9.

Ústavní právo
Charakteristika a obsah Ústavy České republiky
Ústava České republiky (základní ustanovení, moc zákonodárná, moc výkonná, moc soudní, Nejvyšší kontrolní
úřad, Česká národní banka, územní samospráva)
Listina základních práv a svobod
Veřejný ochránce práv

Ústava představuje specifický právní akt, základní zákon, který se od jiných právních norem odlišuje
jak formou, tak obsahem.
Obsah ústavy řeší principy:
- fungování státu – struktura státních orgánů, kompetence státních orgánů, funkce státních
orgánů
- postavení občana – vůči moc zákonodárné, výkonné a soudní
Proti ostatním zákonům má ústava také formální odlišnosti:
- odlišnost názvu je dána tím, že jde o ústavní zákon s názvem ústava
- odlišnost formy schvalování se projevuje požadavkem tzv. kvalifikované většiny, ústavu a
ústavní zákony je možno měnit, doplňovat a rušit 3/5 většinou všech poslanců PS a 3/5
většinou přítomných senátorů
- odlišnost právní síly spočívat v tom, že Ústava ČR má nejvyšší právní sílu a stojí na vrcholu
hierarchie právních norem. Z toho vyplývá, že všechny běžné zákony, stejně jako i předpisy,
musí být v souladu s ústavou. Ústava se v tomto smyslu stává ohniskem celého právního
řádu, inspirací běžného zákonodárství a zároveň i jeho kritériem. Součástí ústavního pořádku
je také Listina základních práv a svobod

První změny po přechodu k demokracii roku 1989 se týkaly ustanovení ústavy z roku 1960, které
zahrnovaly vedoucí úlohu KSČ. Tato ustanovení byla vypuštěna a také byl změněn název státu z ČSSR
na ČSR. Na to navazovaly zákony umožňující vznik pluralistického systému založeného na fungování
politických stran a zájmových organizací.

Ústava české republiky

Struktura ústavy:
Preambule
Hlava 1 – Základní ustanovení
Hlava 2 – Moc zákonodárná
Hlava 3 – moc výkonná
Hlava 4 – moc soudní
Hlava 5 – Nejvyšší kontrolní úřad
Hlava 6 – Česká národní banka
Hlava 7 – Územní samospráva
Hlava 8 – Přechodná a závěrečná ustanovení

Základní ustanovení
Charakter ústavy ČR
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a
svobodám člověka a občana. Zdrojem veškeré státní moci je lid, který vykonává prostřednictvím
orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní
moc přímo.
Politický systém
Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran
respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování
svých zájmů. Mezi uvedené principy patří princip většiny a princip ochrany menšin. Politická
rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá
ochrany menšin.

Moc zákonodárná
Zákonodárnou moc svěřuje Ústava ČR Parlamentu, který je tvořen dvěma komorami:
Poslanecká sněmovna
- 200 poslanců volených na 4 roky podle zásady poměrného zastoupení
- Pasivní volební právo od 21 let
- V čele předseda, místopředsedové, dalšími orgány jsou výbory, komise, případně vyšetřovací
komise PS
- Schopnost usnášení za přítomnosti 1/3 poslanců, k přijetí zákona třeba souhlas nadpoloviční
většiny všech přítomných
- K přijetí ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy musí souhlasit 3/5 všech poslanců
- Vyslovuje důvěru vládě ČR, návrh o vyslovení nedůvěry může podat minimálně 50 poslanců
PS
Senát
- 81 senátorů volených na 6 let, co 2 roky se mění 1/3 senátorů
- Pasivní volební právo od 40 let
- Má funkci kontrolní a stabilizující
- V čele předseda, místopředseda, dalšími orgány jsou výbory a komise
- Nemusí projednávat všechny návrhy zákonů, nevyjádří-li se k návrhu zákona do 30 dnů, je
návrh zákona přijat
- Senát nelze rozpustit
- Je-li PS rozpuštěna, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou
odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona
Zákonodárná iniciativa je právo podávat návrhy zákonů, mají ji:
- Poslanci, skupina poslanců
- Senát jako celek
- Vláda
- Zastupitelstvo vyššího územně správního celku
Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává pouze vláda

Moc výkonná
Prezident republiky
- Je hlavou státu
- Volen na 5 let, možnost být zvolen dvakrát po sobě, pasivní volební právo 40 let, občanem
ČR, bezúhonný
- Od roku 2013 voleb občany přímou, předtím volen oběma komorami Parlamentu
- Nemá právo zákonodárné iniciativy
- Má pravomoci suverénní:
 Jmenování a odvolání předsedy vlády a dalších členů vlády
 Svolání zasedání a rozpuštění PS
 Jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedy a místo předsedy
 Jmenování předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu
  Uděluje místo a amnestii
 Právo suspenzivního veta (vrátit Parlamentu přijatý zákon)
 Jmenování prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu
 Jmenování členů bankovní rady ČNB
- Pravomoci s kontrasignací vlády:
 Stát zastupuje navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy
 Je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje a povyšuje generály
 Přijímá, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí
 Propůjčuje a uděluje státní vyznamenání
 Vyhlašuje volby do PS a Senátu
Vláda
- Vrcholným orgánem výkonné moci
- Skládá se z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů
- Jmenována prezidentem republiky
- Je odpovědná PS, která ji vyslovuje důvěru či nedůvěru
 vláda musí do 30 dnů po svém jmenování předstoupit před PS a žádat o vyslovení
důvěry. Musí získat nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců. Pokud chce PS
vyslovit nedůvěru, musí návrh podpořit nadpoloviční většina všech poslanců (101 a
více). Hlasování o nedůvěře může vyvolat min. 50 poslanců, kteří podají příslušný
návrh.
- Rozhoduje ve sboru
Státní zastupitelství
- Základní činností jej zastupování veřejných žalob v trestním řízení, vedle toho může
vykonávat i další úkoly, stanoví-li tak zákon
- Zákon o státním zastupitelstvu stanovil, že zřizuje státní zastupitelství jako soustavu úřadů
určených k zastupování státu v případech určených zákonem
- Tuto soustavu tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství a okresní státní
zastupitelství
- Státní zastupitelství tak představuje decentralizovanou strukturu zastupitelstev u
jednotlivých soudů
Moc soudní
- Soudnictví je svěřeno zvláštní soustavě orgánů, oddělené od ostatních, přičemž ústava
zdůrazňuje jejich nezávislost, zároveň akceptuje i nezávislost soudců
- Soudce nelze proti jejich vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu
- Do funkce soudce jmenuje prezident republiky bez časového omezení
- Soudcem může být jmenovaný bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání
- Soudy slouží k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům a
rozhodovaly o vině a trestu za trestné činy, při rozhodování jsou soudci vázáni zákonem
- Všichni účastníci mají před soudem stejná práva, jednání je ústní a veřejné, výjimky stanovuje
jedině zákon, rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně
- Hlavní líčení u soudu probíhá jako neveřejné v případě, že tak rozhodne soudce
Druhy soudního řízení:
- Civilní – řeší občanskoprávní spory
- Trestní – rozhodování o vině a trestu
- Správní – přezkoumávání správních rozhodnutí
- Ústavní – rozhodování o protiústavnosti právních předpisů
Soustava soudů
Obecné
 Okresní soudy
- Rodinné, obchodní, pracovní vztahy
 Krajské soudy
- Trestněprávní řízení, občanskoprávní řízení
- Rozhodují dále o odvolání k rozhodnutí okresního
soudu
 Vrchní soud (Praha a Olomouc)
 Nejvyšší soud ČR (Brno)
- Vrcholný osudní orgán ve věcech patřící do
pravomoci soudu v občanském soudním řízení a
trestním řízení o mimořádných opravných
prostředcích

Speciální:
 Nejvyšší správní soud (Brno)
- Vrcholný soudní orgán specializovaný pro oblast správního soudnictví
- Rozhoduje zejména o kasačních stížnostech – ve věcech správních o mimořádných opravných
prostředcích
- Rozhoduje o napadení voleb, rozpuštění politických stran, o žalobách mezi orgány veřejné
správy
- 9 soudců
 Ústavní soud (Brno)
- Je zcela samostatnou složkou soudní organizace
- Dohlíží na dodržování ústavnosti
- Nejzávaznější rozhodovací pravomocí je pravomoc o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých
ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou
- 15 soudců

Nejvyšší kontrolní úřad

- Kontrola hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě
zákona ve prospěch právnických osob (s výjimkou prostředků vybíraných obcemi v jejich
samostatné působnosti)
- Kontrola závěrečného účtu ČR a plnění státního rozpočtu
- Kontrola hospodaření s prostředky poskytnutými České republice ze zahraničí a s prostředky,
za něž stát převzal záruky
- Kontrola vydání a umořování cenných papírů
- Kontrola zadávání státních zakázek
- Výsledky své kontrolní činnosti předkládá Poslanecké sněmovně

Česká národní banka

- Ústřední bankou státu, hlavním úkolem je zabezpečovat stabilitu české měny
- Určuje měnovou politiku
- Vydává bankovky a mince
- Řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank a pečuje o jejich plynulost a hospodárnost
- Vykonává dohled nad prováděním bankovních činností a pečuje o bezpečné fungování a
účelný rozvoj bankovního systému ČR
- Vede účty jiných bank a přijímá vklady
- V oblasti financí obchoduje s ČR
- Provádí operace v devizovém hospodářství, např. vyhlašuje kurz české měny k cizím měnám
 - Provádí další činnosti podle zvláštních zákonů
- Nejvyšším orgánem je bankovní rada, je sedmičlenná, v čele guvernér ČNB Aleš Michl
Územní samospráva v ČR
Ústava vymezuje Českou republiku jako jednotný stát. Člení území republiky na samosprávné celky
takto:
Obec
Základními územními samosprávními celky. Obec spravuje své záležitosti jednak samostatně v rámci
samosprávné působnosti, jednak vykonává správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony v tzv.
přenesené působnosti. Obce jsou samostatně spravovány zastupitelstvy. Členové zastupitelstev jsou
voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. V mezích
své působnosti mohou zastupitelstva vydávat obecně závazné vyhlášky. Formou samosprávy je také
místní referendum, které je zakotveno v zákoně o volbách do zastupitelstev v obcích a o místním
referendu.
Kraje
Jako vyšší územně samosprávní celky byly ústavním zákonem vytvořeny kraje (celkem 14). V souladu
s ústavou jsou samostatně spravovány krajskými zastupitelstvy.

Listina základních práv a svobod

Obecná ustanovení
Východiskem pro právní úpravu základních práv a svobod je teorie přirozených lidských práv. Sféra
člověka je prvotní. Lidská práva mají univerzální charakter. Základní práva a svobody jsou
nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné, nezrušitelné. Jejich obsah a platnost nemají být omezeny
státními hranicemi. Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou
základních práv a svobod upraveny pouze zákonem.
Základní lidská práva a svobody
- Právo na život je elementárním právem člověka, z tohoto důvodu se nepřipouští trest smrti
- Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena, nikdo nesmí být mučen ani podroben
ponižujícímu zacházení nebo trestu
- Osobní svoboda, k jejímu zajištění slouží i zákaz nucených prací nebo služeb, každý má právo
aby byla zachována jeho osobní čest, důstojnost, dobrá pověst a jeho jméno bylo chráněno
- Právo vlastnit majetek, zaručeno dědění
- Nedotknutelnost obydlí, domovní prohlídky pouze s písemným příkazem soudce
- Dále listovní tajemství, svoboda pobytu a zákaz vyhoštění občanů, svoboda myšlení,
svědomí a náboženských vyznání
Politická práva
- Právo projevit svobodně svůj názor na kterékoli záležitosti a zákaz cenzurních zásahů
- Petiční právo, tj. právo jednotlivců a skupin obracet se na státní orgány a orgány samosprávy
ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu se žádostmi, návrhy a stížnostmi
- Svoboda shromažďovací a sdružovací (v různých spolcích nebi zájmových skupinách)
- Právo zakládat politické strany a politická hnutí
- Právo podílet se na správě veřejných věcí buď přímo referendem nebo zvolením svých
zástupců, volby se musí konat v pravidelných intervalech, všichni občané mají k funkcím
přístup
Práva národnostních a etických skupin
Občanům tvořící národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo
společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu
- Právo přijímat informace v jejich mateřském jazyce a sdružovat se v národnostních
sdruženích
- Právo na svobodnou volbu povolání, právo podnikat, právo získávat prostředky pro své
životní potřeby prací
 - Právo na sdružování v odborových a jiných organizacích
- Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem
- Právo na ochranu zdraví, manželství, mateřství, rodiny, přiměřené hmotné zabezpečení ve
stáří, při nezpůsobilosti k práci nebo při ztrátě živitele
- Právo na vzdělání
Právo na soudní a jinou právní ochranu
Zachování základních práv a svobod je vynutitelné pomocí nezávislého orgánu, tj. soudu. Kdo tvrdí,
že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby
přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Kromě toho se stěžovatel může obrátit i na Ústavní
soud. Významnou součástí ochrany práv je právo na právní pomoc. Nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci, tj. soudci, který je obecně určen procesními a organizačními předpisy. Tímto
ustavením se zamezuje tzv. kabinetní justici, kdy byl zvlášť určován soudce k projednání jednotlivého
případu, ačkoli mu záležitost nepříslušela. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
Ustanovení společná
Jakákoliv omezení práv a svobod se musí zakládat na zákoně a musí splňovat všechny podmínky
v Listině základních práv a svobod uvedené. Např. osobám v povoláních, která jsou bezprostředně
nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon omezit právo na stávku.

Veřejný ochránce práv (ombudsman)

Od roku 2000 se dalším orgánem ochrany práva stává v České republice veřejný ochránce práv. Jeho
úkolem je působit v ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v zákoně, pokud
je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního řádu a dobré správy, jakož i
před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.
Veřejný ochránce práv uskutečňuje tuto činnost tím, že přijímá podněty od občanů a podniká kroky
k nápravě. Ze zákona má zajištěn přístup k potřebným dokumentům a příslušné správní orgány jsou
povinny poskytnout mu potřebné informace, předložit spisy, sdělit jaká opatření k nápravě provedly.
Veřejný ochránce práv je volen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR na 6 let. Sněmovnu také
pravidelně informuje o své činnosti. Kandidáty navrhují prezident a Senát (každý po dvou).
Ochráncem může být zvolen každý, kdo je volitelný do Senátu. Sídlem ochránce je Brno.