OBECN DIFERENCILN ROVNICE VEDEN TEPLA A JEJ HRANI!N PODMNKY, FOURIER"V ZKON, SOU!

INITEL TEPELN VODIVOSTI

Proces veden tepla m#$eme sledovat s pou$itm zkladn stavov veli%iny teploty. Teplota je obecn& funkc sou'adnic a %asu. Funkc ur%ujc teplotu v ka$dm bod& sledovanho prostoru v ka$dm okam$iku je teplotn pole t = f (x, y,t,! ) . Pro ('en tepla je nutn) teplotn rozdl, jeho ('en je tak mo$n pouze ve sm&rech protnajcch izotermick plochy. Nejv&t( teplotn spd nastv v normle k izotermick plo(e a je charakterizovn gradientem teploty ! !t grad t = n 0 . !n (ve smyslu ub)vn teploty je hodnota gradientu zporn) Fourier#v zkon Tepeln) tok ! [W ] definujeme jako mno$stv tepla prochzejc jednotkovou plochou za jednotku %asu. Fourier#v zkon vyjad'uje, $e elementrn mno$stv tepla dQ, prochzejc elementrn izotermickou plo(kou dS v elementrnm %asovm seku d! , je m&rn teplotnmu gradientu. Proto$e teplo prochz od teplej(ho k chladn&j(mu, je ve vztahu minus. Sou%initelem m&rnosti je sou%initel tepeln vodivosti ! [W .m "1 .K "1 ] a zvis pouze na fyziklnch vlastnostech ltky.
dQ = !" . grad t . dS. d#

Plo(nou hustota tepelnho toku je definovna jako

dQ ! q= = "# . grad t dS.d!

Sou%initel tepeln vodivosti ! [W .m "1 .K "1 ] Je dn fyziklnmi vlastnostmi ltky. Experimentln& se zji(*uje m&'enm tepelnho toku a q teplotnho gradientu ! = . grad t V plynech se veden tepla d&je p'enosem kinetick energie chaotickho pohybu molekul p'i sr$kch. Hodnota sou%ititele tepeln vodivosti plyn# b)vaj v rozmez ! = 0,006 " 0,6 W.m-1 .K "1 a obecn& s r#stem teploty roste. Sou%initel tepeln vodivosti kapalin si m#$eme p'edstavit jako p'enos energie neuspo'dan)m pr#$n)m kmitnm molekul. U v&t(iny kapalin se hodnota sou%initele s rostouc teplotou zmen(uje. Orienta%n& se hodnoty u kapalin pohybuj v rozmez ! = 0,07 " 0,67 W.m-1 .K "1 . U %ist)ch kov# se teplo p'en( p'edev(m voln)mi elektrony. S rostouc teplotou kles sou%initel tepeln vodivosti %ist)ch kov#, u slitin naopak roste. Obecn& se u %ist)ch kov# a slitin pohybuje sou%initel v rozmez ! = 2 " 418 W.m-1 .K "1. U nekovov)ch pevn)ch ltek v&t(inou sou%initel s rostouc teplotou roste. Za izola%n materil jsou pova$ovny takov materily, kter maj ! = 0,25 W.m-1 .K "1 . Velk) vliv na sou%initel tepeln vodivosti u stavebnch a izola%nch materil# m vlhkost, kter vlhkost zvy(uje.

Diferenciln rovnice veden tepla Odvozen diferenciln rovnice veden tepla vychz ze zkona zachovn energie. P'edstavme-li si elementrn objem dV , mus b)t zm&na akumulovanho tepla v tomto objemu dQAC = c.dm.dt = c!.dV .dt rovna sou%tu tepla p'ivedenho za jednotku %asu dQkonv = !dq.dV .d" a tepla generovanho ve sledovanm objemu za jednotku %asu dQGEN = qV .dV .d! . Celkov bilance nm dv c!.dV .dt = "dq.dV .d# + qV .dV .d# . Rovnici vyd&lme dV .d! a dosadme "t z Fourierova zkona : ! c!. = $% 2 t + qV . Zv&re%nou pravou dojdeme k diferenciln rovnici "# !t # 2 qV !t q veden tepla = % t+ & = a# 2 t + V , !" c$ c$ !" c$ ! kde jsme zavedli sou%initel teplotn vodivosti a= [m 2 /s] . c" Podle danho lohy 'e(me tuto rovnici v nejvhodn&j(m sou'adnm systmu. K 'e(en musme rovnici doplnit okrajov)mi podmnkami.

Okrajov podmnky jsou r#zn)ch typ# : o Geometrick : rozm&ry, tvar t&les o Fyzikln : !,c, " apod. o !asov : charakterizujc rozlo$en teplot v n&jakm okam$iku o Hrani%n : charakterizujc vzjemn p#soben mezi r#zn)mi prost'edmi veden tepla Hrani%n podmnky d&lme na 4 druhy: o Hrani%n podmnky I. druhu : rozlo$en teploty na povrchu t&lesa pro ka$d) %asov) okam$ik t POVRCH = f (x, y,z,! ) o Hrani%n podmnky II. druhu : rozlo$en plo(n hustoty tepelnho toku na povrchu t&lesa pro ka$d) %asov) okam$ik qPOVRCH = f (x, y,z,! ) o Hrani%n podmnky III. druhu : udvaj teplota okolnho prost'ed a charakter p'estupu tepla. Slo$it) d&j p'estupu tepla popisuje Newton#v zkon q = ! (t p " t f ) , kde t p je teplota povrchu t&lesa, t f teplota okolnho prost'ed a ! [W.m-2 .K -1 ] sou%initel p'estupu tepla ! mezi t&lesem a okolm. Z Fourierova zkona vme, $e q = !" . grad t . Hrani%n podmnka $ #t & III. Druhu nm tak dv rovnost !" . = ( (t p ! t f ) % #n ' hranice o Hrani%n podmnky IV.druhu : tyto podmnky pou$vme p'i p'enosu tepla mezi dv&ma t&lesy, mezi kter)mi p'edpokldme ideln dotyk, tak$e teploty t&les v mst& dotyku jsou stejn. Ve vrstvch blzk)ch dotyku mus b)t plo(n hustoty tepelnho toku u obou t&l&s stejn. Tuto podmnku tak pomoc Fourierova zkona vyjd'me vztahem

! st1 .

# "t % = $ "n & st1

! st 2 .

# "t % $ "n & st 2

TEPLOTN PROFILY V ZKLADNCH T!LESECH, ROZ"#EN POVRCHY($EBRA)

Teplotn profily zkladnch t%les zji&'ujeme (e&enm stacionrn diferenciln rovnice veden tepla s dopln%nm p(slu&n)ch okrajov)ch podmnek. Rovinn st%na bez zdroj* Hledme pr*b%h teploty pouze v jednom sm%ru, okrajov)mi podmnkami jsou teploty na povrchu. d 2t Tlou&'ka st%ny je ! . Diferenciln rovnice veden tepla se velmi zjednodu&& : 0= 2. dx t1 ! t 2 Zskme (e&en t(x) = t1 ! .x . Teplota se tedy m%n linern%. " $ #t & t1 ! t 2 t1 ! t 2 Hustotu tepelnho toku ur+me jako q = !" = = ( % #x ' R" " " Plo&n)m odporem veden tepla naz)vme R! = . ! Vcevrstv rovinn st%na Analogicky bychom (e&ili p(pad n-vrstv st%ny, m%li bychom pouze jin hrani+n podmnky. Ukazuje se, ,e plo&n) odpor funguje podobn% jako odpor elektrick). P(i se(azen st%n po sob% se odpory s+taj. Hustota tepelnho toku tak bude t !t q == 1 n n +1 # R"i
i=1

Prostup tepla rovinnou st%nou Prostupem rozumme veden takov)m zp*sobem, kdy deska je z obou stran obklobena tekutinou a dochz k p(estupu tepla. V takovm p(pad% budeme p(i (e&en pou,vat hrani+n podmnky III.druhu. Relativn% jednodu&e zjistme, ,e p(estup tepla do okoln tekutiny funguje analogicky jako dal& st%na, toti, ,e p(edstavuje dal& odpor, kter) se p(id plo&nmu odporu veden deskou. 1 Tento odpor nazveme plo&n)m odporem p(estupu tepla R! = . ! Obecn) prostup rovinnou st%nou bez zdroje Z p(edchozch p(pad* ji, snadno odvodme vztah pro hustotu plo&nho tepelnho toku p(i t !1 " t !n +1 t "t = !1 !n +1 = k ( t !1 " t !n +1 ) prostupu n-vrstvou rovinnou deskou q = n Rk R# 1 + % R$i + R# n+1
i=1

Odpor RK nazveme plo&n)m odporem prostupu tepla a jeho p(evrcenou hodnotu k pak nazveme sou+initelem prostupu tepla rovinnou deskou.

Tm!" analogicky postupujeme p"i v#po$tu veden vlcovou st!nou bez zdroj%, a to jak jednovrstvou, tak vcevrstvou. Postup je stejn#, "e&me diferenciln rovnici veden tepla, zvolme v&ak cylindrick sou"adnice. Plo&nou hustotu tepelnho toku v!t&inou vztahujeme na jednotku v#&ky vlce, v takovm p"pad! nezvis jej hodnota na polom!ru vlce. Pro linern hustotu tepelnho toku zskme vztah :
ql =

! ( t "1 # t "n +1 ) = k l! ( t "1 # t "n +1 ) , 1 1 dn +1 1 +& ln + $1 .d1 i=1 2% i dn $ n +1 .dn +1

n

kde! kl =

je linern sou$initel prostupu tepla vlcovou st!nou. 1 1 dn +1 1 +# ln + !1 .d1 i=1 2" i dn ! n +1 .dn +1 Pokles teploty ve vlcov st!n! sleduje logaritmickou k"ivku.
n

Stejn#m zp%sobem bychom dosp!li k v#sledku pro prostup kulovou geometri " ( t #1 $ t #n +1 ) != = kk" ( t #1 $ t #n +1 ) , n 1 1 '1 1 * 1 +) $ ,+ 2 %1 .d 12 i=1 2& i ( dn dn +1 + % n +1 .dn +1 1 kde kk = je sou$initel prostupu kulovou st!nou. n 1 1 $1 1 ' 1 +* & # )+ 2 !1 .d 12 i=1 2" i % dn dn +1 ( ! n +1 .dn +1 Teplotn profily ve slo'it!j&ch geometrich a t!lesem s vnit"nmi zdroji lze teoreticky najt "e&enm diferenciln rovnice veden tepla s p"slu&n#mi okrajov#mi podmnka. Obecn rovnice prostupu tepla m tvar ! = k.S.(t "1 # t " 2 ) . Zv#&it prostup tepla tak m%'eme zv#&it n!kolik zp%soby. Bu( m%'eme zvy&ovat sou$initel prostupu, to je spojeno s v#b!rem vhodnho materilu a u vlcov#ch a kulov#ch geometri s vhodnou volbou polom!r%, nebo m%'eme zvy&ovat p"estupnou plochu, co' se d!je pou'vn 'eber, nebo je&t! m%'eme zvy&ovat rozdl teplot tekutin om#vajcch st!nu. Obecn! je v#po$et teplotnho profilu 'ebra dosti nro$n# a jsou sp&e pou'vny slo'it! odvozen vzorce. Zde si m%'eme ukzat v#po$et teplotnho profilu kolkovho 'ebra kruhovho pr%"ezu. P"edpokldme, 'e teplota 'ebra je v celm pr%"ezu konstantn. Zavedeme rozdl teplot 'ebra a okol ! = t " t # . K "e&en tohoto 'ebra si nap&eme energetickou bilanci pro element 'ebra ve vzdlenosti x od st!ny. P"vod tepla do tohoto elementu se d!je konvekc od st!ny, odvod tepla je dn vedenm tepla dle 'ebrem a odvodem tepla konvekc z povrchu elementu. Bilance nm tak d# d d# dv !" .S = !" (# + dx).S + $ .# .dx.O dx dx dx P"vod Odvod P"estup

pravou dostaneme diferenciln rovnici 0 = Kde jsme ozna$ili ! =

" .O . Konstanty C a D se ur$ pomoc konkrtnch okrajov#ch podmnek. S.#

d 2! # .! .O j' "e&en m tvar ! = Ce"x + DCe #"x , " dx 2 S.$

KONVEKCE P!I VN"J#M PROUD"N, OBTKN DESKY, VLCE, TRUBKOVHO SVAZKU

vod k teorii podobnosti Teorie podobnosti se zab$v problmy p%en&en v$sledk' zkou&ek na modelech na skute(n dla. V$sledky experiment' jde v&ak p%en&et na skute(n dla jen tehdy, jsou-li si d)je podobn. Teorie podobnosti definuje konstanty podobnosti, kter vyjad%uj geometrickou (i (asovou podobnost podobn$ch jev'. Dle jsou v teorii podobnosti odvozovna r'zn podobnostn (sla. Ani* bychom podrobn) rozebrali teorii podobnosti, v$sledkem je znalost vzorc' pro jednotliv podobnostn (sla. Ta m'*eme rozd)lit na podobnostn (sla ur(ujc a ur(ovan. Ur(ujc podobnostn (sla jsou sestavena pouze z veli(in obsa*en$ch v okrajov$ch podmnkch. Ur(ovan (sla pak obsahuj i jin veli(iny ne* pouze ty z okrajov$ch podmnek. Pro ns je nejd'le*it)j& ur(ovan (slo (slo Nusseltovo. Je to proto, *e toto (slo obsahuje sou(initel p%estupu tepla, co* je veli(ina, kterou musme ur(it. K ur(en sou(initele tepla je tak nutn nejd%v ur(it z vzorce pro dan$ p%pad (z dan rovnice podobnosti) Nusseltovo (slo, a pot dopo(tat sou(initel p%estupu tepla. V obecnm p%pad) sdlen tepla konvekc m'*e b$t rovnice podobnosti napsna ve tvaru
Nu = f (Re,Pr,Gr,Fo,...) , kde se funkce f ur(uje experimentln). P%i stacionrnm nucenm proud)n p%ejde rovnice do tvaru Nu = f (Re,Pr) . P%i p%irozenm stacionrnm proud)n pak m tvar Nu = f (Pr,Gr) . Vztahy pro v$po(et jednotliv$ch podobnostnch (sel jsou :

! .l " ! ."t.g.l 3 Grasshofovo Gr = #2

Nusseltovo

Nu =

Reynoldsovo Re = Rayleighovo

! ".c p = a # 3 3 ! " .#t.g.l " .#t.g.l Ra = Pr .Gr = . = 2 a ! ! .a

w.l !
Prandtlovo
Pr =

P%estup tepla p%i obtkn vlce P%i p%(nm obtkn jedn trubky dochz b)*n) k odtrhvn mezn vrstvy na zadn stran) trubky a ke vzniku plav'. Pouze p%i velmi mal$ch Reynoldsov$ch (slech Re < 5 obtkaj proudnice plynule trubku bez odr*en mezn vrstvy a bez vr'. Charakter proud)n po obvodu, a proto i charakter p%estupu tepla, zvis na velikosti Reynoldsova (sla. P%edstavme-li si nabhn proudu na vlcovou plochu, tak od st%edu trubky k okraji (90) postupn) roste mezn vrstva a sni*uje se sou(initel p%estupu tepla. Po 90 dochz k tvo%en vr' a velikost sou(initele za(ne zptky nar'stat. V praxi proto pou*vme vztahy pro v$po(et st%edn hodnoty sou(intele tepla pro jednotliv oblasti Reynoldsova (sla : 0,25 ! Pr f $ N u f ,d = 0,5.Re 0,5 .Pr f0,38 .# & pro 5 < Re < 10 3 f ,l Prp % "

N u f ,d N u f ,d

! Pr f $ = 0,25.Re 0,6 .Pr f0,38 .# & f ,l " Prp %

0,25

pro 10 3 < Re < 2.10 5

0,25

! Pr f $ = 0,023.Re 0,8 .Pr f0,37 .# & f ,l " Prp %

pro 3.10 5 < Re < 2.10 6

Pokud by proud sm)%ujc na vlec nebyl kolm$, korigujeme opravn$m sou(initelem.

P!estup tepla p!i obtkn desky P!i obtkn desky se nejd!ve vytvo! na povrchu laminrn mezn vrstva. V jist vzdlenosti od kraje desky za"nnaj naru#ovat laminrn mezn vrstvu turbulence. A je#t$ ve v$t# vzdlenosti p!ejde mezn vrstva v turbulentn. Pod turbulentn mezn vrstvou m%&e existovat laminrn mezn podvrstva, kter se vzdlenost ub'v na tlou#(ce. Rychlostn profily pro jednotliv vrstvy jsou patrn z obrzku

Teplotn profily zce souvis s rychlostnmi, nejsou v#ak toto&n. Kdy& obtk tekutina desku s laminrn vrstvou, dochz k p!estupu tepla p!edev#m vedenm, tak&e tato vrstva p!edstavuje zna"n' tepeln' odpor. K v'po"tu p!estupu tepla je tud& ur"it vzdlenost, na kter je mezn vrstva laminrn, a kde se stv turbulentn a podle toho pou&t p!slu#n vztahy pro v'po"et Nusseltova "sla. V praxi v$t#inou zanedbvme p!echodovou oblast a d$lme desku pouze na oblast w .x laminrn a turbulentn vrstvy podmnkou Re kr1 = Re kr2 = ! kr = 10 5 . " Po ur"en kritick vzdlenosti, kde p!echz laminrn mezn vrstva na turbulentn, pou&ijeme p!slu#n vztahy pro v'po"et st!ednho sou"initele p!estupu tepla v obou oblastech : 0,25 0,25 ! Pr f $ ! Pr f $ 0,5 0,33 0,8 0,43 Laminrn oblast : N u f ,l = 0,66.Re f ,l .Pr f .# & N u f ,l = 0,037.Re f ,l .Pr f .# Pr & " Prp % " p%

! Pr f $ Turbulentn oblast : N u f ,l = 0,037.Re .Pr .# & " Prp % V p!pad$ pot!eby m%&eme po"tat i mstn sou"intele p!estupu tepla.
0,8 f ,l 0,43 f

0,25

P!i p!"nm obtoku svazku trubek V praxi se tento p!pad "asto vyskytuje, nap!klad u v'm$nk% tepla v JE. Svazek trubek b'v uspo!dn dv$ma zkladnmi zp%soby.

Uspo!dn trubek charakterizuj p!"n a podln rozte" a pr%m$r trubky.

Obtkn prvn !ady trubek je u obou p!pad" stejn, rozdl je p!i obtkn druh !ady trubek. P!i uspo!dn za sebou dopad maximln proud na trubku v druh !ad# v hlu asi 50 . P!i uspo!dn st!dav# dopad v$dy maximln proud p!i "hlu 0 . V mst#, kde dochz k nejvet%mu nrazu proudu je tak nejv#t% mstn sou&initel p!estupu tepla. V praxi pot!ebujeme ur&it st!edn hodnotu sou&initele pro danou !adu. Obecn# plat, $e b#h#m prvnch t!ech !ad dochz k ustalovn proud#n, a od t!et !ady ji$ je turbulence p!i om'vn svazku trubek stabilizovan. Ozna&me.li st!edn sou&initel t!et !ady 100%, tak pro uspo!dn za sebou dostvme, $e prvn !ada m velikost sou&initele p!estupu 60%, druh pak 90%. Pro uspo!dn m prvn !ada logicky tak 60%, druh pak 70%. c = 0,26 n = 0,65 Charakter proud#n m"$e b't laminrn i turbulentn, v praxi se nej&ast#ji pohybujeme v p!echodov oblasti 10 3 < Re < 10 5 , kde pou$vme vztah pro v'po&et st!ednho sou&initele 0,25 ! Pr f $ p!estupu tepla v i-t !ad# : N u f ,d = c.Re n ,d .Pr f0,33 .# f & 'i . 's " Prp % Pro uspo!dn trubek za sebou : c = 0,26 n = 0,65 Pro uspo!dn trubek st!dav# : c = 0,41 n = 0,60 Opravn' sou&initel ! i se pou$v pro zohled(#n !ady neboli pro uspo!dn za sebou m hodnotu 0,6 pro prvn !adu, 0,9 pro druhou !adu a 1,0 pro t!et a dal% !ady. Pro uspo!dn st!dav# pak m hodnoty 0,6 v prvn !ad# 0,7 v druh, a 1,0 v dal%ch.

s1 s2 a . d d Z vypo&ten'ch st!ednch hodnot sou&.p!estupu tepla pro ka$dou !adu ur&me sou&initel p!estupu
Opravn' sou&initel ! s bere v vahu vliv pom#rn'ch rozte& celho svazku ! =

"! S
i=1 n

i i

"S
i=1

, jsou-li ve svazku v%echny !ady stejn ! =

!1 + ! 2 + (n " 2)! 3 . n

Stejn# jako p!i obtoku jedn trubky m"$eme korigovat hodnotu sou&initele p!estupu opravn'm sou&initelem kdy$ nen proud tekutiny kolm' na osu trubek.

KONVEKCE P!I VNIT!NM PROUD"N, UR#EN ST!EDN TEPLOTY

vod k teorii podobnosti Teorie podobnosti se zab$v problmy p%en&en v$sledk' zkou&ek na modelech na skute(n dla. V$sledky experiment' jde v&ak p%en&et na skute(n dla jen tehdy, jsou-li si d)je podobn. Teorie podobnosti definuje konstanty podobnosti, kter vyjad%uj geometrickou (i (asovou podobnost podobn$ch jev'. Dle jsou v teorii podobnosti odvozovna r'zn podobnostn (sla. Ani* bychom podrobn) rozebrali teorii podobnosti, v$sledkem je znalost vzorc' pro jednotliv podobnostn (sla. Ta m'*eme rozd)lit na podobnostn (sla ur(ujc a ur(ovan. Ur(ujc podobnostn (sla jsou sestavena pouze z veli(in obsa*en$ch v okrajov$ch podmnkch. Ur(ovan (sla pak obsahuj i jin veli(iny ne* pouze ty z okrajov$ch podmnek. Pro ns je nejd'le*it)j& ur(ovan (slo (slo Nusseltovo. Je to proto, *e toto (slo obsahuje sou(initel p%estupu tepla, co* je veli(ina, kterou musme ur(it. K ur(en sou(initele tepla je tak nutn nejd%v ur(it z vzorce pro dan$ p%pad (z dan rovnice podobnosti) Nusseltovo (slo, a pot dopo(tat sou(initel p%estupu tepla. V obecnm p%pad) sdlen tepla konvekc m'*e b$t rovnice podobnosti napsna ve tvaru
Nu = f (Re,Pr,Gr,Fo,...) , kde se funkce f ur(uje experimentln). P%i stacionrnm nucenm proud)n p%ejde rovnice do tvaru Nu = f (Re,Pr) . P%i p%irozenm stacionrnm proud)n pak m tvar Nu = f (Pr,Gr) . Vztahy pro v$po(et jednotliv$ch podobnostnch (sel jsou :

! .l " ! ."t.g.l 3 Grasshofovo Gr = #2

Nusseltovo

Nu =

Reynoldsovo Re = Rayleighovo

! ".c p = a # 3 3 ! " .#t.g.l " .#t.g.l Ra = Pr .Gr = . = 2 a ! ! .a

w.l !
Prandtlovo
Pr =

Nucen laminrn proud)n ve vodorovnm potrub V tomto p%pad) pou*vme vztah 0,25 0,1 ! Pr f $ 0,32 0,33 N u f ,d = 0,15.Re f ,d .Pr f . Grf ,d .Pr f .# & 'l " Prp %

! Pr f $ (len # & " Prp %

0,25

slou* k oprav) zejmna jin viskozity u st)n (pokud znme teplotu st)ny)

(len ! l zohled+uje zda se nachzme ji* ve stabilizovanm seku (postupn) kles od 1,9 a* k 1,0)

Nucen turbulentn proud)n ve vodorovnm potrub 0,25 ! Pr f $ 0,8 0,43 N u f ,d = 0,021.Re f ,d .Pr f .# ' l platc pro rozmez 1.10 4 < Re < 5.10 6 . Prp & " %

Ur!en st"edn teploty tekutiny v p"!nm pr#"ezy proudu Jeliko$ je teplota i rychlost tekutiny v potrub zvisl na vzdlenosti od st%ny, pot"ebujeme znt jistou st"edn teplotu v p"!nm pr#"ezu, kterou budeme brt jako ur!ujc p"i po!tn " !.w.c P .t.dS podobnostnch !sel. St"edn teplotu v p"!nm pr#"ezu zskme ze vztahu t = S , kter& !.w.c P .dS "
S

lze samoz"ejm% p"i konstantnosti n%kter&ch veli!in zna!n% zjednodu'it. Ur!en st"edn teploty tekutiny po dlce trubky P"i v&po!tech se !asto setkvme s p"padem, kde je b%hem pr#toku trubkou tekutina uvnit" trubky oh"vna !i ochlazovna okolnm prost"edm. V&sledkem je, $e na za!tku potrub a na jejm konci m tekutina jinou teplotu. Pro v&po!et pot"ebujeme znt st"edn teplotu tekutiny. Pr#b%h teploty je v'ak r#zn& v zvislosti na tom, jestli jde o p"pad, kdy je trubka oh"vna (ochlazovna) tepeln&m tokem stejn plo'n hustota po cel dlce trubky, nebo zda je oh"vna (ochlazovna) prost"edm s konstantn teplotou. Ur!en st"edn teploty pro tyto dva p"klady je r#zn a my ho zde uvedeme. o Konstantn plo'n hustota tepelnho toku Ozna!me-li teplotu na za!tku sledovanho seku jako t fa a na konci t fe , lze odvodit, $e q plat t fe = t fa ! S . Teplota se tedy m%n linern% s om&vanou plochou, nebo-li c p Qm C s dlkou trubky. P"i konstantn hustot% tepelnho toku se tak m%n teplota tekutiny t fe + t fa linern%. Pro st"edn teplotu tak sta! vypo!st aritmetick& pr#m%r t f = . 2 Konstantn teplota na povrchu trubky V p"pad%, konstantn veli!inou je teplota povrchu trubky, v&voj teploty nen linern. V tomto p"pad% teplota tekutiny ze za!tku kles rychleji a pot se klesn teploty zpomaluje. K zohledn%n totohy v&voje teploty po!tme v takovm p"pad% st"edn ! a = t fa " t p " # "e logaritmick& rozdl teplot vztahem !t log = a , kde jsme zavedli . " ! e = t fe " t p ln a "e St"edn teplotu tekutiny v trubce pak spo!tme jako t f = t p !t log . V p"pad%, $e pro ! rozdly teplot plat a < 1,7 , m#$eme po!tat st"edn teplotu jako aritmetick& pr#m%r, !e chyba je men' ne$ 2%.

Sdlen tepla konvekc p!i nucenm proud"n tekutiny v trubkch P!i nucenm proud"n v trubce m#$e nastat bu% laminrn nebo turbulentn proud"n. Typ proud"n ur&uje Reynoldsovo &slo. Pro Re < 2000 nastv laminrn proud"n, pro Re > 10 4 jde o proud"n turbulentn. Mezi t"mito oblastmi je p!echodov oblast. Typ proud"n bezprost!edn" ovliv'uje p!estup tepla mezi trubkou a tekutinou. Rychlostn profily pro kruhovou trubku jsou pro oba typy znmy (viz Hagen-Poiseuill#v vztah a mocninn( zkon). D#le$it v)ak je, $e ur&it( typ proud"n se ustav a$ po tzv. stabiliza&n vzdlenosti. Vztahy pro stabiliza&n vzdlenosti jsou pro laminrn : x stab = 0,05.d.Re a pro turbulentn proud"n : x stab = 50.d . A$ po tto vzdlenosti se stabilizuje proud"n a m#$eme pou$t vztahy pro v(po&et sou&initele p!estupu tepla. Obecn" je rychlostn profil proud"n tak, jak ho o&ekvme (parabolick( laminrn, a mocninn( turbulentn) platn( pouze pro izotermick proud"n, kdy m tekutina konstantn teplotu. Neisotermi&nost proud"n v)ak naru)uje rychlostn profil. Uve%me si 3 p!klady laminrnho neizotermickho proud"n. o Nucen proud"n ve svisl trubce (p!evldaj vazk sly nad voln(m proud"nm) Vlivem teploty se m"n viskozita tekutin. U kapalin kles s rostouc teplotou, u plyn# roste s rostouc teplotou. Bude-li vazkost tekutiny vlivem teploty trubky vy)) u st"n, zmen) se u st"n rychlost a dostaneme profil &.2. Bude-li naopak vazkost vlivem teploty trubky ni$) u st"ny, zv() se rychlost tekutiny u st"ny a obdr$me profil &.3

Slo$en nucenho a p!irozenho proud"n ve svisl trubce V tomto p!pad" zle$, zda maj nucen a p!irozen proud"n stejn( &i opa&n( sm"r. Takto vypadaj slo$en dvou typ# proud"n v t"chto p!padech.

Slo$en nucenho proud"n vodorovnou trubkou a na n"j kolm p!irozen proud"n V takovm p!pad" proud tekutina sm"rem dol# je-li trubka chladn"j) a sm"rem nahoru je-li trubka teplej).

P!IROZEN KONVEKCE VE VELKM PROSTORU, SDLEN TEPLA VE "T#RBINCH

vod k teorii podobnosti Teorie podobnosti se zab$v problmy p%en&en v$sledk' zkou&ek na modelech na skute(n dla. V$sledky experiment' jde v&ak p%en&et na skute(n dla jen tehdy, jsou-li si d)je podobn. Teorie podobnosti definuje konstanty podobnosti, kter vyjad%uj geometrickou (i (asovou podobnost podobn$ch jev'. Dle jsou v teorii podobnosti odvozovna r'zn podobnostn (sla. Ani* bychom podrobn) rozebrali teorii podobnosti, v$sledkem je znalost vzorc' pro jednotliv podobnostn (sla. Ta m'*eme rozd)lit na podobnostn (sla ur(ujc a ur(ovan. Ur(ujc podobnostn (sla jsou sestavena pouze z veli(in obsa*en$ch v okrajov$ch podmnkch. Ur(ovan (sla pak obsahuj i jin veli(iny ne* pouze ty z okrajov$ch podmnek. Pro ns je nejd'le*it)j& ur(ovan (slo (slo Nusseltovo. Je to proto, *e toto (slo obsahuje sou(initel p%estupu tepla, co* je veli(ina, kterou musme ur(it. K ur(en sou(initele tepla je tak nutn nejd%v ur(it z vzorce pro dan$ p%pad (z dan rovnice podobnosti) Nusseltovo (slo, a pot dopo(tat sou(initel p%estupu tepla. V obecnm p%pad) sdlen tepla konvekc m'*e b$t rovnice podobnosti napsna ve tvaru
Nu = f (Re,Pr,Gr,Fo,...) , kde se funkce f ur(uje experimentln). P%i stacionrnm nucenm proud)n p%ejde rovnice do tvaru Nu = f (Re,Pr) . P%i p%irozenm stacionrnm proud)n pak m tvar Nu = f (Pr,Gr) . Vztahy pro v$po(et jednotliv$ch podobnostnch (sel jsou :

! .l " ! ."t.g.l 3 Grasshofovo Gr = #2

Nusseltovo

Nu =

Reynoldsovo Re = Rayleighovo

! ".c p = a # 3 3 ! " .#t.g.l " .#t.g.l Ra = Pr .Gr = . = 2 a ! ! .a

w.l !
Prandtlovo
Pr =

P!estup tepla p!i p!irozen proud"n P!irozen proud"n je zp#sobeno rozdlem hustot teplej$ch a chladn"j$ch %stic tekutiny, nej%ast"ji v silovm poli zemsk t&e. M#&e v$ak vznikat i v polch jin'ch objemov'ch sil, nap!klad odst!ediv'ch nebo elektomagnetick'ch. P!irozen proud"n ve velkm objemu Je-li tekutina v klidu a vlo&me-li do n t"leso chladn"j$ %i teplej$, nastane kolem n"j p!irozen proud"n. Na obrzku je nakleslen teplotn a rychlostn pr#b"h u st"ny p!i p!irozenm proud"n.

Na povrchu st"ny tekutina lp a jej teplota se rovn teplot" povrchu a pak kles a& na teploty tekutiny ve velkm objemu dle od st"ny. Rychlost tekutiny je nulov u st"ny, p!i vzdalovn se od st"ny prochz maximem a kles op"t k nule ve v"t$ vzdlenosti od st"ny. V'voj sou%initele p!estupu tepla znzor(uje obrzek vpravo. P!i obtkn se nejd!ve vytv! laminrn mezn vrstva, jej& tlou$)ka stoup, co& zvy$uje plo$n' odpor p!estupu tepla a tedy sni&uje sou%initel p!estupu. P!i p!echodu na turbulentn mezn vrstvu dojde ke sn&en odporu a ke zv'$en sou%initele p!estupu, kter' se pot ustl. Jak je znmo, p!i v'po%tu Nu pro p!irozen proud"n je Nu funkc zvislou na Gr a Pr. Nu = f (Pr,Gr) Hranici mezi laminrn a turbulentn mezn vrstvou ur%me z podmnky Grf ,l .Pr f = 10 9 Pro men$ hodnoty je p!irozen proud"n laminrn a pro v'po%et sou%initele p!estupu vyu&ijeme 0,25 0,25 ! Pr f $ vztah N u f ,l = 0,76. Grf ,l .Pr f .# & " Prp % Pro vy$$ hodnoty pak je p!irozen proud"n turbulentn a pro v'po%et pou&ijeme vztah 0,25 0,33 ! Pr f $ N u f ,l = 0,15. Grf ,l .Pr f .# & " Prp % (jeliko& je Gr v mocnin" 1/3, tak p!i dosazen zjistme, &e v tomto p!pad" ! nezvis na l .

P!irozen proud"n kolem teplej$ vodorovn trubky Pou&ijeme vztah 0,25 0,33 ! Pr f $ platn' pro 10 3 < Grf ,d .Pr f < 10 8 N u f ,d = 0,50. Grf ,d .Pr f .# & Prp % "

P!irozen voln proud"n v omezenm prostoru P!i tomto proud"n se narozdl od volnho prostoru projevuje vliv okolnch p!edm"t#(st"n). Proud"n zde zvis na geometrickm tvaru prostoru, na teplotnm spdu a na druhu tekutiny. P!i volnm proud"n ve svisl$ch mezerch bude proud"n zna%n" zviset na &!ce mezery !. P!i dostate%n" &irok meze!e nebude tm"! dochzet k vzjemnmu promchvn proudu tekutiny stoupajc podl teplej&ho povrchu s proudem tekutiny klesajc podl chladn"j&ho povrchu. Na nsledujcch obrzcch plat v'dy t p1 > t p 2 .

Nebude-li &!ka mezery dostate%n bude dochzet k vytv!en cirkula%nch okruh#. U vodorovn mezery dochz ke konvekci pouze v p!pad", 'e je teplej& spodn deska ( horn obrzek ). P!i volnm proud"n v mezikruhov$ch mezerch vzniknou tyto cirkula%n okruhy :

V p!pad", 'e je vnit!n trubka teplej&, vytvo! se cirkula%n smy%ky pouze nad rovn jej spodn %sti, naopak bude-li vn"j& trubka teplej& , bude v klidu horn %st mezikruhovho prostoru. P!enos tepla p!i voln konvekci p!i v&ech t"chto p!padech po%tme stejn" jako veden tepla tekutinou v meze!e o tlou&(ce ! podle Fourierova zkona. t p1 ! t p 2 q= # ekv = $ k .# f " # ekv Msto sou%initele tepeln vodivosti ! f v&ak dosazujeme tzv. ekvivalentn sou%initel tepeln vodivosti, kter$ zahrnuje p!enos tepla vedenm i konvekc. Sou%initel ! k = f (Grm," ,Prm ) vyjad!uje vliv voln konvekce, kde ur%ovac teplotou je teplota v meze!e a ur%ovacm rozm"rem je &!ka mezery. Pro jeho v$po%et se pou'vaj tyt vztahy !k = 1 pro Gr.Pr < 10 3

! k = 0,105.(Gr.Pr) ! k = 0,40.(Gr.Pr)

0,3

pro 10 3 < Gr.Pr < 10 6 pro 10 6 < Gr.Pr < 1010

0,2

KONVEKCE P!I ZM"N" SKUPENSTV

Sdlen tepla p#i kondenzaci $ist pry Kondenzace je d%j, p#i kterm se m%n tekutina z plynnho skupenstv v tekutinu v kapalnm skupenstv. S kondenzac se setkvme ve v&m%ncch tepla, kondenztorech parnch turbn. P#i tto skupensk zm%n% se uvol'uje skupensk teplo kondenza$n, $ili kondenzace je spojena s p#enosem tepla. Ke kondenzaci pry m()e dojt p#i parametrech pry ni)*ch ne) kritick&ch a zrove' vy**ch ne) pro trojn& bod. Kondenzace doshneme bu+ sn)enm teploty, nebo zv&*enm tlaku. Jsou-li teplota a tlak ni)* ne) u trojnho bodu, dojde k sublimaci, tj. k p#echodu rovnou na pevn skupenstv. Kondenzace m()e probhat bu+ v celm objemu pry (objemov) nebo na ochlazovan st%n% (povrchov). Ke kondenzaci syt nebo p#eh#t pry na povrchu st%ny m()e dochzet pouze pokud je teplota st%ny ni)* ne) teplota nasycen pry pro dan& tlak pry. P#i kondenzaci na st%n% se nejd#ve vytvo# monomolekulrn vrstva pry, kter se zhu*,uje a vznik kapaln blna. Tlou*,ka blny se nepravideln% m%n. Chovn kondenzovan kapaliny rozd%luje kondenzaci na st%n% na dva p#pady. o Blnov kondenzace : Je-li st%na sm$iv danou kapalinou, vytv# se na povrchu st%ny kapaln blna, ve kter zkondenzovan kapalina kontinuln% stk, p#i$em) je dopl'ovna pokra$ujc kondenzac. Kapkov kondenzace : Je-li st%na nesm$iv danou kapalinou, dojde p#i ur$it tlou*,ce blny k jej nestabilit% a blna se samovoln% roz#*t na velk mno)stv kapi$ek, kter pot nar(staj a stkaj. Sou$asn% se mezi nimi zesiluje blna, kter vede k dal*mu vzniku kapi$ek.

Sm$ivost $i nesm$ivost st%ny danou kapalinou zvis na velikosti jednotliv&ch povrchov&ch nap%t Pro povrchov nap%t nap%t mezi st%nou, kapalinou a plynem plat vztah : ! S,P = ! S,K + ! K ,P .cos " Pokud znme velikosti povrchov&ch nap%t m()eme ur$it hel ! . V p#pad%, )e ! < 90 je st%na touto kapalinou sm$iv vytv# se blna, v p#pad%, )e ! > 90 je st%na kapalinou nesm$iv a vytv#ej se kapky. Rozdl mezi kapkovitou a blnovou kondenzac je d(le)it&, jeliko) p#i kapkov kondenza$n je sou$initel p#estupu asi 5x a) 10x v%t*. V kondenza$nch za#zench nastv v%t*inou blnov kondenzace. N%kdy se dociluje um%le kapkovit kondenzace p#idnm liofobiztor( do tekutiny. P#i blnov kondenzaci je p#estup tepla hor* nebo, blna tvo# zna$n& tepeln& odpor.

Blnov kondenzace pry na svisl st!n! Za pou"it n!kolika zjednodu#ujcch p$edpoklad% odvodil Nusselt vztahy pro tlou#&ku blny a velikost sou'initele p$estupu tepla pro laminrn stkn blny kondenztu po st!n!. Mezi zjednodu#ujc p$edpoklady pat$ zanedbn setrva'n(ch sil ve srovnn se silami vazk(mi a gravita'nmi, dle se neuva"uje sdlen konvekc po v(#ce a sdlen vedenm po v(#ce. Uva"ujeme tak pouze veden tepla blnou sm!rem ke st!n!. Dal#m p$edpokladem je zanedbn t$en na rozhran kondenzt x pra. Fyzikln parametry kondenztu uva"uje nezvisl na teplot!. Za t!chto a dal#ch p$edpoklad% odvodil Nusselt vztahy : St$edn rychlost kondenztu : Tlou#&ka blny v zvislosti na x : ! = 4 Sou'initel p$estupu tepla :

w=

!k .g 2 # 3"k
l32 .% g
2 k

4 " k .#k t n $ t p x

2 "k "3 .l32 .$k g k != =4 # 4%k t n & t p x

St$edn sou'initel p$estupu tepla pro st!nu o dlce l : Z t!chto rovnic vypl(v, "e

2 "3 .l32 .#k g k ! Nu = 0,9434 4$k t n % t p l

!~4 x

"~4

sou'initel p$estupu tepla. Jednotliv zjednodu#en p$i odvozen t!chto vztah% maj za d%sledek jejich nep$enost za jist(ch podmnek. K oprav! pou"vme opravn sou'initele !" ,!T a !V . Sou'initel !" koriguje zanedbn setrva'n(ch sil a p$enos tepla konvekc v bln!. Sou'initel !T slou" k respektovn prom!nosti fyziklnch parametr% kondenztu s teplotou. Sou'initel !V m za 'el zohlednit vlniv( pohyb blny. V(sledn( sou'initel p$estupu tak ur'me jako ! = ! Nu ."# ."T ."V Je-li kondenza'n st!na #ikm pou"ijeme opravy ! S = ! Nu .4 cos" V p$pad! kondenzace 'st pry na povrchu vodorovn trubky pou"ijeme vztah 2 "3 .l32 .#k g k ! Nu = 0,728 4 4$k t n % t p d

1 , tak"e s rostouc tlou#&kou blny kles x

P$i kondenzaci p$eh$t pry, neodevzdv pry pouze v(parn teplo, ale mus se nejd$ve ochladit na nasycenou pru a pak teprve zkondenzuje. Ukazuje se, "e lze pou"t stejn vztahy jako pro kondenzaci nasycen pry, kde msto v(parnho tepla dosazujeme teplo v(parn plus teplo p$eh$vac : l23 + q pr = l23 + (h pr ! h "" ) . P$i kondenzaci mokr pry o vlhkosti 10-20% lze vliv vlhkosti pry zanedbat. U kondenzace tekut(ch kov%ch nelze odvozen vztahy pou"t. Tak je u nich men# rozdl mezi sou'initelem p$estupu tepla p$i kapkov a blnov kondenzaci.

Sdlen tepla p!i varu Varem naz"vme d#j, p!i kterm se uvnit! kapaliny tvo! pra. K vzniku varu m$%e dojt pouze mezi trojn"m a kritick"m bodem. Ke vzniku pry musme dodat kapalin# skupensk teplo v"parn. Rozli&ujeme var povrchov" a var objemov". o o Var povrchov" = var na tvrdm oh!vanm povrchu, tvo!en bublinek u st#ny Var objemov" = vznik bublinek v objemu kapaliny, vyskytuje se pouze p!i velkm p!eh!t kapaliny v$'i teplot# nasycen p!i danm tlaku kapaliny, m$%e nastat p!i velkm sn%en tlaku v sytmu (jako p!i prasknut primrnho potrub)

Podmnkami pro vznik varu jsou o P!eh!t kapaliny v$'i teplot# nasycen p!i danm tlaku = p!i atmosfrickm tlaku je t!eba p!eh!t alespo( o 0,2-0,4 K. Pot!ebn p!eh!t zvis na 'istot# kapaliny. U velmi 'ist teploty m$%e b"t pot!ebn p!eh!t a% n#kolik destek stup($. P!tomnost parnch jader = parn jdra se tvo! p!edev&m na nerovnostech povrchu oh!van st#ny

V praxi se zab"vme se hlavn# povrchov"m varem kapaliny. Ten rozli&ujeme (podobn# jako kondenzaci) na bublikov" a blnov". Bublinkov" var P!i tomto typu varu se v#t&ina tepla p!edv povrchu oh!van st#ny kapaln fzi, kter m mnoho nsobn# v#t& sou'initel p!estupu tepla ne% plynn fze. Hlavnm tepeln"m odporem p!i varu je tvorba mezn vrstvy, av&ak tvo!en bublinek tuto mezn vrstvu dosti naru&uje a zlep&uje tak p!enos tepla. Lze odvodit vztah pro kritick" polom#r bublinky. Bude-li polom#r bublinky men& ne% kritick", bublinka zkondenzuje, v opa'nm p!pad# m mo%nost r$st. 2.! .Tn Tento vztah je RK = . To znamen, %e 'm jev#t& p!eh!t kapaliny !t , tm men& bude l23 #"" $t kritick" polom#r bublinky a tm se zv#t&uje pravd#podobnost za'tku varu, proto%e bublinky mohou vznikat na men&ch nerovnostech, kter"ch je v%dy vce ne% men&ch nerovnost. Velikost kritickho polom#ru bublinek ur'uje !dov# pot!ebnou drsnost st#ny, jej% nerovnosti mohou slou%it jako centra pro vznik bublinek. Zna'n" vliv m tak sm'ivost st#ny kapalinou. U nesm'ejc kapaliny je v#t& pravd#podobnost vzniku bublinek. Bublinka vznikajc na st#n# je oh!vna st#nou a okoln kapalinou a% do chvle kdy vztlakov sly zp$sob jej odtr%en.

Zvislost plo!n hustoty tepelnho toku a sou"initele p#estupu tepla p#i varu na rozdlu teplot Plo!n hustota tepelnho toku a sou"initel p#estupu tepl zvis na velikosti rozdlu teploty st$ny a teploty nasycen p#i danm tlaku kapaliny. Tyto zvislosti jsou zobrazeny na obrzku Oblast I = oblast sdlen tepla konvekc do jednofzov kapaliny (mal% po"et bublinek neovliv&uje W v%znam$ p#enos tepla). V tto oblasti !t < 5K q < 10 4 2 . m W Oblast II = oblast bublinkovho varu. V tto oblasti 5K < !t < 25 " 35K q < 1,2.10 6 2 . m Nejv%hodn$ oblast pro nvrhy teplosm$nn%ch za#zen. Sou"initel p#estupu (a' 48 000 W/m2.K) P#i dosa'en kritickho rozdlu teplot (25-35K) nastv maximum plo!n hustoty tepelnho toku i W sou"initele p#estupu tepla. Maximln hustotu q krit1 < 1,2.10 6 2 naz%vme prvn kritickou m hustotou tepelnho toku. P#i dal!m zvy!ovn rozdlu teplot dochz k poklesu plo!n hustoty tepelnho toku i sou"initele p#estupu tepla. Oblast III = p#echodov oblast od bublinkovho k blnovmu varu, p#i kterm se st$na za"n pokr%vat parn blanou, p#edstavujc v%razn% tepeln% odpor. Jde o oblast 25 ! 35K < "t < 150K . Oblast IV = oblast blnovho varu. St$na je pokryta souvislou parn blnou, tvo#c zna"n% odpor. Sou"initel p#estupu tepla z(stv nzk% a relativn$ konstntn, ale plo!n hustota tepelnho toku se zvy!ujcm se rozdlem teplot roste, co' m('e mt za nsledek a' poru!en st$ny.

P#i navrhovn teplosm$nn%ch za#zen je tak t#eba dbt na to, aby plo!n hustota tepelnho toku nedoshla prvn kritick hustoty, a nedo!lo tak k p#echodu z bublinkovho varu na blnov% var. Pr(b$h plo!n hustoty tepelnho toku v zvislosti na rozdlu teplot p#i varu zvis tak na tom, kter prom$nn je nezvisle prom$nn ! o Nezvisle prom$nn% rozdl teplot = je-li st$na oh#vna parou, u kter m('eme m$nit plynule teplotu. V tomto p#pad$ bude plo!n hustota tep. toku sledovat plynule k#ivku, p#i zvy!ovn rozdlu teplot nejd#ve doshne prvn kritick hustoty, dle bude klesat a' na druhou kritickou hustotu, kdy se ustanov% blnov% var a pak bude dle stoupat. Nezvisle prom$nn plo!n hustota tepelnho toku = tak je tomu p#i elektrickm oh#evu nebo p#i oh#evu st$ny jadern%m palivem. P#i zv$t!ovn plo!n hustoty se postupn$ zvy!uje rozdl teplot a' do dosa'en prvn kritick hustoty tep. toku. P#i dal!m zv%!en plo!n hustoty v!ak dojde ke skokov zm$n$ teploty. K tomuto m('e dojt pouze za p#edpokladu, 'e materil st$ny takovou zm$nu vydr' .Tento jev naz%vme kriz varu I.druhu a "asto p#i n$m dochz k po!kozen st$ny (povlaku palivovho "lnku). Kdyby materil skok vydr'el muselo by p#i zp$tnm sni'ovn plo!n hustoty dojt ke zkokovmu sn'en rozdlu teplot (viz obr.)

KRIZE VARU 1. A 2. DRUHU A JEJICH V!ZNAM PRO TLAKOVODN A VARN REAKTORY

Krize varu 1. druhu Krize varu 1. druhu je jev, kter" nastv p#i varu kapaliny po dosa$en plo%n hustoty tepelnho toku rovn prvn kritick hustot& plo%nho toku qkr1 , respektive odpovdajcho kritickho rozdlu teplot mezi povrchem st&ny a teplotou nasycen odpovdajc danmu tlaku kapaliny. Dochz k n p#i p#echodu od bublinkovho varu k blnovmu varu, co$ m za nsledek podstatn sn$en sou'initele prostupu tepla.

Hodnota prvn kritick hustoty plo%nho toku zvis p#edev%m na druhu kapaliny, na jejm tlaku, jakosti povrchu st&nya na sm'ivosti. U vody, kter ns v jadern energetice zajm nejvce, 1. kritick hustota nejd#ve roste s rostoupm tlakem, dosahuje maxima v rozmenz tlaku 6-8 MPa (p#ibli$n& 4,1.106 W/m2) a pot op&t kles. S p#ibli$ovnm se kritickmu bodu bodu postupn& kritick" re$im varu vody vymiz.

Pro nadkritick tlaky je mo$no navrhovat teplosm&nn za#zen s v&t% hustotou plo%nho toku ne$ je prvn kritick hustota. U kapalin nesm'ejcch st&nu je prvn kritick hustota men% ne$ u sm'ejcch . V"po'et prvn kritick hustoty plo%nho toku je jednou z nezbytn"ch podmnek p#i #e%en tlakovodnho reaktoru, nebo( vznik krize prvnho druhu by znamenal po%kozen povlak) q palivov"ch 'lnk) a tm i havrii reaktoru. (rad%i bereme rezervu q < kr1 ) 1,5

Krize varu 2. druhu K popisu krize varu 2. druhu je t!eba si nejprve objasnit v"vin varu vody p!i jejm proud#n vzh$ru svislou oh!vanou trubkou:

(a) teplota vody je ni%& ne% teplota nasycen p!i tlaku vody a nedochz ani k povrchovmu varu, ale pouze k p!enosu tepla konvekc do jednofzov kapaliny (b) v blzkosti st#ny doshla ji% kapalina teploty varu za'naj se proto u st#ny tvo!it parn bublinky, kter jsou bu( un&eny vzh$ru anebo zkondenzuj (c) v tomto seku je ji% cel$ pr$!ez kapaliny proh!t" na teplotu varu a bublinky tak vznikaj po celm pr$!ezu oh!van trubky, co% p!ipomn emulzi, proto tento re%in naz"vme emulznm (d) v tomto seku se bublinky spojuj ve v#t& parn shluky (e) kone'n# v tomto seku se vytvo! parn jdro proudu, ve kterm jsou rozpt"leny mal kapi'ky a st#nu om"v kapalina ve tvaru prstence, v prstencov kapalinn vrstv# dle vznikaj bublinky a ub"v celkovho podlu kapaliny a prstencov vrstva se zten'uje a v ur'itm moment# dojde k plnmu vypa!en kapaln blny na st#n#. (f) od za'tku tohoto seku je st#na chlazena ji% pouze parou, kter m v"razn# men& sou'initel p!estupu tepla ne% kapaln voda, v d$sledku toho dochz k nhlmu stoupnut teploty st#ny. Nhl stoupnut teploty st#ny se naz"v kriz varu 2. druhu. Pr$b#h teplot je zobrazen v prav 'sti obrzku. Krize varu 2. druhu tak nastv v mst# obna%en st#ny v d$sledku plnho vypa!en blny, kter do t doby st#nu chladila. Toto nhl stoupnut teploty m$%e mt velikost !dov# destky stup)$ a je men& ne% p!i krizi varu prvnho druhu. V#t&inou nezp$sob okam%it po&kozen trubky, ov&em k tomu m$%e dojt po ur'it dob#. Je to tm, %e proud#n v trubce nen stabiln, a tak se msto, kde ke krizi varu druhho druhu dochz, m#ns jistou frekvenc. D$sledkem krize varu druhho druhu je tak navov namhn materilu, kter m$%e zp$sobit poru&en st#ny trubky. Narozdl od krize prvnho druhu dochz ke krizi druhho druhu sp&e p!i vy&&ch suchostech pry. Existuj vztahy popisujc mezn suchost pry, podmi)ujc krizi druhho druhu. Krize varu druhho druhu m velk" v"znam zejmna u varn"ch reaktor$, kter je nutno navrhovat a provozovat tak, aby v jejich aktivnch znch k tto krizi nedochzelo. Proto je d$le%it"m omezujcm faktorem mezn suchost pry a na zklad# n ur'ovan bezpe'nostn suchost mokr pry vystupujc z kanl$ AZ. U zpadnch varn"ch reaktoru, kde je jak chladivo tak modertor voda, nep!esahuje suchost na v"stupu z AZ 0,12. U sov#tsk"ch kanlov"ch varn"ch reaktor$ u nich% je modertorem grafit a voda je mo%no dosahovat vy&&ch suchost. Sov#tsk varn kanlov reaktory pracuj se suchost a% 0,275 (RBMK-1500). Je vhodn pou%vat r$zn v!i'e 'i %ebra, kter uvd#j disperzn prstenec kapaliny do rotace, co% znesnad)uje vznik krize 2. druhu.

SDLEN TEPLA SLNM

Sdlen tepla slnm !ili radiac je t"etm zkladnm zp#sobem p"enosu tepla vedle veden a konvekce. Tepeln sln je druhem p"enosu tepla pomoc lektromagnetick$ch vln. Tyto vlny se %" ve vakuu rychlost sv&tla. Elektromagnetick z"en ja charakterizovno vlnovou dlkou ! a kmito!tem ! , kter jsou spojeny vztahem ! ." = c . P"i sln se energie t&lesa m&n v z"en, kter se po dopadu na jin t&leso op&t m&n v teplo. Tepeln sln (infra!erven z"en) m vlnov dlky v rozmez 0,8 ! 800 m . Z"en m krom& vlnovho charakteru i korpuskulrn charakter, kter$ spo!v v tom, 'e se z"iv energie p"edv kvanty fotony. Ka'd t&leso nep"etr'it& z", ale zrove( pohlcuje energii vyza"ovanou z okolnch t&les. P"i dopadu z"en se v&t%inou !st z"en pohlt a zbyl se odraz, !i projde t&lesem. Z"en zvis velmi na teplot&. Se zvy!ujc se teplotou se zva%uje vyza"ovan energie a m&n se tak jeho spektrln slo'en. Vliv teploty je u sln mnohem podstatn&j% ne' u veden a konvekce. P"i ni'%ch teplotch obvykle hraj hlavn roli vdeni a konvekce, p"i vy%%ch teplotch m#'e hlavn roli hrt sln. Z"iv energie W e [J] dW e Z"iv$ tok !e = [W ] d" ............. ............. energie vyz"en z povrchu t&lesa v$kon p"en%en$ z"enm

Spektrln hustoty z"ivho toku ! e" =

d! e [W /m] , d"

! e" =

d! e [W .m] d"

Dopad-li na n&jak t&leso z"iv$ tok ! , odraz se ! r , absorbuje se ! a a projde ! tr . ! ! ! Ze zkona zachovn energie mus platit ! = ! a + ! r + ! tr , neboli 1 = a + r + tr . ! ! ! Definujeme t"i bezrozm&rn veli!iny : !a . . . . . . . . . . . . . absorptance = "e ! !r . . . . . . . . . . . . . reflektance pro n&' logicky plat 1 = ! e + "e + # e = "e ! ! tr . . . . . . . . . . . . . transmitance = "e ! Pomoc t&chto veli!in definujeme r#zn t&lesa : o Dokonal !ern t&leso : o Dokonal zrcadlo (pravideln$ odraz) : o Dokonale bl t&leso (rozpt$len$ obraz): o Dokonale propustn t&leso : Pro tuh t&lesa a kapaliny v&t%inou plat

!e = 1 !e = 1 !e = 1 !e = 1

! e + "e = 1 .

Vyza"ovn definujeme jako podl z"ivho toku z elemntrn plo%ky dS a obsahu tto plo%ky. d! e dM e a spektrln vyza"ovn pak jako M e! = Me = [W/m2 ] [W/m3 ] dS d!

Vyza!ovn t"lesa se d ur#it z vyza!ovn dokonale #ernho t"lesa M e = ! e .M e 0 . Efektivnm vyza!ovn plo$n jednotky t"lesa naz%vme sou#et vlastnho vyza!ovn a odra&en #sti vyza!ovn dopadajcho na t"leso : M e ef = M e + (1! " e ) M e dop Kirchhoff'v zkon M"jme dv" st"ny, z nich& prvn m teplotu T1 a druh je absulutn" #ern a m teplotu T0. (ern st"na z definice mus pohtit v$echno dopadajc z!en, tedy vlastn z!en prvn st"ny M e1 i z!en pochzejc z #ern st"ny, kter se odrazilo od prvn desky a vrac se zp"t na #ernou st"nu M e 0 .(1! " e1 ) . (ern st"na zrove) vyza!uje M e 0 . Plo$n hustota tepelnho toku mezi st"nami tak bude q1,0 = M e1 + (1! " e1 ).M e 0 ! M e 0 . Budou-li teploty obou st"n stejn mus b%t plo$n hustota M e1 tepelnho toku nulov, z #eho& vypl%v 0 = M e1 ! " e1 M e 0 # = Me 0. " e1 Prvn desku jsme volili libovoln", mus tedy obecn" platit : M e1 M e 2 M e 3 = = = ......... = M e 0 , ! e1 ! e 2 ! e 3 co& je Kirchhoff'v zkon vyjad!ujc, &e pom"r vyza!ovn k absorptanci je stejn% pro v$echna t"lesa t&e teploty a je roven vyza!ovn absolutn" #ernho t"lesa, danmu pouze touto teplotou. Stejn% vztah plat i pro spektrln vyza!ovn : M e1! M e 2! M e 3! = = = ......... = M e 0! , " e1! " e 2! " e 3! co& znamen, &e pom"r spektrlnho vyza!ovn ku spektrln absorptanci je pro v$echna t"lesa p!i t&e teplot" a t&e vlnov dlce stejn% a je roven spektrlnmu vyza!ovn absolutn" #ernho t"lesa, kter zvis pouze na teplot" a vlnov dlce. Z toho vypl%v, &e t"leso nejsiln"ji absorbuje to monochromatick z!en, kter nejsiln"ji vyza!uje.

Planck'v zkon, Stefan-Boltzman'v zkon a Wien'v posunovac zkon Planck'v zkon vyjad!uje spektrln vyza!ovn dokonale #etnho t"lesa jako funkci vlnov dlky a absolutn teploty T : C1 M e! 0 = # CT2 & 5 ! .% e ! " 1( $ ' Planck'v zkon lze graficky znzornit takto :

s rostouc teplotou se zv"t$uje plocha pod k!ivkou neboli celkov vyza!ovn Integrac tak dostaneme Stefan-Boltzman'v zkon M e 0 = ! .T 4 = 5,67.10 8.T 4 s rostouc teplotou se posouv hodnota maximlnho spektrlnho vyza!ovn ke krat$m 2,898.10 3 vlnov%m dlkm , co& popisuje Wien'v posunovac zkon ! max = . T

Dokonale !ern t"leso vyza#uje ve v$ech sm"rech stejn", u reln%ch t"les zvis vyza#ovn na hlu. Kdy& chceme po!tat plo$nou hustotu tepelnho toku mezi dv"ma rovnob"&n%mi st"nami o ! T14 " T24 ! T14 " T24 r'zn%ch teplotch plat vztah q1,2 = , = 1 1 C12 + "1 #1 # 2

kde C12 =

1 1 + " 1 naz%vme sou!initel vzjemnho vyza#ovn. !1 ! 2

Emisita je definovna jako pom"r vyza#ovn t"lesa ku vyza#ovn dokonale !ernho t"lesa stejn M teploty. ! = e Me0