ALFRED ADLER

(1870-1937)
Druhá vídeňská škola - odchýlení od psychoanalýzy
(odklon od biologického – pudového motivu k motivu společenskému)
Spolupráce s Freudem, prezident Psychoanalytické společnosti, později odklon a vlastní
společnost.
Neradikální socialista – věřil v „sociální cit“,
- později odpor k marxismu, zájem o „běžné lidi“.
Síť dětských, rodinných poraden
Teorie Individuální psychologie – věhlas v USA
zakladatel individuální psychologie
důraz na sociální vztahy v rodině, sourozenecké pozice a rivalita
základní koncepty – pocit sounáležitosti, touha po moci, komplex
méněcennosti, úsilí o nadřazenost, životní styl - linie
schopnost vytvářet si vlastní osud, zaměřenost na cíl
předchůdce humanistické psychologie
Usilování o nadřazenost – ústřední hnací síla osobnosti.
Znamená žít dokonaleji – být víc než jsme.
Jde o nadřazený princip ne o moc.
Dokonalost je představa (fiktivní cíle) kterou si vytváříme, žijeme tak, abychom ji zrealizovali (fiktivní finalismus)
Lidé jsou sebeurčující bytosti, vytváří si Ideální Já
pocit méněcennosti
sourozenecké pořadí

JAMES ROWLAND ANGELL

(1869-1949)
žák Deweyho i Jamese
1903 vydal článek o vztahu mezi strukturalistickou a funkcionalistickou psychologií
1906 vymezil funkcionalistický přístup
psychologie psychických operací vs. psychických elementů
studuje typické operace vědomí v aktuálních životních podmínkách
• funkcionalismus studuje vědomí jako nástroj přizpůsobení
• funkcionalismus studuje psychofyzické vztahy a celý vztah organismu a prostředí
(vědomí má řídící funkci)
Funkcionální psychologie usiluje o rozpoznání a vykreslení typických operací vědomí v
aktuálních životních podmínkách, čímž se liší od strukturální psychologie, která se
pokouší analyzovat a popisovat elementární i komplexní obsahy vědomí nezávisle na
vnějších okolnostech. Funkcionalisté akceptují evoluční hledisko. Mentální aktivitu
považují za součást velkého proudu biologických sil, které přispívají k adaptaci jedince
vůči okolnímu prostředí.
Funkcionální psychologie chápe jedince jako psychofyzický celek, který studuje v jeho
vztazích ke světu. Její představitelé jsou přesvědčeni, že vědomí je především řídící
fenomén a že speciální formy a druhy vědomí odpovídají jednotlivým fázím obecného
procesu řízení.
 ARISTOTELES
(384 - 322 PŘ.N.L.)

ROBERTO ASSAGIOLI (1888-1974)

• psychosyntéza – transpersonálně orientovaný přístup k psychoterapii a

osobnímu růstu, zaměření spíše na kladné a konstruktivní aspekty psychiky.
• Individuální mysl je obalena semipermeabilní membránou, kterou může
prosakovat oblast širšího psychického prostředí sdíleného s ostatními lidmi.

ALEXANDER BAIN
(1818 - 1903)

• první psycholog, poslední filozofpsycholog

• založil první psychologický časopis Mind (1876)
• obohatil psychologii o fyziologické prvky
• původce psychofyzického paralelismu
• Smysly a intelekt (1855) a Emoce a vůle (1859)
• jasně vymezené zákony asociace: zákon doteku (společného výskytu) a podobnosti