KINEZIO PREZENTACE

LOPATKA

Je součástí kostry horní končetiny obratlovců. Jedná se o plochou kost trojúhelníkového tvaru. U
člověka je umístěna na zádech, mezi hrudnímu svaly v oblasti mezi TH2 až TH7. Vytváří kloub s kosti
pažní. S klíční kostí vytváří pletenec horní končetiny. Přestože nemá přímé kostní spojení s trupem, je
díky svalům hrudníku (svalovému korzetu) přidržována na svém místě. Účastní se některých pohybů
horní končetiny, především abdukce nad 90°.

OSIFIKACE

 Osifikace lopatky začíná asi v 8. týdnu těhotenství

 Osifikace začíná ze 7 a více center. Jedno pro tělo, dvě pro processus coracoideus, dvě pro
acromion, jedno pro hranici obratů a jedno pro dolní úhel.

 osifikace těla začíná asi druhým měsícem života plodu nepravidelnou čtyřúhelníkovou deskou
kostí, bezprostředně za dutinou glenoidu. Tato deska se rozprostírá a tvoří hlavní část kosti,
přičemž z jejího hřbetního povrchu přibližně třetí měsíc vyrůstá lopatková páteř. Osifikace
začíná jako břišní osifikace před narozením.

 po narození by chrupavkové komponenty podstoupily endochondrální osifikaci.

 Větší část lopatky podléhá membránové osifikaci.

 Některé z vnějších částí lopatky jsou při narození chrupavky, a proto by podstoupily
endochondrální osifikaci.

 Při narození je velká část lopatky kostnatá, ale glenoidní dutina, processus coracoiudeus,
akromion, hranice obratlů a spodní úhel jsou chrupavkovité.

 Od 15. do 18. měsíce po narození probíhá osifikace v polovině processus coracoideus, který
se zpravidla spojuje se zbytkem kosti asi 15. rok.

 Mezi 14. a 20. rokem následují zbývající části v rychlém sledu, obvykle v tomto pořadí:
a) v kořeni processu coracoideus
b) blízko akromionu
c) v dolním úhlu a sousedící části hranice obratlů
d) poblíž vnějšího konce akromionu
e) na hranici obratlů.

 Základ akromionu je tvořen prodloužením od páteře

 dvě jádra akromionu se spojí a pak se spojí s prodloužením ze páteře.

 Horní třetina dutiny glenoidu je osifikována ze samostatného střediska (subkoracoidu), které

se objevuje mezi 10. a 11. rokem a spojuje se mezi 16. a 18. rokem.
  Dále se objevuje epifyziální deska pro spodní část dutiny glenoidu a špička processus
coracoideus má často oddělené jádro. Tyto různé epifýzy jsou spojeny s kostmi do 25. roku.

 Z hlediska srovnávací anatomie představuje lidská lopatka dvě kosti, které se spojily
dohromady; vlastní (hřbetní) lopatka a (ventrální) coracoid

FUNKCE

 Lopatka se může ve svém svalovém závěsu dobře pohybovat.

 vytočit se k páteři - retrakce
 vytočit se ramenním kloubem dopředu - protrakce
 klesat a zdvíhat se - deprese a elevace
 mírně se otáčet dolním uhlem ven a zpět - rotace.
Do střední polohy, ze které se dají uskutečňovat všechny pohyby lopatky, je uvedená položením
dlaně na zátylek.
Spojení lopatky a klíční kosti je poměrně pevné. Někdy se tu nachází kloubní disk. Pohyby tohoto
kloubu doplňují pohyby v kloubu klíčně - hrudním. Tyto pohyby jsou dobře hmatatelné.

FYLOGENETICKÝ VÝVOJ RAMENNÍHO KLOUBU A SCAPULY

V průběhu fylogeneze člověka prošel ramenní pletenec změnami doprovázejícími přechod z

kvadrupedální lokomoce na bipedální. Ramenní kloub v převážném množství činností již není
kloubem nosným, nýbrž jsou na něj kladeny požadavky pro dosažení manipulačních schopností s
velkým rozsahem pohybu. Scapula se během evoluce posunula z cervikální oblasti a zvětšila se délka
a šířka fossa supraspinata i infraspinata. Svoji plochu zvětšily i akromion a processus coracoideus.
Humerus se posunul proximálně a je orientován více vertikálně. Dokonce úpon musculus deltoideus
se konvertoval distálněji pro zvýšení účinnosti páky. Fylogenetický vývoj změnil i svalovou složku
ramenního pletence. Musculus supraspinatus ztratil značnou část svého objemu, zatímco musculus
deltoideus se proporcionálně zvětšil téměř dvakrát a zvýšila se jeho participace na pohybech v
ramenním kloubu. Svaly podílející se na pohybu lopatky jako musculus trapezius, musculus serratus
anterior, musculus levator scapulae a musculi rhomboidei pocházejí z jednoho svalu. Musculus biceps
brachii začíná u primitivnějších zvířat pouze z tuberuculum supraglenoidale. Musculus triceps brachii
neprošel většími vývojovými změnami.

ONTOGENETICKÝ VÝVOJ RAMENNÍHO KLOUBU

Ramenní kloub se vytváří v chrupavčitém stavu již během 3. - 4. týdne vývoje plodu, kdy jiné klouby
ještě nejsou obvykle vytvořeny. Artikulující plochy ramenního kloubu mají už v tomto stádiu podobný
tvar konečné podobě. Osifikace a růst lopatky je složitější, než je tomu u humeru. Při narození je
margo medialis scapuly chrupavčitá, stejně tak téměř celý processus coracoideus. U humeru je celá
epifýza chrupavčitá. V novorozeneckém stádiu převažuje asymetrické držení těla, horní končetiny
jsou flektovány vleže na břiše i vleže na zádech a nejsou schopny opěrné funkce, je přítomna
fyziologická hypertonie. Ramenní kloub není v centrovaném postavení. Je držen v protrakci a vnitřní
rotaci. Lopatka není fixovaná a volně klouže po hrudníku, zatím jí chybí stabilizační funkce. Opěrná
funkce horní končetiny je patrná kolem 6. týdne, kdy se zvyšuje úhel mezi paží a frontální rovinou
hrudníku. V lehu na zádech zaujímá kojenec polohu šermíře. Na straně obličejové je nastaven
ramenní kloub v abdukci a zevní rotaci. Druhostranná horní končetina se nachází v semiflekčním
postavení. Od 12. týdne nebo na konci 1. trimenonu přechází opora z předloktí na lokty, s vývojem
kojence je spojena 90° flexe, 30° abdukce a mírná zevní rotace v ramenním kloubu při napřímené
hrudní páteři. Na opěrné funkci se podílejí zevní a vnitřní rotátory, flexory a extenzory a v neposlední
řadě abduktory a adduktory ramenního kloubu. Lopatka je schopna dynamické stabilizace a ramenní
kloub dosahuje centrovaného postavení. V lehu na zádech neboli supinačním postavení se stabilizuje
opora aktivitou hlubokého stabilizačního systému, kde nezbytnou úlohu hrají i stabilizátory lopatek.
Kolem 5. měsíce, kdy se rozvíjí opora na jedné horní končetině, se zvyšuje abdukce v ramenním
kloubu na čelistní straně. Čelistní horní končetina je schopna v úchopové funkci dosáhnout cíleně
abdukce 60° a flexe 120° v ramenním kloubu. Konec druhého trimenonu je charakteristický otáčením
ze zad na břicho. Úloha ramenního pletence není pouze v opěrné a fázické funkci, nýbrž je důležitý
pohyb lopatky přes stabilizovanou hlavici humeru.

Ramenní kloub je ovlivněn i působením dvou šikmých břišních řetězců, podílejících se na otočení
dítěte. S polovinou 3. trimenonu je spojen šikmý sed, který je možný zastavením při otáčení s oporou
o jedno předloktí. Tím se značně rozšiřuje manipulační rozsah pro horní končetinu. Se zráním dítěte
souvisí dovednost opory o horní končetiny s extendovanými lokty. Na konci třetího trimenonu je
kojenec obvykle schopný kvadrupedální lokomoce v kontralaterálním vzoru, kdy vrcholí opěrná
funkce horních končetin. První lezení je nevyzrálé, horní končetiny se nachází ve vnitřní rotaci, je
přítomná flexe v lokti a lopatky jsou kraniálně. Během 14 dní lezení uzrává, eliminuje se vnitřní rotace
v ramenním kloubu a páteř je napřímená. Obvykle kolem 9. - 10. měsíce probíhá vertikalizace, kdy
dítě jednou nohou nakračuje a horní končetiny plní funkci opory o předměty. Od 12 měsíce jsou již
ramenní pletence zapojeny v bipedální lokomoci.

VÝZNAM TVARU PROCESSUS CORACOIDEUS A ACROMION

Z horního kraje dorzální části lopatky vyčnívá zobcovitý výběžek-processus coracoideus. Na laterální
straně lopatky se nachází cavitas glenoidealis, z laterálního pohledu má tvar mělké oválné mističky.
Acromion a processus coracoideus cavitas glenoidealis kraniálně zastřešují čímž vytváří kostěnou část
fornix humeri.

GLENOHUMERÁLNÍ KLOUB

= ramenní kloub = art. humeri

 Glenohumerální kloub má největší hybnost ze všech kloubů těla. Přesto se však na pohybech
celého ramenního pletence podílejí stejně významně i zbývající klouby. Bez koordinace
pohybu glenohumerálního skloubení s těmito klouby není plný pohyb ramenního pletence
možný. Ve většině případu je význam hybnosti glenohumerálního skloubení podceňován.

 Při vyšetření pohybu můžeme rozlišit, zda se jedná spíše o izolované postižení skloubení nebo
spíše o komplexní postižení všech složek ramenního pletence. Rozlišení je možné provést při
vyšetření komplexních pohybů nebo izolovaného pohybu.

 Articulatio humeri je kulovitý volný kloub

Hlavice – caput humeri – rozsahem větší než jamka.
Jamka – cavitas glenoidalis scapulae – rozšířená a prohloubená o labrum glenoidale.

 Kloubní pouzdro začíná po obvodu jamky a na lopatce se upíná při zevním obvodu labrum
glenoidale.
 Úponové místo na humeru představuje collum anatomicum, ale na vnitřní straně sestupuje
níže, na collum chirurgicum a skládá se v řasy. Toto relativně volné pouzdro
umožňuje vysokou pohyblivost kloubu.
 Na ventrální straně se z pouzdra vychlipuje synoviální membrána do sulcus intertubercularis,
a tak vytváří synoviální pochvu pro šlachu musculi bicipitis brachii.
 Pouzdro ramenního kloubu je zesíleno kloubními vazy a šlachami kolemjdoucích svalů.

Kloubní vazy:

 ligamentum coracohumerale – vpředu;

 ligamentum glenohumerale – 3 ligamenta uložená ventrálně ve vnitřní stěně pouzdra;
 ligamentum coracoacromiale – rozepjato horizontálně nad kloubem.

Šlachy kolemjdoucích svalů:

 vpředu – m. subscapularis;
 vzadu – m. supraspinatus, m. infraspinatus, m. teres minor.

Tyto čtyři svaly zesilující pouzdro kloubu se klinicky označují jako svaly rotátorové manžety. Uvnitř
kloubu probíhá od tuberculum supraglenodiale lopatky do sulcus intertubercularis začátek dlouhé
hlavy m. biceps brachii.

Bursae Synoviales

V místech tlaku a tření, mezi kloubním pouzdrem a svaly, jsou uloženy tíhové váčky, bursae
synoviales:
a)bursa subtendinea musculi subscapularis
b)bursa subcoracoidea
c)bursa subdeltoidea
d) bursa subacromialis

Pohyby

Articulatio humeri je nejpohyblivějším kloubem člověka a pohyby jsou možné ve všech směrech.
Jedná se o:

 ventrální flexe = přepažení, do 80°;

 dorsální flexe = extense, zapažení;
 abdukce = upažení, možná do horizontály (pak humerus narazí na lig. coracoacromiale);
 addukce = připažení;
 rotace = kolem podélné osy spojující caput a capitulum humeri, rozsah asi 90°.

Kombinací těchto pohybů je cirkumdukce. Pohyby articulatio humeri jsou sdruženy i s pohyby
okolních kloubů (art. acromioclavicularis, art. sternoclavicularis) a s pohybem lopatky.

Střední poloha ramenního kloubu je mírná abdukce a flexe.

ZDROJE INFORMACÍ

- https://www.wikiskripta.eu/w/Articulatio_humeri
- http://www.rameno.cz/toppage8.htm
- https://sk.wikipedia.org/wiki/Lopatka?oldid=1365545
- https://embryology.med.unsw.edu.au/embryology/index.php/Musculoskeletal_System_-
_Shoulder_Development
- https://is.muni.cz/th/wxrj2/
bakalarska_prace_fyzioterapie_u_syndromu_bolestiveho_ramene.txt?
fbclid=IwAR3XK8rVBHy5xyhUVelJI7nvTJI4ZAU_K8bDqAEwqQbizgNPSAgkNdrJnL