Pražská Konzervatoř: Klasický Zpěv

PRAŽSKÁ KONZERVATOŘ
Klasický zpěv
ABSOLVENTSKÁ PRÁCE
Osobnost Jindřicha Jindřicha a jeho vliv na

uchování chodské lidové hudby a tradice
Hana Lešková
Vedoucí práce: Mgr. Tereza Vyplelová
Oponent práce: MgA. Tomáš Krejča Ph.D.
Praha, 2022
Prohlašuji, že jsem absolventskou písemnou práci na téma Osobnost Jindřicha
Jindřicha a jeho vliv na uchování chodské lidové hudby a tradice vypracovala
samostatně na základě uvedených zdrojů, pramenů a literatury.
Dále prohlašuji, že tato absolventská písemná práce nebyla využita k získání jiného
nebo stejného titulu.
Praha, 29. dubna 2022 ………………………………….

vlastnoruční podpis
Obsah
Úvod.......................................................................................................................................... 1
1. Život skladatele J. Jindřicha............................................................................................. 2
1.1 Kořeny rodu Jindřichů .............................................................................................. 2
1.2 Dětství J. Jindřicha .................................................................................................... 4
1.3 Studia v Soběslavi..................................................................................................... 5
1.4 První pedagogické zkušenosti................................................................................... 6
1.5 Studium u Vítězslava Nováka a Karla Hoffmeistera ................................................ 7
1.6 Navždy Chodem ....................................................................................................... 8
1. 7 Ocenění ................................................................................................................... 10
2. Tvorba inspirovaná chodským folklorem ....................................................................... 11
2. 1 Inspirace k tvorbě J. Jindřicha ................................................................................ 11
2. 2 Etnografický odkaz J. Jindřicha .............................................................................. 15
2. 3 Chodský zpěvník..................................................................................................... 18
2. 4 Propagace chodské lidové tvorby ........................................................................... 21
3. Tvorba J. Jindřicha jako svébytného skladatele.......................................................... 23
3.1 Mužské sbory .......................................................................................................... 23
3.2 Smíšené a ženské sbory .......................................................................................... 27
3.3 Dětské sbory ........................................................................................................... 30
3.4 Sólová píseň ............................................................................................................ 30
3.5 Melodramy .............................................................................................................. 31
3.6 Instrumentální tvorba .............................................................................................. 32
4. Výtah z otázek na téma uchovávání chodské lidové tradice s ředitelem ZUŠ
v Domažlicích – Josefem Kunešem ........................................................................................ 33
Závěr ....................................................................................................................................... 35
Soupis pramenů a literatury .................................................................................................... 36
Knižní zdroje....................................................................................................................... 36
Články v periodiku.............................................................................................................. 36
Články v denním tisku ........................................................................................................ 37
Diplomové práce ................................................................................................................. 37
Elektronické zdroje ............................................................................................................. 37
Rozhovor ............................................................................................................................. 37
Přílohy ..................................................................................................................................... 38
Obsah etnografického díla Chodsko ................................................................................... 38
Seznam sborových děl ........................................................................................................ 39
PSeznam písňové tvorby..................................................................................................... 40
Rozhovor s ředitelem Základní umělecké školy v Domažlicích Josefem Kunešem .......... 44
Úvod
K výběru tématu práce mě dovedl především můj původ – pocházím z této
oblasti a i u nás, ačkoli vesnice leží téměř na chodských hranicích, se chodským nářečí
poměrně hodně mluví, dodržují se tradiční zvyky a zpívají chodské lidové písně.
Uchování této tradice je tedy i pro mě osobně klíčové. Zasloužil se o něj především
Jindřich Jindřich, proto se jeho postava stala hlavním tématem mé absolventské práce.
Ráda bych čtenářům přiblížila jeho etnografickou a skladatelskou činnost a rozšířila
tak povědomí o lidové tradici na Chodsku.
V první kapitole své práce pojednávám o skladatelových předcích, o jeho
životě, dětství, studiích i pedagogické činnosti.
Druhá kapitola je přehledem Jindřichovy etnografické tvorby – počínaje
sbírkami v dnešním Muzeu Jindřicha Jindřicha v Domažlicích, přes dílo Chodsko,
jehož součástí je Chodský slovník, až po Chodský zpěvník – Jindřichovo celoživotní
dílo, které obsahuje více než 1400 záznamů lidových písní. Součástí této kapitoly jsou
také významné osobnosti, které autorovu tvorbu výrazně ovlivnily či podněcovaly, a
se kterými spolupracoval.
Ve třetí kapitole se zaměřuji na skladatelovu svébytnou tvorbu, tedy tu, která
nebyla ovlivněna sbíráním lidového folkloru. Jedná se především o mužské, ženské,
smíšené a dětské sbory a o písňovou či instrumentální tvorbu.
Poslední kapitolu tvoří výtah z rozhovoru s ředitelem Základní umělecké školy
Jindřicha Jindřicha v Domažlicích Josefem Kunešem, se kterým jsem si v rámci své
absolventské práce vyměnila celkem devět otázek a odpovědí na téma zachování
chodské lidové tradice do dnešních dnů a její propagace. Řeč přišla i na každoroční
akce a události na Chodsku, díky kterým je snaha o udržení folkloru stále aktuální.
1
1. Život skladatele J. Jindřicha
1.1 Kořeny rodu Jindřichů
Nejstarší matriční záznamy nás přivádí až do poloviny 18. století, konkrétně k

Františku Jindřichovi (1744-1794) z Kasejovic. Živil se jako krejčí a z jeho sňatku
s dcerou místního tkalce Annou Matyášovou vzešel syn Jan.1
Jan Jindřich se narodil roku 1782 v Kasejovicích a po otci převzal rodinné
krejčovské řemeslo. Po smrti své první manželky, se kterou přivedli na svět tři
potomky, si za ženu vzal dceru kasejovického koželuha Václava Vitouška Barboru
Vitouškovou. Tento manželský svazek byl požehnán hned pěti dětmi – dcerou Josefou
a syny Karlem, Antonínem, Čeňkem a Aloisem – otcem právě Jindřicha Jindřicha. 2
Alois Jindřich spatřil světlo světa 7. března roku 1821. Jako první začal
v rodině Jindřichů vykonávat po škole v Českých Budějovicích učitelské povolání,
které se dále dědilo z generace na generaci. Jako uchazeč o místo asistenta kantora
Ondřeje Eisenhuta přišel nejspíše roku 1845 do obce na bavorských hranicích, do
Klenčí pod Čerchovem. O jeho příchodu na toto území pojednává například ve
svém románu Paní komisarka přední chodský spisovatel Jindřich Šimon Baar, který
A. Jindřicha popisuje jako málomluvného, ale velmi nadaného hudebníka i učitele.3
Když se v polovině padesátých let stal díky svému postu zajištěným mužem, oženil se
s komornou na zámku v Koutě Mariií Bachmannovou a z jejich svazku vzešlo celkem
pět dětí.
První z nich, dcera Marie Hedvika, šla cestou řeholnice, jako učitelka hudby
působila nejdříve v řádovém učitelském ústavu v Ječné ulici v Praze, později zastávala
stejnou funkci v klášteře v Českých Budějovicích. Syn Karel vystudoval nejdříve
gymnázium v Praze, ve studiu pak pokračoval na Právnické fakultě, kterou úspěšně
dokončil s titulem JUDr. Díky své neobvykle velké jazykové vybavenosti také přeložil
několik knih. Druhý syn František byl povoláním zahradník a tuto profesi vykonával
1 Antonín Špelda. Chodsko: domov můj. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1975.

2 Jiří Soukup. Učitelství v rodině Jindřicha Jindřicha. Diplomová práce. Plzeň: Západočeská univerzita
v Plzni, Fakulta pedagogická, katedra historie, 2019.
3 Jindřich Šimon Baar. Paní komisarka [e-book]. Praha: Městská knihovna v Praze, 2017.
2
v mnoha českých městech. Poslední dvě děti mladých manželů Jindřichových zemřely
ve velmi útlém věku, dcera Josefa ve čtyřech letech a syn Čeněk ještě při porodu
společně se svou matkou na černé neštovice.
Po čtyřech měsících se vdovec A. Jindřich znovu oženil a za svou ženu si zvolil
o čtrnáct let mladší dceru učitele Annu Klímovou. Jejich manželství bylo požehnáno
celkem šesti dětmi – Barborou, Aloisem, Annou, Julií, Josefem a nejmladším
Jindřichem.4
Barbora, nejstarší z dětí, byla velmi nadanou hudebnicí po otci a po složení
zkoušky z ručních prací působila jako industriální učitelka v Praze. Od roku 1889 učila
v Postřekově a brzy ovládla hru na varhany tak, že mohla pomáhat otci s vykonáváním
jeho povinností s řízením kůru. 5 V roce 1900 se provdala za velkého znalce
šumavského folkloru Josefa Blaua, který později mimo jiné poskytoval Jindřichu
Jindřichovi důležité informace o životě na Chodsku. Syn Alois se stal učitelem po
vzoru otce. Necelých 20 let vyučoval na večerní škole pro učně v Domažlicích,
výrazně pomohl k založení tamního Sokola a zpíval ve vyhlášeném domažlickém
sboru Čerchovan. Druhé dceři, Anně, se dostalo velmi kvalitního hudebního vzdělání
od otce. Po úspěšném absolutoriu na učitelském ústavu v Praze vyučovala
v Domažlicích a po dalším úspěchu, zkoušce z matematiky, rýsování a kreslení, odjela
učit do měšťanské školy v Plzni. V Plzni se mimo jiné seznámila také s ing.
Františkem Hatinou ze Škodových závodů, za kterého se provdala roku 1913.
Zajímavou životní cestou si prošla dcera Julie, která již ve čtyřech letech odjela na
vychování k manželům Kreibichovým a později po nich zdědila obchod a hostinec
v Rothenbaumu. Za manžela si vzala krejčího Pepi Maiera, se kterým při odsunu
německého obyvatelstva v roce 1946 odešla do Straubingu. Předposlední potomek
Jindřichových, dcera Josefa, zemřela hned dva týdny po narození a brzy na to se
narodil nejmladší syn Jindřich, významný český hudební skladatel, národopisec a
sběratel lidové tvorby.6

5 Tamtéž.
6 Tamtéž.
3
1.2 Dětství J. Jindřicha
Jindřich Jindřich se narodil 5. března 1876 v Klenčí pod Čerchovem v tzv.

,,staré škole”, domě s číslem popisným 118. Již od svého narození se pohyboval mezi
hudebníky, všichni z rodiny se více či méně hudbě věnovali, zpívali a hráli na
nejrůznější nástroje. Díky těmto blahodárným vlivům a samozřejmě i díky
nadměrnému vrozenému talentu dokázal J. Jindřich již v předškolním věku hrát
jednoduché melodie na klavír či housle a v devíti letech poprvé usedl za varhanní
manuál.7 Projevoval velký zájem i o hru na další hudební nástroje, vynikal ve hře na
flétnu, violoncello nebo eufonium.
Obrázek č. 1 – Rodný dům J. Jindřicha v Klenčí pod Čerchovem8
Jelikož se oba rodiče dožili vysokého věku – otec zemřel v 74 letech a matka
v nedožitých 90, vyrůstal malý Jindřich v klidném rodinném prostředí, které bylo
blahodárné jak pro jeho duševní, tak samozřejmě především hudební vývoj. Brzy se
také začal pokoušet o první kompozice a ačkoli je první dochovaná skladba až z roku
1891 (Otče náš pro vyšší hlas, sólové housle a varhany), je například z instrumentace
7 Ladislav Hovorka. Jindřich Jindřich: nástin životopisný a bibliografický. Praha: Hudební nakladatelství
pěvecké obce československé, 1936.
8 Antonín Špelda. Hudební dílo Jindřicha Jindřicha. Plzeň: Krajské nakladatelství v Plzni, 1955.
4
patrné, že jí musela předcházet nejedna kompozice, bohužel se ale žádná nedochovala
do dnešních dnů.9
V rodném Klenčí docházel J. Jindřich na základní školu, nejdéle se jeho
vzdělávání věnoval učitel Petr Vrba,10 otec významného chodského spisovatele. Jeho
a další žáky připravoval na přijímací zkoušky na domažlickou měšťanskou školu, J.
Jindřich byl po dvou letech soukromého studia velmi dobře připraven z dějepisu,
zeměpisu a českého jazyka a zaostával pouze v matematice, vina tohoto nedostatku
nebyla však na jeho straně, nýbrž na straně učitelově, jelikož se o tento předmět příliš
nezajímal.11
1.3 Studia v Soběslavi
Rodiče J. Jindřicha se brzy začali rozmýšlet, na jaké škole by se jejich

neobvykle talentovaný syn mohl dále rozvíjet. Otec prosazoval studia na Pražské
konzervatoři, kde se v září roku 1890 mladý Jindřich zúčastnil přijímacích zkoušek u
mistrů tehdejšího hudebního světa – Karla Knittla a Josefa Kličky, přijat ke studiu však
nebyl.12 Namísto studia varhan na konzervatoři se rozhodl jít učitelskou cestou. I přes
velký zájem byl díky precizní přípravě právě od výše zmiňovaného Petra Vrby přijat
do prvního ročníku učitelského ústavu v Soběslavi. Svá studia zde započal roku 1891,
dále rozvíjel své hudební nadání a soukromě se věnoval učitelskému povolání ve hře
na housle a klavír. Ve třetím ročníku se ujal při škole nově vzniklého mužského sboru
a stal se jeho sbormistrem, tedy prvním sbormistrem učitelského sboru v Soběslavi
vůbec. Hře na varhany jej při učitelském ústavu učil výborný hudebník, pedagog a
varhaník pan Novák (nejedná se o níže zmiňovaného V. Nováka, jméno neznámé.
Mladý J. Jindřich velmi brzy mohl svého učitele zastávat v době jeho nepřítomnosti a
záhy jeho hudebnost předčila právě hudebnost učitelovu. Dotčený pedagog však talent
svého studenta nikdy neuznal a ze hry jej hodnotil známkou ,,dobře”. Studium na
9 Ladislav Hovorka. Jindřich Jindřich: nástin životopisný a bibliografický. Praha: Hudební nakladatelství
pěvecké obce československé, 1936.

5
učitelském ústavu, které běžně trvá 4 roky, si kvůli vážnému zápalu plic ve školním
roce 1893/94 protáhl o rok, ukončil jej tedy 8. července 1896.13
Obrázek č. 2 – J. Jindřich po maturitě14
1.4 První pedagogické zkušenosti
První pomocný učitelský post získal J. Jindřich ve Lhenicích na Šumavě, kam

nastoupil pouze na jeden školní rok a to sice rok 1896/97.15 Brzy se zde seznámil
s rodinou mladého lékaře Antonína Kössla, když jeho syna Theodora začal vyučovat
hře na klavír. Jindřichův zájem o hudbu neustal, během pobytu ve Lhenicích
navštěvoval rozličné hudební události v Praze, Plzni, Vídni, Mnichově nebo
Drážďanech, začal se věnovat archivování informací z hudebních časopisů a položil
základy svých sbírek sochařského, výtvarného a malířského umění. 16

15 Stanislav Brouček – Richard Jeřábek – Lubomír Tyllner – Dušan Holý – Václav Hubinger – Lydia
Petráňová – Jiří Traxler – Miroslav Válka – Josef Vařeka. Lidová kultura: národopisná encyklopedie
Čech, Moravy a Slezska. Vol. 1. Praha: Mladá fronta, 2007.
16 Ladislav Hovorka. Jindřich Jindřich: nástin životopisný a bibliografický. Praha: Hudební
nakladatelství pěvecké obce československé, 1936.
6
Zdravotní komplikace mladého pedagoga provázely i nadále. Opakovaný zánět
hrtanu jej dohnal k operaci, zotavoval se pak v Domažlicích, kde se mu dostávalo
patřičného lékařského dohledu od doktora Klementa. V důsledku svého zdravotního
stavu byl na svou žádost přeložen na chlapeckou školu právě do Domažlic, vyučovat
pak začal 15. září 1897. Svému milovanému Chodsku zůstal věrný až do smrti. 17
1.5 Studium u Vítězslava Nováka a Karla Hoffmeistera
Štěstí bylo mladému skladateli velmi nakloněno, když 28. února 1901 mohl
v rámci přednášky pod záštitou Literární jednoty v Domažlicích poprvé přednést své
hudební dílo a sice melodram Holoubek na motivy Karla Jaromíra Erbena, kterému
byla celá přednáška věnována. 18 I přes patrné technické nedostatky vzbudilo provedení
velký ohlas a právě na tento počin mladého skladatele byl upozorněn pedagog a
skladatel Pražské konzervatoře Vítězslav Novák, který J. Jindřicha přijal roku 1901 do
své třídy jako soukromého studenta hudební teorie a skladby.19 Ten neváhal a aby se
mohl svému vzdělání věnovat naplno, přestěhoval se do Prahy, konkrétně do Divadelní
ulice. Studium u V. Nováka, který měl právě v této době v oblibě především slovácký
folklor, mělo pozitivní dopad na mladého skladatele i v odvětví etnografickém, právě
pod jeho vlivem pronikl do hloubky chodské kultury a započal svou sběratelskou
činnost spojenou s touto oblastí. Ačkoli studium v Praze trvalo J. Jindřichovi pouze 1
rok, dokázal obsáhnout veškerou látku plnohodnotného studia a svou pílí a vytrvalostí
utvrdil V. Nováka ve svých kvalitách. Vztahy se svým pedagogem nepřerušil ani po
ukončení studia. Do Prahy se pravidelně vracel, aby poznal novinky z Novákovy
tvorby a pedagog jej na oplátku utvrzoval o přesvědčivosti a správnosti jeho
kompozic.20 Také V. Novák na J. Jindřicha vzpomínal ještě roky po ukončení studia,
dočíst se tak můžeme ve skladatelových memoárech O sobě a o jiných: ,,Byla to škola
opravdu přísná v technických požadavcích, kdežto moje učebná metoda povzbuzovala
19 Stanislav Brouček – Richard Jeřábek – Lubomír Tyllner – Dušan Holý – Václav Hubinger – Lydia
Petráňová – Jiří Traxler – Miroslav Válka – Josef Vařeka. Lidová kultura: národopisná encyklopedie
Čech, Moravy a Slezska. Vol. 1. Praha: Mladá fronta, 2007.
7
žáky vtipem, jeden čas i bavorským šňupavým tabákem, jehož dodavatelem byl
Jindřich Jindřich.”21
Při studiu hudební teorie započal J. Jindřich i studium klavíru, konkrétně u
profesora Karla Hoffmeistera. Sám se mu představil, K. Hoffmeister se o něm vyjádřil
jako o nesmělém a velmi uctivém mládenci s plavými vlasy a světlým knírkem.22 Více
o Jindřichově charakteru a citu pro hudbu můžeme číst v útlé knize jeho tehdejšího
profesora klavíru: ,,Kruh Novákových apoštolů jistě dobře věděl, čím je a čím bude
Jindřich Domažlicům, Chodsku, čím bude i celému národu. Ale mezi námi stál ten až
příliš skromný, tichý prostý muž vždy jako lyrický živel, dychtivý každého slova
mistrova, tonoucí v tichém obdivu nad jeho velikostí a hluboce dojímaný každým jeho
proslovením, často též s bolestným úsměvem přijímající déšť ironických jisker, jimiž
ho Novákův rozmar zasýpal.”23 Pod vedením K. Hoffmeistera z J. Jindřicha vyrostl
zralý a technicky velmi schopný klavírista, své studium zde zakončil velmi
pochvalným vysvědčením ze dne 15. července 1902.24
1.6 Navždy Chodem
Po ukončení soukromých studií v Praze se J. Jindřich vrátil na své rodné

Chodsko. Odmítl nejednu pracovní nabídku, od prestižního Národního divadla
v Praze, kde mu nabízeli místo v opeře, přes vedení hudebního života v Olomouci, až
po nabídku z amerického Chicaga,25 kde měl řídit hudební život tamější početně silné
osady. Chladným jej zanechala i nabídka na místo učitele hudby na učitelském ústavu
v Soběslavi, funkce učitele hudby na pražské hudební škole Budeč nebo vedení
plzeňského sboru Smetana, který měl díky vítězství na mezinárodní soutěži v Paříži
(1900) velké jméno a značnou prestiž. 26 Mladý skladatel a pedagog měl ve svých
myšlenkách jasno a žádnou z nabídek, která by jej mohla z milovaného Chodska
vylákat, se nenechal omámit.
21 Václav Holzknecht – Vítězslav Novák. O sobě a o jiných. Praha: Supraphon, 1970, s. 200.
23 Karel Hoffmeister. 50 let s Vítězslavem Novákem. Praha: Hudební Matice Umělecké besedy, 1949,
s. 15-17.
8
J. Jindřich byl na Chodsko a přímo do Domažlic přitahován nejen pro svůj
původ a zájem o folklór, nýbrž také kvůli své matce, která se sem po smrti svého
manžela A. Jindřicha (27. února 1895) přestěhovala. Nad veškerou lásku k Chodsku i
ke své matce byla však láska k učitelce Elišce Přibylové, která se mu stala celoživotní
partnerkou a inspirátorkou, nikoli však manželkou. E. Přibylová se narodila 4. dubna
1866 v malé vesnici na Českobudějovicku, nedaleko od Lhenic, v Domažlicích
působila jako učitelka od roku 1896.27 J. Jindřicha provázela na jeho sběratelských
cestách po Chodsku, zaznamenávala texty písní, zatímco skladatel zapisoval melodii
a stala se tak nedílnou součástí většiny autorova díla. Zemřela v Domažlicích ve věku
nedožitých 81 let.28
Kantorskému povolání se J. Jindřich věnoval 25 let, roku 1924 se byl nucen ze
zdravotních důvodů svého zaměstnání vzdát. Současně také učil soukromě, konkrétně
hru na housle a klavír. Vychoval řadu úspěšných klavíristů, k nejlepším žákům patří
například i jeho synovec Jaromír Jindřich, který se následně stal prvním ředitelem nově
otevřené hudební školy v Domažlicích (otevřena 1952). Od roku 2013 nese tato škola
název Základní umělecká škola Jindřicha Jindřicha. O skladatelově nadání ve hře na
klavír svědčí i jeho početná koncertní činnost, doprovázel tehdejší pěvecké velikány,
jakými byla například Ema Destinová nebo Karel Burian. Tito pěvci se mimo jiné
zasloužili o patřičné šíření díla J. Jindřicha u nás i ve světě. V letech 1911-1912
doprovázel na klavír oba bratry, Karla i Emila Burianovi. S Emou Destinovou pak
uskutečnil v roce 1926 kolem dvaceti koncertů po českých a moravských městech
včetně Domažlic.
Nadále se také věnoval svému milovanému sbormistrovství. V letech 1911-
1922 vedl pěvecký sbor Čerchovan, jehož součástí byl jako zpěvák již od jeho založení
v roce 1901.29 Do roku 1951 pak pracoval J. Jindřich výhradně na svém celoživotním
díle, které nese název Chodsko. ,,Posledních dvacet let pracoval jsem na knize
Chodsko skoro bez oddechu, od rána do noci, odpíral jsem si odpočinek o svátcích i o
prázdninách…” vzkazuje čtenáři sám autor v předmluvě k této publikaci.
29 Chodsko.net: portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic [online]. 2014 [cit. 7. 4. 2022].
Dostupné z: http://www.chodsko.net/chodskem/celeb-detail/1038
9
Za zásluhy o svůj milovaný kraj byl J. Jindřich 5. března 1926 jmenován
čestným občanem města Domažlic a následně mu čestné občanství udělilo dalších
osmdesát obcí na Chodsku. V roce 1957 se mu dostalo ocenění nejvyššího a sice
jmenování národním umělcem.30
J. Jindřich navždy opustil své drahé Chodsko 23. října 1967, ve věku 91 let
zemřel v domažlické nemocnici. 31 V úterý 31. října se s ním všichni naposledy
rozloučili za doprovodu ,,chodské hymny” – Bulačiny v podání Čerchovanu, ke sboru
se dále připojilo Chodské trio i Konrádyho dudácká muzika. J. Jindřich je, na své
vlastní přání, pohřben na hřbitově v Klenčí pod Čerchovem.32
1. 7 Ocenění
Za veškerou činnost odvedenou pro svůj kraj získal J. Jindřich řadu ocenění:33
1935 – řádné členství v Akademii věd a umění
1946 – pamětní deska v Klenčí pod Čerchovem
1947 – čestné členství ve Svazu českých skladatelů
1954 – titul Zasloužilý umělec34
1957 – titul Národní umělec35
1959 – amatérský film Chodsko v díle Jindřicha Jindřicha – oceněn na přehlídce
amatérských filmů v Praze a Plzni
1961 – státní vyznamenání Řád práce
1967 – pomník skladatele před budovou Muzea Jindřicha Jindřicha
30 Antonín Špelda. Hudební místopis Domažlicka. Plzeň: Krajské kulturní středisko v Plzni, odbor
kultury ONV v Domažlicích, 1977.
31 Tamtéž.
Dostupné z: www.chodsko.net/chodskem/celeb-detail/451
33 Martina Karenovičová. Přínos Jindřicha Jindřicha pro zachování chodské lidové kultury. Diplomová
práce. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, katedra hudební výchovy a
kultury, 2019.
34 Antonín Špelda. Hudební místopis Domažlicka. Plzeň: Krajské kulturní středisko v Plzni, odbor
kultura ONV v Domažlicích, 1977.

35 Tamtéž.
10
Obrázek č. 3 – Pomník skladatele před budovou Muzea J. Jindřicha v Domažlicích36
2. Tvorba inspirovaná chodským folklorem

2. 1 Inspirace k tvorbě J. Jindřicha
S osobnostmi, jakými jsou Božena Němcová nebo Karel Jaromír Erben se

J. Jindřich samozřejmě nemohl potkat osobně, neboť spolu jejich životy buď časově
vůbec nekorespondovaly, nebo se protly pouze na krátkou dobu. Jejich vztah
k chodskému kraji, místní kultuře, či jejich etnografická činnost jej však inspirovali a
provázeli celou jeho folkloristickou činností.
Božena Němcová pobývala na Chodsku v letech 1845-1847 a prožila zde jedno
ze svých literárně nejúspěšnějších období.37 Zdejším krajem, lidmi i tradicemi byla
36 idomazlice.cz: Městské kulturní středisko Domažlice [online]. 2006. Dostupné z:

https://www.idomazlice.cz/cs/informacnicentrum-vitejtevdomazlicich-historiemesta-
domazickenamesti/
kultury, 2019.
11
zcela okouzlena, zarazila ji však místní kulturní a národní zaostalost měšťanů a díky
svému vlasteneckému smýšlení začala jako první zapisovat říkadla, pohádky, lidové
zvyky, či obyčeje. Někdy bývá díky této své činnosti označována za první folkloristku
a etnografku chodské oblasti. 38 Její literární počiny byly v letech 1845 a 1846
pravidelně otiskávány v časopisech Květy a Česká včela, později byly souborně
vydány pod názvem Obrázky z okolí domažlického. Ze svého pobytu na Chodsku čerpá
B. Němcová i při tvorbě některých pohádek (Chytrá horákyně, Spravedlivý Bohumil,
Čertův švagr) nebo ve svých povídkách (Dlouhá noc, Domácí nemoc, Karla).39
Karel Jaromír Erben Chodsko navštívil čtyřikrát, 40 nejdříve aby po celé
prázdniny studoval lidové pohádky, písně, jazyk a kroje, poté se roku 1844 vrátil znovu
za účelem studií v městském archivu. Třetí cestu na Chodsko podnikl roku 1866 při
příležitosti Moskevské národopisné výstavy chodského kroje, naposledy pak
příhraničí navštívil roku 1868. Z návštěv tohoto kraje čerpá při nejednom svém
literárním počinu, především ve studiích (Popis krojů lidu selského, tak zvaných
Chodů nebo Buláků z okolí města Domažlic, Dějiny Chodů – od nejstarších dob až do
války husitské, Svatební obyčejové okolí Domažlic). Husitská bitva u Domažlic
inspirovala K. J. Erbena k dílu Píseň o vítězství u Domažlic léta 1431, které vydával
za dílo s podtitulem ,,podle staršího rukopisu”. 41
Dílo Aloise Jiráska nemělo vliv pouze na J. Jindřicha, rozšířilo také povědomí
o obyvatelích chodského území a vytvořilo jakési idealizované postavení Chodů a
Chodska v českém národním povědomí. 42 Při pobytu v Litomyšli, kde pracoval jako
učitel na gymnáziu, se seznámil s Františkem Wenigem, který pobýval v západních
Čechách ve městečku Staňkov. Skrze toto přátelství se A. Jiráskovi poprvé otevřely
dveře do srdce chodské kultury, městečko Staňkov dokonce zakomponoval do čtvrtého
dílu románu F. L. Věk. Domažlice mladý spisovatel poznal v roce 1876 při cestě za
svým přítelem ze studií a v roce 1882 se navrátil s jasným záměrem – posbírat materiál
38 Tamtéž.
kultury, 2019.
42 Antonín Špelda. Alois Jirásek a Chodové. Život Plzeňska. 1951, roč. 2, č. 3, s. 33.
12
pro svůj román Psohlavci. Tímto dílem zajistil Chodům jakési heroické postavení
v rámci národa a za jejich symboly poprvé pojal čakan a psí hlavu, tato symbolika se
nezměnila do dnes.43 Po této studijní cestě navštívil A. Jirásek Chodsko ještě nejméně
dvakrát – roku 1891 při přípravách na pražskou jubilejní výstavu a roku 1895, kdy byl
přítomen při odhalení pomníku Jana Sladkého Koziny na Hrádku. Dne 31. 1. 1912 byl
jmenován čestným občanem města Domažlice. 44
Josef Blau beze sporu patří k jedněm z klíčových inspirátorů díla J. Jindřicha.
Povoláním učitel, z lásky k umění spisovatel, národopisec a historik byl, jak jsem již
zmínila výše, Jindřichovým švagrem, manželem skladatelovy sestry Barbory.45 Tito
dva znalci chodské kultury se navzájem navštěvovali, J. Blau zajišťoval dále povědomí
o Chodsku v německy hovořící části Šumavy, avšak jako antifašista nemohl po
začátku války dále nic publikovat. Po jejím skončení opustil chodský kraj a odešel do
Bavorska – ačkoli tento krok vznikl z jeho vlastní iniciativy, nikdy se se svým
odchodem naplno nesmířil.46
Další inspirátorkou a nespornou podporou J. Jindřicha v činnosti hudební i
etnografické byla Eliška Přibylová – taktéž učitelka z povolání, věrná svému povolání
od roku 1896, kdy byla na vlastní žádost přeložena do Domažlic až do odchodu do
penze (1923). 47 Mimo pedagogické povinnosti byla také velmi veřejně aktivní –
pracovala jako jednatelka v Literární jednotě, byla přítomna u zrodu pěveckého sboru
Čerchovan a J. Jindřichovi se starala o všechny privátní záležitosti. Má výrazný podíl
na vydávání Chodského zpěvníku, knihy Chodsko a její odkaz je patrný i ve sbírkách
Jindřichova muzea.48
kultury, 2019.
kultury, 2019.
46 Tamtéž.
47 Tamtéž.
13
Malíře Jaroslava Špillara, plzeňského rodáka, chodská krajina a kultura
okouzlily natolik, že se sem, konkrétně do Postřekova, rozhodl ze svého rodného města
přestěhovat natrvalo (později, okouzlen krajinou, přesunul svůj ateliér do Pece pod
Čerchovem).49 Zachycoval na svých obrazech běžný život vesnického lidu, přátelil se
nejen s J. Jindřichem, ale například i s Janem Františkem Hruškou či s Jindřichem
Šimonem Baarem, který jeho postavu, včetně povolání, přenesl do svého díla
Skřivánek.50
Obrázek č. 4 – J. Špillar – Loučení s nevěstou51
Jindřich Šimon Baar, národopisec, kněz a spisovatel, patří beze sporu

k nejznámějším osobnostem a popularizátorům chodské lidové kultury. Není tedy
možné, aby J. Jindřicha nijak neovlivnil, ať jako přítel, či jako autor. Jeho prvním
dílem byla sbírka poezie Rodnému kraji, tato prvotina obsahuje mimo jiné báseň
50 Tamtéž.
51 Vlastní fotografie (pořízena při návštěvě Galerie bratří Špillarů při Muzeu J. Jindřicha
v Domažlicích).
14
Bulačina,52 která se později stala jakousi ,,hymnou” Chodů. Stejně jako J. Jindřich se
i J. Š. Baar věnoval sbírání rčení či pohádek, jejichž znalost později zúročil ve své
literární tvorbě, do které spadají romány jako Hanýžka a Martínek, Osmačtyřicátníci,
nebo trilogie Paní komisarka, která zachycuje pobyt Boženy Němcové v chodském
kraji.53
Posledním z kolegů, kteří výrazně ovlivnili tvorbu J. Jindřicha, byl pedagog,
etnograf, spisovatel a dialektolog Jan František Hruška. Sám se věnoval sběratelské
činnosti a motivoval k ní nejen J. Jindřicha, ale i J. Š. Baara – svého tehdejšího
spolužáka z domažlického gymnázia. 54
Své sesbírané bajky či pohádky uvedl
v publikacích jako Na hyjtě nebo Mezi dřevorubci. Za jeho nejvýraznější a
nejpřínosnější dílo dodnes považujeme Dialektický slovník. Jedná se o
encyklopedickou sbírku chodské kultury a především o nezměrné jazykové dědictví.
Tímto dílem se J. Jindřich inspiroval při tvorbě Chodského slovníku (viz. níže).55
2. 2 Etnografický odkaz J. Jindřicha
Jindřich Jindřich zasvětil svému milovanému Chodsku tři celoživotní

etnografická díla: Chodský zpěvník, který budu rozebírat v následující podkapitole,
Sbírky národopisného muzea (dnes Muzeum Jindřicha Jindřicha), a etnografický
sborník Chodsko, jehož součástí je mimo jiné Chodský slovník.56
kultury, 2019.
kultury, 2019.
kultury, 2019.
15
Jindřich Jindřich od mládí snil o založení muzea. Neváhal tedy využít všech
svých finančních prostředků a kolem roku 1920 začal za pomoci Elišky Přibylové
shromažďovat různé předměty z chodské oblasti. Z počátku všechny nasbírané
předměty schraňoval u sebe v bytě, v roce 1930 získal pro účely muzea pět místností
v obecním domě v Domažlicích, od roku 1950 byly pak pro muzeum vyčleněny
prostory propojené s Jindřichovým bytem (dnešní Muzeum Jindřicha Jindřicha). 57
Sbírka obsahuje nejrůznější předměty – tradiční chodské kroje, nábytek, keramiku a
nespočet dalších předmětů potřebných pro každodenní chod domácnosti. Expozice se
také může pyšnit sbírkou obrazů původem na Chodsku narozených malířů – bratří
Špillarů, J. Hlavsy, A. Moravce a mnoha dalších umělců. Další část sbírky tvoří
podmalby na sklo, které ztvárňují církevní i světské motivy a svou obsáhlostí se řadí
k největším sbírkám svého druhu na světě, obsahuje celkem tisíc čtyři sta uměleckých
děl. Nejdůležitější částí expozice, i z hlediska mé absolventské práce, je archiv
hudebnin a hudebních nástrojů, který celkem obsahuje devět tisíc exponátů.
Obrázky č. 5 a 6 – Expozice Muzea J. Jindřicha v Domažlicích58
kultury, 2019.
58 Vlastní fotografie (pořízena při návštěvě Muzea J. Jindřicha v Domažlicích).
16
V roce 1930 započal J. Jindřich práci na národopisném díle Chodsko, které se
pravděpodobně stalo nejvýznamnějším dílem svého druhu ve slovanské literatuře. 59
Obsahuje regionální rčení, říkadla a mnoho dalšího literárního materiálu, který autor
posbíral po nejrůznějších koutech svého milovaného Chodska. Po 21 letech bylo dílo
dokončeno a v roce 1956 také vydáno ve zkrácené podobě Československou akademií
věd. 60 Redakční úpravy ,,Chodska” pro tisk zpracoval znalec chodského kraje a
etnografický odborník Jaroslav Kramařík, který do úvodu tohoto díla připojil dvě své
studie – ,,Jindřich Jindřich, jeho život a národopisné dílo” a ,,Na okraj Jindřichova
Chodska”. Publikace vyšla v původním chodském nářečí, její první část obsahuje čtyři
kapitoly, zabývající se historickým a jazykovým úvodem. Vlastní národopisná část
díla se skládá z dvaceti kapitol a zachycuje běžný život Chodů v jeho skutečném světle
– popisuje stavení, chodský kroj nebo zvyky a tradice, které jsou součástí průběhu
každého roku. Dále v této publikaci najdeme pověry, dětské říkanky či pranostiky,
říkadla a v nejposlednější řadě také přehled zvláštností chodského nářečí 61 – kompletní
obsah je uveden v příloze.
Chodský slovník byl, jak jsem již zmínila, inspirován Hruškovým Dialektickým
slovníkem. Právě toto dílo J. Jindřich postupně obohacoval, vpisoval do něj verše,
obohatil jej o novější slova, včetně slov slangových. I oblast bádání J. Jindřicha byla
znatelně větší než u jeho zmiňovaného předchůdce, věnoval se nejen Chodsku, ale i
širší oblasti západních Čech.62 Dílo zůstalo až do roku 2007 dochované pouze jako
rukopis, kdy bylo první tištěné vydání zpracováno a vydáno zásluhou PhDr. Josefa
Kotala a v květnu roku 2008 byl Chodský slovník v Domažlicích slavnostně
pokřtěn.63
Dílo obsahuje předmluvu, která, obdobně jako v Chodsku, reflektuje autorův
silný vztah k rodnému kraji. V úvodních poznámkách nám pak dává nahlédnout pod
pokličku metodiky sběru a způsobu zápisu. Vlastní dílo však není slovníkem v pravém
59 Jiří Horák. Jindřichovo Chodsko. Československá ethnografie. 1956, roč. 4, č. 2, s. 203.

kultury, 2019.
61 Jiří Horák. Jindřichovo Chodsko. Československá ethnografie. 1956, roč. 4, č. 2, s. 203.
kultury, 2019.
63 Tamtéž.
17
slova smyslu – autor se nesnažil o vytvoření perfektního lingvistického díla, chtěl
primárně zachytit dialekt rodného kraje, který, dle jeho názoru, mizel již v 50. letech
20. století. 64 Chodský slovník je tedy jakýmsi abecedně uspořádaným komplexem,
který je výsledkem etnografické činnosti J. Jindřicha na chodském území. 65 Řada
hesel v tomto díle obsažená stojí na pomezí encyklopedie a výkladového slovníku.
2. 3 Chodský zpěvník
Pouhá vokální tvorba by beze sporu postačila, aby J. Jindřichovi zajistila místo
v generaci tehdejších velkých skladatelů. Vedle jeho díla, kterým prezentoval svůj
osobitý hudební jazyk (viz. níže), však nesmíme opomíjet ani jeho zásluhy na
zachování chodských lidových písní a tradic. Této etnograficko hudební činnosti
zasvětil J. Jindřich celý svůj život.
,,Tisíce hodin a dnů obětoval cestám za chodskou hudební poesií, tisíce hodin a dnů
věnoval zápisům chodských písňových textů, nápěvů, zvyků, obyčejů, památek – prostě
všeho, čím chodský člověk žil.”66
První písně zapsané v Chodském zpěvníku pochází z roku 1889,67 tedy ještě ze
studentských let mladého skladatele. Nápomocný se sbíráním textů mu byl dlouholetý
přítel J. Š. Baar – zapisoval texty, J. Jindřich pak zaznamenával melodie, které
posbírali po nejbližším okolí vesničky Klenčí pod Čerchovem. Některé z těchto písní
byly otisknuty v časopisu Chodský lid. K dalšímu systematickému sbírání písní došlo
přibližně od roku 1920, kdy mu v této činnosti byla oporou Eliška Přibylová.
Doprovázela jej na výpravách a podporovala jeho ideu o zachování přirozenosti znění
písně v textu i v hudbě.
64 Marta Ulrychová. Jindřich Jindřich: Chodský slovník. Národopisná revue. Národní ústav lidové
kultury: 2008, č. 2, s. 116.
65 Tamtéž.
66 Antonín Špelda. Alois Jirásek a Chodové. Život Plzeňska. 1951, roč. 2, č. 3, s. 35.
kultury, 2019.
18
Svou několikaletou etnografickou práci uvedl J. Jindřich vydáním I. dílu
Chodského zpěvníku v roce 1926. 68 Pohybujeme se v přibližně stejné době, v jaké
Karel Weis začal s vydáváním sběratelského díla Český jih a Šumava v lidové písni.
Na rozdíl od Jindřichova díla však tato sbírka nebyla kritikou dobře přijata, K. Weis
byl nařčen z padělání již zapsaných notových úprav a tato nařčení byla později
potvrzena jako pravdivá.69 Bohužel s tímto potvrzením vyvstala i spousta pochybností
ohledně ostatních folkloristických zápisů a stín dopadl i na J. Jindřicha – nikdy se
však žádné opisy nepotvrdily a skladatel zůstal bez poskvrny dobové kritiky. Zdaleka
ale tento díl nemohl obsáhnout veškeré sebrané písně, a tak v letech 1927-1953 vydal
dalších sedm dílu, celkem bylo tedy vydáno osm dílů Chodského zpěvníku.70 Všechny
svědčí o nesporné píli umělce a zároveň také o nevyčerpatelnosti zdrojů chodské
lidové hudby a veškerých tradic spojených s běžným životem. Do těchto dílů jsou také
zařazené texty z pozůstalosti J. Š. Baara a zároveň je každý díl zpěvníku někomu
věnován – např. památce Boženy Němcové, památce J. Š. Baara atd. Neméně
důležitou součástí zpěvníku jsou poznámky a dodatky autora.
Jindřichovým rádcem v oblasti chodského nářečí byl beze sporu J. Hruška, jeho
názory se však často rozcházely s názory J. Š. Baara, který texty sbíral. V jedné
z mnoha nepublikovaných poznámek J. Š. Baar shrnuje: ,,Písně píši tak, jak je ten který
zpěvák vyslovoval, či jak psané mi k použití dány byly. Pouhým dialektem dnes na
Chodsku nemluví nikde, mnoho svérázného v řeči je ovšem uchováno, leč vlivem škol
a stykem s okolím, jsou tyto zbytky stále víc a více tlumeny, takže ,,Buláci” na Chodsku
se svým krojem i svoji významnou řeč ztratí.”71 J. Jindřich se však s tímto názorem
neshodoval a texty zapsané jeho spolupracovníkem Baarem přepisoval k obrazu
svému, často velmi očividně:72
68 Antonín Robek – Bohuslav Beneš – Stanislav Brouček – Václav Hrníčko – Helena Johnová – Lubomír
Procházka – Jan Souček – Josef Vařeka – Vlastimil Vondruška. Národní věštník československý. Praha:
Národopisná společnost československá, 1988.
69 Tamtéž.
kultury, 2019.
Národopisná společnost československá, 1988, s. 71.
72 Tamtéž.
19
J. Š. Baar J. Jindřich
,,Ze země jsem na svět přišel ,,Ze země sem na sjet přišel,
abych na ňom rozum našel, na zemji sem rozum našel.
po ňom chodím jako pán, Po ní chodím jako pán,
do něj budu zakopán, do ní buru zakopán,
k soudnýmu dnu stanu zase. k súdnýmu dnu stanu zase.
Anděl troubí na troubu, Handěl zatrúbí na trúbu:
vstaňte z mrtvých, vstaňte k soudu, Staňte z mrtvyjch, poto k súdu,
oblečte si skutky své, vobláčejte skutky svý,
ať jsou dobré nebo zlé. hajt sú dobrý nebo zlý.
Bůh vás z nich teď soudit bude.” Bůh Vás z nich teď súdit bure.”
Další a zároveň poslední výraznější zásah do tvaru lidových písní je

ornamentika – prolamování melodie, její zdobení do takové míry, se kterou se u
originálu chodské lidové písně nemůžeme setkat. 73 Při této práci se nebylo možné
vyhnout ani zásahům do základních melodických obrysů písní, pravidelně této změně
podléhaly jednoduché opakující se náměty, aby bylo jejich opakování melodicky
zajímavější. Svou prací J. Jindřich dospěl až na hranici úpravy lidových písní.
Z tohoto osmidílného etnografického díla vzešly i zpěvníky pro potřeby
vzdělávání na školách a v hudebních souborech, uspořádány pro děti od prvního po
devátý ročník základní školy. Písně jsou v jednoduché úpravě a je možné zpívat je jak
jednohlasně, tak v prosté úpravě pro dvojhlas nebo tříhlas. Tato upravená vydání
obsahovala i metodické postupy. 74 Pro vyspělejší soubory zpracoval autor některé
z chodských písní ve složitějších úpravách pro ženské, mužské i smíšené sbory. Jako
první začal sborové úpravy písní doplňovat instrumentálními předehrami, mezihrami
či dohrami a vnesl tak do upravování lidové písně novou formu, která se již zcela vžila
a někteří umělci jí využívají do dnes. Jako instrumentální mezihry využívá zejména
Národopisná společnost československá, 1988, s. 72.
kultury, 2019.
20
chodské tance – skočné, furianty, tanec Do kolečka či sousedskou, jejich nefalšovaná
lidovost a taneční rytmus perfektně spojují jednotlivé části lidových písní.75
2. 4 Propagace chodské lidové tvorby
Božena Hezká byla klavíristka a operní pěvkyně, která se beze sporu podílela
na propagaci chodského umění, nejen hudebního. Studovala na konzervatoři
v Českých Budějovicích a absolvovala na učitelském ústavu. Krátce po svém
nastěhování na Chodsko (1922) uspořádala v Domažlicích koncert, na kterém poznala
J. Jindřicha a brzy začala jejich pravidelná koncertní spolupráce. S pomocí Jindřichova
bratra Aloise založila Kruh přátel Jindřicha Jindřicha, který byl později nezbytný
k financování vydávání některých skladatelových děl.76 Roku 1937 dosáhla na pozici
sbormistryně sboru Čerchovan – nejdříve vedla jeho ženský sbor, později i mužský a
smíšený.77 Zároveň pomáhala J. Jindřichovi se spravováním jeho muzejních sbírek a
korespondence a po jeho smrti se byla jako jediná schopna orientovat v jeho
folkloristických a hudebních sbírkách. Svým přístupem k umění se zasloužila o
úspěchy nejen své, ale i o úspěchy Jindřichovy a mimo jiné mu dopomohla k získání
ocenění zasloužilý umělec a národní umělec. Jejich spolupráce neustala ani během
nacistické okupace, naopak se svým působením snažili o utvrzení národního smýšlení
a probouzeli v lidech odvahu opovrhovat nastolenou diktaturou. 78 Dne 11. listopadu
1998 jí bylo zastupitelem města uděleno čestné občanství Domažlic. 79
Velmi vážený a vřelý umělecký i osobní vztah udržoval J. Jindřich s Karlem
Burianem. K jejich seznámení došlo na České Kubici, kde K. Burian pravidelně
pobýval. Ještě než došlo k jejich osobnímu seznámení, prezentoval operní pěvec
pravidelně Jindřichova díla na svých koncertech vedle děl Bedřicha Smetany či
75 Jiří Kajer. Největší práce Mistra Jindřicha. Život Plzeňska. 1951, roč. 2, č. 3.
kultury, 2019.

21
Antonína Dvořáka a na koncertu v Drážďanech, kde působil jako dvorní komorní
divadelní pěvec, uvedl Jindřichovy písně ve vlastním německojazyčném překladu.
Tamější kritika tyto písně přijala se ctí a vyzdvihla především jejich melodičnost.
Spousta dalších skladatelů této doby si přála, aby K. Burian uváděl právě jejich písně,
on však vyzdvihoval písně J. Jindřicha a inspiroval jej mimo jiné k vydání Národních
písní česko-slovenských, ke kterým sám napsal předmluvu. Během jeho koncertní
činnosti na Plzeňsku jej J. Jindřich doprovázel na klavír. Velmi brzy se také seznámil
s Karlovým bratrem Emilem Burianem, který skladatelovy písně uváděl se stejným
nadšením, obdivem a pokorou. I mezi nimi se brzy vytvořilo přátelské pouto, které
trvalo až do Jindřichovy smrti.80
Nejvýznamnější propagátorkou, a troufám si říct i interpretkou skladatelových
písní, byla operní pěvkyně Ema Destinová. Roku 1905 jí od J. Jindřicha došly dva
písňové cykly – Památce Nerudově a Písně a tímto krokem započalo bezbřehé
přátelství mezi těmito dvěma umělci. 81 E. Destinová chovala k dílu J. Jindřicha
nezměrnou úctu a velmi pozitivní citový vztah. Z vlastní iniciativy zorganizovala roku
1926 koncert přímo v Domažlicích, který sestával pouze z písní jejího přítele. V roce
1926 společně absolvovali celostátní turné, kde uvedli písně B. Smetany, A. Dvořáka,
Zdeňka Fibicha a samozřejmě J. Jindřicha. Jindřich byl jejím častým hostem na zámku
ve Stráži nad Nežárkou, odkud si do své vlastní sbírky odvezl několik obrazů a
památných stuh, které E. Destinová získávala při svých vystoupeních. Jejich přátelství
trvalo až do 19. ledna 1938, kdy svíce života této operní divy nadobro uhasla.82
K dalším významným osobnostem, s kterými udržoval J. Jindřich přátelský
vztah a jejichž činnost se navzájem ovlivňovala, patřil kapelník Národního divadla
v Praze František Picka, koncertní zpěvačka Ella Musilová-Kreslová, operní pěvec
Josef Branžovský či významný operní skladatel a varhanní virtuos Otakar Ostrčil.83
81 Bohumil Plevka. Život a umění Emy Destinnové. Praha: AZ servis Praha s.r.o., 1994.

83 Tamtéž.
22
3. Tvorba J. Jindřicha jako svébytného skladatele
Pro popis autorových děl bylo využito výhradně knihy Antonína Špeldy
Hudební dílo Jindřicha Jindřicha. Kniha sloužila jako zdroj nejen k výčtu
skladatelových děl, nýbrž také k jejich detailnímu popisu, jak harmonickému, tak
formálnímu.
3.1 Mužské sbory
Jindřich Jindřich je autorem množství sborů, mužských, ženských, smíšených

i dětských. Oproti písním sólovým, jejichž obsah tvoří intimní lyrika, jsou sbory,
především mužské, tlumočníky autorova vlastního vlastenectví – opěvuje v nich krásy
české země, vzpomíná na slavnou českou historii, či povzbuzuje k víře ve šťastnou
národní budoucnost. Při výběru básní vhodných ke zhudebnění dával J. Jindřich
jednoznačně přednost textu, jméno autora tak bylo zcela podřadné. Měl blízký vztah
k tvorbě Josefa Václava Sládka, Jaroslava Vrchlického, Jana Nerudy či Otakara
Theera, který zastupoval v této době generaci novějších básnických jmen. 84
Před studiem u V. Nováka J. Jindřich žádné mužské sbory nenapsal (s
vyjímkou krátkého hesla Náš zpěv). Díla tedy, díky nabytým vědomostem, vykazují
již značně poučenou kompoziční práci se spolehlivě zpracovanými tehdejšími
moderními prostředky a zvládnutou techniku harmonie i polyfonie. V popředí této
tvorby je vždy zpěv a dobře klenutá melodická fráze, která reflektuje Jindřichovu
citovou stránku, zbavenou jakékoli strojenosti. Časté jsou také přechody z dur do moll,
zejména v místech, kde to vyžaduje afekt zpracovávaného básnického textu – tento
způsob práce uplatňuje v závěrech deseti mužských sborů z celkových třiceti. Vrchní
hlasy sborů vede skladatel v terciích či sextách, pravděpodobně díky vlivu chodské
lidové hudebnosti. Očividná je autorova obliba v triolách a sudém metru.85
Prvním skladatelovým počinem v tomto žánru bylo zhudebnění hesla Náš zpěv.
Tento první pokus o mužský sbor byl zkomponován 12. července 1901 a jedná se o
85 Tamtéž.
23
desetitaktový pozdrav s vlasteneckým námětem. Vyšel tiskem roku 1927 na náklady
Ústředního nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského. 86
Sbor Svatý Václave vznikl při studiích u V. Nováka. Okamžitě je v něm patrný
Novákův vliv, přísná logičnost kompozičního postupu, jeho střídmost a úspornost je
očividná v každém ze sedmdesáti taktů tohoto díla.87
Na tuto kompozici téměř okamžitě navazuje dvěma sbory na text Karla
Václava Raise – Otčina a Hory, které velmi očividně vyjadřují autorovu lásku k jeho
rodné zemi a jejím pohořím.
Následující trojice patří beze sporu k Jindřichovým nejznámějším a
nejprováděnějším sborům, jejich premiéra proběhla 8. dubna 1906 v Plzni. První
z nich, sbor Oráčova píseň, je velmi vlasteneckého ražení, následující dva (Můj první
máj a Modrý zvonek) k němu tvoří svou jemností a poetičností značný kontrast. Tento
drobný cyklus vyšel tiskem u hudebního nakladatele Františka Augustina Urbánka,
konkrétně ve sbírce Dalibor č. 61, pod souborným názvem Tré sborův.88
V letech 1901-1908 neuplynul ani rok, ve kterém by J. Jindřich
nezkomponoval alespoň jeden mužský sbor. Roku 1906 ze skladatelova pera vzešlo
rondo nižšího typu (ABACADA) se sólovým barytonem Vy lesy modravé,
následované dynamicky i melodicky gradovaným sborem, jež nese název Rolnická
hymna. Toto plodné skladatelské období autor zakončil v červnu roku 1908 sborem na
text Jaroslava Vrchlického – Na Milešovce. Partirura i jednotlivé hlasové party byly
vydány opět F. A. Urbánkem ve sbírce Dalibor č. 72. 89
Po téměř dvouleté odmlce, na jaře roku 1910, zkomponoval J. Jindřich další
mužský sbor. Nese název Heslo a podtitul Pozdrav Prahy a dodnes je dochován pouze
jako rukopis. Toto drobné dílo bylo hned na podzim následováno zpracováním lyrické
básně Je v každém srdci struna napjata. Tištěná partitura této kompozice nese
věnování kvartetu sólistů vinohradské opery. 90
87 Tamtéž.
88 Tamtéž.
89 Tamtéž.
90 Tamtéž.
24
Rok před vypuknutím první světové války se skladatel opět navrátil k tematice
malebných hor a lesů – v roce 1913 vznikl sbor Naše lesy na text básně Jaroslava
Vrchlického. Kompozice je rozsáhlejší, skládá se celkem z 91 taktů. 91
V druhém válečném roce (1915) složil J. Jindřich poslední mužský sbor před
tvůrčí odmlkou v tomto směru. Z díla s názvem Ó, přijdou zase dnové slunní je patrné,
jak válka podnítila české národní smýšlení a víru v národní vítězství.
Když se po válce znovu začal rozvíjet kulturní život v českých městech, bylo
J. Jindřichovi konečně dopřáno, aby dosáhl vrcholu ve své sborové tvorbě a zařadil se
tak mezi přední hudební skladatele tohoto žánru. Stejně jako první tvůrčí období,
začíná i to druhé drobnými sborovými útvary – hymnou Udeřila naše hodina a heslem
Buďte zdráv.92
Od roku 1920 do 1923 zkomponoval autor sedm mužských sborů rozdělených
do dvou cyklů. Všechny se vyznačují znaky melancholie a skepse, která se v případě
J. Jindřicha nedostavuje pouze jako dopad války, nýbrž také jako pocit jakési umělecké
nedostatečnosti a nedoceněnosti. První cyklus nese název Tři melancholické mužské
sbory a tvoří jej díla Smutno je mi, Z jara a Mládí, moje mládí. Druhý cyklus byl
inspirován básnickou sbírkou Úzkosti a naděje od Otakara Theera a skládá se ze čtyř
písní.93
Velkolepá díla tohoto žánru, jak z hlediska hudebního, tak obsahového, začala
vznikat po ukončení učitelské činnosti (1. února 1924). V prosinci 1924 vzniklo
rozsáhlé dílo Píseň vítězná – sbor je rozvržen do pěti částí, přitom část poslední je
vlastně reprízou části první, pouze rozšířená o dohru. Tato kompozice vyšla tiskem na
autorovy náklady.94
Motivován úspěšností předchozího sboru, začal skladatel téměř hned
komponovat další dílo. Inspirací mu byl horský masiv Českého lesa a jeho nejvyšší
hora Čerchov, jíž byla kompozice zasvěcena. Mužský sbor Čerchovu zazněl poprvé
na podzim roku 1924 při příležitosti znovuodhalení pomníku J. Š. Baara, který byl za
92 Tamtéž.
93 Tamtéž.
94 Tamtéž.
25
války z původního místa na Výhledech odstraněn okupanty. 24. října 1925 J. Jindřich
také upravil ,,chodskou hymnu” – Bulačinu, pro mužský sbor.95
Obrázek č. 7 – První strana tištěné partitury sboru Bulačina96
96 Tamtéž.
26
V následujících sedmi letech byl autor zcela zaměstnán prací národopisnou. K
napsání dalšího, patrně nejnáročnějšího mužského sboru vůbec, přistoupil J. Jindřich
až v roce 1932. Kompozice, která se celkem sestává ze čtyř částí, nese název Bitva u
Domažlic, čtyři roky na to vzniká třídílný cyklus sestávající z písní Náš slavný nastal
den, Modlitba za vlast a Šla láska kol.97
V roce 1937 vznikla ještě na požádání litoměřických vojáků pochodová
sborová píseň Když první jarní vody, následovaná drobnou kompozicí Heslo.98 Poté se
autor v ohledu tohoto žánru již zcela odmlčel a pracoval především na etnografickém
díle Chodsko.
3.2 Smíšené a ženské sbory
Ačkoli má mužský sbor v Jindřichově tvorbě jednoznačně převahu, najdeme

velmi působivá díla i mezi ženskými a mužskými sbory. Harmonická struktura
v ženských sborech se – stejně jako ve sborech mužských, po roce 1918 značně
komplikuje. Díla tohoto žánru často využívají polyfonního vedení hlasů a žádným
způsobem se neodklání od tonality. Z hlediska hybnosti děl volí autor většinou
umírněná, klidná tempa. Dějovou linku ženských sborů většinou tvoří milostná, něžná
lyrika, u tří sborů se setkáváme s námětem přírody. Naopak smíšené sbory se námětem
podobají spíše těm mužským, vzývají autorovi vlastní vlastenectví a opěvují rodné
hory a české písně. Z literátů, jejichž texty jako ženské a smíšené sbory J. Jindřich
zhudebňoval, stojí na prvním místě Jan Neruda a Jaroslav Vrchlický. 99
98 Tamtéž.
99 Tamtéž.
27
Prvním smíšeným sborem, který J. Jindřich zkomponoval, je Česká písnička.
Textu tohoto sboru si povšiml v časopise, opsal jej a po vzoru básně složil prostý sbor,
rozvržený do celkem tří dílů. Sbor je bez doprovodu nástrojů a byl vydán tiskem roku
1907. Prvním pokusem o ženský sbor byla drobná kompozice Děvčátko na procházce,
kterou autor složil na přání ženského sboru pěvecko-hudebního spolku Čerchovan
v Domažlicích.100
Obrázek č. 8 – První strana tištěné partitury sboru Česká písnička101
101 Tamtéž.
28
V roce 1904 J. Jindřich zkomponoval smíšený sbor Píseň jarní na text Josefa
Václava Sládka. Toto dílo bylo roku 1905 oceněno první cenou První české pěvecké a
hudební župy v Nové Pace.102
Před Vánocemi roku 1907 z pera skladatelova vzniká nejrozsáhlejší a
kompozičně značně složitý smíšený sbor České písni. Kompozice na text J.
Vrchlického se skládá z 281 taktů a roku 1908 získala první Dvořákovu cenu na
soutěži Ústřední jednoty zpěváckých spolků v Praze. Ve stejném roce dokončil J.
Jindřich práci na ženských sborech Louky, háje už se setměly a Vy nechcete, bych za
ním chodila?, které vyšly tiskem společně s kompozicí Jasmínové květy v roce 1909
pod názvem Tré sborův - duett. 103
Roku 1909 se J. Jindřich opět navrátil k textu J. Vrchlického a zkomponoval
technicky náročný smíšený sbor Kouzlo letního dne. Skladatelovo první tvůrčí období
uzavírá smuteční sbor Vzpomínky tiché, který zazněl na pohřbu J. Vrchlického
v Domažlicích. 104
Po válečné odmlce (roku 1920) začal J. Jindřich pracovat na cyklu Osm
ženských sborů. Jedná se většinou o čtyřhlasé sbory bez doprovodu. Cyklus vyšel
tiskem 1921, autor už však pracoval na dalších dvou ženských sborech – Rci, kterak
stát se může a Proč jsem si vzala malého mužíčka. Druhou z uvedených kompozic
připsal spolku Šumavan v Klatovech jako poděkování za pečlivé provádění jeho děl. 105
Krátká odmlka v tvorbě J. Jindřicha nastala i v roce 1932. Byla přerušena až
v roce 1938 a sice napsáním dvou smíšených sborů – Není to sen a České hory. Obě
tato díla jsou dosud uchována pouze jako rukopis. Posledním dílem v řadě ženských
sborů je kompozice Vlasti, vznikla roku 1938 a vyšla tiskem na skladatelovy
náklady. 106 Kompletní chronologicky řazený seznam autorovy sborové tvorby se
nachází v příloze.
103 Tamtéž.
104 Tamtéž.
105 Tamtéž.
106 Tamtéž.
29
3.3 Dětské sbory
S pedagogickou činností J. Jindřicha je také úzce spjata tvorba pro děti.

Zkušený učitel věděl, jak s dětskými hlasy zacházet, svá díla tohoto žánru stavěl
především na snadno zapamatovatelných melodiích, rytmické jednoduchosti a
nevelkém rozsahu jednotlivých písní.
Prvním pokusem o dětský sbor byla drobná kompozice Ohlas radosti. Další
díla pro dětské interprety vznikala v letech 1905-1910 a vyšla souborně ve sbornících
nebo sbírkách s názvy Šest písní, Šest školních písní či Pět písniček. Do tohoto období
také řadíme pedagogickou pomůcku Padesát školních cvičení hlasových, ve které
skladatel zaznamenal třicet cvičení a dvacet písní, které sloužily především k nácviku
intervalů.107
V roce 1921 obohatily skladatelovu tvorbu pro děti Tři písničky, o deset let
později Dvě dětské písničky a dvojhlas Pozdrav královně, následován roku 1923
Čtyřmi písničkami na texty Karla Václava Raise. 108
Na jaře roku 1951 byla většina výše uvedených písní vydána jako sbírka
Písničky pro mládež – jedná se celkem o 26 skladeb, jejichž součástí jsou mimo jiné
tři úpravy chodských lidových písní.109
3.4 Sólová píseň
Jindřichova písňová tvorba je poměrně rozsáhlá. Skladatel, ačkoli se vždycky

držel na poli tonality a nechtěl komponovat atonálně ani polytonálně, využíval
mnohých moderních harmonických prostředků. Z tonality nikdy nevystoupil také
patrně proto, že lidová a národně orientovaná tvorba mu byla bližší, než tehdejší
harmonické experimenty. V písních i sborech autor četně využívá současného
prolínání durových i mollových tónin, závěr často bývá utvořen tónickým
kvintakordem s přidanou sextou, který nahrazuje běžně užívaný závěr do tónického
kvintakordu.110
108 Tamtéž.
109 Tamtéž.
110 Tamtéž.
30
Klavírní doprovod sólových písní je ve většině případů postaven na krátké
základní myšlence, která pomocí využití imitační techniky prostupuje celou
kompozicí. J. Jindřich v klavírních doprovodech dokazuje svou vytříbenou práci
s motivem, melodicky, harmonicky i rytmicky jej obměňuje a ve správných
okamžicích využívá jeho augmentace či diminuce. V tvorbě melodie Jindřich
využívá především menších intervalů, a ačkoli velmi dbá na deklamaci, zhudebňuje
text tak, aby neupozadil zpěvnost melodické linky. Melodičnost a zpěvnost je
neodmyslitelným základem skladatelovy písňové tvorby.111
V práci s rytmem skladatel beze sporu navazuje na chodskou lidovou hudbu a
její rytmičnost. Charakteristické jsou pro písňovou tvorbu trioly v sudých a duoly
v třídobých taktech. 112
Po stránce formální se v případě písňové tvorby jedná především o písně
prokomponované, často podle schématu ABA se zkrácenou nebo jinak upravenou
reprízou. 113
Kompletní seznam Jindřichovy tvorby pro sólový hlas se základními
informacemi k jednotlivým kompozicím je uveden v příloze.
3.5 Melodramy
K tvorbě tohoto žánru se J. Jindřich uchýlil celkem dvakrát. Základním

kamenem pro vytvoření prvního melodramu byla v roce 1901 přednáška o Karlu
Jaromíru Erbenovi, pro níž byl skladatel pověřen nejen vlastním přednesem, nýbrž
také provedením ukázek z melodramatické tvorby Zdeňka Fibicha, 114
který
z Erbenovy tvorby vycházel. Mladý skladatel se tak blíže seznámil jak s Erbenovou
poezií, tak s Fibichovou hudbou a nadchl se pro vytvoření vlastního melodramu na
text spisovatelova Holoubka.
Tento melodram byl velmi brzy uveden právě v Domažlicích – netrvalo dlouho
a o jeho existenci se brzy dozvěděl V. Novák, Jindřichův budoucí učitel. O Jindřichovi
se vyjádřil jako o schopném umělci, kterému by bylo zapotřebí hlubšího studia
112 Tamtéž.
113 Tamtéž.
114 Tamtéž.
31
hudební teorie a kompozice. Holoubek byl první kompozicí, která skladateli vyšla
tiskem, konkrétně v roce 1903.115
Roku 1932 napsal J. Jindřich svůj druhý melodram – nese název Chodský kraj
a je inspirován verši Zdeňka Tučka, jež opěvují statečnost a slávu chodského lidu.
Dramatickým vrcholem tohoto díla je notoricky známý obraz boje chodského lidu
s feudálem Lomikarem.116
3.6 Instrumentální tvorba
Instrumentální tvorba J. Jindřicha je do velké míry upozaděna tou vokální, ani

její význam nebyl nijak velký. Jedná se především o díla v rozsahu malých forem. Část
svých instrumentálních děl napsal ještě před studii u V. Nováka – mezi tato díla řadíme
např. Valčík soběslavských studentů pro dechovou hudbu, črtu pro smyčcový kvartet
Z mých myšlenek, klavírní skladbu Na rozloučenou, čtyřruční kompozici Pochod
studentů pražské university a další drobné skladby pro varhany, harmonium, housle či
violoncello.117
Ze skladeb čistě pro sólový nástroj je nejrozsáhlejší tvorba pro klavír,
především dílo Variace charakteristické. Skladba spojuje virtuosní techniku klavírní
hry s tehdy již velmi pokročilou kompoziční prací, základní téma tvoří deset taktů
z písně Laštovička, malyj fták. Na toto téma Jindřich aplikoval celkem 37 krátkých
variací, které využívají nejrůznějších technik klavírní hry.118
Dalším dílem, které stojí za zmínku v rámci klavírní tvorby, jsou čtyři řady
chodských tanců, vydané pod názvem Z kraje Psohlavců. Skladatel na tomto díle
pracoval dva roky (1932-1934) a roku 1944 se cyklu dostalo úpravě pro čtyři ruce.
Z orchestrálních skladeb dosáhly jistého uznání a popularity dvě kompozice.
První z nich nese název Svítání v horách a je jakýmsi lehkým, něžným obrazem
krajiny, druhá – Elegie, má nádech stesku a skepse. Pro orchestr byly také upraveny
některé skladby z klavírního cyklup Z kraje Psohlavců.119
116 Tamtéž.
117 Tamtéž.
118 Tamtéž.
119 Tamtéž.
32
4. Výtah z otázek na téma uchovávání chodské lidové tradice
s ředitelem ZUŠ v Domažlicích – Josefem Kunešem
Téma uchování chodské lidové tradice do dnešních dnů a v dnešní mladé

generaci bylo hlavním předmětem mých dotazů na Josefa Kuneše – ředitele Základní
umělecké školy v Domažlicích. Tradice a lidovost chodské oblasti upadala, jak je
známo, už za dob Jindřichových, nemohla jsem se tedy nezajímat o snahu udržovat
chodský folklor živý přímo v centru Chodska – v Domažlicích. Kompletní otázky i
odpovědi jsou uvedeny v příloze.
Z odpovědí, které jsem od J. Kuneše obdržela elektronicky, neboť setkat se
osobně nebylo v časových možnostech ani jednoho z nás, je patrné, že snaha o udržení
tradic, nejen na území Chodska, stále přetrvává. I dnešní mladá generace se o folklor
zajímá a tvoří nemalé procento členů všech lidových souborů. O vzdělání v lidové
písni a tradici se zasluhují především základní umělecké školy, nahradily tak školy
základní, kde se lidové písně zpívají méně často než dřív.
Chodské slavnosti jsou největší lidovou událostí v roce. Ačkoli byl jejich vznik
opředen nepěknou minulostí – vznikly v padesátých letech minulého století jako
budovatelské slavnosti, aby zastínily křesťanskou Vavřineckou pouť, jejich kulturní
program je na folklorní hudbu velmi bohatý. Zároveň jsou všechna tato vystoupení
přístupná zdarma, nepodrobují se tedy komerční stránce Chodských slavností, kterou
tvoří především, ne vždy lidově stylizované trhy. Lidové tradice se dnes dodržují i
v jiné podobě, než jsou Chodské slavnosti, není jich však mnoho. V Postřekově a
ostatních vesnicích se tradičně koná masopust, v Mrákově slavnosti Božího těla či
Chodská hyjta.
Také chodské lidové nářečí v určité podobě přetrvává dodnes. Chodská mluva,
ačkoli už beze sporu ztratila spoustu původních výrazů, je bezpečně rozpoznatelná a
odlišná pro každého, kdo od Domažlic nepochází.
33
Na otázku, v jaké míře bude chodská lidová tradice dále přetrvávat, jsem
dostala tuto odpověď: ,,Vždycky jsou to takové vlny. Řekl bych, že tradice si budou žít
svým životem pořád v podobné míře jako dnes. Vždycky se najdou mladí nadšenci,
kteří je budou dál udržovat. Jako příklad uvedu chodské kroje. Před pár lety se zdálo,
že nové chodské kroje už nebudou vznikat. Výrobní družstvo Chodovia, které je šilo,
zaniklo a staří krejčí a švadleny postupně umírali. A dnes není o chodský kroj nouze.
Šije se v Postřekově, Mrákově, v Luženicích… A tak podobně to bude myslím se všemi
ostatními tradicemi. Lidé se mohou v té dnešní uspěchané době zastavit, spočinout a
vrátit se ke svým kořenům, národní identitě. Bude to v budoucnu jistě čím dál víc
důležitější, aby nás ta globalizace nesemlela.”
Obrázek č. 9 – Plakát k Chodským slavnostem z roku 1961120
120 Vlastní fotografie (pořízena při návštěvě Muzea J. Jindřicha v Domažlicích).
34
Závěr
Cílem mé práce bylo pojednat o osobnosti J. Jindřicha a dokázat, že jeho
působení mělo značný vliv na uchování chodské lidové kultury. Já sama jsem nahlédla,
a doufám, že také každý, kdo moji práci bude číst, nahlédne hlouběji do chodských
lidových tradic, zvyků či chodského nářečí.
Práce se skládá ze čtyř kapitol. První z nich jsem věnovala životu skladatele,
od jeho kompozičních začátků, přes studia v Soběslavi a soukromé hodiny kompozice
u V. Nováka až po jeho pedagogickou činnost. V závěru první kapitoly také vyzdvihuji
ocenění, která J. Jindřich za svoji práci získal.
Druhou kapitolu uvádím slavnými osobnostmi, které dílo J. Jindřicha
inspirovali a díky jejichž podnětům autor dokončil nejedno ze svých děl. Hlavní náplní
této kapitoly je skladatelova etnografická činnost, především práce na dvou dílech –
Chodsku a Chodském zpěvníku. Také se zaměřuji na interprety, kteří dopomohli
k propagaci chodského folkloru a lidové písně.
Ve třetí kapitole se věnuji skladatelově dílu, které vzniklo bez velkého vlivu
chodské lidové hudby. Jedná se o mužské, smíšené, ženské a dětské sbory, sólové
písně, dva melodramy a instrumentální kompozice.
Poslední kapitolu uzavírám výtahem z rozhovoru s ředitelem Základní
umělecké školy v Domažlicích, se kterým jsem rozebírala především uchování
chodské lidové tradice, nářečí a propagaci folkloru dnešní mladou generací.
Do budoucna bych se ráda více věnovala kompozicím J. Jindřicha, které nejsou
přímo spjaté s lidovou tematikou – ráda bych některé z nich zkoumala z hudebně-
teoretického hlediska a udělala si vlastní názor na jejich harmonickou či formální
stránku.
Závěrem své práce bych ráda poděkovala především paní
Mgr. Monice Filipové z archivu Muzea Jindřicha Jindřicha v Domažlicích, která mi
kdykoli poskytovala veškeré potřebné materiály a zdroje ke zpracování mé
absolventské práce.
35
Soupis pramenů a literatury
Knižní zdroje
Antonín Špelda. Hudební dílo Jindřicha Jindřicha. Plzeň: Krajské nakladatelství

v Plzni, 1955.
Antonín Špelda. Hudební místopis Domažlicka. Plzeň: Krajské kulturní středisko
v Plzni, odbor kultura ONV v Domažlicích, 1977.
Antonín Špelda. Chodsko: domov můj. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1975.
Bohumil Plevka. Život a umění Emy Destinnové. Praha: AZ servis Praha s.r.o., 1994.
Karel Hoffmeister. 50 let s Vítězslavem Novákem. Praha: Hudební Matice Umělecké
besedy, 1949.
Ladislav Hovorka. Jindřich Jindřich: nástin životopisný a bibliografický. Praha:
Hudební nakladatelství pěvecké obce československé, 1936.
Stanislav Brouček – Richard Jeřábek – Lubomír Tyllner – Dušan Holý – Václav
Hubinger – Lydia Petráňová – Jiří Traxler – Miroslav Válka – Josef Vařeka. Lidová
kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Vol. 1. Praha: Mladá
fronta, 2007.
Václav Holzknecht – Vítězslav Novák. O sobě a o jiných. Praha: Supraphon, 1970.
Články v periodiku
Antonín Robek – Bohuslav Beneš – Stanislav Brouček – Václav Hrníčko – Helena

Johnová – Lubomír Procházka – Jan Souček – Josef Vařeka – Vlastimil Vondruška.
Národní věštník československý. Praha: Národopisná společnost československá,
1988.
Jiří Horák. Jindřichovo Chodsko. Československá ethnografie. 1956, roč. 4, č. 2.
Marta Ulrychová. Jindřich Jindřich: Chodský slovník. Národopisná revue. Národní
ústav lidové kultury: 2008, č. 2.
36
Články v denním tisku
Antonín Špelda. Alois Jirásek a Chodové. Život Plzeňska. 1951, roč. 2, č. 3.

Jiří Kajer. Největší práce Mistra Jindřicha. Život Plzeňska. 1951, roč. 2, č. 3.
Diplomové práce
Jiří Soukup. Učitelství v rodině Jindřicha Jindřicha. Diplomová práce. Plzeň:

Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, katedra historie, 2019.
Martina Karenovičová. Přínos Jindřicha Jindřicha pro zachování chodské lidové
kultury. Diplomová práce. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta
pedagogická, katedra hudební výchovy a kultury, 2019.
Elektronické zdroje
idomazlice.cz: Městské kulturní středisko Domažlice [online]. 2006. Dostupné z:

https://www.idomazlice.cz/cs/informacnicentrum-vitejtevdomazlicich-historiemesta-
domazickenamesti/
Jindřich Šimon Baar. Paní komisarka [e-book]. Praha: Městská knihovna v Praze,
2017.
Chodsko.net: portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic [online]. 2014.
Dostupné z: http://www.chodsko.net/chodskem
Rozhovor
Na základě emailové konzultace s Josefem Kunešem, 22. dubna 2022.
37
Přílohy
Obsah etnografického díla Chodsko
V.) Staryj selckij statek ha chalupa – Starý selský statek a chalupa

VI.) Chocká sence – Chodská místnost
VII.) Kroj chockyj: a) muzkyj sváteční; b) ženskyj sváteční ha polosváteční, říkání vo
svátečním ha polosvátečním kroji, říkání ho šídní vobleči – Chodský kroj: a) mužský
sváteční; b) ženský sváteční a polosváteční, výklad o svátečním a polosvátečním kroji,
výklad o běžném oděvu
VIII.) a) Zvyky, vobyčeje, slavnosti, hry, zábavy v roce; b) děcký hry ha zábavy – a)
Zvyky, obyčeje, slavnosti, hry, zábavy v roce; b) dětské hry a zábavy
IX.) Chocká svarba – Chodská svatba
X.) Půvjery - Pověry
XI.) Zdvořilost, pozdravy, přání – Zdvořilost, pozdravy, přání
XII.) Láska: a) Mjilencí, svarba, mandželství; b) křtiny – Láska: a) Milenci, svatba,
manželství; b) křtiny
XIII.) Zdraví, nemoc, domácí líkárna, smrt, funus – Zdraví, nemoc, domácí lékárna,
smrt, pohřeb
XIV.) Hidlo, pjití – Jídlo, pití
XV.) Vo zdvířatech, zjeři – O zvířatech, zvěři
XVI.) Příroda: a) Zahradka, sad, louky, pole, les; b) půvjetří, počasí – Příroda: a)
Zahrada, sad, louky, pole, les; b) povětří, počasí
XVII.) Práce, lenost, vodpoč – Práce, lenost, odpočinek
XVIII.) Zpjev, muzika, tanec – Zpěv, hudba, tanec
XIX.) Pohádky, povídky, povjestě, bájky, vypravování, poudačky – Pohádky, povídky,
pověsti, bajky, vypravování, povídačky
XX.) Říkádla, říkánky, žerty, chtipy, přezdívky, posmejšky, pohádky – Říkadla,
říkanky, žerty, vtipy, přezdívky, posměšky, pohádky
XXI.) Vlastnostě - Vlastnosti
38
XXII.) Úsloví, rčení, pořekádla, přirovnání, klení, modlitbjičky – Úsloví, rčení,
pořekadla, přirovnání, klení, modlitbičky
XXIII.) Přísloví - Přísloví
XXIV.) Průpovídky, pořekádla v roce – Průpovídky, pořekadla v průběhu roku121
Seznam sborových děl
Obrázek č. 10 – Chronologický přehled sborových děl J. Jindřicha122
121Jiří Horák. Jindřichovo Chodsko. Československá ethnografie. 1956, roč. 4, č. 2, s. 204.

122Antonín Špelda. Hudební dílo Jindřicha Jindřicha. Plzeň: Krajské nakladatelství v Plzni, 1955,
s. 42-43.
39
Seznam písňové tvorby
40
41
42
Obrázek č. 11-19 – Abecední seznam sólových písní123
123 Antonín Špelda. Hudební dílo Jindřicha Jindřicha. Plzeň: Krajské nakladatelství v Plzni, 1955,
s. 85-93.
43
Rozhovor s ředitelem Základní umělecké školy v Domažlicích Josefem
Kunešem
Myslíte, že zájem o folklor a tradice obecně přetrvává i u dnešní mladé generace?

Jsem o tom přesvědčený. V ČR je určitě přes 300 folklorních souborů, jejichž členy
jsou převážně mladí lidé. I u nás na Chodsku je v mladé generaci zájem o folklor veliký.
Jsou dle Vašeho názoru místní děti rodiči či učiteli vedeny k poznávání chodské
kultury?
Těžko se mi posuzuje situace v rodinách. Obecně bych řekl, že takové to „domácí
zpívání“ asi upadá. Samozřejmě na vesnicích stále existují rody, kde ono „předávání
z generace na generaci“ stále funguje. V základních školách už se lidové písně zpívají
asi méně často než dřív. Určitě to však suplují základní umělecké školy, kde se lidová
píseň i folklor pěstují hodně.
Myslíte, že jsou nynější obyvatelé Chodska na svoji kulturu pyšní?

Asi jak kteří, ale ti, které já znám, pyšní jsou.
Patří udržení této tradice k prioritám ve Vaší kulturní činnosti?

Nemůžu říct, že bych se cíleně snažil zuby nehty udržovat tradice. Jen prostě pěstuji
to, co mám rád, co mě baví a zároveň to předávám i svým žákům.
Jaký názor máte na nynější podobu Chodských slavností? Vnímáte tuto událost
v současné době spíše jako komerční tah nebo stále převládá její tradice?
S Chodskými slavnostmi je to složité. Vznikly v 50. letech 20. století jako slavnosti
budovatelské a to čistě proto, aby zastínily církevní Vavřinecké poutě. Politika se
v průběhu let až do roku 1990 na jejich fungování také odrážela. Někdy možná
pozitivně, ale většinou v negativním světle. Po roce 1990 je samozřejmě zase ovládla
tržní ekonomika. Takže v obecném chápání Chodských slavností můžeme říct, že
do jisté míry komerční záležitostí jsou. Avšak jejich kulturní, tedy folklorní program,
rozhodně ne. Vždyť jsou všechny vstupy na programy zdarma a účinkující vystupují
takřka „za hubičku“.
44
Když upustím od Chodských slavností, v jakých podobách se dnes lidová tradice
udržuje? Jaké události mohou lidé navštívit za účelem poznání chodské kultury
a umění?
Na můj vkus jich není mnoho, ale přece nějaké jsou, především na vesnicích.
V Postřekově (i jiných vesnicích) tradiční masopust, v Mrákově Boží tělo či Chodská
hyjta. V Klenčí slavnost Výhledy. Obecně poutě na Chodsku jsou doprovázeny
folklorním programem.
Je dle Vašeho názoru na území Chodska dostatek kulturních událostí, které

tradici drží v povědomí obyvatel?
Jistě by jich mohlo být více.
Jakou naději má dle Vašeho názoru místní nářečí? Myslíte si, že bude, například
v řádech několika desetiletí, ztraceno?
Úplně ztraceno asi nebude, protože když navštívíte tradiční chodské vesnice, tak
i mladí lidé mluví „jinak“. Neříkám, že přímo nářečím, ale prvky z Bulačiny užívají
celkem hojně.
V jaké míře myslíte, že bude chodská lidová tradice přetrvávat do budoucna? Co

pro její zachování mohou místní obyvatelé dle Vašeho názoru udělat?
Vždycky jsou to takové vlny. Řekl bych, že tradice si budou žít svým životem pořád
v podobné míře jako dnes. Vždycky se najdou mladí nadšenci, kteří je budou dál
udržovat. Jako příklad uvedu chodské kroje. Před pár lety se zdálo, že nové chodské
kroje už nebudou vznikat. Výrobní družstvo Chodovia, které je šilo, zaniklo a staří
krejčí a švadleny postupně umírali. A dnes není o chodský kroj nouze. Šije se
v Postřekově, Mrákově, v Luženicích… A tak podobně to bude, myslím, se všemi
ostatními tradicemi. Lidé se mohou v té dnešní uspěchané době zastavit, spočinout
a vrátit se ke svým kořenům, národní identitě. Bude to v budoucnu jistě čím dál víc
důležité, aby nás ta globalizace nesemlela.
45

Pražská Konzervatoř: Klasický Zpěv

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Pražská Konzervatoř: Klasický Zpěv

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

PRAŽSKÁ KONZERVATOŘ

Osobnost Jindřicha Jindřicha a jeho vliv na

Vedoucí práce: Mgr. Tereza Vyplelová

Oponent práce: MgA. Tomáš Krejča Ph.D.

Praha, 29. dubna 2022 ………………………………….

1.1 Kořeny rodu Jindřichů

Nejstarší matriční záznamy nás přivádí až do poloviny 18. století, konkrétně k

1 Antonín Špelda. Chodsko: domov můj. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1975.

4 Antonín Špelda. Chodsko: domov můj. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1975.

Jindřich Jindřich se narodil 5. března 1876 v Klenčí pod Čerchovem v tzv.

Obrázek č. 1 – Rodný dům J. Jindřicha v Klenčí pod Čerchovem8

1.3 Studia v Soběslavi

Rodiče J. Jindřicha se brzy začali rozmýšlet, na jaké škole by se jejich

v Plzni, Fakulta pedagogická, katedra historie, 2019.

Obrázek č. 2 – J. Jindřich po maturitě14

1.4 První pedagogické zkušenosti

První pomocný učitelský post získal J. Jindřich ve Lhenicích na Šumavě, kam

13 Antonín Špelda. Chodsko: domov můj. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1975.

nakladatelství pěvecké obce československé, 1936.

1.5 Studium u Vítězslava Nováka a Karla Hoffmeistera

1.6 Navždy Chodem

Po ukončení soukromých studií v Praze se J. Jindřich vrátil na své rodné

kultura ONV v Domažlicích, 1977.

2. Tvorba inspirovaná chodským folklorem

S osobnostmi, jakými jsou Božena Němcová nebo Karel Jaromír Erben se

36 idomazlice.cz: Městské kulturní středisko Domažlice [online]. 2006. Dostupné z:

Obrázek č. 4 – J. Špillar – Loučení s nevěstou51

Jindřich Šimon Baar, národopisec, kněz a spisovatel, patří beze sporu

2. 2 Etnografický odkaz J. Jindřicha

Jindřich Jindřich zasvětil svému milovanému Chodsku tři celoživotní

Obrázky č. 5 a 6 – Expozice Muzea J. Jindřicha v Domažlicích58

59 Jiří Horák. Jindřichovo Chodsko. Československá ethnografie. 1956, roč. 4, č. 2, s. 203.

Další a zároveň poslední výraznější zásah do tvaru lidových písní je

2. 4 Propagace chodské lidové tvorby

v Plzni, Fakulta pedagogická, katedra historie, 2019.

v Plzni, Fakulta pedagogická, katedra historie, 2019.

3.1 Mužské sbory

Jindřich Jindřich je autorem množství sborů, mužských, ženských, smíšených

Obrázek č. 7 – První strana tištěné partitury sboru Bulačina96

3.2 Smíšené a ženské sbory

Ačkoli má mužský sbor v Jindřichově tvorbě jednoznačně převahu, najdeme

Obrázek č. 8 – První strana tištěné partitury sboru Česká písnička101

S pedagogickou činností J. Jindřicha je také úzce spjata tvorba pro děti.

3.4 Sólová píseň

Jindřichova písňová tvorba je poměrně rozsáhlá. Skladatel, ačkoli se vždycky

K tvorbě tohoto žánru se J. Jindřich uchýlil celkem dvakrát. Základním

3.6 Instrumentální tvorba

Instrumentální tvorba J. Jindřicha je do velké míry upozaděna tou vokální, ani

Téma uchování chodské lidové tradice do dnešních dnů a v dnešní mladé

Obrázek č. 9 – Plakát k Chodským slavnostem z roku 1961120

120 Vlastní fotografie (pořízena při návštěvě Muzea J. Jindřicha v Domažlicích).

Antonín Špelda. Hudební dílo Jindřicha Jindřicha. Plzeň: Krajské nakladatelství

Antonín Robek – Bohuslav Beneš – Stanislav Brouček – Václav Hrníčko – Helena

Antonín Špelda. Alois Jirásek a Chodové. Život Plzeňska. 1951, roč. 2, č. 3.

Jiří Soukup. Učitelství v rodině Jindřicha Jindřicha. Diplomová práce. Plzeň:

idomazlice.cz: Městské kulturní středisko Domažlice [online]. 2006. Dostupné z:

Na základě emailové konzultace s Josefem Kunešem, 22. dubna 2022.

V.) Staryj selckij statek ha chalupa – Starý selský statek a chalupa

Seznam sborových děl

Obrázek č. 10 – Chronologický přehled sborových děl J. Jindřicha122

121Jiří Horák. Jindřichovo Chodsko. Československá ethnografie. 1956, roč. 4, č. 2, s. 204.

Myslíte, že zájem o folklor a tradice obecně přetrvává i u dnešní mladé generace?

Myslíte, že jsou nynější obyvatelé Chodska na svoji kulturu pyšní?