SPECIFIKA VEDNÍ

TANEČNÍ LEKCE
PŘEDŠKOLÁKŮ
PRO
KURZ TRENÉR III. TŘ.

ATVA – VZDĚLÁVACÍ CENTRUM

E-MAIL: info@atva.cz
I-net: www.atva.cz

Praha 2012
 ZÁKLADNÍ TANENČNÍ PRŮPRAVA PŘEDŠKOLÁKŮ

Každý člověk má určitý styl chování a jednání, ve kterém lze spatřovat pozitiva i negativa.
Jedná-li se však o taneční přípravu dětí, je třeba svoje chování tomu přizpůsobit. Připravujeme-li malé
děti, není možno s nimi diskutovat o problémech a jejich řešení. Mají totiž ještě malé životní zkušenosti.
Dětem je však nutno vždy vysvětlit proč se tak rozhodujeme a proč děláme věci určitým způsobem.
Práce s předškoláky je krásná, ale vyžaduje zvládnutí správné metodiky, psychologie i pedagogiky při
výuce. Děti se chovají na lekci spontánně a přirozeně. Máte od nich okamžitou zpětnou vazbu.
Odměnou za dobře proběhlou lekci je vám pak okamžitá pozitivní reakce a odezva dětí. To je zase
motivace a odměna pro vás.

JAKÝ BY MĚL LEKTOR PŘI PRÁCI S PŘEDŠKOLÁKY BÝT

o Měl by vyzařovat optimismus, víru v malé tanečníky i v sebe.

o Hodnocení práce dětí, tedy jejich tanečních výkonů, by mělo vycházet nejprve z pozitivních
poznatků a teprve poté z negativních.
o Hodnocení by mělo být konkrétní a podané takovou formou, aby mu malý tanečník rozuměl
a motivovalo ho to stále na sobě pracovat
o Negativní vyjádření bez věcného obsahu jsou zbytečná („Bylo to špatné“). Je však důležité
dávat pozor na způsob podání. Každé dítě je jiné a je potřeba toto vše zohlednit.
o Nehorší jsou stereotypy při jednání s tanečníky i v komunikaci s nimi. Je důležité, aby lektor
nepoužíval stále stejné obraty, fráze apod.
o Lektor by měl být v přístupu k tanečníkům tvůrčí, překvapovat. Důležité je používat řeč, která
je pro malé děti srozumitelná. Tím je myšleno i užití tanečního názvosloví. Dětem se musí
nejdříve postupně užití názvu vysvětlit a pak teprve používat
o Lektor také musí umět využít přirovnání při výuce prvků, vazeb pro jednodušší orientaci
malých tanečníků
o Podstatou komunikace s malými tanečníky je jednoduchost. Složité vysvětlování bývá často
neúčinné. Lektor by měl umět vysvětlit věci co možná nejrychleji, bez zbytečné „slovní vaty“.
o Při komunikace se lektor nesmí bát žertovat. Důležité je zaujetí, pochopení a přiměřeně
uvolněná atmosféra.
o Lektor by se neměl bát rituálů, ale ani změny, pokud ji považuje za nutnou.
o Podstatou komunikace je snaha malé tanečníky pozitivně motivovat.
o Veškerá verbální komunikace by měla být podpořena i neverbálně. Není možné vyjadřovat
něco řečí a postojem těla či gestikulací vyjadřovat opak.
o Vše závisí na odhadu situace. Pro trenéra je výhodné, má-li schopnost vcítit se do pocitů
svých svěřenců.

POHYBOVÁ OMEZENÍ VE VZTAHU K RŮSTU PŘEDŠKOLNÍHO DÍTĚTE

U předškolních dětí není vhodné omezovat jejich spontánní aktivity. Ono samo svým vývojem
a zráním vyhledává různé pohybové aktivity a činnosti. Postupně zvládá celou řadu dovedností a
troufá si na to, k čemu dozrálo. Při řízené pohybové činnosti dětí je vhodné si uvědomit některá rizika
(omezení), daná růstem a vývojem.
 RIZIKA POHYBU VE VZTAHU K RŮSTU PŘEDŠKONÍCH DĚTÍ

Dlouhodobé setrvání v jedné poloze a v klidu

• dlouhé sezení nebo stání není vhodné,
• přetěžuje dítě tělesně i psychicky
• střídáme proto s dětmi aktivity a jejich intenzitu.
Jednostranné zatěžování - dlouhodobé činnosti stejného charakteru
• dlouhodobá chůze (výlet bez přestávek), běh, cvičební lekce založená na stálém skákání,
jednostranné zatěžování v některém sportu
• zatěžuje – přetěžuje pouze některé svalové skupiny, vazy, klouby, může vést
k nerovnoměrnému vývoji
• vybíráme pestré aktivity i prostředí, aby dítě procvičilo celé tělo.
Nošení a manipulace s těžkými břemeny
• zátěž nemá být větší než 10 % hmotnosti těla
• přetěžuje neosifikované kosti, nezpevněné klouby a páteř
• podle toho například volíme velikost a obsah batůžku na výlet.
Prosté visy a vzpory
• visy a vytahování pouze za ruce, případně pouze za nohy by řízené činnosti neměly dětem
nabízet děti se však na prolézačky věší za ruce při spontánní hře, kterou neomezujeme
• při řízených činnostech by mohlo dojít k přetížení nezpevněných kloubů, k mikrotraumatům
kloubních pouzder, vazů a svalů
• je třeba podporovat visy a vzpory smíšené - tedy s oporou pro ruce i nohy (žebříky, provazové
sítě aj.). Při zvedání dětí, přenášení, přetáčení, přidržování aj. je vhodné poskytovat dopomoc
za pánev, nebo alespoň nadloktí či předloktí, ne pouze za ruku.
Zvětšování kloubního rozsahu nad fyziologickou mez
• rozštěpy, mosty, aj. jsou záležitostí některých sportů
• při násilném zavádění v řízených činnostech by mohly způsobit lokální patologickou
hypermobilitu, která vede k nestabilitě
• případně mikrotraumata pohybového aparátu
• pokud je děti začnou zkoušet spontánně na základě příkladu jiného dítěte, není nutné je
omezovat, obvykle je bolestivost daných cvičení odradí sama.
Seskoky na tvrdou podložku (bez žíněnky)
• mohou se vyskytnout při volném hraní i při řízeném cvičení
• silný náraz poškozuje páteř a nosné klouby
• kontrolujeme, aby seskoky na tvrdou podložku nebyly z větší výšky než je pas dítěte, je nutné
dát na doskok žíněnku.
Nekontrolované záklony hlavy
• při řízené činnosti (rozcvičce) opakovaně a rychle, ve špatné poloze se zvednutými rameny
• hrozí upevnění špatného držení hlavy i ramen, ve stoje ztráta rovnováhy
 • vedeme ke správnému postavení hlavy – vytažení v šíji, protahujeme svaly šíje předklonem,
zpevňujeme svaly na přední straně krku (ohybače), pokud provádíme záklon, pak pomalu až
z hrudní páteře při správném postavení ramen (stažení dolů).
Nekompenzované záklony v bedrech, mosty
• objevují se zákazy pohybu trupu do záklonu, protože z hlediska držení těla je obecná tendence
k nevhodnému prohloubení bederní lordózy. Fyziologická funkce páteře je však vpřed a vzad,
do stran a rotace, proto i záklony jsou normální funkcí páteře. Jejich neprovádění nezabrání
zvětšeným lordózám krční a bederní ani špatnému držení těla.
• Záklony je možné provádět, je však třeba dětem ukázat vlastním příkladem správné provedení,
tzn. záklon provedený za kontroly břišních svalů (a další autochtonní muskulatury - zase
kontrakce nebo posturální stabilizace). Příkladem takových poloh je záklon např. v lehu na
boku, v kleku, ve stoji – v těchto polohách jsou vždy nutně zpevněny svaly břišní stěny.
Často diskutované kočičí hřbety ve vzporu klečmo by měly být prováděny pomalu s důrazem na výrazné ohnutí a
vyklenutí (protažení) beder (díky zatažení břišních svalů), při prohnutí by měl být důraz kladen na vytažení hlavy
z ramen a pevnou oporu o dlaně (odtlačování), což aktivuje břišní stěnu i oblast lopatek. Rychle prováděné
nekontrolované pohyby do ohnutí a prohnutí nejsou vhodné.
• Zásadní prevencí prohloubení bederní i krční lordózy je posílení svalů, které pánev a hlavu
drží ve správné poloze, tedy pro oblast pánve svalů břišních a hýžďových, pro hlavu svalů
předpáteřních a ohybačů krku (předklony, přitažení brady ke krku) a zároveň uvolnění svalů
hypertonických, tedy např. hlubokých šíjových nebo bederních, které naopak křivky
prohlubují.
Kotoul vzad
• obvykle se v mateřské škole neobjeví, mohlo by se jím chlubit dítě z kroužku gymnastiky
• v mateřské škole jej však neděláme s ohledem na krční páteř vzhledem k dětským poměrům
hlavy a paží a celkové obtížnosti cviku i nutnosti zásadní dopomoci,
• tento cvik zkrátka nezmiňujeme, děti si ho samy od sebe většinou zkoušet nebudou.
Opakovaná chůze ve dřepu, opakované skoky ve dřepu
• mohou se vyskytovat v pokynech pro některé řízené hry a činnosti
• přetěžují kolena i malých dětí
• chůzi ve dřepu neděláme, při skákání ze dřepu vedeme ke střídavé opoře o ruce a o nohy
(zajíček).
Rychlé lezení po kolenou po tvrdé podložce
• při řízené aktivitě, která by požadovala rychlé (!) lezení, by mohlo docházet k úderům kolen
do podlahy.
• mohlo by dojít k poranění čéšky
• v řízených aktivitách nikdy nelezeme rychle, postupně motivujeme děti k lezení ve vzporu
dřepmo - tedy po čtyřech, které také nemůže být rychlé (přílišný záklon hlavy pro orientaci).
Lezení po kolenou je však velmi důležitým vývojovým krokem, nutným pro vzpřimování, pro
dozrání symetrického šíjového reflexu, pro správný vývoj grafomotoriky aj. Lezení po kolenou
je také terapií při řadě vývojových poruch, proto spontánní lezení dětí neomezujeme.
Návyk sezení v kleku mezi patami
• některé děti mají sklon k této poloze, může být znakem nějaké (i minimální) poruchy
motoriky
• přináší rizika vzhledem k vývoji postavení kolenních kloubů
• je vhodné tuto polohu omezovat, nenásilně děti vedeme k jiné poloze sedu.
 DIDAKTIKA TANEČNÍ LEKCE PŘEDŠKOLÁKŮ

Základním cyklem sportovní přípravy tanečníka je taneční lekce (TL). Zde dochází ke skutečnému
setkání lektora se svěřenci. Taneční lekce mají ustálenou strukturu, která bývá ovlivněna řadou činitelů.
Z těchto důvodů nelze chápat struku TL dogmaticky, ale pouze jako určité doporučení, které se v praxi
mnohokrát osvědčilo. Obvykle se rozeznávají 3-4 základní části taneční lekce. – úvodní, hlavní a
závěrečná. Někdy bývá uváděna i část průpravná, která vsazena mezi část úvodní a hlavní.

 ÚVODNÍ ČÁST 15-20 minut

PŘÍPRAVA- seznámení tanečníků s připravenou náplní dané lekce. Je to motivace na další práci v
hodině. Malé předškolní děti – zapojení se do taneční lekce formou hry.

ROZCVIČENÍ – správné držení těla, zahřátí organizmu, používají se jednoduché prvky, které jsou
dětem předvedeny a vysvětleno jejich provedení s ohledem na věk a vyspělost. Tyto prvky je potřeba
již od začátku učit na počítání a do rytmu hudební předlohy. Protažení svalových skupin správným
způsobem je velice důležité. Je opravdu potřeba, aby se malí tanečníci učili provádět základní pohyby
správně. Z počátku jde vše velice pomalu. Postupně se však stává rozcvičení velice jednoduchou
záležitostí, protože děti již jednotlivé prvky zvládají ve správném provedení a lektor se již nezdržuje
opravami dětí a pouze je kontroluje a motivuje k co nejlepšímu provedení. Rozcvičení je velice
důležitou přípravou na pohyb. A zároveň i prevencí proti případnému zranění nebo poškození
organizmu.

ZAPRACOVÁNÍ NOVÝCH PRVKŮ – záměrem rozcvičky je připravit organizmus na hlavní část výuky.
Což je výuka nových prvků. Lektor si zařazením nových prvků nebo jejich částí (samostatná práce rukou
nebo nohou, výuka pouze jedné fáze daného prvku) do rozcvičení usnadní práci v hlavní části při výuce
nového prvku nebo vazby. Rozcvičení má tedy význam i jako průprava nových prvků.

HRA (3-5 minut) - po této části doporučuji při výuce uvolnit děti hrou, případně pohybovou aktivitou,
kde se děti vyběhají, uvolní se a budou opět připraveny k další práci. Můžete využít tuto část jako
procvičení kroků i skoků, které je nejlepší trénovat přirozenou cestou pro malé děti a to je v kruhu. (
krok sun krok stranou, poskočný krok, pásla ovečky…..
Můžete také v rámci rytmiky postavit tanečníky do řady, kde všichni v jedné řadě provádí např. 4 kroky
a 4 skoky na místě. Je samozřejmě možné připojit i vytleskávání a vše postupně obměňovat a ztěžovat:
Můžete se například při skocích otáčet po ¼ obratu, pak po ½ obratu nebo přidat nohy do švihů…….

 2. HLAVNÍ ČÁST (15 – 20 minut)

MÁ ZA ÚKOL NAPLNIT CÍL TRÉNINKU

KOORDINAČNĚ NÁROČNÁ VÝUKA – vyžaduje veliké množství energie a soustředěnosti. Využívá se

k výuce nových prvků, vazeb a choreografie. Při práci s malými tanečníky je potřeba své svěřence stále
udržovat v soustředění a kondici, což je velice náročné. Je potřeba je chválit a motivovat, aby toto
důležitou fázi taneční lekce zvládli.
 RYCHLOSTNÍ PROCVIČOVÁNÍ – Jsou zde kladeny vysoké nároky na aktivitu nervové soustavy.
Využívá se na nácvik tanečních, vazeb, celků na hudební předlohu; případně zvyšování rychlosti
hudební předlohy.
U malých děti je potřeba nepodcenit tuto fázi tréninku. Děti musí tančit na hudební předlohu vhodnou
jejich věku s jasně daným rytmem. Rychlost hudební předlohy musí být adekvátní jejich schopnostem
(pozor příliš rychlá, ale i pomalá hudební předloha dělá dětem potíže).
SILOVÁ CVIČENÍ – nevyžadují tak velké množství energie jako rychlostní cvičení, proto se řadí na 3.
místo. Zde můžeme využít výuku prvků na zpevnění těla. To je pro takto malé děti nejvhodnější
příjemná zněna a motivace. Je možné tuto část využívat jako soutěž, kdo déle nebo více….

HRA (3-5 minut) - Opět je potřeba výuku proložit nějakou hrou, aby si malí tanečníci odpočinuli a
odreagovali se. Např. jeden vybraný tanečník tleská a při tom mění rychlost. Podle rychlosti děti buď
chodí po kruhu nebo pobíhají a nebo rychle běží. Při přestávce v tleskání se musí ihned zastavit a
zkamenět. Kdo se zastaví a zkamení jako poslední, vypadne. Toto hru může také vést lektor, který pří
přestávce v tleskání může od dětí vyžadovat například rychle provést pozici prvku, který se učili (raketa,
provaz, stoj na relevé apod.).

 ZÁVĚREČNÁ ČÁST (7-15 minut)

POUŽÍVÁ SE KE ZKLIDNĚNÍ A REGENERACI ORGANISMU

Opakování nových prvků na pomalou hudbu nebo počítání a následné protažení svalů, které
byly při výuce použity. Po výše uvedené hře můžete lehce přejít k závěrečné části výuky a nové prvky
si zopakovat na pomalou hudbu nebo na počítání. Poctivý strečink je velice důležitý, proto toto část
nevynecháváme, ale učíme protahovací prvky již tyto malé tanečníky!

Nezapomenout na závěrečné vyhodnocení celé taneční lekce!!! Proveďte je však optimisticky, aby
malí tanečníci neodcházeli z lekce rozladění, nejistí…. To není dobrý přístup, protože tímto děti
nemotivujete k tomu, aby se na další lekci těšily a chtěly na sobě pracovat!