přesně tak, plníme si především naše muzi- Silenoz: Jak jsem řekl, setlist zatím dáváme dohro-
ny ve  stejnou dobu, takže jsme hromadně skočili kantská přání. Samozřejmě bez labelu, tour manaže- mady. Nechme se všichni překvapit.
po společné šanci. rů a dalších lidí v produkci bychom nedali celou akci
Silenoz: Jak říká Mille, nosili jsme nápad na  spo- dohromady, ale impulz vyšel přímo z našich formací. Mille, KREATOR jsou nejen o zničujícím thrashi, ale
lečnou tour v hlavě prakticky od poslední povedené Silenoz: Jsme muzikanti a chceme hrát, ostatní pak také bombastickém vizuálu. Přijdete na „The Euro-
šňůry, jen mezitím uběhly dvě dekády. Je složité vše zajišťují servis, který už teď jede jako na drátkách. pean Apocalypse Tour“ s novou scénou?
termínově a logisticky podchytit, ale teď se podařilo Mille: Dáváme si na výpravě záležet, proto na pozd-
všechno sladit a jedinečná šance je zde. Naplánovali jste si před velkými koncerty nějaké ně podzimním turné představíme úplně novou stage,
společné utužující zkoušky? která se bude významně lišit od kulis, jež jsme s sebou
Můžeme vnímat roli DIMMU BORGIR jako speciál- Mille: Dost dobrá otázka. (smích) Čeká nás předtím vozili během festivalové sezóny.
ního hosta KREATOR, nebo jste si rozhodili pořadí ještě turné po Jižní Americe, takže nebude moc času,
jinak? ale myslím, že to není vůbec špatný nápad. Mohli Jak moc nákladná je výpravná show, na  jakou
Silenoz: Z  mého pohledu budou DIMMU BORGIR bychom uspořádat nějaký večer ve  jménu pre-pro- jsme v podání KREATOR zvyklí?
vždycky v roli hosta mocného KREATORU. Obě kapely duction. Mille: Trošku odpověď pootočím. Řeknu ti upřímně,
jsou sice na úrovni headlinera, ale přece jen čtyři fo- Silenoz: Výborná inspirace, jsem pro! že většinu peněz, které na  turné vyděláme, vrazíme
tříci jsou čtyři fotříci. (smích) zpátky do našich vizuálů.
Mille: Ty z nás děláš úplné dědky, přitom jsme o pět Jak dlouhé sety jste si pro fanoušky připravili? Silenoz: Já souhlasím, protože i my v podstatě platí-
šest let starší než vy. Neslýchané! (smích) Ale vážně, Mille: Pokud se nemýlím, jak KREATOR, tak DIMMU me předem za kvalitní show. Nejdřív je třeba investo-
nerozlišujeme, kdo bude na turné důležitější. Dobře, BORGIR budou mít k  dispozici plnohodnotný kon- vat, než se rozjede bezstarostná párty.
KREATOR hrají poslední, ale vnímám naši akci spíš certní čas. Bereme večer jako velkou oslavu extrém-
jako ultimativní metalový balík. Sejdou se na ní nej- ního metalu a tak k němu i přistupujeme. Stejná otázka pro oba. Co obvykle děláváte před
větší jména čtyř různých žánrů. Když budeme hodně Silenoz: Nehledě na  hrací časy můžeme slíbit, že a po koncertě?
sebevědomí, tak nahlas řekněme, že podobný večer divákům doručíme především kvalitu nahuštěnou Mille: Tak prosím, začni. (smích)
se nebude opakovat. Trochu si šimráme ego, ale bez na jednom místě. Už teď si lámeme hlavu s podobou Silenoz: Hodinu před koncertem se snažím už jen

18      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ
  

 

koncentrovat na hraní, což znamená mít hotový make-up a další náležitosti.

Naše image není zas až tak moc komplikovaná, ale stejně ti zabere nějaký čas
se nalíčit. Už spoustu let bych chtěl získat nějaký efektní recept od Genea Si-
mmonse, ale není mi přáno. (smích) Ale nejdůležitější je koncentrace, protože
jak začne show, jako kdyby tě hodili z útesu, buď plachtíš, nebo se rozmázneš.
Mille: I já se hodně zaměřuju na výkon. Vozíme si s sebou v posledních letech
malou zkušebnu, kde se rozehráváme. Řeknu ti, taková věc je k nezaplacení.
Zahrajeme si dvě tři písničky, abychom získali pocit jistoty, a není čas a prostor
na nějakou nervozitu.

Skvělé. Ještě jste mi ovšem neprozradili, co obvykle děláte, když show

skončí?
Mille: Já osobně? Jdu spát. Žádná divočina se nekoná.
Silenoz: Nuda, ale i já vyrážím odpočívat. Maximálně, když je druhý den vol-
no, tak si zajdu na nějaké dobré pivo. Ale jinak už mám v hlavě další koncert
a chci se na něj dobře vyspat.

Dodržujete v kapelách nějaké předkoncertní rituály?

Silenoz: Samozřejmě, ale nečekáš doufám, že ti prozradíme jejich průběh.
(smích)
Mille: I KREATOR mají svůj obřad před koncertem, ale společnou dohodou
všech členů kapely o něm nesmíme a nebudeme mluvit.

Komunikujete napříč kapelami během společného turné?

Mille: Během turné nemluvím naprosto s nikým… (smích) Ne, vážně, bude-
me si maximálně užívat setkání. Známe DIMMU i HATEBREED už celou věčnost,
rád se uvidím s Nickem Holmesem z BLOODBATH. Těším se na všechny.
Silenoz: Taková téměř rodinná párty, kde se všichni napříč znají. Je jasné, že
se budeme potkávat každý den.

Když zmiňuješ rodinu, berete s sebou třebas i své vlastní rodiny?

Mille: Kdepak, někteří muzikanti si třeba berou s sebou svoje holky nebo jiné
hosty, ale my rozhodně ne. Jak vy v DIMMU?
Silenoz: Vůbec, asi jako kdyby někdo dělal v bance a bral si s sebou rodinku
do práce. Na turné jede jen kapela.

Je pravdou, že KREATOR příští rok zastaví svoje koncertní aktivity a budou

se věnovat pouze realizaci nové řadové desky?
Mille: Ano! Neříkám, že nějaké koncerty v roce 2019 neodehrajeme, ale mu-
selo by jít opět o něco výjimečného. Evropu i Ameriku za letošek zkřižujeme
více než dost, proto se skutečně na  chvíli odmlčíme, abychom mohli makat
na novém albu.

Kolik materiálu jste stačili zatím napsat pro novou desku?

Mille: Máme hotové asi čtyři věci. Ale víš, jak se věci mají. Až půjde do tuhého
a budeme mít nějaký deadline na krku, tak třeba písničky, které máme teď při-
pravené, na desku vůbec nepůjdou a prostor dostanou jiné věci.
Silenoz: Anebo přijde na řadu další deadline. (smích)
Mille: Nebo tak. (smích) Každopádně já jsem si dal svůj vlastní termín. Než
vyrazíme na nadcházející turné, chci mít nahraných pět demáčů.
Silenoz: A budete hrát něco z nových písniček na turné? Nebo jinak, už jste
někdy hráli živě písničku, která ještě nebyla oficiálně natočená?
Mille: A vy?
Silenoz: My ano, v  roce 2006, než jsme vydali album „In Sorte Diaboli“,
na dnešním festivalu Metal Days ve Slovinsku. Tehdy se jmenoval Metal Camp.
Ale zůstane asi u jediného pokusu.
Mille: Nejsem přítelem pouštění polotovarů do éteru. Radši nabídnu lidem
klasiku, kterou mají rádi.

DIMMU BORGIR vydali nové album letos. Předpokládám, že vás ještě ně-
jaké větší turné čeká.
Silenoz: Jsme trochu speciální jednotka. Nefungujeme v módu kapel, které
vydají album, jedou na světové turné, vydají další album a opět jedou turné
po světě. Není problém technicky zařídit hraní kdekoliv, ale my nechceme de-
gradovat koncerty na pouhá rutinní představení. Chceme pořádat exkluzivní
show. Proto bereme jako zásadní událost nadcházející „The European Apoca-
lypse“ turné. Nejde o  akci, která se bude za  rok opakovat. Možná za  dalších
dvacet let, ale otázkou je, zda bude tak spektakulární jako letos.
Mille: Všechno má svůj čas. Jak tvorba nových písniček, tak i jejich živá pro-
dukce.
Silenoz: Koncerty jsou vlastně taková poleva na  dortu, který musíš nejdřív
upéct.

V obou kapelách máte spoluhráče, kteří za jádrem skupiny „dojíždí“ přes

hranice. Zajímalo by mě, kde se před turné soustřeďujete. Je nějak logisticky
složité dát formaci do kupy na akci?
Mille: V dnešní době už to není žádný problém. Sami (kytarista kapely) prostě
skočí ve Finsku na letadlo a je za chvíli v Německu.
Silenoz: Stejně tak u nás, když je potřeba, Daray je vcukuletu s námi na se-
veru.

Pánové, děkuji za  váš čas pro společný rozhovor. Máte na  závěr něco
na srdci, co ještě nezaznělo?
Mille: Zdravím Spark a všechny jeho čtenáře. Spark a KREATOR mají bohatou
společnou historii, oba jsou pevnými pilíři metalové scény a majáky naší ko-
munity. A nyní se pod dozorem Sparku chystáme zbořit Prahu. (smích)
Silenoz: Nebál bych se říct, že přijedeme Prahu zdemolovat metalem.

WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ      I      19
HOT
M
áte pocit, že rockem a metalem létají stále stejná jména? Nenechte se ošálit. V zahrádce, kde rostou pálivé heavy esence, klíčí
spousta kvalitních band, které rozhazují svoje šlahouny do světa. Nechybí jim chuť prosadit se, udělat správný kravál a říct si
o vaši pozornost. Degustace hříšných, a především perspektivních spolků začíná!
MONGOL
folk melodeath ? Kanada
Pro fanoušky: ENSIFERUM, TENGGER CAVALRY, ORPHANED LAND
Bandy jako MONGOL jsou sympatické svou koncepční ustřelenos-
tí. Člověka zákonitě napadne, co vede šestici metalistů z Alberty,
kterou našinec zná především skrze hokej a místní Edmonton Oi-
lers, k uchopení tématu Mongolské říše. Kdo z nás by nechtěl být
ve svých klukovských představách Čingischánem, že? Přesto jde
o úlet, ale moc dobře provedený. A vskutku echt mongolský. Už
od prvních tónů nové desky „The Return“ na posluchače dýchne
monumentální orientálnost, která tančí na metalovém podkla-
du. Folkovou lidovost javorovému listu dodávají banjo, harmo-
nika, mandolína a rozličné dechy, kterých ovšem není zbytečně
moc a často jejich přítomnost posluchač ani nezaregistruje. Spíš
si člověk při poslechu MONGOL živě představí mocné hordy, kte-
ré podnikají smělé invaze do všech stran asijského kontinentu.
Kanadská tlupa muzikantů rozhodně nepatří mezi soubory, kte-
ré by prahly po vybroušené virtuozitě. Spíše sází na živočišnost
a historický akcent, což ocení každý pán i kmán, který si rád po-
skočí se Smrtkou dokola. Metalová aliance Kanady a Mongolska
mu poslouží více než dobře.
Nové album „The Return“ vyšlo 6. října u Sliptrick Records.
Recenze Spark 11/18
FLIGHT
hard’n’heavy ? Norsko
Pro fanoušky: CAMEL, WINTERHAWK, JUDAS PRIEST
Milovníci sedmdesátkového rocku a propukajícího heavy me-
talu by měli zaměřit svou pozornost na severský band FLIGHT.
Let s norskými adoranty starých kytarových časů je svěží exkurzí
do minulosti se vším všudy. Muzikanti nejen riffují jako kdysi, svou
image se i do let dávno uběhlých stylizují. Celkový feeling 70’s je u
FLIGHT dokonalý. Staré pardály má čtyřka z Osla naposlouchané
bezchybně. Perličkou souboru je bubeník Carl Christian Holm ji-
nak řečený Kickan, který až do příchodu do stávající kapely metal
kule výhradně u norských thrashmetalových souborů, a musel se
tak nastavit na docela jiný level hraní. Oproti thrashové řezničině
bicí jen tak šolíchat, přitom zůstat věrný dobovému soundu. Ob-
stál, stejně jako zbytek kapely, která si jinak libuje ve velké porci
melodií a kytarových vyhrávek. V komplexním nadhledu poslu-
chač libě prochází hudební historií a jejím zlomovým momen-
tem, kdy se z doposud nejtvrdšího hard rocku začal rodit nesmělý
heavy metal. Zaplať za to čert či pánbůh, komu je jak libo.
Nové album „A Leap Through Matter“ vyjde 23. listopadu
u High Roller Records. Recenze Spark 12/18
20 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
DABELSKE KORENI
Zdeněk Pospíšil
E N
OUTER HEAV
death/doom ? USA
Pro fanoušky: AUTOPSY, BOLT THROWER, PARADISE LOST
Pensylvánská partička bude možná pro někoho na první poslech
jasnou deathovou úderkou, která čerpá z raných oldschoolových
hord a jakýkoliv doomový aspekt postrádá. Ale při pozornějším
poslechu jednomu neunikne, že v rámci různých breaků se nám
taková menší záhuba skutečně koná. Přesto je naprosto domi-
nantní náplní běsnění OUTER HEAVEN smrtokov. Pokud máte ně-
kdy pocit, že za growlery už se dneska vydávají kdejací chroptivci,
Austin Haines, který hromuje v americké sestavě, skutečně vytírá
podobným konipasům zrak. Jeho kanální growl vychází vskutku
z hlubin propastných. Často se vám možná stane, že více než kyta-
ry a zbytek ansámblu budete hypnoticky poslouchat jeho vskut-
ku majestátný chrocht. Scéna tak získává silného vokalistu, navíc
se tak děje na debutové desce OUTER HEAVEN. Kapela po obli-
gátním splitko-singlovém období, kterému zasvětila prvních pět
let své existence, poslala do světa konečně regulérní disk. Instru-
mentální jistotu bandě freshmanů dodává kytarista Jon Kunz,
který v minulosti působil několik let u ekvilibristických deathařů
RIVERS OF NIHIL, což je samo o sobě kvalifikace jako řemen.
Nové album „Realms of Eternal Decay“ vyšlo 12. října
u Relapse Records. Recenze Spark 11/18
ATTAN
blackened hardcore ? Norsko
Pro fanoušky: OATHBREAKER, ISKRA, MANTAR
V případě ATTAN doporučuji všem slabším kusům přeskočit
na další tip. Jeden starý otřepaný vtip sice praví, že nejtepleji
bylo v Oslu, ale ATTAN dokazují pravý opak. Z norské metropole
doručují zběsilý hardcore, který ovšem těžce infikovala black-
metalová pandemie. Typickou severskou černou mši v případě
ATTAN nahrazuje temná zuřivost a maniakální uvřískaný vokál,
který vysílá na posluchače tisíce ostrých jehel, které zraňují, ale
na niti mají vzkaz volající o pomoc. Zajímavým aspektem nové
desky norských excentriků je její přelom v polovině stopáže.
Po svižných a krátkých skladbách se délka jednotlivých kusů pro-
tahuje a tempo častěji zabředá do sludgové pryskyřice. Hardco-
rový duch v antracitovém oparu ovšem převládá a podmaňuje si
nejen celou kapelu, ale také posluchačovo ucho, pokud je tedy
připraveno na očistec a kvílivá jatka. A sami si můžete vybrat, ko-
nec čeho vlastně nastal.
Nové album „End Of“ vyšlo 7. září u Fysisk.
Recenze Spark 11/18
 f ield
Sarah Long
alternative prog shred ? USA
Pro fanoušky: LIS ER STILLE,
OCEANSIZE, ANATHEMA
Mladá americká muzikantka rozhodně
nepatří mezi beztvarou masu zombie,
které jsou závislé na sociálních sítích a je-
jich největší kreací je status s aktuálním
pocitem. Nene, Sarah Longfield si kolem
sebe utvořila vlastní barevný svět, které-
mu dominují hudební tóny. Jako malá
holka musela Sarah drtit housle a klavír.
Její hudební stránka ovšem dostala po-
řádnou ťafku do hlavy ve třinácti letech,
kdy uchopila do ruky sedmistrunnou ky-
taru. Škála rozmanitých souzvuků a kom-
binací v pubertálním stvoření vyprovoko-
vala další a další hlad po komplikované
tvorbě. Přirozeně tíhla k progu a shredu.
Dnes se pohybuje na velmi široké platfor-
mě vinoucí se od alternativy až po tvrdší
rock. Nejraději skládá doma ve Wisconsi-
nu během mrazivých a temných zimních
večerů, což dokazuje, že Sarah Longfield
není žádná krémová, v progu zakletá
princezna. Letos v létě kupříkladu vydala
jako singl cover „Raining Blood“ od SLA-
YER, ve kterém si kromě ultimativního
riffu střihla i hodně ostrý vokál. Přesto je
její nová deska „Disparity“ hodně intimní
záležitostí, kterou Sarah servíruje same-
tovým hlasem v krátkých a nejednoznač-
ných minipříbězích a dává dostatečný
prostor pro fantazii a snění.
Nové album „Disparity“ vyjde 30.
listopadu u Season of Mist. Recenze
Spark 12/18

VOLA prog metal ? Dánsko

Pro fanoušky: KATATONIA,
DEVIN TOWNSEND PROJECT,
PAIN OF SALVATION
Míchání stylů je dnes v kurzu stejně jako
koktejly přelévané od barmana. Ale stej-
ně jako existují schopní a méně schopní
shakeři, na scéně působí spousta mat-
lalů, kteří ostentativně pečou kočičko-
pejskovský dort. VOLA není takový pří-
pad. Skandinávská skupina plete svou
vánočku z progmetalového těsta, které
doplňuje elektronickými rozinkami
a sem tam i industriálním kořením. Re-
ceptem druhé řadovky je pak koncept
mezilidských vztahů za přispění vlivu
sociálních sítí. Ve výsledku se při posle-
chu VOLA dostanete od prosluněných
riffů a melodií k temnému hlomození
z chladného fabrikálního prostředí. Pře-
sto velmi nenásilně, asi jako kdyby mo-
týl morfoval v Buba ze Souboje Titánů,
který by ovšem v případě Dánů musel
být nesmlouvavým dravcem. Master-
mindem pozoruhodné kapely je Asger
Mygind, který kromě vokálů a kytary
ve VOLA zvládá také skládání hudby
pro dánské seriály a krátké filmy. Dru-
hé album kapely je ovšem pro všechny
zúčastněné vrcholem dosavadní tvorby
a velkou šancí zároveň.
Nové album „Applaus of a Distant
Crowd“ vyšlo 12. října u Mascot
Label Group. Recenze Spark 11/18

WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 21
   

  











Někdy je potřeba spustit svou představivost, abys
nezabředla v jednom bodě.

Produkovali jste „Way of the Road“ sami, nebo

jste opět přizvali Dana Tsourounise, který už tak


nějak samozřejmě patří k vašemu tvůrčímu týmu?
pěvák a kytarista Zach Slaughter je tělem, mozkem i duší kanadských SKULL FIST. A ně- Dan je stále součástí týmu, ve studiu se i tentokrát
kdy si potřebuje některá ze zmíněných pro tvorbu nezbytných součástí prostě odpoči- objevil a přispěl se svými postřehy, ale nakonec po-
nout. I proto jsme na třetí studiovku kanadských heavymetalistů museli počkat čtyři roky. máhal jen s nahráváním mých vokálů. Novou desku
jsme v  podstatě produkovali sami s  Erikem Ratzem
Více již samotný principál Slaughter.
(mixoval předchozí „Chasing the Dream“ a předtím pro-
dukoval kupříkladu thrashery SACRIFICE – pozn. red.).
Nemůžu začít jinak než dotazem na  rok 2015, Teď už se naštěstí cítím o dost líp, ale i tak nebyl žád-
kdy se činnost SKULL FIST podle všeho v podstatě ný důvod na  nové desce něco zásadně předělávat. Krátce po vydání alba vyjíždíte na turné s vašimi
zastavila. Nebo jsi jen přestal být členem kapely Sice je pravdou, že materiál pro „Way of the Road“ krajany STRIKER. Budete hrát převážně věci z no-
a ostatní chtěli pokračovat dál? vznikl daleko dříve, než bývá zvykem, a  mohl bych vého alba, nebo je spíše promícháte ve větší míře
Tehdy jsme zrovna dojeli turné k  desce „Chasing ho z dnešního pohledu už označit jako kolekci star- se starými skladbami?
the Dream“ a spousta věcí šla do kopru, jenže mělo ších písní, přesto pro mě nebyl problém je natočit Namícháme nové se starým, přece jen naše před-
být ještě hůř. Nakonec jsem se rozhodl, že už nikdy a vydat, stále pro mě mají určitý význam. Jedinou ná- chozí věci mám stále hodně rád. I když se mi stále
na  pódium nevylezu. Jenže stačilo pár měsíců, aby ročnější věcí, kterou jsem teď musel absolvovat, byly motá v  hlavě, že jsem koncertování neměl vždy
mi došlo, že nemám na výběr a nic jiného než muzi- vokály. Nemám stále hlasivky úplně v pořádku a na- úplně v oblibě, ale snad si tentokrát všechno sedne.
ku dělat nemůžu. S klukama ve SKULL FIST jsem naše hrávání zpěvu se nakonec protáhlo na celý měsíc. Momentálně není správná doba předhodit fandům
hluché období nikdy pořádně nerozebíral, vlastně spoustu čerstvé potravy, protože chci, aby si násle-
ani nevím, jak se cítili oni. Určitě však nebyl nikdo Kdy jste se rozhodli, že na  obal umístíte fotku dující tour užili. Osvědčené skladby tedy musí bez
naštvaný a přes divnou etapu jsme se prostě nějak kapely s titulem alba na lepence? A co se stalo s va- debat zaznít.
překodrcali. Ostatně jako už párkrát v minulosti. ším „smrťákem“ se žhnoucíma očima, který dosud
zdobil všechny vaše nahrávky? Kromě STRIKER a SKULL FIST se daří i vašim kra-
A jak je to s angažmá mexického zpěváka Jerry- Díval jsem se na  obaly našich předchozích poči- janům CAULDRON, UNLEASH THE ARCHERS či KO-
ho, který se SKULL FIST čas od času koncertoval? nů a  rozhodl jsem se, že je správný čas na  změnu. BRA AND THE LOTUS. Je kanadská metalová scéna
Jerry stále působí v kapele VOLTAX a jako zpěvák na vzestupu? A které mladé heavymetalové skupi-



snese nejpřísnější měřítka. Jeho angažmá ve SKULL ny bys doporučil sledovat?
FIST však bylo dočasné. Oslovili jsme ho v době, kdy Sice si nemyslím, že by kanadská scéna byla
můj hlas přestal fungovat a já si uvědomil, že kon- na vzestupu, protože kapely stále hrají pro poměrně
cert neutáhnu. malé publikum, ale rozhodně se dá z mladých pušek
kSpojení Davea Ellefsona z MEGA- vybrat. Osobně se mi hodně líbí zrovna CAULDRON,
Třetí studiovka, třetí bubeník. Je JJ Tartaglia DETH a Charlieho Bella z ANTHRAX kterým se podařilo vytvořit osobitý zvuk i atmosféru
konečně pravým ranařem pro SKULL FIST? Mimo- pod hlavičkou projektu ALTITUDES &
jednotlivých nahrávek. Dále bych od nás z Toronta
chodem, je velký problém sehnat u vás v Kanadě ATTITUDE bude konečně zvěčněno
na regulérním debutu. Ten vyjde doporučil VILLAIN, AXXION (v obou kapelách působí
muzikanty zapálené pro klasický heavy metal? bývalí členové SKULL FIST – pozn. red.) a  MANACLE
Mohu snad s  definitivní platností říct, že SKULL pod názvem „Get It Out“ 18. ledna
a dvojice jím naváže na eponymní EP nebo BLACK MOOR z východu Kanady. Všechny mají
FIST mají konečně správného muže za bicími. JJ je z roku 2014. velký potenciál.
skvělý chlap, ale řeknu ti, že bylo těžké najít člověka, hhhhhhXiiiiii
který má stejný přístup jako my. Čtyři roky jsme ne-

 

kBEAST IN BLACK, kapela založená
ustále hledali a zkoušeli různé bicmeny a fakt nám vyděděncem z BATTLE BEAST Anto-
spadl kámen ze srdce, že máme vše za sebou. nem Kabanenem, ani ne rok po vydání
debutu „Berserker“ dokončuje jeho 2010 Heavier than Metal (EP)
nástupce. Bude se jmenovat „From 2011 Head öf the Pack
Zřejmě se všechny zmíněné okolnosti projevily 2014 Chasing the Dream
na skutečnosti, že třetí album vydáváte až po čty- Hell with Love“ a vyjde 8. února.
hhhhhhXiiiiii 2018 Way of the Road
řech letech. Bylo složitější dát „Way of the Road“ kCANDLEMASS po znovushledání
dohromady ve  srovnání se dvěma předchozími 
se zpěvákem Johanem Längquistem Zach Slaughter – zpěv, kytara
deskami? dokončují nové album, které chtějí Jonny Nesta (aka Johnny Exciter) – kytara
Ani bych neřekl. I  když většina skladeb pochází vydat příští rok na jaře. Čeká je taky Casey Guest – basová kytara
z období, které aspoň pro mě bylo poněkud temné. společné evropské turné s GHOST. JJ Tartaglia – bicí
hhhhhhXiiiiii
22      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ


 

 

Bylo vaším záměrem namíchat nový materiál

tak, aby potemnělá lyrika kontrastovala s chytla-






   máme tu další čerstvou formaci, která se ustavila prakticky ze samých známých
a  provařených jmen. Finští FLAT EARTH jsou produktem spojení muzikantů z  le-
gendárních HIM a ke kultovnímu statusu úspěšně mířících AMORPHIS. O tom, co se sta-
ne, když se smísí dva tak výrazné rockově-metalové proudy, se Sparkem povyprávěl
duchovní otec kapely baskytarista Niclas Etelävouri.
Niclasi, jaké filozofické pozadí má název vaší de-
butové desky „None For One“?
V zásadě se jedná o protiklad zavedeného klišé „All
For One“, které už dnes moc neplatí. Chtěli jsme de-
klarovat rozstřelenost společnosti a celkovou lidskou
nejednotu.
S  FLAT EARTH jste se stejně jako mnoho dalších
rockových kapel v  dnešní době odhodlali k  otes-
tování vlastního muzikantského sexappealu pro-
střednictvím crowdfundingu. Jak jste nakonec
finančně dopadli?
Vlastně jsme neměli žádnou sbírku v  plánu, ale
pár dní před nástupem do  studia přišel jeden náš
kamarád s  nápadem, že bychom mohli zkusit něco
nového. Spustili jsme tedy kampaň, na  jejímž kon-
ci se vybralo asi padesát procent vytyčené částky.
V celkovém součtu nám vybrané příspěvky pokryly
asi čtvrtinu nákladů na celé album, což je skvělé.
Kde jste se inspirovali pro psaní materiálu zbrusu
nové kapely? Měli jste nějaké nápady v  kapse už
dopředu?
Skládám muziku už spoustu let jako reakci na okol-
ní svět tak, jak se mě dotýká. Po odchodu z AMOR-
PHIS jsem si v  klidu sedl a  udělal si takovou malou
inventuru na  harddisku svého kompu. Překvapivě
se ukázalo, že na něm leží kupa nápadů. Začal jsem
se jimi tedy probírat a přizval do „komise“ i Lindeho.
Nakonec naše selekce vyprodukovala asi sedmdesát
procent debutového alba. O zbytek se pak postarali
kolektivně ostatní kluci.
Vnímáš tvorbu FLAT EARTH jako svého druhu mix


AMORPHIS a HIM? Personální okolnosti by k tako-
vému spojení sváděly.
Těžko říct, ale faktem je, že za dlouhé roky muzicí-
rování máme zakódovaný nějaký styl, který obě ka-
pely bezesporu ovlivnily. Můžeš se snažit vymanit ze
zavedeného kruhu, ale je otázkou, nakolik se ti tako-
vý záměr podaří. Nejsme HIM, nejsme AMORPHIS,
ale jejich prvky na našem debutu rozhodně jsou.
Co si vlastně myslíš o umělecké eutanázii HIM?
Není škoda, že kapela skončila tak brzo?
HIM byli opravdu velkou kapelou, která měla ob-
rovský vliv na  svoje posluchače. Neumím se dost
dobře vcítit do jejich pozice, ale velkou roli asi hra-
je osobní nastavení. Když ti vnitřní hlas napoví, že
bys měl jednu etapu ukončit a jinou třeba naopak
začít, poslechneš ho. Písničky HIM byly výjimečné,
ostatně pořád jsou, a zůstanou navěky. Pro nás je
ale vlastně dobře, že už nehrají, protože Gas a Lin-
de mají rázem víc času a  mohli vzniknout FLAT
EARTH.


kItalští symfonici extrémního metalu
FLESHGOD APOCALYPSE začali
nahrávat nástupce alba „King“ z roku
2016. Jeho vydání můžeme očekávat
příští rok na jaře.
hhhhhhXiiiiii
kSoudní pře mezi Tobiasem Forgem
a dnes už bývalými členy GHOST
má za sebou první verdikt. Soud dal
za pravdu kapelníkovi, přičemž ža-
lující straně, která se dožadovala do-
datečného vyplacení podílu ze zisku,
navíc nakázal zaplatit náklady na řízení,
v přepočtu víc než tři miliony korun.
hhhhhhXiiiiii
kKytarista Paul Landers vyjádřil naději,
že RAMMSTEIN by mohli zvládnout
vydat nové album příští rok na jaře.
hhhhhhXiiiiii
kCorey Taylor prohlásil, že SLIPKNOT
vydají nové album příští rok v létě. Rok
2019 prý bude pro kapelu „velký“.
hhhhhhXiiiiii
vými melodiemi?
Chtěli jsme hlavně napsat dobré písničky, které se
budou v první řadě líbit nám samotným. V daném
ohledu jsme opravdu spokojení. Naším cílem neby-
lo prvoplánově drtit kytary nebo nějakým způso-
bem kalkulovat. Výsledný materiál vypovídá hodně
o nás samotných, jací jsme uvnitř i navenek.
Vaše předchozí angažmá jsou velmi dobře zná-
ma, až na jedno jméno – Anttoni „Anthony“ Pikka-
rainen. Jak jste k němu vlastně přišli?
Hledáním správného týpka, který by mezi nás
zapadl a  slušel mu mikrofon, jsme strávili docela
hodně času. Dost nám pomohla promotérka Silke
Yli-Sirniö, která se o nás ostatně stará dodnes. Spo-
lečně jsme narazili na  Anthonyho, kterého jsme si
pozvali do  studia a  otestovali ho přímo v  akci. Byl
výborný, navíc měl hned nápady na texty v rukávě.
Dohodli jsme se, že se uvidíme za pár týdnů, ale on
už dva dny poté volal, že má další text. Je jako gene-
rátor kreativity. Říkali jsme si s Lindem, že jsme ještě
nezažili takového pracanta. (smích)
Když se budeme bavit o  Gasi Lipstickovi, v  čem
vidíš jeho největší přínos kapele? Je pro vás důle-
žitá jeho nevídaná variabilita, která se rozprostírá
od gothic rocku až po deathgrind?
Rozhodně se s Gasem v zádech cítíme velmi kom-
fortně. A známe se celou věčnost, hrávali jsme spolu
ještě před HIM i AMORPHIS v progmetalové kapele
KYYRIA. On dokáže zahrát všechno a má v sobě lu-
xusní groove.
Při poslechu „None for One“ mě občas zarazi-
la vaše klidnější, zádumčivější, přesněji řečeno
melancholická poloha ve  skladbách jako „Given
Time“ nebo „Blunt“. Nemyslíš, že takový výraz
ve spojení s vaší muzikantskou minulostí poněkud
překvapí i další fanoušky?
Může se stát, ale chtěl bych jedním dechem obhá-
jit místo obou skladeb na nové desce. Jsou jiné, pro
někoho možná až šokující, ale cílem každé progre-
sivně uvažující kapely je variabilita. Ostatně už LED
ZEPPELIN měli na  svých deskách různorodý mate-
riál, který často pořádně ani nešel dohromady.
Když mluvíš o  LED ZEPPELIN, na  vašem debutu
jsem zaregistroval také určité psychedelické as-
pekty. Jste fandové podobných úletů v muzice?
Docela nás na  psychedelii a  stoner užije. Při pro-
dukci jsme si se zvukem trochu pohráli. Já vůbec
nejsem zvyklý používat na  basu efekty, ani Linde
není moc velký krabičkář, ale tentokrát jsme objevili
prostor, kde se hodilo nějaké efekty zapojit. Jako by-
chom pustili pátého člověka do hry.
Abychom z „None For One“ nedělali nějakou ex-
perimentální desku, sluší se dodat, že album přiná-
ší i poměrně výrazné metalové momenty. Referují
skladby jako „Noble Swine“ o  vašich metalových
kořenech, které drží vaši uměleckou rovnováhu?
Souhlasím. Navíc „Noble Swine“ byla první písnič-
kou, kterou jsme měli komplet s Anthonym. A víš, co je
vtipné? On nikdy podobným způsobem nezpíval, tak-
že se musel se situací celkem poprat, ale obstál skvěle.
A na závěr mám pro tebe všetečnou otázku. Co
říkáš na nové album od AMORPHIS?
Popravdě jsem ho zatím vůbec neslyšel. (smích)
Ale nepochybuji, že bude stejně dobré, ne-li lepší
než desky předchozí.

2018 None For One

Anthony Pikkarainen – zpěv
Linde Lindström – kytara
Niclas Etelävouri – baskytara
Gas Lipstick – bicí
WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ      I      23
 


 







 lunná, žhavá a vášnivá Itálie už dala hudebnímu světu nejednu metalovou hvězdu. Ve stopách legendárních powermetalových kapel
kráčí nyní i KALIDIA, která se bude snažit dobýt Evropu se svým druhým albem „The Frozen Throne“. Za mikrofonem souboru ovšem
nečekejte žádného dlouhovlasého svalovce s ječákem, nýbrž dračici Nicolettu. Potenciálu zatím trochu tiše našlapující kapely si nedávno
všiml Lars Rettkowitz z FREEDOM CALL a převzal roli producenta nové desky. O hvězdné spolupráci a realizaci aktuálního alba si s námi
popovídala sama frontwoman.
Nicoletto, pokud se nemýlím, název Kalidia vzni-
kl složením dvou prvků – bohyně Kálí a  starově-
kého království Lýdie. Kdo s nápaditým spojením
vyrukoval?
S  názvem přišel náš kytarista Federico, který je
také hlavním skladatelem naší hudby. Mytologie ho
šíleně zajímá. Navíc bohyně Kálí je velmi mystická fi-
gura obestřená mnoha tajemstvími. A KALIDIA nám
znělo velmi dobře, takže jsme si řekli proč ne.
Vaše nové album „The Frozen Throne“ je první,
které vydáváte s nahrávací společností. Jaké změ-
ny takový krok přinesl v rámci nahrávání a kom-
ponování hudby?
Popravdě i nové album jsme dělali sami, protože se
společností Inner Wound Recordings jsme podepsa-
li smlouvu až po kompletním dotočení alba. Na rea-
lizaci druhého alba se tak prakticky nic nezměnilo,
kromě faktu, že nám producenta tentokrát dělal Lars
Rettkowitz z FREEDOM CALL. V květnu, kdy nás kon-
taktoval label, jsme měli hotovou už konečnou verzi
desky, ale vše se teprve rozjelo. Společnost s  námi
začala pracovat hlavně na vizáži kapely a na naší re-
prezentaci, neměli jsme žádnou ucelenou vizi nebo
image, která by se dala propagovat. Posledních šest
měsíců bylo tedy velmi náročných.
Některé skupiny nikdy nevydaly album samy, už
od  začátku za  sebou měly nahrávací společnost.
Myslíš, že by si samostatnost měla zkusit každá
kapela, aby zažila, co všechno práce na  vlastní
pěst obnáší?
Práce s  labelem a  nezávislost jsou rozdílné cesty.
Už před nahráním prvního alba jsme měli několik
nabídek od různých společností, ale přesto jsme se
rozhodli raději zapracovat na své hudbě sami. Žád-
ná z nabízených smluv se nám nezdála dost dobrá,
 
buď byly moc svazující, anebo měly až otrokářské
podmínky. Když člověk pluje sám v hudebním byz-
nysu, doopravdy pochopí, co všechno musí zařídit
a zorientuje se.
Co bylo pro vás jako kapelu v začátcích nejtěžší?
Na  prvním albu bylo nejprve těžké se vůbec sla-
dit, začít pracovat na hudbě. Paradoxně nejtěžší část
nastala až po  dokončení alba. My jsme totiž nevě-
24      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ
děli, jak album vydat! Jak ho prodávat, jak ho dostat
do obchodů a do digitálních obchodů. Nakonec vše
byla skvělá zkušenost, protože jsme díky mravenčí
práci získali spoustu kontaktů na  různé promotéry
a další důležité osoby.
Na  druhou stranu víme, že vás kytarista FREE-
DOM CALL Lars Rettkowitz sám oslovil s nabídkou
spolupráce, což musel být docela šok.
Nemohla jsem uvěřit. Napsal mi na  Facebook:
Poslouchal jsem vaši hudbu na Youtube a odvádíte
podle mě skvělou práci. A já si říkala – Cože? Nejde
o nějaký falešný účet?! Ukázalo se, že mi psal pravý
Lars, a začali jsme prodiskutovávat naši spolupráci.
Hudbu FREEDOM CALL jsme dobře znali, takže jsme
ani minutu neváhali.
Písně „Frozen Throne“ a „Queen of the Forsaken“
mi připomínají legendární fantasy svět „World of
Warcraft“.
(smích) Velmi správně! Warcraft je pro mě velkou
inspirací. Jako mladší jsem hodně hrála počítačové
hry, především strategii Warcraft 3 a také onlinovku
World of Warcraft. Příběh Arthase mě velice oslovil,
tak jsem mu chtěla věnovat svou hudbu.
Ve skladbě „Myth of Masada“ zpíváš s Davidem
Bassinem z VICTORIUS duet. Jak se ti vaše společ-
ná práce pozdávala?
Nijak jsme ji neplánovali, Davidova kapela VICTO-
RIUS je také pod Larsovým producentským palcem
a David se jednou za Larsem stavil ve studiu, jen aby
ho pozdravil, a my zrovna pracovali na písni. „Myth
of Masada“ je dialog, takže duet se k ní velmi hodí.
Je o válce mezi Římany a Sicarii, kteří v Masadě žili.
Postavit píseň na  rozhovoru dvou historických ne-
přátel je podle mě výborný nápad.
Z  vaší tvorby je cítit i  lehký nádech elektro me-
talu jako v  písni „Amethyst“. Připomíná mi první
desku AMARANTHE.
Chtěli jsme na  album přidat velmi rychlý song,
v  intru je teda spousta elektroniky. První alba
AMARANTHE máme rozhodně rádi, ale určitě je
nechceme kopírovat. Spíše jsme se nechali lehce
inspirovat.
Melodic power metal je u vás v Itálii asi nejoblí-
benější žánr tvrdé hudby, souhlasíš?
Já a zbytek kapely jsme s melodickým power me-
talem vyrůstali, od  malička posloucháme kapely
jako RHAPSODY OF FIRE, LABYRINTH nebo VISION
DIVINE, takže máme podobnou muziku v krvi. Byla
pro nás samozřejmost v takové hudební tradici po-
kračovat. Itálie je zároveň známá „belcantem“, což
je pěvecká technika, velmi melodická, zvučná, se
spoustou kudrlinek.
Naprostou většinu vaší tvorby tvoří songy zpíva-
né v angličtině, zatím jedinou výjimkou je balada
„Shadow Will Be Gone“, která má i  svou italskou
verzi. Co cítíš, když zpíváš ve  své rodné řeči? Hu-
debníci z Německa často říkají, že němčina se pro-
stě nehodí pro vyjadřování emocí, ale italština je
velmi expresivní emotivní jazyk.
Musím říct, že zpívání v  rodné řeči bylo výjimeč-
nou zkušeností, nejsem vůbec zvyklá zpívat italsky.
Rozhodně jsem ale vše brala jako výzvu. Fanoušci
nám dali skvělou zpětnou vazbu, takže přemýšlí-
me, že v budoucnu pár italských písní přibude. Jak
jsi řekla, italština je velmi emotivní jazyk a  hodí se
ke zpívání.
Při rozhovorech máš poměrně silný italský přízvuk,
který ale při zpívání téměř není slyšet. Dalo hodně
práce vypilovat výslovnost a zbavit se akcentu?
Zatraceně ano. (smích) Mám pořád velmi silný pří-
zvuk, ale Lars mi pokaždé pořádně vynadal ve stu-
diu, když jsem něco vyslovila špatně. Vždycky přišel
a říká: „No to snad ne, ty už to zase zpíváš jako Ital,
musíš takhle nebo tak.“ Byl tvrdý, ale odvedl oprav-
du skvělou práci, rozdíl mezi prvním a  druhým al-
bem je znatelný.
 
2014 Lies’ Device
2018 The Frozen Throne

Nicoletta Rosellini – zpěv
Federico Paolini – kytara
Roberto Donati – baskytara
Dario Gozzi – bicí


 


„Silně vyjadřuje, o  čem METAL CHURCH jsou
a  vždy byli. Je to tvrdé a  agresivní oldschoolové
metalové album s  citem pro melodii a  hráčskou


techniku,“ říká Vanderhoof. A  pokud se vám
va a půl roku po albu „XI“, které představovalo comeback zpěváka Mikea Howea, při- zamlouvalo minulé album „XI“, není co řešit.
jdou veteráni METAL CHURCH s novinkou „Damned If You Do“. Vyjde 7. prosince, po- Konstelace je podobná, ačkoliv je třeba poukázat
pisovaná jako deska, která je mixem mezi nahrávkami „Blessing in Disguise“ (1989) a „The na  změnu za  bicími, kde Jeffa Platea nahradil
Human Factor“ (1991). A zdá se, že metaloví veteráni chytají v končící čtvrté dekádě svého zkušený Stet Howland, letitý motor W.A.S.P.
hraní druhou mízu. „Od chvíle, co jsme začali nahrávat, jsem věděl,
že tohle album musí být unikátní. Že ze sebe
„Pokud bychom nedělali novou muziku, tak a doufat, že z toho vzejde něco, na co budete moct musím vydat maximum, nejen kvůli standardu,
v  kapele nejsem,“ říká navrátilec Howe, podle být hrdí. Co jsme album dokončili, poslouchám ho který nastavili mí předchůdci v  METAL CHURCH,
kterého METAL CHURCH začali čerstvý materiál každý den a naprosto ho zbožňuju. Doufám, že si ale i  proto, že to je moje první deska, kterou
připravovat ještě na  konci roku 2016, kdy byl ho zamilují i fanoušci.“ nahrávám po  nemoci,“ připomíná Howland
vydán počin předchozí. „Jsem z novinky nadšený. Novinka nabídne celkem deset nových kousků, nedávné zdravotní potíže, kdy mu doktoři objevili
Vyšla líp, než bych si vůbec dokázal představit. které podle tahouna kapely, kytaristy Kurdta nádor. „Jako ostatní jsem z  něj nadšený. Songy
Je to skvělý pocit takto se ponořit do hudebního Vanderhoofa, uspokojí stávající fanoušky a  vůbec samy o  sobě jsou skvělé, jsou skvěle zahrané
projektu, vložit se do  něj celým svým srdcem všechny příznivce klasického metalového zvuku. i skvěle zprodukované!“

OUT NOW!
The Ace In Space Returns!
Incl. the singles „ROCKIN‘ WITH BOYS“ and „BRONX BOY“
and the song „YOUR WISH IS MY COMMAND“ co-written
by GENE SIMMONS

CD digi / LP / digital

acefrehley.com
ALBOVÁ BOUŘE
LISTOPAD
Václav Tesař

1914 „The Blind Leading The Blind“ CRIPPLE BASTARDS

death/doom metal – UKR
ACCEPT
„Symphonic Terror – Live at Wacken 2017“ (live)
heavy metal – GER
ALL THAT REMAINS
„Victim of the New
Disease“
metalcore – USA
ALUNAH
„Amber & Gold“ (EP)
doom/stoner – GBR
ANOMALIE
„Integra“ (EP)
post-black – AUT
ARES „Mother Earth to Father Sky“
melodic death metal – JPN
ARSIS „Visitant“
technical melodic death metal – USA
ARTILLERY
„The Face of Fear“
thrash metal – DNK
ASHES OF ARES
„Well of Souls“
progressive power
metal – USA
BLACK OATH
„Behold the Abyss“
doom metal – ITA
BLAZE BAYLEY/THOMAS ZWIJSEN
„December Wind“
acoustic – GBR / BEL
BURNING WITCHES „Hexenhammer“
heavy/power metal – SWI
CATTLE DECAPITATION
„Medium Rarities“ (kompilace)
death metal/grindcore – USA
ŽIVÁK
„La fine cresce da AMON AMARTH
dentro“ The Pursuit of Vikings:
grindcore – ITA 25 Years in the Eye of the Storm
DÉCEMBRE NOIR melodic death metal – Švédsko
„Autumn Kings“ 16. listopad – Metal Blade Records
death/doom metal
– GER
DIVINE ASCENSION
„The Uncovering“
progressive power metal – AUS
NÁVRAT
SMASHING PUMPKINS
Shiny and Oh So Bright, Vol. 1
/ LP: No Past. No Future. No Sun.
alternative rock – USA
16. listopad – Napalm Records
Vzájemná chemie mezi
muzikanty je křehká
věc. Když SMASHING
Vikinští válečníci AMON AMARTH drtí kosti ne-
PUMPKINS v červnu
přátel už pětadvacet let, což je milník hodný osla-
vydali singl „Solara“,
vy! A materiál, který si pro své věrné připravili, je
comeback staré sestavy
z kategorie nezbytných! „The Pursuit of Vikings:
rázem nebyl jen na pa-
píře. Trio Corgan – Iha – 25 Years in the Eye of the Storm“ je kolekcí dvou
Chamberlin, doplněné

SBOHEM
CHROME DIVISION o služebně mladšího člena sestavy, kytaristu Jeffa
One Last Ride Schroedera, ukázalo, že si rozumí i po osmnácti
rock/metal – Norsko letech a SMASHING PUMPKINS rázem začali zase
30. listopad – Nuclear Blast zajímat i ty, co už je odepsali. Z původně pláno-
Rozlučkové turné ně- vaných dvou EP je nakonec regulérní dlouhohra-
kdo ohlásí co chvíli, aby jící, „téměř reunionová“ deska, nahraná s Rickem
ale muzikanti vědomě Rubinem u produkčního kormidla, a i navzdory
vydávali své poslední snad zbytečně komplikovanému názvu, máme
album, zase až tolik běž- tušení, že tohle dopadne dobře.
né není. Chrastiví norští
rockeři CHROME DIVI-
SION, často zmiňovaní EDEN’S CURSE „Testament – The Best of
jako bokovka Shagratha Eden’s Curse“ (kompilace)
heavy metal – GBR koncertních záznamů z loňského ročníku festiva-
EINHERJER „Norrøne spor“ lu Summer Breeze a retrospektivního dokumentu
viking metal – NOR o tom, jak se z party nadšených švédských chasní-
ků stala celosvětově respektovaná deathmetalová
HOLTER „Vlad the Impaler“ veličina. Materiál vychází v základním digipakovém
symphonic power metal – NOR kompletu CD/2DVD, na Blu-ray a v omezeném po-
IN THE WOODS… „Cease the Day“ čtu také na vinylu či speciálním setu 3DVD/2CD/
progressive – NOR Blu-ray doplněném amuletem a nášivkou.
KAMBRIUM „Dawn of the Five Suns“
power/death metal – GER
LACUNA COIL MADDER MORTEM
„The 119 Show – „Marrow“
Live in London“ progressive metal – NOR
z DIMMU BORGIR, tak ale činí a na konci listopadu
(live) MARK KNOPFLER
vyjde jejich „Poslední jízda“ a rozloučit se přišel
gothic metal – ITA „Down the Road
i původní zpěvák Eddie Guz. Páté album nabídne
LUCIFER’S CHILD Wherever“
celkem třináct nových kusů, jeden kuriózně na-
„The Order“ rock – GBR
zpívaný ve španělštině. „Nadešel čas,“ okomen-
toval Sahgrath stručně avizované sbohem. progressive black MASTER „Vindictive
metal – GRC Miscreant“
death – USA/CZE

26 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
MAYHEM
„Cursed in Eternity“ (box)
black metal – NOR
MUSE „Simulation Theory“
rock/pop – GBR
NANOWAR OF STEEL
„Stairway to Valhalla“
the most trve metal – ITA
NAPALM DEATH
„Stunt Your Growth“ (EP)
grindcore – GBR
OBLITERATION
„Cenotaph Obscure“
death metal – NOR
OFF THE CROSS „Era“ (EP)
metalcore – BEL
OPETH
„Garden of the Titans: Live at
Red Rock Amphitheatre“ (live)
progressive rock/metal – SWE
P.O.D. „Circles“
nu-metal – USA
PESTILENCE „Prophetic
Revelations 1987–1993“ (box)
death metal – NLD
PSYCROPTIC
„As the Kingdom Drowns“
technical death metal – AUS
SADIST „Spellbound“
progressive death metal – ITA
SIGH „Heir to Despair“
black metal – JPN
SINBREED „IV“
power metal – GER
PROSINCOVÉ
ALCATRAZZ
„Parole Denied –
Tokyo 2017“ (live)
rock – USA
DARK MOOR „Origins“
power metal – ESP
DEVIN TOWNSEND
„Eras III“ (box)
progressive – CAN
DORNENREICH
„Schwellenklänge“ (box)
black metal/neofolk – AUT
EVANGELIST „Deus Vult“
doom metal – POL
FOREST OF SHADOWS „Among
the Dormant Watchers“
doom/death metal – SWE
INHUME „Exhume: 25 Years of
Decomposition“ (kompilace)
death metal/grindcore – NLD
SODOM „Partisan“ (EP)
thrash metal – GER
SUIDAKRA „Cimbric Yarns“
folk metal – GER
TED NUGENT
„The Music Made Me Do It“
rock – USA
THE MONOLITH DEATHCULT
„V2 – Vergelding“
industrial death metal – NLD
THE OCEAN
„Phanerozoic I: Palaezoic“
progressive post-metal – GER
THIRD STORM
„The Grand Manifestation“
black/doom metal – SWE
UNEARTH „Extinction(s)“
metalcore – USA
URSA „Abyss Between the Stars“
doom metal – USA
VIRGIN SNATCH
„Vote Is a Bullet“
thrash metal – POL
VIRGIN STEELE „Seven Devils
Moonshine“ (kompilace)
heavy metal – USA
WARDRUNA „Skald“
neofolk – NOR
WARPATH
„Filthy Bastard Culture“
thrash metal – GER
WITHERFALL
„A Prelude to Sorrow“
progressive power metal – USA
VYHLÍDKY
JASON BECKER
„Triumphant Hearts“
progressive – USA
METAL CHURCH
„Damned If You Do“
metal – USA
SVARTIDAUĐI
„Revelations of the Red Sword“
black metal – ISL
WITHIN TEMPTATION „Resist“
symphonic metal – NLD
28 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
 Grandfather, tell me
a story…“, neboli „&ÛFGÍMW
RQXÛ\OKRė­DÛJǂƼSlova,
LGļ\C\PÛNCRėGFVėKEGVK
NGV[PCCNDWLGOWļUG
XJGCX[OGVCNQX©ė­ğKFQUVCNQ
Q\PCÍGP­MWNV

B
yl sychravý podzim roku 1988, když se na pultech obchodů zjevila obálka s osvaleným válečníkem uprostřed. Nad ním rudě
zářilo velké logo MANOWAR a na samotném vrcholu stál sebevědomý název „Kings of Metal“. Padesát minut a celkem deset
skladeb, které otřásly heavy žánrem. Čtveřice amerických úderníků vedená sebevědomým baskytaristou Joeyem DeMaiem
působila na scéně zmítající se v opojení dýňových Keeperů jako zjevení. MANOWAR se postavili proti proudu, odmítli trend
doby, kdy metal čím dál více koketoval s komerční scénou, a heroicky pozvedli prapůvodní poselství heavy metalu. V Německu vyvo-
lalo album silnou vlnu nadšení a postupně „poklekly“ i další státy Evropy. MANOWAR slavili svůj triumf. Po pěti deskách, intenzivním
koncertování konečně přišel zlom. Stali se velkou kapelou. Jenže sláva, peníze a pocit vítězství udělaly své. Právě album „Kings of
Metal“ zasadilo klín mezi dva stěžejní muže – Joeyho DeMaia a kytaristu Rosse the Bosse. Oni spolu založili MANOWAR, oni se nejví-
ce zasloužili o dosažený úspěch. Joey sebe právě v roce ’88 pasoval do role vůdce a Rosse se jednoduše zbavil. Oba už k sobě nikdy
nenašli cestu, a album „Kings of Metal“ se tak stalo nahrávkou, kterou kapela nikdy nepřekonala. V rámci třicetiletého výročí desky
se Spark odhodlal podniknout doslova novinářskou expedici a s pomocí přímo i nepřímo zúčastněných osobností se pokusil příběh
kultu „Kings of Metal“ zmapovat. Vznikly tak dechberoucí řádky, které nenajdete v žádné encyklopedii. Tasíme meče a začínáme.

WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 29

ačněme osobností, o které se v souvislosti
Z s „Kings of Metal“ mluvilo a mluví nejvíce – ky-
taristou Rossem the Bossem. Rodným jménem
Ross Friedman byl v roce 1988 na vrcholu. Bylo mu
třicet čtyři let a kapela začínala jít strmě nahoru.
S novým albem měl i on slavit velký triumf. Ne-
slavil. Místo opojného pocitu si vyslechl, že je pro
MANOWAR nepotřebný a že kapela bude bez něho
lepší. Přesně tak s ním naložil spoluzakladatel ka-
pely Joey DeMaio. Kytarový hrdina tak opustil
řady kapely a MANOWAR se pro něj stali už jen his-
torií, které byl dlouhá léta součástí. Aktuálně člen
Heavy síně slávy se příliš nezdráhal a souhlasil, že
nám poskytne rozhovor, ve kterém rád otevřeně
o „Kings of Metal“ povypráví.
Rossi, prozraď nám, jaké máš pocity z alba „Kings
of Metal“ dnes po třiceti letech?
Z mého pohledu je i dnes deskou, která dostala
MANOWAR na špici. Zejména pak v Evropě. Před
jejím vydáním jsme jen makali a posouvali se dál
pomalými krůčky. „Kings of Metal“ všechno změnila,
což dokazuje, že jde o výbornou nahrávku, která do-
kázala obstát i spoustu let po svém vydání.
Jaká atmosféra vládla uvnitř kapely, když se al-
bum nahrávalo?
Když vše vezmu kolem a kolem, tak atmosféra
uvnitř kapely nebyla špatná. Trochu zmatený byl
bubeník Scott Columbus, který se musel smířit
s faktem, že nepoužijeme skutečné bicí. Stejně jako
u předchozí nahrávky „Fighting the World“ jsme se
rozhodli pro bicí digitální. Ale jinak nahrávání probí-
halo celkem v pohodě.
Proč jste se vlastně opětovně rozhodli pro digi-
tální bicí namísto lidské síly?
Scott měl fakt ohromnou sestavu a technika tehdy
nebyla na takové úrovni, abychom bicí nahráli tak,
jak jsme potřebovali. Chtěli jsme co nejvýraznější
a nejrazantnější zvuk bicích, což pro reálnou sesta-
vu znamenalo zesílit mikrofony na maximum, jenže
pak vznikaly zvukové vazby, které nešlo uhlídat. Pak
jsme se potkali s Vincem Gutmanem, který se nabí-
dl, že by nám pomohl naprogramovat přesně takové
bicí, jaké potřebujeme. Rázem jsme nebyli ničím li-
mitování. Žádné zvukové vazby, žádná zkreslení. Jen
silný zvuk bicích. Taková byla doba. Reálné bicí byly
mrtvé. Vše ovládly klávesy a programy.
Pro stálého bubeníka ale taková situace nebyla
zrovna dvakrát komfortní.
Jenže všichni nás znali jako nabušenou a hlasitou
kapelu a my chtěli takový zvuk i na desce. A pokud
30 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
David Havlena
smetanu slízli za mě ostatní. Myslím, že můj vyhazov
z MANOWAR byl jednou z největších chyb v ději-
nách rock’n’rollu.
Můžeš prozradit, co bylo hlavním důvodem tvé-
ho odchodu z MANOWAR?
Všichni známe příběh o přátelství, které fungu-
je jako manželství. Pokud na něm nepracují oba,
krachne. Jenže my se dostali do fáze, že už nebylo
na čem pracovat. Přátelství pominulo. Najednou se
z mého přítele stal člověk, který chtěl mít pod kont-
rolou veškeré peníze, chtěl o všem rozhodovat, chtěl
ovládat veškerý chod kapely. Pro takové způsoby
jsem s hudbou určitě nezačal. Nikdy bych si v kape-
le netroufl někomu diktovat, co má dělat, kam má
chodit, jak se má chovat. Joey dobře věděl, že se mu
nikdy nepodřídím. A využil mého postoje.
Jinými slovy Joey si z kapely chtěl udělat svůj
osobní byznys.
Přesně tak. Takové rozhodnutí stojí za hovno. Při-
tom Joey věděl, že v kapele vlastní jen padesát pro-
cent. Druhá půlka patřila mně.
Když pomineme kšeft, umělecká chemie mezi
vámi stále fungovala?
Hudebně jsme si rozuměli na sto procent. Pravda
– našly se na desce věci, které mi zrovna dvakrát ne-
voněly. Například skladba „Pleasure Slave“. Myslím,
že zůstává vůbec nejhorší písničkou, jakou jsem kdy
nahrál. Strašná sračka. Joey moc dobře věděl, jak
ho nebylo možné dosáhnout běžnou technikou, skladbu nesnáším, a přesto tlačil, aby na desce byla.
museli jsme se přiklonit k něčemu, co se bude nejví-
ce podobat našim představám. Přiznám se upřímně,
že bych raději na desce slyšel hrát Scotta, protože on
Chtěl mě prostě jenom vytočit. Písnička jde zcela
mimo koncept celého alba.
byl skvělý bubeník. I tak ale nemám nic proti zvuku Jak přesně ti Joey oznámil, že máš odejít?
bicích na „Kings of Metal“. Jeho oznámení bylo vlastně hodně stručné. Došel
prý k názoru, že MANOWAR dál Rosse nepotřebují
Myslíš, že ztenčení jeho role a kapelní důležitosti a že pro kapelu bude nejlepší, když odejdu.
mohlo přispět ke skutečnosti, že po vydání „Kings
of Metal“ Scott MANOWAR opustil? Přemýšlel jsi někdy, jak by šel čas, kdybys z MA-
On měl vícero problémů. Tehdy řešil trable v rodi- NOWAR neodešel?
ně, ke kterým se přidaly ještě potíže psychické, jež Nikdy. Vše skončilo a dál jsem musel jít vlastní ces-
často řešil přesmíru alkoholem. Nechci se v jeho pří- tou. Nechtěl jsem řešit nějaká kdyby. Musel jsem se
běhu moc pitvat, promiň. soustředit na sebe a svou budoucnost. Je mi zcela
fuk, kolik MANOWAR vydělávají a co hrají. Řeším je-
Na druhou stranu měli jste takovou formu, že rok nom sebe a myslím, že mám skvělou kapelu, se kte-
co rok jste vydávali nové album. Ostatně „Kings of rou dělám skvělé desky.
Metal“ vyšlo rok po „Fighting the World“. Skutečně
vládla v kapele tak produktivní chemie?
Tím si můžeš být jistý. „Kings of Metal“ nevyjíma-
je. I když jsem uvedený jako spoluautor jen u dvou
songů, pravda je taková, že celý materiál jsem složil
já a Joey.
Popravdě nebývalo zcela běžné, že by kapely vy-
dávaly každý rok novou desku. Nedostávali jste se
zbytečně pod tlak?
Všemu dost přispěla skutečnost, že jsme neustále
měnili nahrávací společnosti. Pro vydání „Fighting
the World“ jsme podepsali novou smlouvu s At-
lantic Records. Jejich tehdejší šéf Jason Flom chtěl
vydat nové album co nejrychleji. Začali jsme ihned
pracovat. Původně jsme měli nahrávat s producen-
tem Eddie Kramerem (KISS, Jimi Hendrix, ANTHRAX,
David Bowie, Eric Clapton). Počítali jsme s ním i pro
mix alba. Jenže Eddie nebyl zrovna ve formě. Pusti-
li jsme tedy do akce na vlastní pěst. Byli jsme něco
jako THE BEATLES. Jen jsme hráli, skládali, nahrávali
a zase hráli. Neměli jsme žádný problém přijít oka-
mžitě s novým songem. Jako by kolem nás poleto-
valy a my si jen pro ně sahaly. Dnes si někdy připa-
dám, že mám kolem sebe jen prázdnotu a vymyslet
novou písničku je někdy sakra řehole.
Než jste vydali album „Kings of Metal“, nahráli
jste pět velmi podařených desek. Proč se ale právě
„Kings of Metal“ těšilo u fanoušků tak silné oblibě?
Protože deska přišla zkrátka v pravou chvíli. Trefili /[UN­OļGOĭLX[JC\QX
jsme se do správné situace. Úspěch alba je kombi- \/#019#4D[NLGFPQW
nací hned několika faktorů. Kapela měla v danou \PGLXÛVğ­EJEJ[D
chvíli neuvěřitelnou energii, dařilo se jí v Evropě,
sestava byla opravdu silná. Proto je trochu divné, že XFÛLKP¡EJTQEMƺPƺTQNNWƼ
jsem v době jejího vydání už nebyl součástí kapely.
Nahrál jsem ji, měl jsem jasný podíl na úspěchu, ale Ross The Boss
 Jan Kozák

kračovala dále, zřejmě snímku. Následuje chvíle s baskytarou jako utrženou

ATLANTIC RECORDS – 48:11
Vydáno: 18. 11. 1988
Produkce/studio: Rich Breen/Universal
Recording (Chicago, USA)
Sestava: Eric Adams – zpěv; Ross the Boss
– kytara; Joey DeMaio – basová kytara; Scott
Columbus – bicí
dkud se vzali „Králové metalu“? Jaká přadena
by zůstala ukryta v hea-
vymetalovém podzemí
jako mnohé jiné, dnes
spíše kultovní než slav-
né formace. Zmíněnou
překážku ve svém roz-
letu však MANOWAR
definitivně odstranili
na dvou následujících
albech, která působí
odlehčeněji, a přede-
vším přinášejí úderné
a zapamatovatelné slo-
gany, bez nichž si tvor-
bu Newyorských asi ne-
lze představit. Na „Hail
to England“ a „Sign of
the Hammer“ kulmino-
val vývoj skupiny, jež
se poté musela logicky
dát cestou vybrušová-
ní veškerých detailů.
S přidáním dalších hu-
debních vlivů by totiž
MANOWAR přestali být
MANOWAR. Válečníci
tak mohli „jen“ hledat
cestičky do extrémních
poloh – tedy když rychlost, tak opravdu kalup, když
pompa, tak s dávkou patosu jako v divadle, když
instrumentální orgie, tak až do roztrhání prstů a uší
posluchače. I proto však deska „Fighting the World“
byla značným překvapením, protože hitovku „Carry
On“ musel skousnout i člověk metalu neholdující.
Popravdě je jinak úspěšná deska jediným hudebně
ne tak logickým krokem v kariéře MANOWAR. I díky
skromné stopáži (navíc skladba „Defender“ vznikla
ze řetězu. Joey se však naštěstí znova nepustil do ne-
přehledné improvizace, ale vybral si klasiku „Let čme-
láka“, čímž došlo k ukojení kapelníkova exhibicionis-
mu a na druhou stranu vibrující tlusté struny vytvo-
řily velmi vhodný dramaturgický předěl mezi dvěma
pomalejšími hymnickými kusy. Následuje totiž „The
Crown and the Ring (Lament of the Kings)“, což je vy-
vrcholení dosavadních pokusů o pompu a dramatič-
nost. Přestože i poté se MANOWAR pokoušeli překo-
nat tento vznešený bombastický chorál, jenž vznikl
ve spolupráci s profesionálním pěveckým souborem
v katedrále svatého Pavla v anglickém Birminghamu,
nikdy se jim už nepodařilo namíchat ingredience tak
přesně jako v daném případě. Do stejné řeky větši-
nou opravdu nelze vstoupit, přičemž podobnou větu
bychom mohli použít i u „Kingdom Come“. Jednodu-
chý, ale chytlavý optimistický motiv prořízne v polo-
vině Rossovo sólo a dramatičtější předěl, po kterém
následuje další vokální exhibice Erika Adamse. Jestli-
že „Kingdom Come“ navodí velmi pozitivní atmosfé-
ru, „Pleasure Slave“ (CD bonus), navzdory textu, který
je aspoň z chlapského pohledu plný zábavy (letos by
však MANOWAR hořeli ve feministickém pekle), zní
až fatálně a přispívá k barevnosti alba. Druhý a defi-
nitivně poslední autorský příspěvek Rosse the Bosse
nese název „Hail and Kill“ a přináší burcující přímo-
čarý heavy metal, po němž nelze čekat nic jiného
než rozpoutání bitevní vřavy. Jen tak na okraj, když
jsem skladbu slyšel poprvé na předělané verzi „Kings
of Metal“ z roku 2014, nedokázal jsem si vysvětlit, co
na ní MANOWAR chtěli vylepšit. Její kouzlo spočívá
ve skutečnosti, že tenkrát ze všech čtyř válečníků
tryskal testosteron a heavy metalem byly prosyceny
kompletně celé jejich životy. Však taky „zmodernizo-
vaná“ verze dopadla katastrofálně, stejně jako celá
nahrávka, na kterou raději nyní při výročí originální
verze alba zapomeňte. Poslední bonbónek, vlastně

O najdeme ve slavném kousku, který i po třiceti le-

tech zůstává svěžím a do morku kostí poctivým
heavymetalovým opusem? Je jisté, že ve svých po-
už v roce 1982) se občas objevují hlasy, zda ji kape-
la nespíchla poněkud narychlo a stejně jako u „Hail
to England“ jí takový trik
dvojbonbónek, zařadili MANOWAR na úplný závěr
desky. Dědečkovo vyprávění „The Warriors Prayer“ je
totiž bez finální „Blood of the Kings“ neú-
čátcích hlavní skladatelské duo Joey DeMaio a Ross i napodruhé vyšel. Otázkou plné, ale stejně tak si nelze tuto skladbu
the Boss čerpalo výrazně z hard rocku a nové vlny je, zda si MANOWAR uvě- 5.180Ì'- představit bez „nejdelšího intra“ na svě-
britského heavy metalu. Na debutové desce „Battle domovali, že do třetice už 8.'Ì0-# tě. I tady však čtveřice nepochybila, na-
Hymns“ se právě hardrockové postupy objevovaly by šití horkou jehlou moh- opak. Fanoušci se naučili celý text jako
velmi často, přestože testosteronem nabitá čtveřice lo u fandů narazit, nebo Pro zpestření, odlehčení anebo důkaz oddanosti kapele, takže mluvený
jim díky své energii dávala daleko ostřejší podobu, úmyslně chystali „Kings of i pro inspiraci (pokud zrovna kousek patří do klenotnice MANOWAR
než bývalo zvykem v sedmdesátých letech. Stranou Metal“ v delším časovém zakládáte heavymetalovou ka- úplně stejně jako hrané skladby, mezi
nemohli zůstat ani BLACK SABBATH, ostatně na tur- horizontu jako hlavní chod pelu a potřebujete nutně název) něž rozhodně „Blood of the Kings“ po-
né kultovní britské kapely se dva kompoziční mozky po jednohubce „Fighting nabízíme přehled slov, která se stavená na neklidném riffu rovněž patří.
MANOWAR seznámily. A rozhodně musíme zmínit the World“. Tak či tak, šes- objevují nejčastěji v názvech I ona je stejně jako její předchůdkyně
i MOTÖRHEAD, vždyť Lemmyho drnčivá baskytara je té řadové album váleční- skladeb MANOWAR. Jen pro na správném místě, tedy ve svižném
jasným předobrazem DeMaiových exhibicí. Poněkud ků smetlo hordy nepřátel upřesnění, v naší statistice ne- gradujícím závěru. Na „Kings of Metal“
stranou zůstaly Rossovy punkrockové vlivy z jeho ve vojskách falešného jsou zařazeny podtituly ze sklad- se podařilo prakticky úplně vše, na co
původní kapely THE DICTATORS, i když způsob, ja- metalu jako papír. MANO- by „Achilles, Agony and Ecstasy kapela sáhla. Podařilo se jí navíc zkrotit
kým kapela vtrhla na scénu a jak ze sebe v prvních WAR rozprostřeli svá křídla in Eight Parts“. megalomanské choutky, a proto neza-
letech existence sypala jedno album za druhým, by do maximálního rozpětí. čne nudit, jako se jí stalo hned o album
mohl potvrdit i tuto teorii. Za sebe bych si dovolil Úvodní „Wheels of Fire“ J METAL, KING (či KINGS, příp. později, kdy zničila posluchače úvodní
uvést ještě dvě legendární kapely, s nimiž měli raní je tak největším nářezem KINGDOM) – 7krát půlhodinovou litanií „Achilles, Agony
MANOWAR leccos společného, přestože se v daném v dějinách kapely. Svým J DEATH, DIE, STEEL, and Ecstasy in Eight Parts“, aby až poté
případě s největší pravděpodobností jedná o pou- šíleným tempem připo- WARRIOR (či WARRIORS, příp. dokázala, že umí zplodit normální pís-
hou náhodu. Když si však poslechnete a prohlédne- míná vrcholící vlnu thrash MANOWARRIORS) – 5krát ničky. Jenže to už se psala jiná kapitola
te debutová alba MANILLA ROAD a CIRITH UNGOL, metalu, všechny nástroje MANOWAR, v níž se sice občas zablýsklo
která obě vyšla ještě před „Battle Hymns“, myslím, že včetně Erikových hlasivek J WAR(LORD) – 4krát na nejlepší osmdesátkové časy, ale mil-
pár pojítek i bez větší námahy objevíte. MANOWAR si jsou rozžhaveny doběla. J BLOOD, KILL, POWER, BLACK, ník, jenž se v podobě desky „Kings of
však už na své prvotině postupně oťukávali daleko šir- Už podle ústředního riffu WIND, GOD(S) – 3krát Metal“ stále tyčí na nejvyšších pozicích
ší terén, kterým později naplno vtrhli do přehrávačů titulní skladby poznáte, že J FIRE, SWORD(S), HAIL, celé heavymetalové scény už třicet let,
mladé heavymetalové generace. Už v roce 1982 bylo v přímočarém kousku má FIGHT(ING), MARCH, MASTER, se dosud překonat nepodařilo a obávám
zřejmé, že epický nádech „Dark Avenger“ (s recitati- prsty Ross. „Kings of Metal“ BROTHER(S), GLORY, SPIRIT – se, že už ani nepodaří.
vem slavného herce Orsona Wellese) a titulní skladby je doslova čítanková ukáz- 2krát
budou MANOWAR vyvolávat i nadále, neboť přesně ka síly „obyčejného“ heavy
takové skladby se hodily k jejich filozofii, z níž vyvě- metalu. Však si z ní kupří- Ze slov, která jsou v názvu
rala nejen hudba, ale i image, kterou ostatně kapela kladu takoví SABATON be- použita pouze jednou, nejvíce
rozpracovala už na dvojce „Into Glory Ride“, na níž se rou příklad dodnes, a kolik překvapí dvojice „Battle“ a „Ham-
navíc definitivně rozpustily poslední hardrockové s nimi mašíruje fanoušků. mer“, přičemž právě na deskách
škraloupy. Hudba nabobtnala, zkošatěla a vloudila Po hromech a blescích „Battle Hymns“ a „Sign of the
se do ní notná dávka patosu, což můžeme připo- přichází baladická stránka Hammer“ použili MANOWAR pro
číst i dalším výrazným kořenícím přípravkům, které alba, kterou nejdříve pre- tituly jednotlivých kousků slova,
pronikají do tvorby MANOWAR – klasické a filmové zentuje nádherná „Heart of která se později opakují v prv-
hudbě. Navíc i s přispěním nového bubeníka Scotta Steel“. Zapojení klasického ním případě minimálně a v dru-
Columbuse kapela ztěžkla a dveře pro vstup pravého klavíru se ukázalo nejlepší hém vůbec (kromě složeniny
heavy metalu byly rozraženy dokořán. Mimochodem, volbou a Eric se svým hla- „Powerhead“ v podtitulu skladby
především díky „Into Glory Ride“ se čtveřice přihlásila sem doslova kouzlí. Finále „Thor“). I z naší hry se slovíčky je
k odkazu BLACK SABBATH jako nikdy předtím a ani skladby by slušelo kaž- očividné, že si MANOWAR ozna-
potom. A pokud by v heavy/doomovém duchu po- dému filmovému fantasy čení „Kings of Metal“ zaslouží
i dle statistických vzorců.
 ROSS THE BOSS
Pravda, tvá poslední deska „By Blood Sworn“
je výborná.
Bylo nám ctí, že jsme mohli takovou desku udě-
lat. Všichni jsme k práci přistoupili velmi zodpo-
vědně a zároveň jsme si ji užili. Vím, že fanoušci by
si přáli, abych se někdy v MANOWAR ještě objevil.
Ale musím je zklamat. Nemám zájem. I když víš,
jak se říká – nikdy neříkej nikdy.

V jaké situaci ses ocitl, když jsi dostal padáka?

Musel jsem si rozmyslet, co vlastně chci a jak jít
dál. Říkal jsem si, zda má smysl založit další kapelu
a hrát stále v obavách, že se může opakovat hnus-
ný konec, který jsem zažil v MANOWAR. Věř mi, že
takovým příběhem jsem si už znovu projít nechtěl.
Jako nejlepší se mi jevilo, že bych se mohl k něko-
mu přidat. Což se také stalo a hrál jsem s MANI-
TOBA’S WILD KINGDOM. Postupně jsem ale dospěl
k názoru, že bude lepší mít svou vlastní kapelu.

Skrze vše zmíněné, vybavuješ si, jaké byly v USA

reakce, když album „Kings of Metal“ vyšlo?
Reakce byly fakt dobré. V USA neměli MANO-
WAR nikdy snadnou pozici. Podíl na slabém po-
stavení mělo i rozhodnutí Joeyho. Trval na poža-
davku, že koncert kapely se může uskutečnit jen
tehdy, pokud bude možné využít veškeré naše
vybavení a scénu. Pro nás tedy nebylo reálné
sednout do jednoho autobusu a obrážet jedno
americké město za druhým. Jenže právě tak se
prosadila METALLICA nebo SLAYER. Joey se raději
rozhodl, že se zaměříme na Evropu, kde byli pořa-
datelé ochotni zaplatit za kompletní show. Přitom
si myslím, že jsme si mohli ve Státech vybudovat
fakt silnou pozici a mít tady ohromnou fanouškov-
skou základnu.
Jak moc se změnily pro MANOWAR věci poté,
co vyšlo album „Kings of Metal“?
Popravdě netuším. Už jsem nebyl v kapele. Sa-
mozřejmě mě ale zajímalo, jak se albu bude dařit.
A v Evropě se mu fakt dostalo velké slávy. Pro MA-
NOWAR bylo zásadním milníkem. Stali se velkou
kapelou. Najednou měli velké pódium, hráli pro ti-
sícovky lidí. Už to ale nebyla stejná kapela, kterou
fanoušci znali. Zvláště pak poté, co po mně odešel
ještě také Scott. Je mi jasné, že až článek ve Spar-
ku vyjde, snese se na mou hlavu vlna kritiky, že
jen naříkám a házím na MANOWAR špínu. Chlape,
ale vážně – taková je historie. Kdyby se Joey nepo-
mátl, mohli být MANOWAR velcí jako METALLICA
anebo přinejmenším jako JUDAS PRIEST.
lbum „Kings of Metal“ na sebe poutalo po- Výsledná malba je ryze tvůj návrh, nebo do vý-
A zornost už svou impozantní obálkou. Po-
prvé se na přebalu objevil válečník ztvár-
něný fantasy malířem Kenem Kellym, který se
tvarné stránky zasahoval někdo z kapely?
Vlastně je celý obraz hodně založený na vizích
Joeyho. Já mu vždy předložil skici a on je pokaždé ně-
do historie rockové hudby zapsal už pracemi pro jak doplnil a snažil se mi ukázat, jakou mám jít cestou.
KISS a RAINBOW, ale teprve u MANOWAR našel Hodně jsme při tvorbě obalu spolupracovali a nesčet-
prostředí, které pro něj bylo přirozené. Kelly byl někrát si volali. Přiznám se, že od nikoho jiného bych si
znám svými výtvarnými díly na motivy Barbara takový přístup líbit nenechal. Nikomu ani žádné spo-
Conana. Právě takového svalnatého hrdinu po- lečnosti bych nedal takový prostor, aby mi říkali jak
třebovali MANOWAR i pro svůj obal „Kings of a co mám malovat. Měl jsem v Joeyho důvěru. Věřil
Metal“. Zrodila se tak dnes už symbolická posta- jsem, že on malování skutečně rozumí a ví, co dělá.
va válečníka s tajemnou tváří. Ikonická postava Když jsem pak odevzdal finální malbu, Joey si ještě
se stala jakýmsi maskotem MANOWAR a prová- vzal nějaký čas a o celém díle přemýšlel. Pak se ozval
zela obálky desek následujících. Pro Kena Kelly- a měl několik návrhů, co bychom ještě mohli přidat
ho znamenali MANOWAR zásadní životní změnu. nebo upravit. Pro mě jako umělce je inspirativní a sou-
Američan ročník ’46 ve svých dvaačtyřiceti letech časně vstřícné, když zákazník ví přesně, co chce. Joey
udělal obálkou „Kings of Metal“ osudový krok, byl vždy věcný. Žádné obecné kecy. Myslím, že jsme
který ho později proslavil po celém světě. Ken je pokaždé dali dohromady moc dobré malby.
dodnes aktivní a stále na něčem pracuje.
Kene, práce na obálce „Kings of Metal“ nebyla
první zakázkou, kterou jsi pro MANOWAR dělal.
Jako autor ses podepsal už pod grafiku alba „Figh-
ting the World“. Jak si tě MANOWAR našli?
Vyhlédl si mě Joey. Líbily se mu moje ilustrace Co-
nana. Například takové, kde Barbar stojí jako hrdý
válečník na úpatí hor. Tuším, že byl tehdy
právě v Anglii, kde mé obrázky zahlédl. Do-
stal na mě kontakt a začali jsme spolu komu-
nikovat. Postupně mezi námi vznikla tvůrčí
chemie.

Byla pro tebe při rozhodování důležitá

i hudba, kterou MANOWAR hráli?
Rozhodně ano, protože hudba mi mnohdy
pomáhala ztvárnit mé vize.

Slyšel jsi o MANOWAR, než jste navázali

spolupráci?
Vůbec jsem je neznal. Stejně jako kdy-
si KISS, pro které jsem také pracoval. Byl
jsem hodně zaměstnaný prací v knižním
průmyslu. Neustále jsem maloval obálky
knih a neměl prostor se věnovat dalším vě-
cem. Až po čase na mě narazili lidé z hudeb-
ní branže. Nicméně jsem rád, že se tak stalo.
Měl jsem štěstí.
Jak moc velká výzva byla pro tebe ilu-
strace pro obálku „Kings of Metal“?
Přistupoval jsem k práci dost zodpovědně.
Vážil jsem si šance, že pro kapelu můžu ma-
lovat obaly. Měl jsem svou určitou stupnici
kvality a pod ní jsem nikdy nešel. Na druhou
stranu obrazy pro MANOWAR mi šly celkem
hladce. Vše mi přišlo tak přirozené a jasné, že
jsem nepotřeboval nic moc vysvětlovat.
Je motiv obalu „Kings of Metal“ spojen s jednou
konkrétní skladbou, nebo má vystihovat atmosfé-
ru a poselství celého alba?
Obal má vystihovat celé album. Neposlouchal jsem
při jeho tvorbě jednu konkrétní skladbu, ale celou
desku. Obálka hudebního titulu je předně tvořena
pro fanoušky. Alespoň u MANOWAR určitě. Nemá tedy
jít o pocity z jedné skladby. Jako autor jsem se snažil
hlavně vystihnout esprit desky. Hudba předává určitou
energii, kterou jsem se snažil přenést do svého díla.
0'5/46'.0156$'<68Ė'
Chci si teď představit, jak pracuješ, když tvoříš
obálku, jako pro „Kings of Metal“. Jak proces pro-
bíhá? Pustíš si desku a necháváš se vést hudbou?

KEN KELLY
Pouze na začátku, když kreslím základní skici.
Ve chvíli, kdy cítím, že jsem vystihl podstatu a ener-
gii hudby, následuje další proces. Vyměním tužku
za štětce a barvy a začínám tvořit hlavní obraz. V da-
nou chvíli mě nesmí nic a nikdo rušit. Snažím se ma-
ximálně soustředit a potřebuji absolutní ticho.
Zaměřme se více na jednotlivé detaily obalu. Jak
si máme vyložit válečníka bez tváře? Jako jednoho
ze čtyř králů?
Ne, ne. Nemá tvář, protože může reprezentovat ko-
hokoli z nás. Joey nechtěl, aby znázorňoval někoho
konkrétního, aby si ho fanoušci nespojovali napří-
klad s nějakým členem kapely. Pokud znáš podrob-
něji texty MANOWAR, tak často se v nich zmiňuje
nesmrtelnost. Válečník na obalu „Kings of Metal“
má onu nesmrtelnost z části reflektovat. Je tu pořád
s námi a je v každém z nás. Navěky. Právě proto jsem
byl v některých jeho rysech víc abstraktní. Například
ve svalech. Dal jsem jim maximální výraz.
Válečník drží v jedné ruce korunu a v druhé má
meč s výrazným zdobením. Jedná se o symboly,
které mají svůj specifický význam?
(pošetile se směje) Myslím, že vysvětlení asi na-
vždy zůstane tajemstvím. Tedy pokud ti ho Joey sám
neprozradí. Jen on jediný ví, co dané symboly zna-
menají. Já jen tvořil podle jeho zadání. Takhle – já
vím, co symboly znamenají. Nemám ale oprávnění
o nich mluvit. Joey chtěl, abych o pravém významu
mlčel a nepředával nic dál.
Chápu a respektuji. V zádech válečníka je něco,
co vypadá jako kdyby procházelo jeho tělem. O co
jde? Meč, kus vlajky?
Jde o meč, který prochází jeho tělem, a důvod,
proč ještě stojí na nohou, je jeho nesmrtelnost. Nic
ho nezastaví. Stejně jako MANOWAR.
TÍHA STÁTNÍCH VLAJEK
Další výraznou částí obalu jsou vlajky. Podle ja-
kého klíče se vybíraly?
Vlajky měl na starost management kapely. Přesně mi
řekli, kde, jaká vlajka má být. Normálně vlajky nemaluji.
Pamatuji si, že jsem udělal špatně německou vlajku.
Nějak jsem jejich barvy pomíchal. (smích) Omluvou
snad může být fakt, že nejsem člověk, který se zajímá
o politiku a státní vlajky fakt často nedělám.
A víš, že na obalu „Kings of Metal“ není vlajka je-
diného bývalého komunistického státu?
Fakt? No vidíš. Říkal jsem, že politika jde mimo mě.
Když někde chtěli nějakou vlajku, namaloval jsem
ji. Nehledej smysl nebo snad záměr, že jsem chtěl
z obalu vyšachovat komunistické země. No vida –
po tolika letech mi poprvé někdo řekl, že na obalu
není vlajka komunistického státu.
Jakou techniku jsi použil pro tvorbu obalu „Kings
of Metal“?
Stejnou techniku, jakou maluji obálky knih a další
obrazy – olejomalbu. Proto mě lidé oslovují. Maluji
tradičně pomocí štětců a barev. Vím přesně, které
barvy se k sobě hodí, umím si představit, jak bude
vypadat výsledek. Joey mi ovšem občas udělá čáru
přes rozpočet a trvá na jiných barvách než já. Zvláště
David Havlena
pokud jde o pozadí. Já chci rudé ohnivé, Joey zase
modré. Ale věřím jeho intuici, protože jsem se už ně-
kolikrát přesvědčil, že je správná. Joey je inteligentní
a velmi pečlivě o všem přemýšlí, takže vím, že nestří-
lí jen tak od boku.
Jste s Joeym přátelé?
Ano, velmi blízcí. Vážím si ho a mám štěstí, že tako-
vého přítele mám.
Co bylo pro tebe na obalu „Kings of Metal“ nej-
těžší?
Ty zatracené vlajky. Nikdy jsem je nemaloval. Ne-
ztvárňoval jsem skutečné světy, ale má díla byla
vždy jen a jen fantazie. A najednou přede mnou
stál úkol, abych do fantasy obrazu zapracoval vlajky
z reálného světa.
5/#019#4&1%'.‰*158Ú6#
Spolupracuješ s kapelou už tři dekády a jsi jejím
dvorním autorem obalů. Který z nich máš nejraději?
Ha, jsem trochu zaskočený…myslím, že obal pro
„Triumph of Steel“ mám nejraději. Přesněji byl jed-
ním z nejtěžších. Musíš se ale podívat na celé dílo,
nejen co vidíš na obalu. Pak teprve pochopíš jeho
náročnost. Na obal se dostal jen kousek z celé mal-
by. Mám rád i obal k desce „Louder Than Hell“. Opět
– na obalu je vidět jen část. Kompletní malba zná-
zorňuje celou postavu, jak trhá okovy. Meče, sekera
a hadi jsou tam na přání Joeyho.
Jak moc ovlivnila spolupráce s MANOWAR tvou
uměleckou kariéru?
MANOWAR pro mou kariéru udělali ohromné věci.
Doslova mi otevřeli dveře do světa. Stal jsem se zná-
mým malířem globálně. Nemám proti MANOWAR
a naší spolupráci jedinou výtku.
Můžeš prozradit, za kolik jsi namaloval obal
k desce „Kings of Metal“?
Nezlob se, ale cena zůstane obchodním tajem-
stvím mezi mnou a kapelou.
DUHA, ROCK’N’ROLL A KISS
Než ses dostal k MANOWAR spolupracoval jsi
i s jinými kapelami. Například s RAINBOW. Stojíš
za legendárním obalem desky „Rising“. Jak na spo-
lupráci vzpomínáš?
Byl jsem osloven těsně před dokončením svého
prvního obalu pro KISS. Na spolupráci s RAINBOW
vzpomínám moc rád, protože výsledek považuji
za opravdový kus umění, včetně hudebního obsahu.
Dodnes patří obraz mezi má nejoblíbenější díla vů-
bec. Pracovalo se mi na něm strašně snadno, proto-
že kapela od začátku přesně věděla, jak má obal vy-
padat. Setkali jsme se s Ritchiem Blackmorem v New
Yorku a on mi dokonale popsal všechny elementy,
které měla malba obsahovat. Ihned jsem měl v hlav-
ně jasnou vizi, jak vše ztvárním. Fakt vzrušující.
A jak fungovala spolupráce s KISS? Je pravda, že
si tě nejprve pozvali na koncert, abys věděl, o čem
kapela je, a teprve pak jste začali pracovat na oba-
lu desky „Destroyer“?
Úplně přesně ne. Pravdou je, že jsem o KISS neměl
ani tušení. Byl jsem tehdy hodně zaneprázdněný
tvorbou pro hororové magazíny a nějací KISS mi byli
ukradení. Časopisy s mými obálkami se prodávaly
v sedmdesátých letech v jedné ulici v New Yorku.
Jeden z výtisků někdo tehdy donesl Gene Simmon-
sovi, který konstatoval, že chce se mnou udělat obal
další jejich desky, což změnilo můj život navěky. KISS
stejně jako MANOWAR na sobě tvrdě makali. Mys-
lím, že lidé si vůbec neuvědomují, kolik práce a úsilí
je za každým jejich koncertem.
Je pravda, že nahrávací společnost nebyla s oba-
lem „Destroyer“ spokojená a musel jsi ho několi-
krát předělat?
Vůbec ne. Nesmysl. Původní návrh se přepracová-
val pouze jednou. Nahrávací společnosti vadilo, že
postavy kapely původně vybíhaly z do hněda zbar-
veného města. Label se obával, že pro mladé lidi
PANDORA’S BOX
7/Ú.'%1&-1.‰$-;
Podle vyprávění rodičů, začal Ken Kelly malovat
už od svých dvou let a nikdy už nepřestal. V de-
víti letech byl v malování veden odborně pod
uměleckým dohledem. Tehdy se začal rozvíjet
Kenův osobitý styl. Na rozdíl od svých spolužáků
dostal Kelly doporučení, aby ho rodiče nedávali
na uměleckou školu, ale aby přirozeně rozvíjeli
jeho talent. Rodiče uposlechli rady zkušeného
lektora a dopřáli Kenovi, aby se samovzdělával.
Nepolevil ani ve chvíli, kdy sloužil u námořnic-
tva během války ve Vietnamu. Poté se Ken vrá-
til do New Yorku a učil od jednoho z nejlepších
ve svém oboru. Studoval malbu v ateliérech le-
KEN KELLY &
GENE SIMMONS
gendárního umělce Franka Frazetty. Na počátku
sedmdesátých let se podařilo Kenovi dostat k ča-
sopisu Castle of Frankenstein, pro který namalo-
val hned několik obálek. Následovaly zakázky pro
hororové časopisy Creepy a Eerie. Zásadní zlom
přišel ve chvíli, kdy Kelly začal malovat válečníka
Conana a také Tarzana. Svým způsobem našel
Ken svou parketu. Pak si ho pro své album „De-
stroyer“ vyhlédli KISS, pro které později ztvárnil
i obal desky „Love Gun“. Díky KISS se Kelly dostal
do hudebního prostředí. Následovala spoluprá-
ce s RAINBOW a pak už osudoví MANOWAR. Pro
americké heavymetalisty stvořil Kelly celkem pět
různých přebalů. Poslední pochází z roku 2012
a je na desce „The Lord of Steel“. O dva roky poz-
ději služeb legendárního malíře využil také ACE
FREHLEY pro desku „Space Invader“.
takový výjev není dostatečně atraktivní, a tak se
přidalo víc barev. Nic víc.
-10<'48#6+807/Ú.'%
Už jsi zmínil, že dodnes maluješ obaly tradič-
ním způsobem. Kolem tebe byla kdysi řada po-
dobných umělců, kteří ale postupem času přešli
na počítačovou tvorbu obrazů. Tebe počítačová
grafika nikdy neoslovila?
Myslím, že počítačová tvorba není skutečné
umění. Už samotnou podstatou, že tvá fantazie
se podmiňuje možnostem a dovednostem da-
ných programů. Okamžitě svůj um něčemu pod-
řizuješ a necháváš se limitovat, což by opravdový
umělec nikdy nedopustil. Dílo jako takové má vy-
cházet z tvé ruky. Zkrátka vezmeš tužku, začneš
tvořit a pak se přidají barvy a další věci. Navíc lidé,
kteří mnohdy vymýšlí grafické programy, ani sami
nejsou kreslíři nebo malíři. Jak pak můžou vědět,
co umělec vlastně potřebuje? A další věc – počí-
tačovou technikou se vytrácí kouzlo osobnosti.
Před rozhovorem zaznělo, že jsi stále hodně
vytížený, takže na čem pracuješ teď?
Chystám obal nové desky MANOWAR. Víc ti ale
zatím říct nemůžu. Nicméně bude opět ohromný.
Současně přemalovávám obal RAINBOW „Rising“
pro obří rozměry a také maluji obaly nových knih.
Teď zrovna sedím před malbou, které dominuje
vikinská loď. A víš co? Pořád se mám co učit, což
mě právě na mé práci baví. Nikdy nebyla rutinou.
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 33
 David Havlena

Deska „Kings of Metal“ vyšla ve stejném
roce a shodně také na podzim jako vaše le-
gendární album „Age of Consent“. Vnímal jsi
tehdy MANOWAR jako konkurenci?
Ne, protože MANOWAR byli v mnoha ohle-
dech napřed. Od svého prvního alba nahráva-
li výhradně ve studiu a měli velké zkušenosti
s produkcí, což se na „Kings of Metal“ odrazilo.
Například na zpěvech. Zní úžasně. Sbory jsou
ohromné a stejně tak i harmonie.
Myslíš, že vás album jako kapelu nějakým
způsobem do budoucnosti ovlivnilo?
Ne, protože já jsem tehdy moc hudbu druhých
blízký. Mám rád jeho bluesový feeling. Dokonce
jsem chtěl, aby Ross zahostoval na našem nejnověj-
ším albu „Seven Devils Moonschine“.
Považuješ „Kings of Metal“ za nejlepší nahrávku
MANOWAR?
Určitě ji řadím mezi jejich klasiky. Materiál je hod-
ně silný. Trochu vše připomíná situaci, kdy kapela
vydá své druhé, a ještě o něco lepší album. Před-
zvěstí všeho bylo album „Fighting the World“. S další
deskou dotáhli MANOWAR vše k dokonalosti. Ka-
pele se navíc podařilo dosáhnout opravdu silného
a „hlasitého“ zvuku i na studiové nahrávce, což bylo
impozantní. Album hraje skvěle hlavně ve chvíli, kdy

DAVID DEFEIS neposlouchal. Vzpomínám si, že jsem album

„Kings of Metal“ slyšel poprvé ve svém autě,
někdy na přelomu osmdesátých a devadesá-
pořádně ohulíš repráky.

tých let. Před pár dny jsem si desku pustil znovu

kvůli našemu rozhovoru a opět říkám, že jde fakt
o skvělou desku. Nicméně o nějakých vlivech
bych nemluvil. Vím, že řada lidí tvrdila, že obě ka- Z mého pohledu se
10+$;.+0#2Ė'& pely mají zpěváky se stejnými hlasy. Navíc mě s Joey 4QUUĭXQFEJQF\D[VGÍPÛ
DeMaiem pojí velká láska ke klasické hudbě. Ale PCHWMWLG6CMQX©XÛEKUG
ANOWAR měli od počátku svůj hodně oso- na opravdové vzájemné ovlivňování nikdy nedošlo.

M bitý zvuk, a hlavně image. V osmdesátých

letech byli jedineční…téměř. Nezávisle
na MANOWAR působila (a dodnes působí) na dru-
Joey má osobitý styl hry na basovou kytaru, od čehož
se dost odvíjela struktura a harmonie skladeb.
\MT¡VMCUV¡XCL­Ƽ

hé straně New Yorku kapela, která by mohla platit
za MANOWAR dvojče. Jde o dnes již kultovní VIR-
GIN STEELE. Kapela se proslavila obdobnou tema-
tikou, téměř totožným stylem zpěvu, inklinujícím
k epickému zvuku plného válečníků a hrdinů. Obě
kapely několikrát spojily síly a vypravily se dobý-
vat Evropu. A zatímco se v roce ’88 album „Kings
of Metal“ vyhřívá na vrcholu slávy, vyšel vedle něj
další klenot – „Age of Consent“ od VIRGIN STEELE.
Muzikanti neradi mluví o druzích, a zvláště pokud
jde o tolik spřízněné bandy jako MANOWAR a VIR-
GIN STEELE. Lídr Panenské oceli David DeFeis
přesto souhlasil a poskytl Sparku exkluzivní vý-
pověď, jak se jim dařilo vedle MANOWAR v době,
kdy vydali svůj největší studiový kult.
Davide, upřímně – máš rád album „Kings of Metal“?
Ano, protože je opravdu skvělé. Skladby jako „The
Crown and the Ring“, „Kingdom Come“ nebo „Hail
and Kill“ jsou fascinující.
Proč bylo album „Kings of Metal“ ve své době tak
úspěšné?
Z mého pohledu je v něm syrová až barbarská
kombinace metalu a částečně i blues. Navíc umoc-
něná válečným obalem. S MANOWAR jsme měli
stejné kořeny a ani my, ani oni nepopírali vliv bluesu
na své začátky.
Co si myslíš o odchodu Rosse the Bosse? Byl jeho
vyhazov chyba?
Těžko říct, protože si myslím, že i následující alba
bez Rosse jsou dobrá. Myslím, že ti, co hráli u MA-
NOWAR na kytaru po Rossovi, byli vždy dobří hráči.
Hlavně v sestavě zůstal Joey a Eric. Tedy hlavní mo-
zek kapely a hlavní tvář. Z mého pohledu se Rossův
odchod zbytečně nafukuje. Takové věci se zkrátka
stávají. Může se ti klidně stát, že budeš s jedním čle-
nem hrát sedmnáct let, ale pak přijde něco, co vaše
cesty rozdělí. MANOWAR nejsou žádnou výjimkou.
Musím ale přiznat, že Rossův styl hraní je mi velice
David DeFeis
Vy jste s MANOWAR několikrát hráli, odjeli s nimi
i turné. Jak na společné momenty vzpomínáš?
Hráli jsme s nimi pravidelně v letech 1983 – 1987
a společně dobývali Evropu. Nemůžu na jejich ad-
resu říct nic špatného. Pokaždé jsme si společné
turné užili. MANOWAR jsou z kapel, které se rády
baví i po show, takže se často po koncertech usku-
tečnila nějaká party. Každý jsme měli vždy svůj
vlastní tourbus. Hodně jsme se přátelili se Scottem
Columbusem. Rád s námi vysedával v autobuse
a popíjel. Jestli čekáš, že uslyšíš o borcích nějaká
negativa, tak tě zklamu. Vždy jsme spolu vycházeli
dobře. Před dvěma lety jsme hráli společně s MANO-
WAR ve Slovinsku. S Joeym jsme si hezky pokecali.
V naprosté pohodě jsme si sedli a probrali řadu fajn
témat. Vtipné je, že roky se spekulovalo, zda nejsme
s Joeym bratři či jinak příbuzní. A víš, že je – jsme
bratři metalu. (smích)

foto: Jörg Schnebele

ZAMYŠLENÍ A VZPOMÍNKY SOCIOLOGA Petr Soukup

hceme-li nahlédnout nějaký fenomén v so- TITANIKEM a dalšími. Pro mladší ročníky dodávám,

C ciologii, je zejména zapotřebí znát jeho

společenský a historický kontext. V duchu
pravidla se zkusíme podívat na desku „Kings
of Metal“, pro mnohé přelomový počin skupi-
ny MANOWAR. Ostatně nové vydání po zhruba
čtvrtstoletí přisvědčuje, že i sama skupina řadí
album velmi vysoko.
Začnu trochu osobními vzpomínkami, které snad
vhodně zasadí vše do správného kontextu. Když se
psal rok 1988 byl jsem jako dítě končící povinnou
školní docházku, počínající příznivec metalu a dal-
ších ostřejších odnoží hudby. Situace v socialistickém
Československu ale takové hudbě obecně nepřála
(„Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás.“ „Ty, co maj
vlasy jako slečny, ty sou pro nás moc nebezpečný“).
O zahraničních metalových skupinách se nám moh-
lo jen zdát. Na penál jsme si jen psali jejich jména
(v mém okolí frčela zejména slavná thrashová čtyřka
– METALLICA, MEGADETH, SLAYER a ANTHRAX). Vět-
šinou jsme znali jen jména kapel, maximálně z obráz-
ků jejich členy, nikoli jejich hudební produkci (samo-
zřejmě se k nám ilegálně dostávaly desky či nahrávky
na kazetách, ale spíše se jednalo o starší produkci
jako KISS, AC/DC, BLACK SABBATH, ostatně i jejich
jména zdobila naše penály). I přesto, že jsme hudbu
zahraničních hvězd neznali, tušili jsme, že bude dob-
rá. Tušení bylo zprostředkované českými kapelami
jako například ARAKAINEM, CITRONEM, VITACITEM,
že ani takové kapely jsme většinou neznali z desek
(jelikož neměli povoleno alba vydávat), ale z koncer-
tů, amatérských nahrávek a také z kultovního rozhla-
sového pořadu Větrník. Pokud si dobře vzpomínám,
tak z oboru tvrdší hudby měly tehdy vydaná alba jen
dvě kapely: CITRON a TUBLATANKA.
Jak vše souvisí s MANOWAR a jejich albem „Kings
of Metal“? Troufnu si napsat, že poměrně výrazně.
MANOWAR působili v 80. letech ve světě, kterému se
tehdy říkalo „západní“, připomeňme, že jde o kapelu
z americké líhně, zcela jistě ovlivněnou BLACK SAB-
BATH, pro které DeMaio pracoval jako pyrotechnik.
Pokud tedy v roce 1988 MANOWAR vyhlásili, že jsou
králové metalu, platila taková rovnice maximálně pro
západní svět (tj. západní Evropu a USA). Metal je obec-
ně žánrem, který je zpravidla jistou protiváhou stávají-
címu politickému zřízení (jedno, zda je demokratické
či totalitní), často se navíc snaží vystihovat naštvanost,
znechucení a jiné negativní emoce provázející naše
životy. Samozřejmě různé kapely využívají takové fi-
gury odlišnou měrou (nejmírnější jsou textové výlevy,
nejdrsnější pak satanské obřady s rituálními vraždami
zvířat). Ještě jeden rys bývá typický pro metalové sku-
piny, zejména v oblasti power či heavy metalu, kde se
pohybují i MANOWAR, a sice inspirace fantasy, ságami
a mýty, zejména pak těmi ze severní Evropy. Ostatně
tomu často odpovídá i styl oblečení, grafická úprava
obalů desek. Album „Kings of Metal“ není výjimkou,
ale naopak čestným potvrzením pravidla, MANOWAR

34 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
 PROPADÁK
21.'6'%*
minovali nejvíce. Metalová ANEB „KINGS OF
královna sledovala vzestup
metalových králů v přímém METAL MMXIV“
přenosu. Vždy optimistická
zpěvačka se k celé skuteč-
nosti stavěla jako fanoušek.
Ostatně jak jinak v jejím
případě. „Kings of Metal“
neváhá označit za jedno
z nejlepších heavymetalo-
vých alb.

Jaký máš vztah k MANO-

WAR a k jejich muzice?
Vycházíme spolu skvěle
a stali se z nás přátelé. Joey
nás několikrát pozval na je-
jich festival do Německa.
Když jsem s kapelou slavila
pětadvacáté výročí, hráli
společně s námi MANOWAR.
Těsně před koncertem pak
dorazil Joeyho asistent, že by
si Joey rád se mnou popoví-
dal. Mluvili jsme spolu straš-
„KINGS OF METAL“ ně dlouho a on málem zmeškal vystou-
pení. Byli jsme tak zabraní do povídání,
5/'6.10Ú/'%-1 že nám úplně uniklo, že máme chvíli
před koncertem. Hodně jsme probírali
polečně s MANOWAR rost-
Vůbec jsem album nepochopil
a fakt mi vadí. Proč? Co je k ta-
kovému kroku vedlo? Zvuk?
Dejme tomu. Pak ale deska měla
být znovu nahrána v původní
sestavě. Příležitost by se našla,
třeba právě k výročí třiceti let
od vydání alba. Nicméně i tak (sovětského bloku) a třetího světa (roz-
nevidím důvod, proč by měla vojové země). I takto lze číst obaly jedno-
být deska nahrána znovu. Já
osobně s původní zvukem
ho alba, které dělí pětadvacet let. Nutno
v zásadě souhlasit s posunem zobrazení,
žádný problém nemám. Stejně protože plně a věrně reflektuje posun svě-
nikdy už nedosáhneš stejné ta. Jedna jistota však zůstává – bojovník
energie jako v době, kdy deska

M
fanoušky a celkový vývoj hudebního MANOWAR, který jde neúnavně po své
la v osmdesátých letech průmyslu. Velmi inspirativní okamžik, vznikla. Navíc tehdy se hrálo cestě dál. Symbolika jak vystřižená ze
hvězda německé zpěvačky navíc jsme se v mnoha ohledech shod- trochu jinak. Tóniny, ve kterých severských mýtů či fantasy knih. Doplň-
DORO. V době, kdy se objevilo al- li. Hlavně, pokud jde o zmíněný hudeb- je deska natočená, se už dnes me, že detailní rozbor obalů dalších alb
bum „Kings of Metal“, byla blonďatá ní průmysl. Joey má obrovský přehled. v metalu vlastně nepoužívají. MANOWAR by vydal materiál na několik
dračice na turné s kapelou WARLOCK Z obchodního hlediska ví přesně, co A když přehraješ původní ma- vědeckých studií.
a jejich nejnovější deskou „Triumph dělá. Nicméně pak se z nás stali přátelé. teriál s novým laděním, ztratíš Naše úvahy nad albem „Kings of Metal“
and Agony“. A právě Dorotino rodné Také se dobře známe i s jejich bývalým energii. Pokud mělo jít o peníze zakončeme krátkým náhledem do textů
Německo bylo místem, kde MANO- kytaristou Rossem the Bossem. Letos a ziskuchtivost, tak si myslím, alba. Opět před jejich analýzou zasaďme
WAR se svou albovou novinkou do- jsme na sebe narazili hned několikrát že ani náhodou. Nevím, proč by věci do širšího kontextu. Poslouží nám
a Ross se také objevil v na- si takový paskvil měli fanoušci album vydané v roce 1988 METALLIKOU.
šem klipu ke skladbě „All kupovat, když znají originál. Ústřední píseň „…And Justice for All“ (...a
For Metal“. MANOWAR mě Ross the Boss spravedlnost pro všechny) zcela jasně zpo-
vždy bavili. Mám k jejich chybňuje kvalitu americké demokracie,
tvorbě a filozofii hodně Nikdy jsem nepochopil, proč konkrétně pak justičního systému a volá
blízko. Mám ráda hymny desku natočili. Nebylo možné po jeho změně (jasné jsou věty: „Kladivo
a oni na ně mají jedinečné zlepšit něco na nahrávce, která spravedlnosti tě rozdrtí.“ „Spravedlnost je
know-how. Stejně tak milu- byla v podstatě perfektní. Pře- znásilněna.“ „Vítězství je důležité bez ohle-
točené album se nedá s originá- du na pravdu.“). Podobné nástiny najdeme
lem srovnávat. Energie kapely například na albu MEGADETH z roku 1986
Předně je třeba dodat, že byla v roce 2014 úplně jiná než („Peace Sells but Who is Buying“ – mír je
obal z roku 1988 a 2014 v roce 1988. na prodej, ale kdo ho koupí?) i jinde. A co
se v mnohém liší. V roce Markus Wosgien v roce 1988 hlásají na svém přelomovém
1988 stojí vítězný bojov- albu králové metalu MANOWAR? Stanou
ník (tedy MANOWAR) nad Hovadina! Naprostá hovadina. se vrchními bojovníky za spravedlnost
potrhanou vlajkou USA, Podvod na fanoušky a bohapustá a nový řád světa? Již z rozboru obrázku
doprovázenou několika sklizeň peněz. V podstatě šlo na přebalu alba tušíte, že vše bude jinak.
ležícími vlajkami, rozliši- o zločin. Žádné album nejde Pro ilustraci nahlédneme do titulní sklad-
telná je britská, italská, zopakovat. Unikátní atmosféru by („Kings of Metal“). O změně politického
francouzská a německá). nelze přenést. Navíc, jak už jsem systému ani slovo, vše je jen o hudbě. MA-
Jde tedy o náznak vítězství říkal, Karl Logan není zdaleka tak NOWAR jdou (stejně jako jejich bojovník
nad nepřáteli z tehdejšího dobrý jako Ross the Boss. MA- na přebalu) a rozdávají hlasitou hudbu,
jsou nadto zřejmě první kapelou, která si vypůjčila západního světa, sovětský NOWAR si takovým počinem jen na rozdíl od ostatních kapel nehrají, ale
z fantasy meče, barbary a čaroděje. blok (resp. střední a vý- pošpinili odkaz, což říkám jako MANOWAR zabíjí („Manowar kills“ je dnes
Po širším úvodu je namístě rozbor alba „Kings of chodní Evropa) v zásadě jejich fanoušek, který je nikdy kultovní slogan). MANOWAR mají dle tex-
Metal“ a všeho co s ním souvisí. Necítím se povolán neexistuje (ano, MANO- nezatratil, ale hrozně ho zklamali. tu nejlepší aparaturu, nejlepší oblečení,
hodnotit jeho hudební kvalitu, to je úkol redaktorů WAR a mnozí další tam ne- Gotz Kuhnemund doslova hoří a nakopou svým fanouš-
Sparku a dalších hudebních časopisů. Lze jen pozna- mohli jezdit). Symbolicky kům (v dobrém) zadek. Zcela v kontrastu
menat, že komerčně šlo o úspěšné album. V žebříč- je tedy jasné jednoznačné vítězství pravého metalu s obalem, který by mohl nést jisté politické konotace,
cích (např. Rolling Stone) jej ale nenajdeme v první a zejména pak jeho králů, MANOWAR. V roce 2014 v textu o politice a západním světě (či Americe) ani
stovce metalových alb, i při hodnocení produkce je výjev přeci jen trochu odlišný. Bojovník je tentýž slovo. Zvláštní? Možná že ne, jde opět o další snahu
MANOWAR nebývá zpravidla uváděno jako první. (stejně jako scéna s rozbouřeným nebem), ale pozice (úspěšnou) se odlišit. Ostatně takové motivy najde-
Nás z pohledu sociologie zajímá, čemu se album vlajek i jejich spektrum jsou dost odlišné. Obrázek me i v dalších skladbách na albu, kde se opakuje
věnuje (zejména texty), co má vyjádřit jeho přebal tak již nesymbolizuje porobu nepřátel západního prvek bojovníka, krále a nepřátel. Dokonce i v mod-
a další souvislosti. světa (tj. jediného, který pro MANOWAR v roce 1988 litbě bojovníka („The Warriors Prayer“) najdeme jen
Začněme s věcí nejviditelnější, tj. obalem alba. Co existoval), ale spíše jasnou porobu USA, protože vlaj- symbolické obrazy bez politiky (jsou zde bojovníci
k němu (v nové edici z roku 2014) říká sám lídr kapely ka Spojených států na novém obalu zcela chybí. Pra- smrti, nesmrtelní či neživí) a zde také najdeme vy-
Joey DeMaio: „Starý i nový obal (1988 i 2014) zob- pory jsou navíc neponičeny a vztyčeny na stožárech vrcholení odpovědi na naši otázku, kdo jsou králové
razuje, jaký je MANOWAR, jeho hudba a fanoušci! a symbolizují tak jednotu, jednotu v pravém metalu metalu? Jsou zde čtyři bojovníci, kteří porazí mnoha-
Stačí se podívat na obrázky a ty nám říkají: Lidé se raženém MANOWAR, sjednotitelem. Spektrum vlajek tisícovou armádu, to jsou praví králové metalu. Není
snaží srazit bojovníka na kolena a zničit ho. Ale on je velice pestré, najdeme zde mj. vlajku Izraele, Tu- pochyb, že jde o čtyři členy skupiny MANOWAR.
stojí, děj se, co děj! Bojuje za pravý metal v každé recka, Pobřeží Slonoviny, Bulharska, Litvy, Argentiny, A kruh se uzavírá, na obalu alba jsou symbolizováni
zemi. A bude dál putovat bojovat za své bratry Ruska a také Českou! V roce 1988 zvítězil MANOWAR jedním bojovníkem, jehož jméno je jistě MANOWAR.
a sestry po celém světě, dokud nebudou všichni ne- symbolicky nad nepřáteli západního světa, potažmo Symbolicky nahrazuje čtyři reálné bojovníky. Králům
přátelé pravého metalu poraženi!” A co tedy sku- nad západním světem, kterému se někdy říkalo první metalu (a bojovníkům) nezbývá než přát mnoho
tečně můžeme vidět na obalu a jak číst jeho význam? svět. A v roce 2014 pak spojil země druhého světa zdraví do dalších vítězných bojů.

WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 35

ji jejich obaly. Zvláště covery, které ztvárnil Ken Kelly.
MANOWAR jsou vším, čím byl heavy metal od svých
začátků. Nezměnili se a dodnes hrají tak, jak zněl
heavy metal v osmdesátých letech. Album „Kings of
Metal“ je fantastické. Líbí se mi produkce, a hlavně
ohromné sbory, které považuji už za umění. A sa-
mozřejmě vynikající je na desce i Eric Adams. Jeho
hlasové schopnosti jsou mimořádné.
Myslíš, že tě hudba MANOWAR v tvé kariéře něja-
kým způsobem ovlivnila?
Album jsem si v den jeho vydání ihned poslechla.
Jen mě utvrdilo v názoru, který jsem měla už delší
dobu, a sice, že MANOWAR se mohli v pohodě řadit
vedle kapel jako IRON MAIDEN nebo JUDAS PRIEST.
Je jasné, že album „Kings of Metal“ v tobě něco zane-
chá. Podle mého názoru asi nejlepší, jaké MANOWAR
udělali. Vlastně jde o jednu z nejlepších metalových
desek osmdesátých let.
Doro, patříš k nejvýraznějším metalovým osobnos-
tem německé scény. Vzpomeneš si, jak fanoušci v Ně-
mecku reagovali na vydání alba „Kings of Metal“?
Myslím, že tehdy šlo o jedno z nejúspěšnějších alb
v Německu. Fanoušky si získali na svou stranu i ně-
meckou verzí skladby „Heart of Steel“. Text jim po-
mohl přeložit jeden německý novinář
a samozřejmě šlo o ohromnou věc, že
se americká kapela rozhodla nazpívat
písničku i v němčině. Vím, o čem mlu-
vím. Když nazpíváš písničku v jiném
než anglickém jazyce, mnohem lépe
se dokážeš vžít do mentality národa,
jehož jazykem zpíváš.
Ty osobně máš bohaté zkušenosti
i s americkým trhem. Proč myslíš, že
se MANOWAR ve Státech nikdy ne-
prosadili tak jako v Evropě?
Obecně Evropa byla vždy vstřícnější
ke klasickému heavy metalu. Fanouš-
ci v Evropě vnímají metal vážněji než
fanoušci v USA. Vzpomínám si, jak
jsme poprvé s kapelou v osmdesá-
tých letech dorazili do Ameriky. Byla
jsem zaskočená atmosférou, která
mezi lidmi panovala. Všichni na nás
působili uvolněně, jakoby víc v po-
36 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
hodě. Američané si určitě umí mnohem více užívat
života. Evropané jsou vážnější, víc se starají o práci
a zázemí. A rozhodně jsou zodpovědnější. Takže
popularita dané kapely podle mých zkušeností je re-
flektována mentalitou lidí. Metalová hudba dávala
Evropanům šanci na chvíli opustit reálný svět plný
starostí a na chvíli si užívat. Proto si myslím, že si lidé
heavy metal tady tak oblíbili.
Jak moc klíčový byl podle tebe pro zvuk MANO-
WAR kytarista Ross the Boss?
Vedle osobitého a živelného kytarového stylu byl
klíčový i jeho přístup na koncertech. Dodnes je Ross
při show součástí fanoušků. Prožívá vše s nimi a sna-
ží se co nejvíce komunikovat. Myslím, že Ross nikdy
nechtěl stát na pódiu jako nedosažitelná rocková
hvězda. On chtěl být v přímém kontaktu s fanoušky,
což se možná rozcházelo s pohledem Joeyho. Ale
jde jen o můj vlastní úsudek. Ross navíc nikdy neměl
problém po koncertě zajít s fanoušky na pivko nebo
panáka. MANOWAR s ním byli pro lidi přístupnější.
S Rossovým odchodem se klima poněkud změnilo.
Mluvila jsi s Rossem někdy o MANOWAR?
Přiznám se, že ne. Raději se tématu vyhýbám.
Nechci si vytvářet nějaké negativní obrazy daného
člověka jen proto, že někdo cosi po-
vídal. Myslím, že Ross někde uvnitř
zklamání z odchodu z MANOWAR
úplně nepřekonal, proto nechci ote-
vírat staré rány.
Považuješ za chybu, že byl Ross
z kapely vyhozen?
Těžko hodnotit. Vím sama, že abys
mohl věci vážně komentovat, měl
bys znát vše, co k situaci vedlo. Nikdo
z nás neví, jak se vše tenkrát seběhlo,
což je v pořádku, protože tajemství
obvykle zůstávají uvnitř kapely. Nikdy
není jednoduché říct letitému parťá-
kovi, že už s ním nechceš dělat. A ne-
jenom v muzice. Pokud lidé v kapele
spolu přestanou komunikovat, vyhý-
bají se jeden druhému, je pak těžké
cokoli tvořit. Samozřejmě je škoda, že
Ross musel odejít. Měli fantastickou
sestavu a hráli jako bohové.
PANDORA’S BOX
KRÁL ARTUŠ PROMLUVIL
Jednou z nejzajímavějších nehudebních postav
alba „Kings of Metal“ je jistý Arthur Wilshire. Ano,
onen muž, co hovoří v roli dědečka ve skladbě „The
Warriors Prayer“. Jeho hlas se znovu ozval na albu
„Gods of War“ z roku 2007. Dnes čtyřiašedesátile-
tý Arthur se narodil jako John Timothy Rothwell.
V mládí byl vášnivý motorkář. Dokonce se stal šé-
fem motorkářského gangu, který si říkal Gravedig-
gers. Přátelé ho přezdívali Král John. Životní zlom
nastal, když si John
přečetl knihu Gareth
Knight, která pojed-
nává o králi Artušovi.
Zjistil, že jsou si s Ar-
tušem v mnoha vě-
cech podobní, a uvě-
řil, že je Artušovou
reinkarnací. V roce
1986 se rozhodl, že
se přejmenuje na Ar-
thur Uther Pendra-
gon. Krátce na to si
zakoupil meč a tvrdil
o sobě, že je jediným
možným nositelem
legendárního Excaliburu. V roce 1991 se stal čle-
nem druidského řádu v Glastonbury. Současně se
z Artuše stal ekoaktivista, politik a vůdce tzv. neo-
-druidů. V průběhu let se ocitl více než třicetkrát
za mřížemi. Ve vězení mu bylo odepřeno právo
nosit druidskou róbu a musel si oblékat vězeňský
stejnokroj, což ho přimělo k myšlence, že musí
bojovat o právo na nošení druidské róby i ve vě-
zení. Asi nejznámější aktivistickou činností Artuše
je obrana Stonehenge. Usiluje, aby lidé například
neměli otevřený přístup přímo k památce a aby se
od kamenů zachovávala velká klidová zóna. Pro-
testoval také proti exhumaci zde pohřbených těl.
Pro Artuše šlo o narušení svatého klidu mrtvých
a požadoval, aby zbytky těl byly znovu spáleny. Ar-
tuš se pravidelně zapojuje i do volebních kampaní.
Aktivity a řád Artuše určitě stojí za prozkoumání.
 OSCAR DRONJAK
KLADIVO S BARBARSKÝMI <2Ú8-5#$#610
-1Ė'0; /Ú.<#.$#*75-ĬĻ+
dybyste pátrali po kapele, které v krvi koluje
K DNA MANOWAR, narazíte jisto jistě na HAM-
MERFALL. Jejich kapelník Oscar Dronjak se
nikterak netají, že na něj měli MANOWAR v době
hudebního dospívání zásadní vliv. Byť jde hud-
ba HAMMERFALL lehce jiným směrem, odkazy
na tvorbu MANOWAR lze vypozorovat.
Oscare, řadíš se k fanouškům MANOWAR?
To si piš. Nikdy jsem je nepřestal milovat. A dokon-
ce chodím stále i na jejich koncerty. Poslední jsem
si užil minulý rok a předvedli výbornou show. Oni
jsou mimořádnou kapelou a vždy byli. Viděl jsem je
poprvé v roce 1995 a dodnes mám lístek schovaný.
Zajel jsem tehdy na ně do Dánska. Nezapomenu, že
zahráli úvodní opus z desky „The Triumph of Steel“.
Neuvěřitelné! Skoro půlhodinová skladba naživo.
Naprosto jedinečný a bombastický zážitek. Stál jsem
v prvních řadách, což byl mazec. Dav byl rozjetý, že
chvílemi jsem ani nestál na nohách a jen mě po-
ponášelo těsné sevření okolních fanoušků. Málem
jsme provalili přední hrazení. Z mého pohledu patří
Eric Adams mezi tři nejlepší heavymetalové zpěváky
na světě, bez debat.
Dá se říci, že hudba HAMMERFALL je ovlivněná
z části také MANOWAR?
Rozhodně ano, a pokud budeš dobře poslouchat,
myslím, že jejich vliv uslyšíš. Samozřejmě, že nejvíc
vycházíme z ACCEPT nebo JUDAS PRIEST, ale MA-
NOWAR máme v naší tvorbě také zakódované. Těžko
je popřít, když jsem od mládí jejich fanouškem. Kdy-
bych se jejich vlivu bránil, popíral bych sám sebe.
Měl jsi někdy šanci setkat se s členy MANOWAR
osobně?
Jo, měl, a když ona šance přišla, neváhal jsem. Psal
se tehdy tuším rok 2002, kdy MANOWAR vydávali
pod křídly labelu Nuclear Blast album „Warriors of
the World“. Ředitel vydavatelství mi tehdy dal echo,
že Joey dorazí podepsat smlouvu. Neváhal jsem
a do firmy dorazil. Byl jsem pak Joeymu představen
a mohl si s ním i pokecat. Ani ti nevím, o čem jsme
se už bavili, protože jsem byl docela vyplašený. Pak
jsem se dočetl v novinách, že budou hrát ve Švédsku
společně s DIO a MOTÖRHEAD. Ve stejném článku se
Joey zmínil o švédské kapele HAMMERFALL. Neumíš
si představit, jak pyšný jsem tehdy byl. Společně jsme
se také viděli, když jeli turné po Evropě. Tehdy se čle-
nové MANOWAR rozhodli, že budou jezdit koncert
od koncertu na motorkách. My jsme hráli s kapelou
na stejném festivalu a nikdy nezapomenu na mo-
ment, kdy přijeli na svých mašinách do zákulisí.
JOAKIM BRODEN
dkaz MANOWAR měl nepřímý vliv i na řadu
O „mladších“ kapel. Vedle HAMMERFALL lze
motivy legendárních heavymetalistů za-
slechnout i u populárních SABATON. Řeč může
být například o sborech, úderné rytmice a mnoh-
dy i struktuře skladeb. Nakolik si samotní členové
připouští vliv MANOWAR, jsme se pokusili zjistit
u frontmana SABATON Joakima Brodéna.
Má pro tebe album „Kings of Metal“ nějaký mi-
mořádný význam?
Jasná věc! Jde o první album, které jsem kdy
od MANOWAR slyšel. Stále si vybavuji, jak mi naska-
kovala husí kůže, když jsem poprvé zaslechl refrén
úvodní pecky „Wheels of Fire“.
Album vyšlo v roce 1988. Tehdy ti bylo zrovna
osm let. Pamatuješ si z daného období něco, co je
spojeno právě s albem „Kings of Metal“?
Desku jsem slyšel až o mnoho let později. Jak jsi
sám řekl, bylo mi teprve osm let a hudbu jsem po-
stupně objevoval. Hodně mě ovlivňovali mí bratran-
ci nebo muzika, která běžela v rádiu nebo v televizi.
Myslím, že tehdy jsem nejvíc poslouchal TWISTED
SISTER, HELLOWEEN, SLADE nebo EUROPE.
Když už sis album konečně poslechl, mělo na tebe
nějaký vliv?
Byl jsem už teenager, když jsem desku „Kings of
Metal“ slyšel poprvé. Znáš momenty, kdy tě hudba
dočista zmrazí a ty si z takového okamžiku zapama-
tuješ snad vše? Přesně takový moment jsem proží-
val, když jsem si album poprvé poslech’. Ještě teď si
přesně vybavuji místo, vůně, pocity… Ohromné. Ta-
kový okamžik tě do budoucna samozřejmě ovlivní.
A když si album pustíš dnes, co z nahrávky je pro
tebe nejpůsobivější?
Především skvělé skladby a neskutečný výkon zpě-
váka Erika Adamse.
Která z písní desky patří k tvým největším favo-
ritům?
(smích) Všechny! Snad až na jednu, a sice „Pleasure
Slave“. Nikdy jsem jí nepřišel na chuť.
Je hudba SABATON ovlivněna tvorbou MANO-
WAR?
Rozhodně! Sice nebyli naším největším vzorem,
ale patřili mezi kapely, které jsme poslouchali pořád
dokola…zejména pokud jsme vypili pár piv.
Řadil ses někdy k fanouškům MANOWAR?
Určitě jo. Poprvé jsem byl na jejich koncertě v roce
1999. Tedy ve stejném roce, kdy jsme dali dohroma-
dy SABATON. Koupil jsem si lístek na koncert a v je-
den večer viděl hrát brutální kombinaci MANOWAR,
MOTÖRHEAD a DIO. Znamenité!
Máš nějaké osobní zkušenosti ze setkání s členy
MANOWAR?
Nemám. Nikdy jsme se osobně nepotkali. Roky se
míjíme na festivalech, ale nikdy jsme spolu nemluvili.
Na někoho narazíš mnohokrát, na někoho vůbec. Náš
basák Pär je ale v kontaktu s Joeyem DeMaiem. Pravdě-
podobně spolu kují plán, jak ovládnou svět a sprovodí
ze světa všechny pozéry a falešné metalisty. (smích)
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 27

šéf promo oddělení Nuclear Blast
NA „KINGS OF METAL“
BYLI MANOWAR
NEJLEPŠÍ
ANOWAR s albem „Kings of Metal“ otřás-
M
li nejen hudební scénou, ale hudebním
průmyslem celkově. Každý vydavatel by
tehdy nejraději viděl, aby deska vyšla pod jejich
křídly. MANOWAR se stali chtěným obchodním
artiklem, který sliboval dobré prodeje a zisky. Ka-
pela ovlivnila život i jednoho z nejvýznamnějších
metalových promo agentů současnosti – Marku-
se Wosgiena. Hlava promo aktivit Nuclear Blast se
z vášnivého fanouška později ocitla v situaci, kdy
měla za úkol připravit úspěšný propagační plán
pro nahrávku MANOWAR. Klukovský sen dostal
své reálné obrysy a Markus mohl klidně vstoupit
do šatny a na několik měsíců se stal součástí ka-
pely. Podobné scénáře píše jen sám život.
Co pro tebe album „Kings of Metal“ znamená?
Podle mě jde o jedno z nejpovedenějších heavy-
metalových alb všech dob a rozhodně nejlepší na-
hrávku MANOWAR. Kapela byla hudebně i kreativně
na svém vrcholu. Každá skladba je hymna a album
je nadčasové. Když jsem desku objevil, byla pro mě
zcela magická a utvrdila mě, že do budoucna budu
dozajista metalovým fanouškem.
Jak jako fanoušek MANOWAR vzpomínáš na den,
kdy album „Kings of Metal“ vyšlo?
Byl jsem obrovským fanouškem MANOWAR, který
znal každé slovo z jejich předchozí nahrávky „Fighting
the World“. Dodnes si desku považuji a uctívám ji jako
svatý grál. Slyšel jsem ji snad tisíckrát. Vzpomínám si,
že jako první jsem si na vinylu pořídil singl „Herz aus
Stahl“. Překlad do němčiny byl sice strašný, ale možná
právě proto je tak legendární a kultovní. O pár dní poz-
ději jsem si koupil celé album v obchodě ve Schwä-
bisch Gmünd. Strávil jsem hodiny prohlížením obalu,
četl pozorně texty a zpíval si skladbu po skladbě, což
mé fanouškovství k MANOWAR ještě umocnilo.
Co bylo první, co tě na albu ohromilo?
Rychlost a energie úvodní skladby „Wheels of Fire“.
Erikův zpěv a řev mě očaroval. Zamiloval jsem se
do skladeb „Hail and Kill“, „Kingdome Come“ a „Kings
of Metal“. Žádná jiná deska neměla tak bombastický
38 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
zvuk. Album bych přirovnal k deskám jako
„Painkiller“ od JUDAS PRIEST nebo „Keeper of
the Seven Keys“ od HELLOWEEN.
Jak moc tě album ovlivnilo pro roky násle-
dující?
Když je ti dvanáct a rozhodneš se stát meta-
lovým fanouškem, má na tebe taková deska
zcela zásadní vliv. Například texty ovlivnily
můj styl uvažování. Navíc si uvědomíš, že se
z tebe stala součást velké komunity… řekl
bych až rodiny. Někdy jsem měl pocit, že díky
MANOWAR se cítím opravdu mocný a nesmr-
telný. (smích)
Pořídil sis nejprve vinyl nebo CD?
Tehdy frčely ještě gramofonové desky, takže
album jsem nejprve koupil na vinylu. Později
jsem dostal svůj vůbec první CD přehrávač
a právě album „Kings of Metal“ bylo jedním
z prvních, které jsem si na disku koupil. A po-
chopitelně jsem si před pár roky pořídil i ree-
dici „Kings of Metal MMXIV“. Nicméně dodnes
si zakládám na vinylech. Poslouchám gramo-
fonové desky nejraději.
Měl jsi šanci vidět MANOWAR hrát živě
na turné k desce „Kings of Metal“?
Bohužel ne. Bylo mi dvanáct a byl jsem ještě
moc malý na návštěvu metalového koncertu.
Škoda. Navíc 22. prosince 1989 hráli v Aale-
nu, což bylo dost blízko mého bydliště. Hráli
tehdy v rámci vánočního koncertu společně
se SAXON a LIZZY BORDEN. Pár mých starších
přátel na akci vyrazilo a pak mi vše detailně
vyprávěli. O MANOWAR se už tehdy tradovalo, že
jsou nehlasitější kapelou na světě.
O několik let později jsi začal pracovat v hudeb-
ním průmyslu. U AFM Records ses setkal osobně
i s Rossem the Bossem. Ptal ses ho na období desky
„Kings of Metal“ a za jakých okolností byl vyhozen
z kapely?
Pro AFM Records jsem začal pracovat v roce 2006
a podařilo se mi podepsat Rosse pro vydání dvou
alb. Ross je vždy věcný a přímý. Nedělá rozdíly, zda
mluví s kamarádem nebo s novinářem. Řekne věci,
tak jak jsou, a nemá potřebu cokoli zamlžovat. Stojí
pevně nohama na zemi a dodnes zůstal stoprocent-
ním metalistou. Našel svůj klid a pohodu v životě.
Z tvého pohledu – za jak velkou chybu považuješ
vyhození Rosse z kapely?
Pro MANOWAR a jejich budoucnost šlo o obrov-
skou chybu. Ross se skladatelsky podílel na skladbách
jako „Kings of Metal“ nebo „Hail and Kill“. On byl pro
kapelu nepostradatelný. Těžko můžeš někoho ta-
foto: Jörg Schnebele nout nesmíme ani na image. MANOWAR se
David Havlena
kového nahradit. Vtiskl MANOWAR a jejich prvním
šesti deskám nezaměnitelný styl a s jeho odchodem
musela zákonitě přijít i změna.
Když jsi nastoupil do Nuclear Blast na pozici PR
manažera, byli tvou první zakázkou právě MANO-
WAR a jejich album „Warriors of the World“. Jak
na ni vzpomínáš?
Pamatuji se na každou minutu. Byl jsem děsně ner-
vózní. Do té doby jsem vlastně pracoval pro under-
groundové vydavatelství a největší kapely, které
jsem promoval byly BRAINSTORM, MYSTIC CIRCLE
a PARAGON. Když mi sdělili, že budu pracovat na pro-
pagaci nového alba MANOWAR, byl jsem u Nuclear
Blast sotva týden. Odletěl jsem do Belgie, kde jsem
byl představen kapele a novinářům jako nový PR
manažer. Dobře jsem věděl, že pokud něco podě-
lám, přijdu o práci. Udělal jsem vše pro úspěch alba,
který se dostavil. Vlastně nikdo tak dobrý výsledek
v Nuclear Blast neočekával. Album „Warriors of the
World“ se v Německu stalo druhou nejprodávanější
deskou (více jak 100.000 nosičů) a ve stovce TOP na-
hrávek se udrželo úžasných jednatřicet týdnů. Singl
„Warriors of the World United“ hrály televize po ce-
lém světě a stal se z něj opravdu velký hit. Deska do-
sáhla zlatých prodejů a já byl tehdy asi nejšťastnější
člověk na Zemi. Stejně jako kapela jsem obdržel zla-
tou desku a od MANOWAR jsem jako osobní dárek
dostal podepsanou kytaru. Jesus, to bylo něco!
Překvapila tě kapela něčím?
Dokážeš si představit, že ti je pětadvacet let a máš
za úkol propagovat své hudební idoly? Byl jsem v je-
jich přítomnosti vždy strašně nervózní. Nicméně oni
se ke mně pokaždé chovali velice vstřícně a s po-
korou. Párkrát jsme spolu zašli na večeři, vzali mě
s sebou i na natáčení do televize, a dokonce jsem
byl pozván i na tajný koncert v Kolíně, který se usku-
tečnil v rámci vydání jejich nového alba. Před show
jsem vstoupil do šatny a přede mnou stál zcela nahý
Eric Adams. Ztuhnul jsem, ale Eric jen poznamenal,
že můžu vstoupit a dál mluvit, že to bude nejpřiro-
zenější věc, co můžu v danou chvíli udělat. Řekl jsem
si – OK, akceptuje mě ve svém vnitřním kruhu.
Jaké máš zkušenosti s Joeym DeMaiem? Je oprav-
du tak velký obchodník, jak se o něm traduje?
Myslím, že není vůbec špatné být dobrý obchod-
ník. A Joey je opravdu hodně mazaný byznysmen.
Z obchodního hlediska – čím bylo album „Kings
of Metal“ tak zajímavé?
Kapela rostla a s předchozí deskou „Fighting the
World“ se stala velkou. V době, kdy vyšlo album „Kings
of Metal“, všichni metaloví fanoušci znali hity „Fighting
the World“ a „Carry On“. Vlastně tehdy nemohli šláp-
nout vedle. Vše umocnili skvělým obalem, parádní
produkcí a kvalitním materiálem. A zapome-
pasovali do pozice nejhlasitější kapely na světě
a stali se z nich skuteční králové metalu.

výkonný ředitel a A&R Product
manager Steamhammer/SPV
MANOWAR OBESTÍRALO
/;56+Ì01
nes platí za jednu ze stálic hudebního prů-
D myslu v Německu. V roce 1988 byl však
jednadvacetiletým fanouškem tvrdé muziky
a vnímal smršť jménem „Kings of Metal“ v tehdej-
ší SRN z první ruky. S vhledem insidera a fanouš-
ka zároveň, Olly Hahn popisuje, proč se onen
podzim 1988 začala u našich západních sousedů
odehrávat malá heavymetalová revoluce.
Pamatuješ si, jaké pocity jsi zažíval, když jsi usly-
šel „Kings of Metal“ poprvé?
„Kings of Metal“ zní dodnes skvěle a považuji ho
za jedno z nejreprezentativnějších alb od MANOWAR.
Kdybys měl pustit jednu píseň člověku, který ni-
kdy o MANOWAR neslyšel, pravděpodobně sáhneš
po „Wheels of Fire“, „Heart of Steel“ nebo „Kings of Me-
tal“. Upřímně, jsem ale větší fanoušek prvních čtyř
alb. Kapelu jsem zaregistroval poprvé v roce 1983,
kdy jsem byl v Anglii na čtyřtýdenním kurzu ang-
ličtiny a koupil si časopis s názvem Kerrang! Uvnitř
jsem našel velký článek o MANOWAR a bylo jasno.
Koupil sis fyzický nosič „Kings of Metal“?
Samozřejmě! Jakmile jsem album uviděl na
krámě, okamžitě jsem si koupil LP verzi. MANO-
WAR měli v roce 1988 ohromné jméno a byli
obestřeni závojem mystična. Styl oblečení, kte-
ré nosili, styl vystupování na pódiu, vlastně i styl
přebalů alb, byly pro každého fanouška heavy
metalu zajímavými. Přebal „Kings of Metal“ trk-
nul každého metalistu. A když se z desky po za-
sazení do gramofonu spustila kanonáda „Wheels
of Fire“, valila se na tebe šíleně rychlá jízda.
MANOWAR měli bezesporu velké jméno, jen
v Německu prodali neskutečných 250 tisíc ko-
pií desky. Čím si takový komerční úspěch vy-
světluješ?
Rock Power, Metal Hammer a všechny ostatní
tištěné magazíny o nich psaly a chválily je. Joey De-
Maio prohlašoval, že ho fascinuje německá kultura
a Richard Wagner, což každého německého fanouš-
ka muselo hřát u srdce. MANOWAR do Německa při-
jeli poprvé s turné k „Sign of the Hammer“, ale ode-
hráli jen čtyři koncerty. Poté přijeli s albem „Fighting
the World“, ale turné ke „Kings of Metal“ bylo největ-
ší. Nahráli dokonce německou předělávku „Heart of
Steel“ s doslovným překladem „Herz aus Stahl“, která
jim nepochybně pomohla dosáhnout statusu kultu.
Jak se k MANOWAR stavěla ostatní média kromě
tisku?
Měli jsme tenkrát v Německu pořad nazvaný
„Hard ‘N Heavy“ s Annette Hopfenmüller, která hrála
MANOWAR pořád. MANOWAR se objevovali všude
a byli velmi oblíbení. Je třeba si uvědomit, že Joey
DeMaio umí být velmi zábavný chlapík, a pokud
jsi televizní producent, tak ho rozhodně chceš mít
na svém kanálu. Hráli taky na několika ročnících
Christmas Metal Meeting. Pamatuju se na ročník se
SAXON a LIZZY BORDEN. Bomba!
Byl jsi členem fanklubu MANOWAR?
Nebyl, ale vím, že měl mnoho odnoží. V každém
teritoriu byl nějaký klub. Velký a dobře fungující
Tomáš Vítek
byl dlouho v Belgii, ale před pár lety se jeho vůdce
nepohodl s Joeyem. Jeho se na něj radši neptej. To
je další zajímavost na MANOWAR. Jak rostly jejich
úspěch a sláva, tak rostli i oni sami ve svých myslích.
Joey chtěl vždy něco navíc a lidi takový způsob cho-
vání postupně přestal bavit. Zákonitě nastala i éra,
kdy MANOWAR rozhodně nešli na dračku.
Je neoddiskutovatelným faktem, že v roce 1988
něco mezi MANOWAR a kolektivní psýché metalis-
tů v Německu zafungovalo. Proč právě „Kings of
Metal“?
Album totiž vyšlo pod velkým nahrávacím labelem,
Atlantic Records, a v Německu byl distribuován War-
nerem. První deska „Battle Hymns“ vyšla u EMI, ale
do Německa se dostal jen import. „Into Glory Ride“
a „Hail to England“ vyšly pod Music For Nations,
což byl malý label. A ačkoli „Sign of the Hammer“
vyšlo u 10 Records, což je součást Virgin Records,
nedostalo se mu velké pozornosti. Poté se ale MA-
NOWAR ujal Atlantic spolu s německým Warnerem
a už „Fighting the World“ naznačilo velký potenciál.
Na Atlantiku si uvědomili, že se něco děje, a u „Kings
of Metal“ věnovali velké úsilí promu a marketingu.
Na jaká média label cílil? Na tisk a televizi?
Měli jsme ještě mnoho rádiových stanic, které
pravidelně v neděli večer vysílaly metalové pořady.
V metalové hodině se písně od MANOWAR hrály v ro-
tacích hojně. Je třeba si také uvědomit, že v oné době
neexistoval internet a album sis koupil třeba jen kvůli
přebalu. A když se podíváš na „Kings of Metal“ a nejsi
slepý, vidíš, že jde o heavymetalovou nahrávku non
plus ultra. Přebal, logo, název, všechno až blbuvzdor-
ně křičí heavy metal. No nekup to! Nebo když sis v ob-
chodě s deskami nevěděl rady, zeptal ses prodavače,
který měl ponětí o metalu, a ten ti dané album navrh-
nul. Doporučení od kámoše bylo taky velmi důležité.
Když si někdo z party koupil novou desku, shromáž-
dili jsme se a týden ji poslouchali. Jednu desku, celý
týden. Dnes bláznovská utopie, ale tenkrát jsi měl
jednoduše čas do každého alba proniknout.
Německá vlajka je na přebalu druhou největší
hned za americkou. Hrála národní hrdost rovněž
roli v úspěchu?
Nepochybně, Německo bylo pro MANOWAR zemí
číslo dvě po Anglii. Tam jezdili často a po Angliča-
nech si MANOWAR adoptovali Němci.

Novinářské zkušenosti: Rock
Power, Metal Hammer, Rock Hard
(šéfredaktor), Deaf Forever (zakladatel
a šéfredaktor)
Zajímavost: zpěvák v parodické
kapele RANDALICA, se kterou vydal
v roce 1995 album „Knast, Tod oder
Rock ’n’ Roll“; umělecký pseudonym
Sir Pommes
GERMÁNSKÁ SPOJKA
eoslovit ikonu německého metalového žur-
N nalismu za účelem získání jejího pohledu
na přelomové album „Kings of Metal“ by
bylo vskutku hříchem. Sympaťák Götz je nejen
insider, znalec a velký novinář, jeho pověst zdo-
bí také velká náklonnost k tvorbě MANOWAR.
Dokáže o ní mluvit zasvěceně hodiny a hodiny,
ze kterých jsme ulomili alespoň střípek pro naši
záležitost a pozvali šéfredaktora německého
magazínu Deaf Forever do našeho debatního
kroužku.
Götzi, MANOWAR zajisté vzbudili v Německu
v roce 1988 poprask, který se současně odehrá-
val i jinde v Evropě. Zeptám se přímo, zvýšily se
v době vydání „Kings of Metal“ prodeje němec-
kých časopisů?
Myslím, že ano, i když můžu osobně mluvit pou-
ze za Rock Hard či Metal Hammer, kde jsem tehdy
působil. A vzpomínám si, že Metal Hammer s cover
story o MANOWAR vylétl nahoru, Rock Hard zůstal
na stejných číslech. I tak se stali MANOWAR oprav-
dovou hvězdou, i když svou pozici vylepšovali už
od momentu, který přišel mezi deskami „Sign of the
Hammer“ a „Fighting the World“, jež se posléze stala
v Německu zlatou. Na druhou stranu nebyli větším
tahákem než třeba KREATOR.
Jak vlastně němečtí fanoušci reagovali na „Kings
of Metal“ po pár týdnech prodeje?
Měl jsem pocit, že si album snad každý zamiloval.
Všichni byli hrozně nadšení. Sám považuji „Kings of
Metal“ dodnes za jednu z nejlepších metalových de-
sek osmdesátých let. V Německu se prodalo více než
čtvrt milionu kopií desky, což byl fantastický úspěch,
který neměl v Evropě obdoby.
40 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
Víme, že deska dnes patří do tvého fondu
zamilovaných nahrávek. Zajímalo by mě,
jak jsi vnímal její vklad do světa metalu
v roce 1988.
Od počátku jsem věděl, že MANOWAR na-
točili skvělé album. Ani mě příliš nepřekvapila
jeho kvalita, protože všech šest desek kapely
od roku 1980 bylo opravdu výborných. Až
na jednu výjimku. Polovina alba „Fighting
the World“ byla „jen“ z kategorie povede-
ných. Dobrá, ale nikoliv excelentní. Měl
jsem na dané téma několik rozmluv s Joeym
DeMaiem, který stále nemohl pochopit, proč
se mi deska nelíbí tak jako ostatní. Mým argu-
mentem byla skutečnost, že z alba až příliš sá-
lala komerčnost. Pamatuji si, že Joey během
jedné z našich debat nelenil, přinesl kazeťák
a pouštěl mi písničky z „Fighting the World“
jednu za druhou, aby mi dokázal, že jsou na-
prosto stejně dobré jako všechno, co natočili
předtím. Nakonec z toho byla docela dobrá
párty. (smích) Na druhou stranu úpadek MA-
NOWAR přišel až později s alby jako „Warriors
of the World“ a příběhy, které jako by opět
vyprávěl starý dědeček vnukovi před spaním.
Banální texty, které měly k tvrdosti a neúpros-
nosti metalu daleko.
Když setrváme v roce 1988 a podíváme se
na MANOWAR a jejich status, už jsme zmí-
nili, že v Německu byli definitivně za velké
hvězdy, ale jak si vedli jinde po světě? Ku-
příkladu v domovských Spojených státech
museli vždy těžce bojovat, aby obhájili své
místo na metalové mapě.
Musíme si uvědomit, že na konci osmdesátých
let byli MANOWAR velmi známou kapelou, ale stále
měli docela daleko do věhlasu IRON MAIDEN nebo
třeba HELLOWEEN. Doma v Americe hráli v klubech
jako L’Amour East. Dvoutisícový The Ritz už byl nad
jejich možnosti. Mnoho kapel na konci osmdesátých
let prorazilo v Asii, speciálně v Japonsku, ale MANO-
WAR nebyli stejný případ. Mám dokonce pocit, že až
do vydání „Kings of Metal“ na tamní půdě nehráli.
Velmi dobrým krokem pro kapelu bylo spojení s At-
lantic Records, kteří minimálně v Německu odvedli
skvělou práci a měli výborně zmáknutý marketing.
Nacpali do propagace kapely ranec peněz, který
se jim mnohonásobně vrátil, a i proto byli MANO-
WAR v Německu slavnější než kdekoliv jinde. Blížit
se mohl jedině skandinávský trh, jmenovitě Norsko
nebo Švédsko, co si pamatuji.
Kde je podle tebe ukryté kouzlo, které dodnes činí
z „Kings of Metal“ naprosto jedinečnou desku?
Podle mého názoru jde o kombinaci geniálního
skladatelství a vkladu nejlepšího zpěváka konce
osmdesátých let. Opravdu se domnívám, že Eric
Adams neměl konkurenci. Byl lepší než Bruce Dic-
kinson nebo Ronnie James Dio. Naživo dokonce
ještě lepší než z nahrávky. Vždy mi naskakuje husí
kůže, když si poslechnu „Battle Hymn“ s jeho táh-
lým tónem. Neskutečné. Navíc „Kings of Metal“ mají
v sobě sílu metalu a jistý šmrnc, který se zamlouval
i fanouškům mimo metal. Pamatuju si, že moje hol-
ka patřila mezi ně. Přesto MANOWAR nepůsobili šaš-
kovsky jako třeba tehdejší MÖTLEY CRÜE, které už
poslouchaly téměř výhradně pouze dámy.
Máš pocit, že s odchodem Rosse the Bosse utrpěli
MANOWAR zásadní ztrátu?
Nepochybně ano. S Rossem odešel z kapely
duch rock’n’rollu. Ba co víc, jeho standardu už se
v budoucnu nikdo ani nepřiblížil. Celkově má post
kytaristy u MANOWAR sestupnou tendenci. David
Shankle nebyl špatný kytarista, ani Karl Logan není
mizerný hráč, ale oproti Rossovi nemají šanci. Spe-
ciálně Logan zahraje technicky všechno správně, ale
nepřidá do hudby vůbec žádnou chemii. Ross the
Boss vyrostl na AC/DC nebo MOTÖRHEAD, což bylo
znát. Jeho hra na kytaru je jako bitva. Prostě pořád
se něco děje, když on hraje. Kdyby nedošlo na ka-
rambol dvou velkých eg, mohly MANOWAR čekat
ještě velké věci. Ross a Joey neuměli efektivně zkro-
tit svoje temperamenty tak jako třeba Eric Adams.
Zdeněk Pospíšil
On hrál vždycky druhé housle v kapelní hierarchii
a nikdy by nešel proti DeMaiovi. Zatímco Ross the
Boss si nenechal nic líbit. Když odešel z MANOWAR,
žádná další deska už nebyla perfektní. Něco se vy-
tratilo a nevrátilo zpět.
Jedna z verzí praví, že Ross the Boss byl z MANO-
WAR vyhozen právě během nahrávání „Kings of
Metal“. Dostala se k tobě podobná informace?
Jak jsi správně uvedl, světem kolují různé verze pří-
běhu. Jinou ti poví Joey a jinou zase Ross the Boss.
Ale osobně se domnívám, že k jeho odchodu sku-
tečně došlo těsně po nahrávání alba, protože přímo
od něj vím, že se mu nelíbily určité věci na desce,
a skladbu „The Warriors Prayer“ v podstatě nesnášel.
Přišla mu stupidní. Jenže díky takovým skladbám
právě MANOWAR zasáhli největší počet fanoušků.
Ukázali, že nejsou pouze metalisté, ale umí také na-
psat dobrou hardrockovou písničku. V případě Rosse
a Joeyho se navíc střetávaly pohledy na uměleckou
stránku jako takovou. Už jen image muzikantů ne-
šla Rossovi pod fousy a jako jediný chodil na stage
v dlouhých kalhotách. Také odmítal tanga. (smích)
Bylo jasné, že se musí něco stát.
Pokud by platila verze, že Ross the Boss opustil
kapelu ještě během pobytu ve studiu, je podle tebe
možné, že kytary nakonec natočil samotný Joey, či
David Shankle nebo někdo úplně jiný?
Kdepak. Domnívám se, že ve skutečnosti Ross sta-
čil nahrát všechny kytary a zmizel ještě před dokon-
čením nahrávacího procesu. Když si totiž poslechneš
pozorně celé album, dojdeš k názoru, že vše natočil
jediný kytarista. Není tam ani špetka nějaké změny,
která by nasvědčovala verzi o více kytaristech. K oné
změně došlo až na „The Triumph of Steel“. Když Ross
tvrdí, že album nedokončil, tak má podle mého názo-
ru na mysli, že nebyl u jeho realizace do konce. Mys-
lím, že se mu i tak ulevilo, protože když jsem s ním dis-
kutoval, svěřil se mi, že velké výhrady měl i vůči albu
„Fighting the World“ a není s ním spokojený dodnes.
S Rossem odešel
z MANOWAR duch
rock’n’rollu.“
Gotz Kuhnemund
Nemáš pocit, že MANOWAR jsou vlastně svou
strukturou Joey DeMaio a zbytek?
Někdy docela silný. Jak už jsem říkal, až na Erika, kte-
rý dělá prakticky vše, co mu Joey řekne, měli všichni
s DeMaiem nějaký střet. Kupříkladu Scott Columbus,
který opravdu špatně nesl, že na „Kings of Metal“
nehraje on, ale počítač. Na první poslech člověk ne-
zaregistruje automatiku, ale pokud o ní ví, najde ji
tam. Sám jsem Joeymu řekl, že mě opravdu mrzí, že
MANOWAR, kteří si odjakživa zakládají na opravdo-
vosti, se snížili k takovému podvůdku. Ale on si jel
svou. Nedávno jsem se kupříkladu dozvěděl, že po-
kud potkáš v New Yorku Erika Adamse a on bude mít
na sobě džíny, nesmí se s tebou vyfotit. Musel by si
kalhoty sundat a mít správnou image. (smích)
Jak vůbec vypadá situace na německém trhu
s metalovými magazíny?
Máme v Německu asi osm nebo deset tištěných
časopisů, což je docela slušné číslo. Asi tři z nich se
zabývají metalem globálně, zbytek je pak speciali-
zovaný. Třeba magazín Breakout píše jen o melodic-
kém hard rocku. Naopak Legacy jede striktně death
metal. Deaf Forever, Metal Hammer nebo Rock Hard
se stále snaží o co největší komplexní záběr.

merický kytarista David Shankle je jednou
A z hlavních postav, které sehrály zásadní roli
při přerodu fenoménu MANOWAR. Jakmile
se Ross s MANOWAR rozešel, přišel na jeho mís-
to právě David. Navíc v době, kdy album „Kings
of Metal“ nebylo ještě zcela hotové. David tak
dostal za úkol naučit se nové skladby a být zcela
připraven zastoupit Rossovo místo na nadchá-
zejícím turné. Pro mladého barového hráče
šlo o výzvu, které se chopil se vší vervou. A zlá
krev v kapele? Podle Shankla nic takového ne-
existovalo.
<$#47&158Ú6#
Davide, jak si tě vlastně MANOWAR našli?
My jsme se poprvé setkali asi v roce 1987 v Chi-
cagu v jednom místním, hodně populárním me-
talovém klubu, kde jsem hrál s mou kapelou.
MANOWAR jeli zrovna turné k albu „Fighting the
World“. Seznámil jsem se tehdy s Rossem a stali se
z nás přátelé. Udržoval jsem s kapelou pravidelný
kontakt a za rok jsme se opět potkali na stejném
místě. S Rossem jsme trochu popili a on se mi svě-
řil, že se v kapele chystají změny. Docela mě zasko-
čil, protože změny se měly týkat hlavně jeho. Moc
jsem takovým plánům nerozuměl, protože Ross
přece MANOWAR spoluzakládal. O pár dní později
se na naši show přišli podívat Joey a Eric. Doslova
se dorazili přesvědčit, zda pro ně budu správnou
náhradou. Dozvěděl jsem se, že Ross z kapely od-
chází a že bych mohl nastoupit na jeho místo. Teh-
dy už v Chicagu dokončovali album „Kings of Me-
tal“. Hned v sobotu jsem se vypravil do Universal
studia a tady jsme vše znovu probírali. Eric a Joey
byli akorát uprostřed mixu desky. Joey mi na rovi-
nu nadnesl, že mě chtějí do kapely a že MANOWAR
se mnou budou ještě silnější. Přinesl rovnou i smlou-
vu a dne 9. 9. 1988 se ze mě stal člen MANOWAR.
Ale na desku „Kings of Metal“ jsi nenahrál ani
notu, pokud se nemýlím?
Vůbec nic. Když jsem se ke kapele přidal, už bylo al-
bum zčásti zmixované. Následně se masterovalo a pak
David Havlena
jsme vyrazili na turné, které už stálo na mně. Ross ne-
hrál na jediném koncertě k desce „Kings of Metal“.
Nepůsobila na tebe vzniklá situace přece jen tro-
chu zvláštně?
Upřímně, já tehdy hrál jen v lokální kapele, studo-
val jsem klasickou hru na kytaru a neměl žádné zku-
šenosti s turné po světě. Když mi kluci nabídli, abych
se k MANOWAR přidal, nekoukal jsem moc nalevo
napravo a prostě kývl. Dali mi obrovskou příležitost,
za kterou jsem moc vděčný. Získal jsem cenné zku-
šenosti a díky MANOWAR jsem tam, kde jsem dnes.
A jak se ti jako muzikantovi zamlouvalo album
„Kings of Metal“?
Je epické a pro MANOWAR se stalo jedním z hlav-
ních pilířů kariéry. Přišli s albem, které ve své době
nemělo srovnání. Bylo jedinečné a naprosto se vymy-
kalo všemu, co tehdy metalová scéna produkovala.
Například skladba „The Crown and the Ring (Lament
of the Kings)“ byla pro jejich další kariéru určující.
Znal jsi tvorbu MANOWAR předtím už jako fa-
noušek?
Kamarád mi půjčil jejich desky. Trochu mě poba-
vila jejich image. Říkal jsem si – sakra, o co jako
jde? Hrají si na nějaké zpívající barbary? Joey měl
na obalu jen slipy z kožešiny. Ale byl jsem moc
zvědavý na jejich muziku. První, co jsem od nich
slyšel, bylo „Hail to England“. Album mě hned chyt-
lo, protože přineslo něco docela jiného, než dosud
hráli například JUDAS PRIEST nebo SCORPIONS.
MANOWAR produkovali opravdový metal. Čtyři
pořádní chlapi se rázně opřeli do svých nástrojů
a vydali ze sebe všechno. Pak jsem slyšel Joeyho
basové sólo a bylo mi jasné, že borci fakt umí.
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 41

JEN METAL A HOLKY
Musel ses po svém příchodu do kapely učit vě-
cem, které byly typické pro Rosse, nebo jsi měl zce-
la volnou ruku?
Od začátku jsem si řekl, že nechci nikoho napodo-
bovat a ani nechci dělat někomu dvojníka. Zákla-
dem naší spolupráce bylo, že do MANOWAR přine-
su vlastní přístup. Ross a já jsme zcela jiní kytaristé.
Ross je hodně bluesový. Já jsem odkojený rockovou
klasikou velikánů typu Uli Jon Roth.
Rozuměl sis s kapelou od začátku i skladatelsky?
V podstatě jsem hned pochopil, o čem MANOWAR
jsou. Kluci ještě míchali album „Kings of Metal“, když
jsem jednoho večera seděl s Joeym na hotelu a za-
hrál mu prvotní riff pro skladbu „Ride the Dragon“.
Okamžitě jsme společně začali nápad rozvíjet, a tak
vlastně vznikla první písnička pro následující album
„The Triumph of Steel“. Z výše uvedeného vyplývá, že
jsme si rozuměli prakticky okamžitě. Eric i Scott byli
z mé hry nadšení, což mi dodávalo sebevědomí. Bylo
fajn, že respektovali můj styl hraní. Nebyl problém
zahrát věci po Rossovi, ale současně jsem jim chtěl
vtisknout i svou vlastní značku. Rozuměli jsme si ale
i lidsky. Podlehnout jejich základní filozofii – metal,
bary a hodně holek – bylo vskutku snadné. (smích)
Nechával ti Joey volné ruce pro tvorbu mimo rá-
mec MANOWAR?
Jakmile jsem nebyl s kapelou na turné, věnoval
jsem se práci pro další kapely, což nebyl pro niko-
ho problém. Ostatně tak zněla i naše dohoda. Navíc
jsem dostal nabídku od výrobce kytar ESP, abych je
reprezentoval. Joeyho zajímala výše nabídky a její
42 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
obsah. Ale prošla i v rámci MANOWAR a dalších šest-
náct let jsem byl firemním hráčem značky ESP.
Jak vzpomínáš na bubeníka Scotta Columbuse?
Scott byl můj osobní průvodce životem v MANO-
WAR. Jakmile jsme například měli po zkoušce, šli jsme
spolu vždy posedět do baru a on mi detailně popiso-
val, jak kapela funguje. Stali se z nás opravdu blízcí
přátelé. Jeho smrt mě silně zasáhla a přeji mu klidný
odpočinek. On si ho určitě zaslouží. Moc mi chybí.
DOST BYLO MANOWAR
Z jakého důvodu jsi kapelu po turné k desce „The
Triumph of Steel“ opustil?
Nehledejme nic špatného. S MANOWAR jsem zís-
kal ohromné zkušenosti a posunul se o další krok
dál. Dospěl jsem ale k závěru, že bych rád hrál tro-
chu jinou hudbu. Chtěl jsem se jako kytarista a skla-
datel dál rozvíjet a bohužel taková idea nezapadala
do konceptu MANOWAR. Přece jen jsem vyrostl
na trochu jiné muzice. S Joeym jsme vše probrali
a zcela přátelsky se rozešli.
Dá se říct, že tě vlastně hudba MANOWAR v jis-
tém smyslu nudila?
V žádném případě. Když jsem se ke kapele přidal,
bylo mi dvacet. Následně jsem s kapelou strávil krás-
ných pět let. Hudebně jsem ale cítil potřebu jít si
za svým. Nikde se nedočteš, že mezi námi bylo něco
špatně, že jsme si kupříkladu lezli na nervy, protože
nic takového se nedělo. Ani já a ani Joey jsme o sobě
nikdy nemluvili špatně. Ostatně, kdybychom se ro-
zešli ve zlém, myslíš, že by mi Joey pak pod svým
labelem vydával moje další desky?
$'<$#4$#4Ĭ#521-1,'0
Nakolik ti působení v MANOWAR změnilo život?
Naprosto zásadně. Než jsem se k nim přidal, byl
jsem kluk, který s kapelou obrážel bary v Chicagu.
Najednou jsem ale byl součástí kapely, která jezdila
po celém světě, měla vlastního manažera a kompletní
tým. V takovém prostředí jako muzikant rychle do-
spěješ. Hlavně v rámci hudebního průmyslu. Naučíš
se najímat tourbusy, organizovat turné, získáš znalosti
ohledně kontraktů na desku… Stane se z tebe profe-
sionál. Samozřejmě s takovým jménem, jako je MA-
NOWAR, si tě začnou všímat i ostatní kapely. Stane se
z tebe známá osobnost. Nestačil jsem všechno vstře-
bávat, protože jsem se hlavně snažil podávat co nej-
lepší výkony na pódiu. Pamatuji si, jak za mnou přišli
po prvním koncertě s MANOWAR v Oslu basák Zakka
Wyldea a kytarista ACCEPT a smáli se, že mi v kapele
nikdo nestačí, že hraji neuvěřitelně rychle. (smích)
Kam vedly tvé první kroky poté, co jsi z MANO-
WAR odešel?
Byl jsem krátce ženatý a s manželkou jsme se dohodli,
že se vrátím na univerzitu a dostuduji obor klasická hra
na kytaru. V MANOWAR jsem už byl absolventem ju-
niorského univerzitního titulu, ale chtěl jsem dostu-
PANDORA’S BOX
0',*.#5+6Ú,Ѝ
-;6#4+56#58Ú6#
O MANOWAR se roky tradovalo, že jsou nejhla-
sitější kapelou na světě. Ostatně několikrát pro-
vedené měření jim dalo za pravdu. David Shankle
se tak během působení v kapele stal nejhlasitěji
hrajícím kytaristou světa, na což má oficiální cer-
tifikát, který udává naměřenou hodnotu 129,5 db.
Dnes je David uznávaným kytarovým učitelem
a své lekce dává i po skypu. Se svou kapelou DSG
nahrál dohromady tři alba a teď chystá novou des-
ku s formací FEANOR. Současně je David firemním
hráčem kytarového výrobce Grossmann. Nejedná
se o žádného amerického producenta nástrojů,
ale o kytary vyráběné v Rumunsku. Tady Davidovi
vyrábí jeho vlastní certifikovaný model. David pro
firmu pravidelně nahrává instruktážní videa a zú-
častňuje se hudebních veletrhů. Jeho signature
kytarové modely lze také zakoupit. Dodnes žije
David v Chicagu, kde jako muzikant vyrůstal.
dovat celý program. Rok a půl jsem tedy opět chodil
do školy a úspěšně ji zakončil. Následně jsem začal
pracovat jako učitel hry na kytaru a stal se zcela nezá-
vislým. Dodnes učím, společně se studenty skládáme
dokonce i muziku. Zvažoval jsem také, zda se nepři-
dám ještě k nějaké kapele, ale pak jsem si řekl, že by
bylo nejlepší založit si svou vlastní. A tak vznikli DSG.
Říkal jsem si, že když ji mohl sestavit Yngwie Malm-
steen, proč ne já.
Měl jsi tehdy nějaké nabídky z jiných kapel?
Asi rok po odchodu z MANOWAR mi volal Joey, že má
pro mě kšeft. Říkal, že by mě mohl dostat k MOTÖR-
HEAD, což mě celkem zaskočilo. Vnímal jsem je jako
kapelu, která na míle daleko smrděla po whisky. Nebyl
jsem si jistý, zda chci zrovna něco takového. Debato-
vali jsme s Joeym o nabídce celkem dlouho, ale na-
konec jsem odmítl. Pak už jsem se soustředil na sebe.
Postupem času přišly desítky, ne-li stovky, nabídek
na hostování při nahrávání. Hostoval jsem na tolika
deskách, že už je dnes ani nedokážu spočítat.
Prozradíš, čemu se skladatelsky věnuješ aktuálně?
Připravuji desku se svou kapelou FEANOR. Vše, co
mohlo být součástí dalšího mého alba s MANOWAR,
se objeví právě na naší nové desce. Půjde o něco
jako „The Triumph of Steel: Part II“. Vrátil jsem se tak
trochu v čase a připadá mi, jako by se psal rok 1994.
Po odchodu z MANOWAR jsem začal hrát jinak, po-
užíval sedmistrunné kytary a jinak ladil. S FEANOR
jsem se vrátil ke klasickému zvuku kytary. Chtěl bych
desku vydat zhruba v květnu příštího roku a plánu-
jeme turné po Jižní Americe a Německu. A určitě za-
hrajeme kompletní album „The Triumph of Steel“.
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 27
DEEP LOOK INSIDE
text: Zdeněk Pospíšil / live foto: Zdeněk Zelený

Jak bys popsal svou osobnost třemi slovy? Kdo tě viděl naposledy nahého?
Velmi, velmi otevřený. Prosím? (smích) Asi moje přítelkyně.

Jaký jsi byl ve škole? Vzorný student, nebo spíš
grázl?
Byl jsem fakt hajzlík, takže vzorný student ani ná-
hodou. Ale na svou obranu musím říct, že jsem ale-
spoň do školy chodil. (smích)
Měl jsi v dětství nějaké idoly?
Měl jsem hodně idolů z oblasti rockové muziky,
ale také sportu. Zajímalo mě vždycky obojí.
A kdo je pro tebe dnes sexuálním idolem?
Kámo, mně je čtyřiapadesát, už nemám žádné se-
xuální idoly. (smích)
Co obvykle děláš, když nezkoušíš s kapelou a ne-
hraješ na turné?
Většinou se flákám. Rád vezmu svoje tři psy a jdem
se projít. Nebo naopak vyvezu ven svého harleye.
Baví mě sledovat filmy, ale úplně ze všeho nejraději
se fakt flákám a nedělám nic. (smích)
Spáchal jsi někdy nějaký zločin nebo jinak poru-
šil zákon?
Děláš si ze mě prdel? (smích)
Věříš v Boha?
Nevěřím, kámo.
Máš nějaké komplexy?
Nemám, nejsem typ, co by trpěl takovým věcmi.
Ani fobie si nepřipouštím k tělu.
Jak čelíš stresu?
Po většinu času hulením. A vypálil jsem oprav-
du hodně trávy. Ale stejně se tím moc nezměnilo.
Život je prostě někdy nesnesitelnej, ale musí se žít
i ve stresu. Nemáš jinou šanci.
Jaký největší nesmysl jsi o sobě slyšel?
Že jsem satanista a moje texty jsou hrozně nasák-
lé zlem. Taková pitomost.

Změnil bys něco ve svém životě, kdybys měl
možnost?
Myslím, že ne.
Cítil ses někdy jako rocková hvězda?
Párkrát jo. Ale jde jen o iluzi. Vlastně takovému
statusu pomáhají spíš fanoušci, kteří si svoje oblíbe-
né muzikanty idealizují a zbožšťují je. Ale hudební
byznys je spíš močál.
Jaké tři věci bys u sebe chtěl mít v zaseknutém
výtahu?
Tak telefon určitě. Paličku dobrého hulení. A něco
k pití, abych tam neleknul.
Koho nejvíc respektuješ?
Respektuju hodně lidí pro hodně věcí, některé
státníky například. Ale vypichovat jednoho kon-
krétního se mi nechce.
O čem byl tvůj poslední sen?
Bože, o čem se mi to naposledy zdálo… Už vím,
teď se mi často zdá, že mě honí spousta dinosaurů,
a myslím, že za tím bude vězet film Jurský park, kte-
rý jsem nedávno viděl.
Jak bys jednou chtěl zemřít?
Rozhodně během spánku. Pěkně v klidu, abych
o ničem nevěděl.
Co bys chtěl mít napsáno na svém náhrobku?
Zde leží heavymetalová legenda. (smích)
Za co jsi utratil nejvíc peněz ve svém životě?
Asi za barák, nic dražšího jsem si nikdy nepořizoval.
Jaký nejbláznivější zážitek s fanoušky jsi zažil?
Bláznivý zážitky mám pořád. Spíš si vybavuji, jak
mě na začátku zarážely dárky od fanoušků. Třeba
bunda s ručně nakresleným logem EXODUS nebo
takové různé osobní prezenty.
Koho bys pozval na večeři, kdybys mohl, a co bys
servíroval?
Mela Brookse. A udělal bych mu kuřecí enchiladas.
Prý je umím výborně. (smích)
Jakou radu jsi měl poslechnout, ale neposlechl?
Abych zůstal ve škole, respektive studoval dál. Ale
znáš to. (smích)
Změnil bys něco na sobě, kdybys mohl?
Vůbec. Jsem takový, jaký jsem. Člověk by neměl
vůbec takto uvažovat. Každý je originál. Je jedno,
jestli jsi malý, vysoký, tlustý nebo tenký. Měl by ses
respektovat se vším všudy.
O čem by už lidé měli přestat žvanit?
O náboženství a politice. Ani o jednom prakticky
nic nevědí.
Kdys měl v životě největší strach?
Asi čtyřikrát nebo pětkrát na mě někdo mířil pis-
tolí. Když se dostaneš do takové situace, tak jsi jako
zařezaný a už už se loučíš se životem.

Jaká muzika by se měla hrát na tvém pohřbu?
Tak počkej, musím se zamyslet. Asi… „Kill the
King“ od RAINBOW.
Jakou nejhorší věc může člověk udělat?
Vše, co dnešní člověk dělá ve všech směrech a formách.
Co tě naposledy donutilo k pláči?
Když mi loni v prosinci umřel táta. Ale počkej…
ne, ještě mi umřelo pár kámošů letos na jaře, to
jsem brečel taky.
Věříš na posmrtný život?
Nevěřím, je to blbost.
Jsi pro trest smrti?
Jsem všema deseti pro. Kolem nás je spousta haj-
zlů, kteří si zaslouží sprovodit ze světa.
A pro eutanázii?
Pokud je nezbytná, tak jsem pro. Ale je to disku-
tabilní praxe.
Jaká byla tvoje nejpodivnější sázka v životě?
Já se zásadně vůbec nesázím. Nehraju, negamblu-
ju. Mám rád svoje prachy, nechci je rozhazovat.
Pronesl jsi někdy na pódiu něco, čeho lituješ?
Ne! Všechno, co jsem na pódiu pronesl, šlo rovnou
ze srdce. Neříkám nic, co zároveň necítím.
Jaký byl tvůj nejbláznivější sexuální zážitek?
Jednou jsem zažil při turné grupáč jako vrata.
Všichni v jedné místnosti. Nemůžu jmenovat, pro-
tože někteří z účastníků jsou opravdu slavní lidé.
Zažil jsi někdy silný spirituální moment?
Asi ne. Nic ve smyslu, že by ke mně sestoupil Bůh
a mluvil na mě, víš jak. (smích)
Jaký byl tvůj nejlepší kšeft v životě?
Nejradši bych řekl, že vždycky, když jsem se vrá-
til do kapely. Ale musím po pravdě říct, že nejlepší
kšeft mého života je moje současná přítelkyně. Je
zlatá.
Kdyby po tobě někdo chtěl udělat po-
povou písničku, souhlasil bys?
Už se mi zadařilo. Loni jsem se účastnil
předělávky „Take on Me“ od AHA v jedné ko-
mediální show. (smích)
A když se zeptám na novou desku EXO-
DUS? Už jste začali psát nové písničky?
Všichni asi vědí, že Gary je pořád na posled-
ním turné se SLAYER, a nikdo zatím zpro-
padeně netuší, kdy se z něj vlastně
vrátí. Máme rozepsané kostry
jednotlivých písniček,
zní zatraceně dobře,
ale musíme na něj po-
čkat. Oni pojedou ještě
jedno americké turné,
další pak v Evropě a piš
si, že ještě bude další tur-
né v Jižní Americe. Chce to
trpělivost.

44 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
 IDENTITY CARD
Celé jméno: Steven Michael Souza
Přezdívka: Zetro
Datum narození: 24. března 1964
Místo narození: Oakland, Kalifornie, USA
Rodinný stav: zadaný
Děti: tři kousky
Sourozenci: bratr John
Vzdělání: střední škola
Oblíbené jídlo: mexická kuchyně
Oblíbené pití: Coca-Cola
Oblíbený film: Vymítač ďábla (The Exorcist)
Oblíbený sport: fotbal nebo hokej
Tetování: rozhodně

LIVE: 1.12. 2018, ZLÍN

STEVE
E T R O “
  Ѝѝ



  Ѝѝ

„Z SOUZA

Jednou jsem zažil při turné grupáč

jako vrata. Nemůžu jmenovat,
protože někteří z účastníků jsou
opravdu slavní lidé.“

WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 5
 +  +  + SOUNDCHECK +  +  +

RECORDS
++++++ 6: DÍLO HODNÉ MISTRŮ +
+++++ 5: STRHUJÍCÍ
++++ 4: VÝBORNÉ

LISTOPAD + NOVEMBER 2018

BALČIRÁK ZELENKA TŘÍSKALA HAVLENA KOZÁK POSPÍŠIL VRBKOVÁ VAŠKOVÁ

1 ANAAL NATHRAKH A New Kind of Horror 5 5 5 3,5 5 5,5 6 2

2 EINHERJER Norrøne Spor 5,5 4 4,5 3 5 5 5 3,5
3 URIAH HEEP Living The Dream 5 3,5 4 4 5,5 4,5 3 4
4 UNLEASHED The Hunt fot White Christ 4,5 5,5 5 4,5 5 5 4 3,5
5 ACE FREHLEY Spaceman 4 3 4,5 4 4,5 5 3 4,5
6 WOLFHEART Constellation of the Black Light 4,5 4 3,5 4 5 5 4 4
JOE BONAMASSA Redemption 5 3 3 4,5 4,5 5 4 3
SIRENIA Arcane Astral Aeons 4,5 3 3,5 4,5 4,5 4 3 4,5
SLASH FEAT. MYLES KENNEDY... Living the Dream 4,5 3 3 4 5 5 3,5 4,5
7 ATROCITY Okkult II 4 4 4,5 4 5 5 4,5 3
SICK OF IT ALL Wake The Sleeping Dragon 4,5 5 6 4 4 5 4 2
8 WITHERFALL A Prelude To Sorrow 5 3,5 3,5 4,5 5 5 2,5 4,5
9 ELECTRIC BOYS The Ghost Ward Diaries 4,5 3 4 3,5 4,5 4,5 3 5
REVOCATION The Outer Ones 4,5 5,5 5 4 6 4,5 4 3
UNCLE ACID & THE DEADBEATS Wasteland 4,5 3 3,5 2,5 3 4,5 6 4,5
10 EXOCRINE Molten Giant 5 5,5 5 3,5 6 4 5 3
HAKEN Vector 5 3 3 4 6 4 3,5 3
TITANIC Soumrak Titánů 5 3 4 4 5,5 5 3,5 3
11 SHINING Animal 4 3 3,5 4,5 4,5 3,5 3 4
12 BLACK MAJESTY Children of the Abyss 4,5 3,5 4 3,5 5,5 4,5 3,5 3,5
CLUTCH Book of Bad Decisions 5 3 3 3 4 5 4 4
DEATH SS Rock ’n’ Roll Armageddon 4 3 4 4,5 4 4,5 3 4
EMMA RUTH RUNDLE On Dark Horses 5 2 3 3 3,5 4,5 5,5 4,5
SKULL FIST Way of the Road 4,5 3 2,5 4 5 4,5 3 3,5
13 OUTRE Hollow Earth 5 4,5 4,5 3 4 4,5 5,5 3
STRIKER Play to Win 5 3 3 4 5 4,5 3 3,5
VOLA Applause of a Distant Crowd 4,5 2,5 3,5 3 4,5 4,5 4,5 2
14 BLACK FAST Spectre of Ruin 4,5 4 4 3,5 4,5 4,5 3,5 3
DREAM CHILD Until Death Do We Meet Again 4,5 3 3 3 5 4 3 5
THE SKULL The Endless Road Turns Dark 4,5 3,5 3 4 4,5 4 3 3,5
15 AXXIS Monster Hero 4,5 3 3 3,5 5 4,5 3 4
DARK GAMBALLE Hluboký nádech 5 3 4 3,5 3,5 5 3 2
INFESTUS Thrypsis 4,5 4,5 4,5 3,5 4,5 4,5 3 3,5
KARG Dornenvögel 4,5 4 4,5 3 4 4,5 3 5
MONGOL The Return 4,5 4 3,5 4 4 4,5 3 4,5
16 DARK SARAH The Golden Moth 5 3 3 3 4,5 3,5 3 4
FLAT EARTH None for One 4,5 3 4 4 4 4,5 3 4,5
17 HANK VON HELL Egomania 4,5 3 3,5 4 3 4,5 3 4
18 ANN WILSON Immortal 4,5 2,5 2 4 4 4,5 3 3
ÅRABROT Who Do You Love 5 3 2,5 3,5 3 4,5 3,5 2,5
MARTIN BARRE Roads Less Travelled 4,5 2 2 3,5 4 4,5 3 2,5
TREAT Tunguska 4,5 3 3 3,5 5 4 3 3,5
19 ART AGAINST AGONY Shiva Appreciation Society 5 2 2,5 3,5 5 4,5 3 1
ATREYU In Our Wake 4,5 3 4 4 3 3,5 3,5 3
ATTAN End Of 5 4,5 5 3 3 4 3,5 2
CONAN Existential Void Guardian 4,5 3,5 4,5 3,5 3 4,5 4,5 2,5
20 KALIDIA The Frozen Throne 4,5 3 3 3,5 4,5 3 3 4,5
ROINE STOLT’S THE FLOWER KING Manifesto of an Alchemist 4,5 2,5 2 4 5 4,5 3 1
21 P.O.D. Circles 4,5 3,5 3 4,5 3 4 3 2
22 BEARTOOTH Disease 5 3,5 4 4 3 4 3 2
THE TANGENT Proxy 4,5 2 2 3,5 5 4,5 3 2
23 BOSTON MANOR Welcome to the Neighbourhood 4,5 3 3 4 3,5 3,5 3 3,5
OUTER HEAVEN Realms of Eternal Decay 4,5 5 4,5 3 3 4 3 2,5
24 MARK LANEGAN & DUKE GARWOOD With Animals 5 2 2 3 3 4 3 2
25 ASBEST Driven 5 3,5 4 3 2 4 5 1
26 DEVIL MASTER Manifestations 4,5 4,5 4,5 1,5 3,5 3,5 3,5 2,5
27 FVZZ POPVLI Magna Fvzz 4,5 3 3 2 2,5 3 3 2

¬¥¬ «¬O³¡ħ³œ³¬ħœ©žœħ«œħ···ďħħ
46 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
 SPARK CHARTS 2018
+++ 3: PRŮMĚR S AMBICÍ
++ 2: SLABÉ
+ 1: VŠECHNO ŠPATNĚ

REDAKTORSKÝ TOP 50
1. JUDAS PRIEST Firepower 5,07
2. IMMORTAL Northern Chaos Gods 4,76
MERHAUT LONGGGER ČAPEK MAREK ŠMILAUER 3. AMORPHIS Queen of Time 4,76
4. U.D.O. Steelfactory 4,65
3,5 4 3 4,5 5,5 57,5 4,42 5. BEHEMOTH I Loved You At Your Darkest 4,61
3,5 3 5,5 3,5 5,5 56,5 4,34 6. SOULFLY Ritual 4,57
7. PRIMORDIAL Exile Amongst the Ruins 4,57
5,5 3,5 3,5 5 4,5 55,5 4,26 8. DIMMU BORGIR Eonian 4,53
9. JOE SATRIANI What Happens Next 4,5
3,5 3,5 3,5 2 5 54,5 4,19 10. DEE SNIDER For the Love of Metal 4,46
5 3,5 3 6 4 54 4,15 11. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY Smutnice 4,46
12. ANAAL NATHRAKH A New Kind of Horror 4,42
3,5 3,5 4 4 4,5 53,5 4,11 13. ALICE IN CHAINS Rainer Fog 4,42
14. BETWEEN THE BURIED AND ME Automata II 4,42
5,5 3 3,5 5 4,5 53,5 4,11 15. VOIVOD The Wake 4,38
4 3 6 5 4 53,5 4,11 16. PRIMAL FEAR Apocalypse 4,38
17. GHOST Prequelle 4,38
5 4,5 3 4 4,5 53,5 4,11 18. EINHERJER Norrøne Spor 4,34
19. DARON MALAKIAN AND SCARS ON BRODWAY Dictator 4,34
4 3,5 3 3,5 5 53 4,07 20. AT THE GATES To Drink From The Night Itself 4,34
3 5 2,5 3,5 4,5 53 4,07 21. SAXON Thunderbolt 4,34
22. BLACK LABEL SOCIETY Grimmest Hits 4,34
4,5 3 3,5 4 4 52,5 4,03 23. GRAVE DIGGER The Living Dead 4,3
24. THE VINTAGE CARAVAN Gateways 4,3
5,5 3 3 4,5 4 52 4 25. POWERWOLF The Sacrament of Sin 4,3
3 4 3 1,5 4 52 4 26. MASTER’S HAMMER Fascinator 4,3
27. NECROPHOBIC Mark of the Necrogram 4,3
4 4 3 5 4,5 52 4 28. URIAH HEEP Living the Dream 4,26
29. RIVERSIDE Wasteland 4,26
3,5 3 3 1 4 51,5 3,96 30. ABORTED TerrorVision 4,26
4,5 4 3,5 4 4 51,5 3,96 31. VREID Lifehunger 4,26
32. MANTAR The Modern Art of Setting Ablaze 4,26
4,5 3,5 3,5 3 4 51,5 3,96 33. A PERFECT CIRCLE Eat The Elephant 4,26
34. BETWEEN THE BURIED AND ME Automata I 4,26
3,5 4 3,5 4,5 5,5 51 3,92 35. IHSAHN Àmr 4,26
4 3 3,5 4 3,5 50,5 3,88 36. ARKONA Khram 4,26
37. SATAN Cruel Magic 4,23
5 4 3 3 4,5 50,5 3,88 38. BEYOND THE BLACK Heart of the Hurricane 4,23
39. DEICIDE Overtures of Blasphemy 4,23
4 3 3 4,5 5 50,5 3,88
40. DORO Forever Warriors/Forever United 4,23
4,5 4 3 3,5 4,5 50,5 3,88 41. UNLEASHED The Hunt fot White Christ 4,19
42. METAL ALLEGIANCE Volume II – Power Drunk Majesty 4,19
4,5 3 3,5 4,5 5 50,5 3,88 43. OBSCURA Diluvium 4,19
44. NERVOSA Dawnfall of Mankind 4,19
2,5 4 3 2 4,5 50 3,84
45. ANGRA OMNI 4,19
4 3 3,5 4 4,5 50 3,84 46. MICHAEL SCHENKER FEST Resurrection 4,19
47. MACHINE HEAD Catharsis 4,19
4 5,5 3,5 3,5 4,5 50 3,84 48. ACE FREHLEY Spaceman 4,15
49. EARTH SHIP Resonant Sun 4,15
3,5 4 3 3 4,5 49,5 3,8
50. GAMA BOMB Speed Between The Lines 4,15
5,5 3 3,5 3 4 49,5 3,8

ČTENÁŘSKÝ TOP 5
5 3 3 4,5 4 49,5 3,8
4,5 3 3,5 4 3,5 49 3,76
3,5 4 3,5 5 4 49 3,76
3 3 3 3 4,5 49 3,76
3,5 2 3,5 2,5 5 49 3,76
3,5 3 3 3 4,5 49 3,76
4 3 6 4 2,5 48,5 3,73
4 2,5 3,5 3,5 3,5 48,5 3,73
4 2,5 3 4,5 4,5 48 3,69
5,5 3 4 3,5 4 47,5 3,65
©œ ¦²©œ¶ħ±µ²«¨ħ ³¡±¡ºœħªS©©¡±¬¶ħ ¶©œ ¨œħ¨±¡ª¯œ²¨
4,5 4 3 4 4,5 47,5 3,65 Č²āÂğ»þÌÛÏħ²¨č ȜŠčħ Č²ĩ»ğ]ħ;IJÂāĴ|»Ïħ²¨čħ
1. GOJIRA – vše 1. JINJER – Cloud Factory 1. BURZUM – Fallen
5 3 4 5 4,5 47,5 3,65
2. SEPULTURA – Machine Messiah 2. SEPULTURA – Roots Bloody Roots 2. KORPIKLAANI – Kulkija
5 2,5 3 4 3,5 47,5 3,65 3. JONATHAN DAVIS – Black Labyrinth 3. MOONSPELL – Extinct 3. ARKONA – Khram
4. MARDUK – Victoria 4. MILKING THE GOATMACHINE – Milking in... 4. SÓLSTAFIR – Berdreyminn
4,5 3,5 3,5 4 4,5 46,5 3,57 5. OPETH – Sorceress 5. KATATONIA – The Fall of Hearts 5. HEILUNG – Lifa

4 4 2,5 4 3,5 46,5 3,57

3 5 3 2 3,5 46,5 3,57
3 3,5 3 2,5 4 46,5 3,57
4 2 4 4 3 46 3,53
5 3,5 3 4 4 46 3,53
3 4,5 2,5 4,5 3,5 45,5 3,5
3 5 3 2,5 3 45 3,46
5 3 3,5 3 4 45 3,46 œ©¡Lħ²¶¬ž¬ œ ©µŸ¦¡ħ¤¬±¡ ³¬ªħ·¡¹L¨œħħ
ČLÛþāĴčħ Č¯ğ»ò»čħ Č¯ğ»ò»čħ
3,5 4,5 3 3 2,5 44,5 3,42 1. JUDAS PRIEST – Firepower 1. ABOMINABLE PUTRIDITY – The Anomalies of Artificial... 1. STÄLKER – Shadow of the Sword
2. OVERKILL – The Grinding Wheel 2. EPICARDIECTOMY – Putreseminal Morphodysplastic... 2. INCULTER – Persisting Devolution
2 4 3,5 1 4,5 44,5 3,42
3. ANTHRAX – Kings Among Scotland 3. PATHOLOGY – The Time of Great Purification 3. NIGHT DEMON – Live Darkness
4 3 4,5 3 4,5 43 3,3 4. SAXON – Thunderbolt 4. SEPULTURA – Morbid Visions 4. FOTOCRIME – Principle of Pain
5. U.D.O. – Steelfactory 5. AUTOPSY – Mental Funeral 5. GRUESOME – Twisted Prayers
3 3 3 2 4 42,5 3,26
2,5 4 3 1 3 41,5 3,19 ăď Pošlete nám e-mail na dtp@spark-rockmagazine.cz nebo přidejte vzkaz na zeď
3 3 3 5 3,5 40,5 3,11 sparkovského facebooku se seznamem ¯+³¦ alb, které daný měsíc nejvíce posloucháte.
İď Uveďte Vaše §ª*«¬ a ª3²³¬, odkud pocházíte.
īď Spolu se seznamem TOP 5 zašlete portrétovou £¬³¨µ.

ħħħħħħħħħħħħħħħħħħħħħďŸº
U vkazů na facebooku se použije Vaše profilovka.
éď E-mail nebo facebookovský vzkaz označte heslem &³¡«Iħ³¬¯ħæ.
æď Může se jednat o alba aktuální, ale i starší.

WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 47
+  +  + SOUNDCHECK +  +  +
RECORDS
ANN WILSON
Immortal
BMG – 47:53
ROCK/POP/BLUES/ŠANSON
Vzpomínka na nedávno zesnulé muzikanty v po-
době kolekce jejich písní. Lesley Gore, Chris Cor-
nell, Tom Petty, Jack Bruce, Leonard Cohen, Glenn
Frey, Amy Winehouse, George Michael a Gerry Raf-
ferty – při každém ze zmíněných jmen se srdce
každého rockera pozastaví.
Ann Wilson (HEART) ve zralém věku šedesáti os-
mi let zklidnila svůj projev, krásu a znělost svého
hlasu již nepředvádí velkými gesty a oblouky, ne-
chává vyniknout detaily a jemné odstíny.
Ann Wilson a doprovodná kapela se do skladeb
vžívají po svém, většinou se drží nálady originálu,
viz „Politician“ od CREAM či Cohenovu „A Thousand
Kisses Deep“, jinde vloží více sebe samých. Hned
na úvod alba zazní razantní předělávka – vytvr-
zená kytarou Warrena Haynese – více jak pade-
sátileté písničky „You Don’t Own Me“ z repertoáru
pozapomenuté Lesley Gore, anebo funky verze
„Life in the Fast Lane“ od EAGLES.
Vždy ale s citem pro věc, ostatně je generační
souputnicí mnohých vzpomínaných.
Jaromír Merhaut ++++++
ÅRABROT
Who Do You Love
PELAGIC – 44:33
ALTERNATIVNÍ ROCK
Sotva se ozve zpěv, v paměti mi zableskne tvář
Jacka Whitea. Projev Kjetila Nernese má nasa-
zenou mnohem pitvornější masku a vloudilo se
do něj více praštěnosti a jízlivosti. Do písní se
ÅRABROT opírají s punkovou radostí a neurva-
lostí MELVINS („Maldoror’s Love“). Zároveň si drží
sound jako Caveovi BAD SEEDS. Napoprvé si řek-
nete, co je to za podivnou kravinu. Napotřetí už
kývete hlavou do rytmu. V „Pygmalion“ se ozve
frontmanova manželka Karin Park a kormidlo des-
ky otočí o 180 stupňů. Její éterický zpěv doplně-
ný klávesami naprosto kontrastuje s předchozími
skladbami. Stejně tak osvěžuje zbytek úlisného
kabaretu jejich tklivý duet „Sons and Daughters“.
Objeví se i předělávka spirituálu („Sinnerman“).
Nejpodivnějším kouskem na desce zůstává „Look
Daggers“ s prvky doomu a kvílivými zvuky v po-
zadí. ÅRABROT rádi překvapují, šokují a experi-
mentují se zvuky. Žádný postup jim nezůstává
cizí. Z desky, která sice v druhé polovině lehce
drhne, cítím obrovskou životní energii někoho,
kdo úspěšně přepral rakovinu hrtanu.
Milan Reindl +++++
ASBEST
Driven
CZAR OF CRICKETS – 43:14
48 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
POST-PUNK/NOISE
S hodnocením tohoto díla jsem si byla jistá hned
od začátku. Dlouhodobějším poslechem se však
ukázalo, že nejsilnějším efektem desky je neustálé
snižování komfortu posluchače. Již první skladba
mě praštila absolutním disonantním chaosem. Což
o to, místy trochu vhodně použitou nelíbivostí
nepohrdnu, je ovšem třeba, aby měla smysl. Aby
jí nebylo málo, vzápětí udeří zpěvák hysterickým
vokálem, kvůli čemuž si výsledný mix užijete, snad
jen pokud se vaše realita rozplývá v nejasném
šumu účinkem drog. Sem tam se dokonce ozývá
vřeštění, ze kterého bych vinila agresivní depila-
ci dolních partií.
Celkové aranžmá zvuku do stylu rozpraskané
vysílačky mělo pravděpodobně dokreslovat tem-
notemnou atmosféru, o kterou se skupina tak
usilovně snaží. Avšak čeho je moc, toho je příliš.
Mnohé části, kde se ozývalo jen šílené halekání
(opět korunované zpěvákovým hysterickým voká-
lem), jsem měla opravdu problém nepřeskakovat.
A nic nezachránilo ani pseudokázání mající patrně
za úkol vyvolávat znechucení dnešní konzumní
společností, které jako by vypadlo z nějakého ul-
tra-artového představení. Pokud se někdy objevil
nějaký „příjemnější“ riff nebo alespoň samotná
basová linka (kterou bych označila snad za nej-
lepší část z celého alba), ječením zpěváka světlá
chvíle okamžitě vzala za své.
Jakkoliv chtěli ASBEST vyvolávat silné a rozerva-
né emoce, u mě se jim podařilo vyvolat nanejvýš
silnou chuť poslechnout si cokoliv jiného.
Daniela Vašková +
ATREYU
In Our Wake
SPINEFARM/RAZOR&TIE – 45:28
METALCORE
ATREYU jsou zase v kurzu. Po svém reunionu
v roce 2014 a následném albu „Long Live“, kde se
k mé radosti hudebně více vrátili ke kořenům, ny-
ní jedou opět na vlně líbivosti a všudypřítomných
melo refrénů. Je pravda, že takovou muziku parta
z Orange County v Kalifornii uměla vždy na jednič-
ku. Srdcervoucích, melancholických, ale i pozitiv-
ně laděných dojáků mají na albu dostatek. Dívky
budou ronit krokodýlí slzy a vy budete muset mít
dostatek papírových kapesníčků, protože smrkat
na „hokejistu“ by se asi v takové společnosti vů-
bec nehodilo. Chlapi na své drsnější počátky pře-
ce jenom úplně nezapomněli, takže pár tvrdších
válů mezi líbivou snůškou působí opravdu svěže.
Melodické refrény, zpívánky jsou všudypřítomné.
Podzimní frustrace může začít.
Vláďa Třískala ++++
ATROCITY
Okkult II
MASSACRE – 44:53
DEATH METAL
Němečtí ATROCITY jsou kapelou mnoha tváří.
Po pěti letech vydávají druhý díl svého nenásilné-
ho návratu k death metalu pod názvem „Okkult II“.
Jakožto staří matadoři na metalové scéně mají vše
detailně promyšleno a na novince cílí především
na tvrdost a přímočarost. Například oproti tech-
nickým kompozicím z debutového alba „Halluci-
nations“ (1990) působí aktuální skladby mnohem
písničkovějším dojmem s důrazem na melodie.
Nechybí však ani blast beaty a drsnější pasáže,
navíc se čtveřice nebojí taktéž symfoničtějších
poloh s častými operními chorály. Ženské voká-
ly jsou v přímém kontrastu s hrdelními výlevy
lídra Alexe Krulla, jenž se opět prezentuje jako
chameleón střídající různé hlasové polohy. Spo-
lečné refrény obou dvou protipólů pak získávají
téměř hitový punc. V dané souvislosti působí do-
cela zbytečně vydání i druhého disku s totožným
obsahem, kde však chybí záznam Krullova zpě-
vu. Edice s takzvaně toliko instrumentální ver-
zí desky je jen marketingový tah, který si mohli
ATROCITY odpustit.
CYKLO ++++
ATTAN
End Of
FYSISK – 34:09
BLACKENED HARDCORE/METAL
Je cosi temného ve státě norském. Jak si jinak
vysvětlit, že odsud pochází takové množství black-
metalových kapel, které zrovna optimismem ne-
hýří? ATTAN si některé prvky blacku půjčují, ale
jinak stojí stylově jinde. Svou černočernou vizi
světa směřujícího k apokalypse vtloukají do po-
sluchače baseballovou pálkou a kladivem najed-
nou. Stačí mi pár minut v jejich společnosti a už
sahám po R.E.M. a jejich „Shiny Happy People“,
abych nemusel skákat z okna. Naštěstí bydlím
v přízemí, a tak mohu celou půlhodinu trpět v je-
jich společnosti. Brutalita, s jakou se do nástrojů
včetně zpěvu opírají, si nezadá se sadismem ma-
sového vraha. Jejich energii umocňuje střídání
vokálních projevů Remiho a Fritze. Pokud si nejste
jistí, zdali jim dát šanci, poslechněte si „Black Li-
quid Marrow“. Deska neposkytuje mnoho prostoru
k nadechnutí a většinou bezhlavě buší, dokud oběť
neskončí v tratolišti krve a její kostra se nepromění
v hromádku malých fragmentů. S drsnou hudbou
nemívám potíže. Pubertu jsem si odkroutil na
death a thrash metalu, ale tady panuje větší tem-
no než v Jiráskově klasice.
Milan Reindl ++++
AXXIS
Monster Hero
PHONOTRAXX – 48:15
POWER METAL
Opravdu jsem nečekal, že v tak krátkém čase bu-
du mít na stole opět novinku AXXIS. Ale německá
pětice zjevně nedostatkem nápadů netrpí a loň-
ský počin „Retrolution“ tak dostává v bleskovém
sledu svého nástupce. A nutno říct, že na kvali-
tě „Monster Hero“ se tento kreativní kvap vůbec
nepodepsal. Spíše naopak. AXXIS na desku opět
přetavili svůj koncertní elán, z každé noty je sly-
šet, jak kapelu baví tvořit, hrát a předávat energii
posluchačům. Oproti zmíněnému „Retrolution“ se
na „Monster Hero“ prosazují powermetalové in-
gredience, čemuž osobně tleskám, neboť říznější
poloha AXXIS mi sedí daleko více. Což však nezna-
mená, že by chyběly klasické hitovky s nosnými
refrény. Kupříkladu „Rock is My Religion“ se musí
v koncertním setu objevit, ale takových kandidátů
je na novince daleko více. Pětice tak definitivně
smývá jistou rozpačitost ze sice ambiciózního,
ale co do památných skladeb ne tak výrazného
dvojalbového počinu „Kingdom of the Night II“
a tandemem „Retrolution“ a „Monster Hero“ po-
tvrzuje místo stálice na poli melodického metalu.
À propos, vůbec by mi nevadilo, kdyby následující
koncerty byly z větší části složeny právě z mate-
riálu obou dvou posledních řadovek.
Jan Kozák +++++
BEARTOOTH
Disease
RED BULL - 42:47
MELODIC HARDCORE/METALCORE
BEARTOOTH jsou už dnes na corové scéně vel-
ké jméno, přestože novinka je teprve jejich tře-
tí řadovou deskou. Každé jejich nové video má
na YouTube miliony zhlédnutí a o kapele se mlu-
vilo dlouho před vydáním nového alba. Přitom
banda si všechno dělá stále po svém, tedy přede-
vším frontman Caleb Shomo, který vymýšlí vět-
šinu materiálu ve sklepě u sebe doma v Ohiu, ale
protentokrát udělal výjimku a s finálním mixem
mu vypomohl Nick Raskulinecz. Technikálie, ale
rozhodně ne nepodstatná – vždyť Raskulinecz vy-
pomáhal s alby DEFTONES, MASTODON, TRIVIUM
nebo s poslední peckou KORN „The Serenity of
Suffering“. Záruka kvality? Určitě. BEARTOOTH,
jsou jako natlakovaný papiňák emocemi a agre-
sí těsně před výbuchem postavený na hardcore-
punkový oheň. Stále čekáte, co se bude dít, kapela
drží posluchače v neustálém pozoru, aby nestihl
odvrátit pozornost. Tematicky je deska pořádně
neveselá. Jestli na deprese a úzkostné stavy lé-
kaři předepisují antidepresiva, pak nevím, co by
museli předepsat zpěvákovi, pějícím o chorobách,
smrti nebo požárech. Možná nějakou koňskou
dávku, která by ho dostala do stavu, kdy bude
vděčně sledovat dětské pořady a cumlat kakao.
Jinak totiž jde o studnici depresivních temných
textů, které rozhodně nepustíte své milé na prv-
ní schůzce, natož na rodinné večeři, jelikož by si
regulérně mohli vaši postarší příbuzní myslet, že
jste magor, co si chce ublížit, a už by hledali číslo
na nejbližší psychárnu. Na druhou stranu ostře
kontrastuje druhá tvář kapely, vlídný zpěv, pří-
jemné melodie a potlačená agrese. Jde ale pouze
o zoufalé naříkání před další hardcore-punkovou
popravou. „Disease“ je krásnou ukázkou, jak je
moderní rocková muzika postavená na hlavu –
TOP 1 LISTOPAD
+
AAAAAAAAAAAAARGH!
ANAAL
NATHRAKH
A New Kind of Horror
METAL BLADE – 32:59
INDUSTRIAL BLACK METAL
Sestava: V.I.T.R.I.O.L. – zpěv; Mick Kenney –
kytara, basová kytara, bicí
Skladby: The Road To…; Obscene as Cancer; The
Reek of Fear; Forward!; New Bethlehem / Mass
Death Futures; The Apocalypse Is About You!; Vi
Coactus; Mother of Satan; The Horrid Strife; Are
We Fit for Glory Yet? (The War to End Nothing)
Nová deska ANAAL NATHRAKH mi připomíná va-
rování přikládané k filmům a počítačovým hrám,
upozorňující na riziko záchvatů u jedinců trpících
fotosenzitivní epilepsií. „A New Kind of Horror“ to-
tiž problikává úplně stejně a vždycky se na její po-
slech musím nejdřív psychicky připravit. Zhlubo-
ka se nadechnu, stisknu tlačítko Play, chvíli se nic
neděje (intro „The Road To…“ totiž utahuje šrouby
hezky pomalu) a pak přijde sonická exploze. BUM
PRÁSK RATATATATA–
Kytary kvílí jak duše hříšníků v očistci, perkuse řin-
čí a nad vší kakofonií teatrálně kvílí Dave Hunt jako
pekelný Farinelli. Jízda! Kdybych z celé smršti měla
vypíchnout pár favoritů, pak operatickou „Obsce-
NOVEMBER 2018 ALBUM MĚSÍCE r
ne as Cancer“, nervy drásající smyčce „The Horrid
Strife“ a nepříčetnou „Mother of Satan“, jejíž šílený
refrén, který zní jako „later – Satan“, mi v hlavě asi
bude strašit ještě dlouho. Jediná „Vi Coactus“ a je-
jí povznášející smyčce mi úplně do konceptu alba
nezapadají, protože mají pár až podezřele optimis-
tických pasáží, ale to už za mě možná hovoří moje
poslechem ANAAL NATHRAKH pocuchané nervy.
Ale nelituju ničeho!
Jana Vrbková ++++++
„A New Kind of Horror“ – docela trefný název po-
tom, co jsem si hudební náplň této desky pustil. AN
se pomalu, ale jistě stávají unikátní formací, kte-
rá vždy dokáže překvapit. Je ale nutné říct, že ne
každý jejich „pološílenou“ tvorbu skousne. Brutální
mix rozličných elementů dělá jejich dílo obskurně
zajímavým, ale i tak je k němu třeba přistupovat
velmi opatrně, aby vás to nesemlelo. Black, indust-
riál, grindcore… to je jenom něco z mála, co se vám gotické klávesy symfonického rázu a rytmus určovaný
dostane mírou vrchovatou. Nesmíme zapomenout industriálními kovadlinami. Zkrátka komplexní mu-
na nesmírnou agresivitu, nasranost, rozpolcenost zika, jež vás od prvního momentu pohltí svou skoro
a náznaky lunetismu. I tak to ale stojí za to. Osobně až nepříčetností na jedné straně a vysokou struktu-
si dost dobře nedovedu představit, že bych si tenhle rovaností na straně druhé. Byť bych ocenil hlasově
psychedelicko-schizofrenní masakr pustil do sluchá- vypjatější projev zvláště při jekotu, který zpěvák tahá
tek , kde by s ním měly práci obě části mých blíže- až z paty a popravdě zní spíše nepříjemně, neboť tam
neckých souputníků. není potřebný rozsah, jedná se o muziku rovněž časo-
Bob Zelenka +++++ vě ideálně rozvrženou, u které se přemýšlelo a která
tepe v rytmu masakrů první světové války. Když už
Toto je tvrdá muzika podle mého gusta. Chuchval- se někdo rozhodl zpracovat takové téma, výsledek je
ce nářezu skoro až grindcorového tempa proložené v rámci extrémní muziky zcela odpovídající.
čistým zpěvem, změnou atmosféry, výkřiky šílenství, Tomáš Marek +++++
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 49
+  +  + SOUNDCHECK +  +  +
RECORDS
v jedné písni slyšíte pohodové rock’n’rollové me-
lodie a zpěvy a zároveň tvrdé hardcorové rány
kladivem do palice. Luxusní lobotomie.
Jan „Longgger“ Dlouhý +++++
BLACK FAST
Spectre of Ruin
EONE MUSIC – 43:08
PROGRESSIVE THRASH METAL
Thrasheři z Missouri vydávají svůj další ná-
šleh po třech letech od poslední desky „Terms of
Surrender“, která přinesla sofistikovaný thrash
s prvky progu, ale na druhé straně také zuřivosti.
Nic méně temperamentního se nevměstnalo ani
na novinku „Spectre of Ruin“. Už od prvních tak-
tů se na posluchače spustí lavina v podobě náře-
zu „Cloak of Lies“. Žádný rozjezd, opatrné verze,
nýbrž peklo pod tlakem, které umocňuje štěkavý
vokál Aarona Akina. Jeho hlas není z nejhlubších,
chvílemi trochu připomíná Fernandu z NERVOSY,
ale co nedodá na síle, doručí výbušností. Hudeb-
ně se BLACK FAST dotýkají svých krajanů VEKTOR.
I když na rozdíl od nich si čtyřka ze St. Louis ne-
libuje tolik v časově rozlehlých skladbách. Spíše
se více pohrouží do temnoty a témat smrti, či si
pohrává s dystopií. Vše za přítomnosti neúnavné-
ho tempa, které se od počátku nezlomí do žád-
ných větších breaků, ale uhání mechanicky dál. Při
poslechu „Spectre of Ruin“ musí zákonitě makat
každý hned rychleji, proto bych novou nahrávku
doporučil všem, kdo zápasí s časovou tísní. Tře-
pání hlavy included.
Zdeněk Pospíšil +++++
BLACK MAJESTY
Children of the Abyss
PRIDE & JOY – 46:58
POWER/SPEED
Australští powerspeedaři BLACK MAJESTY,
v jejichž řadách působil až do předchozího alba
„Cross of Thorns“ našinec Pavel Konvalinka (ex-
KRYPTOR), se sice za svou kariéru nikdy nedostali
do povědomí širšího vzorku metalových fanoušků,
ale za kvalitu své tvorby mohli vždy bez uzardění
ručit. Základní trio, zpěvák John Cavaliere a ky-
taristé Hanny Mohamed a Stevie Janevski, je už
posedmé zárukou nejjakostnějšího power/speed
metalu, který vychází především z německé osm-
desátkové školy (což jistí Roland Grapow z pozice
„míchače“ desky). Dokonce bych řekl, že je „Chil-
dren of the Abyss“ za poslední dobu nejlepším
dítkem, co se z australské líhně vyklubalo. S po-
vděkem kvituji, že hned zpočátku nechybí klasické
speedmetalové kvapíky („Something’s Going On“,
či titulní song), díky nimž do alba naskočíte téměř
okamžitě. Na jazyk se mi dere jistá podobnost se
„Somewhere Out in Space“ od GAMMA RAY. BLACK
MAJESTY umí podobně operovat v osidlech rych-
lých kytarových beglajtů a běsnících dvoukopáků,
a čím více se deska blíží ke svému závěru, tím více
50 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
si uvědomuju, že kapela tentokrát na plynový pe-
dál dupla s velkou vervou. Deset novinkových šleh
od australské pětice je nejen proto pro melodysi-
láky naprostá povinnost a doufám, že léty prově-
řená melbournská formace se pomocí „Children of
the Abyss“ konečně vyškrábe na viditelnější místa
v ranku power a speed metalu.
Jan Kozák ++++++
BOSTON MANOR
Welcome to the
Neighbourhood
PURE NOISE – 42:45
POP-PUNK/EMO ROCK
Příjemné překvapení připlulo z anglického pří-
mořského města Blackpool. Asi tu na muzikanty
dobře působí zdejší přímořský vzduch, narodila
se tu totiž hromada hudebních osobností v če-
le s Robertem Smithem z THE CURE. Mladá krev
BOSTON MANOR je samozřejmě úplně jiná žánrová
liga, přesto i oni toho dost nabyli ze zdejšího roc-
kového dědictví. Jestli vám uhranuly emo hvězdy
MOOSE BLOOD nebo třeba TAKING BACK SUNDAY,
pak vězte, že BOSTON MANOR mají po kapsách
minimálně stejně chytlavé písničky. Stačí přitlačit
na struny a osladit emotivní zápletkou a tu a tam
zaobalit slušnou depkou. Hlavně se ale krásně
zpívá, ale ne prvoplánově, aby mladým žabkám
hned vyhrkly slzičky, ale hezky natvrdo, osobně
a nenávistně („Hate You“, „Flowers in Your Dus-
tbin“, „The Day That I Ruined Your Life“). V kůži
dívky, které jsou texty směřovány, bych rozhodně
být nechtěl. Hlavně si takové věci, holky, neberte
moc osobně, zpěvák Henry Cox to určitě tak ne-
myslel. Nebo jo…?
Jan „Longgger“ Dlouhý +++++
CLUTCH
Book of Bad Decisions
WEATHERMARKER MUSIC – 56:54
STONER ROCK
Marylandští stonerrockoví veteráni CLUTCH
svým dvanáctým studiovým albem „Book of Bad
Decisions“ dokazují, že věk je pro ně vcelku ne-
zajímavým číslem. Tolik energie, skladatelské in-
vence a hráčského zanícení dnes aby jeden po-
hledal a parta fotrů, co spolu v nezměněné sesta-
vě táhne káru už od roku 1991, má pořád všeho
na rozdávání. Jejich zvuk i skladatelské postupy
mají pochopitelně zavedené principy, jež se v ča-
se příliš nemění, ovšem na novince je přece jen
několik věcí, které jejich fanoušky možná trochu
překvapí. Prsty v tom má nejspíš i producent Van-
ce Powell (Jack White, RACONTEURS, THE DEAD
WEATHERS, RED FANG, ARCTIC MONKEY), jenž na-
hradil Machinea, který dělal pro kapelu poslední
dvě desky. Nahrávalo se ve slavném studiu Sputnik
Sound v Nashville, a jak je Powellovým dobrým
zvykem, natáčelo se maximálně živě, což v pra-
xi znamenalo, že kapela skutečně hrála v jedné
místnosti, což je dnes už velká rarita. „Nejsem
nijak zvlášť nostalgický,“ říká zpěvák Neil Fallon,
„ale po sedmadvaceti letech hraní jsem si uvě-
domil, že přišel čas se ohlédnout trochu zpátky.
,Kniha špatných rozhodnutí‘ se tak zdála vhodným
názvem pro nové album, ve kterém se prostřed-
nictvím textů znovu vynořuje spousta příběhů
(ať už skutečných či fiktivních), které tvoří naši
kolektivní zkušenost.“ Ale zpět k překvapením.
Může jím být třeba řízná dechová sekce a funky
rytmy v „In Walks Barbarella“, opětovné zařazení
kláves do několika skladeb (což se naposledy stalo
myslím na desce „From Beale Street to Oblivion“,
což už je víc jak deset let) nebo odkazy na dřevní
delta blues např. v parádní „Hot Bottom Feeder“
s brilantní kytarou Tima Sulta. Takovou na po-
měry CLUTCH produkčně velmi pestrou kolekci
doplňuje ještě dravá „Weird Times“ dunící téměř
krautrockovým rytmem, pulzující boogie „A Good
Fire“, bluesovým pocitem prodchnutá „Emily Dis-
kinson“, energicky rockující „Paper & Strife“, lyrická
„Lorelei“, která však v polovině celkem slušně ak-
celeruje, titulní „Book of Bad Decisions“ s důraz-
nou basovou linkou a temnou atmosférou nebo
dramatická „How to Shake Hands“, která se pyšní
nejenom parádní prací Jeana-Paula Gastera, ale
také textem, jenž si pohrává s myšlenkou, co by
se stalo, kdyby se Neil Fallon stal prezidentem
USA. Dvanácté studiové album CLUTCH má zkrátka
všechno, co od pořádného stonerrockového alba
očekáváte, ba i něco navíc, takže mně nezbývá
než jim napařit zase plnej počet.
Michal Jakubík ++++++
CONAN
Existential
Void Guardian
NAPALM – 35:09
SLUDGE
Čtyři studiová alba během dvanácti let není žád-
ný výbuch kreativity, ale vcelku odpovídá naturelu
liverpoolského tria CONAN, které si na sludgeme-
talové scéně vydobylo už velmi solidní pozici. Pře-
devším jejich předchozí album „Revengeance“ bylo
působivým sludge nářezem, který ale přesahoval
značně omezené žánrové mantinely takovým způ-
sobem, že se s trochou nadsázky dalo hovořit o ex-
perimentu. Stejný dojem se mi pak záhy potvrdil,
když jsem měl možnost vidět je naživo, protože
za takový sonický a přitom vědomě strukturova-
ný bordel by se nemuseli stydět ani SONIC YOUTH
v dobách své největší slávy. Zvuková hmotnost
CONAN je ale samozřejmě na zcela jiné úrovni, což
z nich dělá v současnosti jednu z nejlépe rozpozna-
telných kapel v jinak celkem uniformní sludge ba-
žině. Přispívá k tomu i vokál kytaristy Jona Davise,
který se v čase posunul k trochu expresivnějšímu
a „melodičtějšímu“ projevu, jenž však současně
nepostrádá divokou vášeň, což mně osobně velmi
vyhovuje, protože ve spojení s hudební brutalitou
CONAN je vítaným vyvažujícím elementem. Da-
visova kytara má naprosto brutální, zvířecí zvuk,
podobně jako Fieldingova basa, která naživo zní
ještě zběsileji než kytara. Ke všemu přidejte im-
pozantní zvuk bicích Johnnyho Kinga, a jak už
bylo výše uvedeno, v intencích žánru poměrně
neortodoxní skladatelský styl a máte před sebou
zajímavou kapelu, jejíž monumentální styl vás jis-
tě nenechá jen tak volně dýchat. Po prvních dvou
řekněme pro CONAN typických skladbách „Prosper
on the Path“ a „Eye to Eye to Eye“ naruší jejich me-
todické hřmění ani ne minutu trvající grindcorový
nářez „Paincantation“, za nímž následuje asi nejza-
jímavější skladba na desce „Volt Thrower“, která se
hlavně díky kodrcavému tempu a sekaným rifům
jeví měně předvídatelná než zbytek. Hned za ní
se ale vleče temný zabiják „Vexxagon“, který de-
finitivně pohřbí všechny vaše naděje. V závěrečné
„Eternal Silent Legend“ dokonce ke konci koketují
CONAN s post-metalem, což je pro ně rozhodně
neobvyklá (nicméně vítaná) pozice. Jako bonus
pak na albu najdete záznam jejich koncertu na le-
tošním punkovém festivalu Rebellion v Manches-
teru, kde vystoupili jako speciální host. Trochu mi
tak připomněli situaci SAINT VITUS, kteří v první
polovině 80. let natáčeli desky u punkového labe-
lu SST, a proto též hráli na punkových koncertech.
I tak skvělej tah!
Michal Jakubík +++++
DARK SARAH
The Golden Moth
INNER WOUND – 59:06
CINEMATIC METAL
Třetí album kapely bývalé zpěvačky AMBERIAN
DOWN Heidi Parviainen je vrcholem celé trilogie,
kterou tvoří s předchozími alby „Behind the Black
Veil“ (2015) a „The Puzzle“ (2016). Je oslavou kla-
sického pojetí symfonického metalu, které chápe
album jako velkolepou metalovou operu, plnou
klenutých melodií a velkých orchestrací, doplně-
nou operním sopránem. DARK SARAН takovému
modelu plně odpovídají, ale zároveň se nenechali
spoutat žánrem, takže se často dostane ke slovu
i rockový vokál. Zpěvem zdobí nahrávku nejen
Heidi, ale zejména její kolega, Juha-Pekka Lep-
päluoto (CHARON). Také další pěvečtí hosté jsou
zvoleni velmi dobře: Zuberoa Aznárez (jako „Iron
Mask“), Marco Hietala (jako „White Beard“) a Net-
ta Skog (v roli „Fortune Teller“). Juha dostává velký
prostor a na rozdíl od často „operní“ Heidi působí
občas až muzikálově. Vše možná zní jako pěkný
mišmaš, ale v pestrém materiálu desky dává doko-
nalý smysl. Stejně tak je velmi smysluplný a kon-
tinuální i příběh, který navazuje na předchozí al-
ba. Sarah, opuštěná u oltáře a změněná na Dark
Sarah, svou zlověstnou polovinu, řeší nejen svou
dualitu, ale i další překážky, které jí osud klade
do cesty. A tento strhující příběh dodává hudbě
správný magický náboj, takže zatímco jména zú-
častněných hudebníků zaručují vysokou hudební
kvalitu, děj posouvá celé dílo až na level mystické
záležitosti. Jde o dokonalé spojení matoucí iluze
a zároveň ostrého obrazu, které celé dílo vyvolává.
Poslech je i opakovaně silný zážitek, který se pro-
hlubuje, jak silně se noříte do hudby i příběhu.
Robert Čapek ++++++
DEATH SS
Rock’n’Roll
Armageddon
LUCIFER RISING – 55:39
METAL
Italský hororový kult si dal na čas a po dlouhých
pěti letech předkládá své nové dílo. Svou ikonic-
kou placku „Panic“ z roku 2000 už asi nepřekonají,
přesto i dnes jsou jejich desky příjemnou hudeb-
ní hříčkou. Kapela se s radostí ohlíží po svých os-

třejších metalových začátcích a neváhá se vytasit
i s dravější sypačkou. DEATH SS zní hodně americky
a klidně bych si je s aktuální tvorbou uměl před-
stavit vedle Alice Coopera nebo Roba Zombieho.
S jistým šarmem kombinují gotiku, rock a metal.
Občas předvedou i solidní psycho, za které by se
nemusel stydět ani Marilyn Manson, viz indu-
striálem načichlou „The Fourth Reich“. DEATH SS
se postupem času vyloupli v univerzální rockové
tvůrce. Problém jim totiž nikdy nedělaly a nadá-
le ani nedělají jednoduché rockové vypalovačky.
„Your Life Is Now“ by se bez váhání mohla objevit
i na nějakém albu LORDI. Titulní „Rock’n’roll Arma-
geddon“ není ničím jiným než velkou stadionovou
hymnou. Přesně takové měla vždy kapela ve svém
arzenálu a byly jedním z pilířů jejich tvorby. Stejně
jako doprovodné krvavé klipy. Díky bohatým aran-
žím plným elektroniky a kláves si DEATH SS udr-
žují svěží skladatelskou tvář a zní stále současně.
„Rock’n’roll Armageddon“ je jedna z desek, o kte-
rých se za patnáct let píše jako o klenotech albo-
vých archivů. Nemusí notně dosáhnout plného
skóre, ale svým statusem mají neotřesitelnou po-
zici, což novinka DEATH SS má, věřte mi.
David Havlena +++++
DEVIL MASTER
Manifestations
RELAPSE – 23:16
PUNK/BLACK METAL
DEVIL MASTER zní, jako když promícháte v jed-
nom hrnku SEX PISTOLS, BROKEN BONES, DARK-
THRONE a BATHORY v počátečních prehistoric-
kých časech. Pensylvánská smečka vzývá Ďábla
po svém a stačí jí velice primitivní blackmetalo-
vý zvuk, v němž ale vládne živelná punková ky-
tara, která vytváří jednoduché nenáročné linky,
do nichž ze záhrobí huláká nesrozumitelný stra-
šidelný vokál. Silný punkový nádech však domi-
nuje na celé čáře, přičemž děsuplná atmosféra
v hned několika momentech připomene dokon-
ce soundtracky ke starým filmovým hororům ze
sedmdesátých let. Někomu může produkce DEVIL
MASTER připadat hodně undergroundová, ne-li
přímo amatérská, jinému naopak velice originál-
ní, ne-li revoluční. Každopádně „Manifestations“
je pouze sbírkou kompletní dosavadní tvorby no-
váčků na scéně. Na plnohodnotném debutovém
albu Američané teprve pracují.
CYKLO +++
DREAM CHILD
Until Death Do We
Meet Again
FRONTIERS – 70:56
HARD/HEAVY
Z mého pohledu mají podobné projekty větší
smysl než vození pódiového cirkusu s trojrozměr-
ným Ronniem Jamesem Diem. Právě spoluhráči
z poslední sestavy Ronnieho kapely, jmenovitě
kytarista Craig Goldy, baskytarista Rudy Sarzo
a bubeník Simon Wright, stojí za zbrusu novou
kapelou DREAM CHILD (neplést s francouzskými
progpowermetalisty). Není třeba moc zdůrazňo-
vat, že se jedná o trio protřelých hardrockových
a heavymetalových lišáků, kteří mají za sebou pů-
sobení v AC/DC nebo v Ozzyho doprovodné kapele.
Do nové formace si vybrali klávesistu (ale druhdy
i výborného kytaristu) Waynea Findlaye (Michael
Schenker’s TEMPLE OF ROCK) a diovského pěvce
Diega Valdeze. A právě s argentinským vokálním
buldozerem, kterého můžete znát především z pů-
sobení v kapele HELKER, se pánové trefili do čer-
ného. Někdy opravdu stačilo při poslechu desky
přivřít oči a viděl jsem před sebou Dia v nejlep-
ší formě (což v jeho případě znamená prakticky
po celou kariéru). I proto na „Until Death Do We
Meet Again“ neprobíhá žádná nostalgická selanka,
ale jsme svědky současného úderného hard a hea-
vy rocku, který na sebe často bere metalický břit.
Na rozdíl od řady jiných narychlo složených pro-
jektů z dílny Frontiers mi tady nechybí ona často
vzývaná „chemie“, materiál je semknutý a vyrov-
naný a rozhodně zůstává i přes delší stopáž spo-
lehlivě zavrtaný v uších. Jestliže bych se měl roz-
hodovat mezi DREAM CHILD a druhým „diovským“
projektem Goldyho, RESSURECTION KINGS, zvolil
bych první možnost a doufám, že i Craig vše bude
po čase vidět ve stejných barvách.
Jan Kozák +++++
ELECTRIC BOYS
The Ghost Ward Diaries
MIGHTY MUSIC – 39:54
HARD ROCK
Tak Električtí kluci ze Švédska vydávají novou
desku? Mimochodem, co naši Električtí pánové
(ELEKTRÏCK MANN), ti se chystají kdy? Pokud ne-
jste věrní fanoušci, pravděpodobně jste se s nimi
setkali díky jejich debutu „Funk-O-Metal Carpet
Ride“ z roku 1989, neboť v době, kdy byl sleaze
rock/glam metal na vrcholu (a také na pokraji
úpadku), vydali Conny Bloom a spol. nahrávku,
jež z nich učinila největší naděje Evropy v žánru.
Vlastně bych je popsal jako stejný poklad, kterým
byli pro Ameriku PRETTY BOY FLOYD. Následně ješ-
tě za všeobecného grungového marasmu, úpadku,
devastace, rozkladu, krachu, dekadence, no prostě
fiaska, borci vydali dvě desky, kterými tolik neosl-
nili, a následně od roku 2009, kdy se opět posta-
vili v původním složení na nohy (bubeník Niklase
Sigevalla se o party dělí s Jollem Atlagicem, jenž
si zahrál třeba i s HANOI ROCKS), mají za sebou,
včetně novinky, již tři kusy. Zhruba takto, překot-
ný vývoj nečekejte, což je možná vlastně krásné.
Že vám kapela servíruje stále dokola výrazný riff,
chytlavou melodii a refrén. Vlastně přesně vše,
po čem touží každý fanda hard rocku. A zde by-
la natočena velice solidní deska. Byť se jede dle
stejného mustru, písně jsou vzájemně rozlišitelné,
každá má svou vlastní melodii, nesplývají a na-
chází se zde několik vysloveně hitů, zejména dru-
há píseň, ultramelodická „There She Goes Again“,
anebo první skutečně pomalejší song, pátá „Gone
Gone Gone“. Ač kapela produkuje rovněž funky
(„Swampmotofrog“, částečně i „Love Is a Funny
Feeling“), nejsilnější je právě v klasicky rockových
peckách typu úvodníku „Hangover in Hannover“
nebo na první poslech obyčejné, takové sedmde-
sátkově kissácké párty písni „First the Money, Then
the Honey“. Vlastně když si člověk uvědomí, že se
zde kombinuje sedmdesátkový hard rock a funky,
tak nějak nevyhnutelně dojde k závěru o křížen-
ci mezi AEROSMITH a KISS jako o nejvýstižnější
charakteristice tvorby kapely, o níž nejspíš mno-
ho z vás již ztratilo přehled. Ačkoli některé songy
TOP 2
BLOOD & IRON
EINHERJER
Norrøne Spor
INDIE RECORDINGS – 52:25
VIKING/BLACK METAL
Sestava: Frode Glesnes – zpěv, baskytara; Aksel Herløe – kytara; Ole
Sønstabø – kytara; Gerhard Storesund – bicí, klávesy
Skladby: The Spirit of a Thousand Years; Mine våpen mine ord; Fra
konge te narr; Kill the Flame; Mot vest; Spre vingene; The Blood Song;
Døden tar ingen fangar; Tapt uskyld; Av djupare røtter; Deaf Forever
Vlajkový drakkar norského viking
metalu EINHERJER přirazil tentokrát
ke břehům domovské zátoky s nebý-
vale tučnou kořistí. Praskající vaky
s runovým nápisem „Norrøne Spor“
skrývají rozličné hudební poklady,
kterými nordická metalová krajina
odjakživa překypovala. Po čtvrtsto-
letí mořeplavby a drancování mají
EINHERJER už své osvědčené meto-
dy, které jsou vyhlášené a opěvova-
né napříč všemi severskými pohoří-
mi. Není tak divu, že úlovek rejdařů
z kotviště Haugesundu bude vždy
o něco blyštivější a hodnotnější než
majetek mladších konkurenčních jar-
lů. Respektu hodné skladatelské zku-
šenosti, vyváženost materiálu a le-
titou profesionalitu lze ze sedmého
studiového záseku těžit po kládách.
Obrovský kus práce v sólových par-
tech odvedl také nejmladší člen sou-
boru, kytarista Ole Sønstabø. Jeho
melodicky vyřezané stupnice donutí
dřevo zpívat, hvízdat, plakat i vztek-
le praskat. EINHERJER se nikdy ne-
štítili ani blackmetalové sychravos-
ti, která dokáže nakazit i ten nejma-
jestátnější hymnus či epickou ságu
syrovým a nevlídně zčernalým pod-
tónem. Vikinský dobyvačný nájezd
tentokrát navíc zavítal i do přístavu
Bergen, kde musel frontman Frode
zaslechnout Abbathův válečný ryk
Nesmrtelných pěkně zblízka. Víc než
LISTOPAD NOVEMBER 2018
+
kdykoliv dřív je tak silácké sborové
hřmění protkáno mocným havraním
hrubohlasem a jeho ledovými jazy-
ky. Hledat slabé místo na desce by
bylo jako hledat sněhovou vločku
rozpuštěnou v norském fjordu. Pro-
nikavě řezavé momenty střídají pa-
sáže posmutnělé i dojemné. Nosné
brány hrdinské Valhaly se lesknou
v nebeské slávě, aby se za okamžik
zbortily pod nevybíravými údery špi-
navých kladiv obyčejných chasníků.
A lidé z masa a kostí připijí na počest
nedotknutelných bohů. Přesně tak
to vypadá, když dají EINHERJER do-
hromady dost možná nejvybalanco-
vanější dílo své bohaté historie.
Ondrowik Šmilauer ++++++
EINHERJER! Mistři slow motion
a desek, které se vám pokradmu za-
píšou do srdce, ani nevíte jak. Nedo-
kážu vysvětlit, proč se mi „Norrøne
Spor“ líbí. Občas se tomu dokonce
i divím. Je to neuspěchané album,
což by mi jinak v tomhle žánru vadi-
lo, ale EINHERJER v člověku zároveň
vyvolávají pocit, že vědí, co dělají.
A vy jim věříte. No a to už ve vašem
srdci stihla jejich nahrávka zapustit
kořínky. Je to taková metalová sví-
zel přítula…
Jana Vrbková +++++
Tak takhle to vypadá, když se vylo-
dí posádka Vikingů a v nepříliš rych-
lém, ale o to rozhodnějším tempu
se nezadržitelně blíží ke skotskému
kostelíku. Atmosféra na desce se dá
krájet a v jistých pasážích se dokonce
blíží k BATHORY nebo tomu nejlepší-
mu od ENSIFERUM. Jsem spokojený,
že se tihle válečníci vrátili z odpočin-
ku, jsem rád za tyhle jejich bojové
marše i za sílu, kterou si zachovali.
EINHERJER ještě nevybojovali svou
poslední bitvu, na Valhalu je zatím
času dost!
Robert Čapek ++++++
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 51
+  +  + SOUNDCHECK +  +  +

RECORDS ce spjaty s leckdy těžko uchopitelným, technicky

mohou působit méně výrazně než ostatní (typicky
„Knocked Out by Tyson“), děje se tak spíše proto,
o kolik jsou některé jiné lepší, než proto, že by
za nic nestály. Rozumná doba okolo čtyřiceti mi-
nut (stáhnout desku na 35, asi by se nic nestalo)
vám dá zažít party, na niž se budete rádi vracet.
Na rozloučenou vám totiž pošlou nostalgický kou-
sek „One of the Fallen Angels“, aby bylo zřejmé, že
pánové vědí, jak se dělá show. Nebudu říkat, že
nahrávka překonává prvotinu, jež má kouzlo doby,
nicméně novinka je skvělým soundtrackem k ve-
čírkům, které již dnes bohužel neexistují.
Tomáš Marek +++++
EMMA RUTH
RUNDLE
On Dark Horses
SARGENT HOUSE – 42:08
ROCK
Milujete introspektivnost a zasmušilost Chelsea
Wolfe, ale máte zrovna chuť na něco méně…
klaustrofobického? Co hledáte, je nová deska
Emmy Ruth Rundle. „On Dark Horses“ není příliš
veselé album, ale je v něm jiskřička optimismu,
díky kterému je nahrávka, postavená na střípcích
komplikované rodinné historie a motivu černých
koňů, podstatně menší depka, než byste čekali.
Ano, jde o temnou hudbu, ale celkově uvolně-
né tempo, příjemně špinavý zvuk kytar a melan-
cholický hlas Emmy Ruth, který mi svojí intonací
bůhvíproč evokuje doby, kdy jsem poslouchala
PLACEBO, jí dodávají nečekanou hřejivost.
„On Dark Horses“ je navíc deska sice kompli-
kovaných, ale univerzálně srozumitelných emo-
cí. Ať už jde o vlnobití „Control“, střípek naděje
v temnotě „Darkhorse“ anebo opatrný mír v duši
„Light Song“, s takovými pocity a náladami je
nadupaným death metalem. Krkolomné pasáže,
neskutečné zvraty a kličky, jsou jen pár součást-
mi agresivitou a brutalitou prošpikovaného mate-
riálu na novince „Molten Giant“. Nevíte, kam dřív
s ušima skočit, by se dalo říct. Jako byste do jed-
noho pytle nacpali ATHEIST, BROKEN HOPE a tře-
ba i CANNIBAL CORPSE či SUFFOCATION. Podob-
ný mix by ve výsledku mohl dát alespoň částeč-
ně odpověď na otázku, čím se EXOCRINE honosí.
Provozují takový hudební labyrint, kde netušíte,
co bude za dalším rohem a jestli tam vůbec ně-
co bude. Přitom všechno v absolutně vysokém
tempu. Není problém ale vystřihnout i krysta-
licky výstřelové kytarové sólo, aby vzápětí přešlo
do nekonečných protichůdných kliček. Člověk se
musí mít stále na pozoru, protože stačí chvilka
nepozornosti a jednota celistvosti se rozpadne
jako domeček z karet. EXOCRINE dokázali všechno
skloubit do naprosto pozoruhodného hudebního
výjevu, který si vás podmaní.
Bob Zelenka ++++++
FLAT EARTH
None For One
DRAKKAR ENTERTAINMENT – 45:46
ROCK
Finsko, dva bývalí členové HIM, někdejší basák
AMORPHIS a melancholický vokál jistého Ant-
toniho Pikkarainena – co z takového mixu může
asi vzniknout? Upřímně – slabší variace na HIM.
Už u druhého songu „Blame“ jsem si říkal, zda
chlapcům nezbyl matroš někde v šuplíku z pro-
dukcí svého bývalého působiště. Pro Villeho Vala
je taková skladba ušitá na míru. Nicméně ani Ant-
toni v ní nezní špatně. V některých plochách Vala
připomene. Zvláště pokud dojde na nižší tóninu.
Tam ale Pikkarainen lehce ztrácí a jeho dominan-
tou jsou o tóninu vyšší rejstříky. Zasněná „Given
Time“ je jak plachtění nad finskou krajinou. Me-
PSYCHO GARAGE
Římské trio FVZZ POPVLI kombinuje garážovou
aroganci STOOGES s psycho grungem raných MUD-
HONEY, krautrockovovým kodrcáním CAN a psy-
chedelií HAWKWIND. Zdá se vám, že taková blázni-
vá kombinace prostě nemůže fungovat? No tak si
pusťte jejich druhé album „Magna Fvzz“ a nejspíš
mi dáte za pravdu, že italská parta opravdu zní ja-
ko někdo, kdo ví, co dělá. Kytara samej fuzz, bicí
jako z plechové krabice, jízlivý vokál ve stylu ka-
čera Donalda a kdesi ve sklepě tupé dunění prask-
lé odpadní roury. Z daného „formátu“ se vymyká
jen poslední skladba „Magna Fvzz“, která se šine
v kodrcavém krautrockovém rytmu, podpíraném
důraznou basovou linkou, nad níž se vznáší roz-
plizlé kytarové cáry jako stará lodní plachta pro-
žraná od molů. Že vám taková kombinace nezní
moc lákavě? No, netvrdím, že FVZZ POPVLI jsou tu
pro každého, ale rozhodně z nich mám pocit, že se
pohybují správným směrem. Ač inspirováni, hledí
spíše kupředu a postupně si utvářejí svůj vlastní
hudební názor, což má svoji nezpochybnitelnou
hodnotu. Jsou schopni expandovat do různých
žánrů a transformovat je svým vlastním, pravda,
trochu pošahaným způsobem do značně originální
formy, která jistě nebude stravitelná pro každého,
ale jsem si jist, že pokud vás alespoň trochu zajímá
a baví rocková evoluce, užijete si s FVZZ POPVLI
opravdu hromadu srandy.
Michal Jakubík +++++
polyrytmické struktury se na albu objevují doce-
la často, což s sebou nese velmi proměnlivé ryt-
my s krkolomnými přechody a častými změnami
tempa. Basák Conen Green a bubeník Raymond
Hearne se tentokrát opravdu vyřádili, stejně ja-
ko kytaristé Richard Henshall a Charlie Griffiths,
jejichž zabijácké riffy jsou zde výrazně tvrdší než
v minulosti. Naopak lyrická „Host“ začíná jazzovou
trubkou a dává vyniknout skvělému vokálu Rosse
Jenningse, stejně jako citlivé práci klávesáka Diega
Tejeidy, a nic na věci nemění ani fakt, že se konec
skladby už opět nese v mnohem důraznějším du-
chu. Matematicky přesná instrumentace, ochota
objevovat a neustále se posouvat dělají z HAKEN
jedinečnou progmetalovou formaci, která své fa-
noušky dokáže neustále překvapovat.
Michal Jakubík +++++
HANK VON HELL
Egomania
CENTURY MEDIA – 35:42
ROCK
Král rocku se vrací z pekla! Po osmi letech
v ústraní se na scénu vrací zpěvák deathpunko-
vých TURBONEGRO Hans Erik Dyvik Husby alias
Hank Von Helvete. Kultovní death-pankáč si umě-
lecky vyšperkoval pseudonym na HANK VON HELL
a přichází zachránit rock’n’roll se svou debutovou
sólovou deskou „Egomania“. A jde o pořádnej ra-
chot, jak ostatně hlásá první singl „Bum to Bum“!
Řízné kytarové riffy a těžkotonážní bicí. Rocková
urputnost a punková zběsilost. Ale hlavně Han-
kův nezaměnitelný hlas a svérázný smysl pro hu-
mor dělají z jeho tvorby ideální volbu pro fandy
veselých partiček, jako jsou třeba TENACIOUS D.
Oblečený do slušivého bílého kvádra s cylindrem
a pomalovaný svým osobitým černobílým make-
upem se Hank prezentuje jako utržený ze řetězu
a vlní svým pivním mozolem do rytmu rock’n’rol-
lu, jako by snad ani nikdy neodešel. Pokud vám

jednoduché se ztotožnit. Zažili jsme je všichni. lancholie hraje všemi výrazy, chvílemi zamrazí,
Emma Ruth Rundle na svém albu prostě hovoří srdce je zkroušené, a přesto vás pohlcuje pocit
člověku z duše... tepla a harmonie. Jakmile vzduch rozčísnou cha-
Jana Vrbková ++++++ rakteristické kytarové riffy v „Cyanide“, jsme opět
pevně nohama na zemi a opět vibruje prostorem
odkaz HIM. Miko Lindström má svůj charakteristic-
ký kytarový rukopis a bylo by nepřirozené, kdyby
ho popíral. Tím pádem je všudypřítomnost HIM
naprosto v pořádku. I když stále nějak neumím
pochopit, proč se slavný spolek rozpustil, když
jeho členové jsou dál schopni tvořit. Houpavou
„None For One“ bych neváhal označit za typic-
kou finskou rockovku, ve které se střídají nálady
a energie. Gas Lipstick mě jako bubeník vždy ba-
vil a nepřestává ani na debutu FLAT EARTH. Jeho
EXOCRINE
práce je opět znamenitá a jindy plochým místům
dodává jiskru a notný rockový hřmot. Kapela se
Molten Giant snaží co nejvíce držet v uzavřeném kruhu – zpěv,
HAKEN
bez něj TURBONEGRO nepřipadali už stejní jako
dřív, můžete zvolat sláva! HANK VON HELL vstal
Vector z mrtvých a svým sólovým debutem „Egomania“
INSIDEOUT MUSIC – 44:41
ukazuje velkýho fakáče na všechny strany, neboť
severskej pekelnej Honza umí pořádně zatopit pod
PROG METAL kotlem! Jde snad o počátek novýho kultu?!
Kamil Dočkal +++++
Londýnští HAKEN se již dávno vymanili z počá-
tečního vlivu DREAM THEATER a od přelomového
alba „Mountain“ patří k nejlepšímu, co scéna na-
bízí. Na novince pokračují v nastoleném trendu
posledních dvou alb, tzn. ve skládání velmi kom-
plikovaných a hráčsky náročných kompozic, což
dokazuje už úvodní strhující otvírák „The Good
Doctor“, ve kterém se věcí v rychlém sledu vystří-
dá tolik, že až na x-tý poslech rozkryjete všechna
jeho skrytá zákoutí. Já si třeba až asi na pátou
dobrou všiml, že tady HAKEN použili i dechovou

UNIQUE LEADER – 34:52
TECHNICAL DEATH METAL
Ač už je takový stav v dnešní době dost na hra-
ně, pořád vás může něco překvapit. Jestli z pozi-
tivní či negativní strany, už záleží na vlastním
posouzení. Já osobně bych se v případě úderky
EXOCRINE ze země galského kohouta přiklonil
k první variantě. Abych byl zcela objektivní, mu-
sel jsem tak trochu zapátrat po prvních dvou al-
bech kapely, protože jsem chtěl mít jakýsi ucele-
ný pohled na novinku „Molten Giant“. Na úvod je
nutné říct, že po prvním poslechu jsem byl hodně
příjemně rozpoložený. Bylo ale i okamžitě jasné, že
album nebude otázka jednoho poslechu, ale hned
několika. Hudební preference sebranky jsou úz-
kytara, basa, bicí – a aranže pomocí dalších stu-
diových mašinek využívá poskrovnu. Album proto
nezní tak nablýskaně a drží si rockovou špinavost
a opravdovost. Na druhou stranu u pomalejších
skladeb, jako je „Blunt“, by nějaký zvukový špek
nebyl na škodu. Pomohl by rozjasnit trochu uta-
haný až nudný dojem. Komu se stýská po HIM, má
tady FLAT EARTH. Skrze veškerou snahu Anttoniho
Pikkarainena je Ville Valo pouze jeden a zbavit se
jeho stínu bude asi nemožné.
David Havlena ++++
FVZZ POPVLI
Magna Fvzz
HEAVY PSYCH SOUNDS – 39:48
sekci. Následující „Puzzle Box“ pokračuje v na-
stoleném trendu a jejím nejzajímavějším prv-
kem je prostřední, trochu psychedelická část, v níž
můžete slyšet elektronické bicí, jež programoval
hostující Peter Jones. Nejambicióznější skladbou
je pak bezpochyby dvanáctiminutová epická in-
strumentálka „Veil“, ve které je trochu cítit vliv
MUSE, s jejich smyslem pro drama a touhou tla-
čit věci až na samou mez. Skladba má několik
poloh, úvodní lyrický klavír a procítěné vokály
vystřídá dramatický nájezd rytmiky, zahuštěný
docela tvrdými kytarovými riffy a ozdobený krásně
melodickým vokálem, s parádní jazzovou mezi-
hrou zhruba v polovině skladby. HAKEN se ten-
tokrát rozhodně nerozpakují do muziky pořádně
opřít, takže např. polyrytmy v „Nil by Mouth“ často
evokují subtilnější variaci na MESHUGGAH. Vůbec
INFESTUS
Thrypsis
DEBEMUR MORTI – 49:25
ATMOSPHERIC BLACK METAL
Jednočlenný německý projekt, který se před
nedávnem přesunul do sousedního Rakouska,
nepatří mezi klasické blackové samotářské here-
ze. INFESTUS byli původně regulérní kapelou, jež
ovšem řízením osudu a vlastní rozháraností uči-
nila z původní trojky jediným členem zakladatele
Andrase. Budiž mu ke cti, že nezvolil jednodušší
cestu položení kapely a bojuje nadále sám. Název
páté desky „Thrypsis“ pochází z medicínského pro-
středí, kde působí také genetik Andras. Napros-

52 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ

to zjednodušeně můžeme použít odborný výraz
v názvu alba ve spojení se zhroucením světa ko-
lem nás, který simuluje destrukci buňky. Hudební
soundtrack, který mizérii doprovází, je patřičně
temný a dominantně blackový. I když občas se
dotýká i klasické hudby („Seed of Agony“) nebo
melancholického doomu („Nights“). Z hudby čpí
znechucení, vyloučení a touha po samotě v lůně
mrazivých alpských hor, které INFESTUS vyhledává
jako úkryt před nemocným světem. Aby se sám
udržel psychicky v rovnováze, mele vlastní ďábel-
skost do hudby, a jde mu to velmi umně. Výborné
pro zimní deprese!
Zdeněk Pospíšil +++++
JOE BONAMASSA
Redemption
MASCOT LABEL GROUP/PROVOGUE – 64:56
BLUES ROCK
Že je Joe Bonamassa workoholik a neskuteč-
ně produktivní muzikant, je myslím obecně zná-
mý fakt, stejně jako, že i zjevná nadprodukce se
nijak netýká kvality jeho hudby. Je opravdu za-
rážející, jak dokáže chrlit jednu výbornou desku
za druhou, aniž by kalup měl na písničky něja-
ký kvalitativní dopad. Vysoký standard si doká-
že držet nejenom u svých alb, ale i u kooperací
s jinými umělci, za všechny zmiňme např. Beth
Hart (Black Coffee) anebo superskupinu BLACK
COUNTRY COMMUNION (BCC IV). Nové album má
být podle Bonamassy velmi rozmanité a dokon-
ce i nejambicióznější ze všech, co vydal: „Prošel
jsem si v životě něčím, s čím jsem netušil, že se
budu muset potýkat. Na albu je to myslím poznat,
je z něj cítit bolest, lítost, její přijetí, ale také ví-
ra, že přichází něco nového. Cítím, že nový ma-
teriál je hlubší, a to jak hudebně, tak i textově.“
Osobně netuším, jaké události má Joe konkrétně
na mysli, ale já podobné pocity z desky nemám.
„Redemption“ mi přijde jako standardně dobré
Bonamassovo album, na kterém můžete obdivo-
vat jeho velmi pestrou kytarovou práci. Možná je
produkčně trochu pestřejší, než je u něj obvyklé,
za což jako většinou může producent Kevin Shir-
ley, který dokonce do studia přivlekl další dva
kytaristy Kennyho Greenberga a Douga Lanciu.
„Vždycky se snažím vymyslet něco nového, tak-
že třeba na minulé desce jsme vynechali klávesy
a místo nich použili dva bubeníky. Tentokrát jsem
po Joeovi chtěl, aby hrál tvrdě, ale přesto zůstal
kreativní, takže jsem přivedl další dva kytaristy,
aby ho inspirovali, a myslím, že výsledek je sen-
zační.“ No, faktem je, že podobně pestrou kytaru
jsem na deskách Bonamassy ještě neslyšel, ovšem
pro běžného posluchače bude celkem složité rozli-
šit, kdo co hraje. Na albu se také objevuje celá řada
dalších zajímavých hostů, např. bubeník Anton Fig,
baskytarista Michael Rhodes, klávesista Reese Wy-
nans nebo doprovodní zpěváci Gary Pinto, Mahalia
Barnes, Jade McRae a Juanita Tippins. Hned úvod-
ní bubenický break v titulní skladbě „Evil Mama“ si
Bonamassa vypůjčil od LED ZEPPELIN, konkrétně
ze skladby „Rock and Roll“, nicméně pokračování
je už zcela jiné. Tam se Bonamassa už drží svého
kopyta, tzn. houpavého bluesrocku s parádní de-
chovou sekcí a ležérním vokálem. Následuje svižné
boogie „King Bee Shakedown“, za nímž duní další
zeppelinovské bicí v „Molly O“, posílené o kytaro-
vou variaci na hlavní téma „Kashmir“, a dokonce
se podobná pasáž ještě jednou mihne i v titulní
„Redemption“. Už jsem si říkal, co s těmi Zeppelí-
ny furt má, ale žádný strach, nejde o hlavní téma
celé desky a Joe se svých vzorů jen velmi zlehka
dotkne a dál už pokračuje svou vlastní cestou.
Výborné je také pomalé blues s nostalgickou pa-
TOP 3
*#8r41(ip(23i+$
r()k25…)2$-
URIAH HEEP
Living the Dream
FRONTIERS – 52:29
HARD ROCK
Sestava: Mick Box – kytara; Phil Lanzon – klávesy; Bernie Shaw – zpěv;
Dave Rimmer – baskytara; Russell Gilbrook – bicí
Produkce: Jay Ruston
Skladby: Grazed By Heaven; Living The Dream; Take Away My Soul;
Knocking At My Door; Rocks In The Road; Waters Flowin’; It’s All Been Said;
Goodbye To Innocence; Falling Under Your Spell; Dreams Of Yesteryear
Nejpárplovější deska Uriášů. Komu tak trochu autobio-
grafická titulka „Living the Dream“ nepřipomíná „Perfect
Strangers“, ať zvedne ruku. Nikdo? Ano, Mick trochu opi-
soval, druzí se přidali. Ale vůbec to kupodivu nevadí.
URIAH HEEP se každou další z posledních několika de-
sek zlepšují, co se týče sedmdesátkové autenticity soun-
du, zcela ignorují jakékoliv trendy, jejich hard rock je pro-
stě ryzí, jakkoliv jsou dvoudekádovou kapelou s ročníky
narození 1947–1968. Největší zásluhu má samozřejmě
poslední mohykán zakladatel, Mick Box, jehož kytara mě
provází bezmála půlstoletí, od doby, kdy se URIAH HEEP
stali v letech 1971–1973 mou nejoblíbenější kapelou.
Druhým pilířem se víc a víc stává Phil Lanzon. Právě jeho
vířivé hammondy dávají zvuku Uriášů mohutnost i pati-
nu, a taky trochu něco lordovského. Nemá sice v ruce ani
hlavě Hensleyho tón a melodickou vynalézavost, nebojím
se napsat genialitu, je ale zručným řemeslníkem. Klobouk
dolů, v současné době je Phil mně nejbližší rockový var-
haník. Stal se taky výhradním Boxovým spoluautorem.
Podle Micka Phil většinou rozvíjí jeho základní nápady,
riffy. Jinými slovy, ze střípků tvoří písničky.
V úžasně gradované „Take Away My Soul“ se UH vyme-
zují vůči zlozvyku sociálních sítí, sdílení krásných intim-
ních zážitků, které se často po rozchodu mění v ničivou
zbraň. „Knocking at My Door“ zní zase trochu do Gilla-
na a spol., téma je opět ryze současné; zdraví, kouření,
přetvářka. „Rock In the Road“ je povedeným pokusem
o rozvitější vícedílnou kompozici. „Rád podporuji mla-
dé muzikanty tím, že koupím jejich CD,“ pravil Mick Box
v rozhovoru k albu. A o takových je „Waters Flowin’“. Len-
nona inspirovaly novinové titulky k „Fixing a Hole“, Micka
Boxe k „It’s All Been Said“, dalšímu rozkošatělému kusu
s kytarovými názvuky na období „Firefly“. Jednou z má-
la skladeb o lásce/vztazích/sexu je spádovka „Goodbye
to Innocence“, nahánějící nedostižnou „Easy Livin’“, další
pak hned následující, cválavá „Falling Under Your Spell“.
LISTOPAD NOVEMBER 2018
+
LIVE: 15. 2. 2019, PRAHA
16. 2. 2019, HLUK
Rozlučková balada „Dreams of Yesteryear“ by mohla být
v podtitulu parádní nové desky URIAH HEEP.
Proč při vší chvále nedám šest? Důvod se jmenuje Ber-
nie Shaw. Nesedí mi, s tím už holt nic nenadělám, i když
na „Living The Dream“ mi „vadil“ nejmíň za celých třicet
let, co je u kapely. Kdo ho má rád, pro něj klidně za šest
anebo za sedm!
Jaromír Merhaut ++++++
Co se změnilo v hudbě „Uriášů“ od roku 1987, kdy jsem
je v Hradci Králové jako mladý cucák viděl na vlastní
a pořádně užaslé uši? Skoro nic, i ten Mike Box vypadá
(skoro) stále stejně. Nové album je prostě další deska
s jejich hard rockem klasického střihu a řekl bych i kla-
sického zvuku. Nejraději na ní mám písně, kdy to pořád-
ně šlape nebo řeže – nejlépe obojí – jako jsou „Rocks In
The Road“ nebo „Take Away My Soul“. Zbytek mi přijde
trochu moc obyčejný a zaměnitelný s jejich dalšími pís-
němi a alby. Ale abych pouze nehaněl: vrcholem alba je
„Falling Under You Spell“, kterou klidně označím za nej-
lepší vypalovačku kapely v tomto století. To započítává
šest alb. No právě…
Robert Čapek ++++
Víte, jak dosáhnout toho, aby i vaše pětadvacátá řa-
dová deska zněla svěže a našlapaně? Inspirujte se ná-
zvem nových URIAH HEEP, protože pokud zapomenete,
že prostřednictvím hudby žijete svůj nejhezčí sen, patříte
do starého železa. Tihle pánové, vedeni kytarovým ne-
storem Mickem Boxem (sedm křížků není žádný věk), si
naštěstí tento dar užívají i letos plnými doušky a čerstvá
výstavní kolekce deseti skladeb netrpí žádnými neduhy.
URIAH HEEP v každé sekundě alba „Living the Dream“
předvádějí, jak i po téměř padesáti letech na scéně hrát
šťavnatý a barvami prosycený hard rock.
Jan Kozák ++++++
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 53
+  +  + SOUNDCHECK +  +  +
RECORDS
tinou „Self-Inflicted Wounds“ nebo „Pick Up the
Pieces“ s bujarým troubením saxofonu a kostrba-
tým tempem, hodně připomínající hudbu Toma
Waitse. Vše zmíněné je jen malý vzorek z jinak
opět velmi vydařeného alba, které je potvrzením,
že ať už se Joe pustí jakýmkoliv směrem, můžete
se bez obav vsadit, že konečným výsledkem ne-
budete zklamáni.
Michal Jakubík +++++
KALIDIA
The Frozen Throne
INNER WOUND – 47:29
FEMALE FRONTED POWER METAL
Vydavatelství Inner Wound se zřejmě snaží vy-
budovat jakési fantasy impérium: minulý měsíc
nové album celtic fantasy metalu od kanadské
zpěvačky Leah („The Quest“), nyní cinematic me-
tal finských DARK SARAН („The Golden Moth“)
a ještě navíc italský power fantasy metal KALIDIA.
První dvě uvedené desky jsou prvotřídní záleži-
tost, potrava pro uši fanoušků na dlouhé týdny.
U druhého alba Toskánců si ale nejsem trvanlivostí
tak jistý. Jejich tradiční postupy nejsou zahrané
nebo produkované nijak zle, materiál je však jen
mírně nadprůměrný. Občas potěší hezká kytaro-
vá vyhrávka nebo zajímavý středomořský nápěv
(„Black Sails“). Jak to tak u podobných kapel bývá,
záleží především na jedné věci: jak vám sedne hlas
vokalistky Nicoletty Rosellini. Bohužel není nijak
výjimečný ani silou, ani svou barvou. Jsou písně,
které jí velmi sednou (balada „Midnight’s Chant“),
další by jiná vokalistka zazpívala jistěji. Je zřejmé,
že Nicolletta na několika místech atakuje hranice
možností svého hrdélka. Ve vyšších rejstřících se
pak malinko bojíte, aby její hlas nepřešel v nějaké
falešné pištění. Nepřejde, ale zkrátka v něm ne-
nalézám žádnou výraznou nadstavbu od slušného
standardu. A tak by se vlastně dalo hodnotit celé
album: slušný standard, nic víc, ale ani nic méně.
Zkrátka solidní deska sympatické kapely, která je
na začátku své dráhy.
Robert Čapek ++++
KARG
Dornenvögel
ART OF PROPAGANDA – 76:00
AMBIENT BLACK METAL
Nejhorší chvíle pro mě při poslechu nového alba
KARG nastala tehdy, když jsem se po hodině ne-
konečných útrap podívala na hodinky a zjistila, že
uplynulo teprve jedenáct minut. A právě skončila
první skladba. Bože.
Začněme pozitivy. Nebude jich moc. „Dornenvö-
gel“ má docela pěkné kytary a obstojné melodie.
A obdivuju jeho odvahu, ke které se ale vrátím až
za chvíli. Určitě bych na desce našla moment ne-
bo dva, kdy se mi líbila, KARG by se ovšem museli
zbavit zbytečného balastu a přehodnotit vokály.
Vím, že srdcervoucí jekot k ambient black metalu
54 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
patří a rozhodně v něm má své místo, ale tady mi
vysloveně ničil jakékoliv potěšení ze zbytku hud-
by. Je hrozný. A pokud nemůžete v žánru postave-
ném na atmosféře a náladě rezonovat s emocemi
interpreta, máte oba problém. Proč totiž ztrácet
čas u otravně uječeného „Dornenvögel“, když jsou
na scéně mnohem zajímavější kapely a desky? Po-
kud ovšem album zrovna nerecenzujete.
A v tu chvíli přichází na řadu ona výše zmiňova-
ná odvaha. Natočit tak nesympatickou desku, jako
je „Dornenvögel“, a mít průměrnou stopáž skladeb
osm minut… chce fakt koule. Promiňte, že za ně
KARG nedokážu aplaudovat.
Jana Vrbková +++
MARK LANEGAN &
DUKE GARWOOD
With Animals
HEAVENLY – 38:06
DARK ROCK
Poslední žijící velký hlas grunge, na který se
kdoví proč neustále zapomíná. Bývalý zpěvák
SCREAMING TREES byl od počátku největším fa-
voritem klubu „27“. Uzavřený introvert, který se
s novináři moc nebaví, jehož sólové desky i kon-
certy bujarým veselím zrovna nehýří a jehož boj
s depresemi a vnitřními démony je dnes už té-
měř legendární. A přesto je temný bard pořád
tady a vydává jednu zajímavou desku za druhou.
Novinka „With Animals“ je Laneganovou druhou
spoluprací s anglickým multiinstrumentalistou
a členem jeho doprovodné kapely Dukem Garwoo-
dem, s nímž natočil v roce 2013 album „Black Pud-
ding“. Novinka je ale výrazně jiná; velmi subtilní
až intimní nahrávka dává vyniknout Laneganovu
hlasu, který často doprovází jen akustická kyta-
ra (jen výjimečně elektrická), občas podbarvená
decentní rytmikou a lo-fi elektronikou. Základem
úspěchu mnoha věcí je správné načasování a v da-
ném ohledu je „With Animals“ naprosto dokona-
lou deskou. Skladby totiž jen zřídka přesahují tři
minuty, což se v úsporné instrumentaci jeví jako
ideální délka. Vše, co by bylo navíc, už zavání jis-
tým rozmělňováním a umělým natahováním, což
má většinou za následek ztrátu posluchačského
zájmu. Nic takového vám tady nehrozí a skladby
končí vždy ve správnou chvíli. Ač může novinka
na první poslech působit docela křehce, oplývá
přímo magicky uhrančivou atmosféru, která vás
doslova přibije do sedačky. Jde o impozantní po-
mník střídmé instrumentaci a dokonalá ukázka
síly hudebního minimalismu, kde Laneganův hlas
působí jako blikající svíčka v temnotě, jako mlž-
ný opar nad horským jezerem. „With Animals“
je deska přesně pro ten prchavý okamžik, kdy
se noc mění v den. Osamělejší než smrt a krás-
nější než láska.
Michal Jakubík ++++++
MARTIN BARRE
Roads Less Travelled
GARAGE RECORDS – 41:29
BLUES/FOLK HARD ROCK
Po dvou letech vychází nová řadovka kytaristy
neodmyslitelně spjatého s JETHRO TULL. Každé
hrábnutí do strun je a asi navždy zůstane u vět-
šiny posluchačů, byť třeba podvědomě, spojeno
s tvorbou progfolkrockové legendy. Barre si je ta-
kového dojmu vědom, a nejspíš i proto koncertně
vždy nezapomene tvorbu kultovní veličiny připo-
menout, ale seznamuje posluchače i se vším, co
ho hudebně formovalo.
„Roads Less Travelled“ navazuje na „Back to Ste-
el“, v určitém hledání vlastního hudebního koutku.
V jedenácti skladbách je kladen velký důraz na at-
mosféru a strukturu písní. Typicky košatá kytarová
Barreova hra je velmi jemná a velmi přesně dotváří
náladu celého alba. Trochu klamání tělem Barre
předvádí v úvodní buggiebeatstomper skladbě
„Lone Wolf“. Asi jediný kousek, který nutí k tanci.
Úžasní Thomson s Toddem drží famózní rytmiku,
na které je radost stavět jak Barreovy kudrlinky,
tak vokální Crispovo frázování. Otvírák jak hrom.
Titulní kousek lemuje krásné kytarové sólo, které
dovede skladbu až do repetitivního finále. K do-
tváření určité jemnosti alba přispívají i vokály Bec-
cy Langsford a Alex Hart ve skladbách „Badcore
Blues“, „You Are an Angel“ a „...And the Band Plays
Only For Me“. Sám Barre jako obvykle využívá jak
elektrickou, tak akustickou kytaru i mandolínu.
Pestrá civilnost celého díla bez okázalostí a jaké-
koliv pompy vrcholí skvělou středověkou instru-
mentálkou „Trinity“.
Z alba je cítit folkovo-středověký nádech s bar-
reovským rukopisem kříženým s jeho současným
vývojovým stadiem. Vznikají tak alba zvláštních
odstínů, nálad, barev, kterými – ať Barre chce či
nechce – se někdy více, jindy méně jako pomy-
slná červená nit táhne tullovský vliv. V případě
„Roads Less Travelled“ je onen vliv spíše větší,
i když výjimka potvrzující pravidlo je schovaná
až na konci v podobě zcela svébytné hudební od-
nože ve skvělé šestiminutové „... And the Band
Plays Only For Me“.
Barre nejen že svůj koutek našel, ale pořádně se
v něm rozkročil, což dává všem milovníkům jeho
tvorby naději: opět za dva roky na shledanou.
Zlatina Jeřábková +++++
OUTER HEAVEN
Realms of
Eternal Decay
RELAPSE – 33:23
DEATH METAL
Američany OUTER HEAVEN bych zařadil mezi
novodobou generaci extrémních kapel, kterým
však učaroval sound jejich dávných předchůdců,
již prošlapávali trnitou cestu v brutální hudbě.
Tento především deathmetalový odér ze starých
dobrých nahrávek, mnohdy již dlouhá desetiletí
zahnívajících, je v muzice OUTER HEAVEN příto-
men na sto dvacet procent a historie se opakuje.
Návrat po spirále ke kořenům je v případě „Realms
of Eternal Decay“ hodně rychlý a nekompromis-
ní. Na debut mladé bandy docela slušný výkon,
vzbuzující u deatherů patřičný respekt. Maximál-
ně chorý growling z nejhlubšího předpeklí je do-
provázen neučesaně obhroublou hradbou smr-
tonosných tónů, servírovanou v rozličně drtivých
tempech. Není ani třeba příliš trénované ucho,
aby na odiv v jednotlivých sonzích vyvstala jasná
inspirace starými pákami, jakými jsou kupříkladu
BOLT THROWER, AUTOPSY, TERRORIZER a mnoho
dalších. Old school rules!
CYKLO +++++
OUTRE
Hollow Earth
DEBEMUR MORTI – 36:41
BLACKENED DEATH METAL
Druhá deska černomilců z Krakova možná ně-
komu hned od počátku připomene slavnější kra-
jany BEHEMOTH. Nekompromisní OUTRE ovšem
takovou nálepku striktně odmítají, stejně jako
umělecky pohrdají hudbou Nergalovy bandy.
Dle svých vlastních slov se snaží jít do hloubky,
zkoumají svět ze všech jeho stran a jako defini-
tivní berou pouze smrt. Death metal je ostatně
na novém albu „Hollow Earth“ zastoupen v mí-
ře opravdu hojné, mocně podpořen brutálním
growlem vokalisty Mateusze Zborowského. V ma-
teriálu na desce, a tvorbě OUTRE celkově, se dají
vystopovat vlivy MGŁA nebo AZARATH, přesto
se snaží mladá kacířská parta jít vlastní cestou.
A používat výmluvné symboly. Obal nové des-
ky zdobí skelet rohatého tvora, který by při tro-
še představivosti mohl běhat po našich lesích.
A přece nemohl, jde totiž o megalocera, prehis-
torického paroháče, který zmizel ze země před
miliony let. OUTRE jeho prostřednictvím chtějí
demonstrovat, že vše na naší matce Zemi je po-
míjivé. Vše žije a jednou zahyne.
Zdeněk Pospíšil +++++
REVOCATION
The Outer Ones
METAL BLADE – 48:25
TECHNICAL DEATH THRASH METAL
Na novinku brutální partičky REVOCATION z Bos-
tonu jsem byl docela hodně zvědavý, neboť před-
chůdce „Great Is Our Sin“ bylo mimořádně vyve-
dené dílo. Bylo tedy otázkou, jak a jestli dokážou
navázat na místo, kde skončili. Musím říct, že na to
chlapi šli od lesa. Jako první zaujme nádherně
zpracovaná obálka alba, která tak trochu před-
připraví mysl a sluchové receptory na následují-
cí řež. Novinka „The Outer Ones“ bez jakýchkoliv
skrupulí nejen navazuje na předchozí počin, ale
posouvá kvalitativní laťku ještě výš. V jejich tech-
nickém podání uhrančivého death/thrash metalu
je cokoliv možné kdykoliv, protože temné uličky
a zkratky, jimiž se kapela hudebně proplétá, na-
bízejí neskutečné možnosti. Krkolomné přechody
se s pravidelností sobě vlastní proplétají s hutnými
a šlapavými pasážemi, kde není nouze ani o ky-
tarové výjezdy do velkých výšin. Nový materiál si
s posluchačem hraje jako kočka s myší. Když če-
káte ostrý marš, objeví se klička a skončíte úplně
někde jinde, než jste očekávali. Přitom tempo je
stále vysoké. Musíte si dávat setsakramentsky po-
zor, kam hudebně „šlapete“. Rozhodně „The Outer
Ones“ neotevře svá stavidla hned naplno. REVOCA-
TION vše dávkují tak, aby se vám zatočila hlava
a nebudete vědět, kde je dole a kde nahoře. Tady
se dá jenom smeknout… a i tak je z onoho ran-
dálu našinec nadále tumpachový…
Bob Zelenka ++++++

ROINE STOLT’S
THE FLOWER KING
Manifesto
of an Alchemist
INSIDEOUT MUSIC – 69:24
PROGRESIVNÍ ROCK
Roine Stolt je letos hodně produktivní – nej-
dřív vydal debutové a podle mě bohužel rozpa-
čité album s projektem/superskupinou THE SEA
WITHIN a teď přichází s deskou „Manifesto of an
Alchemist“ svého sólového projektu ROINE STOLT’S
THE FLOWER KING. No, sólového projektu… Mož-
ná by se nahrávka dala považovat i za další album
THE FLOWER KINGS, protože na ní hrají i jejich další
členové – Jonas Reingold, Hasse Fröberg a Michael
Stolt. Ze zásadních členů THE FLOWER KINGS zde
chybí vlastně jen klávesista Tomas Bodin, který
má velmi vážné problémy se sluchem a hudby se
(doufejme jen dočasně) musel vzdát. Na bicí pak
hraje Marco Minnemman, se kterým se Stolt sešel
už v THE SEA WITHIN.
Poslední album THE FLOWER KINGS „Desola-
tion Road“ byla hodně temná a depresivní zá-
ležitost, na „Manifesto of an Alchemist“ se Stolt
a spol. vrací k tradičnímu, převážně pozitivnímu
zvuku, jaký si s THE FLOWER KINGS obvykle spo-
jujeme. S jednou výjimkou ovšem, kterou je po-
slední skladba „The Spell of Money“. Její přítom-
nost na desce mě proto trochu ruší, jaksi totiž
rozbíjí pocit ucelenosti, který z alba jinak mám.
Samo o sobě nejde o špatnou kompozici, jenom
se nějak nehodí k ostatním. Nejlepší část „Mani-
festo of an Alchemist“ přichází hned na začátku
a tvoří ji tři delší skladby – „Lost America“, „Ze
Pawns“ a „High Road“, všechny v typickém stylu
THE FLOWER KINGS. Z ostatních skladeb mě zau-
jala jemná „Baby Angels“, ve které se Roine Stolt
dopouští pro něj netypického zpěvu. „Manifes-
to of an Alchemist“ je parádní album, kterému
bych rád dal šest hvězd, půlku ale musím strh-
nout za přítomnost „The Spell of Money“, která
mě opravdu ruší.
Jan Doležel ++++++
SHINING
Animal
SPINEFARM – 37:40
POP METAL
Totální šok! Je známo, že norští inovátoři SHI-
NING jsou všehoschopní, avšak tentokrát nevy-
pustili do světa žádnou sofistikovanou artovou
bestii plnou nevyzpytatelných žánrových fúzí
a progresivního muzikantského mistrovství, ale
líbivě roztomilou a pestrobarevnou šelmičku, kte-
rá spokojeně vrní pod kýčovitě narudlými paprsky
podzimních červánků. Kapela tak vypálila rybník
všem náročným posluchačům, kteří se v minulosti
dobrovolně trýznili nad úžasnými avantgardními
hlavolamy nahrávky „Blackjazz“ či se nechali osl-
ňovat kaleidoskopem roztodivných nápadů desek
následujících. Sám kapelník Jørgen Munkeby se
nechal slyšet, že na novince potřeboval učinit ra-
diální změnu stylu a vyzkoušet něco zcela odliš-
ného a vzrušujícího. Zmatené komentáře fanoušků
pod triviálně nadupaným hitovým singlem „Ani-
mal“ na YouTube dokazují, že se jeho šibalský zá-
měr vyvedl na výbornou. Právě vycházející album
je totiž tvor z říše třpytivých odlesků diskokou-
lí a naleštěných rychlých motorek. Zvíře oháklé
do pozlaceného bomberu z výkladních skříní na-
bízejících nejnovější sortiment metrosexuálních
módních výstřelků. Alfa samec okázale se produ-
círující po červeném koberci ve svitu senzace lač-
ných reflektorů. Ty tam jsou freejazzové saxofonní
breaky, chaotické kompoziční struktury či alterna-
tivní umělecké experimenty, na kterých si kapela
vybudovala svoji tvář. Novým skladbám vládnou
chytlavé energické refrény, procítěný, téměř až vtí-
ravě kňouravý vokál, moderní melodické popěvky
jak od metalcorových kapel a hlavně všudypřítom-
né syntezátory. Jejich fialovostříbrné retro rejstří-
ky halí celý komplet germánským industriálním
kouřem, který se chladně vznáší nad nočním živo-
tem osmdesátkového Západního Berlína. SHINING
ve stejnou chvíli sází v podzemním dekadentním
klubu jeden živočišný party hit za druhým. Dokud
na scéně řádí „Animal“, nikdo nejde spát. Na ex-
tázi frčící těla se topí ve vlastním potu, protože
songy mají obrovskou šťávu, drajv a rajc. Až zá-
věrečná elektropopárna „Hole in the Sky“, v níž
si Munkeby střihl romantický duet s roztomile
frázující Linneou Dale, vyklidí sál a odešle vyčer-
paná a podroušená těla k zaslouženému spánku.
Tichý rádiový ploužák pomalu doznívá a člověk si
náhle uvědomí, že opravdový hudební talent se
dokáže se ctí popasovat s jakýmkoliv žánrem bez
ohledu na škatulky.
Ondrowik Šmilauer ++++++
SICK OF IT ALL
Wake the
Sleeping Dragon
CENTURY MEDIA – 33:06
HARDCORE
Co čekat od dvanáctého studiového alba hard-
corových veteránů SICK OF IT ALL? U známé par-
ty si můžete být jistí, že se i ve svých letech stále
dokáže posouvat dále. Poslední album „Last Act
of Definace“ (2014) nebylo vůbec špatné, ale klu-
ci ho novou deskou jednoduše zašlapali do země.
Sedmnáct bombastických skladeb, ve své minu-
táži opravdu „krátkých“ vypalovaček, které musí
chytit za srdíčko a strhnout do kotle. Bombastic-
ké refrény, které se vám ihned zabydlí v mozku
a zůstanou tam až do dob, kdy si je začne k sobě
tahat pan Skleróza. Do takové chvilky snad máme
všichni ještě daleko, takže si umění S.O.I.A. bude-
me moci užívat plnými doušky. Je až s podivem,
co všechno stihnou tihle borci vměstnat do jedné
skladby. Nechybí zde ryzí hardcore, punk, ale ani
metalcorovější houpačky, kterých se kluci vždy
trochu stranili. Vše je báječně podtrženo new-
yorským střihem. Chvílemi mám pocit, že poslou-
chám nějakou mladou kapelu, která chce prvním
albem zbořit svět. Roky dřiny, cestování v dodáv-
kách, ale hlavně zkušenost a oddanost z jejich
muziky doslova prýští. Najdete zde opravdu vše,
co potřebujete k báječnému HC pokrmu. S klidem
bych album nazval novodobou učebnicí hardcoru.
Stane se, že během let zaběhané HC kapely trochu
vyhoří, na album schrastí dva tutové hity a zbytek
je vata. V žádném případě situace pro „sikovky“,
jako kleště podobného jména vás sevřou a nepus-
tí. Nutno dodat, že s vokály tu a tam vypomáhali
TOP 4
2,$x* - +.54
UNLEASHED
The Hunt for White Christ
NAPALM RECORDS – 41:39
DEATH METAL
Sestava: Johnny Hedlund – vokál, baskytara; Anders Schultz – bicí;
Tomas Olsson – kytara; Fredrik Folkare – kytara
Studio: Chrome Studios; Stockholm; Švédsko
Skladby: Lead Us into War; You Will Fall; Stand Your Ground; Gram; Terror
Christ; They Rape the Land; The City of Jorsala Shall Fall; The Hunt for
White Christ; Vidaurgelmthul; By the Western Wall; Open to All the World
Deathmetaloví nestoři, hudební
dobyvatelé a nadšení uzurpátoři va-
ší pozornosti a hudebního vnímá-
ní jsou zpět v plné zbroji. Tentokrát
si UNLEASHED připravili novinkový
materiál „The Hunt for White Christ“,
kde nám nezbývá než se k nim při-
dat a jít na lov. Zmíněná varianta se
jeví jako nejschůdnější, protože je
lepší být lovec než koukat na namí-
řenou zbraň z pozice lovené zvěře.
Vikingští veteráni se s ničím nepá-
rají a řežou to hlava nehlava od sa-
mého počátku. „Lead Us into War“,
„You Will Fall“ nedají vydechnout.
Tep lovené zvěře je na maximu. Ak-
ce ale pokračuje nemilosrdně dál,
i když „Stand Your Ground“ vybízí
k menšímu oddechu. Zdání ale mů-
že klamat a nemilosrdné nahánění
může vmžiku nabrat ještě vyšší grá-
dy. UNLEASHED dokazují, že zrají ja-
ko dobře uleželé tvargle. Kdo čekal,
že přijdou s nějakou výraznější změ-
nou, toho asi zklamou. Na druhou
stranu ale svůj útočný death metal
dovedli k obrazu svému a prakticky
ihned je jasné, kdo hrábnul do strun.
Je fajn, když si kapela dokáže udr-
žet svůj status. Navíc dokazují, že
nejsou jenom zběsilí naháněči, ale
zvládnou i temné vyhrávky s umně
vloženými melodiemi, při kterých
vám běhá mráz po zádech. Třeba
skladba „Gram“ je dobrým příkla-
dem. Povětšinu času jde o „klasiku“,
LISTOPAD NOVEMBER 2018
+
kde si hodně vyhrají s riffy a uhran-
čivými refrény. Johnny Hedlund je
dokonalý vypravěč dávno zašlých
příběhů. Jeho schopnost vtáhnout
vás do děje nabrala hodně na síle.
Ani zbytek ansámblu v ničem neza-
ostává a například v „Terror Christ“
přijde kytarové sólo, které dokona-
le posluchače uzemní. Umně slože-
ný materiál na „The Hunt for White
Christ“ svojí nesmírnou dynamikou
a sílou dokáže divy. Nemluvě o ener-
gii, jaká se valí z repráků. Prostě kla-
sika unikátního ražení.
Bob Zelenka ++++++
Podzim měl zatím v našich kon-
činách podobu druhé poloviny lé-
ta, což jednoho zmátlo. Mně ovšem
zmatená příroda udělala celkem
radost. Absentující chlad a vichři-
ci jsem si příjemně dávkoval skrze
sluchovody. Kupříkladu poslechem
nového kotouče UNLEASHED. A se-
verský závan mě pohltil vcukuletu.
Namáhavého lovu nebylo potřeba.
Veteráni a nestoři stockholmské
deathmetalové školy trefili svou tři-
náctou řadovkou přímo na komoru.
Fajnšmekr nad jejich novou fošnou
plesá a zvědavec se dává do zběsi-
lého tance. Agresivní, podladěný,
ofenzivní smrtokov často na albu do-
provází temnota nebo naopak me-
lodická kytarová masírka, dávkova-
ná přesně podle honebního plánu
UNLEASHED. Bělostný Ježíšku, třes
se, neunikneš!
Zdeněk Pospíšil +++++
Jak prosté, milý Watsone. Slyším
poctivý death metal, vidím, jak pěk-
ný bude mít mosh pit, dávám čtyři
body. Proč ne víc? Protože samu sebe
v kotli u „The Hunt For White Christ“
nevidím. Ale to nevadí. Jelikož se no-
vá deska UNLEASHED probojovala
do první pětky bodování, nával pod
pódiem bude velký i tak.
Jana Vrbková ++++
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 55
+  +  + SOUNDCHECK +  +  +

RECORDS Jejich debutové EP „Heavier than Metal“, po-

The Endless Road Její text se zabývá fenoménem „proxy wars“, tedy

dva hosté, kteří dodali onu jinačí příchuť, abyste se

uřvaného vokálu Loua Kollera zase nepřejedli: Tim
McIlrath (RISE AGAINST) a Chuck Ragan (HOT WA-
TER MUSIC). Mix provedl opět bezchybný dánský
mág Tue Madsen, takže se můžete kochat. Nutno
dodat, že kapela zvukově nikdy „pouze“ jednou ky-
tarou netrpěla, protože Pete Koller je fakt bourák.
Nemá cenu vypisovat a pitvat sedmnáct skladeb.
Album vás dostane samo. Recenzi berte jako lehký
HC štulec, abyste věděli, do čeho jdete.
Vláďa Třískala ++++++
tažmo následující dlouhohrající prvotina „Head öf
the Pack“ byly pro současnou vlnu nových heavy-
metalových kapel stěžejními kameny. SKULL FIST
vsadili na klasickou heavymetalovou rovnici, v níž
se v pozici sčítanců objevovaly kapely jako OB-
SESSION, TOKYO BLADE, GRIM REAPER nebo RIOT,
a proto se nikdo nemohl divit, že za rovnítkem
často vycházelo stoprocentní maximum. Rozjetí
SKULL FIST spáchali v roce 2014 dvojku „Chasing
the Dream“, která rovněž nemohla heavymetalové
fans zklamat, a pak nastalo ticho po pěšině (více
v rozhovoru, který chystáme). Letos však Kanaďané
(poprvé v historii se stálým bubeníkem) konečně
šturmují prostřednictvím třetí řadovky „Way of the
Road“ a ony heavymetalové drátky z osmdesátých
let minulého století začínají opět silně vibrovat.
Čtveřice v čele se Zachem Slaughterem se s ničím
nemaže, skladby mají přirozený švih a tah, k če-
muž dopomáhají perfektní sóla (bezděky mi vy-
tanula na mysli jediná deska projektu M.A.R.S. –
„Project: Driver“). SKULL FIST znovu nevynalézají
kolo, spíše hledí, aby se ono kolo pořádně roztočilo
a s ním i hlavy headbangers v prvních řadách pod
Turns Dark
TEE PEE – 43:57
DOOM
Faktem je, že bývalý zpěvák TROUBLE Eric Wag-
ner měl vždycky jeden z nejlepších hlasů v žánru.
Jeho nostalgický a lehce zasmušilý vokál parád-
ně pasoval do temného dunění kapely, i když se
časem posunula od doomu k rockovějšímu proje-
vu. I tam dokázal být jejich hlavním poznávacím
znamením. V roce 2008 se jejich cesty ale – zdá
se – definitivně rozešly a Eric založil „konkurenč-
ní“ THE SKULL (podle druhého alba TROUBLE),
kde se sešel s bývalými hráči z TROUBLE, kon-
krétně s basákem Ronem Holznerem a bubení-
kem Jeffem „Oly“ Olsonem. Přibrali kytaristu Mi-
chaela Carpentera a v roce 2014 (už s kytaristou
Lotharem Kellerem) vydali debut „For Those Which
Are Sleep“, navazující na starou tvorbu TROUBLE.
Po následně trochu neurovnané existenci, kdy
členové odcházeli a zase se vraceli, se nyní THE
SKULL konsolidovali a s novým bubeníkem Bria-
„válek v zastoupení“, v nichž se na území třetího
státu střetávají velmoci; takže jde vlastně o další
z progresivních protestsongů Andyho Tillisona.
Po „Proxy“ následuje instrumentálka „The Melting
Andalusian Skies“, podle promo materiálů „středo-
mořská fusion“ odkazující na Chicka Coreu. Ve tře-
tí skladbě „A Case of Misplaced Optimism“ se THE
TANGENT prý pokusili najít chybějící článek mezi
tvorbou PORCUPINE TREE a JAMIROQUAI. Přirov-
nání zní trochu podivně, ale po poslechu musíte
uznat, že v podstatě nelhali. Následuje další čtvrt-
hodinová kompozice „The Adulthood Lie“ a na-
konec skladba „Supper’s Off“, která poprvé vyšla
na desce „L’étagere Du Travail“, což bylo „doplňko-
vé“ album k nahrávce „Le Sacre Du Travail“. „Proxy“
se asi nezařadí mezi nejlepší desky THE TANGENT,
dílo je ale i tak solidní a za poslech stojící.
Jan Doležel +++++

SIRENIA pódiem. „Way of the Road“ je k takové pohybové

Arcane Astral Aeons
NAPALM RECORDS – 55:12
SYMFONIC METAL
Co dělá Morten Veland v přestávkách mezi kon-
certy svého turné? Píše písně na novou desku.
Nelení, komponuje, múzy ho líbají, a každé dva
roky je z jeho kreativity nové album. A je nutné
podotknout, že každá z devíti kolekcí byla a je
kvalitní, ať už s jakoukoliv zpěvačkou nebo v ja-
kémkoliv stylu. Někteří fanoušci mají rádi spíše
melodické, až popmetalové popěvky, jiní prefe-
rují jeho „tristania style“ (nebo lépe řečeno „old
Veland style“) a další věří v nějakou kreativní
kombinaci obou pojetí – jako na předchozím albu
„Dim Days of Dolor“. A právě k novince přistupo-
val Morten stejně jako k „DDoD“: točil ve stejných
studiích (u sebe doma v Audio Avenue Studios
v Rogalandu a v Sound Suite Studios v Marseille).
Právě odtud pochází druhý člen SIRENIE, zpěvač-
ka Emmanuelle Zoldan, pro kterou jde o druhý
počin v roli hlavní vokalistky. Ale i když desku
míchal opět Jacob Hansen a cover vytvořil znovu
Gyula Havancsák, album není stejné jako před-
chůdce. Ukazuje mnohem více líbivou, písničko-
vou, přímočařejší a přístupnější tvář. Jde o návrat
do minulosti, ovšem ke třetí desce „Nine Desti-
nies and a Downfall“, která podobně překypova-
la líbivými hity. Rozhodně jde stále o Velandovu
SIRENII, tedy je tu dostatek sborů, prvotřídního
murmuru, kreativních nápadů a zajímavých pě-
veckých hostů (Yannis Papadopoulos z BEAST IN
BLACK a starý známý Østen Bergøy z TRISTANIE).
Mikrofon však patří především Emmanuelle, nej-
spíše nejlepší z historického pětilístku zpěvaček
SIRENIE! Její přednes pozdvihne i několik jen prů-
měrných pasáží a podpoří ty výjimečné. Takže tu
máme další výtečné album SIRENIE, hodně dy-
aktivitě více než příhodnou pobídkou.
Jan Kozák +++++
STRIKER
Play to Win
RECORD BREAKING RECORDS – 41:17
HEAVY/POWER METAL
Kanadské bandě jsem věřil, i když se po svém
třetím albu dostala do určitých existenčních pro-
blémů. STRIKER slabší etapa nesrazila na kolena,
naopak. Zorganizovali si chod kapely absolutně
podle svých představ a ve vlastní režii vydávaná
alba je postupně vracela na pozice, které si vy-
dobyli především deskou „Armed to the Teeth“.
Sice takřka úplně opustili speedmetalovou část
své tvorby, ale nahradili ji tradičními heavyme-
talovými riffy a ruku v ruce s daným vývojem se
jim krůček po krůčku dařilo propracovávat svou
powermetalovou tvář, až se progres na letošním
„Play to Win“ dostal na prozatímní maximum.
Jestliže jsem tedy u dvou předchůdců měl přece
jen jistý pocit nedodělku, v roce 2018 jsou STRI-
KER takříkajíc opět komplet. Deska je dotažená
do sebemenšího detailu, nechybí jí průraznost,
ale zároveň přináší i velkou porci melodií, které
vás u nahrávky zaháčkují na více než jen jeden po-
slech. V neposlední ředě se edmontonským meta-
nem Dixonem (ex-CATHEDRAL) a dvěma kytaristy
Robem Wrongem (WITCH MOUNTAIN) a Lotharem
Kellerem, který kromě THE SKULL působí i v DIVI-
NITY COMPROMISED a SACRED DAWN, jsou zpět
s novým albem a zdá se silnější než kdy dřív. Mu-
sím se přiznat, že mě novinka „The Endless Road
Turns Dark“ zpočátku příliš neoslovila a přišla mi
jako trochu nevýrazná kolekce zachmuřeného TREAT
doom metalu od starých harcovníků, co sice mají Tunguska
všechno zmáknuté, ale jinak se většinou už jen FRONTIERS – 52:24
opakují. Velká chyba! Vše výše uvedené sice platí,
ale opakovaný poslech postupně odhaluje hráč- HARD ROCK
skou zkušenost, která dodává nahrávce na síle.
Další letitá kapela ze Švédska, ve stínu EUROPE
Chlápci mají prostě doom v krvi a přesně vědí,
stojící TREAT znovu otevřeli krám v roce 2006, poté
jak má znít, aby se výsledek k dokonalosti as-
co si v osmdesátých letech deskou „The Pleasure
poň maximálně blížil. Wagner zní pořád naprosto
Principle“ (1985) zajistili opravdu mezinárodní
skvěle a podle hlasu byste mu blížící se šedesátku
pozornost, na kterou však nebyli schopni navá-
tutově nehádali. Riffy i sóla obou kytaristů si tady
zat ani tehdy, když zpěváka Roberta Ernlunda
nepřekážejí, naopak pracují ve vzácné shodě a ku
nahradil Mats Levén (dnes u CANDLEMASS), jenž
prospěchu celku. Briana Dixona jistě nikdo nemu-
tehdy přestoupil ze SWEDISH EROTICA. Po re-
sel učit, jak mají správně znít doommetalové bicí,
unionu se povedlo natočit v roce 2010 nahrávku
a basa Rona Holznera je kapitola sama pro sebe.
„Coup de Grace“ a najde se nemálo fandů, kte-
Takže vlastně ani není žádným překvapením, že
ří ji označí za nejlepší album skupiny v historii.
celá deska zní tak neskutečně skvěle! Nenech-
Na „Grace in Graceland“ (2016) také moc plivačů
te se tedy jako já odradit počátečním vlažným
nenajdete, nicméně v přímém srovnání s „Coup
dojmem a dejte nahrávce šanci... odměnou vám
de Grace“ zkrátka není tak silná. A novinku bych
bude skvělé doommetalové album, jako stvořené
vložil někam mezi zmíněné desky. Nic vás nemůže
pro nadcházející podzimní dny.
překvapit, TREAT hrají pořád stejně, a pořád máte
Michal Jakubík ++++++
problém se splýváním songů, což je způsobeno
hlasem Erlunda, jenž zkrátka není tak výrazný
a egoistický, aby upoutal sám o sobě, což je však
typický problém melodicrockových skupin, a TREAT
se takové nevýhody popravdě nikdy nezbaví. Pře-
sto je třeba říct, že songwriting je výborný, stejně
jako gradace skladeb a jejich instrumentální pro-
vedení. Vy, kdož máte rádi zkratky, si poslechně-
te první a poslední song, dostanete to nejlepší
a ve zbytku záleží na vás, zda pokoj vyplníte mu-
zikou TREAT, tichem, nebo nějakým slabomyslným
rádiovým diskžokejem, byť je největší šance, že

namické, rychlé a vrcholně melodické a opravdu
z něj nelze být zklamaný. A my, „tristania style“
fandové, si prostě jen počkáme, až se kyvadlo
zase přehoupne.
Robert Čapek ++++++
SKULL FIST
lérům podařilo na „Play to Win“ napráskat velkou
porci jejich koncertního nasazení, pocit plnokrev-
nosti a „živosti“ opět staví novinku nad předchozí
dva počiny. STRIKER si šli urputně za svým sou-
kromým vítězstvím, až jeho dosažením udělali
dobrou službu celému powermetalovému žánru.
Teď už mohou začít těžit na územích, která se jim
v roce 2014 neplánovaně vzdálila.
Jan Kozák +++++
THE TANGENT
u TREAT se nezcvoknete. Zde není nutné vysvětlo-
vat, co jsou TREAT zač, pouze je třeba zmínit, že si
Proxy stále drží laťku a kdo má rád jejich melodický hard
rock, je bude (opět) vynášet do nebes. My ostatní
INSIDEOUT MUSIC – 57:11
v poklidu dokončíme poslech a nahrávku uložíme
PROGRESIVNÍ ROCK do šuplíku pro desky, o nichž sice víme, že mají
svou kvalitu, ale už se k nim nevrátíme.
THE TANGENT si tentokrát s novou deskou po-
Tomáš Marek ++++
spíšili a vydávají ji jen rok po předchozí „The Slow
Rust of Forgotten Machinery“. „Proxy“ je v dis-
kografii skupiny v jednom ohledu výjimečná –
vznikla jako skutečné kolektivní dílo, protože byla
napsána a nahrána během společného turné THE
TANGENT a KARMAKANIC v letošním a minulém
roce. Při nahrávání předchozích alb se celá kape-
la málokdy sešla.
Dá se říct, že THE TANGENT nahráli v podstatě
svou typickou desku. Takže tady máme spous-

Way of the Road

tu kláves, rytmické vychytávky, emotivní vokály

UNCLE ACID &

Andyho Tillisona, saxofon a flétnu Thea Travise
NOISEART – 35:32 a bezstarostné mísení stylů od klasického progu

THE SKULL THE DEADBEATS

HEAVY METAL
a Canterbury scene po hard rock. Na „Proxy“ je pět
skladeb, přičemž první je titulní a taky nejdelší.

56 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ

Wasteland
RISE ABOVE – 47:33
PSYCHO GARAGE DOOM
Původně totálně undergroundovou forma-
ci UNCLE ACID & THE DEADBEATS založil v roce
2009 v anglické Cambridgi zpěvák a kytarista Ke-
vin Starrs a první dvě desky si kapela vydala vlast-
ním nákladem sto kusů pouze na CD-R kopiích.
Teprve když si je v roce 2011 vzal pod křídla svého
labelu RISE ABOVE Lee Doriana (CATHEDRAL), vy-
šla znovu i na LP a CD. Např. druhé album „Blood
Lust“ nahrávali u kámoše v garáži, aby se po jeho
realizaci vyčerpaně rozpadli, takže zbyl jen Starrs
a bubeník Red. Od počátku byli totální retro a je-
jich zájem sahal až do druhé poloviny 60. let, při-
čemž se soustředili spíše na temnou stránku hnutí
hippies a „Flower Power“. Drogové excesy, řádění
Hells Angels na festivalu v Altamontu, Mansono-
va vyvražďovačka a další tehdejší lapálie je při-
tahovaly jako magnet a inspiraci hledali u všech
tehdejších kapel, které si heslo „Peace and Love“
vyložily po svém (BLACK SABBATH, ALICE COOPER,
STOOGES, MC5 apod.). Jejich páté album „Waste-
land“ je pořád docela těžký, psychedelický rock
s garážovým drajvem, opepřený okultním pun-
kovým nihilismem, ovšem tentokrát přece jen
posluchačsky o něco přijatelnější než dřív. I podle
Starrse je „Wasteland“ nejmelodičtějším počinem
z dosud vydaných, což samozřejmě berte s velkou
rezervou. Faktem ale je, že tato snaha propůjču-
je některým skladbám jistou „chytlavost“, což je
vlastnost, kterou byste v jejich hudbě dříve spíše
nehledali. Důkazem budiž parádní otvírák „I See
Through You“, který se vám ihned zavrtá pod kůži,
nebo výborná balada „Wasteland“, která sice ne-
zapře vliv BLACK SABBATH, ale snad i právě proto
tak skvěle funguje. Nejde ale jen o pouhý plagiát,
UNCLE ACID šlo evidentně vždy o vlastní pohled
na věc, o čemž ostatně svědčí důraznější druhá
polovina skladby, s parádně rozplizlým kytaro-
vým sólem. Desku produkoval Geoff Neal (NINE
INCH NAILS, MOTÖRHEAD) a nahrávalo se maxi-
málně „živě“ v legendárním studiu Sunset Sound
v Los Angeles, což v praxi znamenalo, že kapela
hrála v jedné místnosti a všechno, co z ní lezlo,
šlo rovnou na záznam. Je sice trochu na hlavu při
dnešních studiových možnostech chtít, aby tvoje
kapela zněla jako z plastového hrnku, ale když si
dáte trochu práce s pochopením celého konceptu
UNCLE ACID & THE DEADBEATS, dává i taková ptá-
kovina docela smysl. Zlovolné síly jsou opět v po-
hybu, a přestože UNCLE ACID stále existují ve svém
vlastním hudebním vesmíru, je „Wasteland“ jejich
dosud nejsilnějším výbuchem kreativity.
Michal Jakubík ++++++
VOLA
Applause
of a Distant Crowd
MASCOT RECORDS – 42:40
PROGRESIVNÍ ROCK/METAL
Dánové VOLA vydávají druhé album, nástupce
debutu „Inmazes“, na kterém pokračují v kombino-
vání progresivního přístupu ve stylu sedmdesátých
let s elektronikou, industriálem a metalem. Tak
mě napadá, že by se možná s lehkou nadsázkou
dali přirovnat k PAIN, kteří také do metalu vklá-
dají prvky elektroniky (i když v jejich případě bez
progresivních elementů).
Vydání „Inmazes“ bylo pro VOLA přelomová udá-
lost, album získávalo skvělé recenze, kapela popr-
vé ve větší míře koncertovala (a odjela turné jako
předkapela KATATONIA) a na druhou desku jsme
čekali s napětím. „Applause of a Distant Crowd“ je
stejně jako její předchůdce koncepční album, kte-
ré se tentokrát věnuje aktuálnímu vývoji mezilid-
ských vztahů a vlivu sociálních sítí na ně. Hudebně
je novinka kontrastnější než debut – jemné pasáže
jsou jemnější, tvrdé tvrdší a razantnější. Navzdo-
ry přiznané inspiraci sedmdesátými lety zní deska
velmi moderně, dá se na ní slyšet i vliv KATATONIA
– což vzhledem ke zmíněnému společnému turné
nebude náhoda. Dalšími vlivy jsou třeba ANUBIS
GATE, djentové kapely jako celek, i COLDPLAY mů-
žete místy zaslechnout. Celé se album poslouchá
moc dobře a melodie jsou správně nakažlivé, ne
však vlezlé. Deska roku se sice nezrodila, vyplatí se
jí ale věnovat trochu poslechového času.
Jan Doležel +++++
WITHERFALL
A Prelude to Sorrow
CENTURY MEDIA – 56:31
HEAVY/PROGRESSIVE METAL
Losangeleská pětka patří mezi nejzajímavější
čerstvé spolky metalového exportu ze zámoří.
V první řadě proto, že WITHERFALL se nespoko-
jí s jedním uměleckým prostředkem a staví svou
hudbu z různě tvarovaných kostek. Při poslechu
novinky „A Prelude to Sorrow“ na člověka baf-
nou hned ve druhé superdlouhé skladbě „We Are
Nothing“, která toho navzdory svému názvu na-
bídne přehršel. Disharmonie či ozvěny metalco-
ru, dvojšlapkové laviny, aby je po chvíli vystřídal
klasický hard rock. Potom už nikoho nepřekva-
pí, že další skladba „Moment of Silence“ doručí
groove metal s blast beaty, progové vinutí s čistým
vokálem a čert ví, co ještě. Máte pocit, že se v LA
vaří guláš? Bublá na plotně, bublá, ale WITHER-
FALL ho táhnou s absolutní lehkostí, která jejich
muziku činí na rozdíl od jiných experimentátorů
dobrou, ba kvalitní. Paletu nálad rozšiřuje kupří-
kladu „Maridian’s Visitation“, charakterizovaná
akustickou kytarou, intimními sbory a umělec-
kým pábením. V „Ode to Despair“ vyskočí progo-
vá nálada, oddělená metalovými průřezy. Na koho
by lidskosti bylo příliš, tomu „The Call“ nabídne
kosmický, chladně syntetický úvod. Předposled-
ní kláda „Vintage“ už příliš nic neřeší a servíruje
heavymetalový dusot, který dokazuje, že WITHER-
FALL jsou fandové žánru, ale cosi je pudí mohutně
experimentovat. Jde jim to k duhu.
Zdeněk Pospíšil +++++
WOLFHEART
Constellation of the
Black Light
NAPALM – 41:54
MELODICKÝ DEATH/BLACK/DOOM
Když mi v batohu z omylem nedovřeného a ne-
vypnutého notebooku začala na ulici hrát nová
deska finských WOLFHEART v ranní říjnové mlze
cestou do práce, byl to ten správný okamžik a těž-
ko si v danou chvíli představit lepší soundtrack.
Finové zkrátka ve své hudbě teskno a pošmourno
TOP 5
ZNOVUZROZENÝ
SPACEMAN
ACE FREHLEY
Spaceman
EONE/SPV – 37:03
HARD ROCK
Sestava: Ace Frehley – kytara, zpěv, baskytara; Gene Simmons –
baskytara (1), zpěv (1); Scot Coogan – bicí; Matt Star – bicí; Anton Fig –
bicí; Alex Salzman – baskytara
Produkce: Ace Frehley
Skladby: Without You I’m Nothing; Rockin’ With the Boys; Your Wish
Is My Command; Bronx Boy; Pursuit Of Rock and Roll; I Wanna Go
Back; Mission To Mars; Off My Back; Quantum Flux
Ace Frehley dvanáct let abstinuje
a jde mu to sakra k duhu. Nejenom
že vypadá líp než před čtvrtstole-
tím, ale skládá, nahrává a vystupu-
je v obdivuhodné autorské a muzi-
kantské formě.
A nejenom název novinky, „Spa-
ceman“, odkazuje na KISS. S úvodní
šťavnatou peckou „Without You I’m
Nothing“ mu autorsky i baskytarou
vypomohl Gene Simmons a hale-
kačku „Rockin’ With the Boys“ Ace
napsal v sedmdesátých letech ja-
ko reflexi na KISS turné. „Your Wish
Is My Command“ je druhým erbov-
ním kouskem z dílny Frehley/Sim-
mons, basu ale drtí Alex Salzman,
též spoluproducent desky. Jinak si
až na bicí hráčsky obstaral Ace Freh-
ley celou desku sám. Úderná „Bronx
Boy“ odkazuje na neradostnou do-
bu dospívání, kdy byl členem gan-
gu Ducky Boys. Odlehčená zpěvná
rádiovka „I Wanna Go Back“ nás pře-
nese do osmdesátek, kdy podobný
načančaný rockový sound kraloval
éteru. Bylo by divné, kdyby se Spa-
ceman aspoň jednou nevydal na ně-
jakou planetu a nepředvedl přitom
trochu toho kosmického kytarové-
ho kouzlení – „Mission to Mars“. Jed-
noduchou „Off My Back“ vyzdobil
Frehley dalším parádním sólíčkem.
A na závěr instrumentální výlet coby
malé překvapení, Ace se v „Quantum
Flux“ pohybuje na území, kde byste
jej nehledali, stal se z něj progressor.
Gruntovní deska.
Jaromír Merhaut +++++
Není to špatné, Ace si pořád drží
slušný standard a řemeslně odvádí
LISTOPAD NOVEMBER 2018
+
dobrou práci. Tedy co se týče kytar
a zpěvu. Bicí jsou na můj vkus hod-
ně laciné. Fanoušci KISS samozřej-
mě hned familiárně k albu přilnou,
protože Frehleyho osobitý rukopis je
nesmazatelný. Postrádám ale energii
a jiskru. Je to album plné fajn písni-
ček, které si umím představit jako
podkres na nějaké letní party. Ace
má dnes tu nevýhodu, že obdob-
ných umělců jsou kolem stovky a řa-
da z nich natočila lepší album než
„Spaceman“. Takhle mám pocit, že
tahle deska je jednou z mnoha.
David Havlena ++++
Když vydal Ace, jedna ze skuteč-
ných ikon rockové kytary a šíle-
ný chlápek, jenž půl života zasvětil
chlastu a drogám, předchůdce le-
tošní novinky, desku „Space Invader“
(2014), měl jsem rázem jasno o albu
roku, neboť tehdy zkrátka nic lepšího
nevyšlo. No a budu mít co dělat (ne-
bo spíš ostatní), aby se zde historie
neopakovala. Autentický Ace, zce-
la svojský a bezstarostný, pálí jeden
nařachlý riff za druhým, zpívá tak, že
okamžitě víte, kdo stojí za mikrofo-
nem, a je vám jasné, že v danou chví-
li si nic lepšího ze svého přehrávače
pustit nemůžete. Ace je neskuteč-
ný originál a pravdu měl Gene Sim-
mons, který mimochodem pomohl
s titulkou „Without You I’m Nothing“
a „Your Wish Is My Command“, když
jej označil za skutečného génia, který
však nikdy neměl dost ctižádosti, aby
svůj neuvěřitelný talent proměnil
v daleko větší úspěch. Po poslechu
Ace vás opravdu nenapadne pustit
si sólovku Paula Stanleyho, přitom
všechna čest za hudbu, kterou složil.
Ace budete poslouchat rovněž radě-
ji než samotného Genea Simmonse.
Zde se totiž pozná, komu skutečně
sudičky nadělily umění, a kdo si ho
těžce vydřel, byť s mnohem větším
úspěchem. Odkaz KISS pro hudební
scénu zůstane navždy nezpochybni-
telný, a se vší úctou ke všem dalším
kytaristům, do KISS patří právě Freh-
ley. Je však nenávratně pryč, přes-
to vám bude okamžitě jasné, kdo je
skutečný Spaceman.
Tomáš Marek ++++++
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 57
+  +  + SOUNDCHECK +  +  +
RECORDS
mají zakódované, ať dělají, co dělají, a právě v po-
dobných momentech dokážou perfektně vystih-
nout atmosféru. Něco jiného je ovšem decentně
zastřená kulisa dotvářející chvilkovou náladu a ně-
co jiného soustředěný poslech se sluchátky.
Multitalent Tuomas Saukkonen přichází
s „Constellation of the Black Light“ poměrně zá-
hy po předchozí desce „Tyhjyys“. Jako by v něm
dřímal věčný neklid a přetlak, který nějak musí
ven. A jak jinak než hudbou, zejména když jste
introvertní Fin. Tentokrát v duchu „ještě dál, výš,
rychleji, hlasitěji, pestřeji...“ (doplňte si dle libos-
ti). Novinka působí rozmáchlým až megaloman-
ským dojmem – hned úvodní skladba přesahuje
deseti minut a nejen do ní se kapela snaží natlačit
co nejvíc nápadů a stylů. Mám rád, když muzika
není monotónní, když se pořád něco děje a když je
žánrově rozkročená, ale přiznám se, že na recenzo-
vané desce všechno funguje tak napůl.
WOLFHEART určitě patří ke kapelám, jež do-
kážou inteligentně zfúzovat všechny možné tra-
diční skandinávské styly: melodický death, black
(ve své atmosféričtější podobě), doom, gothic,
viking/pagan a sem tam i nějakou metalovou či
rockovou klasiku. V přímočařejších hitových pasá-
žích se tak kapela hodně blíží DARK TRANQUILLITY
nebo svým krajanům OMNIUM GATHERUM. Ve vý-
pravnějších polohách si pro změnu budou libovat
třeba fanoušci INSOMNIUM. Přesto na mne no-
vý počin nezabírá stoprocentně, ač by „papírově“
měl. Možná si muzikanti měli ponechat delší čas
a odstup od minulé nahrávky a některé nápady
nechat uležet či dozrát. Možná by pomohla pro-
bírka – dle osvědčené zásady, že „méně je někdy
více“ (vedle skvostných motivů je tu totiž i řada
průměrnějších, výplňovějších). A možná jenom
chtělo nechat nahrávku víc dýchat a netlačit pořád
tolik na pilu (ač nejsem kdovíjaký fanda „křehkos-
ti“ v hudbě, musím uznat, že zadumané vydrnká-
vané pasáže na pozadí vzdušných ploch fungují
na albu skoro nejlépe). Nebo mi jen prostě něco
nesedí ve zvuku a produkci, kde mám občas do-
jem, že jde přes závit a splývá v jakousi jednolitou
hřmící masu (produkčně se mi třeba zmíněná „Ty-
hjyys“ zamlouvala mnohem víc – čistší, jasnější,
srozumitelnější).
WOLFHEART možná novým albem stojí na kři-
žovatce: Vydat se dál cestou velkoleposti, orches-
trací, výpravnosti a co největší pestrosti? V tako-
vém případě by si jejich nahrávky zasloužily větší
zvukovou eleganci a nadýchanost, kde si poslu-
chač vychutná každý detail (jako to udělali třeba
WINTERSUN na loňském překvapivém albu „The
Forest Seasons“). Nebo zůstat víc věrni metalovým
základům a držet se důrazu na riff, na pořádnou
severskou melodickou pařbu? Pak by zase bylo
na místě přece jen skladby kompozičně i aran-
žérsky zjednodušit. I když rozumím, že pro kape-
lu je lákavé sedět jedním zadkem na obou židlích
a snažit se všechno skloubit dohromady, výsledek
takového snažení je – a nejspíš vždycky bude –
poněkud rozčepýřený, místy možná až křečovitý.
Přesto je „Constellation of the Black Light“ na-
vzdory různým ambivalencím deska smysluplná
a pozoruhodná. Své posluchače si bez problémů
najde – pokud jste fanoušky finského metalu,
připište si k hodnocení níže hvězdičku, a pokud
baštíte Saukkonena a veškeré jeho projekty a ak-
tivity, přidejte klidně dvě.
Martin Čermák ++++
P.O.D.
Circles
MASCOT LABEL GROUP – 37:17
58 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
RAP METAL/NU-METAL
Kalifornští nu-metaloví veteráni. P.O.D. se
po šestadvaceti letech na scéně hlásí o slovo se
svou desátou studiovkou „Circles“. Po předchozí
koncepční desce „The Awakening“ se tentokrát
čtveřice Sonny, Wuv, Traa a Marcos rozhodla po-
prvé v historii spolupracovat s více producenty
najednou, což se podepsalo na zvuku nahrávky.
Spolupráce s legendárním Cameronem Webbem
plodila tvrdší písně, kdežto moderní producentské
duo Heavy dodalo desce na aktuálnosti. Zastou-
peny jsou logicky klasické rapmetalové a nu-me-
talové pecky jako „Rockin’ With The Best“, „Sound-
boy Killa“ nebo „Listening For The Silence“, které
uspokojí oldschoolové fandy. Najdou se tu však
také moderně znějící popové a elektronické pís-
ně jako zamotaná „Domino“ a titulní „Circles“ ne-
bo zasněná „Dreaming“. Přítomná je i pohodovka
ve stylu reggae „Fly Away“. Ve výsledku samotní
P.O.D. přiznávají, že na albu tentokrát není příliš
mnoho tvrdých písní, díky čemuž doufají, že se
jim podaří oslovit rovněž nové posluchače. Pře-
ce jen si s kombinací nu-metalu, rapu, reggae
a popu zahrávali vždycky, takže se zas není moc
čemu divit. Velká síla nyní opět dřímá v textech,
které jsou na rozdíl od předchozí koncepční desky
mnohem více inspirovány příběhy ze života, což
jim v podání frontmana Sonnyho dodává na au-
tentičnosti. Desátá fošna P.O.D. je odlehčenější
za cenu moderního zvuku, ale na správných mís-
tech dokáže přece jen přitvrdit.
Kamil Dočkal +++++
ART AGAINST
AGONY
Shiva Appreciation
VAULT RECORD – 61:00
PROG METAL SPACE ART FUSHION DJENT MADNESS
Tři alba a dvě EP stihla vydat německá formace
od svého založení v roce 2014. Jak název kapely
napovídá, bojuje uměním proti agonii a v rámci
filozofie je zaměření na tělesné rysy proto napro-
sto bezvýznamné. Z toho důvodu kapela používá
nejen masky a kostýmy, ale také pseudonymy.
Na kytary tedy hrají kouzelník a mechanik, piano
obsluhuje chirurg, basu drtí kacíř a bicí má pod
kontrolu rovnou celý upíří klan Malkavian. Někoho
může napadnout asociace s GHOST, ale vězte, že
ART AGAINST AGONY jsou trochu jiná káva. Jejich
hudba je určená posluchačům s velkou fantazií.
Vokál zde supluje vizuální a grafická složka, a po-
kud zavřete oči a odtrhnete se od jejich videoklipů,
zahučíte do instrumentálního světa, v němž za-
pomenete na všechna klišé. Kapela totiž vyplňuje
drážky soundtracku běžného dne. Energii světa,
jenž nás obklopuje, zde zhmotňuje dobrodružná
plavba světem prog metalu, jazzu s oázami etna
a vlnami djentu. Směr plavby se mění tak, jak
se mění počasí a nálady světa. Neklidné fusion,
horký vzduch Andalusie s fragmenty flamenka.
Piano, které umí čelit nájezdům metalu, uklidnit
bouři a vnést psycho tam, kde jej už nečekáte.
Stejně jako PRIMUS v zahradě dobra a zla. ART
AGAINST AGONY nechtějí znát hranice a jejich hud-
ba zhmotňuje vše, co si dokážete představit pod
pojmem progres.
Karel Balčirák +++++
SLASH FEATURING
MYLES KENNEDY
& THE CONSPIRATORS
metal, jehož autoři si zaslouží největší pochvalu
za výběr neoposlouchaného tématu. Škoda že
tak jako se nepodařilo vtipný nápad s předěláním
dávného eponymního disko hitu německé formace
DSCHINGHIS KHAN přetavit také ve vtipný cover,
nepodařilo se ani na ploše desky z nosného námě-
tu vystavět album, které by mělo větší potenciál
než oslovit asi jen folkmetalové nadšence.
Václav Tesař ++++
BONUSY
Living The Dream
ROADRUNNER – 52:00
HARD ROCK
Slash a zpěvák Myles Kennedy se svou kumpanií
nazvanou THE CONSPIRATORS na společné palu-
bě vyprodukovali již třetí album. Slash je stále při
chuti, jeho arzenál je pořád plný riffů a energie je-
ho šťavnaté hry prosytila všech dvanáct skladeb.
Slashovu kytaru znovu poznáte, i kdyby vás požár
vzbudil dvě hodiny po půlnoci. Padesát procent
kapely ale dělají vokální linky a melodie zpěváka
ALTER BRIDGE, Mylese Kennedyho. Myles sice ne-
má charisma jako Axl, ale zajímavý hlas a cit pro
SODOM
melodie z něj dělají velkou postavu současného
rocku. Vzájemná chemie mezi ním a Slashem je
z alba hmatatelná. Slash navíc dostatečně otes- Partisan
toval dlouholetého koncertního kytaristu Franka SPV/STEAMHAMMER – 16:34
Sidorise a přenechal mu významnou část kytaro-
vých partů na albu. Stejně jako předchozí desky THRASH METAL
souboru i novinka nese všechny prvky Slashovy
Strýček Tom už se nekamarádí s Makkou a Ber-
hry a kytarového zvuku a přináší poctivý hard rock
nemannem. Má nové parťáky, kteří s ním po-
zahraný s nadhledem a velkou noblesou. V „Serve
táhnou legendární káru SODOM dál. Jeden z nich
You Right“ doluje kytara masité a špinavé blues,
ovšem už za šňůry bral před drahnými lety. Frank
pomalá „Great Pretender“, jejíž výrazná vyhrávka
Blackfire! Návrat thrashové ikony s kytarou do ne-
dlouho nejde z hlavy, přivolává nostalgii po vzoru
méně kultovního spolku doprovází čerstvá krev
raných SCORPIONS. Albu chybí opravdový šlágr, ale
v podobě bubeníka Huskyho (ASPHYX) a druhého
velké hitové momenty se dějí v „Lost Inside the
kytaristy Yorcka Segatze (BEYONDITION). Aby bylo
Girl“, do níž Slash nastříkal nejhezčí sólo na albu,
jasno, s kým máme tu čest, vydali SODOM minidisk
a baladické „The One You Loved Is Gone“, která
„Partisan“, který obsahuje tři kousky. Titulní našla-
svou pochmurností evokuje sólové album Ken-
panou skladbu doprovází další novota „Conflagra-
nedyho. Slash je hardrockový klasik a takové je
tion“, která smrdí punkem a spurtuje ve zběsilém
i jeho nové album.
tempu. Jako pálivý bonbón na závěr je přidaná ži-
Karel Balčirák +++++
vá verze klasické pecky „Tired & Red“. Nevím, jak
vy, ale já považuji dnešní losování za zahájené
a už se pekelně těším na další řadovku.
Zdeněk Pospíšil /
MONGOL
The Return
SLIPTRICK RECORDS – 45:06
ACCEPT
FOLK DEATH METAL
Symphonic Terror –
Jednoduchý, zapamatovatelný a úderný název Live At Wacken. 2017
NUCLEAR BLAST
bude mít vždy svou sílu. A je-li z něj patrno, co
může posluchač očekávat od vaší tvorby, můžete HEAVY METAL
si pogratulovat. MONGOL sice není až takový no-
men omen jako projekt veterána domácí hudeb- Němečtí heavy matadoři zažívají s posledním al-
ní publicistiky Ládi Olivy SRAČKA – „Hovno“, ale bem „The Rise of Chaos“ hodně plodné období. Daří
když prozradím, že pánové hrají folk metal, není se jim prodejně, pověst jejich výborných koncertů
těžké se dovtípit, kam se obracejí pro inspiraci. je předchází a kapela celkově představuje mašinu,
Ovšem, ač nejsem žádný orientalista, soudě dle která se jen tak před ničím nezastaví. Pak je zde
toho, co mám naposloucháno z nahrávek CHTHO- ještě lídr Wolf Hoffmann a jeho láska k symfonické
NIC a čínských historických velkofilmů, hádat se, že hudbě. Vše zmíněné se kloubí v novinkovém živá-
Kanaďané kradou i jihovýchodně od hranic mon- ku z Wackenu. ACCEPT tady v rámci speciální show
golských stepí, bych zvládl. Ale vlastně, vždyť on doprovodil Český národní symfonický orchestr,
ten Čingischán byl pěkně roztahovačnej parchant který kdysi ve Wackenu využili také DIMMU BOR-
a hrdelní zpěvy z „The Return“ zní, takže proč se GIR. A navíc naši symfonici hostovali Hoffmanno-
v tom pitvat. Spíš zarazí, že při obsáhlosti dneš- vi na jeho sólovce „Headbangers Symphony“. Ak-
ních zvukových bank je co do folkových aranží tuální živák ACCEPT se dělí na tři části – klasický
produkce skladeb nejen skromná, ale též plochá set kapely, sólový set Wolfa s orchestrem a finále
jako obličej mongolské nevěsty a vy tak při jejich kapely s orchestrem. Dramaturgicky se tedy na pó-
poslechu tušíte nevyužitý potenciál. Zvlášť když diu odehrává stále něco nového a člověk s napětím
ani po metalové stránce se o žádné poslechové sleduje, do jakých rozměrů koncert vyroste. Bavily
hody nejedná a z toho počátečního bruslení mezi
SEPTICFLESH, KATAKLYSM a ENSIFERUM se ve dru-
mě všechny tři části. ACCEPT vše šlape skvěle i bez
veškerých symfonický cingrlátek, ovšem v dopro-
hé půli alba vyloupne vlastně celkem tuctový folk vodu orchestru jde o zážitek jako hrom. Zvláště,
když tuto část odstartuje letitý trhák „Princess of
the Dawn“. Člověku naskočí husina, když vidí spo-
jení českých symfoniků s tak legendárním kous-
kem. Aranže, o které se postaral italský skladatel
Melo Mafali, naprosto přesně zapadají do esence
ACCEPT. Fungují i u novější kousků, jako například
u nabubřelé „Stalingrad“. Že orchestr zapojí kapela
i do kvapíku „Fast as a Shark“, bych netipoval, ale
výsledek jasně smazal veškeré pochybnosti. Ob-
dobný zážitek ale nabízí i Hoffmannova sólová část
koncertu. Tady jde bez zpěvu o čistě instrumentál-
ní souhru metalu a orchestru. Působivé, epické,
řekl bych až dramatické, a pro metalový svátek
ve Wackenu naprosto netradiční a odvážné. Po hu-
dební stránce je živák bezchybný. Výhrady mám
ale k obrazové části. Bohužel s živáky z Wackenu
se roztrhl pytel, a jelikož o kamery se vždy stará
stejný tým, jsou si záznamy zde pořízené podob-
né jako vejce vejci. Určitě se vše mohlo více ošetřit
a zefektivnit výsledný střih, který je poměrně fádní
a po čase dost předvídatelný. Neustále se opaku-
jící kolečko kamer je celkem nuda. Vzpomenu-li
na poslední živák ARCH ENEMY natočený právě
také ve Wackenu, tak ACCEPT prohrávají na celé
čáře. Dynamický střih dokáže efekt výsledného
díla posunout o level dál. V bonusové části DVD
je obsažen také dokument o přípravách ACCEPT
na velký koncert, který je doplněn osobitým ko-
mentářem Wolfa Hoffmanna a obsahuje záběry ze
zkoušek, které probíhaly v pražském sídle České-
ho národního symfonického orchestru. „Sympho-
nic Terror“ je hudebním dokumentem zachycující
ACCEPT v dosud nevídaných a neslýchaných polo-
hách a zachycuje okamžik, který v historii kapely
představuje jeden z milníků. Pět hvězdiček dávám
hlavně za hudební zážitek.
David Havlena +++++
VIRGIN STEELE
Seven Devils
Moonshine
SPV/STEAMHAMMER – 78:25/79:25/79:47
EPIC METAL
Nikdo nemládneme. Akorát je velký rozdíl, zda
pracujete pro většinu obyvatelstva planety jako
anonymní persona někde v továrně či kanceláři,
nebo jste zpěvák známé kapely, která má za se-
bou více než třicetiletou kariéru a spoustu poda-
řených desek. David DeFeis patří mezi ty druhé
a někdy před rokem 2010 se něco závažného stalo
s jeho dosud pevným a v mnoha oktávách ope-
rujícím hlasem. Ještě na desce „The Black Light
Bacchanalia“ se vše dalo s přivřením oka přežít
a hovořit o jakémsi lehkém přešlapu, který mů-
že postihnout každého umělce. Ale na předcho-
zím albu „Nocturnes of Hellfire & Damnation“ už
Davidovy hlasivkové lapálie tahaly za uši. Proto
jsem byl částečně překvapen a zároveň i lehce
znervózněn, když místo obyčejné nové desky při-
cházejí VIRGIN STEELE rovnou s třemi novinkovými
plackami, k nimž jsou v boxu přibaleny i reedice
jejich dalších dvou starších počinů – „Hymns to
Victory“ a „The Book of Burning“. Když se tak pro-
bírám neuvěřitelnou záplavou muziky, musím říct,
že v některých skladbách se Davidovi podařilo hlas
ukočírovat a vše je v zásadě v pořádku. Dokonce
si po čase s VIRGIN STEELE spokojeně notuji, což
nebylo v posledních deseti letech pravidlem. Pro-
blém však nastává, když se DeFeis snaží s vokály
kouzlit jako v dobách své největší slávy. Některé
výkřiky či kdysi ozdobné kudrlinky ve výškách už
jsou za hranicí jeho schopností, a přitom by se nic
nestalo, kdyby v daných momentech žádný hlas
nezněl. Když připočtu chudou produkci, některé
skladby, byť nápaditě napsané, zanechávají roz-
pačitý dojem. Jinak řečeno, za současného stavu
by VIRGIN STEELE prospělo, kdyby David ubral
na vokálech, resp. zůstával především ve střed-
ních pasážích, kde je jeho hlas v pořádku (totéž
provedl i Warrel Dane po comebacku SANCTUARY
a myslím, že nikoho nepohoršil), a rovněž by se
hodilo drobet protřídit materiál (kupříkladu třetí
novinkový disk s orchestrálními verzemi starších
skladeb mi připadne relativně zbytečný) a naopak
přidat na zvukové stránce alba. Plnější a hutnější
produkce by některé vokální mouchy spolehlivě
zakryla, stejně jako přítomnost skutečného bube-
níka (mám takový pocit, že v rámci úspory nahrál
bicí opět DeFeis sám). Mám VIRGIN STEELE oprav-
du rád a na jejich starší tvorbu nedám dopustit,
ale…. Sbírka „Seven Devils Moonshine“ je na jed-
nu stranu záslužná díky faktu, že nabízí ze součas-
né situace jisté východisko a rovněž i pár skladeb,
které VIRGIN STEELE ostudu nedělají. Navíc jsou tu
i zmíněné reedice staršího materiálu a atraktivní
zpracování boxu. Na druhou stranu se nepodařilo
zkrotit Davidovo megalomanství a přesvědčit ho,
že méně je někdy více (kromě produkce). Nikdo
nemládneme, ale už mnozí předtím dokázali s při-
bývajícími nedostatky pracovat elegantně a nápa-
ditě a zaručit si (mnohdy) důstojný muzikantský
důchod (že, Iane Gillane). Snad k takovému pro-
zření konečně dojde i David DeFeis.
Jan Kozák ++++
OPETH
Garden Of Titans
NUCLEAR BLAST – 88:10
PROG ROCK
Švédští OPETH v roce 2010 definitivně opustili
deathmetalové pustiny a soustředili se už pouze
na prog rock/metal s patinou 70. let, což bylo podle
mě nejlepší rozhodnutí v jejich hudebním životě.
Trio desek „Heritage, „Pale Communion“ a „Sor-
ceress“ je naprosto úžasné, a přestože mám rád
i jejich starší tvorbu, tahle poloha mi k nim sedí
nejlépe. Toto období parádním způsobem shrnu-
je tato živá nahrávka, která vznikla v květnu 2017
v legendárním amfiteátru Red Rocks v Denveru,
Colorado, a dokumentuje jejich aktuální parádní
formu. Výborný zvuk a strhující hráčské výkony
jsou hlavními důvody, proč si tohle album pořídit.
Jednotlivé skladby jsou nejenom naprosto precizně
podané, ale mají i žádanou „živou“ nadstavbu, což
je hlavním důvodem, proč na takové koncerty vů-
bec chodit. Album vychází na všech formátech, ale
osobně bych vám doporučoval DVD, protože právě
ve spojení s obrazem nejlépe vynikne jejich muzi-
kantská genialita. Už se nemůžu dočkat nové stu-
diovky, která by se měla objevit v příštím roce.
Michal Jakubík ++++++
IAN GILLAN &
THE JAVELINS
Ian Gillan & The Javelins
EARMUSIC – 44:18
SIXTIES
Muzika pro radost, zrozená ze společných vzpo-
mínek Iana Gillana a jeho staré party ze šedesá-
tých let, THE JAVELINS. Málokdy se podaří dát do-
hromady původní sestavu. Štěstěna Ianovi přála,
nikdo z dávných kamarádů neodešel hrát shůry ani
neodmítnul, takže tady je máme: Gordon Fairmi-
ner (kytara), Tony Tacon (kytara), Tony Whitfield
(basa) a Keith Roach (bicí). Že je vůbec neznáte
a že vypadají jako stréci? Nevadí.
Co jiného pak zbývá než si společně zahrát skvě-
lé pecky z oné doby: „Současné nahrávky JAVE-
LINS vycházejí z našich repertoárových seznamů
kolem roku 1963, kdy mi bylo 18 let. Nyní, o pár
let později, jsem si dopřál radost znovu pracovat
se svými starými kamarády z původní skupiny,“
přiblížil Ian okolnosti vzniku alba.
Parádu odstartuje „Do You Love Me“ z reper-
toáru THE CONTOURS, proslavenou ale razant-
ním podáním DAVE CLARK FIVE. JAVELINS se dr-
ží více původní krotké verze. Totéž se dá napsat
o „Dream Baby“ z repertoáru Roye Orbisona, Gillan
se drží při zemi, nesnaží se o žádnou expresi. V po-
dobném duchu pokračuje celé album. Co skladba,
to perla v pohodičkovém nenáročném provedení.
Z dnešního pohledu amatérismus k muzice i době
patřil, takže výtky podobným směrem míří zcela
mimo. Ostatně sám Gillan jasně sdělil: „Protože
kluci nehráli profesionálně 50 let, vůbec se muzi-
kantsky nevyvíjeli, a proto stále hrají stylem roku
1962. Když naši nahrávku poslouchám, říkám si:
,Můj Bože! To je tak autentické! Zníme přesně jako
v těch letech, jak si je pamatuju.‘“
K duchu doby patří i fakt, že se nahrávalo pouhé
čtyři dny a byly povoleny pouze nástroje, mikro-
fony, texty na tahácích a vzpomínky.
Jaromír Merhaut +++++
VANDENBERG’S
MOONKINGS
Rugged and
Unplugged
MASCOT LABEL GROUP – 27:01
ROCK/UNPLUGGED
„Jestli je píseň dobrá, anebo ne, poznáte nej-
lépe s akustickou kytarou v ruce,“ by se daly sou-
hrnně parafrázovat výroky Adriana Vanderberga
k jeho novému minilabu předělávek vytažených
ze zásuvky. Akustickou kytaru mimoto Adrian
často používal jako kontrast k elektrické už v do-
bách působení v TEASER či později u WHITESNA-
KE a MANIC EDEN.
„Rugged and Unplugged“ rovná se Adrian a je-
ho okované dřevo (plus sem tam husličky). Třetím
do party je pak zpěvák Jan Howing, dodávající
svým natlakovaným přednesem unplugged prove-
dení kontrast a barevnou hloubku. Dá se dokonce
říci, že na svých bedrech nese břímě celého projek-
tu a je chvílemi u mikrofonu jak nahý v trní. Obstál
ale na jedničku. Takže body hlavně pro něj.
Jaromír Merhaut +++++
EARTHLESS
From The West
NUCLEAR BLAST – 64:53
PSYCHO STONER
Instrumentální giganti psycho stoner rocku
EARTHLESS byli fanoušky milováni především pro
nekonečné jamy, plné vzdouvajícího se tempa,
zhulených kytarových breaků a husté psychede-
lické atmosféry. Nikdo ani na vteřinu nepostrádal
nějakého zpěváka, který je beztak v kapele větši-
nou zdrojem samých problémů. O to větším šokem
bylo pro všechny aktuální album „Black Heaven“,
na kterém jsou skladby nejenom výrazně kratší
a hudebně konkrétnější, ale především v nich ky-
tarista Isaiah Mitchell zpívá! Nicméně když opadl
první šok, většina fanoušků musela uznat, že mu
to jde nad očekávání dobře a že jeho zpěv přidá-
vá další rozměr do už tak poměrně pestré palety
EARTHLESS. I přes tento vstřícný postoj bylo nic-
méně jasné, že hlavní těžiště spočívá i nadále v in-
strumentálních schopnostech kapely, čehož důka-
zem budiž toto „live“ album, které kapela nahrála
v březnu letošního roku v San Franciscu. Jádrem re-
pertoáru jsou podle očekávání nové skladby, které
naživo znějí přece jen víc jako staří EARTHLESS, což
v praxi znamená, že jejich velkokapacitní pohon
na výrobu psychedelického stoner rocku zase je-
de na plný výkon, což ilustruje např. téměř dvacet
minut trvající jízda sonickým peklem „Uluru Rock“
z alba „From The Ages“ anebo dva roky stará „Acid
Crusher“ ze splitka s HARSH TOKE, kterou EAR-
THLESS hráli naživo vůbec poprvé. Kolekci pak do-
plňuje parádní cover „Communication Breakdown“
od LED ZEPPELIN (!) a dává pomyslné razítko na je-
jich elitní postavení v tomto žánru.
Michal Jakubík +++++
NICK OLIVERI
No Hits At All Vol.5
HEAVY PSYCH SOUNDS – 20:45
PUNKY STONER
Bouřlivák Nick Oliveri (ex-KYUSS, QUEENS OF
THE STONE AGE) má sice své MONDO GENERATOR,
ale tu a tam si odskočí k THE DWARVERS anebo
BL’AST! Od roku 2016 začal vydávat sérii desek „No
Hits At All“, na nichž shromáždil všechny skladby
za posledních 25 let, během kterých s různými
kapelami zpíval anebo hrál na baskytaru (či kyta-
ru). Namátkou jmenujme KOMATSU, WINNEBAGO
DEAL, QUEENS OF THE STONE AGE, KYUSS LIVES!,
DEATH ACOUSTIC apod. Na této páté (a údajně
poslední) řadě jsou to skladby THE DWARVERS,
SVETLANAS nebo jeho vlastních MONDO GENE-
RATOR. Hudebně se jedná o hrubozrnný a trochu
neurovnaný punk s přímočarým Nickovým řevem,
a přestože mám tohohle chlapíka docela rád, mu-
sím konstatovat, že když vás tohle album mine,
vůbec nic se nestane. Jeho jediným kladem je totiž
stopáž, která jen lehce přesahuje dvacet minut,
což je asi tak maximum, co se dá vydržet.
Michal Jakubík +++
REDAKTORSKÝ TOP 5
DANIELA VAŠKOVÁ
1. ME AND THAT MAN – Songs of Love and
Dead (album)
2. VREID – The Dead White (song)
3. VENTOLIN – koncert
4. REPUGNANT – Hungry are the Damned (song)
5. BEHEMOTH PICKS – Deezer playlist
JANA VRBKOVÁ
1. SEVDALIZA – Shahmaran (singl)
2. Bob Woodward – Fear: Trump in the White House
3. AUTHOR & PUNISHER – Boiler Room Berlin Live
Set (koncert)
4. Anastasia Beverly Hills – Norvina
5. ANAAL NATHRAKH – A New Kind
of Horror (album)
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 59
+  +  + SOUNDCHECK +  +  +
RECORDS
DARK GAMBALLE
Hluboký nádech
REDBLACK – 46:21
CROSSOVER
Vyškovští veteráni patří už dávno mezi základní
sestavu českého metalu, přitom nikdy nevyhle-
dávali hlavní unifikovaný proud a randál raději
dělají na své vlastní hroudě uplácané z fiktivních
příběhů, které se v mezičase staly pevnou součástí
lidové slovesnosti rockera. S novým albem „Hlu-
boký nádech“ ostatně ve svém barvosloví pokra-
čují, a fanoušci se už teď radují. Novými přírůstky
do světa lemovaného tvrdou muzikou jsou těkavci,
protichodci, ale vrací se také netopýr. Instrumen-
tálně se DARK GAMBALLE také tak trochu pohrou-
ží do minulosti. Samply stále hrají velkou roli, ale
hluboký zájezd do nu metalu se nekoná. Spíše ty-
pický crossover v podání moravských bardů, které
odjakživa zdobí schopnost smíchat tvrdou muziku,
potměšilou náladu, odjištěnou fantazijní lyriku
a vše zamíchat do nepodbízivě chytlavé rubárny.
Už úvodní skladba „Kamikadze“ potvrzuje před-
chozí větu vrchovatě. Jindy jdou DARK GAMBALLE
přímočařeji na komoru. „Kult samorostů“ je ostrou
výpovědí netuctovosti a tlakem na posluchačovo
ucho. Titulní skladba „Hluboký nádech“ poněkud
sestoupí do klidnějšího středního tempa a vyprá-
ví podstatu příběhu celé desky, která je zahalena
do jednoho konceptu story o dvou potápěčích. Jak
už to tak bývá, jednomu z nich dojde v hloubce
kyslík a je rázem odkázán na pomoc svého druha
ve skafandru a mocnosti jeho plic. Zda se dvojici
podaří zachránit, se budete snažit odhalit po celou
stopáž alba. Možná u pátrání zvlhne chvílemi vaše
oko, když si poslechnete „Kapky“ nebo „Tenata“, ale
„Těkavci“ zrak rozkmitají a osuší. Po pětačtyřiceti
minutách energetické cirkulace se sami přistih-
nete při hlubokém nádechu a radosti z dostatku
kyslíku. Desed a spol. pořád nabíjí, a navíc poprvé
v gamballí historii i na vinylu.
Zdeněk Pospíšil +++++
TITANIC
Soumrak Titánů
VLASTNÍ NÁKLAD – 40:23
HEAVY METAL
60 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
Pokud se na comebackové desce „Double Ti-
me“ představili legendární TITANIC v moderně
metalovém hávu, pak se na „Soumraku Titánů“
obrací zpět ke klasickému rockmetalovému zvu-
ku, což je dobře, protože ač „Double Time“ ohro-
mil, skalní fanoušci byli zaskočeni možná až moc.
TITANIC na novince dokazují, že i tradiční-
mi postupy se dá nahrát svěží současné al-
bum. Zajímavé jistě je, že do alba jsou na-
roubovány notně letité skladby z pradáv-
ného dema „Eso Hertz“. Nově nahrané jsou
ale zcela plnohodnotnými součástmi alba.
„Soumrak Titánů“ neobyčejně šlape hned od za-
čátku. „Pěkný vokno“, „Kam se schovám“, „Eso
Hertz“ posluchače doslova upálí rychlostí a na-
léhavostí, aby je titulní „Soumrak Titánů“ lehou-
lince zchladil. Pak ale přichází „Rohatej“ (pokoliká-
té už?), aby s námi zatočil stejně jako „Rock’n’roll
Man“, až v „Pekle procitnem“ na „Netradiční hodo-
kvas“ a pak zamelou „Boží mlýny“ a „Bude fajn“.
Uf, „Soumrak Titánů“ je opět deska jako řemen.
Určitě ji pomáhá bicmen Martin „Marthus“ Ška-
roupka (CRADLE OF FILTH, INNER FEAR, LUNATIC
GODS), důležitá je ale i role Zdeňka Černého, takto
služebně nejstaršího a zakládajícího člena TITA-
NIC, bez jehož entuziasmu by těžko kapela byla
tam, kde dnes je. Čímž ovšem nijak nesnižuji roli
fenomenálního kytaristy Georgie Džoro Enčeva
ani baskytaristy Milana Hanáka.
Dnešní tvář TITANIC prezentovaná „Soumrakem
Titánů“ je zkrátka tuze dráždivě přitažlivá.
Jan Sedlák ++++++
ALKEHOL
Sudová přitažlivost
WARNER MUSIC – 44:42
PUNK/ROCK/METAL
Abych se přiznal, ALKEHOL jsem přestal sle-
dovat (pokud jsem kapelu vůbec sledoval) před
mnoha lety a nijak jsem tvorbu pivní sebranky
nevyhledával. Novinkové album „Sudová přitažli-
vost“ tedy mohu pojmout skoro jako ALKEHOLem
nepolíbený. A jsem mile překvapen. Jasně, texty
jsou o chlastu, taky jak jinak pod vlajkou ALKE-
HOL. Ale muzika je jedním slovem skvělá. Hned
úvodní „Víkend“ je pecka, co se hned zavrtá pod
kůži, přitom se nejedná o nijak blbý nápěv. Fakt
jsem se hned začal pohupovat. Ale vše pokračuje!
„Máme spoustu chlastu“ je punkmetalová pume-
lice, stejně jako „Sedím doma“, „Klikatý jsou cesty
od sudu“ a další. Naopak „Kacíři“ udeří i na ná-
rodní strunu v bigbítovém duchu, „Dneska by to
šlo“ má zase takovou jakoby vánoční atmosféru,
„Motorová hlava“ nechává vzpomenout … ano,
na Lemmyho a jeho whisky. A třešničkou na dor-
tu je závěrečná „Rockeři“, v níž hostuje Petr Janda
(OLYMPIC), Josef Vojtek (KABÁT) a Tonda Rauer
(ex-ALKEHOL, HARLEJ).
Zkrátka, co skladba, to šleha. Ať už tak nebo
tak, ve chvíli, kdy jsem ho nečekal, mi uštědřily
reprobedny pěkný šok. Opravdu jsem od „Sudové
přitažlivosti“ nic nečekal, za což jsem dostal do-
cela slušnou facku, dobře mi tak. Jsem dokonale
zmaten. Chtěl bych si vzít „Sudovou přitažlivost“
do auta, ale asi bych nemohl ručit za rychlost v ob-
ci a vůbec dodržování pravidel.
Díky, ALKEHOL, že mě zase jednou někdo vrátil
na zem. Ze všech kapel hrnoucích se k nám (pře-
devším) ze západu se jednomu může zatočit hla-
va. Takže jsem zpět a musím uznat, že ALKEHOL
natočili skvělou desku. Kdyby mi řekl někdo před
deseti dny, že něco takového napíšu, nejspíš bych
si poťukal na hlavu.
Jan Sedlák ++++++
REGEN
Člověk – omyl
VLASTNÍ NÁKLAD – 45:13
HARD ROCK
Banda začínala jako folkrockové Trio ReGen, kte-
ré dokázalo bodovat na žánrových soutěžích. Ně-
kde na přelomu let 2014/2015 ale rocková muzika
překryla folkovou a dnes jsou REGEN v podstatě
čisté hardrockové těleso.
V roce 2017 už vyšlo debutové album „V hlavě
hluk“ následované koncerty, na nichž se kapela
potkala třeba s Alešem Brichtou. V lednu letoš-
ního roku pak vychází novinkové album „Člověk
– omyl“. REGEN muzika nehraje špatně, pohy-
bují se na hranici šlapavého hard rocku a hea-
vy metalu. Album otevírá intro „Ďáblovo uče-
ní“, na něž navazuje valivá „Kazatelovy obrazy“.
Po ní přichází vrchol alba, na desce pojmenovaný
„Rock demon“, na internetu k ní najdete klip pod
názvem „Rockoví démoni“. Hitový refrén možná
trošku sráží naivní text, ale tak se děje vlastně
na celé ploše alba a kapela se tak prostě prezen-
tuje. Pokud se od lyriky oprostíte, nabízí REGEN
opravdu reprezentativní vzorek tuzemského hard
rocku. Jemnější tvář REGEN představuje třeba
baladická „Králův tah“, tady musím naopak po-
chválit i text. Žádná láska, jen smrt, bída, zmar
nad zničenou zemí. Vcelku působivé. Zajíma-
vá je i závěrečná „R-song“, podbarvená klávesa-
mi, ukazující REGEN náhle až palcem jedné nohy
v poprockové škatulce.
Dosud jsem REGEN neznal, deska „Člověk –
omyl“ ovšem mnohé napovídá. Zatím je tituluji
stále ještě jako regionální kapelu, pokud se ale
kapele podaří skládat takové šlehy jako „Rocko-
ví démoni“, tuším, že proražení na sebe nebude
dlouho čekat.
Jan Sedlák +++++
REGON
Dirty History
VLASTNÍ NÁKLAD – 50:14
HEAVY METAL
REGON jsou kapelou, kde hrával současný bu-
beník temných ROOT Pavel Kubát. Kapela stihla
v devadesátých letech vydat dvě hardrocková al-
ba („Hon na štěstí“, 1994, a „Drahej špás“, 1996),
pak se ale v roce 2000 stáhla z koncertních pódií
a scházela se jen jednou v roce.
Když chtěl před několika lety Pavel zapůsobit
na svou drahou polovičku, obrátil se na zpěváka
a kytaristu REGON Jiřího Štěpánka, aby mu po-
mohl nahrát píseň k jejím narozeninám. Možná
trošku patetické, ale hle, chemie při tvorbě znovu
ožila, a tak už nic nescházelo, aby se staří dobří
pardálové dali znovu dohromady.
Deska „Dirty History“ je v podstatě sbírka zno-
vunahraných skladeb z období let 1989–1991.
A možná až neskutečně sype. Zásluhu na všem
má právě Pavel Kubát, který v době zrodu v REGON
nepůsobil, přesto v něm nejtvrdší kapitola kapely
neustále rezonovala. Hned úvodní „Destrukce svě-
domí“ je speed metal jako řemen, navíc podpořen
mohutným čistým zvukem. Ale ani dál se nepole-
vuje, v krátkém sledu za sebou jede drtící „B 52“,
následovaná pomalejší (pozor, ne cajdavou!) „Srd-
ce z kamene“, pak další speedovka „Hej, pane Krá-
li“, šlapavé „HIV positive“, „Narkoman“. Zpestření
přichází s úvodem nejen posledně jmenované, ale
i se španělskými rytmy plnou „Toreador“, výprav-
ným power metalem načichlou „Bitvou na Žlutém
kopci“, skladbou „Chuť moci“ s aktuálním textem
i v bookletu doprovodným obrázkem. Závěr ob-
starává titulní speedová divočina a konečně zce-
la na konci stojí cover „Rty jsou schránka čekání“
od brněnských PROGRES 2, což je právě inkrimi-
novaná skladba, která zasela v Pavlu Kubátovi
a Jiřím Štěpánkovi semínko vzkříšení REGON. Al-
bum „Dirty History“ není nějakým nostalgickým
ohlédnutím, jde o řev právě probuzeného býka.
A vedle v ohradě se mačkají krávy. Tak doufám,
že to bude ještě mazec.
Jan Sedlák ++++++
WISHMASTERS
Afterworld
VLASTNÍ NÁKLAD – 58:25
SYMFONICKÝ METAL
Nové album našich nejlepších symfoniků se ne-
rodilo lehce. Po známých peripetiích se změnou
zpěvačky se ale ukázala platnost známého rčení:
co tě neporazí, to tě posílí. A já musím konsta-
tovat, že kapele změna u mikrofonu maximálně
prospěla. Italská zpěvačka Shirley Tracanna, žijící
a studující v Hradci Králové, je trefou do černého.
Vyzpívá si přesně výšky, které jsou třeba, ale její
vokál má především příjemnou barvu a je plný ži-
vota. Stačí jen porovnat obě verze „City of Emrei“
(starší verze promovala album ještě před změ-
nou u mikrofonu) a je patrné, jak a v čem se obě
zpěvačky liší. A je dobře, že právě takový hlas,
jako má Shirley, zní na desce, protože vokály jsou
pilířem alba. Sólový, často vrstvený hlas zpěvač-
ky, mohutné sbory nebo výtečný mužský vokál
(čistý nebo murmur) – patří mezi velká pozitiva
desky. Už debut kapely, album „Beatrice“, vzbudil
ohlas u fanoušků u nás i za hranicemi, ale ma-
teriál na novince ho výrazně překonává. Staro-
světský (v nejlepším smyslu slova) symfonický
metal s nádechem filmového soundtracku je ja-
ko procházka parkem, inspirací všeho nejlepšího
a slyšíme záblesky EPIKY, AFTER FOREVER nebo
SIRENIE, ovšem s originální tváří WISHMASTERS.
Melodie jsou silné a aranže náležitě bohaté, vše
tak, jak má být. Album „Afterworld“ obsahuje
i strhující sci-fi příběh, který umožňuje nápaditou
vizualizaci a ukazuje, že kapela nic nepodceňuje.
Jednou z vlastností výborného alba je, že kvali-
ta písní postupně neklesá. U „Afterworld“ se mi
dokonce zdá, že album největšími peckami vr-
cholí. Nádherný duet „Magic“, svižná nightwis-
hovka „Storm Is Coming“ (ovšem s řádnou porcí
extrémního mužského vokálu), melancholická
balada „Awakening“ a vrchol alba, epická osmi-
minutová „Final Battle“, která ukazuje to nejlepší
ze současných WISHMASTERS. Zmíním ještě bo-
nus, českou verzi písně „Magie“, o které si dovo-
lím tvrdit, že dostat ji do rotací rádia, rozbuší
velké množství nejen gotických a metalových
srdcí. Deska evropských parametrů, která může
naplnit hrdostí každého metalového fanouška
u nás. Osobně mě baví mnohem více než letošní
kolekce „velkých jmen“ v žánru, jako jsou VISONS
OF ATLANTIS nebo MAYAN.
Robert Čapek ++++++
 GALERIE TITÁNU Zdeněk Pospíšil

íla přírody vyvěrá ze země, z vody nebo ze vzduchu. Jak známo,

S pochopitelně za účasti ohně. Živlu, který rozhodně v srdci nechy-
bí francouzské legii jménem GOJIRA. Můžete případně protestovat,
ale v rámci své nepřehlédnutelné tvorby formace předpovídá, že
až se zavřou víka po legendách žánru, která vládly metalu úspěšně
po desetiletí, ona vyskočí a budete ji vnímat jako nástupce se vším
všudy. Věřte mi. Nebo spíš věřte jí, sílu má od samy Matky Přírody.

Příběh jedné z nejperspektivnějších metalových
kapel současnosti se začal rodit před dvaadvaceti
lety v oblasti Bayonne v jihozápadním cípu země
galského kohouta. Městečko Ondres, rodiště bra-
trů Duplantierových, dělí od pobřeží moře jen pár
kilometrů. Líheň dnešního giganta scény tak prak-
ticky omývají vody Atlantského oceánu. Jako by se
symbolicky nabízel coby budoucnost kapele, která
neměla zůstat zapomenuta kdesi v rámci svého kan-
tonu. Ale nic nepřišlo hned. Nejprve musela spous-
ta vody odtéci do řek, než se vůbec svět dozvěděl
o neposedných bratrech a jejich snech. Přirozeným
lídrem kapely, která zasvětila v roce 1996 svoji exis-
tenci smyšlenému filmovému monstru, byl tehdy
dvacetiletý Joseph Duplantier, kterému každý říkal
Joe. Naopak benjamínkem nové party se stal teprve
patnáctiletý hošík Mario, který se nebojácně posadil
za bicí, ačkoliv za nimi byl v minulosti sotva vidět.
Zdravá kuráž nechyběla muzikantům od samého
počátku. Uměleckému pnutí ovšem předcházela
jistá plachost a ostýchavost, kterou krásně ilustruje
bezstarostná doba dětství dnes již slavných muzi-
kantů. Oblíbenou kratochvílí bratří Duplantierových
v jejich dospívání byla stavba chýší a dřevěných vig-
vamů z klestí, které oceán roznesl po pláži. V úkry-
tech si vytvořili svůj vlastní svět, jež jim poskytoval
klid pro dialogy s vlastním nitrem, stejně jako pro
spřádání plánů do budoucna. Zároveň přirozený in-
timní vztah s přírodou a mořským živlem vybudoval
v bratrech silné pouto k fauně a flóře, které je jedním

WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 61
 MINIRECENZE
2001
Terra Incognita
Hoši hození do obrazné vody. Tváří
v tvář skutečnosti, že se po čtyřech
demáčích už od nich čeká ostrý
debut, plácli do vln. Death metal
hojně míchaný s nu-metalem či al-
ternativou umně lícoval s tehdejší-
mi chutěmi metalových puberťáků.
Mladičtí muzikanti ovšem nehráli
jen to, co se líbí, a nezalekli se ani
metalového experimentu či horo-
ru. Určitá vyzrálost daná vydatnou
porcí demosnímků nahraných v mi-
nulosti učinila z GOJIRY favorita roz-
jížďky. Až překvapivě hodně vpředu.
+++++
2003
The Link
Druhá deska přináší opět dostatek
mládím posvěcených experimentů,
které vznikají na řemeslně dobře vy-
stavěném základu, i když se leckdy
nevyvaruje zbrklostí. Přesto se zde
nevaří z vody, sype se z obratných
rukou a otevřené mysli. Kulometné
kytary a bicí, pomalá a střední tem-
pa střídají chvílemi sludge motivy,
které sice u GOJIRY leckoho pře-
kvapují, ale zapadají do formátu
zkoumání sebe sama a nevšední-
ho světa kolem. Ryzí zpověď č. 1.
+++++
2005
From Mars to Sirius
GOJIRA se jako malé batole roz-
hlíží po světě a zjišťuje, že v malé
ohrádce z leporel operuje i jiný tvor
než rodič. Vřískot, growl a scream
rozšiřuje čistý zpěv. Přesto je třetí
album mnohem drsnější než obě
předchozí desky. Stadium umě-
leckého zkoumání prostoru posílá
kapelu do progmetalové zahrádky,
která bez protestů souzní se son-
dou mířící nad neutěšenou pozem-
skou realitu. Muzikanti tentokrát
neexperimentují ve zkušebně, ale
ve vlastní hlavě v čele s lídrem Joem.
+++++
62 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
ze základních pilířů jejich mimohudebních aktivit. K samot- Mnohem kratší čas trvalo, než se od správně přidrzlých
né hudbě je navedly neoklamatelné geny. Matka Patricia pásků z francouzského pobřeží do světa dostala další kolek-
Rosa Duplantier, původem Američanka, v sedmdesátých le- ce. Stroze nazvaná nahrávka „The Link“ akcelerovala nastole-
tech potkala na svém výletě do Evropy na zkušenou kreslíře, ný kurz. „Měli jsme náhle pocit, že nejsme další standardní
malíře a návrháře Dominiqua Duplantiera. Francie se jí stala deathmetalovou kapelou, ale spíš tělesem, které zkoumá
domovem, kde profesně zasvěcovala veřejnost do tajů jógy. a bádá, přitom se snaží kontinuálně o jistý stupeň osvě-
Oba chlapci tak měli blízko k umění, éteričnu a světu mimo ty,“ vrací se ve vzpomínkách Joe, který se podílel na míchá-
klasická drtící kola všedního života. Zároveň přičichli k ideá- ní desky a také se postaral o cover artwork. Deska se opět
lům hippies a ekologii. dotýkala lidského údělu žít v souladu s přírodou a zvukově
Metal není často podobným tématům nakloněn, přes- postoupila k větší syrovosti. Možná i proto GOJIRA oslovo-
to si svého času neomylně našel cestu ke staršímu Joeovi. vala stále početnější publikum, ale dál než za hranice rodné
„Bylo mi asi čtrnáct, když jsem u svých bratranců zaslechl Francie nebo obliny kruhu nabývajících spřízněnců zatím
muziku IRON MAIDEN, METALLIKY nebo BEASTIE BOYS nedosáhla. „Takový status nás ani moc netrápil. Nebyli
a spoustu dalších kapel, které se
ke mně do té doby nikdy nedo-
staly. Začal jsem se pomalu učit
hrát na kytaru a jako první uměl
intro k ,Fade to Black‘.“ Vbrzku
ustavená GODZILLA začala brzy
po svém zrození chrlit ze svého
chřtánu písničky, které našly svůj
domov na každoročně vydáva-
ných demosnímcích „Victim“,
„Possessed“, „Saturate“ a „Wisdom
Comes“. Ačkoliv první regulérní
deska ještě nebyla na světě, ab-
solvovala kapela turné, na kterém
v roce 1999 předskakovala CAN-
NIBAL CORPSE, EDGE OF SANITY
nebo IMMORTAL. Tlak z prostředí
autorských práv ji ovšem donu-
til změnit svůj název, který nově
vznikl z rómadži, tedy japonské-
ho přepisu do latinské abecedy.
Značka GOJIRA najednou zněla
méně otřepaně, patřičně drs-
ně a atraktivně krátce. „Navíc
až mysticky a na první pohled
mnohem zajímavěji na promo
materiálech, když se nad tím
dnes zamyslím,“ dodává Mario
Duplantier. Francouzi tak mohou
vlastně právnickým výpadům
hnidopichů poděkovat za donu-
cení k progresu.
jsme zas až tak naivní, aby
nám nedošlo, že naše des-
ky nemají tak mocné pro-
mo, aby nás braly davy,
natož kupříkladu zámoř-
ské publikum,“ uvádí ra-
cionálně Mario. Každý mu-
zikant, který míří stále výš,
ovšem dřív nebo později
musí nastoupit do vlaku
s cedulkou „obratný pastýř
strojvůdcem“.
V podobném postoji ne-
třeba hledat nic zavržení-
Už jako GOJIRA se čtyřka talentovaných hudebníků roz- hodného. Efektivní spolupráce labelu a promotérů dokáže,
houpala v roce 2001 ke zkomponování a natočení první jak známo, zázraky. A tak i GOJIRA svěřila léta Páně 2005 svou
dlouhohrající desky „Terra Incognita“, která rozrazila dveře křehkou duši do rukou firmy Listenable Records, respektive
metalového kumbálu s nebývalou razancí. Kapela nabí- Prosthetic Records na půdě americké. Obě vydavatelství
zela mladistvou agresi zhmotněnou do deathu, vrozenou dostala věnem třetí desku souboru s názvem „From Mars to
naturální invenci a environmentální témata. Poukazování Sirius“. Koncepční album, které pracovalo s tématem zániku
na zvěrstva vůči přírodě a angažovanou ekologii sice sem planety Země a jejího vzkříšení skrze cestu vesmírem, zabo-
tam posluchač u kapel zachytil vždy, ale hoši z GOJIRA ne- dovalo na vskutku široké platformě. Dlužno dodat, že nejen
nechávali nikoho na první pohled na pochybách, že jejich zásluhou dobré distribuce. Čiperní bratři Duplantierové a je-
pozitivní meldování jde skutečně ze srdce. Přitom muzikan- jich druzi totiž míchali svůj originální metal z náramně vzác-
ty hudebně brali MORBID ANGEL, DEATH nebo SEPULTURA. ných ingrediencí. Doboví recenzenti nacházeli paralely mezi
„Naše texty ovšem byly o lásce, důvěře a hledání lepšího GOJIROU a MESHUGGAH, či GOJIROU a PANTEROU, navrch
já. Žádné zlo z nich nevyvěralo, naše inspirační zdroje začal smrtokovem probublávat sofistikovaný prog. „První
z instrumentálního hlediska ovšem pocházely zásadně deska vyšla prakticky bez reklamy. Druhá měla nějaké
od zlověstných kapel,“ směje se Joe Duplantier. Protikladně promo, ale když už, tak spíše ve francouzských hudebních
nabité album si kapela odvážně produkovala sama. A jelikož magazínech. Teprve třetí album dostalo pořádný žďucha-
odstředivá medicína zapůsobila, zavedeného „udělej si sám“ nec v Evropě i USA, navíc v podstatě ve stejnou dobu. Já
modelu se GOJIRA držela neuvěřitelně dlouhou dobu. osobně byl v daném období naprosto posedlý věcmi mi-
 GALERIE
mozemskými, jinými realitami a univerzem jako takovým,
což se hodně odrazilo ve filozofické rovině desky,“ přiznává
Joe Duplantier.
Ačkoliv GOJIRA expandovala do světa a vykročila vstříc
velkému světu kovového lesku, stále zůstávala rodinným
podnikem, o který se staral příbuzenský houf. Fotografkou
souboru byla prostřední sestra bratrů Gabrielle, režisérem
klipu „To Sirius“ zase rodina určila bratrance Alaina. Jedno
velké spřízněné soukolí sympaticky dokreslovalo opravdo-
vost kapely. Je třeba si uvědomit, že zde nešlo o nějakou
úsporu nákladů, ale o klasickou francouzskou pospolitost
a potřebu si pomáhat, byť by třeba mělo jít o kolektivní mí-
chání cibulačky, aby byla chuťově dokonalá. Přitom hudba
GOJIRY byla stále brutálnější a na dalším disku s názvem „The
Way of All Flesh“ také temnější. Ubylo melodií, přibylo tíhy
na hrudi. „Tehdy jsme si skutečně začali pohrávat s institu-
tem smrtelnosti a kladli si hodně existenciálních otázek.
Riffy nebyli pouhou hrou, ale výtěrem našich tehdejších
útrob. Všechno na nás najednou padlo, celá závažnost
bytí,“ rekapituluje frontman kapely Joe, který přiznává, že
práce na v pořadí čtvrté desce byla vskutku hlubokým vr-
tem do nitra, ale také potřebnou očistou a dnes kvalitním
potomkem v kapelní diskografii.
Samotný vstup do světa metalu neoproštěného od reál-
ných běsů kapele mimoděk otevřel dosud zdánlivě zaklap-
nuté dveře. Když se Max a Igor Cavalerovi, legendy brazilské-
ho hromobití, dali znovu dohromady, oslovili GOJIRU, zda by
nezapůjčila basáka Jeana-Michela Labadie pro účely natoče-
ní desky. Naneštěstí měl naplánovanou rodinnou dovolenou
po proběhlém turné a zdrceně musel nabídku odmítnout.
Čest francouzského svěžího tanku ovšem zachránil kytarista
Joe, který se nabídl, že basové party nahraje sám. Navíc cel-
kem levou zadní, jak se ukázalo. „CAVALERA CONSPIRACY
jsou velice spontánní, trvalo asi jen patnáct dnů, než jsme
složili a nahráli většinu písní, což pro mě byla zcela nová
zkušenost. S GOJIROU zabere komponování nějakých šest
měsíců. I s nahráváním a produkcí si dáváme na čas. Co
jsem se od bratrů Cavalerových naučil, bylo u muziky ne-
přemýšlet, prostě vše zahrát, natočit a padla,“ svěřuje se
Joe Duplantier, který poté dostal společně s kapelou v roce
TITÁNU
2009 životní nabídku zúčastnit se turné, na kterém by GOJI-
RA předskakovala METALLICE.
Ocenění dosavadní práce jako hrom s Francouzi nezaclou-
malo a z měsíce stráveného s metalovým gigantem, a také
groove zápasníky LAMB OF GOD, kteří měli mimo jiné prsty
v přizvání muzikantů, se snažili vytlouci co nejvíc. Nemám
nyní na mysli společenský kredit, ale především muzikant-
skou školu života. „Koncerty LAMB OF GOD, IN FLAMES 2008
nebo METALLIKY v nás rozhodně cosi zásadního zanecha- The Way of All Flesh
ly. Někdy se postřehy týkaly projevu na scéně, jindy zase
stylu organizace anebo způsobu chování v zákulisí,“ sdílí Čtvrtá deska potvrzuje kromě záliby
postřehy Joe Duplantier. „Třeba James Hetfield se pohybuje v metalové smrti i příklon k progme-
po scéně, aniž by se u toho vlastně příliš hýbal. To je pros- talu, a také rovným dílem ke groove
tě styl, jakým se chová, a já to chodil každý večer sledovat metalu. GOJIRA aplikuje repetitivní
a honila se mi u toho v hlavě spousta věcí, jako třeba: ,Aha. postupy a dává ve velkém vale me-
Takže takhle to dělá. Nepotřebuje nijak skákat po pódiu, lodiím. Studuje sama sebe i celý svět
prostě tam jenom je.‘ I z toho jsem se hodně naučil...,“ dodá- z gruntu až na maso. Přesto neexperi-
vá zpěvák GOJIRY, který společně se svým ansámblem umě- mentuje, snad jedině v poloze nasta-
lecky vstřebával zážitky poněkud déle než obvykle. Na novou vení sebe sama v instrumentálním
řadovou desku došlo až v roce 2012. GOJIRA se s další na- pokojíčku. Jinak stále světu zvěstuje
hrávkou vrátila opět trochu jiná a dospělejší než v minulosti. skutečnost, že je planetou sebepo-
Přestože titul desky (která se poprvé nepyšnila anglickým žírající, prostou špinavou koulí, poži-
názvem) „L‘Enfant Sauvage“ značí v překladu v podstatě „di- vačnou v tom nejhorším slova smyslu.
voké dítě“. Obligátní otázky, zda oním +++++
splašeným mládětem je ve skutečnos-
ti jeden či oba bratři Duplantierovi,
odbývali obvykle Joe s Mariem sou-
hlasným přikývnutím. Je ovšem nad
slunce jasné, že myšlenka GOJIRY byla
mnohem obšírnější. O dosti hlubší bylo
také zázemí alba. Kapela totiž poprvé
ve své historii sáhla po pomocné ruce
producenta zvenčí. „Pro mě to bylo
nejdřív fakt překvapující, protože
2012
L‘Enfant Sauvage
První album, které významně po-
znamenává osoba zvenčí. Kapelu
má nově produkčně pod palcem
Josh Wilbur, muž, pro jehož účast
si může metalový soubor luskat
prsty od rána do večera. Každý,
jen GOJIRA vstoupila na nejistou
půdu, působící jí mořskou nemoc
i konejšivé a pravidelné nárazy
slané vody na levobok. Fajnšme-
kr zvukově cítí stopy nevyzpyta-
telných MESHUGGAH i progové
vlnění, které místy morfuje až
v artrockové zátočiny. Klukovská
kapela roste a vyrovnává se se
svým (ne)očekávaným úspěchem.
+++++
2016
jsme byli zvyklí dělat věci po svém. Mít vedle sebe někoho,
Magma
kdo vás bude po celou dobu tlačit, může být někdy trochu Zatím poslední výpověď GOJIRY
otravné, ale nakonec to je ku prospěchu,“ uvádí na adresu je extrémně intimní. Na vrcho-
angažování známého producenta Joshe Wilbura dnes už lu sil, ve svém vlastním studiu se
poučeně bubeník Mario Duplantier. A zásadní změnou pro messieurs Duplantier pustili do
celou GOJIRU bylo také Joeovo rozhodnutí opustit rodnou práce na albu, které by mohlo být
Francii a přestěhovat se do New Yorku, který mu učaroval už výjimečné i z jiného důvodu, než
jako malému chlapci, jehož do ruchu metropole východního že matka obou chlapců předčasně
pobřeží USA vzal jeho otec Dominique. Snad americké geny zemřela v průběhu realizace alba.
po matce Patricii v něm probudily zájem o místní mravenče- Smrt ženy, která dala život oběma
ní a umělecký klokot vůbec. pilířům GOJIRY, ovšem udělala dílo
Pokud by ovšem někdo propadl dojmu, že GOJIRA tímto naprosto výjimečným a intimním.
definitivně propadla cvrkotu velkoměsta a stavěla se do role Je plné vzteku, hledání, nenachá-
pseudohvězd, minul by o dost lávku. Stejně jako před více zení, odcházení i naděje. Esence
než dvaceti lety hoši Duplantierovi stavěli chatrče, do kte- života temperamentního jedince
rých utíkali před přetechnizovaným světem, pustili se v roce s rozbušeným srdcem, které bije
2014 do budování vlastního muzikantského zázemí v New pro tuto planetu i smrt jejího lůna.
++++++
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 63

Yorku, přesněji řečeno v Queensu. A hrábli si sku-
tečně do bláta. Nehledě na rozmary počasí a denní
dobu, zedničili vlastníma rukama, aby ze starého
skladu vytvořili vysněné studio. Hnáni svou vlastní
představou, která pro někoho možná působila až
příliš romanticky, nakonec dosáhli svého. „Potřebu-
jeme pro svou tvorbu útočiště, komfortní zónu, kde
bychom byli zakuklení. S vlastními obrazy, vizuály,
světly a světýlky, jež nám poskytnou pocit domác-
kosti. Jsme Francouzi, proto poetika, romantika
a estetika prostupují našimi organismy od nepa-
měti,“ nechal se slyšet ve své době Joe Duplantier,
který nakonec na jaře 2015 přivítal společně s bra-
trem do hudebního světa svou moderní chýši s ná-
zvem Silver Cord Studio. A jen pár týdnů poté začala
celá kapela pracovat na své šesté desce.
Svět se zdál pro druhy z GOJIRY zdánlivě bezsta-
rostný a naplněný podařeným dílem, když se vaha-
dlo pozemské spravedlnosti opět nepochopitelně
převážilo do bolestné roviny, tak jako už mnohokrát
předtím. Matka obou bratrů Patricia onemocněla
smrtelnou nemocí. Joe a Mario stáli před v minulosti
nepředstavitelným úkolem. Postavit se neporazi-
telnosti osudu. Dokázali kdysi nemožné, uchvátili
METALLIKU, ale odchodu vlastní mámy nedokázali
zabránit. Bič shůry navíc přišel v době, kdy se po-
třebovali koncentrovat na nový materiál. Nemilo-
64 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
GALERIE TITÁNU
srdná zkouška vystavila
oba bratry i celou kapelu
do situace, kdy slabší kusy
kolabují a vyhledávají od-
bornou pomoc. GOJIRA se
ovšem vzepřela propasti
zoufalství a objevila v sobě
lávu. Jako paralelu vřícího
papiňáku, ve který se muzi-
kanti změnili. Poprvé mezi
nimi padl termín „magma“.
„Naše matka právě umíra-
la, vřelo to v nás, nemohli
jsme se ideálně soustře-
dit. Opět se nám vrátilo
do hlavy ,magma‘ jako
protiklad chladu blížící se
smrti. Strávili jsme nad postelí mámy deset dní
a potom Joe říká, Mario víš, jaký bude nejlepší ná-
zev pro naše album? Já říkám, jasně, bude to .Mag-
ma‘. Oba nás napadlo to samé,“ vzpomíná Mario
Duplantier. Patricia Duplantier zemřela v červenci
2015 a její skon poznamenal doposud poslední al-
bum GOJIRY měrou vrchovatou. Málokdo ví, že i ona
se zapojila do tvorby kapely, když na úplně první
demo „Victim“ napsala pár písňových textů.
Dnes už oba kluci Duplantierovi kráčí světem bez
mámy, ale stále mají rodinu. Kromě své vlastní, kte-
rou si založili, jsou stále věrní živlu, který jim ošplou-
chával ušmudlané nohy v rodném kraji Bayonne.
Oceánu. Ve prospěch jeho zvířeny a květeny bojují
dodnes. Na koncertech GOJIRY se také objevuje
stánek Greenpeace, a skupina navíc dlouhodobě
podporuje ideologicky i finančně pro někoho kon-
troverzní organizaci Sea Shepherd Conservation
Society, jinak radikální ochránce mořského života.
Ve jménu organizace chystá kapela už nějaký čas
také nahrávku, která by měla sdružit Maxe Cavale-
ru, Devina Townsenda, Fredrika Thordendala, Ran-
dyho Blythea a Anderse Fridéna. Vpravdě vybraná
společnost. Se všemi velkými muži metalu si GOJI-
RA už dávno potykala. Dnes už totiž patří do jejich
společnosti, i mořský vlk by řekl, že právem. Bonne
chance!
PANDORA’S BOX
Zádné klapky na uších
Ústřední duo bratří Duplantierových vykazuje
po dlouhá léta náklonnost k death metalu, kte-
rý jako jediný subžánr prostupuje celou tvorbou
GOJIRY. Postupem času ovšem začali vstřebávat
i jiné proudy. Joe nechce příliš o svých umělec-
kých hrdinech mluvit, ale nikdy neopomene po-
znamenat, že MASTODON prostě dávají zhusta.
Jeho bratr je sdílnější. „Skvělý je podle mě Mike
Oldfield. Inspirativní jsou také šílenci RADIO-
HEAD. Hodně nás v kapele poznamenali pardá-
lové LED ZEPPELIN. A víš co? Nemáme problém
s čerpáním z minulosti od všech rockových
legend, je to svým způsobem povinnost kaž-
dého interpreta, který se chce zlepšovat a být
součástí komunity,“ vyznává se Mario. Společ-
ně s bratrem, kytaristou Christianem a basákem
Jeanem-Michelem samozřejmě do budoucna
chystají vydat novou desku, nástupce poslední
niterné výpovědi „Magma“ má vyjít koncem roku
2019. „Uvažovali jsme o jaru, ale pak jsme tak
včasný termín zavrhli. Řekli jsme si, že budeme
ještě trochu pokoušet nápady a vydáme ze sebe
fakt nejlepší hudbu, jaké jsme za více než dva-
cet let muzicírování schopní,“ dodává povzbudi-
vě Duplantier. Nechť šumí nové noty z New Yorku
cestou pravou.
SESTAVA
Joe Duplantier – zpěv, kytara
Christian Andreu – kytara
Jean-Michel Labadie – baskytara
Mario Duplantier – bicí
 ASFALT and more
tomto čísle pokračujeme v nepravidelé rubrice, která má ambice být kompasem v záplavě vydávaných vinylů, reedic a dal-
ších hudebních artefaktů, jež se probouzejí z hibernace na etiketách svých starých či nových vydavatelství. Věnovat se chce-
me především těm, které stojí za to mít zasunuté ve sběratelských policích, a uvědomujeme si, že prostor máme nevelký
a dojít nemůže na všechno, co padá z metalového a rockového nebe.

Hansen. Poté, co z HELLOWEEN vystoupil, nasytil

druhé album „Follow the Blind“ dvěma kytarovými
sóly a neopakovatelným hlasem v refrénu skladby
„Valhalla“. V momentě, kdy se rozezněl, vystoupili
ze stínu všichni duchové „Walls of Jericho“, píseň se
stala šlágrem a bylo hotovo. Hansen nechyběl jako
host ani na následujících dvou albech, na nichž ka-
pela vybudovala onu originální melodickou trať se
zastávkami: brutální tempo, rychlé kytary a explo-
dující refrén podpořený sbory. Především baladická
„Lord of the Rings“ z „Tales“ je vrcholným kusem au-
torské vyspělosti a ukazuje, že tvůrci nejsou zavřeni
jen ve světě speed metalu, a naznačuje věci příští.
A tak se z vln kytarové bouře na desce „Somewhe-
re Far Beyond“ jako mohutná záře vyhoupla na je-
jich vrcholky „Theatre of Pain“. Orchestrální úvod
rozfoukal svíce, nakřáplý hlas Hansiho Kürsche se
v odrazech blesků mění v nádherného fénixe a me-
lodie za hřmění orchestru pění hladinu oceánu. Tolik
emocionální blaženosti v jednom songu doposud
BLIND GUARDIAN ještě neukázali a od té chvíle se
stali jednou z největších metalových ikon nejen v Ja-
ponsku.
Fanoušci už dostali od kapely několik různých vy-
dání v remasterovaných podobách, ale nyní je čeká
opravdu něco speciálního. Obaly jak na CD, tak na LP
mají zcela nové zadní strany a malby uvnitř rovněž
nesou aktuální rukopis evokující Tolkienův svět hned

ODKAZ SLEPÉHO „Battalions of Fear“ nové německé kapely BLIND

GUARDIAN. Fanouškům žánrů vytryskly slzy. Pocit
120d¦!#ª"m* něčeho nového, neuchopitelného byl všudypřítom-
ný. BLIND GUARDIAN totiž kráčeli ve stopách HEL-
LOWEEN. Jejich hudba byla zběsilá jako na „Walls
BLIND GUARDIAN of Jericho“ a epická jako na „Keeper“, čímž si kapela
Battalions of Fear – 39:20 vybudovala vlastní chrám. Hned od začátku kariéry
Follow the Blind – 42:00 vlastně neudělali žádnou chybu. Nádherné obaly
Tales from the Twilight World – 44:40 vtahující posluchače do fantaskního světa hobitů
Somewhere Far Beyond – 55:37 a Pána prstenů, alba vycházející v rychlém sledu
NUCLEAR BLAST za sebou, nezastavitelný progres, rukopis jednoho
speed metal — Německo producenta, jenž formoval sound. Fanoušci se do-
slova třásli na každou desku. A především žánrová
na první pohled. Jak CD, tak LP neobsahují dříve tak
často umisťované bonusy v podobě demo skladeb
a rarit. Drží se původních verzí, jen poslední dvě alba
mají po jedné bonusové koncertní písni. CD obsa-
hují výpravné booklety včetně textů, rozepsaných
kytarových sól, fotografií, kreseb a komentářů členů
na dané téma. Na LP fotky a kresby záměrně chybí,
aby nerušily celkovou atmosféru obalů. CD jsou v di-
gipack verzích a každé album obsahuje jak původní
nahrávku produkovanou Kallem Trapem, tak remi-
xovanou verzi z pera Charlieho Bauerfeinda z let
2011/12 a remasterovanou v roce 2018 ve slavném
holandském studiu Wisseloord. Každé CD identifi-

P odzim roku 1988 byl pro heavy metal jedním

z klíčových. První týden v září už všichni vědě-
li, že druhý díl „Keeper of the Seven Keys“ od HEL-
LOWEEN je skutečností a velkou událostí. V listo-
padu se zahřmělo s „Kings of Metal“ od MANOWAR
a ze stínu hromů jako blesk udeřilo debutové album
konstanta. BLIND GUARDIAN, kteří logicky oslovova-
li fanoušky HELLOWEEN, pro ně zároveň představo-
vali alternativu. A když je dýně zaskočily nahrávkou
„Pink Bubbles Go Ape“, věděli, že u BLIND GUARDIAN
vždy najdou svět, v němž je jim dobře. Význam-
nou roli navíc sehrál faktor X, v tomto případě Kai
kujete podle originálního potištěného obalu. LP je
opatřeno jako druhá CD aktuálně upraveným zvu-
kem. Z výše uvedeného tak vyplývá, že bude nutné
si pořídit vše. Jak CD, tak LP. Předpokládám, že pro
fanoušky kapely jde o milé starosti.
++++++

66 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
Karel Balčirák
.-!2"d4,z+48-0£+
METALLICA
The $5.98 E.P.: Garage Days Re-Revisited
BLACKENED/UNIVERSAL – 25:01
thrash metal — USA
Nástup Jasona Newsteda do řad kapely po tragic-
kém skonu jeho legendárního předchůdce, baskyta-
risty Cliffa Burtona, byl poněkud hektický a skupina
se po skončení turné k „Master of Puppets“ chytře
rozhodla nahrát s Jasonem materiál, který by ho
etabloval v pozici velkého baskytarového hráče.
Proto v létě roku 1987 během šesti dnů volno-
časové zábavy nastoupila se zvukovým inžený-
rem EXODUS (Csaba Petocz) do studia a vystří-
lela šest coververzí od skupin, které formova-
ly hudební zrání všech zúčastněných. Jak
DIAMOND HEAD, tak BUDGIE, KILLING
JOKE, skotští heavymetaloví průkopníci
HOLOCAUST a rovněž MISFITS se dostali do hle-
dáčků fanoušků kapely až poté, co už neexistovali
nebo byla jejich kariéra – na konci osmdesátých let–
u ledu. To, že se Jasonova baskytara tlačí jako tank
pod drtící riffy kytar a je oproti albu „…And Justice
for All“ skutečně výrazně slyšet nejen v podmanivém
baskytarovém veletoči, jejž předvádí v „Crash Cour-
se In Brain Surgery“, je na samostatnou kapitolu.
O jedenáct let později umístila METALLICA všechny
písně z EP na druhé CD kompilace coververzí na-
zvané „Garage Inc“, čímž rozplakala všechny ty, kte-
ří si původní verzi nestačili dosud pořídit. Letos ale
v rámci postupného vydávání kompletního katalogu
na EP konečně došlo! Po rozbalení CD verze se na vás
usměje v digipack balení velká fotka rozesmátých
muzikantů z fotbalového stadiónu. Samotné CD je
vloženo do pošetky plné černobílých fotek ze stra-
ny jedné a všech zásadních údajů k písním ze strany
druhé včetně názvů originálních desek, z nichž cove-
ry pocházejí. Daň za dlouhé čekání byla splacena.
++++++
PIRÁTSKÁ NADÍLKA
RUNNING WILD
Pieces of Eight – The Singles, Live and Rare
1984–1994
NOISE/BMG
heavy metal — Německo
Fanoušci pirátské legendy zažívají v posledních
dvou letech mimořádné žně. Poté, co dostali kom-
pletní studiová alba z katalogu Noise, jak v LP, tak
CD podobě, přišel na začátku října na trh poslední
dílek do mozaiky. Kultovní koncertní album „Rea-
dy for Boarding“, na němž kapela v listopadu roku
1987 zaznamenala show v rámci turné k desce „Un-
der Jolly Roger“. Uvnitř boxu jej najdete v dvojLP
edici a na druhém LP vás čeká koncert z října roku
1989 z Düsseldorfu v rámci turné k albu „Death or
Glory“. Pokud si vzpomínáte na VHS „Death or Glory
Tour Live“, tak právě tento záznam kapela poprvé
v historii vydává také na audio nosiči. A vězte, že
je vzrušující pustit si obě alba za sebou a porovná-
vat jak dvě rozdílné rytmiky, tak i hudební výkony.
RUNNING WILD ve své kariéře měli i období, kdy
pro jejich vydavatele bylo zásadní pilotovat stu-
diová alba singly, a zde uvnitř boxu najdete všech-
ny singly RUNNING WILD pohromadě. Kolekci šes-
ti kousků otvírá „Victim of States Power“ z roku
1984 s raritními kousky „Walpurgis Night“ a „Satan“.
Singly „Bad to the Bone“ a „Wild Animal“ důkladně
promovaly komerční bestseller „Death or Glory“.
Dva měsíce před vydáním desky „Blazon Stone“ se
na trhu objevil „Little Big Horn“, na jehož b-straně
se hřála povedená coververze „Genocide“ od THIN
LIZZY. Jejich výpravné obaly jsou zásadním otiskem
doby. Pokud chceme dodržet časovou posloupnost,
musíme si odpovědět na otázku, co mělo v kariéře
RUNNING WILD znamenat vydání alba „The First
Years of Piracy“, které je rovněž součástí boxu. Prav-
děpodobně chtěla firma před Vánocemi roku 1991
kapitalizovat maximální zisky a nechala sestavu, jež
se podílela na albu „Blazon Stone“, znovu ve studiu
nahrát zásadní skladby z prvních tří
desek. Chemie je dost
odlišná, ale z dneš-
ního pohledu je zajímavé porovnávat, co s písněmi
ve studiu dokáže udělat několikaletý odstup a jiná
sestava. CD navíc obsahuje výživný booklet včetně
raritních fotek a rovněž texty. Ale zpět k singlům.
Desce „Pile of Skulls“ dělal na trhu prostor singl
„Lead or Gold“, s maskotem v pirátském mundúru,
a koupit si jej v září roku 1992 dávalo skutečně smysl,
protože obsahuje dvě skladby, které na tehdejší ver-
zi „Pile of Skulls“ nebyly. Stejné to bylo i se singlem
„The Privateer“, jenž promoval desku „Black Hand
Inn“. Box odhaluje i jiné poklady. Megaposter se se-
stavou z roku 1989 a pamětní minci ve speciálním
váčku. Za takovou kořistí stojí za to vyplout!
++++++
GOTIKA OD SRDCE
WITHIN TEMPTATION
The Dance – 30:43 +++++
Enter – 45:42 ++++++
Konečně si mohou vinyloví nadšenci pořídit desky,
které zásadně ovlivnily žánr a znamenaly vydařený
start WITНIN TEMPTATION, některými fanoušky dnes
až nekriticky nadšeně přijímané kapely. Mnozí jsou
sice v současnosti fascinováni hitovými a přímočarý-
mi písněmi sympatických Holanďanů, ale jaké to bylo,
když se teprve rozkoukávali na scéně? To byla právě
doba, kdy ještě hráli upřímnou, i když trochu naivní
gotiku, a Sharon den Adel měla hlásek jako drsný
pilníček. Je dnes přímo osvobozující poslechnout si
jejich první písně s jedinečným a neopakovatelným
kouzlem. A právě tuto svěží a emocemi nabitou
tvorbu z počátků kapely si máme příležitost poprvé
vychutnat i na vinylu. Rok 1998 přinesl první EP „The
Dance“ kapely a 180gramový rudý vinyl přináší všech
pět skladeb v číslované edici tří tisíc kousků. Z dnešní-
ho pohledu jsou nejzajímavější méně známé skladby,
jako například „Another Day“ nebo drsná a svižná vy-
palovačka typu beauty and beast „The Other Half (Of
Me)“, jež je pro soubor natolik významná, že se dosta-
la i do setlistu legendárního koncertu (a DVD) „Black
Symphony“. Ještě větší radost však udělá fanouškům
vydání prvního alba WT „Enter“, které je o rok mladší,
ale pro kapelu mnohem důležitější. Z hlediska další
tvorby kapely je rozhodně nejtemnější, jak hudebně,
tak i textově. Nikdy potom se WT nebudou zabývat
tématy temnoty a války, nikdy potom se již do pís-
ní nepustí tak dlouhé instrumentální pasáže, nikdy
potom už neuslyšíme growlujícího Roberta Wes-
terholta… škoda! Ze samotného alba se atmosféra
doslova valí a je až neuvěřitelné, jak málo času trvala
jeho výroba. Dva týdny nahrávání, na vokály z toho
jeden a půl dne, tři dny se míchalo – a vznikla klasika.
Písně jako „Restless“, „Candles“ nebo „Deep Within“
(se skvělým Georgem Oosthoekem) se staly trval-
kami koncertních setů. Nahrávka nemá slabinu, při
své krátké stopáži má návykovou přitažlivost – jde
o jednu z desek, kdy jeden poslech prostě nikdy
nestačí. Po úspěchu pozdějšího singlu „Ice Queen“
se album vydávalo znovu v dalších edicích (v USA
v roce 2007 u Season of Mist), a nyní tedy ještě pět
tisíc číslovaných kopií na zeleno-bílo-černém vinylu
s obrázkovým bookletem a texty. Není bez zajíma-
vosti, že po velkém úspěchu turné „Нydra“ se vyda-
vatelství Nuclear Blast v roce 2014 rozhodlo vydat
úplně stejnou dvojici desek („Enter“ a „The Dance“),
aby mladí a noví fanoušci měli přístup k rané tvorbě.
Nyní přišel konečně na řadu náš oblíbený asfalt.
#.'!4,-4i+) d2™
EPICA VS. METROPOLE ORKEST
Beyond The Matrix – The Battle – 18:16
Začněme asi od začátku: Metropole Orkest je slavný
orchestr, který točil třeba se Stingem nebo Brianem
Eno. Roku 2017 vyhlásil soutěž o skupinu, která s ním
vytvoří společný projekt – a vítězství si odnesla EPICA!
A protože „Beyond the Matrix“ je zřejmě nejhitovější
píseň na albu EPIKY „The Holographic Principle“, pad-
la volba na ni. Zábavné ovšem je, že tento orchestr je
popově/jazzově zaměřený a rozhodně nejde o žád-
né nazdárky. Jak se tak silné soubory shodnou, jak
jim vše spolu půjde? Zmíněná otázka je již zodpově-
zena, a výsledek je k poslechu nejen digitálně, nýbrž
také na černém vinylu! A musím konstatovat, že jde
o hudbu jemnější, než jsme si zvykli. Sólo Arjena Lu-
cassena (AYREON) je pak jahůdkou na celé hudební
pochoutce. Když k výsledku přičteme jedinečný de-
sign a pro EPIKU nezvyklou vizualizaci, jde o oprav-
du specifický sběratelský kousek! Na singlu jsou dvě
verze skladby, druhá je orchestrální.
+++++
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 67
KLENOTY ALBOVÝCH
ANNIVERSARY

ARCHIVŮ 1988

VE
J
STINU BIG FOUR
e načase si v archivu opět nalistovat thrashové letopisy, neboť podzim roku 1988 nabídl smršť desek, které měly velké ambice, leč
v mnoha případech ani nezpochybnitelná kvalita skladeb nestačila, aby se jejich tvůrci procpali alespoň do blízkosti vládnoucí „Velké
thrashové čtyřky“. Zůstali ve stínu, naštěstí ani v příšeří se duch jejich tvorby nevytratil. Naopak, zdá se, že třicet let po vydání jsou
staré klenoty živější než kdykoliv jindy.

padně SACRED REICH. Jenže pouštní oblast nebyla
zase až tak skoupá, aby ze svých písků vyvrhla pou-
ze dvě zavedené formace. Důkazem budiž pětice
ATROPHY z Tucsonu, která však oproti svým slavněj-
ším kolegům měla malinkou nevýhodu, že s debu-
tem dorazila na trh až v roce 1988, kdy hlavní vlny
tvořené thrashovými věrozvěsty kulminovaly a za-
čaly postupně opadat. Což ovšem neznamená, že
by kvality Arizonských nějak utrpěly. Naopak. Prv-
ní deska je totiž vyzrálým dílem, které cválá v kla-
sickém thrashovém kalupu, k čemuž jí bezezbytku
posloužila i výborná produkce Billa Metoyera (tak-
to zvukového guru spousty thrashových spolků).
ATROPHY od první skladby „Chemical Dependency“
zvednou naplno stavidla pomocí prvotřídních ost-
rých riffů Chrise Lykinse a Ricka Skowrona s krásnou
třešničkou v podobě zvonicí baskytary Jamese
Gulotty. Ale pozor, nepodléhejme dojmu, že by
pětice jela od první do poslední noty v jednoli-
tém tobogánu. Rytmické výhybky jí rovněž ne-
jsou cizí a kytarové duo umí vyšívat i kvílet ruku
například po boku EXODUS nebo TESTAMENT (čímž
ani trochu nenaznačuji, že jejich hudba je pouhým
mixem obou skupin). V roce 1990 ještě stačila for-
mace přijít s dvojkou „Violent by Nature“, která
za debutem v ničem nepokulhává, a potom už pu-
tovala od čerta k ďáblu, resp. k rozpadu v roce 1993.
V závěru dekády se část původní sestavy ATROPHY
zreformovala v kapele (projektu?) HEAD CIRCUS, ale
na metalové mapě zmíněné seskupení nezanechalo
žádnou stopu. Až před třemi lety se pod původním
názvem zase počalo něco dít, ATROPHY začali po-
stupně koncertovat, a pokud můžeme věřit prohlá-
šení ze stránek kapely, v příštím roce by nás měly
čekat velké věci. Uvidíme, zda dojde jen k zvýšené
koncertní aktivitě, či budeme dokonce moci přivítat
následníka „Socialized Hate“ a „Violent by Nature“.

ATROPHY
SOCIALIZED HATE
v ruce s atmosférou jednotlivých pasáží. Jak
však napovídá klasická crossoverová vypalovač-
ka „Beer Bong“ se sborovým hlavním sloganem,
plyn na podlaze má pro ATROPHY největší kouz-
ROADRUNNER RECORDS – 37:35 lo. Do mozaiky ostrých výpadů zapadá i podi-
VYDÁNO: říjen 1988 vuhodně zastřený, přitom zřetelný hlas Briana
Zimmermana. Vyjít „Socialized Hate“ o dva roky
Při spojení Arizona a metal naskočí thrashovému dříve, myslím, si, že by se ATROPHY bez problé-
fandovi okamžitě značka FLOTSAM & JETSAM, pří- mů zařadili do hlavního thrashového proudu

prostý originál. Sice rovněž vycházeli především
z thrashe, ale jejich pojetí obsahovalo daleko více
vlivů, než se na konci osmé dekády minulého sto-
letí nosilo. Především se kvarteto vyžívalo v rytmic-
kých, někdy velmi krkolomných změnách, kterými
vedle takových MEKONG DELTA definovali škatul-
ku techno-thrash. Další osvěžující ingredienci našli
ANACRUSIS v určité psychedelii (i když byla zřetel-
nější až na pozdějších deskách), což bylo završeno
projevem zpěváka a kytaristy Kenna Nardiho, jenž
dokázal ve vteřině přepnout až k hysterickému
řevu. Když jsem poprvé uslyšel, jaké skřípění do-
vedou jeho hlasivky vyrobit, nevěřil jsem, že Kenn
může po intenzivním nahrávání nebo koncertu
ještě pořádně mluvit. Že mu nečiní vokální vele-
toče problém ani v současnosti, dokázal předloni
v rámci vystoupení své vlastní kapely, s níž však
samozřejmě přehrál i několik skladeb ANACRUSIS.
A v neposlední řadě se skupina lehce nořila i do vod
US power metalu, kde si tehdy klestili cestičku ku-
příkladu SANCTUARY. Ve spojení s brilantními mu-
pod hlavičkou malé firmy AXIS RECORDS (později
ACTIVE RECORDS) na LP a kazetě. Až o dva roky poz-
ději vyšlo album na CD formátu zásluhou METAL
BLADE. Tehdy už měla kapela připravené pokračo-
vání pod názvem „Reason“ a její jízda pokračovala
na počátku devadesátých let prostřednictvím alb
„Manic Impressions“ a „Screams and Whispers“.
Po poslední nahrávce následoval rozpad, který se
roky jevil jako definitivní. Na přelomu nulté a první
dekády našeho století však došlo ke krátkodobé-
mu comebacku, v rámci něhož přehráli ANACRU-
SIS pro účely dvojalba „Hindsight: Suffering Hour &
Reason Revisited“ skladby ze svých prvních dvou
desek obohacené i o dema nahraná v aktuálním
kabátku. Po roce 2013 se však po skupině defini-
tivně slehla zem a pouze Kenn Nardi v rámci už
zmíněného sólového projektu oživuje čas od času
tvorbu neprávem přehlížené formace.

ANACRUSIS
SUFFERING HOUR
AXIS RECORDS – 47:10
VYDÁNO: 1988
Ze zpětného pohledu, který letos dělí od data vy-
dání alba třicet let (popravdě se mi zde v jediném
případě nepodařilo zcela přesně určit, v kterém
měsíci deska oficiálně vyšla), byli ANACRUSIS na-
zikantskými výkony musel z třaskavé kombinace
zákonitě vzniknout už na prvním albu originální
mix, přestože i zásluhou omezených finančních
prostředků docela syrový a v intenzivních pasá-
žích až surový, jenž však léty nejenže nestárne, ale
naopak stejně jako kupříkladu u VOIVOD dovede
neustále inspirovat mladší muzikanty a ukazovat
jim cestu ze slepých metalových uliček. Mimo jiné
skutečností, že si ANACRUSIS svou prvotinu zapla-
tili ze svého a až poté začali hledat příhodný label.
Nakonec se jim „Suffering Hour“ podařilo vydat

68 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ

FORBIDDEN
FORBIDDEN EVIL
COMBAT RECORDS – 42:43
VYDÁNO: září 1988
I u FORBIDDEN lze myslím říct, že doplatili na rela-
tivně pozdní vydání svého prvního dlouhohrající-
ho nosiče. Jinak si dovolím tvrdit, že by atakovali
Big Four stejně jako OVERKILL, TESTAMENT nebo
EXODUS, respektive by byli minimálně v jejich
závěsu až do dnešních dní, protože zejména
po svých prvních dvou albech bylo jméno FOR-
BIDDEN skloňováno velmi často. Žel shodou
okolností a rovněž i kvůli několikrát probíranému
zlomu v hudebním byznysu se spíše přiřadili k ne-
doceněným spolkům, jako jsou (byli?) HEATHEN,
CYCLONE TEMPLE nebo DARK ANGEL, jejichž
status je spíše kultovní, než že by je znal početný
dav metalových příznivců. Ani zmíněná skuteč-
nost však nikdy neotupila thrashový břit jedničky
„Forbidden Evil“, jíž náleží všechna čest a sláva
tehdejší plodné zátoky Bay Area. V čele s neopa-
kovatelným hřmotným frontmanem Russem An-
dersonem, v jehož vokálu se skrýval explozivní
střelný prach i plná… ehm, pěst melodií (mezi
všemi thrashovými řvouny a křiklouny si Russ
drží punc opravdového zpěváka), kytarovou
všehoschopnou vozbou Craig Locicero a Glen
Alvelais a drtící rytmikou Matt Camacho, Paul
Bostaph v roce 1988 smetli z povrchu zemského,
kohokoliv a cokoliv by se jim postavilo do cesty.
WARGASM
WHY PLAY AROUND?
PROFILE RECORDS – 43:39
VYDÁNO: 1988
Zároveň však předváděli nevšední hudební ekvili-
bristiku (ne nadarmo se především kytaristé a Paul
později uplatnili i ve slavnějších formacích, jako
jsou a byli SLAYER, TESTAMENT a DEATH), takže
pokud vás neunášela obrovská riffová vlna hnána
Camachovými a Bostaphovými hurikány, mohli
jste prošťourávat instrumentální zákruty „Forbid-
den Evil“. Mimochodem, tak zněl původní název
skupiny založené v roce 1985 (tehdy byl krátce
členem i jistý Rob Flynn), zkrácení přišlo o dva
roky později. Kapela byla před i po vydání debutu
opravdu ve výborné formě, koncertovala se SLA-
YER, EXODUS, MEGADETH a zdálo se, že druhá stu-
diovka „Twisted into Form“ pětici pošle do výšin,
kde dlely stálice thrashového panství. Když Glena
nahradil (letos žel zesnuvší) Tim Calvert, kapela
na tempu neubrala, horší byl spíš Bostaphův od-
chod v roce 1992. Steve Jacobs sice za Paulovým
uměním v ničem nezaostával, ale jako by změna
u bicích předznamenala začátek špatných časů.
Ani deska „Distortion“ (1994), ani čtvrtý zářez
„Green“ (1997) nezměnily nic na prudce sestupné
tendenci kariéry FORBIDDEN. Na druhou stranu
klobouk dolů, že na rozdíl od mnohých svých sou-
putníků vydržela pětice vzdorovat mainstreamo-
vým proudům tak dlouho s relikvií jménem thrash
Myslím si, že poslední kousek dnešního archivnictví
kandiduje na nejvíce zapadlý thrashový klenot vů-
bec. Přitom WARGASM dovedli vysoustružit takové
riffy, že by jim i METALLICA mohla závidět. Boston-
ská formace vznikla už v roce 1982 pod názvem
OVERKILL, což jim logicky nemohlo projít, když
se rozhodli proniknout více do světa. Rok působili
jako MANIAC (tehdy už se sestava smrskla na trio),
aby se s letopočtem 1986 rozhodli pro změnu
na definitivní WARGASM. Ve stejný okamžik při-
šlo i druhé demo (první vydali ještě jako MANIAC)
a albová pšenka jim nakonec vykvetla s firmou
PROFILE RECORDS, přestože label měl pod sebou
kupříkladu crossover/hardcorové CRO-MAGS nebo
punkové PLASMATICS. Na druhou stranu WAR-
GASM dokázali být taky pořádně úderní a přímo-
čaří, ale navzdory tříčlenné sestavě se neomezovali
pouze na tvrdost, rychlost a nekomplikovanost. Je-
jich skladby mají daleko do tupých sypaček. Těžko
by jinak vznikly skladby „Sudden Death“ či skoro
desetiminutová „Wargasm“. V dané poloze mi ka-
pela někdy zní jako britští XENTRIX a přiznávám, že
takovému dojmu může pomáhat i vokální rejstřík
Boba Maya. Jindy však WARGASM najedou na thras-
hový tobogán a započne jízda, která by mohla za-
stínit třeba i zmíněnou METALLIKU. Kupříkladu si
vezměte poslední skladbu „Humanoid“, kde vám
Jan Kozák
metal, přestože i v jejím projevu se objevily jisté
modernější prvky. Po vydání „Green“ už ale nešlo
kapelu udržet pohromadě. Dobrá duše a motor
kapely, Craig Locicero, se však nikdy nevzdal a nej-
dříve se mu podařilo své spolubojovníky svolat
u příležitosti benefičního koncertu pro Chucka
Billyho, který v roce 2001 bojoval s rakovinou. Ofi-
ciální comeback FORBIDDEN proběhl o deset let
později, co svůj krám zavřeli poprvé. Skvělá deska
„Omega Wave“ i nadupané koncerty nedávaly pří-
činu ke spekulacím. Jenže těsně před podzimním
evropským turné, které měli FORBIDDEN jet jako
headliner po svém vystoupení na Brutal Assaultu
v roce 2011, se najednou sestava neuvěřitelným
způsobem rozklížila a fandové marně čekají, zda
na krátkou kapitolu bude navázáno, či se jedna-
lo svým způsobem o nekrolog. Ve skrytu duše
doufám, že se zpěvák Russ Anderson aspoň ještě
na chvíli rozhodne opustit slasti a strasti rodinného
života a baskytarista Matt Camacho ještě obětuje
pár týdnů své právnické praxe ve prospěch thrash
metalu. Jediným, kdo je stále připraven oprášit
kdysi slavnou značku FORBIDDEN a kdo zůstal
ve víru hudebního průmyslu, zůstává srdcař Craig
Locicero (mj. kapela SPIRALARMS). Snad i jeho víra
v sílu metalu způsobí, že si ještě někdy připomeneme
aspoň jednou nejen skladby z „Forbidden Evil“ živě.
postupy, ale i zvuk a styl hry musí připomenout
„Battery“. WARGASM se po svém nejlepším poči-
nu v podobě „Why Play Around?“ prokousali ještě
ke dvěma deskám. „Ugly“ (1993) a „Suicide Notes“
(1995) už však byly jen vzpomínkami na zašlou slá-
vu. I když… slávu. Věhlas se Bostonským vyhýbal,
a proto se po konci v roce 1995 ukázali na pódiích
už pouze dvakrát. V roce 2004 a 2008 se však vždy
jednalo o jednorázové koncerty, a za WARGASM
tak dveře zaklaply už zřejmě nadobro.
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 69
UŠNÍ PRUPLACH
Joakim: Hodně se mi líbí. Baví mě
zpěvákova barva hlasu. Ale trošku mi
vadí, že jsou opravdu jako mladé kopie
LED ZEPPELIN. Rocková hudba není
bezedná, některé kapely tak kopírují
osvědčené formáty. Spousta lidí tako-
vý přístup ocení, ale originál je jen je-
den. Alespoň pro mě určitě.
Jonatan: Já si myslím, že je to celkem
obdivuhodné, když někdo dokáže vy-
stihnout původní feeling, ale souhlasím
s Joakimem. Není nad původní tvorbu.
Je mnohem cennější, když někdo řek-
ne o tvé hudbě, že je originální.

Jonatan LYNYRD SKYNYRD

Sweet Home Alabama
Larocca-RaMm Joakim
Joakim: No jasně, to je největší klasi-
ka. LYNYRD SKYNYRD. Za sebe musím

Nilsson
ale říct, že od nich poslouchám jen ně-
které desky. Nejsem úplný fajnšmekr.
Jonatan: Mám je rád. Poslouchám
LYNYRD SKYNYRD už odmala, ale jak
jsem dorůstal, už jsem je vyhledával
stále méně. Asi proto, že už patřím
BLACK SABBATH
Iron Man
do docela jiné generace.
Joakim: To je předělávka od… Je to
každopádně „Iron Man“. Ale nevím,
kdo je autorem tohoto coveru.
Tak pozor, pouštím vám originál.
Joakim: Jesus, jasně, už slyším Ozzy-
ho. Proč mě to tak zmátlo?
Přitom je musíš mít naposlouchané,
čerpáte z nich hodně.
Joakim: Rozhodně. BLACK SABBATH
byli jednou z prvních kapel, které mě
GRETA VAN FLEET oslovily ve větším měřítku. A pořád si
Highway Tune je rád poslechnu, i když už spíš kon-
Oba muzikanti tápou, náš stůl míjí bu- krétní písničky.
beník Oskar Bergenheim a radí: Vím, to
jsou ty děti ze Států, jak oni se jmenu-
jí… GRETA VAN FLEET.

-21$7$1/$52&&$5$00 -2$.,01,/6621

Hudební nástroj jsem vzal do ruky poprvé...

-RDNLPeEXɓSLDQRQHERKRXVOHNG\ÖMVHPE\OYSUYQ£Wʁ£GɛWDNÖH
DVLYVHGPLOHWHFK
-RQDWDQeVD[RIRQ$E\ORPLGHYɛW

3UYQ£NRQFHUWNWHUɅMVHPNG\QDYÑW£YLO
-RDNLPeE\ORPLɑWUQªFWNG\ÖMVHPE\OYH6WRFNKROPX
QD6281'*$5'(1
-RQDWDQeYHWʁLQªFWLMVHPE\OQD6,&.2),7$//D+

.DSHODNWHUªPɛSʁLPɛODVWªWVHPX]LNDQWHP
-RDNLPe675(%(56FRÖE\ODÑYÂGVNªSXQNRYªNDSHOD
-RQDWDQeDVL%/$&.6$%%$7+D7RQ\,RPPL-DNPLOHMVHPMH
XVO\ÑHOʁHNOMVHPVLÖHWRPXV£P]NXVLWWDN\

3UYQ£DOEXPNWHUÂMVHPVLNG\NRXSLO
-RDNLPeMªMVHPVLP\VO£PNRXSLOGHVNXNDSHO\7+(3,1.6FRÖ
E\ODÑYÂGVNªNDSHODNWHUªGɛODODKRGQɛFRYHU\
-RQDWDQePRFMVHPVLDOEDQHNXSRYDO$OHDVL]DVH6,&.2),7
$//YSXEHUWɛ

0RMHKXGHEQ£VE£UND
-RDNLP3ªUVWRYHNYLQ\Oʑ&ÂGÂɑNDQHPªPÖªGQª
-RQDWDQ-ªMLFKSªUPªPDOHWDNÂMVHPVS£ÑQD/31DVE£UDOMVHPDVL
VWRNXVʑ

$OEXPNWHUÂKRVLQHMY£FFHQ£P
-RDNLPn%ODFN6DEEDWK “RG%/$&.6$%%$7+
-RQDWDQn)OHHWZRRG0DF“RG)/((7:22'0$&

70 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
 Zdeněk Pospíšil

Joakim: Já moc metal naposloucha-

ný nemám. Jsem takový soft týpek.
(smích)

=,0$6(%/ËäË%8Ć3ě,35$9(1
Jakou muziku máš vlastně nejra-
ději?
Joakim: Hlavně blues. Strašně rád se
nořím do blues.
Jonatan: Ani já nejsem ortodoxní
metalista. Spíš mě užije na klasický
NORTHWARD rock’n’roll.
While Love Died
Jonatan: Nevím, o co jde, ale hudba
zní jako moderní hard rock.
Joakim: Já ten hlas znám.
Jde o Floor Jansen z NIGHTWISH,
pokud jste ji nepoznali. A projekt
se jmenuje NORTHWARD.
Jonatan: Jasně. Nakonec proč ne.
Hudbu člověk volí podle nálady, ale
umím si představit, že bych si tenhle
song pustil i sám doma.
FOO FIGHTERS
Run
Joakim: NORTHWARD znějí pěk-
Jonatan: Poznávám, to jsou FOO FIGH-
ně, a chápu, že se lidem líbí. Já jsem
TERS. Je to z nové desky? Na nich mě
trochu konzervativnější a asi bych si
baví, že jsou hodně osobití. Navíc se
takovou muziku nekoupil.
stále vyvíjejí. Dave Grohl je moc dobrý
skladatel a umí napsat skutečný hit.
Joakim: FOO FIGHTERS se mi líbili
v období desky „The Colour and the
Shape“. Pak už jsem je v podstatě pře-
stal sledovat. Ale souhlasím, že umí
napsat dobrou popovou písničku.

ACCEPT
Die by the Sword
Joakim: Nejsou to AC/DC?
Jonatan: Spíš bych řekl, že by to
mohli být SAXON. 
Pánové, jdete na to celkem dobře,
ale musíte zabrousit do Německa. GHOST
Jonatan: Tak tedy říkám ACCEPT. Rats  " #

Jonatan: Připomíná mi to GHOST.

Jo, jsou dobří muzikanti, ale mnohem
víc na mě působí jejich image než sa-
motná hudba, což je asi špatně. Tro-
chu mi vadí i jejich naglancovanost.
Joakim: Jedna věc se jim ale nedá
upřít. Perfektní produkce. Můžu si
myslet o jejich hudbě cokoliv, ale umí
zmáknout finální produkt. Proto jsou
dnes tak velkou a úspěšnou kapelou.  



  
 
 

  

 


















  












  !$



      









 

   
  













2%-('1È9(-7(
na  :::63$5.(5&=KRGLQGHQQȱGQtYWêGQX
Telefonicky  (Po  –  Pá  9.00  –  16.00  hod.  733  348  534)
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 5

  

,EZ«TFVN¿OúSPEú[FªU¿TUú
D vaačtyřicet let byl pevnou součástí britské rockové legendy JETHRO TULL. Jeho osobitý
kytarový projev tvořil tvář tělesa, které si zamilovaly dnes už tři generace. Ba co víc,
naučil se stát na vlastních nohou. Po řadě sólových alb, zvláště pak od rozpuštění kultov-
ní formace v roce 2012, se Martin Barre stále více projevuje i jako skladatel s úchvatným
rukopisem, který úspěšně funguje i bez vedení neúprosné Andersonovy taktovky. Jak se
situace v hvězdné kapele vyhrotila a co kolapsu kapely předcházelo, si povíme v příštím
čísle, dnes se zaměříme na žhavou současnost mistra šesti strun.
VITALITA  V  POST-­
+&5)3056--º"4&$)
Martine, pokud se nemýlím, tvé nové sólové al-
bum „Roads Less Travelled“ je první, které obsahu-
je čistě jen vlastní autorský materiál.
Ano, na desce najdeš jen a jen moji hudbu. Deset
písní a  jednu instrumentální skladbu. Samé pěkně
chlupaté blues se spoustou kytar! Pracoval jsem
na materiálu více než devět měsíců, což je dlouhá
doba, a  obsahuje velký kus práce. Jen doufám, že
výsledek ospravedlní čas, který jsem do muziky in-
vestoval. Doufám, že se deska lidem bude líbit tak
moc jako mně. Přál bych si, aby udržela pozornost
posluchače od začátku až do konce.
Nahráváš sólové desky již od roku 1992, kdy jsi
vydal „A Summer Band“, ale ve skutečnosti bylo te-
prve „Back to Steel“ prvním albem, kdy posluchači
mohli doopravdy poznat Martina Barreho i  jako
72      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ
žitost vděčný, protože jsem mohl hrát jinou hudbu
nezávislého skladatele. Proč si
osamostatnění vyžádalo tolik času?
Byli jsme pořád na turné s  JETHRO TULL. Strávili
jsme na cestách vždy tak devět měsíců v roce, takže
jsem nikdy neměl čas. V  podstatě jsem měl volno,
jen když Ian dělal na svých sólovkách. Ale byl jsem
šťastný. Mohl jsem natočit sólové album každé tři
čtyři roky. Mohl jsem dát dohromady malou kapelu
a vyrazit na kratší turné. Byl jsem za takovou příle-
než v JETHRO TULL.
Jsem šťastný i nyní, protože si připadám, že se te-
prve začínám učit, jak být dobrým skladatelem, což
je pro mě cosi nového a  svěžího, přestože hudbu
skládám snad od konce šedesátých let. Třeba kdy-
bych byl po celou dobu hlavním skladatelem, nyní
by má hudba nebyla tak svěží, třeba bych se vyčer-
pal. Věřím, že člověk má brát v  životě věci tak, jak
jdou. Pak je nejspokojenější. Vždy jsem měl co dělat.
Nikdy jsem nezůstal bez práce a natočil jsem mnoho
nahrávek.
„Back to Steel“ bylo velmi povedené, svěží a ne-
všední album. Zdálo se, že jsi v danou chvíli našel
své osobité, jedinečné místo v hudebním světě.
Řekl bych, že svým způsobem ano, ale já se nikde
nezdržuji dlouho. (smích) Vždy začínám od píky.
A  hned jak začnu psát skladbu, pouštím se do ní,
jako by to byla první věc, kterou jsem kdy složil.
Nechci, aby nový materiál zněl jako cokoliv jiného.
Chci, aby vše bylo
svěží a  nové. Nej-
horší, co někdo
může říct, je, že mu
má muzika připomí-
ná něco jiného. Chci,
aby má hudba byla
cosi, co nikdy dříve
neslyšeli – v dobrém
slova smyslu. Chci
se pokaždé ocitnout
na novém místě.
Pracoval jsi na novince „Roads Less Travelled“ se
stejnou kapelou, se kterou vystupuješ živě?
Ano, ano. Je zde ale i několik hostů. Zpívají tu obě
mé zpěvačky, Becca Langsford a  Alex Hart, jejichž
přítomnost je tentokrát na albu hodně výrazná.
p
Jinak jsou tu opopět na bicí Darby Todd, na basové
kytaře Alan Thomson a za mikrofonem Dan Chrisp.
kyta
Přestože pracuji se stejnými lidmi, řekl bych, že lec-
P
cos bude znít živě jinak. Také nevím, zda budeme
mít mo
možnost vzít s sebou na turné klávesistu Josiaha
J. Ve studiu navíc n
některé bicí nahrál ještě Aaron Gra-
ham, Buster Cottam hraje na kontrabas.
;"©ö5/¾$0/"7ö$
Předchozí album „Back to Steel“ bylo vyloženě
stvořeno pro živé hraní.
Ano, a byl jsem rád, že se předpoklad splnil. Nemy-
slím si ale, že můžeš pokaždé přesně plánovat, jak
chceš, aby všechno dopadlo. Kdybych se třeba vylo-
ženě vědomě snažil stvořit něco, co se bude dobře
hrát živě, svazoval bych sám sebe. Mně se hlavně
líbí, když jsou věci jiné. Klidně mohou jít zcela od-
lišným směrem, než jsem si původně myslel. Hlavně
nechci být předvídatelný. Proto nechávám věci, aby
se odvíjely samy od sebe, a  nechávám se překva-
pit konečným výsledkem. Ve své podstatě jsem ale
především bluesrockový kytarista, což je hodně živá
záležitost.
Vaše letošní pražské vystoupení bylo
jedním z  mým nejlepších koncertních
zážitků vůbec.
Ano, vskutku kouzelný koncert. Praha
se mi moc líbí. Nádherné město! Moc mě
potěšilo... Jsem přímo pyšný, kolik tam
přišlo lidí! Hráli jsme pro sedm set pade-
sát diváků. Fantastické, a určitě se plánu-
jeme vrátit – asi tak ke konci příštího roku:
s  novým albem a  novou show. A  doufá-
me, že zahrajeme pro stejně velké, ne-li
ještě větší obecenstvo.
Na mě osobně udělala velký dojem nejen úžasná
hudba, ale i fantastická energie celého vystoupení
a  neskutečná odevzdanost a  entuziasmus muzi-
kantů. Velice mě navíc dojal váš přátelský přístup
a vnímavost, které se v maximální míře projevily,
když se jedné dámě udělalo nevolno. Neváhali jste
přerušit koncert. Přitom jste ani v  nejmenším ne-
  




ztratili své soustředění, což byl projev obdivuhod- Tvá hudba posluchače velmi nabíjí. Je zřejmé, tože dávají najevo, že vědí, kdo jsem, a  chtějí nás
né profesionality. že odráží tvůj pozitivní přístup k životu. Přitom se slyšet. Neberu jejich přízeň na lehkou váhu. Beru ji
Řekl bych, že takto si představuji, že mají koncerty říká, že se skutečné umění rodí z utrpení. jako obrovské uznání.
probíhat. Myslím si, že když platíš, abys viděla kapelu Já chci být šťastný. A, jak jsem již řekl, miluji svou
živě, chceš nejen slyšet hudbu, ale chceš zažít něco
víc. Přece nechceš, aby vše bylo stejné, jako když si
práci. Je pro mě potěšením. Mám privilegium, že
mohu dělat, co mě baví, že mohu hrát pro velké "/&;Ú45"5/".ö45¾­
doma pustíš CD... publikum, že mohu
Já si užívám, když učinit
u další lidi šťast- Používáš spoustu různých nástrojů, abys ozvlá-
jsem obklopen lidmi, nými.
n Jsem velmi štnil sound jednotlivých skladeb. Hraješ dokonce
a  rád si vytvářím nové ambiciózní, protože
proto i  na mandolínu – vlastně, nepletu-li se, JETHRO
přátele. Baví mě, když věřím,
v že úspěch je TULL byli jednou z prvních rockových skupin, které
mohu rozmlouvat pohonem. začaly ve své hudbě podobný nástroj používat.
s  publikem. Jako sou- Ano, rád hraji na man-
část zážitku, který spo- dolínu a  mandolu. Mám
lu sdílíme. Všichni by rád mix mandolín a  elek-
měli mít ideálně pocit, trických kytar. Mám pro-
že každý koncert, kte- stě rád na deskách různé
rý odehrajeme, je pro zvuky. Nelíbí se mi, když
nás samotné něco výji- poslouchám cizí alba a vší-
mečného – a ono tomu mám si, že se nic nemění.
tak skutečně je... Baví Mám rád kontrastní polo-
mě být na cestách. My hy. Rád si představuji, že
všichni milujeme cesto- když lidé poslouchají mé
vání po světě. Užíváme CD, nechávají si ho přehrát
si každé město, kam celé, ne že si poslechnou
přijedeme. Miluji, když pár skladeb a  přejdou
se lidé v publiku smějí. k jiné desce. Mně se prostě
Když vidím, že je naše líbí rozmanitost. Líbí se mi,
show baví. Nemáme když věci zní jinak a  sexy.
žádnou velkou produk- Přijde mi fantastické, když
ci – jen hrajeme hudbu Nepatříš k  typu ky- se na sebe vrství různé zvuky.
a užíváme si... A nestojí taristů,
tarist kteří by se vy-
žádné peníze navíc hrát žívali
ž v  sólech a  tou- Během let jsi také vystřídal pár značek kytar.
nejlépe, jak umíme. žili
ž po strhávání po- Svého času jsem dokonce hrál i  na fendery, jen
Nestojí nás nic být milí zornosti na sebe. Jsi abych mohl pracovat s rozmanitějšími zvuky, i když
a  ohleduplní. (smích) opravdu hráč,
hrá který asi dvacet let byly mým hlavním nástrojem gibso-
Jednoduché. neustále vytváří dia- ny. Když si jednou zvykneš na profil jejich krku, na
log s dalšími instrumentalisty, a když už sólo hra- jejich celkový design... Jenže jejich hodnota začala

)-"7/¾©â%/â/6%"­
Vaše souhra a souznění v kapele jsou přímo ne-
uvěřitelné. Samozřejmě, logicky musím vyvodit,
že jde o plody tvrdé dřiny, ale jako by šlo ve vašem
případě o  nejpřirozenější věc na světě. Není cítit
žádná námaha.
Svou roli hraje fakt, že spolu již hrajeme pět let.
Měli jsme za tu dobu několik různých bubeníků, ale
i  tak... Prostě pracujeme hodně. Každý rok máme
spoustu koncertů. Mám-li mluvit za sebe, hraji hud-
bu každý den. V mém životě není dne, kdy bych ne-
hrál, ani nechci zažít takový den. Hned jak se ráno
probudím, už chci hrát. Nemusím tvrdě dřít, abych
mohl dělat věci, co chci, ale protože tvrdě pracuju,
dělám věci, jak chci. (smích) Cítíš ten jemný rozdíl?
Ano, zažívám tvrdou každodenní dřinu, ale snažím
se tak neuvažovat. Pro mě neexistuje jiná možnost.
Kdybych měl na vybranou, neměnil bych. Dělám
práci z lásky.
ješ, je vždy úchvatné – žádné nesmyslné stupnice. stoupat a  už jsem se je bál brát s  sebou na turné.
Věřím, že se lidé jdou dívat na kapelu a po-
slechnout si hudbu. Opravdu nejsem velkým
fanouškem kytarové hry. Nechci nikoho
nudit, ani sebe. Hraji i  tak víc než dost. Na
novince je třeba dostatek prostoru pro moji
hru. Od sedmdesátých let, kdy byli JETHRO
TULL těžce kytarovou kapelou, ve které flét-
na spíše jen přidávala další barvu, než aby
byla ústředním nástrojem, jsem nehrál tolik.
Ale ještě tvrději než kdykoliv dřív jsem pra-
coval na celkovém aranžmá a na textech.
Opravdu nemám chuť hrát jen dokola
sóla... Nikdy nebudu a  ani nechci být kyta-
rovou hvězdou jako Joe Bonamassa, Steve
Vai, Joe Satriani či kdokoliv jejich typu. Jsem
raději součástí kapely. Přemýšlím obdobným
způsobem jako Derek Trucks, který každému v ka-
pele dává dostatek prostoru a skutečně si hraní uží- Nějakou dobu jsem hrál na Hamers, ale i na Ibanez.
vá, což je skvělý přístup! Také vždycky říká, že kdyby Přešel jsem přes různé značky, až jsem dospěl k PRS.
si vydělal víc peněz, dostane ještě více muzikantů Jsem s nimi moc spokojený. Znám snad každého ve
na pódium. Nechce mít peníze jenom pro sebe. On fabrice.
chce mít větší
kapelu!
Já bych také
rád měl hráče =TtTñP]V[LULUxKULRK`I`JOULOYmS
na žesťové de-
chové nástro-  (UPULJOJPaHñx[[HRV]ëKLU¸
je, perkusio-
nisty. Chci mít .BSUJO#BSSF
více zpěváků,
také klávesistu.... Hudba je nekonečno. Necháváš si navrhnout kytary speciálně pro
sebe?
Jsi velmi skromný, přitom se těšíš velkému uzná- Ne, kupuji si je v obchodě, jako každý jiný. Hodně
ní a  nejednomu ocenění, ať již v  různých hlaso- jsem si oblíbil P22 od PRS. Líbí se mi jejich jemný,
váních za sólo ve skladbě „Aqualung“ či za svou bohatý, vymazlený zvuk. Ale i tak rád vlastním různé
celkovou práci na albu „Crest of a Knave“, za niž nástroje, protože mám rád rozmanité zvuky. Trávím
jsi v roce v roce 1988 obdržel dokonce Grammy. mnoho času pečlivým propracováváním zvuku,
Samozřejmě že si cen vážím. Těší mě poklony abych se skutečně dopracoval k nejlepšímu výsled-
a pocty. (smích) Mám rád pozornost. Jde o přiroze- ku. Jsem si vědom, že chci, aby má hudba zněla
nou věc pro každého na světě, nedopouštím však, opravdu dobře. Je jedno, jestli jde o  housle, klavír
aby se z  takových momentů stala nejdůležitější nebo kytaru. Důležitý je zvuk. Jedna jediná nota za-
věc v mém životě. Mohu hrát lépe. Každým dnem hraná s krásným soundem říká víc nežli stovky not
mohu hrát lépe, než jsem hrál včera. Cítím, že jsem zahraných příšerným soundem. Pro mě je důležitá
se během posledních let neuvěřitelně zlepšil. Vždy kvalita, nikoliv kvantita!
se snažím být lepším člověkem, lepším skladate-
lem. A líbí se mi, že se lidé chodí na nás dívat, pro- Konec první části

WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ      I      73



Nemali sme dohodnutý žiadny štýl,
ktorý chceme preferovať. Vždy to
záleží na momentálnej nálade a ché-
mii v kapele. Prvé albumy sa podarili
na dosť temné, ktovie, možno raz sa
do tých vôd ešte vrátime.
Nějaký čas jste byli nuceni hrát
živě bez basáka. Jak dlouho vlast-
ně?
Áno... asi od  roku 2014, keď nám
náš dlhoročný basák Jany odišiel
z kapely. Je veľmi ťažké nájsť člove-
ka, ktorý vyhovuje po technickej, ale
hlavne ľudskej stránke a je ochotný
hrať metal s  takými šialencami, ako
sme my. (smích) Skúšali sme neja-
kých basákov, ale nebolo to ono. Po-
DARCHAIC tom sme hrávali bez basáka, neskôr zase Kuna hral
NA HRUBÝ PYTEL HRUBÁ ZÁPLATA na base a ja sám na gitare, ale stále to nebolo ono,
pretože máme dvojgitarové skladby. V roku 2017 sa
Vznik: 2008 k nám pridal podobný šialenec, ako sme my, Veles,
Místo: Galanta a odvtedy sme zase komplet banda.
Styl: metal
Zajímavost: Kapela přesedlala Co vás nejvíc umělecky pálí? Proti čemu třeba
z angličtiny na rodnou slovenštinu. nejčastěji bojujete?
Staršie skladby boli skôr o  prírode, temnotách
Kapela DARCHAIC vznikla v  roce 2008, ale vy a  globálnych záležitostiach, ale posledné dva al-
všichni jste určitě měli už nějaké hudební zkuše- bumy sú písané o každodenných veciach, ktoré štvú
„Materia“ je prirodzené pokračovanie alba „Bastar-
distan“, snažili sme sa posunúť latku o  niečo vyššie
a celé to podať ešte surovejšie. Album má zatiaľ veľ-
mi dobré ohlasy a veľa sa o ňom hovorí, čo je dobré.
Texty sú ešte osobnejšie a  úprimnejšie, možno sú
menej umelecké ako na  predošlých albumoch, ale
bol to z časti zámer. Veď ľudia na ulici tiež nenadá-
vajú slušne a umelecky, keď ich niečo naštve. (smích)
Nahrávali sme už po druhýkrát v štúdiu Gila, kde sa
nám veľmi dobre pracovalo. Žiadne tlaky a  stres,
zvuk sme dolaďovali, kým sme neboli spokojný. Pod-
ľa môjho názoru je to najrozmanitejší album od nás.
Kam byste se chtěli v rámci DARCHAIC posunout?
Více koncertovat nebo se zaměřit na zvuk?
Dobrých koncertov nie je nikdy dosť a  my veľmi
radi prídeme všade, kam nás pozvú. Žiaľ situácia je
taká, aká je, a u nás na juhu je to ešte horšie. Hudbu
robíme preto, lebo nás strašne baví, a kým budeme
existovať, stále ju budeme posúvať niekam ďalej,
zvukovo a  aj hudobne. Chceme, aby nás poznalo
čo najviac ľudí, na  koncertoch to vieme poriadne
roztočiť, ale dôležité je aj to, aby poznali naše texty.
V budúcnosti, keď sa nám podarí vydať nejaký nový
album, zas to bude niekde inde a inak, možno tem-
nejšie, ale stále svojsky.
 
 
nosti z  minulosti. Jak jste zpočátku ladili výraz
nové kapely?
Ja, teda Sano, Kuna a  Tomes, sme už hrali spolu
v kapele 6.S.V. od roku 1993 do 1997 a podarilo sa
nám nahrať štyri albumy na tie časy dosť podarené.
(smích) Potom sme spolu hrali ešte v  kapele RAIN,
ktorá sa v 2001 rozpadla a každý lietal po iných ka-
pelách. DARCHAIC vznikol ako projekt mňa a Kunu,
ktorý v  tom čase hral ešte v  kapele DOGMA INC.
CURLIES
PUNKÁČI Z MANÉŽE
Vznik: 2011
Místo: Praha
Styl: punk rock
Zajímavost: Dudy. Myšleno hudební nástroj.
Kapelu CURLIES na  první poslech prozradí dudy,
jak jste ke svému charakteristickému nástroji přišli?
Marek: Někdy na gymplu, když jsme zkoušeli brnkat
něco na kytary, přišel Michal s nápadem, že bude hrát
na skotské dudy. Nebral jsem to moc vážně – měl už
takových nápadů víc. Sranda přestala ve  chvíli, kdy
dudy doopravdy přinesl do  zkušebny. Začátky byly
poměrně humorné, protože jde asi o  nejnáročnější
nástroj, jaký jsem měl zatím možnost vyzkoušet, tak-
nás, ale hlavne naše okolie a  ľudí, ktorých osobne
poznáme. Práve preto sú posledné dva albumy
po slovensky, lebo sú určené pre ľudí, ktorý žijú tu
a nie na druhej strane zemegule. Radi provokujeme
aj textami a  nahlas povieme to, čo si druhé kapely
niekedy len potichu myslia. (smích)
Letos jste vydali už čtvrté album „Materia“. V čem
je deska jiná než tři předchozí?
Vznikal k nové písničce „Každej den“, kterou jsme se
rozhodli vypustit právě až s klipem. Na jednu stranu
vznik videa byl pro nás dost tradiční, takže za kame-
rou byl Tomáš Polák a  všude okolo běhala spousta
našich kamarádů, kteří pomáhali se vším, co bylo po-
třeba. Netradiční byl ve skutečnosti, že jsme poprvé
točili venku, a tak jsme se potýkali s věcmi, které jsme
nikdy předtím neřešili (přívod elektřiny, problémy se
sluníčkem, povětrnostními podmínkami a  nesnesi-
telná vedra). Bylo tam také největší množství aktérů
v klipu, co jsme kdy měli, a hodně různých scén, takže
se natáčelo celé dva dny od rána do noci. Střihu a po-
stprodukce se ujal tradičně Michal a výsledek najdete
na našem YouTube.
Vaše punkové zaměření svádí k zapojování sociál-
ních témat, nebo naopak humoru. Co je vám bližší?
My se snažíme obsáhnout oboje – jak humor, tak
se občas do něčeho opřít, ale obecně si myslíme, že
muzika, kterou děláme, je veselá, energická a s ní sou-
visí i spřízněná témata. Opírat se do něčeho dneska je
těžký a dvojsečný. Zaprvé se podle mě naše generace
má velmi dobře. Z čehož plyne, že témat, o kterých
bychom mohli psát s vědomím, že jsme je doopravdy
prožili a nějakým způsobem se nás dotýkají, je rela-
tivně málo. A kydat hnůj na něco, o čem víme kulový
– na  to tu máme dost jiných expertů. Zadruhé psát
veselé texty je občas těžké, ale napsat text o něčem
vážném je sakra těžký, pokud chceš, aby slova neby-
la tisíckrát omletá dokola nebo nevyzněla pateticky.
Takže se snažíme naši muziku dělat veselou, ale ne
za každou cenu.
2010 Spirit Black Heretic
2012 PurgatoriuM
2014 Bastardistan
2018 Materia


Kuna – kytara, zpěv
Sano – zpěv
Veles – baskytara
Tomes – bicí
toho, jak se chová – Mates, nebo Matýsek. Bohužel
situace je o  to komplikovanější, že Matějové jsme
v kapele občas všichni. (smích)
Vaše poslední deska nese název „Tohle je o zdra-
ví“. Zeptám se tedy, co nám aktuálně nejvíc ohrožu-
je kondici?
Vám nevíme, ale u  poloviny naší kapely panické
ataky – konkrétně u  Michala a  Matýska. Pak samo-
zřejmě bagety z  benzínek, langoše z  fesťáků, který
si stejně nikdy neodpustíš. Na  konci léta už je sice
nemůžeš ani vidět, ale na jaře už se na ně třeseš jak
žirafa na  severním pólu. Název alba je spíš recese.
Náš bývalý basák vždycky nadával, že už se pře-
souvá z  prvního muzikantskýho stadia „sex, drogy
a rock’n’roll“ do druhýho – „dechovka, antidepresiva
a masturbace“. Nakonec odešel a my čekáme, kdy se
překlopí stadium i nám.
Jaké máte s CURLIES plány do budoucna?
Poslední dobou se nám docela daří v Německu, kde
jsme navázali spolupráci s Muttis Booking, takže by-
chom chtěli víc jezdit i tam. Jinak máme podzim teď
nezvykle klidný a nejsme každý víkend pryč. Hlavním
důvodem je, že se Markovi už brzy narodí malý ku-
drnáč. Jelikož máme víc času, tak hodně pracujeme
na pódiové show, kterou už letos na některých kon-
certech uvidíte. Takže dost času teď trávíme ve zku-
šebně, a když nehrajeme, máme v rukou vrtačky, páj-
ky a občas hasicí přístroje.
 
 
že než se na ně Michal naučil doopravdy hrát, několi-
krát na pódiu málem omdlel, a pamatuju si minimál-
ně jeden případ, kdy se mu při hraní prostě rozpadly
v ruce.
Na podzim jste pro fanoušky přichystali nový klip.
Jak vznikal?
74      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ
Vzhledem k vašemu lineupu byste se měli jmeno- 2012 Dobrý den, těší mě…
vat spíš MURLIES. Nevím, jestli existuje další taková 2017 Tohle je o zdraví
kapela, která je složená jen z členů s jmény od M.
Nebylo to tak vždycky, ale postupem času jsme 

Marek Bláha – kytara, zpěv
skončili v takové sestavě a všem nám začínají jména Michal Straka – skotské dudy, zpěv
na  M. Největší problém je od  sebe odlišit bubeníka Matýsek Šimon – basa, zpěv
a basáka. Takže jeden je prostě Matěj a druhý podle Matěj Franz – bicí
  



REGON
ZAKÁZANÝ NEJVÍC CHUTNÁ
Vznik: 1984
Místo: Brno
Styl: heavy rock
Zajímavost: Společný bubeník
s legendou ROOT.
REGON vznikli už v  roce 1984. Jak vzpomínáte
na první roky své existence?
Honza Kotas: Báječný léta, když nám bylo kolem
dvaceti. Žádný šablony, žádný zkušenosti, elán jako
u mladýho bejka. Dělali jsme, co nás napadlo – mluvím
o muzice, ale ostatně i jinak – prostě studentskej život,
i když já už byl taťka dvouletýho syna. Potkali jsme se
s Jirkou Štěpánkem na ruinách kapely GONG, kterou
trefila základní vojenská služba na  komoru, někdy
v lednu nebo únoru 1984. A protože jeho kapela NA-
VIGACE taky skončila, rozhlíželi jsme se, co dál. Po ně-
kolikaměsíčních motanicích různých sestav jsme na-

konec založili REGON v sestavě: Jiří Štěpánek – kytara
zpěv (dnes PENZISTOR), Honza Kotas – baskytara zpěv
(DEJAVU), Robi Křupka – kytara (dnes KERN) a Michal
Šabacký – bicí. Docela dost jsme si zakládali na vlastní
tvorbě a na originalitě. Je fakt, že v době, kdy v TV big
beat neexistoval (teda v  Československu) a  hudební
tický. Bolševikovi se taková popularita v big beatu vů-
bec nelíbila. Jednou jsme se dostali na černou listinu,
když komunistický předseda městského národního
výboru ve Zbýšově u Brna (nějaký pan Adamičko) vy-
hlásil zákaz pořádání akcí se skupinami CITRON, KERN
a REGON. Samozřejmě, že na zařazení do party jsme
byli patřičně pyšní. On už vůbec samotnej název ka-
pely REGON v době, kdy prezidentem USA byl Ronald
Reagan, byl problém. Období, kdy bylo obtížný si se-
hnat pořádný nástroje, aparaturu a  o  vydání desky
nebo vystoupení v médiích jsme si mohli nechat zdát,
bylo ale krásně voňavý žízní po takovéto muzice. Holt,
co je zakázaný, nejvíc chutná.
Kapela se hodně rozjela se začátkem devadesátých
let. Kde jste se tehdy umělecky nacházeli?
Pavel Štěpánek: Na přelomu devadesátých let minu-
lého století jsme se v podstatě vypravili z garáže a mo-
ravských zábavových pódií dobýt bigbeatový svět.
Trošku naivně, ale s nadšením a odhodláním. Skládali
jsme muziku jak o život – nápadů byla spousta a texty,
notně zalívané pivem a silnějšími truňky po zkouškách
u Musilů, v Chaloupce nebo v Jitřence (což byly názvy
ivanovických a tuřanských hospůdek), nám rostly pří-
mo pod rukama. Na  kytarový post nastoupil zlínský
kouzelník s  peruánskými kořeny Edwin Salas (bohu-
žel, nedávno ukončil po těžké nemoci pouť v našem
slzavém údolí), který začal kapelu formovat do  pod-
statně metalovější podoby. Pobyl v  REGONU krátce,
ale jeho impuls pro nás byl dost zásadní. I  proto, že
za sebe po odchodu do ARGEMY sehnal dost solidní
náhradu – Honzu Jiříčka a  Honzu Uhlíka. Nahrálo se
demo u  Zdeňka Kluky. Ovšem tempo nešlo vydržet
dlouho, a tak jsme nakonec po několika měsících opět
zůstali (po návratu Jirky Štěpánka z TITANIKU) zase jen
ve třech – Honza Kotas a bratři Štěpánkovi. A opět se
sháněl kytarista. Po třech mladých šílencích jsme chtěli
někoho „usedlejšího“. Tehdy došlo k výměně na kyta-
rovém postu u KERNU – Tondu Vodičku nahradil Mirek
váním (Hon na štěstí, Drahej špás) a hraním na festiva-
lech, koncertech a samozřejmě zábavách.
Novodobou éru kapely nejlépe charakterizuje nej-
novější deska „Dirty History“. Jak vznikala?
Pavel Kubát: Na novou desku „Dirty History“ jsme se
připravovali skoro dva roky, než došlo k  samotnému
natočení. Všechno začalo mojí obnovenou spoluprací
s Jiřím Štěpánkem. Požádal jsem ho, zdali by se mnou
ve studiu natočil jako dar k narozeninám mojí přítel-
kyni (dnes už manželce) coververzi písničky „Rty jsou
schránka čekání“ od brněnské legendární kapely PRO-
GRES 2, kterou měl REGON kdysi ve svém repertoáru.
Jiří souhlasil, a  protože se dílo vydařilo k  naší velké
spokojenosti, a hlavně jsme zjistili, že nás to spolu moc
baví, logicky se nabízela otázka co dál? Vybalil jsem
tedy na Jirku koncept, který jsem po pravdě už nosil
delší dobu v  hlavě. Udělat nové CD REGONU po  22
letech z období „Dirty History“. Tzn. materiál z let 88-
91. Jirka souhlasil. Oslovili jsme i  ostatní členy (Pavla
Štěpánka, Honzu Kotase), včetně Honzíka Jiříčka, který
ve zmíněném období v kapele působil. Kluci byli mojí
myšlenkou celkem nadšení. Začali jsme tedy s přípra-
vami na  natáčení v  podobě kompletních demáčů.
Samotné nahrávání desky pak probíhalo ve třech stu-
diích, z  nichž nejzásadnější bylo bzenecké studio
Shaark, kde jsme pak i celou nahrávku míchali a mas-
terovali pod taktovkou Pavla Hlavici a Marka „Ashoka“
Šmerdy, který se podílel i  na  produkci. CD spatřilo
světlo světa ve formě obsáhlého digipacku 24. 8. 2018
a týž den bylo i pokřtěno Milošem „Dodo“ Doležalem
v Náramči u Třebíče v legendárním areálu Doubí.
 
1991 Red Sonja
1994 Hon na štěstí
1997 Drahej špás
2018 Dirty History
scéna vůbec byla jen o Gottovi, Vondráčkové a Zago- Horňák. A tak jsme se s Toníkem domluvili. Bývalý ka- 


rové, to nebylo tak nesnadný. Každopádně naše mu- pelník KERNU přinesl do REGONU po uplynulém chao- Pavel Štěpánek – zpěv
Honza Jiříček – kytara
zika se u posluchačů chytla. Na říznej big beat jezdili su s mladíky téměř profesionální řád. Tvorba se vrátila Honza Kotas – baskytara, zpěv
fanoušci i docela daleko. Měli jsme i svoje skaláky, kteří od metalu zase více k melodickému rocku a následo- Jiří Štěpánek – kytara, zpěv
s námi byli všude, což je z dnešního pohledu fantas- valo několikaleté období, naplněné skládáním, nahrá- Pavel Kubát – bicí

Současná sestava je nejsilnější a  nejstabilnější

za celou historii kapely. S kytaristou Radkem hraje-
me spolu již 22 let a myslím, že jako kytaristi si hod-
ně rozumíme, máme na kytarové riffy podobný ná-
hled a při skládání se hodně doplňujeme. Další dva
členové již v minulosti v EXTREME také hráli, takže
to nejsou žádní nováčci. Současný styl práce a nasa-
zení nás všechny posouvá dál než kdykoliv předtím.

Aktuálně nahráváte nové cédéčko, proto se chci

zeptat, jak se práce daří?
V červnu letošního roku jsme ve studiu AB Records
nahráli čtyři skladby a  videoklip. Práce ve  studiu
byla zajímavá a  pohodová, hlavně díky atmosféře,
kterou studio má, ale také díky přípravě, kterou jsme
nepodcenili. Na  konci října se do  studia vracíme,
tentokrát na čtyři nahrávací dny, kdy máme v plánu
pořídit nahrávku dalších čtyř skladeb, úvodní instru-
mentálky (intra) a videoklipu.

tak rychle, nebo prostě měli strach. Jediné, co bych

EXTREME změnil na sobě samém, by byl asi přístup, asi bych
A kdy by se mohlo nové album vykutálet do svě-
ta?
SILNĚJŠÍ NEŽ KDY JINDY za vším šel daleko tvrději a nekompromisněji. S vydáním alba počítáme na konec letošního roku,
pokud vše dobře půjde. Bude záležet na  tom, jak
Vznik: 1988 Příznivější časy pro EXTREME nastaly v  novém rychle se nám povede CD dokončit, včetně maste-
Místo: Pelhřimov miléniu, kdy jste vystoupili třeba i  s  polskými le- ringu, vylisování a  obalu. Máme již několik návrhů
Styl: thrash/death gendami deathu VADER. Cítíte se především jako a  zatím ještě nejsme finálně rozhodnuti. Věřím, že
Zajímavost: Stejný název jako světově thrashová kapela, nebo vás baví i  jiné extrémní naši fanoušci budou příjemně překvapeni.
známá kapela. žánry?
Nemyslím si, že hrajeme čistý thrash metal. Za tři-
Kapelu EXTREME jste založili už před třiceti lety,
 

cet let jsme si prošli mnoha obdobími metalu, což je
ale vinou personálního provozu jste často stagno- v naší hudbě cítit. Kromě thrashe, který nás ovlivnil
vali. Změnil bys něco z minulosti, kdybys mohl? hlavně na začátku tvorby, jsme v pozdější době, pře- 1990 Není úniku!
Uff, to je velmi těžká otázka a  popravdě řečeno devším na „Slaves Of Religion“, byli deathmetalově- 1991 Ideal World
jsem ji čekal. V poslední době si ji kladu sám a od- ší. Death metal je styl, který nás hodně baví, a jeho 2000 Slaves of Religion
pověď na ni není úplně jednoznačná. Styl, který hra- prvky se samozřejmě objevují i v nových skladbách.
jeme, je dost vyhraněný, nebylo jednoduché sehnat  

Nejsme ale úplně dogmatickou kapelou.
Peter Zachariáš – kytara, zpěv
hráče, kteří by ho uměli zahrát. Na druhé straně bylo
Radek Dolejší – kytara
i pár muzikantů, kteří s námi ani hrát nechtěli, ať už Jak jsi spokojen se současnou sestavou Petr Pokorný – baskytara
proto, že se na to necítili, nebo se jim nechtělo hrát EXTREME? Michal Svátek – bicí

WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ      I      75
ZHAVENI ZE SEVERU
Beautiful
Voices
F
dělat dnes kvalitní hardrockovou

U desku neumí každý. K úspěchu je

třeba mít v sobě kromě zápalu pro
žánr také slušnou porci znalosti
řemesla. O Jørnovi Viggo Lofstadovi
se vždycky vědělo, že je fajnšmekrem li-
bujícím si ve starých časech. Floor Jansen
ale v projektu NORTHWARD odhalila doce-
la novou tvář své hudební osobnosti. Sedí
jí náramně. Ba co víc, královsky ji baví, že
může zatopit pod kotlem trošku jiným pali-
vem, než je zvyklá fedrovat.

Floor, kde jste se vlastně s Jørnem poprvé potkali?

Naše první setkání proběhlo v roce 2007 na festi-
valu ProgPower v Atlantě, kde jsem byla společně
s AFTER FOREVER a Jørn se svou kapelou PAGAN’S
MIND. Ve finále došlo na takovou domáckou ses-
sion, která se tehdy nazývala All Star Jam, kde jsme si
jen tak pro zábavu svou i publika přehráli notoricky
známé metalové hity. Tehdy jsme si s Jornem muzi-
kantsky padli do oka.

Po krátké době jste ustavili projekt NORTHWARD

a na spontánní kreativní vlně napsali několik pís-
niček, které se nyní objevily na vašem stejnojmen-
ném debutu. Někde jsem dokonce četl, že všechny
vaše nové skladby vznikly už před jedenácti lety.
Ano, všech jedenáct písniček vzniklo už na začát-
ku naší spolupráce. Tehdy jsme je ovšem nenahráli
ani nevydali, protože jsem měla určité problémy se 5iGDY\XŪtYiPPLPLNX
svou domovskou kapelou AFTER FOREVER, která na-
konec ukončila činnost, a projekt NORTHWARD byl PiPSURQL]ņHMPċ
odložen na neurčito. YUR]HQpYORK\´
Bavili jste se s Jørnem v průběhu let o oživení
NORTHWARD? FLOOR JANSEN
Upřímně, nechávali jsme věc spát a čekali na správ-
ný okamžik. Vlastně jsme ani nebyli moc v kontaktu.
Člověk byl pořád v zápřahu a nebyl čas a prostor
na nějakou větší kratochvíli.

A správný okamžik pro NORTHWARD tedy přišel

nyní. Kdy jste začali oprašovat písničky?
Poprvé jsme se sešli v roce 2016, kdy jsme zača-
li pozvolna navazovat na minulost. Poslechli jsme
si nějakou muziku, bavili jsme se o smysluplnosti
projektu a v neposlední řadě jsme si ujasňovali, zda
písničky, které jsme napsali před lety, jsou ještě stá-
le aktuální. Skladby se ukázaly jako nadčasové. Jen

76 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ

v pár věcech jsme udělali nějaké dílčí úpravy a jeden
text jsem celý přepsala.
Kde jste materiál nahrávali? Jelikož jste oba ak-
tivní na severu, předpokládám, že vznikal ve Skan-
dinávii.
Vznikal ve Skandinávii, jak se jen dalo. (smích)
Skladby byly nahrávány částečně ve Švédsku, čás-
tečně v Norsku, mícháno a masterováno bylo album
v Dánsku.
Všiml jsem si, že bicí na albu měli na starost hned
dva bubeníci. Zvolili jste dva různé hudebníky kvů-
li odlišnému feelingu skladeb?
Přesně tak. Někdy jsme potřebovali trochu bicí
více groovy, jindy zase metalovější a přímočařej-
ší. Každopádně muzikanty tentokrát vybíral Jørn
z okruhu svých známých. Já jsem hrozně šťastná, že
jsem si mohla ve skladbě „Drifting Islands“ zazpívat
se svou mladší sestrou Irene. Ještě nikdy se nám ne-
povedlo nahrávat spolu, až NORTHWARD uskutečni-
li náš sen.
Jak vlastně vnímáš Jørna jako muzikanta?
Musím říct, že Jørn je báječný muzikant. Univer-
zální hudebník, který vždy bazíruje na perfektním
provedení dané skladby. Má skvělý přístup, který
mu umožňuje maximální soustředěnost na výsle-
dek. Kreativita mu rozhodně nechybí.
Inspiroval tě při psaní písniček pro NORTHWARD?
Bezpochyby ano. A doufám, že jsme se inspirova-
li navzájem. Oba pocházíme z různého podhoubí
a děláme jinou muziku. Jørn je podle mého názoru
trochu rockověji zaměřený než já. Jsem založením
spíše metalistka, proto jsem s povděkem přijímala
jeho tipy na poslech různých kapel, které by nám
mohly pomoci zachytit různé nuance. Jeho rozhled
je fakt obrovský.
Měli jste v plánu zachytit ve svých hardrockových
kouscích nějaké specifické období žánru, řekněme
třeba léta devadesátá?
Devadesátky ani moc ne. Mám dojem, že tehdy
nebyl rock úplně v top formě. (smích) Spíš jsme se
poohlíželi více dozadu nebo dopředu. Ale ve výsled-
ku jsme vzali rockovou historii celkem šmahem.
Ptám se, protože slyším na albu určité prvky,
které člověk dříve slýchával u kapel jako SKUNK
ANANSIE, GUANO APES nebo i FOO FIGHTERS. Do-
kážeš se s takovým přirovnáním ztotožnit?
Á, jasně. Samozřejmě bez problému, všechny tři
kapely mám ráda a patří mezi moje oblíbené.
Lidé uslyší v NORTHWARD docela jinou Floor Jansen,
než na jakou jsou zvyklí kupříkladu z NIGHTWISH.
Jak sis užívala odlišnou hlasovou polohu?
Musím říct, že jsem se na ni těšila jako malá hol-
ka. Zpívat více naturálně a méně dramaticky na celé
desce byla velká výzva. V daném směru jsem vlastně
ráda, že jsme album nenatočili už kdysi, protože bě-
hem let se můj hlas zdokonalil a jistým způsobem
zbytněl. Na druhou stranu některé skladby od RE-
VAMP, a dokonce i NIGHTWISH, mi svou náladou
poskytly možnost využít podobnou barvu hlasu už
dřív. V NORTHWARD jsem ovšem dostala jedinečnou
příležitost na celém albu.
Změnil se ti hlas po narození dcery?
Vůbec. Vím, co myslíš, některé zpěvačky tvrdí, že po-
rod jejich hlas upravil, ale nejsem podobný případ.
Musím říct, že kromě hlasu u tebe miluju smysl
pro humor, který dokážeš přetavit v neopakova-
telné grimasy a pózy. Bylas vždycky takový přiro-
zený komediant?
Možná že jo. (smích) Mám ráda, když se umělecké
vyjádření zpěváků nesmrskává jen na „pouhý“ hlas.
Ráda využívám i mimiku a mám pro ni zřejmě vro-
zené vlohy. Ostatně v klipu „While Love Died“ jsem
obličejů vystřihla pěknou řádku a obal desky je také
velmi expresivní. Baví mě být živel.
Musíš mít celkem hodně energie. Jak se ti vlast-
ně daří kloubit koncertování s NIGHTWISH, práci
na NORTHWARD a péči o rodinu?
Jsem hodně zaměstnaná ženská. (smích) Musím
velmi dobře a pečlivě plánovat, abych jedno, druhé
či třetí nezanedbala. Zatím se mi celkem daří vše stí-
hat bez většího stresu, takže pohoda.
Když se podíváme zeširoka na nálady jednotli-
vých skladeb v NORTHWARD, jakým způsobem
jste volili mix mezi klidnějšími věcmi a agresivněj-
ším materiálem, aby výsledek správně ladil?
Hodně jsme dali na instinkt a přirozenost. Každé
album je v podstatě takové puzzle, které se skládá
z dílků různě tvarovaných. Tvrdší skladbu vyvažuje
písnička poklidnější, jednodušší zase kompenzu-
je propracovanější. Jiný pohled zase člení materiál
PANDORA’S BOX
FLOOR, JORN A KUMPANIE
Projekt NORTHWARD tvoří pouze Floor Jansen
a Jørn Viggo Lofstad, ale pro vznik alba museli po-
žádat několik dalších muzikantů, kteří jim s epo-
nymním debutem pomohli. Není žádným překva-
pením, že se často rekrutovali z řad progmetalo-
vých PAGAN’S MIND či jim blízkých. Bicí částečně
namlátil Stian Kristoffersen a klávesy dodal Ronny
Tegner, oba členové Lofstadovy kapely. Bubenic-
ké party také zčásti nahrál oblíbený norský ses-
sion muzikant Jango Nilsen. O hluboké tóny a ryt-
miku se postaral Morty Black, bývalý dlouholetý
člen norské glam/heavy kapely TNT a mimo jiné
také bývalý basák v doprovodné kapele popové
zpěvačky Mariah Carey. Jak se zmiňujeme i v roz-
hovoru s Floor, vokál na album dodala i její mladší
sestra Irene Jansen, která má za sebou zkušenosti
s vystupováním s AYREON nebo kapelou ALARION.
Producentem desky byl známý Jacob Hansen,
spjatý především s dánskou kapelou VOLBEAT.
podle daných období. Jak už jsi zmínil, určitým způ-
sobem jsme reflektovali různá období rockové mu-
ziky a museli dobře zvažovat, abychom nepůsobili
příliš staromódně, ale ani příliš moderně. Nechtěli
jsme být trendy, nýbrž sexy.
Jaká hudba tě brala, když jsi byla slečna školou
povinná?
Především jsem žila v jiné době. Nebyl internet, ne-
byl Spotify. Člověk se k hudbě nedostal tak snadno
jako dneska. Proto jsem nejdřív poslouchala věci, kte-
ré u nás doma hrály. Především hodně THE BEATLES.
Pamatuji si také, že v neděli ráno se u nás poslouchala
klasika. Sama jsem si pak našla Annie Lennox a RO-
XETTE. Jako teenager jsem propadla grungeové mu-
zice, NIRVANA a PEARL JAM byli moji hrdinové. A po-
maličku jsem se posouvala do metalu, který jsem ob-
jevila skrze PANTERU a MACHINE HEAD. Strašně mě
chytla kombinace tvrdosti a melodičnosti.
Lyrická stránka NORTHWARD padla na tvoje
bedra. Kde jsi čerpala inspiraci pro psaní textů?
Texty na albu jsou hodně různorodé, proto jsem
čerpala z mnoha zdrojů. Nepíšu texty jen tak do zá-
pisníku a vycházím především ze samotné hudby.
Vždycky si snažím nejprve ujasnit, co daný song vy-
zařuje a jaký lyrický kabát by měl dostat. Například
song „I Need“ nemá nic společného s mými pocity,
Zdeněk Pospíšil
prostě jsem mu napsala text na míru. Na druhou
stranu „Paragon“ nebo „Storm in a Glass“ jsou písně,
které mají v sobě výpověď z mého nitra. Jinak si ráda
hraju se slovy a přenáším energii skladby do výrazu
textu. Úplně posledním textem, který jsem napsala,
byl shodou okolností pro závěrečnou skladbu „11“,
kde se dotýkám vrtkavosti osudu, který mě poslal
profesně i soukromě na sever Evropy, i když jsem
nikdy nic takového neměla v plánu. Najednou jsem
byla ve finské kapele (NIGHTWISH), NORTHWARD
jsou napůl norským projektem a s rodinou žiju
ve Švédsku. Ale nestěžuji si, jsem spokojená.
Docela by mě zajímalo, jak se ti ve Skandinávii
žije. Mentalita místních lidí je hodně introvertní
a klima poměrně vzdálené tvému domovskému
Nizozemsku.
Každá země zde na severu je trochu jiná. Navíc jak
Švédsko, tak Norsko nebo Finsko hodně dělí vlastní
území na jih a sever. Lidé žijící v jižní části jsou bráni
jako mnohem komunikativnější než samotáři ze seve-
ru. Nemám ovšem tolik zkušeností, abych mohla zcela
odpovědně hodnotit. Ostatně v každé zemi jsou lidé
hodně namíchaní. I u vás v Česku jsou určitě jiní lidé ži-
jící ve městech a jiní na venkově. Lidé, kteří hodně ces-
tují, na druhou stranu obyvatelé, kteří nikdy neopustili
vlastní domov. Každý je originál a má vlastní potřeby.
Když mluvíš o potřebách – moji nejoblíbeněj-
ší skladbou na vašem debutu se stala skladba
„I Need“…
… promiň, že tě přerušuju. Většina chlapů, se kte-
rými jsem dělala rozhovory, říká to samé. Vychází
mi tedy, že v písničce je zakódováno cosi dosažitel-
né jenom mužům. (smích) Přitom pro mě šlo snad
o nejnáročnější skladbu na desce a dlouho mi trvalo,
než se mi dostala pod kůži. Naopak Jørn si „I Need“
oblíbil hned. Původně měla skladba jiný refrén, loni
jsme ho změnili a trochu se mi ulevilo.
Poměrně zajímavý výstup. Která ze skladeb je
tedy tvojí srdcovou záležitostí?
Řekla bych, že určitě song „Paragon“, o kterém
jsem už mluvila. Je hodně osobní, emočně nabitý
a dotýká se mě pokaždé, když ho slyším.
Máš někde vzadu v srdci hudební přání, které za-
tím nebylo vyslyšeno?
Ani bych neřekla, nemám žádný neviditelný seznam
hudebních snů, které bych si mohla odfajfkovat. Beru
věci tak, jak jsou. A jsem celkem šťastná, že mě potka-
ly samé zajímavé věci po celou dobu mé kariéry.
Kdybys nebyla zpěvačkou a muzikantkou na plný
úvazek, čemu by ses dnes nejspíš věnovala?
Nevím. Já ti fakt nevím. (smích) Ale miluju přírodu
a koně, tak možná něco kolem nich.
Možná bys mohla být bioložkou stejně jako Tuo-
mas Holopainen, vědec, který ukončil akademic-
kou kariéru už v mládí.
Je vtipné, že jako malá jsem skutečně chtěla být
biolog. Ale věda je pro mě příliš exaktní a odtažitá,
jsem spíše emočně založený člověk.
Mimochodem, vedete někdy s Tuomasem debaty
o biologii?
Samozřejmě, na turné vždy ve volném čase zapře-
deme řeč o přírodě a řádně ji probereme. Jsme tako-
ví přírodopisní spiklenci. (smích)
DISKOGRAFIE
2018 Northward
SESTAVA:
Floor Jansen – zpěv
Jørn Viggo Lofstad – kytara
Morty Black – baskytara (session)
Ronny Tegner – klávesy (session)
Jango Nilsen – bicí (session)
Stian Kristoffersen – bicí (session)
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 77
 LIVE: 3. 11. 2018, PRAHA

P O P - M E T A L O V Á D N A
běhlo už deset let, od okamžiku, co se AMARANTHE dali dohromady. Švédská formace v čele se zpěvačkou Elize Ryd celé roky neu-
U hnula z nastoupené pop-metalové cesty a dodnes nepřestává provokovat ortodoxní metalové fanoušky. Z mladé senzace se postu-
pem času vyvinula stálice melodické scény a minimálně Elize se v metalovém ranku stala respektovanou umělkyní. Popularita kapely
nadále roste. Předchozí album „Maximalism“ se ve Finsku stalo v daném okamžiku třetím nejprodávanějším albem a slušný poprask
způsobila nahrávka i v americkém žebříčku US Heatseekers albums, kde se deska dostala na příčku první. Nastoupený trend má teď
obhájit novinkové album „Helix“. Kapela kráčí sebevědomě dál, a jak se dá vyčíst z následujícího rozhovoru s vysmátou Elize Ryd, dokud
zpěvačka neotěhotní, nic ji nerozhází. David Havlena

N A R O Z C E S T Í
Album jste pojmenovali „Helix“. Má název co
do činění s americkým seriálem Helix?
Aha… netušila jsem, že Helix je nějaký americký
seriál. Ale zase vím, že v Kanadě existuje kapela,
která se jmenuje HELIX. (smích) V našem případě
jde o helix jako součást významu DNA, které nás
inspirovalo. Jako kapela jsme se vrátili zpět ke svým
kořenům a ke své původní DNA. Hrajeme už deset
let a chtěli jsme tak znovu ukázat, čím AMARANTHE
od počátku jsou.
Helix ale může také představovat rozcestník. Dal
by se tento výklad aplikovat i na vás, že se právě
po deseti letech ocitáte na pomyslné křižovatce?
Myslím, že ano. Odhalením naší DNA zároveň uka-
zujeme, co všechno je její součástí. Jo, myslím, že
jsme na určité křižovatce. Máme nového zpěváka
a uvidíme, jakou cestou se kapela bude dál ubírat.
Co pro tebe jako pro zpěvačku znamenal příchod
Nilse Molina coby nového hlasu?
Přirovnala bych moment k situaci, kdy v kapele
vyměníš druhého kytaristu. Všichni se musíme na-
vzájem naučit spolupracovat a co možná nejvíce
se poznat. A pak je tu skládání nových písniček.
Autoři se musí přizpůsobit a aranžovat linky novým
způsobem, ale současně tak, aby stále zněly jako
AMARANTHE.
Přímá otázka – chybí ti někdy váš bývalý zpěvák
Jake E?
Zažili jsme společně hodně, dali do muziky všech-
no. Zpětně bych nic neměnila, takže za mě vládne
z naší spolupráce jedině spokojenost.
9 = $ - ( 7 Ì ÿ Ì 6 ( /
Vraťme se k novému albu. Co přesně vystihuje
název singlu „365“?
Jde o počet dnů v roce. Smyslem skladby je fakt,
že čas neznamená vůbec nic. Dny a čas vůbec jsou
vlastně jen čísla. Nic nového ti do života nepřinesou.
Ve své podstatě tě omezují. Ale život kolem nás běží
a je mu jedno, zda je úterý nebo čtvrtek. Lidé času
podřídili téměř všechno. Někdo si uvědomí, že je mu
čtyřicet, nemá děti, a hnedle je zoufalý. Ve skuteč-
nosti ale přece nesejde, zda je rodičem o rok dříve
nebo později. Změny v životě přichází s naším vkla-
dem, který do něj přinášíme.
Když už mluvíme o číslech a názvech songů, co se
skrývá za zkratkou skladby „GG6“?
Nic tajuplného. Znamená to Growl, God, Six (v pře-
kladu mručet, Bůh, šest). Jinými slovy jde o alter ego
našeho řvouna Henrika. On si sám sobě skládá po-
klonu a nazývá se bohem řvounů. (smích)
S trochou fantazie název připomíná číslovku
666.
Vidíš, i já jsem si všimla. Henrik má totiž tetování
GG6 a já mu říkala, že z dálky vypadá jako 666. Zkrat-
ka je taková jeho značka.
Z Á H A D A
0 $ * , & . e + 2  6 72 / 8
Na desce jsi pracovala skutečně jen ty a Olof?
Ano, bydlíme oba v Göteborgu a fungujeme tak, že
se sejdeme u Olofa doma a skládáme. Vlastně Olof je
důvodem, proč ještě stále v Göteborgu žiji. Kdybych
měla na výběr, asi bych se už dávno přestěhovala
do nějaké teplejší země. Myslím, že v budoucnu
stejně zvednu kotvy. Nicméně v Göteborgu máme
místo, kde vznikala všechna alba AMARANTHE. Pro
nás už tak trochu posvátné místo. Vše se pokaždé
rodilo u stejného stolu, je pro nás důležitý svou
energií. Olofovi jsem už několikrát říkala, že když se
bude stěhovat, nesmí náš stůl prodat. Osobně si za-
tím moc neumím představit, že bychom si pronajali

78 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
studio, tam se zavřeli a týdny něco nuceně skládali.
Nechci vnímat hudbu jako práci, ale hlavně jako po-
těšení a něco, co miluji.
D Á N S K Ý D Y N A M I T
V Y B U C H L
O kom se v souvislosti s vámi moc nemluví, je váš
bubeník Morten. Přitom podle mého názoru právě
on svým výkonem posunul nové album o level dál.
Úžasné, že jeho přínos vnímáš, jsem za něj moc
ráda. Nové album je pro Mortena moc důležité. Je
s novou deskou zatím nejvíc spokojený. Při natáčení
jsem vtipkovala, že musíme bicí vytáhnout co nejvíce
do popředí, protože zní úžasně a je úplně jedno, jest-
li zastíní ostatní. Morten je skutečně vynikající bube-
ník. Takže moc děkuji, že ses o něm zmínil. Navíc ved-
le zpěvu jsou bicí mým nejoblíbenějším nástrojem.
Jako dítě jsem chtěla být bubeníkem. Dokonce otec
zvažoval, že mi koupí bicí soupravu. Ovšem sousedé
byli proti, žili jsme moc blízko dalším rodinám.
Takže máš jako zpěvačka velkou výhodu, že do-
kážeš velmi dobře vnímat rytmus.
Rozhodně, vlastně se bicími dost často řídím. Stej-
ně tak Olof, který mnohdy skládá právě podle bicích.
Když jsme dávali dohromady nové skladby, měli jsme
Mortena a jeho bicí stále na paměti. Dobře už víme,
co má Morten rád, jaký rytmus rád hraje, což při psa-
ní nového materiálu sehrálo svou podstatnou roli.
Neber mě špatně, ale vaše hudba se už roky drží
pevných mantinelů. Prakticky nikdy výrazněji ne-
vybočíte ze svého stylu. Nenapadlo vás při skládá-
ní novinky, že by nebylo od věci zkusit zapojit i jiné
nástroje než kytaru, basu, bicí a klávesy?
Ale na předchozím albu jsme využili například
smyčce.
Jo já vím, ale smyčce má už dnes kdekdo.
No, zkusili jsme do akustických verzí našich skla-
deb zapojit například akordeon. Takhle – přiznám se,
že já osobně strašně ráda zkouším nové věci. Možná
máš vlastně pravdu. Nějaký konkrétní nápad?
PANDORA’S BOX
P R O NIG HTWIS H
B YL A M O C MLADÁ
A NE Z K UŠENÁ
O Elize se opravdu uvažovalo jako o zpěvačce
NIGHTWISH. Konkrétně v době, kdy od finské me-
talové hvězdy byla odejita Tarja Turunen. Elize se
v roce 2006 přihlásila do konkurzu a byla jednou
z finálových adeptek. Pro konkurz si tehdy jedna-
dvacetiletá zpěvačka vybrala skladbu „Nemo“.
Verze nazpívaná Elize koluje také už nějaký pá-
tek na YouTube. NIGHTWISH se ale pro tmavovla-
sou Švédku nakonec nerozhodli. Důvodem prý
byl její věk, měla málo zkušeností a nebyla sžita
s hudebním průmyslem. A tak kroky původem
kabaretní performerky vedly do AMARANTHE,
resp. do AVALANCHE, jak se původně kapela jme-
novala. Paradoxně ji přivedl zpěvák Jake E, který
loni kapelu opustil. Cesty NIGHTWISH a Elize se
ale přece jen zkřížily. V roce 2012, kdy Elize nahra-
dila společně s Alissou z ARCH ENEMY vyhoze-
nou Anette Olzon na koncertě v Coloradu. Kdysi
odmítnutá zpěvačka tak symfometalové ikoně
pomáhala zachraňovat reputaci.
6 Ð / 2 9 Ė  = $7 Ì 0  1 (
Třeba takový, že si umím představit i tvou só-
lovou desku. Bavíš mě nejen v AMARANTHE, ale
i v dalších projektech. Vzpomenu například tvou
spolupráci s Timem Tolkkim. Dnes jsem slyšel
Floor Jansen a její projekt NORTHWARD. Říkal
jsem si, sakra tohle by mohla zkusit i Elize.
Děkuji za krásný kompliment. Asi máš pravdu
a někde v hlavě takový nápad nosím. Jenže potře-
buji mít prostor. Nechci dávat dohromady takovou
nahrávku ve chvíli, kdy máme naplánované turné
nebo další aktivity s AMARANTHE. Ráda bych, aby
taková deska vznikla zcela svobodně, aniž by nad ní
měl kdokoli dohled. Takže ano, do budoucna bych
si ráda vyzkoušela i něco zcela jiného než AMARAN-
THE. Od patnácti let jsem si psala písničky, které
bych mohla použít. Jenže časem se vyvíjíš a dojde ti,
že máš rád spoustu dalších věcí než jen kytary a bicí.
Zbožňuji také klasickou hudbu. Stejně tak mám ráda
i styl takových KAMELOT. Líbí se mi jejich goticko-
romantický nádech. Ostatně Alissa z ARCH ENEMY
také pomalu chystá své sólové album. Ale AMARAN-
THE jsou stále i mým dítětem a věci, které skládám
pro kapelu, skládám proto, že mě baví a naplňují.
Nezpívám vysloveně písničky někoho druhého.
Možná i proto jsem dodnes necítila extra velký tlak,
že se potřebuji projevit i sólově.
S V L K Y S E ( Z AT Í M )
N E K A M AR Á DÍ M E
Když už mluvíme o různých projektech, pro
bonusový disk nového alba německých POWER-
WOLF jste nahráli cover jejich skladby „Army of
the Night“. Jste s vlkodlačími kluky dobří kámoši?
Víš, co je vtipné – my jsme se osobně nikdy nese-
tkali.
Cože? Vždyť se musíte míjet roky minimálně na
festivalech.
Všichni si myslí totéž. Skutečnost je taková, že je
poprvé spatříme až teď na společném turné. Ale
slyšela jsem o nich jen samou chválu. Naposled jeli
POWERWOLF turné s EPIKOU a od Simone jsem sly-
šela jen pozitiva, a že si společnou tour ohromně
užili. Přiznám se, že mě skladba „Army of the Night“
moc baví a fakt jsem si její nahrávání užila. Přijde mi,
že zní hodně jako AMARANTHE.
Mimochodem, potkal jsem tebe a Simone
na Wackenu v zákulisí, což asi netušíš. Ale nemohl
jsem si nevšimnout, jak moc si spolu rozumíte. Přá-
telíte se hodně?
Ach ano. Za pár dní ji jedu navštívit. Je úžasné, že
se můžeme setkat i ve volném čase. Naše přátelství
je vlastně dost unikátní. Nestává se moc často, že
bys v branži našel někoho, s kým budeš trávit i volný
čas a budete si tak moc rozumět. Se Simone máme
hodně společného. Ona je můj miláček. Možná bych
tak mohla mluvit i o Alisse z ARCH ENEMY. Je ovšem
daleko víc vytížená, takže naše společná setkání
jsou opravdu vzácná.
% ( = ' Ė 7 1 É
A K T I V I S T K A
Teď odbočím od hudby, ale pamatuji se, že v na-
šem sesterském časopise Fakker! jsi loni v lednu
prohlásila, že bys ráda našetřila nějaké peníze
na pomoc zvířatům a jejich nadacím. Podařilo se?
Je fajn, že sis vzpomněl. Ano, našetřila jsem nějaké
peníze a dala je na podporu Greenpeace. Další pení-
ze jsem dala švédským nadacím, které se nevěnují
jen zvířatům, ale celé přírodě. Jsem také členkou
švédského hnutí Za práva zvířat. Snad nikoho ne-
odradím, ale v boji za práva zvířat jsem aktivistkou.
Ale nejde jen o finance. Lidé nemusí mít peníze, aby
se do podpory podobných věcí zapojili. Důležité je,
i jak se chováme. Zda například ignorujeme násilí
na zvířatech, nebo pokud o něčem takovém víme,
zda se snažíme pachatele dopadnout a potrestat.
Vnímám i určitou dávku rebelie, kdy se člověk posta-
ví něčemu, co mu není lhostejné. Jsem ráda, že jsem
obklopená lidmi z metalové branže, protože právě
PANDORA’S BOX
J A KE E M EZ I
O D PA D L Í K Y Z I N F L A M E S
Že uvnitř AMARANTHE není něco úplně v pořád-
ku, šlo vysledovat už v roce 2015 například na pl-
zeňském Metalfestu. Pozorný návštěvník si nemo-
hl nevšimnout, že zpěvák Jake E a Elize Ryd spolu
na pódiu vůbec nekomunikují. Jestliže kontakt
mezi vokalisty při koncertu obvykle jistří, v jejich
případě jako by mezi nimi stála neviditelná stěna.
Přesto Jake o rok později natočil s kapelou album
„Maximalism“. Měsíc po jeho vydání ale oznámil,
že si dává od AMARANTHE pauzu a chce se sou-
středit na jiné projekty. Jake se tehdy snažil pro-
sadit ve filmovém průmyslu jako režisér a video
editor. Vizuálně stál i za několika klipy AMARAN-
THE. V roce 2016 měl Jake rozpracovaný filmový
projekt ve Státech, a právě tam mířily jeho kroky.
Zřejmě se ale neuchytil a vrátil se zpět do Švéd-
ska. Propast mezi ním a AMARANTHE se však až
příliš prohloubila a Jake v únoru 2017 oznámil, že
u kapely definitivně končí. Podle svého oficiálního
vyjádření už dál nemohl snášet situaci, že uvnitř
AMARANTHE se vše točí jen kolem jedné osoby.
O měsíc později přišel s prohlášením, že se přidal
ke kapele CYHRA. U jejího zrodu stál také někdejší
kytarista IN FLAMES Jesper Strömblad a někdej-
ší basák stejné formace Peter Iwers (ten kapelu
CYHRA opustil letos). Jake E si spolupráci s Jespe-
rem nemohl vynachválit, a ještě týž rok vychází
debutové album „Letters to Myself“, které ale skli-
dilo rozporuplné reakce. U někoho nahrávka to-
tálně propadla, našli se ale i tací, co pěli chválu.
za takové věci chtějí a umí aktivně bojovat. Mnohým
by mohli jít příkladem.
Omlouvám se, že se teď nezachovám jako pravý
gentleman, ale před pár dny ti bylo čtyřiatřicet let.
Nemáš myšlenky také na vlastní rodinu?
Když děláš metal, nemáš čas na děti a rodinu.
(smích) Ve skutečnosti bych do budoucna určitě
ráda měla děti, ale stejně jako svůj život si je nijak
extra neplánuji. Vše musí přijít samo. Samozřej-
mě si říkám, nakolik by děti ovlivnily koncertování
a kdy by vlastně bylo nejlepší si je pořídit. Neumím
si představit, že bych koncertovala tolik jako loni,
a přitom byla těhotná. A navíc asi nechci fotky s tě-
hotným břichem na pódiu. (smích) Ale pak si říkám,
že jsou tu holky právě jako Simone nebo Floor a také
už mají děti.
DISKOGRAFIE
2011 Amaranthe
2013 The Nexus
Massive Addictive
2014
2016 Maximalism
2018 Helix
SESTAVA:
Elize Ryd – zpěv
Henrik Englund Wilhemsson – zpěv
Nils Molin – zpěv
Olof Mörck – kytara
Johan Andreassen – basová kytara
Morten Løwe Sørensen – bicí
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 79

SÍLA MELODIE
středním tématem rozhovoru s bubeníkem FIFTH ANGEL Kenem Marym bude tajemství. Nejenže donedávna fandové kapely
netušili, zda ze sporadických koncertů vykrystalizuje regulérní návrat na scénu, samo tajemství je přímo vloženo do názvu
jejich novinkového alba, které vychází téměř třicet let po svém předchůdci.
V roce 2010 hráli FIFTH ANGEL po velmi dlou-
hé přestávce na německém festivalu Keep It True
(dále jen KIT), aby se na stejné místo shodou okol-
ností loni vrátili. Došlo by k reunionu kapely bez
pozvánky na tento kultovní fest?
Návrat na scénu jsme plánovali už před KIT v roce
2010. Samotný koncert na festivalu už jen rozehnal
poslední zbytky našich pochybností. Naneštěstí
jsme pak nebyli schopni dát dohromady nový mate-
riál, dodnes vlastně nechápu proč. Asi jsme na FIFTH
ANGEL nebyli ještě stoprocentně soustředění. Až
teprve v roce 2016 se s vidinou nové desky jako máv-
nutím kouzelného proutku stavidla naší kreativity
protrhla. Najednou vše šlo! Nastal jen problém, koho
postavit za mikrofon, protože nahradit Teda Pilota
(původní zpěvák kapely – pozn. red.) není vůbec jed-
noduché. Testovali jsme spoustu zpěváků, ale nikdy
jsme s nimi nezněli jako FIFTH ANGEL. Neměli jsme
žádné výhrady vůči technice zpěvu, rozsahu a po-
dobným objektivním věcem, jen jsme vnitřně cítili,
že se k nám dotyčný nehodí. Rébus se najednou
vyřešil sám, když náš kytarista Kendall zkusil zpívat.
Najednou do sebe vše zapadlo, i když se Kendall nej-
dříve vzpíral představě, že by převzal hlavní vokály.
Postupem času se mu jeho nová role začala podle
mě i zamlouvat, což jsme s povděkem kvitovali, pro-
tože si myslím, že nikdo jiný nemohl nazpívat „The
Third Secret“ lépe. Náhle se v písních objevilo tolik
emocí a vášně, které nám u jiných zpěváků chyběly.
Vím, že jsi v mezičase začal kromě hraní na bicí
i produkovat ve vlastním studiu. Nebránila ti pro-
80 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
Andel opredený
mystériem
dukční práce, aby ses opět přidal k FIFTH ANGEL
nebo vůbec k jiné kapele?
Nebránila, produkuju už roky a funguju nor-
málně. V kapele už dlouho nejsme žádní zelená-
či, každý si souběžně vybudoval jinou kariéru.
Znovuobnovení FIFTH ANGEL byla pouze otázka
času a motivace. Stála před námi výzva, zda jsme
ještě schopni zvednout rukavici, a mimo jiné nám
dost pomohlo, když jsme před KIT 2017 nahráli tři
demoskladby – „Stars Are Falling“, „We Will Rise“
a „Queen of Thieves“. Po jejich dokončení panova-
lo ve skupině nadšení, a proto jsme výsledek hned
zaslali do NUCLEAR BLAST, kteří nám okamžitě na-
bídli smlouvu.
Na dvou stolickách
Paradoxně jsi v době svého oficiálního návratu
k FIFTH ANGEL přijal místo ve FLOTSAM AND JET-
SAM. Nejdříve jako koncertní člen, později jako
pevná součást sestavy. Jak se vlastně upeklo tvé
dvojité stálé angažmá?
V dnešní době je běžné, že se spousta muzikantů
věnuje více kapelám. Vezmi si třeba mého dobrého
kamaráda Davea Ellefsona. Nejenže je kmenovým
členem MEGADETH a METAL ALLEGIANCE, ale hos-
tuje i v dalších projektech. V mém případě rozhodlo,
že jak FLOTSAM AND JETSAM, tak FIFTH ANGEL ne-
plánují dlouhé nepřetržité koncertní trasy. Aktivity
kapel by se tedy neměly křížit. A navíc, život je krát-
ký a nabízí zajímavé příležitosti, proč věčně zůstávat
jen u jedné z variant?
Co sis při práci za opačnou stranou mixážního
pultu odnesl pro své hraní? Dívá se kupříkladu
nyní producent Ken Mary se všemi zkušenostmi
na Kena Maryho bubeníka jinak?
Myslím, že ano. Daný pohled však nevyplývá
pouze z délky mé producentské praxe. Během let
jsme se nejen já, ale i mí spoluhráči rozvinuli jako
muzikanti, nabrali jsme spoustu dalších zkušeností,
které jsme v době prvních alb neměli, což logicky
ovlivnilo vyznění „The Third Secret“. Zároveň jsme
však nerezignovali na fakt, že chceme znít vždy jako
FIFTH ANGEL. Nemáme až takové ambice jako tře-
ba progmetalové kapely. Jsem bubeník, mám své
party dopředu určitým způsobem vymyšlené a až
jako producent se zpětně rozhoduji, jestli by se
něco dalo změnit a vylepšit. Jsem rád za současné
technologie, protože ti ve studiu šetří čas a směrem
ven ti dávají spoustu dříve netušených možností, jak
svou tvorbu vhodně prezentovat.
A jak sis svou „dvojjedinou“ roli užil při nahrá-
vání „The Third Secret“? Měli jste s Kendallem
a Johnem rozdělené role i v rámci produkce?
Ano, měli. Původně jsem sice v rámci role produ-
centa měl za úkol, aby i nástroje mých dvou „spolu-
pachatelů“ zněly přesně podle jejich představ, ale
nakonec se z nahrávání vyloupla týmová práce, což
se přeneslo prakticky na celou desku. Klíčová byla
naše neustálá vzájemná komunikace, díky níž jsme
mohli album stoprocentně vypilovat. Až když jsme
všichni byli naprosto spokojeni, vypustili jsme na-
hrávku s čistým svědomím do světa.

Návrat ke klasice
Podílel se nápady na nové desce „The Third Se-
cret“ i někdo jiný, kupříkladu některý z dřívějších
členů kapely?
Sestava FIFTH ANGEL je nyní už čtyřčlenná, proto-
že se k nám vrátil kytarista Ed Archer. Jeho příchod
nás potěšil, vždyť momentálně jsou v kapele hned
čtyři z původních pěti lidí, kteří natočili kultovní
album „Time Will Tell“. Ed se nachomýtl až na úplný
závěr, malinko přispěl pouze k jedné skladbě, ale
do budoucna si od něho slibujeme větší příspěvek.
Blíží se novinka „The Third Secret“ z tvého pohle-
du spíše vaší první desce, která byla na vlně klasic-
kého heavy metalu, nebo jste navázali na „Time
Will Tell“, kde byly k slyšení i progresivnější a epič-
tější prvky?
Na „The Third Secret“ se spíše kloníme k naší prv-
ní desce, na které se nám tehdy podařilo zachytit
velmi specifickou kapelní energii. Myslím, že debut
můžeme označit za klasiku, která definovala tvor-
bu FIFTH ANGEL. „The Third Secret“ má podle mě
rozhodně blíže právě k prvnímu albu, ale stalo se
tak zcela nezištně. Přistupovali jsme k nové nahráv-
ce s vědomím, co se nám po hudební stránce líbí,
a skladby nám pod rukama rostly naprosto přiro-
zeně. Dávali jsme si jen pozor, aby se na desce ne-
objevila žádná vycpávková vata. Za deset skladeb,
které na desce nakonec jsou, však všichni dáme
ruku do ohně.
Proroctví mrtvé dívky
Cover artwork je dílem mladé slovenské výtvar-
nice Szofie Dankové, která se teprve nedávno
uvedla obalem pro POWERWOLF. Bylo přáním fir-
my, aby „The Third Secret“ zdobila její práce? A jak
probíhala koordinace grafické části desky?
O obalu jsme měli vlastní představu, která se tý-
kala „duše“ nové desky, což nikdy není jednoduchý
PANDORA’S BOX
Nenápadný Ken Mary
Jméno tohoto šikovného chlapíka sice není
v našich zeměpisných šířkách až tolik známé,
ale za Kenem stojí spousta práce na albech Alice
Coopera, IMPELLITTERI, CHASTAIN či HOUSE OF
LORDS. Zejména první a posledně jmenovaní
jsou zárukou milionových prodejů. Jako zvukový
inženýr přispěl na desku MEGADETH „The World
Needs a Hero“ a v roce 1989 zaskakoval na bu-
benické stoličce za Stefana Kaufmanna na turné
ACCEPT, z čehož o rok později vyplynula jeho
účast ve třech skladbách na sólovce Dona Dok-
kena, který si ho stáhl pro své účely společně
s Peterem Baltesem. Portfolio Kena Maryho pro-
ducenta je žánrově pestré, přičemž se věnuje i fil-
mové hudbě. Více se o důležitém „muži v pozadí“
dozvíte na stránkách www.sonicphish.com.
Zuzana Pallová / Jan Kozák
úkol. Centrem celé kresby měl být zlověstný pátý
anděl se žhnoucíma očima zbavený veškerých mo-
derních prvků. Podle mě se Szofia, kterou doporučili
lidé z NUCLEAR BLAST, zhostila své práce na jednič-
ku. Nemohli jsme absolutně nic namítat a z pra-
cí pěti šesti výtvarníků, které jsme kontaktovali, byla
její kresba jedinou, která nám hned padla do oka.
Ve vteřině jsme věděli, že máme obálku „The Third
Secret“.
Můžeš poodhalit, zda se za názvem „The Third
Secret“ skrývá ještě jiný druhý plán, nebo je zde
pouze zohledněna prostá skutečnost, že se jedná
o třetí desku FIFTH ANGEL?
Pod názvem alba se skrývá rovnou celý příběh,
v němž jde o třetí fatimské tajemství. Ve stručnos-
ti se jedná o apokalyptické vize, které měla v roce
1917 mladá portugalská dívka Lucia. První dvě ta-
jemství prozradila, ale třetí si nechávala pro sebe.
V roce 1943 však Lucia vážně onemocněla a biskup,
který o jejích vizích věděl, chtěl, aby poslední ta-
jemství svěřila papíru, kdyby náhodou na následky
nemoci zemřela. Lucia nejprve odmítla, na nalé-
hání však později uposlechla a církvi poslala třetí
tajemství v dopise. Zveřejněno však bylo až v roce
2000, tedy sedmapadesát let po Luciině smrti,
a ke všemu církev odkryla pouze část jejích vizí.
Akademická otázka zní: Co už může být pro kapelu
s názvem FIFTH ANGEL inspirativnějšího než po-
dobné příběhy?
DISKOGRAFIE
1986 Fifth Angel
1989 Time Will Tell
2018 The Third Secret
SESTAVA:
Kendall Bechtel – zpěv, kytara
Ed Archer – kytara
Jon Macko – basová kytara
Ken Mary – bicí
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 73
 Prog
Prog
NEWS
Norští experimentátoři
SHAMBLEMATHS
nahrávají druhou
desku, která bude ještě
nekomerčněji zaměřená
než úspěšný bezejmenný
debut z roku 2016.

Jedna špatná a jedna

dobrá zpráva přišly
od dalších Norů THE
WINDMILL. Nejdřív jim
zemřel bubeník Sam
Arne Nøland, pak bylo
oznámeno listopadové
vydání jejich třetího alba
„Tribus“.

V listopadu vyjde
i novinka ANTIMATTER
„Black Market
Enlightenment“,
inspirovaná obdobím
těžké drogové závislosti
lídra kapely Michaela
Mosse.

Fish vypustil EP „Parley

With Angels“, které
předznamenává jeho
novou – a, jak bylo
už dříve oznámeno,
poslední – desku
„Weltschmerz“.

Výteční američtí
instrumentalisté
OVRFWRD vydali
na konci září oslnivou
novinku „Blurring The
Lines…A Democracy
Manifest“.

V říjnu přišli s novým

albem „Haydenspark“
Finové OVERHEAD,
vedení zpěvákem
a flétnistou Alexem
Keskitalem.

Německý one-man ritská formace je mnohdy spojována s idolem snad každé progresivně laděné populace DREAM THEATER,
projekt SHAMALL a nejenom díky jejich zdařilému projektu s Mikem Portnoyem. Od vydání nahrávky „The Mountain“, jejíž co-
připravuje své už čtrnácté
album „Schizophrenia“. ver zdobil monstrózní vrchol hory jako symbol dosažení zdánlivě nemožného, HAKEN posunuli hranice metalu
do končin jazzu, klasické hudby a nesčetnou variabilitou se zakousli hlouběji do hlavy posluchače. Ústředními
Loňští neo-progresivní tématy nového materiálu „Vector“ se staly vědomí a podvědomí. Pojďme tedy bez obav podstoupit důkladnou
debutanti THIS WINTER hudební lobotomii s kytaristou souboru Charliem Griffithsem.
MACHINE připravují Martin Kerek
druhou nahrávku
„A Tower Of Clocks“, Debutovali jste jako mladí kluci propracovanou deskou
kterou bude zdobit „Aquarius“. Jak moc se změnila tvůrčí fantazie po deseti
vpravdě pozoruhodný Vaše kapela nedávno oslavila desáté výročí existence. Za- letech?
obal. jímalo by mě, které důležité prvky současné album převzalo Pozornost lidí více prožíváš v začátcích. Jakmile přijdeš s vlast-
od úspěšných předchůdců? ním originálním riffem, tvým snem se stane hrát živě, otevře se
V říjnu vyšla pátá deska
Hnací síla se pro každé dílo nemění. Šest lidí prožívá entuziasmus nový svět. Pokaždé když vkročíme do studia, cítíme potřebu se
neo-progresivistů
z Kanady THE D jak při prvním doteku s kytarou nebo jiným instrumentem. Mys- vyvíjet a překonat předešlé limity. Jednoduše rosteme.
PROJECT „Find Your Sun“. lím, že jsme si udrželi uměleckou svobodu po všechna léta, od de-
butu „Aquarius“ až po současnost. Lepší je ovšem naše logistika,
Jejich progmetaloví mít pořád plný kalendář vyžaduje neustálé pilování organizačních
krajané FRACTAL schopností. Zde dřív byla naše slabina. Umělecky věřím, že máme Pro vytvoření obalu jste poprvé využili možnost otisku tuší.
CYPHER vydají jistý šestý smysl, který je naladěný na instrumentální úroveň. Práce V čem vám daná metoda učarovala?
v listopadu čtyřskladbové ve studiu odsýpá, doslova jako kdybychom četli své myšlenky. Každé album by mělo být jedinečným zážitkem a vše začíná
EP „Prelude To An
u jeho obalu. Rozhodně se neřadíme mezi formace, které se chtě-
Impending Outcome“.
HAKEN se rychle uchytili mezi špičkou progresivní scény, což jí opakovat. Máme rádi minimalismus, nově vzniklý obal takový
Norové ARABS IN přináší jistě mnoho významných stimulů. Který z nich je pro tebe požadavek splňuje. Šlo o náhodný výběr asi z dvaceti ukázek.
ASPIC přicházejí s živou dlouhodobě nejcennější? Albem se nese téma psychologických studií započatých v pade-
nahrávkou „Live At Každým rokem počet našich fanoušků a stejně tak rozsah kon- sátých letech minulého století, kdy se Rorschachovy inkoustové
Avantgarden“. certů roste. Stát na pódiu a vidět masy lidí, kteří přišli jenom kvůli testy využívaly během terapie. Cover artwork má na svědomí stu-
Jan Doležel tobě, je pro nás stále neuvěřitelnou zkušeností. Největším potěše- dio Blacklabel Design, se kterým spolupracujeme od vydání „The
ním je, když lidi znají písně. Není většího komplimentu. Mountain“.

82 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ

Kdyby ses ocitl na místě pacienta, který hle-
dí na abstraktní inkoustový tvar, co bys spatřil
na vašem obalu? Například já viděl tvář na hřbe-
tu brouka.
(smích) Z mého pohledu vystihuje víc pocity než
konkrétní obrazec. Tahy jsou podlé, čiší z nich mrazi-
vá hrozba. Necháme na lidech, co v nahodilých skvr-
nách vidí, takový byl koneckonců i původní lékařský
záměr.
Vím, že od alba „The Mountain“ se na tvůrčím
procesu podílí celá kapela. Můžeš mi ale přiblížit
vlastní roli v rámci vzniku desky „Vector“?
Vzniklé demonahrávky vzájemně tvarujeme
do podoby vhodné pro vydání. I dnes se dokážu di-
vit, jak z nehmotné myšlenky může vzniknout něco
muzikálně krásného. Minulý rok ve stejnou dobu ne-
byly žádné náznaky o nové desce, a teď jde do pro-
deje. Skoro jako zázrak. Nový materiál přinesl i větší
osobní provázanost, návrhy skladeb jsme původně
zasílali z různých končin světa, teď většina z nás byla
přítomná ve studiu, jenom Diego zůstal v Mexiku.
Poslední album „Affiliate“ obsahovalo píseň
„Architect“ s jednou vokální pasáží, kde čistý hlas
nahradil téměř growlingový vokál. Podobný expe-
riment jste tentokrát neplánovali?
Při skládání většinou slyším vnitřní hlas nebo,
chceš-li, instinkt, který mi živě předestře koneč-
nou verzi, a stejné to bylo s blackmetalovou pasáží
v „Architect“. Konkrétní pasáž nazpíval Einar Solberg
z LEPROUS. Mají své konexe s Ihsahnem z EMPERO-
RU, což podtrhlo chladnou autenticitu písně. Vše do-
padlo nad očekávaní, lépe než původně v mé mysli.
Pro nové album se ale nezdálo vhodné jet ve stej-
ných stopách.
I když growlingové party na nové desce nejsou,
určitě se dá podotknout, že se jedná o nejmeta-
lovější album vůbec, aspoň co se týče kytarových
zvratů a celkové monumentálnosti.
Nešlo o plánovanou záležitost, zvuk se vyvinul při-
rozeně s velkým přispěním Adama Getgooda stojící-
ho za projektem Devina Townsenda nebo PERIPHE-
RY. Zvuk kytar dokáže povznést, jak správně říkáš,
do metalovějších vod.
Album „Vector“ ve své druhé písni „The Good Do-
ctor“ uvádí do popředí pacienta trpícího katatonií.
Již v minulosti jste se dotkli jiné vnitřní dishar-
monie v písni „Insomnia“. Odkud pramení zájem
o ztvárnění podobných psychických témat?
Nejsme experti, ale lidská mysl je hodně poutavé
téma. Každý den – aspoň já si myslím – se ptáme:
„Kde je náš původ, co je vědomí, mají každodenní
akce hlubší význam?“ Pro dané album se nám líbil
námět zasazený do psychiatrické instituce, kde
místní personál není zrovna nejpřívětivější vůči pa-
cientům, což hlavně vyjadřuje vztah doktora a kata-
tonisty v písni „The Good Doctor“. Částečná inspirace
pramení z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, ale
také zmíněné psychoanalytické Rorschachovy testy.
Líbila se mi představa vyprávět příběh očima něko-
ho, kdo trpí zmíněnou nemocí. Během celého alba
tak pozoruješ různé fáze nemoci.
„Host“ skýtá dojem spjatosti se samotným ná-
zvem alba „Vector“. V biologickém významu po-
jednává o patogenu přeneseném na nového hos-
titele. Samotná píseň svým textem a melancholií
mluví o zániku a počátku nového života. Vše chá-
pu jako zánik stávajícího těla (člověka) a opětovné
znovuzrození, ale již v infikované formě zmíněným
vektorem.
Perfektní analýza. Rádi necháváme prostor pro
vlastní úvahy ve vztahu k písním, protože tvá myšlen-
ka může být nakonec i lepší než má. (smích) Stejně
jako s písní „Puzzle Box“, máme rádi hlavolamy a část
tajemného zážitku chceme přenést na fanouška.
Při poslechu alba a studiu textů jsem získal pocit, že
se příběh odehrává v minulosti a končí u kořene sa-
motného vývoje nenápadné bakterie – u buňky. O čem
vlastně vypráví závěrečná píseň „Cell Divides“?
Nechci říct, že se mýlíš, každý názor je správný
a líbí se mi, jak si lidé najdou čas právě na podob-
né úvahy. Jde každopádně o první píseň, kterou Ri-
chard a Conner v rámci australského turné napsali,
a já později přidal sloky. Uvažoval jsem nad krásou
PANDORA’S BOX
Fascinuje mě, jak spousta hudebníků věnuje
čas vlastnímu vzdělávání, často i v oborech a vě-
dách daleko vzdálených instrumentálnímu světu.
Například zmíním Johna Mitchella z KINO, který
propadl filozofii, nebo právě Charlieho Griffith-
se z HAKEN, jemuž učarovala evoluční biologie.
Téma nepochybně vábivé. Princip evoluce vy-
plývá z jednoduchého faktu – mutování a repli-
kování, přičemž dochází k transferu informací
na nově vzniklou buňku, výsledkem čehož je gen
(biologická informace, například když někdo má
modré oči) a méně proslulý bratr mem (kulturní
informace, například když někdo umí hrát na pia-
no). Memy fungují na principu napodobování.
Mnoho kytaristů se naučilo první akordy z od-
poslechu oblíbené kapely z kazeťáku. Nedílnou
součástí je náprava chyb zkoušecího procesu
se snahou o dokonalejší verzi. Samozřejmě je
snazší se učit jednoduší memy než přímo zahrát
Beethovenovu Devátou symfonii.
života, jak se z jedné buňky mohou stát dvě, mutují
do komplikovanějších živých organismů, přičemž
za celou evolucí můžeme vidět poučení se z chyb
– samotné nedokonalosti, bez ní by nebylo života.
Krása je v chybách.
Své instrumentální umění jste otiskli v nezpívané
industriální písni „Nil By Mouth“. Užíváš si ji jako
kytarista?
Rozhodně je má oblíbená, pro všechny z nás jde
o novou zkušenost. Mimo jiné zde slyším těžký ko-
vový zvuk podobný FEAR FACTORY. Jednou musí
zaznít živě!
Spolupráce Mikea Portnoye se SHATTERED
FORTRESS je zřejmě vaším splněným snem, plá-
nujete v budoucnu navázat na nezapomenutelné
turné?
Před pár lety v rámci vlastní koncertní šňůry jsme
chtěli odehrát několik coververzí a Mikeova přítomnost
si žádala zahrát píseň „The Mirror“ od DREAM THEATER,
což je hodně osobní píseň. Všem vyrazil dech a možná
i sám sobě, na pódiu se vznášela perfektní harmonie.
Asi po roce nás překvapil návrhem stát se součástí pro-
jektu SHATTERED FORTRESS. Neváhali jsme ani sekun-
du. Zatím šlo pouze o jednorázový projekt.
DISKOGRAFIE
2007 Enter the 5th Dimension (Demo)
2010 Aquarius
2011 Visions
2013 The Mountain
2014 Restoration (EP)
2016 Affinity
2018 Vector
SESTAVA:
Ross Jennings – zpěv
Charlie Griffiths – kytary
Rich Henshall – kytara, klávesy, text
Diego Tejeida – klávesy
Conner Green – basová kytara
Raymond Hearne – bicí
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 83
Chameleoni
ve skále

PETH si možná prošli turbulentní minulostí a pro někoho nenechali kámen na kameni, ale v nové éře své existence dokázali vytesat
O z vlastního organismu originální skulpturu, která ve stabilní sestavě chrlí co dva tři roky nové mistrovské dílo. Nyní švédští kouzelníci
vymrštili do světa živou nahrávku „Garden of the Titans“ z bájně vypadajícího amfiteátru Red Rocks v Coloradu. Už jen představa ojedi-
nělé show ve mně vzbudila nadšení, které ve vzájemném rozhovoru sdílel i kytarista Fredrik Åkesson.

Hlavne moc nepít
V čem je příprava na koncert, který bude snímán
pro potřeby živáku, jiná od běžného koncertu
v očích OPETH?
Nervozita si pohrává s hlavou víc než jindy. Už ně-
kolik týdnů předem člověka neopouští myšlenka, že
se může něco podělat. Jakmile se objeví první po-
dobný blok, vyhledávám samotu, procházím vnitřní
meditací, uvědomuju si nesmyslnost obav a buduju
vnitřní ujištění, že jde jenom o další vystoupení. Pís-
ně přece umím a zbytek je jenom o dodržení jistých
pravidel. A důležitá věc, před vystoupením nepít
moc alkoholu. Prostě se fyzicky nevyřídit předčasně.
Prozradíš mi, proč jste si pro nahrávání vybrali
právě americký amfiteátr Red Rocks? Neuvažo-
vali jste o větším stadionovém prostranství nebo
hale?
Amfiteátr pamatuje velké věci. Sám jsem viděl
několik záznamů od METALLIKY, JUDAS PRIEST
a dalších. Člověk si připadá jak v bojové aréně, pro-
stor s lidmi na tebe padá a svou energii valí přímo
na pódium. Toužili jsme po venkovním vystoupe-
ní, protože je epičtější, létající kamery zachytávaly
veškerý průběh koncertu, ale i okolí, včetně krvavě
rudých hor kolem. Jejich lesk byl rázem démonický,
jakmile do údolí vtrhla tma a v dálce křižovala oblo-
hu bouře.
V odehraném setlistu má největší zastoupení
poslední album „Sorceress“, zatímco z devadesá-
tých let fanoušci uslyší jenom „Demon of the Fall“.
Jakým způsobem se vybíraly skladby? Probíhala
předem vášnivá diskuze?
Zajímavá otázka, uznávám, že jsme tématu nevě-
novali zas až tak velkou pozornost. S každou novou
deskou je výběr setlistu obtížnější, a hlavně pro živé
nahrávání byl vyhrazen čas přibližně hodinu čtyřicet
pět minut. Prostor pro „Still Life“ nebo kupříkladu
„Orchid“ nezůstal. Samozřejmě jsme museli zahrát
„Deliverance“, jako skvělý kousek na závěr. Určitou
roli hrálo, že setlist nebyl vymyšlen jenom pro da-
nou noc, ale pro celé turné k albu „Sorceress“.
Zmínils dokonalé zakončení, já setlist otočím
na vynikající začátek v podobě „Sorceress“. Vnímáš
skladbu jako ideální song pro zahájení koncertu?
Intro skladby má silné vibrace, které se přená-
ší na lidi. Když zazní drásavě pomalé hřmění kytar
a jejich ga-ga-ga, jako když přidáváš vzduch do ba-
lónu. Všechno kolem postupně houstne, až nakonec
vzlétneš. Melodicky funguje určitě dobře, ale příští
turné s ní začínat nebudeme.
Zmiňuješ příští turné. Které písně ze „Sorceress“
bys rád viděl v novém setlistu?
Skvělá otázka. Měli bychom zařadit písně, které
často nehrajeme. Rád bych hrál „Strange Brew“, je
to technicky velice náročná skladba, samotná její
tvorba byl oříšek, a porvat se s ní na pódiu by byla
skutečná výzva.
Najde se i během vystoupení prostor pro im-
provizaci, nebo vše musí perfektně klapat podle
režie?
Improvizaci na pódiu mám rád, hlavně pokud jde
o sóla v závěru písní. V celém kontextu musí ale mít
improvizace význam. Během koncertu zvěčněného
na „Garden of the Titans“ jsme se příliš nerozjížděli.
Úderný growling
Pro hodně lidí je Mikaelův vokál hlavním téma-
tem, rozkrývá dilema, jestli opuštění growlingu

84 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ

PANDORA’S BOX
Amfiteátr Red Rocks
Kolosální venkovní prostor, který se stal nedáv-
ným útočištěm pro živé natáčení OPETH, sahá
svou historií do roku 1820, kdy sloužil jako úkryt
místním kmenům před vnějším světem. Šedesát
let nato byl Martinem Lutherem přejmenován
na Zahradu andělů a ponechal si svůj název do po-
čátku století, kdy nebeské posly nahradili Titáni.
Odtud švédská progresivní ikona čerpala inspira-
ci, a také z alba rockových titánů sedmdesátých
let DEEP PURPLE, kteří zvěčnili své tváře v kameni
v počinu „Deep Purple In Rock“. Fredrik s úsmě-
vem poznamenal, že jeho kamenná podobizna
se nachází na místě Ritchieho Blackmora. OPETH
si každopádně zakládají na vlastním umění ne-
soucím odkaz minulosti, v které vyrůstali a byla
jim vzorem pro hraní. Jen pro doplnění, místní
obyvatelé v souvislosti se zmíněnými červenými
skálami v Coloradu používali zlidovělé sousloví
Red Rock, proto byl začátkem největší hospodář-
ské krize i následně amfiteátr přejmenován. Stálé
koncerty se na místě začaly organizovat ve čty-
řicátých letech a první rocková kapela, která se
rozezněla údolím, byli THE BEATLES.
Martin Kerek
na předešlých albech bylo správným rozhodnutím. Budeš se na albu podílet skladatelsky?
Jak vlastně pečuje o svůj hlas? Textově ne, ale instrumentálně jsem pro demáče
Cvičení zpěvu se rozhodně nevěnuje, těsně před
vystoupením se rozezpívá, většinou ve sprchách,
nahrál víc aranžmá než kdykoliv předtím. Mikael je
jinak poněkud osamělý vlk, pokud jde o psaní.
kde je lepší akustika, a pak chvíli procházíme ky-
tarové party. Při živáku byl navíc přítomen Devin Mikael je známý svou sbírkou elpíček. Kdysi ses
Townsend a celý den spolu zkoušeli takříkajíc operní vyjádřil, že bys rád sbíral kytary, podařilo se?
pasáže. Jinak na internetu koluje hodně spekulací, Ano, teď jich mám už víc než dost a všechny je po-
že growling již nezvládá, a myslím, že odpůrcům teď užívám ve svém studiu. Mám také ve sbírce několik
dokázal pravý opak. Jeho současný hlas mi přijde zesilovačů převážně švédské výroby. Přiznám se, že
mocnější a hrdelnější. i já jsem propadl sbírání vinylů, navštěvuju blešáky
a hodně si nechávám doporučit tituly od Mikaela.
Udivuje mě Mikaelova schopnost jednoduše Po městech by mohl dělat průvodce, jak dokonale
měnit hlas z čistého na hrdelní bez sebemenšího zná hudební obchody. Na rozdíl od Mikaela se pře-
zaváhání. vážně zaměřuju na klasický metal, cenný je extrém-
Naprosto souhlasím. Popravdě vím, že hůř drží čis- ní thrash a death metal. Žádná levná sranda. (smích)
tou stopu, než přepíná na growling, což by možná Snažím se poslouchat různé žánry, širší přehled mi
jednoho překvapilo, protože během řevu si můžeš pak pomáhá při tvoření. Můj nejnovější přírůstek
snáz poškodit hlasivky. Prožívá větší stres, když má jsou BLOODROCK, hrají takový ponurý sabbatovský
zpívat ve vysokých, čistých polohách. styl. Mám rád, když se člověk probírá staršími deska-
mi, na rozdíl od známek si je můžeš prohlížet a po-
Zmínil jsi přítomnost Devina. Jaká byla jeho slechnout, vzbudíš v sobě hned více vjemů.
role?
Během koncertu byl v zákulisí a podporoval nás.
Jinak byl součástí turné, společně s GOJIROU.
DISKOGRAFIE
1995 Orchid
Vyhlídky do budoucna 1996
1998
Morningrise
My Arms, Your Hearse
1999 Still Life
Od vašeho posledního řadového počinu uběhly 2001 Blackwater Park
dva roky a živé DVD je možné vnímat jako dočasné 2002 Deliverance
ukonejšení fanoušků, protože s velkou pravděpo- 2003 Damnation
dobností již teď očekávají nový materiál. Pracuje 2005 Ghost Reveries
2008 Watershed
se už na něčem? 2011 Heritage
Někdy během listopadu budeme nahrávat ve 2014 Pale Communion
Stockholmu. Máme připraveno dvanáct demover- 2016 Sorceress
zí. S Mikaelem bydlíme blízko studia a můžeme si 2018 Garden Of The Titans (live)
pohodlně měnit názory a nápady. Předpokládáme, SESTAVA:
deska by mohla vyjít v březnu. Můžu prozradit, že Mikael Åkerfeldt – zpěv, kytara
se bude jednat o nejkomplexnější a nejotevřenější Fredrik Åkesson – kytara
album vůbec, pracujeme zatím s dvěma koncepty, Martin „Axe“ Axenrot – bicí
Martin Méndez – basová kytara
uvidíme, pro jaký se rozhodneme. Joakim Svalberg – klávesy
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 5

CO NOVEHO
U KONSPIRATORU?
yles Kennedy je muž mnoha tváří. Když ho vidíte řádit na pódiu po boku Slashe a jeho
M THE CONSPIRATORS nebo kolegů z ALTER BRIDGE, bude se vám možná na první po-
hled zdát jako nepřístupný, potetovaný drsňák s pronikavým a v každém případě za-
pamatovatelným hlasem. Když ale nechá tvrdší skořápku a duši konspirátora stranou
a vrhne se na sólovou tvorbu, stane se bostonský rodák tak trochu tajemným písničkářem
s citlivější a jemnější stránkou, než jakou byste čekali. Z nějakého důvodu jsem si myslela,
že Myles Kennedy nebude zrovna výřečný, ale opak byl pravdou. Kdyby nás netlačil časový
limit a mě už podvědomý respekt z pravidel nastavených managementy, se kterými není
radno si zahrávat, pokračoval by náš rozhovor pravděpodobně až doteď. Když s Mylesem
mluvíte, máte pocit, jako byste nemluvili s rockovou hvězdu, ale upíjeli pivo s kámošem,
kterého znáte léta. Byla jsem mile překvapena, že mě jeden z mých oblíbenců nezklamal,
a kromě bezesporu talentovaného muzikanta a dříče je i sympaťák, který si na nic nehraje
a postará se o uvolněnou atmosféru. Se stejnou nenuceností a pohodou nám povyprávěl,
co všechno od něj v letošním nabitém roce ještě můžeme čekat. V posledním rozhovoru
jste si mohli přečíst víc o jeho sólovém albu, teď se zaměříme spíše na příjemné překvape-
ní, které si pro nás připravil se Slashovými THE CONSPIRATORS.
86 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
Monika Bílková
Nové album, které vyšlo koncem září opět pod
hlavičkou Slash ft. Myles Kennedy & THE CONSPI-
RATORS, přišlo trochu jako blesk z čistého nebe.
Slash se opět vrátil ke GUNS N’ ROSES, takže nikdo
nečekal, že by k němu došlo tak rychle. Kdy vlastně
celý proces práce na „Living the Dream“ započal
a do jaké míry se na něm Slash podílel?
Nápad na nové album už jsme měli delší dobu,
zrodil se někdy v období našeho turné „World on
Fire“. Tehdy jsme společně napsali několik písní, tak-
že určitý základ pro nové album jsme už měli, ale
pak se naše cesty na chvíli rozešly a každý jsme se
věnovali svým dalším projektům – Slash zase GUNS
N’ ROSES, já pak ALTER BRIDGE, tak jsme neměli čas
a příležitost vše dotáhnout do konce. Když se ale
opět naskytla možnost, pustili jsme se do práce na-
plno a samotné nahrávání pak šlo velmi hladce.
Jak jste vůbec reagovali na Slashův návrat
ke GUNS N’ ROSES? Probíral ho s vámi?
Jestli si dobře pamatuji, na podzim roku 2015
za námi Slash přišel a oznámil nám, že s GUNS N’
ROSES plánují, že se zase dají dohromady. Chtěl
vědět, co si o takovém kroku myslíme my, protože
v tu dobu ještě nic nebylo oficiální, ale všichni jsme
pochopitelně byli nadšení. Jsem od počátku velkým
fanouškem GN’R a deska „Appetite for Destruction“
na mě měla velký vliv. Stále jsou velmi ikonickou ka-
pelou a není nad to opět slyšet všechny legendární
písně v provedení původní sestavy.

ÓSOQċQHGRNiŪXSRFKRSLWSņHVYċGþHQt
ŪHE\VHXPċOFLPċOL]DNDŪGRXFHQX
Y\MDGņRYDWQDWpPDSROLWLN\´
Nasledovani instinktu
Zmínil jsi, že nejde o zbrusu nové písně, proto-
že některé z nich jste už nějaký čas měli v šuplíku
a jen jste se k nim vrátili. Byly opravdu tak dobré,
že jsi s nimi nakonec byl spokojený? Ptám se, pro-
tože na své sólové album jsi měl také nějaké songy
v zásobě, ale s jejich aranží jsi nebyl úplně ztotož-
něný a bylo pro tebe jednodušší začít znovu…
Máš pravdu. Jsem tak trochu perfekcionista.
(smích) Proto mi opravdu záleží na všem, co dělám,
a chci, aby vše bylo dokonalé. Ale v případě „Living
the Dream“ jsem cítil, že věci jdou správně. Na mé
sólovce bylo vše hodně nejisté a zdlouhavé, vlast-
ně se proměnil můj celkový pohled na věc a s ním
i koncept.
Funguje pro tebe ohlížení zpátky i v jiných přípa-
dech? Víš třeba teď o něčem, co bys chtěl změnit,
ale už nemůžeš?
Vzhledem ke své povaze bych řekl, že ano. (smích)
Na druhou stranu se ale nesnažím nad věcmi dumat
příliš dlouho a zkoumat je víc, než je potřeba. Jestli
jsem se jako umělec během let v branži něco naučil,
pak především následování instinktu. Řídit se vlast-
ním pocitem a intuicí je klíčová věc. Jedině tak mů-
žeš být opravdu upřímná a sama sebou.
Přijde mi, že na první poslech jde určitě o jistou
změnu oproti poslednímu albu „World on Fire“
z roku 2015. Písně jsou kratší, už podle názvu jdou
skladby přímo k věci a neztrácejí čas. Každý song
je také trochu jiný, album je tak poskládáno z růz-
ných stylů. Jak bys váš posun charakterizoval ty?
Souhlasím, určitý vývoj tu opravdu je. Zdá se mi, že
se nám konečně podařilo najít a vytříbit náš vlastní
LIVE: 9. 2. 2019, PRAHA
0\OHV.HQQHG\
zvuk. Jako by se všechno, o co jsme v předchozích le-
tech usilovali, tak nějak vyjasnilo a vykrystalizovalo,
čímž nechci říct, že by naše předešlá alba byla horší,
ale mám skutečně pocit, že tentokrát se nám poda-
řilo vytvořit něco doopravdy výjimečného a speciál-
ního. Když si sám desku poslechnu, neslyším zvuk
jednotlivců – Slashe nebo Mylese Kennedyho – ale
slyším ucelené a sjednocené THE CONSPIRATORS.
Myslím, že naše předchozí snahy se konečně zfor-
movaly do jasného konceptu.
Jako ryba ve vode
Teď na podzim je v plném proudu vaše turné
po USA. Máte šanci se vidět i někdy jindy a tvořit
v klidu i přímo ve studiu, nebo se vše odehrává
na turné?
Samozřejmě že když jsme spolu na turné, jsme si
blíž než kdy jindy. Pokud se nám naskytne den vol-
na, většinou ho taky trávíme spolu – zajdeme třeba
někam na jídlo nebo na nějaký film a vše má velmi
rodinnou atmosféru. I když možná jsou i chvíle, kdy
bychom si od sebe i na turné potřebovali odpoči-
nout, tak by pro nás nebyla moc velká zábava jen tak
sedět na hotelovém pokoji a koukat doblba. (smích)
Pravdou je, že právě tam se naskytnou ideální příle-
žitosti ke tvoření něčeho nového.
Docela by mě zajímalo tvé srovnání koncertů
s ALTER BRIDGE či Slashem a THE CONSPIRATORS
s tvými sólovými? K čemu ty osobně víc tíhneš?
Považuješ sám sebe spíš za nenáročného chlápka
s kytarou, který je schopný hrát od srdce kdekoliv
a cokoliv?
Ve sféře sólové tvorby se cítím jako ryba ve vodě.
Je pro mě nejjednodušší se v ní adaptovat. Ale hrát
se Slashem a THE CONSPIRATORS, stejně jako s ALTER
BRIDGE, je vítaná změna. Mám pocit, že je dobré dělat
i odlišné věci a využít všechny různorodé příležitosti,
které se naskytnou, protože mi zpestřují život a záro-
veň pomáhají být flexibilnější, co se kreativity týče.
Mohl bys nějak porovnat práci na sólové dráze
s tvými ostatními projekty? Máš pocit, že se v sólo-
vé tvorbě můžeš víc projevit a lépe realizovat a že
v THE CONSPIRATORS a ALTER BRIDGE jsou témata
všeobecnější, a ne tak osobní?
Faktem je, že všechny projekty jsou obzvlášť v da-
ném smyslu dost rozdílné a fungují úplně jinak. Při
tvorbě sólových alb si musím vystačit víceméně sám
se sebou a svými nápady, musím si věřit a spoléhat
na sebe, protože veškerá zodpovědnost je na mých
bedrech, zatímco v ostatních projektech jde o týmo-
vou práci, kde tvoříme společně, radíme si a navzájem
se doplňujeme. Proto sólovou tvorbu považuju za vel-
kou výzvu, ale ze stejných důvodů je i velmi osvobo-
zující a napínavá, protože opravdu můžeš dělat jen to,
co chceš ty. Navíc mi přijde, že sólová tvorba je určitou
formou zadostiučinění, a alespoň já vždycky cítím, že
se díky ní můžu posunout někam dál a že vlastně je-
jím prostřednictvím i líp poznávám sám sebe.
Snažíš se práci striktně oddělit, nebo se různé prv-
ky tvých ostatních projektů kombinují a jsou tak
nějak přirozenou součástí celého tvůrčího procesu?
Věřím, že všechno kolem tebe tě zákonitě musí ně-
jakým způsobem ovlivnit. Zastávám názor, že by člo-
věk měl být všímavý, uvědomovat si, co se odehrává
kolem něj, a případně věci využít ve svůj prospěch,
protože pokud jsi muzikant, tak se pochopitelně mo-
hou odrazit v tvých písních. Zároveň by ale vše mělo
mít i svůj limit. Pokud totiž posloucháš určitého inter-
preta hodně a často, pak se zaručeně odrazí i v tvojí
tvorbě. Mým cílem ale je, aby hudba vycházela pri-
márně ze mě a z mých pocitů a zkušeností, takže se
ve finále spíš ostatní vlivy snažím co nejvíce omezit.
PANDORA’S BOX
Necudna jeptiska
Když došla řeč na nové album se Slashem a THE
CONSPIRATORS s názvem „Living the Dream“, My-
les Kennedy mi dokázal, že inspirace může čekat
opravdu na každém rohu. „Jednou z mých asi
nejoblíbenějších skladeb na desce je ,Serve You
Right‘. Hrozně se mi líbí riff, který má takový sexy
nádech. Slash ho najednou začal hrát na jedné
zvukovce v rámci našeho turné World on Fire.
Slova jsem k němu ale napsal až později. Podnět
mi dal konkrétně obraz ve studiu, které vlastní
Slash. Je tam vyobrazena jeptiška a celkově je tak
trochu… jak bych to jen řekl, obscénní. (smích)
Každopádně ale ve mně obraz vyvolal potřebu
vymyslet k němu vlastní příběh a přemýšlet, co
vlastně doopravdy znázorňuje a o čem je.“
S politikou opatrne
Máš pocit, že „žiješ sen“, nebo jde o politickou
narážku?
Vtipné je, že jsme se o názvu se Slashem, který
nápad dostal, ani ostatními vlastně nikdy pořádně
nebavili. Slyšel jsem ale, že má zatím dvě možné in-
terpretace. Jedním z významů, který by název mohl
mít a původně napadl i mě, je, že jde o takovou po-
ctu našemu zvukovému technikovi Quakeovi, kte-
rý už je součástí našeho týmu několik let. Pokaždé
když ho vidíme a zeptáme se ho, jak se má, odpoví:
„Ale jo, hoši, jde to, prostě žiju svůj sen.“ (smích) Což
je tak trochu ironie vzhledem k faktu, že ne každý
si dokáže představit, co za vším doopravdy je, a že
ve skutečnosti náš na první pohled okouzlující život
až tak oslnivý taky pořád není. (smích) Ale kdo ví, co
měl Slash vlastně na mysli. (smích)
Patří podle tebe politika do hudby, nebo ne?
Hodně kapel si myslí, že ano. Pokud věci tak cítíš
a jde o určitou formu tvého sebevyjádření, pak fajn.
Zároveň si ale myslím, že pokud se rozhodneš vydat
podobnou cestou, musíš mít na paměti, že vždycky
tu budou lidé, kteří s tebou nebudou souhlasit a bu-
dou zastávat jiný názor než ty. Představa, že když za-
čneš psát o politických tématech, budou tě všichni
nadšeně poslouchat a souhlasit s tebou, je trochu
naivní. Musíš být připravená i na kritiku, ostrou ode-
zvu a důsledky, které bude takový krok mít. Úplně
nedokážu pochopit přesvědčení, že by se umělci
měli za každou cenu vyjadřovat na téma politiky.
Nikoho nemůžeš donutit, aby tě poslouchal, když
nebude mít zájem. Stejně tak může jít o nebezpečný
nástroj ve snaze ovlivnit lidi. Obojí je špatně a muzi-
kant nebo kterýkoliv jiný umělec by měl tvořit přede-
vším hudbu, která ho určitým způsobem vystihne.
DISKOGRAFIE
2012 Apocalyptic Love
2014 World on Fire
2018 Living The Dream
SESTAVA:
Myles Kennedy – zpěv
Slash – kytara
Todd Kerns – basová kytara
Brent Fitz – bicí
Frank Sidoris – kytara
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 87
Kreslíři jinotajů
Zstavivosti,
ásadou vyškovských matadorů DARK GAMBALLE je totální absence klišé. Není v tu-
zemsku mnoho podobných metalových spolků, které zdobí nesmírná porce před-
již umělecky zhmotňují do svých písniček plných roztodivných tvorů a jejich
vnitřních světů. Letos borci posbírali nový kaleidoskop nevšedních příběhů a vydávají
po třech letech životadárné album „Hluboký nádech“. O jeho magickém fluidu se Spar-
kem promlouval frontman kapely Jiří „Desed“ Sedláček.

Jirko, jaké filozofické poselství se skrývá
za souslovím „Hluboký nádech“?
Předem je potřeba říct, že my všichni v kapele
jsme velcí fandové filmů režiséra Karla Zema-
na. Minimum efektů, žádné 3D technologie,
vše pěkně postaru. V našem případě jde o dva
potápěče, kteří žijí v moři ve svých skafandrech
a v rámci takové naší fantastické představy dý-
chají jeden vzduch a sdílejí i svou duši. Jednoho
dne se přenos vzduchu pokazí a oba akvanauti
se snaží vyplavat zpět na hladinu. Jeden z nich
ale nemá sílu, aby tam doplaval. Druhý z dvoji-
ce mu ovšem věnuje svůj hluboký nádech, aby
ho zachránil. Jak sám dopadne, necháme už
na posouzení posluchačů. Vizuální pointa bude
nastíněna v klipu ke skladbě se stejnojmenným
názvem. I my sami jako DARK GAMBALLE si dá-
váme v přeneseném slova smyslu jakýsi hlubo-
ký nádech, který nám dodává sil do další tvorby.
A  lze tedy v  kontextu s  výše vyřčeným vní-
mat nové album jako koncepční záležitost?
Ne, ne. Deska není svázaná jedním příbě-
hem, ale držíme se takové své zvyklosti, kdy
do  jednotlivých příběhů instalujeme různé
fantastické postavy, jako byl třeba zlatonoš
nebo žárovkář. Nyní jsme si vymysleli proti-
chodce. Abych ti je přiblížil, představ si, že jsi
v  pokoji a  žiješ normálně nohama na  zemi,
jak ti velí gravitace, ale protichodci žijí opač-
ně, jejich podlahou je strop. Pak máme
na desce také hledače meteoritů kupříkladu.
Společným jmenovatelem a jakýmsi leitmo-
tivem desky jsou právě takoví charismatičtí
fantasy jedinci, kteří ovšem můžou být tu
a tam méně či více podobní lidem z reálného
světa kolem nás.
Do  stejné kategorie patří i  hlavní posta-
vy skladby „Těkavci“. Mají svůj předobraz
v neurotických lidech?
Mohli by klidně mít, protože těkaví jedinci
bývají často neurotičtí. V našem případě jde
o opak teze, že protiklady se přitahují. Nevím,

88      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ
  



jestli na  takové věci věříš, každopádně Å1HPiPUi
těkavci jsou naopak bytosti, které jsou
úplně stejné a jejich vlastní podobnost DEDVWDUGMDN]St
je pro ně nebezpečná. Přesto chtějí být
spolu, protože jejich výbušnost a nebez-
pečnost je táhnou k sobě.
Nultá signální
Kde jste desku „Hluboký nádech“ nahrávali?
Vrátili jsme se k podobnému modelu, či lépe
řečeno pokračovali jsme v  něm jako na  desce
„Panoptikaria“. Část materiálu jsme natočili
už loni v  klasickém studiu Šopa. A  na  letošní
léto jsme si vymysleli, že studio přestěhujeme
na  chatu na  Slovensko kousek od  Myjavy, kde
vládne úžasná atmosféra a nádherný klid. Navíc
tam není signál, takže ti nezvoní telefon, nesur-
fuješ po sociálních sítích, jsi tam s lidmi, se kte-
rými si rozumíš, popíjíš, a přitom děláš muziku.
Úvodní skladba „Kamikadze“ je posmutně-
lou písničkou, ale nepostrádá jistý chytlavý
nádech. A  podobných písniček jste napsali
více. Myslíš, že právě pro takové vlastnosti
mají fanoušci DARK GAMBALLE rádi?
Otázka míří spíš na naše fanoušky, ale máme
takové zkušenosti, že mají nejraději písničky
jako „Žárovkář“ nebo „Tma“, a  právě z  důvodů,
které jsi uvedl. Jde o  skladby, které jsou po-
smutnělé a melancholické, zároveň jsou celkem
členité, nejsou jednorytmové, jsou v  nich po-
malejší i rychlejší pasáže, což funguje na desce
i naživo. A na druhou stranu, když jsme zkusili
uhodit na žertovnější notu, dostali jsme celkem
přes prsty. Lidé za námi chodili a říkali nám, že
nejsme MONKEY BUSINESS. I když nic proti nim,
já je úplně miluju. U nás prostě není humor na-
místě.
Členité skladby jsou vaší charakteristickou
značkou. Lyrika je ovšem často celkem přímo-
čará a úderná. Vyvažuješ slovy celkovou ener-
gii skladeb?
Teď jsi mě docela překvapil, protože kluci mi
neustále nadávají, že bych měl psát jednoduše-
ji. (smích) Pokud se nám podařil nějaký progres
s  novou deskou, tak jsem jedině rád a  hodně
jsi mě potěšil. Stávalo se totiž, že jsme v kapele
zabředávali do takových diskuzí, kde mi bylo vy-
čítáno, že zbytek kapely mým textům nerozumí.
Tentokrát je fakt, že se ozval jen basák Tom. Psal
mi, že „Meteor“ je výborná písnička, ale vůbec
ničemu nerozumí. (smích) Když jsem mu vysvět-
lil, o čem je řeč, nejasnosti se rozplynuly.
Boj ve vlastním ringu
Kde se ty osobně inspiruješ hudebně? Čím si
rozšiřuješ muzikantský obzor?
Dost se to mění. Vyrůstal jsem na  BEATLES,
pak jsem objevil METALLIKU a  mocně si na  ní
ulítával. Dokonce jsem si „Ride the Lightning“
zakazoval poslouchat, aby se mi album neohrá-
lo. Poslouchal jsem Hetfielda a spol. až do „Čer-

ného alba“, ale pak už šli mimo mě. Poté nastalo
dlouhé období death metalu a  thrash metalu,
které rozetnulo album „Soul of a New Machine“
od FEAR FACTORY, kteří mě ovlivnili a povzbudi-
li k přidání různých elektronických prvků nebo
čistého zpěvu. Fanoušci DARK (GAMBALLE)
ovšem takový krok těžko skousávali a nabádali
nás, abychom se vrátili k  muzice, kterou jsme
dělali na albu „Sex’n’death“. Jenže my už se vrá-
tit nemohli, protože jsme byli nakažení novými
obzory. V současnosti mám celkem hodně širo-
ký rozptyl. Kámoši mi doporučili třeba KARNI-
DQWQRVWMV
GæiQURYRXPLOLW
NOD GEy .´
YiP YW H[W XV
-LŎtÅ'HVHG´6HGOićHN
jedou takovou hudbu. Navíc škatule a ortodox
mi jdou proti srsti. Zpívám ostatně o takové za-
vilosti v  nové skladbě „Hybrid“. Člověk by měl
být přístupný vlivům ze všech stran. Mluvím
samozřejmě o hudbě. Nemám rád žánrovou mi-
litantnost, jsem kočkopes a bastard, jak zpívám
v textu skladby.
V  tvém dalším projektu TRNY & ŽILETKY se
temnější polohy objevují. Prodáváš své černěj-
ší já právě tam?
V  podstatě jo, určitě se v  TRNECH blížíme
black metalu víc než v DARKU, což hodně souvi-
sí s Majklem, tedy bývalým kytaristou DG, který
takový materiál nosí. Mimochodem nedávno
jsme byli s TRNY ve studiu a chystáme cosi no-
vého. Určitě zde ukazuju svoji brutálnější, tem-
nější podstatu. Totéž jsem dělal i v HELIU, které
se mnou tvořil Otyn z PIGSTY nebo Menša, bý-
valý kytarista HYPNOS. I když jsme byli grindo-
vější. Všechny zmíněné polohy mě ale maximál-
ně baví.
Připadáte si v DARK GAMBALLE jako spolek
samorostů?
Myslím, že určitě, protože my trochu bojujeme
ve svém vlastním ringu, kde jsme pouze my. Pro
drtiče metalisty budeme vždycky měkcí a  pro
depešáky zas máme moc kytar, což oni nemají
rádi. My jsme vlastně samorost jako celek.
Dotlačen ke Kapkám
Umíš si představit, že by DARK GAMBALLE
fungovali bez samplů?
Umím, a docela bez problémů. Desku od des-
ky totiž samplů ubývá a  více se soustředíme
na  dokonalé provedení živých nástrojů. „Hlu-
boký nádech“ jsme přesto chtěli udělat takový
bahnitější a zatěžkaný. Žádné soft srandičky.
HPNRćNRSHV
va na muziku, ale tentokrát
přišla jen kytara. Což para-
doxně stačilo, protože mi
z  vybrnkávačky začal naskakovat
sám od sebe text. Když jsem celou
věc nazpíval, poslal jsem ji zpět Spajsimu, který
byl nadšený. Ale já chytil nějakou svou vlastní
myšku, která mně vnucovala představu, že už
jsme za. Moc epický a  patetický. Napsal jsem
Spajsimu, že na „Kapky“ kašlem. Ale on za  ně
bojoval ze všech sil a  přidali se k  němu i  kluci,
takže jsem nakonec ustoupil a písnička zamířila
na desku. I já už jsem svoji počáteční skepsi pře-
konal a mám skladbu rád.
Musím se přiznat, že v mých uších třeba pí-
snička „Medusa“ trošku připomíná svým ná-
dechem devadesátá léta. S  jakým akcentem
vlastně vznikala?
Člověče, „Medusu“ napsal nejmladší člen ka-
pely, silně ovlivněný svým starším bráchou,
který poslouchal JOY DIVISION nebo třeba THE
DOORS. Sám je obrovským fanouškem bývalé-
ho kytaristy RED HOT CHILI PEPPERS Johna Fru-
scianteho, takže odkaz devadesátek tam je. Celá
písnička je taková víc zhulená, nebo hipísácká,
chceme-li. Jo, souhlasím s tebou.
Síla přenášet skály
Poprvé v historii vydáváte album i na vinylu.
Proč na něj došlo až teď?
Vlastně kvůli sílící poptávce. A stejně tak jsme
si nechali nově udělat nášivky. Já jsem vůbec
netušil, že něco takového ještě frčí, ale lidé
od  merche nám vzkazovali, že je spousta lidí
marně hledá. Proto jsme si řekli, proč jim nedat
nášivky a s nimi i vinyl, který je opět módní. El-
píčko navíc skýtá mnohem širší kreativní poten-
ciál po grafické stránce. Chceme si dát záležet,
aby vypadala fakt peckově.
Muzika DARK GAMBALLE je hodně založená
na energetické cirkulaci. Kde dobíjíte baterky?
Především na  koncertě, když se povede. Pak
můžu klidně přenášet skály. Naopak když věci
nefungují, jak mají, jsem úplně vycucanej, i fy-
zicky. Ale v soukromí každý jinak. Někdo třeba
sportem, někdo zas hraním her. Anebo medi-
tací.
Před deseti lety jste vydali DVD „Běh
na  dlouhou trať“. Nechystáte do  budoucna
zase nějaký podobný záznam?
Vůbec bych se nebránil. Jde sice o nákladnou
záležitost, ale až přijde nějaké výročí, tak by ně-
jaká výběrovka slušela. Dokonce bych byl pro
i třeba nahrát nějaké starší písničky se součas-
ným ksichtem, jako jsme to udělali s písničkou
„Netopýr“ na nové desce. Osekali jsme nějakou
elektroniku a pecka nás baví hned víc. Ale jsme
spokojení s albem celkově.
 
1992 Sex’n’Death
1994 Zyezn Gamballe & Mental World
1996 Under the Bottom
1998 Dark Gamballe
2000 Robotory
2002 Merizo Nanen
2004 Superstar
2006 Bonboniera
2008 Perpetuum Gamballe
2010 Pochyby
2013 Zatím dobrý
2015 Panoptikaria
2018 Hluboký nádech
VOOL, kteří jsou na mě trošku složití, ale jinak se Album obsahuje i silné emoce. Výraznou pí- 


mi líbí. Dlouhodobě mám rád SEVENDUST nebo sničkou jsou v daném směru „Kapky“. Kde ses Desed – zpěv
RAMMSTEIN. A  nově také BEHEMOTH, což bys inspiroval pro jejich text? Spajsi – kytara
Vlastně jsem jen lovil fantazii z  vlastní hlavy. Deady – kytara
u mě možná nečekal, ale já mám kámoše z kru- Tom – klávesy, basa, samply
hů melodického metalu i  černokněžníky, kteří „Kapky“ jsou zvláštní případ. Vždycky dělám slo- Gothyš – bicí

WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ      I      89
 ,)6%¨"/.&)2%¨!.$¨&2)%.$3¨¨¨¨0,:%ľ¨4*¨,/+/-/4)6!

N e vždycky
dycky se poštěstí dělat rozhovor ss celou
celou kapelou najednou. Nám se ale taková příležitost naskytla ss německou
ěmeckou
meckou legendou BONFIRE,
která se na rockové hudební scéně pohybuje už více než tři dekády. Borci začátkem listopadu, jen pár dní po skončení jejich předcho-
zího turné, vyrážejí na další štaci, o které všichni členové rádi v poslední době mluví. Jedná se o velkolepý projekt s názvem BONFIRE
& Friends: A Night With Rock Legends, který se může pochlubit účastí hned několika zvučných jmen z branže. Náš skoro půlhodinový
rozhovor byl zajímavý hned po několika stránkách. Mou počáteční nejistotu, způsobenou vypnutou kamerou Skypu na straně kapely,
v  okamžiku jejího následného zapnutí vystřídal menší šok. Najednou na mě totiž koukala celá sestava BONFIRE pohromadě – všichni
zjevně velmi dobře naladění a bedlivě sledující každé moje mrknutí. Rázem jsem si nebyla jistá, která možnost byla horší: nevědět, s kým
vlastně mluvíte, nebo aktuální pohled, který se mi naskytl – tedy pětice rozverných tváří, které se občas překřikují a sledují každý váš
pohyb. V každém případě jsou ale BONFIRE velcí sympaťáci, kterým smysl pro humor a chuť vyprávět díkybohu nechybí. Hlavního slova
se až na výjimky nakonec ujali především zakladatel a kytarista Hans Ziller a basák, původem Američan, Ronnie Parkes. Řeč přišla jak na
současnost, tak na minulost a také na to, co fanoušky čeká na četných zastávkách BONFIRE v České republice.

Máte před sebou dvě souběžná, ale odlišná
turné. Přijde mi poměrně náročné jet na dvě
odlišná turné s  různými programy tak krát-
ce po sobě. Kdy tedy vlastně vznikl nápad na
BONFIRE & Friends: A Night With Rock Legends
a kdo s ním přišel?
Ronnie: Jelikož BONFIRE & Friends: A  Night
With Rock Legends jsou Hansovým děťátkem,
předám mu slovo.
Hans: Taky zdravím! (smích) Jedná se o dlouho-
dobý projekt, protože nápad na turné v podob-
ném duchu jako BONFIRE & Friends jsem měl
v hlavě už delší dobu, nicméně až loni v prosinci
celá akce začala dostávat konkrétnější podobu.
Podle čeho jste vybírali ostatní účinkující,
kteří se na celém projektu podílejí? Kdo vlastně
jsou vámi avizovaní přátelé?
Hans: Loni jsem se po našem dalším absol-
vovaném turné tak trochu začal ohlížet zpátky
za svojí kariérou v  hudební branži a  vzpomínal
jsem, co všechno jsem už s BONFIRE prožil. Začali
se mi tak vybavovat všichni, se kterými jsem bě-
hem let stihl spolupracovat – mezi nimi byl Joe
Lynn Turner, se kterým jsme napsali hned něko-
lik věcí, dále pak Phil Mogg, kterého znám velmi
dobře, nebo třeba Bobby Kimball.
ZpEt  do  osmdesátek
Hansi, už jsi zmínil, že BONFIRE & Friends jsou
dlouhodobým projektem, který se podařilo
uskutečnit až teď. Mám pocit, že není zrovna
jednoduché dát dohromady tak obsáhlé turné.
Jakou hlavní myšlenku celého konceptu jsi no-
sil v hlavě?
Hans: Cílem bylo na jednom místě v  jeden
večer spojit různé rockové hvězdy a vytvořit tak
pro fanoušky jedinečnou a  nezapomenutelnou
show, která je něco mezi klasickým festivalem
a Rock Meets Classic, jen bez použití orchestru.
I  tak se všichni účinkující vystřídají v  doprovo-
du BONFIRE, odehrají pár svých největších hitů,
a potom i nějaké covery – každý interpret tak má
svůj vlastní blok v rozsahu od dvou do pěti písní.
Celý koncert vychází z  velkých show osmdesá-
tých let, které si někteří fanoušci budou pamato-
vat. Vlastně turné BONFIRE & Friends je celkově
laděno do osmdesátek a má onu slavnou dobu
připomínat.
Chápu dobře, že bude probíhat interakce
mezi vámi a ostatními účinkujícími?
Ronnie: Ano, o hudební doprovod všech písní
se staráme my, ale prostřídají se u nás různí hos-
tující zpěváci, což znamená, že například bude-
me hrát skladby od RAINBOW či DEEP PURPLE,
které odzpívá Joe Lynn Turner.
Hans: Teď když s  tebou mluvíme, sedíme ve
studiu, protože pracujeme na nahrávání vokálů
na album, které vlastně obsahuje všechno, co
fanoušci uslyší v rámci BONFIRE & Friends. Celou
show, včetně tak ikonických skladeb jako „Man
on the Silver Mountain“, „Eye of the Tiger“ nebo
„Rosanna“, teď v podstatě nahráváme dopředu.
Ronnie: Jde o takovou naši poctu všem uměl-
cům, kteří se s námi na turné BONFIRE & Friends
podílejí. Všechny písně zpívané původními inter-
prety si tak fanoušci budou moci poslechnout
v  našem podání. Nemůžu říct, že bychom měli
strach, ale respekt jsme cítili určitě, protože se
jedná o velké hity. Snažili jsme se ponechat nej-
důležitější prvky a  aspekty, které jsou v  původ-
ních verzích dominantní, ale zároveň jsme chtěli
zachovat náš typický zvuk a  dodat skladbám
i něco specifického pro BONFIRE. Nechtěli jsme

90      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ
  


1.6.2019
 
totiž udělat jen nějaký remake. Docela zajímavé
je, že některé písně, třeba od UFO, jsou docela
staré, takže jim teď s  využitím současných nej-
modernějších dostupných technologií dáváme 


nový háv. Třeba pro mě je skvělým zážitkem mít
teď možnost zpívat písně muzikantů, které jsem
poslouchal v dětství, a zahrát si s nimi na jednom
pódiu.
BONFIRE patří mezi kapely, kterým se nevy-
hnula obměna původní sestavy. „V podstatě se
to celé seběhlo
LEGENDY 10 WWWNYXAGENCYCZ

Hans: Některé ze skladeb snad nikdy nebyly docela nečekaně,

přezpívány jiným interpretem. Velkou výzvou ale nakonec to
byly pro Alexxe písně zpěvačky Robin Beck,
protože nikdy předtím nezpíval ženské vokály.
vyústilo v  zatím
tři společné roky
Nový JiĀín -­ Skalky
(smích) Robin byla z Alexxova provedení nadše- a  jedeme pořád
ná, takže myslíme, že se fanoušci mají na co těšit. dál, i  když jsme
k  tomu všichni
byli ze začátku
Jen  NEmecko  a  Cesko skeptičtí,“ prozra-
Jakým způsobem probíhaly přípravy? Lákáte dil basák Ronnie
nás mimo jiné i  na monstrózní tříhodinovou Parkes. On, kyta-
show plnou světelných efektů. rista Frank Pané
Ronnie: Přesně tak, chystáme jednu velkou a  také bubeník
párty. (smích) Není úplně hračka zorganizovat Tim Breideband
akci podobného typu a sehnat všechny potřeb- se k  BONFIRE při-
né věci, usilovně jsme na všem pracovali zhruba dali v  roce 2015.
čtvrt roku. Zároveň se tak stal
Hans: Program je sice oficiálně tříhodinový, i  benjamínkem
nicméně přesně v  polovině bude zhruba čtvrt- kapely – ve svých
hodinová pauza, během které si budou všichni čtyřiadvaceti le-
moct trochu odpočinout, napít se a tak podob- tech je nejmladším
ně. Za své peníze tak fanoušci dostanou opravdu členem BONFIRE
hodně muziky. a  celý život se mu
rázem obrátil na-
Všechny zastávky kromě jedné, která je v ČR, ruby. „Kdyby mi
jsou v Německu. Můžeme vaši zajížď ku chápat někdo před čtyřmi
tak, že má pro vás české publikum speciální vý- lety řekl, že budu
znam? hrát v  BONFIRE,
Ronnie: Stoprocentně! Řekl bych, že se češ- absolutně bych mu nevěřil. Stále jde o něco ne-
tí fanoušci od německých nijak zásadně neliší, uvěřitelného. Před BONFIRE jsem měl normální
všichni jsou skvělí. V  České republice hrajeme práci, pro případ, že by mi hudební kariéra ne-
opravdu rádi, protože pokaždé se koncerty vy- vyšla. V roce 2015 se pro mě ale všechno změni-
daří a  všichni z  nich máme dobrý pocit. Každá lo a můj život se otřásl v základech. Ale mělo to
show je samozřejmě trochu jiná, neexistuje kon- tak být, neměnil bych.“
cert, který by byl identický s hraním předchozím,
každopádně máme na Českou republiku jen
příjemné vzpomínky. Ve vaší zemi se nám moc
už ji dobře zná a slyšel ji třeba tisíckrát. BONFIRE
líbí a  jsme nadšení, že se povedlo přidat právě
vždycky patřili k největším německým kapelám,
i listopadový koncert v Plzni.
i když se nám z nějakého důvodu nikdy nepoda-
Hans: Taky nesmíme zapomenout, že na kaž-
řilo pokořit Ameriku, jako třeba SCORPIONS. Ač-
dém koncertě máme předkapelu z  města, kde
koliv ve Státech je zase úplně jiná situace. Lidi na
vystupujeme. Chceme tak místním kapelám
koncerty tolik nechodí, pokud se nekonají v je-
umožnit si zahrát před velkým publikem. Většina
jich bezprostřední blízkosti. Nemají totiž potře-
z kapel přímo kontaktuje nás a projeví o svou pří-
bu kvůli muzice překonávat mílové vzdálenosti.
ležitost zájem. Jedinou naší podmínkou je, aby
A když se tak zamyslím, my v dnešní době žijeme
skupina pocházela ideálně z okolí, kde hrajeme.
především z  odehraných koncertů a  turné. Pro
muzikanty dnes ani moc jiných možností obživy
Hit  se  neobehraje není.
Hans: Pravda, pravda. Dnes je všechno volně
Plánujete vyjet s  BONFIRE & Friends kromě
k dispozici na internetu, kde si může každý stáh-
ČR a Německa i do jiných zemí?
nout muziku zdarma, v určitých případech třeba
Ronnie: Abych byl upřímný, ještě nevíme. Zá-
za pár centů. Ale my jsme šťastní. (hromadný zá-
leží na tom, jak bude všechno probíhat, ale za-
chvat smíchu)
tím se věci rýsují velice dobře. Rádi bychom na
turné navázali hned zkraje příštího roku a kdoví,
možná bychom si ho klidně zopakovali i v násle-
dujících letech. Klidně s BONFIRE & Friends obje-
deme celý svět.  
 
1986 Don’t Touch the Light
Hansi, prapůvodní sestavu BONFIRE jsi za- 1987 Fireworks
kládal ještě jako teenager, kterého by asi tehdy 1989 Point Blank
nenapadlo, kam se jednou dostane. Co se dá 1991 Knock Out
1996 Feels Like Comin‘ Home
považovat za zásadní moment nebo klíčový 1998 Rebel Soul
okamžik, který pomohl BONFIRE udržet se tak 1999 Fuel to the Flames
dlouho v  hudebním průmyslu a  vybudovat si 2001 Strike Ten
solidní jméno? 2003 Free
2006 Double X
Hans: Upřímně, je hrozně těžké jmenovat ně- 2008 The Räuber
jaký moment nebo událost. Každé turné, které 2011 Branded
jsem s  BONFIRE absolvoval, mělo takových vý- 2015 Glorious
znamných okamžiků hned několik. 2017 Byte the Bullet
Ronnie: Obecně si ale myslíme, že hlavním
kouzlem, které stojí za úspěchem BONFIRE, jsou
2018 Temple of Lies
Mediální partner

prostě a  jednoduše písně. Ostatně vždycky jde Alexx Stahl – zpěv
o  ně. I  proto vznikají všechny revivalové skupi- Hans Ziller – kytara
ny – každý si rád poslechne dobrou píseň, i když Frank Pané – kytara
Ronnie Parkes – basová kytara
Tim Breideband – bicí
 




 



Muzikant je jako
P oslední album ŠKWOR nese název „Uzavřenej kruh“ a jeho přední obal zdobí had požírající sám sebe. Mohlo by se tedy zdát, že se
kapela motá v kruhu. Opak je pravdou! Skupina slaví dvacet let existence a v polovině listopadu ji čeká koncert v pražské O2 Areně,
největší show v jejich historii. Se zpěvákem a kytaristou Petrem Hrdličkou a basákem Tomášem Kmecem jsme probrali zmíněné výročí,
i když raději než minulost, řeší kluci budoucnost. „Každý je svým způsobem sentimentální, ale my se spíš snažíme koukat dopředu.“
Chlapi, jak máme vlastně chápat váš uzavřenej
kruh?
Tomáš: Když vymýšlíme název cédéčka, vždycky
se snažíme, aby šlo zároveň o název nějaké písničky
nebo aspoň citaci textu. Taky se nám líbily návrhy
urobora od Maťa Mišíka. Uroboros je had požírající
sám sebe, což v podstatě člověk dělá celý život.
Petr: Každý člověk se celý život motá v  nějakém
kruhu. Ráno vstaneš, vyčistíš si zuby, nasnídáš se,
jdeš dělat nějakou práci, večer koukneš na televizi,
nažereš se, vyčistíš zuby a jdeš spát. Taková je denní
náplň devětadevadesáti procent lidí.
Pokud počítáme nahrávku „May Day“ vydanou
ještě pod názvem SKWAR, potom je album „Uza-
vřenej kruh“ desáté v  pořadí. Navíc letos slavíte
20 let existence kapely, což je hned dvojnásobný
důvod k nějakému rekapitulování, ne?
Tomáš: Myslíš, že bychom měli udělat nějakou vý-
běrovku a zaholit prachy? (smích) Kulatiny neřešíme.
Na jaře jsme absolvovali úspěšné halové turné a teď
nás 16. listopadu čeká 02 Arena, takže se furt něco
děje. Pro nás je důležitý hlavně, aby se povedl koncert.
Potrpíte si vůbec na sentiment?
Tomáš: Každý má někdy svoji chvíli.
Petr: Všichni jsme svým způsobem sentimentální,
ale my se spíš snažíme koukat dopředu. Já když za-
čnu být sentimentální, tak si říkám, že je zbytečný
řešit věci, který už se staly, a patlat se v nich. Lepší je
koukat do budoucna.
92      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ
kl aun
Chápu dobře, že když přijedete někam na  kon-
cert, ani si nevzpomenete, jestli jste na  stejném
místě už hráli?
Petr: Já si nepamatuju, ani co bylo před týdnem.
V době, kdy už jsme objížděli velký kulturáky a cho-
dilo na nás přes tisíc lidí, mi třeba kluci říkali: „Hele,
tady už hrajeme potřetí.“ A já měl pocit, že jsem tam
v životě nebyl. Prostě odehraješ, rozloučíš se a jedeš
domů. A další den se děje něco jiného. Koukáme furt
dopředu.
Upřímně, je na koncertě důležitější uspokojit pri-
márně sebe nebo fanoušky?
Petr: Důležitý je, aby muzika bavila tebe. Když tě
nebaví, lidi na koncertech tě prokouknou a přesta-
nou ti věřit. Ale samozřejmě máme na druhou stra-
nu povinnost pobavit i lidi. Hudbu neděláš jen pro
sebe, ale hlavně pro lidi. Jako je úkolem klauna v cir-
kuse spadnout jako idiot, aby rozesmál děti, tak my
máme povinnost lidi pobavit zase jinak.
Tomáš: Co si budeme vykládat. Kolik koncertů
za rok je technicky tak dokonalých, že všechno fun-
guje a šlape, jak má? Takových koncertů je minimál-
ně. A  kolikrát si říkáš: „Do  prdele, tady se nedá ani
hrát, tam nemůžeme vlézt, to nedopadne dobře,“
ale stejně nemůžeš cuknout. Takže uspokojení je
ideální, když vše baví tebe na pódiu i fanoušky pod
pódiem. A ať se děje cokoliv, stejně se člověk musí
kousnout.
Petr: Každý má nějaký problém, něco si nese z do-
mova, což ale lidi nezajímá, že jo! Fanoušci si za-
LIVE: 16. 11. 2018, PRAHA
platili za lístek a přišli na písničky, který mají rádi,
a my je musíme, pokud možno, interpretovat tak,
aby je bavily. Nepotřebujou tam vidět nasraný-
ho debila, který se blbě tváří, protože mu zrovna
ukradli auto. Člověk se musí nad takový věci po-
vznést, protože tvý pocity jsou v tu chvíli podřad-
ný, důležitý je, aby se lidi bavili. Ty jsi tam pro ně.
Na posledním albu se opět objevuje téma poli-
tiky. Na závěr by mě tedy zajímalo, co považuje-
te za největší průser současného světa.
Petr: Průser je terorismus. Spousta lidí ve světě
je negramotných, tupých, nevzdělaných, z čehož
podle mě všechno pramení. Lidi mají hlad, žijou
v  hrozných podmínkách a  chybí jim informace.
Když je takových lidí víc a  nemají co ztratit, řek-
nou si: „Tak co, dejte mi samopal, granát, je mi to
u prdele, stejně nic nemám.“ Všeobecně je velkým
průserem lidská blbost. Klidně může jít o debilní-
ho souseda, který sere všechny ostatní okolo a cítí
se dobře, protože zrovna někoho nasral.






Petr Hrdlička – zpěv, kytara
Tomáš Kmec – basová kytara
Martin Volák – kytara
Martin Pelc – bicí
 Vyšlo 9. září

Å.G\æ
jsem si
poprvý SŎHG
koncertem
voblíkl
uniformu,
klepal jsem
se strachy
jako nikdy.
Nakonec
jsem vypnul
mozek
a naklusal
na pódium.“
Angus Young

Píše se rok 1973 a v australském Sydney zakládají bratři Angus
a Malcom Youngové kapelu. Nejsou si jistí ani názvem, ani sty-
lovým projevem, ale přesto se stanou průkopníky rocku, hard
rocku a  heavy metalu. S  jednoduchým a  úderným názvem
AC/DC se stanou modlou pro miliony fanoušků po celém světě.
Hitové album „Back In Black“ je v současnosti historicky třetím
celosvětově nejprodávanějším hudebním albem všech dob.
Kniha uznávaného hudebního publicisty, Paula Elliota, „AC/DC: Ať
žije rock!“ popisuje náročnou cestu ze zaplivaných australských
špeluněk na výsluní nejskvostnějších světových hal a pódií.
Píseň „It’s A Long Way To The Top (If You Wanna Rock ’n’ Roll)“
přesně a univerzálně vystihuje fakt, že za úspěchem v hudební
branži stojí tvrdá dřina pozdě do noci, odříkání a spousta času.
V případě AC/DC však všechno do sebe zapadlo, jak mělo,
a odměnou naturalizovaným Australanům je věčná sláva
a obdiv rockerů celého světa. Duo bratří Youngů se na začátku
potýkalo s personálními problémy a hledalo vhodné spoluhráče.
Mladší Angus se ve svých devatenácti letech rozhodl obléct se
na koncert do své školní uniformy ze střední školy, a založil tak
vždy rozpoznatelnou kapelní značku. Jak Paul Elliot popisuje,
Angus od svých patnácti let vůbec nevyrostl a uniforma mu
krásně seděla. Anekdotický charakter vyprávění pak symbolizuje
Elliotův přístup k historii AC/DC. Kniha je prošpikována známými
i méně známými historkami z rock ’n’ rollového kapelního života
a čte se velmi příjemně. Však s AC/DC jde vždy a především
o zábavu. Kromě historek je v detailu popsána každá deska
včetně prodaných kusů a popularity a personální obměny kolem
bratrského dua. Vizuálně doplňují text velkoformátové fotografie,
některé světoznámé, jiné téměř neviděné a raritní.
„AC/DC: Ať žije rock!“ potěší, jak protřelého znalce, tak nováčka,
který zná akorát „Highway to Hell“. Kniha nabízí detailní pohled
do zákulisí a kapelního života za oponou a vtipnými historkami
odlehčuje místy těžká a smutná témata. Je zajímavé srovnat
situaci mladých kluků ze Sydney tenkrát se situací současných
mladých kapel, které se snaží vydobýt si své místo na slunci. Ať
už se situace a podmínky
jakkoli mění, jedno však
zůstává. AC/DC jsou rock
a rock nikdy nezemře!

93      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ
HISTORICKÁ STUDNA Jaromír Merhaut

%ñ/œ,þ(51œ/,6723$'
19 68 L
istopad bývá obvykle barevný. V šedesátém osmém byl ovšem na první po-
hled zcela černobílý. Bílé dvojalbum BEATLES a nad námi černý mrak propu-
kající normalizace. „White Double“ ale naštěstí skýtalo celou paletu nálad
a zvuků pro potěchu ucha i mysli. A nebylo v listopadu samo, vyšlo hned několik
zajímavých pamětihodných elpé. Jo, málem bych zapomněl na věc nejdůležitější:
od října 68 jsme už nemuseli v sobotu do školy!

40:5&™3}0&1*3)vª
K politickému marasmu po invazi už jen krátce.
Moskevská Lež zveřejnila počátkem listopadu článek,
napadající zbytky svobodomyslných komunistů. Prý
pro své zločinné cíle změnili taktiku a škodí zevnitř.
Kuš! Tuzemští pohůnci Kremlu, soustředění v Úřadu
pro tisk a informace, nelenili a záhy udělili takzvanou
důtku časopisu Reportér. Prý za karikaturu na obál-
ce. Ani ne po týdnu bylo vydávání Reportéra zasta-
veno. A další periodika byla na řadě, viz zpráva ČTK
z dvanáctého listopadu: „Z rozhodnutí předsednic-
tva ÚV KSČ s okamžitou platností bylo dočasně za-
staveno vydávání týdeníku Politika s tím, že rozbor
tohoto časopisu bude proveden dodatečně, spolu
s ostatním stranickým tiskem. Politika je po Re-
portéru již druhým časopisem, který byl v těchto
dnech zastaven.“ Mnozí spoluobčané se ještě ne-
nechali obalamutit ani umlčet, a hlasitě protestovali.
Po měsíci se oba tituly vrátily na pulty trafik. Bohužel,
jen načas. Vasil Biľak kritizoval na plénu ústředního
výboru KSČ média za psychózu zastrašování a Miloš
Jakeš anarchismus a živelnost ve straně. Alexandr
Dubček sice slovně nepřipouštěl návrat před leden
1968, ale kritizoval média za protisocialistické články;
zavedení cenzury zdůvodňoval tím, že nebyly vytvo-
řeny právní a politické záruky, které by vyloučily jevy
odporující polednové politice. Brzy se náš Saša začal
ohýbat… Páteř si nechal definitivně zlomit o necelý
rok později podpisem pendrekového zákona. Ale ne-
předbíhejme. Dál vycházely okupační Zprávy, vysíla-
la okupační Vltava a tiskla se okupační Bílá kniha, čti
Rudá stoka. A bude hůř.
5&:14;&2*91&
V listopadu existovala ale i jiná Bílá. V jádru barev-
ná jak svět hudby sám, „Bílé dvojalbum“ BEATLES,
i když i ono nás vylekalo pojmenováním úvodní
svižné pecky v duchu BEACH BOYS: „Back in the
USSR“. Nepovedený vtip, slovní hříčka, nijak nesou-
visející s tehdejší politikou Sojuzu. McCartney tehdy
víceetapově parafrázoval název kampaně, apelující
na ostrovní spotřebitele, aby kupovali domácí vý-
robky: „I’m Backing Britain“. „Back in the USA“ bylo
už léta obsazeno, UK by se asi ne-
rýmovalo, a tak tam při nahrávání
22. a 23. srpna vrznul USSR. Dnes
se nápadu smějeme, tehdy se nad
ním ale docela dumalo.
Tak jako dodnes nad „Helter Skel-
ter“. Šlo skutečně o první jasnou
metalovou skladbu? A opravdu ji,
spolu s několika dalšími skladbami
„Bílého dvojalba“, měl šílený Char-
les Manson za kódované proroctví
o nastávající apokalypse? A že když
se nic nedělo, a jeho pověst věštce
a vůdce byla ohrožena, vyslal prá-
vě proto své pomatené ovečky
vraždit tak, aby zvěrstvo vypadalo
na akci Černých panterů?!
Metal náš vezdejší, by mohlo
klidně zaznít na úvod uřvané a rachotící „Helter Skel-
ter“. Jakkoliv lze kořeny metalu vysledovat hlouběji,
a navíc se tak tvrdé rockové muzice tehdy neříkalo
– viz naše loňské sparkovské povídání o jeho vzni-
ku, včleněné do čtvrté části Historické studny o roku
1967. Široké masy poprvé uslyšely kovovou metlu,
když se na ně vyřítila z drážek třetí strany „White
Double“. A nejenom s „Helter Skelter“. Úvodní ro-
kenrolová řachanda „Birthday“ nemá daleko k hard
rocku a Lennonovo „Yer Blues“, napsané jako satira
na všude okolo vzývané modrooké blues, je docela
blízko raným zeppelinovským, metalicky vytvrze-
ným úpravám bluesových standardů.
K napsání a vykřičení „Helter Skelter“ vyprovoko-
val Paula McCartneyho rok starý rozhovor magazínu
Guitar Player s Petem Townshendem z THE WHO,
kde označil zrovinka natáčený singl „I Can See For
Miles“ za nejhlasitější písničku, co kdy byla nahrána.
McCartney chtěl, aby „Helter Skelter“ měla všechna
taková a podobná nejsilnější nej: dusavými bub-
ny počínaje, zkreslenou kytarou
a řevem konče. „Mám rád hluk,“
poznamenal v dobovém rozho-
voru pro Laxík, když komentoval
jednotlivé písně dvojalba.
Název měl být symbolickým výra-
zem pro divokou jízdu shora dolů,
McCartney použil přirovnání k vze-
stupu a pádu Římské říše, prozaič-
tější vysvětlení je ale zažitý britský
název pro spirálovitou pouťovou
dráhu, omotanou kolem věže.
Perfektně trefil podstatu „Helter
Skelter“ Alan Aldridge v ilustraci
pro BEATLES v písních a obrazech.
Každá chlapská jízda dolů končí
právě tam.
Zajímavé je různorodé hodno-
cení nejtvrdší skladby liverpoolské čtveřice. Publi-
cista Ian McDonald se netají skepsí, heavy pokusy
BEATLES u něj „bez výjimky vzbuzují rozpaky“, píše
o převzatém buldozerovém stylu, opilém zmatku,
hlasově neduživém Paulovi, atakdále. A přitom
stačilo napsat, že nemá heavy metal rád jako tako-
vý, což se dá snadno vyčíst mezi řádky. Na druhou
stranu jiní označovali „Helter Skelter“ za fascinující
anebo za jednu z nejsilnějších skladeb BEATLES.
Magazin Q ji v roce 2005 zařadil na #5 v žebříčku
stovky největších kytarovek všech dob (vyhrál Jimi
s „Purple Haze“, „Smoke“ bylo až dvanácté). Tak si
vyberte.

94 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
 Existuje bezmála půlhodinová verze „Helter Skel-
ter“, kterou bych si moc přál slyšet a mít po ruce,
když jsem na poslech BEATLES lákal vrstevníky
uznávající jenom DEEP PURPLE a BLACK SABBATH.
Při klasické verzi „Helter Skelter“ uznale pokyvovali
hlavou, u zmiňované full verze bych je zlomil defini-
tivně. Možná. (smích)
JOHNOVA REVOLUCE
Z vícera pohledů jsou zajímavé tři Lennonovy „Re-
voluce“. Pomalá bluesová „Revolution 1“, avantgard-
ní „Revolution 9“, obě z „White Dou-
ble“, i singlový zrychlený „remake“
jedničky.
John Lennon byl typický salonní levi-
čák, co po plamenných projevech od-
jížděl ve svém bílém rolls-roycu zklidnit
hormony na své luxusní běloskvoucí
sídlo s jezírkem. Ve své naivitě a nezku-
šenosti s realitou postupně adoroval
kdejakou levičáckou úchylku.
Je proto potřeba vnímat „Revoluce“
v dobovém kontextu, kdy západní
Evropou lomcovaly studentské bou-
ře a za Atlantikem vrcholil boj nejen
o Bílý dům, ale i o duše Američanů
všech barev. Během pár měsíců se ideály květin
a míru udusily v anarchii a dýmu pouličních střetů.
Lennon navíc sám procházel bouřlivým obdobím,
jeho vztah s Yoko Ono nabral obrátky, zbavil se LSD,
avšak ujížděl na heroinu plus hašiši. Kličkoval v poli-
tických názorech, chtěl si zachovat tvář kritika esta-
blishmentu a současně se neúčastnit eskalace. Jeho
„Revoluci“ se zpoza rohu pošklebovali jeho dlouho-
letí konzervativní kritici i donedávna spojenci z nové
levice. „Ustrašený pláč malého buržoustka,“ vysmí-
vali se b-straně singlu „Hey Jude“ i jeho přání zůstat
mimo konflikt. Izolovaný a zmatený Lennon tlak ze
všech stran nakonec nevydržel a poté, co v osma-
šedesátém zasadil žaludy míru, se za dva roky stal
načas maoistou! Jen pro pořádek, Maova komunis-
tická Čína zahubila více lidí než jakákoliv jiná světo-
vá diktatura, Hitlera, Stalina ani Pol-Pota nevyjímaje!
Pacifista, maoista. Popletený Lennon.
„Revolution 1“ byla první nahranou skladbou
z dvojalba. Ze závěrečné chaotické pasáže se po-
stupně zrodila samostatná úletovka „Revolution 9“.
V podstatě happening bez hlubšího obsahu, jak-
koliv někteří badatelé v oněch osmi minutách ko-
čičkopejskovského snažení „nacházejí“ vliv Zappy
či hudební avantgardu. „Myslel jsem si, že kreslím
zvukem obraz revoluce – ale udělal jsem chybu.
Byla to kontrarevoluce,“ kličkoval Lennon maoista
v jedenasedmdesátém. „Revolution 9“ je prostě jed-
na velká bublina, která splaskne při prvním posle-
chu. Ale nepřeskakuju ji.
„Bílé dvojalbum“ bylo po drahném čase výtryskem
čisté činorodosti čtveřice. BEATLES byli po návra-
tu z Indie, kde si nelízli, jen občas zahulili, doslova
napěchováni nápady. Po dlouhé době vůbec neře-
šili další progresi své tvorby, prostě se jim zachtělo
spontánně psát a nahrávat jako kdysi. Což se poved-
lo. Ve čtvrtek 30. května za jediný den v bungalovu
George Harrisona nahráli na jeho čtyřstopý Ampex
třiadvacet demáčů, čímž položili základ „White Dou-
ble“. Neuvěřitelné!
Jiřímu Černému evokovalo Bílé dvojalbum pro-
cházku historií pop music: „Chcete surf jako od
BEACH BOYS? Prosím: Back in the
USSR, opěvované dívky jsou z Ukra-
jiny. Chcete reggae? Ob-la-di ob-la-
da. (Okamžitě vyšlo v Anglii na sin-
glech pěti interpretů. Ani deska s Pe-
trem Spáleným nebyla špatná.) Je
libo křížovku z textů BEATLES? Glass
onion. Písničku pro děti? Bungalow
Bill. Trochu Dylana? Happiness is
a warm gun. Či spíš Toma Paxtona?
Blackbird. Satiru o prasátkách v bí-
lých košilkách? Piggies. (Může to být
o nás, usoudili novináři po slovech
„vždycky si hrají ve špíně“.) Country?
Rocky Racoon. Country blues? Don’t
Pass Me By. Křičené blues? Why Don’t We Do It on
the Road. Rockový elektrický odvaz à la Electric
Flag? Yer blues. À la Who? Helter skelter. Filmovou
melodii se smyčci? Goodnight. Menší bláznivinu?
Revolution no 1. Totální bláznivinu? Revolution no
9.,“ napsal bard československé hudební publicisti-
ky v devátém pokračování své památné celoroční
série „Beatles a jejich desky“ v Melodii 1979.
?;:™3v2*1&3.*
V listopadu 1968 vydala své první album „Born to
Be“ také americká písničkářka s ukrajinsko-italský-
mi předky, Melanie Safka, která se po vystoupení
na Woodstocku 1969 stala na několik let světo-
vým fenoménem a vzorem pro mnohé následnice,
za naše jmenujme Zdenu Lorencovou. Její chytlavé
skladby zpívali v Českoslovenku ale též MARSYAS,
Helena Vondráčková či Valerie Čižmárová. Ve světě
pak mimo jiné i rockerské kapely, namátkově MOTT
THE HOOPLE a nedávno GRETA VAN FLEET, jazzmani
formátu Raye Charlese, spousta pop princezen a ne-
dávno taky jeden youtubovej hip hoper, co navzor-
koval „Do You Believe?“ do svého remixu „Back in the
Game“ od WU-TANG CLAN a počtem shlédnutí dva-
cet pět milionů docela zabodoval v novém světě.
Pronikavě znělý hlas Melanie vydá za celou kapelu,
proto si většinou vystačila jen se svou oprýskanou
akustickou kytarou. Sem tam zazněla v dáli flétna,
výjimečně jiné nástroje.
'v83.;}0.308
Šesté album KINKS, „Village Green Conservation
Society“, je dnes též oslavovanou součástí rockové
historie. Dostalo se například do Rolling Stone pě-
tistovky nejlepších alb všech dob (#255, abychom
nezapomněli, „White Double“ je na #10). Magazín
Ultimate Classic Rock je zařadil na sedmou příč-
ku nej desek roku 1968 a Pete Townshend z THE
WHO k němu později řekl: „Pro mě je „Village
Green Conservation Society“ Rayovým mistrov-
ským dílem. Je to jeho „Seržant“, definitivně se
na něm stal opravdovým popovým básníkem.“
Koncepční dílo o mravech viktoriánské éry, plné
jemných pastorálních písní, osloví spíš knihovníky
než kováře, proč by si ale nemohl valcíř přečíst Ver-
gilia v originále, pardon, poslechnout něco niterněj-
šího z rockové klasiky, že?
234-421:;321™}(}
;&32477.843
„Astral Weeks“ je dalším až časem oceněným ku-
sem. Číslo 2 (!) v anketě o nejlepší album historie
magazínu Mojo, devatenáctka v již zmíněné RS pě-
tistovce, devítka ve společném průzkumu několika
televizních a rozhlasových stanic.
Třiadvacetiletý Van Morrison zkrátka předběhl
dobu. Měl za sebou pár let v rhythm’n’bluesových
THEM i debutovou sólovku „Blowin’ Your Mind“.
Ve studiu proběhlo vše poněkud zvláštně. Van Mo-
rrison začal s akustickou kytarou v ruce zpívat před
producentem Merensteinem shromážděnými mu-
zikanty, vesměs jazzmany světové extratřídy, své
písně. Přítomní brzy pochopili, že nepůjde z jejich
pohledu o žádný randál. Pokud z nich byl Van Mo-
rrison nervózní, nedal nic najevo, pamětníci vzpo-
mínají, že byl nekomunikativní. „Nepromluvil jsem
s ním ani slovo, stačilo nám jednou poslechnout
a pak se přidat,“ vybavuje si například baskytarista
Richard Davis. Jak vidno, i beze slov může vzniknout
naprosto mimořádné, kolektivní a současně niterně
osobní hudební dílo. Postačí maličkost, jeden gé-
nius a několik dokonalých profesionálů pohromadě.
A nejspíš ale i výjimečná konstelace hvězd.
Nebojte se barev, jemných tónů ani žánrových pře-
sahů. A kdyby něco, zklidněte se při „Helter Skelter“.
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 95
KULTURNÍ ŠPIONÁŽ

KLADIVO NA EXOTICKÉM TRIPU

L etitý fenomén českého poetického black metalu loni povstal v mrtvých. Poněkud
opatrný začátek, který měl původně obstarat pouze jediný koncert na Bruta-
lu, se postupem času rozjel ve velké tažení po zahraničních pódiích. MASTER’S
HAMMER projeli křížem krážem západní Evropu, ale pravé dobrodružství v umělec-
ké i lidské rovině čekalo na tuzemský exportní skvost za velikou louží. Kapela se
postupně představila v USA, Střední a Jižní Americe. O prazvláštním turné, které da-
lece přesahuje běžnou rutinu muzikantského kšeftu, promluvily dvě nejvýraznější
tváře souboru – František Štorm a Petr „Blackosh“ Hošek.
LIVE: 2. 12. 2018, BRNO Zdeněk Pospíšil

Kde vlastně vznikl nápad jet s MASTER’S HAM-
MER jihoamerické turné?
Franta: V hlavě Tomáše Fialy z Obscure Promo-
tion, my jsme nadšeně souhlasili.
Blackoshi, napadlo by tě před pár lety, že by ses
s muzikou mohl podívat do Jižní Ameriky?
Vím, že nás z Jižní Ameriky věčně někdo kontaktoval
s různými nabídkami už dříve, ohledně ROOT i dalších
projektů. Dokonce nám tam vydávají merch a cédéč-
ka, takže vlastně když se tak zamyslím, proč ne?
Jižní Amerika je po čertech daleko. Bojí se někdo
z kapely létat? Přece jen jste v letadle strávili de-
sítky hodin.
Franta: Létání nás baví, nejhorší jsou úmorný pře-
suny na letiště a čekání na odbavení. Pobyt v letadle
se snažím užívat, jak umím, nejradši sedím u okýnka
a čtu, poslouchám hudbu, když se nedaří spát.
Která země z celé tour na vás zapůsobila nejvíc
a proč?
Franta: Všechny, protože já miluju tyhle „vzdálený“
národy. Překvapil mě New York, není to totiž chladná
džungle s mrakodrapy, ale velice přátelský svět různě
praštěnejch lidí, plno příjemnejch hospůdek, graffi-
ti, kluby; v Bronxu na ulicích voní tráva a na březích
Hudsonu se dá sedět v parku a malovat akvarely.
Blackosh: Ani nevím, líbilo se mi všechno asi
nejvíc z letadla, obzvlášť sopky. Pro začátek jsme si
dopřáli v NY dva dny volna. Poflakování v ulicích,
popíjení v irských knajpách a tak podobně, to mě
bavilo. Druhý den jsme navštívili obvody Bronx,
Brooklyn a další. Pak procházky městem, kolem
bordelů u pobřeží a ráno po hraní jsme mizeli pryč.
Čekalo nás Mexiko, a tam už to začalo být pěkně
divoký. Ve městech bylo běžný vídat obrněný vozy
s ozbrojenci a těžkými kulomety. V Salvadoru jsme si
už zvykli slýchat střelbu, co někdy po celou noc otřá-
sala okenicemi hotelových pokojů. Nenechali jsme
se ničím zbytečně rozhodit a pokračovali dál. Všech-
no probíhalo hekticky a v časovém presu. Promarnili
jsme hodiny čekáním v prostojích, kdy nás otravova-
ly zástupy žebráků. Lepší podívanou jsme však zaží-
vali během jízd předměstím a džunglí přes ohromné
propasti, vzhůru k horským hřebenům, odkud byly
vidět mohutné metropole i s přírodními krásami jako
na dlani. Líbilo se mi všude. Zejména v Guatemala
old city, kde nad pralesem a ruinami kostelů vyčníva-
ly krátery čoudících vulkánů a vzduch čpěl sírou, až
z něj štípalo v nose. Nacházeli jsme se poblíž rovníku
a v závratných nadmořských výškách, což bylo ne-
uvěřitelně magický. Vše vstřebávat byl povznášející
pocit. Skvěle jsem si užil i den volna v Santiago de
Chile. Ten mě srovnal, ale poslední let z Brazílie domů
zas sejmul kvůli ventilacím tak, že jsem se po návratu
domů ještě pár týdnů musel léčit.
I během turné jste prý dost klempírovali z nastu-
zení. Byla opravdu na jihu taková kosa?
Franta: Organizátoři nás nechali tři noci po sobě
spát v nevytopených hotelích; v červnu na jižní po-
lokouli je třeba osm nad nulou. Samozřejmě se to
projevilo i na mně. Zjistil jsem, že za to může nějakej
lokální promotér jménem Edu z Brazílie, takže bacha
na něj. Musím doplnit, že nebýt týhle zrady, zvládali
jsme cestovní útrapy všichni docela dobře. Nejdů-
ležitější je dobrá nálada, kterou pomáhal budovat
fekální a sexistický humor pánů Silenthella, Pospíšila
a Blackoshe, bez nich by byla děsná nuda. Čerpal
jsem z nich energii.
Blackosh: Trochu jsem kašlal. Holt změna prostře-
dí, jiné klima a odlišná strava. Městský smog a ně-
kdy i hygienické podmínky, naprostá morbidnost
a katastrofa. Ovšem na každé terase hotelů mívají
květináče aloe vera. Vždycky jsem jim tam sežral kus
kaktusu a žaludeční potíže spolu s dalšími na nějaký
čas odezněly. (smích)
Franto, jihoamerické přírodní civilizace a místní
šamanismus jsou ti jistě blízké. Stihl ses během
cesty nějak více přiblížit k takovým kratochvílím?
Turné je práce, ne dovolená, jde vlastně o pobyt
v kovovejch trubkách, backstagích a autech, ven se
nedostaneš. Pro baterky do vysílačky a předměty
denní potřeby jsem si posílal tour manažera. Až na tři
výjimky: jak už jsme uvedli, v New Yorku jsme měli dva
dny na prohlídku města a důležité galerie a muzea,
v Kostarice jsme si zajeli na celodenní výlet do nád-
herný přírodní rezervace a v Santiagu de Chile jsem
viděl jedno z nejskvělejších muzeí předkolumbovské
kultury, kde byly i šamanské artefakty k magickým
obřadům, nejstarší mumie světa, starší než egyptské,
plno soch a votivní keramiky. V porovnání třeba s An-
tropologickým muzeem v Mexico City jde o soustře-
děnější a pestřejší sbírku, i když ne tak obrovskou.
Spousta lidí má asi pocit, že podobná cesta je je-
den velký výlet s pěkným výnosem navrch. Můžete
uvést na pravou míru, co vám vlastně tour po Jižní
Americe dala a vzala?
Franta: Výnos byl skromnej, ale potěšující. Dopo-
ručuju všem kapelám si tímhle projít, je to zkušenost
z mnoha oborů života, hudba v tom příběhu tvoří jen
nepatrné procento. Zejména se člověk dozví něco
o sobě. Mám několik textů přímo inspirovanejch
místama, kterejma jsme projeli jako uřvaný šílenci. Tě-
ším se, až se tam vrátím jako turista. V Mexiku jsem byl
už potřetí a moc mě zaujala Guatemala i Kostarika.
Blackosh: Štěstí přeje připraveným a já u sebe no-
sil jak vlhčený, tak suchý kapesníky. Sem tam si někdo
odskočil vykonat onu potřebu i během vystoupení.
Když to bylo nutné, třeba i víckrát. Mimochodem
na tohle téma jsme shodou okolností nedávno složili

96 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ

dvě písně. Prostě nás to tam postihlo všechny, včetně
zvukaře Ondřeje, odbíhajícího od mixpultu. Jo, ně-
který situace byly dost vypjatý a v něčem až na hra-
ně. Z vedra člověk chvílemi málem padal na hubu,
a ještě k tomu nás věčně něco nasíralo. Na všechno
jsme prskali, všechny kolem sebe buzerovali a vzte-
kali se, jak nic nefunguje. Párkrát jsme skoro nestíhali
let, kvůli byrokratům, co nás chtěli oškubat, nebo
jsme si neměli čím vytřít zadek. Ovšem bouřivé přije-
tí fanoušků nás vždycky povzbudilo a znovu nabudi-
lo pozitivní energií, tudíž jsme absenci spánku a další
obtíže téměř přestali vnímat.
Slyšel jsem, že na některých štacích byly dost
otřesné provozní podmínky, v zámezí třebas. Mů-
žete potvrdit takové zákulisní peklo?
Franta: Tak například v Santiagu de Chile byla sta-
ge menší než naše zkušebna. Nechci bejt nechutnej,
ale zázemí v šatnách mi dost často připomínalo Indii.
Blackosh: V podstatě jsme něco podobného zažili
kdysi za komunistů. V US jsem měl naopak pokaždé
k dispozici aparaturu a v podstatě vše, co jsem chtěl,
dle svých požadavků. Jenom byl malinko problém,
že kluby předtím sloužily něčemu jinému a nebu-
dovali je pro muziku. Občas se naskytl technický
problém, ovšem nakonec jsme situaci vždy zvládli
a veškeré nedostatky vynahradilo nadšení indián-
ských maniaků.
Naopak publikum prý bylo všude frenetické,
a dokonce znalo texty MASTER’S HAMMER. Jak
na vás taková situace působila?
Franta: V Mexiku i Americe jsem viděl, jak první
řady fans zpívají s námi „Konve“ i „Jámu pekel“ jazy-
kem, kterej nemůžou znát, pěkně celý skladby, ne-
jen refrény, to je jako nalezení smyslu života, aspoň
uměleckýho určitě.
Blackosh: Po každém koncertě se šlo k baru, pro-
tože bylo jasné, že tam čekají hordy divochů s něčím
na podškrábnutí, chtějí se fotit nebo jen pozdravit.
Někdy na mě volali mým nickem nebo si mě pletli
s Necrocockem. Někdo snad dokonce s Vlastou Vo-
ralem. Zvrhávalo se to v šílený mejdany a párkrát
jsme před nimi museli zdrhat, abychom si mohli
ukrást alespoň pár hodin spánku před další štací.
Brzo ráno nás vždy brutálním způsobem probouzel
náš drahý promotér Tomáš Fiala.
Liší se publikum na jihoamerickém kontinentu
výrazně od evropského fanouška?
Franta: Co se týče jihoamerických fanynek, tam je
patrná anatomická odlišnost od evropských: indián-
ky mají většinou pas a boky stejně široké; to jen co
moje výtvarné oko letmo postřehlo, nic podrobnější-
ho jsem si netroufal zjistit. Dá se asi říct, že Jihoameri-
čani jsou živelnější než třeba Skandinávci, ale to jsou
i Moraváci. Mě zajímali konkrétní lidi, tak například
s náma celou Jižní Ameriku jezdil asistent promotéra
– úžasnej Brazilec jménem Victor FC Barbosa, který
nám odbavoval letenky, nosil kufry do auta, hádal
se s recepčníma a byla s ním úžasná sranda. Naopak
jsem byl smutnej z Argentinců, oni jsou tak naivní, že
si během fotbalovýho zápasu nevšimli, že jim vláda
devalvovala měnu, takže jim nezbyly prachy na (dost
drahou) vstupenku, i když pak promotér nabízel dvě
za cenu jedné, takhle trapný to občas bylo, to si člo-
věk něco pomyslí o národní povaze...
Potkali jste na své cestě jihem také nějaké známé
evropské kapely, místní spolky nebo šlo vyloženě
o tour MASTER’S HAMMER?
Franta: Potkali jsme pár zajímavejch lidí. Ross Do-
lan z IMMOLATION nám dělal řidiče celou cestu z NY
do Baltimoru, a to ve špičce, kdy celý město utíkalo
na víkend ven, vyprávěl nám zkušenosti z turné, oni
tu Jižní Ameriku nedávno taky podobně absolvovali.
V Marylandu jsme potkali Dannyho Lilkera a důklad-
ně zapařili před i po baltimorským koncertě. Křižo-
vali jsme se s polskými VADER, který tam byli taky
na šňůře, nezapomenu na skvělej koncert v Kostari-
ce. BATUSHKA je dost divná parta, viděli jsme se po-
prvý v Jaroměři a podruhý v Guatemala City, tamtéž
jsme hráli i s americkými HAVOK, který jsme potkali
myslím už v Baltimoru. Z místních kapel mě zauja-
li Peruánci MORTEM – tři chlapíci ve zralém věku
FOTO
MH v Mexiku
STORY
do toho řezali jak hluchý do vrat, já takový hudbě
nerozumím, ale měla šťávu.
Blackoshi, ty ses byl podívat i mimo kluby a letiš-
tě, někam více do města?
Jasně, ale ta města jsou podobně hnusná a je tam
nedýchatelno. Třeba den volna v Costa Rica jsem jen
doháněl spánek a zůstal na hotelu. Večer opět párty
přímo tam, téměř do rána a zase dál do Bogoty, kde
jsme to táhli taky skoro nonstop. Po skvělém Ekvá- MH a jihoamerické krásky
doru jsem získal poslední den odpočinku v Chile.
Procházím se centrem města Santiago, kde probíha-
jí vojenské přehlídky a dějí se přitom zároveň nějaké
demonstrace. Prohlížím si obchody s bouchačkama,
navštěvuji vylidněnou majestátní římskokatolickou
katedrálu a nabírám síly pro večerní běsnění. V tu
chvíli se začalo vše krátit a blížily se poslední zastáv-
ky v Brazílii. Tam jsme se konečně pořádně nažrali
různých druhů masa a kvalitních krvavých bifteků
s flákotami, které nám každou sekundu krásné dívky
z obsluhy odkrajovaly na talíř anebo vkládaly rovnou
do úst. Byli jsme z toho nakopaní jak hejno žraloků.
Atmosféra koncertů v Buenos Aires a Sao Paulu taky
skvělá, takže o to víc jsme si dál užívali, poněvadž
tam člověk neví, co se každou chvíli může přihodit.
V prosinci vás čeká na nějakou dobu poslední kon-
cert v Brně, což je tvoje domovina. Jak se na akci, Franta & Danny Lilker
kde bude jistě spousta tvých známých, těšíš?
Blackosh: Plno známých vídáme všude a těšíme
se na každé hraní. V Sonu vše naservírujeme s bri- Franta je pán!
lantním zvukovým komfortem a veškerou techni-
kou, kterou s sebou normálně netaháme.
Připravíte pro brněnský koncert nějaký speciální
setlist, nebo budete hrát standardní set?
Blackosh: Prvky show budou rozmanitější. Spous-
ta gobo efektů, plachty a tak podobně. Nechte se
překvapit. Setlist bude riskantně dlouhý, ale pro zna-
lé fanoušky tam zazní navíc pár skladeb, které ještě
neměli možnost slyšet a z nichž možná některé už
znovu jinde nezazní.
Franto, MASTER’S HAMMER dlouho spali, pak
se pomalu probudili z hibernace, aby následně
hojně koncertovali. Nebude ti takový šrumec teď
chybět?
Každá hračka jednou omrzí. Teď si hraju se synťá-
kama a stavím aťas na malování. Až se mi bude hod- MH na Brooklyn Bridge
ně stejskat, zas něco spácháme.
Čemu se povětšinou budete věnovat, až budou
MASTER’S HAMMER pauzírovat?
Blackosh: Jako vždy práci. Ono je dost dlouhých
časových proluk mezi každým koncertováním. Vě-
nuju se rodině a dalším povinnostem. Stále skládám,
a zabývám se hudební produkcí, i když zrovna ne-
provozuji živé hraní.
Franta: Životu.
HOME SWEET HOME
Kdy jsi poprvé zaregistrovala časopis Spark?
První Spark jsem si pořídila chvíli potom, co jsem
začala poslouchat metalovou hudbu. Hledala jsem
nové kapely k poslechu a ve Sparku jsem vždy něja-
ké zajímavé objevila.
A kdy jsi začala poslouchat rockovou hudbu?
Rockovou hudbu jsem začala poslouchat už v šes-
té třídě na základce a k metalu jsem se dostala po-
stupně asi ve třinácti letech.
Poslouchala se ve tvé rodině rocková muzika?
Táta v mládí poslouchal kapely ARAKAIN, TÖRR,
CITRON, TUBLATANKU, ale postupně „vyměkl“ a teď
jsem ráda, když si pustí KABÁTY. (směje se) K tvrdší
hudbě jsem se dostala díky kamarádům.
Jaké kapely jsi registrovala jako první? Jaké teh-
dy první patřily mezi tvé nejoblíbenější?
Mezi úplně první kapely, které jsem poslouchala,
patřili heavymetaloví BLOODBOUND, LORDI, LINKIN
PARK, Serj Tankian a podobně. Pamatuju si, jak jsem
asi ve dvanácti letech náhodou narazila na BEHE-
MOTH, pustila si je, zděsila se a prohlásila, že tako-
vou muziku nikdy poslouchat nebudu. (smích) No…
a dnes jsou jednou z mých nejoblíbenějších kapel.
Máš ve Sparku nějakou oblíbenou rubriku, nebo
ho přečteš od začátku do konce?
Ve Sparku si jako první přečtu hodnocení CD, po-
tom rozhovory a zajímavosti o kapelách, které po-
slouchám.
Je něco, co ti ve Sparku chybí nebo čeho bys uví-
tala více?
Uvítala bych, kdyby dostaly víc prostoru i menší, ne
tak známé kapely. Je potřeba podpořit underground!
98 I WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ
Rodice jsou
naprosto v pohode.
Dokonce jsem
od mamky dostala
k Vánocum
Satanskou bibli.“
Kupuješ si alba svých oblíbenců?
Samozřejmě podporuji své oblíbené kapely a je-
jich alba si kupuji. Nějakou sbírku doma už mám.
Naposledy jsem si pořídila na koncertu CD post-
rockové kapely WE LOST THE SEA.
Na čem hudbu nejčastěji posloucháš?
Hudbu poslouchám nejčastěji na své asi deset let
staré mp4, ve starým rádiu s kazeťákem a klasicky
z notebooku. Chtěla jsem oprášit i walkman a disc-
man, ale už odešli do křemíkového nebe. Gramofon
satanžel nevlastním.
Kdyby nastal konec světa a do pekla sis mohla
vzít jedno jediné album, po kterém bys sáhla?
S sebou do pekla bych si určitě vzala CD SCHAM-
MASH – „Triangle“ – což je naprostá meditace. Hlav-
ně skladba „Metanoia“, při jejím poslechu se člověk
dostane do jiného vesmíru.
Jaký styl nejraději posloucháš teď a jací interpre-
ti jsou tví favorité?
Nejradši mám black metal, to je moje srdeční zále-
žitost. Také mám ráda death metal, grindcore a go-
regrind. Mám spoustu oblíbených kapel, nejčastěji
poslouchám CULT OF FIRE, HYPOTHERMIA, CULT OF
LUNA a AOSOTH.
Objevila se v poslední době nějaká nová kapela,
která upoutala tvou pozornost?
Musím říct, že letos jsem hodně nových kapel
objevila díky fesťákům a kamarádovi Richardovi
Selixovi. (usmívá se) Doporučila bych kapely MARE,
Staň se hvězdou HOME SWEET HOME! Neváhej a ozvi se na mail
balcirak@spark-rockmagazine.cz nebo pospisil@spark-rockmagazine.cz hned teď !
U ČTENÁŘE DOMA
Michal Káva
IVETA HOLEŠOVÁ
Věk: 24 let
Povolání: student grafického designu
Bydliště: Praha
Největší metalová osobnost: Quorthon
Nejoblíbenější metalová země: Norsko
Spark čtu od roku: od roku 2006
Sbírka: nepočítaně
TOP 5
1. THY LIGHT – No Morrow Shall Dawn
2. SCHAMMASCH – Triangle
3. CULT OF FIRE – Triumvirát
4. APATI – Eufori
5. ANAAL NATHRAKH – Vanitas
CELESTE, WRATHPRAYER a z grindcoru například
VULVODYNIA nebo MUTILATED JUDGE.
Chodíš ráda i na koncerty?
Na koncerty chodím několikrát do měsíce. Také
jezdím každý rok s partou kamarádů na fesťáky.
Na jaké zajímavé akci jsi byla naposledy
a na koho se v nejbližší době chystáš?
Naposledy jsem byla na koncertu WOLVES IN THE
THRONE ROOM a na povedeném Kafestu v Mod-
ré Vopici. A z dalších zajímavých? V listopadu jdu
na koncert PATHOLOGY, ABORTED, CRYPTOPSY
a BENIGHTED, na ně už se moc těším.
Máš nějaký vysněný koncert?
Osobně bych ráda viděla koncert TYPE O NEGATI-
VE. Objevila jsem je až po zpěvákově smrti, kdy se
kapela rozpadla.
Co na tvou blackmetalovou image říkají rodiče
nebo kamarádi, kteří metal neposlouchají?
Rodiče jsou naprosto v pohodě. Dokonce jsem
od mamky dostala k Vánocům Satanskou bibli. (smě-
je se) Oběma se naopak některé metalové songy líbí.
Kamarádů, kteří metal neposlouchají, mám poskrov-
nu, ale i tak jsou s mou image v pohodě. Sice občas
nad nějakými skladbami zakroutí hlavou, ale pak se
společně zasmějeme.
Lákalo by tě samotnou hrát na nějaký nástroj?
Chtěla bych umět hrát na kytaru. Přijde mi to straš-
ně sexy. Také bych chtěla umět už od malička hrát
na klavír. Satanžel jsem se ještě ani k jednomu ne-
dostala.
Jaké máš další koníčky?
Jsem člověk, který se rád učí nové věci, nedokážu
si představit život bez umění. Sama kreslím, maluji,
chodím do divadla a na výstavy. Když mám volno,
tak cestuji, čtu a cvičím jógu.
Zmiňovala jsi underground, máš ho ráda? Snažíš
se ho podporovat?
Jasně. Chodím na koncerty malých nebo začínají-
cích kapel, kupuji jejich CD a merchandise. Na tako-
vých koncertech je vždycky skvělá atmosféra. Pak
samozřejmě kapely doporučuji dále kamarádům.

100-101 HATE ETERNAL
105 SIEGE OF POWER 106-107 Sinsaenum
Na slovíCko…
ůžeme konstatovat, že když Eric v roce
DZt€OBÂaYOZO
M 1994 nastoupil k VOIVOD, vytrhnul kape-
le trn z paty. Svou uměleckou přezdívku E-For-
ce si potom přenesl dál. Založil stejnojmennou
kapelu, se kterou brázdí svět dodnes. Na letoš-
ním Brutalu na rozhovor nezbyl čas, ale když se
s E-FORCE dostavil do Ostravy v rámci turné Re-
visited VOIVOD, nemohl jsem zůstat doma u PC.
Vzpomeneš si na svůj první koncert, který jsi na-
vštívil?
Samozřejmě! JUDAS PRIEST, rok 1982/83. Jeli tur-
né k albu „Screaming for Vengeance“. Na koncert mě
vzal můj starší brácha, který tam šel spíše ze zvěda-
vosti. Po koncertě se mi v hlavě zabydlela myšlenka,
že by nemuselo být špatné pokusit se takovou hla-
sitou muziku hrát.
Jaká muzika hrála u vás doma?
Absolutní normál. Tvrdou muziku jsem začal ob-
jevovat v šesti sedmi letech při návštěvách svých
kamarádů, vrstevníků. I oni měli starší sourozence,
a v jejich pokojích visely plakáty KISS, ALICE COO-
PER, AC/DC, DEEP PURPLE a dalších.
Proč sis vybral za svůj nástroj právě baskytaru?
Nejdříve jsem zkoušel kytaru, ale zdála se
mi o dost složitější než basa. Možná jsem byl
ve svých třinácti líný puberťák, nevím. Zato vím,
že mým velkým vzorem byl Steve Harris z IRON
MAIDEN. Jeho styl hraní je geniální. Povýšil bas-
kytaru na sólový nástroj, skládal písničky. I když
nezpívá, nestál nikde v koutě, ale hezky vepředu
jako frontman.
Jaký jsi byl jako žák, student? Máš v kapse ně-
jaký zajímavý diplom?
V kapse mám cigarety a spoustu zkušeností.
(smích) Nedokončil jsem střední školu, protože
jsem chtěl být muzikantem. Naši dost skřípali
zuby, ale pochopili mě. Myslím, že už cosi museli
tušit, když jsem v patnácti hrál před natřískaným
klubem, kde vše dokonali RAZOR. Můj bratr se
po zhlédnutí koncertu SCORPIONS rozhodl, že
bude kytaristou. Vydržel asi dva týdny, což mi
moje mamka vždy předhazovala, ale já jí řekl: „Ne-
měj strach, já to myslím vážně.“
Před svým angažmá ve VOIVOD jsi hrál v ka-
pelách THUNDER CIRCUS a LIQUID INDIAN.
O jaký styl muziky se jednalo?
THUNDER CIRCUS byla převážně cover kape-
la JUDAS PRIEST a dalších metalových velikánů.
11/2018-No.80
102-103 TERROR 104 ABORTED
108 BAEST
Srandovní je, že jsem byl z kapely jako basák a zpě-
vák vyhozen. Neuměl jsem pořádně zařvat, zachrčet.
(smích) Můj tehdejší vokál se pohyboval někde v „ro-
vinách“ JUDAS PRIEST, IRON MAIDEN, ANTHRAX.
Zpěv mi moc nešel do huby. Zpívat jsem se jakžtakž
naučil až v kapele LIQUID INDIAN. Pak jsem se do-
stal do SAINT AND SINNERS. Při jedné akci jsem se
seznámil s Pierrem St. Jeanem, který hrál ve VOIVOD
na baskytaru v letech 1992/93. Za pár měsíců se
ozval, že jedna velmi známá kultovní kapela hledá
baskytaristu, zpěváka. Naléhal jsem, dokud jsem
z něj nevypáčil jméno: VOIVOD. Při vstupu do jejich
zkušebny mi nějaký týpek dal do úst jointa. Já si po-
táhl a tak všechno začalo. Jamovali jsme asi pět mi-
nut, něco jsem i zpíval a pak Piggy řekl: „Stop, stop,
to stačí.“ Zprvu jsem si pomyslel, že jsem asi něco
pokazil a pojedu zase domů. Ale zadařilo se. Do té
doby jsem hrál na baskytaru prsty. Asi půl roku před
nabídkou jsem si řekl, že se naučím hrát i trsátkem,
což byla podmínka VOIVOD. Lucky bastard. (smích)
Jak na roky s VOIVOD vzpomínáš? Viděl jsem vás
na Dynamu 1996, pak asi pětkrát v Čechách. Rostl
jsi s každým dalším koncertem.
Stále vnímám jako velkou poctu, že jsem mohl být
součástí takové fantastické, neskutečně nadčasové
Eric Forrest
ex-VOIVOD
HELL-O, MILÍ ČTENÁŘI!
Podzim jede na plné obrátky. Stromy se
připravují na zimní období, a je potřeba
se zbavit starého a nepotřebného. Nád-
herné, barevné scenérie všude kolem, ale
také holý fakt, že vše bude muset někdo
shrabat. Jaká bude zima? Tuhá s mraky
sněhu, nebo suchá, jako naše součas-
né podnebí? Na takové záludné otázky
nedokážou odpovědět ani študovaní
meteorologové, ale starci v hospodách
na Vsetínsku mají jasno: „Bude to na prd,
jako s volbama.“ Tož uvidíme! A už vidím,
přicházajú Amíci HATE ETERNAL s novú
„killer“ fošnú. Zač je toho loket ve svě-
tě nadupaného hardcoru, zase vysvětlí
losangeleští „buřiči“ TERROR. Nezbude
na vás suchá nit. Belgická „rubačka“
ABORTED potvrzuje, že je muzika baví.
Další album, další skvost. Jak dlouho
může jejich invence trvat? Doufejme, že
dlouho. SIEGE OF POWER – už dle sestavy
mistrovský americko/holandský projekt.
Členy hledejte od „A“, mezi
AUTOPSY/ASPHYX. Bude-
te se klanět. Deathoví
SINSAENUM jsou tepr-
ve na počátku cesty,
stejně jako dánští BAEST.
Seznamte se!
Přeji hezké čtení.
Vláďa Třískala
kapely. Otevřel se mi docela nový svět. Turné, fes-
tivaly, prostě sen a život muzikanta na plné koule.
Pohyb sice trochu přibrzdila ona nehoda v dodávce,
ale přežili jsme. Chvíli jsem pajdal o hůlce a dnes
už si na bouračku ani nevzpomenu. No, možná teď
na podzim, kdy se staré rány po teplém létě začí-
nají ozývat. (smích) Užíval jsem si opravdu každý
moment, i když ty roky nakloněné drsnému metalu
zrovna nebyly. VOIVOD se nezastavili a jeli dál. Vím,
že fandové budou vždy porovnávat zpěv Snakea
a můj. Šel jsem do kapely s vědomím, že původního
zpěváka nemohu nahradit, protože on je základním,
nejznámějším hlasem VOIVOD. Snake pak kontak-
toval Piggyho, že by se chtěl do kapely vrátit. Pig-
gy jeho první nabídku odmítl s douškou, že se dělá
na novém albu a vše je v nejlepším pořádku. Později
naléhání fanoušků, Snakea a vzhledem k příchodu
Jasona Newsteda odolat nemohl. Šlo o logický pro-
ces, který jsem tehdy bral jako velkou zradu. Později
jsem si uvědomil, že jsou věci, chod dějin, které se
jednoduše ovlivnit nedají.
Pak tvé kroky směřovaly do Evropy, tedy Fran-
cie, co tě tam táhlo?
Cherchez la femme, tedy Za vším hledej ženu.
S přítelkyní jsme bydleli v Montrealu, dokončila
školu a chtěla zpět do rodné vlasti. Měla všeho
kolem dost a já vlastně také, takže jsme se pře-
sunuli do Toulouse. Proběhla svatba a já se ocitl
ve Francii. Nicméně happy end není, protože
v průběhu budování své kariéry potkala lépe
situovaného muže a naše cesty se rozešly. Já si
založil kapelu E-FORCE, se kterou hraji doposud.
Ve Francii žiji dodnes, sice ještě s jazykem v urči-
tých oblastech bojuji, ale jsem warrior, který se
nevzdává.
Čím se tedy kromě muziky dnes živíš?
Ničím jiným, hudba je mým základním chle-
bem. Hraji v několika kapelách současně. Jde
o „známé“ tribute kapely. Hrajeme DEEP PURPLE,
BLACK SABBATH, AC/DC, ZZ TOP, cokoli. Nevěřil
bys, ale za takové víkendové akce si vydělám víc
než se svou kapelou E-FORCE na turné. Lidé se
chtějí bavit.
Hudební zklamání. Album tvé oblíbené kape-
ly, které se nepovedlo.
METALLICA, první tři alba super, pak jsem ještě
vydržel až do „černého“ alba a pak konec, pusto,
prázdno. Jestli mělo být album „St. Anger“ návra-
tem, tak leda do hrobu...
HOLOCAUST NIGHTMARE I 99

SMRTONOSI V ZAVETRIÍ
HATE ETERNAL patří už dávno mezi stáli-
ce deathové scény. Hlavní mozek kape-
ly Eric Rutan se svému umění naučil na pře-
lomu osmdesátých a devadesátých let,
v nejžhavějším období žánru, kdy zabíjel
s RIPPING CORPSE. Jeho umění si bryskně
všimli hoši z MORBID ANGEL. Poprvé, a ne
naposledy, ho v letech 1993 až 1996 povo-
lali do svých služeb. Služba u Morbidního
Anděla Rutana hodně ovlivnila. V roce 1997
založil HATE ETERNAL, kterým kus legen-
dy neomylně vtiskl do lebky. Nové album
„Upon Desolate Sands“ má ambice stát
se další klasikou Rutanovy formace. Eric
je navrch báječný vypravěč, takže vzhůru
do opuštěných pouští plných písku.
CHAOS, DYNAMIC, DEATH!
Eriku, zeptám se napřímo, chtěl jsi novým mate-
riálem HATE ETERNAL v nějakém smyslu překvapit?
Poslední album „Infernus“ nebylo špatné, ale ten-
tokrát jsme chtěli ještě více zapracovat na dynamice
jednotlivých skladeb, což nám na předchozím albu
trochu uniklo – mít materiál více rozvrstvený, vy-
cházet z tradičních deathmetalových kořenů HATE
ETERNAL a snažit se do muziky lehce zakomponovat
i něco nového. Muzikant je umělec a měl by se chtít
vždy posouvat dopředu. Stagnace v metalové hud-
bě nemá místo. Nové skladby jsou heavy, nechybí
jim určitá porce chaosu, ale i silných až pompézních
melodií a vyvrcholení. Určitě jde prozatím o nejlepší
produkci alba HATE ETERNAL. Fandové dobře vědí,
že když se pustím do skládání a nahrávání nového
materiálu, dávám práci opravdu vše. Veškerý svůj
volný čas, celou duši. Opravdu nic nechci uspěchat,
a trápím se, dokud nejsem absolutně spokojen.
Musím s tebou souhlasit, prvků, které překračují
tradiční deathmetalový rámec, je zde opravdu hod-
ně. Třeba skladba „All Hope Destroyed“ má ve své
podstatě jasný thrashmetalový základ. „Nothing-
ness of Being“ zase svou atmosférou připomíná
chod jakéhosi ďábelského stroje, který vše kolem
devastuje. A všiml jsem si, že u některých skladeb
ses rozhodl změnit vaše klasické ladění kytar, proč?
Právě pro lepší dokreslení oné devastující atmosfé-
ry. U tří z devíti skladeb jsme šli dolů. Doufám, že jsem
objevil správný způsob, jak dostat na povrch „sludge/
heavy“ momenty naší muziky. Doposud jsme byli
naladěni na C# Sharp, šli jsme dolů na G# Sharp, což
je celkem dost, ale vše dostalo správné koule, a ještě
temnější atmosféru. Vlastním tři sedmistrunné kyta-
ry a od dob svého působení v MORBID ANGEL jsem
na ně nesáhl, až nyní. Jinak máš pravdu, ve skladbě
„All Hope Destroyed“ jsem vycházel ze svých thrash-
metalových kořenů. Je tam klasický death, ale i tra-
diční metalové sólo, které skladbu zakončuje.
HEAVY METAL –
ODRAZOVY MUSTEK
Není pochyb, že metal je tvým životem. Odkdy jsi
v sobě začal pozorovat náklonnost k tvrdé muzice?
Vyrůstal jsem na klasickém heavy metalu: KISS,
AC/DC, ALICE COOPER, OZZY OSBOURNE, IRON
MAIDEN, JUDAS PRIEST, BLACK SABBATH. Když
100 I HOLOCAUST NIGHTMARE
Vláďa Třískala
PANDORA’S BOX
KDO JE HANNES GROSSMANN?
Pro někoho nováček, pro jiné už docela známý
a ostřílený šestatřicetiletý německý bubeník.
V osmi letech začal hrát na piano, ale už v deseti
přesedlal na bicí, které
se mu staly osudnými.
V roce 2003 zasedl za sto-
ličku u německé technic-
ké deathmetalové for-
mace NECROPHAGIST, se
kterou nahrál album „Epi-
taph“. Následovalo výteč-
né album „Cosmogene-
sis“ s evropskou sebran-
kou OBSCURA. Instru-
mentální metalové album
BLOTTED SCIENCE, kde
se potkal například s Alexem Websterem (CAN-
NIBAL CORPSE) a Ronem Jarzombkem (SPAZTIC
INK). S ním později spáchal další projekt, nazvaný
TERRESTERIAL EXILED. Jeho hudební působnost
a rozmanitost začaly nabírat na velkých obrát-
kách. Začal vydávat své hudební bubenické lekce
prostřednictvím kanálu Youtube. Doposud na-
hrál dvě sólová alba a jede pořád dál. Zajímavou
hudební kapelou z jeho seznamu jsou ALKALOID,
kteří se noří do progresivního deathu. Neměl
bych zapomenout, že má také vlastní nahrávací
studio v domovském Norimberku. Pokud byste
chtěli, aby vám nabubnoval jednu skladbu s cel-
kovým servisem, vaší a jeho představou, připrav-
te si 300 eur, což prý není nejvyšší cena na poli
nejlepších bubeníků. Jeho výčet aktivit je oprav-
du pestrý. HATE ETERNAL už nejsou jeho posled-
ní novinkou. Nedávno se stal členem švýcarských
„démonů“ TRIPTYKON, kteří se po delší odmlce
chystají do studia. Komu dá nakonec koncertně
přednost? Bubeník na roztrhání.
jsem vzal poprvé do ruky kytaru, byl všude kolem
thrash metal, no a pak mě „dostal“ drsnější death.
Na kapely a riffy od METALLIKY, SLAYER, DESTRUC-
TION, KREATOR, TESTAMENT, SODOM, CELTIC FROST
nebo POSSESSED se jednoduše nedá zapomenout,
provázejí mou kariéru už od počátku. Je mi sedm-
ačtyřicet a jsem šťastný, že jsem vyrůstal v období,
kdy jednotlivé metalové styly vznikaly. Následně se
štěpily a postupně přitvrzovaly. Osmdesátá léta byla
překotným, ale přitom nejhezčím rozmachem meta-
lové muziky. Možná budu znít hloupě, ale v pubertě
člověk muziku vnímá asi trochu jinak než později
jako dospělý. Co tě zasáhne v divokém období roz-
puku a zaujme, se pak většinou stane nejlepší hu-
dební „potravou“ pro zbytek života.
Společně s basákem J. J. Hrubovcakem tvoříte už
deset let nerozlučnou dvojici. Do kapely jste letos
přijali nového bubeníka Hannese Grossmanna,
který s vámi nahrál aktuální album. Stal se právo-
platným členem kapely, nebo pouze odvedl práci
na zakázku?
Hannes je velice talentovaný a dosti vytížený bube-
ník. Známe se asi nějakých deset let, když bubnoval
v kapele OBSCURA, jeli jsme s nimi evropské turné.
Potřebovali jsme bubeníka, tak jsem ho kontaktoval.
Doposud s námi odehrál pár turné a podílel se na na-
hrávání alba. Co se týče budoucnosti, zatím netuším,
jak bude vypadat. Má dost ostatních bubenických
závazků, navíc také vlastní nahrávací studio, uvidíme.
Každopádně mít takovou mašinu za zády na pódiu je
bomba. Přijel za námi do Států na celý měsíc. Udělali
jsme tři předprodukce alba a pak se šlo nahrávat na-
ostro. Dosud jsem měl opravdu štěstí na muzikanty.
OBAL, KTERY MA HLOUBKU
Velice podobně zkušeně jsi volil i při výběru kres-
líře obálky. Už podruhé došlo na Elirana Kantora.
Některé jeho kresby mají až biblický podtext, což je
 Osmdesátá léta byla
prekotným, ale pritom
nejhezcím rozmachem
metalové muziky.“
i váš případ. Jak se s takovým umělcem
vlastně spolupracuje a komunikuje?
Eliran je fantastický umělec s perfektní
vizí a představivostí. Když jsem poprvé
uviděl jeho umělecké dílo k našemu před-
chozímu albu „Infernus“, měl jsem ihned
jasno, že budu chtít v naší spolupráci
pokračovat. Nastínil jsem mu podstatu
svých textů, které se vztahují k nejrůz-
nějším etapám mého života a dění kolem.
Netuším, jak postupuje u jiných interpretů, ale
poslouchal i naši muziku. Umělecky jsme se propojili
a on namaloval naprostý skvost. Už při prvních ná-
kresech jsem byl nadšený, ale finální podoba obalu
mi doslova vyrazila dech. Muž, který je zraněn šípy,
svůj boj o život nevzdává. Rádi by si na něm pochut-
nali supi, ale prozatím mají smůlu. Jako bych se „vi-
děl“ při svých životních soubojích.
Když se na mučedníka podívám a představím si
tebe s vlasy v copu, tak tě naprosto jasně vidím.
(smích) Eliranovi jsem neříkal, aby mě na obal nama-
loval, tak moc se zase necítím. Nicméně, už jsem slyšel
několik podobných názorů. Myslím, že máme hodně
společného. Vždy mi hodně záleželo na každičkém
detailu, jak u práce na svých nahrávkách, tak při pro-
dukci a studiových záležitostech pro jiné kolegy.
Zaměřme se na textovou stránku alba. Dle ná-
zvů jednotlivých skladeb soudím, že moc veselých
záležitostí se v jejich obsahu neodehrává, nebo se
mýlím?
Název skladby je pouze slupka, ze které byste si
měli vybrat obsah a dát mu svůj vlastní význam.
Jiné jsou temné imaginace, které dokreslují, co jsem
v daném období zrovna prožil. Lidé ovšem celkově
v dnešním moderním světě často přicházejí o dar
obrazotvornosti. Přitom mají možnost vytvořit si svůj
vlastní příběh, což je i krása poslání textů ve spojení
s muzikou. Death metal většinou o veselých věcech
nebývá, ale úplně negativní také není. V jádru jsem
hodně veselý týpek, mám rád zábavu a smích.
ERIC RUTAN
NEKONECNY BOJ
Jsi dost vytížený prací ve svém studiu Mana. Jak
do budoucna plánuješ koncertní činnost HATE
ETERNAL? Někteří muzikanti po více odehraných
letech dávají spíše přednost rodinnému krbu a sta-
bilní práci, kterou máš.
Na pódiu se pohybuji nějakých třicet let a stále si
myslím, že není nic lepšího než na něj vylézt a hrát
pro své fans. Největší odměnou je, když ti fanoušek
řekne, že mu tvoje muzika pomohla v těžkých ča-
sech. Určitým způsobem změnila jeho život. Třeba
nedávno se mi stalo, že mě zastavil jeden pán se
slovy: „Poprvé jsem tě viděl na pódiu s MORBID AN-
GEL v roce 1995. Dnes ti chci představit svého syna!“
Kouknu se a tam stojí mladý metalista… No není
taková generační návaznost nádherná? Na druhé
straně si uvědomuji, že mám určité závazky ve svém
studiu. Některým musím dostát, nemohu si za sebe
dovolit záskok, protože lidé si vybrali jako producen-
ta mě, a ne mého kolegu, který je ovšem také skvělý
profík. Snažím se všechno nějak zručně vybalanco-
vat. Koncertů už nedávám tolik jako v minulosti, teď
nás v listopadu/prosinci čeká skoro třicet koncertů
s kamarády CANNIBAL CORPSE po USA. Mimocho-
dem kvůli živému hraní doposud nemáme se že-
nou děti. Když jsem na turné, je sama, když pracuji
ve studiu deset, dvanáct hodin denně, potkáváme
se doma opravdu zřídka, protože také pracuje. Ale
dokud budu schopen, muziky se nevzdám!
Diskografie
1997 Conquering the Throne
2002 King of All Kings
2005 I, Monarch
2008 Fury & Flames
2010 Live in London
2011 Phoenix Amongst the Ashes
2015 Infernus
2018 Upon Desolate Sands
sestava:
Eric Rutan – zpěv, kytara
J. J. Hrubovcak – baskytara
Hannes Grossmann – bicí
HOLOCAUST NIGHTMARE I 7

`
`,E:Ĥ
T&

`
`%O&T
EWuN

O"`0L0M/¡
T7Í5`
K"L0`"N&S*D,±

P#¿"O

O&N0I6`
C±U
W
L-J%VĿ
4D0U5`7P(F-

DEN
;¿507t/€







4&
#-€İ€

L
osangeleská hardcore úderka TERROR právě vydala nové, nadupané album „Total Re- Plánovat se dá turné, ale ne muzika, kte-
rou kluci složí. Měli jsme vizi zhmotnit naši
taliation“. Hardcore nejvyšší kvality, který mísí starou i novou školu, občas zabrousí brutalitu HC, metalu a přidat i notnou dáv-
do metalovějších poloh. Všechno je zkrátka na svém místě. Agresivita z nahrávky do- ku melodií, které asi nejvíce vyletěly ven
slova stříká. Scottu Vogelovi budete věřit každé slovo, možná budete mít i obavy, aby u vás s albem „Keepers of the Faith“. Mít zase
nasupený nezazvonil u dveří. Zazvonil, ale prostřednictvím telefonu. Náš společný hovor v kapse nějaké refrény, které si s tebou za-
probíhal na konci srpna, tedy dva týdny po vystoupení TERROR na festivalu Brutal Assault, zpívají všichni fans. Netlačit tak na pilu, co
kde se kluci pořádně rozjeli. se týče rychlosti jednotlivých skladeb, jako
LIVE: 15. 12. 2018, OSTRAVA
na předchozím albu. Více se ponořit a najít
správný groove, aby materiál jednoduše
Mexické pivo – V sestavě vaší kapely, která byla mnoho let ne- mlátil kolem sebe, byl „heavy“ a „zabíjel“.
měnná, došlo k jedné změně, kapelu opustil basky- (smích) Textově se zde najdou určité pozi-
plno chutí a barev tarista Dave Wood, co se přihodilo? tivní věci i celé skladby, ale převládá tem-
Nemohl jsem si nevšimnout, že sis na pódiu Dave nám naznačil, že se cítí vyhořelý, má dost kon- nota a vztek.
kromě vody dostatečně dopřával i českou pl- certování, prostě se chtěl usadit. Všechno proběhlo
zeň. Jak ti chutnala a jaká piva máš vlastně v absolutním klidu, žádné drama. Oženil se a nyní žije Pojďme se tedy podívat na jádro vaše-
v oblibě? klasickým rodinným životem, který je na hony vzdá- ho hněvu. Album má jasný název – „Total
Vystoupení na Brutalu se opravdu povedlo. len „šílenství“, které stále prožíváme my. TERROR dost Retaliation“. Komu je „absolutní odplata“
Natočili jsme si tam i nějaké záběry, které jsme koncertují, pořád jsi někde na cestách. Nejsme žádná směřována?
použili pro náš nový klip ke skladbě „Spirit of mega kapela, která vydělává miliony. Náš život je od- Věřím, že fandové už sami budou nejlé-
Sacrifice“, ale zpět k pivu. Mám ho rád, Pilsner říkání, ale žijeme pro muziku. Nového basáka Chri- pe vědět, komu svou odplatu poslat. Všem,
je výborná značka, ale nepatřím ke klasickým se Linchoviche možná budeš znát jako zpěváka HC kteří je utlačují, ničí, drtí a znevažují. Když
pivařům, kteří potřebují vypít piva několik litrů kapely z Portlandu CRUEL HAND. Sranda je, že než se dnes dívám na okolní svět jako americ-
denně. (smích) Miluji mexická piva jako Mode- jsme někoho začali „ofiko“ hledat, ozval se mi Chris, ký občan, nemohu být v klidu. Jsem pře-
lo nebo Corona. Mají chuť pořádného ležáku, že je připraven jako basák TERROR. Samozřejmě že svědčen, že většina lidí na světě si přeje,
i když jsou třeba ochucená pomerančem nebo jsme se znali, ale chtěli jsme si ho vyzkoušet „naživo“. abychom se k sobě chovali lépe, žili v určité
medem. Po delším popíjení mi pak chuť přijde Jedině na turné poznáš, jestli si vše mezi lidmi sedne, harmonii. Chvílemi jsem měl pocit, že už
pořád osvěžující. Pokud jde o tvrdý alkohol, je nebo ne. Tour proběhla podle našich představ a Chris jsme našli správnou vzájemnou řeč. Bohu-
mou láskou vodka. Náš kytarista Martin Ste- už s námi nahrával loňské EP „The Walls Will Fall“. žel, temné časy pokračují a nikdo neví, kde
wart ji má také rád, dokáže ji pít jenom tak, bez se vzájemná lidská nevraživost zastaví. Lidé
nějakého mixu. Já bych se asi... (smích) Radši Heavy, groovy, refrén se od sebe stále více izolují. Jsem tolerant-
si drink smíchám, třeba s nějakým energetic- ní, ale v určitých situacích a periodách lid-
kým nápojem. Člověk je pak hned takový svěží Jak nový materiál vznikal? Měli jste nějakou vizi, ského života je důležité si své právo, prav-
a dělá ještě šílenější věci! Dokonalá změna cha- kam byste se chtěli posunout, případně vrátit? du vybojovat. Postavit se za správnou věc
rakteru a nálady. Myslím, že TERROR mají za svou bohatou kariéru a případně dát svému protivníkovi jasně
z čeho vybírat. pocítit, že se šeredně zmýlil. Proto absolut-
ní odplata.
102 I HOLOCAUST NIGHTMARE

ZVRATY V TERORU
F ormace ABORTED je v extrémním ranku sázkou na jistotu. Jestliže chcete brutální nářez,
můžete s klidem sáhnout po jakémkoliv jejich albu. Hlavní tahoun a řvoun Sven dá jistě
ruku do ohně i za poslední krvavý výlisek „TerrorVision“, který brutalitu šíří s naprostou
lehkostí a samozřejmostí. Vítejte ve světě, kde je bezpečnější vyhýbat se temným koutům.
Předchozí nahrávka „Retrogore“ měla vysokou
kvalitu, ale na novince „TerrorVision“ jste se posunu-
li ještě dál. Jste totiž velmistři střídání tempa a rytmů
ve skladbách. Většinou jde o nekompromisní demo-
lici, která se zničehonic zpomalí do klidnějších vod
a naopak. Chcete udržovat posluchače v napětí?
Když vše drhneš od začátku do konce, nic nezka-
zíš, ale ve finále muzice něco chybí. Navíc se můžeš
snadno opakovat, což by nebylo dobré. I proto se
snažíme občas skladby prostřídat pomalejší pasáží,
která dá songu jiný výraz a prostor. Když pak po po-
malé pasáži zase nahodíš motory, vznikne větší im-
pakt pro všechny. Dobrým příkladem by mohla být
třeba skladba „Vespertine Decay“. Na albu je jich ale
mnohem víc. Řešili jsme dilema, jestli hrát rychleji,
techničtěji, nebo materiál směřovat více do temných
poloh. Nakonec jsme použili ze všeho něco. Mate-
riál tak nabral na barevnosti, variabilitě a objevily se
v něm mnohem zapamatovatelnější pasáže.
Samotný zvuk novinky je absolutně heavy, při-
tom se velice snadno poslouchá.
O něco podobného jsme se snažili již od předcho-
zího alba. Materiál, ať už se zdá být jakkoliv šílený,
má pořád v sobě jistý řád, kterému ještě vokál do-
dává na síle. Po vokální stránce se snažíme vytvořit
zapamatovatelné pasáže, hlavně co se refrénů týče.
Hodně si vyhrajete s používáním dvou vokálů, až
mi občas zpěvy v ABORTED připomenou americké
extrémní nadšence CATTLE DECAPITATION.
Naše oblíbená kapela! Už jsme společně něco ode-
hráli, včetně nedávného společného turné. Jsme
dobří kámoši. Jejich tvorba je naprosto neskutečná.
V minulosti ses věnoval převážně bubenickému
řemeslu. Soustředil ses při nahrávání extra na bicí?
Je fakt, že jsem Kenovu práci za bicími sledoval
o něco víc než ostatní. Nechápej mě špatně, člověk
si nemůže pomoct. Když si poslechneš poslední na-
hrávky, je jasně slyšet, že můj vokál věrně kopíruje
bicí linie. Pořád mě baví sledovat jejich drive a lin-
ku, což je navíc pro mě mnohem přirozenější. Svým
104 I HOLOCAUST NIGHTMARE
Bob Zelenka
PANDORA’S BOX
cinskaátortura
Sven byl rovněž dlouholetým členem grindco-
rové formace LENG TCH’E. Název kapely by se dal
vysvětlit pojmem „Pomalá smrt tisícem říznutí“.
Mučicí praktiku zavedli již v dobách čínského
impéria kolem roku 900
našeho letopočtu a vy-
způsobem mi připomínají metronom, který svým užívala se až do roku
vokálem prostě následuji. 1905. Oblíbený styl
mučení převzali rovněž
Připadá mi, že ti bicí hodně chybí… ve Vietnamu. Kdo by
Ano, někdy skutečně docela dost. Nehrál jsem měl zájem o studium
na ně pořádně takových deset let. Ale sousedi tak podobných praktik, do-
mají alespoň klid. (smích) poručuji knihu „Death
by a Thousand Cuts“,
Obal koresponduje jak s titulem desky, tak s ce- kterou napsali histori-
lou náplní. Svým způsobem mi váš artwork připo- kové Timothy Brook,
mněl svojí zrůdností díla neopakovatelného mis- Gregory Blue a vědecký
tra hrůzy H. P. Lovecrafta. badatel Jérome Bour-
Částečně ano. Inspirace je tam patrná, stejně jako gon v roce 2008.
podoba s hororovými snímky z osmdesátých let.
Pär ovšem přidal dost ze sebe. Démonické entity
byly takřka na denním pořádku. Já jsem chtěl mít Nedávno jsem našel kreslený obrázek, na kterém
na obalu zlo, démony, tajemné bytosti… prostě jste vyobrazeni jako členové týmu z legendárního
peklo na zemi. Myslím, že se mi přání vyplnilo. filmu Ghostbusters. Jak k takové srandičce došlo?
(smích) Obrázek vznikl, když jsme chystali album
Dáváš ty sám přednost splatter gore filmům s ga- „Retrogore“. Když jsme se rozhlédli kolem, všichni
lony krve, nebo spíše sázíš na tajemné, neviditelné měli udělanou nějakou takovou ptákovinu, tak jsme
zlo, které číhá někde v temnotě? si řekli, že chceme taky něco podobného.
Já bych řekl, že mám rád kombinaci obojího. Ně-
které nové skladby v sobě dokonce nesou určité po-
selství, které si ale musí každý najít sám. Celý kom-
plet je o brutalitě, death metalu a hlavně o zábavě. Diskografie
Věříš, že existuje paralelní svět mimo známou realitu? 1999 The Purity of Perversion
Hm, věřím, že existuje spousta věcí, které tam ně- 2001 Engineering the Dead
kde jsou, a o kterých nemáme ani páru. O co vlastně 2003 Goremageddon: The Saw and the Carnage Done
2005 The Archaic Abattoir
ale jde, nikdo netuší. Ani já ne, nejsem nějaký chyt- 2007 Slaughter & Apparatus: A Methodical Overture
rák, který by se v něčem šťoural. Sice si spousta lidí 2008 Strychnine.213
říká, že už všechno bylo objeveno a odkryto, což je 2012 Global Flatline
ale podle mého názoru kravina. 2014 The Necrotic Manifesto
2016 Termination Redux
2016 Retrogore
Na album „TerrorVision“ jste umístili jedenáct 2018 TerrorVision
skladeb. Zbylo vám něco, co se na desku nevešlo?
Dobrá otázka. Natočili jsme materiálu mnohem víc, sestava:
vlastně asi šedesát pět minut hudby. Na album jsme Sven de Caluwé – growl
ale vybrali jenom skladby, co se vešly do „klasických“ Mendel bij de Leij – kytara
Ian Jekelis – kytara
pětačtyřiceti minut. I proto jsme se rozhodli, že celý Stefano Franceschini – baskytara
materiál rozdělíme; zbytek vyjde na speciálním EP, Ken Bedene – bicí
které se objeví snad ještě letos.
 °
SILNÁ SEBRANKA MATADORU
O bčas se stane, že se na povrch dostane informace, ze které máte husí kůži, aniž byste byli
v přímém kontaktu s příčinou skutečnosti. Nejen já jsem se začal mlsně poohlížet po forma-
ci SIEGE OF POWER, která věstila spolek zkušených hudebních světoběžníků, v čele s nestárnou-
Bob Zelenka
cím a extrémní hudbou neustále naloženým Chrisem Reifertem. Jak ke spojení došlo, co všech-
no za ním vězí a co můžeme ještě očekávat, zvěstoval sám páně Chris, zde služebně vokalista.

Přijde mi, že ses musel zamilovat
do holandského death metalu, jelikož
jsi prakticky v obležení výjimečných
hudebníků ze země tulipánů. Jak jste
se vlastně dali dohromady?
Boba Bagchuse znám již mnoho, mnoho let. Naše
přátelství započalo ještě v době, kdy se vše řešilo
klasickou poštou, jelikož internet vůbec neexistoval.
Tehdy se rozjížděli moji AUTOPSY a jeho ASPHYX.
Ostatní kluky jsem poznal po dalších pár letech. S AS-
PHYX jsme odehráli spoustu koncertů, takže jsme byli
od začátku naladění na stejnou vlnu. No, abych zby-
tečně nezdržoval, slovo dalo slovo a jsme tady!
Na druhou stranu jste všichni zaneprázdnění do-
movskými kapelami, takže kde hledáte a nachází-
te čas ještě pro SIEGE OF POWER?
Všechno sladit je docela fuška. Kluci projekt rozjeli
už o něco dřív, ještě pod názvem FIRST CLASS ELITE,
pod kterým vydali v roce 2014 split „Grime! Greed!
Gore!“. Na nějakou dobu se pak odmlčeli, aby se
objevili ve zkušebně již pod novým názvem. Začali
makat na materiálu, ale nemohl je doprovodit pů-
vodní vokalista. Já jsem v mezičase zašel v Oaklandu
na show ASPHYX, kde jsem potom hovořil s kytaris-
tou Paulem Baayensem. Právě on naznačil, že mají
v šuplíku velkou spoustu materiálu, ale že nemají vo-
kalistu. Dali jsme pár piv, a nakonec jsme se domlu-
vili na spolupráci. Moc jsem se nerozmýšlel. Měl jsem
čas, a hlavně chuť se do společného hraní pustit.
Musím říct, že se v souvislosti se SIEGE OF POWER
vyrojila spousta pozitivních reakcí. Navíc jste mé-
dii byli od počátku označováni jako allstar death-
metalová kapela.
Já osobně nějaký výběr hvězd neřeším. Vnímám
SIEGE OF POWER jako další kapitolu, ve které se mohu
věnovat oblíbené hudbě. Pro kapelu jako celek bylo
důležité, abychom nahráli zničující album. Naše práce
byla nedávno skončena. Teď už jste na řadě vy. (smích)
Když tě kluci do kapely lámali, předložili ti SIEGE
OF POWER jako nárazovku, projekt jednoho alba,
nebo měli plány delšího charakteru?
PANDORA’S BOX
Apoštol smrtokovu
Málokdo ví, že Chris Reifert započal svoji hudeb-
ní kariéru jako bubeník maloměstské pochodové
kapely. Svého času byl pevnou součástí legendár-
ní kapely DEATH, s níž natočil počáteční dema „Re-
hearsal Tape“ z roku 1986 a „Mutilation“ z téhož
roku. Nicméně důležitější byla jeho účast na zabi-
jáckém debutu „Scream Bloody Gore“ z roku 1987,
který položil základy celé extrémní scény.
Až tak daleko jsme nezašli. Prvotním cílem bylo
natočení kvalitní desky, což se povedlo. Ještě jsme
probírali nějaké koncerty. Jenom náznakem jsme se
bavili o dalším případném nahrávání. Momentálně
žijeme současnou, čerstvou nahrávkou, kterou nyní
musíme maximálně podpořit. Nejsem proto schopen
mluvit o nějaké budoucnosti kapely. Vše ukáže čas.
Na první pohled mě zarazil neuvěřitelný počet
skladeb, které jste na „Warning Blast“ narvali.
Jejich velká fůra sváděla k dojmu, že posluchači
můžou očekávat jakousi grindcore mazaninu, ale
nakonec jsme jim vypálili rybník. (smích) Je fakt, že
kluci vykutili neobvyklý počet skladeb, avšak jejich
celková délka „splňuje“ klasických pětačtyřicet mi-
nut. Nebylo třeba jít nějak do šířky. Skladby jsou
krátké, úderné, chytlavé a přímočaré. Na nějaké vy-
hrávky nebyl čas, řízný death metal s prvky
thrashe nás baví. Na co kudrlinky?
Prozraď mi, jak jste měli rozdělené role v tvůr-
čím procesu?
Práce ve studiu byla spíše spontánní záležitost.
Kluci skládali, psali a nechali mě si pohrát s tex-
tovou náplní, čehož jsem se zhostil velmi rád.
A taky mi nechali volnou ruku u vokálních linií.
Ze začátku mě trochu překvapil počet skladeb,
a abych se přiznal, nakonec přišel i kapku stres,
protože takový počet textů zpracovat je docela
záhul. (smích) Nejprve jsem myslel, že skladby jen
nazpívám, ale pak se ukázalo, že kluci nemají žád-
ný text. Nakonec se ale vše povedlo tak, jak jsme
si představovali.
Bylo složité vymyslet texty pro dvacet skladeb,
jejichž délka nepřesahuje tři minuty?
Ano i ne. Musím říct, že přijít s konceptem nebylo
až tak moc složité, protože musel odpovídat náboji
a agresi samotné hudby. Extrémní muzika vyžadu-
je extrémní texty, žádné rapsodie, takže klasika, ho-
rorové, gore splatter příběhy se šťastným koncem.
(smích) Na celém znění se odrazily i další elementy,
hlavně hudební – kluci se nechali ovlivnit osmde-
sátými léty a kapelami, jako CARNIVORE, S.O.D.,
DISCHARGE nebo AMEBIX.
Většina deathmetalových kapel hraje kompli-
kovanou hudbu. Hádám, že vy jste chtěli ostat-
ním ukázat, že i s jednoduchým materiálem mů-
žeš dělat velké věci.
Souhlasím, chlape. Hudba je živel, který si ochočí
ti, co jsou připravení. Je jedno, jestli jde o DREAM
THEATER, ROLLING STONES nebo RAMONES. Já sám
poslouchám různé hudební styly, ze kterých čerpám
inspiraci. Také nejsem zastáncem nějakých příliš
komplikovaných záležitostí. Mám raději přímý útok
na branku, kde je jenom několik kliček k oklamání
soupeře. Nic složitého nechci.
Závěrem bych se chtěl zeptat na tvoji domov-
skou formaci AUTOPSY. Posledním počinem bylo
loňské EP „Puncturing the Grotesque“, ale studio-
vé album už začíná být trochu chlupaté.
Poslední dobou bylo hodně práce a nebyl pro-
stor. Je třeba si udělat čas i na AUTOPSY, přizná-
vám. Rozhodně až teď skončí blázinec kolem SIEGE
OF POWER, mým dalším krokem bude studiové
album.

Diskografie
Extrémní muzika 2018 Warning Blast
Y\ËDGXMHH[WUnPQr sestava:
WH[W\ËgGQnUDSVRGLH› Chris Reifert – vokál
Theo van Eekelen – baskytara
Bob Bagchus – kytara
CHRIS REIFERT Paul Baayens – kytara

HOLOCAUST NIGHTMARE I 105

 čkoliv kytarista a zpěvák Frédéric Leclercq (baskytarista DRAGONFORCE) skrze svou supergroup SINSAENUM, v níž je jedním z hlav-
ních tvůrců, ventiluje nashromážděný vztek a zhnusení současnou společností, během našeho telefonátu stejně jako před dvěma lety
oplýval optimismem, humorem a vlídným jednáním. A navíc disponuje ještě jednou velkou předností – sloní pamětí. Někdo si nevzpo-
mene, co dělal před týdnem, kdežto Fréd ví přesně, kde a s kým v roce 2016 představoval svou debutovou desku „Echoes of Tortured“.
První deska SINSAENUM „Echoes of Tortured“
(2016) vznikala velice spontánně a impulzivně.
Do skládání jste se ani trochu nenutili a nevysedá-
vali dlouhé hodiny naprázdno ve studiu. Jak vzni-
kala deska tentokrát? Co se za uplynulé dva roky,
které od našeho posledního interview uplynuly,
změnilo?
Popravdě si náš předešlý rozhovor pamatuji.
S Joeym Jordisonem (VIMIC, MURDERDOLLS, ex-
SLIPKNOT) jsme seděli na hotelovém pokoji v Ně-
mecku a volali ti spolu, že jo?
Paměť tě neklame.
Rozhovor mi utkvěl v paměti, protože jsi nám po-
kládala zajímavé a zvláštní otázky. Nebyly zvláštní
ve špatném slova smyslu, spíš nevšední, které člo-
věk často neslýchá... Ale zpět k tvé otázce. Tvůrčí
proces byl v podstatě stejný. Většinu hudby jsem
napsal sám, přičemž Stéphane Buriez (LOUDBLAST)
napsal téměř celou skladbu „Insects“, Heimoth
C. Krueger (SETH) zas „Sacred Martyr“ a některé
úseky titulní skladby „Repulsion for Humanity“ vy-
cházejí z Joeyho nápadů. Máš pravdu, že skládání
je v našem případě hodně přirozené. Na nové desce
jsme vlastně pracovali už v době vydání „Echoes of
Tortured“. Ke skládání hudby jsem se nenutil a na-
štěstí nedošlo ani na trápení. Prostě čapnu kytaru
a začnu skládat. Když ale došlo na psaní textů, byl
jsem plný vzteku a temnoty, kterou jsem potřeboval
vyventilovat. A SINSAENUM jsou k takovému upuš-
tění páry „místem“ jako stvořeným.
V jaké fázi tvůrčího procesu jste se všichni doká-
zali sejít?
Joey kvůli nahrávání přiletěl do Francie, připojil
se ještě Stéphane a společně jsme si pronajali dům.
O něco později se přidali Sean s Heimothem. Náram-
106 I HOLOCAUST NIGHTMARE
ně jsme si užívali. Konečně jsme mohli řadu nápadů
rozvíjet a hned je pořádně vyzkoušet. V jedné míst-
nosti jsme dokázali diskutovat efektivněji. Ve vzdu-
chu se vznášelo tolik myšlenek. A právě v takové
atmosféře jsme mohli texty a hudbu, kterou jsem
původně napsal, posouvat dál a využívat potenciál
skvělých muzikantů, jež v kapele máme. Společně
jsme dali na papír ještě další texty a natočili video-
klipy, které už jsme ostatně vydali – „Final Resolve“,
„Nuit Noire“ a „Sacred Martyr“.
Kolik času jste ve Francii pospolu strávili?
Dva nebo tři týdny. Heimoth se Stéphanem žijí
v Paříži, takže je vídám poměrně často. S Joeym
i Seanem jsme prakticky nepřetržitě na telefonu,
ale společně stráveného času jsme si samozřejmě
považovali.
Attila Csihar (TORMENTOR, SUN O))), MAYHEM),
který na albu „Echoes of Tortured“ po boku Seana
zastával post zpěváka, se tedy na aktuálním poči-
nu nepodílel?
Attila na „Repulsion for Humanity“ nefiguruje, pro-
tože byl časově velmi vytížený, ale podílel se na psa-
ní textů. Ačkoliv jsem většinu textů napsal sám,
nevnímám jejich tvorbu jako přirozenou činnost.
Ve srovnání se skládáním muziky, která mi jde jako
po másle, je textařina fakt dřina. Skrze hudbu doká-
žu vyjádřit tolik emocí, ale jakmile je mám převést
do slov, mám pocit, že je musím zredukovat, abych
dokázal vyjádřit, co se mi honí hlavou. Když vznika-
la instrumentální část „Rise of the Light Bearer“, měl
jsem všechny obrazy a satanistické rituály před oči-
ma, ale jakmile došlo na psaní textů, tápal jsem, jak
jednotlivé výjevy pojmenovat. Necítil jsem se úplně
komfortně. Tvorba textů není ve srovnání se skládá-
ním hudby taková zábava.
Fréde, sám jsi už naznačil, že je „Repulsion for
Humanity“ nasáklá vztekem. Kde se v tobě bere?
Název titulní skladby a samotného alba není žád-
ný trik. Už prostě stárnu…
Počkej, počkej, odkdy se u chlapů ve čtyřiceti
mluví o stáří?
No, dobře… (smích) Tak tedy moudřím. (smích)
To už zní líp.
V mládí máš dojem, že je všechno a všichni skvělí.
Víš, co mám na mysli?
Jo, díváš se na svět skrz růžové brýle.
S přibývajícím věkem ale zjišťuješ, že je všechno
jinak a všichni tě serou. (smích) Pokud chci svoji ka-
pelu propagovat, musím se vyskytovat na sociálních
sítích, a popravdě na nich trávím mnohem více času,
než bych chtěl. A když s nimi začínám den, čtu, jak se
lidé vyjadřují, kritizují, snaží se být politicky korektní,
moralizují a chtějí rozhodovat snad úplně o všem,
tak mě tím inspirovali k titulní skladbě „Repulsion for
Humanity“ („Odpor k lidstvu“). Popisuje, jak jsou lidé
morálním chováním posedlí. Nejsem frustrovaný,
ale takový postoj mě odrazuje. Mám odpor k politi-
kům, sociálním sítím, jejich užívání a vlastně ke vše-
mu a všem, což je základní stavební kámen celého
alba. Netvrdím, že o silné nechuti pojednávají všech-
ny skladby, ale jsou nasycené vztekem a temnotou.
Odtud pochází název alba „Repulsion for Humanity“,
za kterým si opravdu stojím.
A jak by lidé měli své chování změnit?
Nechci jim kázat ani říkat, co by měli dělat. Jsem
člověk, a „Repulsion for Humanity“ se tedy vztahu-
je i na mě. Kéž by existovalo tlačítko delete, kterým
bych mohl všechno špatné vymazat, a začal znovu.
 Kamila Ungerová
!"#$%&'()#*+&,-.

PANDORA’S BOX
Není náhoda, že SINSAENUM na své úplně prv-
ní turné, v rámci něhož se zkraje října předsta-
vili také v Praze, vyrazili více než dva roky poté,
co s debutovým počinem „Echoes of Tortured“
na blackmetalové a deathmetalové scéně roz-
poutali zemětřesení. Koordinace pětihlavé saně, /010023
+425/6//2
která má zapuštěné kořeny na dvou kontinentech !7&89:,;8#<$2=2>?@ABC)
a působí hned v několika hudebních projektech,
není pro slabé povahy. Své aktivity si proto plá-
/D10023*&42556//2
!>&E8;F+2=2@A:G

/H10023,&425/6//2
!IJ;8KL$-.;2=2I7AMNM)MIO

/P10023
+425/6//2
!7&89:,;8#<$2=2@?Q?7LMBN62R"S)@2
?2"S)@AT2C:Q2SU

0/10023*&425/6//2
!"#$%&'()#*+&,-.2=2@M)SVBMBQ2
QA@?A762QOG2WMX2?"2@GQM))S:Q
Attila Csihar & Frédéric Leclercq
0/10023*&42556//
nuje celé dva roky dopředu. Už během nahrávání
EP „Ashes“ (2017) například věděla, že se zpěvák
!>&E8;F+2=2BMYM7GQO
Attila Csihar kvůli své pracovní vytíženosti nezú-
častní natáčení videoklipů, photo session, a na- 0510023,&425/6//
konec ani turné k desce „Repulsion for Humani-
ty“. Skutečnost, že nedošlo k dalším personálním !IJ;8KL$-.;2=2Z?YNB[2:L7
Rozcilují me jedinci, co změnám, je tedy malý zázrak. Což přiznal sám
Fréd a skromně dodal, že SINSAENUM svou tvor-
SURVD]XMrYHJDQVWYrMHOLNRË bou dlouhodobých plánů v hudebním průmyslu
0H10023
+425/6//
svou mantrou svet nezachrání.“ nijak nevybočují. Se svými DRAGONFORCE prý ví, !7&89:,;8#<$2=2@?Q?7LMBN62R"S)@2
co jej čeká v roce 2020. ?2"S)@AT2C:Q2SSU
Frédéric Leclercq
0\10023*&425/6//2
Nedělám si iluze, že se něco zlepší. Ekologie nás za- Na druhé straně aktuální desku na sociálních sí-
bíjí. Rozčilují mě jedinci, co prosazují veganství, je- tích promujete. !"#$%&'()#*+&,-.2=2@?Q?7LMBN62
likož svou mantrou svět nezachrání. Což je důvod, Přiznávám, že během příprav „Repulsion for Hu- 7G:QM7Q
proč sám nejsem vegan. Nemůžeme planetu Zemi manity“ jsme řešili, jak ji propagovat na sociálních
ovládnout, neprospíváme jí. sítích. Nenávist, kterou jsem v sobě nosil, jsem pro-
měnil v něco pozitivního – hudbu. Ostatně díky ní 0\10023*&42556//2
Jakou roli v nepřetržitém koloběhu destrukce se- si udržuji duševní zdraví. Nejsem blázen, co se zítra !>&E8;F+2=2@M7>2>B?Z")G7
hrávají sociální sítě? zastřelí nebo se zvedne a půjde střílet do lidí na ulici.
Jsou jedním velkým oknem, skrz které pozoru- (smích) Ale abych se vrátil k položené otázce… Po-
jeme svět. Kdyby neexistovaly, netrpěla bys sku- čet sledujících díky turné nejspíše vzroste, a pokud 0]10023,&425/6//
tečností, jak všichni všechno posuzují. Lidé nabyli ne, nepůjde o konec světa.
dojmu, že jsou oprávnění vyjadřovat se k politickým
!IJ;8KL$-.;2=2M)>GO?)
tématům, i když jim vůbec nerozumí. Místo aby se Navíc mezi počtem sledujících a hudebními kva-
zajímali o něco důležitějšího, jako je třeba nedělní litami neexistuje přímá úměra. 5510023
+425/6//
oběd s rodinou. Počet sledujících může být dobrým ukazatelem,
nicméně z vlastní zkušenosti vím, že kapely, které !7&89:,;8#<$2=2NX@XQ7X
Nevykládej si to špatně, ale když hovoříme o so- v jedné zemi koncertují poměrně často, mají mno-
ciálních sítích, nemůžu se nezeptat na oficiální hem víc fanoušků než my, co jsme ještě na turné 5^10023*&425/6//
facebookový profil SINSAENUM, kde máte nece- nevyjeli. Navíc počet sledujících můžeš vyhnat také
lých dvacet tři tisíc sledujících, což je vzhledem zaplacenou propagací… !"#$%&'()#*+&,-.2=2LSV2L?::62
k inovativní hudbě, kterou tvoříte, opravdu nízké _YZ?@[B>X2BM2O?_B?
číslo. Považujete se spíše za undergroundovou su-
pergroup?
Domnívám se, že jsme undergroundová kapela, 5^10023*&42556//
protože tvoříme hudbu… Jak bych se správně vy- Diskografie !>&E8;F+2=2QWS:QGN2:S:QG7
jádřil…
2016 Echoes of the Tortured
Tvoříte hudbu, která není pro každého. 2016 Sinsaenum (EP) 5`10023,&425/6//
Přesně tak. Hlavně ještě potřebujeme čas. V závěru 2016 A Taste of Sin (EP)
září vyrážíme na úplně první turné. Dosavadní solid- 2017 Ashes (EP) !IJ;8KL$-.;2=2I?I?QQG2@SBAQG
2018 Repulsion for Humanity
ní fanouškovskou základnu jsme myslím získali díky
Joeymu a jeho působení ve SLIPKNOT, Attily v MAY- sestava: 5]10023
+425/6//
HEM a já hraji s DRAGONFORCE. Přiznám se, že ani Sean Zatorsky – zpěv
nevím, kolik teď máme na Facebooku sledujících. Frédéric Leclercq – kytara, baskytara, syntezátor, zpěv !7&89:,;8#<$2=2YS@B[2@M:QG7:2?"2
Stéphane Buriez – kytara
Zřejmě jejich počet stále roste a nejspíš i dál poroste,
Heimoth C. Krueger – baskytara 7?I>
ale já na sítě kašlu. Důležitější pro nás je, zda se lidé Joey Jordison – bicí
zajímají o naši hudbu.
aaaU+'F;b;$U8J
HOLOCAUST NIGHTMARE I 7

DÁNSKY DYNAMIT
'
D rtivá formace BAEST se vyloupla prak-
ticky odnikud. Zcela suverénní projev PANDORA’S BOX
naprostých zelenáčů ohromil deathmetalo-
vý svět. Debutové album překonalo s pře-
hledem všechna očekávání, i když prakticky
žádná nebyla. Co všechno stojí za nečeka-
ným sukcesem, se snažili odhalit všichni čle-
nové severské formace. Uvítejte tedy Simo-
na, Svenda, Sebastiana, Lasseho a Mattiase.
Na obalu vašeho EP „Marie Magdalene „ z roku
2016 krmí Máří Magdaléna malé ďáblovo dítko
s kozí hlavou. Jak jste přišli na takovou vypečenou
ideu artworku?
Svend: Nápad měl určitou návaznost na textovou
náplň alba. Inspirovala nás středověká forma křes-
ťanství a vše s jeho působením spojené.
Simon: Obal nám vytvořil jeden místní tatér z Ko-
daně, který je velice nadaný. Zhostil se svého neleh-
kého úkolu bravurně. Má svůj specifický styl, který
se mu podařilo na našem obalu plně rozvinout.
Vaše kapela BAEST vznikla před necelými třemi
lety, přesto jste byli za tak krátkou dobu mimo-
řádně koncertně aktivní. Jak se vám podařilo jako
docela neznámé kapele odehrát takové množství
show i na největších evropských festivalech?
Svend: Myslím, že nám asi hodně pomohlo již zmi-
ňované EP, po kterém jsme začali mohutně koncer-
tovat. Vydobyli jsme si rychle skvělou reputaci jako
živá kapela a začala po nás být docela sháňka.
Sebastian: Já bych řekl, že asi nejdůležitějším pro
nás bylo vystoupení na domácím festivalu Copen-
hell v roce 2017, tam si nás všimlo hodně lidí z hu-
debního byznysu a začali nás postupně zvát na další
akce.
Simon: No a třeba na Summer Breeze festivalu nás
zhlédli lidé ze Century Media a nabídli nám kontrakt,
což byla samozřejmě bomba.
Musím říct, že i mě váš dlouhohrající debut „Dan-
se Macabre“ dostal. Hodně našlapaný nářez bez
jakýchkoliv kompromisů. Zužitkovali jste při na-
hrávání nějaké individuální zkušenosti z minula?
Svend: Velice si podobných hodnocení vážíme,
protože nikdo z nás předtím nehrál v žádné vý-
znamnější kapele. Všichni pocházíme z lokálních,
bezejmenných seskupení.
Sebastian: Vtipné je, že nikdo z nás ještě s nikým
ani nic nevydal. Vlastně poprvé jsme byli ve studiu
až s BAEST. Ale měli jsme velkou touhu prosadit se
nejenom v undergroundu a pořád jdeme kupředu.
108 I HOLOCAUST NIGHTMARE
'
Dupák se zubatou
'
S výrazem „Danse Macabre“ se setkáváme už
neskutečně dlouho. Však má taky dlouhou histo-
rii, protože výraz je vlastně středověkou alegorií
nevyhnutelnosti smrti. V „Danse Macabre“ nebo
„Dance of Death“, čili tanci smrti, kostlivci eskor-
tují živé lidi do jejich hrobů za živého skotačení
tancem zvaným waltz. Králové, rytíři i běžní slu-
žebníci tancují společně, a je úplně jedno, kdo
má jaké postavení. Všichni jsou si ve smrti rovni.
Přijde si pro každého bez rozdílu. Zobrazení tančí-
cích kostlivců s lidmi jdoucími na smrt se začínalo
objevovat v temných dobách středověku, kdy řá-
dila „černá smrt“, respektive mor, a při téměř ne-
konečné stoleté válce mezi Francií a Anglií, kdy
všude ležely tisíce mrtvých. Právě taková zob-
razení „Dance of Death“ byla jistým způsobem
konfrontací všudypřítomné smrtelnosti člověka.
První vizuální zmínka smrti pochází z roku 1424,
kdy byla ztvárněna jako velká freska namalovaná
na otevřené arkádě kostnice na pařížském hřbi-
tově Svatých nevinných.
Které kapely vás při tvorbě debutu nejvíce ovlivnily?
Simon: Za sebe bych uvedl určitě BEHEMOTH,
a dále BLOODBATH či OPETH se svojí neskutečnou
atmosférou. Ovšem nechtěli jsme se v žádném pří-
padě opičit. Snažili jsme se najít vlastní identitu, což
je zcela nezbytná věc v naší branži.
Velice pozitivně mě překvapila skvělá produkce
alba, takového zvuku se nepodaří leckdy dosáh-
nout ani ostříleným a zavedeným kapelám. Kdo
vedl nahrávací proces?
Simon: S produkcí nám pomohl Andreas Linne-
mand z Output lydstudie v Aarhusu. I když jsme ne-
měli skoro žádné zkušenosti, dokázal s námi a naším
zvukem úplná kouzla.
Sebastian: Řekl bych, že jsme se snažili docílit toho,
aby náš zvuk měl přirozenou a sytou barvu. Chtěli
jsme znít naprosto nestrojeně, organicky, a taky ne
moc uhlazeně. Myslím, že bicí se hodně přiblížily ně-
kdejším výtvorům z devadesátek.
Atmosféru alba dokresluje i tentokrát působivá
obálka, která činí „Danse Macabre“ ještě brutál-
nější výpovědí. Kdo ji měl na starosti?
Svend: Autorem artworku je náš kamarád Sebas-
tian. Dali jsme mu několik indicií týkajících se textů
Bob Zelenka
a on se pustil do práce. Chtěli jsme po něm, aby byla
obálka víc do červena, protože náš záměr byl tak
trochu evokovat legendární album „The Sound of
Perseverance“ od DEATH.
Vlastně již od prvního EP se tematicky pohybuje-
te v prostředí náboženství, respektive brojíte proti
němu. Jde o setrvalý koncept?
Simon: Dá se říct, že se se tématu pořád držíme.
Náboženství jako takové má svoje dobré i stinné
stránky. Dnes se zdá, že negativní aspekty převláda-
jí. My jsme se na album snažili dostat naše vlastní
myšlenky spjaté s religiózností. Chceme poukázat
na to, co všechno se může přihodit, když někdo če-
musi slepě věří a bezmyšlenkovitě svou víru násle-
duje, aniž by použil vlastní rozum.
Jestli se nemýlím, měli byste hrát jako support
na turné ABBATH.
Simon: Nesvatá pravda, strašně moc se těšíme. Pů-
jde vlastně o naše první turné, se kterým projedeme
celou Evropu. Jestli se nepletu, měli bychom se ob-
jevit i v lednu v Česku.
Svend: Jsem taky docela zvědavý, jak nás přijmou
ortodoxní blackmetaloví fanoušci. Doufám, že v po-
hodě. Víme, že samotný Abbath je pohodář, takže
bude mejdan. Nejvíc se asi těším na jeho „krabí“ chů-
zi. Naprostá bomba. (smích)
A kdybyste měli srovnat dnešního Abbatha s jeho
dřívější domovskou hordou IMMORTAL?
Simon: Každý má své pro a proti. Já osobně mám
moc rád hlavně živák IMMORTAL „The Seventh Date
of Blashyrkh“, který je fantastický. Fakt, že se jejich
cesty rozdělily, je mrzutý, ale obě formace mají mož-
nost přinést zase něco nového.
Mattias: Novinka IMMORTAL „Northern Chaos Gods“
je naprosto fenomenální. Ryzí black. Naopak posled-
ní deska ABBATH pro mě více směřuje do vod death
metalu, ale i přesto je hodně zajímavá, takže remíza.
Diskografie
2016 Marie Magdalene (EP)
2018 Danse Macabre
sestava:
Simon Olsen – zpěv
Svend Karlsson – kytara
Lasse Revsbech – kytara
Mattias Melchiorsen – kytara
Sebastian Abildsten – bicí


 
P   rvní pokus o rozhovor s lídrem islandského tria nevyšel. Trochu jsem znejistěl, co se přihodilo a jestli vůbec k rozhovoru nakonec
dojde. Ukázalo se, že Óskar Logi nahrával několik kytarových partů pro kluky z ROCK PAPER SISTERS a možná napomohl přátelům
k úspěšnému rozjezdu, kdoví. Interview jsme tedy přesunuli a zpověď zázračných kluků ze severu mohla začít.
Zeppelini  zazehli  jiskru
Island je malá země, kde člověk nemůže dlouho
zůstat v anonymitě. Přesto, jak těžké je se v míst-
ních poměrech prosadit v rockovém žánru?
Rozhodně nejde o  procházku růžovým sadem,
izolace ostrova věci neprospívá, spíše naopak.
Vlastní propagace kapely je tak založena čistě na
povedených vystoupeních. Mohlo nám být snad
čtrnáct, když jsme prvně hráli v  klubu. Čtyři nebo
pět let nás rodiče každý víkend doprovázeli na ví-
kendová vystoupení, pak nás, světe, div se, objevil
Nuclear Blast. Tehdy na začátku desetiletí se na Is-
landu pohybovala spousta hudebních skautů, mno-
hem víc než teď, a my naštěstí byli objeveni. Jenže
když začneš hrávat mezinárodně, máš nízké provize
a dojezd z Islandu do Evropy už tak vysoké nákla-
dy dělá astronomickými. Na dva roky jsme se tedy
přesunuli k mé sestře do Dánska, aby se nepříznivý
dopad zmírnil. V poslední době se ale všichni vrací-
me zpátky na Island, včetně Alexe, který žil dva roky
v Rakousku s přítelkyní.
Můžeme společně zavzpomínat na moment,
kdy ses rozhodl, že z tebe bude zpěvák a kytari-
sta?
Počkej, musím se zamyslet... Bylo mi asi tak devět
a  nepovím ti žádnou cool historku. Zásadní dojem
na mě udělal film Škola rocku, ve kterém banda ma-
lých děcek hrála klasický rock a já si říkal: To umím
taky! Živě si pak vybavuju svoje výlety do podkroví,
kde jsem hrával na máminu starou akustickou ky-
taru. Hudba byla vždycky součástí naší rodiny, otec
zpíval ve sboru, spousta věcí mě směrovala k  mu-
zice. A  ještě víc po objevení LED ZEPPELIN, Jimiho
Hendrixe nebo BLACK SABBATH.


Podporu rodiny jsi tedy měl odjakživa, i když si
umím představit, že v daném věku musely někte-
ré věci fungovat na úkor školy nebo jiných povin-
ností.
Nedokážu dělat víc věcí najednou, jenom zpívat,
hrát a skákat, škola musela jít stranou. (smích) I když

Posun  ke  komplexnosti
Váš styl je mnohdy porovnáván s  BLACK SA-
BBATH, ale s  vydáním nového alba „Gateways“
vnímám odklon od klasického rocku a  zakompo-
nování komplexnějších partií, které mi jen tak pro
porovnání připomínají kupříkladu  QUEENS OF
THE STONE AGE.
Posun u  nás určitě nastal, ale neumím popsat
kam, protože pro mě osobně jde o přirozený vývoj.
„Voyage“ vznikl z velké části v našich čtrnácti letech,
vliv BLACK SABBATH je na desce zjevnější než teď.
Časem se hudba stála míň konkrétní, nejde jedno-
značně říct, že inspirace pramení ze sedmdesátých
let, protože posloucháme hodně raného rock’n’rollu
a jazzu. Speciálně s „Gateways“ můžu říct, že jsme se
přiblížili ke zvuku, který můžeme nazvat autentic-
kým, v porovnaní s dřívějším „Arrival“, jež bylo temné
a nejprogresivnější, teď nabízíme komplexnost, ale
taky více zapamatovatelných a chytlavých linií.
Progresivní prvky se podle mého názoru obje-
vují i na „Gateways“. Možná bych zmínil „All This
Time“, která sice začíná sabbatovským naladěním,
ale v jádru vybuchne kytarová jazzová alchymie.
Máš pravdu, píseň nabízí důležité zvraty, v kterých
si libujeme. Celkově nám dala ještě kousek prostoru
se zahryznout do staršího, ale stále chutného ovoce.
Všechna vaše alba nesou poměrně záhadná,
a  přitom poněkud propojená jména, vyjadřují
určitou cestu nebo průchod jakousi životní křižo-
vatkou. Jde jen o náhodu, nebo mezi nimi existuje
souvislost?
Poselstvím alb je posun, cesta, jak říkáš. Klidně
může jít jenom o návštěvu ciziny. Speciálně s „Voy-
age“ se posluchač ocitne na jakési výpravě. Možná
máš oblíbenou muziku, při jejímž poslechu všechno
kolem zmizí, čas nehraje roli, před očima se ti míhají
nové obrazy, jako bys byl přímo s kapelou. Rádi by-
chom dosáhli podobného bodu.
I na novém albu je několik skladeb odkazujících na
Píseň vznikla pro mou přítelkyni a dá se říct, že je
jistým vyznáním lásky. „On the Run“ možná využívá
motiv cesty víc, popisuje život na koncertní šnůře
a několikaměsíční odloučení od domova.
„Reset“ má pro mě podobné vibrace jako „Mid-
night Meditation“. Zajímalo by mě, jestli vycházíš
z  vlastní zkušenosti, nebo zda jde spíš o  doporu-
čení.
Skladba popisuje zvrat v životě. Například dlouhá
léta profesionálně hraješ fotbal a najednou je konec.
Zdraví, rodina nebo vlastní motivace tě už nepustí
dál. Všechno necháš za sebou, spálíš mosty, otočíš
myšlení vzhůru nohama, uděláš kompletní reset.
Nějaký čas jsem žil na severu Finska a  vím, že
tma brzo vystřídá dlouhé slunečné dny. Ovlivňuje
temná část roku tvoje kreativní schopnosti?
Z celé kapely na mě působí nejspíš nejmíň, je ale
těžké si na tmu zvyknout, a nezáleží, jak dlouho se
celý proces během života zopakuje. Nedostatek
slunce musíš něčím vyplnit a  je pravda, že možná
tehdy hrajeme víc než jindy. Dobrý příklad, kde je
možné vidět potemnělou inspiraci, je skladba „Tune
Out“, která má bluesový nádech s temným pozadím
zimy.
Četl jsem, že používáš kytaru vyrobenou na Is-
landu Gunnarem Örnem. Váš basák nese stejné
příjmení. Jde o náhodu?
Jde o běžné jméno, znamená v překladu orel. Dlou-
ho jsem měl tři kytary. Na mém současném nástroji
mám nejraději zpětnou vazbu. Jako kdyby zápasily
dvě energie nad sebou a náhle zaznělo boom! Rád
používám domácí značky, jsem tak trochu patriot.

2009 The Vintage Caravan
2012 Voyage
2015 Arrival
2018 Gateways



jsme hráli na opačném konci ostrova, rodiče nás do- směřování. Kupříkladu taková skladba „The Way“. Óskar Logi – zpěv, kytara, text
provázeli, můj táta byl jako můj roadie, nosil bedny Z mého úhlu pohledu pojednává o podniknutí vlast- Alex Orn – basová kytara, text
a připravoval techniku. (smích) Krásná doba. ní cesty životem bez ohledu na názory ostatních. Stefán Ari – bicí

110      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ

KRQFHUWXMHPHY½XGHPRËQHSR
VYHWHGRVWDQHPHSULWRP]DGDUPR
SLYRDMH½WH]DSODFHQR›
BEN WARD
UTOK PREDATORA
N
ěkteré kapely se za účelem skloubení více žánrů do jednoho balíčku rozhodnou vydat speciální edici coverů svých oblíben-
ců. ORANGE GOBLIN naopak svůj různorodý hudební apetit poctivě sestavují a bez zbytečného humbuku skladby oblečou
do stylů kapel, které jim byly při zrodu i současné tvorbě inspirací. Zpěvák Ben Ward je jedním z pilířů různorodosti britského
seskupení a také mluvčím kapely při rozhovoru u příležitosti vydání nového alba „The Wolf Bites Back“.
Punk, blues, stoner a heavy metal. V určitém
směru pasuje na ORANGE GOBLIN každý ze zmíně-
ných žánrů. Kde vlastně vyklíčila myšlenka kloubit
tolik hudebních stylů?
Hudebně všichni pocházíme z různých prostředí.
Osobně mi imponuje extrémní hudba – DARKTHRO-
NE, MAYHEM, OBITUARY a podobné spolky. Marty-
nova parketa jsou spíš PINK FLOYD a progresivní
rock, Joey zas doplňuje celou mozaiku o inspiraci
pocházející z řad Roberta Johnsona či Jimmyho
Page. Dlouhá léta tak přenášíme do tvorby osobitost
a pestrobarevnost.
Zmínil jsi Martyna jako fanouška PINK FLOYD.
Napadá mě, jak probíhal výběr barevného pří-
vlastku v názvu vaší kapely?
Původní název kapely byl OUR HAUNTED KINGDOM,
hudebně jsme vycházeli z raných PARADISE LOST. Po-
sléze jsme se spíše zaměřili na průkopníky tvrdé hud-
by ze sedmdesátých let a bylo nutné vymyslet jméno,
které by více vyhovovalo směřování kapely. Všichni
zbožňujeme Tolkiena, a první část názvu GOBLIN tak
byla brzy jasná. Kapely, na kterých jsme vyrůstali,
měly v názvu barvu – BLACK SABBATH, DEEP PURPLE
a oranžová nebyla nikým zabraná. Jméno ORANGE
GOBLIN znělo podle nás ve výsledku skvěle.
Předcházející album „Back from the Abyss“ vy-
chází z technologické fikce. Jakému konceptu jste
zasvětili novinku „The Wolf Bites Back“?
Více než na uchopení konkrétních témat stavíme
alba na jistém manifestu. „Back from the Abyss“ bylo
dílem lidí, kteří opustili svá původní zaměstnání, aby
se plně věnovali profesionální muzikantské dráze.
Výstřel do hlubin neznáma, dalo by se říct, protože
jsme se později museli nechat opět zaměstnat. No-
vinka se opírá o přítomnost, naše odhodlání, které je
hladové a dominantní jako vlk – dokonalý predátor,
pronásledovatel a lovec. Svými tesáky konfrontuje
množství mladých seskupení, které po hlubším po-
znání nevzbuzují bohužel žádné vzrušení.
Máš pocit, že mladá generace není umělecky do-
statečně aktivní?
V dnešní době je těžké být originální, hlavně
v mantinelech stoner nebo doom metalu. Technic-
ky se jedná o jednoduchý styl tří akordů posazený
hodně nízko, i když doom je určitě v konečném dů-
sledku mnohem víc než pomalé hraní. Staří kozáci
ELECTRIC WIZARD či CANDLEMASS jednoznačně
míchají stále správné koření, které dělá žánr pořád
zajímavým. Všeobecně se mi zdá, že kapely dnes
začínají v mnohem snazší době. Hudbu mohou jed-
noduše streamovat a propagovat on-line, vystavit ji
světu za pár sekund. Za starých časů člověk musel
hodně cestovat, navštívit nekonečné množství klu-
bů a prezentovat amatérsky dělané demonahrávky.
Cítím jistou nostalgii, doba byla jiná, mezi lidmi se
tvořilo větší pouto. Vybudovat si renomé trvalo léta.
Spousta kapel má setrvalé problémy se stabi-
litou sestavy. Vy jste pravý opak. Jak utužujete
kolektiv?
Náš vztah nejlépe vystihuje slovo bratři. Než se
naše životy rozrostly o manželky a děti, dokázali
jsme celé dny jenom hrát nebo sedět v hospodě
a probírat společná témata. I dnes koncertujeme
všude možně po světě, dostaneme přitom zadarmo
pivo a ještě zaplaceno. (smích)
Jednou z nových skladeb, která má ambice stát
se předmětem debat fanoušků, je „Renegade“.
Střední kytarová část jako kdyby zářila v duchu
Tonyho Iommiho, nemyslíš?
Trefa! BLACK SABBATH a MOTÖRHEAD pro nás byli
vždycky velkými vzory. I když v rané tvorbě ORANGE
GOBLIN se dal jejich duch nahmatat ještě mnohem víc.
Na každém albu se objeví trochu jiná poloha tvé-
ho hlasu, což platí i o skladbě „Swords of Fire“, kte-
rá odhaluje agresivně zabarvené tendence.
Líbí se mi zpěv Glenna Danziga, Jamese Hetfielda,
Johna Tardyho nebo i Noddyho Holdera. Rád nabízím
změnu. Myslím, že ve skutečnosti nikdo nechce slyšet
album, které neposkytne určité překvapení, protože
pak jde dozajista o únavnou a nudnou desku.
Když se zaměříme na song „The Stranger“, který
v jedné pasáži mluví o cizinci zbloudilém v čase
a pohybujícím se v myšlenkovém zmatení, vychází
snad koncept písně z tvého pohledu na současný
stav lidstva?
Martin Kerek
Lidi ztratili povědomí o smyslu daru života. Větši-
na populace se utápí v sobectví, které je naneštěstí
mnohdy deklarováno jako standardní etický kodex
politiků. Ničíme planetu a sami sebe, svět jsme po-
srali, jak jsme jen mohli. Samotná píseň je o stvoření.
Onen zbloudilec neví, jestli je člověk nebo vetřelec,
cestuje v čase tam a zpět. Svět se musí přenastavit
a začít fungovat se správnými úmysly. V momentě,
kdy máš rodinu, snažíš se vytvořit smysluplné pro-
středí pro její existenci. Jak stárnu, vnímám věci ko-
lem sebe jinak, cítím se angažovanější.
O čem pojednává píseň „Ghost of the Primitives“
s relaxačním bluesovým soundem Iggyho Popa?
Cílem bylo vystihnout sedmdesátá léta, nadhodit
trochu punku, přičemž text částečně vychází z knihy
Ostrov doktora Moreaua od H. G. Wellse o šíleném
vědci snažícím se křížit zvířata různých rodů a druhů.
Hodně znepokojující obsah a výpověď o nepřiroze-
ném vývoji světa oné doby v oblasti klonování. Proto
je píseň o návratu k počátku, k základům lidstva, kdy
jediné, na čem záleželo, bylo rozdělat oheň, ulovit
večeři, ochránit rodinu a postarat se o ni.
Na druhé straně vidíš v současnosti oblast,
ve které má věda správně našlápnuto?
Máme prospěch z mnoha oblastí, například z me-
dicíny, i když uvědomme si, že mor a různé nemoci
minulosti byly jenom přirozeným řádem přírody
udržet lidi na uzdě a nezamořit Zemi sebou samými.
Pro a proti je možné najít ve všem.
DISKOGRAFIE
1997 Frequencies from Planet Ten
1998 Time Travelling Blues
2000 The Big Black
2002 Coup de Grace
2004 Thieving from the House of God
2007 Healing Through Fire
2012 A Eulogy for the Damned
2014 Back from the Abyss
2018 The Wolf Bites Back
SESTAVA:
Ben Ward – zpěv, kytara
Martyn Millard – basová kytara
Joe Hoare – kytara
Chris Turner – bicí
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 111
 














 






$
#






"! 

 






  






  







  


W.A.S.P.

EPICA


 


 

!
REFUGE







 tentokrát si s  ním na pódiu zadivočil náš oblíbený FUGE (reinkarnace éry RAGE z let 1988–1993) v čele






 bubeník Miloš Meier působící kupříkladu v  DYMY-
$
#


Příznivci rockové a metalové klasiky se sešli le-
tos potřetí v  krásném přírodním amfiteátru zámku
v  srdci Moravského Krumlova. Festival Rock Heart
se každým rokem vyvíjí a snaží se překonat vysoko
nastavenou laťku z  předchozích ročníků. V  letoš-
ním roce jste se mohli nově rozehřát už ve čtvrtek
na podařeném warm-upu, jenž se konal u žlutého
kempu kousek od areálu. Zábavu pro asi čtyři tisí-
covky lidí zkušeně obstarala našlapaná česká trojice
STAY DOWN, ARAKAIN a DYMYTRY. Přestože festu na
rozdíl od předchozího ročníku jen těsně uniklo vy-
prodání, samotnou akci navštívilo kolem sedmi tisíc
fanoušků tvrdé muziky, kteří si přišli na své. Vůbec
poprvé převažovaly v programu zahraniční kapely,
kterých se sjel rovný tucet, kdežto domácích formací
se představilo sedm. Pořadatelé opět zvládli organi-
zaci na výbornou a přálo jim i počasí bez kapky deš-
tě, naopak místní hasiči museli příznivce v sužujícím
vedru ještě svlažovat.
Pátek odstartovali brněnští rockeři KERN, na které
navázali kultovní atmosféričtí blackmetalisté ROOT
s  démonickým Big Bossem. Z  české scény v  pá-
tek zahrála ještě „Ostrafská mlátička“ MALIGNANT
TUMOUR. Řecký metalový mág GUS G. má zkuše-
nosti s  hraním u Ozzyho a založil FIREWIND, ale
112      I      WWW.SPARK-­ROCKMAGAZINE.CZ
s basákem Peavym Wagnerem představili i songy
TRY. Němečtí hardrockoví matadoři AXXIS zahráli
kromě prověřených hitů i novinky z čerstvého alba
„Retrolution“. Energickou smršť, ze které vyčnívala
precizní kytarová práce dua Sam Totman a Herman
Li, předvedli britští powermetalisté DRAGONFORCE.
Nejdrsněji první den zmasakrovali návštěvníky ka-
nadští KATAKLYSM, kteří svůj death metal trefně na-
zývají „northern hyperblast“. Uvedli novinky z alba
„Meditations“, přičemž statný frontman Maurizio
Iacono při screamu vskutku vypadal, jako by medi-
toval. Prvním pátečním headlinerem byla holandská
EPICA, která si fanoušky v Moravském Krumlově ab-
solutně podmanila. Půvabná Simone Simons byla
v  dobré náladě, stejně jako kytarista Mark Jansen,
který její skvostný zpěv doplňuje growlem. Pozor-
nost na sebe strhával i klávesák Coen Janssen. Nád-
herná scenérie v  čele s  unikátním zámkem dodala
jejich vystoupení vskutku epický rozměr a neopako-
vatelnou atmosféru. Pro někoho však byli pátečním
vrcholem američtí heavymetaloví veteráni W.A.S.P.
se svou typickou image. Frontman Blackie Lawless
jel naplno a v  sestavě nechyběl ani nový bubeník
Aquiles Priester. Heavy metal na dobrou noc!
Sobotu postupně rozjeli moderní powermeta-
listé PORTA INFERI z  Nového Jičína, death-black-
-thrashoví drtiči NAHUM z Ostravy, ostřílení brněn-
ští rockeři GATE CRASHER a pražští thrashoví mata-
doři KRYPTOR. Němečtí heavymetaloví klasici RE-
z chystané desky, která má být poslední v jejich ka-
riéře. Ostrou paganskou veselici si vzali na starost
holandští folkmetalisté HEIDEVOLK. Nezklamali ani
klasičtí power-speedmetalisté PRIMAL FEAR, kte-
ří k nám přijeli z Německa. A od našich západních
sousedů dorazila i thrashová četa SODOM, ke které
se letos znovu přidal kytarista Frank „Blackfire“ Go-
sdzik. Rozrostli se na čtveřici a poprvé v historii mají
dva kytaristy, což jim dává nové možnosti a jejich
thrashová smršť je ještě mnohem intenzivnější. Do
mnohem jemnějších poloh přešli dánsko-švédští
moderní metalisté AMARANTHE. Trojice zpěváků
Elize Ryd, Henrik Englund Wilhemsson a Nils Mo-
lin v  čele bandy zastupuje různé pěvecké styly.
Hudební podkres připomíná směsí melodického
metalcoru, electro metalu a dance rocku metalo-
vou diskotéku. Majestátně festival uzavřela švédská
heavymetalová legenda HAMMERFALL, která v Mo-
ravském Krumlově odehrála exkluzivní koncert pro
Českou a Slovenskou republiku. Představili se u nás
s bubeníkem Davidem Wallinem, který se do kapely
vrátil po roční pauze. Joacim Cans a spol. si vychut-
nali zaplněný amfiteátr a bravurně uzavřeli letošní
ročník.
Rock Heart vyrostl v jeden z největších festivalů na
jihu Moravy. Příští rok se navíc rozroste na tři dny a
setrvá v Moravském Krumlově, takže je opět na co
se těšit.
 







#

"






! 

















 







  


HAMMER FALL


SODOM

MILOŠ MEIER

GUS G PRIMAL FEAR

 

 



 
  




06.11.! WARKINGS - Reborn Available as Jewel Case CD and Download / Stream

OUT

LORD OF THE LOST – GERMAN DARK METAL ROCKERS –

WITH A LIVE ENSEMBLE IN A BREATHTAKING LOCATION.
FOR ALL FANS OF RAMMSTEIN!
„Among the finest heavy rock bands active today.“
The Obelisk

heavenly groovy
Swedish
Stoner Rock
09.11.! Available
GREENLEAF - Hear the Rivers 16.11.! Available
LORD OF THE LOST - Confession
OUT

OUT

as LTD Digipak CD, LTD Vinyl and Download / Stream as 2 CD/DVD-Digipak and Download / Stream

VISIT OUR ONLINE STORE WITH OVER 30.000 ITEMS –

SPECIAL EDITIONS, CDS, VINYL, DVDS, MERCHANDISE:
WWW.NAPALMRECORDS.COM!
 

 




 


BAD WOLVES

 
 
 




 THREE DAYS GRACE


 





 

 



Mohutný chlap s  ještě mohutnějším hlasem. Ta-

kový je frontman BAD WOLVES Tommy Vext, který
se do  povědomí fanoušků dostal především vloni,
kdy na  koncertních pódiích po  boku FIVE FINGER
DEATH PUNCH zaskakoval za zpěváka Ivana Moody-
ho. A zdá se, že mu ochotná výpomoc před vydáním
debutového alba „Disobey“ (2018) nahrála do karet.
Řada návštěvníků totiž Malou sportovní halu dost
možná vzala útokem právě kvůli jeho osobě. Jenže
přišlo rozčarování. Tommyho pěvecká performan-
ce se ani z poloviny nevyrovnala studiové. Chabou
intonaci mohla ovlivnit délka probíhajícího turné,
táhne se šílených osm či devět měsíců, anebo se hla- ni BAD WOLVES, kteří se v  Praze představili vůbec
sivky stále zotavují ze zánětu průdušek, kvůli němuž poprvé. Jde o tvrdé prohlášení, ale jejich sety v po-
si zkraje října pobyl několik dní v nemocnici. sledních letech skutečně ničím nepřekvapují ani
Vysvětlení je tedy několik. Žádné ovšem bohužel nešokují. Spíše kvalitativně padají dolů kvůli břez-
nic nemění na  faktu, že na  pódiu spíše ohromoval nové a hodně slabé desce „Outsider“. Publikum z ní
svými svaly, divokými kreacemi a  nezkrotností než perfektně ovládá texty „Infra-Red“ i „The Mountain“,
pěveckým nasazením. Pochroumané hlasivky pro- ale ve  srovnání s  největšími hity „Hate Everything
testovaly především v  čistých refrénech „Learn to About You“ a  „Painkiller“ nedisponují tak silnými
Live“, „Remember When“ či „Officer Down“. Ještě ani životem sepsanými poselstvími, která by se vry-
:?_Iƶ_9Ʒ_IL?2* že ho doprovodnými vokály zachraňovali kytarista
Doc Coyle a baskytarista Kyle Konkiel, kteří do sálu
la pod kůži. Navíc zpěvák Matt Walst neodkladně
potřebuje pohybové lekce. Školení by rázem mohl
valili mohutnou a technicky precizní dávku groove dostat od Vexta, který je před publikem o  poznání
metalu. přirozenější. Bohužel se zdá, že THREE DAYS GRA-
Hlavními hvězdami sice byli kanadští THREE DAYS CE mají zlatou éru prozatím za sebou a tahoun vlčí
GRACE, kteří se do  Čech vrátili po  více než roce smečky musí na svém pěveckém projevu ještě hod-
od svého posledního setu na festivalu Rock for Peo- ně zamakat. Což je po  vydání boží „Disobey“ velké
ple, ale ve  výsledku byli nudnější než předskoka- zklamání.
THREE DAYS GRACE
 








 








%
$







#"








!






 !










KAMELOT

LEAVES’ EYES

 




 do značné míry stojí, ale na pódiu nevidíte ani je-









 den, sebelepší výkon kapely takovou díru nemůže
%
$


Zatímco banda kolem Alexe Krulla staví na kvalit-
Když na  pódium místo kapely jako první napo-
choduje šestice Vikingů, víte, že vás čeká buď po-
řádná show, nebo divadýlko na  úrovni školních
akademií. Tentokráte naštěstí šlo o  první případ
a úvodní pecka „Sign of the Dragonhead“ nastavi-
la tempo celého koncertu. Co LEAVES’ EYES ztratili
s  Liv Kristine na  éteričnosti, získali na  živelnosti
a  Elina Siirala ukázala, že se cítí mezi válečníky
jako doma. Možná právě kvůli ní se kapela nebojí
postavit setlist na převážně novém materiálu a sta-
ré fláky nechat stranou. Odvážné rozhodnutí ale
přináší i velký kámen úrazu: když totiž slyšíte ple-
jádu folkových nástrojů, na  nichž poslední desky
go u
ri lo
z a go
uspokojivě zalepit.
ním studiovém materiálu, KAMELOT v mých očích
čekala výzva, totiž kompenzovat značný tvůrčí ste-
reotyp a prázdnotu posledních dvou desek naživo.
Není třeba dlouho obcházet hradby, Youngblood
a spol. zkrátka umí publikum rozparádit. Z „Haven“
a „Shadow Theory“ se do  Paláce Akropolis dosta-
ly převážně lepší kusy („Burns to Embrace“) a  i  ty
slabší („Amnesiac“) v živém hávu fungují o stupeň
lépe než z  přehrávače. Strhující výkon Tommyho
Karevika podpořila rovněž výtečná Lauren Hart,
jež potvrdila, že není žádná nízkonákladová Alissa,
ale že v hrdle ukrývá pořádnou palebnou sílu. Snad
škoda, že nedostala o špetku více prostoru, protože
KAMELOT duety zkrátka sluší.
 



 


 



5&



& !


#!4'1
+$

  "
%#
/
&
&
"
(%&



)"
/
%"%,
#%%($'
(!"
#)





#'2%
/
#'2% 













 





%*,
%)
/
)%"

 ,%
/
#*
#
%,

"

 '%"')

$("


%#%

!'

%#"


!%"
#("'%,

$#&'%#


!"'

%#."%#
",





!%

",

!0!
'#
)3"#
Aneb školáci
***,'%- drtí metal

 

 














#
"






! 
















 







  


AHUMADO GRANUJO INHUMATE

FEKAL  PARTY
EKAL PARTY 



 






Každá párty, i ta fekální, bohužel jednou skončí. Lidské výkaly se nacu-
cají a odvezou fekálním vozem k dalšímu „zpracování“. Pozitivní na kaž-
dém konci je, že něco nového začíná. Za dlouhých dvacet let existence
už hlavní pořadatel „Ossie“ viděl vše, co chtěl, a tak se rozhodl legendár-
ní, vesměs grindcorovou přehlídku ukončit. S jemným výhledem do bu-
doucnosti, že jednou možná... Na  poslední párty dorazil opravdu do-
statek lidí. Hned po vstupu do malebného underground areálu na mne
dýchla atmosféra svátečního happeningu. Nechyběli ani zahraniční fan-
dové, které běžně vídáme na Obscene Extreme, takže atmosféra „malé-
ho obscínu“ byla opravdu hmatatelná. Dramaturgie byla zvolena náram-
ně. Chrochtání, murmur, kvičení, grind, death střídaly corovější záleži-
tosti. Myslím, že každý fanda extrému si přišel na své. Spousty známých,
debatující kroužky hudebních maniaků z celé republiky, ale také muzika,
pogo, mosh pit a masky. Nebudeme pitvat, kdo jak hrál, protože všichni
muzikanti do svých setů dali srdce. Pokud jste si mysleli, že si Christophe
z INHUMATE rozbíjí mikrofonem čelo jen v Trutnově, brzy jste pochopili,
že ho musí milovat zvukaři všude, kde se dlouhá léta hrající chasa za-
staví. Vrcholem venkovního klání byly poslední AHUMADO GRANUJO,
tma, světla, hladina alkoholu na dostatečné úrovni. Samozřejmě největší
pařba pod pódiem a důkaz, že goregrind, tedy jeho tanečnější podoba
v  symbióze s  tekno intry, prostě dává smysl už hodně let. Ossiemu se
na pódium moc nechtělo, poněvadž je skromný týpek, který stojí raději
mimo hlavní dění. Banda ho nakonec vyvolala, za dvacet let fungování
festu se mu dostalo velkého aplausu na otevřené scéně, nechyběl dort
ani kytka. Akce se následně přesunula do klubu, který praskal ve švech.
Atmosféra se dala doslova krájet. Po Fekal party se nám bude stýskat, ale
každý si parádní akci může připomínat pohledem do záchodové mísy.
A ujistit se, že nejen dnes se zas zadařilo! Ossie, zadařilo!

PURULENT JACUZZI TEETHGRINDER

text: Ondrowik Šmilauer / foto: Tomáš Rozkovec

Z HLUBOKÝCH HVOZDŮ NA LIDOVOU VESELICI

ARKONA
29. 9. 2018, Praha, Palác Akropolis
DESTRUKCE 100%

Staroslovanský kmen ARKONA letos dosáhl svého tvůrčího vrcholu v podobě košatě vystavěného
arcidíla „Khram“. S ambiciózním materiálem v zádech i tíhou propracovaných sáhodlouhých kompo-
zic na bedrech vyrukovali ruští pohané před sympaticky zaplněnou žižkovskou Akropolí. Dramatur-
gie jedné z prvních zastávek dlouhé podzimní tour se dala rozdělit na dva pomyslné úseky. Temně
nasvícená scéna, rudě zářící trofej kopytníka zavěšená mezi mysticky dunícími perkusemi a tajuplně
se linoucí hrdelní skřeky intra „Mantra“ prozradily, že kapela v úvodu spoléhá na ponurou atmosféru
z pár měsíců starého počinu. V pytlovině zahalená zpěvačka Masha Scream se vplížila na pódium
jako pradávný slovanský bůžek následována čtyřčlennou tělesnou stráží. ARKONA vzápětí spustila
navazující trojboj aktuálních skladeb, který vedle věci titulní obsahoval kompletní, téměř dvaceti-
minutovou velekompozici „Tseluya zhizn‘“ i neméně výpravný paganmetalový příběh „V pogonie
za beloj ten‘yu“. Drobná Masha běsnila na prknech od prvních minut jak žreci vyvolaný lesní ďas,
přískoky střídala hrubozrnný řev vyrvaný z nitra plic s perfektně provedenými čistými vokály, kte-
ré naopak dokázaly posluchače chytnout za srdce. Do toho všeho nešetřila ani s údery do bubny
ověšeného mikrofonního stojanu v rituálních instrumentálních pasážích, které vytvořily autentic-
kou auru kultovních pohanských obřadů a vzývání, a předvedla tak naprosto strhující výkon, ze
kterého by si ostatní metalové frontwoman měly vzít příklad. Naturalistickou vizi odlehlých hvozdů
na daleké Rusi, kde pouze vlčí vytí ruší tiché noční mysterium, dotvářely také erupce blackmetalově
promrzlých cyklónů společně s tesklivými kytarovými tahy a ambientními klávesovými plochami.
Zadumanější a vážnější aranže donutily člověka k naprosto soustředěnému poslechu, ohromující
aplaus, který se spustil mezi jednotlivými kusy však dal jasně najevo, že současná pozměněná podo-
ba souboru funguje na výbornou a právem si vysloužila uznání pražského publika. Ovšem i ti, kteří
mají ARKONU zafixovanou spíše jako divokou folkmetalovou dupárnu, si ve druhé části vystoupení
přišli na své. Dechové nástroje Vladimira Volka zavýskaly na mnohem veselejší notu, a období pod-
zimních hodokvasů tak ihned získalo vlídnější zbarvení. Kolotoč léty prověřených lidových tanco-
vaček, jako jsou „Zakliatie“, „Stenka na Stenku“ či „Yarilo“, rozproudil dav do energií kypícího vortexu,
a spokojen tak musel nakonec odcházet opravdu každý.

 




 
WWW.SPARK-ROCKMAGAZINE.CZ I 107
SERVIS
OUR LAST NIGHT,
HANDS LIKE HOUSES,
HAWTHORNE HEIGHTS
2. 11. Praha – Lucerna Music Bar
MINDREAPER, ONE
LAST LEGACY
3. 11. Aš – Cihelna
4. 11. Praha – Klubovna
7. 11. Dolný Kubín –
Hostinec u Kováča
8. 11. Banská Bystrica – Cult Club
9. 11. Ostrava – Rock
Hill Music Club
10. 11. Plzeň – Parlament
FLOYD RELOADED
3. 11. Praha – Lucerna
POWERWOLF, AMARANTHE,
KISSIN DYNAMITE
3. 11. Praha – Forum Karlín
BULLET FOR MY VALENTINE,
OF MICE AND MEN,
NOTHING MORE
4. 11. Praha – Forum Karlín
THE GREAT OLD
ONES, AUDN
5. 11. Praha – Modrá Vopice
ATILLA, ESKIMO CALLBOY
5. 11. Praha – Lucerna Music Bar
BEYOND CREATION,
GOROD, ENTHEOS,
BROUGHT BY PAIN
5. 11. Praha – Modrá Vopice
WATAIN, ROTTING
CHRIST, PROFANATICA
6. 11. Praha – MeetFactory
DECAPITATED, HATESPHERE,
THY DISEASE
6. 11. Ostrava – Barrák
7. 11. Brno – Melodka
18. 11. Bratislava – Randal
ARMORED SAINT
7. 11. Praha – Futurum
DEMONICAL, LIK, OF FIRE
7. 11. Praha – Modrá Vopice
BUDDY GUY
8. 11. Praha – Lucerna Velký sál
LORDI, FOLLOW THE
CIPHER, SILVER DUST
8. 11. Praha – Roxy
9. 11. Zlín – Masters of Rock Café
10. 11. Ostrava – Garage
11. 11. Pardubice – Ideon
KATAPULT
9.11. Ostrava – Hala Tatran
15. 11. Praha – Forum Karlín
SOULSTONE GATHERING FESTIVAL
YOB, MY SLEEPING
KARMA, SPACESLUG,
THE NECROMANCERS,
WIEGEDOOD, DARK
BUDDHA RISING…
9. 11. Krakov – Zet Te Pe
LIVE MUSIC
IHSAHN, NE OBLIVISCARIS,
ASTROSAUR
10. 11. Praha – Palác Akropolis
PROGRES 2
11. 11. Praha – Lucerna Music Bar
OMNIUM GATHERUM,
WOLFHEART, NOTHGARD
11. 11. Praha – Nová Chmelnice
IMPERICON NEVER SAY DIE! TOUR
BEING AS AN OCEAN,
NORTHLANE, ALAZKA,
CASEY, POLAR…
12. 11. Praha – Storm
DARK BUDDHA RISING,
FUOCO FATUO
12. 11. Praha – Underdogs‘
PRO-PAIN
15. 11. Brno – Melodka
CORELEONI,
MAD MAX, REDEEM
15. 11. Praha – Nová Chmelnice
GRAND SLAM 2018
PYREXIA, PATHOLOGY,
KRAANIUM,
EPICARDIECTOMY, SINAYA
15. 11. Praha – Modrá Vopice
STING
16. 11. Praha – Forum Karlín
TREMONTI
16. 11. Brno – Semilasso
ABORTED, CRYPTOPSY,
BENIGHTED, CYTOTOXIN
17. 11. Uherské
Hradiště – Klub Mír
18. 11. Praha – Futurum
ZEAL AND ARDOR
17. 11. Praha – Futurum
ZEMĚTŘESENÍ SLAVÍ 25 LET
18. 11. Praha – Palác Akropolis
20. 11. Liberec – Lidové Sady
21. 11. České Budějovice
– KD Vltava
22. 11. Plzeň – Alfa
26. 11. Bratislava – Randal
27. 11. Brno – KD Semilaso
28. 11. Ostrava – Barrák
29. 11. Vrútky – RC Mlýn
BONFIRE AND FRIENDS
18. 11. Plzeň – TJ Lokomotiva
AXXIS, DORNENKÖNIG
18. 11. Praha – Nová Chmelnice
NIGHTWISH,
BEAST IN BLACK
19. 11. Praha – O2 Aréna
BLACK STONE CHERRY,
MONSTER TRUCK
20. 11. Praha – Lucerna Music Bar
LONG DISTANCE
CALLING, MOTOROWL
23. 11. Praha – Nová Chmelnice
H.E.A.T., ONE DESIRE,
SHIRAZ LANE
24. 11. Praha – Rock klub Kain
NAGLFAR, SCHAMMASCH,
ANOMALIE
24. 11. Praha – Nová Chmelnice
AUGUST BURNS RED
25. 11. Praha – Palác Akropolis
GENESIS – RAY WILSON
26. 11. Praha – Lucerna Music Bar
27. 11. Zlín – MoR Café
BRYAN ADAMS
29. 11. Ostrava – Ostravar aréna
SKELETONWITCH, MANTAR,
EVIL INVADERS, DEATHRITE
29. 11. Praha – Nová Chmelnice
WINTER MASTERS OF ROCK
CRADLE OF FILTH,
NAZARETH, SODOM,
EXODUS, DEATH ANGEL,
SUICIDAL ANGELS, SIRENIA,
VISIONS OF ATLANTIS, DARK
GAMBALLE, WORRY BLAST
1. 12. Zlín – hala Euronics
MASTER’S HAMMER,
NIFELHEIM, BOHEMYST
2. 12. Brno – Sono
REVOCATION,
ARCHSPIRE, SOREPTION,
RIVERS OF NIHIL
3. 12. Brno – Melodka
ENSIFERUM – ACOUSTIC
7. 12. Praha – Nová Chmelnice
MARILLION
8. 12. Brno – Sono
KREATOR, DIMMU BORGIR,
HATEBREED BLOODBATH
9. 12. Praha – Forum Karlín
IMMINENCE, BREATH
ATLANTIS, OUR MIRAGE
9. 12. Praha – Nová Chmelnice
AS I LAY DYING, ERRA,
BLEED FROM WITHIN
10. 12. Praha – Futurum
ZHRINE, ULSECT
11. 12. Praha – Underdogs‘
WITHIN TEMPTATION,
BEYOND THE BLACK
11. 12. Praha – Forum Karlín
TARJA A MORAVSKÁ
FILHAMORNIE OLOMOUC
– VÁNOČNÍ KONCERT
11. 12. Olomouc – Výstaviště Flora
12. 12. Zlín – Kongresové centrum
13. 12. Znojmo – Sportovní hala
14. 12. Ostrava – Aula Gong
BURY TOMORROW, 36
CRAZYFISTS, CANE
HILL, CRYSTAL LAKE
12. 12. Praha – MeetFactory
HANK VON HELL
12. 12. Praha – Nová Chmelnice
SIX FEET UNDER, INCITE
12. 12. Ostrava – Barrák
TERROR, DEEZ NUTS,
BACKTRACK, RISK IT!
15. 12. Ostrava – Brickhous
THE NIGHT FLIGHT
ORCHESTRA, BLACK
MIRRORS
15. 12. Praha – Nová Chmelnice
CALIBAN, LIONHEART
18. 12. Praha – Rock Café
PRETTY MAIDS
20. 12. Zlín – Masters of Rock Café
BEHEMOTH, AT THE
GATES, WOLVES IN
THE THRONE ROOM
12. 1. Praha – Forum Karlín
DRACONIAN, HARAKIRI
FOR THE SKY
19. 1. Praha – Futurum
PERSISTENCE TOUR
SICK OF IT ALL, IGNITE,
MUNICIPAL WASTE, WALLS
OF JERICHO, BOOZE &
GLORY, SIBERIAN MEAT
GRINDER, TAKE OFFENSE
20. 1. Brno – Sono
BRAINSTORM
25. 1. Praha – Nová Chmelnice
26. 1. Zlín – Masters of Rock Café
AMORPHIS, SOILWORK,
JINJER, NAILED TO
OBSCURITY
27. 1. Zlín – Masters of Rock Café
28. 1. Bratislava – Majestic
ARCHITECTS,
BEARTOOTH, POLARIS
31. 1. Praha – Forum Karlín
AVATAR
1. 2. Zlín – Sportovní hala Euronics
JOHN GARCIA AND
THE BAND OF GOLD
4. 2. Praha – Rock Café
SLASH
+ MYLES KENNEDY AND
THE CONSPIRATORS
9. 2. Praha – O2 Aréna
SKINDRED
10. 2. Praha – Lucerna Music Bar
GOOD CHARLOTTE
11. 2. Praha – Forum Karlín
THE DIRE STRAITS
EXPERIENCE
15. 2. Praha – Lucerna – Velký sál
BEAT FEST
U.D.O., URIAH HEEP
15. 2. Praha – Forum Karlín
STEVE’N’SEAGULLS
15. 2. Praha – Futurum
ALGIERS
15. 2. Brno – Kabinet Múz
16. 2. Praha – Lucerna Music Bar
TRAKTOR
15. 2. Plzeň – Depo 2015
16. 2. České Budějovice – Výstaviště
22. 2. Zlín – Hala Euronics
23. 2. Ostrava – Ostravar Aréna
1. 3. Most – Sportovní hala
2. 3. Liberec – Dům Kultury
8. 3. Havlíčkův Brod – KD Ostrov
9. 3. Karlovy Vary – Lidový Dům
15. 3. Pardubice – Ideon
16. 3. Brno – Hala Vodova
23. 3. Praha – Forum Karlín
HEATHEN ASSAULT OVER BRNO
BUCOVINA, SAILLE,
ULTAR, HEATHEN
FORAY, DELORAINE,
WOLFARIAN, ALPHAYN
16. 2. Brno – Melodka
U.D.O.
16. 2. Jablunkov – Southock Café
17. 2. Zlín – MoR Café
PARKWAY DRIVE
18. 2. Praha – Forum Karlín
RIVAL SONS, THE
SLEEPDOGS
20. 2. Praha – Roxy
THE AUSTRALIAN PINK
FLOYD SHOW
27. 2. Brno – DRFG Aréna
GAAHLS WYRD,
TRIBULATION, UADA
3. 3. Praha – Nová Chmelnice
HAKEN
3. 3. Praha – Futurum
PERTURBATOR
9. 3. Praha – Palác Akropolis
OOMPH!
29. 3. Praha – Nová Chmelnice
TO THE RATS AND WOLVES
30. 3. Praha – Nová Chmelnice
AVANTASIA
2. 4. Praha – Forum Karlín
ENTER SHIKARI
6. 4. Praha – Forum Karlín
SABATON
4. 5. Plzeň – Amfiteátr Lochotín
 GAME OVER HRAJ OR DIE

SOUTĚŽNÍ OTÁZKY: TENTOKRÁT HRAJEME O NOVÉ ALBUM

1. Jak se jmenuje zpěvák kapely
GHOST – PREQUELLE
GHOST občanským jménem?

2. Napište jména alespoň tří muzikantů,

kteří hráli v GHOST pod identitou
Nameless Ghoul.

3. Se kterým producentem spolupracovali

GHOST na novince „Prequelle”?

4. Ve které písni na desce „Prequelle” hraje

kytarista Mikael Åkerfeldt z OPETH?

5. Který výtvarník zhotovil obal „Prequelle”?

6. Kdo nahrál saxofon

v instrumentální skladbě „Miasma”?

SPRÁVNÉ ODPOVĚDI:
1
2
3
4
5
6
Jméno: ..................................................................

Ulice: .....................................................................
VÝHERCI Z ČÍSLA 10/18 ODPOVĚDI Z ČÍSLA 10/18
Číslo domu: .......................................................... Milan Klouda (Svratouch) 1. 6. 4. 1952 Wuppertal, Německo
David Koval (Brno) 2. 2005
Město: ................................................................... Michal Žilinský (Trenčín) 3. 31. 8. 2018
Ladislav Novák (Krmelín)
PSČ: ....................................................................... Daniel Muczka (Suché Lazce) 4. SAXON
Vlastimil Grycz (Třinec) 5. 2013
E-mail: ................................................................... Igor Sivčák (Praha) 6. DORO, HAMMERFALL, LORDI,
Petr Kadlec (Libušina) RAVEN, KISSIN’ DYNAMITE...
Telefon: ................................................................. Zdeněk Hána (Damníkov)

Pozor! Datum uzávěrky vašeho snažení bylo stanoveno na 15. 11. 2018. Vyplněnou tajenku zasílejte na adresu redakce:
SPARK, Vršovická 16, Praha 10, 101 00. Vylosovaní výherci mohou očekávat ceny cca v polovině následujícího měsíce.

zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê zê z

REDAKTOŘI:
Eliška „Lizzy“ Beranová, Monika Bílková,
Martin „Cyklo“ Cvilink, Robert Čapek,
Martin Čermák, Jan „Longgger“ Dlouhý,
Tento časopis je produktem Kamil Dočkal, Tom „Chirurg“ Dřímal, Frank
vydavatele SMILE MUSIC s. r. o. Fišer, David Havlena, Jan Herc, Jana Chržová,
Michal Jakubík, Zlatina Jeřábková, Sabina
ŠÉFREDAKTOR: Jesenovská, Michal Káva, Martin Kerek, Jan
Karel Balčirák Kozák, Miroslav „Blackmoon“ Kozák, Tomáš
Tel.: + 420 267 310 085 Marek, Lucka Mařanová, Jaromír Merhaut,
E-mail: balcirak@spark-rockmagazine.cz Viktor Palák, Zuzana Pallová, Jan Petričko,
Zdeněk Pospíšil, Jan Sedlák, Ondrowik
CHIEF PROPAGANDA OFFICER: Šmilauer, Jaroslav Švelch, Václav Tesař,
Tomáš Vítek Vláďa Třískala, Kamila Ungerová, Daniela
Tel.: + 420 721 637 808 Vašková, Petra „Lúmenn“ Vavrouchová,
E-mail: tomas.vitek@spark-rockmagazine.cz Tomáš Vítek, Jana Vrbková, Robert Zelenka
OBCHODNÍ ŘEDITEL: SPOLUPRACOVNÍCI REDAKCE:
Miroslav Nečas Petr Adámek, Tomáš Lebduška,
Tel.: + 420 777 972 717 Jaroslav Špulák
E-mail: necas@spark-rockmagazine.cz
TITULKA A PLAKÁT MANOWAR: Ken Kelly
JAZYKOVÁ ÚPRAVA:
Miroslava Jarotková, Lenka Dostálová
Zdeněk Pospíšil
EDITOR: Zdeněk Pospíšil
FOTOGRAFIE:
David Havlena, Radek Šich, Zdeněk
Zelený, Ilona Gerasymova, Michael
Kotzur, Jana Chržová, Radim Rotek,
archiv, materiály vydávajících firem
GRAFIKA – DTP STUDIO SPARK:
Ondřej Šmilauer: dtp@spark-rockmagazine.cz
Aleš Helísek: helisek@spark-rockmagazine.cz
SPARK TV: David Havlena
FACEBOOK: Tomáš Vítek, David Havlena
KONTAKTY REDAKCE:
Tel./Fax: + 420 267 310 085
E-mail: redakce@spark-rockmagazine.cz
www.spark-rockmagazine.cz
TECHNICKÁ SPRÁVA SERVERU A SÍTĚ:
ICS Praha – International Consulting
Service – Praha s.r.o.
AKREDITACE, PRODUKCE, PROMO:
Tomáš Vítek
Tel.: + 420 267 310 085
E-mail: tomas.vitek@spark-rockmagazine.cz
PŘEDPLATNÉ
(VIZ PŘEDPLATITELSKÝ SERVIS):
Nikol Hrbáčová
Tel.: + 420 267 310 085
Mobil: + 420 773 774 666
E-mail: predplatne@spark-rockmagazine.cz
ADRESA VYDAVATELE:
SMILE MUSIC s.r.o.
Vršovická 16, Praha 10, 101 00
Tel.: + 420 267 310 085
Fax: + 420 267 310 085
E-mail: spark@spark-rockmagazine.cz
IČ: 242 12 709/DIČ: CZ242 12 709
DISTRIBUCI EXKLUZIVNĚ ZAJIŠŤUJÍ:
Česká republika: PNS, a.s.
Slovenská republika: Mediaprint & Kapa
Slovensko předplatné:
Magnet Press, Slovakia, s.r.o.
TISK A LITOGRAFIE: Europrint a.s., Praha
Registrováno ministerstvem kultury
pod spisovou značkou MK ČR E 6572
ISSN 1211-5223

Dne 25. 5. 2018 nabylo účinnosti Nařízení GDPR. Proto jsme podnikli řadu kroků tak, aby s veškerými osobními údaji, které nám poskytujete, bylo naloženo v souladu s GDPR. Jedním z těchto kroků je i vstup v platnost Zásad pro
ochranu osobních údajů, jež jsou k dispozici na www.spark-rockmagazine.cz. Čtenáři, fanoušci, účastníci soutěží a promo akcí, tedy ti, jejichž e-mailová adresa u nás byla zaregistrována, od nás mohou dostávat až do vyjádření
nesouhlasu zprávy týkající se Sparku, vstupenek na koncerty, nabídek, obchodní sdělení atd. V případě žádosti o bližší informace ohledně ochrany osobních údajů nás kontaktujte na e-mail spark@spark-rockmagazine.cz.
 BAND INFOS, MERCHANDISE AND MORE:
WWW.NUCLEARBLAST.DE
WWW.FACEBOOK.COM/NUCLEARBLASTEUROPE
NUCLEAR BLAST MOBILE APP FOR FREE
ON IPHONE, IPOD TOUCH + ANDROID!
Get the NUCLEAR BLAST mobile app NOW at
http://road.ie/nuclearblast FOR FREE or scan
this QR code with your smartphone reader!
 BAND INFOS, MERCHANDISE AND MORE:
WWW.NUCLEARBLAST.DE
WWW.FACEBOOK.COM/NUCLEARBLASTEUROPE
NUCLEAR BLAST MOBILE APP FOR FREE
ON IPHONE, IPOD TOUCH + ANDROID!
Get the NUCLEAR BLAST mobile app NOW at
http://road.ie/nuclearblast FOR FREE or scan
this QR code with your smartphone reader!