Jaký je původ velikonoc a 

zvyků s nimi spojených?

The Encyclopaedia Britannica poznamenává: „Ani v Novém zákoně, ani ve spisech
apoštolských Otců nic nenaznačuje, že by se zachovávaly velikonoční svátky. Myšlenka, že by
určité doby byly posvátné, první křesťany ani nenapadla.“ — 1910, Sv. VIII, s. 828.
The Catholic Encyclopedia nám říká: „Velmi mnoho pohanských zvyků oslavujících návrat jara
se přeneslo na velikonoce. Vejce je symbolem klíčícího života začátkem jara. . . Zajíc je
pohanský symbol a vždycky byl symbolem plodnosti.“ — 1913, Sv. V, s. 227.
V knize The Two Babylons (Dva Babylóny) od Alexandra Hislopa čteme: „Co znamená
samotné označení velikonoce [anglicky Easter]? To není křesťanský název. Jeho chaldejský
původ je patrný na první pohled. [Anglické Easter] není nic jiného než Astarté, jeden z titulů
Beltis, královny nebes, jejíž jméno. . ., jak je nalezl Layard na asyrských pomnících, je Ištar. . .
Taková je tedy historie velikonoc [anglicky Easter]. Lidové zvyky, které stále provázejí jejich
oslavu, hojně stvrzují dějinné svědectví o jejich babylónské povaze. Teplé jidášky na Velký pátek
a barvená vajíčka na velikonoční neděli se vyskytovaly v chaldejských obřadech stejně jako
dnes.“ — New York, 1943, s. 103, 107, 108; srovnej Jeremjáše 7:18.

Jsou to velikonoce (Easter) — nebo Astarté?

Toto rodinné sváteční veselí začíná brzy ráno, když se vstává, aby se s uctivou bázní
pozdravil východ slunce. Děti jsou oblečeny do nejlepší nové parády doplněné o nový čepec.
K oslavám patří symboly zajíců, košíky plné pestrobarevných vajec a jidášky. Tento svátek, to
jsou jistě velikonoce. Ale jsou to velikonoce?
Pro uctívače sexu ve Fénicii byla doba jara posvátná. Jejich bohyně plodnosti, Aštoret neboli
Ištar (Afrodita pro Řeky) měla jako svůj symbol vajíčko a zajíce. Měla nenasytnou touhu po krvi
a nemravném sexu. Různé sochy ji znázorňovaly s nechutně zdůrazněnými pohlavními orgány
nebo s vajíčkem v ruce a zajícem po boku. Součástí jejího kultu byla posvátná prostituce.
V Kanaánu byla bohyně sexu označena za manželku Baala. Byla uctívána opilstvím a sexuálními
orgiemi a její ctitelé věřili, že jejich pohlavní styky napomohou, aby Baal a jeho žena dosáhli
úplného probuzení a pohlavního spojení. Podle knihy Recent Discoveries in Bible Lands
(Nedávné objevy v biblických zemích) „nebylo v žádné jiné zemi nalezeno relativně tak velké
množství postaviček nahé bohyně plodnosti, z nichž některé byly vysloveně oplzlé“.
Pod jejími památníky v Kartágu byly objeveny zářivě barevné urny, které obsahovaly ohořelé
kosti malých dětí. Rodiče těchto dětí byli obvykle lidé z vyšší třídy, kteří takto usilovali o to, aby
bohové požehnali jejich bohatství a vlivu. Zjistilo se, že některé urny obsahovaly pozůstatky
několika dětí různého věku, snad ze stejné rodiny.
Pohled na rámeček nahoře ukazuje, jak chabě jsou maskovány moderní verze těchto
starověkých rituálů. Dokonce i jméno velikonoce (Easter v anglickém jazyce) se skoro neliší od
starověkého pohanského jména. Je to tedy způsob, jak ctít svatého Božího Syna?

Jaký je původ slova „Easter“?

▪ „Název, který [pro velikonoce] používají pouze anglicky a německy hovořící lidé, je
pravděpodobně odvozen od jména Ostary, Osterr či Eastre, bohyně Sasů. Byla ztělesněním
východu [angl. — east], jitra, jara.“ — William S. Walsh, Curiosities of Popular Customs.
▪ „Od dávného anglického kronikáře, ctihodného Beda, se dozvídáme, že slovo ‚Easter‘ bylo
původně jménem anglosaské bohyně úsvitu, která byla známá jako Eostre či Ostara a jejíž hlavní
svátek se konal během jarní rovnodennosti. Máme o tom jenom Bedovo vyjádření, protože jinde
se zpráva o takové bohyni nevyskytuje, ale je nepravděpodobné, že by Bede jako zbožný křesťan
zašel tak daleko, aby si pro Easter vymyslel pohanský původ. Ale ať již někdy taková bohyně
existovala, nebo ne, zdá se vysoce pravděpodobné, že musí existovat určitá historická spojitost
mezi slovy ‚Easter‘ a ‚East‘ [angl. východ], kde vychází slunce.“ — Alan W. Watts, Easter—Its
Story and Meaning.
▪ „Všeobecně se předpokládalo, že termín pro oslavu Kristova vzkříšení pochází z anglosaského
Eastre, což bylo jméno bohyně jara. Nedávné Knoblochovy studie. . . však předkládají ještě další
vysvětlení.“ — New Catholic Encyclopedia.
▪ „Anglické jméno Easter, podobně jako německé Ostern, pochází patrně od Eostur,
skandinávského výrazu pro jarní období, a ne z Eostre, jména anglosaské bohyně.“ — The
Encyclopedia of Religion.