GREY

e l james °
PADESÁT ODSTÍNU ŠEDI POHLEDEM CHRISTIANA GREYE
Kniha byla zakoupena na serveru alza.cz.
Jméno: andreuska@centrum.cz
Objednávka: 53135197
Následující text vznikl za přispění editora, grafika, sazeče,
korektora a mnoha dalších. Všichni vám společně s autorem
děkujeme za zakoupení této knihy.
 Grey
Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na
www.albatrosmedia.cz

E L James
Grey – e-kniha
Copyright © Fragment, 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.
 E L James

GREY

Padesát odstínů šedi

pohledem Christiana Greye
Copyright © 2011, 2015 by Fifty Shades Ltd.

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2016

Translation © Zdenka Lišková, 2016

ISBN 978-80-7505-259-9
 Tuto knihu věnuji těm čtenářům,
kteří o ni prosili… a prosili… a prosili.

Děkuji za vše, co jste pro mě udělali.

Každý den měníte můj svět.

 Obsah

Pondělí, 9. 5. 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Sobota, 14. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
Neděle, 15. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
Čtvrtek, 19. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
Pátek, 20. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
Sobota, 21. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
Neděle, 22. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121
Pondělí, 23. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154
Úterý, 24. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180
Středa, 25. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204
Čtvrtek, 26. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221
Pátek, 27. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271
Sobota, 28. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298
Neděle, 29. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304
Pondělí, 30. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 350
Úterý, 31. května 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 382
Středa, 1. června 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 402
Čtvrtek, 2. června 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 432
Pátek, 3. června 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 467
Sobota, 4. června 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 492
Neděle, 5. června 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 520
Pondělí, 6. června 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 526
Úterý, 7. června 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 534
Středa, 8. června 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 544
Čtvrtek, 9. června 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 556
 Poděkování

Děkuji:
Anne Messitteové za její rady, dobrou náladu a víru ve mě.
Navždy jí budu dlužná za velkorysost, s jakou mi věnovala svůj čas,
a neúnavnou pomoc při rozplétání mého příběhu.

Tonymu Chiricovi a Russellovi Perreaultovi za to, že o mě vždy

pečovali, a úžasnému redakčnímu i projektovému týmu, které tuto
knihu dostaly až na pulty knihkupectví: Amy Broseyová, Lydia
Buechlerová, Katherine Houriganová, Andy Hughesová, Claudia
Martinezová a Megan Wilsonová.

Niallu Leonardovi za jeho lásku, podporu a pomoc a za to, že je

jediným mužem, který mě dokáže pořádně rozesmát.

Valerii Hoskinsové, mé agentce, bez které bych stále pracovala

v televizi. Děkuju za všechno.

Kathleen Blandinové, Ruth Clampettové a Belindě Willisové

děkuju za beta reading.

Lost Girls za jejich vzácné přátelství a terapii.

Bunker Babes za jejich vtip, moudrost, podporu a přátelství.

 Dámám z FP za pomoc s mými amerikanismy.

Peteru Branstonovi za pomoc ohledně terapie zaměřené na řešení.

Brianu Brunettiovi za jeho rady ohledně pilotování helikoptéry.

Profesoru Dawnu Crusiovi za pomoc s orientací v americkém

systému vyššího školství.

Profesoru Chrisu Collinsovi za výuku půdoznalství.

Doktorce Raině Sluderové za náhled do otázek behaviorálních věd.

A v neposlední řadě mým dětem. Nedá se vyjádřit slovy, jak moc vás
miluji. Přinášíte do mého života a do životů lidí kolem vás mnoho
radosti. Jste znamenití, zábavní, chytří a citliví mladí muži a já jsem
na vás nesmírně hrdá.
 Grey 11

Pondělí, 9. 5. 2011

Mám tři autíčka. Jezdí rychle po podlaze. Moc rychle. Jedno je

červené. Jedno je zelené. Jedno je žluté. Mně se líbí to zelené.
Je nejlepší. Mamince se autíčka taky líbí. Mám rád, když si ma-
minka hraje s autíčky a se mnou. Ona má nejradši to červené.
Dneska sedí na  gauči a  dívá se na  zeď. Zelené autíčko naráží
do koberce. Po něm to červené. A pak žluté. Bum! Ale mamin-
ka to nevidí. Zamířím zeleným autíčkem na její nohy. Ale ono
zajíždí pod gauč. Nemůžu na něj dosáhnout. Mám na tu škvíru
moc velkou ruku. Maminka to nevidí. Chci svoje zelené autíč-
ko. Ale maminka pořád sedí na gauči a kouká na zeď. Mami.
Moje auto. Neslyší mě. Mami. Tahám ji za ruku, ale ona si lehá
a zavírá oči. Teď ne, Mrňousi. Teď ne, řekne. Moje zelené autíč-
ko zůstává pod gaučem. Zůstává tam napořád. Vidím ho. Ale
nedosáhnu na něj. Je ušmudlané. Plné prachu a špíny. Chci ho
zpátky. Ale nedosáhnu na něj. Nikdy na něj nedosáhnu. Moje
zelené autíčko je pryč. Pryč. Už si s ním nemůžu hrát.

Otvírám oči a  sen se rozplývá ve  světle brzkého rána. O  čem se mi

to sakra zdálo? Snažím se zachytit střípky mizejících vzpomínek, ale
bezvýsledně.
Pouštím to z  hlavy, jako většinu rán, vstávám z  postele a  jdu si
do  šatny pro čisté tepláky. Temně šedá obloha za  oknem slibuje
déšť a  já zrovna nemám náladu nechat se při ranním běhu promo-
12 E L James

čit na kost. Mířím nahoru do tělocvičny, pouštím si v televizi ranní

zprávy a lezu na běžecký trenažér.
V  myšlenkách zalétám k  nadcházejícímu dni. Čeká mě šňůra
schůzek. Vlastně za  mnou později přijde do  kanceláře můj osobní
trenér – Bastille je vždy vítanou výzvou.
Možná bych měl zavolat Eleně.
Jasně. Možná. Někdy v týdnu můžeme zajít na večeři.
Zastavuju trenažér, už sotva popadám dech, a mířím dolů do spr-
chy, abych začal další jednotvárný den.

„Tak zítra,“ utrousím směrem ke Claudu Bastillovi, který už je jednou

nohou venku z mé kanceláře.
„A co si dát tento týden golf, Greyi?“ usměje se ten arogantní par-
chant, protože přesně ví, že na golfovém hřišti má vítězství v kapse.
Zamračím se na něj a on konečně mizí. Poslední slova mého osob-
ního trenéra mi sypou sůl do ran. Přes mé pokusy o hrdinství mi dnes
ráno v tělocvičně nakopal prdel. Bastille je jediný, komu to dovolím,
a  on si teď brousí zuby na  můj skalp na  golfovém hřišti. Nesnáším
golf, jenže se tam dá uzavřít spousta obchodů, a  tak musím strpět
jeho lekce i tam… a i když si to odmítám přiznat, daří se mu mou hru
zdokonalovat.
Když bezděky vyhlédnu z okna na horizont Seattlu, prostoupí mě
důvěrně známý pocit znuděnosti. Uvnitř jsem tak prázdný a šedivý
jako to počasí. Dny plynou jeden jako druhý a  já nutně potřebuju
nějak rozptýlit. Makal jsem celý víkend a teď, v omezeném prostoru
kanceláře, cítím neklid. Nemělo by to tak být, každopádně ne po ně-
kolika kolech s Bastillem. Ale je.
Znovu se zamračím. Tentokrát nad znepokojujícím zjištěním, že
jedinou věcí, která mě za  poslední týden trochu zabavila, bylo roz-
hodnutí odeslat dvě plná nákladní letadla do Súdánu. Což mi připo-
míná – Ros se přece měla vrátit s těmi čísly a logistikou. Kde kčertu
vězí? S  úmyslem zjistit, kde se zasekla, sahám po  telefonu a  přitom
zavadím pohledem o diář.
Á, Kristepane! Budu muset přetrpět ten rozhovor s  neodbytnou
slečnou Kavanaghovou ze studentských novin WSU. Do hajzlu, proč
 Grey 13

jsem na  to vlastně kývnul? Nenávidím rozhovory – stupidní otáz-

ky od  závistivých, špatně připravených čmuchalů, kteří se mi chtějí
hrabat v soukromém životě. A navíc je to studentka. Než dokončím
myšlenku, rozdrnčí se telefon.
„Ano,“ štěknu, jako bych z toho mohl vinit Andreu. Když nic jiné-
ho, pokusím se ten rozhovor zkrátit.
„Přišla za vámi slečna Anastasia Steeleová, pane Greyi.“
„Steeleová? Čekal jsem Katherine Kavanaghovou.“
„Ale přišla slečna Anastasia Steeleová, pane.“
K neočekávaným věcem mám přirozený odpor. „Tak ji pusťte dovnitř.“
Ale, ale… takže slečna Kavanaghová není k  mání. Znám jejího
otce, Eamona, majitele Kavanagh Media. Měli jsme tu čest obchodně
a působil na mě jako protřelý podnikatel a racionálně uvažující člo-
věk. Tím rozhovorem mu vlastně prokazuju službu – takovou, kte-
rou zhodnotím později, až se mi to bude hodit. Musím připustit, že
jsem byl na jeho dceru tak trochu zvědavý; zajímalo mě, jak daleko
od stromu dopadlo jablko.
Na nohy mě rychle postaví rozruch ve dveřích, když jimi dovnitř
vlítne vír dlouhých kaštanových vlasů, následovaný bledými končeti-
nami a hnědými botami. Zakoulím očima, abych potlačil přirozenou
rozmrzelost nad takovou neohrabaností, a spěchám k nebožačce, kte-
rá mi tu přistála na všech čtyřech. Chytám ji za útlá ramena a pomá-
hám jí vstát.
Zadívá se na mě pár rozpačitých jasně modrých očí. Vmžiku mám
v hlavě jako vymeteno. Mají tu nejpozoruhodnější barvu – bezelstná
pomněnková modř – a já mám na krátkou děsivou chvíli dojem, že
do mě vidí. Cítím se… nahý. Ten pocit je zneklidňující, a tak ho rych-
le potlačuju.
Má drobný hezký obličej, který se momentálně sytí barvou – za-
plavuje ho nevinná světle růžová. Krátce mě napadá, jestli je její pleť
taková úplně všude, bezchybná, a jak by asi vypadala, kdyby se zahřá-
la a zčervenala po šlehnutí rákoskou.
A dost!
Zarážím tok svých neukázněných představ, zděšený směrem, kte-
rým se ubírají. Co tě to krucinál popadlo, Greyi? Na tohle je moc mla-
14 E L James

dá. Nepřestává na mě zírat a já mám chuť znovu obrátit oči v sloup.
Nenech se mýlit, bejby, je to jenom obličej, ta krása je povrchní. Mám
nutkání ji toho nepokrytě obdivného pohledu nějak zbavit. Co takhle
si přitom užít trochu srandy?!
„Slečno Kavanaghová. Christian Grey. Jste v  pořádku? Nechcete
se posadit?“
A znovu ta barva ve tvářích. Se zájmem si ji prohlížím, teď když
jsem zase ve  své kůži. Je celkem přitažlivá, takovým nenápadným
způsobem – štíhlá, bledá, s úžasnou hřívou lesklých hnědých vlasů,
co se sotva vejdou do gumičky.
Brunetka.
Jo, je přitažlivá. Podávám jí ruku. Ona vykoktá začátek stydlivé
omluvy a vloží svou útlou dlaň do mé. Má chladivou a jemnou kůži,
ale překvapivě pevný stisk.
„Slečna Kavanaghová je indisponována, takže mě posílá místo sebe.
Doufám, že vám to nevadí, pane Greyi.“ Má tichý hlas s nádechem me-
lodičnosti. Nepravidelně pomrkává a přitom kmitá dlouhými řasami.
Nedokážu úplně zakrýt pobavení v hlase, když si vybavím její po-
někud neelegantní vstup do své kanceláře, a ptám se jí, kdo teda je.
„Anastasia Steeleová. Společně s Kate, totiž… Katherine… totiž…
slečnou Kavanaghovou studuji angličtinu na Washingtonské státní.“
Nervózní, ostýchavá, tak trochu knihomolka, co? Vypadá na  to.
Oblečená je děsně, všechny křivky skrývá pod nevýrazným svetrem
a klasickou hnědou sukní. Na nohou má obyčejné boty. Copak nemá
vkus? Nervózně se rozhlíží po  kanceláři – dívá se všude, jenom ne
na mě, zaznamenávám s pocitem ironie.
Jak může tahle holka dělat novinařinu? Nemá v  sobě ani jednu
průbojnou kost. Je tak nervózní, poddajná… submisivní. Zmatený
směrem, kterým se ubírají mé nepřístojné myšlenky, potřesu hlavou
a  přemýšlím, jestli první dojem neklame. Vypouštím nějakou otře-
panou frázi a vyzývám ji, aby se posadila, ale vzápětí si všímám, jak
kritickým pohledem hodnotí obrazy na zdi mé kanceláře. Dřív než se
stihnu zarazit, už o nich žvaním. „Místní malíř. Trouton.“
„Jsou překrásné. Povyšují obyčejné na neobyčejné,“ řekne zasněně
s pohledem vpitým do té dokonalé umělecké krásy. Má jemný profil –
 Grey 15

trochu zvednutý nos a  měkké plné rty. Těmi slovy přesně vyjádřila
můj názor. Povyšují obyčejné na neobyčejné. A máme tu zjevné a po-
těšující zjištění. Slečna Steeleová je chytrá.
Něco zamumlám na  souhlas a  sleduju, jak se jí pod kůží zase
pomalu rozlévá krev. Sedám si naproti ní a  pokouším se utřídit
myšlenky. Nejdřív z toho svého lodního pytle tahá zmuchlané listy
papíru a hned po něm diktafon. Je hrozně nešikovná, dvakrát jí ten
zatracený krám padá na  můj luxusní konferenční stolek Bauhaus.
Očividně to nikdy předtím nezapojovala, ale z  nějakého důvodu,
který tak úplně nechápu, mi to přijde zábavné. Normálně by mě
taková míra neohrabanosti dokázala přivést k  šílenství, ale teď si
musím podržet ukazováček na rtech, abych se nerozesmál, a bojo-
vat s nutkáním jí to sám nainstalovat.
Je z  toho čím dál víc vynervovaná a  mě přitom napadá, že bych
uměl ty její motorické potíže napravit jezdeckým bičíkem. Když se
použije správně, dokáže divy i  s  těmi největšími nemehly. U  téhle
zbloudilé úvahy už si musím poposednout. Vykoukne na mě skrz řasy
a skousne si ten nadýchaný spodní ret.
No to mě poser! Jak to, že jsem si tý pusy nevšiml dřív?
„Promiňte, na tohle nejsem zvyklá.“
To bych řekl, bejby, ale právě teď je mi to ukradený, protože nedo-
kážu odlepit oči od tvý pusy.
„Klidně si dejte načas, slečno Steeleová.“ I  já potřebuju chvilku,
abych si uspořádal své nezvladatelné představy.
Okamžitě s tím skoncuj, Greyi!
„Nebude vám vadit, když si nahraju vaše odpovědi?“ ptá se
s upřímným výrazem plným očekávání.
Mám chuť se zasmát. „To se mě ptáte teď? Poté, co jste s tím tak
zápasila?“
Poplašeně zamrká, v očích má na chvíli ztracený vyděšený pohled,
kvůli kterému pocítím nezvyklé bodnutí provinilosti.
Přestaň se chovat jako debil, Greyi. „Ne, nebude mi to vadit,“ za-
huhlám. Zkrátka nechci být za ten pohled zodpovědný.
„Vysvětlila vám Kate, teda slečna Kavanaghová, k  čemu je to in-
terview určeno?“
16 E L James

„Jistě. Objeví se v promočním vydání studentských novin, protože

budu předávat diplomy na letošním promočním ceremoniálu.“ A fakt
nevím, co mě ksakru přimělo, abych do toho šel. Sam z propagačního
mi vysvětlil, že je to čest a  že výzkumný program na  katedře život-
ního prostředí ve  Vancouveru potřebuje publicitu, aby přitáhl další
sponzory, kteří by něco přihodili k mým vlastním darům. A Sam udě-
lá pro publicitu všechno.
Slečna Steeleová znovu zamžiká a  zatváří se, jako bych jí právě
prozradil sladké tajemství – a navíc trochu zamítavě. Copak se na ten
rozhovor nepřipravovala? Tohle by měla vědět. Zjištění, že je tomu
naopak, mě zchladí. Je to… nemilé. Nic, co bych očekával od koho-
koliv, komu věnuju svůj drahocenný čas.
„Dobře. Mám tu nějaké otázky, pane Greyi.“ Uhlazuje si zbloudilý
pramen vlasů za ucho a vytrhává mě z mrzutosti.
„To jsem si myslel,“ pronesu suše. Jen se trochu zavrť. Což ochotně
udělá, ale pak se narovná a zpevní útlá ramena. Předkloní se, aby zapla
přístroj, a soustředěně se zadívá do svých zmuchlaných poznámek.
„Na  to, že jste vybudoval takové impérium, jste velmi mladý.
Čemu vděčíte za takový úspěch?“
Určitě by dokázala vymyslet něco lepšího, ne? Taková nezáživná
otázka bez špetky originality. Velmi neuspokojivé. Vychrlím na  ni
svou obvyklou odpověď o tom, že zaměstnávám jedny z nejvýjimeč-
nějších lidí ve Státech. Lidi, kterým důvěřuju tak jako nikomu jinému
a kterým dobře platím a bla, bla, bla… Jenže, slečno Steeleová, pro-
stým faktem zůstává, že jsem v tom, co dělám, geniální. Je to pro mě
hračka. Kupuju oslabené, špatně vedené firmy a  dávám je do  kupy;
nebo když jsou na  tom opravdu špatně, očešu je a  prodám za  nej-
vyšší nabídku. Jde jenom o to rozeznat, která varianta je vhodná, což
obloukem končí u lidí, kteří jsou v dané společnosti u kormidla. Pro
úspěch ve světě obchodu je potřeba, aby byli schopní, a to já dokážu
odhadnout – líp než většina.
„Možná máte prostě štěstí,“ řekne tiše.
Štěstí? Pocítím nový nápor rozmrzelosti. Štěstí? Co to plácá? Pů-
sobí tiše a nenápadně, a přitom je první, kdo zapochyboval o mých
schopnostech. Nikdo nikdy nespojoval mé úspěchy se štěstím. Tvrdě
 Grey 17

dřu a nutím k tomu i ostatní, dohlížím na ně, a pokud je třeba, taky

si je prověřuju, a když nemakají, nemilosrdně se jich zbavím. Jo, to-
hle dělám, a dělám to dobře. Se štěstím to nemá co dělat! Zatraceně.
Pochlubím se svou sečtělostí, když cituju svého oblíbeného americ-
kého průmyslníka Harveyho Firestonea: „Největší výzvou vůdcovství
je růst a zdokonalení podřízených.“
„Teď zníte jako někdo, kdo je posedlý kontrolou,“ utrousí, a myslí
to naprosto vážně.
Co to sakra? Možná do mě dokáže vidět.
„Posedlý kontrolou“ je mé druhé jméno, kotě.
Vrhám na ni nesmlouvavý pohled. „Ovšem, já praktikuji kontrolu
v každé situaci, slečno Steeleová.“ A rád bych ji praktikoval i na tobě,
hned teď a tady.
Červená se tím magneticky přitažlivým způsobem a  znovu se
kouše do  rtu. A  tak tlachám dál, abych svou pozornost odpoutal
od její pusy: „Mimoto, obrovská moc spočívá v tom, když se ve svých
tajných snech dokážete přesvědčit, že jste se narodila proto, abyste
ovládala.“
„Vy si myslíte, že máte obrovskou moc?“ ověřuje si tichým, zdánli-
vě klidným hlasem, ale povytáhne přitom jedno bezchybně tvarované
obočí, takže mi odhalí opovržení, které se jí objeví v očích. Snaží se
mě schválně vyprovokovat? Co mě na ní tak rozčiluje? Jsou to ty otáz-
ky, její vystupování, nebo skutečnost, že mě přitahuje?
„Zaměstnávám víc než čtyřicet tisíc lidí, slečno Steeleová. To mi
dává jistý pocit odpovědnosti – moci, chcete-li. Pokud se rozhodnu,
že už mě nezajímá telekomunikační byznys, a rozprodám ho, dvacet
tisíc lidí bude řešit, jak následující měsíc zaplatí hypotéku.“
V ohromení otevírá pusu. Tak je to lepší. A teď si to vyžerte, slečno
Steeleová. Cítím, jak znovu získávám rovnováhu.
„Nemáte snad dozorčí radu, které byste se z toho zodpovídal?“
„Já svou společnost vlastním. Žádné radě se zodpovídat nemu-
sím,“ ohradím se příkře. Ale to by měla vědět.
„A máte nějaké zájmy, kromě své práce?“ pokračuje honem, když
správně vyhodnotí situaci. Ví, že mi dochází trpělivost, a mě to z ně-
jakého nevysvětlitelného důvodu extrémně těší.
18 E L James

„Mé zájmy jsou pestré, slečno Steeleová. Velmi pestré,“ usměju

se. V hlavě se mi nechtěně líhnou obrazy, na kterých zaujímá různé
pozice v mé herně: připoutaná ke kříži; s doširoka roztaženými kon-
četinami přivázaná ke  sloupkům postele; ohnutá přes lavici. A  jako
na povel se jí znovu prokrvují tváře. To je snad nějaký obranný me-
chanismus.
„Když tedy tak tvrdě pracujete, co děláte pro to, abyste se po práci
uvolnil?“
„Uvolnil?“ uchechtnu se. Z její kultivované pusy to vyzní zvláštně.
Kromě toho, kdy já mám čas se uvolnit? Ona vůbec netuší, co dělám.
Jenže ona na  mě upírá ten svůj bezelstný pohled a  já se přistihnu
u toho, že o té otázce přemýšlím. Co vlastně dělám pro to, abych se
uvolnil? Plavím se, létám, šukám… zkouším hranice drobných tma-
vovlasých dívek, jako je ona, a vynucuju si jejich poslušnost… To po-
myšlení mě nutí si poposednout, ale odpovídám bez většího zaváhání
a vynechávám přitom své nejoblíbenější koníčky.
„Investujete do výroby. Proč konkrétně?“
„Rád tvořím. Líbí se mi, když vím, jak věci fungují: co je uvádí
do chodu, jak se skládají a zase rozkládají. A mou vášní jsou lodě. Co
k tomu dodat?“ Že lodě rozvážejí jídlo po celé planetě.
„Teď to skoro znělo, jako by mluvilo vaše srdce místo logiky a faktů.“
Srdce? Moje? Co tě vede, bejby.
Už je to dávno, co se zatvrdilo k nepoznání. „To je možné. Nicmé-
ně existují lidé, kteří by řekli, že žádné srdce nemám.“
„Proč by to říkali?“
„Protože mě dobře znají,“ usměju se zahořkle. Když se nad tím
zamyslím, nikdo mě nezná dobře, snad kromě Eleny. To by mě za-
jímalo, co by říkala tady na slečinku Steeleovou. Ta holka je snůška
protikladů: plachá, nesvá, ale taky evidentně chytrá a pekelně sexy.
Jo, dobře, uznávám. Je to lákavé sousto.
Mechanicky mi čte další otázku. „Řekli by vaši přátelé, že je snad-
né vás dobře poznat?“
„Jsem velmi uzavřený člověk, slečno Steeleová, a  dělám všechno
pro to, abych si ochránil soukromí. Rozhovory neposkytuji často.“
S tím, co dělám, jak žiju, ani nemám na vybranou.
 Grey 19

„Tak proč jste souhlasil s tímhle?“

„Protože jsem sponzorem univerzity. A  protože se mi přes veš-
kerou snahu nepodařilo slečnu Kavanaghovou odbýt. Velmi dlouho
a neoblomně naléhala na mé lidi z propagačního a já takovou hou-
ževnatost dokážu ocenit.“ A přesto teď spíš oceňuju, že ses tu objevila
ty, a ne ona.
„Investujete také do  zemědělských technologií. Proč se zabýváte
právě tímto odvětvím?“
„Peníze se jíst nedají, slečno Steeleová, a na této planetě je příliš
mnoho lidí, kteří nemají co do úst.“ Nasazuju svůj pokerový výraz.
„To zní velmi filantropicky. Je to něco, co vás naplňuje? Krmit
hladovějící?“ Zaujatě mě pozoruje, jako bych byl hlavolam, který by
chtěla rozluštit, ale já v žádném případě nedovolím, aby dostala pří-
ležitost nahlédnout do mé černé duše. Tohle není téma do rozhovoru.
Pohni se dál, Greyi.
„Je to prostě dobrý byznys.“ V předstíraném nezájmu pokrčím
rameny, a abych se zbavil myšlenek na hladovění, radši si předsta-
vím, jak tu její prořízlou pusu šukám. Potřebuje trochu vycvičit,
a tak si představuju, jak přede mnou klečí. Jo, tomu říkám svůdná
myšlenka.
Ale ona mě z  toho vyruší, když přečte další otázku: „Zastáváte
nějakou životní filozofii? Jestli ano, jaká to je?“
„Nemám životní filozofii jako takovou. Možná vůdčí princip,
Carnegieho: ,Člověk, který dokáže plně vlastnit svou mysl, si doká-
že přivlastnit cokoliv, na  co má oprávněný nárok‘. A  já jsem velmi
ukázněný, jdu si za svým. Mám rád kontrolu – nad sebou i nad svým
okolím.“
„Takže vy chcete věci vlastnit?“
Přesně tak, bejby. Tebe, například. Zamračím se, protože mě ta
myšlenka zaskočí.
„Chci si zasloužit svoje právo je vlastnit, ale ano, sečteno a podtr-
ženo, chci.“
„Teď jste zněl jako nefalšovaný prototyp konzumenta.“ Do hlasu
se jí promítne stopa pohoršení, a to mě znovu nadzdvihne.
„To taky jsem.“
20 E L James

Zní jako zbohatlická dceruška, která vždycky dostala, na  co si

ukázala, ale když se pozorně zaměřím na její oblečení – nejspíš má
na sobě něco z Walmartu nebo Old Navy –, vím, že to tak není. Ona
nevyrůstala v bohaté rodině.
Já už bych se o tebe postaral.
Krucinál, co to se mnou je?
I když, jak o tom přemýšlím, už bych potřeboval novou sub. Jak je
to dlouho – dva měsíce, co jsem skončil se Susannou? Není divu, že tu
slintám nad další brunetou. Pokouším se o souhlasný úsměv. Na kon-
zumním stylu není nic špatného. Když nic jiného, udržuje v chodu to,
co zbylo z americké ekonomiky.
„Jste adoptovaný. Nakolik myslíte, že vás tato skutečnost for-
movala?“
Co to má sakra společného s mou kariérou? Tak absurdní otázka.
Kdybych zůstal s tou děvkou na cracku, už by bylo nejspíš po mně.
Odbývám ji takovou odpovědí-neodpovědí a snažím se, aby mi při-
tom nezakolísal hlas. Ale ona se v tom šťourá dál a ptá se mě, kolik
mi tehdy bylo.
Okamžitě ji utni, Greyi!
„To jsou všechno veřejně dostupné informace, slečno Steeleová.“
Zním mrazivě.
Stejně by to měla vědět. Aspoň se zatváří kajícně, když si uhlazuje
uvolněný pramen vlasů za ucho. Pěkný.
„Kvůli práci jste obětoval rodinný život.“
„To není otázka,“ odseknu.
Už zase rudne, je jí kvůli tomu trapně, ale aspoň má tu slušnost
a omlouvá se, načež větu pozmění: „Musel jste kvůli práci obětovat
rodinný život?“
Co bych asi tak dělal s vlastní rodinou? „Ale já mám rodinu. Mám
bratra, sestru a dva milující rodiče. A nemám zájem ji dál rozšiřovat.“
„Jste gay, pane Greyi?“
Co to sakra?!
Nemůžu uvěřit, že mi položila takovou otázku! Tu nikdy nevy-
slovenou, co se nade mnou vznáší a které se obává i moje rodina –
k mému pobavení. Co si to dovoluje?! Musím bojovat s nutkáním ji
 Grey 21

vytáhnout z té sedačky, přehnout si ji přes koleno a vysázet jí na ho-

lou, co se do  ní vejde; pak jí pevně svázat ruce za  záda a  ošukat ji
ohnutou na svém stole. To by byla pádná odpověď! Uklidňuju se hlu-
bokým nádechem. A přitom zaznamenávám, že je ze své vlastní otáz-
ky úplně rozhozená.
„Ne, Anastasie, to nejsem.“ Zvedám obočí, ale jinak se tvářím neteč-
ně. Anastasia. To je hezké jméno. Líbí se mi, jak se převaluje na jazyku.
„Omlouvám se. Je to, totiž… je to tu napsáno.“ Znovu si nervózně
strká zbloudilý pramen vlasů za  ucho. Nejspíš to bude její obvyklé
gesto při rozrušení.
Ona neví, jaké tam má otázky? Ptám se jí na to a ona bledne. Je
opravdu velmi přitažlivá, takovým nenápadným způsobem.
„Ehm… ne. Kate – teda slečna Kavanaghová –, to ona je sesta-
vovala.“
„Copak vy nejste kolegyně ze studentských novin?“
„Ne. Je to moje spolubydlící.“
Není divu, že je tak mimo mísu. Mnu si bradu a rozjímám, jestli ji
v tom ještě pořádně nepodusím.
„Nabídla jste se jí dobrovolně?“ zpovídám ji. A  ona mě odmění
nefalšovaným submisivním pohledem: nejistě čeká na  mou reakci.
Zamlouvá se mi, že na ni mám takový vliv.
„Byla jsem vybrána. Ona se necítí dobře,“ pípne.
„Tím se ovšem mnohé vysvětluje.“
Ozývá se zaklepání na dveře, ve kterých se zjevuje Andrea.
„Pane Greyi, omlouvám se, že vyrušuji, ale za  dvě minuty máte
další schůzku.“
„Ještě jsme neskončili, Andreo. Prosím, zrušte to.“
Andrea váhá, zaraženě na mě zírá. Prošpikuju ji všeříkajícím tvr-
dým pohledem. Ven! A hned! Teď tu mám nějakou práci se slečinkou
Steeleovou.
„Samozřejmě, pane Greyi,“ vzpamatuje se Andrea vmžiku a chvat-
ně odchází.
Vracím svou pozornost k tomu fascinujícímu stvoření na mé po-
hovce. „Kde jsme to skončili, slečno Steeleová?“
„Jenom se se mnou, prosím vás, zbytečně nezdržujte.“
22 E L James

Ale ne, bejby. Teď je řada na  mně. Chci se dozvědět, jestli se
za těma krásnýma očima neskrývá nějaké tajemství.
„Teď se chci pro změnu já něco dozvědět o vás. Myslím, že jedině
tak to bude spravedlivé.“ Když se zakloním a  opřu si sepnuté prsty
o rty, zabloudí k nim očima a naprázdno polkne. Ach ano – obvyklá
reakce. Je potěšující vědět, že ji mé osobní kouzlo nenechává úplně
chladnou.
„O mně se toho moc říct nedá,“ řekne a zase zčervená.
Já jí snad naháním hrůzu. „Jaké máte plány, až doděláte školu?“
„Nemám žádné plány, pane Greyi, teď hlavně potřebuju udělat
státnice.“
„Máme tu výborný program pro absolventy.“
Co to do mě vjelo? Porušuju tu zlaté pravidlo – nikdy, za žádných
okolností nešukat se zaměstnanci. Jenže, Greyi, ty ji ani šukat nebu-
deš.
Vypadá překvapeně, její zuby se znovu vtisknou do toho rtu. Proč
mě to tak vzrušuje?
„Aha. Budu to mít na paměti,“ zamumlá tiše. „I když si nemyslím,
že bych se sem hodila.“
„Proč něco takového říkáte?“ divím se. Co je na  mé společnosti
špatného?
„To je snad zřejmé, ne?“
„Mně ne.“ Její odpověď mě lehce vyvedla z míry. Už zase znervóz-
ní a natahuje se pro diktafon.
Sakra, ona odchází. V  hlavě si procházím svůj odpolední pro-
gram – nic, co by nepočkalo. „Chtěla byste tu provést?“
„Jsem si jistá, že máte hodně práce, pane Greyi, a  mě čeká dost
dlouhá cesta.“
„Vracíte se zpátky do Vancouveru?“ Vrhám rychlý pohled z okna.
To je kus cesty – a navíc prší. V tomhle počasí by vůbec neměla sedat
za volant, ale zakázat jí to nemůžu. Což mě dost žere. „Tak to byste
měla jet opatrně,“ doporučím jí poněkud přísněji, než jsem zamýšlel.
Konečně dobojovala s přehrávačem. Už chce být pryč, a já ji ke svému
překvapení nechci pustit.
„Máte vše, co jste potřebovala?“ dodávám průhledně, abych ji zdržel.
 Grey 23

„Ano, pane,“ hlesne. Tak. A  ta dvě slova mě definitivně sráží

na zadek – způsob, jakým je vyslovila tou nezdárnou pusou. Znovu si
krátce představuju, jaké by to bylo, mít ji plně k dispozici.
„Děkuju, že jste mi poskytl rozhovor, pane Greyi.“
„Potěšení bylo plně na mé straně,“ odpovídám upřímně, protože
mě už dlouho nikdo tak nezaujal. Ta myšlenka je znepokojující. Stou-
pá si a já jí podávám ruku, celý žhavý se jí dotknout.
„Dokud se zase nesetkáme, slečno Steeleová,“ řeknu tiše, když
vsouvá malou ruku do  mé dlaně. Je to tak – chci ji bičovat a  šukat
ve své herně. Chci ji spoutat a rozpálit… aby mě potřebovala, aby mi
věřila. Rychle polknu.
Tohle se nestane, Greyi.
„Pane Greyi,“ kývne a spěšně se mi vyvléká… až moc rychle.
Přece ji nemůžu nechat odejít tak vyděšenou. Je zjevné, že přede
mnou v  podstatě prchá, a  to mě štve. Ale když ji vyprovázím, jako
zázrakem přichází náhlé vnuknutí.
„Jen se ujišťuji, že projdete bez úhony, slečno Steeleová,“ zavtipku-
ju a otvírám dveře dokořán.
Semkne rty do úzké linky. „To je od vás velice ohleduplné, pane
Greyi,“ šlehne po mně.
Ale ale, slečna Steeleová vycenila zoubky! Jakmile projde, neslyšně
se uchechtnu a následuju ji ven. Andrea i Olivie překvapeně vzhléd-
nou. No a co – tak ji vyprovázím.
„Měla jste nějaký kabát?“ ptám se jí.
„Sako.“
Vrhám podmračený pohled na  Olivii, která okamžitě vyskakuje
a s obvyklým přihlouplým úsměvem mi podává modré sako. Kriste,
ta mi ale pije krev – pořád se kolem mě motá.
Hmm. To sako je obnošené a levné. Slečna Steeleová by měla cho-
dit v  lepším. Přidržuju jí ho, a  jak jí ho nasazuju na  útlá ramena,
letmo se dotknu její kůže na krku. Po našem kontaktu znehybní. Jo!
Takže jsem na  ni zapůsobil. To pomyšlení je nesmírně uspokojivé.
Přecházím k  výtahu, abych ho přivolal, a  ona si stoupá vedle mě
a nervózně se ošívá.
Však já bych tě odnaučil sebou šít, bejby.
24 E L James

Výtah se otevírá a ona hned vystřelí dovnitř. Pak se na mě napo-

sledy otáčí.
„Anastasie,“ vyslovím na rozloučenou.
„Christiane,“ zašeptá. Dveře výtahu se zavírají a mé jméno zůstává
viset ve vzduchu; zní mi zvláštně, nezvykle… a sexy až k zbláznění.
Potřebuju o ní zjistit víc.
„Andreo,“ štěknu cestou zpátky do  kanceláře. „Sežeňte mi oka-
mžitě k telefonu Welche.“
Když si sedám za  stůl, abych počkal na  ten hovor, zadívám se
na  kresby na  zdi kanceláře. A  slova slečny Steeleové mě znovu do-
stihnou: „Povyšují obyčejné na neobyčejné.“ To klidně mohla mluvit
o sobě.
Zazvoní telefon. „Mám na lince pana Welche.“
„Spojte nás.“
„Jistě, pane.“
„Welchi, potřebuju trochu zapátrat.“
 Grey 25

Sobota, 14. května 2011

ANASTASIA ROSE STEELEOVÁ

Datum narození: 10. 9. 1989, Montesano, WA
Adresa: 1114 SW Green Street, Apartment 7,
Heaven Heights, Vancouver,
WA 98888
Mobilní telefon: 360 959 4352
Číslo sociálního pojištění: 987-65-4320
Banka: Wells Fargo Bank, Vancouver,
WA 98888
číslo účtu: 309361
zůstatek: $ 683,16
Vzdělání: studentka univerzity WSU
Vancouver, Fakulta humanitních
věd – obor angličtina
GPA: 4,0
Předchozí vzdělání: střední škola Montesano
Výsledek závěrečné zkoušky: 2150
Zaměstnání: Železářství u Claytonů, NW,
Vancouver Drive, Portland
prodejní asistentka (částečný úvazek)
Otec: Franklin A. Lambert
datum narození: 1. 9. 1969
datum úmrtí: 11. 9. 1989
26 E L James

Matka: Carla May Wilksová-Adamsová

datum narození: 18. 7. 1970
sňatek: Franklin Lambert, 1. 5. 1989
ovdověla 11. 9. 1989
sňatek: Raymond Steele, 6. 6. 1990
rozvedeni 12. 7. 2006
sňatek: Stephen M. Morton, 16. 8. 2006
rozvedeni 31. 1. 2007
sňatek: Robbin (Bob) Adams,
6. 4. 2009
Politická příslušnost: nezjištěna
Náboženská příslušnost: nezjištěna
Sexuální orientace: nezjištěna
Ve vztahu: nezjištěno

Potisící podrobně studuju ten stručný výčet, který se mi dostal pod

ruku před dvěma dny. Pátrám po nějakém průzoru do života tajem-
né Anastasie Rose Steeleové. Nedokážu tu zatracenou holku dostat
z hlavy a vážně mi to začíná lézt na nervy. Celý týden jsem si během
obzvlášť nudných schůzek v  duchu přehrával náš rozhovor. Její ne-
šikovné prsty na  diktafonu, způsob, jakým si strkala vlasy za  ucho,
kousání rtu. Jo. To kousání rtu mě vždycky dostane.
A  tak jsem se ocitl v  autě zaparkovaném před Claytonovic žele-
zářstvím, obchodem pro kutily na předměstí Portlandu, kde pracuje.
Jsi blázen, Greyi. Co tady děláš?
Věděl jsem, že to takhle skončí. Celý ten týden… prostě jsem vě-
děl, že ji musím znovu vidět. Věděl jsem to od chvíle, kdy ve výtahu
vyslovila mé jméno. Zkoušel jsem tomu odolat. Čekal jsem pět dnů,
pět zatracenejch dnů, jestli na ni zapomenu.
A já nečekám. Nenávidím čekání… na cokoliv.
Nikdy předtím jsem o žádnou aktivně neusiloval. Všechny, které
jsem až doteď měl, věděly, co od nich očekávám. A teď mám obavy,
že je slečna Steeleová až moc mladá a že ji moje nabídka nezaujme.
Nebo snad ano? Bude vůbec dobrou sub? Potřesu hlavou. Je jenom
jediný způsob, jak to zjistit… A proto jsem tady, jako ten podělanej
 Grey 27

hňup, a  dřepím na  předměstským parkovišti v  pochmurný čtvrti

Portlandu.
Její prověrka neodhalila nic pozoruhodného – kromě poslední
položky, která se nějak dostala do popředí mého zájmu. Je to důvod,
proč jsem tady. Proč žádný přítel, slečno Steeleová? Sexuální orien-
tace nezjištěna – možná je lesba. Jen na to pomyslím, pochybovačně
se uchechtnu. Vzpomínám si na tu otázku, kterou mi položila, na její
šílené rozpaky a způsob, jakým se jí přitom prokrvila kůže… Tyhle
absurdní představy mě sužují od chvíle, co jsem ji potkal.
A proto jsi tady.
Nemůžu se dočkat, až ji znovu uvidím – její modré oči mě nepřestá-
vají pronásledovat, dokonce ani ve spánku. Flynnovi jsem se o ní ještě
nezmínil a jsem rád, protože právě teď se chovám jako fanatický magor.
Možná bych mu to měl říct. Ne. Nechci, aby mě naháněl do nějaké dal-
ší hovadiny zaměřené na řešení. Potřebuju jenom rozptýlení, a jediné
rozptýlení, které mě zajímá, pracuje jako prodavačka tady v železářství.
Urazil jsi dalekou cestu. Tak se zvedni a jdi zjistit, jestli je slečna
Steeleová pořád tak přitažlivá, jak si ji pamatuješ.
Představení začíná, Greyi.
Když vcházím dovnitř, zvonek na dveřích zahraje strohý elektronic-
ký tón. Obchod je mnohem větší, než vypadá zvenku, a i když je těsně
před polednem, je tu klid – na sobotu. Regály jsou přecpané krámy, kte-
ré se na takovém místě dají očekávat. Úplně jsem zapomněl, jaké mož-
nosti může obchod pro kutily skýtat někomu, jako jsem já. Pro svoje
potřeby nakupuju hlavně na internetu, ale když už jsem tady, možná si
pár položek doplním… A vida, stahovací pásky, kroužky na klíče… Jo.
Najdu půvabnou slečnu Steeleovou a užiju si trochu srandy.
Zabere mi celé tři sekundy, než ji zahlédnu. Je shrbená nad pul-
tem, upřeně sleduje monitor počítače a  nimrá se v  jídle – obložené
housce. Bezmyšlenkovitě si setře drobeček z koutku úst a vsaje ho i se
špičkou prstu do pusy. A mně zaškube ve slabinách.
Copak je mi čtrnáct?
Moje reakce mě dost nakrkne. Možná tyhle pubertální odezvy po-
minou, až ji spoutám, ošukám a zmrskám… ne nutně v tomhle pořa-
dí. Jo. Přesně tohle potřebuju.
28 E L James

Je naprosto zabraná do svého úkolu a to mi dává příležitost si ji

pořádně prohlédnout. I když se oprostím od chlípných myšlenek, po-
řád je přitažlivá, velmi přitažlivá. Pamatoval jsem si to dobře.
Zvedne oči a zcepení. Je to stejně znepokojivé jako poprvé. Jenom
se na mě dívá, v šoku, řekl bych, a já netuším, jestli je to dobré, nebo
špatné znamení.
„Slečno Steeleová. Jak příjemné překvapení.“
„Pane Greyi,“ zašeptá, celá nervózní a  bez dechu. Aha, takže to
bylo dobré znamení.
„Pohyboval jsem se tady v okolí. Potřebuju si dokoupit pár věcí.
Moc rád vás zase vidím, slečno Steeleová.“ Opravdu moc rád. Na sobě
má upnuté tričko a džíny, ne ty beztvaré hadry, ve kterých jsem ji vi-
děl na začátku týdne. Má dlouhé nohy, úzký pas a perfektní prsa. Dál
na mě zírá a já musím bojovat s nutkáním natáhnout se a zvednout
jí bradu, aby zavřela pusu. Přiletěl jsem až ze Seattlu, jenom abych tě
viděl, a to, jak se teď tváříš, mi za tu cestu stálo.
„Ana, jmenuji se Ana. S  čím vám mohu pomoci, pane Greyi?“
Zhluboka se nadechne, narovná se, stejně jako to udělala při rozho-
voru, a věnuje mi úsměv, o kterém jsem přesvědčený, že ho má nau-
čený pro zákazníky.
Hra začíná, slečno Steeleová.
„Je tu pár věcí, které potřebuji. Pro začátek bych chtěl kabelové
svorky.“
Můj požadavek ji zaráží, vypadá překvapeně.
To byste koukala, co s nimi dokážu, slečno Steeleová.
„Nabízíme různé délky. Mám vám ukázat, kde jsou?“ vzpamatuje se.
„Veďte mě, prosím, slečno Steeleová.“
Vykročí zpoza pultu a ukáže na jednu z uliček. Na nohou má plá-
těnky. Bezděky mě napadne, jak by asi vypadala na vysokých podpat-
cích. Od Louboutina… nejlíp od Louboutina.
„Jsou v  oddělení elektrického zboží, osmá ulička.“ Hlas jí kolísá
a červená se…
Takže na mě reaguje. Svitla mi naděje. Není to lesba, uchechtnu se.
„Až po vás,“ zamumlám a pokynu jí rukou, aby mě vedla. To, že
je přede mnou, mi zároveň dává prostor a čas, abych mohl obdivovat
 Grey 29

její fantastický zadek. Silný culík udává jejím bokům houpavý rytmus
jako metronom. Je to zkrátka kus: milá, zdvořilá a  krásná – se vše-
mi fyzickými přednostmi, které na svých sub oceňuju. Jenže otázka
za milion zní: Mohla by být sub? Pravděpodobně o tom životním sty-
lu – o mém životním stylu – nic neví, ale já ji do něj milerád zasvětím.
Trochu moc předbíháš, Greyi.
„Jste v Portlandu obchodně?“ ptá se a vytrhává mě ze zamyš-
lení. Hlas jí vyskakuje o  oktávu výš, i  když se snaží předstírat
nezájem. Mám chuť se zasmát, což je osvěžující. Ženy mě zřídka
rozesmějí.
„Zastavil jsem se ve Vancouveru na zemědělské fakultě vaší uni-
verzity,“ zalžu. Vlastně jsem přijel za vámi, slečno Steeleová.
Ona rudne a já se cítím pod psa.
„V současné době tam podporuji výzkum týkající se střídání plo-
din a nauky o půdě.“ Tak to je aspoň pravda.
„To je taky součástí vašeho plánu, jak nakrmit svět?“ vyklene po-
baveně obočí.
„Dalo by se to tak říct,“ odtuším. Ona si ze mě utahuje? Eh, jak
rád bych jí to zatrhnul. Ale čím začít? Možná večeří, to by bylo lepší
než obvyklý pohovor… rozhodně by to byla novinka, vzít uchazečku
na večeři.
Ocitáme se u  kabelových svorek, které jsou v  regálu roztříděné
podle velikostí a barev. Bezmyšlenkovitě přejíždím prsty po jednotli-
vých balíčcích. Mohl bych ji prostě pozvat na večeři. Jako na rande?
A šla by? Když se na ni podívám, soustředěně zkoumá své proplete-
né prsty. Nedokáže se na mě podívat… to vypadá slibně. Vybírám si
balení dlouhých svorek. Dají se použít různými způsoby – dokážou
sepnout kotníky i zápěstí.
„Tyhle budou vyhovovat.“
„Ještě něco dalšího?“ vyhrkne – buď je tak ochotná, nebo se snaží
se mě co nejrychleji zbavit. Teď ale co z toho?
„Snad nějakou širokou lepicí pásku.“
„Tapetujete?“
„Ne, netapetuji.“ Kdybys tak věděla…
„Tudy,“ řekne. „Lepicí pásky jsou v oddělení dekorací.“
30 E L James

No tak, Greyi. Nemáš moc času. Mluv na  ni, vtáhni ji do  hovo-
ru. „Pracujete tady už dlouho?“ No jasně že odpověď dávno znám.
Na rozdíl od některých se na setkání umím připravit. Z nějakého dů-
vodu zase červená – bože, ta holka je ale plachá. Tady nemám šanci.
Honem se otáčí a míří uličkou dál, až k sekci označené jako DEKO-
RACE. Dychtivě jdu za ní. Copak jsem nějaký štěně?
„Čtyři roky,“ utrousí, když přicházíme na místo. Ohýbá se pro dvě
pásky různé šíře.
„Vezmu si tuhle,“ řeknu. Ta širší je přes pusu mnohem lepší. Když
mi ji podává, krátce se dotkneme špičkami prstů. A  mně ten dotyk
proteče až do klína. Sakra práce!
Ona při něm zbledne. „Přejete si ještě něco?“ Její hlas je teď tichý
a jakoby rozechvělý.
No to mě podrž, mám na ni stejný vliv jako ona na mě. Možná…
„Nějaký provaz, myslím.“
„Tudy.“ Peláší k dalšímu regálu a já dostávám novou šanci obdivo-
vat její dokonalé pozadí.
„Jaký typ byste si představoval? Máme tu syntetické, z přírodních
vláken… různé motouzy… kabelové šňůry…“
Prokrista – už dost. V duchu zaúpím a snažím se zahnat předsta-
vu, ve které je spoutaná a zavěšená ze stropu mé herny.
„Dejte mi pět metrů toho z přírodních vláken, prosím.“ Je hrubší
a dokáže se víc zaříznout, když se člověk vzpírá… to je moje volba.
Sice se jí třesou prsty, ale zručně jimi odměřuje přesnou délku.
Z pravé kapsy vytahuje odlamovací nůž a jedním energickým pohy-
bem provaz odřízne, pečlivě ho smotá a  sváže volným uzlem. Dost
působivé.
„Chodila jste do Skauta?“
„Organizované skupinové aktivity mi zrovna nesvědčí, pane
Greyi.“
„A co vám svědčí, Anastasie?“ Zaklesnu se do jejího pohledu a vi-
dím, jak se jí rozšiřují zorničky. Jo!
„Knihy,“ zašeptá.
„Jaké knihy?“
„No, znáte to. Nic neobvyklého. Klasika. Hlavně britská literatura.“
 Grey 31

Tak britská literatura, jo? Vsadil bych se, že Brontëová a Austeno-

vá. A vůbec, všechny ty romantický tlachy o srdcích a květinách. To
ale není dobrý.
„Potřebujete ještě něco dalšího?“
„Já ani nevím. Doporučila byste mi něco?“ Chci vidět, jak zareaguje.
„Myslíte něco, co by se vám hodilo, až budete kutit?“ ujišťuje se
překvapeně.
Málem vyprsknu smíchy. Teda, bejby, kutilství zrovna není můj
obor. Zadusím smích a kývnu. Očima mě sjede od hlavy k patě a já
znejistím. Ona si mě nepokrytě prohlíží!
„Montérky,“ vyhrkne.
To je ta nejvíc nečekaná věc, kterou jsem od  ní slyšel po  otázce
s gayem.
„Nechcete si přece zničit oblečení.“ Nesměle ukáže rukou na moje
rifle.
Tak tomu neodolám. „Vždycky si je můžu sundat.“
„Ehm…“ Do  obličeje se jí překotně žene krev a  očima skenuje
podlahu.
„Tak já si nějaké vezmu. Bůh chraň, abych si zničil oblečení,“ řek-
nu, abych ji vysvobodil z trapné situace. Beze slova se otáčí a vede mě
jinam. A já ještě jednou následuju ten úchvatný výhled.
„Bude to všechno?“ Se zajíknutím mi podává modrou pracovní
kombinézu. Je úplně bez sebe, oči pořád zapíchnuté do země a tváře
červené. A že to se mnou dělá věci.
„Jak jste na  tom s  tím článkem?“ napadá mě v  naději, že by se
mohla trochu uvolnit.
Zvedne ke mně oči a odvděčí se mi letmým úlevným úsměvem.
No konečně.
„Já ho nepíšu, to Katherine. Slečna Kavanaghová. Moje spolubyd-
lící, to ona je jeho autorka. A je z něj unešená. Katherine je šéfredak-
torkou našich novin a samozřejmě byla zdrcená, že s vámi nemohla
ten rozhovor udělat sama.“
To byl nejdelší projev, který mi adresovala od chvíle, kdy jsme se
setkali poprvé, a ke všemu v něm mluví o někom jiném než o sobě.
Zajímavé.
32 E L James

Dřív než to stihnu komentovat, dodává: „Jen ji mrzí, že k  němu

nemá žádné vaše nové fotky.“
Tak houževnaté slečně Kavanaghové se zachtělo fotografií. Nejlíp
propagačních, co? To pro ni můžu udělat. Jen když mi to umožní
strávit víc času s delikátní slečnou Steeleovou.
„A jaké snímky by si představovala?“
Chvíli na mě zaraženě kouká a pak nerozhodně zavrtí hlavou.
„No, ještě se tu zdržím. Co zítra…?“ Mohl bych zůstat v Portlan-
du. Pracovat z hotelu. Třeba si pronajmout pokoj v Heathmanu. Budu
potřebovat, aby sem přijel Taylor a přivezl mi laptop a pár věcí na pře-
vlečení. Nebo Elliot – pokud se teda nechystá ojet půlku Seattlu, což
je jeho obvyklý modus operandi na víkend.
„Vy byste souhlasil s fotografováním?“ nedokáže zamaskovat údiv.
Krátce přikývnu. Jo, rád bych s vámi strávil víc času, slečno Stee-
leová…
Klídek, Greyi.
„Kate by byla nadšená – tedy pokud seženeme fotografa.“ Usměje
se naplno a její tvář zazáří jako letní úsvit. Je úchvatná.
„Tak mi dejte vědět, pokud mě budete zítra potřebovat.“ Sahám
do peněženky pro navštívenku. „To je moje vizitka. Je tam i číslo na mo-
bil. Musela byste zavolat ráno, před desátou.“ A když nezavolá, odtáh-
nu zpátky do Seattlu a prostě na tuhle pitomou anabázi zapomenu.
Až na to, že mě ta myšlenka znervózňuje.
„Tak jo,“ culí se na mě dál.
„Ano!“ Oba se otáčíme za  hlasem mladíka v  ležérním, ale dra-
hém oblečení, který se objevuje na  opačném konci uličky. Směje se
na slečnu Steeleovou jako o život. Co je to za fracka?
„Ehm, omluvte mě na chvíli, pane Greyi.“ Odchází k němu a ten
hajzlík ji sevře v gorilím objetí. V žilách mi začíná vařit krev – je to
instinktivní reakce.
Koukej z ní ty pracky sundat.
Ruce se mi samy sevřou v pěst a jen málo mě uklidní, když vidím,
že mu jeho objetí neoplatí.
Mluví spolu šeptem. Kruci, možná se Welch spletl. Možná je ten
kluk její přítel. Věkem by odpovídal a zároveň z ní nedokáže spustit ty
 Grey 33

nenasytný malý oči. Na chvilku si ji podrží na délku paží, zkoumá ji

pohledem a pak zůstává stát s jednou rukou ležérně položenou na je-
jím rameni. Je to zdánlivě nenucené gesto, ale já vím, že si tím vyme-
zuje své území a naznačuje mi, abych odpálil. Ona působí rozpačitě,
nervózně přešlapuje z nohy na nohu.
Zatraceně. Asi bych měl vypadnout. Přecenil jsem se, ona s ním
určitě chodí. Pak mu ale něco říká a vyvléká se mu, dotkne se přitom
jeho paže, ne ruky. Je evidentní, že si nejsou tak blízcí.
A to je dobře.
„Takže, Paule, tohle je Christian Grey. Pane Greyi, Paul Clayton.
Jeho bratr to tu vlastní.“ Věnuje mi zvláštní pohled, kterému neporo-
zumím, a pokračuje: „Znám Paula od té doby, co tu pracuju, i když
se nevídáme moc často. Právě se vrátil z Princetonu, kde studuje ob-
chodní management.“ Mluví dál, dlouze mi to vysvětluje a  snaží se
mi naznačit, že spolu nejsou, aspoň myslím. Takže šéfův bratr, ne pří-
tel. Míra úlevy, kterou pocítím, je tak nečekaná, že mě dohání k za-
myšlenému výrazu. Ta holka se mi nějak dostává pod kůži.
„Pane Claytone,“ řeknu úmyslně stroze.
„Pane Greyi.“ Stisknu jeho ochablou ruku. Leklá ryba. „Počkat –
snad ne ten Christian Grey? Ten z Grey Enterprises Holdings?“
Jo, to jsem já, ty blbe.
Vmžiku se jeho chování mění z teritoriálního na podlézavé.
„Páni – můžu vám něco nabídnout?“
„Anastasia už se o mě postarala, pane Claytone. Věnovala mi veš-
kerou svou pozornost.“ A teď odprejskni.
„Super,“ rozplývá se celý rozesmátý a  nadevše uctivý. „Takže se
uvidíme potom, Ano.“
„Jasně, Paule,“ řekne ona a dotyčný se vytrácí. Bedlivě ho sleduju,
jak mizí v zadní části obchodu.
„Ještě něco dalšího, pane Greyi?“
„To bude všechno,“ zabručím. Sakra, čas vypršel a já pořád nevím,
jestli ji ještě uvidím. Musím zjistit, jestli je nějaká šance, že by aspoň
přemýšlela o tom, co bych jí mohl navrhnout. Jak jí to jenom nazna-
čit? A jsem vůbec připravený na novou sub? Ke všemu takovou, která
nic nezná. Bude potřebovat základní výcvik. Zavírám oči a předsta-
34 E L James

vuju si, kolik zajímavých možností se tím nabízí… takový výcvik by

mohl být sám o  sobě radost. Bude mít vůbec zájem? Nebo jsem ji
špatně odhadnul?
Vede nás zpátky ke kase a markuje, ale celou dobu nezvedne oči.
Tak se na mě podívej, krucinál! Chci se do nich ještě jednou podí-
vat a zkusit odhadnout, na co myslí.
Konečně zvedá hlavu. „Bude to čtyřicet tři dolarů, prosím.“
A to je všechno?
„Vezmete si na to tašku?“ zeptá se, když jí podávám svou kartu.
„Vezmu, Anastasie.“ To jméno – krásné jméno pro krásnou dívku.
Znovu ho polaskám na jazyku.
Rychle a zručně mi balí věci. A je to. Teď musím odejít.
„Takže mi zavoláte, pokud mě budete chtít na to focení?“
Přikývne, když mi podává tašku a vrací kartu.
„Dobře, zítra na  shledanou, snad.“ Přece jen tak neodejdu. Mu-
sím jí dát najevo, že mám zájem. „Jo, a Anastasie, jsem rád, že slečna
Kavanaghová nemohla na  ten rozhovor přijít.“ Vypadá překvapeně
a polichoceně.
To je dobré.
Přehazuju si tašku přes rameno a vyrážím ven.
Ano, navzdory všemu ji chci. Teď musím čekat… už zase… Za-
tracený čekání. Využívám veškerou vnitřní sílu, Elena by na mě byla
hrdá, a když vytahuju telefon z kapsy a nasedám do auta z půjčovny,
dívám se přímo před sebe. Schválně se na ni neohlédnu. Neohlédnu
se. Ne. Očima střelím do zpětného zrcátka, ve kterém se odráží dveře
obchodu, ale všechno, co vidím, je jeho malebné průčelí. Ona tam
nestojí a nedívá se za mnou.
Je to zklamání.
Na mobilu volím rychlou volbou jedničku a Taylor to zvedá dřív,
než se ozve vyzváněcí tón.
„Pane Greyi,“ řekne.
„Rezervujte mi pokoj v Heathmanu, zůstávám na víkend v Portlan-
du. A  můžete mi taky dovézt SUV, můj počítač a  práci. Jo, a  něco
na převlečení na den nebo dva.“
„Jistě, pane. A Charlie Tango?“
 Grey 35

„Ať ji Joe přesune na PDX.“

„Rozumím, pane, budu tam zhruba za tři a půl hodiny.“
Zavěšuju a  startuju auto. Takže mám před sebou pár hodin
v  Portlandu, než zjistím, jestli o  mě má slečna Steeleová zájem. Co
budu dělat? Řekl bych, že je čas se projít. Možná ze sebe ten divný
hlad vychodím.

Uplynulo pět hodin a slečna okouzlující se ještě neozvala. Co jsem si

myslel? Dívám se na ulici z okna apartmá hotelu Heathman. Nenávi-
dím čekání. Odjakživa. Počasí, teď zase zamračeno, mi vydrželo celou
procházku ve  Forest Park, ale chůze s  mým neklidem ani nehnula.
Jsem na  ni naštvaný, že nezavolala, ale víc jsem naštvaný na  sebe.
Jsem blázen, že jsem tu zůstal. Nahánět tu ženskou byla ztráta času.
Kdo to kdy slyšel, abych naháněl ženskou?
Takže se vzpamatuj, Greyi.
S povzdechem ještě jednou kontroluju mobil, protože doufám, že
jsem její hovor zmeškal, ale nic na něm není. Aspoň už přijel Taylor,
a tak tu mám svoje věci. Měl bych si pročíst Barneyho zprávu o tes-
tech grafenu v jeho oddělení a mám tady klid na práci.
Klid? Ten nemám od chvíle, co mi slečna Steeleová vpadla do mojí
kanceláře.

Když znovu vzhlédnu, zjišťuju, že mi soumrak zaplnil pokoj stíny.

Vidina další osamělé noci je deprimující. Zatímco zvažuju, co s nača-
tým večerem, zavibruje mi na lesklém povrchu stolu mobil a na jeho
displeji se objevuje neznámé číslo s povědomou washingtonskou pro-
volbou. Najednou mi srdce buší, jako bych uběhl patnáct kilometrů.
Je to ona?
Zvedám to.
„Ehm… pane Greyi? Tady Anastasia Steeleová.“
Tváře se mi roztahují ve spokojeném úsměvu. Vida, vida. Zadýcha-
ná, nervózní a zakřiknutá slečna Steeleová. Můj večer je hned lepší.
„Slečno Steeleová. Moc rád vás slyším.“ Slyším, jak se jí zadrhl
dech, a z toho zvuku mi zatrne ve slabinách.
To je dobře. Mám na ni vliv. A ona na mě.
36 E L James

„Totiž… rádi bychom udělali to focení kvůli tomu článku. Zítra,

jestli vám to vyhovuje. Kde by se vám to hodilo, pane?“
V mém pokoji. Jenom ty a já a kabelové svorky.
„Bydlím v hotelu Heathman v Portlandu. Můžeme se sejít, řekně-
me, v půl desáté ráno?“
„Dobře, Heathman, budeme tam,“ vyhrkne a nedokáže přitom za-
maskovat úlevu a radost v hlase.
„Už se na  to těším, slečno Steeleová.“ Zavěšuju dřív, než vycítí
moje nadšení a pozná, jak mě potěšila. Opírám se zády do židle, zadí-
vám se na tmavnoucí oblohu a oběma rukama si pročísnu vlasy.
Jak to s ní jenom skoulím?
 Grey 37

Neděle, 15. května 2011

S Mobym v uších klušu po Southwest Salmon Street směrem k řece

Willamette. Je půl sedmé ráno a já se snažím vyčistit si hlavu. Dnes
v noci se mi o ní zdálo. Modré oči, tichý hlas… věty končila slůvkem
„pane“ a přitom přede mnou klečela. Od chvíle, kdy jsem ji poznal,
jsou mé sny vítaným protikladem občasných nočních můr. Zajímalo
by mě, co by na  to říkal Flynn. Ta myšlenka mě zneklidní, a  tak ji
potlačím a radši se soustředím na to, abych ze sebe na břehu Willa-
mette vymáčkl maximum. Nohama dusám po chodníku, skrz mraky
se prodírají sluneční paprsky, a to mi dává naději.

O  dvě hodiny později vyklusávám zpátky k  hotelu kolem kavárny.

Možná bych ji mohl pozvat na kafe.
Jako na rande?
No… Ne. Na rande ne. Té hloupé myšlence se zasměju. Jenom
dáme řeč – trochu ji vyzpovídám. Tak bych se o  slečně tajemné
dozvěděl trochu víc a zjistil, jestli má zájem, nebo jestli se snažím
marně. Ve výtahu jsem sám, a tak se protahuju. Když protahování
na  pokoji dokončím, jsem poprvé od  okamžiku, kdy jsem přijel
do Portlandu, soustředěný a klidný. Přinesli mi snídani a já umí-
rám hlady. Což není pocit, který bych snášel dobře – ani náho-
dou. Ještě v  teplákách usedám k  snídani a  dávám přednost jídlu
před sprchou.
38 E L James

Ozývá se rázné zaklepání na dveře. Otevírám na prahu stojícímu

Taylorovi.
„Dobré ráno, pane Greyi.“
„Dobré. Už jsou na mě připraveni?
„Ano, pane. Čekají vás v pokoji 601.“
„Hned tam budu.“ Zavírám dveře a  strkám si košili do  šedých
kalhot. Vlasy mám sice ještě mokré ze sprchy, ale to je mi jedno. Ještě
jeden pohled na tu ztracenou existenci v zrcadle a vyrážím za Taylo-
rem k výtahu.
Pokoj číslo 601 je plný lidí, světel a krabic od fotografického vy-
bavení, ale ji zahlédnu okamžitě. Stojí trochu stranou. Vlasy má roz-
puštěné, lesklá bujná hříva jí padá až pod prsa. Na sobě má obtažené
džíny, kecky a modré sáčko s krátkými rukávy, pod kterým má bílé
tričko. Džíny a kecky – to je její typický šatník? Nejsou nic moc, ale
aspoň lichotí jejím pěkně tvarovaným nohám. Oči, jako vždy odzbro-
jující, se jí s mým příchodem rozšiřují.
„Slečno Steeleová, opět se setkáváme.“ Přijímá ruku, kterou jí
podávám, a já mám na okamžik chuť tu její stisknout a zvednout ji
ke rtům.
Nebuď směšný, Greyi.
Zrůžoví tím přitažlivým způsobem a mávne rukou ke kamarádce,
která stojí až moc blízko a čeká, až si jí všimnu.
„Pane Greyi, to je Katherine Kavanaghová,“ řekne slečna Stee-
leová. Neochotně ji pouštím a  otáčím se k  neodbytné slečně Kava-
naghové. Je vysoká, velmi hezká a  perfektně upravená, přesně jako
její otec, ale má matčiny oči. A vděčím jí za to, že jsem poznal okouz-
lující slečnu Steeleovou. Díky tomu pomyšlení jsem vůči ní poněkud
vstřícnější.
„Houževnatá slečna Kavanaghová. Těší mě. Už se cítíte lépe? Ana-
stasia mi říkala, že vám minulý týden nebylo dobře.“
„Jsem v pořádku, děkuji, pane Greyi.“
Má pevný sebevědomý stisk a já pochybuju, že ve svém privilego-
vaném životě někdy zažila nějaké strasti. Zajímalo by mě, proč spolu
kamarádí. Ty dvě nemají nic společného.
„Děkuju, že jste si udělal čas,“ řekne Katherine.
 Grey 39

„Rádo se stalo,“ odpovídám a letmo se podívám na Anastasii, kte-

rá na to zareaguje příznačným zčervenáním.
To jenom kvůli mně? Je to potěšující myšlenka.
„To je José Rodriguez, náš fotograf,“ představuje mi Anastasia fo-
tografa a její tvář se přitom rozjasňuje.
A kruci. Je to její přítel?
Rodriguez se rozzáří, když se na něj Ana sladce usměje.
Šukají spolu?
„Pane Greyi.“ Rodriguez mi podává ruku a  vrhne na  mě temný
pohled. Je to varování. Naznačuje mi, abych hodil zpátečku. Má ji
rád. Má ji moc rád.
No jo, hra začíná, chlapče.
„Pane Rodriguezi, kam mě hodláte posadit?“ Můj tón je výzva
a on to slyší, ale Katherine zasahuje a navádí mě ke křeslu. Aha. Se-
dám si. Ráda poroučí, to pomyšlení mě pobaví. Další mladík, kte-
rý vypadá, že spolupracuje s  Rodriguezem, zapíná světla a  já jsem
na chvíli oslepený.
Ksakru!
Jakmile oslnění poleví, vyhledám očima půvabnou slečnu Steele-
ovou. Stojí v ústraní a sleduje přípravy. To je vždycky tak zdrženlivá?
Možná proto se přátelí s Kavanaghovou; je ochotná zůstat v pozadí
a umožňuje Katherine být středem pozornosti.
Hmm… je přirozeně submisivní.
Fotograf je natolik profesionál, že se ponořil do práce, na kterou
ho najali. Přistihnu slečnu Steeleovou, jak se střídavě dívá na  mě
a na něj. Naše oči se setkávají; její pohled je upřímný a nevinný a já
chvíli přehodnocuju své plány. Jenže pak si skousne ret a mně uvázne
dech v krku.
Podvol se, Anastasie. Silou vůle se ji snažím přimět, aby uhnula
pohledem, a jako by mě slyšela, odvrací se první.
Šikulka.
Katherine mi říká, abych se postavil, a Rodriguez dělá další sním-
ky. Konečně jsme hotovi a přichází moje šance.
„Ještě jednou vám děkuji, pane Greyi,“ hrne se ke  mně Katheri-
ne a  podává mi ruku. Následuje fotograf, který si mě změří špatně
40 E L James

skrývaným nepřátelským pohledem. Jeho záštiplný výraz mě nutí

k úšklebku.
Jo, chlapče… a to nevíš, s kým máš tu čest.
„Už se nemohu dočkat, až si ten článek přečtu, slečno Kavanagho-
vá,“ řeknu a  zdvořile jí pokynu hlavou. Jenže ve  skutečnosti se spíš
nemůžu dočkat, až si promluvím s  Anou. „Doprovodíte mě, slečno
Steeleová?“ požádám ji, když se s ní střetnu u dveří.
„Jistě,“ odvětí překvapeně.
Chop se příležitosti, Greyi.
Zamumlám pár slov na  rozloučenou těm, kteří zůstávají, a  vedu
Anu ze dveří; chci ji dostat z Rodriguezova dosahu. Než za mnou vy-
jde i Taylor, zůstává Ana stát na chodbě. Nervózně si pohrává nejdřív
s vlasy a pak s prsty.
„Zavolám vás, Taylore,“ řeknu, a když je moje ochranka z dosle-
chu, zvu Anu na kafe. Čekám, jak odpoví, a přitom zadržuju dech.
Zamžiká dlouhými řasami. „Musím všechny odvézt domů,“ za-
mumlá polekaně.
„Taylore!“ houknu, až Ana nadskočí. Musí ze mě být nervózní a já
nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. A nedokáže se přestat vrtět. Po-
myšlení na způsoby, jakými bych ji to odnaučil, mě příliš rozrušuje.
„Jedou na univerzitu?“ Ana přikývne a já žádám Taylora, jestli by
neodvezl její přátele domů.
„Tak. Teď už se mnou na to kafe půjdete?“
„Teda – pane Greyi, ehm – tohle opravdu…“ zaráží se.
Sakra. Tohle je „ne“. Já to prošvihnu. Ale ona se na mě zpříma zadí-
vá a zasvítí jí oči. „Poslyšte, Taylor je nikam vozit nemusí. Prohodím
si auto s Kate, když chvilku vydržíte.“
Zmocňuje se mě nesmírná úleva, a tak se na ni usměju.
Já mám rande!
Otvírám dveře a pouštím ji zpátky do pokoje. Taylor se snaží za-
maskovat zmatený výraz.
„Donesete mi sako, Taylore?“
„Jistě, pane.“
Otáčí se na patě, rty zvlněné v potutelném úsměvu, a vyráží chod-
bou pryč. Vyprovázím ho přimhouřeným pohledem, dokud nezmi-
 Grey 41

zí ve výtahu, a zatímco čekám na slečnu Steeleovou, opírám se zády

o stěnu.
Co jí proboha řeknu?
„Jak by se vám líbilo být mou submisiv?“
Ne. Uklidni se, Greyi. Pěkně krok za krokem.
Taylor se za pár minut vrací i s mým sakem.
„Bude to všechno, pane?“
„Jistě, díky.“
Podává mi ho a nechává mě stát na chodbě jako toho pitomce.
Jak dlouho jí to bude trvat? Kontroluju hodinky. Musí se domlou-
vat na výměně aut s Katherine. Nebo mluví s Rodriguezem a vysvět-
luje mu, že se mnou jde na kafe, jenom aby mi vyhověla a abych byl
přístupný kvůli článku. Opouští mě můj optimismus. Možná ho líbá
na rozloučenou.
Kruci.
O chvíli později Ana vychází a moje nálada zase stoupá. Nevypa-
dá, jako by se právě líbala.
„Fajn,“ řekne rozhodně. „Jde se na kafe.“ Jenže červená, která se
jí nahrnula do obličeje, tak nějak podrývá její úsilí působit sebejistě.
„Až po vás, slečno Steeleová.“ Nechávám ji vykročit přede mnou,
abych mohl zakrýt, jak mě potěšila. Když s ní srovnám krok, znovu
ve mně vzbudí zvědavost její vztah s Katherine, hlavně jejich kompa-
tibilita. Tak se jí ptám, jak dlouho se znají.
„Už od  prvního ročníku. Je to moje dobrá kamarádka.“ Její hlas
překypuje vřelostí. Ana ji má očividně ráda. Vážila dlouhou cestu
do  Seattlu, aby se mnou udělala rozhovor, když byla Katherine ne-
mocná, a já se přistihnu, jak doufám, že se k ní Katherine chová se
stejnou loajalitou a respektem.
Přivolávám výtah a dveře se téměř okamžitě otvírají. Uvnitř od sebe
uskakuje pár z vášnivého objetí; cítí se trapně, že byli přistiženi. Dělá-
me jakoby nic a nastupujeme, ale neunikne mi Anin kradmý úsměv.
Sjíždíme do přízemí a prostor kolem nás se plní hustou atmosfé-
rou nenaplněné touhy. Jenom nevím, jestli sálá z těch dvou za námi,
nebo ze mě.
Ano, připouštím, chci ji. Co ona? Bude chtít to, co nabízím?
42 E L James

Dveře výtahu se otvírají a já ji s pocitem úlevy beru za ruku. Není

vlhká, jak jsem předpokládal. Možná na ni nemám takový vliv, jak by
se mi líbilo. To je skličující pomyšlení.
Na odchodu za sebou slyšíme rozpačité chichotání páru.
„Co to všichni s těmi výtahy mají?“ utrousím. A musím uznat, že
na tom jejich chichotání je něco blahodárně přirozeného a naprosto
odzbrojujícího. Slečna Steeleová působí stejně nevinně jako oni a já
cestou na ulici znovu zpytuju svědomí.
Je příliš mladá. Příliš nezkušená, jenže… krucinál, její ruka v mojí
dlani, ten pocit se mi líbí.
V bistru ji směruju, aby nám našla stůl, a ptám se jí, co si dá. Při
objednávce se trochu zakoktá: dá si čaj English Breakfast – jenom
horkou vodu a sáček stranou. To jsou mi novinky.
„Takže ne kafe?“
„Nemám kafe ráda.“
„Tak dobrá, čaj bez sáčku. Sladíte?“
„Ne, díky,“ odmítá se sklopeným pohledem.
„Něco k jídlu?“
„Ne, děkuju,“ zavrtí hlavou a přehodí si vlasy přes rameno. Oslňu-
je mě záblesk barvy kaštanů.
Musím čekat ve frontě, než si dvě macaté ženské za pultem zdvo-
řile poklábosí o ničem se všemi zákazníky přede mnou. Ubíjí mě to
a zároveň mě to odvádí od středu mého zájmu: Ananstasie.
„Nazdar, fešáku, co si dáte?“ ptá se mě starší dáma se zábleskem
v oku. Je to jenom fasáda, velectěná.
„Vezmu si kávu s  mlékem a  English Breakfast. Sáček stranou.
A borůvkový muffin.“
Anastasia by si to mohla rozmyslet a něco sníst.
„Jste v Portlandu na návštěvě?“
„Ano.“
„Na víkend?“
„Přesně tak.“
„Počasí nám dnes přeje.“
„To jistě.“
„Doufám, že si trochu toho sluníčka užijete.“
 Grey 43

Prosím, přestaň už plácat a začni něco dělat.

„Určitě,“ ucedím a  ohlédnu se po  Aně, která rychle ucukne po-
hledem.
Dívá se na mě. Tajně mě pozoruje?
Na prsou mě pošimrají jiskřičky naděje.
„Tak, prosím,“ mrkne na mě obsluha a staví mi objednané nápoje
na tác. „Zaplaťte na pokladně, drahoušku, a mějte se hezky.“
Ještě se zmůžu na zdvořilou odpověď. „Děkuju.“
Anastasia sedí u stolu, upřeně sleduje své prsty a přemýšlí bůhví
o čem.
O mně?
„To by mě zajímalo, na co myslíte,“ utrousím.
Úlekem nadskakuje a rudne a já jí zatím servíruju čaj a sobě kafe.
Zůstává mlčky sedět a  tváří se zahanbeně. Proč? Že by tu opravdu
nechtěla být?
„Tak co se vám honí hlavou?“ ptám se znovu, zatímco ona si při-
pravuje pití.
„Tohle je můj oblíbený čaj,“ řekne a já se snažím vrýt do paměti,
že má ráda English Breakfast. Sleduju, jak noří sáček do konvice. Je to
složitý a neuspořádaný proces, při němž ho téměř okamžitě tahá ven
a  odkládá na  podšálek. Zacukají mi koutky. Pak mi ale říká, že má
ráda, když je slabý a černý, a já si na okamžik pomyslím, že popisuje,
co má ráda u mužů.
Vzpamatuj se, Greyi. Mluví o čaji.
Konec tanečků, je čas věnovat pozornost mým cílům. „Je to váš
přítel?“
Zvedá obočí, až se jí u kořene nosu zformuje malé vé.
„Kdo?“
To je nadějná odpověď.
„Ten fotograf. José Rodriguez.“
Zasměje se. Směje se mně.
Mně!
Netuším, jestli se směje úlevou, nebo proto, že jí připadám směš-
ný. Rozčiluje mě to. Nedokážu ji odhadnout. Tak líbím se jí, nebo ne?
Říká mi, že je to jenom kamarád.
44 E L James

Jenže, kotě, on chce být mnohem víc než jenom kamarád.

„Proč jste si myslel, že je to můj přítel?“ diví se.
„Podle způsobu, jakým jste se na něj usmívala. A on na vás.“ Vů-
bec to nevnímáš, viď? Ten kluk je do tebe blázen.
„Beru ho spíš jako součást rodiny,“ tvrdí.
To je fajn, takže je to jednostranný chtíč. Přemýšlím, jestli si uvě-
domuje, jak je hezká. Zadívá se na  borůvkový muffin, ze kterého
sloupávám papírový košíček, a  já si představím, jak vedle mě klečí
a já ji krmím, pěkně sousto za soustem. Zábavné pomyšlení – a vzru-
šující. „Dáte si?“ nabízím jí.
Zavrtí hlavou. „Ne, díky,“ odpovídá zdráhavě a  vrací se k  zírání
na své ruce. Proč je tak ztrémovaná? Kvůli mně?
„A ten kluk, kterého jsem viděl včera v obchodě. To také není váš
přítel?“
„Ne, Paul je jenom kamarád. Už jsem vám to říkala včera.“ Zamra-
čí se, zatváří se zmateně a v obranném gestu si zkříží ruce na prsou.
Nelíbí se jí, že se na ty kluky ptám. Vzpomínám si, jak vypadala ne-
svá, když ji jeden z nich vzal kolem ramen v obchodu, aby si označ-
koval své území. „Proč se ptáte?“ dodává.
„Zdá se, že vás muži znervózňují.“
Vykulí na mě oči. Jsou opravdu krásné, mají barvu oceánu v Cabo,
tu nejmodřejší ze všech azurových. Měl bych ji tam vzít.
Cože? Kde se to ve mně bere?
„Prostě mě děsíte,“ přiznává a klopí pohled k prstům, se kterými
si znovu pohrává. Na jednu stranu je tak poddajná a na druhou tak…
vyzývavá.
„To bych taky měl.“
Ano. Měl bych. Neznám moc lidí, kteří by měli dost odvahy mi něco
takového říct do očí. Je upřímná a já to oceňuju nahlas – ale když zved-
ne oči, netuším, co si myslí. Ubíjí mě to. Líbím se jí? Nebo se schůzkou
souhlasila proto, aby Kavanaghové pojistila interview? Jak to je?
„Jste pro mě záhadou, slečno Steeleová.“
„Na mně není nic záhadného.“
„Myslím, že jste velice uzavřená.“ Ostatně jako všechny dobré
sub. „Kromě okamžiků, kdy se červenáte, samozřejmě, což je často.
 Grey 45

Moc rád bych věděl, proč se červenáte.“ Tak. To ji přiměje zareagovat.

Vkládám si do úst kousek muffinu a čekám na její odpověď.
„To vždycky děláte tak důvěrné rozbory?“
Není to tak důvěrné, nebo jo? „Ani jsem si to neuvědomil. Urazil
jsem vás?“
„Ne.“
„Dobře.“
„Ale jste hrozně panovačný.“
„Jsem zvyklý si prosazovat svou, Anastasie. A  to za  všech okol-
ností.“
„O tom nepochybuju,“ utrousí a pak chce vědět, proč jsem jí nena-
bídl, aby mi říkala křestním jménem.
Prosím?
Vybavuju si ji ve výtahu na odchodu z mé kanceláře – jak zaznělo
moje jméno z její prostořeké pusy. Prokoukla mě? Nebo mě schválně
popouzí? Vysvětluju jí, že mi nikdo neříká Christiane, kromě rodiny…
Vždyť ani nevím, jestli je to moje skutečné jméno.
Nech toho, Greyi.
Měním téma. Chci se něco dozvědět o ní.
„Jste jedináček?“
Prudce zamrká a odpovídá kladně.
„Řekněte mi něco o vašich rodičích.“
Zakoulí očima a já musím bojovat, abych ji nenapomenul.
„Máma žije v Georgii se svým novým manželem, Bobem. Můj ot-
čím žije v Montesanu.“
To všechno samozřejmě vím na základě výsledků Welchova pátrá-
ní, ale je pro mě důležité slyšet to z jejích úst. Rty se jí zvlní mírným
úsměvem, když se zmíní o svém nevlastním tátovi.
„A váš otec?“ vyzvídám.
„Zemřel brzy po mém narození.“
Na  okamžik mě to uvrhá do  mých nočních běsů a  já se dívám
na bezvládné tělo na špinavé podlaze. „To je mi líto,“ zamumlám.
„Nepamatuju si na něj,“ řekne a tím mě vtáhne zpátky do přítom-
nosti. Tváří se upřímně, a  tak je mi jasné, že jí byl Raymond Steele
dobrým otcem. Jaký má vztah s matkou – to se hned zjistí.
46 E L James

„A vaše matka se znovu vdala?“

Hořce se uchechtne. „To bych teda řekla.“ Ale dál to nerozvine. Je
jedna z mála žen, co znám, které dokážou mlčet. Což je skvělé, ale ne
teď.
„Vy nejste zrovna sdílná, co?“
„Nápodobně,“ oplácí mi to.
Ale ale, slečno Steleová. Teď si vás vychutnám.
A s velkým gustem se uculím a připomínám jí, že ona už mě jed-
nou zpovídala. „Vzpomínám si na pár dost osobních otázek.“
Jo, taky ses mě zeptala, jestli jsem gay.
Moje poznámka má ten správný efekt a ona se zatváří zahanbeně.
Začíná koktat něco o  sobě a  pár detailů do  sebe zapadá. Její matka
je nevyléčitelná romantička. Předpokládám, že když se nějaká žena
vdává počtvrté, přikládá větší váhu naději než zkušenostem. Co Ana?
Je stejná jako její matka? Nedokážu se jí zeptat přímo. Pokud by řekla,
že ano, nemám žádnou šanci. A já nechci, aby náš rozhovor skončil.
Až moc si ho užívám.
Ptám se jí na otčíma a ona potvrzuje mou domněnku. Je zřejmé,
že ho má velmi ráda. Obličej jí jenom září, když o něm mluví; o jeho
práci (je to tesař), o jeho koníčcích (miluje evropský fotbal a rybo-
lov). Radši bydlela u něj, když se její matka vdala potřetí.
Zajímavé.
Narovnává se v ramenou. „Vyprávějte mi o svých rodičích,“ doža-
duje se s  jasným úmyslem odklonit konverzaci od  své rodiny. Mně
se už vůbec nelíbí mluvit o té mé, tak jí poskytuju jenom pár holých
informací.
„Můj táta je právník, moje máma je dětská lékařka. Žijí v Seattlu.“
„A co dělají vaši sourozenci?“
Tohle ji taky zajímá? Stroze jí odpovídám, že Elliot pracuje ve sta-
vebnictví a Mia je na kuchařské akademii v Paříži.
Fascinovaně hltá každé mé slovo. „Všichni říkají, že Paříž je krás-
ná,“ řekne se zasněným výrazem.
„Je nádherná. Byla jste tam?“
„Nikdy jsem neopustila Státy.“ Na konci věty vyzní její hlas do ztra-
cena a já v něm zaznamenávám stopu lítosti. Mohl bych ji tam vzít.
 Grey 47

„Chtěla byste se tam podívat?“

Nejdřív Cabo, teď Paříž? Vzpamatuj se, Greyi.
„Do Paříže? Samozřejmě. Ale je to Anglie, kam bych se podívala
opravdu ráda.“
Úplně se rozzáří. Slečna Steeleová by ráda cestovala. Proč zrovna
Anglie, zajímá mě.
„Je to domov Shakespeara, Austenové, sester Brontëových, Tho-
mase Hardyho. Ráda bych viděla místa, která inspirovala tyhle lidi
k napsání tak úžasných knih.“ Je zjevné, že tohle je její největší láska.
Knihy.
To vlastně říkala už včera u Claytonů. To znamená, že se poměřuju
s Darcym, Rochesterem a Angelem Clarem: nereálnými romantický-
mi hrdiny. Zde je důkaz, který jsem potřeboval. Je stejná nevyléčitel-
ná romantička jako její matka – tohle přece nemůže fungovat. A jako
by to nestačilo, podívá se na hodinky. Má mě dost.
Podělal jsem to.
„Už radši půjdu. Musím se učit,“ potvrzuje moje tušení.
Nabízím se, že ji vyprovodím k autu její kamarádky, což znamená,
že mám ještě celou cestu k hotelu na to, abych zabodoval.
Mám to vůbec zkoušet?
„Děkuji za čaj, pane Greyi,“ promluví.
„Rádo se stalo, Anastasie. Potěšení bylo na mé straně.“ Jakmile ta
slova vyřknu, uvědomím si, že posledních dvacet minut bylo… pří-
jemných. Věnuju jí oslnivý úsměv, který používám, když chci někoho
zaručeně odzbrojit, a  podávám jí ruku. „Pojďte,“ vyzývám ji. Chytá
se mě a cestou zpátky k Heathmanu nemůžu přestat myslet na to, jak
správně působí její ruka v mé dlani.
Možná to nějak půjde.
„To vždycky nosíte džíny?“ ptám se, aby řeč nestála.
„Většinou,“ připouští a já si říkám, že je to druhá věc, která mluví
proti ní. Nevyléčitelná romantička, která nesundává džíny… mně se
líbí mé ženy v sukních. Mám rád, když jsou přístupné.
„Chodíte s někým?“ vyhrkne zčistajasna a je to třetí proti. Musím
z toho vycouvat. Ona chce romanci, kterou jí nedokážu dát.
„Ne, Anastasie. Mě na chození moc neužije.“
48 E L James

Zklamaná a zamračená se prudce odvrací a vstupuje do silnice.

„Sakra, Ano!“ vykřiknu a stahuju ji zpátky k sobě, aby nevběhla
přímo pod kola idiotského cyklisty, který jede v protisměru. A na-
jednou ji mám v  náruči, drží mě za  nadloktí a  upřeně se mi dívá
do  očí. Ty její jsou polekané a  já si poprvé všímám, že má kolem
duhovek kroužek tmavší modré. Má krásné oči, takhle zblízka ještě
krásnější. Rozšiřují se jí panenky. Vím, že bych se mohl v  jejím
pohledu ztratit a nikdy bych nenašel cestu zpátky. Zhluboka se na-
dechne.
„Jsi v pořádku?“ Můj hlas zní cize a vzdáleně. Uvědomuju si, že
se mě dotýká, a  přitom mi to nevadí. Zlehka se dotknu její tváře,
má měkkou a  hebkou kůži. Když jí přejedu palcem po  spodním
rtu, zadrhne se mi dech. Tiskne se ke mně trupem, takže cítím její
prsa a taky teplo, které z ní sálá, a to mě vzrušuje. Její svěží a čis-
tá vůně mi připomíná dědův jablečný sad. Se zavřenýma očima se
nadechnu, chci si tu vůni vrýt do paměti. Znovu se na ni podívám.
Ještě ode mě neodtrhla pohled, zapřísahá mě očima, zírá mi na rty
a tiše prosí.
Kruci. Ona chce, abych ji políbil.
A  já to chci taky. Aspoň jednou. Má rozevřené rty, připravené,
dychtivé. Když jsem se jich dotýkal, zvaly mě dál.
Ne. Ne. Ne. Tohle nedělej, Greyi.
Ona není nic pro tebe.
Chce srdce a květiny, a ty takový blbosti neděláš.
Zavírám oči, abych ji neviděl a dokázal tak odolat pokušení, a když
je znovu otevřu, jsem rozhodnutý. „Anastasie,“ zašeptám, „měla by
ses ode mě držet dál. Nejsem pro tebe ten pravý.“
Mezi obočím se jí znovu utvoří malé vé. Myslím, že přestala dýchat.
„Dýchej, Anastasie, dýchej.“ Vím, že ji musím pustit, než udělám
nějakou hloupost, ale překvapuje mě, že se mi do toho nechce. Chtěl
bych ji ještě chvíli držet. „Já tě teď znovu postavím a pustím tě.“ Ustu-
puju a ona povoluje své sevření, přesto nepociťuju žádnou úlevu. Ješ-
tě ji chytám za  ramena, abych se ujistil, že neztratí rovnováhu. Její
výraz je poznamenaný ponížením. Moje odmítnutí ji ranilo.
Ksakru, já ti přece nechtěl ublížit.
 Grey 49

„Už je to dobrý,“ hlesne se stopou zklamání v sevřeném hlase. Na-

jednou je odměřená a formální, i když se mi zatím nevyvlékla. „Dě-
kuju,“ dodává.
„Za co?“
„Žes mě zachránil.“
Mám chuť říct, že ji zachraňuju sám před sebou… že je to vzneše-
né gesto, ale to by nejspíš slyšet nechtěla. „Ten idiot jel v protisměru.
Jsem rád, že jsem tu byl. Ještě teď se klepu při představě, co se ti moh-
lo stát.“ Teď pro změnu plácám nesmysly já, navíc ji pořád nedokážu
pustit. Nabízím jí, že se půjdeme posadit do hotelu, a vím, že je to zá-
minka, jak si prodloužit čas, který s ní strávím. Teprve pak ji pouštím.
Zavrtí hlavou, má křečovitě ztuhlá ramena a v ochranném gestu
si objímá trup rukama. Za chvíli už rázuje přes silnici a já mám co
dělat, abych jí stačil.
U  hotelu se na  mě otáčí, ve  tváři má naprosto vyrovnaný výraz.
„Díky za  čaj i  za  to focení.“ Dívá se na  mě tak nezaujatě, až z  toho
pocítím lítost.
„Anastasie… já…“ Nedokážu vymyslet nic lepšího, než že mě to
mrzí.
„Copak, Christiane?“ odsekne.
Pane jo. Je na mě pěkně naštvaná a dává mi to jasně najevo opovr-
žením, které vkládá do každého písmene mého jména. Říká mi jmé-
nem, to je novinka. A  odchází… Nechci, aby odešla. „Hodně štěstí
u státnic.“
V očích jí bleskne rozhořčení a zároveň ublížení. „Díky,“ utrousí
s despektem. „Sbohem, pane Greyi.“ Otáčí se a vyráží k podzemním
garážím. Dívám se za  ní a  doufám, že se ohlédne, ale ona to neu-
dělá. Mizí v budově a zanechává po sobě náznak lítosti, vzpomínku
na krásné modré oči a podzimní vůni ovocného sadu.
50 E L James

Čtvrtek, 19. května 2011

Ne! Můj výkřik se odrazí od zdí ložnice a budí mě z noční můry. Jsem
celý zpocený, v nose mám pach piva a cigaret a v hlavě přetrvávající
hrůzu z opilecké agrese. Sedám si a skládám si hlavu do dlaní, pokou-
ším se zklidnit splašené srdce a trhaný dech. Poslední čtyři noci je to
pořád dokola. Kouknu na budík, jsou tři ráno.
Zítra mám dvě důležité schůzky… teda dnes… a na to potřebuju
čistou hlavu a trochu spánku. Sakra práce, co já bych dal za pořádný
spánek. A ke všemu golf s Bastillem. Ten bych měl zrušit; myšlenka
na to, že prohraju, mi kazí už tak špatnou náladu.
Škrábu se z postele a vleču se chodbou do kuchyně. Nalévám si vodu
do sklenice a přitom zahlédnu odraz chlápka v pyžamových kalhotách
ve skleněné příčce na druhé straně místnosti. Znechuceně se odvracím.
Odmítls ji.
Ona tě chtěla.
A tys ji odmítl.
Bylo to pro její dobro.
Tohle se mě drží celé dlouhé dny. Její pohledná tvář se přede mnou
objevuje bez varování, pronásleduje mě. Kdyby byl můj cvokař zpátky
z  dovolené v  Anglii, zavolal bych mu. Ty jeho psychožvásty by mi
aspoň trochu pomohly, abych si nebyl tak odporný.
Greyi, vždyť to byla jenom pěkná holka.
Možná potřebuju jenom rozptýlit; novou sub, například. Od kon-
ce vztahu se Susanah už uplynul nějaký týden. Zvažuju, že ráno zavo-
 Grey 51

lám Eleně. Ta mi vždycky dokáže najít vhodné kandidátky. Ale prav-

da je taková, že žádnou novou nechci.
Chci Anu.
Její zklamání, její raněné pohoršení a opovržení mě ne a ne opus-
tit. Odešla, aniž se ohlédla. Možná jsem v  ní vzbudil naději tím, že
jsem ji pozval na kafe, a pak jsem ji zklamal.
Možná bych měl vymyslet nějaký způsob, jak se jí omluvit, pak
bych mohl na celou tu smutnou kauzu zapomenout a dostat tu holku
z hlavy. Nechávám sklenici ve dřezu pro hospodyni a táhnu se zpátky
do postele.

Budík na  rádiu se ozývá přesně v  5:45, zatímco já zírám do  stropu.
Nespal jsem a podle toho se taky cítím – vyčerpaný.
Do prdele, tohle je k smíchu.
Program v rádiu mi přináší vítané rozptýlení, až do druhé zprá-
vy. Pojednává o prodeji vzácného rukopisu: nedokončeného románu
Jane Austenové, Watsonovi, který se draží na aukci v Londýně.
„Knihy,“ řekla.
Kristepane. Už i zprávy mi připomínají slečinku Knihomolku.
Je to nenapravitelná romantička, která miluje anglické klasiky. Ale
to já taky, jenže z jiných důvodů. Nevlastním žádná první vydání Jane
Austenové nebo sester Brontëových, když už jsme u toho… ale mám
dva romány Thomase Hardyho.
No jasně! To je ono! To pro ni můžu udělat.
Za chvíli už jsem v knihovně a na kulečníkovém stole mám polo-
žené vydání románu Neblahý Juda a třídílné vydání Tess z d’Urbervillů
v dárkovém boxu. V obou případech se jedná o ponuré čtení s tragic-
kými náměty. Hardy měl temnou, pokřivenou duši.
Stejně jako já.
Tu myšlenku potlačuju a zkoumám knihy. Juda je sice v lepším sta-
vu, ale tohle není soutěž krásy. V Judovi není žádné vykoupení hříchů,
takže jí pošlu Tess, a to s patřičnou citací. Vím, že to není bůhvíjak ro-
mantická kniha, vzhledem k tomu, jaká příkoří se dějí hlavní hrdince,
ale obsahuje prvky romance zasazené do  idyly anglického venkova.
A Tess se záměrně mstí muži, který se na ní dopustil bezpráví.
52 E L James

Ale to není to hlavní. Ana se zmínila o tom, že je Hardy její ob-

líbený autor, a já jsem si jistý, že nikdy neviděla první vydání, natož
aby ho vlastnila.
„Teď jste zněl jako nefalšovaný prototyp konzumenta.“ Znovu si
vzpomínám na její kritickou poznámku, která mě nepřestává proná-
sledovat. Ano. Rád věci vlastním, věci, jejichž hodnota poroste, jako
například první vydání knih.
Cítím se klidnější a vyrovnanější a trochu spokojenější sám se se-
bou, a tak se vracím do šatny, abych se převlékl do běžeckého.

Na  zadním sedadle auta listuju první knihou prvního vydání Tess
a hledám vhodný úryvek. Zároveň přemýšlím, kdy asi bude mít Ana
státnice. Tu knihu jsem četl před léty a ještě si jakžtakž vybavuju zá-
pletku. V  pubertě byla beletrie mým útočištěm. Matka nevycházela
z úžasu, že čtu; Elliot tomu naopak moc nedal. Toužil jsem po úniku
a knihy mi ho dopřávaly. Elliot před ničím utíkat nemusel.
„Pane Greyi,“ vyrušuje mě Taylor. „Jsme tady, pane.“ Vystupuje
z  auta a  otvírá mi dveře. „Budu na  vás čekat venku ve  dvě hodiny,
abych vás odvezl na golf.“
Přikývnu a vydávám se do Grey House, knihy si nesu v podpaží.
Mladá recepční na mě koketně mávne.
Každý den… Pořád dokola jako poškrábaná deska.
Nevšímám si jí a kráčím dál k výtahu, který mě vyveze do mého patra.
„Dobré ráno, pane Greyi,“ Barry z ochranky mě zdraví a přivolává
mi výtah.
„Jak se daří vašemu synovi, Barry?“
„Už líp, pane.“
„To rád slyším.“
Nastupuju do  kabiny a  ta vystřelí do  dvacátého. Andrea už je
na místě a zdraví mě.
„Dobré ráno, pane Greyi. Chce se s vámi sejít Ros a projednat akci
v Dárfúru. Barney by potřeboval pár minut…“
Zvedám ruku, abych ji umlčel. „To teď neřešte. Sežeňte mi k uchu
Welche a  zjistěte, kdy se vrací Flynn z  dovolené. Až si promluvím
s Welchem, můžeme spolu projít dnešní rozvrh.“
 Grey 53

„Jistě, pane.“
„A potřebuju dvojité espresso. Ať mi ho připraví Olivie.“
Jenže když se rozhlédnu, zjišťuju, že tu Olivie není. Což je úleva.
Ta holka mě neustále uhání a mně to leze na nervy.
„Tu kávu s mlékem, pane?“ ptá se Andrea.
Šikulka. Usměju se na ni.
„Dnes ne.“ Rád je v tomhle nechávám tápat.
„Jak si přejete, pane Greyi.“ Vypadá, že je se sebou spokojená,
a má na to právo. Je nejlepší asistentka, kterou jsem kdy měl.
O tři minuty později mě spojuje s Welchem.
„Welchi?“
„Pane Greyi.“
„Ten průzkum, co jste pro mě dělal minulý týden… Anastasia Stee-
leová. Studuje na WSU.“
„Ano, pane. Vzpomínám si.“
„Potřeboval bych zjistit, kdy bude dělat státnice. Udělejte to před-
nostně.“
„Zajisté, pane. Ještě něco?“
„Ne, to je vše.“ Zavěšuju a zadívám se na knihy na stole. Musím
najít tu citaci.

Ros, moje pravá ruka a  provozní ředitelka, na  mě chrlí informace.

„Máme povolení súdánské vlády vyložit náklad v Port Sudanu. Ale naše
kontakty na pevnině váhají ohledně dopravy po souši do Dárfúru. Mo-
mentálně vyhodnocují, jestli je to vůbec uskutečnitelné.“ Ta logistika jí
asi dává zabrat; její obvykle optimistické rozpoložení je v nedohlednu.
„Můžeme to tam shodit ze vzduchu.“
„Christiane, cena vzdušné dopravy…“
„Já vím. Počkáme, s čím přijdou lidi z nevládních organizací.“
„Tak dobře,“ řekne s povzdechem. „Stejně ještě čekám na souhlas
ministerstva zahraničí.“
Zakoulím očima. Zatracená byrokracie. „Jestli je potřeba někoho
uplatit – nebo do toho zapojit senátora Blandina –, stačí říct.“
„Dál s tebou chci projednat umístění toho nového provozu. Sám víš,
že daňová zvýhodnění v Detroitu jsou obrovská. Poslala jsem ti přehled.“
54 E L James

„Vím o tom. Ale musí to být zrovna Detroit, proboha?“

„Já nechápu, co proti tomu městu máš. Splňuje všechna naše kri-
téria.“
„Fajn, ať tam Bill vyhlédne potenciální nevyužívané pozemky. Ale
stejně ještě jednou prověříme, jestli by nám nějaký jiný magistrát ne-
nabídl výhodnější podmínky.“
„Bill už tam poslal Ruth na jednání s detroitským odborem revi-
talizace a ten nemůže být vstřícnější. Ale požádám Billa, aby to ještě
jednou ověřil.“
Zvoní mi telefon.
„Prosím?“ zavrčím na Andreu – přece ví, jak nesnáším, když mě
vyrušuje při jednáních.
„Mám tu na lince Welche.“
Na hodinkách mám půl dvanácté. To bylo rychlé. „Spojte nás.“
Naznačuju Ros, aby nikam nechodila.
„Pane Greyi?“
„Ano, Welchi. Máte nějaké novinky?“
„Slečna Steeleová má státnice zítra, dvacátého května.“
Sakra. To nemám moc času.
„Skvěle. To jsem potřeboval vědět.“ Zavěšuju.
„Ros, ještě chvilku, prosím tě.“
Znovu beru do ruky telefon. Andrea to hned zvedá.
„Andreo, do  hodiny potřebuju dárkovou kartičku, na  kterou se
dá napsat vzkaz,“ sděluju jí a  pokládám to. „Fajn, Ros, kde jsme to
skončili?“

V půl jedné za mnou přichází Olivie s obědem. Je vysoká a štíhlá

a má pěkný obličej. Je smutné, že na mě vždycky kouká tak dych-
tivě. Nese tác a já doufám, že je na něm něco jedlého. Po nároč-
ném dopoledni jsem vyhladovělý. Trochu nejistě mi pokládá tác
na stůl.
Salát s tuňákem. To je v pohodě. Tentokrát se trefila.
Taky mi dává na stůl tři bílé kartičky s odpovídajícími obálkami
v různých velikostech.
„Super,“ utrousím. A teď jdi. Jako na povel odchází.
 Grey 55

Beru si sousto tuňáka na  utišení nejhoršího hladu a  sahám

po peru. Citaci už mám vybranou. Je to varování. Udělal jsem dobře,
když jsem ji odmítl. Každý chlap není romantický hrdina.

„Proč jste mi neřekla, že je to nebezpečné? Proč jste mě

nevarovala?
Dámy vědí, na co si mají dávat pozor, neboť čtou romá-
ny, které je na takové nástrahy upozorní…“

Vkládám kartičku do odpovídající obálky a na tu píšu Aninu adre-

su, kterou jsem si vryl do paměti díky Welchově zprávě. Potom volám
Andreu.
„Ano, pane Greyi?“
„Můžete sem přijít, prosím?“
„Jistě, pane.“
Vzápětí se objevuje ve dveřích. „Pane Greyi?“
„Vezměte ty knihy, zabalte je a nechte je doručit Anastasii Steeleo-
vé, té dívce, která se mnou dělala minulý týden rozhovor. Tady je její
adresa.“
„Hned se do toho pustím, pane Greyi.“
„Musí k ní dorazit nejpozději zítra.“
„Ano, pane. Bude to vše?“
„Ne. Sežeňte mi za ně jiné.“
„Za ty knihy?“
„Ano. První vydání. Ať to udělá Olivie.“
„Co je to za knihy?“
„Tess z d’Urbervillů.“
„Jistě, pane.“ Věnuje mi svůj zřídkavý úsměv a odchází.
Proč se usmála?
Skoro nikdy se neusmívá. Nechávám to plavat a přemýšlím, jestli
je to naposledy, co jsem ty knihy viděl. A musím si přiznat, že doufám
v opak.
56 E L James

Pátek, 20. května 2011

Poprvé za pět dnů jsem se dobře vyspal. Možná cítím, že jsem tu zá-
ležitost vnitřně uzavřel, když jsem jí poslal ty knihy, v což jsem taky
doufal. Holím se a ten kokot v zrcadle mi oplácí chladný šedý pohled.
Lháři.
Do prdele práce.
Tak jo. Tak jo. Pořád doufám, že zavolá. Moje číslo má.
Paní Jonesová vzhlédne, když vcházím do kuchyně.
„Dobré ráno, pane Greyi.“
„Dobré, Gail.“
„Co si dáte k snídani?“
„Dám si omeletu. Děkuju.“ Zatímco mi připravuje jídlo, sedám si
ke  kuchyňskému ostrůvku a  listuju v  The Wall Street Journal a  The
New York Times, pak ještě nakouknu do The Seattle Times. Jsem plně
začtený, když mi zazvoní mobil.
Je to Elliot. Co asi můj velký brácha chce?
„Elliote?“
„Brácho, potřebuju na víkend vypadnout ze Seattlu. Jedna buchta
hrozně jede po mým péru, tak se před ní chci schovat.“
„Po tvým péru?“
„Jasně. Věděl bys, o čem mluvím, kdybys nějaký měl.“
Jeho narážku ignoruju a  přitom dostávám prohnaný nápad. „Co
bys řekl na túru v okolí Portlandu? Můžeme vyrazit dnes odpoledne.
Pár dnů se tam zdržet. Vrátili bysme se v neděli.“
 Grey 57

„To zní dobře. Vezmeš vrtuli, nebo chceš řídit?“

„Říká se tomu helikoptéra, Elliote, a  ne, radši budu řídit. Přijď
za mnou do práce kolem oběda a můžeme rovnou vyjet.“
„Díky, brácho, máš to u mě,“ zavěšuje.
Elliot měl odjakživa problém se sebeovládáním. Stejně jako ženy,
které se kolem něj motají. Ať už je ta nebožačka kdokoliv, je jenom
další z dlouhé, dlouhé řady jeho milostných avantýr.
„Co si budete vařit o víkendu, pane Greyi?“
„Připravte mi něco lehkého a nechte to v lednici. Možná se vrátím
v sobotu.“
Nebo taky ne.
Ona se za tebou neohlédla, Greyi.
Velkou část mého pracovního života jsem zasvětil řízení očekává-
ní druhých, takže bych měl umět řídit ta svoje.

Elliot většinu cesty do Portlandu spí. Ten parchant musí být totálně
vyždímaný. Práce a šukání, to je jeho smysl života. Zavrtí se na seda-
dle spolujezdce a zachrápe.
To je teda společnost.
Na místě budeme něco po třetí, tak pomocí handsfree volám Andree.
„Pane Greyi,“ odpovídá po dvou zazvoněních.
„Můžete zajistit, aby nám do Heathmanu dovezli dvě horská kola?“
„V kolik hodin, pane?“
„Ve tři.“
„Ta kola budou pro vás a vašeho bratra?“
„Ano.“
„Váš bratr měří asi metr devadesát?“
„Zhruba tak.“
„Hned to zařídím.“
„Výborně.“ Zavěšuju a volám Taylorovi.
„Pane Greyi?“ Taylor to zvedá hned po prvním zvonění.
„V kolik sem dorazíte?“
„Zapíšu se kolem deváté večer.“
„Vezmete R8?“
„S radostí, pane.“ Taylor je taky blázen do aut.
58 E L James

„Dobře.“ Končím hovor a zesiluju hudbu. Uvidíme, jestli dokáže

Elliot spát, když hrají The Verve.
Brázdíme dálnici I-5 a já jsem čím dál tím víc napjatý.
Už jí přišly ty knihy? Zavolal bych Andree, ale vím, že jsem jí na-
ložil tunu práce. Kromě toho nechci dávat svým zaměstnancům zá-
minku k domněnkám. Tyhle kraviny obvykle nedělám.
Uvědom si, pročs jí je posílal.
Protože jsem ji chtěl znovu vidět.
Míjíme výjezd do  centra Vancouveru a  já si říkám, jestli už má
státnice za sebou.
„Hej, už jsme tady?“ zahučí Elliot.
„Pozor, on se probudil,“ rýpnu si. „Jsme skoro tam. Budeme jezdit
na kolech.“
„Fakt?“
„Jo.“
„Super. Pamatuješ, jak nás bral na kolo táta?“
„Jasně.“ Při té vzpomínce zakroutím hlavou. Táta je vzdělanec,
renesanční člověk: je to akademik, férový chlap, který se cítí dobře
ve městě a ještě líp v přírodě. Přijal za vlastní tři adoptované děti…
a já jsem ten, který nesplnil jeho očekávání.
Ale než jsem se dostal do puberty, měli jsme pevné pouto. Byl to
můj hrdina. Rád nás brával kempovat a  vůbec jsme s  ním dělávali
různé outdoorové aktivity, které si dodnes užívám: plachtění, kajaky,
cyklistika, to všechno jsme dělali.
Puberta mi to vzala.
„Napadlo mě, že když dorazíme až odpoledne, nebude na nějaký
chození po horách čas.“
„Pálí ti to.“
„Tak povídej, před kým utíkáš?“
„Chlape, já jsem prostě ten typ, co si rád užije a pak bere do zaje-
čích. Vždyť víš. Žádný závazky. Já nevím, když buchta zjistí, že máš
vlastní byznys, začne jí z  toho šibat.“ Hodí po  mně letmý pohled.
„Děláš dobře, že si držíš ptáka v kalhotách.“
„Myslím, že se nebavíme o mém ptákovi, ale o tvém a o tom, která
s ním má tu čest teď.“
 Grey 59

Zachechtá se. „Už ani nevím, ztrácím přehled. A dost už o mně.

Co nového v inspirujícím světě komerce a finančnictví?“
„To tě fakt zajímá?“ střelím po něm očima.
„Vlastně né,“ protáhne a já se zasměju jeho letargii a málomluv-
nosti.
„Jak ti šlape firma?“ zajímám se.
„Kontroluješ si svoje investice?“
„Pořád.“ Je to moje práce.
„Takže – minulý týden jsme zahájili výkopové práce na projektu
Spokani Eden a  zatím jedeme podle plánu, ale je to teprve týden,“
pokrčí rameny. Pod bratrovým bezstarostným zevnějškem se skrý-
vá bojovník za  ekologii. Jeho vášeň pro udržitelné bydlení je občas
zdrojem bouřlivých rodinných debat u nedělní večeře a jeho poslední
projekt je ekologická výstavba úsporného bydlení severně od Seattlu.
„Doufám, že se nám tam podaří nainstalovat ten nový systém
na  využívání odpadních vod, jak jsem ti o  něm říkal. U  všech do-
mácností by to snížilo spotřebu vody, a tím i vyúčtování o pětadvacet
procent.“
„To je působivé.“
„To doufám.“
V tichosti vjíždíme do centra Portlandu, a zrovna když odbočuje-
me k podzemním garážím hotelu Heathman – místu, kde jsem ji viděl
naposledy –, zamumlá Elliot: „Víš, že dnes večer prošvihneme zápas
Mariňáků?“
„Třeba bys mohl strávit večer u  televize. Nechat svý nádobíčko
na pokoji a dívat se na baseball.“
„To zní, jako bychom měli plán.“

Držet s Elliotem tempo je docela výzva. Polyká kilometry na cyklos-

tezce se stejným přezíravým přístupem, který se u něj dá pozorovat
v mnoha dalších situacích. Elliot nezná strach – a proto ho obdivuju.
Akorát že v té rychlosti nemám šanci se kochat. Sotva vnímám svěží
zeleň, která se kolem mě míhá, protože mám oči přilepené k  zemi
a snažím se vyhýbat výmolům.
Po dojezdu jsme oba ulepení a vyčerpaní.
60 E L James

„To byla za poslední dobu ta nejlepší zábava, jakou jsem zažil ob-
lečený,“ pochvaluje si Elliot, když vracíme kola hotelovému zřízenci
v Heathmanu.
„Pro mě taky,“ zafuním, ale pak si vybavuju, jak jsem držel Ana-
stasii, když jsem ji zachránil před tím šíleným cyklistou. Teplo, které
z ní sálalo, když ke mně tiskla prsa; její smyslyburcující vůni.
Tehdy jsem byl taky oblečený… „Pro mě taky,“ zamumlám znovu.
Cestou do nejvyššího poschodí si ve výtahu kontrolujeme mobily.
Přišly mi nějaké e-maily a pár textovek od Eleny, ve kterých se ptá,
co dělám o víkendu, ale zmeškaný hovor od Anastasie nemám. Brzy
bude sedm – ty knihy už musela dostat. Tyhle myšlenky mě deptají –
už zase jsem vážil zbytečnou cestu do Portlandu.
„Brácho, ta roštěnka mi volala pětkrát a poslala mi čtyři esemesky.
Copak si neuvědomuje, jak zoufale to vypadá?“ zasténá Elliot.
„Třeba je těhotná.“
On zbledne, já se zachechtám.
„To není vtipný, tlučhubo,“ zabručí. „Hlavně s ní nejsem tak dlou-
ho. Ani tak často.“

Po rychlé sprše jdu do Elliotova apartmá, kde sedíme a sledujeme zby-

tek zápasu Mariners proti San Diego Padres. Objednáváme si steak se
salátem, hranolky a pár piv. Dělám si pohodlí a užívám si zápas a El-
liotovu nenáročnou společnost. Už jsem se smířil s tím, že Anastasia
nezavolá. Mariners vedou a vypadá to na pěknou nakládačku.
K mému zklamání to nakonec takový propadák není, i když Ma-
riners vyhrávají 4:1.
Jedem, Mariňáci! Ťukáme si s Elliotem.
Ještě běží analýza zápasu, když se mi rozdrnčí mobil. Na displeji se
objevuje číslo slečny Steeleové.
To je ona!
„Anastasie?“ Ani neskrývám překvapení a radost. V pozadí slyším
hluk, vypadá to, že je na večírku nebo v baru. Elliot po mně střelí pát-
ravým pohledem, a tak se zvedám z gauče a klidím se z jeho doslechu.
„Proč jsi mi poslal ty knihy?“ zabreptá a mně sjede dolů po páteři
zlá předtucha.
 Grey 61

„Anastasie, jsi v pořádku? Zníš nějak divně.“

„Já nejsem ta divná, to ty,“ obviňuje mě.
„Anastasie, tys pila?“
Bože. S kým je? S tím fotografem? Kde je ta její kamarádka – Kate?
„Co je ti do  toho?“ odsekne bojovně a  mně je jasné, že je opilá.
Musím z ní dostat, jestli je v pořádku.
„Jsem… zvědavý. Kde jsi?“
„V baru.“
„Ve  kterém baru?“ Tak mluv. Tohle mi nedělá moc dobře. Je to
mladá žena, je opilá a potuluje se sama Portlandem. Bezpečí si před-
stavuju jinak.
„V portlandském baru.“
„Jak se dostaneš domů?“ Zmáčknu si kořen nosu a doufám, že to
dokáže zklidnit mou zpěněnou krev.
„Však já už si cestu najdu.“
Co to plácá? Ona chce řídit? Znovu se jí ptám, v jakém je baru, ale
ona mou otázku ignoruje.
„Proč jsi mi poslal ty knihy, Christiane?“
„Anastasie, kde jsi? Řekni mi to. Hned.“
Jak se dostane domů?
„Ty seš tak… dominantní,“ zahihňá se. V jakékoliv jiné situaci by
mi to přišlo přitažlivé, ale teď – teď mám sto chutí jí ukázat, jak moc
dominantní jsem. Důvodů mi k tomu dává dost.
„No tak, Ano, kde ksakru jsi?“
Znovu se zachichotá. Kruci, ona má ze mě srandu!
Už zase!
„Jsem v Portlandu… to je strááášně daleko od Seattlu.“
„Kde v Portlandu?“
„Dobrou noc, Christiane.“ Telefon oněmí.
„Počkej, Ano!“
Ona mi s tím praštila! Zaraženě zírám na telefon. V životě mi ni-
kdo takhle nezavěsil. Sakra práce!
„Nějaký problém?“ ozývá se Elliot z gauče.
„Právě mi volala jistá opilá holka,“ vykulím na něj nevěřícný po-
hled a jemu překvapením klesá brada.
62 E L James

„Tobě?“
„Jo.“ Vytáčím ji zpátky, a snažím se zachovat klid a potlačit obavy.
„Ahoj,“ vykoktá nesměle. Zdá se, že přešla do nějakého klidnější-
ho prostředí.
„Jedu si pro tebe.“ Navzdory snaze zní můj hlas ledově, protože
marně bojuju s hněvem. Tentokrát to pokládám já.
„Musím pro ni zajet a dostat ji domů. Chceš jet se mnou?“
Elliot na mě zírá, jako by mi narostla třetí ruka.
„Ty? S holkou? To musím vidět.“ Natahuje se pro plátěnky a na-
zouvá si je.
„Ještě si musím zavolat.“ Odcházím do jeho ložnice a cestou pře-
mýšlím, jestli zavolám Barneymu nebo Welchovi. Barney je nejzkuše-
nější technik v telekomunikačním oddělení naší společnosti. Je to gé-
nius přes techniku. Jenže to, co potřebuju zařídit, není úplně legální.
Bude lepší do toho společnost vůbec netahat.
Vytáčím Welche rychlou volbou a  během pár sekund mám jeho
nakřáplý hlas na drátě.
„Pane Greyi?“
„Opravdu moc rád bych věděl, kde se právě teď nachází slečna
Steeleová.“
„Chápu.“ Na chvíli se odmlčí. „Nechte to na mně, pane Greyi.“
Vím, že porušuju zákon, ale co kdyby se dostala do potíží?
„Děkuju.“
„Ozvu se vám během pár minut.“
Když se vrátím do obývacího pokoje, Elliot si s přiblblým výrazem
v obličeji mne ruce.
Ať se jde vycpat!
„Tohle si nenechám ujít za nic na světě,“ culí se škodolibě.
„Jenom si dojdu pro klíčky od auta. Za pět minut v garáži,“ zavr-
čím a ignoruju jeho samolibý škleb.

Bar je nacpaný k  prasknutí, plný studentů odhodlaných pořádně si

to užít. Z repráků se line nějaká nezávislá blbost a taneční parket je
napěchovaný zmítajícími se těly.
Najednou se cítím starý.
 Grey 63

Ona tu někde je.

Elliot se protlačil vchodovými dveřmi za  mnou. „Vidíš ji?“ křik-
ne, aby přehlušil rámus. Rozhlížím se kolem a  spatřím Katherine
Kavanaghovou. Obklopuje ji skupinka přátel, všechno muži, a  sedí
v jednom z boxů. Po Aně není ani památky, ale stůl je plný panáků
a sklenic s pivem.
Dobře, teď zjistíme, jestli je slečna Kavanaghová stejně loajální
ke své kamarádce jako Ana vůči ní.
Když se objevíme u jejich stolu, překvapeně na mě vyvalí oči.
„Katherine,“ řeknu na  způsob pozdravu, ale ona mě zarazí dřív,
než se jí stihnu zeptat, kde je Ana.
„Christiane, jaké překvapení, že jsi tady,“ zakřičí, aby ji bylo slyšet.
Tři kluci u jejího stolu si nás měří nepřátelskou ostražitostí.
„Náhodou jsem šel kolem.“
„A  kdo je tohle?“ usměje se až moc mile na  Elliota a  znovu mě
zaráží. Ženská jedna otravná.
„To je můj bratr Elliot. Elliote, Katherine Kavanaghová. Kde je
Ana?“
Katherine rozšiřuje úsměv věnovaný Elliotovi a  mě překvapuje
jeho reakce – taky se na ni kření.
„Myslím, že šla ven na čerstvý vzduch,“ odpovídá mi Kavanagho-
vá, ale na  mě se přitom nedívá. Oči má jenom pro pana Opíchat
a Opustit. Sama si vystrojila pohřeb.
„Ven? Kam ven?“ houknu.
„Jo, támhle,“ ukáže na dvoukřídlé dveře v zadní části podniku.
Prodírám se k nim davem a nechávám ty tři rozladěné kluky, Ka-
vanaghovou a Elliota, aby na sebe vzájemně cenili zuby.
Za dvojitými dveřmi je fronta na dámské toalety a za ní dveře, kte-
ré vedou ven, do prostoru za barem. Shodou náhod se ocitám u par-
koviště, kde jsme s Elliotem před chvílí nechali auto.
Vycházím ven na  malé prostranství vedle parkoviště – takový
plácek lemovaný květinami, kde lidi kouří, pijí a  klábosí. A  taky se
muchlují… Vtom ji zahlédnu.
Do prdele! Ona je s tím fotografem, aspoň myslím, v tom přítmí je
těžké to určit s jistotou. On ji objímá, ale ona vypadá, jako by se mu
64 E L James

snažila vykroutit. On jí něco pošeptá, takže mu nerozumím, a líbá ji

na hranu čelisti.
„José, ne,“ řekne ona a tím je to jasné. Snaží se ho odstrčit.
Ona to nechce.
Chvíli mám nutkání utrhnout mu hlavu. S  rukama v  pěst se
vydávám k  nim. „Myslím, že dáma řekla ne.“ Můj chladný a  zlo-
věstný hlas protíná relativní ticho. Stojí mě hodně sil, abych se
ovládnul.
Pouští ji a ona na mě s omráčeným výrazem přiopile zamžourá.
„Greyi,“ utrousí Rodriguez stroze a já sbírám zbytky sebeovládání,
abych mu to zklamání z obličeje neodstranil ručně.
Aně se zvedá žaludek. Prudce se předklání a zvrací na zem.
A do prdele!
„Ups – Dios mío, Ano!“ Uskakuje znechuceně její takzvaný kama-
rád. Idiot jeden.
Nevšímám si ho a rychle jí shrnuju vlasy stranou, protože ze sebe
dál dáví všechno, co za večer pozřela. S jistou rozmrzelostí si uvědo-
muju, že zřejmě nic nejedla. S rukou kolem ramen ji odvádím z do-
hledu zvědavců směrem k jednomu z květináčů. „Pokud budeš ještě
zvracet, udělej to tady. Podepřu tě.“ Je tu větší tma. Aspoň na to bude
mít klid. Zvrací znovu a znovu, rukama se zapírá o cihlovou obrubu
květníku. Je na ni žalostný pohled. I když má prázdný žaludek, pořád
to s ní zmítá a ještě se dáví nasucho.
Páni, je jí pěkně zle.
Konečně její křeče odeznívají. Řekl bych, že skončila. Pouštím ji
a podávám jí kapesník, který se mi nějakým zázrakem objevil v saku.
Děkuju, paní Jonesová.
Ana si otírá pusu, otáčí se, opírá se rukama o  stěnu květináče
a uhýbá přede mnou očima, protože se nepochybně stydí a připadá
si trapně. Přitom já jsem tak rád, že ji vidím. Můj vztek na fotografa
je pryč. Jsem celý šťastný, že můžu stát na parkovišti u studentského
baru společně s Anastasií Steeleovou.
Skládá si hlavu do dlaní, sykne bolestí a zahanbeně se na mě po-
dívá. Pak mi pohlédne přes rameno ke dveřím. Předpokládám, že se
dívá na svého „kamaráda“.
 Grey 65

„Já, ehm… uvidíme se vevnitř,“ zablekotá fotograf a  já se neob-

těžuju otočit, abych ho zpražil pohledem. K mé radosti ho ignoruje
i Ana a vrací se očima ke mně.
„Omlouvám se,“ řekne nakonec a  přitom žmoulá měkkou látku
kapesníku.
Tak jo, trochu si pohrajeme.
„Za co se omlouváš, Anastasie?“
„Hlavně za ten telefon. Za to, že mi bylo špatně. Eh, ten seznam je
nekonečný,“ mumlá.
„Tohle se přihodilo každému, jen možná ne tak dramaticky jako
tobě.“ Proč mě tak baví takhle ji peskovat? „Jde o to, že musíš znát své
meze, Anastasie. Teda, já jsem pro posouvání mezí všema deseti, ale
vážně, tohle jsi přehnala. Hodláš z toho udělat zvyk?“
Třeba má s alkoholem problém. To pomyšlení mě vystraší natolik,
až se přistihnu, jak přemítám, jestli nemám zavolat matce, aby mi
doporučila nějakou odvykací kliniku.
Ana se na mě zamračí, jako by byla rozzlobená, mezi obočími se jí
vytvoří povědomá vráska a já zjišťuju, že musím odolávat pokušení ji
tam políbit. Ale když promluví, zní kajícně.
„Ne,“ řekne. „Ještě nikdy jsem se neopila. A  právě teď ze všeho
nejvíc toužím po  tom, aby se to už nikdy neopakovalo.“ Podívá se
na mě lehce rozostřeným pohledem a mírně zavrávorá. Vypadá, že by
mohla omdlít, a tak ji bez nějakých okolků beru do náruče.
Je překvapivě lehká. Příliš lehká. A to mě popouzí. Není divu, že
se tak opila.
„Tak pojď, odvezu tě domů.“
„Musím to říct Kate,“ namítá a pokládá mi ruku na rameno.
„Může jí to říct můj bratr.“
„Cože?“
„Můj bratr Elliot se právě baví se slečnou Kavanaghovou.“
„Aha?“
„Byl se mnou, když jsi mi volala.“
„V Seattlu?“
„Ne, ještě pořád bydlím v Heathmanu.“
A moje honba za přízrakem se vyplatila.
66 E L James

„Jak jsi mě našel?“

„Napíchnul jsem ti mobil, Anastasie.“ Vedu ji k autu. Chci ji od-
vézt domů. „Mělas bundu nebo nějakou kabelku?“
„Ehm… jo, obojí. Christiane, prosím, musím to říct Kate. Měla by
strach.“
Zastavuju se a radši držím jazyk za zuby. Kavanaghová si o ni moc
starostí nedělala, když tady Ana byla s tím zaláskovaným fotografem.
Rodriguez. Tak se jmenuje. Co je to za  kamarádku? Světla podniku
ozařují Aninu nervózní tvář.
I když mě to štve, pouštím ji a souhlasím, že ji doprovodím zpát-
ky. Aspoň ji držím za  ruku, když se vracíme dovnitř a  zastavujeme
u Kateina stolu. Sedí tu jenom jeden z těch mladíků, působí otráveně
a opuštěně.
„Kde je Kate?“ zakřičí na něj Ana přes ten rámus.
„Tancuje,“ řekne ten kluk a tmavýma očima ukáže na taneční par-
ket. Ana si bere sako a kabelku a nečekaně mě chytá za nadloktí.
Okamžitě ztuhnu.
To ne.
Srdce se mi rozbíhá na plné obrátky, pohlcuje mě temnota, rozpí-
ná se a zatíná mi drápy kolem hrdla.
„Je na parketu,“ křikne na mě Ana, její slova mě polechtají v uchu
a odvádějí mou pozornost od strachu. Z ničeho nic temnota ustupuje
a tlukot srdce se zmírňuje.
Jak to?
Zakoulím očima, abych zamaskoval nejistotu, a beru ji k baru, kde
jí objednávám a podávám velkou sklenici vody.
„Pij!“
Kouká se na mě přes okraj sklenice a váhavě srká jeden hlt.
„Všechno!“ přikazuju jí. Doufám, že tak dokáže napravit napácha-
né škody a zabrání zítřejší příšerné kocovině.
Jak to asi mohlo dopadnout, kdybych nezasáhl? Klesá mi ná-
lada.
V duchu se vracím k tomu, co se před chvílí dělo se mnou.
Její dotek. Moje reakce.
Moje nálada se dál propadá.
 Grey 67

Ana se při pití trochu zakymácí, a  tak ji chytám za  rameno. To

spojení se mi líbí – když se jí dotýkám. Ona je jezerem, které zklidňu-
je tok mých rozbouřených hlubokých a temných vod.
Hmm… jak romantické, Greyi.
Dopíjí a já jí odebírám sklenici, kterou stavím zpátky na bar.
Tak fajn. Chce mluvit s tou takzvanou kamarádkou. Očima zkou-
mám taneční parket, neklidný při představě množství těl, která se
na mě budou mačkat, až se jimi budu prodírat.
Se sebezapřením ji beru za ruku a vyrážím k parketu. Zaváhá, ale
jestli chce mluvit s Kate, nevyhne se tomu; musí si se mnou zatančit.
Jakmile se Elliot rozjede, nic ho nezastaví; tolik k jeho úmyslu strávit
klidnou noc doma.
Jedním trhnutím si ji přitahuju do náruče.
To zvládnu. Když vím, že se mě bude dotýkat, dá se to zvládnout.
S tím už se nějak poperu, zvlášť když mám na sobě sako. Proplétám se
davem k místu, kde na sebe strhávají pozornost Elliot s Kate.
Když jsme u nich, Elliot se k nám v půlce pohybu naklání a sjíždí
nás nevěřícným pohledem.
„Beru Anu domů. Vyřiď to Kate,“ zařvu mu do ucha.
Přikývne a vtáhne si Kavanaghovou do náruče.
Tak. A teď s dovolením odvedu slečnu opilou Knihomolku domů,
jenže ta se z nějakého důvodu zdráhá jít. Na odchodu nemůže odlepit
znepokojený pohled z Kavanaghové. Když se vymotáme z tančícího
davu, ještě jednou se za  ní ohlédne, pak se podívá na  mě a  nejistě
zavrávorá.
„Do hajzlu!“ Nějakým zázrakem ji chytám, protože omdlévá upro-
střed baru. Mám nutkání si ji přehodit přes rameno, ale to bychom
vzbudili moc velký rozruch, a tak si ji zvedám do náruče, tisknu si ji
k hrudi a odnáším k autu.
„Kristepane,“ ucedím, protože se ji snažím udržet a  zároveň vy-
lovit klíče z  riflí. Překvapivě se mi daří dostat ji na  přední sedadlo
a připoutat ji.
„Ano,“ zatřesu s ní jemně, protože je znepokojivě tichá. „Ano!“
Něco nesrozumitelného zamumlá, takže vím, že je při vědomí. Je
mi jasné, že bych ji měl odvézt domů, ale do Vancouveru je to daleko
68 E L James

a  nejsem si jistý, jestli nebude znovu zvracet. Představa Audi pách-

noucího zvratky není právě lákavá. Už teď to cítím z jejího oblečení.
A tak mířím do Heathmanu a říkám si, že to dělám pro její dobro.
Jasně, Greyi, jen si to namlouvej.

Cestou z garáže nahoru mi ve výtahu spí v náručí. Musím jí svléknout

džíny a  sundat boty. Kabinou výtahu se šíří nemilá připomínka její
nevolnosti. Nejradši bych ji i vykoupal, ale to už by překročilo rámec
vhodného chování.
A tohle ho nepřekračuje?
V apartmá pouštím její kabelku na gauč a odnáším ji do ložnice,
kde ji pokládám na postel. Znovu něco zamrmlá, ale nevzbudí se.
Rychle jí sundávám boty a ponožky a ukládám je do hotelového
plastového pytle na  špinavé prádlo. Potom jí rozepínám a  stahuju
džíny, kontroluju, jestli něco nezůstalo v  kapsách, a  taky je dávám
do  pytle. Ana leží na  posteli, bledé ruce a  nohy má roztažené jako
mořská hvězdice. Na okamžik si ty nohy představuju omotané kolem
mého pasu a zápěstí připoutaná k mému dřevěnému svatoondřejské-
mu kříži. Na koleně má blednoucí modřinu a mě napadá, jestli si ji
způsobila tím pádem v mé kanceláři.
Od té doby je poznamenaná… stejně jako já.
Zvedám ji do sedu a ona otvírá oči.
„Hej, Ano,“ zašeptám a bez jakékoliv její spolupráce jí pomalu sta-
huju sako.
„Grey. Rty,“ vypraví ze sebe.
„Jasně, kotě.“ Pokládám ji zpátky na postel. Ona zavírá oči a otáčí se
na bok, tentokrát sbalená do klubíčka. Najednou vypadá malá a zrani-
telná. Přikrývám ji a neodolám drobnému polibku do vlasů. Teď, když
jsem z ní sundal potřísněné oblečení, znovu se objevila stopa její vůně.
Jablka, podzim, čistota, jemnost… Ana. Rty má rozevřené, vějířky řas
rozprostřené na spodních víčkách a její pleť vypadá bezchybně. Povoluju
si jeden poslední dotek, když jí hřbetem ukazováčku pohladím po tváři.
„Dobrou noc,“ zamumlám a  odcházím do  obýváku vyplnit for-
mulář pro prádelnu. Když to mám sepsané, dávám pytel s oblečením
za dveře na chodbu, kde si ho vyzvednou a jeho obsah vyčistí.
 Grey 69

Než se pustím do e-mailů, píšu Welchovi zprávu, ve které ho žá-

dám, aby zjistil, jestli má José Rodriguez nějaké policejní záznamy.
Jsem zvědavý. Chci vědět, jestli rád nahání mladé opilé ženy. Pak se
zaměřuju na drobný problém, kterým je oblečení pro slečnu Steele-
ovou. Posílám stručný e-mail Taylorovi:

Od: Christian Grey

Předmět: Slečna Anastasia Steeleová
Datum: 20. 5. 2011, 23:46
Komu: J. B. Taylor

Dobrý den,
mohl byste prosím obstarat následující položky pro slečnu Steeleovou
a doručit je do deseti hodin dopoledne do mého obvyklého pokoje v He-
athmanu?

Džíny: modré, klasická džínovina, velikost 4

Halenka: modrá, hezká, velikost 4
Konversky: černé, velikost 7
Ponožky: velikost 7
Spodní prádlo: kalhotky velikost S, podprsenka odhadem 34C

Děkuji

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Jakmile e-mail zmizí v odeslané poště, píšu textovku Elliotovi.

Ana je u mě.
Jestli jsi pořád s Kate, vyřiď jí to.

Odepisuje obratem.
70 E L James

Jasně.
Doufám, že si vrzneš.
Tááák moc to potřebuješ 

Nutkavě si nad jeho odpovědí odfrknu.

Moc to potřebuju, Elliote, opravdu moc.
Otvírám pracovní poštu a pouštím se do čtení.
 Grey 71

Sobota, 21. května 2011

Téměř o dvě hodiny později se dostávám do postele. Je lehce po tři

čtvrtě na dvě. Ana tvrdě spí, od chvíle, kdy jsem ji opustil, se ještě
nepohnula. Svlékám se, beru si triko a pyžamové kalhoty a lehám
si vedle ní. V podstatě je v kómatu; je nepravděpodobné, že by se
otočila a  začala se mě cíleně dotýkat. Chvíli váhám, protože se
kolem mě probouzí temnota, ale neprojevuje se naplno a  já vím,
že je to díky tomu, jak sleduju hypnotické pohyby její hrudi a sám
si s nimi srovnávám dech. Nádech, výdech. Nádech, výdech. Ná-
dech, výdech. Vteřiny, minuty, hodiny; nevím, jak dlouho ji sledu-
ju. A  zatímco ona spí, já studuju každý centimetr její hezké tvá-
ře. Tmavé řasy se jí nepatrně pohybují, rty má pootevřené, takže
zahlédnu pravidelné bílé zuby. Něco nesrozumitelného zamumlá
a přitom vystrčí špičku jazyka a olízne si rty. Je to vzrušující, velmi
vzrušující.
Konečně se propadám do hlubokého a bezesného spánku.

Všude kolem je ticho, když otevřu oči. Na krátko jsem dezorien-

tovaný. No jasně. Jsem v  Heathmanu. Budík vedle postele uka-
zuje 7:43.
Kdy jsem naposledy spal tak dlouho?
Ana.
Pomalu otáčím hlavu. Leží čelem ke  mně a  spí. Její krásné rysy
jsou ve spánku uvolněné.
72 E L James

Nikdy jsem nespal se  ženou. Tedy, vyspal jsem se s  mnoha, ale
probudit se vedle mladé přitažlivé ženy je nová a stimulující zkuše-
nost. Celé mé tělo s tím souhlasí.
Tohle ti stačit nebude.
Nerad se zvedám a  převlékám se do  běžeckého. Potřebuju ten…
přebytek energie spálit. Natahuju si tepláky a marně přemýšlím, kdy
jsem se naposledy vyspal tak dobře.
V obýváku zapínám notebook, kontroluju si e-maily a odpovídám
na dva od Ros a jeden od Andrey. Zabere mi to víc času než obvykle,
nejspíš díky vědomí, že ve  vedlejším pokoji spí Ana. Jsem zvědavý,
jak se bude cítit ona, až se probudí.
Nejspíš jako po opici.
Zalovím v minibaru a vyndávám z něj láhev pomerančového džu-
su, který přelévám do skleničky. Když vejdu zpátky do ložnice, Ana
pořád spí. Vlasy má rozhozené na polštáři jako mahagonovou zápla-
vu a deka jí sklouzla pod úroveň pasu. Tričko se jí naopak vyhrnulo
a odhalilo její břicho a pupík. Pohled na ni mě znovu nabudí.
Proboha, přestaň tu stát a zírat na ni, Greyi.
Musím odsud vypadnout dřív, než udělám něco, čeho budu lito-
vat. Stavím sklenici na  noční stolek, potichu vcházím do  koupelny
a z cestovní toaletní tašky vyndávám dva Advily, které pak pokládám
vedle džusu.
Ještě na  chvíli ulpím pohledem na  Anastasii Steeleové – první
ženě, se kterou jsem skutečně spal – a jdu si zaběhat.

Po návratu nacházím v obýváku tašku z obchodu, který neznám. Na-

kouknu do  ní a  zjišťuju, že obsahuje oblečení pro Anu. Z  toho, co
vidím, odvedl Taylor dobrou práci – a to dokonce před devátou.
Ten chlap je zázrak.
Její kabelka je pořád na pohovce, kam jsem ji včera v noci odložil,
a dveře ložnice jsou stále zavřené, z čehož usuzuju, že zatím neodešla
a ještě spí.
Je to úleva. Nahlížím do pokojového jídelního lístku a říkám si,
že bych mohl objednat jídlo. Až se probere, bude mít hlad, jenže
nemám zdání, co si dá, a tak ve vzácné chvilce slabosti objednávám
 Grey 73

výběr ze snídaňového menu. Informují mě, že jim příprava zabere

půl hodiny.
Přišel čas půvabnou slečnu Steeleovou probudit. Už spala dost
dlouho.
Beru si ručník a  nákupní tašku s  jejími věcmi, klepu na  dveře
a  vstupuju do  pokoje. K  mému potěšení už sedí. Léky proti bolesti
zmizely a stejně tak i džus.
Hodná holka.
Zbledne, když vcházím.
Pěkně nenuceně, Greyi. Nechceš se nechat obvinit z únosu.
Zavírá oči a já předpokládám, že se cítí trapně.
„Dobré ráno, Anastasie. Jak se cítíš?“
„Líp než si zasloužím,“ zadrmolí, když pokládám tašku na  židli.
Pohlédne na mě neuvěřitelně velkýma modrýma očima. Přestože má
rozcuchané vlasy… vypadá úchvatně.
„Jak jsem se sem dostala?“ ptá se a mně připadá, že se obává od-
povědi.
No tak ji uklidni, Greyi.
Sedám si na  kraj postele a  vysvětluju jí, jak to bylo. „Když jsi
omdlela, nechtěl jsem kožené potahy ve  svém autě ohrozit tím, že
bych tě vezl až domů. Tak jsem tě vzal sem.“
„To tys mě ukládal do postele?“
„Ano.“
„Zvracela jsem ještě?“
„Ne.“ Díkybohu.
„To tys mě svlékal?“
„Ano.“ Kdo jiný by to asi udělal?
Zčervená, aspoň se jí dostane nějaká barva do  tváří. Dokonalé
zuby se zaboří do spodního rtu. Musím se ovládat, abych nevzdych-
nul nahlas.
„Takže jsme se spolu…“ zašeptá a sklopí pohled k rukám.
Ježiši, copak si myslí, že jsem zvíře?
„Anastasie, bylas v  podstatě v  kómatu. Nekrofilie není právě
mým šálkem kávy,“ utrousím suše. „Mám rád své ženy při smyslech
a schopné vnímat.“ Úlevou jí klesají ramena a já přemýšlím, jestli se jí
74 E L James

něco takového nestalo už dřív. Že se zpila do němoty a pak se probu-

dila v posteli s cizím chlapem a zjistila, že se s ní vyspal bez jejího vě-
domí. Možná to je fotografův postup. Což je znepokojivé pomyšlení.
Ale vzápětí si vzpomínám na její doznání z včerejšího večera – nikdy
nebyla opilá. Takže to není její zvyk, díkybohu.
„Je mi to hrozně líto,“ řekne hlasem přetékajícím hanbou.
Kčertu s tím. Možná bych měl přibrzdit.
„Byl to velmi zábavný večer. Jen tak na  něj nezapomenu.“ Dou-
fám, že to zní smířlivě, jenže ona vzápětí svraští obočí.
„Nenutila jsem tě, abys po mně slídil s nějakým bondovským pro-
gramem, který vyvíjíš pro papaláše.“
Pane jo! Takže teď je naštvaná. Proč?
„Tak za prvé, technologie na sledování mobilů se dá stáhnout z in-
ternetu.“
Teda, když se v něm umíš dostat hodně hluboko…
„Za druhé, moje společnost nevyvíjí ani nevyrábí žádný druh sle-
dovacího zařízení.“
Dostávám se do ráže, ale může si za to sama. „A za třetí, kdybych
si pro tebe nedojel, pravděpodobně by ses probudila ve  fotografově
posteli, a pokud si dobře vzpomínám, nebylas zrovna nadšená z toho,
jak tě dobýval.“
Párkrát zamrká a pak se rozhihňá.
„Ze kterého století jsi utekl? Mluvíš jako nějaký rytíř od dvora.“
Je okouzlující. Je vyzývavá… už zase. Ale její nedostatek respektu
je osvěžující, opravdu osvěžující. Nicméně, nedělám si žádné iluze,
že jsem rytíř v  lesklé zbroji. Udělala si o  mně velice mylný úsudek.
Možná to nebude v můj prospěch, ale něco mě nutí, abych ji varoval,
že na mně není nic rytířského a nemám dvorní chování. „To si teda
nemyslím, Anastasie. Tak nanejvýš temný rytíř…“ Kdyby tak věděla –
a  proč se vlastně bavíme o  mně? Je čas změnit téma. „Jedlas vůbec
včera večer?“
Zavrtí hlavou.
Já to věděl!
„Musíš jíst. To proto ti bylo tak zle. Upřímně, Anastasie, to je při
pití pravidlo číslo jedna.“
 Grey 75

„Hodláš mě tu dál peskovat?“

„To si myslíš, že dělám?“
„To si teda myslím.“
„Máš štěstí, že tě jenom peskuju.“
„Co tím chceš říct?“
„Jenom to, že kdybys byla moje, nesedla by sis týden na zadek –
po  tom, cos včera předvedla. Nejedlas, opila ses, vystavila ses ne-
bezpečí.“ Strach, který o ni mám, mě překvapuje, ale chovala se tak
nezodpovědně a  riskantně. „Nedokážu ani pomyslet na  to, co se ti
mohlo stát.“
Zamračí se. „Byla bych v pohodě. Vždyť jsem byla s Kate.“
Ta ti teda pomohla!
„A co ten fotograf?“ vyjedu na ni.
„José to zkrátka přepísknul,“ řekne jakoby nic a přehazuje si roz-
cuchané vlasy přes rameno.
„No tak až to přepískne příště, měl by mu někdo dát lekci slušného
chování.“
„Ty jsi celkem pedant, co?“ odsekne mi.
„Eh, Anastasie, to si ani nedokážeš představit.“
V duchu ji vidím přivázanou k lavici s oloupaným kořenem zázvo-
ru strčeným mezi půlkami, aby nemohla sevřít zadek. Následovalo by
rozumné použití řemene nebo pásku. Jo… To by ji odnaučilo chovat
se nezodpovědně. Je to velmi přitažlivá myšlenka.
Oči má doširoka rozevřené a dívá se na mě jako zmámená. Nebo
omráčená? Nemůže mi číst myšlenky? Nebo se jenom zálibně dívá
na hezký obličej?
„Jdu si dát sprchu. Nebo bys chtěla jít první?“ navrhuju, ale ona
na  mě dál zírá. Sluší jí to i  s  otevřenou pusou. Těžko se jí odolává,
a  tak si dovolím aspoň jeden dotek a  pohladím ji palcem po  tváři.
Když jí přejedu po měkkém spodním rtu, zadrží dech.
„Dýchej, Anastasie,“ zašeptám. Zvedám se a oznamuju jí, že nám
za  patnáct minut donesou snídani. Nic na  to neřekne a  pro jednou
nechává jindy pohotovou pusu zavřenou.
V  koupelně se zhluboka nadechnu, svlékám se a  vstupuju
do  sprchy. Mám chuť se toho chtíče, co ve  mně vzbuzuje, zbavit
76 E L James

sám, ale povědomý strach z nachytání, který jsem získal v dospívá-

ní, mě zastavuje.
Eleně by se to nelíbilo.
Staré návyky.
Nechávám si téct vodu na  hlavu a  v  mysli se vracím k  naší vzá-
jemné komunikaci s  vyzývavou slečnou Steeleovou. Pořád je tady,
v mé posteli, takže jí nemůžu být úplně odporný. Všiml jsem si, jak
se jí tajil dech a jak mě sledovala pohledem, když jsem se pohyboval
po pokoji.
Jo. Jistá naděje tu je.
Jenže byla by z ní dobrá sub?
Je zřejmé, že o tom způsobu života nemá žádné povědomí. Nedo-
kázala ani říct slova „sex“ nebo „milovat se“ nebo jak dnes studenti
na vysoké mluví o šukání. Je dost nevinná. Možná si prožila pár po-
míjivých chvilek s kluky, jako je fotograf.
Jenže pomyšlení na to, jak si to s někým rozdává, mě rozčiluje.
Prostě bych se jí mohl zeptat, jestli má zájem.
Nebo ne. Nejdřív bych jí měl ukázat, do čeho by šla, kdyby souhla-
sila, že se mnou bude mít vztah.
Ale až uvidím, jak to půjde u snídaně.
Stojím pod proudem teplé vody, smývám ze sebe sprchový gel
a  vnitřně se připravuju na  druhé kolo se slečnou Anastasií Steeleo-
vou. Vypínám vodu, a  když jsem venku ze sprchy, natahuju se pro
ručník. Po zběžné kontrole v zamlženém zrcadle se rozhoduju dnešní
holení vynechat. Za chvíli tu bude snídaně a já už mám hlad. Ještě si
honem čistím zuby.
Když otevřu dveře koupelny, Ana už je na  nohou a  hledá džíny.
Podívá se na mě a vypadá přitom jako vyplašené srnče, taky má tak
dlouhé nohy a velké oči.
„Jestli hledáš svoje džíny, nechal jsem je vyprat.“ Opravdu má lu-
xusní nohy. Neměla by je schovávat v kalhotách. Přimhouří oči a já
mám dojem, že se o tom chce dohadovat, tak jí sděluju, co mě k tomu
vedlo. „Ušpinila sis je.“
„Aha,“ pochopí.
Jo. „Aha.“ Ještě nějaké připomínky, slečno Steeleová?
 Grey 77

„Poslal jsem Taylora, aby ti obstaral jiné. A taky nějaké boty. Je to

v té tašce na židli,“ kývnu tím směrem hlavou.
Povytáhne obočí, myslím, že ji to překvapilo. „Ehm, tak já si dám
tu sprchu,“ zamumlá, a když se vzpamatuje, dodává: „A díky.“
Bere si tašku, protahuje se kolem mě, zapadá do koupelny a zamy-
ká za sebou.
Hmm… jako by se nemohla dočkat, až tam bude.
Až se dostane z mého dosahu.
Možná jsem byl moc optimistický.
Skleslý se bleskově utírám a  oblékám. V  obýváku znovu kontro-
luju e-maily, ale nic naléhavého mi nepřišlo. Stejně mě u toho vyruší
klepání na dveře. Jsou to dvě mladé ženy z hotelové služby.
„Kam si přejete naservírovat snídani, pane?“
„Prostřete ji na jídelním stole.“
Vracím se do ložnice a cestou zachytávám jejich kradmé pohledy,
na  které ale nijak nereaguju. Snažím se rozptýlit pocit viny z  toho,
kolik jídla jsem objednal. Nemáme šanci to všechno sníst.
„Je tu snídaně,“ zavolám a zaťukám na dveře koupelny.
„J-jasně,“ zajíkne se tlumeně.
V obýváku už je prostřeno. Jedna z žen, ta, která má velmi tmavé
oči, mi dává podepsat účet a já ještě z peněženky vyndávám pro kaž-
dou jednu dvacetidolarovku.
„Děkuji, dámy.“
„Až budete chtít sklidit stůl, zavolejte hotelovou službu, pane,“
nabádá mě slečna Černooká s koketním úsměvem, jako by nabízela
něco víc.
Usazuju ji svým chladným úsměvem.
S novinami v ruce si sedám ke stolu, nalévám si kafe a pouštím se
do omelety. Na mobil mi přichází textovka od Elliota:

Kate chce vědět, jestli Ana ještě žije.

Uchechtnu se, trochu mě uklidňuje, že na ni její takzvaná kamarádka

myslí. Je zřejmé, že Elliot nenechal svého ptáka na pokoji ani po vče-
rejších protestech. Píšu mu odpověď:
78 E L James

Je živá a zdravá 

Za  chvíli se dotyčná objevuje. Vlasy má mokré a  na  sobě pěknou

modrou halenku, která jí jde k očím. Taylor se trefil, sluší jí to. Roz-
hlíží se po pokoji a všímá si své kabelky.
„Kruci, Kate!“ vyhrkne.
„Ví, že jsi tady a stále naživu. Posílal jsem Elliotovi zprávu.“
Nejistě se na mě usměje a vydává se ke stolu.
„Sedni si,“ řeknu a ukážu k místu, které je prostřeno pro ni. Po-
chybovačně si měří množství jídla na  stole, což ještě zvětšuje můj
pocit viny.
„Nevěděl jsem, co ti chutná, tak jsem objednal výběr ze snídaňo-
vého menu,“ utrousím na způsob omluvy.
„To je ale hrozná zhýralost,“ zabrblá.
„Ano, to je.“ Moje výčitky narůstají do  obludných rozměrů, ale
když si nabírá lívance, míchaná vejce, šunku a javorový sirup a s chutí
se do toho dává, odpouštím si. Je příjemné vidět ji jíst.
„Čaj?“ ptám se.
„Ano, prosím,“ odpovídá mezi dvěma pořádnými sousty. Už mu-
sela mít hrozný hlad. Podávám jí čajovou konvičku s horkou vodou.
Když si všimne přiloženého sáčku Twinings English Breakfast, mile
se na mě usměje.
Při pohledu na ni se mi zatají dech. A to mě zneklidňuje.
Vrací se mi naděje.
„Máš mokré vlasy,“ upozorňuju ji.
„Nemohla jsem najít fén,“ hlesne rozpačitě.
Takhle nastydne.
„Děkuju za to oblečení,“ dodává.
„Rádo se stalo, Anastasie. Ta barva ti sluší.“
Sklopí oči k vlastním rukám.
„Myslím, že by ses opravdu měla naučit přijímat komplimenty.“
Třeba jich moc nesklízí… ale proč? Je krásná, takovým nenápad-
ným způsobem.
„Měla bych ti za ty šaty zaplatit.“
Prosím?
 Grey 79

Pokárám ji pohledem a  ona rychle pokračuje: „Už jsi mi dal ty

knihy, které samozřejmě nemůžu přijmout. Ale to oblečení… prosím,
nech mě to zaplatit.“
Zlatíčko.
„Anastasie, věř mi, já si to můžu dovolit.“
„Ale o to přece nejde. Proč bys mi měl kupovat oblečení?“
„Protože můžu.“ Jsem velmi bohatý, Ano.
„To, že něco můžeš, ještě neznamená, že to uděláš.“ Mluví tiše a já
si najednou říkám, jestli mě neprokoukla, jestli nezahlédla moje nej-
temnější touhy. „Proč jsi mi vlastně posílal ty knihy, Christiane?“
Protože jsem tě chtěl vidět zase, a tak tě vidím…
„No… když tě málem přejel ten cyklista – a já tě potom držel a ty
ses mi snažila očima vsugerovat, abych tě políbil…“ zarážím se, pro-
tože si ten okamžik vybavuju, její tělo přitisknuté k  mému. Sakra.
Rychle tu vzpomínku setřásám. „Měl jsem dojem, že ti dlužím omlu-
vu. A  varování. Anastasie, já nejsem typ chlapa, co na  to jde přes
srdce a  květiny. Nenavazuji milostné vztahy. A  mám velmi zvláštní
záliby. Měla bys na  mě zapomenout. Jenže… něco na  tobě je, takže
je pro mě skoro nemožné si od tebe udržovat odstup. Ale myslím, že
toho sis už všimla.“
„Tak si ten odstup neudržuj,“ zašeptá.
Cože?
„Ty vůbec nevíš, o čem mluvíš.“
„Tak mi to objasni.“
Při těch slovech mi zatrne ve slabinách.
Do prdele práce.
„Takže ty nedržíš celibát,“ ujišťuje se.
„Ne, Anastasie, to teda nedržím.“ A kdybys mi dovolila, abych tě
spoutal, hned teď bych ti to dokázal.
Rozšiřují se jí oči a do tváří se jí hrne krev.
Bože, Ano.
Musím jí to ukázat. Jenom tak to zjistím. „Co máš v plánu na dal-
ších pár dnů?“ ptám se zkusmo.
„Dnes jdu do práce, od dvanácti. Kolik je vlastně hodin?“ zpani-
kaří.
80 E L James

„Právě bylo deset; máš spoustu času. A co zítra?“

„Začínáme s Kate balit. Příští víkend se stěhujeme do Seattlu a já
budu celý týden v práci u Claytonů.“
„Už jste si v Seattlu našly bydlení?“
„Ano.“
„Kde?“
„Nepamatuju si přesnou adresu. Je to někde v Pike Market.“
„Bydlím nedaleko.“ A to je dobře! „Jakou práci si hodláš v Seattlu
najít?“
„Ucházím se o nějaké stáže. Čekám, až se mi ozvou.“
„Ucházíš se i o místo v mé společnosti, jak jsem ti navrhoval?“
„Ehm… ne.“
„A co je špatného na mé společnosti?“
„Myslíš na tvé společnosti, nebo na tvé společnosti?“ vyzývavě vy-
táhne obočí.
„Skutečně jste se na mě právě ušklíbla, slečno Steeleová?“ nedoká-
žu zabránit cuknutí koutků.
Její výcvik by byl jedna radost… vyzývavá, k  šílenství dohánějící
žena.
S pohledem zapíchnutým do talíře si kouše ret.
„Taky bych chtěl ten ret skousnout,“ zašeptám, protože je to tak.
Prudce zvedá hlavu a nervózně si poposedá. Sebevědomě vystrčí
bradu, v očích má najednou plno odhodlání. „Tak proč to neuděláš?“
řekne tiše.
Ale ne. Jenom mě nepokoušej, kotě. To nemůžu. Ještě ne.
„Protože se tě ani nedotknu, Anastasie – aspoň dokud k tomu ne-
budu mít tvůj písemný souhlas.“
„Co tím jako myslíš?“ diví se.
„Přesně to, co říkám. Musím ti to ukázat, Anastasie.“ Jenom tak
budeš vědět, do čeho se pouštíš. „V kolik dnes končíš?“
„Kolem osmé.“
„Dobře, mohli bychom zajet do  Seattlu, dnes večer nebo třeba
příští sobotu. Dáme si u mě večeři a já tě pak seznámím s fakty. Dál
už to bude tvoje volba.“
„Proč mi to nemůžeš říct teď?“
 Grey 81

„Protože teď si vychutnávám svou snídani a  tvou společnost.

A  protože jakmile pochopíš, o  co se jedná, pravděpodobně už mě
nebudeš chtít nikdy vidět.“
Mračí se, když přemýšlí o  tom, co jsem právě řekl. „Ještě dnes,“
rozhoduje se.
Páni. Ta to bere zkrátka.
„Jako Eva – už se nemůžeš dočkat jablka poznání,“ dobírám si ji.
„Skutečně jste se na  mě právě ušklíbnul, pane Greyi?“ popíchne
mě.
Podívám se na ni skrz přimhouřená víčka.
Tak jo, bejby, řekla sis o to.
„Taylore, budu potřebovat Charlie Tango.“
Ana mě pozorně sleduje, když s Taylorem domlouvám, jak dopra-
vit mou EC135 do Portlandu.
Názorně jí ukážu, o  co mi jde… a  zbytek bude na  ní. Možná se
bude chtít vrátit domů, až to uvidí. Budu potřebovat Stephana, mého
pilota, na příjmu, aby ji mohl případně vzít zpátky do Portlandu, po-
kud se rozhodne, že už se mnou nechce mít nic společného. I když
doufám, že se to nestane.
Najednou si uvědomím, jak moc jsem nadšený z  myšlenky, že ji
beru do Seattlu v Charlie Tango.
To bude prvně.
„Pilot ať je v pohotovosti od půl jedenácté,“ domlouvám s Taylo-
rem a zavěšuju.
„To vždycky všichni skáčou, jak pískáš?“ ptá se s jasně rozpozna-
telným nesouhlasem v hlase. Chce mě peskovat? Tahle výzva už mi
tak zábavná nepřipadá.
„Obvykle ano, pokud si chtějí udržet práci.“ Neraď mi, jak mám
jednat s vlastním personálem.
„A pokud pro tebe nepracují?“ pokračuje.
„Dokážu být velmi přesvědčivý, Anastasie. Teď bys měla dojíst tu
snídani. A potom tě hodím domů. U Claytonů tě vyzvednu v osm, až
skončíš. Do Seattlu poletíme.“
„Poletíme?“
„Ano. Mám helikoptéru.“
82 E L James

Zírá na mě s otevřenou pusou a rty se jí formují do malého krouž-

ku. To je potěšující chvilka.
„To poletíme do Seattlu helikoptérou?“ zašeptá.
„Ano.“
„Proč?“
„Protože můžeme,“ zakřením se. Někdy je zkrátka zatraceně fajn,
že já jsem já. „A teď to dojez.“
Vypadá zaraženě.
„Jez,“ použiju přísnější tón. „Anastasie, plýtvání jídlem mě zner-
vózňuje. Jez.“
„Nedokážu to sníst všechno.“ Rozhlédne se po  všem, co leží
na  stole, a  mně se vrací pocit provinilosti. Má pravdu, toho jídla je
prostě moc.
„Sněz, co máš na talíři. Kdyby ses včera pořádně najedla, nebyla
bys tady a já bych nevykládal karty na stůl tak brzy.“
Kčertu. Možná dělám obrovskou chybu.
Podívá se na mě úkosem a zaloví vidličkou v talíři. Potom jí zacu-
kají koutky.
„Co je tady k smíchu?“
Zavrtí hlavou a strká si poslední kousek lívance do pusy. Já sám
musím potlačit smích. Jako obvykle, už zase mě zaskočila. Je zvláštní,
nepředvídatelná a odzbrojující. To díky ní mám chuť se smát a navíc
sám sobě.
„Hodná holka,“ chválím její snahu jíst. „Až si vysušíš vlasy, odve-
zu tě domů. Nechci, abys onemocněla.“
Na dnešek budeš potřebovat všechnu sílu, tedy na to, co ti chci ukázat.
Znenadání se zvedá od stolu a já se musím držet, abych ji nenapo-
menul, že k tomu nemá svolení.
Není to tvoje sub, Greyi. Zatím.
Cestou do ložnice se zastavuje u pohovky.
„Kdes vůbec v noci spal?“ chce vědět.
„V posteli.“ S tebou.
„Aha.“
„Jistě, i pro mě to byla celkem novinka.“
„Myslíš to, že ses se mnou… nevyspal?“
 Grey 83

Konečně to dokázala aspoň nějak pojmenovat… ale stejně ji zra-

zuje tělo a rudne.
„Ne.“
Jak to jenom říct, aby to nevyznělo blbě?
Prostě to řekni, Greyi.
„Myslím to, že jsem spal s někým.“ Nenuceně se vracím ke čtení
sportovní rubriky a hodnocení včerejšího zápasu, ale stejně po očku
sleduju, jak mizí v ložnici.
Ne, to vůbec neznělo divně.
Takže mám další rande se slečnou Steeleovou. Ne, to není ran-
de. Jenom se o mně musí něco dozvědět. Dlouze vydechnu a dopíjím
zbytek pomerančového džusu. Začíná se z toho klubat hodně zajíma-
vý den. S  potěšením zaznamenávám zvuk fénu a  zároveň jsem pře-
kvapený, že dělá, co jsem jí řekl.
Zatímco na  ni čekám, volám hotelové obsluze, aby mi přistavili
auto z garáže, a ještě jednou kontroluju její adresu na mapách Goo-
gle. Pak píšu Andree zprávu, aby mi na e-mail poslala Dohodu o ml-
čenlivosti; jestli chce Ana objasnění, bude muset držet jazyk za zuby.
Do toho mi zazvoní mobil – volá Ros.
Ještě telefonuju, když se Ana vrací z ložnice a zvedá svou kabelku.
Ros mluví o Dárfúru, ale já vnímám jenom slečnu Steeleovou. Hrabe
se v kabelce a celá se rozsvítí, když najde gumičku na vlasy.
Má krásné vlasy. Bujné. Dlouhé. Husté. Mimoděk mě napadá, jaké
by to bylo, kdyby byly zapletené do  copu. Dělá si culík a  obléká si
sako. Pak si sedá na pohovku a čeká, až dotelefonuju.
„Dobře, jdeme do  toho. Průběžně mě informuj,“ uzavírám svou
konverzaci s Ros. Dokázala hotový zázrak, a tak to vypadá, že se naše
dodávka jídla do Dárfúru uskuteční.
„Připravená?“ ptám se Any a ta přikývne. Ještě si beru sako a klíč-
ky od auta a následuju ji ke dveřím. Cestou k výtahu na mně po očku
mrkne a ostýchavě se pousměje. Oplácím jí to drobným zvlněním rtů.
Co to se mnou sakra dělá?
Výtah přijíždí a  já ji pouštím dovnitř jako první. Na  ovládacím
panelu volím přízemí a dveře se za námi zavírají. V omezeném pro-
storu výtahu vnímám její přítomnost naplno. Cítím stopu její slad-
84 E L James

ké vůně… Rozkolísaný dech jí trochu vázne. A vrhá po mně jiskrný

svůdný pohled.
Kruci.
Teď se kousla do rtu.
Ona to dělá schválně. Na  zlomek sekundy se ztrácím v  jejím
úchvatně smyslném pohledu. A ona neuhýbá.
Jsem vzrušený.
Už zase.
Chci ji.
Teď.
Hned.
Ve výtahu.
„Eh, seru na papírování!“ Ani nevím, kde se ve mně ta slova vzala.
Instinktivně se po ní natahuju a mačkám ji ke stěně výtahu. Chytám
ji za obě zápěstí a jednou rukou jí je špendlím nad hlavou, aby se mě
nemohla dotýkat. Jakmile ji mám pod kontrolou, zajíždím jí prsty
druhé ruky do vlasů a zároveň hledám a nacházím její rty.
Zavzdychá a je to jako volání sirény. Konečně ji cítím – máta, čaj
a sad plný zralého ovoce. Chutná stejně dobře jako vypadá. Připomí-
ná mi čas hojnosti. Dobrý bože. Jak já po ní prahnu. Chytám ji za bra-
du a prohlubuju náš polibek. Váhavě mě zkoumá jazykem… zkusmo
a nejistě. Taky mě ochutnává. A polibek mi vrací.
Já z ní zešílím!
„Ty. Jsi. Tak. Sladká,“ mumlám jí do rtů. Jsem jako omámený, opilý
namol z její vůně a chuti.
Výtah zastavuje a dveře se otvírají.
Koukej se dát dohromady, Greyi.
Odlepuju se od ní a ustupuju z jejího dosahu.
Těžce oddychuje.
Já taky.
Jak je to dávno, kdy jsem se naposledy přestal ovládat?
Přistupují k nám tři muži v oblecích a věnují nám vědoucné pohledy.
Zaujatě zírám na plakát visící nad tlačítky ovládání výtahu a inze-
rující smyslný víkendový pobyt pro dva v hotelu Heathman. Letmo se
kouknu po Aně a dlouze vydechnu.
 Grey 85

Uculí se na mě.
A já jí to znovu oplácím.
Zatraceně, co to se mnou provedla?
Výtah zastavuje v prvním podlaží a já zůstávám se slečnou Steele-
ovou o samotě.
„Ty sis čistila zuby,“ obviňuju ji žertem.
„Použila jsem tvůj kartáček,“ provokuje mě s rozzářenýma očima.
No jasně že jo… a udělala to záměrně, což mě těší; moc mě to těší.
Tak moc, že musím potlačit smích. „Anastasie Steeleová… co já si
s vámi jenom počnu?“ V přízemí se dveře otvírají a já ji beru za ruku.
Pro sebe si zamumlám: „Co to všichni s těmi výtahy mají?“ Kráčíme
po mramorové podlaze hotelové haly a ona mi dává letmým pohle-
dem najevo, že ví, o čem mluvím.
Na  jednom z  parkovacích míst před hotelem už čeká moje auto;
netrpělivě u něj přešlapuje parkovač. Dávám mu nechutně velký tu-
zér a otvírám dveře Aně, která je ztichlá a zamyšlená.
Ale neutekla.
Ani když jsem se na ni vrhl ve výtahu.
Možná bych měl k tomu, co se tam stalo, něco říct – ale co?
Promiň?
Jaké to bylo?
Co to se mnou sakra děláš?
Startuju auto a přitom si říkám, že čím míň o tom budu mluvit,
tím líp. Prostor kolem nás se začíná plnit uklidňujícími tóny Flower
Duet od Delibese, a tak se postupně uvolňuju.
„Co to posloucháme?“ vyzvídá Ana, zatímco zahýbám na South-
west Jefferson Street. Odpovídám jí a ptám se, jestli se jí to líbí.
„Christiane, je to naprosto úchvatný.“
Slyšet mé jméno z jejích úst je zvláštně potěšující. Párkrát už ho
vyslovila a pokaždé to znělo jinak. Dnes s nádechem úžasu – díky té
hudbě. Je skvělé, že se jí ta skladba líbí, protože je jednou z mých nej-
oblíbenějších. Zjišťuju, že se na ni křením, zjevně mi můj výtahový
exces odpustila.
„Můžu to slyšet ještě jednou?“
„Jistě.“ Na dotykovém displeji volím opakování.
86 E L James

„Takže máš rád klasickou hudbu?“ vyzvídá, když přejíždíme Fre-

mont Bridge, a tak se noříme do nenucené konverzace o mém hudeb-
ním vkusu. Do toho mi zazvoní handsfree.
„Grey,“ ohlašuju se.
„Pane Greyi, tady Welch. Mám pro vás ty informace, které jste
požadoval.“ Jo tak, ty informace o fotografovi.
„Dobře. Pošlete mi to mailem. Něco dalšího?“
„Ne, pane.“
Pokládám to a  hudba se znovu rozezní. Oba se do  ní zaposlou-
cháme, noříme se do  syrových tónů Kings of Leon. Ale dlouho to
netrvá – náš hudební požitek zase přerušuje handsfree.
Tak sakra už!
„Grey,“ štěknu.
„Pane Greyi, právě vám přišla mailem ta DOM.“
„Dobře. To je všechno, Andreo.“
„Na shledanou, pane.“
Koutkem oka střelím po Aně, abych zjistil, jestli náš hovor sleduje,
ale ona se soustředí na  portlandskou scenérii. Předpokládám, že ze
zdvořilosti. Je těžké udržet oči na  silnici. Nejradši bych na  ni zíral.
Ať si je klidně neohrabaná, má nádherný krk. Takový, který bych rád
líbal od ucha až k rameni.
Kruci. Zavrtím se na sedadle. Doufám, že bude ochotná podepsat
DOM a přijme mou nabídku.
Když vjedeme na I-5, beru další hovor.
Je to Elliot.
„Čau, Christiane, tak co, vyspali jste se spolu?“
Ty jo… klídek, brácho, klídek.
„Ahoj, Elliote – mám hlasitý odposlech a nejsem tu sám.“
„Koho tam máš?“
„Anastasii Steeleovou.“
„Čau, Ano!“
„Ahoj, Elliote,“ zdraví ho zvesela.
„Už jsem o tobě hodně slyšel,“ zabrouká Elliot.
Sakra. Co jako?
„Nesmíš věřit všemu, co Kate říká,“ odvětí Ana v dobrém rozmaru.
 Grey 87

On se zachechtá.
„Právě vezu Anastasii domů. Mám tě vyzvednout?“ vmísím se jim
do toho.
Nepochybuju o tom, že bude Elliot vděčný za rychlý ústup.
„No jasně.“
„Tak za chvíli,“ pokládám mu to.
„Proč mi tak vytrvale říkáš Anastasie?“ ozývá se vedle mě.
„Protože se tak jmenuješ.“
„Dávám přednost Aně.“
„Nepovídej.“
Oslovení Ana je pro ni moc všední a obyčejné. A moc důvěrné. Ta
tři písmenka mají moc svazovat…
V  tu chvíli si uvědomuju, že její odmítnutí, pokud přijde, budu
přijímat těžko. Už se mi to stalo, ale nikdy jsem se necítil tak… zain-
teresovaný. Ještě ji vůbec neznám, ale chci ji poznat, celou. Možná se
mi to děje proto, že jsem nikdy dřív žádnou tak neuháněl.
Greyi, koukej se sebrat a drž se pravidel, jinak se to všechno posere.
„Anastasie,“ oslovím ji, aniž bych věnoval pozornost jejímu
nesouhlasnému pohledu. „To, co se stalo v  tom výtahu… už se
to nebude opakovat – tedy, pokud k  tomu nedojde na  základě
dohody.“
To ji umlčí do doby, než zaparkuju před jejich domem. Dřív, než
na to stihne zareagovat, vystupuju z auta, obcházím ho a otvírám jí
dveře.
Když vkročí na chodník, věnuje mi letmý pohled. „To, co se stalo
v tom výtahu, se mi líbilo,“ prohodí.
Líbilo? Její přiznání mě zaráží. Malá slečna Steeleová mě zase jed-
nou příjemně překvapila. Upaluje ke schodům do domu a já mám co
dělat, abych jí stačil.
Když vstoupíme, Elliot s  Kate vzhlédnou. Sedí u  jídelního stolu
v  úsporně zařízeném pokoji, na  kterém je vidět, že ho obývají dvě
studentky. Vedle regálu na knihy je několik přepravních krabic. Elliot
se tváří uvolněně, vůbec nevypadá, že by spěchal, což mě překvapuje.
Kavanaghová vyskakuje na nohy, a zatímco objímá Anu, krátce mě
zpraží kritickým pohledem.
88 E L James

Co si asi představovala, že jsem s ní dělal?

Ale že bych věděl, co bych s ní chtěl dělat…
Kavanaghová si ji podrží na délku paží a já si znovu říkám, že jí
možná na Aně taky záleží.
„Dobré ráno, Christiane,“ zdraví mě chladně a povýšeně.
„Slečno Kavanaghová.“ Rád bych utrousil ironickou poznámku
ohledně toho, že konečně projevila nějaký zájem o  kamarádku, ale
radši ji polykám.
„Jmenuje se Kate, Christiane,“ sděluje mi Elliot lehce podrážděně.
„Kate,“ zamumlám v zájmu zachování zdvořilosti. Teď Anu objí-
má Elliot a přitom ji mačká nějak moc dlouho.
„Čau, Ano,“ řekne a usměje se na ni jako idiot.
„Ahoj, Elliote,“ rozzáří se ona.
Tak jo, tohle začíná být nesnesitelné. „Elliote, už bychom měli jet.“
A sundej z ní ty pazoury.
„Jasně,“ souhlasí dotyčný a pouští ji, jenže místo toho chytá Kava-
naghovou a dělá z jejich polibku nemístnou podívanou.
No, proboha.
Ana je nevěřícně sleduje. Nedivím se jí. Ale když obrátí oči mým
směrem, spatřím za hloubavě přimhouřenými víčky zkoumavý výraz.
Na co myslí?
„Tak pozdějc, bejby,“ zamručí Elliot a dál Kavanaghovou olizuje.
Ježiši, brácho, trochu kultivovanosti by neškodilo.
Cítím na  sobě
Anin vyčítavý pohled. Teď nevím, jestli se na mě tak dívá kvůli jejich
lascivnímu divadýlku, nebo…
Do prdele! Tohle ona chce. Abych ji sváděl a usiloval o ni.
Jenže já milostné vztahy nepěstuju, kotě.
Z  culíku se jí uvolnil pramen vlasů a  já jí ho bezděky vracím
za ucho. Přimkne se mi tváří k dlani a ten projev něhy mě překvapí.
Palcem se dotknu jejího spodního rtu, který bych moc rád znovu lí-
bal. To ale nesmím. Dokud nebudu mít její souhlas.
„Pozdějc, bejby,“ zašeptám a její rysy zjemní úsměv. „Vyzvednu tě
v osm.“ Jen nerad se otáčím k hlavním dveřím, Elliota v patách.
„Nutně potřebuju spánek, brácho,“ zamumlá Elliot, jakmile sedí-
me v autě. „Ta ženská je nenasytná.“
 Grey 89

„Nepovídej…“ Z  hlasu mi odkapává sarkasmus. To poslední,

po čem toužím, je podrobné převyprávění jeho nového úletu.
„A co ty, střelče? Utrhla si tvůj věneček?“
Postranním pohledem mu naznačím, aby držel hubu.
Elliot se zachechtá. „Bože, ty seš ale upjatej zkurvysyn.“ Stahuje si
kšiltovku Sounders do obličeje a uvelebuje se v sedadle, aby si zdřímnul.
Zesiluju hudbu.
A teď si zkus spát, Lelliote!
Jasně. Závidím mu – jeho uvolněný přístup k  ženám, schopnost
spánku… a taky to, že on není zkurvysyn.

Slídění kolem Josého Luise Rodrigueze odhalilo pokutu za  držení

marihuany. V policejních záznamech žádné sexuální harašení nemá.
Včera v noci by to asi bylo poprvé, kdybych nezasáhl. Tak ten malej
smrad kouří trávu? Doufám, že nehulí, když se motá kolem Any –
vlastně doufám, že nehulí vůbec, tečka.
Otvírám e-mail od  Andrey a  posílám Dohodu o  mlčenlivosti
na  tiskárnu v  mé pracovně doma v  Escale. Ana ji bude muset po-
depsat, než jí ukážu hernu. A  ve  chvilce slabosti nebo domýšlivosti
nebo snad neslýchaného optimismu – zkrátka nevím, co mě k tomu
vede – vyplňuju její jméno a adresu do mé standardní smlouvy mezi
dominantem a podřízenou a taky ji posílám k tisku.
Někdo mi klepe na dveře.
„Hej, střelče. Jde se na výlet,“ houkne skrz ně Elliot.
Aha… batole se probudilo.

Vůně borovic, čerstvé vlhké půdy a  pozdního jara je balzámem

na moje nervy. Připomíná mi opojné dny dětství, kdy jsme pod bed-
livým dohledem našich adoptivních rodičů běhávali po  lesích s  El-
liotem a Miou. To ticho, ten prostor, ta svoboda… křupání suchých
borových jehliček pod nohama.
Tady, ve volném prostranství, jsem dokázal zapomenout.
Tady byl únik z mých nočních můr.
Elliot do mě něco hustí. K udržení konverzace mu stačí, když čas
od  času souhlasně zamručím. Postupujeme po  kamenitém břehu
90 E L James

Williametty a  já se v  duchu vracím k  Anastasii. Poprvé po  dlouhé

době se na něco těším. Jsem rozrušený.
Přikývne mi na to?
Představuju si, jak vedle mě spí, malá a křehká… a nedočkavé tr-
nutí v rozkroku na sebe nenechá dlouho čekat. Mohl jsem ji vzbudit
a zapíchat si s ní – i to by pro mě byla novinka.
Jednou na to dojde.
Jednou ji ošukám spoutanou a s roubíkem v puse.

U Claytonů je klid. Poslední zákazník vyšel před pěti minutami. A já

čekám – už zase – a  bubnuju si prsty na  stehnech. Trpělivost není
mou silnou stránkou. Ani dnešní dlouhý výšlap s Elliotem nezmírnil
můj neklid. On se dnes chystá na  večeři s  Kate v  Heathmanu. Dvě
rande během dvou po  sobě následujících večerů – to není jeho ob-
vyklý styl.
Najednou zářivky uvnitř obchodu zhasínají, vchodové dveře se ot-
vírají a z nich vychází Ana do vlahého portlandského večera. Začíná
mi bušit srdce. Je to tady: buď začátek nového vztahu, nebo začátek
konce. Mává mladíkovi, který vyšel společně s ní. Není to ten samý,
kterého jsem tu viděl posledně – tohle je někdo nový. Vyprovází ji po-
hledem až k autu, oči přilepené k její zadnici. Z rozjímání mě vyruší
Taylor, který se chystá vystoupit z auta, ale já ho zarážím. Teď je řada
na mně. Když jsem z auta venku a držím jí otevřené dveře, ten nový
kluk zamyká obchod, aspoň už na slečnu Steeleovou nečumí.
Ana se ke mně blíží, rty má zvlněné v ostýchavém úsměvu a vlasy
vyčesané do silného ohonu se jí ve večerním vánku živě pohupují.
„Dobrý večer, slečno Steeleová.“
„Pane Greyi,“ zareaguje. Na sobě má černé džíny… Už zase džíny.
Když usedá na zadní sedadlo auta, zdraví se s Taylorem.
Jakmile jsem vedle ní, beru ji za  ruku, a  Taylor s  námi vyráží
na  prázdnou silnici a  veze nás na  portlandský heliport. „Jak bylo
v práci?“ zajímám se a vychutnávám si, jaký to je pocit, mít její ruku
v dlani.
„Zdlouhavě,“ odpovídá zastřeným hlasem.
„Ano, taky jsem měl dlouhý den.“
 Grey 91

Posledních několik hodin čekání bylo peklo!

„Cos dělal?“ ptá se ona.
„Šel jsem s Elliotem na trek.“ Má teplou a jemnou ruku. Podívá
se na naše propletené prsty. Pořád dokola jí po nich přejíždím pal-
cem. Zadrhne se jí dech a její oči se střetnou s mýma. V těch jejích
vidím touhu a chtíč… a očekávání. Jenom doufám, že přijme moje
podmínky.
Cesta na heliport je díkybohu krátká. Hned, jak jsme venku z auta,
znovu ji chytám za ruku. Vypadá trochu zaraženě.
No jasně, diví se, kde by se tu vzal vrtulník.
„Připravená?“ ujišťuju se. Přikývne, a tak ji vedu do budovy a k vý-
tahu. Střelí po mně vědoucným pohledem.
Pamatuje si náš polibek z rána… já ostatně taky.
„Jsou to jenom tři poschodí,“ zamumlám.
Stojíme uvnitř kabiny a  já si v  duchu slibuju, že si s  ní jednou
ve výtahu užiju. Tedy, pokud mi na mou smlouvu kývne…
Na střeše sedí Charlie Tango přepravená z Boeing Field, zkontro-
lovaná a připravená vzlétnout. Nikde ani stopy po Stephanovi, který
ji sem dopravil, ale v  malé kanceláři je Joe, který řídí portlandský
heliport. Když si ho všimnu, zasalutuje mi. Je starší než můj děda,
a pokud existuje něco, co o létání neví, nestojí to za vědění. V Koreji
lítal s  vrtulníky Sikorsky a  evakuoval raněné. A  má odtamtud pár
historek, při kterých vstávají vlasy na hlavě.
„Tady je váš letový plán, pane Greyi,“ informuje mě Joe a skřípavý
hlas prozradí jeho věk. „Externí kontroly jsou hotové. Je v pořádku
a připravená, pane. Můžete hned letět.“
„Děkuji, Joe.“
Letmý pohled na Anu mi napovídá, že je rozrušená… stejně jako
já. Tohle bude poprvé.
„Tak pojď.“ S Aninou rukou znovu v mé ji vedu na heliport k Char-
lie Tango. Je to nejbezpečnější helikoptéra Eurocopter ve své třídě a je
radost ji pilotovat. Je to moje pýcha, můj poklad. Otvírám Aně dveře;
leze dovnitř a já ji následuju.
„Tady,“ instruuju ji a ukazuju na sedadlo vpředu. „Sedni si – na nic
nesahej.“ Divím se, že dělá, co jsem jí řekl.
92 E L James

Jakmile je na místě, se směsicí úžasu a zaujetí se rozhlíží po řadě

palubních přístrojů. Krčím se vedle ní do podřepu, navlékám jí bez-
pečnostní popruhy a  přitom se snažím nepředstavovat si ji nahou.
Dávám si trochu víc načas, než je potřeba, protože je to možná po-
slední příležitost, jak jí být nablízku, poslední šance vdechovat její
sladkou, smysly burcující vůni. Až se dozví, v čem si libuju, nejspíš
uteče… i  když, třeba si můj životní styl osvojí. Možnosti, které to
pomyšlení poskytne mé mysli, jsou téměř omamné. Pozorně mě sle-
duje, je tak blízko… tak krásná. Utahuju poslední pás. Teď mi nikam
neuteče. Aspoň hodinu.
Potlačím vzrušení a  zašeptám: „Jsi zajištěná, už mi neutečeš.“
Prudce se nadechne. „Dýchej, Anastasie,“ dodávám a  pohladím ji
po  tváři. Přidržuju si ji za  bradu a  nakláním se pro rychlý polibek.
„Ten postroj miluju,“ poznamenám. Rád bych jí řekl, že mám i jiné,
kožené, ve kterých bych ji chtěl vidět upnutou a zavěšenou ze stropu.
Ale ovládnu se, sedám si a sám se poutám.
„Nasaď si to,“ ukazuju na  sluchátka, která má před sebou. „Prá-
vě procházím předletovou kontrolou.“ Letové přístroje se zdají být
v  pořádku. Přidávám plyn na  1500 otáček za  minutu, transpondér
přepínám do pohotovostního režimu a rozsvěcím světla. Všechno je
připraveno na vzlet.
„Víš určitě, co děláš?“ ptá se nejistě. Uklidňuju ji, že jsem plně kva-
lifikovaným pilotem už čtyři roky. Její úsměv je nakažlivý.
„Se mnou jsi v bezpečí,“ ujišťuju ji a dodávám: „Teda, když pilotu-
ju,“ mrknu na ni, ona se rozzáří a já jsem v háji.
„Jsi připravená?“ ptám se. Sám se divím, jak jsem vzrušený z toho,
že ji tu mám vedle sebe.
Přikývne.
Mluvím s věží, kde jsou na příjmu, a zvyšuju otáčky na 2000 za mi-
nutu. Jakmile nám dají povolení, dělám poslední kontroly. Olej má
teplotu 40 stupňů Celsia. Dobře. Zvyšuju tlak v sání na 14 MPa, otáč-
ky na 2500 za minutu a zatáhnu za páku kolektivu. A jako nějaký ele-
gantní dravec, kterým ostatně je, se Charlie Tango zvedá do vzduchu.
Když pod námi mizí zem, Anastasia zalapá po dechu, ale zůstává
zticha, uchvácená mizejícími světly Portlandu. Brzy jsme obklope-
 Grey 93

ni tmou; jediné světlo vychází z přístrojů před námi. Ana upírá oči
do noci, zatímco její tvář je ozářena červenou a zelenou.
„Je to strašidelné, co?“
I když já to tak nevnímám. Cítím se tu dobře. Nic mi tady nehrozí.
Jsem v bezpečí a schovaný ve tmě.
„Jak víš, že letíš správným směrem?“ hrozí se Ana.
„Díky tomuhle,“ ukážu na panel. Nechci ji nudit žvaněním o pravi-
dlech pro pilotáž pomocí přístrojů, ale faktem je, že do cíle naší cesty
nás vedou pouze a jenom všechny přístroje přede mnou: ukazatel letové
polohy, výškoměr, ukazatel vertikální rychlosti a samozřejmě GPS. Něco
málo jí o Charlie Tango říkám, o tom, jak je vybavená na noční lety.
Užasle mě sleduje.
„Na střeše budovy, ve které bydlím, je heliport. Tam míříme.“
Pohledem se vracím k přístrojové desce a ověřuju všechny údaje.
Tohle na tom miluju – tu kontrolu; moje bezpečnost a pohoda závisí
na mé schopnosti ovládat technologii, která se rozkládá přede mnou.
„Když letíš v noci, jako bys byla slepá. Musíš se spoléhat na techni-
ku,“ vysvětluju dál.
„Jak dlouho poletíme?“ zajímá se trochu přiškrceně.
„Necelou hodinu – máme vítr v zádech.“ Znovu se na ni ohlédnu.
„Jsi v pořádku, Anastasie?“
„Ano,“ přesvědčuje mě náhle sevřeným hlasem.
Je nervózní? Nebo snad lituje svého rozhodnutí být tady se mnou?
Ta myšlenka mě znepokojuje. Ani by mi nedala šanci. Na okamžik mě
rozptýlí řízení letového provozu. Ale když se vynoříme z oblačnosti,
spatřím v dálce Seattle, který září ve tmě jako naváděcí světla.
„Podívej, támhle,“ navádím Aninu pozornost k jeho jasu.
„Vždycky se snažíš ohromit ženy takovým způsobem? Pojď, prole-
tíme se mým vrtulníkem?“
„Ještě jsem tady žádnou neměl, Anastasie. Tohle je mé další po-
prvé. Takže jsi ohromená?“
„Nevycházím z úžasu, Christiane,“ zašeptá.
„Užaslá…?“ Bezděky se usměju. Vzpomínám si, jak mě Grace,
moje máma, hladila po vlasech, když jsem nahlas četl z Krále bývalé-
ho a krále budoucího.
94 E L James

Christiane, to bylo nádherné. Já nevycházím z úžasu, miláčku.

To mi bylo sedm a zrovna jsem začal znovu mluvit.
„Prostě mi připadáš tak… kompetentní,“ pokračuje Ana.
„No, tak to pěkně děkuju, slečno Steeleová.“ Tváře mi hřejí potěše-
ním nad její nečekanou chválou. Doufám, že si toho nevšimla.
„Očividně si to užíváš,“ prohodí o chvíli později.
„Co?“
„Přece létání.“
„Vyžaduje to kázeň a koncentraci.“ Dvě dovednosti, kterých si cením
nejvíc. „Jak bych to mohl nemilovat? Ale ještě radši mám plachtění.“
„Plachtění?“
„Ano, na větroních. Větroně a vrtulníky – dokážu létat s obojím.“
Možná bych ji mohl vzít plachtit.
Trochu se předbíháš, Greyi.
A odkdy s sebou bereš někoho plachtit?
Odkdy vlastně beru někoho do Charlie Tango?
Blížíme se k  předměstí Seattlu a  řízení letového provozu vrací
mou pozornost k trase našeho letu, takže rozptyluje mé neukázněné
myšlenky. Už jsme blízko. A já jsem blíž zjištění, jestli jsem si dělal
plané naděje, nebo ne. Ana uchváceně vyhlíží z okna.
Nedokážu od ní odlepit oči.
Prosím, řekni ano.
„Vypadá to hezky, že?“ ozývám se, aby se otočila a já jí viděl do tvá-
ře. Skutečně to udělá, a navíc s širokým vábivým úsměvem. „Za pár
minut jsme tam,“ dodávám.
Najednou se atmosféra v kabině mění a já si ještě víc uvědomuju
její přítomnost. Dýchám zhluboka, nasávám její vůni a cítím vzruše-
ní. Anino. Moje.
Klesáme a já s Charlie Tango prolétám nad centrem města směrem
k Escale, mému domovu. Zrychluje se mi tep. Ana se ošívá. Taky je
nervózní. Doufám, že neuteče.
Před námi se objevuje heliport a já se znovu zhluboka nadechnu.
Už je to tady.
Hladce dosedáme a já vypínám motor, sleduju, jak se listy rotoru
zpomalují a  zastavují. Zůstáváme sedět v  tichosti, takže slyším je-
 Grey 95

nom šum v našich sluchátkách. Sundávám si je a Aně taky. „Už jsme

tu,“ promluvím potichu. V záři přistávacích světel má světlou pleť
a jasné oči.
Dobrý bože, je nádherná.
Rozepínám si pásy a natahuju se po jejích.
Vzhlédne ke  mně. Důvěřivá. Mladá. Sladká. Jenom z  její lákavé
vůně se málem udělám.
Můžu to po ní vůbec chtít?
Vždyť je dospělá.
Může dělat svá vlastní rozhodnutí.
Chci, aby se na mě tak dívala, až mě pozná… až bude vědět, čeho
jsem schopný. „Víš, že nemusíš dělat nic, co bys nechtěla, že ano?“
Musí to pochopit. Chci její poslušnost, ale víc si přeju, aby byla při
smyslech.
„Nikdy bych neudělala nic, co bych nechtěla, Christiane.“ Zní
upřímně a já jí chci věřit. S těmi uklidňujícími slovy v hlavě se zve-
dám ze sedadla, otvírám dveře a seskakuju na plochu heliportu. Ana
vystupuje a já ji beru za ruku. Ve větru jí šlehají vlasy kolem obličeje.
Vypadá znepokojeně a já netuším, jestli proto, že je tu se mnou, navíc
sama, nebo kvůli tomu, že jsme třicet pater nad zemí. Vím, že je to
zvláštní pocit, být tady nahoře.
„Pojď.“ Beru ji kolem ramen, abych ji chránil před větrem, a vedu
ji k výtahu.
Během krátké cesty do  mého střešního bytu jsme potichu. Pod
černým kabátkem má světle zelenou halenku. Sluší jí. Ukládám si
do  paměti, že mám do  ošacení, které jí pořídím, zahrnout modrou
a zelenou – pokud přistoupí na mé podmínky. Měla by chodit líp ob-
lékaná. Její oči se střetávají s mýma v zrcadle výtahu, jehož dveře se
právě otvírají do mého bytu.
Následuje mě halou, přes chodbu a do obýváku. „Nechceš si sun-
dat ten kabátek?“ navrhuju. Zavrtí hlavou a přidrží si klopy, aby zdů-
raznila, že si ho chce nechat na sobě.
Tak dobrá.
„Dáš si nějaký drink?“ zkouším to z jiného soudku a zároveň mi
dochází, že ho sám potřebuju, abych si zklidnil nervy.
96 E L James

Proč jsem tak nervózní?

Protože ji chci…
„Já si dám sklenku bílého. Připojíš se ke mně?“
„Ano, prosím,“ souhlasí.
V kuchyni si svlékám sako a otvírám lednici na víno. Sauvignon
by mohl prolomit ledy. Vyndávám obstojné Pouilly Fumé a sleduju,
jak se Ana kochá výhledem z balkonových dveří. Když se otočí a vrací
se ke kuchyni, ptám se jí, jestli jí mnou vybrané víno vyhovuje.
„Christiane, já o víně nic nevím. Jsem si jistá, že to bude v pořád-
ku.“ Zní nějak zaraženě.
Sakra. Tohle se nevyvíjí moc dobře. Děsí ji moje bohatství? Tím
to je?
Nalévám víno do dvou sklenic a nesu je doprostřed obývacího po-
koje, kde stojí a dokonale připomíná obětního beránka. Odzbrojující
žena je pryč. Působí bezradně.
Jako já…
„Prosím.“ Podávám jí sklenku a ona se ihned napije a zavírá oči,
zjevně si víno vychutnává. Když si oddálí sklenici od úst, má vlhké rty.
To byla dobrá volba, Greyi.
„Skoro nemluvíš, a dokonce se ani nečervenáš. Vlastně si myslím,
že bledší jsem tě ještě nikdy neviděl, Anastasie. Nemáš na něco chuť?“
Zavrtí hlavou, ale pak se znovu napije. Možná se taky potřebuje
napít na kuráž. „Máš to tu opravdu velké,“ pronese plaše.
„Velké?“
„Velké.“
„Je to velké.“ O tom se nedá polemizovat; má to tu přes devět set
čtverečných metrů.
„Hraješ?“ Podívá se na klavír.
„Ano.“
„Dobře?“
„Ano.“
„Samozřejmě že jo. Existuje něco, co neděláš dobře?“
„Ano… pár věcí.“
Neumím vařit.
Vyprávět vtipy.
 Grey 97

Vést uvolněnou a nenucenou konverzaci s ženami, které mě při-

tahují.
Zvládat doteky…
„Chtěla by ses posadit?“ ukážu směrem k pohovce. Rychlým při-
kývnutím mi dává najevo, že ano. Za  ruku ji tam vedu, ona si sedá
a přitom mi věnuje takový šibalský pohled.
„Co tě tak pobavilo?“ vyzvídám a zaujímám místo vedle ní.
„Proč jsi mi vlastně poslal zrovna Tess z d’Urbervillů?“
Ale ale. Kam tím míří? „No, říkala jsi, že máš Thomase Hardyho
ráda.“
„To byl jediný důvod?“
Nechce se mi vykládat jí o tom, že teď vlastní moje první vydání
a že to byla lepší volba než Neblahý Juda. „Zdálo se mi to příhodné.
Mohl bych pro tebe zůstat iluzí nějakého neskutečného ideálu – jako
Angel Clare, nebo tě úplně pokořit – tak jako Alec d’Urberville.“
Moje odpověď je dostatečně pravdivá a zároveň obsahuje jistou dáv-
ku ironie. To, co jí hodlám nabídnout, bude pravděpodobně velmi
vzdálené jejím představám.
„Pokud jsou tu jenom ty dvě možnosti, beru to pokoření,“ zašeptá.
Zatraceně. Není to náhodou tvůj cíl, Greyi?
„Anastasie, přestaň si kousat ten ret, prosím. Hrozně mě to roz-
ptyluje. Ty nemáš ani ponětí, o čem mluvíš.“
„A proto jsem tady,“ zdůrazní a její zuby zanechají malé vroubky
na spodním rtu zvlhlém vínem.
A  je zpátky: znovu odzbrojující a  v  každém ohledu překvapivá.
I můj pták s tím souhlasí.
Pomalu se dostáváme k věci, ale než začneme rozebírat detaily, je
potřeba, aby podepsala Dohodu o mlčenlivosti. Omlouvám se a od-
cházím do  pracovny. Smlouva i  dohoda leží připravené na  tiskárně.
Smlouvu nechávám na stole – nevím, jestli se k ní vůbec dostaneme –,
zatímco dohodu spínám a nesu ji Aně.
„Tohle je Dohoda o mlčenlivosti.“ Pokládám ji před ní na konfe-
renční stolek. Zatváří se zmateně a překvapeně. „Můj právník na tom
trvá,“ dodávám. „Pokud si chceš vybrat tu druhou možnost – poko-
ření –, budeš to muset podepsat.“
98 E L James

„A co když nechci nic podepisovat?“

„Pak si vybereš Angela Clarea, neuskutečnitelný sen, ten ostatně
tvoří většinu knihy.“ A já se tě nebudu moct ani dotknout. Pošlu tě
domů se Stephanem a udělám, co bude v mých silách, abych na tebe
zapomenul. Jsem čím dál neklidnější, celé by to mohlo jít do háje.
„O čem ta dohoda je?“
„Píše se v ní, že o nás dvou nesmíš mluvit. O ničem, s nikým.“
Pohledem zapátrá v  mém obličeji a  já nevím, jestli je zmatená
nebo popuzená.
Může se to zvrtnout kamkoliv.
„Dobrá. Podepíšu to,“ řekne.
No, tak to bylo jednoduché. Podávám jí moje pero Mont Blanc
a ona přikládá jeho hrot k podpisovému řádku.
„Ty si to ani nepřečteš?“ ptám se najednou rozzlobený.
„Ne.“
„Anastasie, pokaždé když něco podepisuješ, měla by sis to pře-
číst.“ Jak může být tak pošetilá? Copak ji rodiče nic nenaučili?
„Christiane, ty jsi zřejmě nepochopil, že bych o nás dvou stejně s ni-
kým nemluvila. Ani s  Kate. Takže je bezpředmětné, jestli tu dohodu
podepíšu, nebo ne. Pokud to pro tebe tolik znamená, nebo pro tvého
právníka… se kterým o tom ty očividně mluvíš, tak fajn. Podepíšu to.“
Má odpověď na všechno. Jak osvěžující. „Trefa do černého, slečno
Steeleová,“ poznamenám suše.
Věnuje mi letmý nesouhlasný pohled a podepisuje.
A dřív než si stihnu připravit půdu, zeptá se mě: „Znamená to, že
se se mnou dnes v noci pomiluješ?“
Cože?
Já?
Pomilovat?
Bože, Greyi, okamžitě ji vyveď z  toho omylu! „Ne, Anastasie, to
teda neznamená. Tak za prvé, já se nemiluju. Jen šukám… a tvrdě.“
Zalapá po dechu. Aspoň jsem ji přiměl k zamyšlení.
„Za druhé, máme před sebou ještě hodně papírování. A za třetí,
zatím pořád nevíš, do čeho ses namočila. Ještě pořád můžeš vzít nohy
na ramena. Pojď, chci ti ukázat svou hernu.“
 Grey 99

Je zmatená, mezi obočím se jí formuje to malé vé. „Chceš si zahrát

na Xboxu?“
Nahlas se zachechtám.
No tak, kotě.
„Ne, Anastasie, žádný Xbox, žádný Playstation. Pojď.“ Zvedám se
a nabízím jí ruku, kterou ochotně přijímá. Vedu ji do chodby a naho-
ru, kde s bušícím srdcem zastavuju u dveří herny.
A  je to. Všechno, nebo nic. Byl jsem někdy tak nervózní? S  vědo-
mím, že moje touhy závisí na  otočení klíče, odmykám dveře a  v  tu
chvíli dostávám pocit, že musím Anu uklidnit. „Můžeš kdykoliv ode-
jít. Helikoptéra je v pohotovosti a vezme tě, kam budeš chtít… nebo
tu můžeš zůstat přes noc a odletět ráno. Cokoliv, pro co se rozhodneš,
bude v pohodě.“
„Prostě ty zatracený dveře otevři, Christiane,“ vyzývá mě s umíně-
ným výrazem a rukama zkříženýma na prsou.
Ocitáme se na  rozcestí. Nechci, aby utekla. Ještě nikdy jsem se
necítil tak obnažený. Dokonce ani v  Eleniných rukou… A  vím, že
důvodem je Anino nulové povědomí o mém životním stylu.
Otvírám dveře a následuju ji dovnitř.
Můj úkryt.
Jediné místo, kde se cítím být sám sebou.
Ana stojí uprostřed místnosti a prohlíží si vybavení, které je nedíl-
nou součástí mého já: důtky, rákosky, postel, lavice… Zůstává zticha
a vstřebává to a já slyším jenom ohlušující dunění vlastního srdce, jak
se mi krev žene do ušních bubínků.
Teď už to víš.
Tohle jsem já.
Otáčí se, aby mě prošpikovala pohledem, a já čekám, že něco řek-
ne, ale ona protahuje mou agónii a přechází dál do místnosti, takže
mě nutí, abych ji následoval.
Prsty přejíždí po kožených důtkách, jednom z mých nejoblíbeněj-
ších nástrojů. Říkám jí, co to je, ale ona nereaguje. Odchází k posteli,
zkoumá ji rukama, dotýká se jednoho z vyřezávaných sloupků.
„Tak už něco řekni,“ dožaduju se. Její mlčení je nesnesitelné. Po-
třebuju vědět, jestli to rovnou nezabalí.
100 E L James

„Děláš to ty někomu, nebo to někdo dělá tobě?“

No konečně!
„Někomu?“ Málem si odfrknu. „Dělám to já. Ženám, které to
po mně chtějí.“
Je ochotná se o tom bavit. Mám naději.
Zamračí se. „Když na to máš dobrovolnice, proč tu jsem já?“
„Protože to chci dělat s  tebou, strašně moc.“ Mou představivost
podráždí vize jejího těla spoutaného v nejrůznějších polohách na nej-
různějších místech herny; na kříži, na posteli, na lavici…
„Aha,“ hlesne a vydává se k lavici. Můj pohled přitahují její zkou-
mavé prsty přejíždějící po  kůži. Její doteky jsou zvídavé, pomalé
a smyslné – uvědomuje si, k čemu lavice slouží?
„Jsi sadista?“ odtuší a já zpanikařím.
Do prdele. Ona do mě vidí.
„Jsem dominantní,“ opravuju ji rychle a doufám, že se konverzace
pohne jiným směrem.
„Co to znamená?“ zjišťuje šokovaně, aspoň myslím.
„To znamená, že chci, aby ses mi vědomě podřídila. Ve všem.“
„Proč bych to dělala?“
„Abys mě potěšila,“ zašeptám. To od tebe potřebuju. „Velice jedno-
duše řečeno, chci, abys mě chtěla potěšit.“
„A jak tě mám potěšit?“ vydechne.
„Mám určitá pravidla, která bys musela dodržovat. Sloužila by ku
tvému prospěchu a k mému potěšení. Pokud se jimi budeš řídit a já
s tebou budu spokojený, odměním tě. Pokud ne, potrestám tě, a ty se
z toho poučíš.“
Už se nemůžu dočkat, až tě vycvičím. Ve všech ohledech.
Zadívá se na rákosky za lavicí. „A jak do toho zapadá tohle?“ Máv-
ne rukou do prostoru kolem sebe.
„To je součástí motivačního balíčku. Jak odměn, tak trestů.“
„Takže tebe bude uspokojovat, když na mně uplatníš svou moc.“
Jak výstižné, slečno Steeleová.
„Podstatou je, abych si zasloužil tvou důvěru a respekt – tak, abys
mi dovolila tu moc uplatnit.“ Potřebuju, abys mi dala svolení, bejby.
„A já pak z tvé podřízenosti získám hromadu potěšení, dokonce ra-
 Grey 101

dosti. Čím víc se mi podvolíš, tím víc mě uspokojíš – je to jednodu-

chá rovnice.“
„Dobře, ale co z toho budu mít já?“
„Mě,“ pokrčím rameny. Přesně tak, kotě. Prostě mě. Celého. A taky
v tom najdeš potěšení…
Užasle na mě zírá a přitom nepatrně rozšiřuje oči, neříká nic. Roz-
čiluje mě to. „Ty vůbec nedáváš najevo, co si o tom myslíš, Anastasie.
Pojďme se vrátit dolů, tam se můžu líp soustředit. Je to pro mě hrozně
rušivé, mít tě tady.“
Natahuju k ní ruku a ona poprvé nejistě zatěká pohledem k mému
obličeji.
Sakra. Vyděsil jsem ji. „Já ti neublížím, Anastasie.“
Váhavě vkládá ruku do mé. Padá mi kámen ze srdce. Zatím neu-
tekla.
S pocitem úlevy se rozhoduju, že jí ukážu ložnici mých sub.
„Pokud do  toho půjdeš… chci ti něco ukázat.“ Vedu ji ha-
lou ke  dveřím. „To bude tvůj pokoj. Můžeš si ho zařídit, jak uznáš
za vhodné, pořídit si do něj, co budeš chtít.“
„Můj pokoj? Ty očekáváš, že se sem nastěhuju?“ vypískne nevěřícně.
Uznávám, tohle jsem mohl nechat na později.
„Ne natrvalo,“ uklidňuju ji. „Jen, řekněme… od pátečního večera
do neděle. Musíme si o tom všem promluvit, ještě to projednat. Po-
kud do toho půjdeš.“
„Tady budu spát?“
„Ano.“
„Ne s tebou.“
„Ne. Už jsem ti to říkal, já nespím s nikým. Kromě tebe, když se
zpiješ do němoty.“
„Kde spíš ty?“
„Mám pokoj dole. Pojď, už musíš mít hlad.“
„To je ti zvláštní, najednou jako bych ztratila chuť k jídlu,“ zarem-
cá s povědomě tvrdošíjným výrazem.
„Musíš jíst, Anastasie.“
Její stravovací návyky budou jednou z  prvních věcí, na  které se
zaměřím, jestli mou nabídku přijme… a taky to její věčné ošívání.
102 E L James

„Anastasie, jsem si plně vědom toho, že tě svádím na scestí, což

je taky důvod, proč trvám na tom, aby sis to všechno pořádně pro-
myslela.“
Následuje mě dolů do obýváku.
„Určitě máš nějaké otázky. Teď, když jsi podepsala tu dohodu, mů-
žeš se mě zeptat na cokoliv a já ti odpovím.“
Jestli nám to má fungovat, musí se mnou komunikovat. Otvírám
lednici a uvnitř nacházím velký tác se sýry a hroznovým vínem. Gail
nečekala, že budu mít společnost, takže toho není dost… možná bych
měl objednat nějakou donášku. Nebo ji vzít na jídlo?
Jako na rande.
Na další rande.
Nechci v ní vyvolávat taková očekávání.
Já nerandím.
Jenom s ní…
Ta myšlenka je znepokojivá. V košíku na pečivo je čerstvá bageta.
Sýr s bagetou bude muset stačit. Stejně říkala, že nemá hlad.
„Sedni si,“ ukážu na jednu z barových stoliček a ona si na ní vyse-
dá a zpříma mi pohlédne do očí.
„Zmiňoval ses o nějakém papírování,“ připomíná.
„To ano.“
„Co je to za papíry?“
„Takže, kromě Dohody o mlčenlivosti podepíšeme ještě smlouvu,
která ustanoví, co budeme a co nebudeme dělat. Já potřebuju znát tvé
meze a ty zase mé. Všechno musí být dohodnuté, Anastasie.“
„A když to nebudu chtít podepsat?“
Do hajzlu.
„Bude to v pořádku,“ zalžu.
„Ale pak spolu nebudeme mít žádný vztah.“
„Ne.“
„Proč?“
„Protože tohle je jediný druh vztahu, o který mám zájem.“
„Proč?“
„Prostě jsem takový.“
„Proč jsi takový?“
 Grey 103

„Proč je někdo takový, jaký je? Na to se dost těžko odpovídá. Proč
někdo miluje sýr, zatímco jiný ho nenávidí? Když už jsme u toho, máš
ráda sýr? Paní Jonesová – moje domácí – ho tu připravila k večeři.“
Pokládám před ni talíř.
„Jaká tvoje pravidla bych musela dodržovat?“
„Mám je sepsaná. Až se najíme, společně je probereme.“
„Já opravdu nemám hlad,“ hlesne.
„Najíš se.“
Teď se na mě podívá vzdorovitě.
„Dáš si ještě sklenku vína?“ nabízím smírně.
„Ano, prosím.“
Dolévám jí sklenici a usedám vedle ní. „Nandej si, Anastasie.“
Uždibne si pár kuliček vína.
„Už jsi dlouho takový?“ ptá se mě.
„Ano.“
„Je snadné najít ženy, které by to chtěly dělat?“
Kdybys jenom věděla. „To by ses divila,“ pronesu nakysle.
„Tak proč já? To prostě nechápu.“ Je skutečně zmatená.
Ale no tak, vždyť jsi nádherná. Proč bych to neměl chtít dělat s tebou?
„Anastasie, už jsem ti to říkal. Něco na tobě je. Připadám si jako
můra ve světle lampy. Já tě chci, opravdu moc, zvlášť teď, když si zase
koušeš ten ret.“
„Myslím, žes to přísloví trochu překroutil,“ nesouhlasí tiše a já si
uvědomuju, že mě její doznání zneklidňuje.
„Jez!“ přikazuju jí, abych změnil téma.
„Ne. Ještě jsem nic nepodepsala, takže si hodlám ponechat svo-
bodnou vůli o chvilku déle, když dovolíš.“
Bože… ta její vyřídilka.
„Jak si přejete, slečno Steeleová,“ skrývám uchechtnutí.
„Kolik už jich bylo?“ zpovídá mě a vhazuje si do pusy kuličku vína.
„Patnáct.“ Něco mě nutí odvrátit zrak.
„Byly to dlouhodobé vztahy?“
„Nějaké ano.“
„Ublížil jsi některé?“
„Ano.“
104 E L James

„Těžce?“
„Ne.“ Dawn byla v  pohodě, jenom byla po  té zkušenosti trochu
otřesená. A abych byl upřímný, já taky.
„Ublížíš i mně?“
„Jak to myslíš?“
„Fyzicky, ublížíš mi fyzicky?“
Jenom tolik, kolik sneseš.
„Pokud si to zasloužíš, potrestám tě; a bude to bolet.“
Například, až se opiješ a vystavíš se nebezpečí.
„Byl jsi někdy bit?“ chce vědět.
„Ano.“
Mnohokrát a mnohokrát. Elena to s rákoskou uměla přímo ďábel-
sky. Je to jediný dotek, který dokážu snést.
Ana rozšiřuje oči, odkládá nedojedené plody ovoce na talíř a zno-
vu upíjí víno. Její chabý apetit mě rozčiluje a zároveň mě připravuje
o chuť k jídlu.
„Pojďme to probrat do pracovny. Chci ti tam dát něco přečíst.“
Jde se mnou a sedá si na koženou židli u mého stolu, zatímco já se
o něj se zkříženýma rukama opírám zády.
Tady má, co chce vědět. Je požehnáním, že je zvědavá – díky tomu
je pořád tady. Ze smlouvy položené na stole vytahuju jeden list a po-
dávám jí ho. „To jsou má pravidla. Dají se měnit. Tvoří část smlouvy,
kterou ti taky můžu ukázat. Přečti si je a můžeme se o nich pobavit.“
Očima postupuje po stránce. „Krajní meze?“ diví se.
„Ano. To jsou věci, které jeden nebo druhý z  nás není ochoten
dělat. Musíme je do smlouvy specifikovat.“
„Nejsem si jistá těmi penězi na oblečení. Připadá mi to nesprávné.“
„Přeju si za tebe utrácet peníze. Dovol mi, abych ti kupoval oble-
čení. Může se stát, že mě budeš doprovázet na nějaké události.“
Greyi, co to plácáš? To by bylo prvně. „A chci, abys byla vhodně
oblečená. Jsem si jistý, že tvůj plat, až budeš nějaký mít, nepokryje
nákup takového oblečení, které bych na tobě rád viděl.“
„Když s tebou nebudu, tak ho nemusím nosit?“
„Ne.“
„Tak dobře. Nechci cvičit čtyřikrát týdně.“
 Grey 105

„Anastasie, potřebuju, abys byla silná a pružná a abys byla v kon-

dici. Věř mi, cvičení je potřeba.“
„Ale určitě ne čtyřikrát týdně. Co takhle třikrát?“
„Chci, abys cvičila čtyřikrát v týdnu.“
„Myslela jsem, že budeme vyjednávat.“
A znovu je odzbrojující, bere mě za má vlastní slova. „Dobrá, sleč-
no Steeleová, to byla další trefa do černého. Co třeba třikrát v týdnu
po hodině a jednu půlhodinu k tomu?“
„Tři dny, tři hodiny. Mám takový dojem, že během výkonného ob-
dobí pro mě chystáš dostatečné množství pohybu.“
No, v to doufám.
„Ano, to chystám. Dobře, dohodnuto. Víš určitě, že se nebudeš
ucházet o místo v mé společnosti? Jsi dobrý vyjednavač.“
„Nebudu. Myslím, že to není dobrý nápad.“
Samozřejmě má pravdu. Je to moje pravidlo číslo jedna – nikdy
nešukat s personálem.
„Takže, ty meze. Tady jsou mé,“ podávám jí můj seznam.
A  je to tu zas, hop, nebo trop. Znám své meze zpaměti, sleduju,
jak se jimi pročítá, a v duchu si je odškrtávám. Blíží se ke konci a je
bledší a bledší.
Do prdele, doufám, že ji to neodradí.
Chci ji. Chci její submisi… hrozně moc. Ztěžka polkne a  zvedá
ke mně nervózní pohled. Jak ji mám přesvědčit, aby tomu dala šanci?
Měl bych ji nějak povzbudit, ukázat jí, že dokážu být pozorný.
„Je něco, co bys tam chtěla přidat?“
V hloubi duše doufám, že nic nepřidá. Chci, aby mi dala volnou
ruku. Dál na mě zírá, stále oněmělá. Znervózňuje mě to, protože ne-
jsem zvyklý čekat na  odpovědi. „Je něco, co bys nechtěla dělat ty?“
povzbuzuju ji.
„Já nevím.“
Takovou odpověď jsem nečekal.
„Co tím myslíš, že nevíš?“
Zavrtí se, působí nejistě, když si pohrává se spodním rtem mezi
zuby. Už zase. „Prostě jsem nikdy nic takového nedělala.“
Kčertu, to bych řekl, že ne.
106 E L James

Trpělivost, Greyi. Koukej se uklidnit. Vyklopil jsi toho na ni najed-

nou dost a dost. Pokračuju v pozvolném přístupu. Což je pro mě no-
vinka.
„Dobře, takže při sexu – bylo někdy něco, co se ti nelíbilo?“ A při-
tom si vzpomínám, jak se kolem ní včera motal ten fotograf.
Zčervená a tím si získává mou pozornost. Co tak mohla dělat, co
se jí nelíbilo? Je v posteli odvážná? Vypadá tak… nevinně. To mi ob-
vykle nepřipadá moc přitažlivé.
„Svěř se mi, Anastasie. Musíme k sobě být upřímní, jinak to mezi
námi nebude fungovat.“ Skutečně ji budu muset povzbudit, aby se
uvolnila – vždyť nedokáže o sexu ani mluvit. Už se zase vrtí a upřeně
sleduje své prsty.
No tak, Ano.
„Řekni mi to,“ nařizuju jí. Bože můj, ta mě dožene k šílenství.
„No… já ještě žádný sex neměla, takže nevím,“ zašeptá.
Země se přestává otáčet.
Já tomu, do prdele, nevěřím.
Jak?
Kdy?
Kurva!
„Jako nikdy?“ nevycházím z úžasu.
S vyjukaným pohledem zavrtí hlavou.
„Ty jsi panna?“ Ne, pořád tomu nevěřím.
Zahanbeně přikývne. Zavírám oči. Nedokážu se na ni dívat.
Jak jsem to mohl takhle posrat?
Popadá mě vztek. Co budu dělat s pannou? Hněv mi postupně pa-
ralyzuje celé tělo, a tak ji probodnu zlostným pohledem.
„A proč jsi mi to, do prdele, neřekla?“ zavrčím a začínám rázovat
po pracovně. Co bych mohl chtít po panně? Omluvně pokrčí rameny,
jako by ztratila řeč.
„Já prostě nechápu, proč ses mi o tom nezmínila.“ Z hlasu mi od-
kapává podrážděnost.
„Nikdy jsme se k tomu nedostali. Nemám ve zvyku vykládat lidem
na potkání o svém sexuálním životě. Chci říct… vždyť o sobě skoro
nic nevíme.“
 Grey 107

Jako vždy to vystihla. Nemůžu uvěřit, že jsem ji vzal na prohlídko-

vou trasu po herně – díkybohu za Dohodu o mlčenlivosti.
„No, tak teď už toho o mně víš mnohem víc,“ zasyčím. „Věděl jsem,
že jsi nezkušená, ale panna?! Sakra, Ano, právě jsem ti ukázal…“
Nejen hernu – moje pravidla, tvrdé meze. A  ona nic nezná. Jak
jsem to mohl dopustit? „Bože, odpusť mi,“ zamumlám si pro sebe.
Taky mi došla slova.
Napadá mě znepokojivá myšlenka – náš jediný polibek ve výtahu,
kde jsem ji mohl z fleku ošukat – byl to její první?
„Políbil tě vůbec někdo přede mnou?“ Prosím, řekni, že ano.
„Samozřejmě že ano.“ Zatváří se dotčeně. Jo, už se líbala, ale
mockrát to nebylo. Z nějakého důvodu mě ta myšlenka… těší.
„A to ti nějaký hezký mladý muž neučaroval? Já to prostě nechá-
pu. Je ti jednadvacet, skoro dvacet dva. Jsi nádherná.“ Jak to, že ji
někdo nedostal do postele?
To mě podrž, třeba je věřící. Ne, na to by Welch přišel. Prohlíží si
svoje prsty a mám dojem, že se přitom usmívá. Tak ono je to k smí-
chu? Neměl jsem to říkat. „A to tady se mnou bez mrknutí oka probí-
ráš, co bych s tebou chtěl dělat. S nulovými zkušenostmi?“
Docházejí mi slova. Jak je tohle možné?
„Jak se ti podařilo vyvarovat sexu? To mi, prosím tě, vysvětli.“
Protože to prostě nechápu. Je na vejšce – a já si z vejšky pamatuju, že
tam všichni píchali jako o život.
Všichni. Až na mě.
Je to nepříjemná vzpomínka, takže ji potlačuju.
Ana pokrčí útlými rameny, jenom mírně je pozvedne. „Nikdo mě
doopravdy… však víš…“ nedokončí myšlenku.
Nikdo tě co? Nikdo neviděl, jak jsi přitažlivá? Nikdo nevyhovoval
tvým představám – a já jo?
Já?
Ona je naprosto nedotčená. Jak by mohla být sub, když nemá ani
páru o sexu? Tenhle stroj prostě nevzlétne… a veškerá pozemní pří-
prava, kterou jsem udělal, byla k ničemu – tuhle smlouvu neuzavřu.
„Proč se na mě tak strašně zlobíš?“ ozývá se šeptem.
No jasně, že si to myslí. Naprav to, Greyi.
108 E L James

„Já se nezlobím na tebe, jsem naštvaný na sebe. Prostě jsem před-

pokládal…“ Proč bych měl být naštvaný na tebe? To je dobrej chaos.
Rukama si zajíždím do vlasů, pokouším se tím uklidnit.
„Chceš odejít?“ ptám se vážně.
„Ne, pokud si to nepřeješ ty,“ řekne tiše. Hlasem jí prostupuje lítost.
„Samozřejmě že ne. Jsem rád, že jsi tady.“ Moje prohlášení mě
samotného překvapuje. Opravdu jsem rád, že je tady. Že s  ní můžu
být. Je tak… jiná. A taky ji chci šukat, chci ji trestat a přitom sledovat,
jak její alabastrová kůže pod mýma rukama růžoví. To teď nepřichází
v úvahu, že? Možná ne šukání… možná bych mohl… Je to objevná
myšlenka. Mohl bych ji vzít do  postele. Zasvětit ji. Byla by to nová
zkušenost pro nás oba. Chtěla by vůbec? Vždyť se mě před chvílí sama
ptala, jestli se s ní pomiluju. Mohl bych to zkusit, aniž bych ji poutal.
Ale to by se mě mohla dotknout.
Sakra. Dívám se na hodinky a kontroluju čas. Připozdívá se. Když
znovu pohlédnu na ni, zjišťuju, že si pohrává se spodním rtem. A to
mě vzrušuje.
Pořád ji chci, navzdory její nevinnosti. Dokázal bych ji vzít do po-
stele? Chtěla by to, po tom, co se o mně dozvěděla? Kčertu, nemám
zdání. Mám se jí prostě zeptat? Znovu si stiskne ret a tím u mě vyvolá
patřičnou reakci. Upozorňuju ji na to a ona se omlouvá.
„V  klidu, neomlouvej se. Já jen… taky bych ho chtěl skousnout.
A pořádně.“
Zalapá po dechu.
Aha. Možná má pořád zájem. Jo. Jdu do toho. Rozhodnutí padlo.
„Pojď,“ vyzývám ji a natahuju k ní ruku.
„Kam?“
„Vyřešíme tu situaci. Hned.“
„Co tím myslíš? Jakou situaci?“
„Tvou situaci. Ano, chystám se s tebou pomilovat, teď hned.“
„Aha.“
„Teda, jestli to chceš. Nehodlám tě do ničeho nutit.“
„Myslela jsem, že se nemiluješ. Říkal jsi, že jenom tvrdě šukáš,“
řekne přiškrceně a  zatraceně svůdně. Oči má doširoka rozevřené,
zorničky rozšířené. Vzrušení jí prokrvuje tváře – taky po tom touží.
 Grey 109

Zmocňuje se mě naprosto nečekané nadšení. „Můžu udělat výjim-

ku nebo to obojí zkombinovat, uvidíme. Ale opravdu se s tebou chci
pomilovat. Prosím, pojď se mnou do postele. Přeju si, aby ta naše do-
hoda fungovala, ale na  to potřebuješ mít aspoň nějakou představu,
do čeho jdeš. Můžeme tě do toho zasvětit už dnes v noci – minimálně
do základů. To neznamená, že se ze mě stal romantik. Je to prostředek,
jak se někam dostat; tam, kam chci já, a doufám, že i ty,“ sypu ze sebe.
Greyi! Ovládej se trochu.
Teď už se nepřehlédnutelně červená.
No tak, Ano, chceš to, nebo ne? Tohle mě zabije.
„Ale já ještě neudělala žádnou z těch věcí, co po mně chceš.“ Zní
trochu bázlivě. Ona má strach? Doufám, že ne. Nechci, aby se bála.
„Zapomeň na to. Pro dnešek zapomeneme na pravidla. Já tě chci.
Chtěl jsem tě od  chvíle, cos tak vpadla do  mé kanceláře. A  vím, že
ty mě chceš taky, jinak bys tu neseděla a  nevyjednávala se mnou
o  trestech a  krajních mezích. Ano, prosím, pojď strávit dnešní noc
se mnou.“
Znovu k ní natahuju ruku a ona ji tentokrát přijímá. Přitahuju si
ji do  náruče a  pevně ji k  sobě tisknu. Překvapeně se zajíkne, takže
ji na sobě vnímám ještě víc. Najednou i temnota kolem nás ztichla,
možná ji zarazila moje touha. Chci ji. Je tak lákavá. A zároveň jsem
z ní zmatený. Odhalil jsem jí svá temná tajemství a ona je pořád tady,
neutekla.
Zlehka ji zatáhnu za vlasy, aby zvedla hlavu a já se jí mohl podívat
do podmanivých očí.
„Ty jsi ale statečná mladá dáma,“ vydechnu. „Hrozně tě obdivuju.“
Skláním se pro zkusmý polibek a vůbec poprvé vtáhnu její spodní ret
mezi zuby. „Po tomhle rtu toužím,“ zatáhnu za něj o něco víc a ona
vzdychne. Odpovědí na ten zvuk je moje tvrdnoucí erekce.
„Prosím, Ano, dovolíš mi se s  tebou pomilovat?“ zašeptám jí
u pusy.
„Dovolím,“ hlesne – a moje tělo vybuchne jako ohňostroj čtvrtého
července.
Koukej se dát do kupy, Greyi. Nemáme žádnou dohodu, nestanovi-
li jsme si meze, není moje, abych si s ní mohl dělat, co chci – a přesto
110 E L James

jsem nadšený. Vzrušený. Je to nezvyklý, nicméně povznášející pocit.

Touha po té ženě mi divoce pulsuje tělem. Jsem na jednom z vrcholů
obrovské horské dráhy.
Obyčejný sex?
Dokážu to vůbec?
Bez dalších slov ji vedu z  pracovny přes velký pokoj a  chodbou
do ložnice. Následuje mě a pevně svírá mou ruku.
Do prdele. Antikoncepce. Určitě žádnou nebere… Naštěstí mám
rezervu kondomů. Aspoň si nemusím dělat starosti s každým čurá-
kem, se kterým se kdy muchlovala. U postele ji pouštím a odcházím
k prádelníku, kde si sundávám hodinky, boty a ponožky.
„Předpokládám, že nebereš žádnou antikoncepci.“
Zavrtí hlavou.
„Myslel jsem si to.“ Z šuplíku vyndávám balíček kondomů, aspoň
vidí, že jsem připravený. Pozorně mě sleduje, oči zasazené v krásném
obličeji má až neskutečně velké a já na okamžik zaváhám. Tohle by
měla být její velká chvíle, ne? Vzpomínám si na svou první zkušenost
s Elenou, jak trapný jsem byl… ale jaká to byla úleva. V hloubi duše
vím, že bych ji měl poslat domů. Ale pravda je prostá – nechci, aby
odešla, chci ji. A  co víc, v  jejím výrazu se zrcadlí odraz mé vlastní
touhy, stejně jako v jejích tmavnoucích očích.
„Chceš, abych zatáhl žaluzie?“ navrhuju.
„Je mi to jedno,“ tvrdí. „Myslela jsem, že ve své posteli nikoho spát
nenecháš.“
„Kdo říká, že budeme spát?“
„Ou…“ Zformuje rty do malého dokonalého o. Z toho tvrdnu ještě
víc. Je to tak, tu pusu bych rád šukal, to malé o. Blížím se k ní, jako
by byla mou kořistí. Jo, zlato, chci se do  tebe ponořit. Dýchá mělce
a zrychleně. Tváře má sytě růžové… je ostražitá, ale taky vzrušená. Je
v mé moci – a to povědomí mi dodává pocit síly. Nemá tušení, co s ní
zamýšlím. „Ten kabátek už sundáme, co říkáš?“ Natahuju se a jemně
jí ho stahuju z ramen, skládám ho a pokládám na židli.
„Máš vůbec představu, jak moc tě chci, Ano Steeleová?“
Rozvírá rty a  nadechuje se, a  já vztáhnu ruku, abych se jí dotkl
na  tváři. Prsty zvolna putuju k  její čelisti, cítím pod nimi sametově
 Grey 111

jemnou kůži. Je uchvácená – uvězněná mé moci. Už teď je moje. A to

je opojný pocit.
„A máš vůbec představu, co s tebou teď budu dělat?“ zamumlám
a  podržím si její bradu mezi palcem a  ukazováčkem. Nakláním se
a odhodlaně ji líbám, jsou to její rty, které se musejí přizpůsobit mým.
A ona mi polibek oplácí, je měkká a sladká a ochotná a já mám na-
jednou nutkavou potřebu ji vidět, úplně celou. Rychle jí rozepínám
knoflíčky, pozvolna jí svlékám halenku, kterou nechávám sklouznout
na zem. Ustupuju, abych si ji prohlédl. Má tu světle modrou podpr-
senku, kterou jí koupil Taylor.
Je úchvatná.
„Ach, Ano. Máš tu nejkrásnější kůži, jako z  alabastru, bezchyb-
nou. Chci líbat každý její kousek.“ Nemá na sobě jediné znaménko.
A  to mě trochu zneklidňuje, protože chci, aby nějaká měla… růžo-
vá… například drobné úzké linky od šlehnutí rákosky.
Krásně se červená – nepochybně se stydí. I kdyby nic jiného, tak ji
naučím, aby se nestyděla za své tělo. Zvedám ruku a stahuju jí gumič-
ku z vlasů, aby se rozpustily. Hustá kaštanová kštice jí rámuje obličej
a spadá až na prsa.
„Brunetky se mi líbí.“ Je nádherná, výjimečná, jako drahokam.
Beru její hlavu do  dlaní, vlasy si nechávám protéct mezi prsty,
a přitahuju si ji k sobě, k polibku. Zavzdychá a rozevírá rty, zve mě
do svých teplých, vlhkých úst. Ten skvělý a uspokojivý zvuk mnou re-
zonuje – až ke špičce ztopořeného penisu. Jazykem ostýchavě vyhledá
můj, váhavě proniká mezi mé rty a z nějakého důvodu mi její tápavá
nezkušenost připadá… žhavá.
Chutná lahodně. Po  víně, hroznech a  nevinnosti – je to mocná
a opojná kombinace chutí. Pevně ji objímám, s úlevou, protože ona
mě drží jenom za  nadloktí. Jednu ruku ponechávám v  jejích vla-
sech a přidržuju si ji, zatímco druhou jí spouštím po páteři na zadek
a mačkám ji k sobě, do napruženého rozkroku. Znovu zavzdychá. Dál
ji líbám, lákám její nesmělý jazyk k sobě a mazlím se s ním. Ztuhnu,
když pohne rukama nahoru po  mých pažích – chvíli mám strach,
kde se mě dotkne příště. Ale ona mě jenom pohladí po tvářích a pak
ve vlasech, jemně za ně zatahá…
112 E L James

Bože, to je příjemné.
Spokojeně zamručím, ale nemůžu ji nechat, aby v tom pokračo-
vala. Než se mě stihne zase dotknout, tlačím ji k  posteli a  klesám
na kolena. Chci ji dostat z těch riflí – chci ji svléknout a vzrušit ještě
víc a… udržet si její ruce dál od  těla. Chytám ji za  boky a  ochut-
návám ji jazykem od pasu k pupíku. Ztuhne a prudce se nadechne.
Hmm, chutná a voní báječně, ovocem a jarem, a já chci svůj podíl.
Znovu mi zatíná pěsti ve vlasech; tohle mi nevadí – vlastně se mi to
líbí. Rty ji štípnu do kůže na boku a její stisk v mých vlasech zesílí.
Oči má zavřené, bradu povolenou a  dýchá přerývavě. Když jí sa-
hám po knoflíku kalhot a rozepínám ho, otvírá oči a oba se na sebe
na okamžik zadíváme. Pomalu jí povoluju zip a přesouvám jí ruce
na zadek. Strkám jí dlaně za pas, sevřu v nich měkké půlky a stahuju
kalhoty dolů.
Nedokážu si pomoct. Chci ji šokovat… otestovat její hranice,
hned teď. Aniž bych z  ní spustil oči, schválně si olíznu rty, nahnu
se dopředu, přejedu jí nosem po kalhotkách v klíně a vdechnu vůni
jejího vzrušení. Zavírám oči a vychutnávám si ji.
Bože, je tak vábivá.
„Tak nádherně voníš.“ Hlas mám zhrublý chtíčem a  kalhoty mě
nepříjemně omezují. Musím se jich zbavit. Jemně ji usazuju na postel
a rychle jí sundávám tenisku a svlékám ponožku. Abych ji poškádlil,
polechtám ji nehtem palce na vnitřní hraně chodidla a ona se na po-
steli zavrtí; s pootevřenou pusou mě fascinovaně sleduje. Ohýbám se,
po  stejném místě jí přejedu jazykem a  zuby obtáhnu stezku, kterou
předtím vyznačil můj palec. Se zavřenýma očima sebou plácne na po-
stel a zasténá. Je tak citlivá. A to mě těší.
„Ach, Ano, co všechno bych s tebou mohl dělat,“ zašeptám a hla-
vou mi prolétnou útržky představ, ve  kterých se přede mnou svíjí
v herně: připoutaná ke sloupkům postele, ohnutá přes stůl, zavěšená
na kříži. Mohl bych ji dráždit a týrat, dokud by neškemrala o orgas-
mus… při těch myšlenkách mi jsou kalhoty zas o něco těsnější.
Kruci.
Rychle jí sundávám druhou botu a  svlékám ponožku a  džíny. Je
téměř nahá v  mé posteli, vlasy jí dokonale rámují obličej a  dlouhé
 Grey 113

bledé zvoucí nohy má natažené mým směrem. Budu muset zohlednit

její nezkušenost. Ale ona je zadýchaná. Roztoužená. Hltá mě očima.
Nikdy předtím jsem s žádnou nepíchal v posteli. Další premiéra se
slečnou Steeleovou.
„Jsi velmi krásná, Anastasie Steeleová. A já už se nemůžu dočkat,
až budu v tobě,“ promlouvám k ní mírně. Chci ji otestovat trochu víc,
zjistit, co všechno zná. „Ukaž mi, jak se dotýkáš,“ vyzývám ji a proni-
kavě se na ni zadívám.
Udiveně nakrčí čelo.
„Tak se nestyď, Ano, ukaž mi to.“ Kus mého já by z ní tu stydlivost
nejradši vymrskal.
Zavrtí hlavou. „Nechápu, co po mně chceš.“
Dělá si ze mě srandu?
„Jak si to děláš? Chci to vidět.“
Zůstává zticha. Očividně jsem ji znovu šokoval. „Nedělám,“ špitne
nakonec celá bez dechu. Nevěřícně na  ni zírám. Dokonce i  já jsem
masturboval, než do mě zaťala drápy Elena.
Dost možná ještě nikdy neměla orgasmus – i když se tomu dá těž-
ko uvěřit. Pane jo. Budu zodpovědný za její první sex a zároveň první
orgasmus. To abych si dal záležet.
„Dobře, tak zjistíme, co se s tím dá dělat.“ Udělám tě, že budeš jako
utržená ze řetězu, bejby.
Sakra – možná ještě nikdy na  vlastní oči neviděla nahého muže
v akci. Aniž bych z ní spustil oči, rozepínám si knoflík riflí a nechá-
vám je sklouznout na zem. Svlékání košile ale riskovat nebudu, pro-
tože by se mě mohla dotknout.
Kdyby to udělala… nemuselo by to být tak špatné… nebo jo? Strpět
doteky?
Radši to nechávám plavat, než mě spolkne temnota. Chytám Anu
za kotníky a rozevírám jí nohy. Trochu vyjeveně sevře v pěstech moje
prostěradlo.
Výborně. A ty ruce tam už nech, kotě.
Pomalu se kradu na postel mezi její nohy. Zavrtí se pode mnou.
„Lež klidně,“ napomínám ji a skláním se, abych ji políbil na jem-
nou kůži vnitřní strany stehna. Potom se drobnými polibky přesou-
114 E L James

vám výš, přes kalhotky a  břicho, a  cestou ji jemně oždibuju a  saju.

Pořád sebou šije.
„Budeme muset zapracovat na  tom, abychom tě udrželi v  klidu,
bejby.“
Jestli mi to dovolíš.
Naučím ji, jak pouze vstřebávat rozkoš, a  přitom se nepohnout,
i když budu zintenzivňovat každý dotek, každý polibek, každé ochut-
nání. Jenom to pomyšlení mi stačí k  neodolatelné chuti ponořit se
do ní, ale než to udělám, chci zjistit, jak moc je přístupná. Zatím se
moc zpátky nedržela. Přenechává mi kontrolu nad svým tělem. Vů-
bec se nezdráhá. Chce to… opravdu mě chce. Vnořím jí jazyk do pu-
píku a pak pokračuju v pouti na sever a cestou si na ní pochutnávám.
Přesouvám se a  lehám si vedle ní, jednu nohu ale nechávám mezi
jejíma. Moje ruka pátravě bloudí vzhůru po jejím těle přes bok a pas
až na hrudník. Opatrně sevřu jedno prso v dlani a snažím se odhad-
nout její reakci. Nezaráží se. Nezastavuje mě…věří mi. Mohl bych
zvýšit její důvěru natolik, aby mi dovolila dominovat jejímu tělu…
její mysli? Vzrušující představa.
„Mám tě tak akorát do ruky, Anastasie.“ Zasouvám jí prst do ko-
šíčku podprsenky a stahuju ho dolů, odhaluju její prso. Bradavka je
drobná a růžová a už teď ztvrdlá. Posouvám košíček dolů, aby látka
a kostice ňadro podpíraly a zvedaly. To samé provedu i s druhým ko-
šíčkem a fascinovaně sleduju, jak se obě bradavky pod mým upřeným
pohledem zvedají. Páni…a to jsem se jí ještě nedotkl.
„Velmi pěkné,“ zhodnotím v  užaslém obdivu, zlehka fouknu
na bližší bradavku a s potěšením sleduju, jak se dál protahuje a tvrd-
ne. Anastasia zavírá oči a prohýbá se v zádech.
Nevrť se, zlato, jenom si tu rozkoš vychutnávej a uvidíš, že to bude
mnohem intenzivnější.
Znovu fouknu na  jednu z  bradavek a  druhou promnu mezi pal-
cem a ukazováčkem. Ana zatíná prsty do prostěradla a já se skláním
a vtahuju její bradavku do pusy – náruživě. Její tělo se opět vzepne
a z hrdla jí uniká výkřik.
„Zjistíme, jestli by to šlo takhle,“ zašeptám a nepřestávám ji líbat.
Ona začíná sténat.
 Grey 115

Jo, bejby…vychutnej si to. Bradavky se jí stahují ještě víc. Taky se

jí rozhýbou boky, krouží jimi kolem a kolem. Nevrť se, kotě. Já už tě
naučím, jak vydržet v klidu.
„Ach… prosím,“ zaškemrá a propíná nohy. Funguje to. Dostává se
blízko orgasmu, a tak pokračuju v mém smyslném útoku. Věnuju se
oběma bradavkám, sleduju její odezvu, vnímám její vzrušení a sám
přitom šílím chtíčem. Bože, jak já ji chci.
„Poddej se tomu, bejby,“ zamumlám, jemně ji sevřu v zubech a za-
tahám. A ona s výkřikem vrcholí.
Jo! Rychle se přesouvám, abych ji políbil, vstřebávám její výkřiky
do  mých úst. Je zadýchaná, lapá po  vzduchu, ztracená ve  slastném
vytržení… Je můj. Přivlastnil jsem si její první orgasmus a to vědomí
mě nesmírně uspokojuje.
„Jsi velmi vnímavá. Tohle se budeš muset naučit ovládat a bude ta-
ková zábava ukázat ti, jak na to.“ Nemůžu se dočkat… ale teď ji prostě
chci. Celou. Znovu ji líbám a pomalu putuju rukou dolů po jejím těle
až k rozkroku. Podržím ji v dlani, vnímám její horkost. Ukazováčkem
vklouznu pod látku kalhotek a pomalu jím zakroužím… nádhera, je
úplně mokrá.
„Ty jsi tak krásně vlhká. Bože, jak já tě chci.“ Proniknu do ní prstem
a ona vyjekne. Uvnitř je horká a těsná a mokrá. Znovu se do ní vtla-
čím a její výkřik pohlcuju do svých rtů. Dlaň jí tisknu do klína, tlačím
na něj a krouživě ho třu. Ona hlasitě vzdychá a kroutí se pode mnou.
Kruci, už chci do  ní – hned teď. Je připravená. Sedám si a  stahuju jí
kalhotky, svlékám si spodky a sahám pro kondom. Potom se jí vkleče
klíním mezi nohy a rozevírám je o něco víc. Anastasia mě sleduje – jak
vlastně? Vystrašeně? Nejspíš opravdu nikdy neviděla ztopořený penis.
„Neboj. Přizpůsobíš se,“ zamumlám. Natahuju se nad ní a zůstá-
vám vzepřený na loktech opřených po obou stranách její hlavy. Šíleně
po ní toužím… ale ještě si ověřuju, jestli nezměnila názor. „Opravdu
to chceš?“ ujišťuju se.
Pro boha živýho, hlavně neříkej ne.
„Prosím,“ zaškemrá.
„Tak pokrč kolena,“ vyzvu ji. Bude to snadnější. Byl jsem už někdy
tak nadržený? Skoro se neovládám. Nechápu to… musí to být jí.
116 E L James

Ale proč?
Soustřeď se, Greyi!
Zaujímám polohu, ve které si ji můžu vzít, jak se mi zlíbí. Oči má
doširoka rozevřené, sama mě k tomu vybízí. Sama to chce… stejně jako
já. Mám být něžný a dál prodlužovat naši agónii, nebo jít rovnou na věc?
Kašlu na to, jdu do toho naplno. Musím ji ovládnout.
„A teď si s vámi zašukám, slečno Steeleová. A to tak, že tvrdě.“
Jeden výpad a jsem v ní.
Za-tra-ce-ně. Je tak úzká.
Vykřikla.
Do  prdele! Ublížil jsem jí. Chci se hýbat, chci se přestat ovládat
a  stojí mě všechny síly, abych zůstal nehybný. „Jsi hrozně těsná. Jsi
v pořádku?“ ptám se sevřeným hlasem, spíš úzkostným šepotem, a ona
s očima dokořán přikývne. Uvnitř ní jako bych byl v nebi. A i když se
mě drží za předloktí, je mi to jedno. Temnota dřímá, snad proto, že
jsem po slečně Steeleové toužil tak dlouho. Takový chtíč jsem nikdy
předtím necítil, takový… hlad. Je to nový pocit, nový a  svěží. Chci
toho po  ní tolik: její důvěru, poslušnost, odevzdání. Chci, aby byla
moje, ale právě teď… jsem její.
„Teď se pohnu, bejby,“ vypravím ze sebe s námahou a pomalu se
vracím. Je to tak mimořádný, tak znamenitý pocit, když svým tělem
konejší to mé. Znovu se do ní tlačím a podrobuju si ji, zabírám území,
kde nikdo přede mnou nebyl. Zase vyjekne.
A tak se zarážím. „Můžeme?“
„Ano,“ vydechne po chvíli.
Tentokrát se do ní ponořím o něco víc.
„Ještě?“ vyloženě prosím a na těle mi vyráží pot.
„Ano.“
To, jak mi důvěřuje – najednou mě to poráží a já se začínám hýbat,
pořádně hýbat. Chci ji uspokojit. Nepřestanu, dokud se neudělá. Chci
ji vlastnit, tělo i duši. Chci, aby mě v sobě svírala na vlnách orgasmu.
A  ona mi začíná vycházet vstříc, přizpůsobuje se mému rytmu.
Vidíš, jak nám to spolu jde, Ano? Svírám její hlavu v dlaních, přidr-
žuju si ji a  líbám ji, podmaňuju si i  její ústa. Začíná se pode mnou
napínat… sakra, jo! Má to na spadnutí.
 Grey 117

„Udělej se pro mě, Ano,“ dožaduju se a ona, pohlcená prožitkem

vykřikne, hlavu zvrácenou, rty rozevřené, oči zavřené… Stačí mi po-
hled na její vytržení. Vybuchuju, přestávám vnímat realitu a s jejím
jménem na rtech bouřlivě vrcholím.
Otvírám oči a  snažím se popadnout dech. Zjišťuju, že se o  sebe
vzájemně opíráme čely a ona mě upřeně sleduje.
Kčertu. Jsem úplně vyřízenej.
Letmo ji políbím na čelo, vycouvám z ní a lehám si vedle.
Trochu sykne, když to udělám, ale jinak vypadá v pořádku.
„Ublížil jsem ti?“ starám se a strkám jí vlasy za ucho, protože se jí
nechci přestat dotýkat.
Nevěřícně se uchechtne. „Ty se mě ptáš… jestli jsi mi ublížil?“
Chvíli mi nedochází, proč se tak kření.
Aha, moje herna.
„Snažíš se být vtipná, chápu,“ utrousím. Dokonce i teď mě dokáže
vyvést z míry. „Myslím to vážně, jsi v pořádku?“
Protáhne se, aby si otestovala tělo, a schválně mě provokuje poba-
veným, i když zároveň uspokojeným výrazem.
„Ještě jsi mi neodpověděla,“ zabručím. Chci vědět, jestli se jí to za-
mlouvalo. Všechno nasvědčuje tomu, že ano – ale potřebuju to slyšet
od ní. Než se dočkám odpovědi, sundávám si kondom. Bože, jak já
tyhle věci nesnáším. Diskrétně ho odkládám na podlahu.
Ana na mě jukne. „Chtěla bych to udělat znovu,“ pípne s nesmě-
lým úsměvem.
Cože?
Znovu?
Už?
„To byste opravdu chtěla, slečno Steeleová?“ Políbím ji do koutku
úst. „Trochu náročná, ne? Otoč se na břicho.“
Takhle si budu jistý, že se mě nedotkneš.
Věnuje mi krátký milý úsměv a  poslušně se převrací. Souhlasně
mi zacuká v rozkroku. Rozepínám jí podprsenku a přesouvám ruku
na její pěknou prdelku. „Máš opravdu tu nejjemnější kůži,“ pochva-
luju si, když jí odhrnuju vlasy z obličeje a klíním jí koleno mezi nohy.
Přitom jí posévám rameno drobnými polibky.
118 E L James

„Proč máš na sobě tu košili?“ postěžuje si.

Proč musí být tak zatraceně zvědavá? Ale protože leží na břiše a já
si můžu být jistý, že na mě nebude sahat, zakláním se, svlékám si koši-
li a pouštím ji na podlahu. Zcela nahý si na ni lehám. Má teplou kůži
a krásně se mi přizpůsobuje.
Hmm… na to bych si dokázal zvyknout.
„Takže ty by sis chtěla zašukat ještě jednou?“ šeptám jí do  ucha
a dál ji oštipuju. Roztouženě se pode mnou zavrtí.
Ale ne, tohle by nešlo. Koukej ležet v klidu, kotě.
Rukou kloužu dolů po jejím těle až ke kolenu, pod kterým ji chy-
tám, abych ho vysoko pokrčil, takže má pode mnou pořádně roztaže-
né nohy. Zajíkne se a já doufám, že je to díky očekávání příjemného.
Potom znehybní.
No konečně!
V  dlani polaskám její půlky a  pozvolna se nad ni přesouvám.
„Tentokrát si tě vezmu zezadu, Anastasie.“ Druhou rukou ji chytám
za vlasy v zátylku a s citem za ně zatáhnu, abych si ji podržel. Teď se
nemůže hýbat. Ruce má bezbranně položené na  posteli, ty žádnou
škodu nenadělají.
„Jsi moje,“ zabroukám. „Jenom moje. To si pamatuj.“
Volnou ruku přesouvám z  jejích půlek dopředu a  pomalu jí za-
kroužím po klitorisu.
Napíná pode mnou svaly, jak se zkouší pohnout, ale moje váha jí to
nedovoluje. Škrábnu jí zuby podél hrany čelisti. Její jemná vůně v tu
chvíli překryje smyslné aroma našeho předchozího spojení. „Voníš
přímo božsky,“ rozplývám se a vdechuju tóny té vůně za jejím uchem.
Začíná kroužit boky v protipohybu vůči mé ruce.
„Nehýbej se,“ varuju ji.
Nebo toho nechám…
Pomalu do ní zasouvám palec a opisuju jím malé kroužky, přičemž
věnuju zvláštní pozornost citlivé přední straně.
S táhlým vzdechem napíná svaly a znovu se pokouší hýbat.
„Líbí se ti to?“ poškádlím ji a zlehka ji kousnu do ucha. Nepřestá-
vám ji dráždit prsty zvnějšku a zároveň rozhýbu palec dovnitř a ven.
Propíná tělo, ale pohnout se nedokáže.
 Grey 119

S pevně semknutými víčky hlasitě zasténá.

„Ty jsi tak vnímavá. Ach, Anastasie, to se mi líbí. Moc se mi to líbí.“
Tak, a teď schválně, jak daleko zajdeš.
Vysouvám z ní palec. „Otevři pusu,“ přikazuju jí, a když poslechne,
vtlačím jí ho mezi rty. „Chci, abys věděla, jak chutnáš. Přisaj se, bejby.“
A ona se přisaje… důkladně.
Kruci.
Na chvíli si představuju, že to není prst, co má v puse.
„Chci si zašukat do  tvojí pusy, Anastasie, a  už brzy to udělám.“
Jenom z toho pomyšlení jsem se zadýchal.
Stiskne mě v zubech a silně mě kousne.
Au! Sakra.
Pevně sevřu její vlasy a ona povolí čelisti. „Zlobivá holčička.“ Na-
padá mě hned několik trestů, které bych na ni mohl v důsledku tak
troufalého činu uplatnit, kdyby byla mou sub. Při té představě mi
nedočkavě zacuká v rozkroku. Pouštím ji a sedám si na paty.
„Zůstaň, jak jsi, ani se nehni.“ Beru si další kondom z  nočního
stolku, trhám fólii a roluju na sebe latexovou pláštěnku.
Podívám se na Anu a zjišťuju, že leží v klidu, až na zvedání a kle-
sání zad v důsledku nedočkavého dechu.
Je úchvatná.
Vracím se zpátky nad ni, beru ji za vlasy a podržím ji za ně tak,
aby se nemohla hýbat.
„Tentokrát to vezmeme pěkně zvolna, Anastasie.“
Ona zatají dech a já se do ní opatrně tlačím až na doraz.
Bože, je mi v ní skvěle.
Cestou zpátky opíšu boky malý kruh a znovu do ní vklouznu. Za-
kňourá a napne svaly na končetinách, protože se snaží pohnout.
Na to zapomeň, kotě.
Chci, abys byla v klidu.
Aby sis to vychutnala.
Abys přijala všechnu slast.
„Je mi v tobě tak dobře,“ řeknu a znovu zopakuju ten samý pohyb
i s rotací boků. Pomalu. Dovnitř. Ven. Dovnitř. Ven. Až ucítím, jak se
uvnitř chvěje.
120 E L James

„Ale ne, bejby, ještě ne.“

V žádném případě ti nedovolím vyvrcholit.
Teď, když si to tak krásně užívám.
„Ach, prosím,“ vyhrkne.
„Chci, abys byla bolavá.“ Stahuju se a zase do ní pronikám.
„Aby sis zítra při každém pohybu vzpomněla, kde jsem byl. Jenom
já. Protože jsi moje.“
„Christiane, prosím,“ zakňourá.
„Co bys ráda, Anastasie? Svěř se mi.“ Ale dál se věnuju pomalé
tortuře. „No tak.“
„Tebe, prosím.“ Teď už je zoufalá.
A chce mě.
Šikulka.
Zvyšuju tempo a ona se kolem mě poslušně svírá, okamžitě na mě
reaguje.
A já s každým pohybem ucedím jedno slovo: „Ty. Jsi. Tak. Sladká.
Tak. Strašně. Tě. Chci. Jsi. Jenom. Moje.“ Údy se jí třesou potlačova-
ným napětím. Má to na krajíčku. „Udělej se. Bejby,“ zavrčím.
Jako na povel začne vevnitř pulsovat pohlcujícím orgasmem a vý-
křik mého jména zadusí v matraci.
Když ji slyším vyslovit mé jméno, je to pro mě poslední kapka,
po které vystříknu a zhroutím se na ni.
„Sakra, Ano,“ zachraptím vyčerpaně a zároveň šťastně. Vyklouznu
z ní a téměř okamžitě se převaluju na záda. Choulí se vedle mě, a než
si stáhnu kondom, zavírá oči a usíná.
 Grey 121

Neděle, 22. května 2011

Probouzím se s cuknutím a narůstajícím pocitem viny, že jsem spá-

chal hrozný hřích.
Je to kvůli tomu, že jsem opíchal Anastasii Steeleovou? Pannu?
Leží stulená vedle mě a tvrdě spí. Kontroluju čas na budíku rádia:
je něco po třetí ráno. Ana spí jako neviňátko. Tedy, teď už tak nevinná
není. Při pohledu na ni mé tělo reaguje.
Mohl bych ji probudit.
Znovu ji ošukat.
Mít ji v posteli rozhodně přináší jisté výhody.
Greyi, přestaň s tím nesmyslem.
Včerejší šukání bylo jenom prostředkem k dosažení cíle a příjem-
ným rozptýlením.
Ano. Velmi příjemným.
Spíš skvělým.
Byl to jenom sex, pro boha živýho.
Zavírám oči v  pravděpodobně marném pokusu o  spánek. Jenže
pokoj je příliš plný Any: její vůně, jejího tichého dechu a  vzpomí-
nek na  mou první vanilku. Pohlcují mě vidiny její hlavy zvrácené
ve smyslném vytržení, znovu ji slyším vykřiknout sotva rozpoznatel-
nou zkomoleninu mého jména, vybavuju si její bezbřehé nadšení pro
pohlavní styk.
Slečna Steeleová je vášnivé stvoření.
122 E L James

Bude radost ji cvičit.

Můj penis je patrně stejného názoru.
Kruci.
Tady se nedá spát. Přestože dnes nebudu vzhůru kvůli nočním
můrám, postará se o totéž slečna Steeleová. Cestou z postele sbírám
použité kondomy z podlahy, svazuju je a odhazuju do odpadkového
koše. Z komody si vytahuju pyžamové kalhoty a oblékám si je. S vá-
havým pohledem na lákavou ženu v mé posteli se odhodlávám vyra-
zit do kuchyně. Mám žízeň.
Když dopiju sklenici vody, dělám to co vždycky, když nemůžu spát –
kontroluju v pracovně e-maily. Taylor je zpátky a ptá se, jestli smí od-
stavit Charlie Tango. Stephan musel nahoře usnout. Odpovídám mu,
že „ano“, i když je to v tuhle noční hodinu jasné.
Vracím se do obýváku a usedám ke klavíru. Je to moje útěcha, do-
kážu se tu zapomenout na celé dlouhé hodiny. Slušně hraju od devíti,
ale teprve když jsem si obstaral vlastní klavír ve vlastním bytě, stala
se z toho skutečná vášeň. Tohle dělám, když chci na všechno zapo-
menout. A  právě teď nechci myslet na  to, že jsem učinil nemravný
návrh panně, opíchal ji, nebo že jsem odhalil můj životní styl někomu
s nulovými zkušenostmi. S prsty na klávesách začínám hrát a nořím
se do osamělých tónů Bacha.
Z koncentrace mě vytrhává pohyb. Když se za ním podívám, spat-
řím Anu stojící u  klavíru. Zachumlaná v  přikrývce s  rozcuchanými
vlasy padajícími jí ve vlnách na záda a s rozsvícenýma očima vypadá
úchvatně.
„Promiň,“ omlouvá se. „Nechtěla jsem tě rušit.“
Proč se omlouvá? „To bych měl říct spíš já,“ dohrávám poslední
tóny a zvedám se. „Měla bys být v posteli,“ napomínám ji.
„To byla nádherná skladba. Bach?“
„Bachovo aranžmá, ale původně to byla skladba pro hoboj od Ales-
sandra Marcella.“
„Byla nádherná, ale velmi smutná, až moc truchlivá.“
Truchlivá? Není to poprvé, kdy někdo použil toto slovo v souvis-
losti se mnou.
 Grey 123

„Smím promluvit, pane?“ Leila klečí vedle mě, zatímco já pracuju.

„Smíš.“
„Dnes působíte velmi truchlivým dojmem, pane.“
„Skutečně?“
„Ano, pane. Mohla bych pro vás něco udělat…?“

Tu vzpomínku ze sebe setřásám. Ana by měla být v posteli. A tak jí to

ještě jednou připomínám.
„Vzbudila jsem se a tys tam nebyl.“
„Špatně spím, navíc nejsem zvyklý spát s  někým.“ To už jsem
jí jednou říkal – a  proč se vlastně obhajuju? Beru ji kolem na-
hých ramenou, vychutnávám si kontakt s její kůží a vedu ji zpátky
do ložnice.
„Jak dlouho už hraješ? Jsi velmi dobrý.“
„Od šesti let,“ odbývám ji.
„Aha,“ udělá. Myslím, že jí to došlo – nechci se bavit o svém dětství.
„Jak se cítíš?“ ptám se a rozsvěcím nástěnnou lampičku.
„Jsem v pohodě.“
Na posteli je krev. Její krev. Připomínka jejího ztraceného panen-
ství. Očima zatěká ze skvrn na mě a zahanbeně odvrací zrak.
„No, zdá se, že paní Jonesová bude mít o čem přemýšlet.“
Vypadá, že by se hanbou propadla.
Vždyť je to přirozené, zlato. Chytám ji za bradu a zvedám jí hla-
vu, abych viděl její výraz. Zrovna se jí chystám dát malou přednášku
o  tom, že se nemá stydět za  své tělo, když zvedne ruce, aby se mě
dotkla na prsou.
A do prdele.
Ustupuju z jejího dosahu. Pohlcuje mě temnota.
Ne. Nedotýkej se mě.
„Mazej do postele,“ nakazuju jí o něco ostřejším tónem, než jsem
zamýšlel. Jenom doufám, že si nevšimla mého strachu. Udiveně zvedá
obočí, možná i ublíženě.
Sakra.
„Lehnu si k tobě,“ dodávám na usmířenou a z prádelníku vyndá-
vám triko, které si rychle oblékám – jako ochranu.
124 E L James

Pořád stojí a kouká na mě. „Postel,“ poroučím rozhodněji. Leze

si do  postele, lehá si a  já lezu za  ni a  přitahuju si ji do  náruče.
S obličejem zabořeným do jejích vlasů vdechuju její sladkou vůni –
podzim a  jabloně. Když je zády ke  mně, nemůže se mě dotýkat,
a tak se rozhoduju, že u ní zůstanu ležet, než usne. Pak vstanu a pů-
jdu pracovat.
„Spi, sladká Anastasie,“ líbám ji do vlasů a zavírám oči. Její vůně
mi proniká do  chřípí a  připomíná mi šťastné časy, naplňuje mě…
dokonce uspokojuje…

Maminka je dnes šťastná. Září.

Zpívá o tom, co s tím má co dělat láska.
A vaří. A zpívá.
Kručí mi v bříšku. Maminka vaří šunku a vafle.
Hezky to voní. Bříško má rádo šunku a vafle.
Moc pěkně voní.

Otvírám oči. Okny proudí dovnitř světlo a z kuchyně se line vůně, ze

které se sbíhají sliny. Slanina. Chvíli jsem zmatený. To už se vrátila
Gail od sestry?
A pak si vzpomínám.
Ana.
Pohled na hodiny mi říká, že je pozdě. Vyskakuju z postele a jdu
přímo za nosem do kuchyně.
A tam je Ana. Na sobě má mou košili, vlasy má spletené do dvou
copánků a  tančí do  rytmu nějaké hudby. Jenže tu já neslyším. Ana
má totiž v uších sluchátka. Nezpozorován si sedám ke kuchyňskému
ostrůvku a  sleduju představení. Míchá vajíčka a  připravuje snídani.
Copánky jí nadskakují, jak přešlapuje z nohy na nohu, a já si přitom
všímám, že na sobě nemá spodní prádlo.
Šikulka.
Nejspíš to bude jedna z  nejneohrabanějších žen, které jsem kdy
viděl. Je to zábavné, okouzlující a  zároveň podivně vzrušující a  já
přemýšlím o způsobech, jakými bych mohl napravit její koordinaci.
Když se otočí a spatří mě, zamrzá uprostřed pohybu.
 Grey 125

„Dobré ráno, slečno Steeleová. Vidím, že dnes po ránu… překypu-

jete energií.“ V těch copáncích vypadá ještě mladší.
„D-dobře jsem spala,“ vykoktá.
„To by mě zajímalo proč,“ zažertuju a  musím si připustit, že já
taky. Je po deváté. Kdy jsem naposledy spal déle než do půl sedmé?
Včera.
Poté, co jsem spal s ní.
„Máš hlad?“ zjišťuje.
„Vlastně ano.“ Ale nejsem si jistý, jestli chci snídani, nebo ji.
„Lívance, šunka, vejce?“ nabízí.
„To zní skvěle.“
„Jen netuším, kde máš prostírání,“ zaváhá. Vypadá nejistě a  já
bych řekl, že je v  rozpacích, protože jsem ji přistihl, jak tancuje. Je
mi jí líto, a tak navrhuju, že prostřu, a k tomu dodávám: „Chtěla bys,
abych pustil nějakou hudbu, abys mohla dál… ehm… tančit?“
Sklopí pohled a zčervená.
Sakra. Vykolejil jsem ji. „Prosím, nenech se rušit mou přítomnos-
tí. Bylo to velmi zábavné.“
S  našpulenými rty se ke  mně otáčí zády a  dál vehementně šlehá
vejce. Přemýšlím, jestli má potuchy, jak neuctivé je její chování vůči
někomu, jako jsem já… což samozřejmě nemá a  mě to z  nějakého
nepochopitelného důvodu pobaví. Nenápadně se k ní přikradu a za-
tahám ji za jeden z copánků. „Ty se mi líbí. Ale neochrání tě.“
Ne přede mnou. Ne teď, když jsem tě ochutnal.
„Jak máš rád vejce?“ ptá se nečekaně provokativně. Mám nutkání
zasmát se nahlas, ale odolávám.
„Pořádně rozšlehaná a umíchaná,“ odpovídám a marně se pokou-
ším znít smrtelně vážně. Zdá se, že taky potlačuje pobavení, a  dál
pokračuje v tom, co dělala.
Její úsměv je okouzlující.
Spěšně prostírám a přemítám, kdy jsem naposledy něco podobné-
ho pro někoho jiného dělal.
Vlastně nikdy.
O víkendech se obvykle o chod domácnosti starají moje sub.
To ale dnes neplatí, Greyi, protože ona není tvoje sub… zatím.
126 E L James

Oběma nám nalévám pomerančový džus a zapínám kávovar. Ona

kafe nepije, jenom čaj. „Dáš si čaj?“
„To bych ráda. Pokud nějaký máš.“
Ze spíže vyndávám sáčkový Twinings, o který jsem žádal Gail.
Vida, vida, kdo by si pomyslel, že ho jednou použiju?
Ana se zachmuří, když spatří krabičku. „Tak trochu jsi se mnou
počítal, co?“
„Myslíš? Ještě si nejsem tak docela jistý, jestli s vámi můžu počítat,
slečno Steeleová,“ odpovídám se strohým pohledem.
A laskavě o sobě nemluv tímto způsobem.
Přidávám její nemístné poznámky na můj seznam věcí, které bude
potřeba pozměnit.
Vyhýbá se mému pohledu a  předstírá, že je zaneprázdněná ser-
vírováním snídaně. Na prostírání pokládá dva plné talíře a ještě loví
z lednice javorový sirup.
Když se na mě podívá, zjišťuje, že čekám na ni, až se posadí. „Sleč-
no Steeleová,“ ukazuju jí, kam si má sednout.
„Pane Greyi,“ odpovídá s hranou formálností, a když dosedá, ne-
patrně sykne bolestí.
„Jak moc tě to bolí?“ Zaráží mě nepříjemný pocit viny. Chtěl
jsem si s ní znovu užít, nejlépe po snídani, ale jestli ji to bolí hod-
ně, nepřipadá to v  úvahu. Možná bych mohl tentokrát vyzkoušet
tu její pusu.
Do tváří se jí hrne krev. „No, abych pravdu řekla, nemám to s čím
srovnat,“ pronese kousavě. „Chtěl bys mě snad politovat?“ Její sarkas-
tický tón mě překvapuje. Kdyby byla moje, zasloužila by za to přinej-
menším na holou, možná ohnutá přes kuchyňskou linku.
„Ne. Chtěl jsem zjistit, jestli budeme schopni pokračovat ve tvém
základním výcviku.“
„Aha.“ Vyjeví se.
Ovšem, Ano, můžeme mít sex i během dne. A celkem rád bych ti tu
nevymáchanou pusu něčím zacpal.
Vkládám si do  úst první sousto snídaně a  s  povděkem zavírám
oči. Chutná to zatraceně dobře. Zírá na mě, i poté, co polknu. „Jez,
Anastasie,“ nařizuju jí. „Je to vynikající, mimochodem.“
 Grey 127

Umí vařit, a to tak, že dobře.

Jednou si kousne, ale pak už jenom honí jídlo po talíři. Žádám
ji, aby si přestala kousat ret. „Velmi mě to rozptyluje, a protože ná-
hodou vím, že pod tou mojí košilí nic nemáš, rozptyluje mě to ještě
mnohem víc.“
Začíná si hrát se sáčkem čaje v konvičce a mé podráždění ji celkem
nevzrušuje. „Jaký základní výcvik máš konkrétně na mysli?“ ptá se.
Pořád stejně zvídavá – uvidíme, jak daleko zajde.
„No, vzhledem k tomu, že jsi rozbolavělá, myslel jsem, že bychom
se mohli zaměřit na orální dovednosti.“
Vyprskne do šálku čaje.
Krucinál. Nechci ji udusit. Zlehka ji poplácám po zádech a podá-
vám jí sklenici pomerančového džusu. „Tedy v  případě, že tu chceš
zůstat.“ Neměl bych takhle pokoušet štěstí.
„Dnes bych tu ráda zůstala. Jestli to nevadí. Zítra musím do práce.“
„V kolik hodin tam máš být?“
„V devět.“
„Zítra tě tam na devátou odvezu.“
Cože? Já chci, aby tu přespala?
To je ale překvápko.
Je to tak, chci, aby tu přespala.
„Musím domů už večer – potřebuju čisté oblečení.“
„Můžeme ti nějaké opatřit tady.“
Přehazuje si vlasy přes rameno a zakusuje se do rtu… už zase.
„Co se děje?“ uhodím na ni.
„Potřebuju být doma už večer.“
Bože, ta je tvrdohlavá. Nechci ji pustit, ale za  daných okolností,
bez smlouvy, nemůžu trvat na tom, aby tady zůstala. „Ujednáno, dnes
večer. A teď sněz tu snídani.“
Studuje jídlo očima.
„Jez, Anastasie. Včera jsi nevečeřela.“
„Opravdu už nemám chuť,“ hlesne.
Ježiši, ta mě štve. „Opravdu bych ocenil, kdybys dojedla svou sní-
dani.“ Mám poněkud drsný hlas.
„Co to pořád máš s tím jídlem?“ štěkne.
128 E L James

Prr, kotě, to fakt nechceš vědět. „Už jsem ti říkal, že nesnáším, když
se jím plýtvá. Jez,“ zatvářím se přísně. S  tímhle si nezahrávej, Ano.
Zareaguje umíněným pohledem a pouští se do jídla.
Když vidím, jak si strká do pusy plnou vidličku vajec, uvolňuju se.
Ana je svým způsobem dost vyzývavá. A to je nezvyk. Nikdy jsem se
s něčím takovým nepotýkal. Představuje pro mě něco nového. Proto
mě tak fascinuje… že?
Když dojí, sklízím jí talíř.
„Tys uvařila, já sklízím.“
„To je skutečně demokratické,“ prohlásí s povytaženým obočím.
„To je. Což není můj obvyklý styl. Až to dodělám, dáme si koupel.“
A já si ji vyzkouším ústně. Rychlým nádechem dostávám pod kon-
trolu okamžitou erekci, která je důsledkem předchozí myšlenky.
Kčertu.
Zvoní jí mobil, hluboce zabraná do  hovoru přechází na  konec
místnosti. Zastavuju se u dřezu a zadívám se jejím směrem. Postává
u venkovní prosklené stěny a ranní světlo podkresluje kontury jejího
těla v mé bílé košili. Vysychá mi v ústech. Je štíhlá, má dlouhé nohy,
dokonalá prsa a stejně dokonalý zadek.
Ještě mluví, když se otočí mým směrem, a já předstírám, že kou-
kám všude kolem. Z  nějakého důvodu nechci, aby mě přistihla, jak
na ni zírám.
S kým to mluví?
Zaslechnu, jak zmíní jméno Kavanaghové, a ztuhnu. Co jí vyklá-
dá? Naše pohledy se setkávají.
Tak co říkáš, Ano?
Odvrací se ode mě a za okamžik to pokládá. Vrací se a já přitom
sleduju, jak v té košili vlní boky v mírném, svůdném rytmu. Měl bych
jí říct, co vidím?
„Ta Dohoda – zahrnuje úplně všechno?“ sonduje a tím mě zaráží
uprostřed zavírání dvířek spíže.
„Proč?“ Kam tím míří? Co prozradila Kavanaghové?
Zhluboka se nadechne. „No, mám pár otázek, víš, ohledně sexu.
A chtěla bych si o tom promluvit s Kate.“
„Můžeš se zeptat mě.“
 Grey 129

„Christiane, s veškerou úctou…“ zaráží se.

Je jí trapně?
„Je to jenom o technice. Nezmíním se o Červené mučírně,“ vychr-
lí ze sebe.
„Červená mučírna?“
Co to plácá?
„Ta slouží hlavně k  potěšení, Anastasie. To mi věř. Kromě toho,
tvoje spolubydlící si právě začala s mým bratrem, takže bych byl rad-
ši, kdybys ji z toho vynechala.“
Nechci, aby se Elliot dozvěděl něco o mém sexuálním životě. Už
by mi nedal pokoj.
„A tvoje rodina ví o tvé… ehm… zálibě?“
„Ne. Do toho jim nic není.“
Hoří touhou na něco se mě zeptat.
„Co bys chtěla vědět?“ odtuším, když k ní dojdu a zapátrám po-
hledem v její tváři.
O co tu jde, Ano?
„Nic konkrétního, momentálně,“ zašeptá.
„Tak můžeme začít třeba takhle: Jak se ti líbila dnešní noc?“ Se za-
tajeným dechem čekám na její odpověď. Záleží na ní celá naše dohoda.
„Líbila,“ hlesne s drobným, přitažlivým úsměvem.
To jsem potřeboval slyšet.
„Mně taky. Nikdy předtím jsem vanilkový sex nezkusil. A musím
říct, že na  něm přece jen něco bude. I  když, třeba to bylo proto, že
jsem byl s tebou.“
Je na ní patrné překvapení a zároveň potěšení z mých slov. Bříš-
kem palce ji pohladím po  nadýchaném spodním rtu. Tělo mě brní
samou touhou se jí dotýkat… už zase.
„Pojď, dáme si tu koupel.“ Letmo ji políbím a odvádím si ji do kou-
pelny.
„Zůstaň tady,“ instruuju ji a pouštím horkou vodu, do které přidá-
vám vonný olej. Vana se rychle plní, Ana mě pozoruje. Obvykle bych
od jakékoliv ženy, se kterou se chystám koupat, očekával, že bude mít
zdrženlivě sklopený pohled.
Jenže Ana je jiná.
130 E L James

Ona oči nesklopí, a tak vidím, že jí svítí nedočkavostí a zvědavostí.

Na druhou stranu se objímá pažemi; stydí se.
Vzrušuje mě to.
A když si pomyslím, že se nikdy nekoupala s mužem…
Můžu si připsat další prvenství.
Když je vana plná, svlékám si triko a  podávám jí ruku. „Slečno
Steeleová.“
Přijímá moje pozvání a vstupuje do vody.
„Otoč se ke mně čelem,“ navádím ji. „Já vím, že je ten ret velmi
chutný, dokonce to můžu dosvědčit, ale přestaneš si ho laskavě kou-
sat? Když si ho koušeš, chci tě šukat, a to nemůžu, protože by tě to
bolelo, jasný?“
Zalapá po dechu a tím je můj problém vyřešen.
„Jo, už jsi v obraze?“
Ještě pořád vstoje rozhodně přikývne.
„Výborně.“ Stále má na sobě moji košili a já z její náprsní kapsy
vytahuju přehrávač a  pokládám ho vedle umyvadla. „Voda a  iPody
– to není zrovna dobrá kombinace.“ Chytám košili za  spodní okraj
a přetahuju ji přes Aninu hlavu. Jakmile ustoupím, abych si ten po-
hled vychutnal, sklopí hlavu.
„No tak,“ promluvím na ni mírně a povzbuzuju ji, aby se na mě
podívala. „Anastasie, ty jsi překrásná žena, a  to od  hlavy až k  patě.
Tak neskláněj hlavu, jako by ses styděla. Ty se nemáš za  co stydět
a pro mě je opravdu velikým potěšením tu stát a prohlížet si tě.“ Pod-
pírám jí bradu a zvedám jí hlavu.
Neschovávej se přede mnou, bejby.
„Teď už si můžeš sednout.“
Chvatně se schovává do vody a sykne, když se jí dotkne bolavou
částí těla.
To bychom měli…
S pevně semknutými víčky si lehá, ale když je otevře, vypadá uvol-
něněji. „Proč se ke mně nepřipojíš?“ ptá se s nesmělým úsměvem.
„To bych tuším mohl. Posuň se dopředu.“ Svlékám se a  lezu si
za ni. Přitahuju si ji k sobě a omotávám si nohy okolo jejích tak, že si
za ně zaháknu kotníky a rozevírám jí je.
 Grey 131

Zavrtí se na mě, ale já si jejího neklidu nevšímám a s nosem zabořeným

do jejích vlasů se nadechnu. „Tak nádherně voníš, Anastasie,“ zašeptám.
Ona se přestává ošívat a já sahám vedle na poličku pro sprchový
gel. Dávám si ho trochu do dlaně, kde vytvářím pěnu, kterou jí po-
stupně vtírám do krku a ramen. Slastně zavzdychá a díky mé něžné
péči naklání hlavu ke straně.
„Líbí se ti to?“ zajímá mě.
„Hmm,“ zahučí souhlasně.
Omývám jí paže a podpaží a pak se dostávám k první metě: jejím
prsům.
Bože, takhle se jí dotýkat.
Má skvělá prsa. Hnětu je a  hladím. Se vzdychnutím se propne
v bocích a zrychluje se jí dech. Je vzrušená. Moje tělo na to reaguje
po svém a narůstá pod ní.
Rukou kloužu po jejím trupu na břicho, vstříc mé druhé metě. Ale
než se dostanu k jejímu klínu, zastavuju se a beru si žínku. Mačkám
na ni trochu gelu a začínám ji omývat mezi nohama. Jemně, pomalu,
ale jistě ji otírám, očišťuju a  stimuluju. Začíná být zadýchaná a  její
boky se pohybují do rytmu s mou rukou. Hlavu si opírá o mé rame-
no, oči má zavřené, ústa otevřená k tichým vzdechům, za kterých se
odevzdává mým neústupným prstům.
„Vnímej to, bejby,“ zaškrábu jí zuby na lalůčku. „Vnímej, co s te-
bou dělám.“
„Ach… prosím,“ zakňourá a snaží se propnout nohy, jenže ty jsou
v mém sevření.
To by stačilo.
Teď, když je celá pěkně vymydlená, jsem připravený pokročit.
„Myslím, že už jsi čistá dost,“ oznamuju jí a sundávám z ní ruce.
„Proč jsi přestal?“ zaprotestuje a zamžourá na mě pohledem pro-
zrazujícím frustraci a zklamání.
„Protože s tebou mám jiné plány, Anastasie.“
Je zadýchaná, a jestli se nepletu, i rozmrzelá.
Fajn.
„Otoč se. Taky bych potřeboval umýt.“
Poslechne mě, tváře má zčervenalé, oči jasné, zorničky rozšířené.
132 E L James

Zvedám boky a chytám se za ztopořený penis. „Chci, aby ses dů-

věrně seznámila, a třeba si i potykala, s nejoblíbenější a nejváženější
částí mého těla. Velmi na ní lpím.“
Klesá jí čelist, pohledem zatěká mezi mým penisem a obličejem…
tam a  zase zpátky. Nedokážu se ubránit poťouchlému úsměvu. Její
výraz je předobrazem panenského zděšení.
Ale jak se dívá, její vzezření se mění. Nejdřív se tváří zamyšleně,
pak nerozhodně a  nakonec, když se střetne s  mýma očima, zazáří
v těch jejích jasná výzva.
Jen se ukažte, slečno Steeleová.
S potěšením se usměje a sahá pro sprchový gel. Beze spěchu si ho
trochu vlévá do dlaně a s očima upřenýma do mých si promne ruce.
Rozevírá rty a ten spodní tiskne mezi zuby, potom si špičkou jazyka
přejede po drobných otiscích, které tam zuby zanechaly.
Ana Steeleová, svůdnice!
Tvrdnu z  toho ještě víc. Natáhne ruku a  chytá mě do  ní, pevně
mě svírá v pěsti. Dech mi zasyčí mezi zaťatými zuby, vychutnávám si
okamžik a zavírám oči.
Na tomhle místě nemám s doteky problém.
Ne, vůbec mi to nevadí… Přikládám ruku na její pěst a ukazuju jí,
co má dělat „Takhle,“ vysvětluju jí zhrublým hlasem a vedu jí ruku.
Stiskne mě pevněji a pohne rukou nahoru a dolů.
Jo.
„To je ono, bejby.“
Pouštím ji a nechávám ji pokračovat samotnou, se zavřenýma oči-
ma se oddávám tempu, které určila.
Ach, bože.
Co je na té její nezkušenosti tak vzrušujícího? Je to tím, že si uží-
vám všechna její poprvé?
Zčistajasna se ocitám v její puse, nekompromisně mě vsaje a mu-
čivě si se mnou pohrává jazykem.
Ty vole!
„Počkej… Ano!“
Přisaje se ještě silněji a  v  očích jí zablýskne ženská prohnanost.
Tohle je její odplata, oko za oko. A vypadá přitom úchvatně.
 Grey 133

„Prokrista,“ procedím a znovu pevně zavírám oči, abych se hned

neudělal.
Dál mě sladce mučí, a jakmile získá jistotu, podsazuju pánev a tla-
čím se jí hlouběji do pusy.
Kam až to zvládneš, kotě?
Pohled na ni je dráždivý, tak dráždivý. Opírá se mi o stehna a já ji
chytám za vlasy a začínám ji šukat do pusy.
„Ach, bejby, to je skvělý.“
Skrývá zuby za rty a znovu mě vtahuje dovnitř.
„Ach!“ zasténám nanovo a hlavou mi bleskne otázka, jak hlu-
boko by mě dokázala pojmout. Trýzní mě v sobě a drtivě mě svírá
mezi schovanými zuby. A  já chci víc… „Ježiši. Jak daleko mů-
žeš…?!“
Její pohled se setkává s  mým. Okamžik zamyšlení následuje od-
hodlaný výraz, se kterým po mně klouže dolů, až ucítím, jak jí vzadu
narazím na stěnu hrdla.
To mě podrž.
„Anastasie, takhle se ti udělám do  pusy,“ varuju ji zadýchaně.
„Jestli to nechceš, nech toho… hned.“ Ale hýbu se dál a dál a užas-
le sleduju, jak v ní můj pták mizí a zase se objevuje. Šíleně mě to
vzrušuje. Už to mám na  krajíčku. A  když nečekaně odhalí zuby
a zlehka mě jimi sevře, je to moje konečná. Skrápím jí hrdlo a při-
tom sténám blahem.
Bože.
Dýchám jako sprinter. Úplně mě odzbrojila… už zase!
Otvírám oči a vidím, že se dme pýchou.
A to by taky měla. Byl to zatraceně dobrý orál.
„Copak ty nemáš dávicí reflex?“ vypravím ze sebe udiveně, když
popadnu dech. „Ježišikriste, Ano… to bylo… skvělý, fakt skvělý…
a  nečekaný. Nejspíš mě nikdy nepřestaneš fascinovat,“ projevuju
uznání za dobře odvedenou práci.
Vlastně, počkat – bylo to tak dobré –, třeba s tím má nějakou zku-
šenost. „Ty už jsi to někdy dělala?“ ptám se, i  když si nejsem jistý,
jestli chci znát odpověď.
„Ne,“ ujišťuje mě se zjevným uspokojením.
134 E L James

„Dobře.“ Doufám, že moje úleva není tak zjevná. „To je další po-
prvé, slečno Steeleová. Takže, z  orálních dovedností máš za  jedna.
Pojď, půjdeme do postele, dlužím ti orgasmus.“
Pořád lehce opojený lezu z vany a omotávám si ručník kolem pasu.
Potom pomáhám Aně ven a pevně ji balím do osušky. Přitahuju si ji
k sobě a líbám ji, skutečně líbám. Zkoumám její ústa jazykem.
Uvnitř ucítím svou vlastní chuť. Beru její hlavu do dlaní a náš po-
libek prohlubuju.
Chci ji.
Chci všechno.
Její tělo i duši.
Chci, aby byla moje.
Zadívám se jí do udivených očí a snažím se ji zapřisáhnout. „Kýv-
ni mi na to.“
„Na co?“
„Na naši dohodu. Na to, abys byla moje. Prosím, Ano.“ Tak blízko
škemrání se ocitám poprvé po  velmi dlouhé době. Znovu ji líbám
a dávám do toho veškerou vroucnost. Když ji pak beru za ruku, vy-
padá zmámeně.
Okouzli ji víc, Greyi.
V ložnici ji pouštím. „Věříš mi?“ zjišťuju.
A ona přikývne.
„Hodná holka.“
Hodná. Krásná. Holka.
Zamířím do  šatny a  vybírám tam jednu z  mých kravat. Když se
vrátím, stahuju z ní osušku a pouštím na podlahu. „Podrž před sebou
spojené ruce.“
Olízne si rty a  já myslím, že si není jistá, ale pak ruce natáhne.
Rychle jí svazuju zápěstí kravatou. Potom kontroluju uzel. Jo. Ten
bude držet.
Přišel čas na další výcvik, slečno Steeleová.
S nádechem rozevírá rty… je vzrušená.
Jemně ji zatahám za copánky. „Vypadáš v nich tak mladě.“ Ale to
mě nezastaví. Povoluju si ručník. „Ach, Anastasie, copak s tebou je-
nom provedu?“ Chytám ji za nadloktí, jemně ji tlačím dozadu na po-
 Grey 135

stel a  přidržuju ji, aby nespadla. Jakmile leží, natahuju se vedle ní,
beru ji za zápěstí a zvedám jí je nad hlavu. „Nech ty ruce tak, nehýbej
s nimi, rozumíš?“
Zaraženě polkne.
„Odpověz.“
„Nebudu hýbat rukama,“ odpovídá šeptavě.
„Hodná holka.“ Nedokážu potlačit úsměv. Leží vedle mě, má
spoutané ruce a je bezmocná. Moje.
Nemůžu si s ní dělat, co bych chtěl – zatím –, ale už se tomu blí-
žím.
Nakláním se nad ni, letmo ji políbím a dávám jí najevo, že ji budu
líbat všude.
Zajíkne se, když klesám rty z místa pod jejím uchem k jamce pod
krkem. Navíc mě odmění vděčným povzdechem. Ale pak nečekaně
spustí ruce a dává mi je kolem krku.
Ne, ne, ne. Takhle to nefunguje, slečno Steeleová.
Sjedu ji káravým pohledem a  vracím jí ruce zpátky nad hlavu.
„Nehýbej s nimi… teď to budeme muset vzít pěkně od začátku.“
„Ale já se tě chci dotýkat,“ řekne tiše.
„Já vím.“ Jenže to nesmíš. „Nech ty ruce nad hlavou.“
Má rozevřené rty a s každým prudkým nádechem se jí zvedá a kle-
sá hruď. Je pěkně vzrušená.
A to je dobře.
Chytám ji za bradu a znovu si začínám razit cestu z polibků dolů
po jejím těle. Rukou ji pohladím na prsou a moje rty ruku hladově
následují. S dlaní položenou na jejím břiše věnuju zvláštní pozornost
oběma jejím bradavkám, které saju a  jemně koušu, a  přitom si vy-
chutnávám jejich odezvu.
Zakňourá a rozhýbe boky.
„Lež klidně,“ zamručím jí do  kůže. Letmými polibky pokračuju
přes pupík, který ochutnávám a zkoumám jazykem.
„Ách,“ vydechne a trhne sebou.
Musím ji to vrtění se odnaučit.
Otřu se o ni zuby. „Hmm. Jste tak sladká, slečno Steeleová.“ Chvíli
ji jemně oštipuju mezi pupíkem a  klínem a  pak se jí usazuju mezi
136 E L James

nohy. Beru ji za  oba kotníky a  dávám jí je od  sebe. Je na  ni úžasný
pohled, když je takhle nahá a zranitelná. Podržím si jednu její nohu
ohnutou v koleni a zvedám si její prsty ke rtům. Sleduju přitom, jak
se tváří. Každý z prstů postupně políbím a na všech jemně skousnu
měkké bříško.
Oči má široce otevřené a  rty se jí střídavě formují do  malého
a velkého O. Do bříška malíčku ji kousnu o něco silněji, takže prop-
ne pánev a tiše zakňourá. Potom jí špičkou jazyka přejedu po nártu
a ke kotníku. Pevně zavírá oči, a protože ji trýzním dál, otáčí hlavou
ze strany na stranu.
„Ach, prosím,“ škemrá, když saju a koušu i malíček na druhé noze.
„Všechno chce svůj čas, slečno Steeleová,“ poučím ji.
Tentokrát se nezastavuju u kolena, ale pokračuju výš. Líbám, saju
a koušu ji na vnitřní straně stehna a přitom jí oddaluju nohy víc a víc.
Nervózně se zachvěje, už tuší, že dorazím až k jejímu klínu.
Ale ne… ještě ne, slečno Steeleová.
Vracím se k péči o levou nohu a taky ji zevnitř posévám polibky
a jemnými štípanci od kolena nahoru.
Jen co si konečně lehnu mezi její nohy, strne, ale ruce nechává nad
hlavou.
Šikulka.
Zlehka se o ni otřu nosem nahoru a dolů.
Okamžitě se zavrtí.
Já se naopak hýbat přestávám. Musí se naučit být v klidu.
Zvedá hlavu a podívá se na mě.
„Máte vůbec tušení, jak omamně voníte, slečno Steeleová?“ Pohle-
dem zůstávám zaklesnutý do jejích očí a přitom ponořím nos do je-
jích chloupků a zhluboka se nadechnu. Se zasténáním pokládá hlavu
zpátky na postel.
Jemně jí fouknu do  klína. „Ty se mi líbí,“ zamumlám a  zlehka ji
zatahám za chloupky. Už je to dlouho, co jsem podobné viděl zblízka
a naživo. „Možná že ti je necháme.“
I když to není nic moc na hrátky s voskem…
„Ach… prosím,“ dožaduje se.
„Hmm, mám rád, když tak žadoníš, Anastasie.“
 Grey 137

Zaúpí.
„Něco za něco, to není můj obvyklý styl, slečno Steeleová,“ dých-
nu jí do kůže. „Ale dnes jsi mě potěšila a měla bys za to být odměně-
na.“ Chytám ji za stehna, otevírám ji pro svůj jazyk a beze spěchu jím
poprvé zakroužím.
S výkřikem zvedá trup z postele.
Ale já nepřestávám. Můj jazyk je nemilosrdný. Propíná nohy
i s prsty.
Jo, brzy bude, a tak do ní vklouznu prostředníčkem.
Je úplně prosáklá.
Vlhká a nedočkavá.
„Ach, bejby. To miluju, jak jsi pro mě vždycky připravená.“ Prs-
tem opisuju kroužek, abych ji připravil, a dál ji dráždím jazykem, zas
a zas. Napruží se pode mnou, a když ji ovládne orgasmus, s výkřikem
se uvolňuje.
Jo!
Zvedám se na kolena a sahám pro kondom. Jakmile si ho nasadím,
pomalu se do ní vmáčknu.
Bože, to je slast.
„Jaké to je?“ ověřuju si.
„Fajn. V pohodě,“ promluví nakřáplým hlasem.
Tak dobře… Začínám se hýbat, oddávám se pocitům z  toho, že
jsem uvnitř ní, na ní. Znovu a znovu, rychleji a rychleji, topím se v ní.
Chci ji ještě jednou uspokojit.
Chci, aby toho byla plná.
Chci, aby byla šťastná.
Konečně se znovu napne a zakňourá.
„Udělej se pro mě, bejby,“ povzbuzuju ji skrz zatnuté zuby a ona
pode mnou vybuchuje.
„Bože, díky,“ vymáčknu ze sebe. Přestávám to zadržovat a poddá-
vám se vlastnímu vyvrcholení. Vyčerpaně se na ni hroutím a užívám
si její měkkost. Dává mi ruce kolem krku, ale protože je má spoutané,
nemůže se mě dotýkat.
S hlubokým nádechem se zvedám na lokty a užasle se na ni zadí-
vám.
138 E L James

„Vidíš, jak se k sobě hodíme? Kdyby ses mi dala, bylo by to ještě

mnohem lepší. Věř mi, Anastasie, můžu ti ukázat místa, o  kterých
nemáš ani potuchy.“ To už se dotýkáme čely a já zavírám oči.
Prosím, řekni ano.
Najednou oba zaslechneme hlasy za dveřmi.
Kdo to sakra je?
Taylor a Grace.
„Kruci! To je moje matka.“
Ana cukne tvářemi, protože z ní náhle vyklouznu.
Vyskakuju z postele a spěšně vyhazuju kondom do koše.
Co tady ksakru dělá moje matka?
Taylor ji včas zpacifikoval, díkybohu. No, i tak ji čeká překvapení.
Ana zůstává natažená na posteli. „No tak, musíme se obléknout –
teda v případě, že ji chceš poznat,“ uculím se na ni, zatímco se sou-
kám do riflí. Vypadá kouzelně.
„Christiane – takhle se nemůžu hýbat,“ připomíná mi. Ale taky
se kření.
V předklonu jí rozvazuju kravatu a dávám jí letmý polibek na čelo.
Matka z ní bude nadšená.
„Další poprvé,“ zašeptám. Ten pitomý úsměv mi drží jako přile-
pený.
„Nemám tu čisté oblečení.“
Navlékám si bílé triko, a  když se na  ni znovu ohlédnu, už sedí
a objímá si pokrčená kolena. „Možná bych měla zůstat tady.“
„Tak to teda ne,“ varuju ji. „Můžeš si vzít něco mého.“
Myšlenka, že má na sobě moje věci, se mi líbí.
Zatváří se zkroušeně.
„Anastasie, i kdyby sis na sebe navlékla pytel, budeš k nakousnutí.
Prosím, nelam si s  tím hlavu. Chtěl bych, aby ses seznámila s  mou
matkou. Oblékni se. Já půjdu napřed a trochu ji na to připravím. Oče-
kávám tě v tom pokoji do pěti minut, jinak si pro tebe dojdu a vyvle-
ču tě odsud třeba nahou. Moje trika jsou v prádelníku, košile v šatně.
Vem si, co chceš.“
Vykulí na mě oči.
Jo. Myslím to vážně, kotě.
 Grey 139

Zapíchnu do  ní důrazný pohled, otvírám dveře a  vyrážím za 

máti.
Grace stojí v chodbě naproti dveřím vstupní haly a Taylor do ní
něco hustí. Když mě spatří, rozzáří se jí obličej. „Ahoj, miláčku, vů-
bec mě nenapadlo, že bys mohl mít společnost,“ zdraví mě a vypadá
přitom trochu nesvá.
„Ahoj, máti.“ Políbím ji na  nastavenou tvář. „Já už to s  ní vyří-
dím,“ oznamuju Taylorovi.
„Jistě, pane Greyi,“ přikývne lehce rozmrzele a  zamíří zpátky
do své kanceláře.
„Děkuji, Taylore,“ zavolá za ním Grace a pak už věnuje plnou po-
zornost mně. „Já už to s ní vyřídím?“ zopakuje po mně káravě. „Byla
jsem nakupovat v centru a napadlo mě, že se zastavím na kávu.“ Za-
ráží se. „Kdybych tušila, že nejsi sám…“ Rozpačitým, jakoby dívčím
způsobem pokrčí rameny.
Na kafe sem zajde celkem často a už se stalo, že tu se mnou byla
žena… jenže matka se o tom nikdy nedozvěděla.
„Ana se k nám připojí za chvíli,“ odtajňuju ji a matku tím zbavuju
jistých pochybností. „Neposadíš se?“ mávnu ke gauči.
„Ana?“
„Jistě, matko, Ana,“ pronesu upjatě, protože se pokouším zacho-
vat vážný výraz. Grace pro jednou zůstává zticha a vydává se napříč
obývákem k pohovce.
„Koukám, že jste snídali,“ prohodí, když zahlédne neomyté pán-
vičky.
„Dáš si to kafe?“
„Ne, děkuju, zlato,“ odmítá a  sedá si. „Jenom se pozdravím
s tvou… známou a půjdu. Nechci vás rušit. Myslela jsem, že tě najdu,
jak otročíš v pracovně. Jsi na sebe příliš tvrdý, miláčku. Tak jsem si
řekla, že tě trochu rozptýlím.“ Tváří se téměř omluvně, když si sedám
vedle ní.
„Nedělej si starosti.“ Její reakce mě dost pobavila. „Proč dnes nejsi
v kostele?“
„Carrick musel pracovat, tak jsme si řekli, že zajdeme na večerní
mši. Patrně doufám marně, že bys šel s námi.“
140 E L James

Opovržlivě vytáhnu obočí. „Máti, ty víš, že to není nic pro mě.“

Bůh a já jsme se k sobě otočili zády už dávno.
Povzdychne si, ale vtom se objevuje Ana – na sobě má vlastní ob-
lečení a ostýchavě postává ve vstupu do pokoje. Narušuje napětí mezi
matkou synem a já si s úlevou stoupám: „Tady ji máme.“
Grace se otáčí a taky se zvedá.
„Mami, to je Anastasia Steeleová, Anastasie, to je Grace Trevelya-
nová Greyová.“
Podávají si ruce.
„Velmi mě těší,“ pronese Grace na můj vkus až moc nadšeně.
„Doktorko Trevelyanová Greyová,“ zdraví ji Ana zdvořile.
„Říkej mi Grace,“ opravuje ji matka laskavě a přátelsky.
Cože? Už?
A  Grace pokračuje: „Jinak jsem obvykle doktorka Trevelyano-
vá a paní Greyová je moje tchyně.“ Mrkne na Anu a sedá si. Kývnu
na Anu, poklepu na místo vedle mě a ona ho zaujímá.
„Tak, jak jste se vy dva potkali?“ vyzvídá Grace.
„Anastasia se mnou dělala rozhovor do studentských novin WSU,
protože tam tento týden předávám diplomy.“
„Takže ty tento týden promuješ?“ rozzáří se matka na Anu.
„Ano.“
V tu chvíli zazvoní Aně mobil, a tak se omlouvá, že hovor vezme.
„A já tam budu mít promoční projev,“ vykládám Grace, ale očima
visím na Aně.
Kdo to je?
„Podívej, José, na to teď není vhodná chvíle,“ slyším ji říkat.
Ten blbej fotograf. Co po ní chce?
„Nechávala jsem zprávu Elliotovi, ale pak jsem zjistila, že je
v Portlandu. Jeho jsem neviděla od minulého týdne.“ To na mě mluví
Grace.
Ana zavěšuje.
Grace nejspíš pokračuje, ale já sleduju, jak se k  nám vrací Ana.
„…a pak mi volal Elliot a říkal, že už jsi tady – vždyť jsem tě neviděla
celé dva týdny, zlato.“
„Skutečně?“ poznamenám.
 Grey 141

O co tomu fotografovi jde?

„Myslela jsem, že si spolu dáme oběd, ale vidím, že máte jiné plá-
ny, nechci vám je narušovat.“ Grace se zvedá a já jsem tentokrát vděč-
ný, že je vnímavá a dokáže číst situaci. Ještě jednou mi nastavuje tvář
a já ji líbám na rozloučenou.
„Musím odvézt Anastasii zpátky do Portlandu,“ vysvětluju.
„Samozřejmě, zlato.“ Grace obrací svůj rozjařený – a jestli se ne-
pletu taky vděčný – výraz k Aně.
Bůhví proč jsem z toho na nervy.
„Anastasie, bylo mi velkým potěšením,“ usměje se Grace na Anu
a podává jí ruku. „Doufám, že se opět setkáme.“
„Paní Greyová?“ Na prahu místnosti se objevuje Taylor.
„Děkuji, Taylore,“ reaguje Grace, když ji vyprovází z pokoje a skrz
dvojité dveře do haly.
No, tak to bylo zajímavé.
Máti si vždycky myslela, že jsem gay, ale odjakživa respektovala
moje hranice, a tak se nikdy nezeptala přímo.
Ale co, teď už to ví.
Ana si drtí spodní ret, vyzařuje z ní úzkost – což by taky měla.
„Takže ti volal ten fotograf?“ odtuším odměřeně.
„Ano.“
„Co chtěl?“
„Omluvit se, víš… za ten pátek.“
„Aha.“ Možná to na ni chce zkusit ještě jednou. Jenom to pomyš-
lení mě popouzí.
Taylor je zpátky a nejdřív si odkašle. „Pane Greyi, máme problémy
s tím nákladem v Dárfúru.“
Kruci. To mám za to, že jsem ráno nezkontroloval maily. Příliš mě
zaměstnávala Ana.
„Je Charlie Tango zpátky na Boeing Field?“ odbočuju.
„Ano, pane.“
Taylor pokyne Aně hlavou: „Slečno Steeleová.“
Ta se na něj široce usměje a on odchází.
„On tu bydlí? Taylor?“ zajímá se slečna Steeleová.
„Ano.“
142 E L James

Odcházím do kuchyně a rychle pročítám zprávy na mobilu. Kro-

mě několika textovek mi přišel i jeden e-mail od Ros označený pra-
porkem. Okamžitě jí volám.
„Ros, kde je problém?“
„Christiane, ahoj. Z  Dárfúru nepřišly dobré zprávy. Nedokážou
zajistit bezpečnost pro náklad ani pro doprovod a ministerstvo zahra-
ničí nám nepřiklepne pomoc bez podpory nevládních organizací.“
Do prdele.
„Nehodlám tím ohrozit nikoho z posádky.“ Ale to Ros moc dobře ví.
„Mohli bychom do toho zkusit zapojit žoldáky,“ navrhuje.
„Ne, zruš to…“
„Ale cena…“ protestuje.
„Shodíme to tam z letadla.“
„Já věděla, že to řekneš, Christiane. Už jsem něco rozjela. Ale bude
to drahé. Mezitím by mohly kontejnery vyrazit z Philly do Rotterda-
mu a můžeme to vzít odtamtud. Asi tak.“
„Dobře.“ Zavěšuju. Víc podpory z ministerstva zahraničí by bod-
lo. Rozhoduju se, že zavolám Blandinovi a ještě to probereme.
Obracím pozornost ke slečně Steeleové, která stojí v mém obývá-
ku a obezřetně mě sleduje. Musím nás vrátit do správných kolejí.
Jo. Ta smlouva. To je další krok našeho vyjednávání.
V  pracovně sbírám papíry, které mám na  stole, a  vkládám je
do obálky z manilského papíru.
Ana se mezitím v pokoji nehnula z místa. Možná přemýšlí o tom
fotografovi… A nálada mi klesá pod bod mrazu.
„Tohle je smlouva. Přečti si ji, ať ji můžeme příští týden probrat.
Vřele ti doporučuju udělat si průzkum, abys věděla, do čeho se vlast-
ně pouštíš.“ Zatěká pohledem mezi obálkou a mnou a bledne. „Tedy,
pokud mi na to kývneš, a já skutečně doufám, že ano,“ dodávám.
„Průzkum?“
„To bys koukala, co všechno se dá najít na internetu.“
Zamyšleně nakrčí čelo.
„Co se děje?“ zjišťuju.
„Nemám počítač. Běžně používám ty školní. Uvidím, jestli budu
moct použít Katein laptop.“
 Grey 143

Nemá počítač? Jak může student nemít počítač? To je tak chudá?

Podávám jí obálku. „Jsem si jistý, že ti můžu nějaký… ehm, půjčit.
Sbal si věci, vezmu tě zpátky do Portlandu a cestou se někde najíme.
Jen se ještě obléknu.“
„Tak já si zatím zavolám,“ prohodí tiše a váhavě.
„Tomu fotografovi?“ štěknu a ona se zatváří provinile.
Sakra už. „Já se s nikým nedělím, slečno Steeleová. To si pamatuj-
te.“ Radši vyrážím pryč, než řeknu něco dalšího.
Copak je jím posedlá?
Použila mě jenom na to, abych ji zasvětil?
Že jsem se na to nevysral.
Možná to udělala kvůli penězům. To je skličující myšlenka…
i když, jako zlatokopka na mě nepůsobí. Byla poměrně přesvědči-
vá, když mi zakazovala kupovat jí oblečení. Svlékám si rifle a na-
tahuju si boxerky. Moje kravata Brioni leží na  podlaze. Ohýbám
se pro ni.
To spoutání vzala dobře… Ještě je naděje, Greyi. Naděje.

Ukládám ji ještě s  dalšími dvěma kravatami, ponožkami, spodním

prádlem a kondomy do kožené tašky přes rameno.
Co to dělám?
Intuice mi napovídá, že celý příští týden zůstanu v Heathmanu…
abych jí byl nablízku. Ještě připravuju pár obleků a  košil, které mi
může Taylor dovézt během týdne. Jeden oblek budu stejně potřebovat
na promoci.
Oblékl jsem si čisté džíny a  do  ruky beru kožené sako, když mi
pípne telefon. Píše Elliot.

Dnes se vracím tvým autem.

Doufám, že ti to nenaruší plány.

Odpovídám:

Ne. Já se za chvíli vracím do Portlandu.

Až dorazíš, dej vědět Taylorovi.
144 E L James

Zvedám domovní telefon a dotyčnému volám.

„Pane Greyi?“
„Někdy odpoledne přiveze Elliot SUV. Zítra mi ho přistavte
do  Portlandu. Až do  promoce zůstanu v  Heathmanu. Nechávám tu
nějaké oblečení a byl bych rád, kdybyste mi ho zítra vzal s sebou.“
„Jistě, pane.“
„A zavolejte do Audi. Možná budu potřebovat A3 dřív, než jsem
myslel.“
„Vůz je připraven, pane Greyi.“
„Aha. Fajn. Díky.“
Tak, o auto jsem se postaral; teď počítač. Volám Barneymu, protože
tuším, že bude u sebe v kanceláři a po ruce bude mít špičkový notebook.
„Pane Greyi?“ ozývá se.
„Co děláte v práci, Barney? Vždyť je sobota.“
„Makám na těch návrzích tabletů. Ten oříšek se solárním napáje-
ním mi leze na nervy.“
„Potřebujete trochu rodinného života.“
Klobouk dolů, dokonce se mé impertinenci zasměje. „Co pro vás
můžu udělat, pane Greyi?“
„Nemáte u sebe nějaké nové laptopy?“
„Mám tady dva od Applu.“
„Super. Jeden bych potřeboval.“
„Je váš.“
„Mohl byste ho oživit a  založit na  něm e-mailový účet na  Ana-
stasii Steeleovou? Bude její.“
„Jak se píše to příjmení? Stealová?“
„S-t-e-e-l-e-o-v-á.“
„Jasný.“
„Dobře. Ještě dnes se s vámi spojí Andrea a domluví odvoz.“
„Jasná věc, pane.“
„Díky, Barney – a jděte domů.“
„Ano, pane.“
Píšu Andree instrukce ohledně doručení notebooku na Aninu ad-
resu a vracím se do obýváku. Ana sedí na pohovce a žmoulá si prsty.
Věnuje mi ostražitý pohled a vstává.
 Grey 145

„Připravená?“ promluvím na ni.

Jenom přikývne.
Ze své kanceláře vychází Taylor. „Takže zítra,“ loučím se s ním.
„Ano, pane. Jaké auto si berete, pane?“
„R8.“
„Šťastnou cestu, pane Greyi. Slečno Steeleová,“ zdraví ji Taylor
a otvírá nám dveře do foyer. Čekáme na výtah, Ana se vedle mě vrtí,
zuby zatnuté do měkkého rtu.
Vzpomínám si, jaké to bylo, když mi jimi přejela po penisu.
„Co se děje, Anastasie?“ ptám se a natahuju ruku, abych jí zatlačil
na  bradu. „Přestaň si kousat ten ret, nebo tě v  tom výtahu ošukám
a bude mi jedno, kdo k nám přistoupí,“ zamručím.
Je v šoku, aspoň myslím – ale proč, po tom všem, co jsme dělali…?
Trochu mě to obměkčuje.
„Mám takový problém, Christiane,“ řekne.
„A to?“
Ve výtahu mačkám tlačítko do garáže.
„No…“ protáhne nejistě. Pak ale zpevní postoj. „Musím si pro-
mluvit s  Kate. Mám tolik otázek ohledně sexu a  ty jsi prostě příliš
zaujatý. Když chceš, abych s  tebou dělala všechny ty věci, jak mám
vědět, že…?“ zaráží se a  přemýšlí, jaká zvolí slova. „Prostě to sama
nemám s čím porovnat.“
Ale ne, už zase. Tohle už jsme řešili. Nechci, aby o tom s někým
mluvila. Vždyť podepsala Dohodu o mlčenlivosti. Přesto se ptá zno-
vu. Musí to pro ni být důležité. „Tak si s ní teda promluv, jestli musíš.
Jen se ujisti, že se o tom nezmíní Elliotovi.“
„To by neudělala, ani já bych ti nevykládala nic o Elliotovi – teda,
kdyby mi něco řekla,“ trvá na svém.
Připomínám jí, že mě Elliotův sexuální život nezajímá, ale souhla-
sím, že smí mluvit o tom, co jsme až doteď dělali. Její spolubydlící by
si dala moje vejce k snídani, kdyby se dozvěděla o mých skutečných
úmyslech.
„Ujednáno,“ prohlásí Ana a zářivě se na mě usměje.
„Čím dřív se mi podvolíš, tím líp. Aspoň už s tím skoncujeme.“
„Skoncujeme s čím?“
146 E L James

„S  tím tvým vzdorováním.“ Letmo ji políbím a  dotek jejích rtů

na mých mi hned zlepšuje náladu.
„Hezký auto,“ utrousí, když se v podzemní garáži blížíme k R8.
„Já vím,“ šlehnu po ní krátkým úsměvem, který mi na oplátku vra-
cí – jenže pak zakoulí očima. Otvírám jí dveře a přemítám, jestli mám
komentovat ty oči v sloup.
„Takže, co je to za auto?“ projeví zájem, když usednu za volant.
„Audi R8 Spyder. Venku je krásně; můžeme stáhnout střechu.
Támhle najdeš baseballovou čepici. Vlastně by tam měly být dvě.“
Startuju a otvírám střechu a prostor auta si podmaňuje The Boss.
„Bruce prostě musíš milovat,“ zakřením se na ni a vyvážím R8 z bez-
pečí garážového stání.
Proplétáme se provozem na dálnici I-5 a míříme vstříc Portlan-
du. Ana je zamlklá, poslouchá hudbu a  dívá se z  okna. Je těžké
zahlédnout, jak se tváří – v  těch obrovských Wayfarerkách a  pod
čepicí Mariners. Uháníme podél Boeing Field a nad hlavami nám
sviští vítr.
Až doteď se můj víkend ubíral celkem nečekaným směrem. Ale co
jsem vlastně čekal? Myslel jsem, že si dáme večeři, prodiskutujeme
smlouvu a pak co…? Možná byl sex nevyhnutelný.
Krátce se po ní ohlédnu.
Jo… A chci s ní píchat znovu.
Přál bych si vědět, na co myslí. Najevo dává málo, ale něco jsem
se o ní už naučil. Navzdory nezkušenosti se chce učit. Kdo by si po-
myslel, že se pod tou plachou slupkou ukrývá duše sirény? V paměti
se mi vynoří obrázek jejích rtů obemykajících můj klacek a já mám
co dělat, abych nezaúpěl.
Jo… je velmi přístupná.
To pomyšlení je vzrušující.
Doufám, že ji uvidím dřív než příští víkend.
Už teď mě svrbí ruka, jak bych si na ni sáhnul, takže se natahuju
a pokládám jí ruku na koleno.
„Máš hlad?“
„Ani ne,“ zareaguje zamyšleně.
Zase ta stará písnička.
 Grey 147

„Musíš jíst, Anastasie. Znám jednu dobrou restauraci poblíž

Olympie. Zastavíme se tam.“

Domácí kuchyně je malá restaurace plná párů a rodin, které si užívají ne-
dělní oběd. S Aninou rukou v mé následuju hostesku k našemu stolu. Na-
posledy jsem tu byl s Elenou. To by mě zajímalo, co by řekla na Anastasii.
„Už jsem tu dlouho nebyl. Nedostaneme tu vybrat – uvaří nám
cokoliv, co chytí, nebo něco ze zbytků,“ zamumlám s  předstíraným
zděšením a Ana se zasměje.
Proč si připadám jako king, když ji rozesměju?
„Dvě sklenky Pinot Grigio,“ objednávám u servírky, která na mě
za blonďatou ofinou dělá oči. Je to otravný.
Ana se zamračí.
„Co?“ syknu, ale pak si pomyslím, jestli ji taky neštve ta blondýna.
„Chtěla jsem Colu light.“
Tak proč jsi to neřekla? Taky se na ni zamračím. „Věř mi, mají tu vý-
borné Pinot Grigio. Navíc se bude hodit k jídlu, ať už dostaneme cokoliv.“
„Ať už dostaneme cokoliv?“ diví se s vykuleným pohledem.
„Ano,“ utvrzuju ji s okouzlujícím úsměvem, abych jí vynahradil,
že si nemohla objednat pití. Prostě nejsem zvyklý se ptát…
„Mámě ses líbila,“ poznamenám v naději, že ji to potěší, a připo-
mínám si Graceinu reakci na Anu.
„Opravdu?“ zatváří se polichoceně.
„Opravdu. Vždycky si myslela, že jsem gay.“
„Proč si myslela, že jsi gay?“
„Protože mě nikdy neviděla s dívkou.“
„Jo tak… ani s žádnou z těch patnácti?“
„Ty sis to zapamatovala. Ne, ani s jednou z těch patnácti.“
„Aha.“
Přesně, aha… jenom s tebou, bejby. Taky mě to zneklidňuje.
„Víš, Anastasie, i pro mě to byl víkend mnoha poprvé.“
„Vážně?“
„Nikdy jsem s nikým nespal, nikdy jsem neprovozoval sex ve své
posteli, nikdy jsem nevzal dívku do  Charlie Tango a  nikdy žádnou
nepředstavil své matce. Cos to se mnou provedla?“
148 E L James

Jo. Co to se mnou sakra děláš? Tohle nejsem já.

Servírka nám dává vychlazené víno a  Ana hned upíjí, přitom
na mě upírá jasný pohled. „Ten víkend jsem si opravdu užila,“ špitne
s ostýchavým potěšením v hlase. Já taky, a zároveň si uvědomuju, že
jsem něco takového už nějakou dobu nezažil… vlastně od doby, kdy
se rozešly naše cesty se Susannou. A tak jí to říkám.
„Co je to vanilkový sex?“ vyzvídá.
Zasměju se nečekané otázce a prudké změně tématu.
„Prostě obyčejný sex, Anastasie. Žádné hračky ani speciální techniky,“
pokrčím rameny. „Však víš… vlastně nevíš, ale… prostě tohle to znamená.“
„Aha,“ zahučí a zatváří se trochu zkroušeně.
O co jde tentokrát?
Vyruší nás číšnice, která před nás staví dvě misky plné něčeho ze-
leného. „Kopřivová polévka,“ oznamuje nám a vyráží zpátky do ku-
chyně. Podíváme se po sobě a pak zpátky na polévku. Opatrné ochut-
nání nás ale oba uklidňuje – je vynikající. Ana se zasměje mému
přehnaně úlevnému výrazu.
„To je krásný zvuk,“ brouknu.
„Proč jsi nikdy předtím nezkusil vanilkový sex? To jsi vždycky
provozoval… ehm… to, co provozuješ?“ Jako vždy zvědavá.
„Tak nějak.“ Říkám si, jestli se mám na  ten tenký led pouštět.
Já sám si přeju, aby ke mně byla upřímná; chci, aby mi důvěřovala.
Takhle otevřený obvykle nebývám, ale myslím, že jí můžu věřit, a tak
opatrně hledám slova.
„Když mi bylo patnáct, svedla mě jedna z matčiných přítelkyň.“
„Ou.“ Zaráží lžíci v půlce pohybu mezi miskou a ústy.
„Měla velmi neobvyklé choutky. Byl jsem s ní šest let… jako její
submisiv.“
„Ach tak,“ vydechne.
„Takže vím, co to obnáší, Anastasie.“ To si ani nedokážeš předsta-
vit. „Mé zasvěcení do sexuálního života neproběhlo právě obvyklým
způsobem.“ Protože jsem nesnesl doteky. A nesnesu je dodnes.
Čekám na její reakci, ale ona se vrací k polévce a dál přemítá o pi-
kantní novince, kterou jsem jí poskytl. „Takže jsi s  nikým nechodil
ani na vysoké?“ promluví, až když dojí poslední lžíci kopřiv.
 Grey 149

„Ne.“
Znovu se objevuje servírka a sklízí nám nádobí. Ana čeká, až ode-
jde. „Proč?“
„Opravdu to chceš vědět?“
„Ano.“
„Nechtěl jsem. Ona byla všechno, po  čem jsem toužil a  co jsem
potřeboval. A navíc, vytloukla ze mě všechno to svinstvo.“
Párkrát rychle zamrká, jak se to snaží všechno pobrat. „Takže,
když teda byla přítelkyní tvé matky, jak byla vlastně stará?“
„Dost na to, aby všechno znala líp než já.“
„Vídáš ji ještě?“ Zní trochu pohoršeně.
„Ano.“
„A pořád spolu… ehm…?“ Rudne a přitom se tváří přísně.
„Ne,“ odpovídám rychle. Nechci, aby si o  mém vztahu s  Elenou
udělala špatný obrázek. „Jsme velmi dobří přátelé,“ uklidňuju ji.
„Aha, a tvoje matka o tom ví?“
„Samozřejmě že ne.“
Matka by mě zabila – a Elenu taky.
Vrací se obsluha a  servíruje nám hlavní chod: zvěřinu. Ana se
dlouze napije vína. „To ale nemohl být vztah na plný úvazek.“ Jídlo
ignoruje.
„Ale byl, i když jsme spolu nebyli neustále. Bylo to… složité. Přece
jen jsem chodil do školy a pak na vysokou. A teď se najez, Anastasie.“
„Christiane, já doopravdy nemám hlad,“ vzdoruje.
Naštvaně přimhouřím oči. „Jez,“ řeknu potichu, protože se sna-
žím opanovat.
„Dej mi chvilku,“ hlesne stejně tiše jako já.
Co ji žere? Elena?
„Dobře,“ souhlasím a s myšlenkou, jestli jsem jí neprozradil příliš,
se pouštím do zvěřiny.
Nakonec si taky bere příbor a začíná jíst.
Fajn.
„Takže, takhle bude náš… ehm… vztah vypadat?“ pípne. „Budeš
mi poroučet?“ Pohledem drtí jídlo na svém talíři.
„Ano.“
150 E L James

„Chápu.“ Přehazuje si culík přes rameno.

„Ale co je podstatné, budeš si to přát.“
„Byl by to pro mě velký krok,“ řekne.
„To ano.“ Zavírám oči. Čím dál víc si přeju, aby do toho se mnou
šla. Co přesvědčivého můžu říct, aby tomu dala šanci?
„Anastasie, musíš se řídit instinktem. Zjisti si o  tom co nejvíc,
pročti si smlouvu – velmi rád s  tebou pak všechno prodiskutuju.
Budu v  Portlandu až do  pátku, kdybys o  tom chtěla mluvit už dřív.
Zavolej mi – třeba si dáme večeři – řekněme… ve středu? Opravdu
chci, aby to mezi námi fungovalo. Vlastně, nikdy v  životě jsem ne-
chtěl nic tak moc jako tohle.“
Páni. To byl proslov, Greyi. Nepozval jsi ji právě na rande?
„Co se stalo s těmi patnácti?“ vyhrkne.
„To je různé, ale většinou to skončilo u… nekompatibility.“
„A ty si myslíš, že já bych s tebou mohla být kompatibilní?“
„Ano.“
Aspoň v to doufám…
„Takže už se s žádnou z nich nestýkáš?“
„Ne, Anastasie, to teda nestýkám. Jsem monogamní.“
„Jasně.“
„Prostě si o tom zjisti co nejvíc, Anastasie.“
Odkládá nůž a vidličku, čímž dává najevo, že skončila.
„To je všechno? Víc už nesníš?“
Přikývne. Skládá si ruce do  klína a  umíněně sešpulí pusu… a  já
vím, že to bude fuška, přesvědčit ji, aby dojídala. Není divu, že je tak
hubená. Na  jejím vztahu k  jídlu budu muset zapracovat, tedy, jestli
mi na  to kývne. Zatímco jím, tu a  tam na  mě jukne a  do  tváří se jí
pomalu vlévá krev.
Ale? Copak se tu děje?
„Dal bych cokoliv za to vědět, na co právě myslíš.“ Zjevně přemýš-
lí o sexu. „Jistou představu bych už měl,“ zkouším ji.
„Jsem ráda, že mi nevidíš do hlavy.“
„Do hlavy ne, Anastasie, ale vidím, co říká tvé tělo – to, se kterým
jsem se včera tak dobře seznámil.“ Široce se na  ni usměju a  žádám
o účet.
 Grey 151

Na odchodu jí pevně svírám ruku. Je zamlklá – zdá se být ponoře-

ná hluboko do svých myšlenek – a za celou cestu do Vancouveru se to
nemění. Poskytl jsem jí toho k přemýšlení opravdu dost.
Půjde do toho se mnou?
Sakra, doufám, že jo.
Ještě je světlo, když dorazíme k  ní domů, ale slunce už se kloní
k horizontu a vrhá na Horu St. Helens růžové a červené odrazy světla.
Ana a Kate žijí v malebném místě se strhujícím výhledem.
„Chceš jít dál?“ zve mě, když vypnu motor.
„Ne, musím pracovat.“ Vím, že kdybych její pozvání přijal, pře-
kročím hranici, za kterou nejsem připravený zajít. Nejsem její přítel –
a nechci jí dávat falešné naděje ohledně typu vztahu, který se mnou
bude mít.
Zatváří se zklamaně a se zasmušilým výrazem odvrací hlavu.
Nechce, abych šel.
Je to pro ni ponižující. Beru ji za ruku a líbám ji na kloubky prstů.
Doufám, že tím zmírním důsledky mého odmítnutí.
„Děkuju za  ten víkend, Anastasie. Byl… úchvatný.“ Podívá se
na  mě. Do  očí se jí vrací život. „Takže ve  středu?“ pokračuju. „Vy-
zvednu tě v práci nebo kdekoliv jinde.“
„Ve středu,“ špitne a míra naděje v jejím hlase je zneklidňující.
Do háje. Nebude to rande.
Znovu jí políbím ruku a vystupuju z auta, abych jí otevřel dveře.
Musím odsud vypadnout dřív, než udělám nějakou pitomost, kte-
ré budu litovat. Když je venku z  auta, nasazuje bezstarostný výraz.
Nejspíš je v rozpacích z toho, jak se před chvílí zatvářila. Odhodlaně
vyráží ke dveřím, ale než dojde pod schody, nečekaně se otáčí. „Jo…
abych nezapomněla – mám na sobě tvoje spodky,“ zvolá triumfálně
a popotáhne si pás kalhot tak, že zahlédnu, jak z něj vykukují slova
„Polo“ a „Ralph“.
Ona mi ukradla boxerky!
Zaraženě na  ni civím. A  v  tu chvíli si nepřeju nic jiného než ji
v nich vidět… jenom v nich.
Nenuceně pohodí vlasy a klidně vkráčí do domu. Já zůstávám stát
na chodníku a zírám za ní jako blbeček.
152 E L James

Jakmile se vzpamatuju, potřesu hlavou a  nasedám do  auta. Ještě

když startuju, nedokážu se přestat mlsně usmívat.
Doufám, že řekne ano.

Končím práci a usrkávám jedinečné Sancerre, které mi přinesla černo-

oká žena z hotelové služby. Čtení e-mailů a případné odpovědi na ně,
pokud jich bylo třeba, byly vítaným rozptýlením od myšlenek na Ana-
stasii. Teď jsem příjemně unavený. Dělá to těch pět hodin práce? Nebo
všechna ta včerejší a dnešní sexuální aktivita? Do hlavy se mi hrnou
vzpomínky na delikátní slečnu Steeleovou: v Charlie Tango, v mé poste-
li, v mé vaně… vidím ji, jak tančí po mé kuchyni. A když si pomyslím,
že to celé začalo v pátek právě tady… a ona teď zvažuje mou nabídku.
Jestlipak už četla smlouvu? Dělá si domácí úkoly?
Ještě jednou kontroluju mobil, jestli nemám zprávu nebo zmeška-
ný hovor, ale samozřejmě v něm nic není.
Bude souhlasit?
Doufám…
Andrea mi poslala Aninu novou mailovou adresu a  ujistila mě, že
notebook dostane hned zítra ráno. A tak si říkám, že je čas napsat e-mail.

Od: Christian Grey

Předmět: Váš nový počítač
Datum: 22. 5. 2011, 23:15
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

pevně věřím, že jste spala dobře. Doufám, že tento laptop využijete
ke správným účelům, jak jsme se dohodli.
Těším se ve středu na večeři.
Nicméně Vám velmi rád prostřednictvím e-mailu zodpovím jakékoliv do-
tazy i dřív, pokud si to budete přát.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
 Grey 153

Po  odeslání se mi nic nevrací, takže je adresa oživená. Jsem zvěda-

vý, jak Ana zareaguje, až si to ráno přečte. Doufám, že jí ten počí-
tač udělá radost. No, to se dozvím zítra. Beru si rozečtenou knihu
a usedám na pohovku. Je to text dvou renomovaných ekonomů, kte-
ří zkoumají myšlení a chování chudých lidí a důvody, jaké je k nim
vedou. Do mysli se mi vkrádá vize mladé ženy, která si češe dlouhé
tmavé vlasy. Vlasy září v paprscích světla pronikajícího popraskaným
zažloutlým sklem okna a vzduch je plný poletujících smítek prachu.
Tiše zpívá, jako dítě.
Zachvěju se.
Na tohle nemysli, Greyi.
Otvírám knihu a dávám se do čtení.
154 E L James

Pondělí, 23. května 2011

Je po  jedné ráno, když jdu do  postele. Zírám na  strop, jsem unave-
ný, ale uvolněný a taky vzrušený očekáváním, co přinese nový týden.
Snad jeden nový projekt: slečnu Anastasii Steeleovou.

Dusám po chodníku na Main Street a běžím k řece. Je 6:35 a skrz výš-

kové budovy se prodírají první paprsky slunce. Stromy lemující chod-
ník se začínají zelenat jarními lístky, vzduch je čistý a provoz skoro
žádný. Spal jsem dobře. Do uší mi zní O Fortuna z Orffovy Carminy
Burany. Dnes jsou ulice dlážděné dobrými vyhlídkami.
Odpoví na můj e-mail? Ještě je brzy, příliš brzy na jakékoliv odpo-
vědi, ale s pocitem lehkosti, jaký jsem nezažil už celé týdny, probíhám
kolem sochy losa a vstříc Willamettě.

Ve tři čtvrtě na osm sedím u počítače. Jsem osprchovaný a mám ob-

jednanou snídani. Píšu Andree, aby věděla, že budu celý týden pra-
covat z Portlandu, a abych ji požádal o pozměnění schůzek, které teď
bude potřeba vést po telefonu nebo prostřednictvím videokonferen-
ce. Taky píšu Gail, že se vrátím nejdřív ve čtvrtek večer. Potom pro-
cházím doručenou poštu a mimo jiné v ní nalézám návrh na založení
společného podniku s  loděnicemi na  Taiwanu. Přeposílám ho Ros,
aby ho zařadila k věcem, které spolu musíme projednat.
Pak se věnuju další zanedbané záležitosti: Eleně. Přes víkend mi
několikrát psala a já jí neodpověděl.
 Grey 155

Od: Christian Grey

Předmět: Víkend
Datum: 23. 5. 2011, 08:15
Komu: Elena Lincolnová

Dobré ráno, Eleno,

omlouvám se, že jsem ti neodepsal. Měl jsem perný víkend a celý tento tý-
den strávím v Portlandu. Ještě nevím, co bude příští víkend, ale když budu
mít volno, dám ti vědět.
Poslední zprávy ze světa kosmetického byznysu vypadají slibně.
Na shledanou, madam…

Měj se,
C

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Odesílám to a  znovu mě napadá, co asi Elena řekne na  Anu… a  to

další. V notebooku mi pinkne příchozí mail.
Je od Any.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Váš nový počítač (zapůjčený)
Datum: 23. 5. 2011, 08:20
Komu: Christian Grey

Děkuji, z nějakého zvláštního důvodu jsem spala velmi dobře… pane.

Pokud to dobře chápu, je tento počítač pouze zapůjčený, tudíž nikoliv můj.

Ana
156 E L James

Oslovila mě pane; takže už četla a pravděpodobně i pátrala. A pořád se

mnou mluví. Usmívám se na její mail jako obecní blázen. Proč by ne,
jsou to dobré zprávy. I když mi zároveň sděluje, že ten počítač nechce.
No, a to je trochu rozčarování.
Pobaveně zakroutím hlavou.

Od: Christian Grey

Předmět: Váš nový počítač (zapůjčený)
Datum: 23. 5. 2011, 08:22
Komu: Anastasia Steeleová

Ten počítač je zapůjčený. Na dobu neurčitou, slečno Steeleová.

Z vašeho mailu soudím, že jste již četla dokumenty, které jsem Vám dal.
Máte ohledně nich nějaké dotazy?

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Odesílám to. Jak dlouho jí potrvá, než odpoví? Zatímco čekám na její
reakci, uchyluju se v rámci rozptýlení ke čtení dalších mailů. Mám tu
souhrnnou zprávu od Freda, šéfa oddělení telekomunikací, o vývoji
našeho tabletu na solární baterie – což je jedno z mých miminek. Je
to ambiciózní záležitost, a i když máme důležitější a rizikovější pro-
jekty, tenhle mě baví nejvíc. Jsem odhodlaný přinést do třetího světa
špičkovou technologii, jejíž provoz bude cenově dostupný.
Ozývá se nové pinknutí.
Další e-mail od slečny Steeleové.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Zvídavá mysl
Datum: 23. 5. 2011, 08:25
Komu: Christian Grey
 Grey 157

Dotazů mám mnoho, ale žádný z  nich se nedá poslat e-mailem. Navrch
někteří z nás musí pracovat, aby se uživili.
A nepotřebuji ani nechci žádný počítač na dobu neurčitou.
Na shledanou, mějte se. Pane.

Ana

Tón jejího e-mailu mi vykouzlí úsměv na  tváři, ale zdá se, že jde
do  práce, takže mohl být na  nějaký čas poslední. Její neochota vzít
si ten blbej počítač je otravná. Ale aspoň to vypadá, že není hrabivá.
Není to zlatokopka – zřídkavý úkaz mezi ženami, které jsem poznal…
I když, Leila byla ze stejného těsta.

„Pane, tak krásné šaty si nezasloužím.“

„Ale zasloužíš. Vem si je. A už o tom nechci slyšet ani slovo. Rozumíš?“
„Ano, pane.“
„Dobře. Budou ti slušet.“

Ach, Leila. Byla to dobrá sub, ale začala to brát moc vážně a já nebyl
ten pravý. Naštěstí se rychle vzpamatovala. Teď je vdaná a  šťastná.
Ještě jednou si čtu Anin e-mail.
„Někteří z nás musí pracovat, aby se uživili.“
Ta drzá opice se snaží naznačit, že nic nedělám.
A má sakra pravdu!
Pročítám si na monitoru Fredovu poměrně suchou zprávu a roz-
hoduju se, že s ní zacpu Aně pusu.

Od: Christian Grey

Předmět: Váš nový počítač (znovu opakuji, zapůjčený)
Datum: 23. 5. 2011, 08:26
Komu: Anastasia Steeleová

Pozdějc, bejby.
158 E L James

P.S.: Já taky pracuju, abych se uživil.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Zjišťuju, že se nedokážu soustředit na práci, protože čekám na cha-

rakteristický zvuk oznamující příchozí e-mail od  Any. Když ho za-
slechnu, okamžitě zvedám oči k počítači – ale je to od Eleny. A přiná-
ší překvapivý pocit zklamání.

Od: Elena Lincolnová

Předmět: Víkend
Datum: 23. 5. 2011, 08:33
Komu: Christian Grey

Christiane, moc pracuješ. Co se děje v Portlandu? Nějaká práce?

Ex

ELENA LINCOLNOVÁ
ESCLAVA
Protože krása je ve Vás™

Mám jí to říct? Když to udělám, okamžitě bude žhavit drát a  klást

otázky a já ještě nejsem připravený s ní sdílet své víkendové novinky.
Rychle jí odpovídám, že jsem tu pracovně, a vracím se ke čtení.
V  devět mi volá Andrea a  procházíme spolu můj diář. Protože
jsem v Portlandu, žádám ji, aby mi domluvila schůzku s prezidentem
univerzity a viceprezidentem ekonomické fakulty na WSU, abychom
spolu projednali vědecký projekt výzkumu půdy, který jsme založili,
a jejich požadavky na případné dotace pro další fiskální rok. Andrea
si poznamenává, že mě má na týden omluvit ze všech společenských
aktivit, a pak už mě přepojuje na mou první videokonferenci dne.
 Grey 159

Ve tři hodiny jsem hluboce zabraný do studia schematických nákresů

budoucího designu tabletu, které mi poslal Barney, když mě vyruší
klepání na dveře. Zpočátku jsem rozmrzelý, ale pak mě napadá, že by
to mohla být slečna Steeleová. Je to Taylor.
„Zdravím.“ A  doufám, že můj hlas neprozrazuje, jak jsem zkla-
maný.
„Přivezl jsem vám oblečení, pane Greyi,“ oznamuje mi zdvořile.
„Pojďte dál. Mohl byste ho pověsit do skříně? Čekám další konfe-
renční hovor.“
„Jistě, pane.“ Spěšně odnáší do  ložnice několik vaků na  obleky
a sportovní tašku.
Když se vrátí, ještě pořád čekám na zavolání.
„Taylore, myslím, že vás teď asi dva dny nebudu potřebovat. Co
kdybyste je strávil s dcerou?“
„To je od vás velmi laskavé, pane, ale její matka a já…“ zahanbeně
se odmlčí.
„Aha. To je to tak zlé?“ odtuším.
Přitaká. „Ano, pane. Vždycky to chvíli trvá, než se s ní dohodnu.“
„Aha. Co středa, bude vám vyhovovat líp?“
„Zeptám se. Děkuju, pane.“
„Nemůžu pro vás něco udělat?“
„Už děláte dost, pane.“
Nechce se o tom bavit. „Dobrá. Myslím, že budu potřebovat tis-
kárnu – mohl byste to zařídit?“
„Ano, pane,“ přikývne. Když za sebou na odchodu tiše zavírá dve-
ře, zachmuřím se. Doufám, že mu jeho bývalá manželka nedělá něja-
ké naschvály. Platím mu pro dceru školné jako další pobídku, abych si
ho udržel v práci. Je to slušný chlap a já o něj nechci přijít. Zvoní mi
mobil – to bude ta konference s Ros a senátorem Blandinem.

Můj poslední hovor končí v  17:20. Protahuju se na  židli a  přemýš-

lím o tom, jak jsem byl dnes produktivní. Je skvělé, o kolik víc jsem
udělal, když jsem nebyl v kanceláři. Ještě přečíst pár reportů a budu
pro dnešek hotový. Vyhlédnu ven z okna na časnou večerní oblohu
a v myšlenkách se zatoulám k jisté potenciální sub.
160 E L James

Zajímalo by mě, jak se dnes měla u  Claytonů při oceňování ka-

belových svorek a odměřování provazů. Doufám, že je s ní jednoho
dne použiju. Ta myšlenka mi v  hlavě spustí příval představ o  jejím
spoutaném těle v mé herně. Chvíli si ty obrazy vychutnávám… a pak
jí rychle posílám e-mail. Jsem z toho čekání, práce a mailování nějaký
neklidný. Vím, co by mi tu nahromaděnou energii pomohlo uvolnit,
ale musím se spokojit s během.

Od: Christian Grey

Předmět: Práce pro obživu
Datum: 23. 5. 2011, 17:24
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

doufám, že jste se měla v práci dobře.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Znovu se oblékám do  běžeckého. Taylor mi přivezl dvoje čisté tep-

láky. Jsem si jistý, že to napadlo Gail. Cestou ke  dveřím kontroluju
schránku. Odepsala.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Práce pro obživu
Datum: 23. 5. 2011, 17:48
Komu: Christian Grey

Pane… v práci jsem se měla velmi dobře.

Děkuji,

Ana
 Grey 161

Ale neudělala si úkoly. A tak odpovídám:

Od: Christian Grey

Předmět: Vrhni se na ten průzkum!
Datum: 23. 5. 2011, 17:50
Komu: Anastasia Steeleová

Slečno Steeleová,
jsem velmi potěšen, že jste se měla dobře.
Zatímco si se mnou mailuješ, nemůžeš hledat ty informace.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

A místo, abych vypadl z pokoje, čekám na odpověď. Nenechává mě

čekat dlouho.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Zdržování
Datum: 23. 5. 2011, 17:53
Komu: Christian Grey

Pane Greyi,
tak mi přestaňte mailovat, ať s tím průzkumem můžu začít.
Ráda bych si vysloužila další jedničku.

Ana

Zasměju se nahlas. Jo! Ta jednička byla něco. Zavírám oči a  znovu

vidím i cítím její rty na mém napnutém penisu.
Krucinál.
162 E L James

Přiměju své nezdárné tělo k poslušnosti, odesílám jí svou reakci a čekám.

Od: Christian Grey

Předmět: Netrpělivý
Datum: 23. 5. 2011, 17:55
Komu: Anastasia Steeleová

Slečno Steeleová,
to Vy mi přestaňte mailovat – a splňte ten úkol.
Rád bych Vám tu další jedničku dal.
Ta poslední byla tak zasloužená. 

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Další odpověď nepřichází a já se trochu schlíple odvracím s úmyslem

vyrazit na ten běh. Jenže ze dveří mě vrací zvuk příchozího e-mailu.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Pátrání na internetu
Datum: 23. 5. 2011, 17:59
Komu: Christian Grey

Pane Greyi,
co byste mi doporučil zadat do vyhledavače?

Ana

Do háje! Proč mě to nenapadlo? Mohl jsem jí dát nějaké knihy. Napa-

dá mě nespočet internetových stránek – ale nechci ji vyděsit.
Možná by mohla začít nějakými normálními…
 Grey 163

Od: Christian Grey

Předmět: Pátrání na internetu
Datum: 23. 5. 2011, 18:02
Komu: Anastasia Steeleová

Slečno Steeleová,
vždy začínejte u Wikipedie.
Už žádné další e-maily, dokud nebudeš mít dotazy. Rozumíš?

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Zvedám se od stolu, přesvědčený, že už se neozve, ale jako vždy mě

překvapuje. Nedokážu odolat.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Panovačnost!
Datum: 23. 5. 2011, 18:04
Komu: Christian Grey

Ano, pane,
Ty jsi tak panovačný.

Ana

To máš zatracenou pravdu, bejby.

Od: Christian Grey

Předmět: Dominance
Datum: 23. 5. 2011, 18:06
Komu: Anastasia Steeleová
164 E L James

Anastasie, Ty ani netušíš, jak moc.

No, malou představu už snad máš.
Pusť se do toho.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

A už se ovládej, Greyi. Dřív než mě může znovu přitáhnout k lapto-

pu, jsem ze dveří. Pouštím si Foo Fightery a vydávám se k řece; vi-
děl jsem Willamettu za  rozbřesku, teď ji chci vidět za  soumraku. Je
pěkný večer; po břehu se procházejí páry milenců a další vysedávají
na trávníku. Běžeckou dráhu brázdí několik cyklistů. Vyhýbám se jim
a vychutnávám si dunění hudby v uších.
Tak slečna Steeleová má otázky. Pořád je teda ve hře – zatím ne-
řekla „ne“. Naše e-mailová přestřelka mi dala naději. Probíhám pod
Hawthorn Bridge a uvědomuju si, že je v psaném projevu mnohem
uvolněnější, než když mluví. Možná je to její preferovaný výrazový
prostředek. Vždyť taky studuje anglickou literaturu. Doufám, že až se
vrátím, budu mít další e-mail v poště, snad s otázkami, možná i s dal-
šími drzými poznámkami.
Hmm. Na něco takového se člověk těší.
Když klušu po Main Street, už si troufám věřit, že mou nabídku
přijme. Je to tak povzbudivé pomyšlení, dokonce vzrušující, že zvyšu-
ju tempo a zpátky do Heathmanu téměř sprintuju.

Je čtvrt na devět a já sedím na jídelní židli. K večeři jsem měl divoké-
ho oregonského lososa, kterého mi znovu donesla slečna Černooká,
a ještě mám půlku sklenice Sancerre. Počítač mám otevřený a zapnu-
tý, co kdyby přišel nějaký důležitý e-mail. Do  ruky si beru zprávu
o  nevyužívaných pozemcích v  Detroitu, kterou jsem si předtím vy-
tiskl. „Musí to být zrovna Detroit,“ zamručím nahlas a začínám číst.
O několik minut později zaslechnu ten zvuk.
Je to e-mail, který má v předmětu uvedeno: „Vyšokovaná student-
ka.“ To mě přiměje, abych se k tomu posadil.
 Grey 165

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Vyšokovaná studentka
Datum: 23. 5. 2011, 20:33
Komu: Christian Grey

Tak jo, už jsem toho viděla dost. Bylo hezké Tě poznat.

Ana

A sakra!
Čtu to znovu.
Do prdele.
To je „ne“. Nevěřícně zírám na monitor.
To je všechno?
Žádná diskuse?
Nic.
Jenom: „Bylo hezké Tě poznat.“?
Co. To. Sakra. Znamená?
Opírám se zády do židle, úplně oněmělý.
Hezké?
Hezké.
HEZKÉ?!
Když se zvrácenou hlavou prožívala orgasmy, určitě si myslela, že
je to víc než hezké.
Nepanikař, Greyi.
Třeba je to vtip.
Blbej vtip!
Přitahuju si počítač k sobě a chystám se na odpověď.

Od: Christian Grey

Předmět: HEZKÉ?
Datum: 23. 5. 2011
Komu: Anastasia Steeleová
166 E L James

Jenže jak zírám na obrazovku s prsty pověšenými nad klávesami, ne-

dokážu vymyslet, co bych napsal.
Jak mě mohla tak snadno odmítnout?
Svého prvního milence?
Tak přemýšlej, Greyi. Jaké máš možnosti? Třeba bych ji mohl na-
vštívit, abych se ujistil, že je to opravdu „ne“. Možná bych ji doká-
zal přesvědčit jinak. S jistotou vím, že nevím, jak odpovědět na ten
mail. Napadá mě, že se třeba podívala na nějaké zvlášť drsné stránky.
Proč jsem jí radši nedal knížky? Já tomu nevěřím. Musí se mi podívat
do očí a říct ne.
Přesně tak. Mnu si bradu a spřádám plán, za okamžik už ze skříně
lovím kravatu.
Tu kravatu.
Ještě jsme spolu neskončili. Z  kožené brašny si beru kondomy
a strkám si je do zadní kapsy kalhot, potom popadám sako a láhev bí-
lého vína z minibaru. Kruci, je to chardonnay – ale bude muset stačit.
Sahám pro klíče, zavírám dveře pokoje a vyrážím k výtahu, abych si
vyzvedl auto u parkovače.

Když zastavuju v  R8 u  domu, který sdílí s  Kavanaghovou, ptám se

sám sebe, jestli to byl dobrý nápad. Nikdy dřív jsem žádnou ze svých
sub nenavštívil doma – vždycky chodily za mnou. Posouvám všechny
hranice, které jsem si stanovil. Otvírám dveře auta a vystupuju, jsem
nejistý; je to lehkomyslné a příliš troufalé, že sem lezu. Ale co, vždyť
už jsem tu dvakrát byl, i když pokaždé jenom na pár minut. Pokud
bude souhlasit, budu muset pozměnit její očekávání. Tohle už se ne-
bude opakovat.
Trochu se předbíháš, Greyi.
Jsi tu proto, že asi řekla „ne“.
Zaklepu na dveře a otvírá mi Kavanaghová. Je překvapená, že mě
vidí. „Čau, Christiane. Ana se nezmínila, že se stavíš.“ Přesto ustupu-
je, aby mě pustila dál. „Je u sebe v pokoji. Zavolám ji.“
„Ne. Rád bych ji překvapil.“ Věnuju jí ten nejupřímnější a nejroz-
tomilejší pohled a ona na oplátku několikrát zamrká. Pane jo. To bylo
snadný. Kdo by si to pomyslel? Jak potěšující. „Kde má pokoj?“
 Grey 167

„Tudy, první dveře.“ Ukazuje na dveře do prázdného obýváku.

„Díky.“
Sako a láhev vychlazeného vína odkládám na jednu ze stěhovacích
krabic a otvírám dveře, za kterými nacházím malou chodbu s něko-
lika pokoji. Předpokládám, že jedním z  nich bude koupelna, a  tak
klepu na  ty protější. Chvíli čekám a  pak je otvírám a  spatřím Anu,
jak sedí u malého stolu a čte něco, co vypadá jako smlouva. V uších
má špunty sluchátek a nevědomky si bubnuje prsty do neslyšitelného
rytmu. Na okamžik zůstávám stát a dívám se na ni. Obličej má staže-
ný soustředěním, vlasy má spletené a na sobě má sportovní kalhoty.
Možná si byla večer zaběhat… třeba taky trpí přebytkem energie. To
je potěšující domněnka. Její pokoj je malý, uklizený a  holčičí: samá
bílá a  krémová a  bledě modrá, všechno se koupe v  měkkém světle
noční lampičky. Taky je trochu prázdný, ale všímám si zavřené kra-
bice, která má navrchu načmáráno Anin pokoj. Aspoň že má širokou
postel s bílou kovanou pelestí. Paráda. To skýtá určité možnosti.
Z ničeho nic Ana nadskočí, polekaná mou přítomností.
Přesně tak. Jsem tady kvůli tvému e-mailu.
Vytahuje si špunty z uší a ticho mezi námi se plní téměř neslyšný-
mi zvuky hudby.
„Dobrý večer, Anastasie.“
Oněměle na mě zírá, oči má samým překvapením dokořán.
„Domníval jsem se, že tvůj e-mail vyžaduje ústní odpověď.“ Sna-
žím se znít neutrálně. Ona střídavě otvírá a  zavírá pusu, ale jinak
zůstává němá.
Slečna Steeleová přišla o řeč. To se mi líbí. „Smím se posadit?“
Přikývne a nevěřícně sleduje, jak si sedám na její postel.
„Byl jsem zvědavý, jak bude vypadat tvůj pokoj,“ nadnesu, abych
prolomil bariéru, i když takové tlachání není zrovna můj obor. Roz-
hlíží se po  místnosti, jako by ji viděla poprvé. „Je to tu velmi pří-
jemné, takové klidné,“ dodávám, přestože se momentálně necítím ani
trochu příjemně nebo klidně. Rád bych se dozvěděl, proč zamítla můj
návrh, aniž by to se mnou nejdřív projednala.
„Jak…?“ zašeptá, ale zarazí se. V tichém hlasu se jí pořád odráží
nevíra.
168 E L James

„Stále jsem ubytovaný v Heathmanu.“ Ale to přece ví.

„Dáš si něco k pití?“ vymáčkne ze sebe.
„Ne, děkuju, Anastasie.“ Výborně. Vzpomněla si na slušné vycho-
vání. Jenže já se chci dostat k tomu, kvůli čemu jsem tady: k jejímu
znepokojivému e-mailu.
„Takže podle tebe bylo hezké mě poznat?“ zdůrazním slovo, které
mě na celém textu nejvíc nakrklo.
Hezké? To jako fakt?
Prohlíží si ruce složené v klíně, prsty si nervózně bubnuje do ste-
hen. „Myslela jsem, že mi odpovíš mailem,“ řekne hláskem tenkým
jako vlas.
„Ten ret si koušeš schválně?“ obviňuju ji přísněji, než jsem za-
mýšlel.
„Vůbec jsem si to neuvědomila,“ špitne a přitom bledne.
Upřeně se na sebe díváme.
Vzduch mezi námi praská napětím.
Bože.
Copak to necítíš, Ano? Ten neklid. Tu přitažlivost. Tají se mi dech,
když zahlédnu, jak se jí zvětšují zorničky. Záměrně pomalu zvedám
ruku k jejím vlasům, opatrně jí stahuju gumičku a rozpouštím jeden
z copánků. Sleduje mě jako zhypnotizovaná, ale nepřestává se mi dí-
vat do očí. Rozpouštím i druhý copánek.
„Takže ses rozhodla začít cvičit?“ Prsty jí přejedu po hebkém okra-
ji ucha. S náležitou péčí jí promnu lalůček a zatahám za něj. Přestože
ho má propíchnutý, nenosí náušnice. Hlavou mi bleskne, jak by se
tam asi vyjímal diamant. Zhrublým hlasem se jí ptám, proč byla spor-
tovat, a jí se zrychluje dech.
„Potřebovala jsem přemýšlet,“ vysvětluje.
„Přemýšlet o čem, Anastasie?“
„O tobě.“
„A tak jsi zjistila, že bylo hezké mě poznat? Myslíš poznat v biblic-
kém smyslu toho slova?“
Zrůžoví jí tváře. „Netušila jsem, že jsi tak dobře obeznámený
s Biblí.“
„Chodil jsem do nedělní školy, Anastasie. Dost jsem se tam naučil.“
 Grey 169

Katechismu. Pocitu viny. A tomu, že mě Bůh dávno opustil.

„Nevzpomínám si, že by se Bible zmiňovala o svorkách na bradav-
ky. Ale možná vás učili z  nějakého moderního překladu,“ dobírá si
mě a oči jí provokativně zaplanou.
Jasně, ta její prořízlá pusa.
„Jenom mě napadlo, že bych ti mohl připomenout, jak moc hezké
bylo mě poznat.“ Z mého hlasu zazní výzva a zůstává viset ve vzdu-
chu. Překvapeně otvírá pusu, a  tak jí přesouvám prsty pod bradu
a tlačím ji zpátky nahoru. „Co o tom soudíte, slečno Steeleová?“ za-
šeptám s pohledem pevně ukotveným v jejích očích.
Najednou se na mě vrhá.
Kruci.
Nějakým zázrakem ji chytám za paže dřív, než se mě stihne do-
tknout, a  přetáčím nás, takže ona přistává na  posteli pode mnou
a  já ji držím za  paže natažené nad hlavou. Otáčím si ji obličejem
k  sobě a  hladově ji líbám, znovu ji dobývám jazykem. Vzpíná se
ke mně a líbá mě stejně odhodlaně jako já ji.
Ach, Ano, co mi to děláš?
Když už se pode mnou svíjí v touze dostat víc, přestávám a zve-
dám se nad ni. Přišel čas na plán B.
„Věříš mi?“ vydechnu, když váhavě otevře oči.
Bez váhání přikývne. Ze zadní kapsy kalhot tahám kravatu, aby
na  ni viděla, obkročmo na  ni vysedám, beru ji za  nabízená zápěstí
a poutám ji k jednomu z kovových prutů pelesti.
Kroutí se pode mnou, zkouší pevnost svých pout, ale kravata drží
dobře. Nikam mi neuteče. „Takhle je to lepší,“ usměju se úlevně, pro-
tože ji mám tam, kde jsem chtěl. A teď – svlékat.
Chytám ji za pravou nohu a rozvazuju jí tenisku.
„Ne!“ protestuje zahanbeně a snaží se mi vysmeknout a mně do-
chází, že nechce, abych jí sundával boty, protože byla běhat. Myslí si,
že mě trocha vlhkosti odradí?
Naivka!
„Jestli se se mnou budeš prát, svážu ti i nohy. Budeš protestovat –
dám ti roubík, Anastasie. Buď zticha. Katherine nás teď pravděpo-
dobně zvenku poslouchá.“
170 E L James

Přestává. A já vím, že mě mé instinkty nezradily. Měla obavy, že

bude cítit. Kdy pochopí, že mě nic takového nezajímá?
Rychle jí sundávám boty a svlékám ponožky a kalhoty. Pak ji pře-
souvám, takže leží na prostěradle, a ne na tom roztomilém domácím
přehozu. Uděláme nepořádek.
Přestaň si kousat ten ret.
Ve varovném gestu jí po něm přejedu prstem. Pokouší se o polibek
a  našpulí pusu, čímž mě přiměje k  úsměvu. Je krásným, smyslným
stvořením.
Teď, když ji mám tam, kde jsem chtěl, taky si sundávám boty a po-
nožky, rozepínám si knoflík u kalhot a svlékám košili. Nespouští ze
mě oči.
„Myslím, že teď už jsi viděla dost.“ Chci, aby spíš hádala, než aby
věděla, co přijde. Bude to živočišnější. A taky jsem jí ještě nezavázal
oči, takže se to může počítat jako trénink. Pokud řekne ano…
Ještě jednou si na ni sedám a vytahuju jí lem trička. Jenže místo
toho, abych jí ho přetáhl přes hlavu, nechávám jí ho přes oči jako
účinnou pásku.
Takhle roztažená a spoutaná vypadá fantasticky. „Hmm, je to čím
dál lepší. Jenom si skočím pro něco k pití,“ zabroukám a políbím ji.
Vstávám z postele a ona zalapá po dechu. Když vyjdu z jejího pokoje,
nechávám za  sebou pootevřené dveře a  vracím se do  obýváku pro
lahev vína.
Kavanaghová si čte na pohovce, a když mě zahlédne, překvapeně
povytáhne obočí. Neříkej mi, žes nikdy neviděla chlapa nahoře bez,
Kavanaghová, protože ti neuvěřím. „Kate, nevíš, kde bych našel skle-
ničky, led a vývrtku?“ chci vědět a ignoruju její pobouřený výraz.
„Ehm, v kuchyni. Já ti pomůžu. Kde je Ana?“
Aha, teď máš o kamarádku starost. To je dobře.
„Momentálně je k něčemu uvázaná, ale ráda by se napila.“ Sahám
po lahvi chardonnay.
„Jo tak,“ zamumlá a  já ji následuju do  kuchyně, kde mi ukazuje
skleničky na kuchyňské lince. Všechny jsou vyndané, předpokládám,
že je budou balit kvůli stěhování. Podává mi vývrtku a z lednice vyn-
dává tácek s ledem, ze kterého uvolňuje jednotlivé kostky.
 Grey 171

„Ještě tu musíme balit. Elliot nám pomůže se stěhováním, víš?“

prohodí kriticky.
„Opravdu?“ odtuším nezaujatě a  otvírám víno. „Ten led dej
do sklenic,“ ukážu na ně bradou. „Je to chardonnay. S ledem to bude
o něco víc pitný.“
„Odhadovala jsem tě spíš na  červené,“ zkonstatuje, když rozlé-
vám víno. „Takže se stavíš a  pomůžeš Aně se stěhováním?“ blýskne
po mně očima. Je to jasná výzva.
Utni ji, Greyi.
„Ne, nemůžu,“ zazním stroze, protože mě štve tím, jak se mi snaží
podsouvat pocit provinění. Ona našpulí pusu a já se otáčím k odcho-
du, na kterém ještě schytám její nesouhlasný pohled.
Neser, Kavanaghová.
Toho stěhování se nehodlám zúčastnit. Ana a já nemáme takový
druh vztahu. Stejně si nemůžu dovolit plýtvat časem.
Vracím se do jejího pokoje a zavírám za sebou dveře. Z hlavy pouš-
tím Kavanaghovou i  její opovržení. Okamžitě mě uklidňuje pohled
na okouzlující slečnu Steeleovou, která na mě bez dechu čeká na po-
steli. Stavím sklenice na noční stolek, vyndávám balíček s kondomem
z kapsy a pokládám ho vedle vína a stahuju si kalhoty i spodní prádlo
a osvobozuju svou erekci.
Upíjím malý doušek vína, které kupodivu není špatné, a zadívám
se na  Anu. Ještě nepromluvila. Obličej má natočený mým směrem
a rty nedočkavě rozevřené. Se sklenkou v ruce si na ni znovu vyse-
dám. „Máš žízeň, Anastasie?“
„Mám,“ zašeptá.
Znovu srkám víno a skláním se, abych ji políbil, přičemž jí vlévám
víno do úst. Hluboko v hrdle jí tiše zabublá spokojené zamručení.
„Ještě?“ vydechnu.
S úsměvem přikývne a já jí vyhovím.
„Nebudeme to moc přehánět, víme přece, že tvá tolerance vůči al-
koholu je omezená, Anastasie,“ utahuju si z ní a ona se široce zakření.
Ještě jednou se nakláním, dávám jí napít přímo z pusy a ona se pode
mnou zavrtí.
„Je to hezké?“ ptám se a ulehám vedle ní.
172 E L James

Znehybní a najednou i zvážní, ale zároveň se ostře nadechne po-

otevřenými rty.
Dopřávám si další doušek vína, tentokrát i s dvěma kostkami ledu.
Když ji políbím, vmáčknu jí jednu z nich mezi rty a pak posévám její
sladce vonící kůži drobnými polibky od krku až k pupíku, kam vklá-
dám druhý kousek ledu s trochou vína.
Prudce natáhne vzduch do plic.
„Teď musíš ležet v klidu. Když se pohneš, Anastasie, rozliješ víno
do postele,“ promlouvám k ní potichu a vtisknu jí polibek těsně nad
pupík. Propne se v bocích. „Ne, ne. Jestli to víno rozlijete, potrestám
vás, slečno Steeleová.“
Zakňourá a zatahá za kravatu.
Jen si na to počkej, Ano…
Uvolňuju jí prsa z podprsenky a zároveň jí je podpírám košíčky,
takže jsou vytrčená a  zranitelná, přesně jak to mám rád. Pomalu je
obě ochutnávám.
„Jak moc hezké to je?“ zašeptám a jemně jí fouknu na bradavku.
Povoluje bradu na tiché: „Ach.“ Dávám si do pusy další kousek ledu
a pozvolna jej táhnu po její hrudní kosti až k jedné z bradavek, ko-
lem které několikrát zakroužím. Zavzdychá pode mnou. Beru si led
do  prstů a  dál ji trýzním studenými rty a  zbytkem kostky, která mi
taje v ruce.
Sténá a prudce oddychuje, je celá napjatá, ale nějakým způsobem
dokáže vydržet v klidu. „Když rozliješ to víno, nenechám tě vyvrcho-
lit,“ pohrozím jí.
„Ach… prosím… Christiane… pane… prosím,“ škemrá.
To je krása, slyšet ji používat taková slova.
A zní to nadějně.
Nezní to jako „ne“.
Bříšky prstů jí kloužu po  těle až ke  kalhotkám a  probouzím její
hebkou kůži. Náhle propne pánev a víno smísené s roztátým ledem
jí přetéká z pupíku. Rychle se přesouvám, abych jí ho olíznul, slíbal
a vysál z kůže.
„Božínku, Anastasie, ty ses pohnula. Co teď s tebou?“ Vkrádám se
jí prsty do kalhotek a přitom se jí otřu o klitoris.
 Grey 173

„Ach!“ zavzdychá
„Ach, bejby,“ zašeptám zbožně. Je vlhká. Velmi vlhká.
Vidíš? Vidíš, jak je to hezké?
Pronikám do  ní ukazováčkem a  prostředníčkem a  ona se roze-
chvěje.
„Už jsi připravená,“ zamumlám a  zvolna pohnu prsty dovnitř
a  ven, takže z  ní vymámím táhlé zakňourání. Začíná podsazovat
boky, aby mým prstům vyšla vstříc.
Ona to opravdu chce.
„Ty jsi ale nedočkavá,“ zhodnotím stále tichým hlasem a  ona se
připojuje k tempu, které udávám palcem kroužícím po jejím roztou-
ženém pahorku a kterým ji vytrvale dráždím a trýzním.
S  výkřikem sebou zazmítá. Chci vidět její výraz, a  tak natahuju
druhou ruku a stahuju jí tričko z hlavy. Otvírá oči a v tlumeném svět-
le zamžourá.
„Chci se tě dotýkat,“ řekne nakřáplým hlasem plným touhy.
„Já vím,“ vydechnu jí do  rtů a  políbím ji a  zároveň v  neúnav-
ném tempu pohybuju prsty i  palcem. Chutná po  víně, smyslnosti
a  Aně a  oplácí mi polibek s  hladem, který jsem u  ní zatím nepo-
znal. Pokládám jí dlaň na temeno hlavy, přidržuju si ji a dál ji líbám
a laskám. Ale jakmile začne napínat nohy, zvolňuju tempo, v jakém
pohybuju prsty.
Ale ne, kotě. Ještě se neuděláš.
Celé to zopakuju ještě třikrát a přitom neopouštím její teplá slad-
ká ústa. Popáté přestávám pohybovat prsty uvnitř jejího těla a  po-
tichu a pomalu jí zabroukám do ucha: „To je tvůj trest – tak blízko,
a přesto tak vzdálená. Je to hezké?“
„Prosím,“ žadoní.
Bože, jak já miluju, když takhle loudí.
„Jak tě mám ošukat, Anastasie?“
Znovu rozpohybuju prsty, a když se jí rozechvějí nohy, vracím se
k pomalejšímu tempu.
„Prosím,“ vydechne zase a tak tiše, že ji sotva slyším.
„Copak bys chtěla, Anastasie?“
„Tebe… hned,“ zaúpí.
174 E L James

„Mám si s tebou zašukat tak, nebo radši tak, nebo ještě jinak? Je
tu nekonečně mnoho způsobů,“ mumlám. Stahuju z ní ruku, sahám
pro kondom na  noční stolek a  klekám si jí mezi nohy. S  pohledem
upřeným do jejích očí jí stahuju kalhotky a pouštím je na zem. Oči
má zastřené, plné příslibů a touhy. Rozšiřují se, když si zvolna nasa-
zuju kondom.
„Jak hezké je tohle?“ ptám se s rukou sevřenou kolem vztyčeného
penisu.
„Byl to jenom žert,“ dušuje se zoufale.
Žert?
Děkuju, bože.
Nic není ztraceno.
„Žert?“ ujišťuju se a pohnu rukou nahoru a dolů.
„Jo, žert. Christiane, prosím,“ zapřísahá mě.
„Směješ se snad teď?“
„Ne.“ Sotva ji slyším, ale i mírným potřesením hlavou mi říká, co
potřebuju vědět.
Dívat se na ni, jak šíleně mě chce… klidně bych vystříknul takhle
v ruce, jenom při pohledu na ni. Popadám ji, přetáčím ji na břicho,
ale tu fajnovou prdelku nechávám vystrčenou. Je to příliš velké poku-
šení – nejdřív ji silně a rázně plácnu přes vyšpulenou půlku a pak už
se do ní nořím.
Kruci. Je tak připravená.
Sevře se kolem mě a s výkřikem vrcholí.
Sakra. To bylo moc rychlé.
Držím ji za boky a šukám ji, tvrdě, doslova prorážím jejím orgas-
mem. Se zatnutými zuby do ní pronikám zas a zas, až se to v ní znovu
nastřádá.
No tak, Ano. Ještě jednou. Pobízím ji v duchu a dál pumpuju.
Vzdychá a toužebně sténá a na zádech se jí perlí pot.
Začínají se jí třást nohy.
Už to bude.
„No tak, Anastasie, ještě,“ zavrčím a nějakým zázrakem se jejím
a  vzápětí i  mým tělem prožene další orgasmus. Jaká slast. Neslyšně
do ní vrcholím.
 Grey 175

Dobrý bože. Hroutím se na ni. To bylo vyčerpávající.

„Jak moc hezké to bylo?“ zasyčím jí do ucha a namáhavě vtáhnu
vzduch do plic.
Ana pode mnou zůstává ležet na břiše a lapá po dechu, a tak se
z  ní skulím a  stahuju si prezervativ. Vstávám z  postele a  rychle se
oblékám. Jakmile jsem hotov, skláním se a rozvazuju kravatu, abych
Anu osvobodil. Otáčí se, protahuje si ruce a  prsty a  rovná si pod-
prsenku. Přikrývám ji dekou a  vzepřený na  jednom lokti si lehám
vedle ní.
„To bylo opravdu hezké,“ řekne s nezbedným úsměvem.
„A je to tu zas – to slovo,“ ušklíbnu se na ni.
„Nelíbí se ti snad?“
„Ne. Zdá se mi naprosto nevyhovující.“
„Aha – no, já nevím… Mně se zase zdá, že na tebe má blahodárný
vliv.“
„A  nakonec z  toho udělá blahodárný vliv! Víc už byste mé ego
ranit nemohla, slečno Steeleová?“
„Nemyslím, že je s  tvým egem něco v  nepořádku,“ namítne, ale
na okamžik se zachmuří.
„Když myslíš.“
Doktor Flynn by k tomu jistě dodal své.
„Proč nemáš rád, když se tě někdo dotýká?“ nakousne opatrně
tichým hlasem.
„Prostě nemám.“ Skloním se a dávám jí pusu na čelo, abych ji od-
vedl od podobných otázek. „Ten mail, to byl tvůj pokus o vtip?“
S omluvným úsměvem pokrčí rameny.
„Chápu. Takže ještě pořád zvažuješ můj návrh?“
„Tvůj neslušný návrh… ano, zvažuju.“
Tak to mi spadl kámen ze srdce.
Naše dohoda je pořád ve hře. Moje úleva na mně musí být vidět,
skoro cítím, jak chutná.
„Ale mám k němu připomínky,“ dodává ještě.
„Byl bych zklamaný, kdybys neměla.“
„Už jsem ti je skoro posílala, ale tak trochu jsi mi to přerušil.“
„Coitus interruptus.“
176 E L James

„Aha! Věděla jsem, že někde schováváš smysl pro humor.“ V očích

jí zatančí plamínky smíchu.
„Já prostě nevím. Ještě jsem se nerozhodla. Budeš mi dávat obojek?“
Její otázka mě překvapí. „Vidím, že jsi nezahálela. Já nevím, Ana-
stasie. Ještě jsem nikomu obojek nenasadil.“
„A tobě ho někdo nasadil?“ pípne.
„Ano.“
„Paní Robinsonová?“
„Paní Robinsonová!?“ vyprsknu smíchy. Elena jako Anne Ban-
croftová v Absolventovi. „To jí musím říct, bude se jí to líbit.“
„Ty se s ní ještě stýkáš?“ V šoku jí rozhořčeně přeskočí hlas.
„Ano.“ Proč jí to připadá tak neuvěřitelné?
„Aha,“ odtuší stroze. Ona je naštvaná? Proč? Nechápu to. „Takže
ty máš někoho, s kým se můžeš o svém alternativním životním stylu
bavit, zatímco já nesmím.“ Zní podrážděně, ale právem, připomíná
mi moje sračky.
„Takhle jsem o tom nikdy neuvažoval. Paní Robinsonová byla součástí
toho života. A už jsem ti říkal, že jsme teď přátelé. Kdybys chtěla, mohl
bych tě představit jedné z mých bývalých sub. Pak bys mohla mluvit s ní.“
„Je snad tohle tvůj pokus o vtip?“ naježí se.
„To ne, Anastasie.“ Její naléhavost mě zaráží, takže ještě zavrtím
hlavou, abych své tvrzení podpořil. Je naprosto běžné, když si nové
sub ověřují u těch bývalých, že jejich nový dominant ví, co dělá.
„Ne – zvládnu to sama, děkuju mnohokrát,“ trvá na svém a přita-
huje si deku i s přehozem až pod bradu.
Cože? Teď je dotčená?
„Anastasie, já… Nechtěl jsem se tě dotknout.“
„Nejsem dotčená. Jsem… znechucená.“
„Znechucená?“
„Nechci se bavit s  žádnou tvou expřítelkyní… otrokyní… sub…
nebo jak jim všem říkáš.“
Jo tak…
„Anastasie Steeleová – ty žárlíš?“ Zním zmateně… což taky jsem.
Ona rudne a  já si uvědomuju, že jsem to trefil. Jak na  mě proboha
může žárlit?
 Grey 177

Zlato, já žil už před tebou.

A vedl jsem velmi aktivní život.
„Hodláš tu přespat?“ odsekne.
Prosím? Samozřejmě že ne. „Ráno mám v  Heathmanu obchodní
schůzku. Mimoto, už jsem ti říkal, že já s přítelkyněmi, otrokyněmi
ani se sub, zkrátka s nikým nespím. Páteční a sobotní noc byly výjim-
kou. Už se to nebude opakovat.“
Se zarputilým výrazem semkne rty. „Já jen, že už jsem unavená,“
podotkne.
Do prdele.
„Ty mě vyhazuješ?“
Takhle jsem si svůj odchod nepředstavoval.
„Už to tak vypadá.“
Sakra práce.
Znovu odzbrojen slečnou Steeleovou. „Hmm, tak to je další po-
prvé,“ zamručím.
Ona mě vykopla. Nemůžu tomu uvěřit.
„Takže si teď nechceš o  ničem promluvit. Myslím, co se týká
smlouvy,“ ptám se s úmyslem oddálit můj odchod.
„Ne,“ zabručí. Její nevrlost mě popouzí. Kdyby byla moje, netole-
roval bych jí to.
„Bože, jak rád bych ti dal pořádný výprask. Cítila by ses po něm
mnohem líp. A já taky,“ oznamuju jí.
„Takhle přece nemůžeš mluvit. Ještě jsem ti nic nepodepsala,“
blýskne po mně vzpurným pohledem.
Ale můžu, kotě. Jenom to nemůžu udělat. Dokud mi to nedovolíš.
„Člověk může snít, Anastasie. Ve středu?“ Stejně ji chci. I když nevím
proč; je tak komplikovaná. Dávám jí drobný polibek.
„Ve středu,“ souhlasí a mně se znovu uleví. „Vyprovodím tě,“ do-
dává o něco mírněji, „když mi dáš minutku.“ Odstrkuje mě z postele
a obléká si tričko. „Podej mi, prosím tě, ty tepláky,“ nařizuje mi s prs-
tem namířeným příslušným směrem.
Páni. Slečna Steeleová umí poroučet.
„Ano, paní,“ zavtipkuju, ačkoliv vím, že jí unikne pointa. Přesto na mě
zúží oči. Poznala, že si z ní utahuju, ale nic neříká a obléká si kalhoty.
178 E L James

S  mírným pocitem rozčarování z  vyhazovu na  ulici ji následuju

přes obývák ke vchodovým dveřím.
Kdy se mi něco podobného stalo naposledy?
Nikdy.
Otvírá dveře, ale oči nechává sklopené.
Co se to tady děje?
„Jsi v  pořádku?“ ověřuju si a  pohladím její spodní ret palcem.
Možná že nechce, abych odešel – nebo se spíš nemůže dočkat, až vy-
padnu?
„Ano,“ tvrdí tiše a strnule. Nejsem si jistý, jestli jí věřím.
„Tak ve středu,“ připomínám jí. Uvidíme se. Skláním se pro poli-
bek a ona zavírá oči. A já najednou nechci odejít. Ne s její nejistotou
v mysli. Beru její hlavu do dlaní, náš polibek prohlubuju a ona zarea-
guje a odevzdává se mi.
Bože, holka, nevzdávej to se mnou. Dej nám šanci.
Chytá mě za paže a všechno mi vrací a já nechci přestat. Přináší mi
opojení a temnota spí, upokojená mladou ženou stojící přede mnou.
Neochotně se odtahuju a opírám se čelem o její.
Je bez dechu, stejně jako já. „Anastasie, co to se mnou provádíš?“
„Mohla bych říct to samé,“ zašeptá.
Vím, že musím odejít. Má mě v pasti a já nevím proč. Přitisknu jí
rty k čelu a scházím dolů k autu. Ona zůstává stát ve dveřích a dívá
se za mnou. Nezašla dovnitř. Usměju se a s potěšením, že mě sleduje,
nasedám do auta.
Jenže když se otočím, je pryč.
Sakra. Co se stalo? Ani mi nezamává?
Startuju a  vyrážím zpátky do  Portlandu a  cestou přemýšlím,
k čemu to mezi námi vlastně došlo.
Nejdřív mi poslala e-mail.
Já se vydal k ní.
Šukali jsme.
Ona mě vyhodila dřív, než jsem chtěl odejít.
To je poprvé – teda, možná ne úplně poprvé –, kdy se cítím trochu
zneužitý, kvůli sexu. Je to znepokojivá myšlenka, která mi připomíná
časy s Elenou.
 Grey 179

To mě poser! Submisivní slečna Steeleová mě má v  hrsti a  ani

o tom neví. A já jsem blázen, že jí to dovolím.
Musím jí to zatrhnout. Ten vstřícný přístup mi dělá zmatek v hlavě.
Jenže ji chci. Chci, aby mi to podepsala.
Je to tím, že ji musím nahánět? To mě tak vzrušuje? Nebo je to
ona?
Krucinál. Já nevím. Ale doufám, že to zjistím ve  středu. A  teď
z pozitivního soudku – to byl ale kurevsky hezký způsob, jak strávit
večer. Ušklíbnu se do zpětného zrcátka a zajíždím do hotelové garáže.
Zpátky v pokoji si sedám k notebooku.
Soustřeď se na to, co chceš, kam se chceš dostat. Není to ten Flynnův
výplach mozku? Ta jeho na řešení zaměřená sračka?

Od: Christian Grey

Předmět: Dnešní večer
Datum: 23. 5. 2011, 23:16
Komu: Anastasia Steeleová

Slečno Steeleová,
těším se, až obdržím Vaše připomínky ke smlouvě.
Do té doby spi sladce, bejby.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

A rád bych dodal, Děkuju za další zábavný večer…, ale tím bych asi
trochu přestřelil. Odstrkuju laptop stranou, Ana stejně asi spí, a vra-
cím se ke čtení Detroit report.
180 E L James

Úterý, 24. května 2011

Pomyšlení na  umístění fabriky na  výrobu elektroniky v  Detroitu je

ubíjející. Nenávidím Detroit; nepředstavuje pro mě nic než špatné
vzpomínky. Vzpomínky, na které se snažím ze všech sil zapomenout.
Vynořují se hlavně v noci, aby mi připomněly, kdo jsem a odkud po-
cházím.
Jenže Michigan nabízí výborné daňové pobídky. Je těžké odmítat,
co se v téhle zprávě nabízí. Odhazuju ji na jídelní stůl a upíjím San-
cerre. Kruci. Je horko. Je pozdě. Měl bych spát. Vstávám a protahuju
se, ale vtom mi pípne počítač. Příchozí e-mail. Mohl by být od Ros,
tak se hned podívám.
Ale je od Any. Jak to, že je pořád vzhůru?

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Připomínky
Datum: 24. 5. 2011, 00:02
Komu: Christian Grey

Drahý pane Greyi,

zde je seznam mých připomínek. Těším se, že je podrobně probereme
u středeční večeře.

Čísla odkazují na jednotlivé články:

 Grey 181

Ona se odkazuje na  články smlouvy? Slečna Steeleová byla pečlivá.

Otvírám si na monitoru kopii, abych měl podklady na očích.

SMLOUVA
Uzavřená dne __________ 2011 („Den podpisu smlouvy“)

SMLUVNÍ STRANY:
PAN CHRISTIAN GREY, bydlištěm 301 Escala, Seattle, WA 98889
(dále jen „Dominující“)
SLEČNA ANASTASIA STEELEOVÁ, bydlištěm 1114 Green Street,
Apartment 7, Haven Heights, Vancouver, WA 98889 (dále jen
„Podřízená“)

SMLUVNÍ STRANY SOUHLASÍ S NÁSLEDUJÍCÍM:

1. Veškeré náležitosti níže uvedené jsou součástí závazné smlouvy
mezi Dominujícím a Podřízenou.

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ:
2. Účelem této smlouvy je umožnit Podřízené prozkoumání její
senzuality a bezpečné stanovení jejích mezí s respektem a ohledem
na její potřeby, zdraví a duševní pohodu.
3. Dominující i Podřízená souhlasí a potvrzují, že veškeré činnosti,
které se vztahují k dané smlouvě, jsou dobrovolné, podléhají mlčen-
livosti a budou prováděny v rámci mezí a bezpečnostních opatření
dohodnutých níže. Dodatečné meze a  další bezpečnostní opatření
lze sjednat písemně.
4. Dominující i Podřízená se zaručují, že netrpí žádnou sexuálně pře-
nosnou, infekční, vážnou, nebo život ohrožující chorobou včetně HIV,
herpes, hepatitidy a dalších. Pokud by ve Výkonném období (defino-
váno níže) nebo v případě prodloužení smlouvy i v dalším období jed-
na nebo druhá smluvní strana pojala podezření, nebo jí bylo přímo
diagnostikováno některé z  výše uvedených onemocnění, je tato po-
vinna tuto skutečnost neprodleně straně druhé oznámit, a  to dříve,
než dojde k jakékoliv formě fyzického kontaktu mezi oběma stranami.
182 E L James

5. Dodržování výše uvedených ustanovení, závazků a záruk (jakožto

i dodatečně sjednaných mezí a bezpečnostních opatření, viz článek
3) je podmínkou platnosti smlouvy. Jakýmkoliv porušením základ-
ních ustanovení smlouva s okamžitou platností zaniká a obě strany
tímto potvrzují, že za následky takového chování ponesou vůči dru-
hé straně plnou odpovědnost.
6. Obsah této smlouvy budiž interpretován s přihlédnutím k účelu,
za jakým byla smlouva uzavřena, a k základním ustanovením obsa-
ženým v článcích 2–5.

ROLE
7. Dominující přebírá zodpovědnost za  duševní a  fyzickou pohodu,
náležitý výcvik, vedení a poslušnost Podřízené. Dominující bude roz-
hodovat o způsobu tohoto výcviku, jeho vedení i získávání poslušnosti
Podřízené, jakož i o době a místu výkonu, s ohledem na základní usta-
novení, omezení a bezpečnostní opatření sjednaná ve smlouvě nebo
v dodatečných ujednáních dohodnutých na základě článku 3.
8. Jestliže Dominující nedodrží základní ustanovení a omezení nebo
bezpečnostní opatření sjednaná ve smlouvě, nebo dodatečná ujed-
nání dohodnutá na základě článku 3, je Podřízená oprávněna tuto
smlouvu okamžitě vypovědět a neprodleně se zříct služby Dominu-
jícímu.
9. Předmětem ujednání a článků 2–5 je služba a poslušnost Podří-
zené vůči Dominujícímu za všech okolností. Na základě ustanove-
ní, omezení a bezpečnostních opatření sjednaných ve smlouvě nebo
v  dodatečných ujednáních dohodnutých podle článku 3 uspokojí
Podřízená bez námitek a zaváhání jakýkoliv požadavek Dominují-
cího a rovněž bude bez námitek a zaváhání akceptovat jeho výcvik,
vedení a získávání její poslušnosti v jakékoliv formě.

NABYTÍ PLATNOSTI A VÝKONNÉ OBDOBÍ

10. Dominující i  Podřízená vstupují do  smluvního vztahu Dnem
podpisu smlouvy, jsou si plně vědomi její podstaty a  zavazují se
k bezpodmínečnému dodržování jejích ustanovení.
 Grey 183

11. Tato smlouva je platná po dobu tří kalendářních měsíců počínaje

Dnem podpisu smlouvy („Výkonné období“). Po uplynutí Výkonného
období projednají smluvní strany, zda je tato smlouva a její ustanovení
vyhovující a zda jí byly naplněny potřeby obou smluvních stran. Kaž-
dá ze smluvních stran může navrhnout prodloužení smlouvy, úpravy
základních ustanovení nebo dalších ujednání. Pokud se smluvní stra-
ny na dalším prodloužení neshodnou, smlouva zaniká a obě smluvní
strany se rozejdou bez jakýchkoliv vzájemných závazků.

DISPONIBILITA
12. Podřízená bude Dominujícímu k dispozici od pátečního večera
do nedělního odpoledne v každém týdnu v průběhu Výkonného ob-
dobí v časech, které určí Dominující („Doba výcviku“). Dodatečné
výcvikové hodiny mohou být vzájemně dohodnuty dle potřeby.
13. Dominující si vyhrazuje právo propustit Podřízenou ze svých
služeb kdykoliv a z jakéhokoliv důvodu. Podřízená může kdykoliv
zažádat o propuštění, tento požadavek bude posouzen a vyhodno-
cen Dominujícím na základě práv Podřízené stanovených v člán-
cích 2–5 a 8.

MÍSTO VÝKONU
14. Podřízená bude Dominujícímu k  dispozici po  Dobu výcviku
a v dalších dohodnutých hodinách na místech určených Dominují-
cím. Dominující uhradí Podřízené veškeré náklady spojené s dopra-
vou na příslušné místo.

USTANOVENÍ O SLUŽBĚ
15. Následující ustanovení o službě byla prodiskutována a odsouhla-
sena a smluvní strany se jimi budou v průběhu Výkonného období
řídit. Obě strany jsou si vědomy, že mohou nastat situace, které nej-
sou ve smlouvě nebo v ustanoveních o službě plně definovány, a že
určité situace mohou být předmětem nového projednání.
V  takovém případě mohou být prostřednictvím dodatků sjednány
nové články. Tyto články a dodatky musí být odsouhlasené, doložené
184 E L James

a podepsané oběma smluvními stranami a musí vyhovovat základ-

ním ustanovením uvedeným v článcích 2–5.

DOMINUJÍCÍ
15.1 Dominující bude za všech okolností dbát na zachování zdraví
a bezpečnosti Podřízené. Dominující Podřízené nedovolí ani po ní
nebude požadovat nebo se domáhat toho, aby se s  Dominujícím
účastnila jakýchkoliv aktivit uvedených v  Příloze 2 smlouvy nebo
jakýchkoliv aktivit, které jedna ze stran považuje za  nebezpečné.
Dominující nebude vykonávat ani nepřipustí, aby byly vykonávány
jakékoliv aktivity, které by mohly Podřízené způsobit vážné poranění
nebo ji ohrozit na životě.
Články 15.2–15.24 musí být vždy interpretovány s ohledem na člá-
nek 15.1 a základní ustanovení uvedená v článcích 2–5.
15.2 Dominující bude během Doby výcviku považovat Podřízenou
za majetek, který vlastní, kontroluje a cvičí a kterému dominuje. Do-
minující bude během Doby výcviku nebo během dalších dohodnu-
tých hodin zacházet s tělem Podřízené jakýmkoliv způsobem, který
uzná za sexuálně nebo jinak vyhovující.
15.3 Dominující poskytne Podřízené takový výcvik a odborné vede-
ní, aby plnila své povinnosti ve službě Dominujícímu řádným způ-
sobem.
15.4 Dominující zajistí čisté a bezpečné prostředí, v němž bude Pod-
řízená moci řádně plnit své povinnosti ve službě Dominujícímu.
15.5 Dominující bude cvičit Podřízenou dle potřeby tak, aby si byla
plně vědoma své submisivní role vůči Dominujícímu a  aby Podří-
zenou odradil od  případného nepřijatelného chování. Dominující
smí Podřízenou vyplácet bičíkem, důtkami nebo dlaní, nebo jinak
fyzicky trestat tak, jak uzná za vhodné k získání její kázně, pro své
vlastní potěšení nebo z jakéhokoliv jiného důvodu, který není povi-
nen uvádět.
15.6 Během výcviku a při získávání kázně Podřízené bude Dominu-
jící dbát na  to, aby na  těle Podřízené nevznikly žádné trvalé stopy
nebo zranění vyžadující lékařské ošetření.
 Grey 185

15.7 Během výcviku a při získávání kázně Podřízené bude Dominu-

jící dbát na to, aby metody výcviku a nástroje používané k získání
kázně byly bezpečné, aby nezpůsobily Podřízené vážnou újmu a aby
jimi nebyly v žádném případě překročeny meze podrobně definova-
né níže ve smlouvě.
15.8 V případě nemoci nebo poranění se Dominující o Podřízenou
náležitě postará, dohlédne na její plné zotavení, poskytne jí morální
podporu, a pokud to uzná za nutné, zajistí Podřízené lékařskou péči.
15.9 Dominující bude pečovat o  své zdraví, a  pokud to bude jeho
zdravotní stav vyžadovat, vyhledá lékařskou péči, aby zajistil zacho-
vání bezpečného prostředí pro Podřízenou.
15.10 Dominující nezapůjčí Podřízenou jinému Dominujícímu.
15.11 Dominující smí Podřízenou připoutávat, poutat nebo svazovat
kdykoliv v průběhu Doby výcviku i v dalších dohodnutých hodinách
z jakéhokoliv důvodu, a to na tak dlouho, jak uzná za vhodné, aniž
by poškodil zdraví nebo ohrozil bezpečnost Podřízené.
15.12 Dominující se zaručuje, že veškeré vybavení používané pro
účely výcviku a  k  získání kázně Podřízené bude vždy udržováno
v bezvadném stavu a hygienické čistotě.

PODŘÍZENÁ
15.13 Podřízená uzná Dominujícího jako svého vládce s vědomím,
že se stává jeho výhradním vlastnictvím, které smí Dominující vyu-
žívat ke svému potěšení po celé Výkonné období, zvláště pak v Době
výcviku nebo v dalších dohodnutých hodinách.
15.14 Podřízená bude dodržovat pravidla („Pravidla“) uvedená
v Příloze 1 smlouvy.
15.15 Podřízená bude sloužit Dominujícímu jakýmkoliv způsobem,
který po ní bude vyžadovat, a vynasnaží se ho potěšit za všech okol-
ností, jak nejlépe dokáže.
15.16 Podřízená učiní veškerá opatření nutná k udržení dobré zdra-
votní kondice a vyžádá si nebo vyhledá lékařskou péči, kdykoliv to
bude nutné; též bude Dominujícího informovat o všech zdravotních
komplikacích, které se u ní vyskytnou.
186 E L James

15.17 Podřízená bude dbát na to, aby pravidelným užíváním hormo-

nální antikoncepce předešla otěhotnění.
15.18 Podřízená se bez zaváhání podrobí jakýmkoliv kázeňským po-
stihům, které uzná Dominující za vhodné, a bude vždy pamatovat
na své postavení a svou roli vůči Dominujícímu.
15.19 Podřízená se nebude dotýkáním nebo jiným způsobem po-
koušet o sebeuspokojení bez výslovného povolení Dominujícího.
15.20 Podřízená se bez zaváhání nebo diskuse podrobí jakékoliv se-
xuální aktivitě, kterou po ní bude Dominující požadovat.
15.21 Podřízená se podrobí šlehání bičíkem, vyplácení dlaní, rá-
koskou, koženými nebo dřevěnými důtkami nebo jakémukoliv ji-
nému kázeňskému postihu, který se Dominující rozhodne vykonat,
bez zaváhání, dotazování nebo námitek.
15.22 Podřízená se nesmí Dominujícímu dívat přímo do očí, s vý-
jimkou případů, kdy k tomu bude výslovně vyzvána. V přítomnosti
Dominujícího ponechá Podřízená sklopený zrak a  bude se chovat
tiše a uctivě.
15.23 Podřízená se bude k  Dominujícímu vždy chovat zdvořile
a bude ho výhradně oslovovat pane, pane Greyi nebo jiným titulem,
který jí Dominující určí.
15.24 Podřízená se nesmí Dominujícího dotýkat bez jeho výslovné-
ho svolení.

ČINNOSTI
16. Podřízená se nebude účastnit žádných činností nebo sexuálních
aktivit, které jedna ze smluvních stran považuje za nebezpečné, nebo
takových, které jsou uvedeny v Příloze 2.
17. Dominující a Podřízená projednali činnosti uvedené v Příloze 3
a písemně do ní zaznamenali, že s jednotlivými činnostmi tam uve-
denými souhlasí.

ÚNIKOVÁ SLOVA
18. Dominující i Podřízená jsou si vědomi, že Dominující může vůči
Podřízené vznést takové požadavky, kterým nelze v době jejich vy-
 Grey 187

konávání čelit bez utrpění fyzické, emocionální, duševní nebo jiné

újmy. V takových případech může Podřízená použít Únikové slovo
(„Únikové/á slovo/a“). S  ohledem na  závažnost situace mohou být
použita dvě Úniková slova.
19. Únikové slovo „Žlutá“ bude použito k upozornění Dominujícího,
že se Podřízená pocitově blíží k hranici snesitelnosti.
20. Únikové slovo „Červená“ bude použito k upozornění Dominují-
cího, že Podřízená už nedokáže nadále snášet požadavky Dominují-
cího. Po vyslovení tohoto slova bude akce Dominujícího ukončena
s okamžitou platností.

ZÁVĚR
21. My, níže podepsaní, potvrzujeme, že jsme se seznámili s obsa-
hem smlouvy a jsme s ním plně srozuměni. Akceptujeme její pod-
mínky na základě svobodné vůle a toto stvrzujeme svými podpisy:

Dominující: Christian Grey
Datum:

Podřízená: Anastasia Steeleová

Datum:

PŘÍLOHA 1
PRAVIDLA
Poslušnost:
Podřízená okamžitě uposlechne jakéhokoliv příkazu Dominujícího
bez zaváhání nebo výhrad v  nejkratším možném čase. Podřízená
bude souhlasit s  jakoukoliv sexuální aktivitou, kterou Dominující
uzná za vhodnou a uspokojující, vyjma těch, které jsou považovány
za Krajní meze (viz Příloha 2). Učiní tak s radostí a bez váhání.
188 E L James

Spánek:
Podřízená si v  době, kterou nebude trávit s  Dominujícím, dopřeje
minimálně osm hodin spánku denně.
Strava:
Podřízená se bude náležitě stravovat podle přiloženého stravovacího
plánu (viz Příloha 4) tak, aby se udržela v dobré kondici a duševní po-
hodě. Vyjma ovoce nebude Podřízená mezi jednotlivými jídly svačit.
Oblečení:
Během Výkonného období bude Podřízená nosit oblečení schvále-
né Dominujícím. Dominující poskytne Podřízené k  nákupu poža-
dovaného oblečení finanční prostředky, které bude Podřízená vyu-
žívat. Dominující bude Podřízenou doprovázet při nákupu oblečení
pro zvláštní příležitosti. Pokud to bude Dominující požadovat, bude
Podřízená během Výkonného období nosit jakékoliv doplňky, které
Dominující uzná za vhodné, kdykoliv to bude Dominující vyžadovat.
Kondiční cvičení:
Dominující zajistí Podřízené čtyřikrát týdně osobního trenéra na ho-
dinovou cvičební lekci v časech, na kterých se Podřízená s dotyčným
předem dohodne. Osobní trenér bude Dominujícího informovat
o pokrocích, které bude Podřízená činit.
Osobní hygiena/Péče o zevnějšek:
Podřízená se bude za všech okolností udržovat v čistotě a depilovaná
nebo epilovaná. Podřízená bude navštěvovat kosmetický salon dle
výběru Dominujícího v časech, které jí Dominující určí, a podstoupí
tam jakoukoliv kúru, kterou uzná Dominující za vhodnou. Veškeré
výdaje s tímto spojené ponese Dominující.
Osobní bezpečnost:
Podřízená nebude konzumovat nadměrné množství alkoholických
nápojů, kouřit, užívat návykové látky nebo se vystavovat jakémuko-
liv zbytečnému riziku.
Osobní kvality:
Podřízená nebude udržovat žádný sexuální vztah s  nikým kromě
Dominujícího. Podřízená se bude za všech okolností chovat zdvořile
a skromně. Musí být srozuměna s tím, že její chování na veřejnosti
 Grey 189

přímo odráží osobnost Dominujícího. Podřízená se bude zodpoví-

dat z jakéhokoliv přestupku, provinění nebo nevhodného chování,
ke kterým dojde v nepřítomnosti Dominujícího.

Jakékoliv nedodržení výše uvedených pravidel povede k okamžité-

mu trestu, jehož charakter určí Dominující.

PŘÍLOHA 2
KRAJNÍ MEZE
Činnosti zahrnující hru s ohněm.
Činnosti zahrnující močení nebo defekaci a jejich produkty.
Činnosti zahrnující použití jehel, nožů, nástrojů porušujících pokož-
ku nebo způsobujících krvácení.
Činnosti zahrnující použití gynekologického lékařského vybavení.
Činnosti zahrnující zneužití dětí nebo zvířat.
Činnosti, které by zanechaly trvalé stopy na pokožce.
Činnosti spojené s dušením.
Činnosti zahrnující přímý tělesný kontakt s elektrickým proudem (ať
už střídavým, nebo stejnosměrným), ohněm nebo plameny.

PŘÍLOHA 3
PŘÍPUSTNÉ MEZE
Určeno k projednání mezi oběma smluvními stranami:

Podřízená souhlasí s:
• masturbací
• felací
• cunnilingem
• polykáním semene
• vaginálním stykem
• vaginálním fistingem
• análním stykem
• análním fistingem
190 E L James

Podřízená souhlasí s použitím:

• vibrátorů
• vaginálních šidítek
• análních šidítek
• jiných vaginálních/análních pomůcek

Podřízená souhlasí s následujícími druhy poutání:

• provazy
• koženými pouty
• želízky/okovy
• páskou
• jinými způsoby

Podřízená souhlasí s následujícími způsoby poutání:

• ruce vpředu
• kotníky
• lokty
• ruce za zády
• kolena
• zápěstí ke kotníkům
• poutání k nábytku/vybavení
• rozpěrné tyče
• závěs

Souhlasí Podřízená s užitím pásek na oči?

Souhlasí Podřízená s užitím roubíků?

Jaký je obecný postoj Podřízené k  přijímání bolesti na  stupnici

od jedné do pěti, kde 1 znamená „velmi kladný“ a 5 „velmi záporný“?

1–2–3–4–5
 Grey 191

Kolik bolesti je Podřízená ochotná snášet dle stupnice od  jedné

do pěti, kde 1 znamená „žádnou“ a 5 „krutou“?

1–2–3–4–5

Se kterými z  následujících způsobů působení bolesti, druhů trestů

a metod získání kázně Podřízená souhlasí?
• vyplácení dlaní
• šlehání bičíkem
• kousání
• genitální svorky
• horký vosk
• vyplácení dřevěnými důtkami
• vyplácení rákoskou
• svorky na bradavky
• led
• další metody/druhy působení bolesti

Takže, ty její připomínky…

2: Nechápu, proč je to stanoveno výhradně k MÉMU prospěchu – tedy to,

abych prozkoumala SVOU senzualitu a SVÉ meze. Jsem si jistá, že k tomu
bych nepotřebovala desetistránkovou smlouvu! Celkem určitě to slouží
TVÉMU prospěchu.

Trefa do černého, slečno Steeleová!

4: Jak už jsi jistě zaznamenal, jediným sexuálním partnerem, kterého mám,

jsi Ty. Neberu drogy a  nikdy jsem nedostala krevní transfuzi. S  největší
pravděpodobností jsem zdravá. A co Ty?
192 E L James

A další trefa! V tu chvíli mi dochází, že je to poprvé, kdy si nemusím

dělat starosti se sexuální minulostí partnerky. No, to bude jedna z vý-
hod píchání s pannou.

8: Můžu smlouvu vypovědět, kdykoliv si budu myslet, že nedodržuješ do-

hodnuté meze. Dobře – to se mi líbí.

Doufám, že k tomu nedojde, ale kdyby přesto, bylo by to další poprvé…

9: Poslouchat Tě za všech okolností? Bez váhání akceptovat Tvůj výcvik?

O tom si ještě promluvíme.
11: Jeden měsíc na zkoušku. Nikoliv tři.

Jenom měsíc? To není dost dlouho. Jak daleko se můžeme dostat za měsíc?

12: Nemůžu si dovolit každý víkend. Mám taky svůj život, nebo ho budu
mít. Snad tři ze čtyř?

A  ještě dostane příležitost stýkat se s  jinými muži? Uvědomí si, o  co

přichází. Tím jsem si jistý.

15.2: Chceš zacházet s  mým tělem jakýmkoliv způsobem, který uznáš

za sexuálně nebo jinak vyhovující… prosím, definuj „jinak vyhovující“.
15.5: Celá ta záležitost s kázní. Nejsem si jistá, jestli chci být vyplácena bičí-
kem nebo důtkami, a vůbec tělesně trestána. Jsem si jistá, že by to bylo v roz-
poru s články 2–5. A taky to „…smí trestat z jakéhokoliv jiného důvodu, kte-
rý nemusí uvádět.“. To je opravdu ubohé – a to jsi mi tvrdil, že nejsi sadista.
 Grey 193

Do prdele! Nic, čti dál, Greyi.

15.10: Jako by vůbec bylo možné mě někomu zapůjčit… Ale jsem ráda, že
to máme černé na bílém.
15.14: Pravidla. K těm se vrátím později.
15.19: Dotýkat se bez Tvého svolení… V čem je problém? Víš, že to tak
jako tak nedělám.
15.21: Kázeň – viz článek 15.5 výše.
15.22: Nesmím se Ti dívat do očí? Proč?
15.24: Proč se Tě nesmím dotýkat?

Pravidla:
Spánek – budu souhlasit se šesti hodinami.
Jídlo – nehodlám jíst podle nějakého seznamu. Buď stravovací plán, nebo
já… Bez diskuse.

No, tak to bude problém!

Oblečení – pokud budu muset nosit Tvoje oblečení, jenom když budu
s Tebou… dobrá.
Cvičení – dohodli jsme se na  třech hodinách, a  tady jsou stále uvedené
čtyři.

Přípustné meze:
Můžeme je všechny společně probrat? Žádný fisting jakéhokoliv druhu.
Co je to závěs? Genitální svorky… to si snad ze mě děláš srandu!
Dej mi prosím vědět, jak se ve středu sejdeme. Já pracuju do pěti.
Dobrou noc,

Ana
194 E L James

Její odpověď mi přináší úlevu. Dala si na ní záležet, a to mnohem víc
než její předchůdkyně, se kterými jsem smlouvu projednával. Zdá se,
že to bere vážně a že budeme mít ve středu o čem mluvit. Nejistota,
kterou jsem cítil, když jsem večer opouštěl její byt, se pozvolna vytrá-
cí. Náš vztah má pořád šanci, ale nejdřív ze všeho – musí spát.

Od: Christian Grey

Předmět: Připomínky
Datum: 24. 5. 2011, 00:07
Komu: Anastasia Steeleová

Slečno Steeleová,
to je dlouhý seznam. Proč ještě nespíte?

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

O několik minut později přichází odpověď.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Jsem zvyklá ponocovat
Datum: 24. 5. 2011, 00:10
Komu: Christian Grey

Pane,
jak si jistě vzpomínáte, právě jsem na tomto seznamu pracovala, když jsem
byla vyrušena a přivázána k posteli náhodně procházejícím maniakem po-
sedlým kontrolou.
Dobrou noc,

Ana
 Grey 195

Jejímu e-mailu se sice zasměju, ale stejnou měrou, jakou mě pobavil,

mě i naštve. V písemném projevu je mnohem průbojnější a má skvělý
smysl pro humor, ale ta ženská potřebuje spát.

Od: Christian Grey

Předmět: Tak si odvykni
Datum: 24. 5. 2011, 00:12
Komu: Anastasia Steeleová

PADEJ DO POSTELE, ANASTASIE.

Christian Grey
Výkonný ředitel & maniak posedlý kontrolou, Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Nechávám uplynout několik dalších minut, a když jsem si jistý, že ji

moje velká písmena nahnala do postele, taky se zvedám a odcházím
do ložnice. Pro jistotu si beru počítač, co kdyby ještě napsala.
V posteli si beru knihu a čtu si. Po půl hodině to vzdávám. Nedo-
kážu se soustředit; v myšlenkách se pořád vracím k Aně, k tomu, jaká
byla večer, a k jejímu e-mailu.
Budu jí muset připomenout, co od našeho vztahu očekávám. Ne-
chci, aby si udělala špatnou představu. Nechal jsem se unést příliš
daleko od svého cíle.
„Takže se stavíš a pomůžeš Aně se stěhováním?“ Slova Kavanaghové
mi připomínají, jak nerealistická očekávání jsou na mě kladena.
Nebo bych jim s tím stěhováním měl pomoct?
Ne. Přestaň s tím, Greyi.
Otvírám notebook a znovu si pročítám její připomínkový e-mail.
Musím usměrnit její představy a pokusit se najít správná slova, abych
vyjádřil, co cítím.
Konečně přichází inspirace.
196 E L James

Od: Christian Grey

Předmět: Vaše připomínky
Datum: 24. 5. 2011, 01:27
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

po zevrubnějším prozkoumání Vašich připomínek si Vás dovoluji upozornit
na definici výrazu „submisivní“.

submisivní – přídavné jméno

1. tíhnoucí nebo připravený k  podrobení; neschopný odolat poslušnosti:
pokorný služebník
2. označení nebo poukázání na submisi: submisivní odpověď
Původ slova: 1580–90
Synonyma: 1. poddajný, povolný, ochotný. 2. pasivní, rezignovaný, trpěli-
vý, poslušný, krotký, ovladatelný.
Antonyma: 1. vzdorující, neposlušný.

Prosím, mějte toto na paměti, až se ve středu setkáme.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

A je to. Doufám, že ji to pobaví a zároveň pomůže pochopit můj po-

hled na věc.
S tou myšlenkou zhasínám lampičku, usínám a sním.

Jmenuje se Lelliot. Je větší než já. Směje se. A usmívá. A křičí.

A  pořád mluví. Pořád mluví s  maminkou a  tatínkem. Je to
můj bratr. Proč nemluvíš? ptá se mě Lelliot pořád dokola. Jsi
blbej? opakuje znovu a znovu. Skáču po něm a dávám mu ránu
do obličeje a ještě a ještě a ještě. Křičí. A hrozně brečí. Já ne-
brečím. Nikdy nebrečím. Maminka se na mě zlobí. Musím si
jít sednout na spodní schod. Musím tam sedět strašně dlouho.
 Grey 197

Ale Lelliot se mě už nikdy neptá, proč nemluvím. Když udě-

lám z ruky pěst, utíká. Lelliot se mě bojí. Ví, že jsem zrůda.

Ráno se vracím z  běhání, a  ještě než si vlezu do  sprchy, kontroluju

e-maily. Od  slečny Steeleové nic, ale je teprve půl osmé. Možná je
trochu brzy.
Greyi, koukej se dát dohromady. Seber se.
Zírám na  toho šedookýho kokota, který na  mě civí ze zrcadla,
když se holím. Už dost, pro dnešek na ni zapomeň.
Mám práci a ranní schůzku u snídaně.

„Freddie říkal, že by pro tebe Barney mohl mít prototyp tabletu bě-
hem několika dnů,“ sděluje mi Ros během naší videokonference.
„Včera jsem se díval na ty návrhy. Působily na mě dost dobře, je-
nom si nejsem jistý, jestli je to úplně ono. Když to vezmeme do dů-
sledků, nedá se říct, kam se ta technologie dostane ani co to udělá
v rozvojových zemích.“
„A nezapomínej na domácí trh,“ prohodí.
„Jak bych mohl.“
„Christiane, jak dlouho se zdržíš v  Portlandu?“ Ros zní podráž-
děně. „Co se tam děje?“ Zatěká pohledem z  kamery na  obrazovku
a usilovně zapátrá v mém výrazu po nápovědě.
„Fúze,“ snažím se skrýt úsměv.
„Ví o tom Marco?“
Odfrknu si. Marco Inglis je šéfem mého oddělení fúzí a  akvizic.
„Ne, tohle je jiný druh fúze.“
„Aha.“ Ros na  chvíli oněmí a  z  jejího výrazu soudím, že je pře-
kvapená.
Jo, je to soukromá záležitost.
„Tak doufám, že uspěješ,“ zacuká jí v koutcích úst.
„Já taky,“ kvituju a taky se uculím. „Co kdybychom si promluvili
o Woodsovi?“
Během posledního roku jsme získali tři průmyslové společnosti.
Dvě z nich zaznamenaly prudký nárůst a překonávají naše očekává-
ní, ale ta třetí navzdory Marcovu počátečnímu optimismu stagnuje.
198 E L James

Vede ji jistý Lucas Woods; ukázalo se, že je to idiot – velká huba bez
mozku. Do hlavy mu stouply prachy, ztratil tah na branku a zahodil
příležitost vést vlastní společnost, která se kdysi zabývala produkcí
optických vláken. Instinkt mi velí rozprodat její majetek, vyhodit
Woodse a začlenit jejich vývoj do GEH.
Ale Ros si myslí, že Lucas potřebuje víc času – a my potřebujeme
čas na to, abychom naplánovali případnou likvidaci a vytvořili novou
image pro to, co z jeho společnosti zbyde. Pokud to uděláme, bude to
zahrnovat masivní propouštění.
„Myslím, že Woods měl dost času, aby to nakopnul. On jenom
nechce vnímat realitu,“ stojím si za svým. „Potřebujeme se ho zbavit
a já bych rád viděl Marcovy propočty, kolik nás bude stát případná
likvidace.“
„Marco se k nám chtěl na tuhle část přidat. Zavolám mu, aby se
připojil.“

V půl jedné odpoledne mě Taylor veze na vancouverskou státní na oběd

s prezidentem univerzity, který vede fakultu životního prostředí, a vice-
prezidentem fakulty ekonomického rozvoje. Blížíme se po dlouhé příjez-
dové cestě a já si nemůžu pomoct a vyhlížím z okna, jestli nespatřím jis-
tou slečnu Steeleovou. Bohužel ji nezahlédnu, nejspíš je zašitá v knihovně
a čte klasiky. Představa, že se někde choulí s knihou v ruce, je uklidňující.
Na  můj poslední e-mail neodpověděla, ale vím, že šla do  práce. Třeba
mi napíše po obědě. Zastavujeme před administrativní budovou a mně
zvoní mobil. Je to Grace. Ta nikdy v průběhu týdne nevolá.
„Mami?“
„Ahoj, miláčku. Jak se máš?“
„Dobře. Za chvíli mám pracovní schůzku.“
„Tvoje asistentka mi řekla, že jsi v Portlandu.“ Její hlas je plný naděje.
Do háje. Ona si myslí, že jsem s Anou.
„Jo, jsem tu pracovně.“
„A jak se má Anastasia?“ Už je to tady!
„Má se dobře, aspoň co vím. Potřebuješ něco, Grace?“
Bože, stůj při mně. Moje matka je další člověk, jehož očekávání
musím usměrňovat.
 Grey 199

„Mia se vrací domů o týden dřív, už v sobotu. Ale já mám služ-

bu a tvůj otec se účastní panelové diskuse o dobročinnosti a pomoci
na právnické konferenci,“ objasňuje mi.
„Takže chceš, abych ji vyzvedl?“
„Byl bys tak hodný?“
„Jasně. Řekni jí, ať mi pošle podrobnosti o svém letu.“
„Děkuju, zlato. Pozdravuj ode mě Anastasii.“
„Už musím jít. Ahoj, mami.“ Zavěšuju, než mi položí nějaké další
děsivé otázky. Taylor mi otvírá dveře.
„Měl bych být venku tak ve tři.“
„Ano, pane Greyi.“
„Uvidíte se zítra s dcerou, Taylore?“
„Ano, pane.“ Jeho výraz je náhle vřelý a plný rodičovské pýchy.
„Skvěle.“
„Budu tu ve tři,“ potvrzuje.
Mířím do univerzitní budovy… tohle bude dlouhý oběd.

Dnes se mi podařilo vytěsnit Anastasii Steeleovou ze všech bdělých

myšlenek. Téměř. Během oběda jsem se několikrát přistihl, jak si nás
představuju v  mé herně… Jak že ji to nazvala? Červená mučírna.
S  úsměvem zavrtím hlavou a  kontroluju poštu. Umí si se slovy po-
hrát, jenže dnes od ní žádná slova nepřišla.
Převlékám se z obleku do sportovního a chystám se zajít do hote-
lové posilovny. Na cestě z pokoje zaslechnu ten zvuk. Je to ona.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Mé připomínky… A co třeba Vaše problémy?
Datum: 24. 5. 2011, 18:29
Komu: Christian Grey

Pane,
prosím, povšimněte si doby vzniku slova: 1580–90. S veškerou úctou si Vás
dovoluji upozornit, že máme rok 2011. Od té doby už jsme ušli dlouhou
cestu…
200 E L James

Smím teď pro změnu já Vám nabídnout jednu definici, kterou byste měl
do našeho setkání zvážit?

kompromis – podstatné jméno

1. ujednání učiněné na základě vzájemných ústupků; dohoda dosažená po-
mocí přizpůsobení protichůdných nebo rozporuplných tvrzení, principů
apod., nebo pozměněním požadavků.
2. výsledek takového ujednání.
3. mezistupeň mezi dvěma protipóly: Řadový domek je kompromisem
mezi venkovskou usedlostí a panelovým domem.

Ana

Jaké překvapení – provokativní e-mail od slečny Steeleové… Ale naše

schůzka dál platí. To jsem si oddechnul.

Od: Christian Grey

Předmět: Jaké já mám problémy?
Datum: 24. 5. 2011, 18:32
Komu: Anastasia Steeleová

Trefa do černého, jako vždy, slečno Steeleová.

Zítra Vás vyzvednu v sedm hodin u Vás doma.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Zvoní mi mobil. Volá Elliot.

„Čau, kanče. Kate mě poprosila, abych tě zlanařil na  to stěho-
vání.“
„Na stěhování?“
„Kate a Ana, pomoc se stěhováním, ty hňupe.“
 Grey 201

Podrážděně zafuním. On je fakt neandertálský blb. „Nemůžu.

Jedu pro Miu na letiště.“
„Cože? To pro ni nemůže zajet máma nebo táta?“
„Ne, máma mi kvůli tomu ráno volala.“
„Takže to padá. Ani jsi mi neřekl, jak daleko ses s Anou dostal. Už
jste spolu pí…“
„Měj se, Elliote,“ zavěšuju. Je mu do  toho kulový a  na  mě čeká
odpověď.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: 2011 – ženy už řídí
Datum: 24. 5. 2011, 18:40
Komu: Christian Grey

Pane,
mám své auto. Mohu jím přijet.
Raději se s Vámi setkám na místě.
Kde se sejdeme? Ve Vašem hotelu v sedm?

Ana

Jak iritující. Hned odepisuju.

Od: Christian Grey

Předmět: Ach, ty mladé svéhlavé ženy
Datum: 24. 5. 2011, 18:43
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

odkazuji Vás na svůj e-mail ze dne 24. 5. 2011, zaslaný v 01:27, a definici
v něm obsaženou.
Myslíš, že budeš někdy schopná dělat, co se Ti řekne?
202 E L James

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Její odpověď nepřichází hned, což ještě zhoršuje mou špatnou náladu.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Ach, ti zarputilí muži
Datum: 24. 5. 2011, 18:49
Komu: Christian Grey

Pane,
ráda bych přijela sama.
Prosím.

Ana

Zarputilý? To jako já? Ať mě moc neštve. Jestli naše vyjednávání do-

padne podle plánu, bude její vzdorovité chování minulostí. S  tím
na mysli zareaguju souhlasně:

Od: Christian Grey

Předmět: Ubozí rozhořčení muži
Datum: 24. 5. 2011, 18:52
Komu: Anastasia Steeleová

Dobře.
Můj hotel, sedm hodin.
Sejdeme se v Mramorovém baru.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
 Grey 203

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Někteří nejsou tak zarputilí
Datum: 24. 5. 2011, 18:55
Komu: Christian Grey

Děkuji.

Ana x

Za odměnu mi poslala pusu. Záměrně ignoruju své pocity a píšu jí, že

nemá za co. Už s lepší náladou vyrážím do hotelové tělocvičny.
Poslala mi pusu…
204 E L James

Středa, 25. května 2011

Objednávám si sklenici Sancerre a stoupám si k baru. Na tuto chvíli

jsem čekal celý den, a tak opakovaně kontroluju hodinky. Působí to
jako první schůzka, a  svým způsobem vlastně i  je. Nikdy dřív jsem
nepozval uchazečku na  večeři. Dnes jsem se proseděl několika ne-
konečnými schůzkami, koupil jednu firmu a  vyhodil tři lidi. Jenže
nic z toho, co jsem dělal, včetně běhání – dvakrát – a rychlého koleč-
ka v posilovně, nedokázalo potlačit rozrušení, se kterým bojuju celý
den. Tu moc má jedině slečna Anastasia Steeleová. Chci její submisi.
Doufám, že nepřijede pozdě. Ohlédnu se ke vchodu do baru… a vy-
sychá mi v ústech. Stojí na prahu a já na zlomek sekundy váhám, zda je
to ona. Je dokonalá: měkké vlny vlasů má sčesané přes rameno k jed-
né straně, na druhé je má sepnuté dozadu, což dává vyniknout jemné
čelisti a ladné křivce štíhlé šíje. Má boty na vysokém podpatku a úzké
tmavofialové šaty, které zdůrazňují její pružnou svůdnou postavu.
Páni.
Vycházím jí vstříc. „Vypadáte úchvatně,“ zašeptám a  políbím ji
na tvář. Zavírám oči a vdechuju její vůni; je božská. „Šaty, slečno Ste-
eleová… To schvaluji.“ Diamantové náušnice by to určitě doladily;
musím je koupit.
Beru ji za ruku a vedu ji k jednomu z boxů. „Co budete pít, slečno
Steeleová?“
Sedá si a já za tu otázku sklízím vědoucí úsměv. „Dám si to samé,
co máte vy, prosím.“
 Grey 205

Vida, učí se. „Ještě jednu sklenku Sancerre,“ oznamuju číšníko-

vi a  usedám do  boxu naproti ní. „Mají tu výbornou vinotéku,“ po-
dotknu a chvilku si vychutnávám pohled na ni. Použila trochu make-
-upu. Ne moc. Vzpomínám si, jak obyčejná mi připadala, když mi
vpadla do kanceláře. Obyčejná není ani náhodou. S minimem líčení
a správným oblečením je z ní bohyně.
Zavrtí se, zachvějí se jí víčka.
„Jste nervózní?“ chci vědět.
„Ano.“
To je ono, Greyi.
Nakláním se k  ní a  upřímně jí pošeptám, že já taky. Podívá se
na mě, jako by mi narostly tři hlavy.
Jo, taky jsem jenom člověk, bejby… částečně.
Číšník staví před Anu víno a  mezi nás dvě malé misky se směsí
ořechů a olivami.
Ana se narovnává v ramenou, aby dala najevo, že je tu obchodně,
stejně jako když se mnou dělala rozhovor. „Tak jak to uděláme? Pro-
bereme mé body jeden po druhém?“ navrhuje.
„Nedočkavá jako vždy, slečno Steeleová.“
„Taky jsem se vás mohla zeptat, co říkáte na dnešní počasí,“ opáčí.
Ach ano, ta prořízlá pusa.
Nech ji v tom chvíli koupat, Greyi.
Aniž bych uhnul pohledem z jejích očí, vkládám si do pusy olivu
a olíznu si ukazováček. Rozšiřují se jí zorničky.
„Myslím, že počasí dnes nebylo ničím výjimečné,“ zhodnotím ne-
nuceně.
„Skutečně jste se na mě právě ušklíbnul, pane Greyi?“
„To jsem jistě udělal, slečno Steeleová.“
Semkne rty, aby potlačila úsměv. „Vy víte, že je ta smlouva právně
nevymahatelná.“
„Jsem si toho plně vědom, slečno Steeleová.“
„Chystal jste se mi o tom někdy zmínit?“
Cože? Nemyslel jsem, že je to nutné… stejně sis to odvodila sama.
„Myslela sis, že tě dotlačím do něčeho, co nechceš, a pak budu před-
stírat, že tě mám v hrsti?“
206 E L James

„No… ano.“
Hmm. „Ty o mně nemáš moc valné mínění, že?“
„Neodpověděl jsi na mou otázku.“
„Anastasie, nezáleží na  tom, jestli je legální, nebo ne… prostě
představuje dohodu, kterou s  tebou chci uzavřít. Co bych já chtěl
od tebe a co můžeš očekávat ty ode mě. Jestli se ti to nelíbí, nepode-
pisuj. Jestliže to podepíšeš a dodatečně zjistíš, že se ti to nelíbí, je tam
dost únikových článků – můžeš z toho prostě vycouvat. A i kdyby ta
smlouva byla právně závazná, myslíš, že bych tě hnal k soudu, kdyby
ses rozhodla utéct?“
Za koho mě má?
Propichuje mě nečitelným modrým pohledem.
Potřebuju, aby pochopila, že ta smlouva není postavená na záko-
nech, ale na důvěře.
Chci, abys mi důvěřovala, Anastasie.
Ona upíjí víno a já chrlím dál ve snaze podat jí vysvětlení. „Takové
vztahy se staví na  upřímnosti a  důvěře. Musíš mi věřit – důvěřovat
tomu, že rozpoznám, jak na tebe působím, jak daleko můžu zajít, jak
daleko tě můžu vzít – pokud ke mně nebudeš upřímná, tak do toho
zkrátka nemůžeme jít.“
Mne si bradu a v tichosti přemýšlí o tom, co jsem právě řekl.
„Je to velmi prosté, Anastasie. Věříš mi, nebo ne?“
Pokud má o mně tak nízké mínění, nemá vůbec smysl, abychom se
do toho pouštěli.
Žaludek se mi kroutí napětím.
„Vyjednával jsi takhle i s ostatními, ehm… patnácti?“
„Ne.“ Proč sakra odbíhá od tématu?
„Proč ne?“ vyzvídá.
„Všechny už byly v submisivitě zběhlé. Když do vztahu se mnou
vstupovaly, věděly, co chtějí, a měly povědomí o tom, co od nich budu
očekávat já. S nimi šlo jenom o vyladění přípustných mezí a podob-
ných detailů.“
„Existuje na to snad nějaký obchod? Kup si Sub?“ Vyklene obočí
a  já se nahlas zasměju. A  jako kouzlem napětí uvnitř mě polevuje.
„Ne tak docela,“ utrousím trochu zahořkle.
 Grey 207

„Tak jak jsi k nim přišel?“ Jako vždy je zvědavá, ale já se s ní nechci
znovu bavit o Eleně. Když jsem se o ní zmínil posledně, stala se z Any
ledová královna. „Opravdu se chceš bavit právě o tomhle? Nepůjde-
me radši k věci? Myslím tvé připomínky, jak říkáš.“
Zatváří se zamyšleně.
„Máš hlad?“ měním téma.
Podezíravě se zadívá na olivy. „Ne.“
„Už jsi dnes jedla?“
Zaváhá.
Sakra.
„Ne,“ pípne. Snažím se, aby mě její přiznání nevytočilo.
„Musíš se najíst, Anastasie. Najíme se buď tady, nebo v  mém
apartmá. Čemu dáš přednost?“
Ke mně nepůjde ani za nic.
„Radši bychom měli zůstat na veřejnosti.“
Přesně jak jsem předpokládal – moudré rozhodnutí, slečno Steeleová.
„Myslíš, že mě to zastaví?“ zamručím smyslně.
Ztěžka polkne. „To doufám.“
Tak už ji netrap, Greyi.
„Pojď, rezervoval jsem nám soukromou jídelnu. Žádná veřejnost,“
zariskuju a natahuju k ní ruku.
Přijme ji?
Pohledem přeskočí z mého obličeje k ruce.
„Vezmi si víno,“ nařizuju jí. A ona sahá po sklence a vkládá svou
dlaň do mé.
Na  odchodu z  baru zaznamenávám obdivné pohledy ostatních
hostů a v případě jednoho nadupaného hezouna dokonce neskrývané
očumování mé partnerky. Není to něco, s čím bych se dřív setkal…
a myslím, že se mi to nelíbí.
Nahoře v  mezipatře se nás ujímá mladík, kterého nám přidělil
hlavní číšník, a vede nás do místnosti, kterou jsem si zamluvil. Oči
má jenom pro slečnu Steeleovou, takže mu věnuju zdrcující pohled,
který ho nutí k  urychlenému opuštění okázalé jídelny. Starší číšník
nám ukazuje, kam se máme posadit, a pokládá Aně ubrousek na klín.
„Už jsem nám objednal. Doufám, že ti to nebude vadit.“
208 E L James

„Ne, to je v pořádku,“ řekne se zdvořilým přikývnutím.

„Je dobré vědět, že dokážeš být i přístupná,“ uchechtnu se. „Kde
jsme to skončili?“
„Šli jsme na věc,“ zaměřuje se na to, co máme v plánu, ale pak si
dopřává pořádný doušek vína a já vidím, jak se jí prokrvují tváře. Nej-
spíš sbírá odvahu. Budu muset sledovat, kolik toho vypije, protože řídí.
Mohla by přece strávit noc tady… pak bych ji mohl svléknout z těch
svůdných šatů.
Vracím se do  reality a  k  našemu jednání – Aniny připomín-
ky. Z  vnitřní kapsy saka vyndávám její e-mail. Znovu se napřimu-
je a  vrhá na  mě vyčkávavý pohled. A  já musím skrýt své pobavení.
„Článek dva. Dohodnuto. Je to určeno ku prospěchu nás obou. To
přepracuju.“
Znovu upíjí víno.
„Mé sexuální zdraví. Takže, všechny mé předchozí partnerky
prošly krevními testy. Já sám si je nechávám dělat každých šest mě-
síců – na všechna zdravotní rizika, která zmiňuješ. Všechny byly do-
posud bez nálezu. Nikdy jsem nebral drogy. Ve skutečnosti jsem je-
jich striktním odpůrcem. Co se drog týče, zastávám vůči všem svým
zaměstnancům politiku nulové tolerance a trvám na náhodném pro-
věřování.“
Když už jsme u  toho, jeden z  těch tří, které jsem dnes vyhodil,
neprošel testem na drogy.
Ana se tváří překvapeně, ale já pokračuju: „Nikdy jsem nedostal
krevní transfuzi. Jsi s takovou odpovědí spokojená?“
Bezvýrazně pokývá hlavou.
„Tvůj další bod – už jsem se o tom zmiňoval. Můžeš kdykoliv ode-
jít, Anastasie. Nebudu tě držet. Když odejdeš, jedno jak – tak odejdeš.
Jen abys to věděla.“
Žádné. Druhé. Šance. Nikdy.
„Dobře,“ odvětí, i když nezní moc jistě.
Oba zmlkneme, protože přichází číšník s předkrmy. Na okamžik
zvažuju, jestli jsem neměl to setkání udělat v  mé kanceláři, ale pak
to pomyšlení zavrhuju, protože mi připadá směšné. Jenom blázni
míchají obchod s potěšením. Vždycky jsem odděloval práci od sou-
 Grey 209

kromého života; je to jedno z  mých zlatých pravidel a  jedinou jeho

výjimku představuje můj vztah s Elenou… ale to je přirozené, když
mi pomáhala budovat kariéru.
„Doufám, že máš ústřice ráda,“ prohodím směrem k  Aně, když
nás číšník opouští.
„V životě jsem je nejedla.“
„Opravdu? Takže, všechno, co musíš udělat, je vtáhnout a  pol-
knout. To už myslím zvládáš.“ Záměrně se jí podívám na ústa a vzpo-
mínám, jak dobře umí polykat. Jako na  povel zčervená. Kapu si
do ústřice citronovou šťávu a srkám ji do pusy. „Hmmm, vynikající.
Chutná jako moře,“ culím se, zatímco ona mě fascinovaně sleduje.
„Jen do toho,“ pobízím ji. Už vím, že není z těch, kteří couvnou před
výzvou.
„Takže to nemám kousat?“
„Ne, Anastasie, to nemáš.“ A snažím se nemyslet na její zuby po-
hrávající si s oblíbenou částí mého těla.
Skousne si spodní ret a zanechává na něm otisky.
Kruci. Ten pohled mi rozproudil krev; nechtě se zavrtím. Sahá
po škebli, mačká si na ni citron, zaklání hlavu a otvírá ústa. Vlévá si
ústřici na jazyk a já tvrdnu.
„Tak co?“ ptám se hlasem poznamenaným vzrušením.
„Dám si další,“ utrousí dvojsmyslně.
„Šikovná holka.“
Ptá se mě, jestli jsem zvolil ústřice úmyslně, když jsou známé pro své
afrodiziakální účinky. Překvapuju ji tvrzením, že prostě byly na  prv-
ním místě jídelníčku. „S tebou žádné afrodiziakum nepotřebuju.“
Jo, mohl bych tě opíchat hned teď.
Uklidni se, Greyi. Vrať se k vyjednávání.
„Kde že jsme to…?“ Vracím se k jejímu e-mailu a soustředím se
na dosud nevyřešené připomínky. Článek devět. „Ve všem mě poslou-
chat. Ano, to po  tobě chci.“ Je to pro mě důležité. Musím vědět, že
bude v bezpečí a že pro mě udělá cokoliv. „Potřebuju, abys to dělala.
Prostě se do toho vžij jako do role, Anastasie.“
„Ale já se bojím, že mi ublížíš.“
„Jak, ublížím?“
210 E L James

„Fyzicky.“
„Opravdu si myslíš, že bych to udělal? Že bych překročil meze
tvých možností?“
„Přece jsi říkal, že jsi někoho poranil.“
„Ano, to se stalo. A je to už dávno.“
„Jak se to stalo?“
„Při závěsu. Vlastně, to je jedna z  tvých otázek. Závěs – k  tomu
jsou určeny ty karabiny u stropu herny. Taková hra s provazy. Jeden
z nich byl příliš utažený.“
Zděšeně zvedá ruku, aby mě umlčela.
Příliš mnoho informací.
„Víc už vědět nepotřebuju. Mě teda zavěšovat nebudeš?“ ujišťuje se.
„Ne – když si to opravdu nebudeš přát. Můžeš z toho udělat krajní
mez.“
„Fajn.“ Vydechne úlevou.
Pohni se dál, Greyi. „Zpátky k té poslušnosti. Myslíš, že to dokážeš?“
Dívá se na mě tím pohledem, který vidí až na dno mé černé duše,
a já netuším, co řekne.
Zatraceně. Tohle by mohl být konec.
„Můžu to zkusit,“ odpovídá tiše.
Teď vydechnu úlevou já. Pořád jsem ve hře. „Dobře.“
„A teď – výkonné období.“ Článek jedenáct. „Jeden měsíc namísto
tří, to je jako nic. Zvlášť jestli chceš jeden víkend v měsíci pro sebe.“
V tak krátkém období nestihneme nic. Ona potřebuje zácvik a já to
bez ní moc dlouho nevydržím. Vysvětluju jí to. Možná uděláme ně-
jaký kompromis, jak navrhovala. „A co takhle – budeš mít volno je-
den den v jednom ze čtyř víkendů, ale vynahradíš mi to jednou nocí
v týdnu.“
Sleduju, jak můj návrh zvažuje. „To by šlo,“ řekne nakonec s váž-
ným výrazem.
Dobře.
„A prosím, zkusme ty tři měsíce. Když zjistíš, že to není nic pro
tebe, můžeš kdykoliv odejít…“
„Tři měsíce?“ hlesne. To byl souhlas? Budu to brát jako souhlas.
Tak, a dál.
 Grey 211

„Celá ta věc s kázní a vlastnictvím je jenom otázkou terminologie

a souvisí to s podstatou submisivity. Má ti to pomoct při vžívání se
do role; aby sis uvědomila, kým jsem já. Chci, abys chápala, že v oka-
mžiku, kdy překročíš můj práh jako moje sub, budu si s tebou dělat,
co chci. Budeš to muset přijmout, a to dobrovolně. A to je ten důvod,
proč mi musíš důvěřovat. Ošukám tě, kdykoliv a  jakkoliv se mi za-
chce – kdekoliv budu chtít. Budu si vynucovat tvou kázeň, protože mi
budeš vzdorovat. Budu tě cvičit, abys mě dokázala potěšit.
Ale protože vím, žes to nikdy předtím nedělala, půjdeme na  to
pomalu a já ti s tím pomůžu. Budeme postupovat podle nejrůznějších
scénářů. Chci, abys mi důvěřovala, ale taky si uvědomuju, že si tvou
důvěru musím zasloužit. A já si ji zasloužím. To ‚jinak vyhovující‘ –
s tím je to stejné, má tě to uvést do správného stavu mysli, může to
znamenat cokoliv.“
Panečku, to byl proslov, Greyi.
Zaklání se a opírá zády – řekl bych, že je ohromená.
„Stíháš mě?“ ověřuju si mírně. Do místnosti vstupuje číšník a já
mu kývnutím dávám svolení, aby sklidil náš stůl.
„Dáš si ještě víno?“ ptám se Any.
„Budu řídit.“
Správná odpověď.
„Tak tedy vodu?“
Přitaká.
„Čistou, nebo perlivou?“
„Perlivou, prosím.“
Číšník odnáší talíře.
„Jsi nějaká zamlklá,“ zamumlám. Promluvila sotva pár slov.
„Zato ty jsi velmi výřečný,“ odráží mě.
Trefa, slečno Steeleová.
Dostáváme se k  dalšímu bodu na  seznamu jejích připomínek:
článek patnáct. Zhluboka se nadechnu. „Co se týče získávání kázně.
Mezi potěšením a bolestí je velmi tenká hranice, Anastasie. Jsou jako
dvě různé strany jedné mince, jedna bez druhé neexistuje. Můžu ti
ukázat, jak moc smyslná může bolest být. Teď mi nevěříš, ale to je
právě otázka té důvěry. Vystavím tě bolesti, ale ne takové, kterou bys
212 E L James

neustála.“ A to bych měl zdůraznit. „Čímž se opět dostáváme k důvě-

ře. Důvěřuješ mi, Ano?“
„Důvěřuju,“ řekne bez váhání. Její blesková odpověď mě zaskočí –
je naprosto nečekaná.
Zase.
To už jsem si vysloužil její důvěru?
„Tak dobře. V  tom případě jsou všechno ostatní jenom detaily.“
Najednou se cítím jako vítěz.
„Důležité detaily.“
Má pravdu. Soustřeď se, Greyi.
„Fajn, tak je tedy probereme.“
Vrací se obsluha s hlavním chodem.
„Doufám, že máš ráda ryby,“ ujišťuju se, když nám vrchní servíru-
je jídlo. Treska vypadá lákavě. Ana ochutnává.
Konečně jí!
„Takže – pravidla,“ pokračuju. „Promluvme si o  nich. Jídlo –
do toho ti nesmím zasahovat?“
„Ne.“
„Můžu se spolehnout na to, že budeš jíst aspoň tři jídla denně?“
„Ne.“
Potlačuju podrážděné zafunění a snažím se ji přesvědčit. „Potře-
buju mít jistotu, že nejsi hladová.“
Zamračí se na mě. „V tom případě mi budeš muset důvěřovat.“
„Zásah, slečno Steeleová,“ utrousím si pro sebe. Tuhle bitvu nevy-
hraju. „V otázkách jídla a spánku vám ustupuji.“
S úlevou se na mě pousměje. „Proč se na tebe nesmím dívat?“ od-
bočí.
„To je prostě záležitost světa dominance. Na to si zvykneš.“
Znovu se zamračí, ale tentokrát bolestně. „A  proč se tě nesmím
dotýkat?“ hlesne.
„Protože nesmíš.“
Hned ji utni, Greyi.
„Je to kvůli paní Robinsonové?“
Prosím? „Proč si to myslíš? Ty si myslíš, že mě traumatizovala?“
Přikývne.
 Grey 213

„Ne, Anastasie. Ona to nezpůsobila. A  zrovna tak mě toho ne-

mohla zbavit.“
„Takže s ní to nemá nic společného,“ ubezpečuje se zmateně.
„Ne.“
Prostě nesnesu, aby se mě někdo dotýkal. A, kotě, opravdu nechceš
vědět proč.
„A taky si nepřeju, aby ses dotýkala sebe,“ dodávám.
„Čistě ze zvědavosti… proč?“
„Protože chci všechno tvé potěšení pro sebe.“
Vlastně ho chci teď. Mohl bych si s ní zašukat tady, abych zjistil,
jestli dokáže zůstat zticha. Myslím opravdu zticha, když ví, že jsme
na doslech hotelového personálu a hostů. Ve skutečnosti je to důvod,
proč jsem si tu jídelnu pronajal.
Otvírá pusu, jako by chtěla něco říct, ale zase ji zavírá a  bere si
další sousto z  téměř nedotčeného jídla. „Naložil jsem toho na  tebe
dost, co?“ řeknu a ukládám si její e-mail zpátky do vnitřní kapsy saka.
„To ano.“
„Chtěla bys teď projednat přípustné meze?“
„Ne u jídla.“
„Jsi teď trochu rozjitřená, viď?“
„Něco takového.“
„Moc jsi toho nesnědla.“
„Měla jsem dost.“
Pořád stejná písnička. „Tři ústřice, čtyři sousta tresky a jeden sto-
nek chřestu; žádné brambory, žádné oříšky, žádné olivy… a to jsi celý
den nejedla. Říkalas, že ti můžu věřit.“
Vykulí na mě oči.
Přesně tak, sledoval jsem to, Ano.
„Christiane, prosím. Ne každý den musím čelit takové konverzaci.“
„Potřebuju, abys byla v  kondici a  zdravá, Anastasie.“ Poučuju ji
neústupně.
„Já vím.“
„A právě teď z tebe potřebuju svléknout ty šaty.“
„Nemyslím, že je to dobrý nápad,“ špitne. „Navíc jsme ještě ne-
měli zákusek.“
214 E L James

„Ty chceš zákusek?“ Když jsi nesnědla ani hlavní chod?

„Ano.“
„To ty bys mohla být zákuskem.“
„Nejsem si jistá, jestli jsem na to dost sladká.“
„Anastasie, ty jsi nádherně sladká. To vím na beton.“
„Christiane. Ty používáš sex jako zbraň. To není fér.“ Sklopí oči
do klína. Mluví tiše a trochu posmutněle. Pak ale zvedá hlavu a pro-
špikuje mě intenzivním pohledem, její pomněnkově modré oči jsou
zneklidňující… a uhrančivé.
„Máš pravdu. To dělám,“ připouštím. „Každý v  životě dělá, co
umí, Anastasie. Tím se ale nemění to, jak moc tě chci. Tady. Teď.“
Opravdu bychom si to tu mohli rozdat. Vím, že bys do toho šla, Ano.
Slyším, jak se změnil rytmus tvého dechu. „Chtěl bych něco vyzkou-
šet.“ Doopravdy bych rád vyzkoušel, jestli dokáže být potichu a jestli
to dokáže pod hrozbou odhalení.
Opět se zachmuří; je zmatená.
„Kdybys byla moje sub, nemusela bys o  tom přemýšlet. Bylo by
to snadné. Všechno to rozhodování – všechny ty únavné myšlenko-
vé procesy, které to obnáší. Je to vůbec správné? Mělo by se to stát
tady? Má se to dít teď? Nemusela by ses o ty detaily starat. Jako tvůj
dominant bych to za tebe udělal já. Navíc vím, že mě právě teď chceš,
Anastasie.“
Nakrčí čelo o něco víc, přehazuje si vlasy přes rameno, olízne rty.
Ach, ano. Chce mě.
„Vím to, protože tě prozradilo tvé tělo. Tiskneš nohy k sobě, červe-
náš se a změnila se ti frekvence dechu.“
„Jak víš o mých nohách?“ diví se trochu pisklavě. Odhaduju, že je
překvapená.
„Cítil jsem, jak se pohnul ubrus, a zároveň je to odhad podpořený
léty zkušeností. Mám pravdu, že ano?“
Chvíli zůstává zticha a pak odvrací pohled. „Ještě jsem nedojedla
tresku,“ namítá vyhýbavě, ale pořád se červená.
„Dáváš přednost studené tresce přede mnou?“
Zadívá se na  mě; široce rozevřené oči mají zvětšené panenky.
„Myslela jsem, že chceš, abych dojídala.“
 Grey 215

„Právě teď, slečno Steeleová, je mi vaše stravování srdečně ukra-

dený.“
„Christiane. Ty zkrátka nebojuješ čestně.“
„Já vím. To já nikdy.“
Zíráme na sebe v souboji vůlí, oba vnímáme sexuální napětí, které
se mezi námi přes stůl šíří.
Prosím, udělala bys, co se po tobě žádá?, snažím se jí vnuknout po-
hledem. Jenže v jejích očích se blýskne smyslné odepření poslušnosti
a  rty jí zvedne lehký úsměv. Nespouští ze mě oči, přitom sahá pro
stonek chřestu a schválně si skousne ret.
Co to dělá?
Velmi pomalu si vsouvá stonek do úst a stahuje kolem něj rty.
Zatraceně.
Ona si se mnou zahrává – zvolila nebezpečnou taktiku, která mě
přinutí opíchat ji přímo tady na stole.
Tak se ukažte, slečno Steeleová.
Užasle ji sleduju, dole jsem vmžiku jako skála.
„Anastasie. Co to děláš?“ varuju ji.
„Jím svůj chřest,“ sděluje mi s ostýchavým úsměvem.
„Myslím, že si se mnou zahráváte, slečno Steeleová.“
„Jen dojídám své jídlo, pane Greyi.“ Koutky rtů se jí pomalu
a smyslně posouvají o něco výš a napětí mezi námi se zvyšuje o ně-
kolik jednotek. Ona si prostě neuvědomuje, jak je sexy… Chystám se
na ni vrhnout, když zaklepe číšník a vstupuje.
Kčertu s ním.
Dovoluju mu sklidit talíře a pak se znovu podívám na slečnu Stee-
leovou. Jenže ta se už zase tváří zamyšleně a pohrává si s prsty v klíně.
A je to v háji.
„Dáš si ten zákusek?“ ptám se jí.
„Ne, děkuju, myslím, že už bych měla jít,“ řekne a znovu zapíchne
oči do klína.
„Jít?!“ Ona odchází?
Číšník urychleně odnáší nádobí.
„Už půjdu,“ pronese Ana pevně a odhodlaně. Zvedá se k odchodu
a já si automaticky stoupám. „Oba nás zítra čeká promoce,“ dodává.
216 E L James

Tohle vůbec nejde podle plánu.

„Nechci, abys odešla,“ vzdoruju, protože je to pravda.
„Christiane, já musím,“ trvá na svém.
„Proč?“
„Protože jsi mi poskytl příliš mnoho informací a já je teď potřebu-
ju v klidu zpracovat.“ Očima mě prosí, abych ji nechal odejít.
Vždyť jsme se s  vyjednáváním dostali tak daleko. Udělali jsme
kompromisy. Dokážeme to uvést do chodu. Musím to dokázat.
„Mohl bych tě přimět, abys zůstala,“ oznamuju jí, protože jsem si
jistý, že bych ji mohl svést hned teď v této místnosti.
„Ano, to bys mohl. A snadno. Ale já si to nepřeju.“
Nabírá to špatný směr – přepočítal jsem se. Měl jsem za  to, že
tenhle večer skončí jinak. S pocitem marnosti si prohrábnu vlasy.
„Víš, když jsi vpadla do mé kanceláře na ten rozhovor, byla jsi samé
‚ano, pane‘, ‚ne, pane‘. Získal jsem dojem, že jsi rozený submisiv. Ale
upřímně, Anastasie, teď si nejsem jistý, jestli máš v tom svém skvělém
těle jedinou submisivní kost.“ Překonávám těch několik kroků, které
nás dělí, a shlédnu jí do očí vyzařujících odhodlání.
„Možná máš pravdu,“ řekne.
Ne. Ne, já nechci mít pravdu.
„Chtěl bych mít šanci zjistit, jestli tam přece jen nějaká není.“ Po-
hladím ji po tváři a palcem přejedu po spodním rtu. „Já to jinak neu-
mím, Anastasie. Nic jiného neznám.“
„Já vím,“ vydechne.
Skláním hlavu, přibližuju své rty k jejím, ale čekám, dokud mi
nevyjde naproti a  nezavře oči. Chci ji políbit jenom krátce, cud-
ně, jenže když se naše rty dotknou, přimkne se ke  mně, zajede
mi prsty do vlasů a otevře lačná ústa. S dlaní přitisknutou k jejím
bedrům ji k  sobě tisknu a  polibek prohlubuju, poddávám se její
vášni.
Kristepane, jak já ji chci.
„Opravdu tě nemůžu přesvědčit, abys tu zůstala?“ šeptám jí
do koutku úst a cítím, jak moje tělo reaguje, jak se napíná touhou.
„Ne.“
„Zůstaň se mnou přes noc.“
 Grey 217

„Abych se tě nesměla dotknout? To ne.“

Sakra. V mém nitru se probouzí temnota, ale já na ni kašlu.
„Ty jsi hrozná,“ zamumlám a odtáhnu se. Zkoumavě pozoruju její
obličej a v něm napjatý, čím dál zadumanější výraz.
„Proč jen mám pocit, že mi dáváš sbohem?“
„Nejspíš proto, že odjíždím.“
„Tak jsem to nemyslel a ty to víš.“
„Christiane, musím si to všechno promyslet. Nejsem si jistá, jestli
dokážu mít takový vztah, jaký si představuješ.“
Zavírám oči a nechávám svou hlavu spočinout na jejím čele.
Cos čekal, Greyi? Ona na tohle není.
S hlubokým nádechem jí přitisknu rty na čelo. Pak s nosem zabo-
řeným do jejích vlasů vdechnu sladkou vůni podzimu a ukládám si
ji do paměti.
A je to. Stačilo.
Ustupuju a pouštím ji. „Jak si přejete, slečno Steeleová. Doprovo-
dím vás k východu.“ Vztáhnu k ní ruku a napadá mě, že je to třeba
naposledy, a to je překvapivě bolestivé pomyšlení. Bere mě za ni a pak
už v tichosti scházíme k recepci.
„Máš parkovací lístek?“ promluvím, když dorazíme do haly. Zním
klidně a vyrovnaně, ale uvnitř mě zuří bouře.
Vyndává ho z kabelky a já ho předávám hotelovému portýrovi.
„Děkuju za večeři,“ řekne Ana.
„Bylo mi potěšením jako vždy, slečno Steeleová.“
Takhle to nemůže skončit. Musím jí ukázat – předvést jí, co to
všechno znamená, co spolu můžeme dokázat. Co spolu můžeme dělat
v herně. Pak bude vědět, do čeho jde. Třeba je to jediný způsob, jak
naši dohodu zachránit. S náhlým vnuknutím se k ní otáčím. „O ví-
kendu se stěhuješ do Seattlu. Pokud se rozhodneš správně, mohl bych
tě vidět v neděli?“ zkouším.
„Uvidíme. Snad,“ dává mi naději.
To nebylo „ne“.
Všímám si, že jí je zima. „Venku už se ochladilo. To nemáš kabát?“
divím se.
„Ne.“
218 E L James

Ta holka potřebuje, aby se o ni někdo staral. Svlékám si sako. „Na.

Nechci, abys nastydla.“ Přehazuju jí ho přes ramena a ona se do něj
schoulí. Zhluboka se nadechne a zavírá oči.
Přitahuje ji moje vůně? Tak jako mě její?
Možná není vše ztraceno.
Objevuje se parkovač v předpotopním VW Beetle.
Zatraceně, co to je?
„V  tomhle jsi přijela?“ To musí být starší než dědeček Theodor.
Kristepane! Parkovač nám podává klíčky a  já mu dávám pořádné
dýško. Zaslouží si příplatek za riziko.
„Je to vůbec pojízdné?“ zírám na Anu. Jak může být v bezpečí v ta-
kové rezavé plechovce?
„Jistě.“
„Dojede to do Seattlu?“
„Samozřejmě že ano.“
„Bezpečně?“
„Ovšem.“ Snaží se mě ubezpečit. „No tak je starý. Ale je můj a po-
jízdný. A koupil mi ho nevlastní táta.“
Když jí naznačím, že bychom to mohli vyřešit, pochopí, co jí nabí-
zím a okamžitě mění výraz tváře.
Je naštvaná.
„Auto mi teda kupovat nebudeš,“ vyjádří se jasně.
„Uvidíme,“ zamručím a snažím se zachovat klid. Otvírám jí dveře,
a  když nastupuje, napadá mě, že bych mohl požádat Taylora, aby ji
odvezl domů. Ale ne. Uvědomuju si, že má dnes večer volno.
Jakmile za sebou Ana zavře dveře, stahuje okýnko… bolestivě pomalu.
Pro boha živýho!
„Jeď opatrně,“ tiše zavrčím.
„Sbohem, Christiane,“ řekne, ale hlas jí zakolísá, jako by zadržo-
vala slzy.
Do  háje. Moje nálada se rychle mění z  nakvašenosti přes starost
o její pohodu až k bezmoci, když sleduju, jak její auto vyráží pryč ulicí.
Nevím, jestli ji ještě někdy uvidím.
Stojím na  chodníku jako blázen a  zírám za  ní, dokud její světla
nepohltí tma.
 Grey 219

Krucinál. Proč se to tak podělalo?

Vyrážím zpátky do hotelu, mířím rovnou k baru a objednávám si
láhev Sancerre. Beru si ji s  sebou do  pokoje. Na  stole leží otevřený
notebook. Dřív než vytáhnu korek z láhve, sedám si a píšu e-mail.

Od: Christian Grey

Předmět: Dnešní večer
Datum: 25. 5. 2011, 22:01
Komu: Anastasia Steeleová

Nechápu, proč jsi dnes večer utekla. Upřímně doufám, že jsem uspokojivě
zodpověděl všechny Tvé otázky. Vím, že jsem Ti toho poskytl k přemýšlení
hodně, a vroucně si přeju, abys můj návrh pečlivě zvážila.
Opravdu bych chtěl, aby to fungovalo.
Začneme pomalu. Věř mi.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Podívám se na hodinky. Zabere jí to nejmíň dvacet minut, než se do-

stane domů, možná i víc, v tom vraku. Ještě píšu Taylorovi.

Od: Christian Grey

Předmět: Audi A3
Datum: 25. 5. 2011, 22:04
Komu: J. B. Taylor

Výše zmíněné Audi potřebuju dodat sem zítra ráno.

Díky

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
220 E L James

Otvírám víno, nalévám si skleničku a  beru do  ruky knihu. Sedím

a čtu a zoufale se snažím soustředit. Jenže pořád těkám očima na mo-
nitor počítače. Kdy už odpoví?
Minuty ubíhají a  moje nervozita roste do  obludných rozměrů.
Proč mi neodpověděla?
V jedenáct jí píšu textovku:

Dojelas v pořádku?

Jenže neodpovídá ani na tu. Možná šla rovnou spát. Před půlnocí jí
posílám další e-mail.

Od: Christian Grey

Předmět: Dnešní večer
Datum: 25. 5. 2011, 23:58
Komu: Anastasia Steeleová

Doufám, že jsi to v tom svém autě zvládla až domů.

Ozvi se, jestli jsi v pořádku.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Zítra ji uvidím na promoci a zjistím, jestli na mě opravdu kašle. S tou

depresivní myšlenkou se svlékám, lezu do postele a zírám na strop.
Tuhle dohodu jsi fakt projebal, Greyi.
 Grey 221

Čtvrtek, 26. května 2011

Maminka je pryč. Někdy chodí ven.

A jsem jenom já. Já a moje autíčka a moje dečka.
Když přijde domů, spí na gauči. Gauč je hnědý a ušmudlaný. Je
unavená. Někdy ji přikryju mojí dečkou.
Nebo přijde s něčím k jídlu. Takové dny se mi líbí.
Máme chleba a máslo. A někdy máme špagáty a sýr. Ty mám nejradši.
Dneska je maminka pryč. Hraju si s autíčky. Jezdí rychle po pod-
laze. Maminka je pryč. Vrátí se. Vrátí. Kdy se maminka vrátí?
Je tma a maminka je pryč. Když si stoupnu na židli, dosáhnu
na světlo.
Zapnu. Vypnu. Zapnu. Vypnu. Zapnu. Vypnu.
Světlo. Tma. Světlo. Tma. Světlo.
Mám hlad. Jím sýr. V lednici je sýr. Sýr s modrým kožíškem.
Kdy se maminka vrátí?
Někdy přijde s ním. Nenávidím ho. Schovávám se, když přijde.
Nejradši do maminčiny skříně. Voní jako maminka. Voní jako
maminka, když je šťastná.
Kdy se maminka vrátí?
Moje postel je studená. A mám hlad. Mám dečku a svoje autíč-
ka, ale nemám maminku. Kdy se maminka vrátí?

Probouzím se trhnutím.
Sakra. Kruci. Sakra.
222 E L James

Nesnáším sny. Jsou prolezlé mučivými vzpomínkami; zkreslenými

mementy časů, na které chci zapomenout. Srdce mi tluče jako o zá-
vod a  jsem prosáklý potem. Jenže nejhorším následkem mých noč-
ních běsů je nesnesitelná úzkost, která mě sevře po probuzení.
V  poslední době mě zlé sny pronásledují častěji a  jsou mnohem
živější. Netuším proč. Pitomej Flynn – vrací se až někdy příští týden.
Oběma rukama si prohrábnu vlasy a kouknu na budík. Je 5:38, svítání
už se dere skrz závěsy. Pomalu bude čas vstávat.
Jdi si zaběhat, Greyi.

Od  Any zatím nepřišlo ani slůvko. Nohama dusám chodník a  moje
úzkost narůstá.
Nech to být, Greyi.
Prostě to kurva nech plavat!
Vím, že ji uvidím na promoci.
Jenže to nedokážu nechat plavat.
Než se osprchuju, posílám jí další zprávu.

Zavolej mi.

Prostě potřebuju vědět, že je pořádku.

Po snídani pořád nic. Abych si ji vyhnal z hlavy, několik hodin pracu-

ju na svém promočním proslovu. Později dopoledne v něm vyzdvih-
nu výjimečnou práci celé fakulty životního prostředí a pokrok, který
udělali díky partnerství s GEH v metodách obdělávání půdy v rozvo-
jových zemích.
„To je taky součástí vašeho plánu, jak nakrmit svět?“ Hlavou mi
zazní Anina bystrá poznámka a šťouchne do předešlé noční můry.
Setřásám ji a dál přepisuju. Sam, můj viceprezident propagačního,
mi poslal pracovní verzi proslovu, která je na můj vkus moc okázalá.
Zabere mi to hodinu, než přepracuju ty jeho mediální žvásty na něco
trochu lidštějšího.
Devět třicet a pořád ani řádek. Její mlčení je znepokojivé – a po-
pravdě i neslušné. Volám jí, ale hovor padá přímo do hlasové schránky.
 Grey 223

Zavěšuju.
Zachovej si trochu důstojnosti, Greyi.
Najednou přichází e-mail a mně poskočí srdce – jenže píše Mia.
Navzdory špatné náladě se pousměju. To mládě mi chybělo.

Od: Mia G. Chef Extraordinaire

Předmět: Let
Datum: 26. 5. 2011, 18:32 GMT-1
Komu: Christian Grey

Ahoj, Christiane,
už se nemůžu dočkat, až odsud vypadnu!
Zachraň mě, prosím.
Číslo mého sobotního letu je AF3622. Přilétá to ve 12:22 a táta mě posadil
do druhé třídy! (Ukřivděný smajlík!)
Budu mít hrozně moc kufrů. Miluju. Miluju. Miluju pařížskou módu.
Máma říká, že máš holku. Je to pravda?
Jaká je?
CHCI VĚDĚT VŠECHNO!!!!!
Uvidíme se v sobotu. Hrozně jsi mi chyběl.

À bientôt mon frère.

Mxxxxxxxxx

Kčertu! Máma neudrží jazyk za  zuby. Ana není moje holka! Hned
v  sobotu musím zavřít pusu i  Mie a  zkrotit její neodmyslitelný op-
timismus a  zarazit její dotěrné otázky. Ta dokáže člověka vyčerpat.
Ukládám si do paměti číslo jejího letu a čas přistání a posílám Mie
e-mail, aby věděla, že tam budu.
Ve  tři čtvrtě na  deset se oblékám na  promoci. Šedý oblek, bílou
košili a samozřejmě tu kravatu. Bude to nenápadný vzkaz pro Anu, že
jsem to nevzdal, a připomínka hezkých chvil.
224 E L James

Jo, byly to hezké chvíle… do  mysli se mi vkrádají obrazy jejího

spoutaného těla svíjejícího se chtíčem. Sakra práce. Proč nezavolala?
Znovu ji vytáčím.
Kašlu na důstojnost.
Pořád žádná odpověď!
Přesně v deset se ozývá zaklepání na dveře. Je to Taylor.
„Dobré ráno,“ zdravím ho, když vstupuje.
„Pane Greyi.“
„Jak jste se včera měl?
„Dobře, pane.“ Taylorův postoj se mění a  jihne mu výraz. Musí
myslet na dceru.
„A Sophie?“
„Je to zlatíčko, pane. A jak si vede ve škole.“
„To rád slyším.“
„Audi bude v Portlandu později odpoledne.“
„Výborně. Tak pojďme.“
A  i  když mě to štve, musím si přiznat, že se nemůžu dočkat, až
uvidím slečnu Steeleovou.

Rektorova sekretářka mě vede do malé místnosti přilehlé k univerzit-

nímu auditoriu. Červená se přitom téměř tak silně jako jedna mladá
žena, kterou důvěrně znám. Tady v  předsálí si akademici, adminis-
trativní pracovníci a  několik studentů dopřává poslední kávu před
promocí. Mezi nimi k  mému překvapení objevuju Katherine Kava-
naghovou.
„Čau, Christiane,“ zdraví mě a  naparuje se ke  mně s  vrozeným
sebevědomím bohatých. Na sobě má promoční talár a vypadá dobře
naladěná. Na rozdíl ode mě určitě viděla Anu.
„Ahoj, Katherine. Jak se máš?“
„Vypadáš překvapený, že mě tu vidíš,“ zhodnotí trochu uraženě,
aniž by zareagovala na můj pozdrav. „Budu mít řeč za studenty. Elliot
ti to neřekl?“
„Ne, neřekl.“ Nevykládáme si každou kravinu, proboha. „Gratulu-
ju,“ dodávám zdvořile.
„Děkuju,“ odvětí poněkud stroze.
 Grey 225

„Je tu Ana?“
„Za chvíli. Přijede s tátou.“
„Vidělas ji dnes ráno?“
„Jo. Proč?“
„Jenom jsem chtěl vědět, jestli se v  té popelnici, které říká auto,
dostala domů.“
„Wanda. Té popelnici říká Wanda. A jo, dostala.“ Pátravě se na mě
zadívá.
„To rád slyším.“
Přistupuje k  nám rektor. Kavanaghové věnuje zdvořilý úsměv
a mě odvádí, abych se seznámil s ostatními akademiky.
Cítím úlevu, že je Ana celá, ale štve mě, že nereagovala na žádnou
z mých zpráv.
To není dobré znamení.
Jenže nemám moc času zaobírat se pochmurným stavem věcí –
jeden člen univerzitního sboru nám oznamuje, že je čas začít, a vede
nás do chodby.
Ve  slabé chvilce znovu zkouším Anin telefon. Znovu to padá
do  hlasové schránky a  navíc mě vyruší Kavanaghová: „Těším se
na tvůj promoční projev,“ říká mi cestou.
Přicházíme do  auditoria a  já si všímám, že je větší, než jsem
čekal, a  narvané. Vcházíme na  jeviště a  publikum se jako jeden
muž zvedá a  aplauduje nám. Potlesk postupně sílí a  pak zvolna
přechází do  vyčkávavého šumu, když si všichni sedají zpátky
na svá místa.
Rektor zahajuje ceremoniál uvítací řečí a já se konečně můžu roz-
hlédnout po sálu. Přední řady jsou plné studentů v identických čer-
nočervených talárech washingtonské univerzity. Tak kde je? Systema-
ticky pátrám v jednotlivých řadách.
Tady jsi.
Objevuju ji schoulenou v druhé řadě. Je naživu. Připadám si jako
blázen, že jsem si včera večer a dnes dopoledne dělal takové starosti
a ztratil tolik energie myšlenkami na její zdraví. Ty krásné modré oči
jsou doširoka rozevřené, když se naše pohledy setkají. Poposedá si
a do tváří se jí pomalu vkrádá červeň.
226 E L James

Jistě. Našel jsem tě. A  tys neodpověděla na  mé zprávy. Ona se mi

vyhýbá a  já jsem kvůli tomu naštvaný. Fakt naštvaný. Zavírám oči
a představuju si, jak jí kapu vosk na prsa a ona se pode mnou kroutí.
To má ovšem radikální vliv na reakce mého těla.
Do prdele.
Koukej se vzpamatovat, Greyi.
Vyhazuju si ji z  hlavy, přebírám kontrolu nad svými lascivními
myšlenkami a soustředím se na jednotlivé projevy.
Kavanaghová má inspirující řeč o využití příležitostí – ano, carpe
diem, Kate – a když domluví, sklízí za ni strhující ovace. Očividně je
chytrá a oblíbená a sebevědomá. Žádná uzavřená ostýchavka, jakou
je slečna Steeleová. Skutečně mě udivuje, že jsou ty dvě kamarádky.
Slyším, jak ohlašují mé jméno; rektor mě představuje. Zvedám se
a mířím k řečnickému pultu. Tak se ukaž, Greyi.
„Jsem nesmírně vděčný a  dojat tou poctou, které se mi dnes
na půdě WSU dostává. Dává mi to vzácnou možnost pohovořit o mi-
mořádné práci, kterou odvádí zdejší fakulta životního prostředí. Spo-
lečně usilujeme o  vyvinutí uskutečnitelných a  ekologicky udržitel-
ných metod zemědělství pro země třetího světa a  naším konečným
cílem je vymýtit hlad a nouzi na celé planetě. Více než miliarda lidí,
hlavně v subsaharské Africe, jižní Asii a latinské Americe, žije na hra-
nici chudoby. V  důsledku takřka nefunkčního zemědělství dochází
v těchto částech světa k ekologickému a sociálnímu úpadku. Z vlast-
ní zkušenosti vím, jaké to je, být vyhladovělý. Toto je pro mě velmi
osobní záležitost.
Jako partneři zaznamenali WSU a GEH výrazný pokrok v oblas-
tech úrodnosti půdy a  způsobech orby. Společně jsme průkopníky
v  zavádění takzvaných nízkovstupových systémů v  rozvojových ze-
mích a  naše testovací plochy ukazují nárůst výnosu plodin o  třicet
procent na  hektar. WSU je nedílnou součástí tohoto fantastického
úspěchu a my v GEH jsme pyšní na studenty, kteří se k nám připojují
prostřednictvím pracovních stáží, aby pomáhali na  našich zkušeb-
ních plochách v Africe. Práce, kterou tam odvádějí, přináší prospěch
místním komunitám i jim samotným. Společně můžeme potírat hlad
i zoufalou chudobu, která tyto regiony ruinuje.
 Grey 227

V  době rozmachu technologií, která žene vyspělé státy kupředu

a rozšiřuje propast mezi těmi, kteří mají, a těmi, kteří nemají, je život-
ně důležité, abychom pamatovali na to, že nesmíme plýtvat zásobami
přírodních surovin. Tyto zdroje by měly sloužit celému lidstvu. Je tře-
ba je využívat zodpovědně, nacházet způsoby jejich obnovy a přiná-
šet nová řešení, jak nakrmit naši přelidněnou planetu.
Jak už jsem řekl, úsilí, které společně vyvíjejí WSU a GEH, taková
řešení přinášet bude, a je naším úkolem s nimi seznámit veřejnost. To
chceme učinit prostřednictvím telekomunikační divize GEH, která
přinese informace a vzdělání do rozvojového světa. S hrdostí mohu
prohlásit, že jsme učinili obrovský posun v rozvoji solárních techno-
logií, životnosti baterií a bezdrátové distribuci, což umožní rozšíření
internetu do nejodlehlejších částí světa. A naším cílem je poskytnout
jej uživatelům zdarma v  místě dodání. Přístup ke  vzdělání a  infor-
macím, který zde považujeme za  samozřejmý, je klíčovým prvkem
v potírání chudoby v těchto rozvojových regionech.
Máme štěstí. My všichni zde jsme zvýhodněni. Někteří dokonce
o něco víc než ostatní a já sám se do této kategorie také řadím. Máme
morální povinnost umožnit těm méně šťastným obstojný život, jenž
zahrnuje zdraví, bezpečnost, dostatek potravin a  snadnější přístup
ke zdrojům, které sami tak hojně využíváme.
Rozloučím se s  vámi citátem, který vždy korespondoval s  mými
názory. Jedná se o parafrázi rčení původních obyvatel Severní Ame-
riky: Teprve až spadne poslední list, až zemře poslední strom, až vyloví-
me poslední rybu z řeky, pochopíme, že peníze nejsou k jídlu.“
Za ohlušujícího potlesku si sedám, odolávám pokušení podívat se
na  Anu a  zkoumám vlajku WSU, která visí v  zadní části auditoria.
Pokud mě chce ignorovat, prosím. Taky to dokážu.
Prorektor se zvedá a  zahajuje předávání diplomů. A  tak začíná
mučivé čekání, dokud se nedostaneme k „S“ a já ji nespatřím zblízka.
Uplyne celá věčnost, než zaslechnu, jak vyvolají její jméno: „Ana-
stasia Steeleová.“ Následuje mírný potlesk a  pak už jde ke  mně,
ve tváři zadumaný výraz poznamenaný obavou.
Sakra.
Na co myslí?
228 E L James

Uklidni se, Greyi.

„Gratuluji, slečno Steeleová,“ řeknu a  podávám jí diplom. Podá-
váme si ruku, ale já tu její nepouštím. „Máte snad problémy s lapto-
pem?“
Vypadá zaraženě. „Ne.“
„V tom případě opravdu ignorujete mé e-maily?“ Pouštím ji.
„Přišel mi jenom ten obchodní, týkající se nějaké fúze.“
Co tím ksakru myslí?
Její zadumanost se prohlubuje, ale já ji musím nechat jít – za ní se
tvoří řada.
„Později.“ Dávám jí najevo, že jsme to ještě nedořešili, a  ona se
posouvá dál.
Než to skončí, připadám si jako v očistci. Jsem okoukaný, dočista
omávaný dlouhými řasami, ruku mám umačkanou chichotajícími se
nanynkami a  v  dlani mám vmáčknutých pět papírků s  telefonními
čísly. S  úlevou opouštím pódium společně s  profesorským sborem
a  na  odchodu nás vyprovází tóny jednotvárné ceremoniální hudby
a potlesk.
V  chodbě chytám Kavanaghovou za  paži. „Potřebuju mluvit
s Anou. Mohla bys ji najít? Hned.“
Kavanaghová je zjevně zaskočená, ale dřív, než mě stihne odpálit,
dodávám nejzdvořileji, jak dovedu: „Prosím.“
Nesouhlasně semkne rty, ale čeká se mnou, než kolem nás projde
procesí akademiků, a vrací se do sálu. Zastavuje u mě rektor, aby mi
pogratuloval k proslovu.
„Byla to pro mě čest,“ ujišťuju ho a  ještě jednou si s  ním podá-
vám ruku. Koutkem oka přitom spatřím Kate, která vchází do chodby
s Anou po boku. Omlouvám se a vyrážím rovnou k ní.
„Děkuju,“ řeknu Kate, která věnuje Aně ustaraný pohled. Nevší-
mám si jí, beru Anu za loket a odvádím ji za první dveře, které za-
hlédnu. Je to pánská šatna a podle svěží vůně odhaduju, že je prázd-
ná. Zamykám za námi a otáčím se ke slečně Steeleové. „Proč jsi mi
neodpověděla na maily? Nebo neposlala textovku?“ vyjedu.
Několikrát zamrká a ve tváři se jí zvolna usídluje konsternovaný
výraz. „Dnes jsem ještě počítač nekontrolovala… ani telefon.“ Vy-
 Grey 229

padá, že ji můj výbuch pořádně vylekal. „Ta tvoje řeč byla skvělá,“
odbíhá od tématu.
„Děkuju,“ zamumlám nejistě. Jak může nekontrolovat e-maily
nebo telefon?
„Vysvětluje to tvé problémy s jídlem,“ pokračuje mírným tónem –
a jestli se nepletu i soucitným.
„Anastasie, o tom se teď bavit nechci.“
Nepotřebuju tvůj soucit.
Zavírám oči. A já si celou tu dobu myslel, že se mnou prostě ne-
chce mluvit. „Měl jsem o tebe strach.“
„Strach? Proč?“
„Protože jsi jela domů v té pojízdné rakvi, které říkáš auto.“
A taky jsem si myslel, že jsem to mezi námi podělal.
Ana se naježí. „Cože? To není žádná pojízdná rakev. Je v pořádku.
José mi na tom dělá servis.“
„José? Ten fotograf?“ Je to kurva lepší a lepší.
„No ano, brouk původně patřil jeho mámě.“
„Ovšem, a předtím pravděpodobně matce jeho matky a ještě dřív
matce matky jeho matky. Prostě není bezpečný.“ Skoro na ni křičím.
„Jezdím v něm už roky. Je mi líto, že ses o mě bál. Proč jsi mi ne-
zavolal?“
Vždyť jsem jí volal – na  mobil. Copak ho nepoužívá? To mluví
o pevné lince? Rozčileně si prohrábnu vlasy a zhluboka se nadechnu.
Tyhle řeči jsou o ničem.
„Anastasie, potřebuju, aby ses konečně vyjádřila. Tohle čekání mě
dovádí k šílenství.“
Protahuje obličej.
Kruci.
„Christiane, já… podívej, nechala jsem tam tátu samotného.“
„Zítra. Chci, aby ses rozhodla do zítřka.“
„Dobře. Zítra. Odpovím ti zítra,“ vydechne úzkostně.
Aspoň že neřekla ne. Znovu mě překvapuje, jakou úlevu mi to přináší.
Co na  ní kčertu vidím? Zvedá ke  mně upřímný modrý pohled,
po  tváři jí přelétá znepokojení a  já potlačuju touhu dotknout se jí.
„Zůstáváš tu na raut?“ zjišťuju.
230 E L James

„To záleží na tom, co má v plánu Ray,“ odtuší nejistě.

„Tvůj otčím? Rád bych ho poznal.“
Její nejistota narůstá. „Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad,“
brzdí mě, když odemykám dveře.
Co? Proč? To říká, protože jsem byl jako dítě takový ubožák? Nebo
protože ví, jak rád šukám? Nebo kvůli tomu, že jsem blázen?
„Ty se za mě stydíš?“
„Ne!“ vykřikne a frustrovaně a převrátí oči. „A mám tě představit
jako co?“ Rozčileně zvedá ruce. „Tati, toto je muž, který mě defloroval
a teď mě hodlá vtáhnout do BDSM vztahu. Nevšimla jsem si, že bys
na sobě měl běžeckou obuv.“
Běžeckou obuv?
Její táta by mě honil? Jako by nic, tou poznámkou trochu odlehčila
atmosféru. Zacukají mi koutky a ona mi úsměv oplácí; její obličej se
rozzáří jako letní svítání.
„Čistě pro tvoji informaci, dokážu běhat celkem rychle,“ zareaguju
hravě. „Prostě mu řekni, že jsem tvůj kamarád, Anastasie.“ Otvírám
dveře a vycházím za ní, ale zarážím se, když dojdu k rektorovi a jeho
kolegům. Jako jeden se otáčejí a  zírají na  slečnu Steeleovou, ale ta
mizí v auditoriu. Poté se obracejí na mě.
Do toho, co mám se slečnou Steeleovou, vám nic není, pánové.
Krátce, ale zdvořile pokynu rektorovi hlavou a on se mě ptá, jestli
se na rautu setkám s dalšími jeho studenty.
„Jistě,“ odpovídám.
Trvá mi třicet minut, než uniknu shluku univerzitního sbo-
ru, a  když se snažím vmísit mezi dav lidí na  recepci, připojuje se
ke  mně Kavanaghová. Míříme na  travnatou plochu, kde si absol-
venti s rodinami dopřávají promoční přípitek v rozlehlém zahrad-
ním pavilonu.
„Takže jsi pozval Anu na nedělní večeři?“ nadnese.
Nedělní? Zmínila se jí snad Ana, že se uvidíme v neděli?
„U vašich doma,“ objasňuje.
U našich?
Zahlédnu Anu.
No do prdele.
 Grey 231

Je celá omotaná prackami nějakýho blonďatýho hejska, co vypadá,

jako by se právě vrátil z kalifornský pláže.
Kdo to ksakru je? To kvůli němu nechtěla, abych přišel na raut?
Ana zvedá pohled, zachytává můj nasupený výraz a  bledne. Její
spolubydlící si stoupá vedle toho floutka. „Ahoj, Rayi,“ zašvitoří Ka-
vanaghová a políbí na tvář muže středního věku stojícího vedle Any
ve špatně padnoucím obleku.
To musí být Raymond Steele.
„Už se znáš s Aniným přítelem?“ pokračuje Kavanaghová. „Chris-
tianem Greyem?“
Přítelem?!
„Pane Steele, těší mě, že vás poznávám.“
„Pane Greyi,“ zdraví mě Anin otec lehce překvapeně. Podáváme
si ruce; jeho stisk je pevný a dlaň drsná na dotek. Tento muž se živí
rukama. A pak si uvědomuju, že je vlastně tesař. Jeho tmavohnědé oči
nedávají nic najevo.
„A tohle je můj bratr, Ethan Kavanagh,“ představuje mi Kate sně-
dého krasavce, který má stále omotanou ruku kolem Any.
Aha. Kavanaghovic potomstvo pěkně pohromadě.
Zamručím jeho jméno a taky mu potřásám rukou, která je na roz-
díl od ruky Raye Steelea hladká.
A teď sundej tu měkkou pracku z mý holky, ty sráči.
„Ano, miláčku,“ zapředu a natáhnu k ní ruku a ona mi jako po-
slušná holka vklouzne do  objetí. Už odložila promoční roucho, teď
má na sobě šedé šaty se zavazováním kolem krku, které odhalují její
bezchybná záda.
Dvoje šaty ve dvou dnech. Ona mě rozmazluje.
„Ethane, máma s  tátou nás chtěli na  kus řeči.“ Kate vleče svého
bratra pryč a nechává nás s Aniným otcem o samotě.
„Takže, jak dlouho už se vy dva znáte?“ vyzvídá pan Steele.
Zvedám ruku, abych vzal Anu kolem ramen, a přitom ji jem-
ně pohladím palcem po  holých zádech. V  odezvě na  můj do-
tek se zachvěje. Odpovídám, že se známe pár týdnů. „Seznámili
jsme se, když se mnou Anastasia dělala rozhovor pro studentské
noviny.“
232 E L James

„To jsem netušil, že děláš pro studentské noviny, Annie,“ diví se

pan Steele.
„Kate onemocněla,“ vysvětluje Ana nejistě.
Ray Steele si svou dceru změří očima a zatváří se podezíravě. „Ten
váš proslov byl skvělý, pane Greyi,“ odbočí.
„Děkuji, pane. Doslechl jsem se, že jste vášnivý rybář.“
„To skutečně jsem. To vám prozradila Annie?“
„Přesně tak.“
„Vy taky rybaříte?“ V hnědých očích mu zasvítí zájem.
„Ne tolik, jak bych rád. Když jsme byli s  bratrem malí, brával
nás otec na ryby. Miloval chytání pstruhů. Myslím, že mě tím naka-
zil.“ Ana nás chvíli sleduje, ale pak se omlouvá a prodírá se skrz dav
ke Kavanaghovic klanu.
Pane jo, v těch šatech vypadá fakt smyslně.
„Opravdu? A kam jezdíte?“ Rayova otázka mě vrací zpátky do naší
konverzace. Vím, že mě zkouší.
„Po celém severozápadě.“
„Vy jste vyrostl ve Washingtonu?“
„Ano, pane. Otec nás brával na řeku Wynoochee.“
V  koutcích úst se mu objevuje náznak úsměvu. „Tam to dobře
znám.“
„Ale nejradši má Skagit. Americký břeh. Vždycky nás probudil
v nějakou nekřesťanskou hodinu ranní a už jsme jeli. Ale chytil tam
pár kapitálních kousků.“
„Jsou to skvělé vody. Už mi vynesly pár pořádných úlovků. Ovšem
na kanadské straně.“
„Je to jedno z nejlepších lovišť divokých pstruhů. Je s nimi mno-
hem víc zábavy,“ tvrdím s očima upřenýma na Anu.
„V tom s vámi musím souhlasit.“
„Bratr už pár říčních monster chytil. Já na svůj velký úlovek teprve
čekám.“
„Jednoho dne to přijde, co?“
„Doufám.“
Ana je ponořená do vášnivé diskuse s Kavanaghovou. Co tam ty
dvě řeší?
 Grey 233

„A co vy? Vyrážíte na ryby často?“ věnuju se znovu panu Steeleovi.

„Jasně. Anin kamarád José, jeho otec a já se vytrácíme na ryby tak
často, jak můžeme.“
Ten zatracený fotograf? Už zase?
„To je ten kluk, který se jí stará o brouka?“
„Ano, to je on.“
„To je skvělé auto, ten brouk. Mám rád německá auta.“
„Fakt? Annie toho veterána miluje, ale obávám se, že se blíží doba,
kdy bude neprodejný.“
„To je zvláštní, že se o  tom zmiňujete. Uvažoval jsem o  tom, že
bych jí půjčil jedno z firemních aut. Myslíte, že s tím bude souhlasit?“
„Dost možná. Ale rozhodnout se bude muset sama, řekl bych.“
„Výborně. Předpokládám, že Anu moc na rybaření neužije.“
„Ne. Ta holka je celá máma. Nesnesla by pohled na  trpící rybu.
Nebo červa, když už jsme u toho. Je to jemná duše,“ zapíchne do mě
významný pohled. Aha. Varování Raymonda Steelea. Přecházím ho
vtipem.
„Není divu, že jí ta treska, co jsme si tuhle dali, moc nejela.“
Steele se uchechtne. „Jíst ryby jí problémy nedělá.“
Ana si to mezitím s Kavanaghovou vyříkala a teď se hrne k nám.
„Ahoj,“ zdraví nás s úsměvem.
„Annie, kde jsou tu toalety?“ ptá se jí Steele.
Ona ho navádí, aby šel ven a dal se doleva.
„Za chvilku jsem zpátky. Tak se tu zatím mějte,“ loučí se s námi.
Ana se za ním dívá a pak nervózně mrkne na mě. Jenže než jeden
z  nás stihne něco říct, zaskočí nás fotograf. Dělá nám rychlou mo-
mentku a spěšně mizí.
„Takže mého otce jsi očaroval taky,“ zkonstatuje Ana provokativně
sladkým hlasem.
„Taky?“ Tak já vás okouzlil, slečno Steeleová?
Konečky prstů se dotýkám čerstvě zrůžovělé tváře.
„Jak moc bych si přál vědět, na  co jsi právě myslela, Anastasie.“
Když doputuju k bradě, zvedám jí hlavu, abych mohl zapátrat v jejím
výrazu. Strne a upřený pohled mi oplácí, oči jí přitom tmavnou.
„Právě teď jsem si pomyslela: Hezká kravata.“
234 E L James

Sice jsem čekal něco hlubokomyslného, ale tahle odpověď mě ro-

zesmála. „Zrovna nedávno se stala mou nejoblíbenější.“
Taky se usměje.
„Vypadáš nádherně, Anastasie. Tyhle šaty s  odhalenými zády ti
sluší, můžu se tě tam dotýkat, cítit pod prsty tvou hebkou kůži.“
Rozevírají se jí rty a  zadrhává dech a  já cítím, jak nás to k  sobě
táhne.
„Ty víš, že to bude v  pořádku, že ano, bejby?“ Zrazuje mě hlas
a odhaluje mou touhu.
Ana zavírá oči, polkne a pořádně se nadechuje. Když oči otevře, je
v nich patrné odhodlání. „Ale já chci víc,“ řekne.
„Víc?“
Sakra. Jak jako víc?
Přikývne.
„Víc?“ zopakuju tiše. Pod palcem vnímám její měkký ret. „Ty bys
chtěla srdce a květiny.“ Kčertu s tím. Tohle nikdy nebude fungovat.
Jak by mohlo. Vztahy nejsou nic pro mě. Moje naděje a sny se začínají
drolit do propasti mezi námi.
Soustředěně mě sleduje, velké oči má nevinné a prosebné.
Ksakru. Je tak svůdná. „Anastasie. To je něco, co neznám.“
„Já taky ne.“
Jasně že ne, vždyť nikdy dřív vztah neměla. „Znáš toho tak málo.“
„A ty znáš jen to špatné,“ vydechne.
„Špatné? Já to tak nevnímám. Prostě to zkus,“ prosím.
Prosím. Zkus to po mém.
Její pohled se zintenzivňuje, pátrá v mé tváři a hledá vodítka. A já
se na chvíli ztrácím v modrých očích, které všechno prohlédnou.
„Tak dobře,“ zašeptá.
„Cože?“ Po celém těle mi naskakuje husí kůže.
„Dobře. Zkusím to.“
„Ty souhlasíš?“ Nemůžu tomu uvěřit.
„Pokud se dohodneme na přípustných mezích, pak ano. Zkusím to.“
Dobrý bože. Přitahuju si ji k  sobě a  svírám ji v  náručí. S  obli-
čejem zabořeným v jejích vlasech vdechuju její podmanivou vůni.
Je mi ukradené, že se nacházíme na přelidněném místě. Jsem tu je-
 Grey 235

nom já a ona. „Ježišikriste, Ano, ty jsi tak nevyzpytatelná. Vyrazila

jsi mi dech.“
Za okamžik si uvědomuju, že se Rymond Steele vrátil a že se dívá
na hodinky jenom proto, aby zakryl rozpaky. Neochotně ji pouštím.
Jsem nejmocnější na světě.
Dohodnuto, Greyi!
„Annie, nezajdeme si na oběd?“ navrhuje Steele.
„Klidně,“ řekne jeho dcera, ale usmívá se na mě.
„Připojíš se k nám, Christiane?“ A vida, už jsem Christian. Na oka-
mžik jsem v pokušení jít, ale Anin znepokojený pohled mým směrem
říká: prosím, ne. Chce si to užít s tátou. Chápu.
„Děkuji, pane Steele, ale už mám nějaké plány. Velmi rád jsem vás
poznal, pane.“
Přestaň se tak debilně křenit, Greyi.
„Nápodobně,“ zareaguje Steele a já bych řekl, že upřímně. „A do-
hlédni na mou holčičku.“
„Uhm, to je přesně to, co mám v úmyslu,“ zahučím a podávám mu
ruku.
Dohlédnu na  ni tak důkladně, že si to ani nedovedete představit,
pane Steele.
Beru ji za ruku a líbám ji na hřbety prstů. „Později, slečno Steele-
ová,“ zamumlám. Udělala jste ze mě velice šťastného muže.
Steele mi úsporně pokyne hlavou a  za  loket odvádí svou dceru
z recepce. Zůstávám stát jako ve snách, ale přitom překypuju nadějí.
Ona souhlasila.
„Christian Grey?“ Z obláčku radosti mě táhne zpátky na zem Ea-
mon Kavanagh, Katherinin otec.
„Eamone, jak se máte?“ Podáváme si ruce.

Taylor mě vyzvedává v půl čtvrté. „Dobré odpoledne, pane,“ zdraví

a otvírá mi dveře auta.
Cestou mě informuje, že Audi A3 už doručili do Heathmanu. Teď
už ho jenom musím předat Aně. Nepochybně to bude zahrnovat disku-
si a v skrytu duše vím, že to bude víc než pouhá diskuse. Ale pak si uvě-
domuju, že souhlasila být mou sub, takže ho možná přijme bez okolků.
236 E L James

Komu to namlouváš, Greyi?

Člověk snad může snít. Doufám, že se večer budeme moci sejít;
dal bych jí ho jako dárek k promoci.
Volám Andree a říkám jí, aby mi na zítřek zapsala do diáře ranní
WebEx konferenci s Eamonem Kavanaghem a jeho kolegy z New Yor-
ku. Kavanagh projevil zájem zmodernizovat svou optickou síť. Záro-
veň ji žádám, aby na tu schůzku měla v záloze Ros a Freda. Předává
mi nějaké zprávy – nic důležitého – a připomíná mi, že se zítra večer
musím zúčastnit charitativní akce v Seattlu.
Tohle je moje poslední noc v  Portlandu. A  Anina téměř taky…
Napadá mě, že bych jí zavolal, ale vzhledem k tomu, že u sebe nemá
mobil, je to zbytečné. Navíc si užívá čas strávený s otcem.
Vracíme se do Heathmanu a já se dívám oknem auta na obyvatele
Portlandu, kteří jdou za odpoledními povinnostmi nebo zábavou. U se-
maforu se na chodníku hádá mladý pár nad rozsypanou taškou s náku-
pem. Jiný pár ještě mladších lidí kolem nich prochází ruku v ruce, visí
na sobě pohledy a něčemu se spolu culí. Dívka se přimkne ke svému po-
tetovanému protějšku a něco mu pošeptá do ucha. On se tomu zasměje,
rychle se sehne pro polibek, otvírá dveře kavárny a nechává ji vejít.
Ana chce „víc“. S  povzdechem si pročísnu vlasy. Vždycky chtějí
víc. Všechny. Co s tím? Ten pár, co ruku v ruce vkráčel do kavárny –
taky jsme to spolu udělali. Dali jsme si jídlo ve  dvou restauracích
a bylo to – fajn. Možná bych to mohl zkusit. Vždyť ona mi taky dává
dost. Povoluju si kravatu.
Dokázal bych jí nabídnout víc?

Zpátky v  hotelovém pokoji se svlékám, natahuju si tepláky a  jdu si

krátce zacvičit do posilovny. Ne zcela dobrovolný společenský život
zatlačil na hranice mé trpělivosti a já ze sebe musím nějak dostat na-
hromaděnou přebytečnou energii.
A musím se trochu víc zamyslet.

Osprchovaný a  oblečený sedím u  počítače. Ros se připojuje pro-

střednictvím WebExu a následujících čtyřicet minut spolu mluvíme.
Probíráme všechny úkoly na jejím seznamu včetně návrhu smlouvy
 Grey 237

s  Taiwanem a  Dárfúru. Cena za  shoz z  letadla je závratná, ale pro

všechny zúčastněné to bude bezpečnější. Dávám k tomu svolení. Teď
musíme počkat, až dorazí lodě s nákladem do Rotterdamu.
„K té konferenci s Kavanagh Media se připojím. A myslím, že by
u toho měl být i Barney,“ navrhuje.
„Když myslíš. Dej vědět Andree.“
„Jasně. Jaká byla promoce?“ zajímá se.
„Dobrá. Nečekaná.“
Ana souhlasila.
„Nečekaně dobrá?“
„Přesně tak.“
Ros na  mě prostřednictvím obrazovky se zájmem vykulí oči, ale
já víc neřeknu.
„Andrea říkala, že se zítra vracíš do Seattlu.“
„Jo, večer jdu na společenskou akci.“
„Každopádně, doufám, že byla ta tvoje fúze úspěšná.“
„V tuhle chvíli bys o ní řekla, že je potvrzená.“
Uchechtne se. „To ráda slyším. Mám další schůzku. Jestli už nic
nemáš, rozloučím se s tebou.“
„Měj se.“ Odhlašuju se z WebExu, otvírám e-maily a přesouvám
svou pozornost k dnešnímu večeru.

Od: Christian Grey

Předmět: Přípustné meze
Datum: 26. 5. 2011, 17:22
Komu: Anastasia Steeleová

Co bych tak ještě mohl dodat?

Budu šťastný, kdykoliv o nich budeš chtít mluvit.
Dnes Ti to moc slušelo.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
238 E L James

Když si pomyslím, že jsem si ještě dnes ráno myslel, že to mezi námi

skončilo.
Ježiši, Greyi, aby ses tu nerozbrečel. Flynn by samým blahem vyle-
těl z kůže.
Problém byl částečně v  tom, že neměla mobil. Možná potřebuje
vhodnější komunikační prostředek.

Od: Christian Grey

Předmět: BlackBerry
Datum: 26. 5. 2011, 17:36
Komu: J. B. Taylor
Kopie: Andrea Ashtonová

Taylore,
zajistěte prosím nový BlackBerry pro Anastasii Steeleovou s přednastave-
ným e-mailem. Andrea zjistí přihlašovací údaje u Barneyho a předá vám je.
Doručte ho prosím zítra buď k ní domů, nebo ke Claytonům.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Odesílám to, beru si poslední Forbes a čtu si v něm.

Je půl sedmé a od Any zatím žádná odpověď. Předpokládám, že si ještě
užívá společnost tichého a skromného Raymonda Steelea. Když uvážím,
že vlastně nejsou příbuzní, musím uznat, že jsou si nápadně podobní.
U hotelové služby si objednávám rizoto z mořských plodů a čeká-
ní na něj si krátím u rozečtené knihy.

Ještě si čtu, když mi volá Grace.

„Ahoj, Christiane.“
„Ahoj, máti.“
„Spojila se s tebou Mia?“
„Už jo. Mám údaje k jejímu letu a vyzvednu ji.“
 Grey 239

„To je skvělé. Jenom doufám, že se v sobotu zdržíš na večeři.“

„Určitě.“
„A v neděli přijde na večeři Elliot a jeho přítelkyně Kate. Nechtěl
bys taky přijít? Mohl bys přivést Anastasii.“
O tom přece dnes mluvila Kavanaghová.
Zkouším získat čas. „Budu muset zjistit, jestli má čas.“
„Tak mi dej vědět. Bylo by hezké mít zase jednou celou rodinu
pohromadě.“
Zakoulím očima. „Když to říkáš, matko.“
„Říkám, miláčku. Uvidíme se v sobotu.“
Zavěšuje.
Vzít Anu na večeři k rodičům? Jak se z toho sakra vyvleču?
Zatímco o té ošemetné situaci přemýšlím, přichází e-mail.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Přípustné meze
Datum: 26. 5. 2011, 19:23
Komu: Christian Grey

Jestli chceš, můžu za Tebou dnes večer přijet a promluvíme si o nich.

Ana

Ale ne, bejby. Ne v tom vraku. A všechny mé plány do sebe zapadají.

Od: Christian Grey

Předmět: Přípustné meze
Datum: 26. 5. 2011, 19:27
Komu: Anastasia Steeleová

Přijedu já za Tebou. Myslel jsem to vážně, když jsem říkal, že se mi nelíbí,

v čem jezdíš.
240 E L James

Za chvíli jsem u Tebe.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Tisknu si kopii přípustných mezí ze smlouvy a  ještě jednou připo-

mínky z Anina e-mailu, protože ty předchozí jsou v mém saku, které
je pořád u ní. Pak volám Taylorovi do jeho pokoje.
„Chci zavézt to auto Anastasii. Můžete mě u ní vyzvednout – řek-
něme v půl desáté?“
„Jistě, pane.“
Na odchodu si cpu dva kondomy do kapsy kalhot.
Třeba se mi poštěstí.

Řídit A3 je zábava, i když má menší výkon, než jsem zvyklý. Zastavu-

ju u obchodu s lihovinami na předměstí Portlandu a kupuju šampaň-
ské na oslavu. Dávám přednost Bollingeru před Cristalem a Dom Pé-
rignonem, protože je to ročník 1999, je vychlazený, ale hlavně proto,
že je růžový… což je symbolické, pomyslím si s úsměvem a podávám
pokladní AmExku.
Ana mi otvírá v těch samých úchvatných šedých šatech. Těším se,
až je z ní svléknu.
„Ahoj,“ zdraví mě. Velké oči jí září v bledém obličeji.
„Ahoj.“
„Pojď dál.“ Působí ostýchavě a je trochu nesvá. Proč? Co se stalo?
„Jestli smím.“ Ukazuju jí lahev sektu. „Myslel jsem, že oslavíme
tvou promoci. Nic nepřebije dobrý Bollinger.“
„Zajímavá volba slov,“ okomentuje to ironicky.
„Zbožňuju tvůj bystrý úsudek, Anastasie.“ Tady je… moje holka.
„Máme jenom čajové šálky. Sklenice už jsme zabalily.“
„Šálky? To nezní špatně.“
Dívám se, jak mizí v kuchyni. Je nervózní a plachá. Možná proto,
že měla velký den, nebo kvůli tomu, že souhlasila s mými podmín-
kami, nebo možná proto, že je tu sama – vím, že Kavanaghová tráví
 Grey 241

dnešní večer s rodinou, její otec mi to řekl. Doufám, že se Ana díky

šampaňskému uvolní… a rozmluví.
Obývák je prázdný, až na krabice, pohovku a stůl. Na něm je hně-
dý balíček s ručně psaným vzkazem.

„Souhlasím s podmínkami, Angele. Ty nejlépe víš, jaký

by měl být můj trest; jen… jen… ať to není víc, než
dokážu unést!“

„Chceš to i s podšálkem?“ zavolá na mě.

„Hrnek bude stačit, Anastasie,“ odpovídám nepřítomně. Ona ty
knihy zabalila – ta první vydání, která jsem jí poslal. Ona mi je vrací.
Nechce je. Kvůli tomu je nervózní.
Kruci, a co teprve řekne na to auto?
Zvedám oči a  zjišťuju, že stojí poblíž a  dívá se na  mě. Opatrně
pokládá šálky na stůl.
„To jsem připravila pro tebe,“ zamumlá stísněně.
„Hmm, to jsem si domyslel,“ zahučím. „Velmi trefná citace.“ Prs-
tem pohladím její písmo. Má drobný a úhledný rukopis a mě napadá,
co by na něj asi řekl grafolog. „Myslel jsem, že jsem d’Uberville, a ne
Angel. Že ses rozhodla pro pokoření.“ Samozřejmě to trefila doko-
nale. Můj úsměv je ironický. „Předpokládal jsem, že najdeš něco, co
bude znít tak příhodně.“
„Je to zároveň prosba,“ zašeptá.
„Prosba? Žádáš mě, abych k tobě byl shovívavý?“
Přikývne.
Pro mě byly ty knihy pouhou investicí, ale myslel jsem, že pro ni
budou znamenat víc.
„Koupil jsem je pro tebe.“ Je to malá lež – ve skutečnosti jsem si
ty koupené nechal. „Byl bych shovívavější, kdybys je přijala.“ Mluvím
tiše a klidně, abych zamaskoval rozladění.
„Christiane, nemůžu je přijmout, je to prostě příliš.“
A je to tu zas, další souboj vůlí. Čím víc se to mění, tím je to stejnější.
„Vidíš, a to je právě ta věc, o které jsem mluvil, vzdoruješ mi. Chci,
abys je měla, a tím to končí. Je to velmi jednoduché. Nemusíš o tom
242 E L James

přemýšlet. Jako sub bys za ně byla prostě vděčná. Přijímala bys věci,
které ti koupím, protože bys mě tím potěšila.“
„Když jsi mi je kupoval, nebyla jsem žádná sub,“ řekne tiše.
Jako vždy má odpověď na všechno.
„To ne… ale teď už jsi souhlasila, Anastasie.“
Chce snad zrušit naši dohodu? Bože, s  tou holkou je to jako
na horské dráze.
„Takže jsou moje a smím si s nimi dělat, co chci?“
„Přesně tak.“ Myslel jsem, že máš Hardyho ráda.
„Tak v tom případě bych je ráda věnovala dobročinné organizaci.
Té, co operuje v Dárfúru – zdá se totiž, že je tvému srdci blízká. Mů-
žou je třeba vydražit.“
„Jestli je tohle to, co chceš…“ Bránit ti v tom nebudu.
Klidně si je třeba spal, mně je to jedno…
Její bledý obličej se zbarví do růžova. „Ještě si to rozmyslím,“ za-
hučí.
„Zbytečně o tom nepřemýšlej, Anastasie. Ne o tomhle.“ Nech si je,
prosím. Jsou pro tebe, protože miluješ knihy. Sama jsi mi to několi-
krát řekla. Užij si je.
Odkládám šampaňské na stůl, předstupuju před ni a podpírám jí
bradu, abychom si viděli do očí. „Koupím ti spoustu věcí, Anastasie.
Zvykej si na to. Můžu si to dovolit, jsem velmi zámožný muž.“ Krátce
ji políbím. „Prosím,“ dodávám a pouštím ji.
„Vzbuzuje to ve mně pocit lacinosti,“ podotkne.
„Ale to by nemělo. Moc se v tom pitváš, Anastasie. Nestav se před
nějaký pochybný morální soud, založený na tom, co si o tobě pomyslí
ostatní. Neztrácej s tím energii. Děláš to jenom proto, že máš výhra-
dy k té naší dohodě, to je přirozené. Prostě si nedokážeš představit,
do čeho se pouštíš.“
Přesto se v její hezké tváři zračí obavy.
„No tak, tohle nedělej. Není na tobě nic laciného, Anastasie. Ne-
chtěl jsem, aby ses tak cítila. Jen jsem ti koupil staré knihy, o kterých
jsem si myslel, že by ti udělaly radost, to je všechno.“
Několikrát zamžiká a zadívá se na balíček knih, očividně zmatená.
Prostě si je nech, Ano – jsou pro tebe.
 Grey 243

„Dáme si to šampaňské,“ zašeptám a  ona mě odmění drobným

úsměvem.
„Tak je to lepší.“ Otvírám sekt a nalévám ho do šálků, které při-
nesla.
„Je růžové,“ odtuší překvapeně a  já nemám to srdce jí říct, proč
jsem ho vybral.
„Bollinger Grande Année Rosé 1999, vynikající ročník.“
„V hrnkách,“ ušklíbne se.
„V šálcích. Gratuluju ti k titulu, Anastasie.“
Ťukáme si a já upíjím. Chutná skvěle, přesně jak jsem předpokládal.
„Děkuju.“ Zvedá si šálek k  ústům a  usrkne. „Neprojdeme teď ty
přípustné meze?“
„Stále tak nedočkavá.“ Beru ji za ruku a odvádím ji k pohovce –
jednomu z posledních kousků nábytku v obýváku – a v obležení kra-
bic si na ni sedáme.
„Tvůj nevlastní otec je velmi uzavřený člověk.“
„Dokázal jsi ho přimět, aby ti zobal z ruky.“
Uchechtnu se. „Jenom proto, že umím rybařit.“
„Jak jsi vlastně věděl, že miluje rybaření?“
„Tys mi to řekla. Když jsme šli na to kafe.“
„Eh… opravdu?“ Znovu upíjí a zavírá oči, vychutnává si šampaň-
ské. Když oči zase otevře, ptá se: „Ochutnal jsi víno na rautu?“
„Jo. Byl to hrozný patok,“ zašklebím se.
„Vzpomněla jsem si na tebe, když jsem se ho napila. Jak to, že toho
o víně tolik víš?“
„Nemyslím, že bych o  něm věděl nějak moc, Anastasie, prostě
vím, co mám rád.“ A  mám rád tebe. „Dáš si ještě?“ kývnu hlavou
směrem k lahvi na stole.
„Prosím.“
Přináším šampaňské a  znovu jí nalévám. Podezíravě mě sleduje.
Pochopila, že se ji snažím opít.
„Ten byt vypadá opravdu pustě. Už máte sbaleno?“ ptám se, abych
ji rozptýlil.
„Víceméně.“
„Jdeš zítra do práce?“
244 E L James

„Jdu, bude to můj poslední den u Claytonů.“

„Pomohl bych vám se stěhováním, ale už jsem slíbil, že vyzvednu
sestru na letišti. Mia se v sobotu brzy ráno vrací z Paříže. Já zítra od-
jíždím do Seattlu, ale zaslechl jsem, že vám pomůže Elliot.“
„To jo, a Kate je z toho nadšená.“
Překvapuje mě, že se Elliot o Aninu kamarádku pořád zajímá; to
pro něj není zrovna typické. „Ano, Kate a Elliot, kdo by to byl řekl?“
Jejich vztah to všechno komplikuje. V hlavě mi zazní matčina slova:
Mohl bys přivést Anastasii.
„Jak jsi na tom vlastně se sháněním práce v Seattlu?“ odbočuju.
„Mám domluvených pár pohovorů na stáže pro absolventy.“
„A to jsi mi hodlala říct kdy?“
„Ehm… říkám ti to teď,“ namítá.
„U kterých společností?“ zjišťuju a skrývám rozladění.
„V nějakých nakladatelstvích.“
„To bys chtěla dělat? Pracovat v nakladatelství?“
Přikývne, ale moc sdílně se netváří.
„Takže?“ pobízím ji.
„Takže co?“
„Nedělej hloupou, Anastasie, jaká nakladatelství?“ V  duchu si
procházím seznam všech nakladatelství, která v  Seattlu znám. Cel-
kem jsou čtyři… myslím.
„Jen nějaká malá,“ prozrazuje mi vyhýbavě.
„Proč nechceš, abych to věděl?“
„Kvůli protekci,“ vyhrkne.
Co to má znamenat? Zamračím se.
„Ale no tak, teď zase děláš hloupého ty,“ napomíná mě a v očích
jí zasvítí smích.
„Hloupý?“ zasměju se. „Já? Bože, ty jsi ale výzva. Napij se, promlu-
víme si o těch mezích.“
Zachvějí se jí řasy a  rozrušeně se nadechuje, potom do  sebe ob-
rací celý šálek vína. Je z toho vážně nervózní. Nabízím jí víc tekuté
odvahy.
„Dám si víc,“ souhlasí.
S lahví v ruce se zarážím. „Jedlas něco?“
 Grey 245

„Ano… měla jsem s Rayem oběd o třech chodech,“ řekne otráveně

a převrátí oči.
Ach, Ano. S tímhle neslušným zlozvykem bych rozhodně zatočil.
Nakláním se blíž, beru ji za bradu a zapichuju do ní pohled. „Příš-
tě, až na mě protočíš oči, ohnu si tě přes koleno.“
„Ou,“ vypraví ze sebe v mírném šoku a zároveň lehce zaujatě.
„Ou. A takhle to začíná, Anastasie.“ S šelmím úsměvem jí plním
šálek a ona dlouze upíjí.
„Získal jsem si tvou pozornost, že?“
Přitaká.
„Odpověz mi.“
„Ano, získal sis mou pozornost,“ řekne s kajícným pousmáním.
„Dobře.“ Z  kapsy saka vytahuju její e-mail a  Přílohu 3 smlouvy.
„Takže, sexuální aktivity. Skoro všechno už jsme spolu dělali.“ Při-
souvá se blíž ke mně a společně seznam pročítáme.

PŘÍLOHA 3
PŘÍPUSTNÉ MEZE
Určeno k projednání mezi oběma smluvními stranami:

Podřízená souhlasí s:
• masturbací
• felací
• cunnilingem
• polykáním semene
• vaginálním stykem
• vaginálním fistingem
• análním stykem
• análním fistingem

„Říkalas žádný fisting. Nějaké další námitky?“ vznáším dotaz.

Ztěžka polkne. „No, ten anální styk taky není úplně můj šálek kávy.“
„S tím fistingem souhlasím, ale k tomuhle bych se jednou rád pro-
pracoval, Anastasie.“
246 E L James

Prudce se nadechne a obrací ke mně vyjukaný pohled.

„Ale počkáme si na to. Ostatně, není to něco, na co bychom mohli
jen tak vlítnout,“ neubráním se úsměvu. „Vyžaduje to určitý trénink.“
„Trénink?“ vykulí oči.
„No ano. Musíš na  to být opravdu připravená. Anální styk
může být velmi příjemný, věř mi. Jestli to zkusíme a nebude se ti
to líbit, nemusíme to znovu dělat.“ Vychutnávám si její překva-
pený výraz.
„Ty jsi to zkoušel?“ zašeptá.
„Ano.“
„S mužem?“
„Ne. S mužem jsem to nikdy nedělal. To zase není můj šálek kávy.“
„S paní Robinsonovou?“
„Ano.“ S ní a s jejím velkým připínákem.
Zamračí se, a tak rychle pokračuju, než mi kvůli tomu začne klást
další otázky.
„A pak tu máme… polykání semene. Z toho jsi dostala jedničku.“
Očekávám úsměv, ale ona mě místo toho pátravě pozoruje, jako by
mě viděla v novém světle. Myslím, že pořád přemýšlí o paní Robin-
sonové a  análním sexu. Je to tak, kotě. Elena mě měla pod palcem
a mohla si se mnou dělat, co se jí zlíbilo. A já si to užíval.
„Tak co? Je polykání semene v pořádku?“ upomínám ji, abych si
získal zpět její pozornost. Znovu přikývne a dopíjí víno.
„Ještě víc?“ navrhuju.
Klídek, Greyi, chceš, aby se uvolnila, ne aby se zpila pod obraz.
„Ještě víc,“ zašeptá.
Znovu jí dolévám a vracím se k seznamu. „Můžeme teď sexuální
pomůcky?“

Podřízená souhlasí s použitím:

• vibrátorů
• vaginálních šidítek
• análních šidítek
• jiných vaginálních/análních pomůcek
 Grey 247

„Ta anální šidítka… opravdu dělají to, co se píše na obalu?“ zatváří se

znechuceně.
„Ano. A stejně jako v případě análního styku doporučuji jediné –
trénink.“
„Aha… a co znamená to jiných?“
„Kuličky, vajíčka, a tak podobně.“
„Vajíčka?“ V šoku jí vystřelí dlaň k ústům.
„Ne skutečná,“ zasměju se.
„Moc mě těší, že jsem tě pobavila.“ Ublíženost v  jejím hlase mě
nutí zvážnět.
„Omlouvám se. Slečno Steeleová, je mi to líto.“
Pro boha živýho, Greyi. Ovládej se.
„Nějaké připomínky k pomůckám?“
„Ne,“ odsekne.
„Anastasie, mrzí mě to. Věř mi. Nechtěl jsem se ti posmívat. Ještě
nikdy jsem to s nikým nerozebíral tak detailně. Jsi prostě strašně ne-
zkušená. Omlouvám se.“
Našpulí pusu a dopřeje si další doušek.
„Dobře – teď bondáž,“ zavelím a oba se vracíme k seznamu.

Podřízená souhlasí s následujícími druhy poutání:

• provazy
• koženými pouty
• želízky/okovy
• páskou
• jinými způsoby

„Nějaké připomínky?“ ptám se tentokrát mírně.

„V pohodě,“ zašeptá a čte dál.

Podřízená souhlasí s následujícími způsoby poutání:

• ruce vpředu
• kotníky
248 E L James

• lokty
• ruce za zády
• kolena
• zápěstí ke kotníkům
• poutání k nábytku/vybavení
• rozpěrné tyče
• závěs

Souhlasí Podřízená s užitím pásek na oči?

Souhlasí Podřízená s užitím roubíků?

„O závěsu už jsme spolu mluvili. Bude v pořádku, když ho prohlásíš

za  krajní mez. Je to časově náročné a  já tě stejně budu mít na  moc
krátké časové úseky. Něco dalšího?“
„Nesměj se mi, ale co jsou to rozpěrné tyče?“
„Nebudu se smát – slibuju. Už jsem se za  to omlouval dvakrát.“
Proboha. „Nechtěj po mně, abych to dělal znovu.“ Můj hlas zazní os-
třeji, než jsem zamýšlel, a ona se ode mě odtáhne.
Kruci.
Nevšímej si toho, Greyi. Jdi dál. „Rozpěrná tyč je tyč opatřená pou-
ty na kotníky a zápěstí. Dá se s tím užít spousta legrace.“
„Aha… Dál ty roubíky. Měla bych strach, že nebudu moct dýchat.“
„To já bych měl strach, kdybys nemohla dýchat. Nechci tě dusit.“
Dušení mě vůbec nebere.
„A jak teda použiju úniková slova, když budu mít roubík?“ vyja-
dřuje své obavy.
„Tak za prvé, doufám, že je nikdy nebudeš muset použít. Ale když
budeš mít roubík, použijeme signály rukama.“
„Ty roubíky mě prostě znervózňují.“
„Dobře, udělám tam poznámku.“
Najednou se na mě zadívá, jako by právě rozluštila hádanku sfin-
gy. „Svazuješ své sub proto, aby se tě nemohly dotýkat?“
„Je to jeden z důvodů.“
 Grey 249

„To proto jsi mi svázal ruce?“

„Ano.“
„Nechceš se o tom bavit,“ zkonstatuje.
„Ne, to nechci.“
A nikdy se s tebou o tom bavit nebudu, Ano. Vzdej to.
„Dáš si ještě víno?“ měním téma. „Dodává ti kuráž a já se potře-
buju dozvědět, jak se stavíš k bolesti.“ Dolévám jí a ona hned usrkne,
v  široce otevřených očích má vyjukaný pohled. „Takže, jaký je tvůj
obecný postoj k přijímání bolesti?“
Zůstává zticha.
Potlačuju povzdech. „Koušeš si ret.“ Naštěstí hned přestává, ale
s těžkomyslným výrazem se zadívá dolů na své prsty.
„Bylas jako dítě fyzicky trestána?“ napovídám jí.
„Ne.“
„Takže nemáš žádné srovnání?“
„Ne.“
„Není to tak špatné, jak si myslíš. Tvá představivost je teď tvým
nejhorším nepřítelem.“ V tomhle mi věř, Ano. Prosím.
„A musíš to dělat?“
„Ano.“
„Proč?“
To nechceš vědět.
„Patří to k věci, Anastasie. Prostě to dělám. Vidím, že jsi nervózní.
Probereme ty metody.“
Společně si je čteme.

• vyplácení dlaní
• šlehání bičíkem
• kousání
• genitální svorky
• horký vosk
• vyplácení dřevěnými důtkami
• vyplácení rákoskou
• svorky na bradavky
250 E L James

• led
• další metody/druhy působení bolesti

„Bylas proti genitálním svorkám. To beru. Nejbolestivější je ale vy-

plácení rákoskou.“
Ana bledne.
„K tomu se dopracujeme časem,“ prohlašuju honem.
„Nebo to nebudeme dělat vůbec,“ namítá.
„Je to součást dohody, bejby. Ale budeme se k tomu dostávat po-
stupně. Anastasie, nebudu tě k ničemu nutit.“
„Celá tahle část s tresty, to mě asi děsí nejvíc.“
„Jsem rád, že mi to říkáš. Proteď teda rákosku škrtám. Teprve až
se ohledně toho všeho víc uvolníš, zvýšíme intenzitu. Budeme to brát
pozvolna.“
Tváří se nejistě, a tak se nakláním a políbím ji. „Vidíš, nebylo to
zas tak zlé, že ne?“
Pokrčí rameny, pořád vypadá, že má pochybnosti.
„Podívej, chci s  tebou mluvit ještě o  jedné věci a  pak už tě beru
do postele.“
„Do postele?“ vyjekne a zčervená.
„Ale no tak, Anastasie, když s tebou řeším takové věci, mám chuť
se s  tebou prošukat do  příštího týdne a  začít s  tím pokud možno
hned. Neříkej, že to na tebe nemělo žádný vliv.“
Nervózně se zavrtí, mělce se nadechne a sevře stehna.
„Tak vidíš. Kromě toho, chtěl bych něco vyzkoušet.“
„Něco bolestivého?“
„Ne – přestaň za vším vidět jenom bolest. Jde především o potěše-
ní. Už jsem ti někdy ublížil?“
„Ne.“
„Dobrá, takže… Dnes dopoledne ses zmínila o tom, že chceš víc,“
odmlčím se.
Kurva. Je to, jako bych balancoval na okraji propasti.
Fajn, Greyi, víš určitě, že to chceš zkusit?
Musím to zkusit. Nechci ji ztratit dřív, než vůbec začneme.
 Grey 251

Skoč!
Sevřu jí ruku. „V době, kdy nebudeš moje sub, bychom to mohli
zkusit. Nevím, jestli to bude fungovat. Netuším, jestli to vůbec do-
kážu oddělit. Nemusí to vyjít. Ale chci to zkusit. Možná jednu noc
v týdnu, co já vím.“
Překvapením otvírá pusu.
„Ale mám jednu podmínku.“
„Jakou?“ vydechne přerývavě.
„Laskavě přijmeš můj dárek k promoci.“
„Eh…“ udělá s polekaným výrazem plným nejistoty.
„Pojď.“ Vytahuju ji na nohy, svlékám si kožené sako a přehazuju
jí ho přes ramena. S  pořádným nádechem otvírám vchodové dveře
a ukazuju jí Audi A3 zaparkované u chodníku. „Je tvoje. Blahopřeju
ti.“ Objímám ji kolem ramen a dávám jí pusu do vlasů.
Když ji pustím, zůstává ztuhle stát a zírá na auto.
No… tohle by se ještě mohlo vyvinout jakkoliv.
Chytám ji za  ruku a  vedu ji dolů ze schodů a  ona mě následuje
jako v transu.
„Anastasie, ten tvůj brouk je starý a opravdu nebezpečný. Nikdy
bych si neodpustil, kdyby se ti v něm něco stalo, když je pro mě tak
snadné s tím něco…“
Dál oněměle zírá na auto.
Sakra.
„Zmínil jsem se o tom tvému tátovi. Byl pro všema deseti.“
Možná jsem to neměl zmiňovat.
Pusa jí zůstává dokořán, ale teď ohromeně kouká na mě.
„Tys o  tom řekl Rayovi? Jak jsi jen mohl?“ Je naštvaná, pořádně
naštvaná.
„Anastasie, je to dárek, nemůžeš za něj prostě poděkovat?“
„Ale ty víš, že je to příliš.“
„Ne pro mě, ne pro můj vlastní klid.“
No tak, Ano. Chtělas víc. Tohle je cena.
Uvolňuje ramena a její pohled se mění na smířený, zdá se mi. Což není
přesně ta reakce, v kterou jsem doufal. Tváře zrůžovělé po šampaňském
jí zase zbledly. „Jsem ráda, že mi auto zapůjčíš, stejně jako ten notebook.“
252 E L James

Zakroutím hlavou. Proč je to tak těžké? Nikdy předtím žádná

z mých sub na nové auto ode mě takhle nereagovala. Obvykle se z něj
radovaly.
„Dobře. Takže půjčka. Na dobu neurčitou,“ souhlasím se zatnutou
čelistí.
„Ne na  dobu neurčitou, prostě prozatím. Děkuju,“ řekne tiše
a na špičkách mi dává pusu na tvář. „Děkuji za to auto, pane.“
To slovo z  jejích sladkých úst. Popadám ji a  mačkám k  sobě,
v  prstech svírám její vlasy. „Ano Steeleová, ty jsi taková provoka-
térka.“ Vášnivě ji líbám, rozevírám její rty jazykem a  ona vzápětí
reaguje. Opětuje mou touhu a vychází mi vstříc. Mé tělo okamžitě
zareaguje – chci ji. Tady. Teď. Na ulici. „Stojí mě všechny síly, abych
tě teď hned neošukal na kapotě toho auta. Jenom proto, abych ti do-
kázal, že jsi moje. A že když ti budu chtít koupit podělaný auto, tak
ti koupím podělaný auto. A teď už pojď dovnitř, ať tě můžu svlék-
nout donaha,“ zavrčím. Pak ji znovu políbím, naléhavě a majetnic-
ky. Beru ji za ruku a vyrážím zpátky do domu, kde za námi zabouch-
nu dveře a  zamířím rovnou do  její ložnice. Teprve tam ji pouštím
a rozsvěcím noční lampičku.
„Prosím, nezlob se na mě,“ zašeptá.
Její slova hasí plameny mé zlosti.
„Omlouvám se za to auto a za knihy…“ zajíkne se a olízne si rty.
„Děsíš mě, když jsi rozzlobený.“
Do  háje. Tohle mi ještě nikdo neřekl. Zavírám oči. Děsit ji je to
poslední, co bych chtěl.
Tak se uklidni, Greyi.
Ona je tady. Je v bezpečí. Je svolná. Neposer to jenom proto, že ne-
chápe, jak se má chovat.
Otvírám oči a zjišťuju, že už mě nesleduje s úzkostí, ale s očeká-
váním.
„Otoč se,“ vyzývám ji tiše. „Chci z tebe sundat ty šaty.“
Okamžitě mě poslechne.
Hodná holka.
Stahuju jí z ramen moje sako a pouštím ho na podlahu, potom jí
shrnuju vlasy z  krku. Vnímat její hebkou kůži pod ukazováčkem je
 Grey 253

uklidňující. Teď, když dělá, co po ní chci, uvolňuju se. Špičkou prstu
jí kloužu dolů po páteři k zipu ukrytému v šedých záhybech látky. „Ty
šaty se mi líbí. Rád se dívám na tvou bezchybnou kůži.“
Zaháknu si prst za látku a přitáhnu si ji těsně k sobě. S nosem za-
bořeným v jejích vlasech vdechuju její vůni.
„Voníš skvěle, Anastasie. Tak sladce.“
Jako podzim.
Je to uklidňující, připomíná mi to časy hojnosti a  štěstí. Nepře-
stávám ji vdechovat a přesouvám se od jejího ucha a krku k rameni
a  cestou ji líbám. Pomalu rozepínám zip šatů a  líbám, ochutnávám
a oštipuju ji cestou k druhému rameni.
Ošívá se pod mými doteky.
„Budeš. Se. Muset. Naučit. Vydržet. V klidu,“ šeptám mezi jednot-
livými polibky a povoluju jí ramínko za krkem. Šaty jí padají k no-
hám.
„Žádná podprsenka, slečno Steeleová. To se mi líbí.“
Natahuju ruce dopředu a svírám v nich její prsa. Cítím, jak se mi
do dlaní zvedají bradavky.
„Zvedni ruce a  dej mi je kolem krku,“ přikazuju a  otírám se jí
rty o krk. Udělá to a tím mi natlačí prsa do rukou. Zaplétá mi prsty
do vlasů, jak to mám rád, a tahá za ně.
Ach… To je skvělý pocit.
Hlava jí klesá ke  straně a  já toho využívám, abych políbil místo,
kde jí pod kůží divoce pulsuje krev.
„Mmm…“ zavrním spokojeně, zatímco se mé prsty náležitě věnují
bradavkám.
Zavzdychá a prohne se v zádech, takže mi vmáčkne své dokonalé
kozy ještě víc do rukou. „Měl bych tě udělat takhle?“
Prohýbá se ještě víc.
„Líbí se vám to, že ano, slečno Steeleová?“
„Mmm…“
„Řekni to,“ dožaduju se a dávám si na jejích bradavkách záležet.
„Ano,“ vydechne.
„Ano, co?“
„Ano… pane.“
254 E L James

„Hodná holka.“
Zlehka ji štípnu a  promnu prsty a  její tělo se křečovitě zazmítá,
vrazí do mého. Se zasténáním mi zatahá za vlasy.
„Nemyslím, že už bys byla připravená vyvrcholit.“ Nechávám ruce
v klidu, jenom ji držím a pomocí zubů ji zatahám za lalůček. „Kromě
toho, nepotěšila jsi mě. Takže tě možná nenechám udělat se vůbec.“
Prohnětu ji v  dlaních a  znovu se začínám věnovat jejím bradav-
kám, kterými kroutím a tahám za ně. Vzdychne a zavrtí mi zadkem
v napjatém klíně. Přesouvám jí ruce na boky, zastavuju ji a dívám se,
jaké má kalhotky.
Bavlna. Bílá. To bude hračka.
Strkám do nich prsty, pořádně je roztáhnu a pak protlačím palce
látkou u zadního švu. Trhám je v rukou jako papír a odhazuju Aně
k nohám.
Zalapá po dechu.
Zezadu do ní pronikám jedním prstem.
Je vlhká. Velmi vlhká.
„Ach ano. Moje sladká holčička už je připravená.“
Obracím ji k sobě a vsouvám si ten prst do úst.
Hmm. Slaná. „Chutnáte tak nádherně, slečno Steeleová.“
Rozevírá rty a oči jí zahoří touhou. Myslím, že je i trochu překvapená.
„Svlékni mě,“ řeknu. Nepřestávám se jí dívat do očí. Naklání hlavu
ke straně, přemýšlí o mém příkazu a váhá. „To zvládneš,“ dodávám
jí odvahu. Zvedá ruce a já mám najednou dojem, že se mě chce do-
tknout. Na to nejsem připravený. Sakra práce.
Instinktivně jí chmátnu po rukou.
„Ale ne. Tričko ne.“
Chci, aby byla nahoře. To jsme ještě nedělali. Mohla by ztratit
rovnováhu, takže potřebuju mít tričko jako ochranu. „Možná bude
potřeba, aby ses mě při tom, co mám v plánu, dotkla.“ Jednu ruku jí
pouštím, ale tu druhou si přitisknu dlaní k  erekci, která se mi dere
z kalhot.
„Tohle je vliv, který na mě máte, slečno Steeleová.“
Prudce se nadechne a  podívá se na  svou ruku. Potom mě sevře
v prstech a zvedá ke mně uznalý pohled.
 Grey 255

Zakřením se. „Už chci být v tobě. Svlékni mi džíny. Teď jsi na řadě ty.“
Užasle otvírá pusu.
„Tak copak si se mnou počneš?“ provokuju ji zhrublým hlasem.
Její výraz se mění, najednou se zatváří poťouchle a dřív než stihnu
zareagovat, prudce do mě strká. Se smíchem padám na postel, rozvese-
lila mě její revolta, ale i to, že se mě dotkla a já nezpanikařil. Sundává
mi boty a pak i ponožky, ale počíná si přitom dost neohrabaně, což mi
připomíná náš první rozhovor a její pokusy o nainstalování rekordéru.
Sleduju ji. Pobaveně. Vzrušeně. A říkám si, co udělá teď. Bude to
pro ni pořádná výzva, svléknout mi kalhoty, když ležím. Vyzouvá si
lodičky a leze si na postel. Obkročmo si sedá na moje stehna a strká
mi prsty za pas riflí.
Zavírám oči a  propínám boky, vychutnávám si postup nestydaté
Any.
„Budeš se muset naučit vydržet v klidu,“ pokárá mě a zatahá mě
za chloupky.
Au! Nějaká smělá, madam.
„Jistě, slečno Steeleová,“ protlačím skrz sevřené zuby. „V  kapse,
kondom.“
Oči jí radostně zasvítí, prsty mi zašátrá v kapse, noří se hluboko
a schválně se mi otírá o vztyčený penis.
Bože…
Vytahuje oba balíčky a odkládá je vedle mě na postel. Rozechvělý-
mi prsty mi sahá po knoflíku kalhot a po dvou pokusech ho rozepíná.
Její nezkušenost je podmanivá. Je zjevné, že to nikdy dřív neděla-
la. Další poprvé… a zatraceně vzrušující.
„Jste tak nedočkavá, slečno Steeleová,“ dobírám si ji.
Rozepíná mi zip a zatahá za lem kalhot, načež mi věnuje zoufalý
pohled.
Soustředím se, abych se nesmál.
Jo, kotě, jak je teď ze mě dostaneš?
Sklouzne mi z nohou a zatáhne za nohavice. Pekelně se na to sou-
středí a  vypadá přitom úchvatně. Rozhoduju se ukončit její trápe-
ní. „Nedokážu vydržet v klidu, když si pořád koušeš ten ret,“ řeknu
a zvedám boky nad postel.
256 E L James

V pokleku mi stahuje džíny i boxerky a já je skopávám na podlahu.

Znovu si na mě sedá, neskrývaně okukuje mé mužství a olizuje si rty.
Páni.
Vypadá sexy, tmavé vlasy se jí vlní na prsou.
„A co se mnou uděláš teď?“ zašeptám. Očima zalétne k mým a pak
mě pevně uchopí do  dlaně, silně mě stiskne a  palcem mi přejede
po špičce penisu.
Ježiši, to je slast.
Sklání se.
A bere mě do pusy.
Kčertu.
Tvrdě se přisaje a moje tělo se propíná. „Ježiši, Ano, brzdi,“ zasy-
čím skrz zaťaté zuby. Ale ona mě nemilosrdně kouří dál. Kruci. Její
nadšení pro věc je odzbrojující. Olizuje mě jazykem, vtahuje mě hlu-
boko dovnitř a ven a přitom mě pevně obemyká rty. Je to uhrančivá
erotická vize. Mohl bych se udělat jenom z pohledu na ni.
„Počkej, Ano, už dost. Nechci se udělat.“
Narovnává se, pusu má vlhkou a oči jako dvě temné studny.
„Ta tvá nevinnost a nadšení jsou velmi odzbrojující.“ Ale právě teď
si s tebou chci užívat tak, abych na tebe viděl. „Ty… nahoře… to teď
potřebujeme. Tady, nasaď mi to.“ Do ruky jí vkládám kondom. Chvíli
ho konsternovaně sleduje a pak ho otvírá zuby.
Je dychtivá.
Vytahuje kondom a obrací ke mně pohled pro další pokyn.
„Stiskni vršek a sroluj ho. Dej pozor, aby na konci nezůstala vzdu-
chová bublina.“
Přikývne a  postupuje přesně podle mých rad. Zcela ponořená
do svého úkolu se těžce soustředí a prostrkuje špičku jazyka mezi rty.
„Kristepane, ty mě snad zabiješ, Anastasie,“ ucedím vyčítavě.
Když je hotová, sedá si na paty a prohlíží si výsledek své pečlivé
práce nebo možná mě – tím si nejsem tak docela jistý, a  vlastně je
mi to jedno. „A  teď. Už chci být v  tobě.“ Překvapuju ji a  prudce si
sedám, takže si hledíme do očí. „Takhle,“ zašeptám a ovíjím kolem ní
jednu paži, abych ji nadzvedl. Druhou rukou se podržím a pomalu ji
na sebe spouštím.
 Grey 257

Přivírá oči, v hrdle jí slyšitelně zavibruje požitek a mně uniká vše-

chen vzduch z plic.
„To je ono, bejby, vnímej mě, úplně celého.“
Je mi v ní tak skvěle.
Držím ji a  nechávám ji na  sebe uvyknout. Na  to, že jsem v  ní.
„Takhle je to intenzivní.“ Hlas mám zastřený. Pohnu boky a podsazu-
ju pánev, takže se do ní nořím hlouběji.
Zasténá a  padá jí hlava. „Znovu,“ vydechne. Otevře oči a  upře
na mě pohled. Povolný. Nemravný. Dostává mě tím, jak se jí to líbí.
Poslechnu ji a ona zase vzdychne a zaklání hlavu, až jí vlasy jako vír
ve větru přeletí přes ramena. Pomalu se natahuju na postel, abych si
užil představení.
„Ty se hýbej, Anastasie, nahoru a dolů, nebo jak chceš. Chyť se mě
za  ruce.“ Podávám jí ruce a  ona mě za  ně bere, aby nahoře udržela
rovnováhu. Pomalu se zvedá a zase na mě dosedá.
Ve snaze získat nad sebou kontrolu dělám krátké a ostré nádechy.
Znovu jde nahoru a já tentokrát propínám boky a cestou zpátky jí jdu
naproti.
To je ono.
Zavírám oči a vychutnávám si každý skvělý centimetr jejího těla.
Společně nacházíme rytmus pro naše pohyby. Zas a zas. Vypadá fan-
tasticky. Prsa se jí houpou a vlasy vlní, pusu má otevřenou a vdechuje
do ní každý záchvěv rozkoše.
Dívá se na  mě, oči má plné živočišného chtíče a  údivu. Bože, je
krásná.
Vykřikne, protože její tělo začíná kapitulovat. Už to má na krajíč-
ku, a tak zesiluju stisk rukou a cítím, jak se kolem mě svírá. Popadám
ji za  boky a  držím ji za  ně, čekám, až se nesouvisle provzdychá or-
gasmem. Potom zesílím stisk rukou, vybuchuju v ní a tiše nad sebou
uvolňuju kontrolu.
Hroutí se mi na prsa a já pod ní ležím a lapám po dechu.
Sakra, je fakt dobrá.
Chvíli tak ležíme a  její váha je příjemně uklidňující. Pak se ale
pohne, přivine se ke mně skrz košili a pokusí se mi přitisknout dlaň
na hruď.
258 E L James

Temnota se probouzí, rychle a mocně mi svírá hrudník a tlačí se

do krku, kde hrozí, že mě zaškrtí a zadusí.
Ne. Nedotýkej se mě.
Chytám ji za ruku, rty se letmo otřu o kloubky prstů a přetáčím se,
aby na mě už nemohla sáhnout.
„Nesahat,“ vydechnu a políbím ji, abych nějak utlumil strach.
„Proč nemáš rád, když se tě někdo dotýká?“
„Protože se mnou život vyjebal, Anastasie. Všechno, co ze mě zby-
lo, je padesát různých odstínů šedi.“ Po dlouhých letech terapie je to
jediná věc, kterou jsem si absolutně jistý.
Pátravě pozvedne obočí, chce víc informací. Jenže není potřeba,
aby ty moje sračky znala. „Můj vstup do života byl velmi drsný. Ne-
chci tě zatěžovat detaily. Prostě na mě nesahej.“ Otřu se špičkou nosu
o její, vyklouznu z ní, posadím se a stahuju si kondom, který odklá-
dám vedle postele. „Myslím, že tímto jsme ukončili základní výcvik.
Jaké to bylo?“
Chvíli vypadá, že jsem ji vyvedl z  míry, pak ale nakloní hlavu
ke  straně a  usměje se. „Když budeme na  chvíli předstírat, že věřím
tomu, žes mi nakonec přenechal kontrolu… No, nediv se, zapomínáš
na můj výborný prospěch. Ale děkuju i za tu iluzi.“
„Slečno Steeleová, vy nejste jenom hezká tvářička. Doteď jsi měla
celkem šest orgasmů, a na všech mám zásluhu já.“ Proč mě to tolik
uspokojuje?
Odvrací oči a zadívá se do stropu. Po tváři jí přelétne prchavý vý-
raz provinění.
Copak to tu máme? „Je snad něco, co bys mi chtěla říct?“ zjišťuju.
Zaváhá. „Dnes k ránu se mi zdál sen.“
„A?“
„Měla jsem v něm orgasmus.“ Dává si předloktí přes obličej a za-
hanbeně ho přede mnou schovává. Její doznání mě ohromilo, ale taky
vzrušilo a potěšilo.
Smyslné stvoření.
Opatrně na mě vykoukne. Čeká, že budu naštvaný?
„Ve spánku?“ ujasňuju si.
„Vzbudilo mě to,“ zašeptá.
 Grey 259

„Tak o tom nepochybuju.“ Jsem jako uhranutý. „O čem se ti zdálo?“

„O tobě,“ pípne.
O mně!
„Co jsem dělal?“
Schovává se zpátky pod paži.
„Anastasie, co jsem dělal? Znovu už se tě ptát nebudu.“ Proč se
tak stydí? To, že se jí o mně zdálo, je… milé.
„Měls jezdecký bičík,“ zamumlá. Odtahuju jí ruku, abych na  ni
viděl.
„Opravdu?“
„Jo.“ Tváře má jasně červené. Takhle pozitivně ji nejspíš ovlivnil
její internetový průzkum. Uculím se.
„Tak to neztrácej naději. Mám jich hned několik.“
„Hnědý? Ze zaplétané kůže?“ Její hlas lemuje tichý optimismus.
Zasměju se. „Ne, ale určitě bych takový sehnal.“
Krátce ji políbím a vstávám, abych se oblékl. Ana mě napodobu-
je a natahuje si sportovní kalhoty a tílko. Sbírám kondom z podlahy
a rychle ho zavazuju. Teď, když souhlasila, že se mnou bude, potře-
buje antikoncepci. Oblečená si sedá na postel a kříží si nohy a sleduje,
jak si beru kalhoty. „Kdy máš periodu?“ ptám se jí. „Tyhle věci nená-
vidím.“ Na vysvětlenou zvedám ruku s použitým kondomem a sou-
kám se do džín.
Vypadá zaskočeně.
„Tak kdy?“ pobízím ji.
„Příští týden,“ odpovídá s hořícími tvářemi.
„Je potřeba, aby sis vybrala nějakou antikoncepci.“
Sedám si na postel, natahuju si ponožky a nasazuju boty. Ona mlčí.
„Máš na to doktora?“ zkouším ji rozmluvit. Zavrtí hlavou. „Můžu
ti domluvit mého, aby tě přišel prohlédnout k tobě domů – v neděli
ráno, předtím než půjdeš za mnou. Nebo tě může prohlédnout u mě.
Co ti vyhovuje víc?“
Jsem si jistý, že mi tu službu doktor Baxter prokáže, i když už jsem
ho nějaký čas neviděl.
„Spíš u tebe,“ rozhoduje se.
„Dobře. Dám ti vědět v kolik.“
260 E L James

„Už odcházíš?“
Vypadá, že ji to překvapuje. „Ano.“
„Jak se dostaneš zpátky?“ ptá se.
„Vyzvedne mě Taylor.“
„Můžu tě odvézt já. Mám krásné nové auto.“
Tak je to lepší. Konečně ho přijala tak, jak měla, ale po tom šam-
paňském by neměla sedat za  volant. „Myslím, že na  to jsi trochu
moc pila.“
„Opil jsi mě schválně?“
„Ano.“
„Proč?“
„Protože o všem moc přemýšlíš a jsi skoupá na slovo, stejně jako
tvůj nevlastní otec. Stačí ti kapka vína a rozpovídáš se, a já potřebuju,
aby ses se mnou bavila upřímně. Jinak jsi zamlklá a já netuším, co se
ti honí hlavou. In vino veritas, Anastasie.“
„A ty si myslíš, že jsi ke mně vždycky upřímný?“
„Snažím se. Tohle bude fungovat jedině, pokud k  sobě budeme
upřímní.“
„Chtěla bych, abys tu zůstal a použil tohle.“ Bere do ruky druhý
kondom a mávne s ním.
Nenech ji doufat, Greyi.
„Anastasie, dnes už jsem překročil příliš mnoho mezí. Musím jít.
Uvidíme se v neděli. Budu pro tebe mít připravenou přepracovanou
smlouvu a pak už si můžeme opravdu začít hrát.“
„Hrát?“ vykvikne.
„Rád bych s tebou sehrál scénku. Ale to neudělám, dokud nepode-
píšeš a já si nebudu jistý, že jsi připravená.“
„Aha. Takže bych to mohla protahovat, kdybych nepodepsala.“
Kruci. To jsem nedomyslel.
Vzdorovitě vystrčí bradu.
Vida… už zase tu máme dominantního submisiva. Vždycky si na-
jde cestu.
„No, to bys asi mohla, ale mně by pak z toho napětí mohlo pře-
skočit.“
„Přeskočit? Jak?“ zapochybuje, ale oči se jí plní zvědavostí.
 Grey 261

„Mohl bych být opravdu zlý,“ utahuju si z ní a dramaticky mhou-

řím oči.
„Jak, zlý?“ kření se stejně jako já.
„No, znáš to, exploze, automobilové nehody, únosy, věznění.“
„Ty bys mě unesl?“
„Ó ano.“
„A držel mě proti mé vůli?“
„Přesně tak.“ To je zajímavá představa. „A  pak už by se jednalo
o NUM 24/7.“
„Teď jsi mě ztratil,“ vypraví ze sebe vyjukaně a lehce zadýchaně.
„Neomezené uplatnění moci. Dvacet čtyři hodin denně, sedm dní
v týdnu.“ Hlavou mi víří nápady a rojí se možnosti. Taky to vzbudilo
její zájem. „Takže nemáš na vybranou,“ dodávám s hranou vážností.
„Očividně,“ zakončuje ironicky a obrací oči ke stropu. Možná tam
hledá inspiraci, jak porozumět mému smyslu pro humor.
„Ale, ale, Anastasie Steeleová, opravdu jste na mě právě protočila
oči?“
„Ne!“
„Já myslím, že ano. Co jsem říkal, že s  tebou provedu, když to
uděláš znovu?“ Má slova zůstávají viset ve vzduchu. Sedám si zpátky
na postel. „Pojď sem.“
Chvíli na mě němě zírá a bledne. „Ještě jsem nepodepsala,“ špitne.
„Říkal jsem ti, co udělám. A já držím své slovo. Nejdřív ti naplá-
cám a pak tě ošukám. Velmi rychle a velmi tvrdě. Zdá se, že ten kon-
dom nakonec budeme potřebovat.“
Podrobí se mi? Nepodrobí? Teď se rozhodne, jestli je toho schop-
ná, nebo ne. Pokud nebude souhlasit, bude to znamenat, že to na mě
jenom hraje.
A bude konec.
Vyber si správně, Ano.
Ztěžknul jí výraz, oči má doširoka otevřené a řekl bych, že zvažuje,
jak se rozhodnout.
„Já čekám,“ utrousím. „A trpělivost nepatří mezi mé ctnosti.“
S důkladným nádechem natahuje nohy a přelézá blíž. Skrývám úlevu.
„Hodná holka. A teď se postav.“
262 E L James

Udělá to a  já nastavuju ruku. Vkládá mi do  dlaně kondom.

Chňapnu po  ní, chytám ji za  ruku a  rychle si ji ohýbám přes levé
koleno, takže má hlavu, ramena a hrudník opřená o postel. Přes její
nohy přehazuju svou pravačku a  vězním ji pod sebou. Tohle jsem
chtěl udělat už od chvíle, kdy se mě zeptala, jestli jsem gay. „Zvedni
ruce a polož si je vedle hlavy,“ nařizuju jí a ona mě bez váhání po-
slechne. „Proč to dělám, Anastasie?“
„Protože jsem na tebe protočila oči,“ zašeptá sípavě.
„Myslíš si, že je to slušné?“
„Ne.“
„Uděláš to znovu?“
„Ne.“
„Naplácám ti pokaždé, když to uděláš, rozumíš?“
Tenhle okamžik si chci uchovat. Je to další poprvé.
S  náležitou péčí – protože si to fakt vychutnávám – jí stahuju
kalhoty. Její nádherný zadek je holý a připravený jenom pro mě. Po-
kládám na ni ruku a ona celá ztuhne… čeká. Kůži má jemnou na do-
tek, a tak ji hladím a postupně se mazlím s oběma půlkami. Má fajno-
vou prdelku. A díky mně bude růžová… jako to šampaňské.
Zvedám ruku a pořádně ji plesknu těsně nad stehny.
Zalapá po dechu a pokouší se vstát, ale já ji držím druhou rukou
položenou na bedrech. Malými kroužky pomalu hladím místo, kam
jsem ji uhodil.
Uklidňuje se.
Hlasitě oddechuje.
Čeká.
Je to tak. Udělám to znovu.
Pokračuju. Jednou, dvakrát, třikrát.
Bolestí křiví obličej, oči má pevně zavřené. Ale neřekne, abych
přestal, přestože se pode mnou svíjí.
„Necukej sebou, nebo to bude trvat dýl,“ varuju ji.
Prohnětu její měkkou kůži a  znovu se do  toho pouštím, pěkně
dokola: levá půlka, pravá půlka a mezi.
Pokaždé vykřikne. Ale ruce nechává v klidu ležet a pořád mě ne-
žádá, abych to ukončil.
 Grey 263

„Teprve se rozehřívám,“ promluvím drsným hlasem. Znovu ude-

řím a pohladím růžový otisk, který jsem zanechal na kůži. Už je pěk-
ně prokrvená. A vypadá to úchvatně.
Další plesknutí.
Další výkřik.
„Tady tě nikdo neuslyší, bejby, jen já.“
Pokračuju dál ve stejném vzorci, jaký jsem začal – levá půlka, pra-
vá půlka, střed – a ona pokaždé vyjekne. U osmnácti se zarážím. Jsem
bez dechu, dlaň mě pálí a mezi nohama jsem tvrdý.
„Stačí,“ vydechnu chraplavě a snažím se popadnout dech. „Dobrá
práce, Anastasie. A teď si s tebou zašukám.“
Jemně jí třu zadek a  krouživými pohyby se přesouvám níž. Je
mokrá.
A já tvrdnu víc.
Zasouvám do ní dva prsty.
„Vnímáš to? Vidíš, jak moc se to tvému tělu líbí, Anastasie? Jsi celá
vlhká, jen kvůli mně.“ Rozhýbu prsty tam a zpátky a ona zakňourá. Cítím,
jak s každým pohybem uvnitř pulsuje, a slyším, jak se jí zrychluje dech.
Pouštím ji.
Protože ji chci. Hned.
„Příště tě přiměju si to odpočítat. Kdepak máme ten kondom?“
Sahám pro něj vedle její hlavy a  jemně ji posouvám z  klína na  po-
stel tak, aby zůstala obličejem dolů. Rozepínám si kalhoty, se svléká-
ním nemarním čas, a chvatně trhám obal kondomu, který si zručně
a rychle navlékám. Za boky ji zvedám do kleku, takže má ten smyslně
růžový zadek vystrčený ve vzduchu proti mně.
„Teď si tě vezmu. Smíš vyvrcholit,“ řeknu zastřeně. Jednou rukou
ji pohladím a do druhé chytám svůj nedočkavý penis. Jeden prudký
pohyb a jsem v ní.
Já se pohybuju a ona vzdychá. Dovnitř. Ven. Dovnitř. Ven. Buším
do ní a dívám se, jak můj klacek mizí mezi jejími červenými půlkami.
Pusu má otevřenou, aby z ní mohly volně proudit všechny ty vzde-
chy a steny. Jsou hlasitější a hlasitější.
No tak, Ano.
Nakonec se napne a silně vykřikne. Bouřlivě vrcholí.
264 E L James

„Ach, Ano!“ Následuju ji, pulsuju v  ní a  přitom ztrácím pojem

o čase a prostoru.
Padám vedle ní, přitahuju si ji na sebe, pevně ji objímám a šeptám
jí do vlasů: „Bože, bejby. Vítej do mého světa.“
Její váha mě kotví k  zemi. Tentokrát se nepokouší o  dotek. Oči
má zavřené a její dech se zklidňuje. Hladím ji ve vlasech. Jsou hebké,
sytě mahagonové a ve světle noční lampičky se bohatě lesknou. Voní
Anou, jablky a sexem. Opojně. „Vedla sis dobře, bejby.“
Nepláče. Udělala, co se jí řeklo. Až doteď se dokázala postavit kaž-
dé výzvě, před kterou jsem ji postavil. Je skutečně pozoruhodná. Prs-
tem nadzdvihnu ramínko levné bavlněné košilky, kterou má na sobě.
„V tomhle spíš?“
„Ano,“ vydechne ospale.
„Ty patříš do hedvábí a saténu, krásko. Beru tě na nákupy.“
„Mně to takhle vyhovuje,“ hádá se.
No jasně.
Dávám jí pusu do vlasů. „To si ještě povíme.“
Zavírám oči a chvíli relaxuju, zaplavuje mě zvláštní pocit spoko-
jenosti, plní mé nitro.
Je to příjemné. Příliš příjemné.
„Už musím jít,“ zamručím a políbím ji na čelo. „Jsi v pořádku?“
„Jsem,“ řekne s náznakem odměřenosti.
Opatrně se zpod ní vyvlékám a  vstávám. „Kde máš koupelnu?“
ptám se, sbírám použitý kondom a zapínám si kalhoty.
„Na chodbu a doleva.“
V koupelně vyhazuju kondom do koše a při prohlídce poličky ob-
jevuju dětský olej.
Přesně to hledám.
Když se vrátím, je oblečená a  vyhýbá se mému pohledu. Proč je
najednou tak odtažitá?
„Našel jsem tam dětský olej. Ukaž, namasíruju tě s ním.“
„Ne. Budu v pohodě,“ namítá a dál si prohlíží prsty, aniž by na mě
koukla.
„Anastasie,“ varuju ji.
Prosím, jen udělej, co ti říkám.
 Grey 265

Sedám si za ni a stahuju jí kalhoty. Mačkám si trochu oleje do dla-

ně a zlehka ho masíruju do zjitřené kůže.
V tvrdohlavém gestu si zapírá ruce v bok, ale zůstává zticha.
„Mít ruce na tvém těle, to se mi líbí,“ připouštím si nahlas. „A je
to.“ Vytahuju jí kalhoty zpátky nahoru. „Už půjdu.“
„Vyprovodím tě,“ řekne tiše a ustupuje. Beru ji za ruku, a když do-
jdeme k domovním dveřím, zdráhavě ji pouštím. Nějak se mi nechce
odejít.
„Neměl bys zavolat Taylorovi?“ ptá se mě s pohledem fixovaným
na zip mého koženého saka.
„Taylor tu na mě čeká už od devíti. Podívej se na mě.“
Zvedá ke mně velké modré oči částečně skryté pod tmavými řasami.
„Tys neplakala,“ vydechnu obdivně.
A dovolila jsi mi, abych ti naplácal. Jsi úžasná.
Pevně si ji přivinu, abych ji políbil, a dávám do toho celý svůj ob-
div a vděk. „V neděli,“ šeptám jí horečně do rtů. Radši ji rychle pouš-
tím, než budu v  pokušení zeptat se, jestli smím zůstat, a  vycházím
ven, kde už na mě čeká Taylor. Jakmile sedím v autě, ohlédnu se, ale
ona už je pryč. Nejspíš je unavená… stejně jako já.
Příjemně unavená.
To byla patrně ta nejpříjemnější konverzace o  přípustných me-
zích, jakou jsem zažil.
Vztah s ní je zatraceně nepředvídatelný. Přivírám víčka a vidím ji,
jak na mně sedí, hlavu zakloněnou v extázi. Ana nedělá nic poloviča-
tě. A když už smilní, tak pořádně. Když si pomyslím, že prožila první
sex ani ne před týdnem.
Se mnou. A s nikým jiným.
Se spokojeným úšklebkem vykouknu z okna, ale vše, co vidím, je
můj přízračný obličej v odrazu skla. A tak radši zavírám oči a nechá-
vám se unášet sněním.
Její výcvik bude velká zábava.

Taylor mě budí z polospánku. „Jsme tady, pane Greyi.“

„Děkuju,“ zamumlám. „Ráno mám schůzku.“
„V hotelu?“
266 E L James

„Ano. Videokonferenci. Nemusíte mě nikam vozit. Ale chtěl bych

odjet před obědem.“
„V kolik chcete, abych sbalil?“
„V půl jedenácté.“
„Jistě, pane. Ten BlackBerry, o  který jste mě žádal, bude slečně
Steeleové doručen zítra.“
„Dobře. Což mi připomíná – mohl byste zítra vyzvednout její sta-
ré auto a zbavit se ho? Nechci, aby tu věc řídila.“
„Samozřejmě. Mám kamaráda, který sbírá veterány. Mohl by mít
zájem. Nějak si s tím poradím. Potřebujete ještě něco?“
„Ne, děkuju. Dobrou noc.“
„Dobrou noc.“
Nechávám Taylora zaparkovat SUV a sám vyjíždím do svého ho-
telového pokoje.
Otvírám si láhev perlivé vody z lednice, sedám si ke stolu a zapí-
nám notebook.
Ne že bych měl naléhavé e-maily.
Mou hlavní pohnutkou je popřát Aně dobrou noc.

Od: Christian Grey

Předmět: Ty
Datum: 26. 5. 2011, 23:14
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

jste zkrátka mimořádná. Nejkrásnější, nejinteligentnější, nejvtipnější a nej-
statečnější žena, jakou jsem kdy poznal.
Vezměte si Advil – to není žádost.
A už nesedejte do toho auta. Dozvěděl bych se o tom.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
 Grey 267

Pravděpodobně už spí, ale čistě pro jistotu nechávám počítač otevře-

ný a kontroluju si poštu. Během několika minut přichází odpověď.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Lichotky
Datum: 26. 5. 2011, 23:20
Komu: Christian Grey

Drahý pane Greyi,

s pochlebováním se u mě daleko nedostanete, ale protože už jste byl všu-
de, je toto tvrzení sporné.
Brouka budu muset odvézt do servisu, abych ho mohla prodat, takže zdvo-
řile odmítám přijmout Vaše nesmyslné rozkazy.
Červené víno je za všech okolností lepší než Advil.

Ana

P.S.: Rákosky jsou pro mě rozhodně KRAJNÍ mezí.

U prvního řádku se zachechtám. Jó, kotě, ještě jsem nebyl všude, kam
se u  tebe chci dostat. Červené víno na  šampaňské? To není právě
moudrá volba. A rákosky jsou ze hry. Píšu odpověď a přemýšlím, jaké
další námitky vznese.

Od: Christian Grey

Předmět: Frustrující ženy, které neumí přijímat komplimenty
Datum: 26. 5. 2011, 23:26
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

já Vám nepochlebuji. Měla byste jít do postele.
Přijímám Váš dodatek ke krajním mezím.
268 E L James

Nepijte příliš.
O Vaše auto se postará Taylor a také ho prodá za slušnou cenu.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Doufám, že už je v posteli.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Taylor – Je tím pravým na takovou práci?
Datum: 26. 5. 2011, 23:40
Komu: Christian Grey

Drahý pane,
fascinuje mě, že s klidem necháte svou „pravou ruku“ řídit mé auto, když
to nedovolíte ženě, se kterou příležitostně šukáte. Jak si mohu být jistá,
že je Taylor způsobilý k tomu, aby utržil za zmiňované auto slušnou cenu?
Kdysi dávno – pravděpodobně předtím, než jsem Vás poznala – jsem byla
pověstná svými nekompromisními postoji při vyjednávání.

Ana

No to mě poser! Žena, kterou příležitostně šukám?

Musím se zhluboka nadechnout. Její odpověď mě rozladila… ne, roz-
čílila. Jak se opovažuje takhle o sobě mluvit? Jako moje sub bude mno-
hem víc než příležitostná šukačka. Budu jí oddaný. Copak to nechápe?
A  to se mnou tak tvrdě vyjednávala. Dobrý bože! Všechny ty
ústupky, které jsem v zájmu naší smlouvy udělal.
Počítám do  deseti, a  abych se uklidnil, představuju si, že jsem
na palubě Grace, mého katamaránu, a plachtím po Soundu.
Flynn by na mě byl pyšný.
Pak teprve odpovídám.
 Grey 269

Od: Christian Grey

Předmět: Dávej si pozor!
Datum: 26. 5. 2011, 23:44
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

beru v potaz, že je to ČERVENÉ VÍNO, co z Vás mluví, a že jste měla velice
dlouhý den. I tak mám ale nutkání vrátit se a ujistit se, že si nesednete celý
týden, a ne jenom dnes večer.
Taylor je armádní vysloužilec a  je schopný řídit cokoliv od  skútru až
po Shermanův tank. Vaše auto pro něj nepředstavuje žádné riziko.
A  vyprošuji si, abyste se označovala za  „ženu, se kterou příležitostně
šukám“, protože, abych byl upřímný, mě to přivádí k  NEPŘÍČETNOSTI.
A věřte, že byste mě opravdu neměla ráda, když jsem nepříčetný.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Pomalu vydechnu a čekám, až se mi zpomalí tep. Přemýšlím, kdo jiný

se mi dokáže takhle dostat pod kůži.
Neodepisuje hned. Možná ji moje reakce vyděsila. Beru si rozečte-
nou knihu, ale brzy si uvědomuju, že během čekání na její odpověď
čtu stejný odstavec už potřetí. Po x-té vzhlédnu.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Sám si dávej pozor
Datum: 26. 5. 2011, 23:57
Komu: Christian Grey

Drahý pane Greyi,

stejně si nejsem jistá, jestli Vás vůbec mám ráda. Zvlášť v tuto chvíli.

Slečna Steeleová
270 E L James

Zírám na  její odpověď a  moje zlost opadá a  mizí a  nahrazuje ji zá-
chvěv úzkosti.
Sakra.
Chce říct, že je konec?
 Grey 271

Pátek, 27. května 2011

Od: Christian Grey

Předmět: Sám si dávej pozor
Datum: 27. 5. 2011, 00:03
Komu: Anastasia Steeleová

Proč mě nemáš ráda?

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Vstávám a otvírám si další lahev perlivé vody.

A čekám.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Sám si dávej pozor
Datum: 27. 5. 2011, 00:09
Komu: Christian Grey

Protože se mnou nikdy nezůstaneš.

272 E L James

Pět slov.
Pět krátkých slov, ze kterých mi přeběhl mráz po zádech.
Vždyť jsem jí řekl, že nikdy s nikým nespím.
Ale dnes byl velký den.
Má za sebou promoci.
Řekla ano.
Promluvili jsme si o přípustných mezích, z nichž mnohé ani ne-
znala. Šukali jsme. Potrestal jsem ji. Znovu jsme šukali.
Krucinál.
Dřív, než se stihnu zarazit, popadám sako, parkovací lístek k autu
v hotelové garáži a jsem venku ze dveří.

Silnice jsou prázdné, a tak k ní přijíždím o dvacet tři minut později.
Tiše zaklepu a otvírá mi Kavanaghová.
„Co si kruci myslíš, že tady děláš?“ houkne na mě a v očích jí pro-
bleskne zlost.
Pane jo. Takové přivítání jsem teda nečekal.
„Můžu za Anou?“
„Ne, to teda nemůžeš!“ Kavanaghová si zakládá ruce na  prsou
a rozkročená brání dveře s výrazem obludy ze střešního chrliče.
Zkouším s  ní vyjednávat. „Ale já ji potřebuju vidět. Poslala mi
mail.“ Jdi mi z cesty!
„Cos jí sakra provedl tentokrát?“
„To právě musím zjistit,“ zaskřípu zuby.
„Od té doby, co tě poznala, jenom brečí.“
„Cože?“ Nemám náladu se s ní vykecávat, tak se kolem ní protla-
čím.
„Nemůžeš si sem jen tak…!“ Hrnu se bytem do Anina pokoje, Ka-
vanaghová je mi v patách a syčí jako harpyje.
Otvírám dveře ložnice a rozsvěcím. Ana se choulí v posteli zabale-
ná do deky. Oči má rudé a opuchlé a navíc mžourá v prudkém světle
stropního svítidla. Nos má taky nateklý a červený.
Párkrát jsem viděl ženy v takovém stavu, především poté, co jsem
je potrestal. Proto mě překvapuje ten divný pocit, který mi najednou
svírá žaludek.
 Grey 273

„Prokrista, Ano.“ Zhasínám světlo, aby ji nepíchalo do očí, a se-

dám si k ní na postel.
„Co tady děláš?“ vzlyká. Rozsvěcím lampičku.
„Chceš, abych odsud toho kreténa vyhodila?“ zaštěká Kate ode
dveří.
Jdi se bodnout, Kavanaghová. Jenom povytáhnu obočí a  jinak
předstírám, že si jí nevšímám.
Ana zavrtí hlavou, ale zvlhlé oči ze mě nespouští.
„Stačí zavolat, kdybys potřebovala,“ nabádá Kate Anu, jako by
byla malé dítě. „Greyi,“ vyplivne a  já jsem nucen se na  ni podívat.
„Mám tě na seznamu a bedlivě tě sleduju,“ zavrčí ostře. Oči má plné
vzteku, ale mně je to u prdele.
Naštěstí odchází a přivírá za sebou, i když nezavře úplně. Zapát-
rám ve vnitřní kapse saka; paní Jonesová zase jednou předčí má oče-
kávání, protože z ní lovím kapesník a podávám ho Aně. „Co se děje?“
„Co tady děláš?“ opáčí roztřeseným hlasem.
Já vlastně nevím.
Řeklas, že mě nemáš ráda.
„Součástí mé role je starat se o tvé potřeby. Napsalas mi, že chceš,
abych tu zůstal, tak jsem tady.“ Hezky jsi to uhrál, Greyi. „A nacházím
tě tu takhle.“ Takhle jsi rozhodně nevypadala, když jsem odcházel.
„Je mi jasné, že jsem za to zodpovědný já, ale netuším proč. Je to kvůli
tomu výprasku?“
Trochu bojuje, aby se posadila, a když se jí to podaří, cukne tvá-
řemi.
„Vzala sis ten Advil?“ Jak jsem ti radil.
Zavrtí hlavou.
Kdy už začneš dělat, co se ti říká?
Vydávám se za Kavanaghovou, která sedí na pohovce a pění.
„Anu bolí hlava. Nemáš Advil?“
Překvapeně zvedá obočí. Myslím, že ji zarazila moje starost o její
kamarádku. Prošpikuje mě pohledem, vstává a mašíruje do kuchy-
ně. Chvíli se přehrabuje v  krabicích, načež mi podává dvě tablety
a šálek vody.
V ložnici je podávám Aně a sedám si k ní na postel. „Vem si je.“
274 E L James

Zapíjí je a já si všímám, že má v očích obavy.

„Mluv se mnou. Řeklas mi, že jsi v pořádku. Nikdy bych neodešel,
kdybych věděl, co se s tebou děje.“ Nervózně tahá za uvolněný uzlík
na  přehozu. „Věřil jsem ti, když jsi mi řekla, že jsi v  pořádku, a  tys
nebyla.“
„Myslela jsem, že jo,“ připouští.
„Anastasie, nemůžeš mi říkat, co si myslíš, že chci slyšet. To není
moc upřímné. Jak teď mám věřit všemu, cos mi kdy řekla?“ Nebude
to klapat, když ke mně nebude upřímná.
To je skličující myšlenka.
Mluv se mnou, Ano.
„Jak ses cítila, když jsem tě trestal? A potom?“
„Nelíbilo se mi to. Byla bych radši, kdybys to už nedělal.“
„Nemělo se ti to líbit.“
„A proč se to líbí tobě?“ ptá se o poznání silnějším hlasem.
Sakra práce, to jí přece nemůžu říct.
„Opravdu to chceš vědět?“
„Věř mi, přímo hořím zvědavostí.“ Teď už mluví ironicky.
„Dávej si pozor,“ varuju ji.
Když vidí můj výraz, bledne. „Zase mi naplácáš?“
„Ne, dnes už ne.“ Myslím, že ti to pro dnešek stačilo.
„Takže…“ Pořád čeká na odpověď.
„Líbí se mi kontrola, kterou mi to přináší, Anastasie. Chci, aby ses
chovala určitým způsobem, a když tomu tak není, potrestám tě, a ty
se naučíš chovat tak, jak si přeju. Líbí se mi tě trestat. Chtěl jsem ti
naplácat od chvíle, kdy ses mě zeptala, jestli jsem gay.“
A taky si nepřeju, abys na mě koulela očima a dělala ironické po-
známky.
„Takže se ti nelíbí, jaká jsem?“ odtuší tichým hlasem.
„Myslím, že jsi úžasná taková, jaká jsi.“
„Tak proč se mě snažíš změnit?“
„Nechci tě měnit.“ Chraň bůh. Jsi okouzlující. „Chci, aby ses
ke mně chovala zdvořile, aby ses řídila pravidly, která jsem ti stanovil,
a abys mi nevzdorovala. Je to prosté.“ Chci, abys byla v bezpečí.
„Ale zároveň mě chceš trestat.“
 Grey 275

„Ano, to chci.“
„A tomu právě nerozumím.“
Vzdychnu. „Takový prostě jsem, Anastasie. Potřebuju nad tebou
mít kontrolu. Potřebuju, aby ses chovala určitým způsobem, a když
ne…“ zatoulám se v myšlenkách. Připadá mi to vzrušující, Ano. Taky
tě to vzrušilo. Nemůžeš to prostě přijmout? Když jsem si tě ohnul přes
koleno… když jsem ucítil tvůj zadek pod dlaní. „Miluju pohled na to,
jak se tvoje překrásná alabastrová kůže zahřívá a růžoví mi pod ruka-
ma. Vzrušuje mě to.“ Jenom na to pomyslím a trne mi ve slabinách.
„Takže tě nevzrušuje bolest, kterou mi způsobuješ?“
Ksakru.
„To taky. Vzrušuje mě sledovat, jestli ji dokážeš přijmout.“ A  to
velmi, ale do toho se teď nechci pouštět. Kdybych jí to řekl, vyhodila
by mě. „Ale není to jenom kvůli tomu. Je to hlavně vědomí, že jsi
moje a můžu si s tebou dělat, co chci – neomezená kontrola nad ně-
kým jiným. To mě vzrušuje, Anastasie.“
Budu jí muset půjčit jednu dvě knihy o submisivitě.
„Podívej… nedaří se mi to vyjádřit příliš dobře… nikdy před-
tím jsem to dělat nemusel. Ještě nikdy jsem o  tom nepřemýšlel tak
do hloubky. Vždycky jsem se pohyboval mezi spřízněnými dušemi,“
odmlčím se, abych zjistil, jestli mě stíhá sledovat. „A  pořád jsi mi
neodpověděla na otázku – jak ses po tom cítila?“
Zamrká. „Zmateně.“
„Byla jsi tím sexuálně vzrušená, Anastasie.“
Máš to v sobě, Ano. Já to vím.
Zavírám oči a vzpomínám na to, jak byla vlhká a roztoužená poté, co
jsem ji potrestal. Když je otevřu, upřeně mě sleduje, zorničky rozšířené,
rty rozevřené… jazykem si vlhčí horní ret. Ona to chce stejně jako já.
Sakra. Teď ne, Greyi. Ne, když je v tomhle stavu.
„Nedívej se na mě tak,“ varuju ji zhruble.
Překvapeně vyklene obočí.
Však ty víš, co tím myslím. „Nemám tu kondomy, Anastasie,
a sama dobře víš, že nejsi v pohodě. Na rozdíl od toho, co si o mně
myslí tvá spolubydlící, nejsem žádné falické monstrum. Takže… byla
jsi zmatená?“
276 E L James

Zůstává zticha.
Ježiši.
„Když mi píšeš, tak nemáš problém s upřímností. Z tvých e-mai-
lů vždycky přesně poznám, jak se cítíš. Proč to tak není, když spolu
mluvíme? To ti naháním takovou hrůzu?“
V prstech si pohrává s dekou.
„Oslňuješ mě, Christiane. Doslova pohlcuješ. Cítím se jako Ika-
rus, když vyletěl příliš blízko ke Slunci.“ Mluví tiše, ale hlas jí přetéká
emocemi.
Její vyznání mě uzemňuje jako rána mezi oči.
„Já myslím, že to vnímáš úplně špatně,“ vypravím ze sebe.
„Jak, špatně?“
„Eh… Anastasie, to tys mě očarovala, není to snad zjevné?“
Díky tomu jsem tady.
Nevypadá, že by ji to přesvědčilo.
No tak, Ano, věř mi. „Ještě pořád jsi mi neodpověděla na otázku. Pro-
sím tě, napiš mi to do mailu. Teď už bych vážně spal. Smím tu zůstat?“
„A chceš tu zůstat?“
„To tys chtěla, abych tu zůstal.“
„Neodpověděl jsi mi na otázku,“ napomíná mě.
Ženská nemožná. Právě jsem se přiřítil jako idiot, když jsem si
přečetl tvůj pitomý mail. Tady máš odpověď!
Zavrčím, že jí to pošlu e-mailem. Už se o tom nechci bavit. Roz-
hovor skončil.
Dřív, než si to stihnu rozmyslet a vyrazím zpátky do Heathmanu,
vstávám, vyprazdňuju si kapsy, sundávám boty, svlékám ponožky a sta-
huju kalhoty. Sako přehazuju přes opěrku židle a lezu si k ní do postele.
„Lehni si,“ zabručím.
Poslechne a já se zvedám na loktu, abych na ni viděl. „Jestli chceš
plakat, plač přede mnou. Potřebuju o tom vědět.“
„Chceš, abych plakala?“
„To ne. Jen chci vědět, jak se cítíš. Nechci, abys mi proklouzávala
mezi prsty. A teď už zhasni. Je pozdě a oba zítra musíme pracovat.“
Znovu poslechne.
„Lehni si na bok, zády ke mně.“
 Grey 277

Nechci, aby ses mě dotkla.

Postel se zhoupne, když se pohne; obejmu ji paží a  jemně si ji
přitahuju blíž.
„Spi, bejby,“ zamumlám a vdechnu vůni jejích vlasů.
Bože, to je krása.

Lelliot běží trávou.

Směje se. Nahlas.
Běžím za ním. Můj obličej se směje.
Chytím ho.
Kolem nás rostou malé stromy.
Malé stromy s jablíčky.
Maminka mě nechává trhat jablíčka.
Maminka mě nechává jíst jablíčka.
Dávám si jablíčka do kapes. Do všech.
Schovávám si je pod svetřík.
Jablíčka jsou moc dobrá.
Jablíčka hezky voní.
Maminka peče jablíčkový koláč.
Jablíčkový koláč a zmrzlina.
Po těch se moje bříško směje.
Schovávám si jablíčka do bot. Schovávám si je pod polštář.
Je tu jeden pán. Děda Trev-Trev-ján.
Má těžké jméno. Těžko se mi říká v hlavě.
Má ještě jedno jméno. Té-o-dor.
Téodor je divné jméno.
Malé stromy jsou jeho.
V jeho domě. Tam, kde bydlí.
Je to maminčin tatínek.
Směje se nahlas. A má velká ramena.
A veselé oči.
Běží a honí Lelliota a mě.
Mě nechytíš.
Lelliot utíká. Směje se.
Běžím a chytám ho.
278 E L James

A padáme do trávy.
Pořád se směje.
Jablíčka se na slunci lesknou.
A chutnají moc dobře.
Mňam.
A voní moc hezky.
Moc, moc hezky.
Jablíčka padají.
Padají na mě.
Otáčím se a stejně mi padají na záda. Bolí to.
Au.

Ale ta vůně tu pořád je, sladká, svěží.

Ana.

Otvírám oči a zjišťuju, že jsem všude kolem ní, jsme do sebe zaple-
tení. Ona mě pozoruje a na rtech jí pohrává něžný úsměv. Už nemá
zarudlý ani oteklý obličej; vypadá nádherně. Můj tvrdnoucí pták je
toho důkazem.
„Dobré ráno.“ Ještě jsem se nezorientoval. „Ježiši, dokonce
i ve spánku mě to k tobě táhne.“ Protahuju se, takže se rozplétáme,
a prohlížím si své okolí. No jasně, jsme v její ložnici. Očí jí chlípně
zasvítí, když si uvědomí, jak se k  ní dole tlačím. „Hmm… s  tím by
se dalo něco podniknout, ale myslím, že radši počkáme do neděle.“
Pošimrám ji nosem na uchu a vzepřu se na loket.
Je trochu zadýchaná
„Jsi úplně žhavý,“ stěžuje si.
„Však ty taky nejsi zrovna chladná,“ ušklíbnu se, propnu boky
a šťouchnu do ní oblíbenou částí těla. Pokouší se o nesouhlasný výraz,
ale vůbec se jí nedaří – je velmi pobavená. Skláním se a dávám jí pusu.
„Spalas dobře?“ ptám se.
Přikývne.
„Já taky.“
Překvapuje mě to. Opravdu jsem se vyspal moc dobře. Žádné noč-
ní můry. Jenom sny…
 Grey 279

„Kolik je vlastně hodin?“ vzpamatuju se.

„Půl osmé.“
„Půl osmé? Sakra!“ Startuju z  postele a  bleskově se soukám
do džín. Ona mě se zájmem sleduje a snaží se potlačovat smích.
„Máš na mě hrozně špatný vliv. Mám obchodní schůzku. Musím
jet – v osm mám být v Portlandu. Ty se mi pošklebuješ?!“
„Ano,“ připouští.
„Nestíhám to. Přitom já nikdy nechodím pozdě. To je další poprvé,
slečno Steeleová.“ Házím na sebe sako a ještě jí beru hlavu do dlaní.
„V neděli,“ zašeptám a políbím ji. Z nočního stolku sbírám hodinky,
náprsní tašku a  peníze, do  ruky si beru boty a  vyrážím ke  dveřím.
„Taylor přijede a postará se o brouka. Myslel jsem to vážně. Už do něj
nesedej. Uvidíme se u mě v neděli, napíšu ti v kolik.“
Zanechávám ji tam poněkud zmatenou a  spěchám ven z  bytu
a do auta.
Boty si nazouvám během řízení. Jakmile je mám na sobě, přidá-
vám plyn a  proplétám se auty mířícími do  Portlandu. Budu se mu-
set sejít se společníky Eamona Kavanagha v riflích. Naštěstí se jedná
o schůzku prostřednictvím WebExu.
Vrážím do apartmá v Heathmanu a otvírám laptop. Je 8:02. Kruci!
Nestihl jsem se oholit, a tak si aspoň uhlazuju vlasy a urovnávám sako
a doufám, že si nevšimnou trika, které mám pod ním.
A není to vlastně fuk?
Pouštím WebEx, kde už je Andrea online čeká na  mě. „Dobré
ráno, pane Greyi. Pan Kavanagh má zpoždění, ale v New Yorku i tady
v Seattlu jsou na vás připraveni.“
„Myslíte Freda a Barneyho?“ Moje Flintstoneovy. Té myšlence se
musím pousmát.
„Ano, pane. A taky Ros.“
„Výborně. Děkuju.“ Ještě jsem zadýchaný. Zachytávám její pátra-
vý pohled, ale nevšímám si ho. „Mohla byste mi objednat opečenou
housku se smetanovým sýrem a  uzeným lososem a  kávu, černou?
A nechte mi to neprodleně doručit na pokoj.“
„Jistě, pane Greyi.“ Do okna aplikace mi vkládá odkaz na konfe-
renci. „Prosím, pane,“ řekne. Klikám na něj a připojuju se.
280 E L James

„Dobré ráno.“ Přede mnou se objevují dva newyorští manažeři

usazení u konferenčního stolku, oba vyčkávavě hledí do kamery. Ros,
Barneyho a Freda mám každého ve zvláštním okně.
O co jde – Kavanagh říká, že chce zmodernizovat svou mediální
síť pomocí vysokorychlostních optických vláken. GEH jim to dokáže
zajistit, otázkou ale je, jestli to myslí vážně. Je to velká investice, ale
v budoucnu by přinesla značné úspory.
Zatímco mluvíme, v pravém horním rohu obrazovky se mi obje-
vuje upozornění na  e-mail od  Any s  velice zajímavým předmětem.
Co nejtišeji na něj klikám.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Zbití a znásilnění: následky
Datum: 27. 5. 2011, 08:05
Komu: Christian Grey

Drahý pane Greyi,

chtěl jste vědět, proč jsem se cítila zmatená poté, co jste – jak to říct co
nejkulantněji – mi naplácal, potrestal mě, zbil a zneužil.

Trochu to dramatizujete, slečno Steeleová. Mohla jste říct ne.

Tak tedy, v průběhu celé té znepokojivé události jsem se cítila ponížená,

pokořená a zneužitá.

Jestliže jste se tak cítila, proč jste mě nezarazila? Máte stopky.

A ke své neskonalé hrůze a naprosto neočekávaně i vzrušená (v tom jste

měl pravdu).
 Grey 281

Já to přece vím. Fajn, Konečně jste si to přiznala.

Jak jistě víte, všechno, co se týká sexu, je pro mě nové. Přála bych si mít
víc zkušeností, abych byla na takové věci lépe připravená. Zjištění, že jsem
vzrušená, mě šokovalo.
Ale co mě opravdu vyděsilo, bylo to, jak jsem se cítila potom. A to se mi
vysvětluje mnohem hůř. Byla jsem šťastná, že jste šťastný. Cítila jsem úle-
vu, že to nebylo tak bolestivé, jak jsem očekávala. A když jsem pak ležela
ve Vaší náruči, cítila jsem se… blažená.

Stejně jako já, Ano, stejně jako já…

Ale právě díky tomu se teď naopak cítím nesvá, dokonce provinilá. Prostě
to neodpovídá mé nátuře, a proto se ve výsledku cítím zmatená. Stačí to
jako odpověď na Vaši otázku?
Doufám, že svět Obchodu a  Fúzí je tak podnětný jako vždy… a  že jste
nepřišel příliš pozdě.

Děkuji, že jste se mnou zůstal.

Ana

Do debaty se připojuje Kavanagh a omlouvá se za nedochvilnost. Bě-

hem úvodních řečí a Fredova vstupu na téma co může GEH nabíd-
nout, píšu Aně odpověď. Doufám, že to ostatním na  druhé straně
monitoru připadá, jako že si dělám poznámky.

Od: Christian Grey

Předmět: Osvoboď svou mysl
Datum: 27. 5. 2011, 08:24
282 E L James

Komu: Anastasia Steeleová

Titulek Vašeho e-mailu byl zajímavý… ne-li lehce přemrštěný, slečno

Steeleová.

Abych odpověděl na Vaše otázky:

• řekl bych, že jsem Vám naplácal – protože tak tomu bylo.
• takže jste se cítila ponížená, pokořená, zneužitá a  znásilněná – jako
by z Vás mluvila Tess Durbeyfieldová. Domnívám se, že jste to byla Vy,
kdo se rozhodl pro ponížení, pokud si dobře pamatuji. Opravdu se tak
cítíte, nebo si myslíte, že byste se tak měla cítit? To jsou dvě různé věci.
A pokud se tak skutečně cítíte, domníváte se, že byste se s těmi pocity
mohla pokusit nějak vyrovnat a přijmout je? Kvůli mně. Protože to je
něco, co by submisivní jedinec udělal.
• já jsem za Vaši nezkušenost vděčný. Cením si jí, a  to teprve začínám
chápat, co všechno mi přináší. Zjednodušeně řečeno… znamená to, že
jste moje v každém ohledu.
• ano, byla jste vzrušená, což bylo v  důsledku velmi vzrušující, na  tom
není nic špatného.
• slovo šťastný ani zdaleka nevystihuje to, jak jsem se cítil. Štěstím bez
sebe – to se snad trochu blíží.
• naplácání za  trest bolí mnohem víc než naplácání pro erotické potě-
šení. Vykonává se prostě tak silně, jak jen to jde. Samozřejmě pokud
byste se dopustila nějakého závažného prohřešku, použil bych k Vaše-
mu potrestání nějaký nástroj. Velmi mě potom bolela ruka. Ale to se mi
na tom líbí.
• také jsem se cítil blažený. Víc, než si vůbec dokážete představit.
• neplýtvejte energií na  výčitky svědomí, pocity viny a  podobně. Oba
jsme plnoletí dospělí a  to, co děláme za  zavřenými dveřmi, je jenom
naše věc. Potřebujete osvobodit svou mysl a naslouchat svému tělu.
• svět Obchodu a Fúzí není v žádném případě tak podnětný jako Vy, sleč-
no Steeleová.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
 Grey 283

Odpovídá téměř okamžitě.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Plnoletí dospělí!
Datum: 27. 5. 2011, 08:26
Komu: Christian Grey

Nejste teď náhodou na obchodní schůzce?

Velmi mě těší, že Vás bolela ruka.
A kdybych naslouchala svému tělu, byla bych touhle dobou někde na Al-
jašce.
Ana
P.S.: Zvážím, jestli bych se mohla pokusit s těmi pocity vyrovnat.

Na  Aljašce?! To jako vážně, slečno Steeleová? Pro sebe se uchechtnu

a honem se zatvářím, jako že jsem plně vtažený do probíhající konver-
zace. Ozývá se klepání na dveře a já se omlouvám za přerušení konfe-
rence, protože musím pustit dovnitř hotelovou službu s mou snídaní.
Slečna Černooká mi věnuje koketní úsměv a já jí podepisuju účet.
Vracím se k WebExu, jehož prostřednictvím Fred seznamuje Ka-
vanagha a jeho společníky s tím, jak přínosná byla jeho technologie
pro jednoho z našich dalších klientů a jeho společnost, která se zabý-
vá termínovými obchody.
„Myslíte, že mi vaše technologie pomůže s  dodržováním termí-
nů?“ ptá se Kavanagh s ironickým úsměvem. Když mu odpovím, že
Barney tvrdě pracuje na  vývoji stroje času, všichni se od  srdce za-
smějí.
Zatímco Fred pokračuje teoretickým harmonogramem realizace
a technické integrace, píšu Aně.

Od: Christian Grey

Předmět: Nezavolalas policajty
284 E L James

Datum: 27. 5. 2011, 08:35

Komu: Anastasia Steeleová

Slečno Steeleová,
jsem na jednání, kde projednávám možnosti dalšího podnikání, pokud Vás
to skutečně zajímá.
Jenom abychom si to osvěžili, stála jste u  mě a  věděla, co se chystám
udělat.
Ani jednou jste se mě nepokusila zastavit. Nepoužila jste žádné únikové slovo.
Jste dospělá – máte možnost volby.
Upřímně, už se těším na to, až mě bude opět bolet ruka.
Zjevně nenasloucháte správné části svého těla.
Na Aljašce je velmi chladno a vůbec to není místo, kam by se utíkalo. Navíc
bych si Vás našel.
Dokážu vysledovat Váš mobil – vzpomínáte?
Už jeď do té práce.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Fred stále plynule mluví, když mi přichází její odpověď.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Fanatický pronásledovatel
Datum: 27. 5. 2011, 08:36
Komu: Christian Grey

Zkoušel jsi vyhledat pomoc kvůli svým sklonům k pronásledování?

Ana

Znovu potlačuju smích. Je vtipná.

 Grey 285

Od: Christian Grey

Předmět: Fanatický pronásledovatel? To jako já?
Datum: 27. 5. 2011, 08:38
Komu: Anastasia Steeleová

Platím velmi slušný obnos vynikajícímu doktoru Flynnovi, aby se zabýval

mými sklony k pronásledování a mnoha dalšími.
Jeď do práce.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Proč už nejede? Přijde pozdě.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Předražení šarlatáni
Datum: 27. 5. 2011, 08:40
Komu: Christian Grey

Mohu Vám se vší úctou doporučit, abyste si vyžádal nezávislý názor jiného
odborníka?
Nejsem si jistá, jestli má na Vás doktor Flynn nějaký vliv.

Slečna Steeleová

Od: Christian Grey

Předmět: Nezávislé názory
Datum: 27. 5. 2011, 08:43
Komu: Anastasia Steeleová

Ne že by to byla Tvoje starost – s úctou nebo bez ní –, ale doktor Flynn

už je takovým odborníkem s nezávislým názorem.
286 E L James

Budeš muset ve svém novém autě šlápnout na plyn, čímž se vystavíš zby-
tečnému riziku – myslím, že tím porušíš pravidla.
JEĎ UŽ DO TÝ PRÁCE.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Kavanagh na mě směřuje otázku ohledně budoucí podpory. Prozra-

zuju mu, že jsem nedávno získal společnost, která je na poli optických
vláken inovativním a dynamickým hráčem. Naopak mu zatajuju, že
mám pochybnosti o jejich výkonném řediteli, Lucasi Woodsovi. Stej-
ně tam dlouho nebude. Už jsem se rozhodl, že toho pitomce vyho-
dím, ať si Ros říká, co chce.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: VELKÁ PÍSMENA
Datum: 27. 5. 2011, 08:47
Komu: Christian Grey

Protože jsem obětí Tvého fanatismu, myslím, že to moje starost je.
Ještě jsem nepodepsala, takže pravidla nepravidlují. Navíc dnes začínám až
v půl desáté.

Slečna Steeleová

VELKÁ PÍSMENA. Ale ta se mi líbí.

Od: Christian Grey

Předmět: Deskriptivní lingvistika
Datum: 27. 5. 2011, 08:49
Komu: Anastasia Steeleová
 Grey 287

„Nepravidlují“? Nejsem si jistý, kde přesně se toto slovo ve Websterově

slovníku nachází.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

„Dál už o tom můžeme hovořit individuálně,“ navrhuje Ros Kavanagho-

vi. „Teď, když máme představu o vašich potřebách a očekáváních, při-
pravíme vám nabídku a sejdeme se příští týden, abychom ji probrali.“
„Výborně,“ zhodnotím, abych vypadal angažovaně.
Všichni souhlasně přikývnou a loučí se.
„Díky za příležitost učinit vám cenovou nabídku, Eamone,“ adre-
suju Kavanaghovi.
„Vypadá to, že tady přesně víte, co potřebujeme,“ pochvaluje si.
„Včera mi bylo potěšením. Nashle.“
Všichni zavěšují, až na Ros, která na mě zírá, jako by mi narostly
dvě hlavy.
Do schránky mi padá e-mail od Any.
„Vydrž, Ros. Dej mi minutku,“ vypínám jí zvuk.
A čtu.
A směju se nahlas.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Deskriptivní lingvistika
Datum: 27. 5. 2011, 08:52
Komu: Christian Grey

Je přesně mezi maniakem posedlým kontrolou a pronásledovatelem.
A deskriptivní lingvistika je mou krajní mezí.
Byl bys tak laskav a přestal mě už obtěžovat?
Ráda bych ve svém novém autě vyrazila do práce.

Ana
288 E L James

Rychle píšu odpověď.

Od: Christian Grey

Předmět: Drzé, ale zábavné mladé dámy
Datum: 27. 5. 2011, 08:56
Komu: Anastasia Steeleová

Už teď mě svrbí dlaň.

Jeďte opatrně, slečno Steeleová.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Ros mě propaluje pohledem, když ji znovu zapnu. „Co to mělo zna-

menat, Christiane?“
„Co?“ předstírám nevědomost.
„Ty víš co. Na co jsi svolal tu pitomou konferenci, když na první
pohled nemáš zájem?“
„Bylo to tak vidět?“
„Jo, bylo.“
„Do prdele.“
„Přesně. Do prdele. Mohla to pro nás být velká zakázka.“
„Já vím. Já vím. Omlouvám se,“ zkouším úsměv.
„Nevím, co s tebou poslední dobou je,“ vrtí hlavou, ale já vím, že
jenom skrývá pobavení za masku rozmrzelosti.
„To bude tím portlandským vzduchem.“
„Čím dřív se vrátíš, tím líp.“
„Kolem poledne vyrážím na cestu zpátky. Mezitím pověř Marca,
aby si proklepl všechna nakladatelství v  Seattlu a  zjistil, jestli není
některé z nich k mání.“
„Ty chceš podnikat ve vydavatelství?“ vyprskne Ros. „To není moc
potenciální odvětví.“
V tom má nejspíš pravdu.
 Grey 289

„Jenom to prověřte, to je všechno.“

Vzdychne. „Když na  tom trváš. Stavíš se tu odpoledne? Že by-
chom se sešli na pořádný kus řeči.“
„To záleží na provozu.“
„Řeknu Andree, ať nám to předběžně poznamená.“
„Super. Tak zatím.“
Zavírám WebEx a volám Andree.
„Pane Greyi?“
„Zavolejte doktoru Baxterovi a objednejte ho na neděli kolem po-
ledne ke mně domů. Pokud by nemohl, sežeňte dobrého gynekologa.
Toho nejlepšího.“
„Ano, pane,“ odvětí. „Ještě něco?“
„Ano. Jak se jmenuje ta osobní asistentka, kterou využívám u Ni-
emana Marcuse v Bavernově obchodním centru?“
„Caroline Actonová.“
„Pošlete mi její číslo.“
„Spolehněte se.“
„Uvidíme se odpoledne.“
„Ano, pane.“
Zavěšuju.
Dnes prožívám velmi zajímavé dopoledne. Nepamatuju si, že bych
si s někým psal tak zábavné e-maily. Kontroluju počítač, ale nic nové-
ho v poště není. Ana bude v práci.
Prohrábnu si vlasy.
Ros si všimla, že jsem byl v průběhu schůzky duchem nepřítomný.
Sakra, Greyi. Začni se chovat normálně.
Házím do sebe snídani, piju studené kafe a odcházím do ložnice,
abych se osprchoval a převlékl. Dokonce ani při mytí vlasů ji nemůžu
dostat z hlavy. Anu.
Úžasnou Anu.
V představách vyplouvá vzpomínka na to, jak na mně poskakova-
la nahoru a dolů; jak mi ležela ohnutá přes koleno s růžovou zadnicí;
jak byla připoutaná k posteli, ústa pootevřená v extázi. Bože, to je kus
ženský. A  dnes ráno, když jsem se vedle ní probudil, nebylo to tak
špatné, navíc jsem spal dobře… skutečně dobře.
290 E L James

Velká písmena. Její e-maily mě baví. Jsou vtipné. Netušil jsem, že se

mi něco takového bude u ženy líbit. Musím promyslet, co budeme dělat
v neděli v herně… chtělo by to něco uvolňujícího, něco pro ni nového.
Během holení dostávám nápad, a sedám si zpátky k počítači a brouz-
dám mým oblíbeným internetovým obchodem. Potřebuju jezdecký bi-
čík – hnědý, zaplétaný, kožený. Culím se. Splním Aně sen.
S hotovou objednávkou se vracím k pracovním e-mailům; jsem plný ener-
gie a jde mi to od ruky, dokud mě nevyruší Taylor. „Dobré ráno, Taylore.“
„Pane Greyi,“ kývne na pozdrav s lehce zmateným výrazem a já si
uvědomuju, že se už zase křením při pomyšlení na její e-maily.
Deskriptivní lingvistika je mou krajní mezí.
„Strávil jsem příjemné dopoledne,“ slyším se vysvětlovat.
„To rád slyším, pane. Mám tady oblečení slečny Steeleové z minu-
lého týdne.“
„Přibalte ho k mým věcem.“
„Jak si přejete.“
„Děkuju.“ Dívám se za  ním, jak odchází do  ložnice. I  Taylor si
všiml vlivu slečny Steeleové. Pípá mi telefon; je to textovka od Elliota.

Pořád v Portlandu?

Jo. Ale za chvíli odjíždím.

Já tam dorazím odpoledne. Pomůžu holkám se stěhováním.

Škoda, že se nezdržíš. Naše první DVOJITÉ RANDE od chvíle,
co ti Ana sebrala věneček.

Jdi se bodnout. Vyzvedávám Miu.

Potřebuju detaily, brácho. Kate mi nic neřekne.

To je dobře. Znovu opakuju, jdi se vycpat.

„Pane Greyi?“ přerušuje mě Tylor znovu, tentokrát s  mou taškou

v ruce. „Kurýr doručil BlackBerry.“
 Grey 291

„Děkuju.“
Přikývne a odchází a já píšu další e-mail slečně Steeleové.

Od: Christian Grey

Předmět: ZAPŮJČENÝ BlackBerry
Datum: 27. 5. 2011, 11:15
Komu: Anastasia Steeleová

Potřebuju s Tebou být v  neustálém kontaktu. A  protože takhle se mnou

komunikuješ nejupřímněji, napadlo mě, že by se Ti mohl hodit BlackBerry.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

A možná mi tenhle telefon zvedneš.

V půl dvanácté mám další konferenční hovor s naším finančním
ředitelem ohledně charitativních výdajů GEH na příští čtvrtletí. Za-
bere nám to dobrou čtvrthodinu, a když domluvíme, dávám si lehký
oběd a čtu si zbytek časopisu Forbes.
Polykám poslední sousto salátu a  uvědomuju si, že nemám nej-
menší důvod dál setrvávat v tomto hotelu. Přišel čas vyrazit, přesto
váhám. Někde v zasuté části vědomí si připouštím důvod – neuvidím
Anu až do neděle, pokud si to nerozmyslí.
Kruci, doufám, že ne.
Odsouvám těžké myšlenky stranou a  do  tašky přes rameno si
balím agendu. Když sahám pro laptop, abych ho odpojil, všímám si
e-mailu od Any.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Konzumerismus utržený ze řetězu
Datum: 27. 5. 2011, 13:22
Komu: Christian Grey
292 E L James

Myslím, že bys měl okamžitě zavolat doktoru Flynnovi.
Tvé sklony k pronásledování se vymykají kontrole.
Jsem v práci. Až dorazím domů, pošlu Ti e-mail.
Děkuju za další z technických vymožeností.
Nemýlila jsem se, když jsem Tě označila za nefalšovaného konzumenta.
Proč to děláš?

Ana

Ona mě peskuje! Ihned odpovídám.

Od: Christian Grey

Předmět: Trochu chytrá, na tak mladou
Datum: 27. 5. 2011, 13:24
Komu: Anastasia Steeleová

Trefa do černého, jako vždy, slečno Steeleová.

Doktor Flynn je na dovolené.
A dělám to proto, že můžu.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Neodpovídá hned, a tak počítač balím, beru si tašku a vyrážím dolů

na recepci, abych se odhlásil. Zatímco čekám na auto, volá Andrea, že
našla gynekoložku, která by mohla v neděli dorazit do Escaly.
„Jedná se o nějakou doktorku Greenovou a vřele ji doporučil váš
lékař, pane.“
„Dobře.“
„Má praxi někde mimo severozápad.“
„Jasně.“ Kam tím Andrea míří?
 Grey 293

„Jedno byste asi měl vědět, pane – je drahá.“

Její pochybnosti rozptyluju. „To je v pořádku, Andreo, ať si řekne,
co chce.“
„V tom případě k vám může dorazit v neděli v půl druhé.“
„Výborně. Objednejte ji.“
„Jistě, pane Greyi.“
Zavěšuju v pokušení zavolat mámě, abych si ověřil, jakou má dok-
torka Greenová reputaci, když pracují ve stejné nemocnici; ale to by
v Grace vzbudilo moc velké podezření.
Jakmile jsem v autě, posílám Aně e-mail s podrobnostmi našeho
nedělního setkání.

Od: Christian Grey

Předmět: Neděle
Datum: 27. 5. 2011, 13:40
Komu: Anastasia Steeleová

Můžeme se sejít v neděli v jednu? Doktor přijede do Escaly v půl druhé.

Právě odjíždím do Seattlu.
Doufám, že Vám to stěhování půjde dobře, a těším se na neděli.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Tak. A je to. Vyjíždím v R8 na silnici a vyrážím směrem k I-5. Když
míjím výjezd do  Vacouveru, přichází inspirace. Prostřednictvím
handsfree volám Andree a  žádám ji, aby objednala pro Anu a  Kate
dárek na uvítanou do nového bytu.
„Co byste jim poslal?“
„Bollinger La Grande Année Rosé, ročník 1999.“
„Ano, pane. Ještě něco?“
„Co tím myslíte, ještě něco?“
„Květiny. Čokoládu. Balonek?“
294 E L James

„Balonek?“
„Ano.“
„Jaký balonek?“
„No… mají všechny možné.“
„Tak jo. Dobrý nápad – uvidíme, jestli se vám podaří sehnat nafu-
kovací helikoptéru.“
„Uvidíme, pane. A vzkaz na kartičce?“
„Dámy, hodně štěstí ve  vašem novém domově. Christian Grey,“
diktuju. „Máte to?“
„Mám. Jaká bude adresa?“
Do  háje. To nevím. „Zjistím ji ještě dnes, nebo zítra. Bude to
stačit?“
„Jistě, pane. Můžu to poslat až zítra.“
„Díky, Andreo.“
„Rádo se stalo,“ zareaguje překvapeně.
Zavěšuju a mačkám plyn až k podlaze.

Domů se vracím v půl sedmé. Moje původně povznesená nálada zase

poklesla, protože nemám od Any ani slůvko. Z šuplíku v šatně lovím
manžetové knoflíčky a při vázání motýlka na večerní akci přemýšlím,
jestli je v pořádku. Řekla, že se mi ozve, až se vrátí domů. Volal jsem
jí dvakrát, ale zbytečně, a to mě pěkně sere. Zkouším to ještě jednou,
a tentokrát jí nechávám zprávu.
„Myslím, že by ses měla naučit naplňovat má očekávání. Nejsem
trpělivý člověk. Když mi řekneš, že se mi ozveš, až skončíš v práci, tak
bys měla mít tu slušnost a udělat to. Jinak se o tebe bojím a to není
emoce, se kterou jsem důvěrně obeznámen a kterou bych nějak zvlášť
dobře snášel. Zavolej mi.“
Jestli se brzy neozve, nejspíš vybuchnu.

Sedím u stolu s Whelanem, mým bankéřem. Jsem jeho hostem na ne-

ziskové dobročinné akci, která má pomoci zvýšit povědomí o globál-
ní chudobě.
„Jsem rád, že jste tady,“ pochvaluje si Whelan.
„Je to pro dobrou věc.“
 Grey 295

„A  děkujeme za  váš štědrý příspěvek, pane Greyi,“ zašvitoří

jeho žena sladce a vystrkuje na mě dokonalý, chirurgicky upravený
hrudník.
„Jak už jsem řekl, je to pro dobrou věc,“ usměju se na ni blaho-
sklonně.
Proč mi Ana nezavolala zpátky?
Znovu kontroluju telefon.
Nic.
Rozhlédnu se kolem sebe po mužích středního věku a jejich dru-
hých nebo třetích trofejních manželkách. Bože chraň, abych tak ně-
kdy dopadl.
Nudím se. Vážně se nudím a jsem vážně dopálený.
Co asi dělá?
Mohl jsem ji vzít sem? Obávám se, že by ji to tady taky nebavilo.
Když se konverzace u stolu stočí ke stavu ekonomiky, mám toho ako-
rát dost. Omlouvám se, opouštím sál a  odcházím z  hotelu. Než mi
parkovač přistaví auto, ještě jednou volám Aně.
Pořád mi to nebere.
Možná, že když jsem pryč, nechce se mnou mít nic společného.
Jakmile jsem doma, mířím rovnou do pracovny a zapínám iMac.

Od: Christian Grey

Předmět: Kde jsi?
Datum: 27. 5. 2011, 22:14
Komu: Anastasia Steeleová

„Jsem v práci. Až dorazím domů, pošlu Ti e-mail.“

To jsi ještě pořád v práci, nebo sis zabalila telefon, BlackBerry i notebook?
Zavolej mi, nebo budu donucen volat Elliotovi.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
296 E L James

Zírám z  okna na  temné vody Soundu. Proč jsem se nabídl, že vy-
zvednu Miu? Mohl jsem být s Anou, pomoct jí zabalit všechny krámy
a pak společně s Kate a Elliotem vyrazit na pizzu – nebo jak to nor-
mální lidi dělají.
Proboha, Greyi.
To přece nejsi ty. Seber se.
Přecházím po bytě, mé kroky se odráží od stěn obýváku, který pů-
sobí mnohem prázdnějším dojmem, než když jsem tu byl naposled.
Rozvazuju si motýlka. Možná jsem prázdný já. Nalévám si Armagnac
a dál vyhlížím k seattleské obloze nad Soundem.
Myslíš na mě, Anastasie Steeleová? Pomrkávající světla nad Seatt-
lem neodpovídají.
Ozývá se zvonění mobilu.
Díkybohu. Konečně. Je to ona.
„Ahoj.“ Cítím úlevu, že volá.
„Ahoj,“ pípne.
„Měl jsem o tebe strach.“
„Já vím. Omlouvám se, že jsem se neozvala, ale jsem v pořádku.“
Tak ona je v pořádku? Taky bych si přál být v pořádku…
„Mělas hezký večer?“ vyptávám se a snažím se zkrotit podrážděnost.
„Ano. Dobalily jsme a pak jsme si daly čínu, kterou přinesl José.“
Je to čím dál lepší. Už zase ten zkurvenej fotograf. Proto nezavolala.
„A co ty?“ vyzvídá, když nereaguju, a v jejím hlase zaslechnu sto-
pu beznaděje.
Proč? Co přede mnou tají?
Ježiši, přestaň se v tom rejpat, Greyi!
Vzdychnu. „Šel jsem na  charitativní večeři. Byla tam smrtelná
nuda. Odešel jsem, hned jak jsem mohl.“
„Přála bych si, abys byl tady,“ zašeptá.
„Opravdu?“
„Ano,“ odpovídá vroucně.
Vida. Třeba jsem jí chyběl.
„Uvidíme se v neděli?“ utvrzuju se a dělám všechno pro to, abych
z hlasu vyfiltroval naději.
„Ano, v neděli,“ řekne a já myslím, že se přitom usmála.
 Grey 297

„Dobrou noc.“
„Dobrou noc, pane,“ vydechne chraptivě a připravuje mě o dech.
„Hodně štěstí při zítřejším stěhování, Anastasie.“
Zůstává na drátě, slyším její mělký dech. Proč nezavěšuje? Že by
nechtěla?
„Polož to,“ špitne.
Nechce zavěsit jako první. Moje nálada se rázem zvedá a  já se
usmívám z okna na panorama Seattlu.
„Ne, ty to polož.“
„Ale já nechci.“
„Já taky ne.“
„Zlobil ses na mě moc?“ mění téma.
„Ano.“
„Ještě pořád se zlobíš?“
„Ne.“ Už vím, že jsi v pořádku.
„Takže mě za to nepotrestáš?“
„Ne. Jsem spíš ten typ, co jedná hned.“
„Všimla jsem si,“ utrousí a já se opět usměju.
„Teď už smíte zavěsit, slečno Steeleová.“
„Opravdu si to přejete, pane?“
„Jdi spát, Anastasie.“
„Ano, pane.“
Nepokládá to a  mně je jasné, že se culí. To mi ještě o  stupeň
zlepšuje náladu. „Myslíš, že budeš vůbec kdy schopná udělat, co se
po tobě žádá?“ ptám se.
„Možná. Uvidíme po neděli,“ řekne, pokušitelka jedna, a telefon
oněmí.
Anastasie Steeleová, co si s tebou jenom počnu?
Vlastně bych měl jeden nápad, pokud ten jezdecký bičík dorazí
včas. S  tou lákavou myšlenkou do  sebe házím zbytek Armagnacu
a odcházím do postele.
298 E L James

Sobota, 28. května 2011

„Christiane!“ vypískne Mia radostí, vybíhá ke mně a opouští vozík se

zavazadly. Vrhá se mi kolem krku a pevně mě objímá.
„Strašně jsi mi chyběl,“ zamumlá.
„Taky jsi mi chyběla.“ Na oplátku ji sevřu. Odtahuje se a zkouma-
vě mě pozoruje pronikavým tmavohnědým pohledem.
„Vypadáš dobře,“ vyhrkne zaníceně. „Pověz mi o té holce!“
„Co kdybychom tě nejdřív i se zavazadly dopravili domů?“ Beru
jí kufr, který váží tunu, a  společně vyrážíme z  letištního terminálu
směrem k parkovišti.
„Tak jak bylo v Paříži? Vypadá to, že sis jí většinu přivezla domů.“
„C’est incroyable!“ zvolá. „Na druhou stranu, Floubert je debil. Je-
žiši. Ten člověk je hroznej. Příšernej učitel, ale skvělej kuchař.
„Znamená to, že dnes večer uvaříš?“
„Cože? Spíš doufám, že uvaří máma.“
Mia se pouští do nonstop výkladu o Paříži: o jejím malém poko-
jíku, o vodovodních rozvodech, o Sacré-Couer, o Montmartru, o Pa-
řížanech, o červeném víně, o sýru, o módě, o nakupování. Ale hlavně
o nakupování a módě. A to jsem si myslel, že se tam jela naučit vařit.
To její štěbetání mi chybělo; je uklidňující a  vítané. Je jediným
člověkem, kterého znám, s nímž si nepřipadám… jiný.

To je tvoje sestřička, Christiane. Jmenuje se Mia.

Maminka mě ji nechává držet. Je moc malá. A má moc černé vlásky.
 Grey 299

Usmívá se. Nemá žádné zuby. Vypláznu na  ni jazyk. Hezky se

směje.
Maminka mi vždycky dovolí držet sestřičku. Jmenuje se Mia.
Rozesmívám ji. Držím ji moc dlouho. Když ji držím, je v bez-
pečí.
Elliota Mia nezajímá. Když ji drží, vrtí se u něj a brečí.
Elliot krčí nos, když se Mia pokaká.
Když Mia brečí, Elliot si jí nevšímá. Zato já ji držím a  držím
a ona přestane.
Usíná mi v rukách.
Mí-ja, zašeptám.
Cos to řekl? ptá se maminka a v obličeji je úplně bílá.
Mí-ja, zašeptám.
Ano. Ano, ty můj chlapečku. Mia, jmenuje se Mia.
A mamince začínají téct šťastné slzy.

Zajíždím na příjezdovou cestu, zastavuju přede dveřmi našich, vyn-

dávám Mie zavazadla a odnáším je do haly.
„Kde všichni jsou?“ mračí se Mia. Je tu jenom jejich hospodyně –
je to studentka z  výměnného programu, nemůžu si vzpomenout
na její jméno. „Vítejte doma,“ říká Mie lámanou angličtinou, i když ty
velké oči poulí na mě.
Zapomeň, zlato, je to jenom hezká fasáda.
Ignoruju ji a odpovídám Mie: „Myslím, že má máma službu a táta
je na konferenci. Přijelas o týden dřív.“
„Už jsem nemohla Flouberta vystát ani minutu. Musela jsem vy-
padnout, dokud to šlo. Jo, a  koupila jsem ti dárek.“ Popadá jeden
z kufrů, otvírá ho přímo v hale a začíná se v něm přehrabovat. „Tady!“
Podává mi těžkou čtvercovou krabici. „Otevři to,“ pobízí mě s širo-
kým úsměvem. Jejímu nátlaku se nedá čelit.
Váhavě to otvírám a  uvnitř nacházím skleněnou kouli, v  níž je
černý klavír pokrytý třpytkami. Je to ten největší kýč, jaký jsem kdy
viděl.
„Je to hrací skříňka. Poslouchej…“ Bere mi to z  ruky, pořádně
tím zatřese a otočí malým klíčkem, který se ukrývá vespod. Halou se
300 E L James

rozezní veselá verze La Marseillaisy, zatímco uvnitř koule zuří třpy-

tivá bouře.
Co s tím krámem budu dělat? Směju se, protože je to pro Miu tak
typické. „To je super, Mio. Děkuju.“ Obejmu ji a ona mě na oplátku
pevně sevře.
„Věděla jsem, že tě to rozesměje.“
Má pravdu. Zná mě až moc dobře.
„Tak vyprávěj mi o ní,“ vyhrkne nedočkavě. Naštěstí se do dveří
hrne Grace a vysvobozuje mě ve jménu mateřského objetí s dcerou.
„Je mi tak líto, že jsem ti nemohla přijet naproti, zlatíčko,“ omlouvá
se Grace. „Měla jsem službu. Vypadáš tak dospěle. Christiane, mohl
bys vzít její věci nahoru? Gretchen ti pomůže.“
To jako fakt? Teď je ze mě hotelový sluha?
„Jistě, mami,“ protočím oči. Přesně to jsem potřeboval, aby se ko-
lem mě motala Gretchen.
Jakmile skončím, oznamuju jim, že mám schůzku s trenérem. „Ve-
čer se vrátím.“ Rychle obě líbám a mizím, než mě natáhnou na skři-
pec dalšími otázkami ohledně Any.

Bastille mi dává do těla. Dnes je to kickbox v jeho tělocvičně.

„Tys v  tom Portlandu změknul, chlape,“ posmívá se mi, když se
válím na  žíněnce po  jeho vnějším kopu. Bastille je sportovním od-
chovancem školy tvrdého života, což mi perfektně vyhovuje.
Škrábu se na nohy. Chtěl bych ho sejmout. Ale má pravdu – dneska
mě válcuje, prostě na něj nemám.
Když končíme, ptá se: „Co se děje? Jako bys tu ani nebyl, člověče.“
„Ále, život, znáš to,“ odbývám ho s výrazem lhostejnosti.
„Jasně. Příští týden už budeš v Seattlu?“
„Jo.“
„Fajn. Trochu tě napravíme.“

Vyklusávám zpátky domů a vzpomínám si na dárek na uvítanou pro

Anu. Píšu Elliotovi.

Jakou mají teď Ana s Kate adresu?

 Grey 301

Chci je překvapit dárkem.

Posílá mi ji a já ji zase přeposílám Andree. Stojím ve výtahu a vyjíž-

dím do střešního apartmá, když mi Andrea potvrzuje:

Šampaňské a balonek na cestě. A

Když vstoupím do bytu, podává mi Taylor balíček. „Tohle vám přišlo,

pane Greyi.“
Ach ano. Ten anonymní způsob balení zásilek znám; to bude jez-
decký bičík.
„Díky.“
„Paní Jonesová vzkazuje, že dorazí zítra později odpoledne.“
„V pořádku. Myslím, že už vás dnes nebudu potřebovat.“
„Jak si přejete, pane,“ řekne se zdvořilým úsměvem a  vrací se
k  sobě do  kanceláře. Beru bičík a  zamířím s  ním do  ložnice. Bude
to dokonalé představení mého světa. Sama připouští, že nemá s čím
srovnávat, co se týká tělesných trestů, až na to, jak jsem ji toho večera
potrestal já. A to ji vzrušilo. S bičíkem to musím vzít pomalu a pří-
jemně.
Velmi příjemně. Jezdecký bičík je na  to dokonalý. Ukážu jí, že
strach má jenom v  hlavě. Jakmile se s  ním sžije, budeme se moct
posunout dál.
Doufám, že se posuneme dál…
Půjdeme na to pěkně zvolna. A budeme dělat jenom to, co zvlád-
ne. Jestli nám to má klapat, musím se přizpůsobit jejímu tempu. Ne
ona mému.
Ještě jednou si bičík prohlédnu a ukládám ho do skříně na zítra.

Otvírám laptop, ale hned mi zvoní mobil. Doufám, že je to Ana, ale

k mému zklamání je to Elena.
Neměl jsem jí zavolat?
„Ahoj, Christiane, jak se máš?“
„Dobře, díky.“
„Už ses vrátil z Portlandu?“
302 E L James

„Už ano.“
„Co bys řekl na nóbl večeři?“
„Dnes ne. Zrovna se vrátila Mia a už mě pozvali domů.“
„Aha. Mamka Greyová. Jak se má?“
„Mamka Greyová? Dobře. Aspoň myslím. Proč? Víš něco, co já
nevím?“
„Jenom jsem se ptala, Christiane. Nebuď tak nedůtklivý.“
„Zavolám ti příští týden. Třeba si dáme tu večeři.“
„Dobře. Nějak ses mi ztratil z dohledu. Jo, vím o jedné ženě, která
by mohla vyhovovat tvým potřebám.“
Já taky.
Její poslední větu ignoruju. „Tak se uvidíme příští týden. Měj se.“
Ve sprše přemýšlím, jestli mě tak zaujalo nelehké dobývání Any,
nebo Ana samotná.

U večeře jsem se bavil. Moje sestřička je zpátky, princezna jako vždy,

a  zbytek rodiny je kompars, který má omotaný kolem prstu. Grace
má všechny děti pohromadě a  je ve  svém živlu. Uvařila Miino ob-
líbené jídlo – obalované kuře se šťouchaným bramborem a  hnědou
omáčkou.
Musím přiznat, že je to taky jedno z mých oblíbených jídel.
„Tak už mi vyprávěj o Anastasii,“ dožaduje se Mia u kuchyňského
stolu. Elliot si dělá na židli pohodlí a dává si ruce za hlavu.
„Tohle si musím poslechnout. Víte, že ho připravila o věneček?“
„Elliote!“ napomíná ho Grace a pleskne ho utěrkou přes hlavu.
„Au!“ odhání ji.
Zakoulím na  ně očima. „Poznal jsem dívku,“ pokrčím rameny.
„Konec příběhu.“
„Přece to nemůžeš podat takhle!“ stěžuje si Mia s našpulenou pu-
sou.
„Mio, já myslím, že může. A právě to udělal,“ kárá ji Carrick vý-
chovným pohledem přes obroučky brýlí.
„Všichni ji poznáme zítra na večeři, že ano, Christiane?“ prohlásí
Grace s výmluvným úsměvem.
Sakra práce.
 Grey 303

„Kate přijde taky,“ přisazuje si Elliot.

Ty sketo. Úkosem na něj pohlédnu.
„Nemůžu se dočkat, až ji uvidím. Myslím, že je úžasná!“ poskaku-
je Mia na židli jako malá.
„No jo, pořád,“ zamumlám a přemítám, jestli existuje způsob, jak
se z té zítřejší večeře vykroutit.
„Ptala se po tobě Elena, zlato,“ obrací list Grace.
„Opravdu?“ předstírám nezájem vypilovaný léty praxe.
„Ano. Říkala, že tě nějakou dobu neviděla.“
„Byl jsem pracovně v Portlandu. Když už jsme u toho, měl bych
jít – zítra mě čeká důležitá schůzka a já se na ni musím připravit.“
„Ale vždyť jsi neměl zákusek. Máme jablečný koláč.“
Hmm… to zní lákavě. Ale když se nezvednu, budou mě dál vyslý-
chat ohledně Any. „Musím jít. Čeká mě moc práce.“
„Miláčku, jsi na sebe příliš tvrdý,“ domlouvá mi Grace a už se zvedá.
„Nevstávej, mami. Elliot ti pak s nádobím rád pomůže.“
„Cože?“ mračí se pan bratr. Mrknu na něj, loučím se a mizím.
„Ale zítra přijdeš?“ ujišťuje se Grace s nadějí v hlase.
„Uvidíme.“
Kruci. Vypadá to, že představím Anastasii Steeleovou rodině.
A nevím, co si o tom mám myslet.
304 E L James

Neděle, 29. května 2011

Poslouchám Shake Your Hips od Rolling Stones a v poklusu odbočuju

ze Čtvrté Avenue na Vine Street. Je tři čtvrtě na sedm ráno a celou
cestu to mám z  kopce… k  jejímu novému bytu. Táhne mě to k  ní;
jenom se chci podívat, kde bydlí.
Něco mezi šílencem posedlým kontrolou a slídilem.
Uchechtnu se. Prostě běhám. Jsme ve svobodné zemi.
Jejich blok tvoří unifikované domy z červených cihel s tmavozele-
nými okenními rámy, které jsou pro tuto čtvrť typické. Jejich vchod
má dobrou polohu poblíž křižovatky Vine Street a Západní. Předsta-
vuju si Anu schoulenou v její posteli pod přikrývkou a béžově-mod-
rým přehozem.
Pokračuju dál napříč několika bloky až k  tržnici, kde si stánka-
ři připravují zboží. Kličkuju mezi náklaďáky s  ovocem a  zeleninou
a chladicími vozy s denními úlovky. Tohle je srdce města – překypuje
životem, dokonce i v takovém šedém chladném ránu. Hladina Soun-
du je ocelově temná a zrcadlí oblohu. Nic z té šedi ale dnes neodráží
mé nitro.
Dnes je velký den.

Když jsem osprchovaný, házím na sebe bavlněné triko a džíny a z ko-

mody si beru gumičku do  vlasů. Schovávám ji do  kapsy a  vyrážím
do pracovny, abych napsal Aně.
 Grey 305

Od: Christian Grey

Předmět: Můj život v číslech
Datum: 29. 5. 2011, 08:04
Komu: Anastasia Steeleová

Jestli pojedeš autem, budeš potřebovat tento přístupový kód do podzem-

ní garáže Escaly: 146963
Zaparkuj v kóji 5 – je jednou z těch, co vlastním.
Kód k výtahu je: 1880

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Za okamžik přichází odpověď.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Skvělý ročník
Datum: 29. 5. 2011, 08:08
Komu: Christian Grey

Ano, pane. Rozumím.

Děkuji za šampaňské a balonek Charlie Tango. Je teď přivázaný k mé posteli.

Ana

V mysli mi vyvstane představa Any přivázané k její posteli mou krava-

tou. Nutkavě se zavrtím. Doufám, že si tu postel přestěhovala do Seattlu.

Od: Christian Grey

Předmět: Závist
306 E L James

Datum: 29. 5. 2011, 08:11

Komu: Anastasia Steeleová

Rádo se stalo.
Přijeď včas.
Ten Charlie Tango má ale štěstí.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Už neodpovídá, a tak si jdu do lednice ulovit něco k snědku. Gail mi

tu nechala pár croissantů a k obědu kuřecí salát Caesar. Je ho dost pro
dva. Doufám, že to Ana bude jíst; já sám bych si to dal klidně dvakrát
za sebou.
Během snídaně se objevuje Taylor.
„Dobré ráno, pane Greyi. Přinesl jsem vám nedělní noviny.“
„Díky. Dnes v jednu přijde Anastasia a v půl druhé očekávám dok-
torku Greenovou.“
„Samozřejmě, pane. Ještě něco k dnešku?“
„Jo. Ana se mnou dnes půjde na večeři k rodičům.“
Taylor bezděky uklání hlavu k rameni; vypadá zaskočeně, ale na-
konec se vzpamatuje a odchází. Dojídám si croissant s meruňkovým
džemem.
Jo. Beru ji na večeři k rodičům. A co má být?

Nedokážu zůstat v klidu. Nemůžu se jí dočkat. Je čtvrt na jednu a čas

se hrozně vleče. Práci vzdávám, beru si noviny a jdu zpátky do obý-
váku, kde si pouštím hudbu a čtu.
K mému překvapení objevuju v regionální příloze naši společnou
fotografii z promoce na WSU. Ana vypadá dobře, i když možná tro-
chu vylekaně.
Slyším, jak se dvoukřídlé dveře otvírají a ona vchází… Vlasy má
rozpuštěné, trochu rozevláté a sexy, a na sobě má ty fialové šaty, které
měla na večeři v Heathmanu. Je úchvatná.
 Grey 307

Bravo, slečno Steeleová.

„Hmm, ty šaty.“ Hlas mám plný obdivu a  vydávám se jí vstříc.
„Vítejte zpátky, slečno Steeleová,“ zašeptám, podržím si ji za  bradu
a vtisknu jí drobný polibek.
„Ahoj,“ řekne a lehce zčervená.
„Přišlas přesně. Mám rád dochvilnost. Pojď.“ Za  ruku ji vedu
k pohovce. „Chtěl bych ti něco ukázat.“ Oba si sedáme a já jí podávám
Seattle Times. Ta fotografie ji rozesměje. Což není přesně ta reakce,
kterou jsem očekával.
„Takže teď jsem tvoje přítelkyně,“ zkonstatuje s potměšilým úsměvem.
„Už to tak vypadá. A  když to píšou v  novinách, tak to musí být
pravda.“
Teď, když je tady, jsem klidnější – pravděpodobně protože je tady.
Neutekla. Uhlazuju jí hedvábně jemné vlasy za ucho; prsty mě svrbí,
jak rád bych je zapletl.
„Tak, Anastasie, od té doby, co jsi tu byla naposledy, už máš mno-
hem lepší představu o tom, co jsem zač.“
„To ano.“ Propaluje mě pohledem… vědoucím.
„A stejně ses vrátila.“
S nesmělým úsměvem přikývne.
Já to věděl, že jsi mimořádná, Ano.
„Najedla ses?“
„Ne.“
Vůbec nic? Tak jo. S  tímhle musíme skoncovat. Rukou si zajedu
do vlasů a tím nejmírnějším tónem se ptám: „A dala by sis něco?“
„Nic k jídlu,“ provokuje.
Hmm. To asi mluví o mém rozkroku.
Nakloním se, přitisknu jí rty k uchu a vdechnu její omamnou vůni.
„Jste nedočkavá jako vždy, slečno Steeleová. Čistě abych vás zasvětil
do malého tajemství, jsem na tom stejně. Ale každou chvíli tu bude
doktor.“
Narovnávám se. „Přál bych si, abys byla jedla.“ A to je prosba.
„Řekneš mi o tom doktorovi něco bližšího?“ mění rychle téma.
„Doktorka Greenová je nejlepší gynekoložka v Seattlu. Co k tomu
dodat?“
308 E L James

„Myslela jsem, že tu bude tvůj doktor. A nesnaž se mi nabulíkovat,

že jsi ve skutečnosti žena, protože ti neuvěřím.“
Potlačuju posměšné odfrknutí. „Myslím, že bude vhodnější, když
to budeš řešit s odborníkem, co ty na to?“
Pátravě se na mě zadívá, ale přikývne.
A je tu ještě jedna věc, kterou musíme probrat. „Anastasie, moje
matka by byla ráda, kdybys dnes přišla na večeři. Myslím, že i Elliot
zve Kate. Nejsem si jistý, co na to řekneš ty, ale pro mě to bude velmi
zvláštní, představit tě celé rodině.“
Chvíli o té informaci přemýšlí a pak si přehazuje vlasy přes rame-
no, jak to dělává, když se chystá o něco bojovat. Jenže tentokrát nevy-
padá bojovně, spíš ublíženě. „Ty se za mě stydíš?“ řekne přiškrceně.
Pro boha živýho. „Samozřejmě že ne.“ To je ten nejšílenější závěr,
který mohla učinit. Zpražím ji dotčeným pohledem. Jak si o  sobě
může myslet něco takového?
„Tak proč ti to přijde zvláštní?“ chce vědět.
„Protože jsem to ještě nikdy nedělal.“ Zním nedůtklivě.
„Proč na mě smíš protočit oči a já na tebe ne?“
„Nevím o tom, že bych protočil oči.“ Ona mi otlouká o hlavu moje
pravidla. Už zase.
„Já obvykle taky ne,“ odsekne.
Kruci. My se hádáme?
Na  prahu si odkašle Taylor. „Je tu doktorka Greenová, pane,“
oznamuje mi.
„Zaveďte ji do pokoje slečny Steeleové.“
Když vstanu a natáhnu ruku, věnuje mi Ana polekaný pohled.
„Nechystáš se tam jít se mnou, že ne?“ Je zděšená i pobavená zá-
roveň.
Zasměju se, ale přitom mě zašimrá v podbřišku. „Anastasie, to
si piš, že bych dobře zaplatil, abych u toho směl být. Ale myslím, že
žádný dobrý doktor by s tím nesouhlasil.“ Vkládá mi dlaň do na-
stavené ruky a já si ji přitáhnu do náruče k polibku. Její ústa jsou
teplá a  zvoucí a  tak jí bezděky zaplétám prsty do  vlasů a  polibek
prohlubuju. Když se nakonec odtáhnu, vypadá zmámeně. Opírám
se čelem o její. „Jsem tak rád, že jsi tady. Už se nemůžu dočkat, až
 Grey 309

tě svléknu.“ Nemůžu uvěřit, jak moc jsi mi chyběla. „Pojď, taky se

s ní chci seznámit.“
„Ty ji neznáš?“
„Ne.“
Ruku v  ruce míříme nahoru do  pokoje, ze kterého se stane její
ložnice.
Doktorka Greenová má typický krátkozraký pohled, je výmluvně
pronikavý a  to mi nedělá dobře. „Pane Greyi,“ zdraví mě a  potřásá
mou nataženou rukou. Má pevný a přímočarý stisk.
„Oceňuji, že jste si tak narychlo udělala čas,“ oslním ji svým nej-
neškodnějším úsměvem.
„A  já oceňuji, že jste mě přesvědčil, abych si ho udělala, pane
Greyi. Slečno Steeleová,“ osloví Anu zdvořile a já přesně vím, že v du-
chu posuzuje náš vztah. Jsem si jistý, že si v jejích představách krou-
tím knír jako padouch z němého filmu. Obrací se na mě a věnuje mi
významný pohled typu koukej-ať-jsi-pryč.
No jo.
„Budu dole,“ podvoluju se. Ale fakt bych se rád díval. Jsem si jistý,
že by se chudák doktorka dost divila, kdybych to na  ni vybalil. Při
tom pomyšlení se uchechtnu a vracím se dolů do obýváku.
Teď, když tu Ana zase není, zmocňuje se mě nový neklid. V zájmu
rozptýlení připravuju na kuchyňský ostrůvek dvě prostírání. Něco ta-
kového dělám podruhé a poprvé to bylo taky pro Anu.
Nějak měkneš, Greyi.
K obědu vybírám Chablis – jedno z mála chardonnay, která mám
rád –, a když jsem hotov, sedám si na pohovku a čtu sportovní rub-
riku novin. Pomocí ovladače zesiluju zvuk na  iPodu a  doufám, že
mi hudba pomůže zkoncentrovat pozornost na  statistiky včerejšího
vítězného zápasu Mariners proti Yankeeům, místo toho, abych pře-
mýšlel o tom, co se děje nahoře mezi Anou a doktorkou.
Konečně se z  chodby ozvou kroky, a  tak zvedám hlavu, zrovna
když obě dámy vstupují. „Už jste skončily?“ ptám se a sahám po ovla-
dači, abych ztlumil hudbu.
„Jistě, pane Greyi. Dávejte na ni pozor, je to krásná a bystrá mladá
žena.“
310 E L James

Co jí Ana vykládala?
„Právě to mám v úmyslu,“ zahučím a vrhám na Anu letmý pohled
co-se-sakra-děje.
Zmateně zamrká. Dobře. Není to tím, že by něco řekla.
„Pošlu vám účet,“ oznamuje mi doktorka. „Na shledanou a hodně
štěstí, Ano.“ Její pohled konečně nepatrně roztává, když si podáváme
ruce.
Taylor ji vyprovází k výtahu a moudře zavírá dvojité dveře do haly.
„Jaké to bylo?“ vyzvídám pořád trochu zmatený ze slov doktorky
Greenové.
„Skvělé, děkuju za  optání,“ odpovídá Ana. „Říkala, že se mám
v následujících čtyřech týdnech zdržet veškeré sexuální aktivity.“
Dělá si prdel? Zírám na ni jako na zjevení.
Anin vážný výraz se mění v triumfální. „A mám tě!“
Pěkně jste mi to natřela, slečno Steeleová.
Zúžím na ni oči a její úsměv zamrzá.
„A  mám tě!“ neubráním se poťouchlému úšklebku. Beru ji ko-
lem pasu a přitahuju si ji k sobě. Mé tělo už po ní hladoví. „Vy jste
nenapravitelná, slečno Steeleová.“ Zaplétám jí prsty do  vlasů a  tvr-
dě ji líbám. A přemýšlím, jestli bych ji neměl ohnout přes ostrůvek
a za vyučenou ji ošukat.
Všechno má svůj čas, Greyi.
„Nejradši bych si tě vzal hned teď a tady, ale potřebuješ se najíst
a já taky. Nechci, abys na mně později omdlela hlady,“ šeptám.
„To je všechno, kvůli čemu mě chceš? Moje tělo?“ ptá se.
„Tvoje tělo a  tu prořízlou pusu.“ Ještě jednou ji líbám. A  přitom
se neubráním myšlenkám na to, co přijde… a zmocňuje se mě vášeň.
Hrozně ji chci. Radši ji pouštím, než ji tady povalím na podlahu. Oba
jsme tou dobou bez dechu.
„Co je to za skladbu?“ zajímá se poněkud zhrublým hlasem.
„Villa Lobos, árie z Bachianas Brasileiras. Krásná, že?“
„To ano,“ souhlasí a zadívá se na snídaňový bar. Vyndávám z led-
nice salátovou mísu, stavím ji mezi prostírání a ptám se, jestli jí bude
vyhovovat kuře Caesar.
„Bude, děkuju,“ usměje se.
 Grey 311

Z  chladicího boxu beru Chablis. V  zádech cítím její pohled. Ani

jsem netušil, že dokážu být tak pohostinný. „Nad čím dumáš?“ ozvu se.
„Jen jsem se dívala, jak se pohybuješ.“
„A?“ ptám se zaskočeně.
„Jsi při tom velmi elegantní,“ zhodnotí tiše a  do  tváří se jí hrne
barva.
„Tak to pěkně děkuju, slečno Steeleová.“ Přisedám si k ní. Nejsem
si jistý, jak bych měl na její milý kompliment zareagovat. „Chablis?“
„Dám si.“
„Naber si salát. Tak co, pro jakou metodu ses rozhodla?“
„Pro pilulky,“ odpovídá.
„A zvládneš je brát pravidelně, ve stejný čas, každý den?“
Zatváří se překvapeně a znovu se červená. „Jsem si jistá, že mi to
budeš připomínat,“ odbývá mě se stopou ironie v  hlase, kterou se
rozhodnu ignorovat.
Radši sis měla nechat píchnout injekci.
„Nastavím si to jako upomínku. Jez.“
Bere si první sousto, pak další… a další. Ona jí!
„Takže můžu dát kuře Caesar na jídelníček paní Jonesové?“ od-
tuším.
„Myslela jsem, že budu vařit já.“
„Jistě, to budeš.“
Dojídá dřív než já. Musela mít pořádný hlad.
„Jste jako vždy nedočkavá, slečno Steeleová.“
„To jsem,“ hlesne a plaše se na mě zadívá.
Sakra. Už je to tu zase.
Ta přitažlivost.
Jako očarovaný se zvedám a stahuju si ji do náruče.
„Opravdu to chceš hned?“ zašeptám a přitom ji v duchu zapřísa-
hám, aby řekla ano.
„Ještě jsem nic nepodepsala.“
„Já vím – právě tu porušuju všechna pravidla.“
„Uhodíš mě přitom?“
„Ano, ale ne proto, abych ti ublížil. Momentálně ti nechci ubližovat.
Ovšem kdyby ses mi dostala do rukou včera večer, to by byla jiná.“
312 E L James

Je v šoku.
Ale kotě. „Nenech nikoho, aby se tě snažil přesvědčit o  opaku,
Anastasie – jedním z  důvodů, proč já a  mně podobní tohle děláme
je, že rádi způsobujeme nebo přijímáme bolest. Je to velmi prosté.
Ale ty taková nejsi, takže jsem včera strávil spoustu času usilovným
přemýšlením co s tím.“
Přitahuju si ji těsněji k sobě, mačkám ji na svou rostoucí erekci.
„A přišel jsi na něco?“ vydechne.
„Ne, ale právě teď tě prostě chci spoutat a ošukat do bezvědomí.
Jsi na to připravená?“
Její výraz se mění, stává se hlubším, smyslnějším a plným primár-
ní zvědavosti. „Ano,“ vysloví tak měkce, jako by to bylo vzdychnutí.
Díkybohu.
„Tak dobře. Pojď.“ Odvádím ji nahoru do herny. Do místnosti, kde
se cítím bezpečně. Kde si s ní můžu dělat, co chci. Zavírám oči, abych
si vychutnal ten pocit radosti.
Byl jsem někdy tak nadšený?
Zavírám za námi dveře, pouštím její ruku a zadívám se na ni. Na-
dechuje se ústy, dýchá rychle a mělce. Oči má rozšířené. Je připrave-
ná. Čeká, co bude.
„Když jsi tady, patříš mi. Můžu si s tebou dělat, co chci. Rozumíš?“
Zlehka si olízne horní ret a přikývne.
Šikulka.
„Zuj si boty.“
S  námahou polkne a  ohýbá se, aby si rozepnula páskové boty
na vysokém podpatku. Zvedám je a pečlivě je rovnám ke dveřím.
„Dobře. Když ti řeknu, abys něco udělala, neváhej. Teď z  tebe
svléknu ty šaty. To je něco, co jsem chtěl udělat už před několika dny,
jestli si dobře vzpomínám.“
Odmlčím se, abych si zajistil její pozornost. „Chci, abys vnímala
své tělo pozitivně, Anastasie. Je nádherné a  já se na  něj rád dívám.
Je na něj radost pohledět. Klidně bych na tebe vydržel zírat celý den
a chtěl bych, aby ses kvůli své nahotě necítila trapně nebo zahanbeně.
Rozumíš?“
„Ano.“
 Grey 313

„Ano, co?“ přiostřím.

„Ano, pane.“
„Myslíš to vážně?“ Chci, aby ses za nic nestyděla, Ano.
„Ano, pane.“
„Dobře. Zvedni ruce nad hlavu.“
Pomalu dává ruce nahoru. Chytám ji za lem šatů a opatrně jí ho
táhnu nahoru po těle, které centimetr po centimetru odhaluju jenom
pro moje oči. Když jsou šaty dole, ustupuju, abych se pokochal.
Nohy, stehna, břicho, zadek, prsa, ramena, obličej, pusa… je dokonalá.
Skládám šaty a dávám je na komodu s mými hračkami. V prstech sevřu
její bradu. „Koušeš si ret. A víš, co to se mnou dělá,“ kárám ji. „Otoč se.“
Poslechne a otáčí se čelem ke dveřím. Rozepínám jí podprsenku
a stahuju jí ramínka po pažích. Cestou ji hladím konečky prstů a cí-
tím, jak se pod mým dotekem chvěje. Svléknutou podprsenku od-
hazuju na  šaty. Stojím blízko, ale nedotýkám se jí, poslouchám její
zrychlený dech a  vnímám teplo, které sálá z  její kůže. Je vzrušená
a  není v  tom sama. Oběma rukama jí stahuju vlasy na  záda. Jsou
tak jemné na  dotek. Ovíjím si je kolem jedné ruky a  zatáhnu za  ně
do strany, aby naklonila hlavu a vystavila krk mým rtům.
Nosem jí přejedu od  ucha k  rameni a  zpátky a  cestou zhluboka
vdechuju její smyslnou vůni.
Kruci, je jako droga.
„Voníš božsky, jako vždy, Anastasie.“ Políbím ji pod ucho, tam,
kde se vzdouvá tepna.
Zavzdychá.
„Buď zticha. Ani muk.“
Z kapsy riflí vytahuju gumičku a zaplétám jí vlasy. Vychutnávám si,
jak za ně jemně tahám a jak je stáčím na jejích krásných, bezchybných
zádech. Zručně spínám konečky vlasů gumičkou a  nečekaně za  cop
zatáhnu, takže musí udělat krok vzad a přitisknout se ke mně. „Líbí se
mi představa, že tu nosíš spletené vlasy,“ zašeptám. „Otoč se zpátky.“
Opět ihned poslechne.
„Když ti nařídím, abys šla sem, přijdeš takhle. Jenom v  kalhot-
kách. Rozumíš?“
„Ano.“
314 E L James

„Ano, co?“
„Ano, pane.“
„Hodná holka.“ Učí se rychle. Paže má spuštěné podél těla, očima
na mně doslova visí. Čeká.
„Když ti řeknu, abys přišla sem, chci, aby sis klekla támhle,“ uka-
zuju na místo u dveří. „Udělej to.“
Nejistě zamrká, ale než jsem nucen jí to zopakovat, obrací se a kle-
ká si čelem do pokoje, kam jsem jí ukázal.
Dovoluju jí sednout si na  paty a  ona to udělá. „Polož si dlaně
a předloktí na stehna. Dobře. A teď rozevři kolena. Víc.“ Tak tě chci
vidět, kotě. „Ještě víc.“ Vidět ti mezi nohy. „Teď je to dokonalé. Dívej
se dolů, na podlahu.“
Nechci, aby ses dívala na  mě nebo rozhlížela po  místnosti. Chci,
abys klečela a dopřála svým myšlenkám rozlet. Aby sis představovala,
co s tebou budu dělat.
Přecházím k  ní a  s  potěšením zaznamenávám, že nechává hlavu
skloněnou. Sahám dolů a  tahám za  cop; zakláním jí hlavu, aby se
na mě podívala. „Budeš si tu pozici pamatovat, Anastasie?“
„Ano, pane.“
„Dobře. Zůstaň tady, nehýbej se.“
Procházím kolem ní, otvírám dveře a ještě se za ní krátce ohlédnu.
Hlavu má skloněnou; oči zavrtané do podlahy.
Jak vítaný pohled.
Mám chuť se rozběhnout, ale krotím se a  rozvážně kráčím dolů
do mé ložnice.
Zachovej si trochu důstojnosti, Greyi.
V šatně se svlékám donaha a z šuplíku tahám své oblíbené džíny.
Moje DD. Džíny dominanta.
Natahuju si je a  zapínám všechny knoflíky až na  ten vrchní. Ze
stejného šuplíku beru nový jezdecký bičík a  šedý vaflový župan.
Na odchodu sahám pro několik kondomů a cpu si je do kapsy.
A jde se na to.
Ukaž, co umíš, Greyi.
Vracím se zpátky a  nacházím ji ve  stejné pozici: hlavu má dolů,
cop položený na zádech, ruce na kolenou. Zavírám dveře a věším žu-
 Grey 315

pan na háček. Obcházím ji. „Hodná holka, Anastasie. Takhle vypadáš

nádherně. Dobrá práce. Postav se.“
Stoupá si, ale hlavu nechává svěšenou.
„Smíš se na mě podívat.“
Upře na mě dychtivý modrý pohled.
„Teď ti nasadím pouta, Anastasie. Podej mi pravou ruku.“ Na-
stavuju dlaň a  ona mi do  ní vkládá ruku. Aniž bych spustil pohled
z  jejích očí, obracím ji dlaní vzhůru. Bičíkem, který jsem až doteď
schovával za  zády, ji švihnu do  otevřené ruky. Nadskočí a  zavírá ji;
překvapeně zamrká.
„Jaké to bylo?“ chci vědět.
Zrychluje se jí dech, pohledem těká mezi mnou a dlaní.
„Odpověz.“
„V pohodě,“ svraští čelo.
„Nemrač se,“ napomínám ji. „Bolelo to?“
„Ne.“
„A ani to bolet nebude. Chápeš?“
„Chápu.“ Hlas má mírně rozechvělý strachem.
„Myslím to vážně,“ ujišťuju ji a ukazuju jí bičík. Je hnědý, ze zaplé-
tané kůže, vidíš? Naslouchám ti. Zvedá ke mně ohromený pohled a já
v úsměvu zvlním rty.
„Snažíme se potěšit vzájemně, slečno Steeleová. Pojď.“ Odvádím
ji doprostřed místnosti, pod zařízení určené k poutání. „Tahle mříž je
zkonstruovaná tak, že se po ní mohou pouta volně pohybovat.“ Zírá na-
horu na složitě propletené kovové pruty a pak se podívá zpátky na mě.
„Začneme tady, ale protože tě chci šukat vestoje, skončíme támhle
u té zdi,“ ukážu ke svatoondřejskému kříži. „Zvedni ruce nad hlavu.“
Okamžitě dělá, co po  ní chci. Chytám kožená pouta, která visí
z mříže, a zapínám jí do nich každé zápěstí zvlášť. Snažím se postupo-
vat rozvážně, ale ona mě rozptyluje. Stojím tak blízko u ní a cítím její
vzrušení, její dychtivost, dotýkám se jí. Je těžké se soustředit. Jakmile
je spoutaná, ustupuju a s úlevou se zhluboka nadechnu.
Konečně jsi tam, kde jsem tě chtěl mít, Ano Steeleová.
Loudavě ji obcházím a užívám si pohled na ni. Mohla by být ještě
víc sexy? „Takhle vyvázaná vypadáte zatraceně skvěle, slečno Steeleo-
316 E L James

vá. A vaše prořízlá pusa je pro jednou zavřená. To se mi líbí.“ Zasta-

vuju se čelem k ní, strkám jí prsty za kalhotky a pěkně pomalu jí je
stahuju dolů a přitom si klekám k jejím nohám.
Uctívám ji. Protože je překrásná.
Nespouštím z ní oči a tisknu si její kalhotky k nosu. Požitkářsky
k nim přivoním. V šoku otvírá pusu a vzápětí pobaveně vykulí oči.
Jo. Uculím se. Dokonalá reakce.
Strkám si kalhotky do zadní kapsy a vstávám, rozmýšlím si další
krok. Zvedám bičík a špičkou se dotknu jejího břicha. Obkroužím jí
pupík plácačkou… vlastně takovým koženým jazykem. Ostře vtáhne
vzduch do plic a zachvěje se.
Bude to dobré, Ano. Věř mi.
Začínám kolem ní pomalu kroužit, bičík táhnu za  sebou po  její
kůži, po břiše, po slabinách, po zádech. Při druhé otočce ji plesknu
koženým koncem pod zadek, pěkně ostře, přesně mezi nohy.
„Au!“ vyjekne překvapením a zatahá za pouta.
„Tiše,“ varuju ji a  znovu ji kradmo obcházím. Švihnu ji přesně
do  stejného místa a  ona zakňourá slastí. Zavírá oči a  soustředí se
na své pocity. Dalším pohybem zápěstí ji plácnu přes bradavku. Za-
klání hlavu a  zasténá. Znovu útočím, tentokrát na  druhou bradav-
ku, a sleduju, jak se po kontaktu s koženou plochou bičíku protahuje
a scvrkává.
„Líbí se ti to?“
„Ano,“ zachraptí. Oči nechává zavřené a hlavu zakloněnou.
Šlehnu ji přes zadek, tentokrát o něco silněji.
„Ano, co?“
„Ano, pane,“ vyhrkne.
Pozvolna a  pečlivě jí posévám dalšími štiplavými rankami trup
a  břicho a  mířím dolů k  mému cíli. Konečně dopřávám koženému
jazyku tu čest seznámit se s jejím rozkrokem a ona to oceňuje kloko-
tavým výkřikem. „Ach… prosím!“
„Ticho,“ nařizuju a zdůrazňuju to káravým švihnutím přes zadek.
Koncem bičíku jí zajíždím mezi chloupky v klíně, laskám ji v roz-
kroku. Hnědá kůže se leskne vlhkostí, když ho vytáhnu. „Vidíš, jak
moc už jsi vzrušená, Anastasie? Otevři oči a pusu.“
 Grey 317

Těžce oddychuje, ale poslechne a se zastřeným pohledem ztráce-

jícím se ve smyslnosti okamžiku se mi zaklesne do očí a rozevírá rty.
Vkládám jí plochý konec bičíku do  úst. „Ochutnej. Přisaj se. A  po-
řádně, bejby.“
Když semkne rty kolem plácačky, je to, jako by v nich svírala mě.
Sakra.
Je tak sexy, že jí nedokážu odolat.
Vysouvám jí bičík z pusy a chytám ji do náruče. Instinktivně otví-
rá ústa a já se jich zmocňuju, pronikám do nich jazykem a ochutná-
vám její vzrušení.
„Ach, Anastasie, chutnáš přímo skvěle,“ šeptám. „Chceš, abych to
dokončil?“
„Prosím,“ zaškemrá.
Stačí jeden svižný pohyb zápěstím a  bičík dosedá na  její zadek.
„Prosím, co?“
„Prosím, pane,“ zakňourá.
Šikulka. Ustupuju. „S tímhle?“ ptám se a zvedám bičík, aby na něj
viděla.
„Ano, pane,“ řekne, a to mě překvapuje.
„Určitě?“ Nemůžu uvěřit, jaké mě potkalo štěstí.
„Ano, pane, prosím.“
Ach, Ano. Ty jsi bohyně.
„Tak zavři oči.“
Poslechne a já jí dál s nekonečnou trpělivostí a nemalým vděkem
pokrývám břicho a  podbřišek štiplavými rankami. Brzy je znovu
zadýchaná, její vzrušení roste. Posouvám se níž a  jemně ji plesknu
do rozkroku. A znovu. A znovu.
Trhá pouty a opakovaně vzdychá. Pak ztichne a já vím, že je blíz-
ko. S náhlým výkřikem zaklání hlavu a otvírá ústa, z nichž se jí derou
steny provázející orgasmus, který otřásá jejím tělem. Okamžitě bičík
pouštím a zachytávám ji, abych ji podepřel, protože se jí podlamují
nohy. Vláčně mi visí v náručí.
Ještě jsme spolu neskončili, Ano.
Beru ji pod stehny, zvedám její rozechvělé tělo a stále připoutanou
ji přesouvám ke kříži. Tam ji stavím na nohy a svírám ji mezi svými
318 E L James

rameny a dřevěnými trámy. Rozepínám si knoflíky kalhot a osvobo-

zuju plně ztopořený penis. Z  kapsy spěšně tahám kondom, trhám
obal v zubech a volnou rukou ho na sebe roluju.
Znovu ji chytám za stehna a šeptám: „Zvedni nohy, bejby. Omotej
si je kolem mě.“ Opírám ji zády o kříž a pomáhám jí ovinout nohy
kolem mých boků. Lokty se opírá o má ramena.
Jsi moje, kotě.
Jedním pohybem se ocitám v ní.
Kruci. Je skvělá.
Chvíli si ten pocit nehybně vychutnávám. Teprve pak se začínám
hýbat a vyžívám se v každém průniku. Vnímám, jak mě v sobě svírá,
zas a  zas, trhaně lapám po  dechu a  ztrácím se v  té překrásné ženě.
Rty se dotýkám jejího krku a ochutnávám ji. Její vůně mi plní chřípí,
naplňuje mě. Ano. Ano. Ano. Nechci nikdy přestat.
Náhle strne a já ucítím, jak to v ní tepe.
Jo! Další vrchol. Taky se uvolňuju. Prýštím do ní. Držím ji. Uctí-
vám ji.
Jo. Jo. Jo.
Je tak krásná. Ach, dobrý bože, v hlavě mám úplně vymeteno.
Vyklouznu z ní, a protože na mě bezvládně padá, rychle ji osvo-
bozuju z pout a podpírám ji, když se oba suneme k zemi. Vysazuju si
ji na klín, objímám ji a ona se ke mně choulí; oči má zavřené a těžce
oddychuje.
„Byla jsi skvělá, bejby. Tak co, bolelo to?“
„Ne,“ hlesne sotva slyšitelně.
„A myslela sis, že bude?“ ptám se a odhrnuju jí uvolněné pramín-
ky vlasů z obličeje, abych na ni líp viděl.
„Myslela.“
„Tak vidíš, většina toho strachu z  bolesti je jenom ve  tvé hlavě,
Anastasie.“ Hladím ji po tváři. „Šla bys do toho znovu?“
Neodpovídá hned, až si pomyslím, jestli neusnula.
„Šla,“ přisvědčí po chvíli.
Děkuju ti, bože.
Pevně ji sevřu v náručí. „To je dobře. Protože já taky.“ Dělal bych to
pořád dokola. Vtisknu jí jemný polibek na temeno hlavy a nadechnu
 Grey 319

se. Voní Anou a potem a sexem. „Však jsem s tebou ještě neskončil,“
upozorňuju ji. Jsem na ni pyšný. Ona to dokázala. Udělala to, co jsem
po ní chtěl.
Představuje všechno, co potřebuju.
Nečekaně mě zaplavuje neznámý pocit, prodírá se mnou, zakusuje
se mi do morku kostí a zanechává po sobě nejistotu a úzkost.
Ana otáčí hlavu a stulí se mi obličejem k hrudi.
Temnota se probouzí, v mém nitru se rozpíná důvěrně známá emoce
a nahrazuje úzkost děsem. V těle se mi napíná každý sval. Ana ke mně
zvedá jasný, nebojácný pohled a já se snažím ovládnout svůj strach.
„Tohle nedělej,“ zašeptám. Prosím.
Napřimuje se a zadívá se mi na hruď.
Koukej to dostat pod kontrolu, Greyi.
„Klekni si ke dveřím,“ přikazuju jí a odtahuju se od ní.
Jdi. Nedotýkej se mě.
Roztřeseně se škrábe na  nohy a  klopýtá ke  dveřím, kde zaujímá
pozici vkleče.
Pořádně se nadechnu, abych se zkoncentroval.
Co to se mnou děláš, Ano Steeleová?
Vstávám a protahuju se, už jsem klidnější.
Jak klečí u dveří, vypadá každým coulem jako ideální sub. Oči se
jí lesknou, je unavená. Vím, že jí klesá hladina adrenalinu. Ospale
přivírá víčka.
Ale ne, tak by to nešlo. Chceš ji jako svou submisiv, Greyi. Tak jí
ukaž, co to obnáší.
Z  komody si beru jednu z  kabelových svorek, které jsem koupil
u Claytonů, a nůžky. „Snad vás nenudím, slečno Steeleová?“ promlu-
vím a  snažím se potlačit soucit v  hlase. Trhne sebou a  provinile se
na mě zadívá. „Postav se,“ vybízím ji.
Nejistě se zvedá na nohy.
„Jsi pěkně zničená, co?“
S ostýchavým úsměvem přikývne.
Zlato, nemáš se za co stydět, vedla sis dobře.
„Chce to kondici, slečno Steeleová. Ještě jsem se tě nenabažil. Sep-
ni ruce, jako by ses modlila.“
320 E L James

Na  čele se jí na  chvíli objevuje vráska zamyšlení, ale pak sepne
dlaně a natáhne ruce před sebe. Stahuju jí zápěstí kabelovou svorkou.
Její pohled prudce vystřelí k mým očím, když ji pozná.
„Je ti snad povědomá?“ usměju se a  prstem obtáhnu svorku
po vnitřním obvodu, abych se ujistil, že je pod ní dost místa a není
moc utažená. „Mám tu nůžky.“ Zvedám ruku a ukazuju jí je. „Doká-
žu tě z toho dostat během sekundy.“ Teď už vypadá klidněji. „Pojď.“
Beru ji za sepnuté ruce a odvádím ji k nohám postele. „Ale urychlím
to. Už jsi unavená. Podrž se sloupku.“
Zastavuje se a chytá do dlaní jeden z dřevěných pilířků nebes.
„Níž,“ poroučím. „V pořádku. Nepouštěj se. Když se pustíš, naplá-
cám ti. Rozumíš?“
„Ano, pane.“
„Dobře.“ Chytám ji za boky a přitahuju si ji k sobě, takže je v té
správné pozici, kdy má svůj krásný zadek vystrčený a plně k mé dis-
pozici. „Nepouštěj se, Anastasie,“ varuju ji znovu. „Budu tě tvrdě šu-
kat zezadu. A ty musíš udržet rovnováhu, rozumíš?“
„Ano.“
Silně ji plácnu přes zadek.
„Ano, pane,“ opravuje se hned.
„Rozkroč se.“ Tlačím jí pravou nohu mezi stehna, abych jí ještě
víc rozšířil postoj. „Tak je to lepší. Po tomhle už tě nechám vyspat.“
Má dokonalou křivku zad, obratle perfektně navazují jeden
na druhý od krku až k fajnové prdelce. Obtáhnu je konečky prstů.
„Ty máš tak nádhernou kůži, Anastasie,“ vydechnu spíš pro sebe.
Předkláním se a  následuju stezku mých prstů jemnými polibky
po páteři. Přitom jí svírám prsa v dlaních; v prstech promnu bra-
davky a zatahám za ně. Zavrtí se pode mnou a já jí vtisknu měkký
polibek na bedra. Saju ji a jemně oštipuju zuby a dál se věnuju jejím
bradavkám.
To už vzdychá. Narovnávám se a  ustupuju, abych si ten pohled
vychutnal. Jenom se na ni dívám a tvrdnu. Sahám do kapsy pro druhý
kondom, rychle se zbavuju džín a  otvírám obal. Oběma rukama si
kondom nasazuju.
Rád bych otevřel její zadní vrátka. Moc rád. Ale na to je příliš brzy.
 Grey 321

„To je tak svůdný zadek, slečno Steeleová. Co všechno bych s ním

chtěl dělat…“ Hladím ho a v dlaních laskám obě půlky a pak do ní
vtlačím dva prsty, abych ji znovu vzrušil.
Ozývá se další sten.
Chce mě.
„Tak připravená. Vy nikdy nezklamete, slečno Steeleová. Pořádně
se zapři, bejby, tohle bude rychlé.“
Chytám ji za boky a opírám si špičku penisu o správné místo.
Pak natáhnu paži a pevně si ovíjím její cop kolem zápěstí. V jed-
né ruce držím sebe, v druhé svírám její vlasy a pozvolna se do ní
nořím.
Ona. Je. Tak. Zatraceně. Sexy.
Pomalu z  ní couvám, volnou rukou ji chytám za  bok a  v  druhé
sevřu pevněji vlasy.
Je submisivní.
Vrážím do ní tak prudce, až s výkřikem poskočí dopředu.
„Drž se, Anastasie!“ připomínám jí. Když povolí ruce, mohla by
si ublížit.
Zadýchaně se tlačí zpátky ke mně a zapírá si nohy.
Výborně.
A pak ji začínám drsně šukat, ona se pevně drží sloupku a já z ní
mačkám tiché rozechvělé výkřiky. Ale nevzdává to. Naopak, vychází
mi vstříc.
Bravo, Ano.
A pak to ucítím. Je to pozvolné. Její nitro se začíná chvět. Ztrácím
nad sebou kontrolu, naposledy do ní dravě vrážím a přestávám se hý-
bat. „No tak, Ano, dělej,“ zaúpím ve víru bouřlivého orgasmu. Pevně
ji svírám a ona taky vrcholí a prodlužuje mou extázi.
Držím ji v náručí a stahuju nás oba na zem, pokládám si ji zády
na  trup, takže oba upíráme prázdné pohledy ke  stropu. Je napros-
to uvolněná, nepochybně vyčerpaná; její váha mi přináší vítané po-
hodlí. Pozoruju karabiny a přemítám, jestli mi někdy dovolí, abych ji
na ně zavěsil.
Pravděpodobně ne.
A je mi to jedno.
322 E L James

Jsme tu poprvé a ona byla jako sen. Políbím ji na ucho. „Zvedni

ruce,“ zachraptím. Vytáhne je nahoru, jako by byly z betonu a já str-
kám ostří nůžek pod pásku.
„Prohlašuji tuto Anu za  otevřenou,“ zamumlám a  šmiknu, čímž
ji osvobozuju. Zahihňá se a její tělo se přitom otřásá na mém. Je to
zvláštní a celkem příjemný pocit, takže se taky usměju.
„To je tak krásný zvuk,“ postesknu si, zatímco ona si mne zápěstí.
Zvedám se do sedu a nechávám si ji na klíně.
Líbí se mi, když se se mnou směje. Jenže se nesměje moc často.
„Je to moje vina,“ připouštím si pro sebe a masíruju jí ztěžklá ra-
mena a paže, abych je přivedl k životu. Obrací se a vrhá na mě znave-
ný a taky tázavý pohled. „Že se nesměješ častěji,“ vysvětluju.
„Já se obvykle zas tak často nesměju,“ řekne a zívne.
„Ale když už se to stane, slečno Steeleová, je to hotový zázrak
a pro mě i potěšení, že u toho můžu být.“
„To znělo velmi romanticky, pane Greyi,“ utahuje si ze mě.
Usměju se. „Řekl bych, že z tebe mluví únava z ošukání skrz naskrz.“
„Tak tohle nebylo romantické ani trochu,“ postěžuje si hravě.
Zvedám si ji z klína, abych se mohl postavit, natahuju se pro džíny
a oblékám si je. „Nerad bych vyděsil Taylora nebo paní Jonesovou.“
I když by to nebylo poprvé.
Ana zůstává v polospánku sedět na podlaze. Chytám ji za nadlok-
tí, pomáhám jí na nohy a vedu ji ke dveřím. Z háčku sundávám župan
a oblékám jí ho. Vůbec mi při tom nepomáhá, jak je vyčerpaná.
„Postel,“ zavelím a dávám jí pusu.
Ospalým obličejem přelétne polekaný výraz.
„Budeš v  ní spát,“ ujišťuju ji. Ohýbám se, beru ji do  náruče
a schoulenou na mé hrudi ji nesu do pokoje pro sub. Když jsme tam,
odhrnuju deku a ukládám ji. A ve slabé chvilce si lezu k ní. Oba nás
přikrývám a pak ji objímám.
Budu ji držet, jenom dokud neusne.
„Už spi, krásko.“ Líbám ji do  vlasů a  cítím se naprosto spokoje-
ný… vděčný. Dokázali jsme to. Ta sladká a nevinná žena mi dovolila,
abych s ní utišil své potřeby. A myslím, že si to užila. Já si to užil roz-
hodně… víc než kdy jindy.
 Grey 323

Maminka sedí a dívá se na mě v zrcadle s velkou prasklinou.

Češu jí vlasy. Jsou hebké a voní maminkou a květinami.
Bere mi kartáč a točí si vlasy kolem a kolem.
Teď jsou jako hrbolatý had na jejích zádech.
Tak, řekne.
A pak se otočí a usměje se na mě.
Dnes je šťastná.
Mám rád, když je maminka šťastná.
Mám rád, když se na mě směje.
Vypadá hezky, když se směje.
Pojď, upečeme si koláč, Mrňousi.
Jablečný koláč.
Mám rád, když maminka peče.

Probouzím se náhle, do  mysli mi proniká sladká vůně. Vůně Any.

Leží vedle mě a hluboce spí. Znovu se natáhnu a zírám do stropu.
Spal jsem už někdy v tomto pokoji?
Nikdy.
Je to zneklidňující zjištění, kvůli kterému z nějakého nepochopi-
telného důvodu cítím tíseň.
Co se to děje, Greyi?
Opatrně si sedám, protože ji nechci rušit, a zadívám se na její spící si-
luetu. Vím, co se děje – jsem neklidný, protože jsem tu s ní. Lezu z postele,
nechávám ji spát a vyrážím zpátky do herny, kde sbírám použitou kabe-
lovou svorku a kondomy a schovávám si je do kapsy, ve které nacházím
Aniny kalhotky. S bičíkem, jejím oblečením a botami v ruce odcházím
a zamykám za sebou. Vracím se do jejího pokoje a věším šaty na dveře
skříně, boty rovnám pod židli a podprsenku věším na ni. Z kapsy vyta-
huju její kalhotky… ale pak mě napadá taková malá provokace.
Odcházím do své koupelny, protože se chci před večeří u našich
osprchovat. Nechávám Anu spát o něco déle.
Nechávám po sobě stékat příjemně horkou vodu, aby ze mě smyla
úzkost a neklid, které mě předtím trápily. Jako první kolo to nebylo
špatné ani pro jednoho z  nás. A  to jsem si myslel, že je náš vztah
s  Anou nemyslitelný, ale teď se před námi otvírá budoucnost plná
324 E L James

možností. V  duchu si poznamenávám, že musím ráno zavolat Ca-

roline Actonové, abych Anu nově oblékl. Po hodině plodné činnosti
v  pracovně, kde doháním resty ve  čtení různých dokumentů, si ří-
kám, že už se Ana vyspala dost. Venku už se smráká a za pětačtyřicet
minut musíme vyrazit na  večeři k  našim. Pouhé vědomí, že je Ana
nahoře ve své ložnici mi umožnilo lépe se koncentrovat na práci.
A to je divný.
Zkrátka vím, že je tam v bezpečí.
Z  lednice vyndávám krabici brusinkového džusu a  láhev perlivé
vody. Obojí smíchám do jedné sklenice, kterou odnáším nahoru.
Ana ještě spí, stočená do klubíčka tak, jak jsem ji tu nechal. Mys-
lím, že se vůbec nepohnula. Rty má pootevřené a mělce jimi dýchá.
Vlasy má pocuchané a z copu se jí uvolňují jednotlivé pramínky. Se-
dám si vedle ní na kraj postele a skláním se, abych jí dal pusu na spá-
nek. Ze spaní zamumlá nějaký protest.
„Anastasie, vstávej,“ přemlouvám ji mírným hlasem.
„Ne,“ zabručí a obejme polštář.
„Za půl hodiny musíme vyrazit na večeři k mým rodičům.“
Rozespale zamžourá a zaměří na mě pohled.
„No tak, ospalče, vstávej.“ Znovu jí přitisknu rty na spánek. „Při-
nesl jsem ti něco k pití. Budu dole. Už neusínej, nebo budeš mít prů-
švih,“ varuju ji, když si protahuje ruce. Dávám jí ještě jednu pusu
a s letmým pohledem na židli, kde nenajde své kalhotky, kráčím zpát-
ky dolů a cestou se nutkavě uculuju.
Pohraj si s ní, Greyi.
Zatímco čekám na slečnu Steeleovou, zapínám dálkovým ovlada-
čem iPod a pouštím hudbu z náhodného výběru. Nervózně přechá-
zím k balkonovým dveřím, vyhlížím jimi na oblohu časného večera
a poslouchám And She Was od Talking Heads.
Přichází Taylor. „Pane Greyi, mám přistavit vůz?“
„Dejte nám pět minut.“
„Ano, pane,“ odvětí a vyráží ke služebnímu výtahu.
Za pár minut se ve vstupu do obýváku objevuje Ana. Vypadá fan-
tasticky a  celá září… a  zdá se, že ji něco pobavilo. Copak asi řekne
na to, že nenašla kalhotky?
 Grey 325

„Ahoj,“ zdraví mě s tajemným úsměvem.

„Ahoj. Jak se cítíš?“
Její úsměv se rozšiřuje. „Dobře, děkuju. A ty?“ předstírá nenuce-
nost.
„Já dokonce zatraceně dobře, slečno Steeleová.“ Napětí mezi námi
je dráždivé a  já jen doufám, že na  mně není znát tolik dychtivosti,
kolik jí pociťuju.
A pak prostě čeká, že něco řeknu.
„Frank? Nikdy by mě nenapadlo, že jsi jeho fanoušek,“ řekne
s ukloněnou hlavou a zvídavým pohledem, když se kolem nás rozezní
tóny Sinatrovy písně Witchcraft.
„Mám pestré chutě, slečno Steeleová.“ Vydávám se jejím smě-
rem a nezastavuju, dokud nejsem u ní. Jestlipak se prozradí? Pátrám
po odpovědi v jejích jiskřivých modrých očích.
Tak si o ty kalhotky řekni, bejby.
Konečky prstů ji pohladím po tváři. Vtiskne se mi do dlaně… a má
mě ve své moci. Podmaňuje si mě svým mírným gestem i provokativ-
ním výrazem. A pak je tu ta hudba. Chci ji držet v náručí.
„Zatanči si se mnou,“ vydechnu a  vyndávám z  kapsy ovladač,
abych zesílil zvuk Frankova sametového hlasu. Přijímá mou nabíze-
nou ruku a já ji beru kolem pasu a přitahuju si její skvělé tělo k sobě.
Začínáme tančit jednoduchý, pomalý foxtrot. Chytá mě za  rameno,
ale já jsem na její dotek připravený. Společně kroužíme po místnosti
a její rozjasněný obličej, jako by kolem nás všechno rozsvěcel… i mě.
Ana brzy srovnává krok s  mým vedením a  ve  chvíli, kdy dozní po-
slední tón, je celá vláčná a zadýchaná.
Stejně jako já.
„Jsi ta nejkrásnější čarodějka,“ vtisknu jí cudný polibek na  rty.
„Tak, konečně jsme vehnali do vašich tváří trochu barvy, slečno Stee-
leová. Děkuji za tanec. Můžeme teď vyrazit za mými rodiči?“
„Nemáte za co. A ano, už se nemůžu dočkat, až se s nimi poznám,“
odpovídá. S těmi růžovými tvářemi vypadá krásně.
„Máte vše, co potřebujete?“
„Ale ovšem,“ potvrzuje sebevědomě.
„Jste si jistá?“
326 E L James

Přikývne a zvlní rty v potutelném úsměvu.

Ta má ale kuráž.
Zakřením se. „Dobrá.“ Nedaří se mi skrýt potěšení. „Jak myslíte,
slečno Steeleová.“ Beru si sako a společně míříme k výtahu.
Pokaždé mě znovu překvapí, ohromí a odzbrojí. Teď budu muset
vytrpět večeři s rodiči s vědomím, že moje společnice nemá kalhotky.
Vlastně už teď vedle ní stojím ve  výtahu a  vím, že je pod šaty dole
úplně nahá.
Vrátila ti to i s úroky, Greyi.

Ana je zamlklá, když nás Taylor veze po dálnici I-5. Z okýnka zahléd-
nu Lake Union; měsíc mizí za  mraky a  vody jezera potemní stejně
jako moje nálada. Proč ji vlastně beru k našim? Když ji poznají, bu-
dou mít jistá očekávání. A Ana taky. Nejsem si jistý, jestli druh vzta-
hu, který chci s Anou mít, ta očekávání naplní. A jako by to nestačilo,
uvědomuju si, že jsem to všechno uvedl do pohybu, když jsem trval
na tom, že se Ana musí seznámit s Grace. Můžu si za to sám. Já a taky
fakt, že Elliot píchá s její spolubydlící.
Ale co si to namlouvám? Kdybych nechtěl, aby se mnou jela, neby-
la by tu. Jenom si přeju, abych z toho nebyl tak vyšinutý.
„Kde ses naučil tak tančit?“ přerušuje tok mých myšlenek.
Ach, Ano. Tohle nebudeš chtít slyšet.

Chyť mě, Christiane. Tady. Pořádně. A  teď úkrok. A  druhý.

Dobře. Dělej je do  rytmu hudby. Sinatra je na  učení foxtrotu
skvělý. Elena je ve svém živlu.
Ano, madam.

„Opravdu to chceš vědět?“ namítám.

„Chci,“ tvrdí, ale její intonace mluví o opaku.
Řekla sis o to. Vzdychnu do tmy, která nás dělí. „Paní Robinsono-
vá ráda tančila.“
„Musela to být dobrá učitelka.“ Její hlas lemuje lítost a taky stopa
zdráhavého obdivu.
„To byla.“
 Grey 327

Tak je to dobře. A teď znovu. Raz. Dva. Tři. Čtyři. Zlato, tys to zvládl.
Víříme s Elenou po jejím suterénu.
A znovu, směje se s hlavou zakloněnou a vypadá, jako by jí bylo
o polovinu míň.

Ana kývne a  předstírá, že se zájmem sleduje okolní krajinu. Nepo-

chybně v duchu rozvíjí nějakou teorii o Eleně. Nebo možná přemýšlí
o setkání s mými rodiči. Kéž bych jí viděl do hlavy. Možná je nervóz-
ní. Jako já. V životě jsem domů holku nepřivedl.
Když si začne žmoulat prsty, vycítím, že ji něco znepokojuje. Třeba
je nesvá z toho, co jsme spolu dnes dělali.
„Nedělej to,“ promluvím tišeji, než jsem zamýšlel.
Otáčí se, aby se na mě zadívala. Její výraz ale zůstává ve tmě neči-
telný. „Co nemám dělat?“
„Nepitvej se v tom, Anastasie.“ Ať už myslíš na cokoliv. Natáhnu
se pro její ruku a políbím ji na ni. „Pro mě to bylo nádherné odpo-
ledne. Děkuju.“
Tmou se krátce blýsknou bílé zuby v nesmělém úsměvu.
„Proč jsi použil tu vázací pásku?“ ptá se.
Otázka vztahující se k dnešnímu odpoledni; to je dobré. „Je to rychlé
a snadné a pro tebe to bylo něco jiného, nový pocit, nová zkušenost.
Vím, že můžou být celkem brutální, ale rád je používám k omezení
pohybu.“ Schválně to odříkávám suše, abych vnesl do našeho hovoru
trochu odlehčení. „Udrží tě na místě velmi efektivně.“
Polekaně střelí pohledem k Taylorovi na sedadle řidiče.
Kotě, s Taylorem si nedělej starosti. Ví přesně, co se děje, dělá to už
čtyři roky.
„Je to všechno součástí mého světa, Anastasie.“ Povzbudivě jí
stisknu ruku a  pouštím ji. Ana se vrací k  zírání z  okna – právě nás
obklopují temné vody, protože přejíždíme Washingtonské jezero
po  mostě 520, což je moje oblíbená část cesty k  našim. Ana si krčí
nohy a schoulená na sedadle si je objímá pažemi.
Něco se děje.
Když se na mě podívá, postěžuju si: „Dal bych cokoliv za to, abych
věděl, na co teď myslíš.“
328 E L James

Vzdychne
Sakra. „To je to tak zlé?“
„Chtěla bych vědět, o čem jsi přemýšlel ty,“ opáčí.
Pousměju se úlevou, že to slyším, a také z radosti, že mi nevidí
do hlavy.
„Nápodobně, bejby,“ ujišťuju ji.

Taylor zastavuje u domovních dveří. „Jsi na to připravená?“ ptám se.

Ana kývne a já jí stisknu ruku. „Pro mě je to taky poprvé,“ zašeptám.
Když Taylor vystoupí, potměšile se na ni usměju. „Vsadil bych se, že
si teď přeješ, abys na sobě měla spodní prádlo.“
Zadrhne jí dech a  zamračí se na  mě, ale já lezu z  auta, abych se
pozdravil s  matkou a  otcem, kteří už čekají na  prahu. Ana působí
klidně a vyrovnaně, když k nám kráčí kolem auta. „Anastasie, mou
matku Grace už znáš. Toto je můj otec, Carrick.“
„Pane Greyi, ráda vás poznávám.“ S úsměvem mu potřásá rukou.
„Potěšení je zcela na mé straně, Anastasie.“
„Říkejte mi, prosím, Ano.“
„Ano, tak ráda tě zase vidím.“ Grace ji objímá. „Pojď dál, má dra-
há.“ Bere Anu za paži a vede ji do domu a já jdu v jejích polonahých
stopách.
„Už přijela?“ vykřikne někde uvnitř Mia a Ana se na mě polekaně
ohlédne.
„To bude Mia, moje malá sestra.“
Oba se otáčíme ve  směru blížícího se klapotu vysokých podpat-
ků. A už je tady. „Anastasie! Už jsem o tobě tolik slyšela!“ Mia se jí
v podstatě vrhá kolem krku. I když je větší než Ana, je patrné, že jsou
zhruba stejně staré.
Mia ji bere za  ruku a  táhne ji do  vstupní haly, kam je s  našima
následujeme. „Ještě nikdy si nepřivedl domů ženskou,“ vykládá Mia
Aně afektovaným hlasem.
„No tak, Mio,“ napomíná ji Grace.
Přesně, zklidni hormon, Mio. A nech si ty scény.
Ana mě přistihne, jak protáčím oči, a střelí po mně káravým po-
hledem.
 Grey 329

Grace mě zdraví polibkem na obě tváře. „Ahoj, zlato.“ Září štěs-

tím, že má všechny děti doma. Carrick mi podává ruku. „Ahoj, syn-
ku. Nějakou chvilku jsme se neviděli.“ Potřeseme si a  následujeme
ženy do obýváku. „Tati, viděl jsi mě včera,“ utrousím. „Ty tvoje vtíp-
ky…“ Na ty ho užije.
Na  jedné z  pohovek se obírají Kavanaghová s  Elliotem. Ovšem
když vstoupíme, Kate vyskakuje, aby se s Anou objala.
„Christiane,“ kývne pak úsporně na mě.
„Kate,“ řeknu.
A nakonec Anu sevře v prackách Elliot.
To mě podrž, z ničeho nic mám objímací rodinu. Koukej ji pustit.
Sjedu Elliota pohledem a on se usměje – jen ti ukazuju, jak se to dělá.
Dávám Aně ruku kolem pasu a přitahuju si ji k sobě. Najednou jsme
středem pozornosti.
Sakra práce. Připadám si jako v panoptiku.
„Něco k pití?“ navrhuje táta. „Prosecco?“
„Prosím,“ souhlasíme s Anou oba najednou.
Mia zahopsá a  nadšeně zatleská. „A  dokonce říkají stejné věci!
Skočím pro to.“ A vyletí z pokoje.
Zatraceně, co se to s tou rodinou děje?
I Ana se mračí, nejspíš jí to taky připadá ujetý.
„Večeře je skoro připravená,“ upozorňuje nás Grace a  odchází
za Miou.
„Posaď se,“ říkám Aně a beru ji k jedné z pohovek. Dělá, co jsem
jí řekl, a já si sedám k ní. Dávám si přitom pozor, abych se jí nedotkl.
Musím jít příkladem své dotykumilovné rodině.
Nebo se tak chovali vždycky?
Tátův hlas mě vytrhává ze zamyšlení. „Právě jsme vedli řeč o do-
volených, Ano. Elliot se rozhodl, že pojede s Kate a její rodinou na tý-
den na Barbados.“
Ty vole! Zírám na Elliota jako na zjevení. Co se stalo s panem Opí-
chat a Opustit? Kavanaghová musí být v posteli extratřída. Nafouka-
ná je na to dost.
„Uděláš si teď po škole taky nějakou pauzu?“ ptá se Carrick Any.
„Uvažuju o tom, že bych zajela na pár dní do Georgie,“ odpovídá.
330 E L James

„Do Georgie?“ vyhrknu, protože nedokážu zakrýt překvapení.

„Žije tam moje máma,“ vysvětluje váhavě Ana, „a já už ji nějaký
čas neviděla.“
„Kdy že jsi tam chtěla jet?“ ucedím.
„Zítra, pozdě večer.“
Zítra? No do prdele! A já se o tom dozvídám teď?
Vrací se Mia a podává nám růžové Prosecco.
„Na vaše zdraví!“ připíjí táta.
„Na  jak dlouho?“ nenechávám se odvést od  tématu a  zároveň se
snažím znít nenuceně.
„Ještě nevím. Záleží na tom, jak to půjde zítra na pohovorech.“
Na pohovorech? Zítra?
„Ana si zaslouží pauzu,“ skáče nám do toho Kavanaghová a pro-
bodává mě pohledem, ve kterém špatně skrývá zášť. Mám chuť jí do-
poručit, aby si hleděla svého, ale kvůli Aně to neudělám.
„Máš nějaké pohovory?“ ptá se táta Any.
„Mám, zítra, ve dvou nakladatelstvích, na místa pro absolventy.“
Kdy mi to chtěla říct? Jsem tu s ní dvě minuty a zjišťuju o ní věci,
které bych rozhodně měl vědět!
„Tak to ti přeju hodně štěstí,“ řekne táta a laskavě se na Anu usměje.
„Večeře je na stole,“ ohlašuje Grace přes halu.
Nechávám ostatní odejít a chytám Anu za loket.
„Kdy ses mi chystala oznámit, že odjíždíš?“ Rychle nad sebou ztrá-
cím kontrolu.
„Já nikam neodjíždím. Jedu na návštěvu za svou mámou. A navíc
o tom teprve uvažuju,“ odbývá mě, jako bych byl dítě.
„A co naše smlouva?“
„Ještě žádnou nemáme.“
Ale…
Odvádím nás přes obývák do haly. „Ještě si o tom promluvíme,“
zamručím, když vcházíme do jídelny.
Máma se předvedla – nejlepší porcelán, nejkrásnější křišťál, a to
všechno pro Anu a  Kavanaghovou. Podržím Aně odsunutou židli
a sám zaujímám místo vedle ní. Mia se na nás směje přes stůl. „Tak
kde jste se s Anou seznámili?“ páčí z nás.
 Grey 331

„Dělala se mnou rozhovor pro univerzitní noviny na WSU.“

„Ve kterých byla Kate šéfredaktorkou,“ dodává Ana.
„Chci dělat novinařinu,“ objasňuje Kate Mie.
Otec nabízí Aně víno a Mia s Kate se pouštějí do hovoru o novi-
nařině. Kavanaghová má domluvenou pracovní stáž v Seattle Times,
kterou jí nepochybně dohodil její táta.
Koutkem oka si všímám, že mě Ana sleduje.
Ptám se jí, co se děje.
„Prosím, nezlob se na mě,“ řekne tak tiše, že to slyším jenom já.
„Já se na tebe nezlobím,“ zalžu.
Přimhouří oči; je zjevné, že mi to nespolkla.
„Ano, zlobím se na tebe,“ přiznávám. A teď se cítím jako hysterka.
Zavírám oči.
Vzpamatuj se, Greyi.
„A svrbí tě při tom ruka?“ zašeptá.
„O  čem si to tady vy dva šuškáte?“ skáče nám do  řeči Kava-
naghová.
Dobrý bože! To je pořád taková? Tak vtíravá? Jak to s ní Elliot vydr-
ží? Zapíchnu do ní pohled a ona má tu soudnost, že se stahuje.
„O tom mém výletu do Georgie,“ vysvětluje jí Ana nevinně
Kate se ušklíbne. „Jak jste se vlastně měli? V pátek. S Josém. V tom
baru,“ ptá se Any a vrhá po mně přidrzlý pohled.
Co je zase sakra tohle?
Ana vedle mě tuhne.
„Bylo to s ním fajn,“ zamumlá.
„Svrbí,“ pošeptám jí. „Teď obzvlášť.“
Takže si vyrazila do baru s klukem, který se jí posledně, když jsem
ho viděl, snažil nacpat jazyk do krku. A to poté, co souhlasila, že bude
se mnou. Vytratila se do baru s jiným chlapem? Bez mého svolení…?
Zaslouží si potrestat.
Kolem mě se servíruje večeře.
Souhlasil jsem s tím, že na ni budu zpočátku mírný… možná bych
mohl použít kožené důtky. Nebo bych ji mohl podrobit přímočařej-
šímu trestu – naplácání. Přísnějšímu než posledně. Dnes večer, tady.
Jo, to skýtá určité možnosti.
332 E L James

Ana si zírá na prsty. Kate, Elliot a Mia debatují o francouzské ku-

chyni a táta se vrací ke stolu. Kde vlastně byl?
„Ten hovor je pro tebe, miláčku. Volají z nemocnice,“ adresuje Grace.
„Začněte beze mě, prosím,“ řekne máma a podává Aně talíř s jídlem.
Voní to krásně.
Ana si navlhčí rty jazykem a mně díky jejímu gestu zatrne v roz-
kroku. Musí mít ohromný hlad. Což je dobře. Je to pokrok.
Máma se překonala: chorizo, hřebenatka, papriky. Paráda. Uvědo-
muju si, že jsem taky vyhládlý. To mi určitě na náladě nepřidalo. Ale
zlepšuje se to, když vidím Anu jíst.
Vrací se Grace a vypadá ustaraně. „Všechno v pořádku?“ ujišťuje
se táta a všechny pohledy se obrací k mámě.
„Další zarděnky,“ vzdychne Grace.
„Ale ne,“ polituje ji táta.
„Ano, a  u  dítěte. To už je tento měsíc čtvrtý případ. Kdyby tak
rodiče ty děti očkovali,“ potřese hlavou Grace. „Jsem tak šťastná, že
je naše děti neměly. Díkybohu nikdy neprodělaly nic horšího než ne-
štovice. Chudáček Elliot tenkrát.“ Teď se pro změnu všichni podívá-
me na Elliota, který s plnou pusou uprostřed sousta přestává žvýkat.
Nemá rád, když je středem pozornosti.
Kavanaghová pobídne Grace tázavým pohledem.
„Christian s Miou měli štěstí,“ vysvětluje Grace. „Měli tak mírný
průběh, že jsem na nich stěží našla jediný pupínek.“
Ježiši, mami, tohle sem netahej.
„Tak co, stihnul jsi ten zápas Mariners, tati?“ Elliot je očividně celý
žhavý změnit téma konverzace, stejně jako já.
„Nemůžu uvěřit, že porazili Yankeeye,“ pochvaluje si Carrick.
„Co ty? Koukal ses, sekáči?“ ptá se Elliot mě.
„Ne. Ale čtu sportovní zprávy.“
„Mariňáci jedou. Z posledních jedenácti her vyhráli devět. To mi
dává naději,“ prohlásí táta nadšeně.
„Rozhodně zažívají lepší sezónu než loni,“ přisazuju si.
„Gutierrez byl ve středu pole skvělý. A jak chytal! To bylo něco!“
Elliot rozpřáhne ruce nad hlavou a Kavanaghová ho žere jako zami-
lovaná školačka.
 Grey 333

„Jak si zvykáte ve vašem novém bytě?“ ptá se Grace Any.

„Spaly jsme tam teprve jednu noc a  pořád toho mám hodně co
vybalovat, ale líbí se mi, že je to blízko centra a kousek od Pike Place
a taky blízko vody.“
„Ale to potom bydlíte poblíž Christiana,“ poznamená Grace.
Mámina pomocnice začíná sklízet ze stolu. Pořád si nepamatuju,
jak se jmenuje. Je to Švýcarka nebo Rakušanka nebo tak nějak a po-
řád se na mě culí a pomrkává.
„Ano, a tys už někdy v Paříži byla?“ vyzvídá Mia.
„Ne, ale ráda bych se tam podívala.“
„My měli v Paříži líbánky,“ usměje se máma. S tátou si pak přes
stůl vymění pohled, který bych snad radši neviděl. Je jasné, že se tam
měli dobře.
„Je to nádherné město, až na ty Pařížany, ovšem. Christiane, měl
bys tam Anu vzít!“ rozhodne Mia.
„Myslím, že Anastasia by dala přednost Londýnu,“ zareaguju
na  sestřin špatný odhad. Pokládám ruku na  Anino koleno a  lenivě
ji posouvám nahoru po stehně. Hranou ruky jí vyhrnuju šaty a za ní
následují prsty. Chci se jí dotknout, pohladit ji tam, kde by měly být
kalhotky. Můj klín se nedočkavě probouzí k životu a tak si popose-
dám a potlačuju vzdychnutí.
Ona se ode mě s trhnutím odtahuje, jako by si chtěla dát nohu přes
nohu. Rukou jí sevřu stehno.
Neopovažuj se!
Ana srká víno a přitom nespouští oči z máminy pomocnice, která
nám servíruje hlavní chod.
„Tak co je špatného na těch Pařížanech? Copak jsi nepodlehla je-
jich okouzlujícímu šarmu?“ zlobí Elliot Miu.
„Brr, to si piš, že ne. A  monsieur Floubert, ten nelida, co jsem
u něj pracovala, to byl dominantní despota.“
Aně zaskočí víno.
„Anastasie, jsi v pořádku?“ ptám se a pouštím ji.
S rudými tvářemi přikývne a já ji zlehka poplácám dlaní po zá-
dech a  jemně ji pohladím na  krku. Dominantní despota? Takový
jsem? Ta myšlenka mě pobaví. Mia po  mně střelí souhlasným po-
334 E L James

hledem, aby vyjádřila uspokojení nad mým veřejným projevem ná-

klonnosti vůči Aně.
Máma nám připravila příznačné jídlo, hovězí Wellington, recept,
který si přivezla z Londýna. Musím přiznat, že se to téměř vyrovnává
včerejšímu kuřeti. Navzdory tomu zakuckání se Ana s  chutí pouš-
tí do jídla a já to velmi rád vidím. Nejspíš jí vytrávilo díky našemu
aktivnímu odpoledni. Upíjím víno a zvažuju další způsoby, kterými
bych jí dokázal zvýšit apetit.
Mia s  Kavanaghovou porovnávají Svatého Bartoloměje a  Barba-
dos, kde bude Kavanaghová trávit dovolenou s rodiči.
„Pamatujete na setkání Elliota s medúzou?“ Mia zatěká pohledem
plným veselí mezi mnou a Elliotem.
Zachechtám se. „Jak vřískal jako holka? Jo.“
„Hele, mohl to být modrý portugalský válečník! Nesnáším me-
dúzy. Všechno požahaj’,“ rozčiluje se Elliot. Mia a Kate se chichotají
a souhlasně přikyvují.
Ana srdnatě jí a  poslouchá naše řeči. Všichni se postupně uvol-
ňují a  členové mé rodiny už nepůsobí tak divně. Ale proč jsem tak
napjatý? Tohle se přece děje denně po  celé planetě. Členové rodin
se setkávají, aby spolu poseděli u dobrého jídla a vzájemně si užívali
společnosti druhých. Jsem tak nervózní, protože je tu Ana se mnou?
Mám obavy, že se jim nebude Ana líbit? Nebo oni jí? Nebo mi vadí,
že zítra odlétá do Georgie a já o tom věděl kulový?
Je to zmatek.
Mia je jako obvykle středem pozornosti. Její historky o  životě
ve  Francii a  francouzské kuchyni jsou vtipné. „Jo, mami, les pâtis-
series sont tout simplement fabuleuses. La tarte aux pommes de M.
Floubert est incroyable,“ řekne najednou.
„Mia, chérie, tu parles français,“ přerušuju ji. „Nous parlons anglais
ici. Eh bien, à l’exception bien sûr d’Elliot. Il parle idiote, couramment.“
Mia s hrdelním smíchem pohodí hlavou a já se musím smát s ní.
Ale ke  konci večeře už mě to napětí vyčerpává. Chci být s  mou
Anou sám. Přestože tu sedím s vlastní rodinou, dokážu jenom vést řeči
o ničem. Mám toho tak akorát. Ohlédnu se na Anu a pak natáhnu ruku
a prsty jí zatlačím na bradu. „Nekousej si ten ret. To chci dělat já.“
 Grey 335

Budeme si muset stanovit několik základních pravidel. A  taky

musíme projednat ten její spontánní výlet do Georgie a taky choze-
ní po barech s muži, kteří jsou do ní bláznivě zamilovaní. Znovu jí
pokládám ruku na koleno, potřebuju se jí dotýkat. Stejně by měla ak-
ceptovat můj dotek kdykoliv na ni chci sáhnout. Posuzuju její reakci,
když jí nanovo stoupám po stehně do bezkalhotkové zóny a dráždím
ji na kůži. Zadržuje dech a tiskne stehna k sobě, takže mi zablokuje
prsty a zastavuje mě.
A dost.
Musím najít výmluvu, jak nás dostat od  stolu. „Chceš, abych ti
ukázal zahradu za domem?“ oslovím Anu, ale nedávám jí šanci na od-
pověď. V očích jí zajiskří, ale když mě bere za ruku, tváří se vážně.
„Omluvte mě,“ řekne Carrickovi a já ji odvádím z jídelny.
V  kuchyni se máma s  Miou starají o  nádobí. „Beru Anastasii
na zahradu,“ oznamuju matce a předstírám pohodu.
Venku se ale moje nálada rapidně horší a pohodu nahrazuje hněv.
Kalhotky. Fotograf. Georgia.
Přecházíme terasu a  stoupáme k  trávníku. Tam se Ana na  chvíli
zastavuje, aby ocenila výhled.
No jo, jasně. Seattle. Světla. Měsíc. Voda.
Šlapu dál přes rozlehlou travnatou plochu směrem k loděnici.
„Počkej, prosím,“ zaráží mě Ana.
Zastavuju a počastuju ji tvrdým pohledem.
„Mám podpatky. Musím si sundat boty.“
„Nenamáhej se,“ zavrčím a  bez okolků si ji házím přes rameno.
Překvapeně zavřískne.
To snad ne. Pořádně ji plácnu přes zadek. „Šetři si hlasivky,“ štěk-
nu a dál odhodlaně rázuju po trávě.
„Kam mě to neseš?“ zaheká, protože mi nadskakuje zádech.
„Do loděnice.“
„Ale proč?“
„Potřebuju s tebou být sám.“
„Kvůli čemu?“
„Protože ti naplácám a pak tě ošukám.“
„Proč?“ zakňourá.
336 E L James

„Ty víš proč,“ odseknu.

„Myslela jsem, že jsi ten typ, co jedná v danou chvíli.“
„Anastasie, ta chvíle právě nastala, věř mi.“
Rozrážím dveře loděnice, vstupuju dovnitř a  rozsvěcím. Zářivky
se jedna po druhé probouzejí k životu a já stoupám nahoru do pod-
kroví. Tam stisknu další vypínač a prostor kolem nás osvítí haloge-
nová žárovka.
Spouštím si Anu dolů po těle a vychutnávám si ten pocit. Tmavé
vlasy má rozcuchané, v  očích se jí odráží světlo a  já vím, že nemá
kalhotky. Chci ji. Okamžitě.
„Prosím, neubližuj mi,“ zašeptá.
Nechápu. Bezvýrazně na ni koukám.
„Nechci, abys mi naplácal, ne teď, ne tady. Prosím, nedělej to.“
Ale… zkoprněle na  ni zírám. Kvůli tomu jsme tady. Zvedá ruku
a já chvíli nevím, co se chystá udělat. Temnota se probouzí a ovíjí se
mi kolem krku; hrozí, že mě zadusí, když se mě Ana dotkne. Ale ona
mi jenom pokládá prsty na  tvář a  jemně jimi klouže dolů k  bradě.
Temnota upadá v  zapomnění a  já zavírám oči, vnímám jenom, jak
se mě dotýkají bříška jejích prstů. Druhou rukou mi zajíždí do vlasů
a zaplétá si do nich prsty.
„Ach,“ ujede mi a já nevím, jestli je to strach nebo touha. Krátí se
mi dech, už zase vrávorám na hraně propasti. Když otevřu oči, přistu-
puje ke mně blíž, až jsme tělo na tělo. Zatíná mi pěsti do vlasů, jemně
za ně tahá a zvedá své rty k mým. A já ji sleduju, jako bych byl ná-
hodný kolemjdoucí, jako bych nebyl ve svém těle. Jsem pozorovatel.
Naše rty se dotknou, její jazyk mi proniká do pusy a já opět zavírám
oči. Až zvuk mého vlastního zasténání porušuje kouzlo, které kolem
nás vyčarovala.
Ana.
Popadám ji do  náruče a  taky ji líbám, promítám do  toho celé
dvě uplynulé hodiny neklidu a  napětí. Podmaňuju si ji a  zároveň
obnovuju naše spojení. V pěstech svírám její vlasy a vychutnávám
si ji, její jazyk, její tělo, které se tiskne k mému a rozpaluje mě jako
pochodeň.
Bože.
 Grey 337

Když se odtáhnu, křečovitě mě svírá za  nadloktí a  oba těžce la-

páme po dechu. Jsem zmatený. Chtěl jsem ji potrestat. Ale ona řekla
ne. Stejně jako předtím u  stolu. „Co to se mnou provádíš?“ šeptám
udiveně.
„Líbám tě.“
„Tys řekla ne.“
„Cože?“ Taky je zmatená, nebo už zapomněla, co se tam odehrálo.
„U toho stolu, svýma nohama.“
„Vždyť jsme seděli u prostřeného stolu s tvými rodiči.“
„Nikdy předtím mě nikdo neodmítnul. Přitom je to tak – vzrušu-
jící.“ A odlišné. Chytám ji za zadek a trhnutím si ji přitahuju k sobě.
Snažím se získat kontrolu.
„Jsi rozzlobený a zároveň vzrušený, protože jsem tě odmítla?“ ptá
se chraplavým hlasem.
„Jsem rozzlobený, protože ses přede mnou vůbec nezmínila o té
Georgii. Jsem naštvaný, protože jsi šla pít s tím klukem, co se tě po-
koušel svádět, když jsi byla opilá, a pak tě opustil, když ti bylo špat-
ně, a nechal tě napospas skoro úplnému cizinci. Jaký kamarád tohle
udělá? A šílím vzrušením z toho, jak jsi přede mnou sevřela kolena.“
A navíc nemáš kalhotky.
Prsty jí vyhrnuju šaty centimetr po centimetru. „Chci tě, a to tak,
že hned. A když už mě nenecháš, abych ti naplácal – což by sis za-
sloužila –, ošukám tě na  tomhle gauči, teď hned, rychle, pro svoje
potěšení, ne pro tvoje.“
Pevně ji k sobě tisknu, takže vidím, jak zalapá po dechu, když jí
zasouvám ruku do  klína a  pronikám do  ní prostředníčkem. Dobře
slyším ten tichý vzrušující zvuk povděku, který jí zabublá v krku. Je
tak vstřícná.
„Tohle je moje. Jenom moje. Rozumíš?“ Držím ji a přitom pohnu
prstem tam a zpátky a ona rozevře rty překvapením a touhou.
„Ano, jenom tvoje,“ zašeptá.
Přesně tak. Moje. A já ti nedovolím na to zapomenout, Ano.
Strkám do  ní, takže padá naznak na  gauč, rozepínám si zip, le-
hám si na ni a vězním ji pod sebou. „Ruce za hlavu,“ protlačím mezi
sevřenými zuby. Zvedám se do kleku a roztahuju kolena, abych jí ro-
338 E L James

zevřel nohy. Z vnitřní kapsy saka vytahuju kondom a sako odhazuju

na  podlahu. S  pohledem upřeným do  jejích očí trhám fólii a  roluju
si kondom na nedočkavé péro. Ana si dává ruce na hlavu a pozoruje
mě očima jiskřícíma žádostivostí. Znovu si na ni lehám a ona se pode
mnou nedočkavě zavrtí, vzpíná ke mně boky a provokuje mě.
„Nemáme moc času. Bude to rychlé a  bude to moje, ne tvoje.
Rozumíš? Neuděláš se, jinak ti naplácám,“ nařizuju jí. Soustředím
se na její dychtivý pohled a jedním nekompromisním svižným po-
hybem se do ní nořím. Vykřikne, je to vítaný a známý zvuk slasti.
Svírám ji pod sebou, takže se nemůže hýbat, a  začínám ji dravě
šukat. A  ona nenasytně zvedá pánev a  vychází mi naproti, ještě
mě pobízí.
Ach, Ano. Kotě.
Všechno mi vrací, napodobuje mé horečné tempo.
Bože, ten pocit.
Ztrácím se. V ní. V nás. V její vůni. Nevím, jestli je to tím, že jsem
rozzlobený nebo napjatý nebo…
Jooo. Jsem hotový rychle, zapomínám na  pohnutky a  spontánně
vrcholím. Přestávám se hýbat. Vyplňuju ji. Vlastním ji. Připomínám
jí, že je moje.
Sakra.
To bylo…
Zvedám se do kleku.
„Ani na  sebe nesáhneš,“ vypravím ze sebe nakřáplým hlasem.
„Chci, abys byla frustrovaná. Taky mi to děláš – tím, že se mnou ne-
mluvíš a že mi odpíráš to, co je moje.“
Přikývne. Ještě pořád je pode mnou roztažená. Šaty má vyhrnuté
až k  pasu, takže je přede mnou vystavená, vlhká a  chtivá a  nezpo-
chybnitelně božská. Vstávám, stahuju si použitý kondom a zavazuju
ho. Pak se oblékám a zvedám sako z podlahy.
Volně se nadechnu. Už jsem klidnější. Mnohem klidnější.
Kruci, to bylo skvělý.
„Měli bychom se vrátit zpátky,“ rozhoduju.
Sedá si a opírá se do mě temným, neproniknutelným pohledem.
Pane jo, takhle je úchvatná.
 Grey 339

„Na. Už si je můžeš vzít.“ Z kapsy saka vytahuju krajkové kalhotky

a podávám jí je. Myslím, že se pokouší zachovat vážnou tvář.
Správně. Podání, set a zápas pro vás, slečno Steeleová.
„Christiane!“ zakřičí pod námi Mia.
A sakra.
„Tak to bylo o vlásek. Kristepane, ta ale dokáže být otravná.“ Ale
taková už je moje sestřička. Vrhám na Anu polekaný pohled. Nasa-
zuje si kalhotky a mračí se na mě. Pak se narovnává, uhlazuje si šaty
a pomocí prstů si upravuje vlasy.
„Tady nahoře, Mio,“ zavolám. „Tak, slečno Steeleová, už se cítím
líp – ale pořád mám chuť vám naplácat.“
„Ale já se nedomnívám, že si to zasluhuju, pane Greyi, tím spíš, že
jsem tolerovala vaše neoprávněné vniknutí,“ poznamená břitce a for-
málně.
„Neoprávněné? Vždyť jsi mě políbila!“
„Nejlepší obrana je útok.“
„A čemu ses bránila?“
„Tobě. A tvé svrbící dlani.“ Snaží se zamaskovat úsměv.
Miiny podpatky už klapou na schodech.
„A jinak to bylo přípustné?“ ujišťuju se.
Ana se uculí. „Jen taktak.“
„Tak tady jste!“ zvolá Mia s pusou od ucha k uchu. O dvě minuty
dřív by to skončilo pořádným trapasem.
„Trochu jsem tu Anastasii prováděl.“ Podávám Aně ruku a  ona
mě za ni bere. Chtěl bych ji na ni políbit, ale spokojím se s jemným
stiskem.
„Kate s Elliotem jsou na odchodu. Ti dva jsou neuvěřitelní – všimli
jste si, že od  sebe vůbec nedokážou odlepit ruce?“ Mia znechuceně
krčí nos. „Co tady vlastně děláte?“
„Ukazuju Anastasii své poháry z veslování.“ Volnou rukou mách-
nu směrem k  rádoby zlatým trofejím z  časů, kdy jsem na  Harvar-
du vesloval, které stojí vyrovnané na  polici v  zadní části místnosti.
„Pojďme se s nimi rozloučit.“
Mia se otáčí k odchodu a já pouštím Anu před sebe, abych ji mohl
plácnout přes zadek, a ona zadusí vyjeknutí.
340 E L James

„Udělám to znovu, Anastasie, a už brzy,“ pošeptám jí do ucha, při-

vinu si ji zády k sobě a políbím ji do vlasů. Ruku v ruce se vracíme
přes trávník do domu, zatímco Mia vedle nás drmolí. Je krásný večer;
a byl to krásný den. Jsem rád, že se Ana seznámila s mou rodinou.
Proč jsem to nikdy dřív neudělal?
Protože jsem nechtěl.
Sevřu jí ruku a ona se na mě plaše podívá a sladce usměje. V dru-
hé ruce nesu její boty, a jakmile dospějeme ke kamenným schodům,
ohýbám se a postupně jí na obou zapínám pásky.
„Tak,“ řeknu, když jsem hotový.
„Děkuju pěkně, pane Greyi,“ oceňuje.
„Potěšení je a bylo na mé straně.“
„Toho jsem si plně vědoma, pane,“ popíchne mě.
„Božínku, vy jste ale hrdličky!“ zacukruje Mia, když vcházíme
do kuchyně. Ana po mně střelí pohledem.
V  hale se loučí Kavanaghová a  Elliot. Ana se obejme s  Kate, ale
pak ji ještě zatáhne stranou a něco spolu vášnivě rozebírají. Co si tam
sakra šuškají? Elliot nabízí Kavanaghové rámě a naši jim mávají, do-
kud nenasednou do bratrova pickupu.
„Už bychom taky měli jít – zítra máš ty pohovory.“ Musím ji od-
vézt do jejího nového bytu a je skoro jedenáct.
„Už jsme ani nedoufali, že si někoho najde!“ vyhrkne Mia a pevně
Anu obejme.
Kristepane…
„Ano, zlato, dávej na sebe pozor,“ loučí se Grace a hřejivě se na ni
usměje. Přitahuju si Anu k sobě.
„Abys ji samou láskou nevyděsila nebo nerozmazlila.“
„Ale Christiane, přestaň si mě dobírat,“ nadává mi Grace svým
obvyklým mírným tónem.
„Mami.“ Letmo ji líbnu na tvář. Děkuju, že jsi pozvala Anu. Byla to
příjemná zkušenost.
Ana se loučí i s tátou a pak už se vydáváme k Audi, kde na nás čeká
Taylor a otvírá Aně zadní dveře.
„Tak už to vypadá, že se mé rodině líbíš taky,“ zkonstatuju, když
si k ní přisednu. V očích se jí odráží světlo z verandy, ale nedokážu
 Grey 341

odhadnout, na co myslí. Taylor plynule vjíždí na silnici a její obličej

se noří do stínu.
Ve světle pouliční lampy ji přistihnu, jak se na mě dívá. A není to
bezstarostný pohled. Něco ji trápí.
„Co se děje?“ ptám se tiše.
Chvíli zůstává zticha, a když promluví, má prázdný hlas. „Myslím,
že jsi mě tam vzal jenom z povinnosti. Kdyby Elliot nepozval Kate,
nikdy bys to neudělal.“
Ksakru. Ona to nechápe. Pro mě to bylo něco nového. Byl jsem
nervózní. Určitě už ví, že kdybych nechtěl, aby tu byla, nebyla by tu.
Na tváři se jí střídá světlo a stín venkovního osvětlení. Tváří se ne-
přístupně a zasmušile.
Greyi, tohle nezabralo.
„Anastasie, já jsem nadšený z toho, že ses s našima seznámila. Proč
o sobě proboha pořád tak pochybuješ? To mě opravdu nikdy nepře-
stane udivovat. Jsi silná a sebevědomá žena, a stejně o sobě smýšlíš tak
negativně. Kdybych nechtěl, aby ses s nimi setkala, tak bys tam nebyla.
To sis myslela celou tu dobu, co jsme tam byli?“ Nechápavě zakroutím
hlavou, natáhnu se pro její ruku a znovu ji povzbudivě stisknu.
Nervózně se ohlédne po Taylorovi.
„Taylora si nevšímej. Mluv se mnou.“
„Přesně to jsem si myslela,“ připouští tiše. „A další věc, o té Geor-
gii jsem se zmínila jenom proto, že Kate mluvila o Barbadosu. Ještě
jsem se nerozhodla.“
„Chceš jet na návštěvu za svou mámou?“
„To bych chtěla.“
Najednou cítím neklid. Potřebuje utéct? Jestli pojede do Georgie,
mohla by ji její máma přesvědčit, aby si našla někoho… vhodnějšího,
někoho, kdo stejně jako její máma věří v lásku.
Vtom dostávám nápad. Ona se seznámila s mými rodiči; já se se-
známil s Rayem; možná bych se mohl seznámit s její mámou, nena-
pravitelnou romantičkou. A okouzlit ji.
„Můžu jet s tebou?“ zkouším to, i když tuším, že řekne ne.
„Ehm… to mi nepřipadá jako moc dobrý nápad,“ namítá překva-
pená mým dotazem.
342 E L James

„Proč ne?“
„No, doufala jsem, že si tam trochu odpočinu od té… intenzity. Že
si to všechno nechám projít hlavou.“
Já to věděl. Chce mě nechat plavat.
„Já jsem moc intenzivní?“
Vyprskne smíchy. „Mírně řečeno!“
Kčertu, mám rád, když se díky mně směje, přestože je to na můj
účet; a ulevilo se mi, že si zachovává smysl pro humor. Třeba mě na-
konec nechce opustit. „Bavíte se na můj účet, slečno Steeleová?“ ptám
se upjatě.
„To bych si nedovolila, pane Greyi.“
„Já myslím, že ano. A že to děláš celkem často.“
„To proto, že jsi celkem srandovní.“
„Srandovní?“
„No ano.“
Ona se mi posmívá. To je mi novinka. „Srandovní jako divnej,
nebo srandovní ha-ha?“
„Hmm… špetku od jednoho a trochu víc od druhého.“
„Počkej, ale teď co od čeho?“
„Nechám tě, aby sis na to přišel sám.“
Vzdychnu. „Anastasie, nejsem si jistý, jestli jsem ve  tvé přítom-
nosti schopný o  něčem kloudně přemýšlet,“ řeknu vážně. „A  co si
chceš v Georgii nechat projít hlavou?“
„Nás dva.“
Do prdele. „Řeklas, že to se mnou zkusíš,“ připomínám jí mírně.
„Já vím.“
„Ještě pořád máš pochybnosti?“
„Možná.“
Je to horší, než jsem si myslel. „Proč?“
Tiše na mě hledí. „Tak proč, Anastasie?“ naléhám. Pokrčí rameny,
koutky úst má stočené dolů. Snad ji povzbudí, když ji budu držet
za ruku. „Mluv se mnou, Anastasie. Nechci tě ztratit. Tenhle týden
byl…“
Byl ten nejlepší v mém životě.
„Ještě pořád chci víc,“ vydechne.
 Grey 343

Ale ne, už je to tu zase. Co chce slyšet?

„Já vím. Budu se snažit.“ Chytám ji za  bradu. „Zkusím to, Ana-
stasie, kvůli tobě.“
Proboha, vždyť jsem tě právě seznámil s rodiči.
Náhle si rozepíná pás a  dřív než se vzpamatuju, škrábe se mi
na klín.
Co to dělá?
Sedím jako zmrazený a ona si provléká ruce za mou hlavou, na-
chází mé rty a loudí ze mě polibek dřív, než má šanci zaútočit temno-
ta. Pomalu zvedám ruce a beru její obličej do dlaní. Oplácím jí vášeň,
pátravě zkoumám její sladká ústa a pokouším se najít odpovědi… Její
nečekaný projev emocí mě naprosto odzbrojil. A překvapil. A zmátl.
Myslel jsem, že mě chce opustit, a najednou ji mám na klíně a vzru-
šuje mě. Už zase.
Tohle jsem nikdy… nikdy jsem… Neopouštěj mě, Ano.
„Zůstaň dnes v noci se mnou. Když odjedeš, neuvidím tě celý tý-
den. Prosím,“ šeptám.
„Tak dobře,“ zamumlá. „A  já to taky zkusím. Podepíšu tu tvoji
smlouvu.“
Ach, zlato.
„Podepiš, až se vrátíš z Georgie. Nech si to projít hlavou. Pořádně
si to promysli.“ Chci, aby to udělala dobrovolně – v tom na ni nechci
naléhat. Teda, část mého já by klidně naléhala. Ta iracionální.
„Promyslím,“ řekne a uvelebí se na mně.
Jsem z ní pěkně zmatený.
Jak ironické, Greyi.
Mám chuť se smát, protože cítím úlevu a štěstí, ale jenom ji držím
a vdechuju její povědomě uklidňující vůni.
„Opravdu by sis měla zapnout pás,“ domlouvám jí, ale zároveň si
nepřeju, aby se hnula. Zůstává mi schoulená v náručí a postupně se
na mně uvolňuje. Temnota uvnitř mě je zkrotlá a spí a já přemýšlím
o svých protichůdných pocitech. Co od ní očekávám? Co po ní chci?
Rozhodně se to mezi námi nevyvíjí tak, jak by mělo, ale líbí se mi
držet ji v náručí; líbí se mi, když se ke mně stulí. Dávám jí pusu do vla-
sů, opírám se dozadu a vychutnávám si jízdu do centra Seattlu.
344 E L James

Taylor zastavuje před Escalou. „Už jsme doma,“ pošeptám Aně.

Pouštím ji nerad, přesto ji zvedám a  přesouvám ji na  její sedadlo.
Taylor jí otvírá dveře a ona se ke mně připojuje u vstupu do budovy.
Vidím, jak se zachvěje zimou.
„Proč na  sobě nemáš kabát?“ ptám se a  svlékám si sako, které jí
přehazuju přes ramena.
„Zůstal v mém novém autě,“ vysvětluje mi s ospalým zívnutím.
„Unavená, slečno Steeleová?“
„A jak, pane Greyi. Dnes jsi mě přiměl dělat takové věci, o kterých
jsem ani netušila, že existují.“
„No, pokud máš dnes opravdu smolný den, mohl bych tě přimět
ještě k nějakým dalším.“ Pokud nebudu mít smolný den já.
Stoupáme do  mého bytu a  ona se opírá o  stěnu výtahu. V  mém
saku vypadá útlá a malá a sexy. Kdyby na sobě neměla kalhotky, vrh-
nul bych se na  ni hned tady… zvedám ruku a  vysvobozuju spodní
ret ze sevření jejích zubů. „Jednoho dne tě v tomhle výtahu ošukám,
Anastasie, ale teď jsi unavená, takže se radši budeme držet někde po-
blíž postele.“ Skláním se a jemně ten ret skousnu. Zadrží dech a na-
podobí mé gesto svými zuby semknutými kolem mého horního rtu.
Zatrne mi z toho ve slabinách.
Chtěl bych ji vzít do  postele a  na  všechno zapomenout. Po  těch
řečech v autě se prostě potřebuju ujistit, že je pořád moje. Když vy-
stoupíme z výtahu, nabízím jí něco pití, ale ona odmítá.
„Fajn. Jde se do postele.“
Zatváří se překvapeně. „Ty se snížíš ke staré nudné vanilce?“
„Na vanilce není nic starého ani nudného – je to fascinující pří-
chuť.“
„Odkdy?“
„Od minulé soboty. Proč? Doufala jsi snad v něco exotičtějšího?“
„Snad ani ne. Dnes už jsem si užila exotiky ažaž.“
„Určitě? Nabízíme nepřeberné množství příchutí… nejméně jed-
natřicet druhů,“ věnuju jí chlípný pohled.
„Všimla jsem si,“ zvedá jedno obočí.
„Tak jo, slečno Steeleová, zítra vás čeká velký den. Čím dřív budete
v posteli, tím dřív budete ošukaná a tím dřív můžete jít spát.“
 Grey 345

„Pane Greyi, vy jste rozený romantik.“

„A  vy zase máte pěkně prořízlou pusu, slečno Steeleová. Možná
bych ji měl nějak umlčet. Pojď.“
Jo. O jednom způsobu bych věděl.
Když za námi zavřu dveře ložnice, cítím se o něco líp než v autě.
Ana je pořád tady. „Ruce vzhůru,“ rozkážu a ona mě poslechne. Chy-
tám lem jejích šatů a jedním plynulým pohybem jí je vytahuju naho-
ru a převlékám přes hlavu, čímž odhaluju krásnou ženu, která se pod
nimi skrývá.
„Tadá!“ Jsem kouzelník. Ana se zachichotá a zdvořile zatleská. Uží-
vám si hru společně s ní a ukláním se. Potom skládám šaty na židli.
„Nějaký další trik?“ navrhuje škádlivě.
„Ach, má drahá slečno Steeleová, mazejte do postele. Já vám uká-
žu trik!“
„A co kdybych pro jednou dělala trochu drahoty?“ koketuje a sklá-
ní hlavu ke straně, až jí vlasy stečou po rameni.
Hele. Nová hra. A zajímavá.
„No… dveře jsou zavřené. Nejsem si jistý, jakým způsobem byste
se mně chtěla vykroutit. Já myslím, že je to hotová věc.“
„Ale já jsem dobrý vyjednavač,“ namítá mírně, ale odhodlaně.
„To já taky.“
Tak jo, co se to tu děje? Je nerozhodná? Příliš unavená? Co vlast-
ně? „Copak ty si nechceš zašukat?“ ptám se nejistě.
„Ne,“ zašeptá.
„Aha.“ To je zklamání.
Jenže ona polkne a  tichým hlasem mi napoví: „Chtěla bych, aby
ses se mnou miloval.“
Zírám na ni, vyvedený z míry.
Co tím přesně myslí?
Milovat se? Vždyť se milujeme. Tedy, milovali jsme se. Je to zkrát-
ka jiný výraz pro šukání.
Upřeně mě pozoruje a  tváří se velmi vážně. Ksakru. Takhle si
představuje to víc? Srdce a květiny – tohle tím myslela? Určitě je to
jenom slovíčkaření. Určitě. „Ano, já…“ Co po mně chce? „Já myslel,
že jsme se milovali.“
346 E L James

„Chci se tě dotýkat.“
Do prdele. Ne. Ustupuju, žebra mám sevřená ve spárech temnoty.
„Prosím,“ zašeptá.
Ne. Ne. Copak jsem se nevyjádřil jasně?
Nedokážu snést něčí doteky. Prostě nedokážu.
Za žádných okolností.
„Ne, ne, slečno Steeleová, dnes večer už jste ode mě získala příliš
mnoho ústupků. A teď říkám ne.“
„Ne?“ ověřuje si.
„Ne.“
Na  okamžik zvažuju, že ji pošlu domů, nebo nahoru, prostě co
nejdál ode mě. Hlavně ať není tady.
Ať se mě nedotýká.
Obezřetně mě sleduje a já přemýšlím o tom, že zítra odjíždí a já
ji nějakou dobu neuvidím. Povzdychnu si. Na tohle nemám energii.
„Podívej, já jsem unavený, ty taky. Co kdybychom prostě šli do po-
stele?“
„Takže dotýkání je tvoje krajní mez?“
„Přesně tak. Nic nového pod sluncem.“ Nedokážu potlačit po-
drážděnost, která mi zaznívá v hlase.
„Prosím, řekni mi proč.“
Tohle nechci rozebírat. Nechci se s ní o tom bavit. Nikdy. „Kruci,
Anastasie. Už se na to, prosím tě, vykašli.“
Viditelně posmutní. „Ale pro mě je to důležité,“ přesvědčuje mě
s váhavou prosbou v hlase.
„Vysrat se na  to,“ ucedím si pro sebe. Z  prádelníku lovím triko
a házím ho po ní. „Vem si to na sebe a padej do postele.“ Proč ji vlast-
ně nechávám spát u sebe? Ale to je řečnická otázka – odpověď moc
dobře znám. Zkrátka s ní spím líp.
Je mou lapačkou snů.
Nepouští ke mně noční můry.
Otáčí se zády a sundává si podprsenku. Pak si obléká moje triko.
Co jsem jí říkal dopoledne v  herně? Že by přede mnou neměla
skrývat své tělo.
„Potřebovala bych do koupelny,“ špitne.
 Grey 347

„Chceš po mně snad povolení?“

„Ehm… ne.“
„Anastasie, vždyť víš, kde je. Právě v téhle fázi naší dohody-nedo-
hody se mě nemusíš ptát, jestli ji smíš použít.“ Rozepínám si košili
a  zbavuju se jí. Zatímco se snažím uklidnit, Ana se kolem mě pro-
smýkne pryč z ložnice.
Co to do ní vjelo?
Jeden večer u rodičů a ona čeká serenády a sonety a podělaný zpí-
vání v dešti? Já takový nejsem. Říkal jsem jí to. Milostné vztahy ne-
jsou nic pro mě. S těžkým povzdechem si stahuju kalhoty.
Jenže ona chce víc. Chce všechny ty romantický kraviny.
Ksakru.
V  šatně vyhazuju kalhoty do  koše na  vyprání, beru si pyžamové
kalhoty a vracím se zpátky do ložnice.
Tohle nebude fungovat, Greyi.
Ale já chci, aby to fungovalo.
Měl bys ji pustit k vodě.
Ne. Dokážu to uvést do chodu. Nějak.
Hodiny ukazují 11:46. Je čas jít spát. Dívám se do  mobilu, jest-
li nemám nějaké neodkladné e-maily. Nic. Rázně zaklepu na  dveře
koupelny.
„Dále,“ zamumlá Ana. Čistí si zuby, s pěnou u pusy – a mým kar-
táčkem. Vyplivne pastu do umyvadla a já se stavím za ni. Díváme se
na sebe v zrcadle, oči jí svítí neplechou a humorem. Vypláchne kartá-
ček a bez jediného slova mi ho podává. Vkládám si ho do pusy a ona
se zatváří nadmíru spokojeně.
Jako lusknutím prstů se napětí z naší předchozí výměny vytrácí.
„Smíš si ho půjčovat dle libosti,“ řeknu obřadně.
„Děkuji, pane,“ rozzáří se a já si na chvíli myslím, že udělá pukrle,
ale ona odchází a nechává mě vyčistit si zuby.
Když se vrátím do ložnice, leží už pod dekou. Měla by ležet pode
mnou. „Nedá se říct, že bych si dnešní večer představoval přesně
takhle,“ zabrblám rozmrzele.
„Představ si, kdybych ti řekla, že se mě nesmíš dotýkat,“ dohaduje
se se mnou jako obvykle.
348 E L James

Ona toho prostě nenechá. Sedám si k ní na postel. „Anastasie, už

jsem ti to říkal. Padesát odstínů šedi. Měl jsem těžké dětství – a ty se
tím svinstvem rozhodně zabývat nechceš. Proč taky?“
Nikdo by neměl mít takový bordel v hlavě!
„Protože tě chci poznat líp.“
„Už mě znáš dost.“
„Jak tohle můžeš říct?“ Zvedá se do  kleku čelem ke  mně, vážná
a dychtivá.
Ano. Ano. Ano. Nech to být. Proboha už.
„Zakroutil jsi na mě očima,“ obviňuje mě. „Posledně, když jsem to
udělala já, skončila jsem ohnutá přes tvoje koleno.“
„Jak rád bych si tě přes něj ohnul zas.“ Hned teď.
Najednou se jí rozzáří obličej. „Řekni mi to a můžeš.“
„Cože?“
„Slyšels dobře.“
„Ty se mnou smlouváš?“ odfrknu si nevěřícně.
Přikývne. „Vyjednávám.“
Zamračím se na ni. „Ale takhle to nefunguje, Anastasie.“
„Tak fajn. Řekni mi to a já na tebe protočím oči.“
Zasměju se. Vypadá trochu legračně a  taky dost k  nakousnutí
v tom mém triku. Obličej jí lačně září.
„Stále tak horlivá a dychtivá po informacích,“ žasnu. A najednou
mě něco napadá: mohl bych to udělat. Chtěl jsem to už od večeře, ale
mohl bych to pojmout jako zábavu.
Zvedám se z  postele. „Ani se nehni,“ varuju ji a  opouštím ložnici.
V pracovně si vyzvedávám klíč od herny a stoupám nahoru. V komodě
herny pak vybírám hračky, které chci použít a zvažuju, že bych vzal i lub-
rikant, ale z nedávných zkušeností usuzuju, že ho Ana nebude potřebovat.
Když se vrátím, pořád sedí na posteli a její výraz rozjasňuje zvě-
davost.
„V kolik máš zítra první pohovor?“ ověřuju si.
„Ve dvě.“
Výborně. Není to časně ráno.
„Dobře. Vylez odtamtud. A postav se sem,“ ukazuju na místo pře-
de mnou. Bez váhání leze z postele, natěšená jako vždy. A nedočkavá.
 Grey 349

„Věříš mi?“
Přikývne a já otvírám ruku a ukazuju jí stříbrné vaginální kuličky.
S nakrčeným čelem zatěká pohledem mezi mnou a kuličkami. „Jsou
úplně nové. Budeš je mít uvnitř, až ti naplácám – ne za trest, ale pro
potěšení. Tvoje, i moje.“
350 E L James

Pondělí, 30. května 2011

Její ostré nadechnutí je sladkou hudbou pro můj klín. „Pak si zašuká-
me,“ zašeptám. „A pokud budeš i potom vzhůru, poskytnu ti nějaké
informace o mém dětství. Souhlasíš?“
Přikývne. Dech se jí zrychlil a  zorničky rozšířily a  ztmavly chtí-
čem a touhou po informacích.
„Hodná holka. A teď otevři pusu.“
Chvíli zmateně váhá, ale pak to udělá. Dřív, než ji stihnu napo-
menout.
„Víc.“
Dávám jí obě kuličky do úst. Jsou na ni trochu velké a těžké, ale
aspoň tu její prořízlou pusu na chvíli zaměstnají.
„Cucej je. Potřebují navlhčit.“
Zamrká a snaží se převalovat obsah pusy na jazyku. Její postoj se
nepatrně mění, protože sevře stehna a přešlápne.
Ach, Ano.
„Nevrť se, Anastasie,“ hrozím jí, ale ve skutečnosti si ten pohled užívám.
Dost.
„Stačí,“ rozkážu a vytahuju jí kuličky ven. U postele odhrnuju pře-
hoz a sedám si. „Pojď sem.“
Přikrade se ke mně, svůdná a nemravná.
Moje Ana, malá pokušitelka.
„A teď se otoč, předkloň se a chytni se kotníků.“ Její výraz mi pro-
zrazuje, že tohle nečekala. „Neváhej,“ napomínám ji a sám si strkám
 Grey 351

kuličky do  pusy. Obrací se ke  mně zády a  bez jakéhokoliv úsilí se
ohýbá a ukazuje mi dlouhé nohy zakončené fajnovou prdelkou. Moje
triko jí přitom sjíždí k hlavě a husté kštici vlasů.
Takový úchvatný výhled bych si dokázal užívat i dýl a představo-
vat si, co všechno bych s ním dělal. Ale momentálně jí chci naplácat
a pak ji ošukat. Pokládám jí dlaň na zadek, vstřebávám do ní teplo její
kůže a hladím ji přes kalhotky.
Páni, tahle zadnice je moje, celá moje. A bude ještě teplejší.
Odhrnuju kalhotky stranou a jednou rukou si je přidržuju. Odolá-
vám pokušení ochutnat ji jazykem, stejně mám plnou pusu. Místo toho
ji pohladím dolů ke klitorisu a zpátky nahoru a vsunu do ní jeden prst.
Z  hrdla mi uniká spokojené zamručení. Pomalu prstem zakrou-
žím, připravuju ji. Ona vzdychne a já jsem vzápětí plně vzrušený. Jako
na povel.
Slečna Steeleová taky. Chce to.
Prstem opíšu ještě jeden kroužek a vytahuju ho. Vyndávám si ku-
ličky z pusy a jemně je do ní jednu po druhé zasouvám. Konec ne-
chávám venku a přikládám jí ho dolů na hrbolek klitorisu. Nakonec
ji políbím na holý zadek a stahuju kalhotky zpátky.
„Narovnej se,“ přikazuju jí a přidržuju ji za boky, dokud si nejsem
jistý, že stojí pevně na nohách. „Jsi v pořádku?“
„Jsem,“ vydechne chraptivě.
„Tak se otoč.“
Okamžitě poslechne.
„Jaké to je?“ chci vědět.
„Zvláštní.“
„Příjemně zvláštní, nebo nepříjemně zvláštní?“
„Příjemně zvláštní,“ přiznává.
„Dobře.“
Bude si na ně muset zvyknout. Jestlipak je nějaký lepší způsob než
se projít a pro něco se natáhnout?
„A teď bych si dal sklenku vody. Dojdi mi pro ni, prosím. Až se
vrátíš, ohnu si tě přes koleno. Mysli na to, Anastasie.“
Zatváří se udiveně, ale otáčí se a váhavě, drobnými krůčky opouš-
tí místnost. Zatímco je pryč, beru si z šuplíku kondom. To jednomu
352 E L James

dokáže pokazit náladu; budu je muset používat, dokud jí nezaberou

prášky. Sedám si zpátky na postel a netrpělivě čekám.
Vrací se o něco jistějším krokem a nese mi vodu.
„Děkuju,“ řeknu, zběžně si usrknu a stavím sklenici na noční sto-
lek. Když se na Anu znovu podívám, sleduje mě s neskrývanou tou-
hou.
Je to krásný pohled.
„Pojď. Stoupni si ke mně. Jako posledně.“
Udělá to a já slyším, jak zrychleně dýchá. A nepravidelně… Páni,
je fakt vzrušená. Úplně jinak, než když jsme to dělali posledně.
Jen ji vyšponuj ještě víc, Greyi.
„Požádej mě,“ pronesu nesmlouvavě.
Ve tváři se jí mihne nechápavý výraz.
„Požádej mě.“
No tak, Ano.
Zamyšleně stáhne obočí.
„Požádej mě, Anastasie. Znovu už to opakovat nebudu.“ Hlas
mám už o něco ostřejší.
Konečně jí dochází, co po ní chci, a zčervená. „Naplácejte mi, pro-
sím… pane,“ řekne tiše.
Ta slova… Přivírám oči a  nechávám si je doznít v  hlavě. Pak ji
popadám za paži a stahuju si ji na klín, takže leží trupem na posteli.
Jednou rukou ji hladím na zadku a druhou jí odhrnuju vlasy z obli-
čeje a dávám jí je za ucho. Pak je všechny sevřu do pěsti v jejím týle
a přidržuju si ji za ně.
„Chci ti vidět do  obličeje, až to budu dělat, Anastasie.“ Chvíli jí
hnětu půlky a potom jí vmáčknu ruku mezi ně. Vím, že tím zatlačím
kuličky ještě dál.
Ana spokojeně vzdychne.
„Tohle dělám pro radost, Anastasie, mou i tvou.“
Zvedám ruku a nechávám ji dopadnout přesně tam.
„Ach!“ vydechne a zkroutí obličej v soustředěné grimase. Hladím
její luxusní zadek a nechávám ji přivyknout novým pocitům. Když se
uvolní, plácnu ji znovu. Zasténá a já se musím ovládat, abych neza-
sténal s ní. Pouštím se do toho – pravá půlka, levá půlka, střed. Mezi
 Grey 353

jednotlivými údery ji hladím a hnětu a sleduju, jak se její kůže pod

krajkami zbarvuje do delikátního růžového odstínu.
Vzdychá a  vstřebává rozkoš, kterou jí dopřávám, vychutnává si
novou zkušenost.
Dávám si pauzu. Chci tu zadnici vidět v  celé její růžové nádhe-
ře. Schválně ji napínám a zvolna jí stahuju kalhotky. Konečky prstů
jí kloužu dolů po stehnech, podkolenních jamkách a lýtkách. Zvedá
nohy a já odhazuju kalhotky opodál na podlahu. Zavrtí se, ale rychle
se ovládne, když jí položím dlaň na svítivě prokrvené pozadí. Znovu
ji chytám za vlasy a začínám nanovo. Nejdřív zlehka, ale pak se vra-
cím k typickému vzorci.
Je vlhká, na dlani cítím její vzrušení.
Zatahám ji za vlasy o něco víc a ona vzdychne. Oči má zavřené,
ústa pootevřená.
Bože, je tak dráždivá.
„Jde ti to skvěle,“ chválím ji zhruble a zadýchaně.
Ještě pár plesknutí a pak už to nedokážu snést.
Chci ji.
Hned.
Do prstů chytám vlákno kuliček, tahám za něj a obě z ní vytahuju.
Slastně zavzdychá a já ji obracím na záda. Zdržím se akorát, než
si strhnu kalhoty a nasadím nenáviděný kondom, a lehám si vedle ní.
Svírám jí obě ruce, zvedám jí je nad hlavu a s váhou rozprostřenou
nad jejím tělem do ní pomalu pronikám. Přede u toho jako kotě.
„Ach, bejby.“ Je mi v ní tak dobře.
„Chtěla bych, aby ses se mnou miloval.“ Její slova mi znovu zní
v hlavě.
Pomalu a  procítěně se začínám hýbat, vnímám každý centime-
tr jejího těla pode mnou i  kolem mě. Líbám ji, vychutnávám si její
ústa i tělo zároveň. Ona si kolem mě omotává nohy a povzbuzuje mě
do  každého pohybu, houpe se spolu se mnou a  zároveň proti mně
a stoupá a stoupá, až se rozletí.
Její orgasmus mě sráží přes okraj. „Ano!“ vykřiknu a  vrcholím
do ní. Nechávám se tím volně unášet. Je to vítané uvolnění, po kte-
rém… chci víc. Potřebuju víc.
354 E L James

Jak přicházím k  sobě, zaháním divné emoce, které se uvnitř mě

snaží usídlit. Není to temnota, ale rozhodně z toho jde strach. Je to
něco, čemu nerozumím.
Ana sevře prsty kolem mých a já otvírám oči. Sleduju její ospalý,
sytý pohled.
„Moc jsem si to užil,“ zašeptám a něžně ji políbím.
Odmění mě mátožným úsměvem. Zvedám se, přikrývám ji dekou,
sbírám svoje pyžamové kalhoty a bosky se vydávám do koupelny, kde
si stahuju kondom. Oblékám se a hledám arnikový krém.
Vracím se do postele, ze které se na mě spokojeně usmívá Ana.
„Otoč se na  břicho,“ vyzvu ji a  chvíli si myslím, že zvedne oči
v  sloup, ale ona mi vyhoví a  přetáčí se. „Tvůj zadek má úchvatnou
barvu,“ zhodnotím s potěchou nad svými výsledky. Mačkám si tro-
chu krému do dlaně a pomalu jí ho vtírám do kůže na zadku.
„Tak ven s tím, Greyi,“ zívne.
„Slečno Steeleová, vy ale umíte zničit kouzlo okamžiku.“
„Měli jsme dohodu,“ připomíná mi.
„Jak se cítíš?“
„Podvedená.“
S těžkým povzdechem odkládám tubu s krémem na noční stolek
a lezu si za ni do postele. Přitahuju si ji k sobě a políbím ji na ucho.
„Žena, která mě porodila, byla děvka závislá na koksu. A teď už spi.“
Ztuhne mi v náručí.
Taky ztuhnu. Nestojím o její soucit nebo lítost.
„Byla?“ zašeptá.
„Je mrtvá.“
„Jak dlouho?“
„Umřela, když mi byly čtyři. V podstatě si ji nepamatuju. Carrick
mě později zasvětil do nějakých detailů. Pamatuju si jenom… něco.
Prosím, spi už.“
Chvíli to trvá, ale nakonec se její tělo uvolňuje. „Dobrou noc,
Christiane,“ popřeje mi ospale.
„Dobrou, Ano.“ Ještě jednou ji políbím a vdechnu její vůni. A od-
háním staré vzpomínky.
 Grey 355

Proč ty jablka jenom trháš a vyhazuješ, blbečku?

Odprejskni, ty panovačnej skrčku.
Elliot utrhne další jablko, nakousne ho a hodí ho po mně. Mr-
ňousi, provokuje.
Tak to ne! Takhle mi říkat nebudeš.
Skáču po něm a buším mu pěstmi do obličeje.
Ty blbý hovado. Tohle je jídlo. Plýtváš s ním. Děda je prodává.
Ty čuně! Čuně! Čuně!
ELLIOTE! CHRISTIANE!
Táta mě strhává z Elliota, který se kryje na zemi.
Co se tady děje?
On se pomátl!
Elliote!
To on, ničí jablka! Vztek mě svírá na  plicích i  v  krku. Mám
strach, že vybuchnu. Jednou si kousne a  zahodí je. Hází je
po mně.
Je to pravda, Elliote?
Elliot pod tátovým přísným pohledem červená.
V tom případě teď půjdeš se mnou. Christiane, ty seber ta jablka.
Pomůžeš mamince upéct koláč.

Když se vzbudím, Ana ještě spí. Nos mám zabořený v jejích voňavých
vlasech a  její tělo svírám v  objetí. Zdálo se mi o  tom, jak blbneme
s Elliotem v dědově jablečném sadu; to byly šťastné roky plné zlobení.
Je skoro sedm – další ranní pospávání se slečnou Steeleovou. Je
zvláštní se vedle ní probouzet, ale v  dobrém smyslu. Zvažuju, že ji
probudím ranním sexem, mé tělo je rozhodně pro, ale ona je praktic-
ky v kómatu a může být trochu rozbolavělá. Měl bych ji nechat spát.
Vstávám z  postele – opatrně, abych ji nevzbudil –, beru si na  sebe
triko, sbírám její oblečení z podlahy a courám se do obýváku.
„Dobré ráno, pane Greyi.“ Paní Jonesová je v plné práci v kuchyni.
„Dobré ráno, Gail.“ Protahuju se a koukám z okna na zbytky ran-
ních červánků.
„To máte na vyprání?“ ptá se Gail.
„Ano. Je to oblečení Anastasie.“
356 E L James

„Chcete, abych ho vyprala a vyžehlila?“

„Stihnete to?“
„Dám ho na krátký program.“
„To bude skvělé, děkuju.“ Podávám jí Anino oblečení. „Jak jste se
měla u sestry?“
„Výborně, děkuju. Děti rostou jako z  vody. Kluci se rvou jako
koně.“
„To znám.“
Usměje se a nabízí mi, že uvaří kafe.
„To budu rád. Vypiju si ho v pracovně.“ Dívá se na mě a její úsměv
se mění z vlídného na vědoucí… takový ryze ženský a tajemný. Vzá-
pětí ale spěchá z kuchyně, nejspíš do prádelny.
O co jí jde?
Uznávám, je to první pondělí – vlastně úplně první den – za  ty
čtyři roky, co pro mě pracuje, kdy v mé posteli spala žena. Zas taková
událost to ale není. Snídani pro dva, paní Jonesová. To snad zvládnete.
Zakroutím hlavou a odcházím do pracovny, abych se do toho pus-
til. Osprchuju se později… třeba s Anou.
Kontroluju e-maily a jeden posílám Andree a Ros, aby věděly, že
přijdu až odpoledne. Potom si prohlížím Barneyho poslední návrhy.

Gail klepe na dveře a nese mi druhý šálek kávy. Upozorňuje mě, že už

je čtvrt na devět.
Tolik?
„Dnes dopoledne do kanceláře nejedu.“
„Taylor se ptal.“
„Pojedu odpoledne.“
„Vyřídím mu to. Oblečení slečny Steeleové jsem pověsila do vaší
šatny.“
„Děkuju. To bylo rychlé. Ještě spí?“
„Myslím, že ano.“ A zase je tu ten drobný úsměv. Vyklenu obočí
a Gail se otáčí k odchodu. Nejdřív se ale z malého úsměvu stává širo-
ký. Odkládám práci a s kafem v ruce se jdu osprchovat a oholit.

Už jsem oblečený a Ana je pořád v limbu.

 Grey 357

Dals jí do těla, Greyi. A bylo to příjemné, moc příjemné. Vypadá

tak poklidně, jako by neměla jedinou starost.
To je dobře.
Z  prádelníku si vyndávám hodinky a  v  náhlém popudu otvírám
horní zásuvku a beru z ní poslední kondom.
Nikdy nevíš.
Loudám se obývákem zpátky do pracovny.
„Chcete se nasnídat, pane Greyi?“
„Nasnídám se až s Anou, díky.“
V pracovně zvedám telefon a volám Andree. Vyměníme si pár slov
a pak se nechávám přepojit na Ros.
„Kdypak tě můžeme očekávat?“ spustí na mě Ros ironicky.
„Dobré ráno, Ros. Jak se máš?“ zdravím ji přesládle.
„Naštvaně.“
„Snad nejsi naštvaná na mě?“
„Ano, na tebe a na tvou bídnou pracovní morálku.“
„Dorazím později. Vlastně ti volám kvůli tomu, že jsem se rozhodl
rozprodat Woodsovu společnost.“ Už jsem jí to říkal, ale dávají si s Mar-
cem načas. Chci to mít hotové, hned. Připomínám jí, že jsme jenom
čekali, jestli se jejich výsledky hospodaření nezlepší. A to se nestalo.
„Potřebuje víc času.“
„Dokud se ta společnost hospodářsky nezlepší, nemám zájem,
Ros. Takovou přítěž si nenaložíme.“
„Poslední slovo?“
„Odmítám dál poslouchat jejich výmluvy.“ Stačilo. Už jsem se roz-
hodl.
„Christiane…“
„Ať mi Marco zavolá, buď jim vyhlásí bankrot, nebo jdou do ky-
tek.“
„Tak jo. Dobře. Jak si přeješ. Ještě něco?“
„Jo, a  řekni Barneymu, že ten prototyp vypadá dobře, i  když si
nejsem moc jistý rozhraním.“
„Myslím, že rozhraní bylo v  pohodě, jakmile jsem zjistila, jak
na to. Ne že bych byla nějaký expert.“
„Ne, prostě tomu něco chybí.“
358 E L James

„Tak si promluv s Barneym.“

„Chci se s ním odpoledne sejít a probrat to.“
„Osobně?“
Její sarkasmus mě začíná štvát. Ale nechávám to být a upřesňuju,
že se sejdu s celým jeho týmem na brainstorming.
„To bude rád. Takže se uvidíme odpoledne?“ V jejím hlase roze-
znávám naději.
„No jo,“ ujišťuju ji. „Přepoj mě zpátky na Andreu.“
Zatímco čekám, až to Andrea zvedne, pozoruju oknem bezmračné
nebe. Má stejný odstín jako Aniny oči.
Slaďouš Grey.
„Andreo…“
Vyruší mě nějaký pohyb. Obracím pohled a s potěšením spatřím
Anu, jak stojí ve dveřích a nemá na sobě nic než moje triko. Její nohy,
dlouhé a  pěkně tvarované, jsou tu jenom pro moje oči. Má skvělé
nohy.
„Pane Greyi,“ upozorňuje na sebe Andrea.
Zadívám se do  Aniných očí. Opravdu mají barvu letní oblohy
a jsou stejně hřejivé. Dobrý bože, dokázal bych se pod nimi vyhřívat
celý den – každý den.
Nebuď blázen, Greyi.
„Zrušte můj program na dnešní dopoledne, ale ať mi zavolá Bill.
Budu k mání tak ve dvě. Taky potřebuju odpoledne mluvit s Marcem,
to mi zabere určitě půl hodiny.“
Ana zvlní rty do malého úsměvu a já se přistihnu, jak ji napodo-
buju.
„Ano, pane,“ potvrzuje Andrea.
„Pak mi tam někam vmáčkněte Barneyho a jeho tým, nebo možná
až zítra. A na každý den v tomto týdnu mi zajistěte Claudea.“
„Dopoledne s vámi chtěl mluvit Sam.“
„Tomu řekněte, ať počká.“
„Týkalo se to Dárfúru.“
„Jo tak.“
„Vidí v tom konvoji s pomocí skvělou příležitost na propagaci.“
Ach jo. To se dalo čekat, že ano.
 Grey 359

„Ne, nechci kolem Dárfúru žádnou publicitu,“ zamítám to po-

drážděně.
„Říkal, že se mu ozval nějaký novinář z Forbesu, který by o tom
s vámi chtěl mluvit…“
Jak se to sakra dozvěděli?
„Vyřiďte Samovi, ať to s ním vyřídí,“ štěknu. Je za to placený.
„Takže s ním nechcete mluvit?“
„Ne.“
„V pořádku. Ještě potřebuju potvrdit účast na té akci v sobotu.“
„Na jaké akci?“
„Ples obchodní komory.“
„To je příští sobotu?“ ptám se, protože mě něco napadá.
„Přesně tak, pane.“
„Vydržte…“ Obracím se k  Aně, která si klepe levou nohou, ale
nespouští ze mě nebesky modré oči. „Kdy se vracíš z Georgie?“
„V pátek,“ řekne.
„Takže budu potřebovat ještě jeden lístek, protože budu mít part-
nerku,“ oznamuju Andree.
„Partnerku?“ vypraví ze sebe moje asistentka nevěřícně.
Vzdychnu. „Ano, Andreo, řekl jsem partnerku, bude mě doprová-
zet slečna Anastasia Steeleová.“
„Ano, pane Greyi.“ Zní, jako bych jí řekl, že má týden volno.
Pro boha živýho. Co to s tím personálem je?
„To je všechno,“ končím. „Dobré ráno, slečno Steeleová.“
„Pane Greyi,“ zdraví mě Ana. Obcházím stůl a zastavuju se až u ní.
Pohladím ji po tváři.
„Nechtěl jsem tě budit, vypadalas tak klidně. Spala jsi dobře?“
„Cítím se velmi odpočatá, děkuju za  optání. Jen jsem tě chtěla
pozdravit, než si dám sprchu.“ Usmívá se a oči jí svítí potěšením. Je
to radost, když ji takhle vidím. Než se vrátím k práci, skláním se pro
letmý polibek. Ale ona se mi nečekaně vrhá kolem krku, zaplétá mi
prsty do vlasů a tiskne se ke mně celým tělem.
Počkat.
Zaútočí mi na rty a já reaguju a polibek jí oplácím, překvapený
mírou její vášně. Jednou rukou jí podpírám hlavu, druhou poklá-
360 E L James

dám na  holý, nedávno naplácaný zadek, a  moje tělo vzplane jako
suchý troud.
„Hmm, zdá se, že spánek ti svědčí,“ můj hlas je poznamenaný ná-
hlou touhou. „Vřele ti doporučuju jít a  dát si tu sprchu. Nebo bys
radši, abych si tě tady položil na stůl?“
„Volím ten stůl,“ zašeptá mi do  koutku úst a  otře se mi klínem
o stoupající erekci.
Páni, jaké překvapení.
Oči má zastřené a  pohled rozostřený chtíčem. „Zdá se, že tomu
přicházíte na chuť. A začínáte být neukojitelná, slečno Steeleová.“
„Jenom přicházím na chuť tobě.“
„Zatraceně správně. Jenom a jenom mně!“ Její slova jsou jako vo-
lání sirén pro mé libido. Ovládnutý náhlým popudem máchnu rukou
nad deskou stolu a posílám všechny papíry, telefon a tužky s racho-
tem na zem. Je mi to jedno. Zvedám Anu a pokládám ji na stůl. Vlasy
jí spadají přes okraj a rozprostírají se na sedadle mé kancelářské židle.
„Chtělas to, máš to mít, bejby,“ zavrčím, sahám pro kondom a ro-
zepínám si kalhoty. Bleskově si ho nasazuju a podívám se na neukoji-
telnou slečnu Steeleovou. „Jen doufám, že už jsi připravená,“ ucedím,
chytnu ji za zápěstí a podržím jí je vedle hlavy. Jedním dravým pohy-
bem jsem v ní.
„Ach… Ježišikriste, Ano. Ty jsi připravená.“ Nechávám jí vteřin-
ku, aby si na  mě uvykla, a  pak se dávám do  pohybu. Tam, zpátky.
Znovu a znovu. Drsněji a rychleji. Zaklání hlavu a otvírá pusu v bez-
hlesné prosbě a prsa jí skáčou nahoru a dolů v rytmu každého mého
šťouchu. Dává mi nohy kolem boků a já stojím a zuřivě do ní vrážím.
Takhle jsi to chtěla, zlato?
Přijímá každý můj výpad, vzpíná se ke mně a sténá a já ji dobývám.
Beru si ji – vynáším ji výš a výš, dokud necítím, jak se kolem mě svírá.
„No tak, bejby, udělej se,“ drtím mezi zatnutými zuby a v tu chvíli
to na  ni přichází; výkřik a  velkolepý orgasmus, kterým mě vtahuje
do mého.
Bože! Prožívám to stejně silně jako ona, padám na ni a vnímám,
jak mě v sobě v pravidelných stazích svírá.
Kruci. To bylo nečekané.
 Grey 361

„Co to se mnou sakra děláš?“ Zadýchaně se jí otírám rty o krk. „Ty

jsi mě snad očarovala, Ano. Musíš mít nějakou magickou moc.“
Vždyť jsi mě v podstatě znásilnila!
Pouštím jí ruce a chci se narovnat, ale ona stiskne nohy a zatne mi
prsty do vlasů.
„To já jsem ta očarovaná,“ zašeptá. Naše pohledy se setkávají; její
oči mě propalují, jako by skrze mě viděla. Jako by viděla temnotu
v mé duši.
Kruci. Nech mě být. Tohle je příliš.
Beru jí obličej do dlaní, abych ji letmo políbil, ale když to udělám,
zjeví se mi před očima nevítaná představa, že takhle leží s někým ji-
ným. Ne. Tohle s nikým jiným dělat nebude. Nikdy.
„Jsi. Jenom. Moje,“ vyrážím ze sebe zprudka. „Rozumíš?“
„Ano, tvoje,“ přisvědčí upřímně. Její slova jsou plná ujištění
a moje iracionální žárlivost polevuje.
„Jsi přesvědčená, že do té Georgie musíš?“ ptám se a uhlazuju jí
vlasy kolem obličeje.
Přikývne.
Kčertu.
Vyklouznu z ní a ona sebou cukne.
„Jsi rozbolavělá?“
„Trochu,“ přiznává s plachým úsměvem.
„Líbí se mi, když jsi. Aspoň ti to připomíná, kde jsem byl. Jenom
já.“ Trochu hrubě a majetnicky ji políbím.
Protože nechci, aby jela do Georgie.
A navíc mě nikdo nepřefikl… od té doby, co jsem byl s Elenou.
A i tehdy to bylo pokaždé naplánované, součást scénky.
Narovnávám se a  podávám jí ruku, abych jí pomohl posadit se.
Když si stahuju kondom, zamumlá: „Vždy připraven.“
Zapnu si zip a věnuju jí nechápavý pohled. Na vysvětlenou mi zve-
dá před oči prázdný obal.
„Člověk může doufat, Anastasie, dokonce snít, a někdy se ty sny
stanou skutečností.“ Neměl jsem ani zdání, že si na kondomy zvyknu
tak rychle, navíc za jejích podmínek, ne za mých. Slečno Steeleová, jako
vždy jste nepředvídatelná.
362 E L James

„Takže… dělat to na stole byl tvůj sen?“ vyzvídá.

Ale kotě. Na tomhle stole jsem šukal mockrát, ale vždy se to dělo
na můj povel, ne naopak.
Takhle to prostě nefunguje.
Jak se mi pokouší číst myšlenky, vadne jí výraz.
Sakra. Co na to říct? Ano, na rozdíl od tebe mám minulost.
Frustrovaně si prohrábnu vlasy; dnešní ráno nejde zrovna podle
plánu.
„Tak já si radši půjdu dát tu sprchu,“ hlesne nejistě. Vstává a ujde
pár kroků ke dveřím.
„Ještě musím vyřídit pár telefonů. Až se osprchuješ, přijdu za te-
bou na snídani.“ Koukám na ni a snažím se vymyslet, co říct, abych
to napravil. „Myslím, že ti paní Jonesová vyprala ty šaty ze včerejška.
Jsou v šatně.“
Vypadá překvapeně, dokonce ohromeně. „Děkuju,“ utrousí.
„Potěšení bylo zcela na mé straně.“
Pokrčí čelo a zkoumavě se na mě zadívá.
„Co je?“ ohradím se.
„Děje se něco?“
„Co by se mělo dít?“
„No… chováš se ještě podivněji než obvykle.“
„Myslíš, že jsem podivín?“ Ano, zlatíčko, divný je mé druhé
jméno.
„Někdy.“
Tak jí to řekni. Řekni jí, že se na  tebe dlouho nikdo takhle ne-
vrhnul.
„Jako vždy jste mě překvapila, slečno Steeleová.“
„Překvapila? Čím?“
„No, řekněme, že to byl neočekávaný čin.“
„Poskytujeme si potěšení vzájemně, pane Greyi,“ popíchne mě
s pronikavým pohledem.
„A že mi ho opravdu poskytuješ,“ přiznávám. Ale taky mě odzbro-
juješ. „Myslel jsem, že se jdeš sprchovat.“
Zatváří se zklamaně.
Do háje.
 Grey 363

„Jasně… ehm, uvidíme se za chvíli.“ Otáčí se a peláší pryč a nechá-

vá mě stát v mé pracovně i s labyrintem mých zmatených myšlenek.
Zatřesu hlavou, abych si ji vyčistil, a dávám se do sbírání rozházených
věcí z podlahy, které rovnám zpátky na stůl.
Jak ji mohlo napadnout vkráčet mi do  pracovny a  svést mě? To
já mám mít v tomhle vztahu kontrolu. Přesně o tom jsem přemýšlel
včera večer: o  jejím bezuzdném entuziasmu a  emocích. Zatraceně,
co s tím mám dělat? Nic takového neznám. Zarážím se, když zvedám
telefon.
Ale je to hezké.
Jo.
Víc než hezké.
Uchechtnu se při pomyšlení na  její „hezký“ e-mail. Sakra, mám
zmeškaný hovor od Billa. Musel volat během mé schůzky se slečnou
Steeleovou. Sedám si ke stolu, znovu jako vládce svého vesmíru – teď,
když je ve  sprše –, a  volám Billovi. Potřebuju, aby mi podal zprávy
o Detroitu… a potřebuju se znovu soustředit na práci.
Bill to nezvedá, tak vytáčím Andreu.
„Pane Greyi.“
„Je dnes nebo zítra volné letadlo?“
„Není zamluvené až do čtvrtka, pane.“
„Skvělé. Můžete mi sehnat Billa?“
„Jistě.“
S  Billem mluvíme dlouho. Ruth odvedla skvělou práci a  prošla
v Detroitu všechny dostupné nevyužité pozemky. Dva z nich jsou po-
užitelné pro továrnu, jakou tam chceme postavit, a Bill si je jistý, že je
v Detroitu dostatek pracovní síly, kterou potřebujeme.
Jsem z toho skleslý.
Musel to být zrovna Detroit?
Mám na  to místo mlhavé vzpomínky: opilci, pobudové a  feťáci,
kteří na nás na ulicích halekali; špinavá díra, které jsme říkali domov;
a mladá zlomená žena, závislá děvka, které jsem říkal maminko. Žena
sedící s prázdným pohledem v ponurém špinavém pokoji plném vy-
dýchaného vzduchu a prachu.
A on.
364 E L James

Po zádech mi přeběhne mráz. Nemysli na něj… nebo na ni.

Jenže si nemůžu pomoct. Ana se o mé noční zpovědi ještě nezmí-
nila. Já sám jsem o tom nikdy nikomu neřekl. Třeba to byl důvod, proč
se na mě dnes ráno vrhla – myslí si, že potřebuju láskyplnou péči.
Nasrat.
Kotě. Když se mi nabídneš, vezmu si tě. Tečka. Jinak je mi celkem
fajn. Jenže jak na to myslím, uvědomuju si, že si nejsem jistý, zda je
mi „celkem fajn“. Radši to ignoruju; beru to jako námět na  diskusi
s doktorem Flynnem, až se vrátí.
Teď mám hlad. Jenom doufám, že už Ana vykopala svou sladkou
prdelku ze sprchy, protože se potřebuju najíst.

Ana stojí v kuchyni a povídá si s paní Jonesovou, která nám prostřela

na snídani.
„Dáte si něco k jídlu?“ ptá se zrovna Any.
„Ne, děkuji,“ odmítá dotyčná.
Tak na to zapomeň.
„Ovšemže si dáš něco k jídlu,“ zavrčím na ně. „Má ráda lívance,
šunku a vejce, paní Jonesová.“
„Jistě, pane Greyi. A co si dáte vy, pane?“ zareaguje Gail bez mrk-
nutí oka.
„Omeletu, prosím, a nějaké ovoce. Sedni si,“ říkám Aně a ukazuju
na jednu z barových stoliček. Když je nahoře, sedám si vedle ní a paní
Jonesová se pouští do přípravy jídla.
„Už sis koupila letenku?“ nakousnu.
„Ne, koupím si ji, až přijdu domů – přes internet.“
„Máš peníze?“
„Ano,“ oznamuje mi, jako by mi bylo pět, a přehazuje si vlasy přes
rameno. Ještě ke všemu semkne rty, nejspíš nakvašeně.
Kriticky zvedám obočí. Klidně ti naplácám znovu, zlato.
„Ano, mám, děkuju,“ opravuje se rychle o  něco pokornějším
tónem.
To je lepší.
„Mám letadlo. V  následujících třech dnech bude nevyužité; dá-
vám ti ho k dispozici.“ Tohle odmítne, ale nabídnout jí to můžu.
 Grey 365

V šoku povolí bradu a její výraz se mění z překvapeného na ohro-

mený a  nakonec popuzený. „Už jednou jsme závažným způsobem
zneužili letecký park tvé společnosti. Nerada bych se toho dopouštěla
znovu,“ poučí mě nenuceně.
„Je to moje společnost, moje letadlo.“
Zakroutí hlavou. „Děkuju za  nabídku. Ale budu spokojenější,
když poletím běžným letem.“
Jsem si jistý, že by většina žen po  příležitosti letět soukromým
tryskáčem skočila, ale zdá se, že na  Anu moje bohatství moc velký
dojem nedělá – nebo se mi nerada cítí zavázána. Teď ale co z toho? Ať
už je to, jak chce, Ana je tvrdohlavé stvoření.
„Jak si přeješ,“ rezignuju. „Potřebuješ se na  ty pohovory nějak
zvlášť připravovat?“
„Ne.“
„Fajn.“ Ptám se, co je to za  nakladatelství, ale ona mi to pořád
nechce prozradit. Jenom se tajemně usmívá. Tohle tajemství z ní ne-
dostanu.
„Jsem dost bohatý na to, abych si to zjistil, slečno Steeleová.“
„Jsem si toho plně vědoma, pane Greyi. Budete mě zase špehovat
přes telefon?“
Na to jen tak nezapomene. „Shodou okolností jsem dnes odpoled-
ne dost zaneprázdněný, takže to budu muset zadat někomu jinému,“
ušklíbnu se.
„No, když můžete takhle plýtvat pracovními silami, máte očividně
přelidněno.“
Dnes je pěkně drzá.
„Pošlu šéfce lidských zdrojů e-mail, aby to přepočítala.“ To se mi
líbí: naše popichování. Je osvěžující a zábavné; a odlišné od všeho, co
jsem doteď znal.
Paní Jonesová nám mezitím předložila snídani a  já s  potěšením
sleduju, že si ji Ana vychutnává. Když je hospodyně pryč, Ana se
na mě po očku zadívá.
„Co se děje, Anastasie?“
„Víš, ještě pořád jsi mi neřekl, proč nemáš rád, když se tě někdo
dotýká.“
366 E L James

Už zase? To ne!
„Řekl jsem ti víc než kdy komukoliv jinému,“ pronesu tiše, abych
zakryl podráždění v hlase. Proč mi pořád dokola klade takové otáz-
ky? Mlčky pozře několik dalších soust lívanců.
„Budeš přemýšlet o naší dohodě, až odjedeš?“ poruším ticho.
„Ano,“ odpovídá vážně.
„Budu ti chybět?“
Greyi?!
Otáčí ke  mně hlavu, stejně překvapená mou otázkou, jako já.
„Ano,“ řekne po chvíli. Její výraz je otevřený a upřímný. Čekal jsem
nějakou vtipnou odpověď a  místo toho jsem dostal pravdu. A  co je
zvláštní – její ujištění mě uklidňuje.
„Taky mi budeš chybět,“ zamumlám. „Víc, než si myslíš.“ Můj byt
bez ní bude o něco tišší. A prázdnější. Pohladím ji po tváři a zlehka ji
políbím. S mírným pousmáním se vrací k snídani.
„Ještě si vyčistím zuby a pomalu půjdu,“ oznamuje mi, když dojí.
„Tak brzy? Myslel jsem, že se trochu zdržíš.“
Vypadá zaraženě. Copak si myslela, že ji vyhodím?
„Už tak jsem vás připravila o dost času, pane Greyi. Kromě toho –
nemáte náhodou na starosti chod svého impéria?“
„Pro jednou se můžu ulít.“ Hruď i  hlas mi plní naděje. A  navíc
jsem si udělal volno.
„Musím se připravit na pohovory. A převléknout se.“ Ostražitě mě
sleduje.
„Vypadáš úchvatně.“
„Děkuju pěkně, pane,“ odvětí zdvořile, ale tváře se jí zbarví do po-
vědomé růžové barvy. Podobné té, kterou měl včera v noci její zadek.
Je v rozpacích. Kdy už se naučí přijmout kompliment?
Zvedá se a odnáší talíř na umytí.
„Nech to, paní Jonesová se o to postará.“
„Fajn. Jdu na ty zuby.“
„Nerozpakuj se použít můj kartáček,“ pobízím ji ironicky.
„Přesně to jsem měla v úmyslu,“ řekne a mizí pryč. Ta ženská má
odpověď na všechno.
O něco později se vrací s kabelkou v ruce.
 Grey 367

„Nezapomeň si vzít do Georgie mobil a notebook a taky nabíječky.“

„Jistě, pane,“ přisvědčí poslušně.
Hodná holka.
„Tak pojď.“
Vedu ji k výtahu a nastupuju s ní.
„Nemusíš se mnou jezdit dolů. K autu trefím.“
„Je to součástí mých služeb,“ odrážím ji sarkasticky. „A  kromě
toho tě můžu celou cestu dolů líbat.“ Balím si ji do náruče a dělám, co
jsem řekl. Dopřávám si její chuť, mazlím se s jejím jazykem a loučím
se s ní, jak se sluší a patří.
Když se v  garáži otevřou dveře, oba jsme vzrušení a  zadýchaní.
Jenže ona odjíždí. Vedu ji k autu a otvírám jí dveře řidiče. Svého mo-
mentálního postavení si radši nevšímám.
„Zatím na shledanou, pane,“ zašeptá a ještě jednou mě políbí.
„Jeď opatrně, Anastasie. A  šťastnou cestu.“ Zavírám za  ní dveře,
ustupuju a dívám se, jak odjíždí. Pak se vracím nahoru.
Klepu na dveře Taylorovy pracovny a oznamuju mu, že bych bě-
hem deseti minut rád vyrazil do kanceláře. „Přistavím auto, pane.“

Z auta volám Welchovi.

„Pane Greyi?“ ohlašuje se typickým chraplákem.
„Welchi. Anastasia Steeleová si bude kupovat letenku na dnešní
večer ze Seattlu do  Savannah. Chtěl bych vědět, v  kterém letadle
bude.“
„Upřednostňuje nějaké konkrétní aerolinky?“
„To bohužel nevím.“
„Uvidím, co s tím půjde udělat.“
Zavěšuju. Můj prohnaný plán možná vyjde.

„Pane Greyi?!“ vyjekne Andrea polekaně, když dorazím o několik

hodin dřív. Mám chuť jí říct, že tady sakra pracuju, ale rozmyslím
si to.
„Myslel jsem, že vás překvapím.“
„Dáte si kávu?“ zajíkne se.
„Rád.“
368 E L James

„S mlékem, nebo bez?“

Šikulka.
„S mléčnou pěnou.“
„Jistě, pane Greyi.“
„Zkuste mi sehnat Carolinu Actonovou. Rád bych s ní co nejdřív
mluvil.“
„Samozřejmě.“
„A domluvte mi na příští týden schůzku s doktorem Flynnem.“
Přikývne a dává se do práce.
U stolu si zapínám počítač. Hned první e-mail je od Eleny.

Od: Elena Lincolnová

Předmět: Víkend
Datum: 30. 5. 2011, 10:15
Komu: Christian Grey

Co se děje, Christiane?
Tvá matka mi prozradila, že sis včera přivedl na  večeři nějakou mladou
ženu.
To mě zajímá. Vůbec to není tvůj styl.
Našel sis novou sub?
Zavolej.
Ex

ELENA LINCOLNOVÁ
ESCLAVA
Protože krása je ve Vás™

Přesně to jsem potřeboval. Zavírám její e-mail, rozhodnutý ho pro

teď ignorovat. Na dveře ťuká Olivie a nese mi kafe. Ve stejnou chvíli
mi volá Andrea.
„Mám tu pro vás Welche a slečně Actonové jsem nechala vzkaz,“
oznamuje mi.
 Grey 369

„Výborně. Spojte nás.“

Olivie mi staví latte na  stůl a  celá nervózní odchází. Dělám, co
umím, abych si jí nevšímal.
„Welchi?“
„Zatím si nic nekoupila, pane Greyi. Budu to sledovat, a jakmile se
něco změní, dám vám vědět.“
„To budu rád.“
Welch zavěšuje. Srknu si kávy a vytáčím Ros.

Těsně před obědem mě Andrea spojuje s Carolinou Actonovou. „Pane

Greyi, jsem ráda, že jste se ozval. Co pro vás mohu udělat?“
„Zdravím, paní Actonová. Jako obvykle.“
„Komplet šatník? Máte na mysli nějaké barvy?“
„Modrou a zelenou. Pro formální příležitosti snad stříbrnou,“ řek-
nu, protože si vzpomenu na ples Obchodní komory. „Zkrátka barvy
drahokamů.“
„To je hezké,“ zareaguje paní Actonová s obvyklým nadšením.
„A  saténové a  hedvábné spodní prádlo a  noční košilky. Něco
okouzlujícího.“
„Jistě, pane. Jaký mi dáte rozpočet?“
„Žádný. Nebudu vás omezovat. Chci jenom to nejlepší.“
„Boty také?“
„Také.“
„Výborně. Velikosti?“
„Pošlu vám je e-mailem. Vaši adresu mám od posledně.“
„Máte představu o termínu dodání?“
„Tento pátek.“
„Jsem si jistá, že to zvládnu. Budete chtít vidět fotografie mého
výběru?“
„Ano.“
„Dobrá. Hned se do toho pustím.“
„Děkuju.“ Zavěšuju a Andrea mi hned přepojuje Welche.
„Welchi?“
„Slečna Steeleová bude cestovat linkou DL2610 do Atlanty a odlé-
tá dnes ve 22:25.“
370 E L James

Spěšně si poznamenávám údaje jejího letu a  návazného spojení

do Savannah. Volám si k sobě Andreu, která vstupuje za pár okamži-
ků s laptopem v ruce.
„Andreo, Anastasia Steeleová cestuje těmito lety. Upgradujte ji
do první třídy, odbavte ji a zaplaťte jí vstup do salonku pro cestující
první třídou. A kupte i sedadla vedle ní ve všech letech, tam i zpátky.
Použijte mou soukromou platební kartu.“ Andrein vyjukaný pohled
mi jasně říká, co si myslí: že jsem se pomátl. Nicméně se rychle vzpa-
matuje a bere si ode mě rukou načmárané poznámky.
„Spolehněte se, pane Greyi.“ Snaží se, seč může, aby si zachovala
pracovní výraz, ale přistihnu ji, jak se usmívá.
Nic jí do toho není.

Odpoledne trávím na schůzkách. Marco připravil předběžné hospo-

dářské zprávy o čtyřech nakladatelstvích se sídlem v Seattlu. Odklá-
dám je stranou s  tím, že si je prostuduju později. Ukazuje se, že se
mnou souhlasí ohledně Woodse a jeho společnosti. Bude to ošklivé,
ale v rámci spolupráce bude nejlepší ponechat si jejich technické od-
dělení a zbytek společnosti zlikvidovat. Bude to drahé, ale pro GEH
to nejlepší.
Pozdě odpoledne mám chvilku na  rychlé a  vyčerpávající cvičení
s Bastillem, takže jdu domů klidný a uvolněný.
Po  lehké večeři si sedám ke  stolu, abych si prošel e-maily. První
věc, kterou chci dnes večer udělat, je odpovědět Eleně. Jenže když
otevřu poštu, čeká na mě e-mail od Any. Nedá se říct, že bych na ni
dnes nemyslel.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Pohovory
Datum: 30. 5. 2011, 18:49
Komu: Christian Grey

Drahý pane,
ty dnešní pohovory šly dobře.
 Grey 371

Jen jsem si myslela, že by Vás to mohlo zajímat.

A jak jste se měl Vy?

Ana

Okamžitě píšu odpověď.

Od: Christian Grey

Předmět: Můj den
Datum: 30. 5. 2011, 19:03
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

zajímá mě všechno, co se týká Vás. Jste ta nejzajímavější žena, co znám.
Jsem rád, že ty pohovory proběhly dobře.
Dopoledne překonalo všechna očekávání.
V porovnání s ním bylo mé odpoledne neskutečně nudné.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Opírám se dozadu a mnu si bradu. Čekám.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Příjemné dopoledne
Datum: 30. 5. 2011, 19:05
Komu: Christian Grey

Drahý pane,
i pro mě bylo to dopoledne neopakovatelné, navzdory tomu, že jste na mě po 
tom dokonalém stolním sexu vychyloval. Nemyslete si, že jsem si toho nevšimla.
372 E L James

Děkuji Vám za snídani. Nebo vlastně děkuji paní Jonesové.

Ráda bych se Vás na ni trochu poptala – aniž byste na mě u toho znovu
vychýlil.

Ana

Vychýlil? Co tím pro všechno na  světě myslí? Chce říct, že jsem nějaký
úchyl? To vlastně jsem. Asi. Možná si uvědomila, jak moc jsem byl překva-
pený, když mě ráno přepadla – protože to už hodně dlouho nikdo neudělal.
„Dokonalý…“ Jo, to beru.

Od: Christian Grey

Předmět: To chceš pracovat v nakladatelství?
Datum: 30. 5. 2011, 19:10
Komu: Anastasia Steeleová

Anastasie,
„vychylovat“ není žádné sloveso, a proto by ho nikdo, kdo chce pracovat
v oboru, neměl používat.
Dokonalý sex? V porovnání s čím, mohu-li se ptát.
A na co se chceš zeptat ohledně paní Jonesové? Umírám zvědavostí.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Vy a paní Jonesová
Datum: 30. 5. 2011, 19:17
Komu: Christian Grey

Drahý pane,
jazyk se postupně vyvíjí a posouvá. Je to živoucí věc. Nedlí zakletý ve slo-
 Grey 373

novinové věži, obklopen drahými uměleckými předměty, a nevznáší se nad

Seattlem s heliportem nad hlavou.
Sex byl dokonalý v porovnání s našimi ostatními… jak bylo to Vaše slovo…
ach, ano… šukáními. Tak tedy – to šukání bylo podle mého skromného
názoru dokonalé. Tečka. Ale jak jistě sám víte, mé zkušenosti jsou zatím
velmi omezené.

Je paní Jonesová Tvoje ex-sub?

Ana

Její odpověď mě nejdřív nahlas rozesměje a vzápětí šokuje.

Paní Jonesová? Sub?
To nikdy.
Ano, ty žárlíš? A když už je řeč o jazyku… měla by sis na něj dávat
pozor!

Od: Christian Grey

Předmět: Jazyk. Dávej si pozor na pusu!
Datum: 30. 5. 2011, 19:22
Komu: Anastasia Steeleová

Anastasie,
paní Jonesová je můj vysoce ceněný zaměstnanec. Nikdy jsem s ní nesdílel
žádný jiný vztah než čistě profesionální. Nezaměstnávám nikoho, s  kým
jsem měl jakýkoliv sexuální poměr. Jsem v šoku, že Tě to vůbec napadlo.
Jediná osoba, u které bych udělal výjimku, jsi Ty – protože jsi bystrá mla-
dá žena s pozoruhodnými vyjednávacími schopnostmi. Ale pokud budeš
nadále používat takový jazyk, přehodnotím svůj úmysl Tě zaměstnat.
Jsem rád, že máš omezené zkušenosti. A zůstanou omezené i nadále – je-
nom na mě. Tvé hodnocení budu brát jako kompliment, i když si u Tebe
nejsem nikdy jistý, jestli to myslíš vážně, nebo zase zvítězil Tvůj smysl pro
humor – jako obvykle.
374 E L James

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.,
zakletý ve své slonovinové věži.

I když by pro Anu asi nebylo dobré, aby u mě pracovala.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Ani za všechen čaj z Číny!
Datum: 30. 5. 2011, 19:27
Komu: Christian Grey

Drahý pane, Greyi,

myslím, že jsem už dostatečně objasnila své výhrady k  možnosti být za-
městnána ve Vaší společnosti. Můj názor se doposud nezměnil, v současné
době se nemění a nezmění se ani v budoucnu – nikdy!
Už musím jít, Kate se právě vrátila s jídlem. Já a můj smysl pro humor Ti
přejeme dobrou noc.

Ozvu se Ti, až dorazím do Georgie.

Ana

Z nějakého důvodu se cítím mírně podrážděný, že pro mě nechce pra-

covat. Má skvělé studijní výsledky. Je chytrá, okouzlující, vtipná; byla
by přínosem pro každou společnost. A taky je dost moudrá na to, aby
řekla ne.

Od: Christian Grey

Předmět: Ani za sáček English Breakfast Tea?
Datum: 30. 5. 2011, 19:29
Komu: Anastasia Steeleová
 Grey 375

Dobrou noc, Anastasie.

Přeju Tobě i Tvému smyslu pro humor šťastný let.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Odsouvám myšlenky na slečnu Steeleovou stranou a začínám odepi-

sovat Eleně.

Od: Christian Grey

Předmět: Víkend
Datum: 30. 5. 2011, 19:47
Komu: Elena Lincolnová

Ahoj Eleno,
moje matka toho namluví. Co dodat?
Seznámil jsem se s dívkou. Vzal jsem ji na večeři.
O nic nejde.
Jak se máš ty?

Měj se,
Christian

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Elena Lincolnová

Předmět: Víkend
Datum: 30. 5. 2011, 19:50
Komu: Christian Grey

Christiane, plácáš nesmysly.

376 E L James

Zajdeme na večeři.
Zítra?
Ex

ELENA LINCOLNOVÁ
ESCLAVA
Protože krása je ve Vás™

Do hajzlu!

Od: Christian Grey

Předmět: Víkend
Datum: 30. 5. 2011, 20:01
Komu: Elena Lincolnová

Jasně.
Měj se,
Christian

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Elena Lincolnová

Předmět: Víkend
Datum: 30. 5. 2011, 20:05
Komu: Christian Grey

Chceš se sejít s tou dívkou, o které jsem se ti zmiňovala?

Ex

ELENA LINCOLNOVÁ
ESCLAVA
Protože krása je ve Vás™
 Grey 377

Teď teda určitě ne.

Od: Christian Grey

Předmět: Víkend
Datum: 30. 5. 2011, 20:11
Komu: Elena Lincolnová

Myslím, že nechám volný průběh dohodě, kterou jsem teď uzavřel.

Uvidíme se zítra.

C.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Sedám si nad Fredův pracovní návrh pro Eamona Kavanagha a pak si

pročítám Marcovy zprávy týkající se nakladatelství v Seattlu.

Těsně před desátou mě vyruší zvuk pinknutí z  počítače. Je pozdě.

Předpokládám, že je to zpráva od Any.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Přemrštěná gesta
Datum: 30. 5. 2011, 21:53
Komu: Christian Grey

Drahý pane Greyi,

je skutečně alarmující, že víte, do kterého letadla mám nasednout.
Vaše sklony k fanatickému pronásledování neznají mezí. Nezbývá nám než
doufat, že už se doktor Flynn vrátil z dovolené.
Jsem po manikúře a masáži zad a vypila jsem dvě sklenky šampaňského –
velmi příjemné zahájení výletu.
378 E L James

Děkuji Vám,

Ana

Takže ji upgradovali. Dobrá práce, Andreo.

Od: Christian Grey

Předmět: Rádo se stalo
Datum: 30. 5. 2011, 21:59
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

doktor Flynn už se vrátil, mám s ním příští týden domluvenou schůzku.
Kdo že Vám masíroval ta záda?

Christian Grey
Výkonný ředitel s přáteli na správných místech
Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Kontroluju čas jejího e-mailu. Pokud nemá její letadlo zpoždění,

měla by být na palubě. Rychle si otvírám Google a kontroluju odlety
ze Sea-Tacu. Její let je v pořadí.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Silné šikovné ruce
Datum: 30. 5. 2011, 22:22
Komu: Christian Grey

Drahý pane,
záda mi masíroval jeden velmi sympatický mladík. Ano… moc, moc sympa-
 Grey 379

tický. V běžné odbavovací hale bych se s Jean-Paulem nesetkala, takže Vám

za tu péči ještě jednou pěkně děkuji.

No to si dělá prdel, ne?

Nejsem si jistá, jestli je dovoleno mailovat za letu, a také potřebuji trochu

toho spánku pro krásu, protože jsem ho v poslední době dost zanedbávala.

Sladké sny, pane Greyi… myslím na Vás.

Ana

Ona se ve  mně pokouší vzbudit žárlivost? Má vůbec představu, jak

moc se dokážu naštvat? Je pryč sotva pár hodin, a  už mě schválně
vytáčí? Proč mi to dělá?

Od: Christian Grey

Předmět: Užívej, dokud můžeš
Datum: 30. 5. 2011, 22:25
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

vím, o  co jste se snažila. A  to mi věřte – uspěla jste. Příště Vás nechám
letět v zavazadlovém prostoru, spoutanou, s roubíkem v puse a v přeprav-
ní kleci. Buďte si jistá, že postarat se o Vás tímto způsobem mi přinese
mnohem větší uspokojení než pouhý upgrade vaší letenky.
Už teď se nemůžu dočkat, až se vrátíte.

Christian Grey
Výkonný ředitel se svrbící dlaní
Grey Enterprises Holdings s.r.o.
380 E L James

Její odpověď přichází vzápětí.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Děláš si srandu?
Datum: 30. 5. 2011, 22:30
Komu: Christian Grey

Vidíš – teď netuším, jestli si ze mě děláš legraci. Pokud ne, myslím, že zů-
stanu v Georgii. Přepravní klece jsou mojí krajní mezí.
Omlouvám se, že jsem Tě rozčílila. Řekni, že mi odpouštíš…

Samozřejmě že si dělám srandu… částečně. Aspoň ví, že mě naštvala.

Už by měli vzlétat. Jak to, že píše e-maily?

Od: Christian Grey

Předmět: Dělám
Datum: 30. 5. 2011, 22:33
Komu: Anastasia Steeleová

Jak to, že mailuješ? To riskuješ životy všech na palubě včetně svého tím, že
používáš BlackBerry?
Myslím, že je to v rozporu s jedním z pravidel.

Christian Grey
Výkonný ředitel, kterého už svrbí obě dlaně
Grey Enterprises Holdings s.r.o.

A oba víme, co se stane, když porušíte pravidla, slečno Steeleová. Zno-

vu kontroluju odlety na webových stránkách Sea-Tacu; její letadlo je
 Grey 381

ve vzduchu. Teď se mi nějakou chvíli neozve. Díky tomu pomyšlení

a  její e-mailové rebelii mám po  náladě. Odkládám práci a  vyrážím
do kuchyně s úmyslem nalít si něco k pití, dnes to bude Armagnac.
Ve vstupu do obýváku se objevuje Taylorova hlava.
„Teď ne,“ zavrčím.
„V pořádku, pane,“ řekne a vrací se tam, odkud přišel.
Nevybíjej si vztek na zaměstnancích, Greyi.
Naštvaný sám na sebe přecházím k oknu a pozoruju nebe nad Se-
attlem. Přemýšlím o  tom, jak se mi dostala pod kůži a  proč se náš
vztah neubírá směrem, který jsem si představoval. Doufám, že až si
v Georgii utřídí myšlenky, udělá správné rozhodnutí. Že ano?
Na hrudi se mi usazuje úzkost. Dopřávám si další hlt pití a use-
dám ke klavíru.
382 E L James

Úterý, 31. května 2011

Maminka šla pryč. Nevím kam.

On je tu. Slyším jeho boty. Jsou to hlasité boty.
Mají lesklé přezky. A dupou. Hodně.
On dupe. A křičí.
Jsem v maminčině skříni.
Schovávám se.
On mě neuslyší.
Umím být potichu. Hodně potichu.
Jsem potichu, protože tu nejsem.
Ty zkurvená děvko! zakřičí.
Křičí na maminku.
Křičí i na mě.
Bije maminku.
Bije i mě.
Slyším zavírat dveře. Už tady není.
A maminka je taky pryč.
Zůstávám ve skříni. Ve tmě. Jsem moc potichu.
Sedím hodně dlouho. Hodně, hodně, hodně dlouho.
Kde je maminka?

Když otevřu oči, na  obloze se rýsuje náznak svítání. Hodiny rá-
dia ukazují 5:23. Spal jsem neklidně, sužovaný nepříjemnými sny,
a  jsem vyčerpaný, ale přesto se rozhoduju, jestli si půjdu zaběhat,
 Grey 383

abych se probral. Už ve  sportovním sahám pro mobil. Přišla mi

textovka od Any.

Dorazila jsem do Savannah v pořádku. A 

To je dobře. Je tam a je v pořádku. Ta představa mě potěší a já se ještě

rychle dívám do pošty. Z té na mě vyskočí předmět Anina posledního
e-mailu: „Líbí se Ti, když mě děsíš?“
Kurva, tak to přece není.
Zamrazí mě v zátylku. Sedám si na postel a prokousávám se jejími
slovy. Tohle musela psát během přesedání v Atlantě, dřív, než poslala
tu zprávu.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Líbí se Ti, když mě děsíš?
Datum: 31. 5. 2011, 06:52 EST
Komu: Christian Grey

Ty přece víš, jak nesnáším, když za mě utrácíš. Jistě, jsi velmi bohatý, ale
mně je to zkrátka nepříjemné. Mám pocit, jako bys mi platil za sex. Nicmé-
ně cestování první třídou se mi líbí. V  porovnání s  druhou třídou je to
mnohem civilizovanější. Takže Ti děkuji. A myslela jsem to vážně – opravdu
jsem si tu masáž od Jean-Paula užila. Čistě pro Tvou informaci, byl to gay.
Tento detail jsem v předešlém mailu vynechala, abych Tě pozlobila, proto-
že jsem na Tebe byla naštvaná. Omlouvám se za to.
Ale tys jako obvykle zareagoval přehnaně. Takové věci mi přece nemůžeš
psát – svázaná, s roubíkem, v kleci. (Myslel jsi to vážně, nebo to byl žert?)
To mě děsí… Ty mě děsíš. Zatímco já jsem dočista pod vlivem Tvého kouz-
la a zvažuju, jestli s Tebou budu sdílet Tvůj životní styl (o kterém jsem až
do minulé soboty ani netušila, že existuje), Ty na mě vyrukuješ s takovou
věcí, po  které mám chuť vzít nohy na  ramena a  utéct. Což samozřejmě
neudělám, protože bys mi chyběl. Strašně moc. Chtěla bych, aby nám to
klapalo, ale jsem vyděšená hloubkou pocitů, které ve mně vyvoláváš, a tou
temnotou, do které mě vlečeš. To, co mi nabízíš, je žhavé a sexy a vzbuzuje
384 E L James

to ve mně touhu poznat víc, ale zároveň mám strach, že mi ublížíš – fyzicky,
a taky psychicky. Za tři měsíce mi můžeš dát sbohem a co já pak s tím? Je
pravda, že takové riziko obnáší každý vztah. Jenže tohle prostě není vztah,
který jsem si představovala, a  už vůbec ne jako svůj první. Mám zkrátka
pocit, že tím riskuju příliš.
Měl jsi pravdu, když jsi říkal, že v  sobě nemám jedinou submisivní kost,
v tom s Tebou souhlasím. Ale jak už jsem řekla, chci s Tebou být, a jestliže
je nutné, abych taková byla, chtěla bych to aspoň zkusit. I když se obávám,
že to nezvládnu a skončím celá modrofialová… a tohle pomyšlení se mi
ani trochu nelíbí.
Jsem strašně šťastná, že se pokusíš mi nabídnout víc. Teď ještě musím
popřemýšlet, co si vlastně pod tím „víc“ sama představuju. A to je jeden
z důvodů, proč jsem chtěla nějaký odstup. Ovlivňuješ mě tak moc, že když
jsme spolu, je pro mě velmi obtížné udržet si jasný úsudek.
Už ohlašují náš let. Musím jít.
Víc později.

Tvá Ana

Ona mě napomíná. Už zase. Ale uzemňuje mě svou upřímností. Vná-

ší do našeho vztahu světlo. Čtu si její e-mail znovu a znovu a pokaždé
se zarazím u „Tvá Ana“.
Moje Ana.
Ona chce, aby nám to klapalo.
Chce se mnou být.
Pořád je naděje, Greyi.
Odkládám mobil na  noční stolek a  říkám si, že budu ten běh
opravdu potřebovat – abych si vyčistil hlavu a mohl si rozmyslet, co
odpovím.
Volím obvyklou trasu po Stewartce k Westlake Avenue a několi-
krát oběhnu Dennyho park. V uších mi zní Four Tet a jeho She Just
Likes to Fight.
Ana mi toho dala k přemýšlení dost a dost.
Já že jí platím za sex?
 Grey 385

Jako děvce?
To by mě nikdy nenapadlo. Už ta představa mě vytáčí. Fakt moc.
Dávám si ostrý okruh kolem parku. Pohání mě můj vlastní vztek.
Proč to dělá? Tak jsem bohatý, no a co? Jenom si na to musí zvyknout.
Připomíná mi to, jak jsme se včera bavili o  mém firemním letadle.
Nepřemluvil bych ji.
Aspoň mě nechce pro peníze.
A chce mě vůbec?
Píše, že ji okouzluju. Jenže si nevšimla, že je to naopak. To ona
mě očarovala, tak jako nikdo předtím. A teď si uletěla přes půl země,
jenom aby se ode mě dostala dál.
Jak se mám asi cítit?
Má pravdu. Vleču ji do temnoty, ale ta je mnohem intimnější než
jakýkoliv obyčejný vanilkový vztah – aspoň co jsem viděl. Stačí se
podívat na Elliota a jeho alarmující bezstarostný přístup k milostným
poměrům. Je to propastný rozdíl.
Nikdy bych jí neublížil fyzicky ani psychicky. Jak si to může mys-
let? Jenom chci zkoušet její hranice a  zjistit, co udělá a  co už ne.
Chci ji trestat, když poruší hranice… jo, to může bolet, ale ne tak,
aby to nesnesla. Můžeme se propracovat k tomu, co mám rád. Pěkně
pomalu.
A tady je naše třecí plocha.
Jestliže bude dělat, co po ní chci, budu ji muset povzbuzovat a dá-
vat jí „víc“. Co by to mohlo být… to zatím netuším. Už jsem ji sezná-
mil s rodiči. To bylo určitě něco víc. A nebylo to tak těžké.
Znovu obíhám park, tentokrát v pomalejším tempu, a přemýšlím,
co mě na jejím e-mailu nejvíc znepokojuje. Nejsou to její obavy, je to
její zděšení z hloubky pocitů, které v ní vyvolávám.
Co to znamená?
Na hrudi mě znovu sevře úzkost a plíce si žádají svůj příděl vzdu-
chu. Děsí mě to. Děsí mě to tak moc, že se nutím k vyššímu výkonu,
až cítím jenom nesnesitelnou bolest v nohách a na hrudi a pot, který
mi stéká po zádech.
Jasně. Uzavři to v sobě, Greyi.
Měj to pod kontrolou.
386 E L James

Zpátky doma se rychle sprchuju, holím a oblékám. Cestou do pra-

covny míjím v kuchyni Gail.
„Dobré ráno, pane Greyi. Kávu?“
„Prosím,“ řeknu, aniž bych zpomalil. Musím něco vyřídit.
U stolu zapínám iMac a sestavuju odpověď Aně.

Od: Christian Grey

Předmět: No konečně!
Datum: 31. 5. 2011, 07:30
Komu: Anastasia Steeleová

Anastasie,
jsem rozladěný, že hned jak odjedeš, dokážeš se mnou upřímně a otevřeně
komunikovat. Proč to nejde, když jsme spolu?
Jistě, jsem bohatý. Zvykej si na to. Proč bych za Tebe neměl utrácet? Pro-
boha, vždyť jsme Tvému otci řekli, že jsem Tvůj přítel. Neměl bych to jako
Tvůj přítel náhodou dělat? I  jako Tvůj dominující bych očekával, že bez
diskuse přijmeš cokoliv, co Ti koupím. Když už jsme u toho, řekni i mámě,
že jsem Tvůj přítel.
Nejsem si jistý, jak zareagovat na Tvou poznámku, že se cítíš jako děv-
ka. Vím, že to není přesně to, cos napsala, ale právě to jsi naznačila. Ne-
tuším, co bych měl říct nebo udělat, abych Tě toho pocitu zbavil. Chci
pro Tebe jen to nejlepší. Pracuji velmi tvrdě, takže můžu své peníze
utrácet, jak se mi zachce. Mohl bych Ti koupit všechno, po čem toužíš,
Anastasie, a taky to chci udělat. Říkej tomu třeba přerozdělení bohat-
ství, jestli chceš. Nebo prostě věz, že bych o Tobě nikdy za  žádných
okolností nesmýšlel tak, jak popisuješ. A  rozčiluje mě, že sama sebe
tak vnímáš. Na  tak chytrou, duchaplnou a  krásnou dívku máš celkem
vážné problémy se sebeúctou a já mám sto chutí Ti domluvit schůzku
s doktorem Flynnem.
Omlouvám se, že jsem Tě vyděsil. Myšlenka, že bych v Tobě měl vzbu-
zovat strach, se mi příčí. Opravdu si myslíš, že bych Tě nechal cesto-
vat v zavazadlovém prostoru? Prokristapána, vždyť jsem Ti nabídl své
letadlo.
 Grey 387

Ano, byl to vtip, a zjevně ubohý. Nicméně faktem zůstává, že mě před-

stava, že jsi svázaná a s roubíkem v puse rajcuje (tohle není vtip – to je
čistá pravda). Klec klidně vynechám – ty se mnou nic nedělají. Vím, že
máš vůči roubíkům výhrady, už jsme o tom mluvili, a jestliže/pokud Ti
kdy roubík nasadím, bude to po předchozí domluvě. Myslím, že Ti nějak
uniklo, že ve vztahu dominant-submisiv je to právě ten druhý, kdo má
veškerou moc. A to jsi Ty. Zopakuju Ti to ještě jednou – Ty máš v rukou
všechnu moc. Ne já.V loděnici jsi řekla ne. Nesmím se Tě dotknout, když
to sama odmítneš. To je taky důvod, proč máme písemnou dohodu –
aby bylo jasné, co jsi a  co naopak nejsi ochotná dělat. Jestliže něco
zkusíme a Tobě se to nebude líbit, můžeme smlouvu přepracovat. Zá-
leží na Tobě – nikoliv na  mně. Takže pokud nechceš být spoutaná
s roubíkem v puse a v kleci – nikdy se to nestane.
Chci s Tebou sdílet svůj životní styl. Nikdy v životě jsem po ničem tolik
netoužil. Abych byl upřímný, jsem užaslý, že někdo tak nevinný jako Ty to
vůbec chce zkusit. Tím mi sděluješ mnohem víc, než si uvědomuješ. Jen
nějak pořád nevnímáš, že jsem taky pod vlivem Tvého kouzla, i když Ti to
neustále opakuju. A  nechci Tě ztratit. Znervózňuje mě, že jsi uletěla tři
tisíce mil jenom kvůli tomu, aby ses ode mě dostala na pár dnů dál, pro-
tože si myslíš, že v mé společnosti nedokážeš jasně uvažovat. Anastasie, já
se cítím přesně tak. Když jsme spolu, všechno ostatní ztrácí význam – až
takové pocity ve mně vyvoláváš.
Chápu, že máš strach. Přísahám, že jsem se pokoušel nechat Tě na po-
koji; věděl jsem, že jsi nezkušená, ale nikdy bych o Tebe tolik neusilo-
val, kdybych tušil, jak moc jsi nevinná – a přesto mě odzbrojuješ tak
jako nikdo předtím. Například ten Tvůj e-mail – četl jsem ho znovu
a znovu, jen abych dokázal pochopit Tvůj úhel pohledu. Tři měsíce je
zcela nahodilé období. Můžeme se dohodnout třeba na šesti měsících
nebo na  roce. Jak dlouho by sis představovala? Řekni mi – kolik tě
uklidní?
Uvědomuju si, že pro Tebe náš vztah představuje velké riziko. Jde o to, že si
musím zasloužit Tvou důvěru, a Ty se mnou na oplátku musíš začít komu-
nikovat, zvlášť když v tom někdy selžu. Zdáš se být tak silná a vyrovnaná,
ale pak mi najednou napíšeš tohle a já Tě vidím úplně jinak. Musíme se vést
vzájemně, Anastasie, a já nemám jiná vodítka, než právě Tebe. Je nutné, abys
388 E L James

ke mně byla upřímná, pak můžeme společně najít způsob, jak bude naše
dohoda fungovat.
Máš obavy, že nejsi dost submisivní. No, možná máš pravdu. Na druhou
stranu, existuje místo, kde se tak chovat dokážeš – a to je herna. Zdá
se, že je to jediné místo, kde mě necháš nad tebou převzít kontrolu,
a zároveň jediné místo, kde děláš, co se Ti řekne. To jsi doslova vzorná.
A pak – nikdy bych Tě nezbil do modrofialova. Jsem spíš pro růžovou.
Líbí se mi Tvé vyzývavé chování, když jsme mimo hernu. Je to pro mě
něco nového a osvěžujícího a nerad bych to měnil. Takže ano, řekni mi,
co by sis pod pojmem „víc“ představovala. Budu se snažit k tomu při-
stupovat s otevřenou myslí. Zatímco budeš v Georgii, pokusím se Ti dát
trochu prostoru a držet se od Tebe zpátky. Těším se na Tvůj další e-mail.
Tak si užívej. Ale ne zas moc.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Odesílám to a srkám studené kafe.

A teď musíš čekat, Greyi. Uvidíš, co na to řekne.
Odhodlaně kráčím do kuchyně, abych zjistil, co mi Gail připravila
k snídani.

Taylor už čeká v autě, aby mě hodil do práce.

„Co jste to chtěl včera večer?“ ptám se ho.
„Nebylo to nic důležitého, pane.“
„Dobře,“ zahučím a dál zírám z okýnka. Snažím se dostat z hlavy
Anu a Georgii. Jako bych házel hrách na zeď. Ale v hlavě se mi rodí
myšlenka.
Volám Andree. „Ránko.“
„Dobré ráno, pane Greyi.“
„Jsem na cestě, ale mohla byste mě spojit s Billem?“
„Jistě, pane.“
Za chvíli už ho mám na drátě.
„Pane Greyi?“
 Grey 389

„Prověřovali vaši lidé možnost umístit továrnu v  Georgii? Kon-

krétně v Savannah?“
„Myslím, že ano, pane. Ale musel bych to prověřit.“
„Tak to prověřte. A zavolejte mi zpátky.“
„Určitě. Je to vše?“
„Prozatím. Díky.“

Den je plný schůzek. Čas od  času kontroluju poštu, ale od  Any nic
nepřichází. Přemýšlím, jestli ji odradil obsah mého e-mailu, nebo ji
zaměstnávají jiné věci.
Jaké jiné věci?
Nedokážu ji pustit z  hlavy. Během dne si vyměňuju e-maily
s  Caroline Actonovou a  schvaluju nebo zamítám oblečení, které
pro Anu vybrala. Doufám, že se jí bude líbit. Ve všem bude vypadat
nádherně.
Volal mi Bill, že má potenciální pozemek poblíž Savannah. Ruth
se na něj dotazuje.
Aspoň by to nebyl Detroit.
Volá Elena. Domlouváme se, že povečeříme v Columbia Tower.
„Christiane, proč jsi ohledně té dívky tak vyhýbavý?“ peskuje mě.
„Večer ti všechno řeknu. Teď mám práci.“
„Tu máš vždycky,“ zasměje se. „Uvidíme se v osm.“
„Tak zatím.“
Proč jsou všechny ženy v mém životě tak zvědavé? Elena. Máma.
Ana… Posté přemýšlím, co asi dělá. A hele, přišla mi odpověď. Aspoň
že tak.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Nejsi nějaký výřečný?
Datum: 31. 5. 2011, 19:08 EST
Komu: Christian Grey

Pane, v psaném projevu jste celkem upovídaný. Já teď musím vyrazit na ve-
čeři do Bobova golfového klubu a čistě pro Vaši informaci – protáčím při
390 E L James

tom pomyšlení oči. Ale Vy a Vaše svrbící dlaň jste daleko, takže je moje
zadnice v bezpečí – aspoň pro teď. Váš e-mail se mi moc líbil.
Odpovím, jak jen budu moct. Už teď se mi stýská.
Užijte si odpoledne,

Vaše Ana

Takže mě neodmítá a navíc jí chybím. Číst to je úleva a zároveň ra-

dost. Hned odpovídám:

Od: Christian Grey

Předmět: Tvoje zadnice
Datum: 31. 5. 2011, 16:10
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

jsem velmi rozrušen předmětem tohoto mailu. Přirozeně musím uznat, že
je v bezpečí – aspoň pro teď.
Užijte si tu večeři, také mi chybíte, zvlášť Vaše zadnice a prořízlá pusa.
Mé odpoledne bude nudné, prosvětlené pouze myšlenkami na Vás, jak pro-
táčíte oči. Myslím, že jste to byla právě Vy, kdo mě moudře upozornil na to,
že sám trpím tímto nepěkným zlozvykem.

Christian Grey
Výkonný ředitel, který protáčí oči
Grey Enterprises Holdings s.r.o.

O několik minut později mi do schránky padá další e-mail.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Protáčení očí
 Grey 391

Datum: 31. 5. 2011, 19:14 EST

Komu: Christian Grey

Drahý pane Greyi,

přestaňte mi mailovat – snažím se připravit na tu večeři. Velmi mě při tom
rozptylujete – dokonce i když jste na druhé straně kontinentu.
Jo, a… kdo trestá Vás, když protočíte oči?

Vaše Ana

Ty, Ano, ty.

V jednom kuse.
Vzpomínám si, jak mě napomínala, abych se nevrtěl, a tahala mě
za chloupky v klíně, když na mně seděla. Nahá. Jak vzrušující myš-
lenka.

Od: Christian Grey

Předmět: Tvoje zadnice
Datum: 31. 5. 2011, 16:18
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

z mnoha důvodů dávám stále přednost mému předmětu e-mailu před Va-
ším. Je štěstí, že jsem svým vlastním pánem a nikdo mě nekárá. Kromě mé
matky – příležitostně – a doktora Flynna. A Vás.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Přistihnu se, jak během čekání na odpověď bubnuju prsty do stolu.

392 E L James

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Já, a kárat?
Datum: 31. 5. 2011, 19:22 EST
Komu: Christian Grey

Drahý pane,
kdy jsem, prosím pěkně, měla tu drzost Vás kárat, pane Greyi? Myslím, že
si mě s někým pletete… což je velmi alarmující.
A teď už se opravdu musím strojit.

Vaše Ana

Přece ty. Ty mě káráš prostřednictvím e-mailů při každé příležitosti.

A jak bych si tě proboha mohl splést s někým jiným?

Od: Christian Grey

Předmět: Tvoje zadnice
Datum: 31. 5. 2011, 16:25
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová, děláte to neustále.

Můžu Ti zapnout šaty?

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Mládeži do 18 let nepřístupno
Datum: 31. 5. 2011, 19:28 EST
Komu: Christian Grey

Byla bych radši, kdybys je rozepnul.

 Grey 393

Její slova mi sklouznou rovnou do kalhot a cestou mě pobízejí: „Jeď.“

Do háje.
Tohle si říká o VELKÁ PÍSMENA.

Od: Christian Grey

Předmět: Dávej pozor, co si přeješ…
Datum: 31. 5. 2011, 16:31
Komu: Anastasia Steeleová

JÁ TAKY!

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Už jsem celá zadýchaná
Datum: 31. 5. 2011, 19:33 EST
Komu: Christian Grey

A pěkně pomalu…

Od: Christian Grey

Předmět: Úpím
Datum: 31. 5. 2011, 16:35
Komu: Anastasia Steeleová

Kéž bych byl u Tebe.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
394 E L James

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Skučím
Datum: 31. 5. 2011, 19:37 EST
Komu: Christian Grey

KÉŽ BY

Kdo jiný mě dokáže vzrušit přes e-mail?

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Skučím
Datum: 31. 5. 2011, 19:39 EST
Komu: Christian Grey

Musím jít.
Pozdějc, bejby.

Tomu se musím zasmát.

Od: Christian Grey

Předmět: Plagiátorství
Datum: 31. 5. 2011, 16:41
Komu: Anastasia Steeleová

Ukradlas mi hlášku.
A nechala mě tu napospas.
Užij si tu večeři.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
 Grey 395

Na dveře mi klepe Andrea s novými Barneyho návrhy tabletu na so-

lární baterie, který vyvíjíme. Je zaskočená, že mě její přítomnost těší.
„Díky, Andreo.“
„Bylo mi potěšením, pane Greyi.“ Tázavě se na mě usměje. „Dáte
si kávu?“
„Buďte tak hodná.“
„S mlékem?“
„Ne, děkuju.“

Můj den se rapidně zlepšuje. Ve  dvou kolech kickboxu jsem dvakrát
posadil Bastilla na zadek. To se ještě nestalo. Když si osprchovaný oblé-
kám sako, cítím, že jsem připravený čelit Eleně a všem jejím otázkám.
Přichází Taylor. „Chcete, abych vás odvezl, pane?“
„Ne, vezmu si R8.“
„Samozřejmě, pane.“
Před odchodem ještě kontroluju poštu.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Zrovna Ty někoho obviňuj z krádeže!
Datum: 31. 5. 2011, 22:18 EST
Komu: Christian Grey

Pane, zapomínáte, že to původně byla Elliotova hláška.

Napospas čemu?

Vaše Ana

Ona se mnou flirtuje? Už zase?

A je to moje Ana. Už zase.

Od: Christian Grey

Předmět: Nedořešená záležitost
396 E L James

Datum: 31. 5. 2011, 19:22

Komu: Anastasia Steeleová

Slečno Steeleová,
konečně jste zpátky! Zmizela jste tak náhle – právě když se situace začala
vyvíjet opravdu zajímavě.
Elliot není příliš originální. Taky to nejspíš někomu ukradl.
Jaká byla večeře?

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Hned to odesílám.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Nedořešená záležitost?
Datum: 31. 5. 2011, 22:26 EST
Komu: Christian Grey

Večeře byla sytá. Měl bys ze mě radost, přecpala jsem se.

Zajímavý vývoj? O čem to mluvíš?

To jsem rád, že jí…

Od: Christian Grey

Předmět: Nedořešená záležitost – stoprocentně!
Datum: 31. 5. 2011, 19:30
Komu: Anastasia Steeleová

Hraješ si na nechápavou? Mám dojem, že jsi mě požádala, abych Ti roze-

pnul šaty.
 Grey 397

A já se tolik těšil, že to udělám. A jinak – jsem rád, že jíš.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: No… stále máme náš víkend
Datum: 31. 5. 2011, 22:36 EST
Komu: Christian Grey

Samozřejmě že jím. To jen ta nervozita, kterou ve Tvé blízkosti cítím, mě

zbavuje chuti k jídlu.
Jo, a nechápavá jsem vždy jen úmyslně, pane Greyi… určitě už jste na to
přišel. 

Ona ztrácí chuť k  jídlu kvůli mně? To není dobré. A  dělá si ze mě

srandu. Už zase.

Od: Christian Grey

Předmět: Už se nemůžu dočkat
Datum: 31. 5. 2011, 19:40
Komu: Anastasia Steeleová

To si budu pamatovat, slečno Steeleová, a  nepochybujte o  tom, že toho

využiji ve svůj prospěch.
Mrzí mě, jestli kvůli mně trpíte nechutenstvím. Myslel jsem, že ve Vás chuť
ke konzumaci naopak vzbuzuji.
To říkám z vlastní zkušenosti, kterážto byla nadmíru potěšující.
Převelice se těším na další takovou kratochvíli.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
398 E L James

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Jazyková akrobacie
Datum: 31. 5. 2011, 22:40 EST
Komu: Christian Grey

Že si už zase hrajete se slovníkem?

Zachechtám se.

Od: Christian Grey

Předmět: Přistižen
Datum: 31. 5. 2011, 19:48
Komu: Anastasia Steeleová

Máte mě tak přečteného, slečno Steeleová.

Jdu na večeři s dávnou přítelkyní, už sedám za volant.

Pozdějc, bejby. ©

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Přestože bych klidně dál laškoval s Anou, nechci přijít pozdě na veče-
ři. Můj pozdní příchod by Elenu nepotěšil. Vypínám počítač, beru si
náprsní tašku a telefon a sjíždím výtahem do garáže.

Klub „Na  vrcholu“ se nachází v  posledním patře budovy Columbia

Tower. Slunce už se kloní k vrcholkům Olympijského národního parku
a zbarvuje nebe do úchvatné směsice oranžové, růžové a modrozelené
barvy. Je to omračující výhled. Aně by se líbil. Měl bych ji sem vzít.
Elena sedí u rohového stolu. Lehce mi pokyne rukou a široce se
usměje. Vrchní číšník mě vede k jejímu stolu a ona vstává a nastavuje
mi tvář k polibku.
 Grey 399

„Ahoj, Christiane,“ zapřede.

„Dobrý večer, Eleno. Vypadáš skvěle, jako vždy.“ Líbám ji na líce.
Přehazuje si platinové vlasy k jedné straně, což dělává, když má hra-
vou náladu.
„Posaď se,“ řekne. „Co budeš pít?“ Prsty s typicky šarlatově rudý-
mi nehty má ovinuté kolem flétny se šampaňským.
„Koukám, že už jsi načala Cristal.“
„Protože si myslím, že máme co oslavovat, nemyslíš?“
„Skutečně?“
„Ale Christiane. Tu dívku přeci. Musíš mi všechno říct.“
„Dám si sklenici sauvignonu Mendocino,“ oznamuju vyčkávající-
mu číšníkovi. Ten přikývne a spěchá pryč.
„Takže ona není důvodem k oslavě?“ Elena s pozvednutým obo-
čím upíjí šampaňské.
„Já nevím, proč z toho děláš takovou vědu.“
„Já z  toho nedělám vědu. Prostě jsem zvědavá. Kolik jí je? Co
dělá?“
„Právě promovala.“
„Aha. Není pro tebe trochu mladá?“
Teď pro změnu zvedám obočí já. „Myslíš? To říkáš zrovna ty?“
Elena se zasměje.
„Jak se má Isaac?“ ptám se s uculením.
Znovu se zasměje. „Poslušně.“ V očích jí významně zasvítí.
„To tě musí nudit,“ poznamenám suše.
Odevzdaně vzdychne. „Je to dobrý mazlíček. Objednáme si?“

U krabí polévky se nad Elenou slituju.

„Jmenuje se Anastasia, studovala literaturu na  WSU a  seznámili
jsme se, když se mnou dělala rozhovor do studentských novin. Měl
jsem tam letos promoční proslov.“
„Je naše?“
„Ještě ne. Ale doufám, že bude.“
„Pane jo.“
„Jo. Zrovna utekla do Georgie, aby si to promyslela.“
„To je celkem daleko.“
400 E L James

„Já vím.“ Sklopím pohled k polévce a přemýšlím, co asi Ana dělá.

Doufám, že spí… sama. Když vzhlédnu, Elena mě pozorně sleduje.
Pronikavě.
„Takového tě neznám,“ pronese.
„Jakého?“
„Jsi roztěkaný. Jako bys to nebyl ty.“
„Je to tak vidět?“
Přikývne, roztává jí pohled. „Já to vidím. Řekla bych, že ti převrá-
tila svět naruby.“
Zalapám po dechu, ale maskuju to přiložením sklenice ke rtům.
Jste vnímavá, paní Lincolnová.
„Myslíš?“ zamumlám, když se napiju.
„Myslím,“ řekne a dál pátrá v mých očích.
„Dokáže být velmi odzbrojující.“
„Jsem si jistá, že je to pro tebe novinka. A vsadila bych se, že máš
starosti, co v Georgii dělá, na co myslí. Znám tě.“
„Znáš. Chtěl bych, aby udělala správné rozhodnutí.“
„Měl by ses sebrat a vyrazit za ní.“
„Cože?“
„Sedni do letadla a leť.“
„To myslíš vážně?“
„Jestli se nemůže rozhodnout… Jdi a použij na ni kouzlo své osob-
nosti.“
Posměšně si odfrknu.
„Christiane,“ napomíná mě, „když o  něco opravdu stojíš, jdeš si
za tím a pokaždé zvítězíš. Vždyť to víš. Smýšlíš o sobě hrozně nega-
tivně. A to mě rozčiluje.“
Vzdychnu. „Nejsem si jistý.“
„Ta chudinka se tam dole asi k smrti nudí. Seber se a jeď. Dostaneš
odpověď. Když řekne ne, můžeš se pohnout dál, pokud řekne ano,
můžeš s ní být sám sebou.“
„V pátek se vrací.“
„Chop se příležitosti, zlato.“
„Říkala, že jí chybím.“
„No vidíš.“ V očích jí probleskne jistota.
 Grey 401

„Nechám si to projít hlavou. Dáš si ještě šampaňské?“

„Ráda,“ řekne s dívčím úsměvem.

Cestou zpátky za  volantem zvažuju Eleninu radu. Mohl bych se

za Anou vydat. Říkala, že jí chybím… letadlo je k dispozici.
Po návratu si čtu její poslední e-mail.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Vhodná společnost na večeři
Datum: 31. 5. 2011, 23:58 EST
Komu: Christian Grey

Doufám, že jste si s přítelkyní tu večeři náležitě užili.

Ana

P.S.: Byla to paní Robinsonová?

Kruci.
Tohle je ovšem dokonalá výmluva. Odpověď vyžaduje osobní setkání.
Volám Taylorovi a říkám mu, že budu ráno potřebovat Stephana
a Gulfstream.
„Samozřejmě, pane Greyi. Kam odlétáte?“
„My dva odlétáme do Savannah.“
„Jistě, pane.“ V jeho hlase je jasně patrná stopa potěšení.
402 E L James

Středa, 1. června 2011

Bylo to zajímavé dopoledne. Boeing Field jsme opustili v 11:30 pa-

cifického standardního času a Stephan s druhou pilotkou Jill Beigh-
leyovou by nás měli dopravit do Georgie v 19:30 východního stan-
dardního času.
Billovi se podařilo zajistit schůzku na úřadu pro revitalizaci v Sa-
vannah. Večer možná půjdu s  tamními činiteli na  skleničku, takže
pokud bude mít Ana něco jiného na práci nebo mě nebude chtít vi-
dět, nepůjde o úplnou ztrátu času.
No jasně. Jen si to namlouvej, Greyi.
Taylor se mnou lehce poobědval a  momentálně se hrabe v  něja-
kých papírech. Já mám před sebou horu čtení. Jediná část rovnice,
kterou ještě musím dořešit, je zaranžovat setkání s Anou. Uvidím, jak
to půjde, až dorazím do  Savannah; doufám, že během letu dostanu
nějaký nápad.
Prohrábnu si vlasy a  poprvé po  dlouhé době si dělám v  letadle
pohodlí a jdu si zdřímnout. G550 pluje ve výšce téměř deseti kilome-
trů a  míří na  letiště Hilton Head International v  Savannah. Hučení
motorů je uklidňující a já jsem unavený. Tak unavený.
To budou ty noční můry, Greyi.
Nevím, proč se znovu zhoršily. Zavírám oči.

Takhle tu se mnou budeš. Rozumíš?

Ano, madam.
 Grey 403

Škrábne mě rudým nehtem přes hruď.

Škubnu sebou a zatahám za pouta, protože mě pohlcuje tem-
nota a  vypaluje mi do  kůže cejch v  místě jejího doteku. Ale
nevydám ani hlásku.
Neodvažuju se.
Pokud se budeš chovat slušně, nechám tě udělat. Do mé pusy.
Bože.
Ale ne hned. Než se k tomu dostaneme, máme před sebou dlou-
hou cestu.
Její nehet se mi znovu zařízne do kůže. Od vrcholu hrudní kos-
ti až k pupíku.
Chce se mi řvát.
Chytá mě za obličej a mačká mě, až otevřu pusu. Potom mě líbá.
Její jazyk je chtivý a vlhký.
Máchne koženými důtkami.
A já vím, že to bude dřina.
Jenže mám před očima svou cenu. Její pusu, kterou budu šukat.
První rána dopadá a štípe mě na kůži a já vítám její bolest i en-
dorfin, který se mi valí do žil.

„Pane Greyi, za deset minut budeme přistávat,“ informuje mě Taylor,

čímž mě vzbudí. „Jste v pořádku, pane?“
„Jo. Jasně. Díky.“
„Nechcete trochu vody?“
„Buďte tak hodný.“
Zhluboka se nadechnu, abych zklidnil vyblázněné srdce, a Taylor
mi pohotově podává sklenici vychlazené Evian. S  chutí se napiju.
Jsem šťastný, že je na  palubě jenom Taylor. Sny o  divokých letech
s paní Lincolnovou se mi moc často nezdají.
Za okny je modrá obloha, kterou tu a tam plují mraky zrůžovělé
nadcházejícím západem slunce. Jeho světlo je tady nahoře úžasné.
Zlatavé. Pokojné. Odráží se od  kupovitých oblaků. Na  okamžik si
přeju, abych byl ve svém kluzáku. Vsadil bych se, že je tu fantastická
termika.
Jo!
404 E L James

To bych měl udělat: vzít Anu plachtit. To by bylo něco víc, ne?
„Taylore?“
„Ano, pane.“
„Rád bych vzal Anastasii v Georgii plachtit – zítra za svítání. Kdy-
byste to mohl zařídit. Vlastně by to šlo i později.“ Ovšem to bych si
musel přesunout jednání.
„Vrhnu se na to.“
„Na ceně nezáleží.“
„Samozřejmě, pane.“
„Díky.“
Teď to ještě říct Aně.

Když G550 dosedne na asfaltový povrch letištní plochy poblíž letišt-

ního terminálu Signature Flight Support, čekají na nás dvě auta. Spo-
lečně s Taylorem vystupujeme do parného vedra.
Bože, to je dusno, dokonce i teď večer.
Obchodní zástupce předává klíčky od obou aut Taylorovi. Povy-
táhnu na něj obočí. „Ford Mustang?“
„To je všechno, co se mi podařilo v Savannah za tak krátkou dobu
sehnat,“ ohradí se Taylor zaraženě.
„Aspoň že je to červený kabriolet. Jenom doufám, že má klimati-
zaci.“
„Mělo by to mít všechno, pane.“
„Dobře. Díky.“ Beru si od něj klíčky, chytám svou tašku přes ra-
meno a nechávám ho, aby naložil zbytek zavazadel z letadla do jeho
Suburbanu.
Ještě si podávám ruku se Stephanem a Beighleyovou a děkuju jim
za  hladký let. V  Mustangu pak vyrážím z  letiště směrem do  centra
Savannah a přitom si v autě přes iPod pouštím Bruce.

Andrea mi zamluvila pokoj s  výhledem na  řeku Savannah v  hotelu

Bohemian. Soumrak už se snesl a pohled z balkonu je působivý: hla-
dina řeky se leskne a  zrcadlí spektrum barev večerní oblohy a  taky
světla visutého mostu a přístavu. Nebe vzplálo jako pochodeň a hraje
všemi barvami od temně fialové po světle růžovou.
 Grey 405

Je to téměř tak úchvatné jako stmívání nad Soundem.

Jenže já nemám čas tu stát a obdivovat výhled. Vybaluju si note-
book, zapínám klimatizaci na plný výkon a volám Ros, abych ji infor-
moval o novinkách.
„Co ten náhlý zájem o Georgii, Christiane?“
„Jsou v tom osobní důvody.“
Zafuní do telefonu. „Odkdy mícháš osobní život a byznys?“
Od té doby, co jsem poznal Anastasii Steeleovou.
„Nesnáším Detroit,“ odseknu.
„Tak fajn,“ stahuje se.
„Možná si večer zajdu na skleničku s hlavouny z odboru revitali-
zace,“ dodávám, abych ji uklidnil.
„Jak je libo, Christiane. Ještě tu mám pár věcí, o kterých si musíme
promluvit. Humanitární pomoc už dorazila do  Rotterdamu. Pořád
do toho chceš jít?“
„Jasně. Udělejme to. Zavázal jsem se k tomu na zahájení End Global
Hunger. Musíme to dotáhnout dřív, než před ně předstoupím příště.“
„Tak jo. Nějaké další postřehy ve věci zájmu o ta nakladatelství?“
„Pořád jsem nerozhodný.“
„Myslím, že SIP má jistý potenciál.“
„Jo. Možná. Ještě si to nechám projít hlavou.“
„Sejdu se s Marcem, abychom projednali případ Lucase Woodse.“
„Dobrá, pak mi dej vědět, co jste vymysleli. Zavolej mi.“
„Zavolám. Tak zatím.“
Odkládám nevyhnutelné. A vím to. Ale vím, že bude snazší čelit
kontaktu se slečnou Steeleovou – ať už prostřednictvím e-mailu nebo
telefonu, to ještě musím promyslet – s plným žaludkem, takže si ob-
jednávám večeři. Zatímco čekám, až mi ji donesou, přichází zpráva
od Andrey, že se večerní dýchánek ruší. To mi vyhovuje. Uvidím je
zítra dopoledne, pokud nebudu plachtit s Anou.
Dřív než dorazí večeře, volá mi Taylor.
„Pane Greyi.“
„Taylore, už jste se ubytoval?“
„Ano, pane. Vaše zavazadla budou za okamžik u vás nahoře.“
„Skvěle.“
406 E L James

„Brunswickská letecká asociace má zítra volný kluzák. Požádal

jsem Andreu, aby jim odfaxovala vaši pilotní licenci. Jakmile podepí-
šete papíry, můžete letět.“
„Dobře.“
„Můžou kdykoliv od šesti ráno.“
„To je ještě lepší. Ať jsou od té šesté připraveni. Pošlete mi adresu.“
„Pošlu.“
Ozývá se klepání na  dveře – moje zavazadla a  večeře dorazily
ve stejnou chvíli. Jídlo krásně voní: smažená zelená rajčata a krevety
s kroupami. Inu, jsem na jihu.
Pouštím se do  jídla a  přitom promýšlím, jakou strategii na  Anu
použiju. Mohl bych k nim zajet zítra na snídani. Přivézt čerstvé hous-
ky. Pak ji vzít plachtit. To bude asi nejlepší. Za celý den se mi neozva-
la, takže předpokládám, že je naštvaná. Když dojím, ještě jednou si
čtu její poslední e-mail.
Co má proboha proti Eleně? O našem vztahu neví vůbec nic. Co
mezi námi bylo, je pryč už dlouho, a  teď jsou z  nás přátelé. Jakým
právem je naštvaná?
Navíc, kdyby nebylo Eleny, bůhví, co by se mnou bylo.
Na dveře mi klepe Taylor.
„Dobrý večer, pane. Jste spokojený s ubytováním?“
„Ano, je fajn.“
„Mám tady ty papíry z Brunswickské letecké asociace.“
Pročítám si smlouvu. Vypadá, že je v pořádku. Podepisuju ji a vra-
cím ji Taylorovi. „Zítra si to odřídím sám. Sejdeme se tam?“
„Ano, pane. Budu tam od šesti.“
„Kdyby se něco změnilo, dám vám vědět.“
„Mám vám vybalit, pane?“
„Buďte tak hodný. Díky.“
Přikývne a odebírá se s mým kufrem do ložnice.
Jsem nervózní. Potřebuju si udělat jasno v tom, co řeknu Aně. Dí-
vám se na hodinky; je za deset minut půl desáté. Už to odkládám moc
dlouho. Ale možná bych se nejdřív něčeho napil. Nechávám Taylora
vybalovat, a než mi znovu zavolá Ros a napíšu Aně, jdu se mrknout,
jak vypadá hotelový bar.
 Grey 407

Podnik v  horním hotelovém patře je plný hostů, ale na  samém

konci baru nacházím volné místo a objednávám si pivo. Je to moderní
místo s náladovým osvětlením a uvolněnou atmosférou. Rozhlížím se
kolem sebe, přičemž se vyhýbám očnímu kontaktu se dvěma ženami
sedícími vedle mě… když mou pozornost upoutá pohyb – rozladěné
pohození lesklými mahagonovými vlasy, od kterých se odrazí světlo.
No to mě poser. Vždyť je to Ana.
Sedí zády ke mně, naproti ženě, která může být jedině její matkou.
Jejich podoba je do očí bijící.
Jaká byla pravděpodobnost, že se tady potkáme?
Ze všech barů na světě musela vejít zrovna do mého… Ježiši.
Konsternovaně na ně zírám. Pijí koktejly – vypadá to na Cosmo-
politany. Její matka vypadá úchvatně; je stejná jako Ana, ale starší.
Bude jí něco ke čtyřiceti, má dlouhé tmavé vlasy a oči, které mají stej-
ný odstín modré jako Aniny. Je na ní něco nekonvenčního… nevypa-
dá jako někdo, koho by si člověk automaticky spojoval se členstvím
v golfovém klubu. Možná se tak oblékla, protože si vyšla se svou pře-
krásnou mladou dcerou.
Taková příležitost.
Koukej se jí chopit, Greyi.
Z kapsy džín lovím mobil. Je čas poslat Aně e-mail. To by mohlo
být zajímavé. Otestuju si její náladu… a přitom se budu dívat.

Od: Christian Grey

Předmět: Společnost na večeři
Datum: 1. 6. 2011, 21:40 EST
Komu: Anastasia Steeleová

Přesně tak, byl jsem na  večeři s  paní Robinsonovou. Je to jenom stará
přítelkyně, Anastasie.
Už se na Tebe těším. Chybíš mi.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
408 E L James

Její matka se tváří vážně; možná má o svou dceru obavy, nebo se z ní
snaží vytáhnout informace.
Hodně štěstí, paní Adamsová.
V  jednu chvíli si říkám, jestli se nebaví o  mně. Anina matka si
stoupá; zdá se, že si šla odskočit. Ana si bere kabelku a vytahuje z ní
BlackBerry.
A je to tady…
Skloněná nad stolem začíná číst. Propíná prsty a živě jimi bubnuje
do stolu. Potom jimi zuřivě klape do klávesnice. Do obličeje jí nevi-
dím, což je frustrující, ale nemyslím si, že by ji to, co právě přečetla,
nějak ohromilo. O něco později odkládá telefon na stůl v napohled
znechuceném gestu.
To není dobré.
Její matka se vrací a gestikuluje na jednoho z číšníků, aby jim do-
nesl další pití. Zajímalo by mě, kolik toho vypily.
Dívám se do telefonu, ve kterém už samozřejmě čeká odpověď.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: STARÁ společnost na večeři
Datum: 1. 6. 2011, 21:42 EST
Komu: Christian Grey

Není to jenom stará přítelkyně.

Našla si snad dalšího puberťáka, do kterého by zabořila své tesáky?
Byl jsi pro ni už příliš starý?
To je ten důvod, proč se váš vztah rozpadl?

No do prdele?! Jak to čtu, začíná to ve mně vařit.

Isaacovi táhne na třicet.
Stejně jako mně.
Co si to dovoluje?
Mluví z ní alkohol?
Přišel čas vstoupit na scénu, Greyi.
 Grey 409

Od: Christian Grey

Předmět: Dávej si pozor…
Datum: 1. 6. 2011, 21:45 EST
Komu: Anastasia Steeleová

To není věc, kterou bych chtěl rozebírat v e-mailech.

Kolik těch Cosmopolitanů ještě hodláš vypít?

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Chvíli strnule zírá do telefonu, pak se prudce narovnává a rozhlíží se

kolem sebe.
Tak se ukaž, Greyi.
Na baru nechávám deset babek a vydávám se k jejich stolu.
Naše oči se setkávají. Ona bledne – nejspíš šokem – a já netuším,
jak mě přivítá, nebo jak se ovládnu, jestli utrousí nějakou další po-
známku na účet Eleny.
Rozklepanými prsty si uhlazuje vlasy za ucho. To je neklamné zna-
mení, že je nervózní. „Ahoj,“ řekne sevřeným vysokým hlasem.
„Ahoj.“ Nakláním se, abych ji políbil na tvář. Voní božsky, ale cí-
tím, jak ztuhne, když se jí rty otřu o kůži. Vypadá krásně; trochu se
opálila a nemá na sobě podprsenku. Prsa se jí rýsují pod hedvábným
materiálem topu, ale zároveň jsou ukrytá pod záplavou vlasů. Zkrát-
ka jsou jenom pro mé oči, doufám.
Přestože je naštvaná, jsem rád, že ji vidím. Chyběla mi.
„Christiane, to je moje máma, Carla,“ představuje mi svou matku.
„Paní Adamsová, těší mě, že vás poznávám.“
Paní Adamsová ze mě nemůže spustit oči.
Sakra! Ona si mě prověřuje. Radši to ignoruj, Greyi.
Po odmlce delší, než bylo třeba, mi podává ruku. „Christiane.“
„Co tady děláš?“ vyrukuje na mě Ana.
„Přijel jsem za tebou, samozřejmě. Bydlím tady, v hotelu.“
„Bydlíš tady, v hotelu?“ vypískne.
410 E L James

Jo, taky tomu nemůžu uvěřit. „No ano, včera jsi mi napsala, že bys
chtěla, abych byl s tebou.“ Snažím se odhadnout její reakci. Až doteď
jsem viděl nervózní ošívání, tuhnutí, káravý tón a napjatý hlas. Což
není úplně dobré. „Chceme se potěšit vzájemně, slečno Steeleová,“
dodávám naoko vážně a doufám, že jí to zvedne náladu.
„Nedáš si s námi něco k pití, Christiane?“ nabízí mi paní Adamso-
vá zdvořile a upoutá pozornost číšníka.
Potřeboval bych něco silnějšího než pivo. „Přineste mi gin a  to-
nik,“ sděluju obsluze. „Hendricks, jestli máte, nebo Bombay Sap-
phire. Okurku s Hendricksem, limetku s Bombay.“
„A dva další Cosmopolitany, prosím,“ přidává se Ana a po očku
sleduje, co já na to.
Její nervozita je na místě, protože si skutečně myslím, že už měla
dost.
„Posaď se, prosím, Christiane.“
„Děkuju, paní Adamsová.“
Poslechnu a sedám si vedle Any.
„Takže ty náhodou bydlíš ve  stejném hotelu, ve  kterém my dvě
pijeme?“ ptá se Ana upjatě.
„Nebo vy dvě náhodou pijete ve  stejném hotelu, ve  kterém byd-
lím. Právě jsem dovečeřel, přijdu sem a zahlédnu tě. Jsem zamyšlený,
rozjímám o  tom tvém posledním e-mailu,“ tady jí věnuju pichlavý
pohled, „vzhlédnu – a ty tu sedíš. Celkem náhoda, co?“
Ana se zatváří trochu polekaně. „My byly s mámou ráno nakupo-
vat, odpoledne na pláži a večer jsme se rozhodly zajít na pár koktejlů,“
vykládá uspěchaně, jako by si musela ospravedlnit popíjení s vlastní
mámou v baru.
„Tohle sis koupila taky?“ ptám se. Opravdu jí to moc sluší. Její nové
tílko je smaragdově zelené. Barvy drahých kamenů pro výběr obleče-
ní, které pro ni připravuje Caroline Actonová, jsem zvolil správně.
„Ta barva ti sluší. A  taky ses opálila. Vypadáš úžasně.“ V  odpovědi
na  můj kompliment se jí barví tváře do  růžova a  zavlní rty. „Chtěl
jsem se za tebou zítra vypravit. Ale teď jsi tady.“ Beru ji za ruku, pro-
tože se jí toužím dotknout, a  jemně ji stisknu. Pomalu jí přejíždím
po kloubcích prstů palcem a jí se prohlubuje dech.
 Grey 411

Je to tak, Ano. Taky to cítíš.

Nezlob se na mě.
Podívá se na mě a odměňuje se mi plachým úsměvem.
„Myslel jsem, že tě překvapím. Ale jako vždy, Anastasie, tys pře-
kvapila mě – tím, že jsi tady. Nechci tě okrádat o čas, který máš trávit
se svou matkou. Jen si rychle vypiju ten drink a mizím. Mám něja-
kou práci.“ Odolávám pokušení políbit jí hřbet ruky. Nevím, co o nás
matce řekla, jestli vůbec něco.
„Christiane, jsem ráda, že tě konečně poznávám. Ana o tobě mlu-
vila hrozně hezky,“ prozrazuje mi paní Adamsová s  okouzlujícím
úsměvem.
„Opravdu?“ letmo se kouknu na Anu, která se červená.
Tak hrozně hezky, jo?
To jsou dobré zprávy.
Číšník přede mě staví gin s tonikem.
„Hendricks, pane.“
„Děkuji.“
Pak servíruje Aně a její matce nové Cosmopolitany.
„Jak dlouho se zdržíš v  Georgii, Christiane?“ ptá se mě Anina
máma.
„Do pátku, paní Adamsová.“
„Můžeme tě zítra pozvat na večeři? A prosím, říkej mi Carlo.“
„Bude mi potěšením, Carlo.“
„Skvělé,“ zaraduje se. „A  teď mě laskavě omluvte, musím si od-
skočit.“
Měl jsem dojem, že si odskočila před chvílí…
Když odchází, zdvořile vstávám a  pak si zase sedám, abych čelil
hněvu slečny Steeleové. Znovu ji beru za  ruku. „Takže ty se na  mě
zlobíš, protože jsem šel na večeři s dávnou přítelkyní.“ Teď už ji na tu
ruku líbám, pěkně na každý kloubek zvlášť.
„Ano,“ odpovídá úsečně.
Ona žárlí?
„Náš intimní vztah je už dávno minulostí, Anastasie. A já nechci
nikoho kromě tebe. Copak ti to ještě nedošlo?“
„Smýšlím o ní jako o pedofilce, Christiane.“
412 E L James

Po zádech mi přeběhne mráz. „To je velmi unáhlený závěr. Protože

tak to nebylo.“ V rozčilení ji pouštím.
„Jo, a jak to teda bylo?“ štěkne a bojovně vystrčí bradu.
To z ní mluví alkohol?
Pokračuje: „Zneužila bezbranného patnáctiletého kluka. Kdybys
byl patnáctiletá holka a paní Robinsonová byla nějaký pan Robinson,
který by se tě pokoušel vtáhnout do  BDSM vztahu, tak by to bylo
v pořádku? Kdyby to, dejme tomu, byla Mia?“
To je přece směšné. „Ale Ano, tak to opravdu nebylo.“
V  očích jí zaplane. Ona je skutečně vytočená. Jenže proč? Tohle
s ní nemá nic společného. Ale nechci se pohádat tady v baru. A tak
tiším hlas. „Dobře, ale mně to tenkrát tak nepřipadalo. Byla to nejlep-
ší, co mě mohlo potkat. Potřeboval jsem to.“ Bože můj, nebýt Eleny,
nejspíš bych byl mrtvý. Musím bojovat, abych se ovládl.
Zamyšleně stáhne obočí. „Tak tomu nerozumím.“
Už to ukonči, Greyi.
„Anastasie, tvá matka tu bude co nevidět. Nechce se mi o tom teď
mluvit. Možná později. Jestli mě tu nechceš, v  Hilton Head na  mě
čeká letadlo. Můžu odjet.“
Její výraz se mění na  polekaný. „Ne – neodjížděj. Prosím. Jsem
šťastná, že jsi tady,“ ujišťuje mě překotně.
Šťastná? Ale nevypadá to tak.
„Jen chci, abys mě pochopil,“ pokračuje. „Zlobím se, že hned, jak
jsem odletěla, šel jsi na  večeři s  ní. Uvědom si, jak se cítíš ty, když
se dostanu do blízkosti Josého. A to je jenom kamarád. Nikdy jsem
s ním neměla intimní vztah. Zatímco ty a ona…“
„Ty žárlíš?!“
Jak bych ji mohl přesvědčit o tom, že jsme s Elenou pouze přátelé?
Nemá na co žárlit.
Aspoň je jasné, že je slečna Steeleová majetnická.
Chvíli na to si uvědomuju, že se mi to líbí.
„Jo, a jsem naštvaná kvůli tomu, co ti udělala,“ upřesňuje.
„Anastasie, ona mi pomohla. To je všechno, co ti k tomu řeknu.
A  co se týče tvé žárlivosti, zkus se do  mě vžít. Posledních sedm let
jsem se nemusel nikomu zpovídat. Ani živé duši. Dělám, co se mi
 Grey 413

zachce, Anastasie. Mám rád svou nezávislost. Nešel jsem za ní kvůli
tomu, abych tě ranil, ale proto, že spolu prostě čas od času povečeří-
me. Je to přítelkyně a taky obchodní partnerka.“
Vykulí na mě oči.
Ach tak, o tom jsem se ti ještě nezmínil?
„Ano, jsme obchodní partneři. Sex je pryč. Už celé roky.“
„Proč se váš vztah rozpadl?“
„Přišel na to její manžel. Můžeme si o tom promluvit jindy – ně-
kde v soukromí?“
„Nemyslím si, že mě kdy přesvědčíš o tom, že to není pedofilka.“
Krucinál, Ano! Už to stačilo!
„Já ji tak nevnímám. Nikdy jsem ji tak nevnímal. Dost už o tom!“
zavrčím.
„Milovals ji?“
Cože?
„Tak co vy dva?“ Carla se vrátila. Ana ze sebe mačká úsměv, který
mi kroutí vnitřnostmi.
„V pohodě, mami.“
Miloval jsem Elenu?
Upíjím ze svého koktejlu. Zatraceně moc jsem ji uctíval… ale mi-
loval jsem ji? To je směšná otázka. Já přece o lásce nic nevím. To je ta
srdíčkově-kytičková blbost, po které touží ona. Romány z devatenác-
tého století, které četla, jí zaplnily hlavu pořádnými blbostmi.
Už toho mám dost.
„Tak, dámy, už půjdu, je to váš večer. To pití nechte, prosím, na-
psat na můj účet. Pokoj číslo šest set dvanáct. Ráno ti zavolám, Ana-
stasie. Takže zítra, Carlo.“
„Ach, Ano, to je tak krásné – slyšet, jak někdo používá tvé plné
jméno.“
„Překrásné jméno pro překrásnou dívku,“ podávám Carle ruku. Je
to upřímný kompliment, ale nedokážu ho podpořit úsměvem.
Ana je zamlklá, propaluje mě pohledem, který ignoruju. Líbám ji
na tvář. „Pozdějc, bejby,“ zamumlám jí do ucha, otáčím se a odchá-
zím barem zpátky do svého pokoje.
Ta holka si se mnou zahrává jako nikdo předtím.
414 E L James

Taky mě naštvala; možná trpí premenstruačním syndromem. Ří-

kala, že to tento týden dostane.
Vrážím do  pokoje, bouchnu za  sebou dveřmi a  mířím rovnou
na  balkon. Venku je teplo. Zhluboka se nadechnu a  vtáhnu do  plic
pronikavou vůni řeky. Snesla se noc a řeka je inkoustově černá… jako
moje nálada. Ani jsem jí nestihl navrhnout zítřejší plachtění. Ruka-
ma se opírám o balkonové zábradlí. Světla z mostu a na pobřeží ještě
zlepšují výhled… ale ne moji náladu.
Proč tady obhajuju vztah, který vznikl, když byla Ana ve  čtvrté
třídě? Není to její věc. Jistě, byl trochu nekonvenční, ale tím to končí.
Oběma rukama si prohrábnu vlasy. Tenhle výlet se vůbec nevyvíjí,
jak jsem čekal. Možná to byla chyba se sem vypravit. Když si pomys-
lím, že to byla Elena, kdo mě povzbuzoval, abych sem vyrazil…
Zvoní mi mobil a já doufám, že je to Ana. Volá mi Ros.
„Jo,“ štěknu.
„Ježiši, Christiane. Volám nevhod?“
„Ne. Promiň. Co se děje?“ Koukej se uklidnit, Greyi.
„Myslela jsem, že ti povím postřehy z mého rozhovoru s Marcem.
Ale jestli teď není vhodná doba, zavolám ráno.“
„Ne, to je v pohodě.“
Někdo klepe na dveře. „Vydrž, Ros.“ Otvírám je a čekám za nimi
Taylora nebo někoho z  hotelové služby, aby mi rozestlal – ale je to
Ana, stojí na chodbě, ostýchavá a krásná.
Ona je tady.
Otvírám dokořán a gestem ji zvu dál.
„Včetně odstupného pro všechny?“ ptám se Ros, aniž bych spustil
oči z Any.
„Jak říkáš.“
Ana vstupuje do pokoje a ostražitě mě sleduje. Rty má pootevře-
né a vlhké a pohled zastřený. Copak? Změna názoru? Ten pohled už
znám. Je v něm touha. Touží po mně. A já toužím po ní, zvlášť teď,
po té hádce v baru.
Proč by sem jinak chodila?
„A cena?“ promluvím do telefonu.
„Skoro dva miliony.“
 Grey 415

Překvapeně hvízdnu. „Fíha… to byla ale drahá chyba.“

„GEH musí plně využít potenciál sekce optických vláken.“ Má
pravdu. Taky to byl jeden z našich cílů.
„A co Lucas?“ zjišťuju.
„Nesl to špatně.“
Otvírám minibar a ukazuju Aně, že si má posloužit. Nechávám ji
tam a odcházím do ložnice.
„Co udělal?“
„Popadl ho rapl.“
V  koupelně otáčím kohoutek a  točím vodu do  velké zapuštěné
mramorové vany. Přidávám trochu vonného koupelového oleje. Vešlo
by se tam šest lidí.
„Většina těch peněz je pro něj,“ připomínám Ros a kontroluju tep-
lotu vody. „Navíc mu zůstane většinový podíl. Vždycky může začít
znovu.“
Už odcházím, ale dodatečně mě napadá, že bych mohl zapálit
svíčky, které jsou rafinovaně rozmístěné na kamenné lavici. Zapálené
svíčky se počítají jako něco víc, ne?
„Vyhrožuje právníky, i  když moc nechápu proč. V  tom jsme ne-
průstřelní. To je voda, co slyším?“ podiví se najednou.
„Jo, napouštím si vanu.“
„Aha. Mám končit?“
„Ne. Ještě něco?“
„Jo. Fred s tebou chce mluvit.“
„Opravdu?“
„Prostudoval si ty Barneyho nové návrhy.“
Cestou do  pokoje jí říkám, že Barneho návrhy tabletu oceňuju,
a žádám ji, aby mi Andrea poslala ty přepracované. Ana si mezitím
vybrala lahev pomerančového džusu.
„Hele, a tohle je tvůj nový manažerský styl – nebýt tady?“ popích-
ne mě Ros. Zasměju se, dílem i nad Aninou volbou nápoje. Moudrá
to žena. Ještě říkám Ros, že se nevrátím dřív než v pátek.
„Ty bys opravdu změnil názor ohledně Detroitu?“
„Je tu zemědělská půda, o kterou mám zájem.“
„Ví o tom Bill?“
416 E L James

„Jo, ať Bill zavolá.“

„Vyřídím. Byl jsi dnes posedět s těmi lidmi z odboru revitalizace?“
Říkám jí, že se s  nimi uvidím zítra. Dávám si pozor a  mluvím
smířlivějším tónem, protože je to pro ni ošemetné téma. „Chci vědět,
co Georgie nabídne, když do ní půjdeme.“ Beru z police sklenku, po-
dávám ji Aně a ukazuju na kyblík s ledem.
„No, a jestli mají atraktivní pobídky,“ pokračuju, „tak bysme to
myslím měli zvážit, i  když si nejsem jistý tím podělaným vedrem
tady.“
Ana si nalévá pití.
„Na  to, abys teď měnil názor, je už pozdě, Christiane. Ale může
nám to dát jisté srovnání s Detroitem,“ přemítá Ros.
„Souhlasím, Detroit má taky svoje výhody a je chladnější.“
Jenže v něm žije příliš mnoho mých kostlivců.
„Zkrátka, ať Bill zavolá. Zítra.“ Teď už je pozdě a já mám návštěvu.
„A ne moc brzy,“ dodávám varovně. Ros se loučí a já zavěšuju.
Ana mě zpovzdálí pozoruje a já se do ní vpíjím pohledem. Bohaté
vlasy se jí vlní kolem útlých ramen a lemují její pěknou, momentálně
zamyšlenou tvář. „Neodpověděl jsi mi na otázku,“ promluví.
„Ne.“
„Ne – neodpověděl jsi na mou otázku, nebo ne – nemilovals ji?“
Tak ona to nenechá plavat. Opírám se o stěnu a zakládám si ruce
na prsou, aby mě to nenutilo po ní sáhnout a přivinout si ji do náru-
če. „Co tady vlastně děláš, Anastasie?“
„Teď jsem ti to řekla.“
Tak už ji nemuč, Greyi.
„Ne, nemiloval jsem ji.“
Povoluje ramena i výraz v obličeji. Tohle chtěla slyšet.
„Vypadáš jako bohyně pomsty, Anastasie. Kdo by to do tebe řekl?“
Ale jsi moje bohyně pomsty.
„Děláte si ze mě legraci, pane Greyi?“
„To bych si nedovolil,“ ohradím se.
„Já myslím, že dovolil. A že to děláš celkem často.“ Uculí se a za-
boří dokonalé zuby do spodního rtu.
Schválně mě provokuje.
 Grey 417

„Přestaň si, prosím, kousat ten ret. Jsi v  mém v  pokoji, neviděl
jsem tě skoro tři dny a urazil jsem dlouhou cestu, abych byl s tebou.“
Potřebuju se ujistit, že jsme v pohodě, a to jediným způsobem, který
znám. Chci ji ošukat. Důkladně.
Zazvoní mi mobil, ale já ho vypínám, aniž bych se podíval, kdo
volá. Ať to byl kdokoliv, může počkat.
Vykročím jejím směrem. „Já tě chci, Anastasie. Teď hned. A  ty
chceš mě. To je ten důvod, proč jsi tady.“
„Opravdu jsem to chtěla vědět,“ brání se.
„Tak teď už to víš. Odcházíš, nebo zůstáváš?“ dávám jí na vybra-
nou a zastavuju se před ní.
„Zůstávám,“ řekne s pohledem upřeným do mých očí.
„To taky doufám.“ Oplácím jí pohled a žasnu nad tím, jak jí tmav-
nou panenky.
Protože mě chce.
„Bylas na mě tak strašně naštvaná,“ zašeptám.
Pořád je to pro mě něco nového, zažívat její hněv, brát v potaz její
pocity.
„To byla.“
„Nevzpomínám si, že by na mě kromě mé rodiny byl někdo tak
naštvaný. Líbí se mi to.“ Konečky prstů ji zlehka pohladím po tvá-
ři až k  bradě. Zavírá oči a  naklání hlavu do  mé dlaně. Nosem jí
přejedu vzhůru po nahém rameni k uchu a vdechuju její sladkou
vůni, která mě rozpaluje. Prsty jí vklouznu do  vlasů na  temeni
hlavy.
„Měli bychom si promluvit,“ šeptá.
„Později.“
„Mám toho tolik, co ti chci říct.“
„Já taky.“ Líbám ji pod uchem a tahem za vlasy jí zakláním hla-
vu, abych odhalil její hrdlo. Přejíždím jí zuby po hraně čelisti a dolů
po  krku a  moje tělo skučí potřebou. „Já tě chci,“ vydechnu a  líbám
ji na místě, kde jí pulsuje krev pod kůží. Zavzdychá a přidrží se mě
za paže. Na chvíli tuhnu, ale temnota dřímá dál.
„Už krvácíš?“ ptám se mezi polibky.
Znehybní. „Ano,“ špitne.
418 E L James

„Máš bolesti?“
„Ne.“ Její hlas je tichý, a přesto naléhavě rozpačitý.
Přestávám ji líbat a zadívám se jí do očí. Proč se tak stydí? Je to její
tělo. „Vzala sis ten prášek?“
„Ano,“ hlesne.
Dobře. „Tak se pojďme vykoupat.“
V přehnaně luxusní koupelně pouštím její ruku. Je tu horko a vlh-
ko a z pěny pozvolna stoupá pára. Na takové teplo se cítím moc navle-
čený a lněná košile i džíny se mi začínají přichytávat na kůži.
Ana se na mě dívá, i na její kůži se perlí kapičky potu.
„Máš něco do  vlasů?“ zjišťuju. Brzy se jí začnou lepit na  obličej.
Z kapsy džín vytahuje gumičku.
„Sepni si vlasy nahoru,“ říkám jí a sleduju, jak rychle a zručně plní
mou instrukci.
Šikulka. Už žádné dohadování.
Pár pramínků zůstalo mimo culík, ale to jí sluší. Vypínám vodu
a za ruku ji vedu do jiné části koupelny k velkému pozlacenému zrca-
dlu, které visí nad dvěma umyvadly zapuštěnými v mramorové desce.
Stoupám si za ni a s očima upřenýma do jejích v zrcadle ji žádám, aby
se vyzula. Spěšně si sundává sandály a pouští je na podlahu.
„Zvedni ruce,“ zašeptám. Uchopím lem toho pěkného tílka, pře-
tahuju jí ho přes hlavu a odhaluju její prsa. Sahám dopředu a rozepí-
nám jí vrchní knoflík kalhot.
„Vezmu si tě v koupelně, Anastasie.“ Pohledem sklouzne k mým
ústům a olízne si rty. V měkkém světle se jí zalesknou oči vzrušením.
Skláním se, jemně ji líbám na krku a s palci zaháknutými za pas jejích
džín je pomalu svlékám přes fajnový zadek a cestou nabírám do ruky
i kalhotky. Klekám si za ni a stahuju je po jejích nohách až dolů. „Vy-
kroč z těch džín,“ nařizuju jí. Chytá se umyvadla a poslechne; teď je
nahá a jsem tváří v tvář její zadnici. Odkládám její oblečení na stolič-
ku pod umyvadlem a zvažuju, co všechno bych s tou prdelkou mohl
dělat. Přitom si všímám modrého provázku mezi stehny, a tak se spo-
kojím s líbáním a jemným okusováním, než si stoupnu. Naše oči se
znovu střetnou v zrcadle a já jí pokládám ruku s roztaženými prsty
na hebký plochý podbřišek.
 Grey 419

„Podívej se na sebe. Jsi tak krásná. A víš, jaká jsi na omak?“ Zrych-
luje se jí dech, když ji vezmu za obě ruce a přiložím je dlaněmi na její
břicho pod mé natažené paže.
„Zkus, jak hebká je tvoje kůže,“ zamumlám. Zlehka vedu její ruce
po trupu ve velkém oblouku a nahoru k hrudníku.
„Jak pevná jsou tvoje prsa.“ Přidržím jí ruce tak, aby je v nich po-
těžkala. Jemně jí přejíždím palci po bradavkách. Vzdychne a prohne
se v zádech, takže se natlačí do našich spojených rukou. Sevřu jí bra-
davky mezi mými a  jejími palci, mírně za  ně tahám a  s  potěšením
sleduju, jak se díky tomu protahují a tvrdnou.
Stejně jako jistá část mého těla.
Se zavřenýma očima se zavrtí a otře se mi zadkem přesně o to mís-
to. Potom mi se slastným povzdechem opírá hlavu o rameno.
„Tak je to správně, bejby,“ šeptám jí do kůže na krku a vychut-
návám si, jaké to je sledovat, když její tělo ožívá pod jejími vlast-
ními doteky. Vedu jí ruce zpátky dolů na boky a z nich do klína.
Zezadu jí vsunu nohu mezi chodidla a rozšiřuju její postoj. Vlast-
ními pohyby ji povzbuzuju, aby se hladila mezi nohama, pěkně
střídavě oběma rukama, aby se dráždila prsty na  klitorisu, zas
a zas.
Vzdychá přitom a já v zrcadle pozoruju, jak se vlní.
Jako bohyně.
„Vidíš, jak záříš, Anastasie.“ Líbám ji a jemně ji štípu zuby na krku
a rameni, ale pak ji pouštím a ustupuju a nechávám ji stát osamoce-
nou. Otvírá oči.
„Pokračuj,“ vyzývám ji a čekám, co bude dělat.
Chvilkově znejistí a pak se hladí jednou rukou, ale zdaleka ne tak
zaujatě jako předtím.
Ne, takhle by to nešlo.
Rychle se svlékám donaha a osvobozuju ztopořený penis.
„Chtěla bys, abych to dělal já?“ ptám se a cítím, jak mě v zrcadle
propaluje očima.
„Chtěla, prosím,“ vydechne hlasem, do kterého prosakuje zoufa-
lá potřeba. Znovu ji zezadu objímám pažemi a opírám si vztyčenou
erekci do žlábku mezi její pěkné půlky. Beru ji za ruce a ukazuju jí,
420 E L James

jak se má střídavě oběma hladit v rozkroku, přitom ji tisknu, laskám

a vzrušuju. Roztouženě zakňourá, když ji začnu oštipovat rty v zátyl-
ku. Začínají se jí chvět nohy. Prudce ji obracím čelem k sobě. Jednou
rukou jí chytám obě zápěstí a držím jí je za zády a druhou zatáhnu
za culík, aby ke mně zvedla rty. Líbám ji, vášnivě si přivlastňuju její
ústa a topím se v její chuti: pomerančový džus a sladká, sladká Ana.
Dýchá přerývaně, stejně jako já.
„Kdys to dostala, Anastasie?“
Chci tě píchat bez kondomu.
„Ehm, včera,“ vypraví ze sebe.
„Dobře.“ Ustupuju a  obracím ji zpátky. „Chyť se umyvadla,“ za-
velím. Popadám ji za boky, zvedám ji a přitahuju si ji k sobě, takže je
v předklonu. Jednu ruku jí spouštím po zadku k provázku, za který
zatáhnu, až vyklouzne tampon, který odhazuju do  záchodové mísy.
Překvapeně zalapá po dechu, ale já si ho beru do ruky a bez váhání
do ní pronikám.
Dech mi zasyčí mezi zuby.
Kruci. Je mi v ní tak dobře. Tak dobře. Tělo na tělo.
Stahuju se a pak do ní zajedu znovu, tentokrát pomalu, a vnímám
každý kluzký milimetr jejího těla. Zasténá a přitlačí se ke mně.
Ach, Ano.
Zrychluju a  ona se pevně drží mramorové desky. Já ji držím
za boky a postupně zvyšuju tempo, až do ní divoce buším. Dobývám
ji. Přivlastňuju si ji.
Nežárli, Ano. Chci jenom tebe.
Tebe.
Tebe.
Prsty nacházím její klitoris a  dráždím ji, hladím a  stimuluju, až
se jí znovu roztřesou nohy. „To je ono, bejby,“ zamumlám chraptivě
a dál do ní vrážím v ryze majetnickém tempu.
Nehádej se se mnou. Nebojuj se mnou.
Drsně ji píchám a ona propíná nohy a začíná se chvět. Najednou
vykřikne. Pohlcená vlastním orgasmem vyvolává můj.
„Ach, Ano,“ vzdychnu a poddávám se mu. Svět kolem ztrácí kon-
tury a já v ní mohutně vrcholím.
 Grey 421

Sakra práce.
„Bože, bejby, dokážu se tě vůbec někdy nabažit?“ šeptám horouc-
ně a klesám jí na záda.
Pomalu nás stahuju na podlahu a objímám ji. Stáčí se mi na klíně
do klubíčka, hlavu mi opírá o rameno a namáhavě oddechuje.
Dobrý bože.
Bylo to někdy takové?
Držím ji, líbám ji do vlasů a ona se zklidňuje, zavírá oči a začíná
dýchat normálně. Oba jsme rozpálení a zpocení ve vlhké koupelně,
ale já bych neměnil.
Poposedá si. „Krvácím,“ zamumlá.
„Mně to nevadí.“ Nechci ji pustit.
„Všimla jsem si,“ utrousí suše.
„Tobě to vadilo?“ Ale to by nemělo. Je to přirozené. Znal jsem je-
nom jednu ženu, která byla ohledně menstruačního sexu přecitlivělá,
ale od té bych nic podobného nechtěl.
„Ne, vůbec,“ vydechne a zvedá ke mně jasně modrý pohled.
„To je dobře. Tak pojď do  vany.“ Pouštím ji a  ona při pohledu
na můj hrudník chvilkově svraští obočí. Její prokrvené tváře ztrácejí
trochu barvy a polekané oči se setkávají s mýma.
„Děje se něco?“ ptám se znepokojený jejím výrazem.
„Tvoje jizvy. Ty nejsou od neštovic.“
„Ne, to nejsou.“ Z mého hlasu čiší chlad.
O tomhle se nechci bavit.
Vstávám a  podávám jí ruku, abych jí pomohl na  nohy. Oči má
hrůzou dokořán.
Za chvíli v nich bude lítost.
„Nedívej se na mě tak,“ ucedím varovně a pouštím ji.
Nechci, abys mě litovala, Ano. Vůbec to nezkoušej.
Klopí pohled k rukám, doufám, že je náležitě vytrestaná.
„To ti udělala ona?“ hlesne skoro neslyšně.
Mračím se na ni a neodpovídám, protože se snažím zkrotit náhlou
zlost. Moje mlčení ji nutí zvednout hlavu.
„Ona?“ zavrčím. „Paní Robinsonová?“
Ana bledne, když zaslechne můj tón.
422 E L James

„Ona není žádné zvíře, Anastasie. Samozřejmě že to neudělala.

Nechápu, co tě nutí ji tak démonizovat.“
Znovu sklání hlavu, aby unikla očnímu kontaktu, rychle se ko-
lem mě protahuje a vstupuje do lázně. Noří se do pěny a připravuje
mě o pohled na její tělo. Teprve potom se na mě zase podívá. Tváří
se zkroušeně, ale otevřeně, když říká: „Jen jsem přemýšlela o tom,
jaký bys byl, kdybys ji nepotkal. Kdyby ti neukázala ten tvůj… ži-
votní styl.“
Kčertu s tím. Už zase jsme u Eleny.
Vydávám se k vaně a lezu si do vody, sedám si na podvodní římsu
pryč jejího dosahu. Upřeně mě sleduje a čeká na odpověď. Ticho mezi
námi bobtná, až slyším, jak mi šumí krev v uších.
Do prdele už.
Nespouští ze mě oči.
Nech to být, Ano!
Ne. Ona to nevzdá.
Zakroutím hlavou. Ženská nemožná.
„Nebýt paní Robinsonové, pravděpodobně bych dopadl stejně
jako moje vlastní matka.“
Strká si mokrý pramen vlasů za ucho a zůstává zticha.
Co bych mohl k Eleně dodat? Přemýšlím o našem vztahu: Elena
a já. Byly to opojné roky. Plné diskrétnosti. Tajného souložení. Boles-
ti. Rozkoše. Uvolnění… Vnesla do mého života řád a klid. „Milovala
mě takovým způsobem, jaký jsem dokázal… akceptovat,“ utrousím
si téměř pro sebe.
„Akceptovat?“ vydechne nevěřícně.
„Akceptovat.“
Neztrácí vyčkávavý výraz.
Chce vědět víc.
Do hajzlu.
„Přivedla mě zpátky z cesty do pekel,“ promluvím tiše. „Je hrozně
těžké vyrůstat v dokonalé rodině, když sama taková nejsi.“
Prudce se nadechne.
Bože, jak já tyhle řeči nesnáším.
„Miluje tě ještě?“
 Grey 423

Proboha, to ne! „To si nemyslím, ne tím způsobem. Říkám ti po-

řád, že už je to dávno. Je to minulost. Nemůžu ji změnit, ani kdy-
bych chtěl – což nechci. Zachránila mě před mnou samým. Ještě
nikdy jsem o tom s nikým nemluvil,“ odmlčím se. „Kromě doktora
Flynna, samozřejmě. A teď to dělám jedině proto, že chci, abys mi
důvěřovala.“
„Já ti přece důvěřuju,“ tvrdí, „jen tě chci poznat líp, a kdykoliv se
snažím s tebou začít mluvit, záměrně odvádíš mou pozornost jinam.
Přitom je toho tolik, co bych chtěla vědět.“
„Pro lásku boží, Anastasie! Co chceš vědět? Co ještě musím udě-
lat?“
Zapíchne pohled do  svých rukou pod vodou. „Jen se ti snažím
porozumět; jsi jedna velká záhada. Nikoho takového jsem ještě nepo-
tkala. Jsem ráda, že se o tom se mnou bavíš.“
Z  ničeho nic se odhodlaně přesouvá vodou a  sedá si vedle mě.
Přimkne se ke mně, tělo na tělo.
„Nezlob se na mě, prosím,“ špitne.
„Já se na  tebe nezlobím, Anastasie. Jen nejsem zvyklý na  takové
rozhovory – takové rozbory. Ty v podstatě podstupuju jenom s dok-
torem Flynnem a někdy…“
Sakra.
„S ní? S paní Robinsonovou? Takže s ní taky mluvíš,“ zkonstatuje
tiše a rozechvěle.
„Jo, s ní taky.“
„O čem se bavíte?“
Otáčím se k  ní čelem tak prudce, až voda vyšplouchne z  vany
na  podlahu. „Ty toho nenecháš, viď? O  životě, vesmíru… o  podni-
kání. Anastasie, paní R. a já se známe už celé věky. Můžeme se bavit
o všem.“
„O mně?“ hlesne.
„Taky.“
„Proč se bavíte o mně?“ ptá se a najednou zní rozmrzele.
„Protože jsem ještě nepotkal nikoho jako jsi ty, Anastasie.“
„Jak to myslíš? Ještě ses nesetkal s  nikým, kdo by automaticky
a bez jediné otázky nepodepsal to tvé papírování?“
424 E L James

Zavrtím hlavou. Tak jsem to nemyslel. „Prostě jsem potřeboval radu.“

„A o tu radu sis řekl paní Pedofilce?“ štěkne.
„Anastasie – dost už!“ okřiknu ji. „Nebo si tě přehnu přes koleno.
Absolutně s  ní nehodlám udržovat sexuální ani žádný romantický
vztah. Tečka. Je to přítelkyně a obchodní partnerka. A tím to končí.
Máme minulost, společnou historii, která pro mě byla ohromně pro-
spěšná, i když to zničilo její manželství – ale tahle část našeho vztahu
je pryč.“
Bojovně zpevní ramena. „A tví rodiče na to nikdy nepřišli?“
„Ne,“ zavrčím. „Už jsem ti to říkal.“
Obezřetně mě sleduje, nejspíš tuší, že mě zahnala do krajnosti.
„Už jsi skončila?“ ptám se kousavě.
„Pro teď.“
Díkybohu. Nelhala, když říkala, že toho chce vědět hodně. Jenže
se nebavíme o tom, o čem chci mluvit já. Potřebuju zjistit, jak si sto-
jíme. Jestli má naše dohoda šanci.
Tak do toho, Greyi.
„Fajn – teď je řada na mně. Neodpověděla jsi mi na e-mail.“
Znovu si uhladí vlasy za ucho a potřese hlavou. „Chystala jsem se
ti odpovědět. Ale teď jsi tady.“
„Byla bys radši, kdybych tu nebyl?“ Zadržuju dech.
„Ne, potěšil jsi mě,“ ujišťuje mě.
„To je dobře. Taky mě těší, že jsem tady – navzdory tvému výsle-
chu. Takže, když už sis mě takhle podala… Nemyslíš si, doufám, že
jen díky mé nečekané přítomnosti získáš nějaký druh diplomatické
imunity, že ne? To neberu, slečno Steeleová. Chci vědět, jak se cítíš.“
Zamyšleně stáhne obočí. „Už jsem ti to řekla. Jsem ráda, že jsi
tady. Děkuju, žes vážil tak dlouhou cestu.“ Zní upřímně.
„Potěšení je na mé straně.“ Nakláním se pro polibek a ona se pře-
de mnou otvírá jako květ. Nabízí mnohé a mnohé žádá. Ale já se sta-
huju. „Ne. Myslím, že chci nějaké odpovědi, než si dáme víc.“
Povzdychne si, vrací se jí ostražitý výraz. „Co chceš vědět?“
„Třeba jak se cítíš ohledně té naší budoucí dohody. Pro začátek.“
Stáhne ústa, jako by jí bylo zatěžko odpovědět.
To není dobré.
 Grey 425

„Nemyslím si, že to dokážu hrát delší dobu. Celé víkendy ze sebe

dělat něco, co nejsem.“ Už zase uhýbá pohledem dolů.
To není úplné odmítnutí. A navíc jsem stejného názoru.
Chytám ji za bradu a zvedám jí hlavu, abych jí viděl do očí.
„Ne. Taky si myslím, že to nedokážeš.“
„Ty se mi posmíváš?“
„Ano, ale v  dobrém.“ Znovu ji políbím. „V  submisivitě zkrátka
nevynikáš.“
Překvapeně otvírá pusu. Ona se urazila? Ale pak se zasměje. Po-
slouchám její sladký nakažlivý smích a vím, že jsem se jí nedotkl.
„Možná že nemám dobrého učitele.“
Trefa do černého, slečno Steeleová.
Taky se zasměju. „Možná. A možná že bych na tebe měl být přís-
nější.“ Pozorně sleduju její reakci. „Copak to bylo tak zlé, když jsem
ti poprvé naplácal?“
„Ne, vlastně ne,“ řekne a trochu se začervená.
„Vadí ti spíš ta představa?“ pobízím ji k zamyšlení.
„Asi jo. A že přitom cítím něco, co bych neměla.“
„Pamatuju si, že jsem se cítil stejně. Chvíli trvá, než si to v hlavě
srovnáš.“
Konečně se o tom bavíme. „Vždycky můžeš použít únikové slovo,
Anastasie. Nezapomeň na  to. A  pokud budeš dodržovat pravidla –
čímž vyhovíš mé nutkavé touze po kontrole a sebe udržíš v bezpečí –,
potom možná najdeme společnou cestu.“
„Proč mě musíš mít pod kontrolou?“
„Protože to uspokojuje potřebu, která nebyla naplněna, když jsem
byl malý.“
„Takže je to forma terapie?“
„Takhle jsem o tom nepřemýšlel. Ale jo, asi je.“
Chápavě přikývne. „A  pak je tu ještě jedna věc – v  jednu chvíli
mi řekneš, abych ti neodmlouvala, a hned potom, že se ti líbí, když
tě provokuju. Mezi tím je jen tenká hranice a těžko se rozpoznává.“
„Chápu. Ale zdá se, že ti to zatím jde velmi dobře.“
„Jenže za jakou cenu? Hrozně mě to svazuje.“
„Líbí se mi, když jsi svázaná.“
426 E L James

„Tak jsem to nemyslela!“ Máchne rukou do vody a zlije mě.

„Skutečně jsi na mě právě šplouchla vodu?“
„Jo…“ přiznává.
„Teda, slečno Steeleová.“ Chytám ji kolem pasu a  přitahuju si ji
na klín. Na podlahu pleskne další vlna vody. „Myslím, že pro teď už
jsme toho namluvili dost.“
Beru její obličej do  dlaní a  líbám ji, jazykem jí rozevírám rty
a vkrádám se jí do úst, nekompromisně ji ovládám. Zaplétá mi prsty
do vlasů a polibek mi oplácí, ovíjí se kolem mě jazykem. Jednou ru-
kou jí stále podpírám hlavu a druhou ji posouvám, aby na mně seděla
obkročmo.
Stahuju se, abych se nadechl. Její oči jsou zastřené touhou, na prv-
ní pohled z  nich sálá chtíč. Znovu jí jednou rukou chytám zápěstí
za zády. „Teď si tě vezmu,“ oznamuju jí a nadzvedávám ji, abych na ni
mířil špičkou penisu. „Připravená?“
„Ano,“ vydechne a já ji na sebe pozvolna spouštím, nořím se do ní
a přitom sleduju její výraz. Vzdychne a zavírá oči, prohýbá se a tlačí
mi prsa před obličej.
Kristepane, to je pohled.
Propínám boky a zvedám se proti ní, nořím se do ní ještě hlouběji.
Předkláním se a opírám se o ni čelem.
Být v ní je nebe.
„Prosím, pusť mi ty ruce,“ zašeptá.
Otvírám oči a spatřím její rozevřené rty, kterými lapá vzduch do plic.
„Jen se mě nedotýkej,“ zaprosím a pouštím ji. Místo toho ji chy-
tám za boky. Ona se přidržuje okrajů vany a pozvolna se na mě začíná
hýbat. Nahoru. Pak dolů. Pěkně pomalu. Taky otvírá oči a  zjišťuje,
že ji pozoruju. Dívám se, jak mě šuká. Sklání se a líbá mě, tentokrát
je to její jazyk, který si podmaňuje můj. Zavírám oči a poddávám se
novým pocitům.
Ach bože, Ano.
Zaplétá mi prsty do vlasů, svírá je a tahá mě za ně. A líbá mě – její
vlhký jazyk se svíjí v souladu s jejími pohyby. Svírám její boky a za-
čínám ji zvedat výš a rychleji a jen okrajově vnímám, jak kolem nás
vaří voda a přetéká ven z vany.
 Grey 427

Je mi to jedno. Chci ji. Chci ji takovou.

Chci tu krásnou ženu, která mi vzdychá do úst.
Nahoru, dolů. Nahoru, dolů. Zas a zas.
Dává se mi. Bere si mě.
„To je ono, bejby,“ šeptám, když ucítím její stahy. Vzápětí s výkři-
kem vrcholí.
Svírám ji v náručí, tisknu ji k sobě a vzdávám to. Stříkám do ní.
„Ano, bejby!“ sténám a vím, že ji už nikdy nepustím.
Na uchu ucítím dotek rtů.
„To bylo…“ vydechne.
„Jo, to bylo.“ Chytám ji za  paže a  odtahuju ji od  sebe, abych se
na ni mohl podívat. Vypadá ospale a spokojeně a já si domýšlím, že
nejspíš vypadám podobně. „Děkuju,“ zašeptám.
Zatváří se zmateně.
„Že ses mě nedotýkala,“ objasňuju.
S  uvolněným výrazem zvedá ruku a  já tuhnu. Ale ona zakroutí
hlavou a přejede mi prstem po rtech.
„Říkal jsi, že je to tvoje krajní mez. Chápu to.“ A pak se předklání
a líbá mě. V hrudi mi roste neznámý pocit, nepojmenovaný a nebez-
pečný.
Děsí mě, kam směřují mé myšlenky. „Pojďme do  postele. Teda,
jestli nemusíš domů?“
„Ne. Nikam nemusím.“
„To je dobře. Tak zůstaň.“
Stavím ji na nohy a lezu z vany, abych nám oběma podal osušku.
Znepokojivé úvahy odsouvám stranou.
Balím ji do jedné z nich a druhou si omotávám kolem pasu. Další
ručník házím na zem v chabém pokusu vytřít vylitou vodu na podla-
ze. Ana se loudá k umyvadlům, zatímco já vypouštím vanu.
No, byl to zajímavý večer.
Měla pravdu. Bylo dobré si promluvit, i když si nejsem jistý, jestli
jsme se něčeho dobrali.
Když odcházím do  ložnice, čistí si zuby mým kartáčkem. Mu-
sím se tomu usmát. Beru si mobil a  zjišťuju, že jsem zamítl hovor
Taylorovi.
428 E L James

Píšu mu:

Vše v pořádku?
V 6 ráno vyrazím plachtit.

Okamžitě odepisuje:

Kvůli tomu jsem volal.

Počasí vypadá dobře.
Uvidíme se tam.
Dobrou noc, pane.

Beru slečnu Steeleovou plachtit! Moje radost vybublá na povrch v po-

době širokého úsměvu, který se ještě zvětšuje, když vychází z koupel-
ny zabalená v osušce.
„Potřebuju kabelku,“ řekne trochu ostýchavě.
„Myslím, žes ji nechala v obýváku.“
Odchází pro ni a  já si mezitím čistím zuby s  vědomím, že můj
kartáček právě opustil její ústa. V ložnici si sundávám ručník, odhr-
nuju deku, lehám si a čekám na ni. Znovu mizí v koupelně a zavírá
za sebou dveře.
Zanedlouho se vrací. Taky si stahuje osušku a  lehá si vedle mě.
Nahá, až na ostýchavý úsměv. Ležíme proti sobě, každý z nás si tiskne
svůj polštář. „Chce se ti spát?“ zjišťuju. Vím, že musíme vstávat brzy
a už je skoro jedenáct.
„Ne, nejsem unavená,“ ujišťuje mě s rozzářeným pohledem.
„A co chceš dělat?“ Co třeba víc sexu?
„Mluvit.“
Aha, takže víc mluvení. Bože. Odevzdaně se na ni usměju. „O čem?“
„Tak, různě…“
„Jak, různě?“
„O tobě.“
„A co – o mně?“
„Jaký je tvůj oblíbený film?“
Líbí se mi její rychle vypálené otázky. „Dnes by to mohlo být Piano.“
 Grey 429

Taky se na mě zaculí. „No jasně. Já hloupá. Taková smutná a pod-

manivá hudba, určitě byste ji svedl zahrát. Množství vašich schopnos-
tí je nevyčíslitelné, pane Greyi.“
„Díky jedné z nich jsem získal vás, slečno Steeleová.“
To už se kření. „Však mám taky číslo sedmnáct.“
„Sedmnáct?“
„Počet žen, se kterými jsi, ehm… měl sex.“
A do prdele. „To ale není úplně přesné.“
Její úsměv se rozplývá. „Mluvils o patnácti.“
„To jsem se zmiňoval o počtu žen v mé herně. Myslel jsem, že se
ptáš na to. Neptala ses, s kolika ženami jsem provozoval sex.“
„Aha.“ Vykulí oči. „Vanilka?“ zkouší hádat.
„Ne. Ty jsi můj jediný vanilkový úlovek.“ A z nějakého nesmysl-
ného důvodu jsem na to patřičně hrdý. „Nedokážu ti říct přesné číslo.
Nedělal jsem si zářezy na sloupek postele nebo tak něco.“
„V jakých řádech se to pohybujeme – desítky, stovky… tisíce?“
„Desítky… mluvíme o desítkách, pro lásku boží,“ předstírám po-
bouření.
„Všechny submisivní?“
„Ano.“
„Přestaň se na mě křenit,“ kárá mě, ale sama se marně snaží udržet
vážnou tvář.
„To nejde. Jsi srandovní.“ Cítím se jako opilý, když se na sebe vzá-
jemně smějeme.
„Srandovní jako divná, nebo srandovní ha-ha?“
„Špetku od obojího, myslím.“
„Drzoune,“ ucedí.
Dávám jí pusu na nos, abych ji připravil na to, co přijde. „To, co ti
teď řeknu, tě bude šokovat. Připravená?“
Oči má velké a dychtivé a plné radosti.
Tak jí to řekni.
„Všechno to byly sub určené pro zácvik… pro můj zácvik. V Se-
attlu je pár míst, kam můžeš zajít a cvičit. Naučit se to, co teď prak-
tikuju.“
„Aha,“ vyjekne.
430 E L James

„Jo, platil jsem za sex, Anastasie.“

„No, tak to není nic, na  co bys mohl být pyšný,“ napomíná mě.
„A máš pravdu, jsem tím hluboce šokovaná. A naštvaná, že tě sama
nemám čím šokovat.“
„Mělas na sobě moje spodky.“
„To tě šokovalo?“
„Ano. Nevzala sis kalhotky na večeři k mým rodičům.“
Její veselost se vrací. „To tě šokovalo?“
„Ano.“
„Zdá se, že tě dokážu šokovat pouze v oblasti spodního prádla.“
„Řeklas mi, že jsi panna. To byl ten největší šok, co jsem kdy zažil.“
„To teda, tvůj obličej na to vypadal. Škoda že jsem u sebe neměla
foťák,“ hihňá se s rozzářeným obličejem.
„Nechalas mě, abych tě udělal jezdeckým bičíkem.“ Teď už se i já
rozesměju od ucha k uchu. Kdy jsem ležel nahý vedle ženy a jenom
si s ní povídal?
„To tě šokovalo?“
„Jo.“
„Možná že tě to nechám udělat znovu.“
„Ach, v to upřímně doufám, slečno Steeleová. Už tento víkend?“
„Fajn,“ souhlasí plaše.
„Fajn?“
„Ano. Půjdu znovu do Červené mučírny.“
„Říkáš mi jménem.“
„A to tě šokuje?“
„Šokuje mě skutečnost, že se mi to líbí.“
„Christiane,“ zašeptá a zvuk mého jména z jejích rtů se přese mě
přelije jako hřejivá vlna.
Ano.
„Zítra bych chtěl něco podniknout.“
„Co?“
„To je překvapení. Pro tebe.“
Zívne.
A dost. Je unavená.
„Snad vás nenudím, slečno Steeleová?“
 Grey 431

„Nikdy,“ přiznává. Nakláním se k ní a letmo ji políbím.

„Spi už,“ nařizuju jí a zhasínám lampičku.
Za chvíli už slyším její pravidelný dech; usnula. Přetahuju přes ni
deku a lehám si na záda, zírám do stropu na otáčející se vrtuli větráku.
Vida, mluvení není tak špatné.
Dnešek nakonec všechno urovnal.
Děkuju, Eleno…
A se spokojeným úsměvem zavírám oči.
432 E L James

Čtvrtek, 2. června 2011

„Ne. Neopouštěj mě.“ Šeptaná slova ke mně pronikají skrz dřímotu

a já se pohnu a budím se.
Co to bylo?
Rozhlížím se po pokoji. Kde to sakra jsem?
No jasně, v Savannah.
„Ne. Prosím, neodcházej.“
Cože? To mluví Ana. „Já nikam nejdu,“ zamumlám zmateně. Otá-
čím se a zvedám se na loket. Leží vedle mě schoulená a vypadá, jako
když spí.
„Já tě neopustím,“ zabreptá.
Zamrazí mě v zátylku. „To velmi rád slyším.“
Vzdychne.
„Ano?“ zašeptám. Ale ona nereaguje. Oči má zavřené. Ona oprav-
du spí. Musí se jí něco zdát… o čem sní?
„Christiane,“ hlesne.
„Copak?“ zareaguju automaticky.
Ale ona neodpovídá; rozhodně spí, ale mluvit ze spaní jsem ji ještě
neslyšel.
Fascinovaně ji sleduju. Její obličej ozařuje tlumené světlo z obyt-
ného prostoru. Na okamžik stahuje obočí, jako by ji zasáhla nějaká
nepříjemná myšlenka, a  zase je vyhlazuje. Dýchá pootevřenými rty
a spánek jí ještě víc zjemňuje rysy; je krásná.
 Grey 433

A nechce, abych ji opustil. Ani ona mě neopustí. Otevřenost její-

ho neuvědomělého doznání se prožene mým podvědomím jako letní
bríza a zanechává po sobě hřejivý pocit naděje.
Ona mě neopustí.
Tady máš svou odpověď, Greyi.
Usměju se na ni. Vypadá to, že se zklidnila a přestala mluvit. Kon-
troluju čas na budíku. Je 4:57.
Jsem rozrušený a stejně už je čas vstávat. Jdu plachtit. S Anou. Mi-
luju létání ve větroni. Vtisknu jí krátký polibek na spánek, zvedám se
a odcházím do vedlejšího pokoje, kde objednávám snídani a ověřuju
místní zprávy o počasí.
Čeká nás další horký den s vysokou vlhkostí. Bez deště.
Rychle se sprchuju a suším, potom sbírám Aniny věci z koupelny
a skládám je na židli vedle postele. Když držím její kalhotky, vzpo-
mínám si, jak posledně selhal můj ďábelský plán na jejich konfiskaci.
Ach, slečno Steeleová.
A tehdy, po naší první společné noci…
„Jo… abych nezapomněla – mám na sobě tvoje spodky,“ zvolá tri-
umfálně a popotáhne si pás kalhot tak, že zahlédnu, jak z něj vykukují
slova „Polo“ a „Ralph“.
Zakroutím hlavou, z  šatníku vyndávám jedny ze  svých boxerek
a pokládám je na židli. Mám rád, když nosí moje oblečení.
Znovu něco zamumlá. Myslím, že řekla slovo klec, ale jistý si nejsem.
Co se jí to jenom zdá?
Už se nevrtí a dál blaženě spí, zatímco já se oblékám. Když si pře-
táhnu triko přes hlavu, zaslechnu klepání na dveře. Donesli snídani:
pečivo a  k  tomu kávu pro mě a  Twinings English Breakfast pro ni.
Naštěstí místní hotel disponuje její oblíbenou značkou.
Přišel čas probudit slečnu Steeleovou.
„Jahody,“ vydechne, když si k ní přisednu na postel.
Co má zase s ovocem?
„Anastasie,“ budím ji jemně.
„Já chci víc.“
Já vím, že ano, taky chci víc. „No tak, bejby.“ Dál ji přemlouvám,
aby se probudila.
434 E L James

Teď zabrblá: „Ne, chci se tě dotýkat.“

Sakra. „Vstávej.“ Skláním se a zlehka ji zatahám zuby za lalůček.
„Ne.“ Pevně semkne víčka.
„Probuď se, bejby.“
„Ale ne,“ protestuje.
„Už je čas vstávat, bejby. Teď rozsvítím lampičku.“ Natahuju se
a rozsvěcím a Anu zalije kužel tlumeného osvětlení. Zamžourá.
„Ne,“ zafňuká. Její neochota vstávat je zábavná a  jiná. V  mých
předchozích vztazích by mohla ospalá submisiv očekávat trest.
Znovu se jí přitulím k uchu a zašeptám: „Chci s tebou dostihnout
svítání.“ Políbím ji na tvář, na obě víčka, na špičku nosu, na rty.
Váhavě otvírá oči.
„Dobré ráno, krásko.“
A zase je zavírá. Něco zabručí a já se na ni usměju. „Ty opravdu
nejsi ranní ptáče.“
Otvírá jedno zalepené oko a dívá se na mě. „Myslela jsem, že chceš
sex,“ řekne s očividnou úlevou.
Potlačuju smích. „Anastasie, s tebou chci sex vždycky. Hřeje mě
u srdce, že to cítíš taky tak.“
„To víš, že jo. Jen ne, když je tak pozdě,“ remcá a objímá polštář.
„Není pozdě, ale brzy. No tak – vyskoč. Jdeme ven. Sex si necháme
na později.“
„Měla jsem tak hezký sen,“ vzdychne a zadívá se na mě.
„A o čem se ti zdálo?“
„O tobě,“ červená se.
„A co jsem dělal tentokrát?“
„Zkoušel jsi mě krmit jahodami,“ řekne s drobným úsměvem.
To by odpovídalo jejímu broukání. „Doktor Flynn by se na tobě
vyřádil. A teď mazej z postele a obleč se. Se sprchou se nezdržuj, tu si
dáme později.“
Zaprotestuje, ale sedá si, ani si přitom nevšimne, že jí sklouzla
pokrývka k pasu a odhalila jí prsa. Zacuká mi v rozkroku. S rozcu-
chanými vlasy spadajícími přes ramena a vlnícími se po nahých ňa-
drech vypadá úchvatně. Ignoruju své vzrušení a zvedám se, abych jí
dal prostor.
 Grey 435

„Kolik vůbec je?“ ptá se ospalým hlasem.

„Půl šesté ráno.“
„Mně to připadá jako tři.“
„Nemáme moc času. Nechal jsem tě spát tak dlouho, jak to šlo.
Tak už pojď.“ Mám chuť ji vytáhnout z  postele a  obléknout ji sám.
Nemůžu se dočkat, až ji vezmu tam nahoru.
„A opravdu se nemůžu osprchovat?“
„Když se půjdeš sprchovat, budu chtít jít taky a oba víme, jak to
skončí – celý den bude v háji. No tak, pojď už.“
Věnuje mi chápavý úsměv. „A co budeme dělat?“
„To je překvapení. Říkal jsem ti to.“
Zavrtí hlavou a  usměje se, velice pobaveně. „Tak jo.“ Škrábe se
z postele, aniž by řešila nahotu, a všímá si svého oblečení na židli. Těší
mě, že odložila svou obvyklou stydlivost. Možná proto, že je ospalá.
S širokým úsměvem si navléká moje spodky.
„Tak já ti nechám trochu soukromí, když už jsi konečně na  no-
hou.“ Nechávám ji oblékat se a jdu zpátky do obývacího pokoje, kde
si sedám k malému jídelnímu stolu a nalévám si kafe.
Za pár minut se ke mně připojuje.
„Jez,“ pobídnu ji a gestem ji zvu, aby si sedla. Zadívá se na mě za-
sněným pohledem. „Anastasie,“ oslovím ji a budím ji z bdělého sně-
ní. Zamžiká a vrací se zpátky do reality, ať už předtím byla kdekoliv.
„Dám si jen čaj. Můžu si s sebou vzít croissant na potom?“ ptá se
zkusmo.
Ona nechce jíst.
„Nepokoušej se mi kazit radost, Anastasie.“
„Najím se později, až se mi probudí žaludek. Kolem půl osmé…
Dobrá?“
„Dobrá.“ Nutit ji nemůžu.
Zatváří se vzdorně a tvrdošíjně. „Mám chuť na tebe protočit oči.“
Ach, Ano, tak se ukaž.
„Jen to udělej – a budu mít skvělý den.“
Zadívá se na  protipožární rozprašovač u  stropu. „No, naplácání
by mě mohlo probrat, aspoň myslím,“ řekne, jako by tu možnost zva-
žovala.
436 E L James

Ona se rozhoduje, jak to bude? Ale takhle to nefunguje, Anastasie!

„Na  druhou stranu nechci, aby ses rozrušoval, ještě by ses mohl
zpotit, a zdejší klima je už tak dost vlhké,“ obdaří mě cukrkandlovým
úsměvem.
„Jako vždy vyzývavá, slečno Steeleová,“ neudržím vážný tón. „Vy-
pij si ten čaj.“
Sedá si a párkrát usrkne.
„Vypij to. Měli bychom jít.“ Nemůžu se dočkat, až budeme na cestě –
je to celkem dálka.
„Kam jedeme?“
„Uvidíš.“
Přestaň se blbě křenit, Greyi.
Trucovitě sešpulí rty. Slečna Steeleová je jako vždy zvědavá. Jenže
má na  sobě jenom tílko a  džíny; tam nahoře jí bude zima. „Dopij
ten čaj,“ rozkážu a  vstávám od  stolu. V  ložnici prohrabu svoje věci
a vybírám z nich mikinu. Ta by mohla stačit. Volám hotelové službě
a oznamuju, že potřebuju přistavit auto.
„Jsem připravená,“ uslyším, když se vrátím do obýváku.
„Tohle budeš potřebovat.“ Házím po ní mikinu a ona na mě ne-
chápavě vykulí oči.
„Věř mi,“ vlepím jí letmou pusu. Otvírám dveře a ruku v ruce krá-
číme k  výtahu. U  jeho dveří stojí zaměstnanec hotelu – podle jme-
novky je to Brian – a taky čeká, až přijede.
„Dobré ráno,“ zdraví nás zvesela, zatímco se dveře otvírají. Nastu-
pujeme a já střelím pohledem po Aně a uculím se na ni.
Dnes ráno se ve výtahu žádné vylomeniny konat nebudou.
S pohledem zapíchnutým do podlahy skrývá úsměv a zároveň se
červená. Je jí naprosto jasné, na co myslím. Když vystupujeme, Brian
nám popřeje hezký den.
Venku už čeká portýr s přistaveným Mustangem. Ana uznale
vyklene obočí, když GT500 spatří. Jo, je v něm příjemné poseze-
ní, i když je to jenom Mustang. „Víš, někdy je skvělé být Christi-
anem Greyem,“ poznamenám a se zdvořilou poklonou jí otvírám
dveře.
„Tak kam jedeme?“
 Grey 437

„Uvidíš.“ Usedám za volant a probouzím káru k životu. Na sema-

foru rychle zadávám adresu letiště do  GPS. Naviguje nás to ven ze
Savannah směrem po I-95. Pomocí ovládání na volantu pouštím iPod
a autem se rozezní božská melodie.
„Co to je?“ ptá se Ana.
„To je úryvek z La Traviaty. Opery od Verdiho.“
„La Traviata? O tom jsem už někde slyšela. Nevzpomínám si kde.
Co ten název vlastně znamená?“
Vrhám po ní vědoucí pohled. „No, doslova žena na scestí. Vychází
to z Dumasovy Dámy s kaméliemi.“
„Á, to jsem četla.“
„To jsem si myslel.“
„Zavržená kurtizána,“ připomíná si děj s  lehkou melancholií
v hlase. „Hmm, je to dost depresivní příběh,“ vzpomíná.
„Dost depresivní?“ To nepotřebujeme, slečno Steeleová, zvlášť
když mám tak dobrou náladu. „Chceš si pustit něco jiného? Hraje to
z iPodu.“
Poklepu na displej navigace a vyvolávám playlist.
„Teď vybíráš ty,“ vybízím ji a přemýšlím, jestli se jí bude líbit něco
z mých iTunes. Pročítá seznam a soustředěně v něm listuje. Pak ťukne
na jednu z písniček a Verdiho podmanivé tóny nahrazuje dunivý beat
a Britney Spears.
„Tak já jsem toxic, jo?“ odtuším s pokřiveným úsměvem.
Snaží se mi něco naznačit?
Skutečně tím myslí mě?
„Netuším, o čem to mluvíš,“ pronese nevinně.
Opravdu si myslí, že bych měl nosit varování?
Slečna Steeleová si chce hrát.
Má, co chtěla.
Trochu to zeslabuju. Na tohle dunění je trochu brzy… a na vzpo-
mínky, které vyvolává.

Pane, vaše submisiv by si ráda zapůjčila pánův iPod.

Vzhlédnu od tabulky, kterou právě pročítám ve své pracovně.
Klečící postava vedle mě má sklopený pohled.
438 E L James

Tento víkend se chovala vzorně. Jak bych ji mohl odmítnout?

Jistě, Leilo, vem si ho. Myslím, že je v nabíječce.
Děkuji, pane, řekne a zvedá se s typickou grácií, aniž by na mě
pohlédla.
Hodná holka.
Oblečená pouze v rudých lodičkách přechází ke stojánku s iPo-
dem a zmocňuje se své kořisti.

„Tuhle písničku jsem si tam nedával já,“ prohodím ledabyle a  se-

šlápnu plyn, až nás to oba vmáčkne do sedadel. Navzdory řevu moto-
ru ale zaslechnu Anino roztrpčené zafunění.
Britney pokračuje v  typicky vyzývavém zpěvu a  Ana si bubnuje
prsty do stehna. Dívá se ven z auta a vyzařuje z ní neklid. Na dálnici
Mustang polyká kilometry; není žádný provoz a za námi se plazí prv-
ní ranní světlo.
Z reproduktorů se ozve Damien Rice a Ana vzdychne.
Ukonči její trápení, Greyi.
Netuším, jestli je to mou dobrou náladou, nebo tím, že jsme si
včera večer promluvili, nebo tím, že jedeme plachtit – ale mám chuť
jí říct, kdo mi tam tu písničku nahrál. „Byla to Leila.“
„Jaká Leila?“
„Moje ex, to ona mi tam tu písničku dala.“
„Jedna z  těch patnácti?“ Najednou mi věnuje plnou pozornost,
hladová po informacích.
„Ano.“
„Co se s ní stalo?“
„Skončili jsme to.“
„Proč?“
„Chtěla víc.“
„A ty ne.“
Podívám se na ni a zavrtím hlavou. „Nikdy jsem nechtěl víc, do-
kud jsem nepotkal tebe.“ Odvděčí se mi plachým úsměvem.
Je to tak, Ano. Nejsi tu jediná, kdo chce víc.
„Co se stalo s těmi ostatními čtrnácti?“ vyzvídá.
„Chceš seznam? Rozvedeni, setnutá hlava, smrt?“
 Grey 439

„No tak, vždyť nejsi Jindřich VIII,“ popichuje mě.

„Dobře, takže… Bez nějaké časové posloupnosti – dlouhodobý
vztah jsem měl jenom se čtyřmi ženami, kromě Eleny.“
„Eleny?“
„Pro tebe paní Robinsonová.“
Chvíli zůstává zticha, ale já vím, že mě propaluje pohledem. Upře-
ně sleduju silnici.
„A co se stalo s těmi čtyřmi?“ chce vědět.
„Pořád stejně zvědavá, tak lačná po informacích, slečno Steeleo-
vá,“ utahuju si z ní.
„No jistě, pane Kdy Máš Svou Periodu.“
„Anastasie – muži potřebují tyhle věci vědět.“
„Nepovídej.“
„Dobře, tak já je potřebuju vědět.“
„Proč?“
„Protože nechci, abys otěhotněla.“
„No to já taky ne! Aspoň ne v nejbližších letech,“ opravuje se po-
někud dotčeně.
A pak to bude samozřejmě s někým jiným… což mě dost znepokoju-
je… Ona je přece moje.
„Takže ty čtyři – co se s nimi stalo?“ zopakuje.
„Jedna potkala někoho jiného. A  ty ostatní… chtěly víc. Tehdy
jsem ještě o něco takového nestál.“ Že jsem to téma vůbec otvíral.
„A ty zbylé?“
„Prostě to nefungovalo.“
Přikývne a  znovu se zadívá z  okýnka. Aaron Neville se pouští
do Tell It Like It Is.
„Tak kam to jedeme?“ zkouší to na mě znovu.
Už jsme dost blízko. „Na jedno letiště.“
„Ale neletíme zpátky do Seattlu, že ne?“ vyděsí se.
„Ne, Anastasie,“ zasměju se její reakci, „jedeme se věnovat mé
druhé nejoblíbenější kratochvíli.“
„Druhé?“
„Jo. O  té nejoblíbenější jsem ti říkal dnes ráno.“ Její výraz mi
napovídá, že netuší, o čem to mluvím. „Brát si vás, slečno Steele-
440 E L James

ová. To je u mě na prvním místě. Brát si vás jakýmkoliv možným

způsobem.“
S cukajícími koutky zapíchne pohled do klína. „Na mém seznamu
zábavných zvrhlých priorit je to taky dost vysoko,“ podotýká.
„To rád slyším.“
„Takže, co na tom letišti?“
Roztáhnu rty do  širokého úsměvu. „Plachtění. Říkal jsem ti, že
je to hon na svítání, Anastasie.“ Zahýbám doleva na letištní plochu
a mířím k hangáru Brunswickské letecké asociace, kde zastavuju.
„Jdeš do toho?“ ptám se jí radši.
„Ty létáš?“
„Ano.“
Nadšeně se rozzáří. „Určitě!“ Miluju, s jakým entuziasmem a ne-
bojácností přistupuje k novým zkušenostem. Nakloním se a letmo ji
políbím. „Další poprvé, slečno Steeleová.“
Venku je chladno, ale není vyloženě zima a obloha je o něco svět-
lejší; na horizontu už se rýsují barvy úsvitu. Obcházím auto a otvírám
Aně dveře. Beru ji za ruku a společně míříme před hangár.
Tam už na nás čeká Taylor s mladým vousatým mužem v šortkách
a sandálech.
„Pane Greyi, toto je váš vlečný pilot, pan Mark Benson,“ předsta-
vuje ho Taylor. Pouštím Aninu ruku, abych si s  Bensonem potřásl.
V očích má něco divokého.
„Počasí vám přeje, pane Greyi,“ vykládá Benson. „Fouká severo-
východní vítr, deset uzlů, což znamená, že by vás konvergence podél
pobřeží měla chvíli udržet ve vzduchu.“
Benson je Brit s pevným stiskem.
„To zní skvěle,“ pochvaluju si a  ohlížím se po  Aně, která právě
vtipkuje s Taylorem. „Anastasie, pojď.“
„Tak zatím,“ loučí se s ním.
Ignoruju její familiární chování k mému personálu a představuju
ji Bensonovi.
„Pane Bensone, toto je má přítelkyně Anastasia Steeleová.“
„Těší mě,“ zdraví ho, zatímco Benson ji během podání rukou osl-
ňuje širokým úsměvem.
 Grey 441

„Nápodobně,“ odvětí. „Kdybyste mě mohli oba následovat.“

„Veďte nás,“ vyzvu ho, chytám Anu za ruku a vydávám se v jeho
stopách.
„Připravil jsem pro vás Blaník L-23. Je to starší model, ale dobře
se pilotuje.“
„To je skvělé. Na  Blaníku jsem se učil plachtit. Tedy na  L-13,“
upřesňuju.
„S Blaníkem se nespletete. Jsem jeho velkým fandou.“ Ukáže mi
palec nahoru. „I když pro akrobacii dávám přednost L-23.“
Souhlasně přikývnu.
„Budete zaháknutí za mým Piperem Pawnee,“ pokračuje. „Vyvleču
vás do devíti set metrů a tam vás vypustím. Mělo by vám to na chvíli
vystačit.“
„To doufám. Oblačnost vypadá slibně.“
„Ještě je dost brzy na to, aby se zvedla, ale kdo ví. Dave, můj par-
ťák, nám to pohlídá. Teď je v budce.“
„V pořádku.“ Předpokládám, že „budka“ je záchod. „Létáte dlouho?“
„Už od dob, co jsem byl u RAF. Ale tyhle tahouny pilotuju posled-
ních pět let. Jinak jsme na frekvenci CTAF 122,3, kdyby něco.
„Jasně.“
L-23 se zdá být v dobrém stavu. Zapisuju si jeho registrační znač-
ku: November. Papa. Three. Alpha.
„Nejdřív ze všeho vám ale zapneme padák.“ Benson se natahuje
do kokpitu a vyndává z něj padák pro Anu.
„To udělám sám,“ nabízím se a beru mu ho z ruky dřív, než stihne
na Anu sáhnout.
„Jdu sehnat nějakou zátěž,“ řekne Benson s rozjařeným úsměvem
a vydává se ke svému letadlu.
„Ty mi rád nasazuješ popruhy, co?“ ozve se Ana s  povytaženým
obočím.
„Ani si nedokážete představit, jak moc, slečno Steeleová. Tady,
vlez si do nich.“ Rozevírám před ní oka pro nohy. Předklání se a po-
kládá mi ruku na  rameno a  já instinktivně ztuhnu, protože čekám,
že ve mně probudí temnotu, která mě bude dusit, ale nic takového se
nestane. Je to zvláštní. Nikdy netuším, jak zareaguju, když jde o její
442 E L James

dotek. Když má obě oka na stehnech, pouští mě a já jí na paže navlé-

kám ramenní pásy a připínám jí padák.
Bože, v popruzích vypadá úchvatně.
Krátce se zasním nad představou, že je zavěšená na  karabinách
v  herně a  její ústa i  rozkrok jsou mi plně k  dispozici. Ale to mám
smůlu, protože stanovila závěs jako svou krajní mez. „Tak, a  je to,“
zamumlám a snažím se dostat tu vidinu z hlavy. „Máš u sebe tu gu-
mičku ze včerejška?“
„Chceš, abych si sepnula vlasy?“ odtuší.
„Ano.“
Bez protestů dělá, co jsem jí řekl. Pro změnu.
„A teď šup dovnitř.“ Podávám jí ruku, aby se opřela, a ona se začí-
ná škrábat na zadní místo.
„Ne, dopředu. Vzadu sedí pilot.“
„Ale to nic neuvidíš.“
„Uvidím toho dost.“ Hlavně uvidím, jak si to užívá, doufám.
Leze si dopředu a já se za ní nakláním, abych jí zapnul další pásy.
Zapínám přezku a utahuju popruhy. „Hmm, dvakrát během jednoho
rána. Jsem šťastný muž,“ zašeptám a dávám jí pusu. Široce se na mě
usměje a já vidím, jak je rozrušená.
„Nebudeme tam dlouho – dvacet třicet minut maximálně. Prou-
dění není v tuhle ranní dobu moc příznivé, na druhou stranu je teď
nádherně. Doufám, že nejsi nervózní.“
„Natěšená,“ upřesňuje a pořád se kření.
„Tak dobře.“ Ukazováčkem ji pohladím po tváři, nasazuju si svůj
padák a soukám se na místo pilota.
Vrací se Benson se zátěží pro Anu a kontroluje jí popruhy.
„Jo, drží to. Plachtíte poprvé?“ sonduje.
„Poprvé.“
„Budete nadšená.“
„Děkuju, pane Bensone,“ odvětí Ana.
„Říkejte mi Mark,“ opravuje ji a má tu drzost, že na ni mrkne! Za-
píchnu do něj pohled. „V pořádku?“ ptá se mě.
„Jo. Jdeme na to.“ Za prvé se nemůžu dočkat, až budeme nahoře,
a za druhé ho chci dostat od své holky. Benson kývne, zavírá nám po-
 Grey 443

klop a šourá se k Piperu. Vpravo zaznamenávám Davea, Bensonova

parťáka, který nám naklápí křidélka. V rychlosti kontroluju zařízení:
sešlápnu pedály (slyším, jak se za mnou pohne směrové kormidlo);
pohnu kniplem ze strany na stranu (letmým pohledem na křídla se
přesvědčuju, že se klapky pohybují) a  pak zepředu dozadu (slyším,
jak reaguje výškové kormidlo).
Fajn. Jsme připraveni.
Benson nasedá do  vlečného letounu a  téměř okamžitě roztáčí
vrtuli, která hlasitým burácením rozčísne ranní ticho. Za  chvíli už
jeho letadlo vyráží k ranveji, napíná vlečné lano a my se taky dáváme
do pohybu. Piper nabírá rychlost a já vyrovnávám klapky a směrové
kormidlo, pak zatáhnu za knipl, takže se zvedáme do vzduchu o něco
dřív než Benson.
„A je to, bejby!“ zakřičím na Anu, když nabíráme výšku.
„Brunswick Traffic, Delta Victor, kurs dva sedm nula.“ To mluví
Benson do vysílačky. Nechávám ho dělat jeho práci a soustředím se
na to, jak stoupáme výš a výš. L-23 se pilotuje sám, a tak můžu sledo-
vat Anu; naklání hlavu ze strany na stranu a snaží se získat co největší
rozhled. Přál bych si vidět její úsměv.
Míříme na západ a znovuzrozené slunce necháváme za zády. Vší-
mám si, že přelétáme dálnici. Mám to tady nahoře rád, člověk je da-
leko od všeho a od všech, jenom já a kluzák a honba za stoupavým
proudem… A přitom jsem se o tu zkušenost nikdy s nikým nepodělil.
Máme na to krásné světlo, je působivé, přesně v jaké jsem doufal…
pro Anu a pro mě.
Kontroluju výškoměr. Už se blížíme k devíti stům metrů a letíme
rychlostí sto pět uzlů. Z vysílačky zachrastí Bensonův hlas a informu-
je mě, že jsme v devíti stech a můžeme se pustit.
„Potvrzuju. Pouštím,“ zavelím a zatáhnu za ovladač vlečného za-
řízení. Piper nám mizí z dohledu a já nás pozvolným klesáním navá-
dím na jihozápadní kurs po větru. Ana se hlasitě zasměje. Povzbuzen
její reakcí pokračuju ve spirále a doufám, že bych mohl najít pobřežní
konvergenční stoupání nebo termiku za světle růžovými mraky – ta
nevýrazná kupovitá oblačnost by mohla ukrývat nějaký stoupavý
proud i tak brzy ráno.
444 E L James

V nečekaném popudu pod vlivem opojné kombinace rozvernosti

a radosti křiknu na Anu: „Pořádně se drž!“ A přetáčím nás na záda.
Ana vykřikne a zapírá se rukama o plexisklo kokpitu. Když nás pře-
vrátím zpátky, směje se. To je ta nejuspokojivější odezva, jakou si
muž dokáže představit, a taky mě nutí do smíchu.
„Teď jsem ráda, že jsem nesnídala!“ houkne na mě.
„Jo, zpětně vzato, je to dobře, protože se to chystám udělat zas.“
Tentokrát se drží popruhů a  zaklání hlavu, aby viděla přímo
na zem, nad kterou visí. Radostně se chichotá a zvuk jejího smíchu se
mísí se svistem větru.
„Krásný, co?“ zavolám.
„To jo.“
Vím, že nemáme moc času, protože termika tady není nic moc, ale
je mi to jedno. Ana si to užívá…a já taky.
„Vidíš ten knipl před sebou. Chytni ho.“
Snaží se ke mně otočit hlavu, ale pevně utažené popruhy jí to ne-
dovolují.
„No tak, Anastasie, vezmi to do rukou,“ naléhám důrazněji.
Moje páka se mi pohne v rukou a já vím, že ji taky drží.
„Chytni to pořádně. Drž to v  klidu. Vidíš před sebou ten budík
uprostřed? Musíš tu ručičku udržet na středu.“
Krásně plachtíme po  přímé ose, červená bavlnka zůstává kolmo
ke kokpitu.
„Šikovná holka.“
Moje Ana. Nikdy necouvne před žádnou výzvou. A z nějakého ne-
pochopitelného důvodu jsem na ni nesmírně pyšný.
„Jsem ohromená, že jsi mi přenechal kontrolu,“ zahuláká zpátky.
„To byste koukala, co všechno bych vás nechal dělat, slečno Stee-
leová. A teď už mi to vrať.“
Přebírám kontrolu nad kniplem a stáčím nás ve směru letiště, pro-
tože už začínáme ztrácet výšku. Myslím, že nás tam dokážu dopra-
vit. Prostřednictvím vysílačky informuju Bensona a každého, kdo by
mohl poslouchat, že se chystáme přistát, a dělám ještě jednu otočku,
abych nás dostal blíž k zemi.
„Teď se drž, bejby. Bude to trochu drncat.“
 Grey 445

Zahajuju klesání a  rovnám L-23, aby směřovalo vodorovně s  ra-

nvejí. Rychle se blížíme k travnaté ploše, na kterou s žuchnutím do-
sedáme. Daří se mi udržet obě křídla nad zemí, dokud nedojedeme
ke stopce na samém konci ranveje. Odjišťuju poklop, otvírám ho, ro-
zepínám si pásy a škrábu se ven.
Protahuju se, odepínám si padák a  usměju se na  růžolící slečnu
Steeleovou. „Tak jaké to bylo?“ ptám se a sahám dovnitř, abych jí ro-
zepnul pásy a odepnul padák.
„Bylo to mimořádné. Děkuju,“ přiznává a oči jí svítí radostí.
„Bylo to něco víc?“ ptám se a doufám, že si nevšimla, s jakou na-
dějí v hlase.
„Bylo to mnohem víc.“ Rozzáří se a já jsem najednou v sedmém nebi.
„Tak pojď.“ Podávám jí ruku a pomáhám jí vylézt z kokpitu. Když
seskočí dolů, beru ji do náruče a tisknu k sobě. Ještě jsem plný adre-
nalinu, a  tak mé tělo okamžitě zareaguje na  její měkkost. V  nano-
sekundě mám ruce v  jejích vlasech a  zakláním jí hlavu, abych měl
přístup k jejím ústům. Jednou rukou jí sjíždím po páteři až na bedra
a mačkám si ji k probouzejícímu se rozkroku a moje rty si nárokují ty
její v dlouhém, smyslném a majetnickém polibku.
Chci ji.
Tady.
Teď.
Na trávě.
Zareaguje podobně, prsty má zapletené v mých vlasech, tahá mě
za ně a prosí, abych si ji vzal, otvírá se mi jako květ.
Odtrhávám se, abych se nadechl a přišel k rozumu.
Proboha, na poli ne!
Benson a Taylor jsou nedaleko.
Z očí jí sálá touha, taky by to chtěla.
Nedívej se na mě tak, Ano.
„Snídaně,“ zašeptám dřív, než udělám nějakou hloupost. Otáčím
se, beru ji za ruku a vyrážím zpátky k autu.
„A co ten kluzák?“ diví se a snaží se stačit mému tempu.
„Někdo už se o něj postará.“ Od toho Taylora platím. „My se teď
najíme. Tak už pojď.“
446 E L James

Radostně vedle mě kráčí a sálá z ní štěstí; nevím, jestli jsem ji ně-
kdy viděl tak veselou. Její nálada je nakažlivá a já marně vzpomínám,
jestli jsem se já sám někdy cítil tak povzneseně. Když jí otvírám dveře
auta, neubráním se úsměvu od ucha k uchu.
Z reproduktorů se valí hudba Kings of Leon a já vyjíždím z letiště
zpátky k I-95.
Na dálnici začne Aně pípat mobil.
„Co to bylo?“ ptám se.
„Upomínka na prášky,“ zamumlá.
„To je dobře, skvělá práce. Nenávidím kondomy.“
Mrknu po ní koutkem oka a myslím, že jsem zahlédl, jak protočila
oči, ale jistý si nejsem.
„Líbilo se mi, když jsi mě představil Markovi jako svou přítelky-
ni,“ mění téma.
„A nejsi snad?“
„Jsem? Myslela jsem, že jsi chtěl mít sub.“
„To jsem chtěl, Anastasie. A  pořád chci. Ale už jsem ti říkal, že
chci taky víc.“
„Jsem strašně šťastná, že chceš víc,“ řekne tiše.
„Chceme se potěšit vzájemně, slečno Steeleová,“ popíchnu ji a za-
jíždím před International House of Pancakes – což je jedno z tátových
hříšných potěšení.
„IHOP?“ vyhrkne nevěřícně.
Mustang zavrčí a ztichne. „Doufám, že už máš hlad.“
„Tady bych tě teda nikdy nečekala.“
„Táta nás do jedné z nich brával pokaždé, když byla máma na lé-
kařské konferenci.“ Sedáme si do  jednoho z  jídelních boxů, čelem
k  sobě. „Bylo to naše tajemství.“ Pročítám menu a  po  očku sleduju
Anu, jak si uhlazuje vlasy za  uši a  zkoumá, co by jí mohla palačin-
kárna nabídnout k snídani. Nedočkavě si olízne rty a já musím po-
tlačovat přirozenou fyzickou reakci těla. „Už vím, co chci,“ vydechnu
a přemítám nad tím, co by asi řekla na návrh skočit si se mnou na to-
alety. Naše oči se střetnou a já se dívám, jak se jí rozšiřují zorničky.
„Chci to samé, co ty,“ vypraví ze sebe. Jako obvykle, slečna Steele-
ová necouvne před žádnou výzvou.
 Grey 447

„Tady?“ Víš to určitě, Ano?

Očima bloudí po tiché restauraci, až doputuje zpátky ke mně. Její
pohled těžkne a smyslně vábí. „Přestaň si kousat ten ret,“ varuju ji.
A i když bych to udělal moc rád, nebudu ji šukat na záchodě v IHOP.
Ona si zaslouží víc, a upřímně – já taky. „Ne teď, ne tady. Tady si tě
vzít nemůžu, tak mě nesváděj.“
Navíc jsme v tu chvíli vyrušeni.
„Ahoj, jmenuju se Leandra. Můžu pro vás… ehm… dva…ehm…
dnes po ránu… něco…?“
Ach bože. Předstírám, že tu rusovlasou servírku nevidím.
„Anastasie?“ vyzývám ji.
„Už jsem ti říkala, že chci to samé, co ty.“
Kčertu. To už mi mohla rovnou sednout na klín.
„Nechcete vy dva ještě minutku, abyste si vybrali?“ ozve se číšnice.
„Ne. My víme, co chceme.“ Nedokážu odlepit oči od  Any.
„Dáme si dvakrát originální palačinky z  podmáslí s  javorovým
sirupem a  k  tomu plátek slaniny, dva pomerančové džusy, jednu
kávu s  odstředěným mlékem a  jeden čaj English Breakfast, jestli
ho máte.“
„Děkuju, pane. Bude to všechno?“ Dokonce i číšnici z nás zakolísá
hlas. Zní dýchavičně a rozpačitě. Odvracím oči od Any a významným
pohledem ji posílám pryč, což vzápětí udělá.
„Vidíš, to prostě není fér,“ postěžuje si Ana tiše a  přitom kreslí
prstem na stůl osmičku.
„Co není fér?“
„To, jak odzbrojuješ lidi. Ženy. Mě.“
„Já tě odzbrojuju?“ Jsem ohromen.
„Neustále.“
„Jsou to jenom pohledy, Anastasie.“
„Ne, Christiane, je to mnohem víc než pohledy.“
Pořád to vnímá naopak, a tak jí ještě jednou říkám, jak odzbroju-
jící je ona pro mě.
Zamyšleně svraští obočí. „To je ten důvod, proč jsi změnil názor?“
„Jak, změnil názor?“
„No – na… ehm… na nás.“
448 E L James

Že bych změnil názor? Myslím, že jsem jenom trochu posunul

hranice, to je všechno. „Nemyslím, že jsem tak docela změnil názor.
Musíme jen jinak definovat naše podmínky, jinými slovy – posunout
hranice. Může nám to fungovat, tím jsem si jistý. Chci tvou submisi
v herně. Potrestám tě, když nebudeš dodržovat pravidla. A všechno
ostatní… by mohlo být předmětem diskuse. To jsou mé podmínky,
slečno Steeleová. Co o tom soudíte?“
„Takže s tebou budu moct spát? Ve tvé posteli?“
„To bys chtěla?“
„Ano.“
„Dobře, souhlasím. Mimoto, spím velmi dobře, když jsi v mé po-
steli. Netušil jsem, že bych mohl.“
„Měla jsem strach, že mě opustíš, když s tím vším nebudu souhla-
sit,“ přiznává trochu pobledlá.
„Já nikam nejdu, Anastasie. A kromě toho…“ Jak si něco takového
mohla myslet? Musím ji nějak povzbudit. „Řídíme se tvým doporu-
čením, tvou definicí: kompromis. Poslalas mi to mailem. Zatím to
na mě zabírá.“
„Jsem šťastná, že chceš víc.“
„Já vím,“ připouštím hřejivě.
„Jak to, že to víš?“
„Věř mi. Prostě to vím.“ Něco jsi zmínila ve spánku.
Servírka se vrací s naší snídaní a já sleduju, jak si ji Ana vychutná-
vá. Zdá se, že „víc“ na ni zabírá.
„Je to výborné,“ pochutnává si.
„Líbí se mi, když jíš s chutí.“
„To asi bylo tím cvičením včera večer a vzrušením dnes ráno.“
„Bylo to vzrušující, viď?“
„Bylo to velmi hezké, pane Greyi,“ řekne a vkládá si do úst posled-
ní kousek palačinky. „Smím se o to postarat?“ dodává.
„O co – postarat?“
„Zaplatit za to jídlo.“
Odfrknu si. „To teda nesmíš.“
„Prosím. Přeju si to.“
„To už bys mě mohla rovnou vykleštit.“ Varovně vytáhnu obočí.
 Grey 449

„Tohle je pravděpodobně jediné místo, kde si můžu dovolit zaplatit.“

„Anastasie, oceňuju tvou snahu. Opravdu. Ale ne.“
Rozladěně našpulí rty, když požádám rusovlásku o účet. „Nemrač
se na mě,“ pohrozím jí a kontroluju hodinky; je 8:30. Ve čtvrt na dva-
náct mám schůzku s lidmi z úřadu pro revitalizaci v Savannah, takže
se musíme vrátit do  města. Zvažuju, že to zruším, protože chci být
s Anou, ale ne, to by bylo příliš. Běhám za ní, místo toho, abych se
soustředil na práci.
Priority, Greyi.
S její rukou v mé odcházíme autu a vypadáme přitom jako jakýko-
liv jiný pár. Ona má na sobě mou velkou mikinu a vypadá v ní přiro-
zeně, uvolněně a krásně – a abych nezapomněl, je se mnou. Tři chla-
pi, kteří se courají dovnitř, ji bezostyšně okukují a ona si jich vůbec
nevšímá, ani když jí majetnicky ovinu ruku kolem pasu. Ona vůbec
netuší, jak je krásná. Otvírám jí dveře a ona se na mě hřejivě usměje.
Na to bych si dokázal zvyknout.
Zadávám do navigace adresu její matky a za poslechu Foo Fighters
vyrážím na sever k I-95. Ana si ťuká nohou do rytmu. Tahle hudba se
jí líbí – ryze americký rock. Provoz na dálnici už je hustší, do města
míří lidé za prací. Ale to nevadí: jsem tu s ní rád, rád s ní trávím čas.
Držím ji za ruku, dotýkám se jejího kolena, dívám se, jak se směje.
Vypráví mi o předchozích návštěvách Savannah; nemá ráda to vedro,
ale oči jí září, když mluví o mámě. Dnes večer bude zajímavé sledovat
její soužití s mámou a otčímem.
S trochou lítosti zastavuju před jejich domem – přál bych si, aby-
chom se mohli takhle zašít na  celý den; posledních dvanáct hodin
bylo… hezkých.
Byly víc než hezké, Greyi. Byly skvělé.
„Nechceš jít dál?“ ptá se nesměle.
„Musím pracovat, Anastasie, ale večer budu zpátky. V  kolik to
bylo?“
Navrhuje sedmou hodinu a teprve pak se podívá na mě, oči jí po-
řád radostně svítí. „Děkuju… za to víc.“
„Potěšení je na mé straně, Anastasie.“ Políbím ji a přitom si kradu
její krásnou, sladkou vůni.
450 E L James

„Uvidíme se později.“
„Zkus mě zastavit,“ zašeptám.
Vystupuje z  auta a  mává mi na  rozloučenou. Pořád má na  sobě
mou mikinu. Vracím se do hotelu a cítím se o něco prázdnější. Teď,
když nejsem s ní.

Z pokoje volám Taylorovi.

„Pane Greyi?“
„Jo… chtěl jsem vám poděkovat za dnešní ráno.“
„Rádo se stalo, pane.“ Zní překvapeně.
„Ve tři čtvrtě na jedenáct budu připravený vyrazit na tu schůzku.“
„Budu na vás čekat v Suburbanu před vchodem.“
„Díky.“
Převlékám se z džín do obleku, ale svou oblíbenou kravatu si ne-
chávám vedle notebooku a objednávám si kafe u hotelové služby.
Procházím e-maily a zvažuju, že zavolám Ros; ale na ni je příliš
brzy. Čtu si všechno, co mi poslal Bill; Savannah nabízí pro umís-
tění továrny dobré podmínky. Kontroluju poštu a  zjišťuju, že mi
píše Ana.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Plachtění jako protiklad Plácání
Datum: 2. 6. 2011, 10:20 EST
Komu: Christian Grey

Někdy dokážeš holce připravit skvělé chvilky.

Děkuju,

Ana x

Předmět mě rozesměje a polibek na konci zahřeje u srdce. Píšu od-

pověď.
 Grey 451

Od: Christian Grey

Předmět: Plachtění versus Plácání
Datum: 2. 6. 2011, 10:24 EST
Komu: Anastasia Steeleová

Dávám přednost obojímu před Tvým chrápáním.

Taky jsem si to užil. Ale to já vždycky, když jsem s Tebou.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: CHRÁPÁNÍ
Datum: 2. 6. 2011, 10:26 EST
Komu: Christian Grey

JÁ NECHRÁPU. A jestli jo, je od Tebe velmi nezdvořilé to zdůrazňovat.

Vy nejste žádný gentleman, pane Greyi! Uvědomte si, že se nacházíte
ve státě Konfederace!

Ana

Od: Christian Grey

Předmět: Somnilokvie
Datum: 2. 6. 2011, 10:28 EST
Komu: Anastasia Steeleová

Nikdy jsem netvrdil, že jsem gentleman, Anastasie. Myslím, že jsem Ti tento

fakt demonstroval nesčetněkrát. A ta Tvá VELKÁ písmena mě nezastraší.
Ale přiznám se k malé nevinné lži: ne – nechrápeš, zato mluvíš ze spaní.
A je to vskutku fascinující.
Kam se podělo mé x?

452 E L James

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Tohle ji dožene šílenství.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Tak ven s tím
Datum: 2. 6. 2011, 10:32 EST
Komu: Christian Grey

Jsi pěkný nezdvořák a ničema – zcela určitě ne gentleman.
Takže… co jsem říkala? Žádné další x, dokud nepromluvíš!

Páni, tohle by mohlo být na dlouho…

Od: Christian Grey

Předmět: Šípková (a upovídaná) Růženka
Datum: 2. 6. 2011, 10:35 EST
Komu: Anastasia Steeleová

Kdybych o tom mluvil, bylo by to ode mě krajně nezdvořilé – za to už jsem

byl jednou pokárán.
Ale pokud se budeš chovat slušně, možná ti to řeknu dnes večer. Teď už
musím vyrazit na obchodní schůzku.
Pozdějc, bejby.

Christian Grey
Výkonný ředitel, nezdvořák a ničema
Grey Enterprises Holdings s.r.o.
 Grey 453

S úsměvem od ucha k uchu si navlékám kravatu, beru si sako a vyrá-

žím dolů, abych našel Taylora.

Přesně o hodinu později končím schůzku na úřadu pro revitalizaci.

Georgia má co nabídnout a místní tým slibuje pro GEH zajímavé po-
bídky. Někdo ťuká na dveře a do malé konferenční místnosti vstupuje
Taylor. Tváří se ponuře, ale mnohem víc mě znepokojuje skutečnost,
že on nikdy, ale vážně nikdy nepřerušuje moje obchodní jednání.
Ana? Nestalo se jí něco?
„Omlouvám se, dámy a pánové,“ řekne všem.
„Ano, Taylore,“ beru ho na  vědomí a  on přechází ke  mně a  dis-
krétně mi promlouvá do ucha.
„Máme doma jistou situaci zahrnující Leilu Williamsovou.“
Leilu? Co to má znamenat? Pocítím drobnou úlevu, že to není Ana.
„Omluvíte mě, prosím?“ žádám dva muže a dvě ženy z úřadu.
V  hale se mi Taylor hrobovým hlasem ještě jednou omlouvá, že
nás přerušil.
„S tím si nedělejte starosti. Řekněte mi, co se stalo.“
„Slečna Williamsová je v sanitce a vezou ji na pohotovost do Se-
attle Free Hope.
„V sanitce?“
„Ano, pane. Vnikla do vašeho bytu a v přítomnosti paní Jonesové
se pokusila spáchat sebevraždu.“
Do prdele. „Sebevraždu?“ Leila? V mém bytě?
„Podřezala si zápěstí. Gail jede s ní. Sdělila mi, že záchranáři dora-
zili včas a slečna Williamsová není v ohrožení života.“
„Proč v Escale? Proč v přítomnosti Gail?“ Jsem šoku.
Taylor zavrtí hlavou. „To nevím, pane. Ani Gail o  tom nic neví.
Ze slečny Williamsové se jí nepodařilo nic kloudného dostat. Zjevně
chce mluvit jenom s vámi.“
„Kruci.“
„Přesně tak, pane,“ řekne Taylor beze stopy odsouzení v  hlase.
Prohrábnu si vlasy a  snažím se pochopit význam Leilina činu. Co
mám sakra dělat? Proč přišla ke mně? Čekala, že mě uvidí? Kde je její
manžel? Co je s ním?
454 E L James

„Jak je na tom Gail?“

„Je trochu otřesená.“
„To je pochopitelné.“
„Myslel jsem, že byste to měl vědět, pane.“
„Jistě. Samozřejmě. Díky,“ mumlám nepřítomně. Nemůžu tomu
uvěřit; Leila působila šťastně, když mi posledně psala, jak je to dlou-
ho, šest sedm měsíců. Ale tady v Georgii žádné odpovědi nedostanu –
musím se vrátit a promluvit si s ní. Zjistit, co se stalo. „Vyřiďte Ste-
phanovi, ať připraví letadlo. Musím se vrátit domů.“
„Jistě.“
„Odjedeme co nejdřív.“
„Počkám na vás v autě.“
„Děkuju.“
Jsem otřesený.
Leila. Zatraceně, o co tu jde?
Není součástí mého života už pár let. Občas jsme si vyměnili
e-mail. Vdala se. Připadala mi šťastná. Tak co se stalo?
Vracím se do  zasedací místnosti a  omlouvám se. Pak vycházím
do dusného vedra za Taylorem, který už na mě čeká u Suburbanu.
„Letadlo bude připravené za pětačtyřicet minut. Můžeme se vrátit
do hotelu, sbalit se a rovnou jet,“ informuje mě.
„Dobře,“ zareaguju a  s  povděkem nasedám do  klimatizovaného
vozu. „Měl bych zavolat Gail.“
„Zkoušel jsem to, ale padá mi to do hlasové schránky. Myslím, že
ještě bude v nemocnici.“
„Aha, tak jí zavolám později.“ Takhle si určitě Gail čtvrteční do-
poledne nepředstavovala. „Jak se Leila dostala do bytu?“
„Netuším, pane.“ Taylor na  mě pohlédne ve  zpětném zrcátku
a  znovu se zatváří pochmurně a  provinile. „Bude mou prioritou,
abych to zjistil.“

Jsme sbalení a na cestě na Savannah/Hilton Head International. Vo-

lám Aně, ale ta to jako na  potvoru nebere. Blížíme se k  letišti a  já
zachmuřeně zírám z okýnka auta. Nečekám dlouho a volá mi zpátky.
„Anastasie.“
 Grey 455

„Ahoj,“ zdraví mě rozechvěle. Jsem tak rád, že ji slyším.

„Musím se vrátit do  Seattlu. Něco se tam přihodilo. Už jsem
na cestě na Hilton Head. Omluv mě, prosím, u své mámy – tu večeři
nestihnu.“
„Doufám, že to není nic vážného.“
„Musím se postarat o jistou situaci. Uvidíme se zítra. Pošlu Taylo-
ra, aby tě vyzvedl na letišti, kdybych nemohl sám.“
„Tak dobře,“ vzdychne. „Doufám, že tu situaci vyřešíš. A šťast-
ný let.“
Přál bych si, abych nikam nemusel.
„Tobě taky, bejby,“ zašeptám a zavěšuju, než si to rozmyslím a zů-
stanu.

Z letištního taxi, které nás veze na ranvej, volám Ros.

„Christiane, jak je v Savannah?“
„Právě sedám do  letadla a  vracím se domů. Vyskytl se problém,
který musím vyřešit.“
„Něco v GEH?“ ptá se Ros vyděšeně.
„Ne. Je to osobní.“
„Můžu pro tebe něco udělat?“
„Ne. Uvidíme se zítra.“
„Jak to šlo na jednání?“
„Dobře. Ale musím to urychlit. Uvidíme, co hodí na papír. Možná
dám přednost Detroitu, protože je tam chladněji.“
„Je to vedro tak zlé?“
„Úmorné. Už musím končit. Zavolám ti později.“
„Šťastnou cestu, Christiane.“

V letadle se pouštím do práce, abych se oprostil od problému, který

na mě čeká doma. Když přistáváme, mám přečtené tři souhrnné zprá-
vy a napsaných patnáct e-mailů. Auto už bylo přistavené a Taylor se
proplétá deštěm směrem k nemocnici Seattle Free Hope. Potřebuju se
s Leilou sejít a zjistit, co se zatraceně děje. Čím blíž jsme nemocnici,
tím větší zlost mě popadá.
Proč mi něco takového provedla?
456 E L James

Když vystupuju z  auta, z  oblohy se řinou provazy vody; den je

stejně pošmourný jako moje nálada. Zhluboka se nadechnu, abych
potlačil vztek, a  procházím vstupními dveřmi. Na  recepci se ptám
na Leilu Reedovou.
„Vy jste rodinný příslušník?“ zpraží mě pohledem službu konající
sestra s kyselým výrazem a pevně semknutými rty.
„Ne,“ vzdychnu. Tohle bude těžké.
„Pak je mi líto. Nemohu vám pomoci.“
„Pokusila se podřezat v mém bytě. Sakra, myslím, že mám právo
vědět, kde je,“ zasyčím skrz sevřené zuby.
„Nemluvte se mnou takovým tónem!“ zaprská. Zle se na ni podí-
vám. Přes tuhle vlak nejede.
„Kde tady máte pohotovost?“
„Pane, nemůžeme pro vás nic udělat, pokud nejste z rodiny.“
„To je v  pořádku. Najdu si to sám,“ zavrčím a  vyrážím k  dvou-
křídlým dveřím vedoucím do nitra budovy. Vím, že bych mohl zavo-
lat matce a ona by to zařídila, ale pak bych musel vysvětlovat, co se
stalo.
Pohotovost je jako včelí úl plný doktorů a sester a příjem je pře-
cpaný pacienty. Odchytávám si jednu z  mladých sester a  oslním ji
svým nejzářivějším úsměvem. „Dobrý den, hledám Leilu Reedovou –
přivezli ji dnes dopoledne. Nemohla byste mi poradit, kde bych ji
našel?“
„A vy jste?“ ptá se s rudnoucími tvářemi.
„Její bratr,“ zalžu pohotově a dělám, že nevidím, jaký mám na ni
vliv.
„Pojďte za  mnou, pane Reede.“ Chvatně mě vede ke  stanovišti
sester, kde nahlíží do  počítače. „Je ve  druhém patře; psychiatrické
oddělení. Výtah je na konci chodby.“
„Díky.“ Odměním ji mrknutím oka a  ona si strká pramen vlasů
za  ucho a  oplácí mi to koketním úsměvem, který mi připomíná, že
jsem v Georgii zanechal jistou dívku.
Hned jak v  druhém patře vystoupím z  výtahu, vím, že je něco
špatně. Na druhé straně dveří, které jsou nejspíš zamčené, vidím dva
muže z ochranky a jednu sestru postupně nahlížet do všech pokojů.
 Grey 457

Zamrazí mě vzadu na krku, ale přecházím k recepci a předstírám, že

jsem si toho zmatku nevšiml.
„S čím vám můžu pomoct?“ ptá se mě mladík s kroužkem v nose.
„Hledám Leilu Reedovou. Jsem její bratr.“
Zbledne. „Aha. Pan Reed. Můžete jít se mnou?“
Následuju ho do čekárny a sedám si na plastovou židli, na níž mi
ukáže. Všímám si, že je upevněná k podlaze. „Za okamžik sem přijde
lékař.“
„Proč ji nemůžu vidět?“ divím se.
„Lékař vám vše vysvětlí,“ řekne s  ostražitým výrazem a  odchází
dřív, než mu stihnu položit další otázky.
Do prdele. Možná jsem přišel pozdě.
Z toho pomyšlení se mi dělá zle. Vstávám a rázuju nevelkou míst-
ností. Zvažuju, že zavolám Gail, ale nečekám dlouho. Vstupuje mladý
muž s  krátkými dredy a  tmavýma inteligentníma očima. To je její
doktor?
„Pan Reed?“
„Kde je Leila?“
Chvíli mě posuzuje pohledem, pak vzdychne a  vyztuží ramena.
„To bohužel nevím,“ přiznává. „Podařilo se jí odsud vyklouznout.“
„Cože?“
„Je pryč. Netuším, jak se dostala ven.“
„Ona utekla?“ vyjeknu nevěřícně a klesám na jednu z židlí. Sedá
si naproti.
„Ano. Zmizela. Právě to tady prohledáváme.“
„Je pořád tady?“
„To nevíme.“
„Kdo vlastně jste?“ ověřuju si.
„Jsem doktor Azikiwe, službu konající psychiatr.“
Na psychiatra vypadá příliš mladě. „Co mi o ní můžete říct?“ zjišťuju.
„Byla hospitalizována po neúspěšném pokusu o sebevraždu. Po-
řezala si jedno zápěstí v domě svého bývalého přítele. Přivezla ji jeho
domovnice.“
Cítím, jak se mi odkrvuje obličej. „A dál?“ pobízím ho. Potřebuju
víc informací.
458 E L James

„To je asi tak vše, co víme. Tvrdila, že to byl chybný úsudek a že je
v pořádku, ale chtěli jsme si ji tu nechat na pozorování a položit jí pár
doplňujících otázek.“
„Mluvil jste s ní?“
„Ano.“
„Proč to udělala?“
„Říkala, že to bylo volání o pomoc. Nic víc. Bylo jí trapné, že za-
hrála takové divadlo, a  chtěla jít domů. Řekla, že se nechtěla zabít.
Věřil jsem jí. Předpokládám, že to byla z její strany forma protestu.“
„Jak jste ji mohli nechat utéct?“ Prohrábnu si vlasy, abych zmírnil
rozmrzelost.
„Zatím netuším, jak se dostala ven. Určitě kvůli tomu proběhne míst-
ní šetření. Pokud by vás kontaktovala, doporučuji vám, abyste ji pře-
svědčil k návratu. Potřebuje pomoc. Mohu vám položit několik otázek?“
„Jistě,“ souhlasím nepřítomně.
„Vyskytly se ve  vaší rodině nějaké duševní choroby?“ Zamračím
se, ale pak si uvědomím, že mluví o Leilině rodině.
„To nevím. Naše rodina je v těchto věcech velmi uzavřená.“
Zatváří se znepokojeně. „Víte něco o jejím bývalém příteli?“
„Ne,“ prohlásím až moc pohotově. „Jste v kontaktu s jejím man-
želem?“
Doktor vykulí oči. „Ona je vdaná?“
„Ano.“
„Nám tvrdila opak.“
„Aha. No, já mu zavolám. Už vás nebudu zdržovat.“
„Ale já bych vám chtěl položit další otázky…“
„Radši se po  ní půjdu podívat. Očividně se vydala špatnou ces-
tou.“ Zvedám se.
„Ale ten manžel…“
„Já se s ním spojím.“ Jenom mě zdržuje.
„Ale to bychom měli udělat my…“ vstává i doktor.
„Nemůžu vám pomoct. Musím ji najít.“ Vyrážím ke dveřím.
„Pane Reede…“
„Na  shledanou,“ zamumlám a  spěchám z  čekárny. S  výtahem se
nezdržuju a  beru schody únikového požárního schodiště po  dvou.
 Grey 459

Nenávidím nemocnice. V hlavě se vynořuje vzpomínka z dětství: jsem

malý a vyděšený a němý a v nose mě štípe pach dezinfekce a krve.
Zachvěju se.
Jakmile vylezu ven, zůstávám chvíli stát a nechávám prudký déšť,
aby tu vzpomínku vyplavil. Bylo to stresující odpoledne, ale déšť
aspoň představuje osvěžující změnu oproti horku v Savannah. Taylor
prudce otáčí SUV a vyzvedává mě.
„Domů,“ navádím ho a usedám na zadní sedadlo. Hned jak si za-
cvaknu pás, volám Welchovi.
„Pane Greyi,“ ozývá se typickým chraplákem.
„Welchi, mám problém. Potřebuju, abyste lokalizoval Leilu Reedo-
vou, rozenou Williamsovou.“

Gail je pobledlá a zamlklá, když mě s obavami sleduje. „Vy to nedo-

jíte, pane?“
Zavrtím hlavou.
„Bylo to dobré?“
„Ano, samozřejmě,“ pousměju se. „Jenom po tom dnešku nejsem
při chuti. Jak to zvládáte vy?“
„Celkem dobře, pane Greyi. Ale byl to šok. Chci se co nejvíc za-
městnat.“
„To naprosto chápu. Děkuju za tu večeři. Kdybyste si cokoliv vy-
bavila, dejte mi vědět.“
„Samozřejmě. Ale jak už jsem řekla, chtěla mluvit výhradně
s vámi.“
Proč? Co ode mě čeká?
„Děkuju, že jste do toho netahala policii.“
„Ta dívka nepotřebuje policii. Potřebuje pomoc.“
„To je pravda. Přál bych si vědět, kde je.“
„Vy ji najdete,“ pronese s tichou přesvědčivostí, která mě překvapí.
„Nepotřebujete něco?“ ptám se starostlivě.
„Ne, pane Greyi. Jsem v pořádku,“ řekne a odnáší můj talíř s napůl
nesnědeným jídlem do dřezu.
Novinky od  Welche týkající se Leily jsou znepokojivé. Stopa vy-
chladla. V  nemocnici není a  zůstává záhadou, jak odtamtud mohla
460 E L James

utéct. Částečně ji obdivuju; vždycky byla vynalézavá. Ale kvůli čemu

je tak nešťastná? Skládám si hlavu do dlaní. To byl ale den – z nebe
zpátky na  zem. Nejdřív plachtění s  Anou, a  teď abych řešil takový
zmatek. Taylor netuší, jak se mohla Leila dostat do  bytu, a  Gail je
na  tom stejně. Víme jenom, že Leila napochodovala do  kuchyně
a chtěla vědět, kde jsem. A když jí Gail řekla, že nejsem doma, vykřik-
la „On je pryč!“ a pořezala si zápěstí odlamovacím nožem. Naštěstí
pro ni nebyla rána hluboká.
Podívám se na Gail, jak uklízí v kuchyni, a zmrzne mi krev v ži-
lách. Leila jí mohla ublížit. Možná že chtěla ublížit mně. Ale proč?
Semknu víčka a snažím se rozpomenout, jestli něco z naší poslední
korespondence nenapovídalo, proč se takhle vymkla kontrole. Ne-
dokážu si nic takového vybavit, a tak se rozčarovaný s povzdechem
vydávám do pracovny.
Jakmile dosednu, přichází mi textovka.
Od Any?
Elliot.

Čau střelče. Nechceš si šťouchnout do koulí?

Šťouchat do  koulí s  Elliotem znamená, že sem přijde na  kulečník

a vypije mi všechno pivo. Upřímně, na to nemám náladu.

Pracuju. Příští týden?

Jasan. Dřív než se vypravím na pláž.

Rozdrtím tě.
Pozdějc.

Odkládám mobil na stůl a skláním se nad Leilinou složkou. Hledám

cokoliv, co by mi mohlo napovědět, kde je. Mám adresu jejích rodičů
a telefonní číslo, ale nic o manželovi. Kde je? Proč není s ním?
Nechci volat jejím rodičům a děsit je. Radši volám Welchovi a dá-
vám mu jejich číslo. On dokáže zjistit, jestli si s Leilou volají.
Když otevřu iMac, nacházím e-mail od Any.
 Grey 461

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Šťastný přílet?
Datum: 2. 6. 2011, 22:32 EST
Komu: Christian Grey

Drahý pane,
dejte mi prosím vědět, jestli jste dorazil v pořádku. Začínám si dělat sta-
rosti.
Myslím na Vás.

Vaše Ana x

Dřív než se vzpamatuju, hladím malé x, které mi poslala.

Polibek od Any.
Ty jsi ale případ, Greyi. Koukej se sebrat.

Od: Christian Grey

Předmět: Omluva
Datum: 2. 6. 2011, 19:36
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

dorazil jsem v pořádku. Přijměte prosím mou omluvu, že jsem Vám o tom
nedal vědět.
Nechci, abyste si kvůli mně dělala starosti. Pomyšlení, že Vám na mně tak
záleží, mě hřeje u srdce.

Také na Vás myslím a jako vždy – už se těším, až Vás zítra uvidím.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
462 E L James

Odesílám to a přeju si, aby tu byla se mnou. Rozjasňuje můj domov,

můj život… mě. Zakroutím hlavou nad vlastními změkčilými myš-
lenkami a procházím ostatní e-maily v poště.
Zvuk pinknutí mi říká, že přišel další od Any.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Situace
Datum: 2. 6. 2011, 22:40 EST
Komu: Christian Grey

Drahý pane Greyi,

myslím, že je zcela zjevné, že mi na Vás velmi záleží. Jak o  tom můžete
pochybovat?
Doufám, že máte tu „situaci“ pevně v rukách.

Vaše Ana x

P.S.: Tak povíš mi, co jsem říkala ze spaní?

Záleží jí na mně velmi? To je hezké. Bez varování se mi vrací ten cizí

pocit, který jsem celý den postrádal, protahuje se a roste mi v hrudi.
Jenže pod ním se skrývá studna plná bolesti, kterou nechci otvírat,
ani se nechci zabývat jejím obsahem. Odhaluje ztracenou vzpomínku
na mladou ženu, která si češe dlouhé tmavé vlasy…
Sakra.
Do toho se nepouštěj, Greyi.
Odpovídám Aně na e-mail a jako formu rozptýlení volím vtipkování.

Od: Christian Grey

Předmět: Odmítám vypovídat
Datum: 2. 6. 2011, 19:45
Komu: Anastasia Steeleová
 Grey 463

Drahá slečno Steeleová,

moc se mi líbí, že Vám na mně záleží. Zdejší „situace“ zatím není vyřešena.
Co se týče Vašeho P.S., odpověď zní – Ne.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Odvolávám se na náhlé pominutí smyslů
Datum: 2. 6. 2011, 22:48 EST
Komu: Christian Grey

Doufám, že ses dobře bavil. Ale měl bys vědět, že nemohu přijmout odpo-
vědnost za to, co vypouštím z úst, když nejsem při vědomí.
Vlastně si myslím, že jsi mě pravděpodobně přeslechl. Muž Tvého pokroči-
lého věku už jistě trpí lehkou hluchotou.

Poprvé od chvíle, kdy jsem se vrátil do Seattlu, se zasměju. Ana před-

stavuje tak vítané rozptýlení.

Od: Christian Grey

Předmět: Přiznávám vinu
Datum: 2. 6. 2011, 19:52
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

promiňte, mohla byste mluvit nahlas? Vůbec Vás neslyším.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
464 E L James

Její odpověď je blesková.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Ještě jednou se odvolávám na náhlé pominutí smyslů
Datum: 2. 6. 2011, 22:54 EST
Komu: Christian Grey

Přivádíš mě k šílenství.

Od: Christian Grey

Předmět: To doufám…
Datum: 2. 6. 2011, 19:59
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá slečno Steeleová,

přesně to mám v úmyslu udělat v pátek večer ve své herně.
A už se na to moc těším 

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Budu muset pro mou malou fanatičku vymyslet něco extra.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Grrrrr
Datum: 2. 6. 2011, 23:02 EST
Komu: Christian Grey

Jsem na Vás oficiálně naštvaná.

Dobrou noc.

Slečna A. R. Steeleová
 Grey 465

Páni. Toleroval bych tohle někomu jinému?

Od: Christian Grey

Předmět: Divoká kočka
Datum: 2. 6. 2011, 20:05
Komu: Anastasia Steeleová

Vy na mě vrčíte, slečno Steeleová?

Pro takové, jako jste Vy, mám v držení speciální kočku.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Neodpovídá. Uplyne pět minut, a nic. Šest… Sedm.

Kruci. Ona to myslela vážně. Jak bych jí mohl říct, že mi ze spaní
řekla, že mě neopustí? Myslela by si, že jsem se zbláznil.

Od: Christian Grey

Předmět: Cos říkala ze spaní
Datum: 2. 6. 2011, 20:20
Komu: Anastasia Steeleová

Anastasie,
byl bych radši, kdybys ta slova, která pronášíš ze spaní, říkala, když jsi při
vědomí – a proto ti to neřeknu.
Jdi spát. Potřebuješ být vyspalá a odpočatá na to, co s Tebou hodlám zítra
dělat.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
466 E L James

Ani teď neodpovídá; doufám, že pro jednou zase udělala, co se jí řek-

lo, a  spí. Chvilku se zaobírám myšlenkami na  to, co budeme dělat
zítra, ale je to příliš vzrušující, takže to nechávám být a soustředím se
na vyřizování e-mailů.
Musím si ale připustit, že se po tom škádlení se slečnou Steeleovou
cítím líp. Dělá mé temné duši moc, moc dobře.
 Grey 467

Pátek, 3. června 2011

Nemůžu spát.
Je po druhé a já už hodinu zírám do stropu. Dnes to ale nejsou mé
noční můry, co mě drží vzhůru. Je to spíš denní můra.
Leila Williamsová.
Detektor kouře na stropu na mě pomrkává, jeho mihotavé zelené
světlo se mi posmívá.
Kčertu!
Zavírám oči a nechávám myšlenkám volný průběh.
Proč by chtěla Leila spáchat sebevraždu? Co ji to popadlo? Její
zoufalá nešťastnost rezonuje s mým mladším depresivním já. Snažím
se ty vzpomínky potlačit, ale zloba a sklíčenost mých osamělých let
dospívání se vynořují a odmítají se vrátit, odkud přišly. Připomínají
mi bolest a to, jak jsem se v té době po každém oháněl. Na sebevraždu
jsem myslel často, ale pokaždé jsem to zabalil. Odolával jsem kvůli
Grace. Věděl jsem, že by ji to zlomilo. Věděl jsem, že by obviňovala
sebe, kdybych si sáhnul na život. Tolik pro mě udělala – jak bych jí
mohl něco takového provést? A když jsem pak poznal Elenu… všech-
no se změnilo.
Zvedám se z postele a odsouvám ty zneklidňující vzpomínky stra-
nou. Potřebuju klavír.
Potřebuju Anu.
Kdyby bývala podepsala smlouvu a všechno šlo podle plánu, byla
by tu se mnou, tedy nahoře, a spala by. Mohl bych ji vzbudit a ztratit
468 E L James

se v ní… anebo, podle našeho nového ujednání, by spala vedle mě a já

bych ji mohl ošukat a pak se dívat, jak spí.
Co by asi řekla na Leilu?
Když si sedám na lavičku u klavíru, říkám si, že se Ana s Leilou
nikdy nesetká, a to je dobře. Vím, jak se cítí ohledně Eleny. Bůh ví, jak
by zareagovala na bývalku… nezvladatelnou bývalku.
Nedokážu si to vysvětlit: Leila byla šťastná, rozverná a veselá, když
jsem se s ní stýkal. Byla vynikající submisiv; myslel jsem, že se usadila
a  je šťastně vdaná. Z  jejích e-mailů nikdy nevyplynulo, že by něco
nebylo v pořádku. Tak co se pokazilo?
Začínám hrát… mé starosti mizí a já zůstávám sám s hudbou.

Leila věnuje ústy veškerou péči mému penisu.

Odborně školenými ústy.
Ruce má svázané za zády.
Vlasy spletené do copu.
Je na kolenou.
Oči má sklopené. Skromná. Přitažlivá.
Nevidí na mě.
A najednou je z ní Ana.
Klečí přede mnou. Nahá. Krásná.
Má mě v puse.
Ale Ana se na mě dívá.
Její pronikavé modré oči vidí všechno.
Vidí mě. Vidí mou duši.
Vidí temnotu a zrůdu, která se v ní ukrývá.
Její oči se plní hrůzou a ona najednou mizí.

Sakra! Budím se náhle s bolestivou erekcí, která mizí, jakmile si vyba-

vím Anin zděšený výraz ze snu.
Co to bylo?
Erotické sny mívám zřídka. Proč teď? Dívám se na  budík; spal
jsem sotva pár minut. Svítání už se proplétá mezi budovami, když
vstávám. Hned po probuzení jsem neklidný, nepochybně v důsledku
mého znepokojivého snu, a tak padne rozhodnutí jít si zaběhat, abych
 Grey 469

spálil nějakou tu energii. Nemám žádné nové e-maily, žádné zprávy,

žádné novinky o Leile. Když odcházím, byt je ztichlý. Ani Gail ještě
nedorazila. Doufám, že už se z toho včerejšího zážitku vzpamatovala.
Otvírám skleněné dveře z vestibulu, vycházím do vlahého slunné-
ho rána a pozorně se rozhlížím po ulici. Rozbíhám se a podvědomě
nahlížím do postranních ulic, vchodů domů a za zaparkovaná auta,
která míjím, jestli někde nespatřím Leilu.
Kde jsi, Leilo Williamsová?
Zesiluju si Foo Fighters a dál dusám po chodníku.

Olivie je dnes extrémně otravná. Rozlila mi kafe, omylem položila

důležitý hovor a neustále na mě poulí velké hnědé oči.
„Sežeňte mi Ros zpátky k  telefonu,“ zavrčím na  ni. „Nebo líp –
pošlete ji sem.“ Zavírám dveře kanceláře a vracím se zpátky ke stolu;
musím se snažit před personálem trochu krotit.
Welch pro mě nemá žádné novinky, až na tu, že si Leilini rodiče myslí,
že je jejich dcera stále v Portlandu s manželem. Někdo mi klepe na dveře.
„Dále.“ Modlím se, aby to nebyla Olivie. Dovnitř strká hlavu Ros.
„Chtěl jsi mě vidět?“
„Jo. Jasně. Pojď dál. Jak jsme na tom s Woodsem?“

Ros odchází těsně před desátou. Všechno šlape, jak má: Woods se
rozhodl přijmout dohodu a  pomoc pro Dárfúr bude brzy na  cestě
do Mnichova, kde ji připraví na leteckou přepravu. Jenom ze Savan-
nah zatím nedorazila nabídka.
Dívám se do pošty a objevuju vítaný e-mail od Any.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Na cestě domů
Datum: 3. 6. 2011, 12:53 EST
Komu: Christian Grey

Drahý pane Greyi,

znovu jsem usazená v  první třídě, za  což Vám děkuji. Odečítám každou
470 E L James

minutu do  večera, kdy Vás zase uvidím a  třeba mučením z Vás dostanu
pravdu o svých nočních doznáních.

Vaše Ana x

Mučit mě? Ach, slečno Steleová, myslím, že to bude naopak. A proto-

že toho mám dost na práci, odpovídám stručně.

Od: Christian Grey

Předmět: Na cestě domů
Datum: 3. 6. 2011, 09:58
Komu: Anastasia Steeleová

Anastasie, už se na Tebe těším.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Což ji samozřejmě neuspokojí.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Na cestě domů
Datum: 3. 6. 2011, 13:01 EST
Komu: Christian Grey

Nejdražší pane Greyi,

doufám, že je ohledně té „situace“ všechno v pořádku. Tón Vašeho e-mailu
ve mně vyvolává obavy.

Ana x
 Grey 471

I tak mi poslala pusu. Neměla by náhodou sedět v letadle?

Od: Christian Grey

Předmět: Na cestě domů
Datum: 3. 6. 2011, 10:04
Komu: Anastasia Steeleová

Anastasie,
ta situace by mohla být lepší. Už jste vzlétli? Pokud ano, neměla bys mai-
lovat. Vystavuješ se tak riziku, kterým přímo porušuješ pravidlo o osobní
bezpečnosti. S tím trestáním jsem to myslel vážně.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Chystám se zavolat Welchovi, jestli nemá něco nového, ale přichází

další e-mail – opět od Any.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Přemrštěná reakce
Datum: 3. 6. 2011, 13:06 EST
Komu: Christian Grey

Drahý pane Nevrlý,

dveře letadla jsou stále dokořán. Máme zpoždění – o pouhých deset minut.
Mé zdraví, jakož i zdraví okolo sedících pasažérů, je tudíž mimo nebezpečí.
Pro teď si svou svrbící dlaň klidně schovejte.

Slečna Steeleová

Na  rtech mi pohrává zdráhavý úsměv. Tak pan Nevrlý, jo? A  žádná
pusa. To je zlé.
472 E L James

Od: Christian Grey

Předmět: Omluva – svrbící dlaň upokojena
Datum: 3. 6. 2011, 10:08
Komu: Anastasia Steeleová

Chybíte mi. Vy i Vaše prořízlá pusa, slečno Steeleová.

Už abyste byla v pořádku doma.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Omluva se přijímá
Datum: 3. 6. 2011, 13:10 EST
Komu: Christian Grey

Právě zavírají dveře. Už ode mě neuslyšíte ani pípnutí – zvlášť když vezme-
me v potaz Vaši hluchotu.
Pozdějc.

Ana x

Opět jsem si vysloužil polibek. To je ale úleva. Jen nerad se odlepuju

od monitoru a sahám po telefonu, abych zavolal Welchovi.

V jednu odmítám Andrein návrh, že mi donese oběd k pracovnímu

stolu. Potřebuju se dostat ven. Stěny kanceláře mě dusí a já myslím,
že je to kvůli nedostatku informací o Leile.
Mám o ni starost. Vždyť sakra přišla za mnou. Rozhodla se po-
užít můj domov jako jeviště. Jak bych to nemohl brát osobně? Proč
mi neposlala e-mail nebo nezavolala? Pokud měla potíže, mohl
jsem jí pomoct. Pomohl bych jí – už jsem to dřív udělal. Potřebu-
ju čerstvý vzduch. Procházím kolem Olivie a Andrey, která vypadá
 Grey 473

zaneprázdněná, ale přesto zaznamenávám její tázavý pohled, když

vstupuju do výtahu.
Venku panuje jasné uspěchané odpoledne. Zhluboka se nadechnu a na-
táhnu do sebe uklidňující pach slaných vod Soundu. Možná bych si měl
vzít zbytek dne volno? Ale to nemůžu. Odpoledne mám schůzku se staros-
tou. Je to k vzteku – vždyť se s ním uvidím zítra na plese obchodní komory.
Ten ples!
Najednou mě něco napadá a já se s novým odhodláním vydávám
směrem k malému obchodu, který znám.

Po schůzce ve starostově kanceláři se vracím asi deset bloků do Escaly

pěšky; Taylor už se vydal vyzvednout Anu na letiště. Vcházím do obý-
váku a v kuchyni zahlédnu Gail.
„Dobrý večer, pane Greyi.“
„Zdravím, Gail. Jak jste se dnes měla?“
„Děkuju, dobře, pane.“
„Cítíte se líp?“
„Ano, pane. Už dorazilo oblečení pro slečnu Steeleovou – vybalila
jsem ho a pověsila do šatny v jejím pokoji.“
„Výborně. Leila se neukázala?“ To je blbá otázka, Gail by mi volala.
„Ne, pane. Ještě dorazilo tohle,“ ukazuje mi malou červenou taš-
ku, která přišla z obchodu.
„Dobře.“ Beru si ji od ní a dělám, že jsem neviděl jiskru radosti,
která jí probleskla v očích.
„Kolik vás bude na večeři?“
„Dva, děkuju. A Gail…“
„Pane?“
„Mohla byste povléct postel v herně do saténu?“
Velmi doufám, že se mi tam během víkendu podaří Anu dostat.
„Jistě, pane Greyi,“ řekne trochu překvapeně. Vrací se k  rozdělané
práci. Ať už v  té kuchyni kouzlí cokoliv, zůstávám trochu zmatený
z jejího neobvyklého chování.
Možná to Gail neschvaluje, ale tohle od Any chci.
V pracovně vyndávám krabičku od Cartiera z tašky. Je v ní dárek
pro Anu, který jí dám zítra u příležitosti plesu: náušnice. Prosté. Ele-
474 E L James

gantní. Krásné. Jako ona. Usměju se; dokonce i v džínách a tričku má

určitý chlapecký šarm.
Doufám, že můj dar přijme. Jako moje sub by neměla na  vybra-
nou, ale vzhledem k naší alternativní smlouvě nevím, jak zareaguje.
Ať už to dopadne jakkoliv, bude to zajímavé. Pokaždé mě překvapí.
Ukládám krabičku do šuplíku kancelářského stolu a zaslechnu z po-
čítače příchozí poštu. Dorazily poslední Barneyho návrhy tabletu a já
se nemůžu dočkat, až je uvidím.
O pět minut později mi volá Welch.
„Pane Greyi,“ zasípe.
„Ano? Co je nového?“
„Mluvil jsem s Russellem Reedem, manželem paní Reedové.“
„A?“ Okamžitě má mou pozornost. Vyrážím z pracovny a pocho-
duju napříč obývákem k oknům.
„Tvrdí, že se jeho žena vydala navštívit rodiče,“ informuje mě.
„Cože?“
„Přesně.“ Welch zní stejně naštvaně jako já.
Pohled na Seattle rozkládající se mi u nohou a vědomí, že je paní
Reedová, alias Leila Williamsová, někde tam dole, jenom zvyšuje
moje rozladění. Pročísnu si vlasy.
„Možná mu to takhle řekla.“
„Možná,“ připouští Welch. „Jenže jsme doteď nic nezjistili.“
„Ani stopa?“ Nechce se mi věřit, že by jen tak zmizela.
„Nic. Ale jestli jenom jednou použije bankomat, nechá si proplatit
šek nebo se přihlásí na sociální síť, najdeme ji.“
„Fajn.“
„Chtěli bychom si prohlédnout záznam z kamer poblíž nemocni-
ce. Bude to stát balík a chvíli to potrvá. Je to pro vás přijatelné?“
„Ano.“ Po  zádech mi přeběhne mráz – a  není to kvůli hovoru.
Z nějakého nepochopitelného důvodu vycítím, že mě někdo sleduje.
Otáčím se a na prahu pokoje spatřím Anu, která mě pozoruje. Obočí
má stažené a rty pevně semknuté. A na sobě má krátkou, kratinkou
sukni. Zvlášť vynikají její velké oči a dlouhé nohy… hlavně ty nohy.
Představuju si je omotané kolem svého pasu.
Zírám na ni a krevní řečiště mi zaplavuje silná a neředěná touha.
 Grey 475

„Hned se do toho pustíme,“ ozývá se Welch.

S očima pevně ukotvenýma na Aně to s ním končím a vydávám
se k ní. Cestou si svlékám sako a kravatu a odkládám je na pohovku.
Ana.
Strhávám si ji do náruče a tahám ji za culík, abych zvedl její rty
k  mým. Chutná jako nebe a  domov a  podzim a  Ana. Beru si vše,
co mohou její teplá sladká ústa nabídnout, a do nosu mi stoupá její
vůně. Kroužíme kolem sebe jazyky a moje tělo se napíná očekáváním
a  hladem. Chci se do  ní ponořit a  zapomenout na  zpackaný konec
týdne, zapomenout na všechno kromě ní.
Moje rty horečnatě pohlcují její, stahuju jí gumičku z vlasů a ona
mi zaplétá prsty do mých. Znenadání mě přemáhá zoufalá touha. Na-
rovnávám se a dívám se do obličeje plného vášně.
Cítím se stejně. Co to se mnou provádí?
„Co se děje?“ zašeptá.
Odpověď je jasná, zvoní mi v uších.
Chyběla jsi mi.
„Jsem tak rád, že jsi zpátky. Pojď se mnou do sprchy – hned.“
„Tak dobře,“ souhlasí zastřeně. Beru ji za ruku a společně se vydá-
váme do koupelny. Pouštím sprchu a otáčím se k ní čelem. Je úchvat-
ná. Hledí na  mě a  jasné oči jí září předtuchou nadcházejícího. Můj
pohled se plazí po jejím těle k nohám. Nikdy předtím jsem ji neviděl
v tak krátké sukni, která by odhalovala tolik její kůže, a nejsem si jis-
tý, jestli to vůbec schvaluju. Ona je jenom pro mé oči.
„Líbí se mi tvoje sukně. Je velmi krátká.“ Příliš krátká. „Máš skvělé
nohy.“ Vyzouvám si boty a svlékám si ponožky. Aniž by ze mě spus-
tila oči, taky se zouvá.
Seru na sprchu. Chci ji, a hned.
Vyrážím k  ní, chytám ji za  tváře a  nutím ji couvat, až se opírá
o kachličky. Rty má rozevřené, jak jimi vtahuje vzduch do plic. Držím
ji za obličej, prsty mám ponořené v jejích vlasech a líbám ji – na tváře,
na krk, na ústa. Je jako nektar, kterého se nemůžu nabažit. V hrdle jí
vázne dech a chytá mě za nadloktí, ale temnota na její dotek nereagu-
je. Je tu jenom Ana v celé své kráse a nevinnosti a líbá mě se stejným
chtíčem jako já ji.
476 E L James

Krev mi houstne touhou a erekce se stává bolestivou. „Já tě chci.

Hned teď, tady… rychle a  tvrdě,“ mumlám a  rukama jí vklouznu
po nahých stehnech pod sukni. „Krvácíš ještě?“
„Ne.“
„Dobře.“ Vyhrnuju jí sukni nahoru, strkám jí oba palce za okraj
bavlněných kalhotek a klesám k zemi. Vkleče jí je stahuju dolů.
Když ji vezmu za boky a vtisknu jí polibek do klína, zalapá po de-
chu. Poté jí přesouvám ruce na  zadní stranu stehen a  rozevírám jí
nohy, abych ji zpřístupnil svému jazyku. Jakmile zahájím smyslný
útok, její prsty se mi zaboří do vlasů. Dráždím ji ústy a ona vzdychá
a opírá si hlavu o zeď.
Voní znamenitě. A chutná ještě líp.
Vrní blahem a  vzpíná pánev proti mému neústupnému jazyku.
Začínají se jí třást nohy.
A dost. Chci se udělat v ní.
Bude to zase moje tělo na  její tělo, jako v  Savannah. Pouštím ji,
zvedám se, přivlastňuju si její překvapená a zklamaná ústa a vášnivě
ji líbám. Rozepínám si zip, chytám ji pod stehny a zdvihám ji. „Dej
mi nohy kolem boků, bejby.“ Hlas mám drsný a naléhavý. Jakmile mě
poslechne, vyrážím vpřed a zajíždím do ní.
Je moje. Je nebe.
Pevně se mě drží a tiše kňourá, když se v ní hýbu – nejdřív pomalu
a pak se postupně dostávám do tempa, nad kterým přebírá kontrolu
mé tělo, žene mě vpřed, žene mě do ní. S obličejem vtisknutým v ohy-
bu jejího krku si ji beru stále rychleji a drsněji. Zasténá a já cítím, jak
vrcholí. Ztrácím se v ní, v nás, v jejím hlučném orgasmu. Pocit, který
zažívám, když mě v sobě svírá, mě sráží přes okraj a já hluboko v ní
vrcholím a přerývavě vzdychám zkomoleninu jejího jména.
Líbám ji na krku a čekám, až se zklidní, stejně se mi z ní nechce.
Obklopuje nás závoj mlhy ze sprchy a na mně se lepí košile i kalhoty,
ale je mi to jedno. Ana dýchá pomaleji a zároveň s tím, jak se uvolňu-
je, mi těžkne v náručí. V obličeji má nemravně zmámený výraz, když
ji nadzdvihnu, spustím dolů a pevně podržím, než na rozklepaných
nohou získá rovnováhu. Pak roztáhne rty v  okouzlujícím úsměvu.
„Zdá se, že mě vidíš opravdu rád,“ řekne.
 Grey 477

„To ano, slečno Steeleová, myslím, že jsem to právě dal zatraceně

jasně najevo. Pojď – vezmeme tě do té sprchy.“
Rychle se svlékám, a když jsem s tím hotov, rozepínám jí knoflíčky
na halence. Zvedá pohled od mých prstů a zadívá se mi do očí.
„Jaká byla cesta?“ zajímám se.
„V pohodě, děkuju,“ odpovídá stále zastřeným hlasem. „Ještě jed-
nou díky za tu první třídu. Je to opravdu mnohem příjemnější způsob
cestování.“ Krátce se nadechne, jako by se na něco vnitřně připravo-
vala. „Mám nějaké novinky,“ řekne pak.
„Opravdu?“ Jaké asi? Svlékám jí halenku a spouštím ji na hromád-
ku svých věcí.
„Mám práci.“ Zní trochu tajnůstkářky.
Proč? Myslela si, že se budu zlobit? Bylo jasné, že si najde práci.
Na hrudi mě polechtá hrdost. „Gratuluju, slečno Steeleová. Takže teď
už mi povíš kde?“ ptám se s úsměvem.
„Ty to nevíš?“
„Proč bych měl?“
„No, s tvými slídilskými schopnostmi jsem myslela, že bys mohl…“
zaráží se a studuje můj výraz.
„Anastasie, ani ve snu by mě nenapadlo plést se ti do kariéry. Po-
kud mě o to nepožádáš, samozřejmě.“
„Takže ty netušíš, která společnost?“
„Ne. Vím, že jsou v Seattlu čtyři nakladatelství – tak předpoklá-
dám, že to bude jedno z nich.“
„SIP,“ oznamuje mi.
„Jasně, to malé, dobře. Skvělá práce.“ Je to společnost, kterou Ros
označila jako kandidáta na převzetí. To bude snadné.
Políbím ji na čelo. „Chytrá holka. Kdy nastupuješ?“
„V pondělí.“
„Tak brzy, jo? To abych si tě ještě užil, dokud můžu. Otoč se.“
Okamžitě mě poslechne. Svlékám jí podprsenku a sukni, v dlaních
jí zmáčknu půlky a  políbím ji na  rameno. Zezadu se k  ní přimknu
a vtisknu jí obličej do vlasů. V nose mě pošimrá její vůně, uklidňující,
povědomá a nezaměnitelná. Dotek jejího těla je zároveň uklidňující
i svůdný. Zkrátka představuje vše.
478 E L James

„Omamujete mě, slečno Steeleová, a zároveň uklidňujete. Jak opoj-

ná kombinace.“ Vděčný za to, že je tady, ji líbám do vlasů a za ruku ji
vtahuju do vyhřáté sprchy.
„Au,“ vyjekne a s pevně semknutými víčky nasazuje pod proudem
vřelé vody bolestný výraz.
„Je to jenom trocha horké vody,“ zakřením se na ni. Otvírá jedno
oko, zvedá bradu a začíná se v ní vyhřívat.
„Otoč se,“ nařizuju jí. „Chci tě umýt.“ Vyhoví mi a  já si do  dla-
ně mačkám trochu sprchového gelu, z něhož tvořím pěnu, kterou jí
omývám ramena.
„Chtěla bych ti říct ještě něco,“ řekne a  já ucítím, jak jí ramena
tuhnou.
„Copak?“ snažím se o mírný tón. Proč je tak napjatá? Ruce nechá-
vám klesnout dopředu na její krásná prsa.
„Ve  čtvrtek zahajuje můj kamarád José fotografickou výstavu
v Portlandu.“
„Aha, a co má být?“ Zase ten fotograf?
„Už jsem mu řekla, že přijdu. Chtěl bys jít se mnou?“ navrhuje
překotně, jako by se nemohla dočkat, až se těch slov zbaví.
To má být pozvání? Jsem ohromen. Obvykle mě na podobné udá-
losti zve jenom rodina, obchodní partneři a Elena.
„V kolik?“
„Začíná to v půl osmé.“
Tohle se bude určitě počítat jako něco víc. Políbím ji a zašeptám:
„Tak dobře.“ Povoluje ramena a znovu se o mě opírá. Zdá se, že se jí
ulevilo, a  já nevím, jestli mě to pobavilo nebo pohoršilo. Opravdu
jsem tak nepřístupný?
„Bylas nervózní, když ses mě ptala?“
„Ano. Jak to víš?“
„Anastasie, celé tvé tělo se právě uvolnilo,“ zakrývám rozladění.
„No, prostě mám ten dojem, že tak trochu, ehm… žárlíš.“
Jo. Žárlím. Pomyšlení na Anu v náručí jiného muže je… zneklid-
ňující. Velmi zneklidňující. „Na to vem jed. A ty uděláš jenom dobře,
když si to zapamatuješ. Ale děkuju, že ses mě zeptala. Vezmeme si
Charlie Tango.“
 Grey 479

Odmění mě rychlým úsměvem a já jí rukama sjíždím dolů po těle.

Po těle, které mi darovala, mně a nikomu jinému.
„Můžu teď umýt já tebe?“ ptá se a tím odklání tok mých myšlenek.
„To asi nepůjde.“ Dávám jí pusu na krk a oplachuju jí záda.
„Necháš mě na sebe vůbec někdy sáhnout?“ Je to naléhavá prosba,
která však nezastaví temnotu, která se z ničeho nic a bůhvíodkud při-
plíží a sevře mě kolem krku.
Ne.
Silou vůle ji zaháním a koncentruju se na Aninu zadnici, kterou
hnětu v prstech; na zatraceně skvělou zadnici. Mé tělo přichází s pri-
mitivní odpovědí, která mi pomáhá v  boji s  temnotou. Potřebuju
Anu. Potřebuju, aby mi pomohla zahnat moje běsy.
„Opři se rukama o  zeď, Anastasie. Beru si tě ještě jednou,“ po-
šeptám jí do ucha. Trochu polekaně se po mně ohlédne, ale pokládá
dlaně na  kachličky. Přitahuju si ji k  sobě za  boky. „Opři se pořád-
ně, Anastasie,“ varuju ji s pohledem upřeným na vodu, která jí stéká
po zádech.
Předklání hlavu a zapírá se o zeď a já jí zajíždím rukou mezi nohy.
Zavrtí se a otře se mi zadkem o penis.
Bože! A jako lusknutím prstů se rozplývá i zbytek mého strachu.
„Chceš to?“ ujišťuju se a pomocí prstů ji přesvědčuju, že ano. Mís-
to odpovědi se mi znovu otře o klín. Usměju se. „Odpověz,“ utrousím
sevřeným hlasem a nenechávám se odbýt.
„Chci.“ Její souhlas pročísne proudy vody a  zahání temnotu
do kouta.
Ach, kotě.
Ještě pořád je vlhká od  našeho předchozího šukání – je to moje
vlhkost, její vlhkost? – nevím. Každopádně teď posílám tiché podě-
kování doktorce Greenové: už žádné kondomy. Vmáčknu se do  ní
a úmyslně pomalu si ji znovu přivlastňuju.

Balím ji do osušky a dávám jí mlaskavou pusu. „Vysuš si vlasy,“ naka-

zuju jí a podávám jí fén, který nepoužívám. „Nemáš hlad?“
„Děsný,“ připouští, i když si nejsem jistý, jestli to myslela vážně,
nebo to řekla jenom proto, aby mě potěšila. Což zabralo.
480 E L James

„Fajn. Já taky. Půjdu se podívat, jak je na tom paní Jonesová s ve-

čeří. Máš deset minut. A  neoblékej se.“ Dávám jí další pusu a  bosý
odcházím do kuchyně.
Gail stojí u dřezu a něco omývá. Když jí nakouknu přes rameno,
zvedá hlavu.
„To jsou škeble, pane Greyi,“ vysvětluje.
Dobrota. Těstoviny alle vongole, jedna z  mých nejoblíbenějších
úprav.
„Deset minut?“ ptám se.
„Dvanáct,“ opravuje mě.
„Výborně.“
Vyrážím do pracovny a ona mě cestou sjede pohledem. Nevšímám
si jí. Už mě viděla míň oblečeného než v županu – tak co má sakra
za problém?
Pročítám si několik e-mailů a kontroluju mobil, abych zjistil, jestli
se neobjevily nějaké novinky ohledně Leily. Nic – ale od chvíle, co se
vrátila Ana, už necítím takovou beznaděj jako předtím.
Ana vstupuje do kuchyně zároveň se mnou, nepochybně přiláka-
ná vábivou vůní naší večeře. Když zahlédne paní Jonesovou, sevře si
klopy županu.
„Právě včas,“ promluví Gail a nese nám jídlo ve dvou velkých mis-
kách, které staví na snídaňový bar.
„Posaď se,“ ukazuju Aně na jednu z barových stoliček. Ana vyju-
kaně zatěká očima k paní Jonesové.
Ona se stydí.
Kotě, mám personál. Zvykni si na to.
„Dáš si víno?“ nabízím jí, abych ji rozptýlil.
„Dám,“ souhlasí zdrženlivě, když si sedá.
Otvírám Sancerre a nalévám dvě malé sklenky.
„V lednici je sýr, kdybyste chtěli, pane,“ upozorňuje mě Gail. Při-
kývnu a ona k Anině úlevě odchází. Taky si sedám.
„Na zdraví,“ zvedám skleničku.
„Na zdraví,“ zopakuje Ana a křišťál zacinká, když si přiťukneme.
Bere si první sousto a uznale zamručí. Možná má děsný hlad.
„Tak co, řekneš mi to?“ uhodí na mě.
 Grey 481

„Co jako?“ Paní Jonesová se překonala; těstoviny jsou vynikající.

„O čem jsem mluvila ze spaní.“
Zavrtím hlavou. „Teď se najez. Víš, že se na  tebe rád dívám,
když jíš.“
Škrobeně se našpulí. „Ty jsi takový úchyl,“ zabručí si pro sebe.
Jo, zlato, ani nevíš, jak moc velký. A najednou si připomínám: mys-
lel jsem, že bychom mohli v  herně vyzkoušet něco nového, užít si
trochu legrace.
„Pověz mi něco o tvém kamarádovi,“ vyzývám ji.
„O kamarádovi?“
„O fotografovi,“ upřesňuju s lehkým tónem, ale ona se stejně na-
krátko zachmuří.
„Poznali jsme se hned první školní den. Studuje techniku, ale jeho
vášeň je fotografování.“
„A dál?“
„To je všechno.“ Její vyhýbavá odpověď mě irituje.
„Nic víc?“
Přehazuje si vlasy přes rameno. „Stali se z  nás dobří kamarádi.
Ukázalo se, že spolu naši tátové sloužili v armádě, než jsem se narodi-
la. Díky nám se znovu kontaktovali a teď jsou z nich nejlepší kámoši.“
Aha. „Myslíš svého otčíma a jeho tátu?“
„Jo.“ Točí si na vidličku další špagety.
„Chápu.“
„Chutná to skvěle.“ Spokojeně se na mě usměje a ve stejnou chvíli
se jí trochu pootevře župan a  odhalí oblinu ňadra. Ten pohled mě
znovu nabudí.
„Jak se cítíš?“ sonduju.
„Dobře,“ odpovídá.
„Dáš si ještě?“
„Ještě?“
„Ještě víno.“ Nebo sex? V herně.
„Jen malou sklenku, prosím.“
Nalévám jí ještě trochu Sancerre. Nechci, abychom pili moc, jestli
si máme hrát.
„Tak co ta ehm… situace, co tě přivedla zpátky do Seattlu?“
482 E L James

Myslí Leilu. Kruci. O  tom se rozhodně nechci bavit. „Vymkla se

kontrole. Ale s tím si ty nedělej starosti, Anastasie. Pro tebe už mám
na dnešní večer plány.“
Rád bych zjistil, jestli dokážeme tu naši dohodu-nedohodu nějak
skloubit, abychom oba získali co nejvíc.
„Plány?“
„Přesně tak. Chci, abys na mě za patnáct minut čekala připravená
v  herně.“ Zvedám se a  pozorně ji sleduju, abych odhadl její reakci.
Krátce si usrkne vína a já spatřím, jak se jí zvětšují zorničky. „Můžeš
se připravit ve  svém pokoji. A  jen tak mimochodem; přilehlá šatna
je teď plná oblečení, co jsem ti pořídil. A  nechci kvůli tomu žádné
hádky.“
Překvapením se jí na rtech zformuje malé ó. Věnuju jí přísný po-
hled; jen ať si zkusí protestovat. K  mému údivu neřekne nic, a  tak
odcházím do pracovny, abych napsal Ros stručný e-mail, ve kterém jí
sdělím, že chci, aby se co nejdřív pustila do odkupu SIP.
Zběžně prolétnu několik dalších pracovních e-mailů, ale o  paní
Reedové se žádný nezmiňuje. Odsouvám myšlenky na Leilu stranou,
zaměstnávala mě posledních čtyřiadvacet hodin. Dnes se soustředím
na Anu – a pořádně si to užiju.
Vracím se do  kuchyně. Ana už je pryč a  já předpokládám, že se
připravuje ve své ložnici.
U sebe v šatně si svlékám župan a natahuju své oblíbené rifle. Me-
zitím mi hlavou víří obrazy Any v  koupelně – její bezchybná záda,
ruce opřené o kachličky, když jsem ji píchal.
Ta holka má celkem výdrž.
Uvidíme, kolik jí zbývá sil.
S povznášejícím pocitem se vracím do obýváku pro iPod a vybí-
hám schody k herně.
Když najdu Anu, jak příkladně klečí vedle dveří čelem do  míst-
nosti – oči sklopené, nohy rozevřené, na sobě jenom kalhotky –, prv-
ní pocit, který zaznamenávám, je úleva.
Pořád je tady; ve hře.
Druhý pocit je hrdost – do písmene následovala mé instrukce. Jen
ztěží skrývám úsměv.
 Grey 483

Slečna Steeleová necouvne před žádnou výzvou.

Zavírám za sebou dveře a všímám si, že na háčku visí její župan.
Bosý kolem ní procházím a  odkládám iPod na  komodu. Rozhodl
jsem se, že ji zbavím všech smyslů kromě hmatu a jsem zvědavý, jak
se s tím vyrovná.
Postel je povlečená v saténu. A kožená pouta jsou na svých místech.
Z komody vyndávám gumičku do vlasů, pásku na oči, kožešinovou
rukavici, sluchátka a šikovný vysílač, který mi zkonstruoval Barney
k iPodu. Nechávám Anu čekat, vše si úhledně rovnám do řady a při-
pojuju vysílač k  přehrávači. Rozechvění z  očekávání tvoří polovinu
atmosféry scénky. Jakmile jsem spokojený, jdu a stoupám si před ni.
Hlavu má stále skloněnou, tlumené osvětlení se jí leskne ve vlasech.
Působí zdrženlivě a krásně, je ztělesněním submitivity.
„Vypadáš úchvatně.“ Podpírám jí bradu a zvedám její hlavu, do-
kud se modré oči nestřetnou s  mýma šedýma. „Jsi tak nádherná,
Anastasie. A celá jenom moje,“ zašeptám. „Postav se.“
Trochu ztuhle se zvedá. „Podívej se na mě,“ rozkážu, a když jí po-
hlédnu do očí, vím, že bych se v jejím vážném a fascinovaném výrazu
mohl utopit. Získal jsem si její plnou pozornost. „Ještě nemáme po-
depsanou smlouvu, Anastasie. Ale projednali jsme meze. A rád bych
znovu zdůraznil, že máme úniková slova, rozumíš?“
Několikrát zamrká, ale zůstává zticha.
„Jak zní?“ ptám se autoritativně.
Zaváhá.
Bože, takhle to nepůjde.
„Jak zní úniková slova, Anastasie?“
„Žlutá.“
„A?“
„Červená.“
„Tak si je pamatuj.“
Vytáhne obočí ve zjevném pokusu o výtku a já vím, že přišel čas
srovnat ji do latě.
Tohle mi dělat nebudeš. Ne v herně.
„Tady si na  mě pusu neotvírej, slečno Steeleová. Nebo tě srazím
na kolena a vyšukám ti to z ní. Rozumíš?“
484 E L James

I když je to lákavá myšlenka, teď chci, aby se chovala poslušně.

Svou zamýšlenou poznámku rozmrzele polyká.
„No?“
„Ano, pane,“ zamumlá chvatně.
„Hodná holka. Nepředpokládám, že bys musela použít úniková
slova kvůli bolesti. To, co mám v plánu s tebou dělat, bude intenzivní.
Velmi intenzivní. A ty mě přitom musíš vést. Chápeš?“
Tváří se neutrálně, nic nedává najevo.
„Bude to o  dotecích, Anastasie. Neuvidíš mě, ani neuslyšíš. Ale
ucítíš mě.“ Ignoruju její zmatený pohled, otáčím se ke zvukové apa-
ratuře nad komodou a volím na ní režim AUX.
Teď ještě vybrat skladbu… Vtom si vybavuju náš rozhovor v autě
poté, co se vyspala v mé posteli v hotelu Heathman. Uvidíme, jestli se
jí bude líbit trocha tudorovské chorálové hudby.
„Teď tě připoutám k posteli, Anastasie. Ale ještě předtím ti nasa-
dím pásku přes oči a taky…“ ukazuju jí iPod, „ …sluchátka. Všechno,
co uslyšíš, bude hudba, kterou ti pustím.“
Předpokládám, že to, co pozoruju na jejím obličeji, je překvapení,
ale jistý si nejsem.
„Pojď.“ Vedu ji k nohám postele. „Zůstaň tady.“ Skláním se, vde-
chuju její sladkou vůni a  šeptám jí do  ucha: „Počkej tu a  dívej se
na postel. Představuj si, jak tam ležíš, spoutaná a naprosto v mé moci.“
Prudce se nadechne.
Přesně tak, kotě. Jen o  tom hezky přemýšlej. Odolávám nutkání
jemně ji políbit na rameno. Nejdřív jí musím zaplést vlasy a dojít si
pro důtky. Z vrchní desky komody si beru gumičku a z věšáku vybí-
rám oblíbené kožené důtky, které si strkám do zadní kapsy.
Vracím se zpátky a přistupuju k ní zezadu. Jemně nabírám do ruky
její vlasy a splétám je do copu. „Já sice miluju tvé copánky, Anastasie,
jenže už se nemůžu dočkat, až budu v tobě. Jeden bude muset stačit.“
Spínám ho do  gumičky a  zatáhnu za  něj, čímž ji donutím ustoupit
ke  mně dozadu. Ovíjím si ho kolem ruky a  zatáhnu doprava, takže
uklání hlavu a  odhaluje mi krk. Nosem jí putuju od  ucha k  rameni
a přitom ji jemně škrábu zuby a oštipuju.
Hmm… tak skvěle voní.
 Grey 485

Zachvěje se a z hrdla se jí ozve tiché zapředení.

„Ššš,“ tiším ji a  vytahuju z  kapsy důtky. Natahuju ruce před ni,
zlehka se otírám o její paže, a ukazuju jí, co držím.
Slyším, jak jí vázne dech, a vidím, že jí zacukají prsty.
„Dotkni se jich,“ zašeptám, protože vím, co chce udělat. Zvedá
ruku, chvíli zaváhá, ale pak pročísne prsty jemné semišové třásně. Je
to vzrušující pohled. „Tohle použiju. Nebude to bolet, jen ti to pro-
krví kůži a budeš díky tomu velmi citlivá. Jaká máme úniková slova,
Anastasie?“
„Ehm… žlutá a červená, pane,“ špitne konsternovaná důtkami.
„Hodná holka. Pamatuj si, většina tvých obav je jenom ve tvé mys-
li.“ Odhazuju důtky na postel a kloužu jí prsty dolů po stranách trupu
až k  oblině boků, kde je nechávám vklouznout do  jejích kalhotek.
„Tohle nebudeš potřebovat.“ Stahuju jí je po nohou a přitom si za ni
klekám. Chytá se sloupku postele, aby se ze spodního prádla nejistě
vyvlékla.
„Stůj klidně,“ nařizuju jí a  štípavě ji políbím na  obě půlky. „Teď
si lehni. Na záda.“ Plesknu ji, až polekaně nadskočí a honem spěchá
do postele. Lehá si tváří ke mně, její oči upřené do mých září vzruše-
ním a trochu i nervozitou, řekl bych.
„Ruce nad hlavu.“
Poslechne a já se vracím ke komodě pro sluchátka, masku na oči,
iPod a ovladač. Sedám si k ní na postel a ukazuju jí iPod s vysílačem.
Pohledem těká mezi mnou a věcmi, které jí popisuju.
„Tohle přenáší hudbu z iPodu do zvukového systému v místnosti.
Uslyším to, co ty, a navíc k tomu mám ovladač.“
Jakmile ji se vším seznámím, vtlačím jí špunty sluchátek do  uší
a iPod pokládám na polštář. „Nadzdvihni hlavu.“ Dělá, co jsem řekl,
a já jí navlékám masku na oči. Zvedám se, beru ji za levou ruku a zá-
pěstí zapínám do  koženého pouta na  levém sloupku v  hlavách po-
stele. Prsty ji polechtám na  natažené paži a  ona se zavrtí. Pomalu
obcházím postel a ona natáčí hlavu za zvuky mých kroků. Na druhé
straně opakuju stejný proces i s pravou rukou.
Anin dech je nepravidelný, kolísavě jí proudí mezi pootevřenými
rty. Prokrvuje se jí kůže na hrudníku, nedočkavě se vrtí a propíná boky.
486 E L James

To je dobře.
V nohách postele ji chytám za oba kotníky. „Zvedni tu hlavu ješ-
tě,“ instruuju ji a ona se poslušně podřizuje. Za nohy ji stahuju dolů,
aby měla pořádně napnuté paže.
Tiše vzdychne a znovu se prohne v zádech.
Poutám jí i  oba kotníky, každý k  příslušnému sloupku, takže má
roztažené paže i nohy, a ustupuju, abych se pokochal novým výhledem.
Sakra.
Vypadala někdy předtím tak žhavě?
Dobrovolně a  zcela úplně se mi vydala na  milost. To vědomí je
omamné, a tak chvíli stojím a žasnu nad její štědrostí a odvahou.
Odlepuju oči od fascinujícího výjevu a sahám na komodu pro ru-
kavici s králičí kožešinou. Než si ji nasadím, pouštím hudbu; ozývá se
krátké zašumění a pak už se rozezní čtyřicetihlasé moteto. Andělské
hlasy zpěváků se nesou hernou a vznáší se nad delikátním tělem sleč-
ny Steeleové.
Přestává se vrtět a zaposlouchává se do tónů renesančního motivu.
Obcházím postel a hltám Anu pohledem.
Natáhnu ruku v rukavici a dotknu se jí na krku. Ostře se nadechne
a zatahá za pouta, ale nevykřikne, ani mi neřekne, abych přestal. Po-
malu jí sjíždím po hrdle na hruď a na prsa a s potěšením sleduju, jak
se kroutí v poutech. Kroužím jí kolem ňader a jemně tahám za obě
bradavky a  její spokojené vzdychání mě pobízí k  dalšímu postupu.
V lenivém tempu, ale systematicky prozkoumávám křivky jejího těla:
její břicho, boky, klín, obě nohy. Moteto pozvolna nabírá na síle, při-
dávají se další a další sborové hlasy v dokonalé souhře s pohyby mé
dlaně. Sleduju její ústa, abych odhadl, jak to vnímá – někdy slastně
zalapá po  dechu, jindy si skousne spodní ret. Poté, co jí doputuju
do rozkroku, napne svaly na hýždích a sama se mi vmáčkne do ruky.
Přestože obvykle upřednostňuju, když je v klidu, tenhle pohyb mě
potěší.
Slečna Steeleová si to užívá. Je chtivá.
Jakmile jí znovu přejedu po ňadrech, tvrdnou jí pod dotekem ru-
kavice bradavky.
Jo.
 Grey 487

Teď, když má zcitlivělou kůži, stahuju si rukavici a  sahám pro

důtky. S  velkou péčí ji šimrám na  kůži korálky na  koncích střapců
a přitom postupuju podle stejného vzorce: začínám na hrudi, pokra-
čuju přes prsa na břicho, klín a končím na nohou. Zatímco se k mote-
tu přidávají další chóristé, zvedám důtky a nechávám jí třásně dopad-
nout na břicho. Vykřikne, a já bych řekl, že překvapením, ale stopku
nepoužije. Dopřávám jí chvíli na to, aby své pocity vstřebala, a pak to
udělám zase – teď už o něco silněji.
Zaškube za  pouta a  znovu vyjekne zkomoleninu nějakého slova,
ale ne únikového. Šlehnu ji znovu, tentokrát přes prsa, a ona zaklání
hlavu, otvírá ústa v bezhlesném výkřiku a zavlní se v rudém saténu.
Stále mě nezastavila. Probouzí v sobě své nemravné já.
Jsem opilý blahem, když ji pokrývám sprškami podobných úderů
nahoru a  dolů po  celém těle a  sleduju, jak se jí po  nich prokrvuje
kůže. Když sbor utichne, taky přestávám.
Kristepane, ona vypadá úchvatně.
Čtyřicet hlasů opětovně ožívá a  jejich zpěv postupně graduje.
Spouštím na ni déšť dalších ran a ona se po každém šlehnutí svíjí.
Když hernou dozní poslední tón, končím a pouštím důtky na pod-
lahu. Jsem bez dechu, zmítaný touhou a chtíčem.
Ona leží na posteli, taky zadýchaná a navíc bezmocná, a její kůže
je přitažlivě růžová.
Ach, bejby.
Lezu si na  postel mezi její nohy, nakláním se nad ni a  zůstávám
vzepřený nad jejím trupem, dokud skladba nezačne hrát ještě jednou
od začátku. Osamělý hlas pěje andělskou melodii a já napodobuju to,
co jsem předtím dělal rukavicí a důtkami, jenže tentokrát svými ústy.
Líbám a saju a uctívám každý kousek jejího těla. Dráždím ji na bra-
davkách, dokud se nelesknou mými slinami a nestojí v nedočkavém
pozoru. Ana sebou kroutí, jak jí to pouta umožňují, a  sténá pode
mnou. Jazykem putuju na  její břicho a  kolem pupíku. Ochutnávám
ji. Uctívám ji. Přesouvám se níž, až do klína, kde na mě čeká sladký
a  odhalený klitoris, který žebrá po  dotecích mého jazyka. Kroužím
kolem něj znovu a znovu a opájím se její vůní a jejími reakcemi, až
ucítím, jak se chvěje.
488 E L James

To ne. Ještě je brzy, Ano. Ještě ne.

Přestávám a ona zklamaně zafuní.
Zvedám se do kleku a rozepínám si zip, abych trochu uvolnil na-
pětí. Pak se otáčím a jemně jí osvobozuju levý kotník z pout. Zatímco
povoluju úpon na  druhém kotníku, v  něžném objetí mi dává dlou-
hou končetinu kolem pasu. Jakmile je volná, jemnou masáží lýtek
a  stehen jí vracím cit do  nohou. Svíjí se přede mnou a  zvedá boky
do rytmu Tallisovy hudby a moje palce si razí cestu vzhůru po vnitřní
straně jejích stehen, která se nahoře lesknou jejím vzrušením.
Zadusím spokojné zamručení a chytám ji za boky, zvedám ji za ně
nad postel a vrážím do ní jedním svižným drsným pohybem.
Kruci.
Je kluzká a horká a vlhká a její nitro mě hltavě svírá, těsně před
explozí.
Ne. To je brzy. Příliš brzy.
Přestávám se hýbat, tak jak v ní jsem, a na čele mi vyrážejí kapičky
potu.
„Prosím,“ zaúpí a  já ji sevřu pevněji, protože bojuju s  nutkáním
pohnout se a vzdát to. Zavírám oči, abych ji neviděl, jak přede mnou
leží v celé své kráse, a soustředím se na hudbu. Jakmile to mám pod
kontrolou, začínám se pomalu hýbat. A  zároveň se sílící intenzitou
hudebního podkladu pozvolna zvyšuju tempo a  napodobuju sílu
a rytmus chorálu, pečuju o každý úzký centimetr, který mi poskytuje.
Zatíná ruce do pěstí, zaklání hlavu a hlasitě vzdychá.
To je ono.
„Prosím,“ ucedí mezi sevřenými zuby.
Já tě slyším, kotě.
Lehám si zpátky nad ni a s váhou na vzepřených loktech se nechá-
vám strhnout rytmem. Pronikám do ní a ztrácím se v ní i v tónech.
Sladká, statečná Ano.
Po zádech mi stéká pot.
No tak, bejby.
Prosím.
Konečně ucítím její výbuch, při kterém křičí a  vtahuje mě
do intenzivního a vyčerpávajícího orgasmu, během něhož ztrácím
 Grey 489

pojem o realitě. Tisknu se k ní, protože můj svět se otřásá v zákla-

dech a  já vnímám, jak se ve  mně probouzí ta divná emoce a  jak
mě pohlcuje.
Zatřepu hlavou, chci se toho zlověstného a  neznámého pocitu
zbavit. Natahuju se pro ovladač a vypínám aparaturu.
Už žádný Tallis.
Ta hudba určitě přispěla k téměř duchovnímu zážitku. Soustředě-
ně se mračím u toho, jak se snažím uchopit a prozkoumat své pocity.
Vyklouznu z ní a natahuju se, abych ji osvobodil z pout na rukou.
S povzdechem si protahuje prsty a já jí snímám masku z očí a vy-
tahuju špunty sluchátek z uší.
Zamrkají na mě modré oči.
„Ahoj,“ zašeptám.
„Ahoj tobě,“ opáčí hravě a  nesměle. Její odpověď je potěšující,
a tak jí vtisknu lehký polibek.
„Šlo ti to skvěle,“ šeptám hlasem plným pýchy.
Ona to dokázala. Zvládla to. Všechno.
„Otoč se.“
V očích se jí objevuje poplašený výraz.
„Jen ti chci promnout ramena.“
„Aha… tak fajn.“
Převrací se a se zavřeýma očima si lehá na břicho. Sedám si na ni
obkročmo a masíruju jí ramena.
V hrdle jí zabublá spokojené zamručení.
„Co to bylo za hudbu?“ zjišťuje.
„Jmenuje se to Spem in Alium, moteto pro čtyřicet hlasů od Tho-
mase Tallise.“
„Bylo to… naprosto úchvatné.“
„Vždycky jsem si na to chtěl zašukat.“
„Snad ne další poprvé, pane Greyi?“
Usměju se. „Vskutku, slečno Steeleová.“
„No, taky jsem na to šukala poprvé,“ zamumlá hlasem prozrazu-
jícím únavu.
„Hmm… ty a já, zažíváme spolu tolik premiér.“
„Co jsem říkala ze spaní, Chris… teda, pane?“
490 E L James

Už zase tohle? Tak jí to řekni, Greyi.

„Říkalas toho hodně, Anastasie. Mluvilas o klecích a jahodách…
potom jsi říkala, že chceš víc… a že jsem ti chyběl.“
„A to je všechno?“ Zní, jako by se jí ulevilo.
Proč by se jí mělo ulevit?
Lehám si vedle ní, abych jí viděl do obličeje.
„A co sis myslela, že jsi říkala?“
Nakrátko otvírá oči a rychle je zase zavře.
„Že jsi ošklivý a namyšlený a naprosto beznadějný případ v poste-
li.“ Jedno modré oko se opatrně otvírá a ostražitě mě sleduje.
Á… to je jasná lež.
„No… přirozeně máš v  tom všem pravdu… Ale teď jsi opravdu
upoutala mou pozornost. Co přede mnou tajíte, slečno Steeleová?“
„Nic netajím.“
„Anastasie, ty jsi zase naprosto beznadějný lhář.“
„Měla jsem pocit, že jsi mě chtěl vždycky po sexu rozhihňat – a to-
hle nějak nefunguje.“
Její reakce mě překvapí, a tak se na ni váhavě usměju. „Neumím
vykládat vtipy,“ přiznávám.
„Pane Greyi! Neříkejte, že se našlo něco, co neumíte?!“ věnuje mi
široký nakažlivý úsměv.
„Přiznávám, jsem naprosto beznadějný vypravěč vtipů,“ řeknu,
jako bych se tím pyšnil.
Zahihňá se: „Taky jsem beznadějný vypravěč vtipů.“
„To je tak krásný zvuk,“ zašeptám a políbím ji. Ale pořád bych se
chtěl dozvědět, proč cítila úlevu. „A ty přede mnou něco tajíš, Ana-
stasie. Možná to z tebe budu muset dostat mučením.“
„Ale ne!“ Prostor mezi námi se plní jejím smíchem. „Myslím, že
už jsi mě mučil dost.“
Její odpověď mi vymaže úsměv ze rtů a  jí okamžitě jihne výraz.
„Možná ti ještě dovolím, abys mě takhle mučil,“ řekne plaše.
To se mi ulevilo. „Byl bych moc rád, slečno Steeleová.“
„Snažíme se potěšit vzájemně, pane Greyi.“
„Jsi v pohodě?“ ptám se s pokorou i obavou v hlase.
„Víc než jen v pohodě,“ usměje se krotce.
 Grey 491

„Jsi úžasná.“ Políbím ji na čelo a vstávám z postele, protože na mě

znovu zaútočí ten zlověstný pocit. Setřásám ho, zapínám si kalhoty
a podávám Aně ruku, abych pomohl vstát i jí. Když je na nohou, ba-
lím si ji do náruče a líbám ji, vyžívám se v její chuti.
„Postel,“ zamumlám. A vedu ji ke dveřím, kde ji oblékám do žu-
panu, který tam pověsila, a  dřív, než stihne protestovat, chytám ji
do náruče a odnáším do své ložnice.
„Já jsem tak unavená,“ hlesne, když leží u mě v posteli.
„Tak spi,“ zašeptám a přitáhnu si ji k sobě. Zavírám oči a znovu
bojuju s  tím zneklidňujícím pocitem, který se mi vzdouvá v  hrudi
a postupně ji zcela vyplňuje. Je jako stesk po domově a radost z ná-
vratu v jednom… a je děsivý.
492 E L James

Sobota, 4. června 2011

Letní vánek mi pročísne vlasy, laská mě jako hbité prsty milenky.

Mé milenky.
Any.
Budím se náhle, zmatený. Ložnice tone ve tmě a vedle mě spí Ana,
její dech je mělký a pravidelný. Zvedám se na jednom lokti a zajíždím
si rukou do vlasů. Mám zvláštní pocit, že mi někdo před chvílí udělal
to samé. Rozhlížím se po pokoji a dívám se do temných zákoutí, ale
jsme tu s Anou sami.
Divné. Přísahal bych, že tu někdo byl. Někdo se mě dotýkal.
Byl to jenom sen.
Zaháním znepokojivé myšlenky a koukám se, kolik je hodin. Půl páté
ráno. Lehám si zpátky na polštář. Ana něco nesrozumitelně zamumlá
a otáčí se ke mně čelem; pořád tvrdě spí. Vypadá klidně a krásně.
Dívám se do stropu, kde na mě znovu pomrkává světýlko požární-
ho hlásiče. Nemáme smlouvu. A přesto je Ana tady. Vedle mě. O čem
to vypovídá? Jak s ní mám zacházet? Přijme má pravidla? Potřebuju
vědět, že je v bezpečí. Mnu si obličej. Nacházím se na nezmapovaném
území, nic tu nemám pod kontrolou, a to mě zneklidňuje.
Vzpomínám si na Leilu.
Sakra.
V hlavě mi víří myšlenky: Leila, práce, Ana… vím, že už neusnu.
Vstávám, oblékám si pyžamové kalhoty, zavírám za sebou dveře a za-
mířím do obýváku ke klavíru.
 Grey 493

Chopin je moje útěcha; jeho melancholické tóny korespondují

s mou náladou, a tak je přehrávám pořád dokola. Koutkem oka za-
znamenávám drobný pohyb, a když vzhlédnu, spatřím, jak se ke mně
váhavě blíží Ana. „Měla bys spát,“ vyčtu jí, ale nepřestávám hrát.
„Ty taky,“ vrací mi to. Tváří se přitom pevně a odhodlaně, i když
v mém velkém županu vypadá malá a zranitelná.
Potlačuju úsměv. „Vy mě káráte, slečno Steeleová?“
„Ano, pane Greyi, kárám.“
„Nemůžu spát.“
Musím si toho hodně promyslet, a tak bych byl radši, kdyby se vrátila
do postele a přispala si. Musí být po včerejšku unavená. Nevšímá si mé
rozmrzelosti, usedá vedle mě na lavici a pokládá mi hlavu na rameno.
Je to tak jemné a intimní gesto, že se na chvíli ztrácím v předehře,
ale pokračuju dál. Cítím se o něco lépe jenom proto, že tu se mnou je.
„Co to bylo?“ ptá se, když dohraju.
„Chopin. Předehra. Opus dvacet osm, číslo čtyři. V E moll, jestli
tě to zajímá.“
„Vždycky mě zajímá, co děláš.“
Moje laskavá Ana. Políbím ji do vlasů. „Nechtěl jsem tě vzbudit.“
„Taky jsi mě nevzbudil,“ řekne, aniž by pohnula hlavou. „Zahraj
ještě tu druhou.“
„Tu druhou?“
„Tu od Bacha, kterou jsi hrál první noc, co jsem tu zůstala.“
„Aha, toho Marcella.“
Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy hrál pro někoho na požádá-
ní. Pro mě je klavír izolovaný nástroj, jen pro mé uši. Moje rodina mě
neslyšela hrát celé roky. Ale když mě žádá moje sladká Ana, zahraju.
Prsty pohladím klávesy a prostorem velké obytné místnosti se rozez-
ní tklivá melodie.
„Proč hraješ jenom tak smutnou hudbu?“ vyptává se.
Je smutná?
„Takže ti bylo teprve šest, když jsi začal hrát?“ snaží se mě přimět
k řeči a zvedá hlavu, aby na mě viděla. Má otevřený výraz plný touhy
po informacích… jako obvykle. A po včerejším večeru – jak bych ji
mohl odmítnout?
494 E L James

„Pustil jsem se do hry na klavír, abych udělal radost mámě.“

„Abys zapadnul do dokonalé rodiny?“ V jejím tichém hlase rezo-
nují má slova z naší otevřené rozmluvy v Savannah.
„Dalo by se to tak říct.“ Nechce se mi o tom mluvit. Vlastně mě
překvapuje, že si uchovala tolik osobních informací, které ode mě
získala. „Proč jsi vůbec vzhůru? Nepotřebuješ náhodou doplnit síly
po tom včerejším… úsilí?“
„Pro mě je teď osm hodin. A musím si vzít prášek.“
„Nezapomínáš,“ zamručím. „Jenom ty můžeš začít brát pilul-
ky proti početí podle časového pásma. Možná bys mohla dnes po-
čkat půl hodiny a zítra další půlhodinu, takže je nakonec budeš brát
ve správný čas.“
„Dobrý plán,“ řekne. „A co budeme tu půlhodinu dělat?“
No, třeba bych tě mohl ošukat tady na klavíru.
„Pár věcí mě napadá,“ pronesu svůdně.
„Na druhou stranu bychom si mohli povídat,“ usměje se provokativně.
Jenže já nemám na  řeči náladu. „Dávám přednost tomu, co na-
padlo mě.“ Provlékám jí paži kolem pasu, vytahuju si ji na klín a str-
kám jí nos do vlasů.
„Ty dáváš vždycky přednost sexu před mluvením,“ zasměje se.
„Pravda. Zvlášť s  tebou.“ Rukama mě chytá za  bicepsy a  moje
temnota zůstává tichá a klidná. Polibky si razím cestu od jejího ucha
až na  krk. „Možná na  tom klavíru…“ mumlám a  moje tělo reaguje
na  vizi jejího nahého těla roztaženého na  víku nástroje. Vlasy by jí
splývaly přes okraj.
„Chtěla bych si něco ujasnit,“ promluví mi potichu do ucha.
„Stále tak prahnoucí po informacích, slečno Steeleová. Co si po-
třebujete ujasnit?“ Na rtech cítím její měkkou a teplou kůži. Nosem jí
stahuju župan z ramene.
„Nás,“ hlesne, a to prosté slovo zní jako motlitba.
„Hmm. A co s námi?“ Zarážím se. Kam tím směřuje?
„Naši smlouvu.“
Zvedám hlavu a  zadívám se do  jejích bystrých očí. Proč to řeší
zrovna teď? Pohladím ji po tváři.
„No, já soudím, že teď už je ta smlouva dost sporná, nemyslíš?“
 Grey 495

„Sporná?“ diví se a rty se jí zvlní v nepatrném úsměvu.

„Sporná,“ napodobuju její výraz.
„Vždyť jsi jí byl tak posedlý.“ V očích jí probleskne nejistota.
„No, ale to bylo předtím. Navíc pravidla stále platí, ta nejsou spor-
ná.“ Potřebuju si být jistý, že ti nic nehrozí.
„Předtím? Před čím?“
„Před…“ Před vším. Předtím, než jsi mi obrátila život vzhůru no-
hama, předtím, než jsi se mnou spala. Předtím, než sis položila hlavu
na mé rameno, zatímco jsem hrál na klavír. Předtím, než jsem ti dal…
„Víc,“ zamumlám a zaháním jistý povědomý pocit.
„Aha,“ udělá a já soudím, že ji to potěšilo.
„Mimoto, už dvakrát jsme spolu byli v herně a tys nevzala nohy
na ramena.“
„Očekával jsi, že to udělám?“
„Nic z toho, co děláš ty, se nedá očekávat, Anastasie.“
Na čele se jí dělá známá vráska ve tvaru vé. „Takže si to ujasníme.
Ty chceš, abych z celé smlouvy dodržovala jenom pravidla – za všech
okolností. Zbytek smlouvy ne?“
„S výjimkou herny. Chci, aby ses v herně chovala v duchu smlou-
vy, a  ano, chci, abys dodržovala pravidla – a  to neustále. Pak budu
vědět, že jsi v  bezpečí a  že tě můžu mít, kdykoliv si to budu přát,“
dodávám nonšalantně.
„A když nějaké pravidlo poruším?“ nadnese.
„Tak tě potrestám.“
„A nebudeš k tomu potřebovat mé svolení?“
„To budu.“
„A když řeknu ne?“ polemizuje.
Proč je tak umíněná?
„Když řekneš ne, řekneš ne. Budu muset najít způsob, jak tě pře-
svědčit, abys souhlasila.“ To už by měla vědět. V loděnici mi taky ne-
dovolila, abych ji potrestal, a to jsem opravdu chtěl. Ale později toho
večera se mi naskytla příležitost… s jejím svolením.
Zvedá se a přechází ke vchodu do obýváku a já si chvíli myslím,
že odchází, ale pak se znovu otáčí. Tváří se zmateně. „Takže ta část
s trestáním pořád platí.“
496 E L James

„Ano, ale jenom pokud porušíš pravidla.“ Mně je to jasné, tak

proč to nechápe ona?
„Budu si je muset znovu přečíst,“ řekne najednou věcně.
Ona je chce číst hned?
„Přinesu ti je.“
V pracovně zapínám počítač a tisknu je; žasnu nad tím, že to ře-
šíme v pět ráno.
Když se s výtiskem pravidel vracím, stojí u dřezu a pije ze sklenice
s  vodou. Sedám si na  stoličku, sleduju ji a  čekám. Záda má napjatá
a  ztuhlá, to nevěstí nic dobrého. Jakmile se otočí, posílám jí papír
po kuchyňském ostrůvku.
„Tak tady to máš.“
Zběžně si pravidla pročítá. „Takže ta záležitost s poslušností tam
zůstává?“
„To si piš.“
Zakroutí hlavou, na  rtech se jí objevuje ironický úsměv a  zvedá
oči ke stropu.
Ale ale.
Najednou mám mnohem lepší náladu.
„Tys na mě zakroutila očima, Anastasie?“
„Možná. Záleží na tom, jak zareaguješ.“ Tváří se ostražitě i poba-
veně najednou.
„Stejně jako vždy.“ Pokud mi to dovolíš…
Instinktivně polkne a oči se jí zvětšují rozrušením. „Takže…“
„Ano?“
„Ty mi teď chceš naplácat?“
„To teda chci. A taky to udělám.“
„Opravdu, pane Greyi?“ Zakládá si ruce na prsou a bojovně vystr-
kuje bradu.
„Hodláte mě snad zastavit?“
„Nejdřív si mě budete muset chytit.“ Nasazuje koketní úsměv, kte-
rý okamžitě probouzí k životu můj klín.
Tak ona si chce hrát.
Lenivě se zvedám ze stoličky a  obezřetně ji sleduju. „Opravdu,
slečno Steeleová?“ Vzduch mezi námi skoro praská napětím.
 Grey 497

Na kterou stranu se rozběhne?

Nespouští ze mě oči, které svítí vzrušením. Mezi zuby si svírá
spodní ret.
„A navíc si koušeš ten ret.“ Nedělá to naschvál? Pomalu se vydá-
vám vlevo.
„To neuděláš,“ provokuje mě. „Ty přece taky protáčíš oči.“ S po-
hledem fixovaným v mých očích se taky pohne za svou levou rukou.
„To jo, ale tys v téhle hře právě pořádně zvedla úroveň vzrušení.“
„Jsem celkem rychlá, víš?“ utahuje si ze mě.
„To já taky.“
Jak to dělá, že mi s ní připadá všechno tak vzrušující?
„Tak co, uděláme to v klidu?“
„Už jsem to někdy udělala v klidu?“ zakření se mému vtipu.
„Slečno Steeleová! Co tím myslíte?!“ pohoršuju se a kradu se podél
kuchyňského ostrůvku. „Bude to horší, když si tě budu muset ulovit.“
„Jenom pokud mě chytíš, Christiane. A já právě teď absolutně ne-
mám v úmyslu nechat se chytit.“
To myslí vážně?
„Anastasie, mohla bys upadnout a  ublížit si. Což by bylo v  pří-
mém rozporu s pravidlem číslo sedm, nyní vlastně šest, o osobní bez-
pečnosti.“
„Nejsem v bezpečí od chvíle, co jsem vás potkala, pane Greyi, pra-
vidla nepravidla.“
„To je pravda.“
Možná to není hra. Třeba se mi snaží něco naznačit. Zaváhá a já
udělám náhlý výpad, abych ji chytil. Vypískne, obíhá ostrůvek a pr-
chá do relativního bezpečí za jídelní stůl. S rozevřenými rty, vyzýva-
vým a zároveň bdělým výrazem a županem, který jí sklouzl z ramene,
vypadá rajcovně. Dokonce velmi rajcovně.
Pomalu se k ní blížím a ona ustupuje.
„Ty teda víš, jak jednoho rozptýlit, Anastasie.“
„Snažíme se potěšit vzájemně, pane Greyi. Rozptýlit tě od čeho?“
„Od života. Vesmíru.“ Od bývalé sub, která zmizela. Od práce, naší
smlouvy. Od všeho.
„Vypadalo to, že jsi do něčeho vážně zabraný, když jsi hrál.“
498 E L James

Ona s tím nepřestane. Zastavuju se a zakládám si ruce na hrudi.

Přehodnocuju strategii. „Můžeme v tom pokračovat celý den, bejby,
ale nakonec tě chytím, a pak to pro tebe bude jenom horší.“
„Ale nechytíš,“ tvrdí s absolutní přesvědčivostí.
Zamračím se. „Kdekdo by si myslel, že nechceš, abych tě chytil.“
„Ale já opravdu nechci. Tak to je. Když se mě chystáš trestat, cítím
se stejně jako ty, kdybych se tě měla dotýkat.“
Z ničeho nic mě pohlcuje temnota, plazí se mi po kůži a zanechá-
vá po sobě ledovou stopu zoufalství.
Ne. Ne. Nesnesu, aby se mě někdo dotýkal. Nikdy.
„Tak se opravdu cítíš?“ Je to, jako by se mě opravdu dotkla, její
nehty na mém hrudníku po sobě zanechávají bílou stopu.
Zamrká, jako by odhadovala, co se mi honí hlavou, a  když pro-
mluví, její hlas zní vnímavě. „Ne, zas tak hrozně to nevnímám, ale
aspoň máš nějakou představu.“ Vypadá trochu úzkostně.
To mě poser! Ve světle našich posledních vět se povaha našeho vzta-
hu dost mění. „Aha,“ hlesnu, protože mě nic moudrého nenapadá.
S hlubokým nádechem se vydává ke mně. Když konečně stojí pře-
de mnou, podívá se na mě, v očích se jí odráží neblahá předtucha.
„Tak moc to nenávidíš?“ zašeptám.
A je to. Nejsme kompatibilní.
Ne. Tomu nechci uvěřit.
„Ale… ne,“ uklidňuje mě a já pocítím okamžitou úlevu. „Ne. Mám
z toho spíš rozporuplné pocity. Nemám to ráda, ale nedá se říct, že
bych to nenáviděla.“
„Ale včera večer, v herně… jsi…“
„Dělám to pro tebe, Christiane, protože to potřebuješ. Já ne. Včera
večer jsi mi neublížil. Bylo to o něčem jiném a já si to dokážu vnitř-
ně odůvodnit, a  navíc ti důvěřuju. Ale když mě chceš trestat, mám
strach, že mi ublížíš.“
Kruci. Tak jí to řekni.
Buď, anebo, Greyi.
„Chci ti ubližovat. Ale ne tak, že bys to nedokázala vydržet.“ Ni-
kdy bych se nenechal tak unést.
„Proč?“
 Grey 499

„Prostě to potřebuju,“ zašeptám. „Nemůžu ti to říct.“

„Nemůžeš, nebo nechceš?“
„Nechci.“
„Takže ty víš proč.“
„Vím.“
„Ale neřekneš mi to.“
„Kdybych ti to řekl, utekla bys odsud a už by ses nikdy nechtěla
vrátit. To nehodlám riskovat, Anastasie.“
„Takže chceš, abych s tebou zůstala.“
„Víc, než si dokážeš představit. Nesnesl bych, kdybych tě ztratil.“
Dál už tu vzdálenost mezi námi nesnesu. Rychle po  ní hrábnu,
aby ji nenapadlo utíkat, a strhávám si ji do náruče. Hladově hledám
její rty a ona zareaguje na mou zoufalou potřebu a tiskne je ke mně.
Oplácí mi polibek se stejnou vášní a  nadějí a  touhou. Temnota se
poraženě stahuje a já nacházím úlevu.
„Neopouštěj mě,“ šeptám jí do rtů. „Když jsi spala, říkalas, že mě
neopustíš, a prosila, abych neopouštěl já tebe.“
„Já nechci odejít,“ ujišťuje mě, ale pohledem pátrá v mých očích
po odpovědích. Jsem jako nahý – moje ohavná rozervaná duše se od-
haluje.
„Ukaž mi to,“ hlesne.
Nechápu, co tím myslí.
„Co ti mám ukázat?“
„Ukaž mi, jak moc to může bolet.“
„Cože?“ Zakláním se a nevěřícně na ni zírám.
„Potrestej mě. Chci vědět, jak zlé to může být.“
Tak to ne. Pouštím ji a ustupuju z jejího dosahu.
Dívá se na  mě: otevřená, upřímná a  vážná. Znovu se mi nabízí,
nabízí mi, abych si ji vzal a dělal s ní, co chci. Jsem omráčený. Ona by
to pro mě udělala? Nemůžu tomu uvěřit. „Ty bys to zkusila?“
„Jo. To už jsem přece řekla.“ Její výraz je plný odhodlání.
„Ano, ty mě tak mateš.“
„Matu i  sebe. Prostě se snažím tomu všemu porozumět. Takhle
budeme oba jednou provždy vědět, jestli to zvládnu. Pokud to doká-
žu, možná i ty bys…“
500 E L James

Zaráží se a já ustupuju o další krok.

Ne.
Ale jestli to uděláme, budu vědět, na čem jsme. A ona taky.
Dostali jsme se k tomu mnohem dřív, než jsem čekal.
Můžu to udělat?
A v tom okamžiku si uvědomuju, že neexistuje nic, po čem bych tou-
žil víc… Není nic, co by tu zrůdu, co se ve mně ukrývá, uspokojilo líp.
Dřív, než si to rozmyslím, beru ji za paži a vedu ji nahoru k herně.
U dveří se zastavuju. „Ukážu ti, jak moc zlé to může být – a ty se roz-
hodneš. Jsi na to připravená?“
Přikývne. V  obličeji se jí zračí tvrdohlavá neústupnost, kterou
znám už celkem dobře.
Staň se.
Otvírám dveře a než změní názor, rychle se natahuju pro pásek.
Vedu ji k lavici v rohu místnosti.
„Ohni se přes tu lavici,“ nařizuju jí tiše.
Beze slova mě poslechne.
„Jsme tady, protože jsi s tím souhlasila, Anastasie. A utíkala jsi pře-
de mnou. Uhodím tě celkem šestkrát a ty si to se mnou odpočítáš.“
Pořád nic neříká.
Vyhrnuju jí župan na záda a odhaluju její nádhernou holou zad-
nici. Dlaní jí přejíždím po půlkách a po stehnech a zmocňuje se mě
rozechvění.
To je ono. Tohle chci. K tomu jsem se chtěl propracovat.
„Dělám to proto, aby sis pamatovala, že přede mnou nemáš utíkat,
a i když je to nadmíru vzrušující, ten pocit, že ode mě utíkáš, se mi
nelíbí. Taky jsi na  mě protočila oči. A  ty víš, co si o  tom myslím.“
Pořádně se nadechnu, abych si ten okamžik vychutnal, a  snažím se
zklidnit pádící srdce.
Potřebuju to. Tohle dělám. Konečně jsme tady.
Ona to dokáže.
Ještě nikdy mě nezklamala.
Jednu ruku jí pokládám na  bedra, abych jí zabránil v  pohybu,
a  druhou rozklepnu pásek. S  dalším důkladným nádechem se sou-
středím na to, co dělám.
 Grey 501

Neuteče. Sama si o to řekla.

A tak se do toho pouštím a šlehnu ji páskem přes obě půlky. Ne-
milosrdně.
V šoku vykřikne.
Ale nepočítala… a ani nepoužila stopku.
„Počítej, Anastasie!“ houknu na ni.
„Jedna!“ zakřičí.
Fajn… to nebylo únikové slovo.
Znovu ji uhodím.
„Dva!“ vřískne.
To je ono, jen se vykřič, kotě.
Další rána.
„Tři!“ zasyčí mezi zuby.
Na zadku má tři pruhy.
Přidávám čtvrtý.
Zakřičí číslo, jasně a srozumitelně.
Tady tě nikdo neuslyší, bejby. Křič si, jak je libo.
Pásek práskne popáté.
„Pět,“ vzlykne a já dělám pauzu, protože čekám, že vysloví stopku.
Neudělá to.
A poslední pro štěstí.
„Šest,“ zašeptá ochraptěle.
Pouštím pásek a vychutnávám si sladkou euforickou úlevu. Jsem
jako omámený, bez dechu a  konečně se cítím uspokojený. Bože, to
je kráska… moje kráska. Mám chuť zlíbat každý centimetr jejího
těla. Konečně jsme tam, kde chci být. Natahuju se po ní a tisknu si ji
do náruče.
„Pusť mě… ne!“ Vyvléká se mi z objetí, dere se ode mě pryč, odtla-
čuje mě a odstrkává a otáčí se proti mně jako naježená divoká kočka.
„Nedotýkej se mě!“ zasyčí. Zarudlý obličej jí smáčí slzy, teče jí z nosu
a vlasy má jako temný chuchvalec mračen. Přesto nikdy předtím ne-
vypadala tak úchvatně… a zároveň tak rozlíceně.
Její hněv mě spláchne jako přílivová vlna.
Je naštvaná. Hodně naštvaná.
Se vztekem jsem teda nepočítal.
502 E L James

Dej jí minutku. Počkej, až se vyplaví endorfin.

Rozčileně si otírá slzy do hřbetů rukou. „Tohle se ti opravdu líbí?
Vidět mě takhle?“ Utře si nos do rukávu županu.
Euforie se rozplývá. Jsem ochromený, úplně bezradný a paralyzo-
vaný její reakcí. Pláč znám, tomu rozumím, ale ta zuřivost – někde
hluboko uvnitř mě vyvolává něco, o čem nechci přemýšlet.
Na ten led se nepouštěj, Greyi.
Proč to nezarazila? Nepoužila únikové slovo. Zasloužila si trest.
Utíkala přede mnou. Protáčela oči. Tak to je – tohle se stane, když mě
neposloucháš, bejby.
Propaluje mě nenávistným pohledem. Modré oči má dokořán,
lesklé a plné ublížení a hněvu a náhlého mrazivého pochopení.
Sakra! Co jsem to provedl?
Najednou vystřízlivím.
Balancuju na okraji nebezpečného srázu a zoufale přemýšlím, co
říct, abych to spravil, ale v hlavě mám prázdno.
„Ty seš ale dojebanej zkurvysyn,“ oboří se na mě.
Vyráží mi dech, je to, jako by ona mě přetáhla páskem… Do hajzlu!
Konečně zjistila, kdo jsem.
Spatřila zrůdu.
„Ano,“ zašeptám úpěnlivě. Chci, aby s tím přestala. Chci ji držet
a nechat tu bolest odeznít. Chci, aby vzlykala v mé náruči.
„Neopovažuj se mi říkat Ano! Měl bys s tím svým svinstvem něco
dělat, Greyi!“ vyjede na mě. Ale vzápětí odchází z herny a tiše za se-
bou zavírá. Strnule zírám na zavřené dveře a její slova mi doznívají
v uších.
Ty seš ale dojebanej zkurvysyn.
Tohle mi ještě nikdo neudělal. Co se to kurva děje? Mechanicky
si prohrábnu vlasy rukou a pokouším se nějak zdůvodnit její reakci.
A svoji taky. Nechal jsem ji jen tak odejít. Nejsem rozčilený… Jsem…
co vlastně cítím?
Ohýbám se pro pásek, přecházím ke zdi a věším ho na příslušný
háček. Nepochybně jsem právě prožil jeden z nejuspokojivějších oka-
mžiků v životě. Cítil jsem se lehčí, jako by ze mě spadla váha nejisto-
ty, co s námi bude.
 Grey 503

Bylo to za námi. Dostali jsme se přes to.

Když konečně zjistila, co to obnáší, mohli jsme se pohnout z místa.
Vždyť jsem jí to říkal. Lidé jako já rádi způsobují bolest.
Ale jenom ženám, které to mají rády.
Pocit neklidu roste.
To ta její reakce – pronásleduje mě nevítaná představa jejího ra-
něného ztrápeného pohledu. A znepokojuje mě. Jsem zvyklý dohánět
ženy k slzám – to jim způsobuju.
Ale Ana?
Klesám k zemi a opírám si hlavu o zeď, rukama si objímám kolena.
Jen ji nech, ať se vybrečí. Potom se bude cítit líp. U žen to tak bývá, to
vím z vlastní zkušenosti. Dej jí chvilku, pak jdi a nabídni jí svou péči.
Nepoužila únikové slovo. Řekla si o to. Chtěla to vědět, zvědavá, jako
vždy. Bylo to jenom drsné procitnutí, nic jiného.
Ty seš ale dojebanej zkurvysyn.
Zavírám oči a znechuceně se ušklíbnu. Přesně, Ano, to jsem, a teď
už to víš. Aspoň můžeme pokročit v našem vztahu… dohodě… Nebo
co to vlastně je.
Jenže takové myšlenky mi nepomáhají a můj pocit zmaru se pro-
hlubuje. Její ublížené oči na mě pořád zlostně hledí, rozhořčeně, vy-
čítavě, lítostivě… konečně vidí, kdo jsem. Zrůda.
Myslí mi táhnou Flynnova slova: Nesmýšlejte negativně, Christiane.
Znovu zavírám oči a vidím před sebou její krásnou ztrápenou tvář.
Co jsem to za pitomce?
Bylo to na ni moc brzo.
Hrozně brzo.
Ksakru.
Musím ji ukonejšit.
Přesně tak – nechám ji vybrečet a pak ji utěším.
Rozzlobilo mě, že přede mnou utíkala. Proč to dělala?
Sakra. Je úplně jiná než ostatní ženy, které jsem znal. Samozřejmě
že nebude reagovat jako ony.
Musím za ní jít, sevřít ji v náručí. To překonáme. Napadá mě, kde
asi je.
Do hajzlu!
504 E L James

Zmocňuje se mě panika. Co když odešla? Ne, to by neudělala. Bez

rozloučení určitě ne. Zvedám se a pádím ven z herny a dolů po scho-
dech. V obýváku není – musí být v posteli. Hrnu se do své ložnice.
Postel je prázdná.
V žaludku mi exploduje úzkost. To ne, přece neodešla?! Nahoře…
musí být ve svém pokoji. Beru schody po třech a zadýchaný se zasta-
vuju u dveří jejího pokoje. Je tam, pláče.
Díkybohu.
Opírám se čelem o dveře, vyčerpaný vlastní úlevou.
Neodcházej. Ta myšlenka je děsivá.
Jistě že se potřebuje vybrečet.
S úlevným výdechem se otáčím a jdu do koupelny vedle herny pro
arnikový krém, Advil a sklenici s vodou a vracím se k jejímu pokoji.
Uvnitř je stále tma, přestože na  obzoru svítá, a  tak mi chvíli
trvá, než mou krásku spatřím. Leží stočená do klubíčka uprostřed
postele, malá a zranitelná, a tiše vzlyká. Ten zvuk mě trhá na kusy
a připravuje mě o dech. Žádná z mých sub na mě tak nepůsobila –
ani když naříkaly. Nerozumím tomu. Proč jsem tak bezradný? Od-
kládám krém, vodu i tablety, zvedám deku a lehám si za ni. Natáh-
nu se po ní a ona ztuhne, celé její tělo křičí – nedotýkej se mě! Jaká
ironie.
„Ššš,“ vydechnu v  marném pokusu zastavit její slzy. Nereaguje.
Zůstává úplně strnulá.
„Nebraň se mi, Ano, prosím.“ Trochu se uvolňuje a nechává mě,
abych si ji přitáhl do náruče a zabořil nos do jejích provoněných vla-
sů. Voní stejně omamně jako vždy, její sladké aroma je jako uklidňu-
jící balzám na mé nervy. Zlehka ji políbím na krku.
„Nesmíš mě nenávidět,“ mumlám a  tisknu jí pootevřené rty
ke kůži. Neodpovídá, ale její pláč se pomalu mění v tiché štkaní. Na-
konec se úplně ztiší. Napadá mě, že možná usnula, ale nechci se hý-
bat, abych ji nerušil. Aspoň, že už je klidnější.
Přichází svítání a jeho měkké světlo se zintenzivňuje a s postupu-
jícím ránem proniká do pokoje. Dál klidně ležíme. Držím ji v náručí,
pozoruju, jak se rozednívá, a nechávám své myšlenky volně plynout.
Nepamatuju si, že bych někdy jen tak ležel, nechal čas ubíhat a myš-
 Grey 505

lenky bezcílně toulat. Je příjemné představovat si, co bychom mohli

po zbytek dne dělat. Možná bych ji mohl vzít na Grace.
Jasně. Mohli bychom jít plachtit.
Pokud s tebou bude mluvit, Greyi.
Pohne se a cukne nohama a já vím, že je vzhůru.
„Přinesl jsem ti Advil a arnikový krém.“
Konečně zareaguje a pomalu se ke mně otáčí čelem. Bolestí zlo-
mené oči se setkávají s mými. Upírá na mě pronikavý a tázavý pohled.
Dává si na čas, když si mě pozorně prohlíží, jako by mě viděla poprvé
v  životě. Znervózňuje mě to, protože jako obvykle netuším, o  čem
přemýšlí, co vidí. Každopádně vypadá klidněji a  já zaznamenávám
drobné známky úlevy. Nakonec to nebude tak špatný den.
Zvedá ruku a dotýká se mě na tváři, prsty mi přejíždí po strništi
na  čelisti. Zavírám oči a  odevzdávám se jejímu doteku. Pořád je to
pro mě nový pocit – těšit se z toho, jak drobné prsty hladí mou tvář,
a přitom se nedusit v temnotě. Nevadí mi, když se mě dotýká na tvá-
ři… nebo ve vlasech.
„Omlouvám se,“ zašeptá.
Její měkce vyslovená slova mě překvapují. Ona se omlouvá mně?
„Za co?“
„Za to, co jsem řekla.“
Po těle se mi rozlévá další vlna úlevy. Ona mi odpustila. A navíc
to, co řekla v rozčilení, byla pravda… jsem dojebanej zkurvysyn.
„Neřeklas mi nic, co bych už nevěděl.“ A poprvé za ty dlouhé roky
se přistihnu, jak se někomu omlouvám: „Je mi líto, že jsem ti ublížil.“
Skoro nezúčastněně pokrčí rameny a  pousměje se. Vzala mě
na milost. Jsme zachráněni. Jsme v pohodě. Jsem klidný.
„Řekla jsem si o to.“
To teda řekla, bejby.
Nervózně polkne. „Myslím, že nedokážu být vším, co po  mně
chceš,“ řekne tiše s přesvědčivou upřímností v očích.
Čas se zastavuje.
Do prdele.
Vůbec nejsme v pohodě.
Greyi, koukej s tím něco udělat!
506 E L James

„Ty představuješ všechno, co bych chtěl.“

Zachmuří se. Oči má zarudlé a je strašně bledá, tak bledou jsem ji
ještě neviděl. Podivně mě to znepokojuje.
„Tomu nerozumím,“ řekne. „Nejsem poslušná. A  můžeš vzít jed
na to, že ti už nikdy nedovolím, abys mi tohle udělal znovu. A ty to
potřebuješ, říkal jsi to.“
A je to tady – rána z milosti. Moc jsem na ni tlačil. Teď už ví, kdo
jsem – znovu si přehrávám všechny hádky, které jsem vedl sám se
sebou, než jsem se rozhodnul, že o ni budu usilovat. Tohle není nic
pro ni. Nemůžu ji takhle deformovat. Je příliš mladá, příliš nevinná…
příliš… Ana.
Moje sny o nás jsou jenom… sny. Nebude to fungovat.
Zavírám oči; nedokážu se na  ni dívat. Je to tak, bude jí líp beze
mě. Teď, když spatřila stvůru, ví, že proti ní nemá šanci. Musím jí dát
svobodu – musí jít vlastní cestou. Tohle nemá šanci na úspěch.
Tak se pochlap, Greyi.
„Máš pravdu, měl bych tě nechat jít. Nejsem pro tebe dost dobrý.“
„Nechci odejít,“ zašeptá s očima doširoka rozevřenýma. Zalévají
je slzy a lesknou se na jejích dlouhých tmavých řasách.
„Já taky nechci, abys odešla,“ vypravím ze sebe, protože je to prav-
da. A ten pocit, ten obludně děsivý pocit se vrací a rdousí mě. Po tvá-
řích jí znovu stékají slzy. Jednu z  nich jemně setřu palcem a  další
slova ze mě vylétnou, ani nevím jak. „Žiju teprve od chvíle, co jsem
tě poznal.“ Přejedu jí palcem po spodním rtu. Chtěl bych ji políbit,
a  pořádně. Aby zapomněla. Omámit ji. Vzrušit ji – to dokážu. Ale
něco mi v tom brání – její nedůvěřivý raněný pohled. Proč by chtěla,
aby ji líbala zrůda? Mohla by mě znovu odstrčit, a  já si vůbec nej-
sem jistý, jestli bych další odmítnutí unesl. Její slova mě pronásledují
a probouzejí ve mně nějakou ponurou a potlačovanou vzpomínku.
Ty seš ale dojebanej zkurvysyn.
„Já taky,“ zašeptá. „Zamilovala jsem se do tebe, Christiane.“
Vzpomínám si, jak mě Carrick učil skákat šipku. Ohnul jsem prsty
u nohou přes hranu bazénu a sbalený jsem padal do vody. A teď pa-
dám úplně stejně, ale do propasti a ve zpomaleném pohybu.
Je naprosto vyloučené, aby ke mně něco takového cítila.
 Grey 507

Ke mně ne. Ne!

Plíce se domáhají vzduchu, jako by mi místo slov posadila na hruď
závaží. Padám hlouběji a  hlouběji a  temnota mě radostně vítá. Její
slova neslyším. Nedokážu se s nimi vyrovnat. Ona neví, o čem mluví,
s kým má tu čest – s čím má tu čest.
„Ne.“ Slyším, jak syrově zní můj nevěřícný hlas. „Nesmíš mě mi-
lovat, Ano. Ne… To je špatné.“
Potřebuju, aby to pochopila. Nemůže milovat zrůdu. Nemůže mi-
lovat dojebaného zkurvysyna. Musí odejít. Musí mě opustit – a zne-
nadání je všechno nad slunce jasnější. Přišla moje jasnozřivá chvíle;
nedokážu ji udělat šťastnou. Nejsem pro ni ten pravý. Nesmím v tom
pokračovat. Musí to skončit. Vlastně to nikdy nemělo začít.
„Špatné? Proč by to bylo špatné?“
„Jen se na sebe podívej. Nedokážu tě udělat šťastnou.“ Slyším, jak
ztrápeně zní můj hlas, zatímco se propadám dál a dál do hlubin pro-
pasti plné beznaděje.
„Ale dokážeš,“ trvá nechápavě na svém.
Anastasie Steeleová, jenom se na  sebe podívej. Musím k  ní být
upřímný. „Ne teď. Ne když jsem udělal to, co dělat potřebuju.“
Zamžiká, dlouhé řasy zakmitají přes velké ublížené oči, které mě
pozorně studují a pátrají po pravdě. „Přes to se nikdy nepřeneseme,
že ne?“
Jen zavrtím hlavou, protože nedokážu vymyslet, co na  to říct.
Skončí to na nekompatibilitě – už zase. Zavírá oči, jako by ji to zabo-
lelo, a když je znovu otevře, jsou jasnější a plné odhodlání. I slzy jsou
pryč. Rozbuší se mi srdce a já cítím, jak mi pumpuje krev do hlavy.
Vím, co se chystá říct. A děsí mě to.
„No… tak to abych šla.“ S bolestnou grimasou si sedá.
Teď? Nemůže odejít teď.
„Ne, neodcházej.“ Propadám se hlouběji a  hlouběji. Její odchod
mi připadá jako kolosální chyba. Moje chyba. Jenže tu nemůže zůstat,
když ke mně cítí, co říká… to prostě nejde.
„Nemá smysl, abych tu zůstávala,“ řekne smutně a pořád zabalená
v  županu pomalu vylézá z  postele. Ona opravdu odchází. Nemůžu
tomu uvěřit. Deru se ven z  postele, abych jí v  tom zabránil, ale její
508 E L James

ostrý pohled mě zaráží do země – její výraz je najednou tak syrový,

tak chladný, tak vzdálený – tohle už není moje Ana.
„Jdu se obléknout. Ráda bych u  toho měla trochu soukromí,“
oznamuje mi. Jak plochý a prázdný je její hlas, když se otáčí a odchází
a zavírá za sebou dveře. Bezradně na ně koukám.
To je už podruhé v jednom dni, co se ke mně otočila zády.
Sedám si a  skládám si hlavu do  dlaní. Snažím se nějak uklidnit,
zdůvodnit si své pocity.
Ona mě miluje?
Jak se to mohlo stát? Jak?
Greyi, ty jsi takový pitomec.
Nebyl to risk od začátku? S někým jako je ona. S někým tak sluš-
ným a nevinným a statečným. Nehrozilo snad, že zahlédne mé pravé
já příliš pozdě, že kvůli tomu bude trpět? Tak jako teď.
Ale proč to tak bolí? Mám pocit, jako by mi někdo prorazil plíce.
Následuju ji ven. Možná chce soukromí, ale pokud mě opouští, potře-
buju na to být oblečený.
Když dorazím do ložnice, je ve sprše. Rychle na sebe házím triko
a džíny. Zvolil jsem černou – příhodnou barvu pro mé momentální
rozpoložení. Beru si mobil a sklíčeně táhnu bytem v pokušení dřep-
nout si ke klavíru a vymlátit z něj pořádný žalozpěv. Jenže místo toho
nakonec stojím uprostřed pokoje a necítím vůbec nic.
Prázdnota.
Vzpamatuj se, Greyi! Je to správné rozhodnutí. Nech ji odejít.
Zazvoní mi mobil. Welch. Našel Leilu?
„Welchi.“
„Pane Greyi, mám nějaké novinky,“ zachraptí do  telefonu. Ten
chlap by měl přestat kouřit. Zní, jako by daboval Hluboké hrdlo.
„Našli jste ji?“ To pomyšlení mě nepatrně povznáší.
„To ne, pane.“
„Tak co teda?“ Proč mi kurva voláš?
„Leila opustila manžela. Nakonec mi to přiznal. A umyl si nad ní
ruce.“
To jsou mi novinky.
„Aha.“
 Grey 509

„Má představu, kde by mohla být, ale chce, abysme mu za to na-
mastili kapsu. Rád by zjistil, kdo má takový zájem o jeho ženu. I když
on sám jí zrovna tak neříká.“
Bojuju s vlnou zlosti.„Kolik chce?“
„Řekl si o dva tácy.“
„Co že řekl?!“ zařvu a  boj prohrávám. Proč to nevyklopil hned,
že se na něj Leila vykašlala? „To nám prostě nemohl říct podělanou
pravdu? Jaký má číslo? Potřebuju mu zavolat… Welchi, tohle je sku-
tečnej průser.“
Zvedám oči a všímám si, že ve vstupu do obýváku rozpačitě postá-
vá Ana oblečená v džínách a obyčejném tričku. Ve strhaném sevře-
ném obličeji vynikají její velké oči. A vedle ní stojí kufr.
„Najděte ji,“ štěknu a zavěšuju. S Welchem to vyřídím později.
Ana se vydává k  sedačce a  z  batohu vyndává MacBook, mo-
bil a  klíčky od  auta. S  důkladným nádechem přechází ke  kuchyni
a všechno to odkládá na snídaňový bar.
Kristepane, ona mi ty věci vrací?
Otáčí se čelem ke mně, v drobném popelavém obličeji má zřetelně
odhodlaný výraz. Ten neústupný pohled dobře znám.
„Potřebuju ty peníze, co dostal Taylor za brouka.“ Její hlas je klid-
ný, ale monotónní.
„Ano, já ty věci nechci, jsou tvoje.“ To mi nemůže udělat. „Vezmi si je.“
„Ne, Christiane, přijala jsem je za určitých podmínek – a teď už
je nechci.“
„No tak, Ano, buď rozumná.“
„Nechci mít nic, co mi tě bude připomínat. Potřebuju ty peníze, co
dostal Taylor za moje auto,“ zopakuje naprosto bez emocí.
Chce na mě zapomenout.
„To se mě snažíš ranit?“
„Ne. To ne. Jen se snažím chránit sama sebe.“
No jistě – snaží se ochránit před monstrem.
„Prosím, Ano, vem si ty věci.“
Má tak bledé rty.
„Christiane, nechci se hádat – prostě potřebuju ty peníze.“
Peníze. Vždycky všechno skončí u zkurvených peněz.
510 E L James

„Přijmeš šek?“ zasyčím.

„Přijmu. Řekla bych, že jsi dostatečně důvěryhodný.“
Chce peníze, dostane peníze. Rozlíceně rázuju do pracovny, stěží
se ovládám. Sedám si ke stolu a volám Taylorovi.
„Dobré ráno, pane Greyi.“
S pozdravem se neobtěžuju. „Kolik jste dostal za Anino VW?“
„Dvanáct tisíc dolarů, pane.“
„Tolik?“ Navzdory náladě na bodu mrazu mě to překvapuje.
„Je to klasika,“ vysvětluje Taylor.
„Díky. Odvezete slečnu Steeleovou domů?“
„Jistě. Hned jsem dole.“

Zavěšuju a z šuplíku stolu lovím šekovou knížku. Přitom si vzpomí-

nám na  konverzaci, kterou jsem před chvílí vedl s  Welchem o  tom
čurákovi, který si hraje na Leilina manžela.
Vždycky všechno skončí u zkurvených peněz!
Ve vzteku zdvojnásobím částku, kterou Taylor za tu pojízdnou ra-
kev dostal, a cpu šek do obálky.
Když se vrátím, Ana ještě pořád postává u kuchyňského ostrůvku,
bezradná jako dítě. Podávám jí obálku a  moje zlost se při pohledu
na ni vytrácí.
„Taylor za něj utržil dost. Byla to klasika,“ zabručím kajícně. „Mů-
žeš se ho zeptat, poveze tě domů.“ Kývnu směrem ke dveřím, kde už
dotyčný čeká.
„To je v pořádku, nějak už se domů dostanu, děkuju vám,“ odmít-
ne ho.
Ne! Přijmi ten blbej odvoz, Ano! Proč to dělá?
„Ty mi opravdu hodláš vzdorovat za každých okolností?“
„Proč měnit životní návyky?“ zadívá se na mě lhostejně.
To je v kostce řečeno důvod, proč byla naše dohoda už od samého
začátku odsouzena k zániku. Ona pro to není stavěná a já to někde
v hloubi duše vždycky věděl. Zavírám oči.
Já jsem takový idiot.
Pokouším se o vstřícnější přístup a smlouvám s ní.
„Ano, prosím, nech Taylora, aby tě odvezl domů.“
 Grey 511

„Dojdu pro auto, slečno Steeleová,“ oznamuje jí Taylor autorita-

tivně a odchází. Jeho třeba poslechne. Ohlédne se po něm, ale on už
mezitím vyrazil dolů přichystat vůz.
Otáčí se zpátky ke mně, oči má široce rozevřené. Zadržuju dech.
Pořád nemůžu uvěřit, že odchází. Tohle je naposledy, co ji vidím,
a  ona vypadá tak nešťastně. Vědomí zodpovědnosti za  ten pohled
mě hluboce zraňuje. Váhavě k ní přistupuju; chci ji ještě jednou obe-
jmout… chci žebrat, aby zůstala.
Jenže ona ucouvne, a to je nezvratné znamení, že mě nechce. Při-
šel jsem o ni.
Zastavuju se. „Nechci, abys odešla.“
„Nemůžu tu zůstat. Vím, co chci, a ty mi to nedokážeš dát, stejně
jako ti já nedokážu dát to, co potřebuješ.“
Ach, prosím, Ano – dovol mi tě ještě jednou obejmout. Ucítit tvou
svůdnou sladkou vůni. Cítit tě v mé náruči. Dělám další krok jejím
směrem, ale ona mě zaráží zvednutýma rukama.
„Nedělej to, prosím.“ S  panickým výrazem se stahuje. „Tohle už
nemůžu.“ Popadá kufřík a batoh a odchází do haly. Pokorně a bezrad-
ně ji následuju, očima hypnotizuju její vzdalující se drobnou postavu.
V  hale přivolávám výtah. Nedokážu od  ní odtrhnout oči… její
jemný obličej, ty rty, to, jak se míhají její tmavé dlouhé řasy a přitom
vrhají stín na pobledlé líce. Snažím se vrýt do paměti každý detail její
tváře a docházejí mi slova. Nenapadá mě žádná oslňující věta, žádná
pohotová poznámka, žádný arogantní příkaz. Nemám nic… nic než
obrovskou zející prázdnotu v místě, kde jsem míval hrudník.
Dveře se otvírají a Ana bez zaváhání nastupuje. Ohlédne se na mě –
a  na  okamžik spouští masku a  já spatřím, jak se má vlastní bolest
odráží v jejím překrásném obličeji.
Nedělej to, Ano. Neodcházej.
„Sbohem, Christiane.“
„Sbohem… Ano.“
Dveře se zavírají a ona je pryč.
Pomalu klesám na podlahu a svírám si hlavu do dlaní. Ta prázd-
nota uvnitř mě narůstá a bolí. A ta bolest mě poráží.
Greyi, cos to kurva udělal?
512 E L James

Když zvednu hlavu, pohled na malby na zdech haly, mé madony, mi

zkřiví rty do  neveselého úšklebku. Idealizované mateřství. Každá
z nich hledí na své nemluvně, nebo pochmurně shlíží přímo na mě.
Mají právo na  mě tak koukat. Ona je pryč. Prostě pryč. Byla to
nejlepší, co mě kdy potkalo. Vždyť řekla, že nikdy neodejde. Slíbila,
že mě neopustí. Zavírám oči, mažu všechny ty soucitné pohledy bez
života, a opírám si hlavu o zeď. Jasně, řekla to jenom ze spaní – a já
jí jako ten blbej vůl uvěřil. Od samého začátku jsem věděl, že pro ni
nejsem dost dobrý, že ona je příliš dobrá pro mě. Takhle to bude lepší.
Tak proč se cítím tak na hovno? Proč to tak bolí?
Cinknutí přijíždějícího výtahu mě nutí znovu otevřít oči. Srdce mi
skáče až do krku. Ona se vrátila. Paralyzovaný sedím a čekám, až se
dveře otevřou… Vystupuje Taylor a vzápětí strne.
Ksakru. Jak dlouho už tu vysedávám?
„Slečna Steeleová je doma, pane Greyi,“ řekne, jako bych se před
ním válel po zemi denně.
„Jak na tom byla?“ ptám se a předstírám nezájem, i když to vážně
chci vědět.
„Byla rozrušená, pane,“ odpovídá, aniž by dal cokoliv najevo.
Kývnu a tím náš rozhovor končím. Ale on neodchází.
„Můžu pro vás něco udělat, pane?“ nabízí se na můj vkus až příliš
laskavě.
„Ne.“ Prostě jdi. Nech mě na pokoji.
„Pane,“ vysekne a nechává mě dřepět na podlaze haly.
I když bych tu nejradši seděl celý den a utápěl se v zoufalství, ne-
můžu. Chci nové informace od Welche a musím zavolat tomu zmrdo-
vi, co si hraje na Leilina manžela.
A potřebuju sprchu. Možná, že ze mě smyje pocit zoufalství.
Když vstávám, opírám se o dřevěný stůl, který dominuje vstupní
hale, a  prsty mimoděk přejíždím po  jeho precizním vykládání. Jak
rád bych na něm ošukal slečnu Steeleovou. Zavírám oči a spatřím ji
nataženou na jeho desce. Hlavu má zakloněnou, bradu vzhůru, ústa
rozevřená v  extázi a  bujné vlasy jí splývají přes jeho hranu. Sakra,
tvrdnu, jen na to pomyslím.
Do hajzlu.
 Grey 513

Jako bych měl v břiše kámen.

Je pryč, Greyi. Zvykej si.
Jenom díky léta uplatňované sebekontrole nějak přinutím tělo
k poslušnosti.

Sprcha je vařicí, teplota jen stupínek pod prahem bolesti, jak to mám
rád. Stojím pod proudem vody a snažím se na ni zapomenout; dou-
fám, že mi ji to horko vypálí z hlavy a smyje její vůni z mého těla.
Když už má zmizet, tak se vším všudy.
Navždy.
Se zarputilou odhodlaností si mydlím vlasy.
Sbohem.
Jenže zalapám po dechu.
Ne. Žádný sbohem.
Zvedám obličej proti proudu vody. Žádný sbohem se nekoná, bude
mi chybět. Opírám se čelem o dlaždičky. Ještě včera v noci tu byla se
mnou. Zírám si na ruce, na prsty, které bezděčně sledují spáru mezi
kachličkami, o kterou se ještě včera zapírala dlaněmi.
Do hajzlu s tím.
Vypínám vodu a  vylézám ze sprchového koutu. Když si dávám
ručník kolem pasu, zaútočí na  mě skličující myšlenka: každý den
bude temnější a delší, protože v něm nebude ona.
Už žádné odlehčené a duchaplné e-maily.
Žádná prořízlá pusa.
Žádná zvědavost.
Už se na mě nebudou dívat ty jasně modré oči v chabě skrývaném
pobavení… nebo v šoku… nebo s touhou. Dívám se do zrcadla a z něj
na mě civí zdrcený pitomec.
„Cos to kurva udělal, ty debile?“ zasyčím na  něj a  on má slova
s jízlivým opovržením zopakuje. A pak na mě ten parchant zamžiká,
velké šedé oči plné špatně potlačovaného syrového utrpení.
„Je jí líp bez tebe. Nedokážeš být takový, jakého chce. Nemůžeš jí
dát to, co potřebuje. Ona chce srdce a květiny. A zaslouží si něco lep-
šího, než jsi ty, dojebanej čuráku.“ Otáčím se k zrcadlu zády, znechu-
cený vlastním odrazem, který mě probodává vražedným pohledem.
514 E L James

Na holení dneska seru.

U prádelníku se suším a lovím z něj spodky a čisté triko. Když se
otočím, zahlédnu na svém polštáři malou krabičku. Znovu ztrácím
půdu pod nohama, už zase balancuju na  pokraji rozšklebené pro-
pasti – její široce rozevřená tlama už na  mě čeká, dychtí po  mně,
a z mého vzteku se stává strach.
To je něco od  ní. Co by mi asi tak mohla dát? Pouštím svršky,
s hlubokým nádechem si sedám na postel a sahám po krabičce.
Je to kluzák. Sada na stavbu modelu Blaníku L-23. Z víčka krabič-
ky padá papír s rukou psaným vzkazem a snáší se na postel.

Tohle mi připomnělo šťastné časy.

Děkuju.
Ana

Dokonalý dárek od dokonalé holky.

Zakusuje se do mě bolest.
Proč to tak bolí? Proč?
Probouzí se ve mně nějaká dlouho zapomenutá vzdálená a hnusná
vzpomínka a volá mě, snaží se zabořit své tesáky do přítomnosti. Ne.
To není místo, na které bych se chtěl vracet. Vstávám, odhazuju kra-
bičku na postel a spěšně se oblékám. Když jsem hotový, beru krabičku
i vzkaz a zamířím s nimi do pracovny. Popasuju se s tím líp tam, kde
se cítím silný.

Můj rozhovor s Welchem je krátký. Můj rozhovor s Russellem Ree-

dem – tím mizerným prolhaným bastardem, který si vzal Leilu, je
ještě kratší. Ani jsem netušil, že se vzali po jednom propitém víken-
du ve  Vegas. Není divu, že jejich manželství zkrachovalo po  osm-
nácti měsících. Ona ho opustila už před třemi. Tak kde jsi, Leilo
Wiliamsová? Co děláš?
Pokouším se zkoncentrovat na  Leilu a  snažím se přijít na  něja-
ké vodítko z naší společné minulosti, které by mi mohlo napovědět,
kde je. Musím to zjistit. Potřebuju vědět, že je v pořádku. Proč přišla
sem? Proč já?
 Grey 515

Ona chtěla víc a já ne, ale to už je dávno. Bylo snadné, když tehdy
odešla – naše úmluva skončila na základě vzájemné dohody. Vlastně
celý náš vztah byl příkladný – jak to má být. Když byla se mnou, byla
hravá, a  dělala to záměrně, nebyla tím zlomeným stvořením, které
popisovala Gail.
Bezděky si vybavuju, jak moc si užívala lekce v herně. Ona ty věci
milovala a já taky. Byla skvělá submisiv. Jenže nikdy neupoutala mou
pozornost tak jako Anastasia Steeleová.
Nikdy mě nezaujala tolik jako Ana.
Upřeně zírám na  zabalený model kluzáku na  mém stole. Ne-
přítomně přejíždím prstem po  hranách krabičky, s  vědomím, že se
jich předtím dotýkaly Aniny prsty a ruce.
Moje sladká Anastasie.
Jakým kontrastem jsi vůči všem ženám, které znám. Jediná, o kte-
rou jsem kdy usiloval. Jediná, která mi nemůže dát to, co potřebuju.
Nechápu to.
Jako bych žil až od  chvíle, kdy jsem ji poznal. Ty poslední týd-
ny byly tak vzrušující, nepředvídatelné a fascinující. Jsem jako zno-
vuzrozený, vylákaný z  mého šedého světa do  jiného, prozářeného
všemi barvami. A přesto mi nemůže dát to, co potřebuju.
Skládám si hlavu do dlaní. Nikdy se jí nebude líbit to, co dělám.
Zkoušel jsem si namlouvat, že se časem propracujeme k  tvrdším
praktikám, ale to se nestane, už nikdy. Je jí líp beze mě. Co by asi tak
dělala se zkurvenou zrůdou, která nesnese, aby se jí někdo dotýkal?
A stejně, přes to všechno mi koupila takový nápaditý dárek. Kdy
to pro mě někdo udělal, když nepočítám rodinu? Ještě jednou si kra-
bičku prohlížím a pak ji otvírám. Všechny plastové části letadla jsou
vzájemně spojené v jedné mřížce a zabalené v igelitu. V hlavě mi vy-
vstanou vzpomínky na to, jak v kluzáku při obratu vykřikla a s ruka-
ma nad hlavou se zapírala o plexisklo kokpitu. Tomu se prostě musím
usmát.
Bože, to bylo fajn – jako bych ji tahal za copánky na dětském hřiš-
ti. Ana s copánky… tu vizi okamžitě zaháním. Na to nechci myslet.
Byla to naše první koupel. Stejně mě to přinutí k myšlence, že už ji
nikdy neuvidím.
516 E L James

Znovu vrávorám nad propastí.

Ne. Už nechci.
Musím to letadlo postavit. Aspoň se budu mít na co zaměřit. Tr-
hám igelit a  zběžně čtu návod ke  stavbě. Potřebuju lepidlo, lepidlo
na modely. V rychlosti se hrabu v šuplících stolu.
Sakra. Až vzadu nacházím koženou krabičku s náušnicemi od Car-
tiera. Neměl jsem příležitost jí je dát a už ji mít nebudu.
Volám Andree a nechávám jí v mobilu vzkaz, aby zrušila ten dneš-
ní večer. Nepřichází v úvahu, abych křepčil na výročním gala mejda-
nu. Ne bez společnice.
Otvírám červenou koženou krabičku a  ještě jednou si prohlí-
žím náušnice. Jsou překrásné. Jednoduché, ale elegantní, stejně jako
okouzlující slečna Steeleová… která mě opustila dnes ráno kvůli
tomu, že jsem ji potrestal. Protože jsem na ni moc tlačil. Schovávám
si obličej v dlaních. Ale ona mi to dovolila. Nezastavila mě. Necha-
la mě to udělat, protože mě miluje. Ta myšlenka je tak děsivá, že ji
okamžitě pouštím z  hlavy. Nemůže mě milovat. Je to prosté. Nikdo
ke mně nemůže něco takového cítit. Nikdo, kdo mě zná.
Tak sebou hni, Greyi, soustřeď se.
Kde je to posraný lepidlo? Vracím náušnice zpátky do šuplíku a po-
kračuju v hledání. Nic.
Přivolávám si Taylora.
„Pane Greyi?“
„Potřebuju modelovací lepidlo.“
Na chvíli ho to zarazí. „Na jaký druh modelu, pane?“
„Malý model kluzáku.“
„Z balzového dřeva, nebo z plastu?“
„Plastový.“
„Nějaké mám. Hned vám ho přinesu, pane.“
Utrousím díky, trochu překvapený skutečností, že má Taylor mo-
delovací lepidlo. O chvilku později už klepe na dveře.
„Dále.“
Vchází do pracovny a pokládá mi na stůl malý plastový kelímek.
A protože neodchází, nedá mi to a ptám se:
„Na co to máte?“
 Grey 517

„Stavím všelijaká letadla.“ On se červená!

„Aha?“ A navzdory mizérii se ve mně probouzí zvědavost.
„Létání byla moje první láska, pane.“
Nechápavě nakrčím čelo.
„Barvoslepost,“ objasňuje bezvýrazně.
„Takže jste skončil u mariňáků?“
„Přesně tak, pane.“
„Děkuju za to lepidlo.“
„Beze všeho, pane Greyi. Už jste jedl?“
Ta otázka mě zaskočí.
„Nemám hlad, Taylore. Prosím, jděte a užijte si odpoledne s dce-
rou, uvidíme se zítra. Už vás nebudu zdržovat.“
Zaváhá a ve mně začíná vařit krev. Jdi.
„Jsem v pohodě.“ Sakra, mám hrozně sevřený hlas.
„Pane,“ pokyne mi hlavou. „Vrátím se zítra večer.“
Přezíravě přikývnu a pak už je pryč.
Kdy mi naposledy nabízel něco k jídlu? Musím vypadat hůř, než
jsem si myslel. Podrážděně sahám po kelímku s lepidlem.

Na dlani mi sedí model kluzáku. S pocitem uspokojení si ho užasle

prohlížím a mé podvědomí zaplavují vzpomínky na náš let. Jak bylo
téměř nemožné Anastasii vzbudit – usmívám se, když si to vybavím –
a  když už byla vzhůru, byla s  ní těžká dohoda a  byla odzbrojující
a krásná a zábavná.
Bože, jak já se bavil: to její bezuzdné nadšení během letu, její vý-
křiky, a pak… náš polibek.
Celé to byl můj první vědomý a otevřený pokus o něco… víc. Je zvlášt-
ní, že jsem za tak krátkou dobu nastřádal tolik šťastných vzpomínek.
Přichází další vlna bolesti – hlodavě a drsně mi připomíná, o co
jsem přišel.
Soustřeď se na ten kluzák, Greyi.
Ještě musím nalepit obtisky; jsou to malý zkurvený šmejdi.

Nakonec je i  poslední na  kluzáku a  osychá. Moje letadlo má svou

vlastní registrační značku. November. Nine. Five. Two. Echo. Charlie.
518 E L James

Echo Charlie.
Vzhlédnu, světla už ubývá. Je pozdě. Má prvotní myšlenka je, že
bych to mohl ukázat Aně.
Jenže žádná Ana už není.
Zatínám čelisti a protahuju si ztuhlá ramena. Pomalu se zvedám
a zjišťuju, že jsem celý den nejedl ani nepil a že mi třeští hlava.
Cítím se na hovno.
Kontroluju mobil v  naději, že volala, ale je v  něm jen textovka
od Andrey.

Večer v O.K. zrušen.

Doufám, že je vše v pořádku.
A

Právě když si zprávu čtu, zavrní mi telefon v ruce. Srdeční tep mi oka-
mžitě letí vzhůru, ale rychle padá, když zjistím, že je to Elena.
„Ahoj,“ zahučím a nenamáhám se maskovat zklamání.
„Christiane, copak se takhle zdraví? Co tě žere?“ kárá mě, ale já
slyším, jak se u toho baví.
Zadívám se ven z okna. Nad Seattlem už se smráká. Krátce se za-
myslím nad tím, co asi dělá Ana. Nechci Eleně říkat, co se stalo; ne-
chci ta slova vyřknout nahlas a tím z nich vytvořit realitu.
„Christiane? Co se děje? Řekni mi to.“ Její tón se mění na strohý
a rozzlobený.
„Odešla ode mě,“ zamumlám rozmrzele.
„Aha,“ vypraví ze sebe překvapeně. „Chceš, abych se zastavila?“
„Ne.“
Zhluboka si povzdechne. „Tenhle život není pro každého.“
„Já vím.“
„Sakra, Christiane, zníš příšerně. Nechtěl bys zajít někam na ve-
čeři?“
„Ne.“
„Jedu k tobě.“
„Ne, Eleno. Teď bych nebyl dobrý společník. Jsem unavený a chci
být sám. Ozvu se ti někdy v týdnu.“
 Grey 519

„Christiane… takhle to bude lepší.“

„Já vím. Ahoj.“
Zavěšuju. Nechci s ní mluvit. To ona mě povzbuzovala, abych letěl
do Savannah. Možná věděla, že tenhle den nastane. Zamračím se na te-
lefon a praštím s ním na stůl, odcházím si sehnat něco k snědku a k pití.

Zkoumám obsah lednice.

Nic mě neláká.
Ve spíži je pytlík preclíků. Otvírám ho, přecházím s ním k oknu
a  mechanicky si strkám do  pusy jeden za  druhým. Venku se snesla
noc; v dešti se mihotají a poblikávají světla. Svět se točí dál.
Taky se pohni, Greyi.
Pohni se.
520 E L James

Neděle, 5. června 2011

Civím na strop ložnice. Nemůžu spát. Pronásleduje mě Anina vůně,

která ještě pořád ulpívá na  mém povlečení. Přitahuju si její polštář
k obličeji, abych ji mohl vdechovat. Jsou to muka, je to nebe; na chvíli
zvažuju, že bych se mohl udusit.
Nebuď patetický, Greyi.
V hlavě se probírám událostmi včerejšího dopoledne a přemí-
tám, jestli se mohly odehrát jinak. Obvykle to nedělám, protože
je to plýtvání energií, ale dnes hledám stopy a  snažím se zjistit,
kde jsem udělal chybu. Je jedno, kolikrát si to v  duchu přehraju,
protože v hloubi duše vím, že bychom se do té slepé uličky stejně
dostali. Ať už včera dopoledne nebo za týden, za měsíc, za rok. Je
lepší, že se to stalo teď, dřív než jsem stihl na Anastasii napáchat
další škody.
Přestavuju si ji schoulenou v  její malé bílé posteli. Nedokážu ji
vidět v jejím novém bytě – nebyl jsem tam –, sleduju ji v jejím pokoji
ve Vancouveru, ve kterém jsem s ní jednou spal. Potřesu hlavou; to
byl ten nejlepší spánek za posledních pár roků. Jsou dvě hodiny ráno.
Ležím tu už dvě hodiny a místo hlavy mám včelí úl. Ještě jednou dů-
kladně vdechnu její vůni a zavírám oči.

Maminka mě nevidí. Stojím před ní. Ale nevidí mě. Spí s ote-
vřenýma očima. Nebo jí zase není dobře.
Slyším rachtání. Jeho klíče. Vrátil se.
 Grey 521

Utíkám a schovávám se skrčený pod stolem v kuchyni. Autíčka

jsou tady se mnou.
Bum. Dveře bouchnou a já nadskakuju.
Skrz prsty vidím maminku. Otáčí hlavu, aby na něj viděla. Pak
zase usíná na gauči. On má ty boty s lesklými přezkami, stojí
nad maminkou a  křičí. Bouchne maminku páskem. Vstávej!
Vstávej, ty zkurvená čubko. Ty zkurvená čubko! Ty zkurvená
čubko! Maminka dělá zvuk, jako když se brečí.
Přestaň. Přestaň ubližovat mamince. Přestaň ubližovat mamince.
Běžím k němu a tluču do něj a tluču.
Ale on se mi směje a praští mě do obličeje.
Ne! Vykřikne maminka.
Ty zkurvená čubko.
Maminka se skrčí. Jako já. A pak je zticha. Ty zkurvená čubko.
Ty zkurvená čubko. Ty zkurvená čubko.
Jsem pod stolem. Mám prsty v uších a zavírám oči. Zvuky pře-
stávají.
On se otáčí a já vidím jeho boty, jak dupou do kuchyně. Pořád
má ten pásek a bouchá si s ním do nohy. Chce mě najít.
Ohýbá se a šklebí se na mě. Ošklivě páchne. Cigaretama a pi-
tím a divnými věcmi.
Tak tady seš, ty malej šmejde.

Probouzí mě děsivý nářek. Jsem úplně propocený a srdce mi buší jako

o závod. Prudce si sedám.
Do prdele.
Ten křik, to jsem byl já.
Zhluboka se nadechnu a  snažím se dostat z  hlavy puch levného
bourbonu a vyčpělých camelek.
Ty seš ale dojebanej zkurvysyn.
Anina slova mi znovu prolétnou hlavou.
Stejně jako jeho.
Kurva.
Nemohl jsem tý zfetovaný děvce pomoct.
Zkoušel jsem to. Bože můj, já to zkoušel.
522 E L James

Tak tady seš, ty malej parchante.

Ale Aně jsem pomoct mohl.
Jenže jsem ji nechal odejít.
Musel jsem ji nechat odejít.
Tyhle sračky nebyly nic pro ni.
Letmo kontroluju hodiny. Je půl čtvrté. Zvedám se a mířím do ku-
chyně, kde do sebe liju pořádnou sklenici vody a odcházím si sednout
ke klavíru.

Cuknu sebou a znovu se probouzím. Už je světlo – pokoj plní jasná

záře ranního slunce. Zdálo se mi o Aně – jak mě líbá, její jazyk v mé
puse, mé prsty v  jejích vlasech, a  tiskne svoje krásné tělo k  mému,
s rukama svázanýma nad hlavou.
Kde je?
Na  krásný prchavý okamžik zapomínám na  události včerejšího
dne – a pak se mi to všechno vrací.
Je pryč.
Do hajzlu.
Zjevný důkaz mé touhy po ní se tlačí do matrace – ale stačí vzpo-
mínka na její jasné oči zastřené ublížením a ponížením, když odchá-
zela, a problém je rychle vyřešen.
Pořád se cítím pod psa. Ležím na zádech a zírám do stropu, ruce
složené pod hlavou. Přede mnou je celý dlouhý den a  já poprvé
po dlouhých letech netuším, co si počít. Kontroluju čas, je 5:58.
Zatraceně, třeba bych si mohl zaběhat.

Dusám po chodníku klidné ranní Čtvrté Avenue a do uší mi proudí

Prokofjevův Pochod Monteků a Kapuletů. Všechno mě bolí – každou
chvíli se mi roztrhnou plíce, v  hlavě mi tepe a  zevnitř mě bolestivě
užírá neutuchající pocit ztráty. Té bolesti se nedá uniknout, přesto
se pokouším. Zastavuju, abych změnil výběr hudby a natáhl trochu
vzácného vzduchu do plic. Chtělo by to něco trochu… agresivnější-
ho. Pump It od Black Eyed Peas, jo. Znovu se dávám do pohybu.
Přistihnu se, že podvědomě směřuju k Vine Street, a vím, že je to
pěkná volovina, ale doufám, že ji uvidím. Když se blížím k její ulici,
 Grey 523

začíná mi bláznit srdce a zároveň pociťuju silný neklid. Není to tak,

že bych ji musel vidět. Jen se chci ujistit, že je v pořádku. Ne, to není
pravda. Ve skutečnosti toužím po tom, abych ji zahlédl. Jakmile jsem
na místě, probíhám podél jejího bloku.
Všechno je ještě ztichlé – plouží se kolem mě jeden Oldsmobile
a  dva chodci se psy –, ale v  jejím bytě nejsou žádné známky živo-
ta. Přebíhám ulici, zastavuju se na protějším chodníku a uchyluju se
do vchodu jednoho z domů, abych popadl dech.
Závěsy v  jednom z  pokojů jsou zatažené, v  ostatních ne. Možná
je to její pokoj. Možná ještě spí – pokud tam vůbec je. V tu chvíli se
přede mnou otvírá šílený scénář: večer si vyrazila, opila se, někoho
potkala…
To ne.
Dělá se mi špatně. Myslím na její nádherné tělo v rukou někoho
jiného – nějakého šmejda, který se vyhřívá v  jejím vřelém úsměvu,
a pak ji rozhihňá, rozesměje… a nakonec ji udělá. Stojí mě všechny
síly nerozrazit dveře jejich bytu, abych se přesvědčil, že je tam a že je
sama.
Můžeš si za to sám, Greyi.
Zapomeň na ni. Ona není pro tebe.
Stahuju si kšiltovku Seahawks víc do čela a vyrážím směrem k Zá-
padní Avenue.
Moje žárlivost je surová a  zuřivá a  dravě zaplňuje mou vnitřní
prázdnotu. Nenávidím ten pocit – probouzí ve mně něco, co fakt ne-
chci zkoumat zblízka. Zrychluju, utíkám pryč od té vzpomínky, pryč
od bolesti, pryč od Anastasie Steeleové.

Nad Seattlem se stmívá. Stoupám si, abych se protáhl. Seděl jsem

u stolu v pracovně celý den – a byl to plodný den. Ros taky tvrdě pra-
covala. Připravila a  poslala mi první hrubou koncepci obchodního
plánu a smlouvu o smlouvě budoucí se SIP.
Aspoň můžu dávat pozor na Anu.
Ta myšlenka je stejně tak bolestivá jako přitažlivá.
Pročetl jsem a udělal poznámky ke dvěma patentovým žádostem,
několika smlouvám a  novým konstrukčním návrhům. Zabral jsem
524 E L James

se do jejich detailů tak, že jsem na ni nemyslel. Malý kluzák je stále

na mém stole a posmívá se mi, připomíná mi šťastné chvíle, jak na-
psala ona. Vybavuju si ji, jak stojí v mém triku ve dveřích pracovny,
velké oči a dlouhé nohy, těsně předtím, než mě svedla.
To bylo další poprvé.
Stýská se mi po ní.
Jo – přiznávám. V plané naději kontroluju mobil a nacházím zprá-
vu od Elliota.

Pivko, střelče?

Odpovídám:

Ne. Moc práce.

Jeho reakce je okamžitá.

Jdi se bodnout.

Správně. Bodnu se.

Od Any nic, žádné zmeškané hovory, žádné e-maily. Neutuchají-
cí bolest v žaludku se zintenzivňuje. Ona nezavolá. Chtěla čistý řez.
Chtěla se dostat z mého dosahu a já jí to nemůžu zazlívat.
Je to pro její dobro.
Abych změnil kulisy, vleču se do kuchyně.
Gail je zpátky. Kuchyň je uklizená a na sporáku je hrnec. Voní to
dobře… jenže já nemám hlad. Vchází ve  chvíli, kdy nakukuju pod
pokličku.
„Dobrý večer, pane.“
„Gail.“
Zarazí se a poplašeně zamrká – něco ji překvapilo. Že by já? Kur-
va, já asi vypadám.
„Kuře po myslivecku?“ ptá se nejistě.
„Jasně,“ zabručím.
„Pro dva?“ zaváhá.
 Grey 525

Pohlédnu na ni a ona se zatváří rozpačitě.

„Pro jednoho.“
„Za deset minut?“ hlesne kolísavě.
„Fajn,“ souhlasím bezbarvě.
Otáčím se k odchodu.
„Pane Greyi?“ zaráží mě.
Zírá na mě a pod mým pohledem rudne.
„Copak, Gail?“
„Ale nic. Omlouvám se.“ Obrací se k plotně, aby zamíchala obsah
hrnce, a já odcházím, abych si dal další sprchu.
To mě podrž, dokonce i  můj lid si všiml, že je něco prohnilého
v podělaném království dánském.
526 E L James

Pondělí, 6. června 2011

Bojím se jít spát. Je po  půlnoci a  jsem unavený, ale sedím u  klavíru
a  přehrávám Bach-Marcellův kus pořád dokola. Vzpomínám, jak si
opírala hlavu o mé rameno, a skoro cítím její jedinečnou opojnou vůni.
Krucinál, vždyť řekla, že to zkusí!
Přestávám hrát a skládám si hlavu do dlaní. Lokty si opírám o kla-
viaturu a vyrážím z ní dva falešné tóny. Řekla, že to zkusí, ale upadla
na první překážce.
A pak utekla.
Proč jsem na ni musel být tak tvrdý?
Ale hluboko uvnitř znám odpověď – protože si o to řekla a já byl
příliš zbrklý a  sobecký, abych tomu pokušení odolal. Zaslepený její
výzvou jsem chňapnul po příležitosti posunout nás tam, kde jsem nás
chtěl mít. Nepoužila únikové slovo a já jí naložil víc, než byla schopná
unést – i když jsem slíbil, že to nikdy neudělám.
Já jsem takový idiot.
Jak by mi mohla po něčem takovém důvěřovat? Je dobře, že odešla.
Proč by se mnou ksakru měla chtít zůstat?
Přemýšlím, že bych se opil. Nebyl jsem pořádně opilý od patnácti –
teda jednou, když mi bylo jednadvacet. Děsí mě ztráta kontroly –
vím, co s  člověkem dokáže alkohol. Bezděky se zachvěju, když těm
vzpomínkám zabouchnu dveře, a rozhodnu se to pro dnešek odpískat.
Zírám na strop a modlím se za bezesný spánek… a jestli se mi má
něco zdát, tak ať je to o ní.
 Grey 527

Maminka je dneska hezká. Sedá si a nechává mě česat jí vlasy.

Dívá se na mě do zrcadla a má ten zvláštní úsměv. Ten, co má
jenom pro mě. Slyším hlasitý zvuk. Třísknutí. Vrátil se. Ne! Kde
kurva seš, ty děvko? Tady kámoš potřebuje rozptýlit. Kámoš, co
má prachy. Maminka si stoupá, bere mě za  ruku a  strká mě
do své skříně. Sedím na jejích botách a snažím se být potichu
a dávám si ruce na uši a pevně zavírám oči. Šaty voní jako ma-
minka. Líbí se mi být tady. Pryč od něj. Křičí: Kde je ten malej
podělanej spratek? Drží mě za vlasy a tahá mě ze skříně. Nebu-
deš jim tu kazit mejdlo, ty malej parchante. Bouchne maminku
do obličeje. Když mu to uděláš pořádně, dostaneš svůj fet, děvko.
Maminka se na mě podívá a já vidím slzy. Maminko, nebreč.
Do pokoje přichází další pán. Je velký a má špinavé vlasy. Velký
pán se na  maminku usměje. On mě táhne do  jiného pokoje.
Shodí mě na zem a já si odřu kolena. Co teď s tebou, ty malý
hovno? Ošklivě se usmívá. Smrdí pivem a kouří cigaretu.

Probouzím se. Srdce mi bubnuje, jako bych uběhl čtyřicet bloků a při-
tom mě honili pekelní psi. Prudce vyrážím z postele, zaháním noční
můru zpátky do temných zákoutí podvědomí a spěchám do kuchyně
pro sklenici vody.
Potřebuju se sejít s Flynnem. Zlé sny jsou horší než kdy předtím.
Když jsem spal s Anou po boku, žádné se mi nezdály.
Kčertu s tím.
Nikdy dřív jsem s  žádnou ze svých sub nespal. Ani jsem necítil
nutkání něco takového udělat. Bál jsem se, že by se mě mohly v noci
dotknout? Já nevím. Asi jsem musel potkat nevinné stvoření, aby mi
ukázalo, jak uklidňující to může být.
Už dřív jsem pozoroval své sub, jak spí, ale vždycky jen předtím,
než jsem je probudil kvůli zamýšlenému sexuálnímu uvolnění.
Vzpomínám si, jak jsem v  Heathmanu celé hodiny zíral na  Anu.
Čím déle jsem ji sledoval, tím krásnější byla. Alabastrovou kůži měla
v měkkém světle skoro průsvitnou, hustou hřívu tmavých vlasů roz-
hozenou na nažehleném bílém polštáři a dlouhé černé řasy se jí bě-
hem spánku chvěly. Rty měla rozevřené a mezi nimi svítily zuby a taky
528 E L James

jazyk, když si olízla rty. Byla to jedna z nejrajcovnějších věcí – jenom

se na ni dívat. A když jsem pak konečně usnul, zatímco jsem naslou-
chal jejímu klidnému dechu a sledoval její prsa, jak se zvedají a klesají
s každým nádechem a výdechem, spal jsem dobře… moc dobře.
Ploužím se do pracovny a zvedám malý kluzák. Pohled na něj ze
mě vymáčkne váhavý úsměv a  vdechne do  mě trochu klidu. Jsem
na  sebe pyšný, že jsem ho postavil, ale taky se cítím hloupě kvůli
tomu, co se chystám udělat. Byl to poslední, co mi dala. A jako první
mi dala… co?
No jasně. Sebe.
Obětovala se mým potřebám. Mé nenasytnosti. Mému chtíči.
Mému egu… mýmu zkurvenýmu dojebanýmu egu.
Do hajzlu, přestane to vůbec někdy bolet?
Cítím se trochu hloupě, když si beru kluzák s sebou do postele.

„Co si dáte k snídani, pane?“

„Jenom kafe, Gail.“
Zaráží se. „Nesnědl jste si večeři, pane.“
„No a?“
„Možná se necítíte dobře.“
„Jen to kafe, Gail. Prosím,“ utnu ji. Nic jí do toho není. Našpulí
pusu, ale znovu přikývne a otočí se ke kávovaru. Odcházím do pra-
covny, abych si sbalil papíry, které potřebuju do  kanceláře, a  našel
vyztuženou obálku.

Z auta volám Ros.

„Skvělá práce s těmi podklady ohledně SIP, jenom ten jejich ob-
chodní plán je potřeba přepracovat. Ale uděláme jim nabídku.“
„Christiane, je to příliš uspěchané.“
„Chci to udělat rychle. Už jsem ti na mail poslal svou představu
o nabídce. Od půl osmé budu v kanceláři. Sejdeme se tam.“
„Jestli jsi rozhodnutý…“
„Jsem rozhodnutý.“
„Fajn. Zavolám Andree, aby nám to naplánovala. A taky mám vý-
sledky statistik ve věci volby mezi Detroitem a Savannah.“
 Grey 529

„Ortel?“
„Detroit.“
„Jasně.“
Sakra… není to Savannah.
„Dobře. Promluvíme si u mě.“ Zavěšuju.
Zadumaně sedím na zadním sedadle Audi a Taylor se dál proplétá
provozem. Přemítám, jak se Anastasie dnes ráno dostane do  práce.
Možná si včera koupila auto, i když o tom tak nějak pochybuju. Za-
jímalo by mě, jestli se cítí stejně mizerně jako já… doufám, že ne.
Možná si uvědomila, že jsem byl jenom směšným poblouzněním.
Nemůže mě milovat.
Už vůbec ne teď – po  tom, co jsem jí provedl. Nikdo mi nikdy
neřekl, že mě miluje… samozřejmě kromě mámy a táty, ale ti to stej-
ně říkali jenom z povinnosti. V hlavě se mi hned rozezní Flynnova
dokola omílaná slova o  bezpodmínečné rodičovské lásce – dokon-
ce i k adoptovaným dětem. Jenže já tomu nikdy doopravdy nevěřil;
vždyť jsem jim přinesl jenom samá zklamání.
„Pane Greyi?“
„Pardon, co se děje?“ Taylor mě načapal. Stojí u otevřených dveří
auta a se starostlivým pohledem čeká, až vystoupím.
„Už jsme tady, pane.“
Zatraceně… jak dlouho tady stojíme? „Díky. Dám vám vědět, v ko-
lik odpoledne.“
Soustřeď se, Greyi.

Andrea s Olivií ke mně obě vzhlédnou, když vystupuju z výtahu. Oli-

vie zamává řasami a strká si pramen vlasů za ucho. Kristepane – už
mám té husy tak akorát. Musím na osobním zařídit, aby ji přeřadili
jinam.
„Kafe, prosím, Olivie – a sežeňte mi croissant.“ Oslovená vstává,
aby mi splnila přání.
„Andreo – chci k telefonu Welche, Barneyho, pak Flynna a po-
tom Claudea Bastilla. Nepřeju si, aby mě kdokoliv rušil, ani kdyby
to byla moje matka… ledaže… ledaže by volala Anastasia Steeleová.
Rozumíte?“
530 E L James

„Ano, pane. Chcete si se mnou projít váš denní program?“

„Ne. Nejdřív potřebuju kafe a  něco k  snědku.“ Zamračím se
na Olivii, která se šnečím tempem sune k výtahu.
„Ano, pane Greyi,“ volá za  mnou Andrea, když otvírám dveře
kanceláře.
Z kufříku vyndávám zesílenou obálku, která teď opatruje můj nej-
cennější majetek – kluzák. Pokládám ho na  stůl a  v  myšlenkách se
zatoulám ke slečně Steeleové.
Ana dnes začíná v nové práci, kde pozná nové lidi… nové muže.
To pomyšlení je skličující. Zapomene na mě.
Ne, to určitě ne. Ženy si vždycky pamatují prvního muže, se kte-
rým šukaly, že ano? Jenom z toho důvodu budu už navždy mít místo
v jejích vzpomínkách. Jenže já nechci být vzpomínkou, chci být její
přítomností. Musím být její přítomností. Co mám dělat?
Ozývá se klepání na  dveře a  vzápětí se v  nich objevuje Andrea.
„Vaše káva a croissanty, pane Greyi.“
„Pojďte dál.“
Cestou k mému stolu zavadí pohledem o kluzák, ale moudře drží
jazyk za zuby. Pokládá přede mě snídani.
Káva je černá. Dobrý odhad, Andreo. „Díky.“
„Welchovi, Barneymu a Bastillovi jsem nechala vzkaz. Flynn bude
volat za pět minut.“
„Dobře. Chci, abyste mi z  rozvrhu vyškrtla veškeré společenské
události, kterých bych se měl tento týden účastnit. Žádné obědy, nic,
co se koná večer. Sežeňte mi k telefonu Barneyho a číslo na nějakou
slušnou floristku.“
Aktivně si vše zapisuje do poznámkového bloku.
„Na  tyto účely obvykle využíváme Růže z  Arkadie. Chtěl byste,
abych za vás poslala květiny?“
„Ne, dejte mi na ně číslo. Udělám to sám. To je všechno.“
Kývne a překotně mizí, jako by se nedokázala dostat z mé kancelá-
ře dost rychle. Za okamžik mi zvoní telefon. Volá Barney.
„Barney, potřebuju, abyste mi vyrobil podstavec na  model
kluzáku.“
 Grey 531

Mezi jednotlivými schůzkami volám floristce a objednávám pro Anu

dva tucty bílých růží a večerní doručení k ní domů. Tak, aby se kvůli
tomu necítila trapně nebo nepříjemně v práci.
A aby na mě nezapomněla.
„Přejete si ke  květinám připojit nějaký vzkaz, pane?“ ptá se mě
květinářka.
Vzkaz pro Anu?
Co napsat?
Vrať se. Je mi to líto. Už tě neuhodím.
Zamračím se. Ta slova se mi v hlavě zrodila úplně sama.
„Ehm… něco jako: Blahopřeju k prvnímu dni v práci. Doufám,
že se vydařil.“ Zírám na  kluzák na  desce stolu. „A  děkuju za  ten
kluzák. To bylo velmi nápadité. Má teď čestné místo na mém stole.
Christian.“
Floristka to po mně opakuje.
Kruci, vůbec to nevyjadřuje, co bych chtěl říct.
„Bude to vše, pane Greyi?“
„Ano. Děkuji.“
„Rádo se stalo, pane. Hezký den.“
Prošpikuju telefon ostrým pohledem. Hezký den si strč někam.

„Ty vole chlape, co tě žere?“ Claude se sbírá z  podlahy, kam jsem

ho právě poslal na jeho ubohou hubenou zadnici. „Dneska jsi pěkně
nabuzenej, Greyi.“ Pomalu se zvedá s  elegancí kočkovité šelmy od-
hadující svou kořist. Trochu se oťukáváme v  momentálně prázdné
tělocvičně v suterénu budovy Grey House.
„Jsem tak nějak nasranej,“ zasyčím.
S chladným výrazem kolem mě krouží.
„To není zrovna dobrej nápad – vlízt do  ringu a  myslet na  něco
jinýho,“ poučuje mě pobaveně, ale nespouští ze mě oči.
„Zjišťuju, že to pomáhá.“
„Zaměř se na  levačku. A  chraň si pravou stranu. Ruce nahoru,
Greyi.“
Najednou sebou švihne a  zasáhne mě do  ramene; skoro přitom
ztratím rovnováhu.
532 E L James

„Soustřeď se, Greyi. Ty hovadiny z  obchodních jednání mi sem

netahej. Nebo je v tom ženská? Že by se ti nějaká prdelka konečně do-
stala do kalhot?“ pošklebuje se mi provokativně. Zabírá to – výkopem
ho trefuju do  boku a  hned potom ho beru pěstí do  žeber. Dvakrát
za sebou. Zavrávorá a uskakuje, až za ním vlají dredy.
„Hleď si svýho, Bastille!“
„Týjo, já to trefil!“ rozzáří se vítězoslavně. Najednou znovu vyráží,
jenže já to čekám a vykryju ho, a navrch přidávám jeden úder a prud-
ký výkop. Tentokrát odskočí včas a neskrývá ohromení.
„Ať už se v  tom tvým privilegovaným světě děje cokoliv, Greyi,
funguje to. Tak se ukaž.“
Vrhám se na něj – dneska půjde na lopatky.

Na cestě domů chytáme mírný provoz.

„Taylore, mohli bychom to vzít oklikou?“
„Kam přesně, pane?“
„Mohl byste projet kolem bytu slečny Steeleové?“
„Jistě, pane.“
Už jsem si na tu bolest zvyknul. Zdá se všudypřítomná, něco jako
hučení v uších. Když jsem na jednáních, je tlumená a míň rušivá. To
jen teď, když jsem sám se svými myšlenkami, se uvnitř mě znovu na-
plno rozběsní. Jak dlouho to ještě potrvá?
Blížíme se k jejímu bytu a můj tep dosahuje maximálních hodnot.
Možná ji zahlédnu.
Ta možnost je vzrušující a  zneklidňující. A  právě tehdy si uvě-
domuju, že od  chvíle, kdy odešla, jsem na  nic jiného nemyslel. Její
nepřítomnost je můj věrný společník.
„Zpomalte,“ instruuju Taylora, když přijíždíme k jejímu domu.
Svítí se tam.
Je doma!
A doufám, že sama… a že se jí po mně stýská.
Zajímalo by mě, jestli dostala mé květiny.
Chtěl bych se podívat do  mobilu, jestli mi neposlala zprávu, ale
nedokážu odtrhnout oči od oken jejího bytu – co kdybych ji zahlédl.
Má se dobře? Myslí na mě? Jak jí to asi šlo v práci?
 Grey 533

„Ještě jednou, pane?“ ptá se mě Taylor, když proplujeme kolem

a její dům nám zmizí z očí.
„Ne,“ vydechnu. Ani jsem si neuvědomil, že jsem zadržoval dech.
Míříme zpátky do Escaly a já procházím maily a textovky v naději, že
něco z toho bude od ní… což není. Jenom zpráva od Eleny.

Jsi v pohodě?

Neodpovídám.

V  bytě je takové ticho; nikdy předtím jsem si toho nevšimnul. Její

absence to ticho ještě zvýrazňuje.
Usrknu koňak a lhostejně se loudám do knihovny. Vzhledem k její
lásce k  literatuře je ironie, že jsem jí tuhle místnost nestihl ukázat.
Čekám, že se mi v ní trochu uleví, když neuchovává žádné společné
vzpomínky. Pohledem kloužu po pečlivě vyrovnaných a zařazených
knihách, až zabloudím ke  kulečníku. Jestlipak hraje biliár? Myslím,
že ne.
V hlavě se mi samovolně rodí myšlenka na její tělo ležící na zele-
ném kulečníkovém plátně. Možná tu na ni nejsou žádné vzpomínky,
ale moje mysl je víc než schopná, víc než ochotná si sama vytvářet
barvité erotické obrazy krásné slečny Steeleové.
Nedá se to vydržet.
Kopnu do sebe další hlt koňaku a prchám pryč.
534 E L James

Úterý, 7. června 2011

Šukáme spolu. A  tvrdě. Opřeni o  koupelnové dveře. Je moje.

Nořím se do ní, znovu a znovu. Uctívám ji, její tělo, její vůni,
její chuť. V pěsti pevně svírám její vlasy a přidržuju si ji na mís-
tě. Druhou rukou jí podpírám zadek. Nohy má omotané kolem
mého pasu. Nemůže se pohnout, poutám ji svým vlastním tě-
lem. Ovíjí se kolem mě jako hedvábí. Oběma rukama mě tahá
za vlasy. Ach ano. Jsem doma. Ona je domov. Tohle je místo,
kde chci být… v ní…
Ona. Je. Moje. Cítím, jak se jí zatínají svaly, když vrcholí, jak
mě pevně svírá a zaklání hlavu. Udělej se!
Vykřikne, a já hned po ní… ach ano, má sladká, sladká Ana-
stasie. Usměje se, znaveně, uspokojeně – a  tak sexy. Staví se
na nohy a s hravým úsměvem na rtech se na mě upřeně zadívá.
A pak do mě strčí a beze slova začíná ustupovat. Hrábnu po ní
a  najednou jsme v  herně. Držím ji ohnutou přes lavici. Zve-
dám ruku, abych ji potrestal, držím pásek… a ona zmizí. Stojí
u dveří. V obličeji je úplně bílá, je v šoku a nešťastná, a tiše od-
plouvá pryč… dveře za ní zmizely, nic už jí nebrání. Prosebně
ke mně vztahuje ruce. Pojď se mnou, šeptá, ale pořád se vzdalu-
je a rozplývá… ztrácí se mi před očima… mizí… až je nakonec
úplně pryč. Ne! Vykřiknu. Ne! Ale nemám hlas. Nemám nic.
Jsem němý. Němý… už zase.
 Grey 535

Probouzím se zmatený.
Sakra – to byl sen. Další živý sen.
I když jiný.
Kruci! Jsem celý ulepený. Na okamžik pocítím tu dávno zapome-
nutou, ale důvěrně známou kombinaci strachu a euforie… ale Elena
už mě nevlastní.
Kristepane, jako bych ošukal celou Ameriku. Tohle se mi stalo na-
posledy… kdy? V patnácti, šestnácti?
Ležím potmě na  zádech, znechucený sám sebou. Stahuju si triko
a otírám se s ním. To lepidlo je snad všude. Zjišťuju, že se pro sebe ve tmě
culím. Navzdory vlezlému pocitu bolestné ztráty. Ten erotický sen stál
za to. Ale zbytek… zasraný peklo. Otáčím se na bok a znovu usínám.

Odešel. Maminka sedí na  gauči. Je potichu. Dívá se na  zeď

a někdy mrkne. Stoupám si před ni, ale ona mě nevidí. Zamá-
vám na ni, ale ona mě odežene. Ne, Mrňousi, teď ne. Ubližuje
mamince. Ubližuje mně. Nemám ho rád. Hodně se na něj zlo-
bím. Nejlepší to je, když jsme s maminkou sami. To je jenom
moje. Moje maminka. Bolí mě bříško. Už zase má hlad. Jsem
v  kuchyni a  hledám sušenky. Strkám si židli ke  skříni a  lezu
na  ni. Našel jsem keksy. Nic jiného ve  skříni není. Sedám si
na židli a otvírám krabici. Jsou tam ještě dva. Oba je jím. Jsou
dobré. Slyším ho. Vrátil se. Lezu dolů a utíkám do svého poko-
je a  lezu na  postel. Dělám, jako že spím. Strčí do  mě prstem.
Zůstaň tady, ty malej sráči. Chci si zašukat s tou děvkou, co máš
za mámu. Dneska už nechci zahlídnout ten tvůj hnusnej ksicht.
Rozumíš? Když neodpovím, plácne mě přes obličej. Nebo při-
jdeš k  další spálenině, ty malej hajzlíku. Ne. To nemám rád.
Nemám rád, když to pálí. Bolí to. Pochopils to, blbečku? Vím,
že chce, abych brečel nahlas. Ale je to těžké. Nedokážu udělat
žádný zvuk. Bouchne mě pěstí…

Znovu se budím, s těžkým dechem ležím v časném ranním pološeru

a čekám, až se mi zklidní tep. Snažím se zbavit odporné, palčivě ko-
vové příchuti strachu na jazyku.
536 E L James

A před těmahle sračkama tě chránila, Greyi.

Když byla s tebou, nemusel sis ty vzpomínky pořád dokola přehrá-
vat. Proč jsi ji nechal odejít?
Podívám se na budík. 5:15. Asi si půjdu zaběhat.

Její dům vypadá pochmurně, topí se v šerých stínech. Ranní slunce se

ho ještě nedotklo. To sedí. Souzní to s mojí náladou. V jejím bytě se
nesvítí a v pokoji, který jsem sledoval posledně, jsou zatažené závěsy.
Musí být její.
Modlím se k Bohu, aby tam nahoře spala sama. Představuju si ji
schoulenou v  její kovové bílé posteli, malé klubíčko Any. Zdá se jí
o mně? Nebo má ze mě noční můry? Nebo na mě už zapomněla?
Ještě nikdy jsem se necítil tak mizerně, ani v pubertě. Možná než se
ze mě stal Grey… vzpomínám na ty časy. Ne, ne – nechci na to myslet
i v bdělém stavu. Je to příliš těžký kalibr. Nasazuju si kapuci a opírám
se o  žulovou zeď schovaný ve  vchodu protější budovy. Napadá mě
šílená myšlenka, že tu budu stát i za týden, za měsíc… Za rok? Budu
se dívat a čekat, jestli letmo nezahlédnu dívku, která mi kdysi patřila.
Trpká představa. Stal se ze mě ten, za koho mě vždycky měla – slídil.
Takhle to dál nejde. Musím ji vidět. Přesvědčit se, že je v pořádku.
Pokusit se přemazat poslední vzpomínku, kterou na ni mám: kdy byla
poražená, ponížená a raněná… a opouštěla mě.
Musím něco vymyslet.

Jsem zpátky v Escale a Gail se do mě opírá netečným pohledem.

„Neprosil jsem se o to,“ brblám s očima zapíchnutýma do omelety,
kterou mi připravila.
„Tak já to vyhodím, pane Greyi,“ rozhodne a natahuje se pro talíř.
Moc dobře ví, že nesnáším plýtvání jídlem. Tentokrát ji ale můj tvrdý
pohled nezastraší.
„Vy jste to udělala schválně, paní Jonesová.“ Hrozná ženská.
Na  rtech se jí rozprostře malý vítězoslavný úsměv. Zamračím se
na ni, ale s ní to ani nehne.
A tak se vzpomínkou na poslední noční můru, která neochvějně
setrvává na okraji mého podvědomí, vděčně hltám svou snídani.
 Grey 537

Mohl bych jí jen tak zavolat a říct ahoj? Zvedla by mi to vůbec? Oči-
ma zabloudím ke kluzáku na stole. Chtěla tlustou čáru. Měl bych to
respektovat a dát jí pokoj. Jenže já chci slyšet její hlas. Chvíli uvažuju
o tom, že bych jí zavolal a hned zavěsil, jen abych ji slyšel promluvit.
„Christiane? Christiane, jsi v pohodě?“
„Promiň, Ros, o co jde?“
„Vůbec se nesoustředíš. Takhle jsem tě nikdy neviděla.“
„Je mi fajn,“ štěknu.
Kurva – soustřeď se, Greyi. „Cos to říkala?“
Hodí po mně podezíravý pohled. „Říkala jsem, že je SIP ve větších
finančních potížích, než jsme si mysleli. Jsi přesvědčený, že do toho
půjdeš?“
„Jo,“ prohlásím umanutě. „Jsem.“
„Dnes odpoledne dorazí jejich tým, aby podepsal smlouvy.“
„Dobře. A co je nového ohledně našich návrhů pro Eamona Ka-
vanagha?“

Stojím a skrz dřevěné lamely rolety zadumaně pozoruju Taylora usaze-

ného před Flynnovou kanceláří. Je pozdě odpoledne a já myslím na Anu.
„Christiane, opravdu jsem velice šťastný, že dostávám zaplaceno
za to, jak vás pozoruji při zírání z mého okna, ale myslím, že to není
ten důvod, proč jste tady,“ ozve se Flynn suše.
Otáčím se k němu a zjišťuju, že na mě upírá pohled plný zdvořilé-
ho očekávání. S povzdechem zamířím k pohovce.
„Noční můry se vrátily. Jsou horší než předtím.“
Flynn zvedá jedno obočí. „Ty samé?“
„Ano.“
„A co se změnilo?“ Naklání hlavu ke straně a čeká, co mu řeknu.
Když neodpovídám, dodává: „Christiane, vypadáte jako hromádka
neštěstí. Něco se stalo.“
Cítím se stejně jako předtím s Elenou; část mého já mu to nechce
říct, protože pak se to stane realitou.
„Někoho jsem potkal.“
„A?“
„Pustila mě k vodě.“
538 E L James

Zatváří se překvapeně. „Ženy vás opouštěly už dřív. Proč je to teď

jiné?“
Bezvýrazně na něj koukám.
Proč je to jiné? Protože Ana je jiná.
Hlavou mi víří myšlenky, zpřeházené jako nitky na složité barev-
né tapiserii. Nebyla submisivní. Neuzavřeli jsme smlouvu. Byla ne-
zkušená. Byla první, koho jsem nechtěl jenom kvůli sexu. Proboha –
a  všechna ta poprvé, co jsem s  ní zažil: první, se kterou jsem spal,
první panna, první, kterou jsem představil své rodině, první, která se
mnou letěla v Charlie Tango, první, kterou jsem vzal plachtit.
Jo… Je jiná.
Flynn mi trhá myšlenky: „Christiane, to byla jednoduchá otázka.“
„Chybí mi.“
Jeho výraz zůstává laskavý a pozorný, jinak nedává najevo nic.
„Nikdy předtím vám žádná z žen, se kterými jste měl vztah, ne-
chyběla?“
„Ne.“
„Takže na ní bylo něco neobvyklého?“ pobízí mě.
Pokrčím rameny, ale on naléhá dál.
„Měl jste s ní smluvní vztah? Byla vaše submisiv?“
„Doufal jsem v to. Ale nebylo to nic pro ni.“
Nechápavě nakrčí čelo: „Tomu nerozumím.“
„Porušil jsem jedno ze svých pravidel. Usiloval jsem o ni, protože
jsem si myslel, že by mohla mít zájem, ale ukázalo se, že na to není.“
„Povězte mi o tom víc.“
Jako by zvedl má stavidla. Vyprávím mu události uplynulého mě-
síce, od okamžiku, kdy Ana vpadla do mé kanceláře, až k tomu, jak
mě v sobotu ráno opustila.
„Aha. Vidím, že od té doby, co jsme spolu mluvili naposledy, jste
toho prožil opravdu hodně.“ Mne si bradu a přitom mě upřeně sle-
duje. „Je v tom spousta zásadních věcí, Christiane. Ale právě teď se
chci soustředit na jedinou, a totiž – jak jste se cítil, když vám řekla,
že vás miluje?“
Ostře se nadechnu, protože se mi úzkostí stáhne žaludek.
„Byl jsem vyděšený,“ soukám ze sebe.
 Grey 539

„No jistě,“ zakroutí hlavou. „Nejste takové monstrum, jak si

o sobě myslíte. Nepochybně si náklonnost zasloužíte, Christiane. Vy
to víte. Říkal jsem vám to mnohokrát. To jenom vy jste přesvědčený
o opaku.“
Podívám se na něj úkosem a ignoruju jeho omleté fráze.
„A jak se cítíte teď?“ chce vědět.
Bezradně. Cítím se bezradně.
„Chybí mi. Chtěl bych ji vidět.“ Jako bych byl u zpovědi a dozná-
val se ke svým hříchům: k touze, závislosti, kterou na ni mám, jako
by byla mou drogou.
„Takže se vám po ní stýská? I když nemůže naplnit vaše potřeby –
jak se domníváte.“
„Ano. A není to nějaká moje domněnka, Johne. Ona mi zkrátka ne-
může dát to, co potřebuju, stejně jako já nemůžu být tím, koho by chtěla.“
„Jste si tím jistý?“
„Vždyť přece odešla.“
„Odešla, protože jste ji zbil páskem. Tomu se přece nemůžete divit,
když nesdílí vaše záliby.“
„To ne.“
„Přemýšlel jste o tom, že byste s ní zkusil mít vztah podle jejích
představ?“
Prosím? Zaraženě na něj zírám. A on pokračuje: „Byly pro vás vaše
společné sexuální aktivity uspokojivé?“
„Jistě že byly,“ zavrčím popudlivě, ale on můj podrážděný tón ig-
noruje.
„Uspokojovalo vás, když jste ji tloukl?“
„Velmi.“
„Chtěl byste to udělat znovu?“
Udělat jí to znovu?! A dívat se, jak odchází… znovu?
„Ne.“
„A to proč?“
„Protože to není nic pro ni. Ublížil jsem jí. Doopravdy ublížil…
a  ona nemůže… ona nechce…“ zarážím se. „Nelíbilo se jí to. Byla
vytočená. Úplně zuřila.“ Její výraz, její raněný pohled mě bude pro-
následovat ještě hodně dlouho… už nikdy nechci být jeho příčinou.
540 E L James

„A vy se divíte?“
Zavrtím hlavou. „Ona zuřila,“ zašeptám. „Nikdy předtím jsem ji
neviděl tak rozzlobenou.“
„Jak jste se přitom cítil?“
„Bezmocně.“
„To je povědomá emoce, že?“ napovídá mi.
„Jak, povědomá?“ Co tím myslí?
„Vůbec se v  tom nepoznáváte? Svou minulost?“ Jeho otázka mě
sejme.
Kčertu, tohle jsme probírali milionkrát.
„Ani ne. Tohle je jiné. Vztah, který jsem měl s paní Lincolnovou,
byl úplně jiný.“
„Ale já nemluvil o paní Lincolnové.“
„Tak o čem jste mluvil?“ Můj hlas je smrtelně klidný, protože na-
jednou zatraceně přesně vím, kam míří.
„Vy to víte.“
Zalapám po dechu a zase jednou cítím bezmoc a vztek bezbranné-
ho dítěte. Jo. Vztek. Bezbřehý neúnosný vztek. Uvnitř mého nitra se
hněvivě probouzí temnota.
„To není to samé,“ ucedím tiše, ale mám co dělat, abych se udržel.
„Ne, to není,“ připouští Flynn.
I tak se mi v hlavě vynoří nevítaná vzpomínka na její zuřivé roz-
hořčení.
„Tohle se ti opravdu líbí? Vidět mě takhle?“
A moje zlost se vytrácí.
„Chápu, o co se tady snažíte, doktore, ale tohle srovnání není zrov-
na fér. Chtěla, abych jí to ukázal. Je dospělá, proboha. Mohla použít
únikové slovo. Mohla prostě říct, abych toho nechal. Neudělala to.“
„Já vím, já vím.“ V defenzivním gestu zvedá ruku. „Jen tu poně-
kud necitlivě nastiňuju situaci, Christiane. Jste velmi rozhněvaný muž
a máte k tomu všechny důvody. Nehodlám vás tomu znovu vystavo-
vat právě teď, když očividně trpíte. Hlavním účelem našich sezení je
dostat vás tam, kde budete sám sebe lépe přijímat a kde se budete cítit
uvolněněji,“ dělá malou pauzu. „Ta dívka…“
„Anastasie,“ zahučím nedůtklivě.
 Grey 541

„Anastasie. Zjevně na vás má silný vliv. To, že vás opustila, způ-

sobilo návrat vaší posttraumatické stresové poruchy, všech syndro-
mů, které vás trápí. Zcela jistě pro vás znamená mnohem víc, než jste
ochoten si připustit.“
Jako by mi vrazil pěstí na solar. Kvůli tomu to tak bolí? Protože pro
mě znamená víc, mnohem víc?
„Musíte se soustředit na  to, čeho chcete dosáhnout,“ pokračuje
Flynn. „A mně se zdá, že chcete být s tou dívkou. Stýská se vám po ní.
Chcete s ní být?“
Být s Anou?
„To chci,“ hlesnu.
„Pak tedy musíte věnovat pozornost tomuto cíli. Je to přesně ta
věc, o které jsem mluvil na našich několika posledních sezeních – te-
rapie zaměřená na řešení jednotlivých problémů. Jestliže vás miluje,
a ona řekla, že ano, musí teď také trpět. Takže ještě jednou opakuji
svou otázku: uvažoval jste o poněkud konvenčnějším vztahu s touto
dívkou?“
„Ne, neuvažoval.“
„Proč ne?“
„Protože mě nikdy nenapadlo, že bych mohl.“
„Poslyšte, jestliže ona není připravená být vaší submisiv, nemůžete
vy sám hrát roli dominanta.“
Šlehnu po něm hněvivým pohledem. To není žádná role – takový
prostě jsem. Jenže najednou se přede mnou zjevuje vzpomínka na je-
den z mých e-mailů Anastasii. Má vlastní slova: „Myslím, že Ti nějak
uniklo, že ve vztahu dominant-submisiv je to právě ten druhý, kdo má
veškerou moc. A to jsi Ty. Zopakuju Ti to ještě jednou – Ty máš v rukou
všechnu moc. Ne já.“ Takže když to nechce dělat ona… pak to nemůžu
dělat ani já.
V hrudi se mi líhne naděje.
Mohl bych to zkusit?
Mohl bych mít s Anastasií milostný vztah?
Zamrazí mě v zátylku.
Kruci. Možná jo.
A kdybych to dokázal, chtěla by mě zpátky?
542 E L James

„Christiane, navzdory vašim problémům jste nesčetněkrát proká-

zal, že jste nesmírně schopný člověk. Jste velmi výjimečná osobnost.
Jakmile se jednou zaměříte na nějaký cíl, jdete a dosáhnete ho – a ob-
vykle přitom překonáte všechna svá očekávání. Podle toho, co jsem
od vás dnes slyšel, je zřejmé, že jste se zaměřil na to dostat Anastasii
tam, kde jste ji chtěl mít, ale nebral jste v úvahu její nezkušenost, ani
její city. Vy jste se na tu metu soustředil tak usilovně, že vám úplně
unikla společná cesta, na kterou jste se přitom vydali.“
Před očima se mi přehrává celý poslední měsíc: její nemotorný
vpád do mé kanceláře, její neuvěřitelné rozpaky u Claytonů, její du-
chaplné pichlavé emaily, její prořízlá pusa… její chichotání… její
nezlomná vůle a  vzdor, její odvaha – a  já si během toho záblesku
vzpomínek uvědomuju, že jsem si užíval každou podělanou minutu.
Každou nesnesitelnou, znepokojující, vtipnou, smyslnou i  hříšnou
sekundu strávenou s Anou – jo, užíval jsem si to. Byla to úžasná jízda,
pro nás oba – pro mě určitě.
Ale pak se mé myšlenky stáčí temnějším směrem.
Ona nezná hloubku mé zvrácenosti, temnotu mé duše, monstrum,
které ve mně dříme – možná bych ji měl nechat na pokoji.
Nejsem jí hoden. Nemůže mě milovat.
Ale už když o tom přemýšlím, vím, že zkrátka nemám sílu nechat
ji na pokoji… pokud mě bude chtít.
Flynn znovu upoutá mou pozornost: „Christiane, přemýšlejte
o  tom. Náš čas už vypršel. Chci vás za  pár dní vidět zase a  probrat
s  vámi některé další záležitosti, o  kterých jste se zmiňoval. Řeknu
Janet, aby zavolala Andree a domluvila nám termín.“ Stoupá si a já
vím, že je čas, abych šel.
„Nasadil jste mi brouka do hlavy,“ zabručím.
„Nedělal bych svou práci dobře, kdyby tomu tak nebylo. Loučíme
se nakrátko, Christiane. Máme před sebou spoustu práce.“ Povzbu-
divě se usměje, stiskne mi ruku a já odtamtud odcházím s pověstnou
špetkou naděje.

Stojím na  balkoně a  pozoruju noční Seattle. Tady nahoře se cítím,

jako bych byl někým jiným, daleko od všeho a všech. Jak tomu říkala?
 Grey 543

Moje slonovinová věž.

Obvykle tu nacházím pokoj – ale v  poslední době narušila můj
pečlivě opatrovaný klid v duši jistá mladá modrooká žena.
„Přemýšlel jste o tom, že byste s ní zkusil mít vztah podle jejích před-
stav?“ Flynnova slova mě nepřestávají pronásledovat a otvírají přede
mnou tolik možností.
Mohl bych ji získat zpátky? Jenom na to pomyslím a jsem rozru-
šený.
Upíjím koňak. Proč by mě chtěla zpátky? Dokážu být tím, po kom
touží? Nevzdávám se naděje. Musím něco vymyslet.
Potřebuju ji.
Najednou něco upoutá mou pozornost, nějaký pohyb, stín
na okraji mého zorného pole. Zamračím se. Co to sakra bylo? Otáčím
se směrem místu, kde jsem ten pohyb zahlédl, ale nic tam není. Na-
konec začnu vidět přeludy. Házím do sebe zbytek koňaku a vydávám
se zpátky do obýváku.
544 E L James

Středa, 8. června 2011

Maminko! Maminko! Maminka spí na  zemi. Už spí hrozně

moc dlouho. Klepu s  ní. Nebudí se. Volám na  ni. Nebudí se.
On tu není a maminka se pořád nebudí.
Mám žízeň. V  kuchyni si strkám židli k  umyvadlu a  piju.
Vyšplouchnul jsem si vodu na  modrý svetr. Maminka po-
řád spí. Maminko, vstávej! Nehýbe se. Je studená. Beru svoji
dečku a maminku přikrývám, lehám si k ní na lepkavý zele-
ný koberec.
Bolí mě bříško. Bříško má hlad, ale maminka pořád spí. Mám
tu dvě autíčka. Jedno červené. Jedno oranžové. Moje zelené au-
tíčko je pryč. Závodí spolu na podlaze u maminky. Myslím, že
je mamince špatně. Hledám něco k jídlu. V mrazáku je hrášek.
Je studený. Pomalu ho jím. Bolí mě z  něj bříško. Spím vedle
maminky. Hrášek je pryč. V  mrazáku je ještě něco. Divně to
voní. Olíznu to a lepí se mi na to jazyk. Pomalu to jím. Nechut-
ná to dobře. Piju vodu. Hraju si s autíčky a spím u maminky.
Maminka je moc studená a vůbec se nebudí. Otevírají se dveře.
Dávám na maminku svoji dečku. Je to on. Do prdele. Co se to
tady kurva stalo? Ta zasraná bláznivá děvka.
Sakra. Do  prdele. Kliď se mi z  cesty, ty malej šmejde! Kopne
do mě a já se bouchnu hlavou o podlahu. Bolí mě to. On něko-
mu volá a pak jde pryč. Zamyká dveře. Lehám si k mamince.
Bolí mě hlava.
 Grey 545

Je tu paní policajtka. Ne. Ne. Ne. Nedotýkej se mě. Nedotýkej se

mě. Nedotýkej se mě. Zůstanu s maminkou. Ne. Nechoď ke mně.
Paní policajtka mi bere dečku a  chytá mě. Křičím. Maminko!
Maminko! Ale slova jsou pryč. Nemůžu říkat slova. Maminka
mě neslyší. Už neříkám slova.

Probouzím se bez dechu. Velkými doušky hltám vzduch a kontroluju,

kde jsem. Díkybohu – jsem ve své posteli. Úzkost pomalu ustupuje. Je
mi dvacet sedm, ne čtyři. Tohle svinstvo musí přestat.
Už jsem to míval pod kontrolou. Možná jeden takový sen za pár
týdnů, a ne jako teď – noc co noc.
Od té doby, co odešla.
Přetáčím se na  záda a  koukám do  stropu. Když ležela vedle mě,
spal jsem dobře. Potřebuju ji zpátky ve svém životě, v posteli. Je mým
světlem v temnotách. Získám ji zpátky.
Ale jak?
„Přemýšlel jste o tom, že byste s ní zkusil mít vztah podle jejích před-
stav?“
Ona chce romantiku, srdce a květiny. Dokážu jí něco takového po-
skytnout? S nakrčeným čelem se snažím vyvolat jakoukoliv roman-
tickou vzpomínku mého dosavadního života… Ale nic nevidím…
Nic kromě Any. Vidím všechna naše „víc“. Plachtění a  IHOP a  let
v Charlie Tango.
Možná že bych to dokázal. Zvolna usínám, s  mantrou, která mi
stále dokola zní hlavou: Je moje. Je moje… Dokonce cítím její vůni,
její hebkou kůži, ochutnávám její sladké rty, slyším, jak tiše vzdychá.
Vyčerpaný se propadám se do erotického snu plného Any.
Probouzím se náhle. Ucítím mrazení v týle a chvíli se mi zdá, že
ať už mě vyrušilo cokoliv, byl to spíš vnější vliv než vnitřní. Sedám si,
mnu si hlavu a pomalu se rozhlížím po pokoji.
Navzdory smyslnému snu se mé tělo chovalo slušně. Elenu by to
potěšilo. Včera mi psala, jenže je to poslední člověk, s nímž mám chuť
mluvit. Je jediná věc, kterou bych teď chtěl udělat. Vstávám a oblé-
kám se do běžeckého.
Jdu zkontrolovat Anastasii.
546 E L James

Její ulice je tichá, až na rachot rozvážkového vozu a falešný pískot

osamělého pejskaře. Její byt se topí ve  tmě, závěsy v  jejím pokoji
jsou zatažené. Držím tichou hlídku ukrytý na svém obvyklém místě
slídila a dívám se do jejích oken. Přemýšlím, potřebuju plán – plán,
jak ji získat zpátky.
Světlo postupuje k  jejímu oknu. Pořádně osolím hlasitost iPodu
a cestou do Escaly mě doprovází Moby.

„Dám si croissant, paní Jonesová.“

Gail se překvapeně zaráží a já zvedám obočí.
„S meruňkovou marmeládou?“ ptá se, když se vzpamatuje.
„Buďte tak hodná.“
„Ohřeju vám dva, pane Greyi. Tady je vaše káva.“
„Děkuji, Gail.“
Usměje se. Protože sním dva croissanty? Jestli jí to působí takovou
radost, budu si je dávat častěji.

Sedím na  zadním sedadle Audi a  spřádám plány. Potřebuju se dostat

do  blízkosti slečny Steeleové, abych ji mohl znovu získat. Volám An-
dree, a protože vím, že ve čtvrt na osm ještě nebude u svého stolu, ne-
chávám jí vzkaz v hlasové schránce. „Andreo, jakmile dorazíte, chci si
projít svůj rozvrh na několik dalších dnů.“ Tak – první krok mého plánu
je sladit můj rozvrh s Anou. Co vůbec tento týden dělám? To fakt netu-
ším. Normálně se v tom orientuju, ale v poslední době jsem dost mimo.
Ale teď mám své poslání. Jo, Greyi, to dokážeš.
Ale hluboko uvnitř si přeju, abych na to všechno měl dost odva-
hy. Protože mě pohlcuje úzkost. Dokážu ji přesvědčit, aby mě vzala
na milost? Tohle se musí povést. Protože mi chybí.

„Pane Greyi, zrušila jsem vám na  tento týden všechny společenské
události, až na jednu zítřejší, u které si nejsem jistá, o co jde. Ve va-
šem diáři je jen: Portland. A to je všechno.“
No jasně! Ten pitomej fotograf !
Zářivě se na  Andreu usmívám a  ona v  šoku zvedá obočí. „Díky,
Andreo. To je zatím všechno. Pošlete mi sem Sama.“
 Grey 547

„Jistě, pane Greyi. Dáte si ještě kávu?“

„Ano, prosím.“
„S mlékem?“
„Ano, latte. Děkuju.“
Zdvořile se usměje a odchází.
To je ono! Jsem zpátky ve hře! Ten fotograf ! A teď… co teď?

Celé dopoledne mám jedno jednání za  druhým. Mí zaměstnanci

po  mně nervózně pokukují a  čekají, kdy vybuchnu. Fajn, uznávám,
takhle jsem se posledních pár dní choval, ale dnes se cítím čistší, klid-
nější, pozornější a schopný řešit vše.
Je čas oběda; moje dnešní cvičení s Claudem šlo dobře. Jediná po-
tíž je v tom, že nemám žádné zprávy o Leile. Vím jenom, že se rozešla
s manželem a mohla by být kdekoliv. Pokud se někde ukáže, Welch ji
vyčmuchá.
Umírám hlady. Olivie přede mě pokládá tác s jídlem.
„Váš sendvič, pane Greyi.“
„Kuře s dresinkem?“
„Ehm…“
Opírám se do ní pronikavým pohledem. Ona to nepochopila.
Vykoktá chabou omluvu.
„Říkal jsem kuře s dresinkem, Olivie. Nebylo to tak složité.“
„Omlouvám se, pane Greyi.“
„To je v pořádku. Jděte už.“ Oddechne si s úlevou, přesto spěchá,
aby už byla pryč.
Zabzučím na Andreu.
„Pane?“
„Přijďte ke mně.“
Objevuje se ve dveřích, klidná a soustředěná.
„Zbavte se té holky.“
Andrea se napřimuje.
„Pane, Olivie je dcerou senátora Blandina.“
„Bylo by mi jedno, kdyby byla královnou blbý Anglie. Dostaňte ji
pryč z mé kanceláře.“
„Ano, pane,“ hlesne s rudnoucími tvářemi.
548 E L James

„Sežeňte si k sobě někoho jiného,“ nabízím o něco smírněji. O An-

dreu přijít nechci.
„Ano, pane Greyi.“
„Děkuju, to je vše.“
Usměje se a já vím, že bude v pohodě. Je to dobrá asistentka. Ne-
chci, aby se na  mě vykašlala, protože se chovám jako vůl. Odchází
a zanechává mě tu s mým kuřecím sendvičem – bez dresinku – a plá-
nem na bojové tažení.
Portland.
Znám šablonu, podle které se tvoří e-mailové adresy zaměstnanců
SIP. Myslím, že Ana odpoví spíš, když jí napíšu; vždycky to tak bylo.
Jak začít?

Drahá Ano

Ne.

Drahá Anastasie

Ne.

Drahá slečno Steeleová

Sakra!

O půl hodiny později pořád zírám na prázdnou obrazovku. Co ksa-

kru říct?
Vrať se… prosím?

Odpusť mi?

Chybíš mi?

Zkusíme to podle tebe.

 Grey 549

Skládám si hlavu do dlaní. Proč je to tak složité?

Tak jí to napiš jednoduše, Greyi. Moc to neokecávej.
Pořádně se nadechnu a  začínám psát. Jo… tohle by šlo. Volá mi
Andrea.
„Je tu slečna Baileyová, pane.“
„Řekněte jí, ať počká.“
Zavěšuju a  s  bušícím srdcem chvíli vyčkávám, než zmáčknu
„odeslat“.

Od: Christian Grey

Předmět: Zítřek
Datum: 8. 6. 2011, 14:05
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá Anastasie,
odpusť, že Tě ruším v práci. Doufám, že tam je vše v pořádku. Dostala jsi
ty květiny?
Vedu v patrnosti, že zítra začíná výstava Tvého kamaráda, a jsem přesvěd-
čený, že jsi neměla dost času si sehnat auto. Navíc je to dost daleko.
Byl bych víc než jen šťastný, kdybych Tě tam mohl odvézt – pokud bys chtěla.
Dej mi vědět.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Upřeně zírám na příchozí poštu.

A zírám.
A zírám… a s každou vlekoucí se vteřinou narůstá moje úzkost.
Vstávám a  začínám přecházet po  kanceláři, jenže to mě odvádí
daleko od počítače. Zpátky u stolu opět kontroluju poštu.
Nic.
Abych se rozptýlil, přejíždím prsty po křídlech kluzáku.
Proboha, Greyi, dej se do kupy.
550 E L James

No tak, Anastasie, odpověz. Vždycky reagovala tak rychle. Kont-

roluju hodinky… 14:09.
Čtyři minuty!
Pořád nic.
Vstávám, začínám znovu rázovat po kanceláři a každé tři sekundy
se dívám na hodinky, nebo mi to tak aspoň připadá.
Kolem 14:20 se topím v  zoufalství. Ona neodpoví. Ona mě fakt
nenávidí. Kdo by se jí taky divil?
Ale pak zaslechnu příchozí e-mail. Srdce mi při mohutném tluko-
tu vázne v krku.
Kruci! To je od Ros, píše mi, že šla zpátky k sobě.
A najednou je tu, v mé schránce, magický řádek:
Od: Anastasia Steeleová.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Zítřek
Datum: 8. 6. 2011, 14:25
Komu: Christian Grey

Ahoj Christiane,
díky za květiny, jsou krásné.
Ten odvoz bych ocenila.
Děkuju.

Anastasia Steeleová
Asistentka pana Jacka Hydea, odpovědného redaktora SIP

Pohlcuje mě pocit úlevy; zavírám oči a vychutnávám si ho.

JO!
Podrobně studuju její mail a hledám nějaká vodítka, ale jako ob-
vykle nemám žádné tušení, jaké myšlenky se za jejími slovy skrývají.
Její tón je dostatečně přátelský, ale tím to končí. Jen přátelský.
Chop se příležitosti, Greyi.
 Grey 551

Od: Christian Grey

Předmět: Zítřek
Datum: 8. 6. 2011, 14:27
Komu: Anastasia Steeleová

Drahá Anastasie,
v kolik Tě mám vyzvednout?

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Tentokrát už nemusím čekat tak dlouho.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Zítřek
Datum: 8. 6. 2011, 14:32
Komu: Christian Grey

Josého výstava začíná v půl osmé.

V kolik myslíš Ty?

Anastasia Steeleová
Asistentka pana Jacka Hydea, odpovědného redaktora SIP

Mohli bychom vzít Echo Charlie.

Od: Christian Grey

Předmět: Zítřek
Datum: 8. 6. 2011, 14:34
Komu: Anastasia Steeleová
552 E L James

Drahá Anastasie,
Portland je poměrně daleko. Vyzvednul bych Tě v 17:45.
Moc rád Tě uvidím.

Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.

Od: Anastasia Steeleová

Předmět: Zítřek
Datum: 8. 6. 2011, 14:38
Komu: Christian Grey

Tak zatím.

Anastasia Steeleová
Asistentka pana Jacka Hydea, odpovědného redaktora SIP

Můj plán na znovuzískání Any se dává do pohybu. Cítím se povzne-

seně; z  toho malého semínka naděje uvnitř mě právě vyrostla roz-
kvetlá japonská třešeň.
Volám Andree.
„Slečna Baileyová odešla zpátky k sobě, pane Greyi.“
„Já vím, psala mi to. Do hodiny tu potřebuju Taylora.“
„Ano, pane.“
Zavěšuju. Anastasia pracuje pro nějakého Jacka Hydea. Musím se
o něm dozvědět víc. Volám Ros.
„Christiane,“ zní naštvaně. Je to tvrďák.
„Máme přístup ke složkám zaměstnanců SIP?“
„Ještě ne, ale můžu je získat.“
„Tak to prosím udělej. Ještě dnes, jestli můžeš. Chci všechno, co
mají na Jacka Hydea a všechny, kdo pod ním pracovali.“
„A můžu se zeptat proč?“
„Ne.“
 Grey 553

Na chvíli zmlkne.
„Christiane, já nevím, co to do tebe v poslední době vjelo.“
„Ros, prostě to udělej, dobrá?“
Vzdychne. „Dobrá. A můžeme se teď konečně sejít kvůli té doho-
dě s taiwanskými loděnicemi?“
„Jasně. Musel jsem vyřídit jeden důležitý hovor. Trvalo mi to dýl,
než jsem čekal.“
„Hned jsem u tebe.“
Když Ros odchází, následuju ji ven z kanceláře.
„Washingtonská státní, příští pátek,“ sděluju Andree, která si mou
kusou informaci poznamenává do počítače.
„Já se proletím služebním čoprem?“ zaraduje se Ros.
„Helikoptérou,“ opravuju ji.
„Když to říkáš ty, Christiane.“ Nastupuje do výtahu a přitom pro-
táčí oči a já se tomu musím usmát.
Andrea sleduje Ros na odchodu a pak vrhá vyčkávavý pohled na mě.
„Zavolejte Stephanovi – zítra odpoledne si beru Charlie Tango
do Portlandu a budu potřebovat, aby ji vzal zpátky na Boeing Field,“
instruuju ji.
„Ano, pane Greyi.“
Nikde nevidím Olivii. „Už je pryč?“
„Olivie?“ ptá se.
Přikývnu.
„Ano.“ Vypadá, že se jí taky ulevilo.
„Kam šla?“
„Na finanční.“
„Dobrý nápad. Aspoň mi senátor Blandino nepůjde po krku.“
Zdá se, že Andreu můj kompliment potěšil.
„Sháníte si někoho, kdo vám tu pomůže?“ dělám si starosti.
„Ano, pane. Zítra ráno se sejdu se třemi uchazeči.“
„Dobře. Už přišel Taylor?“
„Ano, pane.“
„Pro dnešek zrušte zbytek mých jednání. Jdu pryč.“
„Pryč?“ vyjekne překvapeně.
„Ano,“ usměju se. „Pryč.“
554 E L James

„Kam to bude, pane?“ ptá se Taylor, když se protáhnu na zadním se-

dadle SUV.
„Do Applu.“
„Do toho, co je na Pětačtyřicáté?“
„Ano.“ Chystám se koupit Aně iPad. Zabořený do sedadla zavírám
oči a uvažuju o tom, jaké aplikace jí tam nainstaluju a které písničky
jí stáhnu. Mohl bych jí tam dát Toxic. Při tom pomyšlení se ušklíbnu.
Ne, myslím, že tím bych ji nezískal. Určitě by ji to pěkně vytočilo – a to
je poprvé po dlouhé době, co mi pomyšlení na to, jak se zlobí, vyvolá
úsměv na tváři. Tedy tak, jako se zlobila v Georgii, ne jako teď v sobo-
tu. Nervózně si poposedám, tohle si opravdu nechci připomínat. Radši
se vracím k  teoretizování o  výběru písní v  tak optimistické náladě,
jakou jsem neměl už několik dní. Pípne mi mobil a mně poskočí srdce.
Troufám si doufat?

Čau vole. Dáme pivo?

Sakra. Jenom textovka od bráchy.

Ne. Mám toho moc.

To máš pořád.
Zítra letím na Barbados.
Víš, abych RELAXOVAL.
Uvidíme se, až se vrátím.
A pak si dáme to pivo!!!

Pozdějc, Lelliote. Šťastnou cestu.

Byl to zábavný večer plný hudby – nostalgická cesta napříč mými iTu-
nes. Připravil jsem pro sladkou Anastasii playlist. Vzpomínám si, jak
Ana tančila v  mé kuchyni, a  přeju si, abych býval věděl, co u  toho
poslouchala. Vypadala přitom hrozně směšně a  naprosto kouzelně.
To bylo poté, co jsem… co jsem ji poprvé ošukal.
 Grey 555

To ne. Poté, co jsem se s ní poprvé miloval?

Ani jeden z těch výrazů se nezdá dost výstižný.
Vybavuju si její tichou prosbu tu noc, co jsem ji představil rodi-
čům: „Chtěla bych, aby ses se mnou pomiloval.“ Jak moc jsem byl z té
prosté věty v  šoku – a  přitom se mě chtěla jenom dotýkat. U  toho
pomyšlení se zachvěju. Musím jí zdůraznit, že je to moje krajní mez –
nesnesu, když se mě někdo dotýká.
Zatřepu hlavou. Trochu se předbíháš, Greyi. Nejdřív ji musíš získat
zpět. Znovu se podívám na věnování v iPadu.

Anastasie – tohle jsem koupil pro Tebe.

Vím, co bys chtěla slyšet.
Ta hudba to řekne za mě.
Christian

Možná to bude stačit. Chce romantiku, srdce a květiny – a tohle se

jim snad blíží. Ale pak potřesu hlavou, protože o tom nevím vůbec
nic. Je toho tolik, co bych jí chtěl říct, pokud bude ochotná mě vy-
slechnout. A když ne, řekne to za mě hudba. Jen doufám, že mi do-
volí, abych jí to dal.
Ale co když se jí moje nabídka nebude zamlouvat, co když se jí
myšlenka, že by měla být se mnou, nebude líbit – co budu dělat? Tře-
ba mě jenom využije jako taxi do Portlandu. Tahle deprimující myš-
lenka mě provází cestou do ložnice, kam mířím pro tolik potřebnou
dávku spánku.
Troufám si doufat?
Sakra jo, troufám…
556 E L James

Čtvrtek, 9. června 2011

Paní doktorka ke mně natáhne ruce. Neublížím ti. Potřebuju

se podívat na tvoje bříško. Vidíš? Podává mi studenou kulatou
věc a nechává mě hrát si s ní. Položíš si to na sebe, já se tě ne-
budu dotýkat, ale uslyším tvé bříško.
Paní doktorka je hodná… paní doktorka je maminka.
Moje nová maminka je pěkná. Je jako anděl. Doktorka an-
děl. Hladí mě po  vlasech. Líbí se mi, když to dělá. Dovolí
mi jíst zmrzlinu a koláčky. Nekřičí, když najde chleba a ja-
blka schovaná v mých botách. Nebo pod postelí. Nebo pod
polštářem. Zlatíčko, jídlo je v kuchyni. Jenom dojdi za mnou
nebo za tatínkem, když máš hlad. Ukaž nám prstem. Dokážeš
to? Je tu ještě jeden kluk. Lelliot. Je na  mě ošklivý. Tak ho
biju. Ale moje nová maminka nemá ráda, když se pereme.
A je tu klavír. Líbí se mi jeho zvuky. Stojím u něj a mačkám
bílou a černou. Zvuk z černé je zvláštní. Slečna Kathie si se
mnou sedá ke  klavíru. Učí mě mačkat černé a  bílé klávesy.
Má dlouhé hnědé vlasy a  vypadá jako někdo, koho znám.
Voní jako kytky a  jako když se peče jablečný koláč. Voní
hezky. Když hraje na  klavír, zní to pěkně. Je na  mě hodná.
Usmívá se a  já hraju. Usmívá se a  já jsem šťastný. Usmívá
se a  je z  ní Ana. Překrásná Ana, která vedle mě sedí, když
hraju stupnici, předehru, adagio, sonátu. S  povzdechem si
 Grey 557

opře hlavu o moje rameno a usměje se. Ráda tě poslouchám,

Christiane. Miluju tě.
Zůstaň se mnou, Ano. Jsi moje. Taky tě miluju.

Probouzím se náhle.
Dnes ji získám zpět.
 Dovětek:
E L James: Grey

Po pětadvaceti letech práce v televizi se E L James rozhodla splnit si

dětský sen a  pustila se do  psaní příběhu, který, jak doufala, budou
čtenáři milovat. Výsledkem je smyslná romance Padesát odstínů šedi
a její dvě pokračování Padesát odstínů temnoty a Padesát odstínů svo-
body; trilogie, které se po  celém světě prodalo na  125 milionů v  52
jazycích.
V roce 2012 se jméno E L James objevilo v anketě Barbary Wal-
tersové „Deset nejúžasnějších osobností roku“. Dále její jméno figu-
rovalo v žebříčku časopisu Time „Nejvlivnější lidé světa“ a v žebříčku
časopisu Publishers Weekly „Osobnost roku“. Román Padesát odstínů
šedi obsadil čelní místo žebříčku bestselerů New York Times na  ne-
přetržitých 133 týdnů a v roce 2015 se dočkal filmového zpracování –
na němž se produkčně podílela sama autorka –, které studiu Univer-
sal Pictures vyneslo rekordní tržby po celém světě.
E L James žije společně s manželem Niallem Leonardem, proza-
ikem a  scenáristou, a  jejich dvěma syny v  západním Londýně. Po-
kračuje v psaní románů a zároveň se produkčně spolupodílí na pří-
pravách filmových zpracování Padesáti odstínů temnoty a  Padesáti
odstínů svobody.
 E L JAMES

GREY
Padesát odstínů šedi pohledem Christiana Greye

Z anglického originálu Grey, vydaného v roce 2015 nakladatelstvím

Penguin Random House, přeložila Zdenka Lišková.

Grafická úprava obálky vychází z designu Sqicedragon a Megan Wilson.

Redakce Petra Niederlová

Korektura Radka Klimičková
Sazba Roman Křivánek, Art007
Technická redaktorka Radka Konvičková

ISBN tištěné knihy 978-80-7505-259-9 (1. vydání, 2016)

ISBN e-knihy 978-80-7505-329-9 (1. zveřejnění, 2016)

Vydalo nakladatelství XYZ ve společnosti Albatros Media a. s.

se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4, číslo publikace: 23 718
1. vydání, 2016

www.albatrosmedia.cz
www.xyz.cz
Kompletní nabídku titulů naleznete na
www.albatrosmedia.cz