PREŠOVSKÁ UNIVERZITA V PREŠOVE

PRAVOSLÁVNA BOHOSLOVECKÁ FAKULTA

Katedra Pravoslávnej teologie

BIBLICKÉ VÝCHODISKÁ MODLITBY

Martin Pantelejmon Ďurina

2018

Predmet: Exegéza starého zákona

Vyučujúci: doc.ThDr. Ján Husár, Ph.D
Študijný program:
Forma štúdia: denná
Akademický rok/semester: 2017/2018
Ročník: 1.
Študijná skupina:
Seznam biblických míst

Stará smlouva

Gn 4,26; 12,8; 21,33

Gn 15,2nn.; 18,23nn; 24,12-14,26n
Gn 13,4; 26,25; 28,20-22
Gn 18,17nn
Gn 18,22nn
Gn 19,17,23
Gn 20,17
Ex 9,27-33; 32,11-13,31n; 32,30-50; 33,12-16; 34,9;
Nu 6,22-27; 11,11-15; 12,9nn;14,13-19; 21,7;
Dt 9,18-21; 10,10;26,1-15- spíše bohoslužba;
Dt 30
1 S 1,26; 7,5-13; 12,19-23;
1 Kr 8,22-53; 8,54; 18,42
2 Kr 19,14-19
Am 7,1-6; 7,7-8,2
Jr 1,4nn; 4,10; 10,23-25; 7,16; 11,14; 11,20-23;12,1-6; 14,7-9; 14,11; 15,15-18; 16,19; 17,12; 18,19-
23; 20,7-18; 42,1nn
Jb 42,8-10
Ž 6; 24,7-10; 28,2; 50,7-15; 51; 55,14; 55,17; 57; 63;100; 109;150
prolínání oběti a modliteb - 54,6; 66,13
Iz 6,5nn; 37,1-4
Da 6,10; 9,20nn; 9,3; 9,4-19
Abk 2,1-3
Ezd 4,6-15; 7,27;8,22n; 9,5
Neh 1,5-11; 2,4; 4,4-9; 9,5-38
Pl 3,41

Nová smlouva
Mt 5,44; 6,5n; 6,9; 6,11-13;7,7-11; 8,2; 9,18; 9,27-31; 9,36nn; 14,27-31;18,19n;18,21-35; 20,20-22;
23,14; 26,27; 27,46;
L 5,15n; 6,12nn; 9,28nn; 10,21; 11,5-8; 11,3;18,1-8; 18,10-14;20,47; 22,31-34; 22,39-46; 23,34;
23,46; 26,41
Mk 9,23; 9,28n;10,16; 11,24; 12,38-40; 13,33; 14,38;
J 6,11; 11,41; 12,20-28; 14,7; 14,13; 15,16; 16,23n; 17; 17,6-19
Sk 1,4; 2,42; 4,31; 4,23nn; 6,4-6; 9,11; 9,40; 10,9; 12,5-12; 16,25; 20,28-36; 21,5; 22,17n; 28,8;
1 Te 1,2n;
Ef 1,15-19; 1,16nn; 3,14-18; 6,13-17; 6,18;
Ř 1,8-12; 1,9; 8,14-26; 12,12;
1 K 14,14-19;
Fp 4,6;
Ko 4,2
Ju 20
Žd 4,14-16; 5,7-10; 6,19; 10,19-25;
Jk 1,5-8; 4,1-3; 5,13-18;
1 J 3,21n; 5,14-16;

2
I. Definice:

Modlitba (z praslovanského mold - snažně prosit) je úkon, ve kterém se člověk obrací k Bohu. V Bibli
je modlitba bohoslužbou, která zahrnuje všechny postoje lidského ducha ve vztahu k Bohu1. Jde o
oslavy Boha, vyznání hříchů, chválení Boha a předkládání proseb.

Obecně z pohledu nadřízenosti a podřízenosti je možné konstatovat, že se člověk modlí obecně k Bohu,
ne proto, aby jím manipuloval a diktoval mu svou vůli, ale spíše naopak. Otvírá svojí vůli, aby se
naplnily slova Isuse Christa …..”Otče, chceš-li, odejmi ode mne, tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle
se staň.”2

Modlitbu můžeme směřovat k jakékoliv osobě ve Svaté trojici anebo i k Bohorodičce.

Modlitby podle druhu můžeme rozdělit na:

- společné nebo soukromé

- podle obsahu - poděkování, prosba, přímluva, uctívání nebo chvála a velebení, vděčnost, volání o
pomoc, naříkání
- podle používání - liturgické, osobní, psaná, vyslovená,
- modlitby podle Boží vůle
- modlitby tiché, jenom v duchu a modlitby hlasité
- modlitby před jídlem, učením, prací, raní a večerní
- modlitby zpívané

Modlitba sama může mít různé formy jako žalmy, prosby, díkůvzdání, přímluvy a tak dále.

Příklady modliteb:

Jákobova Gn 28,20nn

Mojžíšovy Ex 32,11-13; 33,12-16; 34,9;

Nu 11,11-15;14,13-19; 21,7;
Dt 9,18-21; 10,10; 30;

Aaronova Nu 6,22-27;

Samuelovy 1 S 7,5-13; 12,19-23;

Šalamounovy 1 Kr 8,22-53

Chizkijášovy 2 Kr 19,14-19

Abrahamova Gn 20,13

Jobova Jb 42,8-10

1
Nový biblický slovník,(NBS) Douglas J.D., 2017, str. 627
2
L 22,42

3
Na modlitbu lze také nahlížet jako na nejvyšší činnost, jaké je duch člověka schopen, jde vlastně o
společenství s Bohem. Je nutné si uvědomit, že ..”Co se narodí z těla, je tělesné”3, proto Bůh neslyší
každou modlitbu, jak prorokoval Izajáš sodomským a gomorským mužům Iz 1,15.

Biblické učení o modlitbě klade důraz na spasitelný neboli smluvní vztah a na plné přijetí všech práv
a povinností, které z takového vztahu vyplývají.

II. Ve Staré smlouvě (Starém zákoně - SZ)

Podle Kohlera (Old Testament Theology, 1957, str. 251, pozn. 153) se ve SZ nachází asi 85 původních
modliteb. Dále můžeme konstatovat, že v SZ se nachází asi 60 celých žalmů a 14 částí žalmů, které by
se daly považovat za modlitby.

1. Doba praotců

V této době,tj. na příklad narozením vnuka Adamova od syna Šéta - Enóše se začalo vzývat jméno
Hospodinovo (Gn 4,26). Modlitby jako Abramovy, se obracely přímo k Bohu a vzývaly jeho jméno
(Gn 12,8) v případě vybudování oltáře Hospodinu mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě nebo
při sázení tamaryšku v Beer-šebě (Gn 21,33). Modlitby měly v sobě prvky důvěrnosti, jako
nenaplněná prosba Abrama mít potomka (Gn 15,2nn), prvky prosby o změkčení trestu pro obyvatele
Sodomy a Gomory (Gn 18,23nn) nebo čistě lidské prosby získat tu nejlepší nevěstu pro Izáka, syna
Abrahama (Gn 24,12).

Modlitba byla také velmi úzce spojena s obětováním, jak bylo zmíněno před rozdělením Abrama s
Lotem (Gn 13,4) nebo hledáním a nalezením studny Izákem (Gn 26,25) či stavění posvátného sloupu
Jákobem - se jménem Bét-el (to je Dům Boží) (Gn 28,20). V této souvislosti Jákobova modlitba
ukazuje na spojení lidské a Boží vůle, kdy se člověk zcela podřizuje Hospodinu. Tento Jákobův slib,
který je vlastně sám o sobě modlitbou Jákob slibuje, že bude sloužit Hospodinu a zachová mu věrnost,
pokud obdrží hledané požehnání (Gn 28,20).

2. Předexilní období

a) Hlavním prvkem modlitby v tomto období byla - přímluva. Ačkoliv se tento prvek objevoval i v
předchozích období. Přímluvy byly hlavním obsahem Mojžíšových modliteb, když lid izraelský
zapomněl na svého Boha a vytvořil si modlu ve formě býčka, prosíc Hospodina, aby upustil od
tvrdého trestu pro ně (Ex 32,11). Obdobně jako modlitby Áronovy, Samuelovy, Šalamounovy a
Chizkijášovy - viz výše.

Modlitby nebyly vždy vyslyšeny, respektive přímluvy byly neúspěšné, jako v případě Abrama a
jeho prosba k Hospodinu, aby neusmrtil se svévolníkem i spravedlivého (Gn 18,17) v případě krutého
trestu pro města Sodomu a Gomoru.

b) Je s podivem, že mezi všemi právními nařízeními Pentateuchu nenacházíme nic o modlitbě, mimo
Dt 26,1-15 a to pouze v 15 lze charakterizovat jako prosbu k Hospodinovi. Nicméně lze konstatovat,
že s modlitbou je hojně spojeno obětování (Ž 55,14). Na druhé straně absence modlitby v částech
Pentateutuchu, které se zabývají obětováním, znamená, že mohlo docházet k obětování bez modliteb.

c) Modlitba tvořila jistě nedílnou část prorocké služby. Správné přijetí zjeveného Božího slova
vyžadovalo prorokův modlitební vztah s Hospodinem. Modlitba tak byla základem toho, aby prorok

3
NBS, str. 627

4
mohl obdržet slovo (Iz 6,5 nn; 37,1-4; Jr 11,20 - 23;12,1-6; 42,1nn ). Dalším příkladem může složit
prorok David, který při modlitbě měl prorocké vidění (Da 9,20).

d) Žalmy jsou směsice modliteb vzorových a spontánních. Vedle spíše formálnějších modliteb “pro
svatyni” (např. 24,7-10; 100;150), můžeme najít osobní prosby za odpuštění (51), za společenství s
Bohem (63), za ochranu (57), za uzdravení (6), pomstu (109), naplněné chválou (103). I zde se oběť a
modlitba prolínají4 (54,6;66,13nn).

3. Doba exilu

V době babylonského zajetí byl důležitým faktorem vznik synagog. Židé hledali Hospodinovu tvář a
jeho osobní blízkost spíše v žalmech (Ž 100,2; 63,1nn) a to jak v chrámu, tak i v synagogách a
přijímal požehnání v podobě rozjasněné Boží tváře nad sebou (Ž 80,4).

4. Poexilní období

Existoval sice bohoslužebný řád, nicméně každý Žid měl svobodu- viz Ezdráš a Nehemjáš. Jejich
modlitby byly poučné (Ezd 9,6-15) (Neh 1,5-11;9,5-38 a srov. s Da 9,3). Lze také konstatovat, že
neexistovala žádná pevná pravidla ohledně postoje při modlitbě (Ž 28,2; 1 S 1,26; 1 Kr 8,54; Ezd 9,5;
1 Kr 18,42; Pl 3,41; Da 9,3;) a času modlení - účinnost modlitby tatáž v předepsaných hodinách jako
jindy. (Ž 55,17; Da 6,10).

Takže v poexilním období nacházíme v Izraeli směs řádu chrámové bohoslužby, jednoduchosti
synagogální bohoslužby a spontaneity osobní zbožnosti. Nelze úplně přesně třídit modlitby a
neexistují pevná pravidla týkající se jejího obsahu nebo obřadu. Modlitby spoutané a mechanické jsou
zmíněny až v Evangeliích.

III. V nové smlouvě ( Novém Zákoně - NZ)

1. Evangelia

Všechna poučení a pravidla o modlitbě vycházejí z jednoho základního zdroje - z Kristova učení a
praxe.

Ježíšovo učení o modlitbě nacházíme v některých podobenstvích.

Podobenství o příteli, který o půlnoci půjčil tři bochníky chleba (L 11,5-8). Zdůraznění neodbytnosti-
základem je důvěra v toto naléhání - a Otcova velkorysost (Mt 7,7-11).
Podobenství o nespravedlivém soudci (L 18,1-8) vybízí k vytrvalým modlitbám. Bůh neotálí s

odpovědí na modlitbu proto, že by mu přání modlitebníka bylo lhostejné, ale z toho důvodu, že ve své
lásce chce, aby ještě vzrostla a utužila se jeho víra.
V podobenství o celníkovi a farizejovi (L 18,10-14) Kristus trvá na pokoře a pokání při modlitbě a
varuje před pocity nadřazenosti.Pokorný postoj způsobuje přijetí Bohem, sebechvála zakrývá Boží
tvář.
V podobenství o nemilosrdném služebníku (Mt 18,21-35) vyžaduje Ježíš modlitebníkův shovívavý
postoj.
O jednoduchosti modlitby nás učí Mt 6,5n; 23,14; Mk 12,38-40; L 20,47. Modlitba musí být prostá
jakékoliv přetvářky, má pramenit z čistého srdce a motivů a má se vyjadřovat jednoduchými slovy.
Pán také nabádá k intenzivním modlitbám (sr. Mk 13,33; 14,38; Mt 26,41). Modlení se v Duchu
Svatém dojde vyslyšení. Bdělost a víra má vést k ostražitosti beze spánku- NIPSIS?

4
NBS, Douglas J.D. 2017, str. 628

5
Člověk však také musí umět čekat (Mk 11,24).

Experimentální modlitba dosáhne málo, velké výsledky přináší modlitba nesená vírou a poddaná Boží
vůli (Mk 9,23).

b) O cílech modlitby hovořil Ježíš málo. Nepochybně nechává působit Svatého Ducha. Cíle, na které
se zaměřoval sám Pán- Mk 9,28n; Mt 5,44; 6,11; 9,36nn; L 11,13;

c) Co se týče modlitebních metod, Pán učil dvěma základním věcem:

1. prosba má být určena jemu, stejně jak to bylo v době, kdy chodil po zemi (např. Mt 8,2; 9,18;). Tak
jako tehdy trvá na víře (Mk 9,23), zkoumal upřímnost (Mt 9,27-31), odhaloval nevědomost ( Mt
20,20-22) a nevěru (Mt 14,27-31) prosebníků, i dnes zkoumá ty, kdo jej prosí.
2. Dnes se má křesťan modlit v Kristově jménu (J 14,13; 15,16; 16,23n;), neboť jedině on umožňuje
přístup k Otci. To znamená modlit se tak, jak se modlil Ježíš sám, a modlit se k Otci, jak jej
představoval Syn. Těžištěm Kristovy modlitby byla Otcova vůle.
Základním znakem křesťanské modlitby je nový přístup k Otci, který Ježíš zaručuje každému
křesťanovi, a modlitba v souladu s Otcovou vůlí, neboť je nabízena v Kristově jménu.

d) Ohledně způsobu, jakým se Pán modlil, víme, že:

to bylo v skrytosti (L 5,15n; 6,12)

ve chvílích duchovního zápasu (J 12,20-28; L 22,39-46;
a na kříži (Mt 27,46; L 23,46)

Ve svých modlitbách:

vzdával dík Hospodinu (L 10,21; J 6,11; 11,41; Mt 26,27);

hledal Boží vedení (L 6,12nn)
přimlouval se (J 17,6-19;L 22,31-34; Mk 10,16; L 23,34)
a hovořil s Otcem (L 9,28nn).

Ježíšova velekněžská modlitba za učedníky je prosbou za jednotu církve (J 17).

e) Modlitba Páně

Je modlitbou, kterou učil Ježíš své učedníky a která byla vzorem toho, jak se mají pravidelně modlit.
V Mt 6,9-13 tvoří součást Kázání na hoře, v L 11,2-4 ji Pán předkládá za jiných okolností.
Pravděpodobně byla opakována při různých příležitostech, aby sloužila jako vzor učedníkům.
Po úvodních slovech následuje 6 proseb (9c-13b) z nichž první tři se vztahují k Božímu jménu,
království a vůli a poslední tři k potřebě člověka mít chléb, odpuštění a vítězství. Modlitbu uzavírá
doxologie (13c), která obsahuje trojí prohlášení týkající se Božího království, Boží moci a slávy.
“Takto” se mají křesťané modlit.

3. Skutky apoštolů

Skutky jsou praktické spojení mezi Evangelii a epištolami, protože ve Skutcích apoštolská církev
uvádí v život to, co ji Pán učil o modlitbě. V atmosféře modlitby se církev zrodila (1,4).
Vylití Svatého Ducha bylo odpovědí na modlitby (1,4; 2,4). Modlitba i nadále doprovázela život
církve (2,42; 6,4).
V myšlení církve zůstalo úzké spojení mezi modlitbou, přítomností a mocí Ducha (4,31).
V dobách krizí se církev utíkala k modlitbám (4,23nn; 12,5). V celé knize Skutků vystupují hlavní
představitelé církve jako modlitebníci (9,40; 10,9; 16,25; 28,8;), kteří vedou křesťany k tomu, aby se
modlili s nimi (20,28; 21,5).

6
4. Pavlovy dopisy

Příznačné je, že Pán ve zjevení posílá Ananiáše za Saulem z Tarsu mimo jiné se slovy…právě se
modlí..(Sk 9,11). Po obrácení se stal mužem modlitby5.

Modlitba mu byla:

- díkůvzdáním
- přímluvou
- projevem Boží přítomností (sr. 1 Te 1,2n; Ef 1,6nn)

Poznával při modlitbě, že mu pomáhá Svatý Duch, když se snažil poznat a činit Boží vůli (Ř 8,14). V
jeho modlitbě existovalo úzké spojení mezi modlitbou a křesťanským poznáním (1 K 14,14-19).

Pro křesťana je modlitba zásadní věcí (Ř 12,12). Všeobecně známá je také jeho Křesťanská zbroj (Ef
6,13-17), která má být přednášena v “každý čas”. Co kázal, sám také dělal (Ř 1,9) a odtud důraz na
modlitbu, když psal svým spolubratřím (Fp 4,6; Ko 4,2).

Ve svých epištolách vlastně stále přecházel do modlitby. Např:

a) V Ř 1,8-12 otevírá až vylévá své srdce před Bohem v díkůvzdání

b) V Ef 1,15 -19 znovu děkuje za nové věřící a modlí se, aby i oni obdrželi Svatého Ducha, skrze
něhož přichází poznání Boha a osvícení srdce.
c) V Ef 3,14-18 se opět přimlouvá u Otce za ostatní křesťany, aby si stále více uvědomovali velikost
Boží moci
d) V Ko 1,9nn se Pavel znovu modlí za to, aby věřící poznali Boží vůli prostřednictvím duchovní
moudrosti a porozumění.

Největší přínos apoštola Pavla k pochopení křesťanské modlitby je její úzké spojení s Duchem
Svatým. Modlitba je vlastně darem Ducha (1 K 14,14-16); věřící se modlí “v Duchu” (Ef 6,18; Ju 20).
Modlitba tedy představuje výsledek spolupráce (synergie) mezi Bohem a věřícím v tom, že je:

- směřována k Otci
- ve jménu Syna
- a skrze působení Ducha Svatého, který přebývá v člověku.

5. List Židům, Jakubův a 1.list Janův

List Židům znamená velký přínos k pochopení křesťanské modlitby. Oddíl 4,14-16 ukazuje, co
modlitbu umožňuje:

1. Máme velekněze, který je člověkem i Bohem,

2. Sedí nyní po pravici Otce a přimlouvá se za nás.

Modlíme se proto, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli milost. N8š Pán nás učí, co opravdová
modlitba je: úpěnlivé prosby a naučení se poslušnosti.

V 10,19-25 je kladen důraz na společnou modlitbu, požadavky a motivy. Místo modlitby je popsáno v
6,19.

5
NBS, str. 629, Pavlovy dopisy

7
V listě Jakubovu jsou 3 důležité texty. O modlitbě s pochybnostmi (1,5-8), správné motivy modlitby
(4,1-3) a důležitost modlitby v době nemoci (5,13).

V 1. Janově dopise je poukázáno na cestu k odvaze a účinnosti modliteb (3,21n), v (5,14-16) klade do
souvislosti modlitbu a Boží vůli a ukazuje, že přímluvná modlitba bude vyslyšena, pokud souhlasí s
Boží vůlí. Zároveň mohou vzniknout situace, kdy modlitba postrádá svou moc.

IV. Závěr

Podstatu biblického učení o modlitbě snad nejlépe vystihl B.F. Wescott slovy:”Skutečnou modlitbou-
modlitbou, která musí být vyslyšena- je osobní poznání a přijetí Boží vůle” (J 14,7; sr. Mk 11,24).

Z tohoto vyplývá, že vyslyšení poslušné modlitby neznamená především splnění žádosti prosebníka
podle jeho představ, ale spíše jde o ujištění, že to, co bylo předmětem prosby, povede k tomu
nejlepšímu výsledku.

Poznámky

Teologický pohled: řešit paradox, jak je možné prostřednictvím modlitby člověka změnit neměnnou vůli Boha.
- Boží vůli, která se snaží o dobro, není možné změnit.

8
ZOZNAM LITERATURY

https://cs.wikipedia.org/wiki/Modlitba

Nový biblický slovník, Douglas J.D., 2017

Bible, Písmo Svaté Starého a Nového zákona, Podle ekumenického vydání z r. 1985