Masarykova univerzita v Brně

Fakulta sociálních studií

Katedra psychologie

Psychologické aspekty fotbalového diváctví

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Autor:

PhDr. Martin Vaculík, PhD. Josef Smolík

Brno, 2001
 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením
PhDr. Martina Vaculíka, PhD. a uvedl v seznamu literatury všechny použité literární a
odborné zdroje.

V Brně dne A^.Al. IO0 4

Poděkování:

Chtěl bych poděkovat vedoucímu této bakalářské práce PhDr. Martinu Vaculíkovi, PhD.
za odborné vedení a cenné rady při konzultacích.
Rád bych rovněž poděkoval PhDr. Mgr. Pavlu Miihlpachrovi, PhD. a JUDr. Mgr.
Miroslavu Marešovi za různé formy pomoci a podpory.
V neposlední řadě bych rád poděkoval všem, kteří se na práci podíleli tím, že byli ochotni
se mnou diskutovat o uvedeném tématu.
OBSAH:
strana

1 Úvod 5

2 Teoretická část 6
2.1 Vymezení problematiky a základních pojmů 6
2.2 Hromadné chování 8
2.3 Skupiny •. 9
2.3.1 Definice malé sociální skupiny 10
2.3.2 Struktura malé sociální skupiny 12
2.4 Sportovní a fotbalové diváctví 15
2.5 Historie a vývoj fotbalového diváctví 16
2.6 Psychologie fotbalového diváctví 19

3 Empirická část 21
3.1 Výzkum 22
3.1.1 Zakotvená teorie 22
3.1.2 Metody sběru dat 23
3.1.3 Zpracování 24
3.2 Fotbalový dav 25
3.2.1 Fotbalové diváctví 26
3.2.2 Fotbalové fandovství 28
3.2.3 Fotbalové chuligánství 30
3.3 Postoje a předsudky 34
3.3.1 Xenofóbie 35
3.3.2 Rasismus a antisemitismus 35
3.3.3 Nacionalismus 37
3.4 Percepce 37
3.5 Prožitek 38
3.6 Komunikace a interakce 39
3.7 Identifikace 40
3.7.1 Image a uniformita 41
3.7.2 Deinviduace 42
3.7.3 Symboly 43
3.7.4 Rituály 44
3.8 Konflikty 45
3.8.1 Agrese 46
3.8.2 Výtržnosti 49
3.8.3 Vandalismus 49
3.8.4 Panické reakce 50

4 Tradice chuligánství jako centrální kategorie 51

4.1 Diagram chuligánského chování 52

5 Závěr 53
6 Literatura

7 Přílohy
 5

1 Úvod

Jednou z možností výběru tématu bakalářské práce je volba dle autorova vlastního zájmu,
což uvádějí i Strauss a Corbinová (1999), ale může to být dle Dismana (2000) i nutnost řešit
dosud neřešený sociální problém. Při výběru tématu této bakalářské práce sehrály roli oba
zmiňované faktory.
Bakalářská práce Psychologické aspekty fotbalového diváctví se snaží popsat a částečně i
vysvětlit psychologickou a sociálně psychologickou rovinu fotbalového diváctví.
Jedním z důvodů pro vypracování této bakalářské práce je všeobecný nedostatek poznatků
o této problematice (nejenom v ČR), a vzrůstající počet incidentů v souvislosti s návštěvou
fotbalových zápasů.
Druhý důvod spočívá v samotném charakteru získávání údajů, poznatků a skutečností, což
samo o sobě může být někdy vzrušujícím a nebezpečným zároveň (především při získávání
fotografií a rozhovorů).
Neposledním důvodem může být i mé osobní zaujetí kopanou a s ní související projevy
jednotlivců i skupin.
Tato bakalářská práce se tedy zabývá fenoménem fotbalového diváctví, které je často
spojováno s psychologií davu. Tímto tématem se rovněž zabývá i psychologie sportu (srov.
Macák, Hošek 1989), především v souvislosti s motivací hráčů.
Práce samotná je rozdělena na dvě části: teoretickou a empirickou. Teoretická část
popisuje dosavadní poznatky (především, ale nikoli jenom) sociální psychologie o
problematice fotbalového diváctví. Empirická část práce vychází z konceptu zakotvené teorie
(„grounded theory"), která je založena na několika desítkách případů zúčastněného
pozorování a rovněž na několika provedených rozhovorech, které Gavora (2000) označuje
jako tzv. etnografická interview.
Bakalářská práce obsahuje i tzv. přílohovou část, ve které jsou uvedeny konkrétní příklady,
tabulky, grafy, dokumenty a fotografie. Na tuto část je v samotném textu odkazováno.
V samotném závěru práce je rovněž uveden i stručný slovník specifických slov, kde jsou
některé pojmy z práce vysvětleny či objasněny.
Téma fotbalového diváctví je pro mne významné i díky tomu, že až s rozhodnutím
vypracovat tuto bakalářskou práci, jsem si dodatečně uvědomil, že zúčastněných pozorování
jsem provedl mnohem více, než která jsem zachytil vletech 2000 a 2001 formou terénních
poznámek.
 6

2 Teoretická část

Přes nejrůznější bezpečnostní opatření se stále Častěji vyskytují nejrůznější excesy spojené
s kopanou.
Na fotbalové stadiony, ale i mimo ně, se ve větší míře dostává do popředí násilí, agresivita,
a další negativní projevy fotbalových „příznivců". Tato část práce by měla poodhalit genezi
problému a shrnout dosavadní poznání v sociálních vědách, především však sociální
psychologie.

2.1 Vymezení problematiky a základních pojmů

Jak tvrdí Slepička (1990), v Anglii, kde kopaná vznikla, byla považována za hrubou hru
vhodnou pro nižší společenské vrstvy.
I proto byly velice časté zákazy lidových her, zvláště kopané hrané bez přesně
formulovaných pravidel, při kterých často docházelo ke konfliktům jak mezi aktéry zápasu,
tak mezi diváky.
Dle Olivové (1979) byl lidový fotbal nejnebezpečnější formou lidové hry vůbec, a proto
byl pronásledován a zakazován zcela systematicky.
Poté, co byla v polovině 19. století na univerzitách a soukromých středních školách
vytvořena pevná pravidla, se fotbal stal brzy oblíbeným mezi obyčejnými lidmi.
Jsou dochovány zprávy, které uvádějí, že na přelomu 19. a 20. století a Anglii přišlo na
některá utkání v kopané až 30 000 diváků (Slepička 1990).
Kopaná se stala nejmasovější hrou rozšířenou po celém světě, její, a pravděpodobně jí i
zůstane.
Kopaná byla po velkou část 20. století považována za hru pracujících. Návštěvníci
fotbalových stadiónů se stávají nejpočetnější složkou základny sportovních diváků. Proto
většina závažnějších negativních akcí sportovních diváků je spojená s utkáními v kopané
(Slepička, 1990).
 7

Případný neúspěch mužstva diváci a fanouškové prožívají jako svůj vlastní a jejich reakce
v těchto případech překračují normy společensky přijatelného chování. Příkladů z poslední
doby je jen v České republice bezpočet.1
V posledních třiceti letech roste počet případů, kdy diváci přicházejí o život v důsledku
vzájemných bitek a potyček v hledištích stadiónů.2
Zvláště alarmující je fakt, že násilí v souvislosti s fotbalem se dostává i mimo fotbalové
stadióny.
Základní vliv na chování diváků podle Slepičky (1990) mělo především sociální prostředí,
v němž ten který druh sportu vznikal.
Jak bylo uvedeno výše, kopaná byla spíše drsnou zábavou nižších společenských vrstev,
spojenou často s požíváním alkoholu a pravidelnými výtržnostmi jak v hledištích, tak na
hřištích. Vytvářela se tak divácká tradice tolerující značné odchylky od celospolečensky
přijatelného chování (Slepička, 1990).
Při fotbalovém utkání vzniká mnoho diváckých reakcí, jež jsou odvislé od vývoje a situací
ve hře. Chování a jednání diváka je dle Slepičky (1990) ovlivňováno subjektivním emočním
prožitkem, ztotožněním, nápodobou sportovce i ostatních diváků, přičemž významnou roli
hrají i mechanismy davového jednání. Dalším důležitým činitelem, který ovlivňuje divácké
reakce, jsou sociální normy.
I když se tato práce nezabývá tzv. zprostředkovaným (nepřímým) diváctvím, bylo by jistě
chybné se o něm alespoň ve stručnosti nezmínit. S rozvojem moderních komunikačních
technik se sportovním divákem může stát každý, ať již prostřednictvím televize, rozhlasu,
novin, časopisů, literatury, filmu nebo internetové sítě.
Toto diváctví je svým způsobem specifické (chybí přímý kontakt s diváky, sportovci a dalšími
činiteli systému hry) a zasloužilo by si jistě bližšího prozkoumání.

1
Jako zvláště alarmující bylo napadení vlaku chuligány Baníku Ostrava 15. 8. 1999, při kterém I. Čichá utrpěla
těžké zranění v obličeji poté, co ji zasáhl hozený kámen.
2
Některé bitky a potyčky mohou vyvolat i panické reakce, které obvykle končí tragicky. Známa je především
bruselská tragédie z roku 1985, která si vyžádala několik mrtvých a stovky zraněných, jež je popsána níže. (viz.
kapitola „Panické reakce" a přílohová část této bakalářské práce)
 8

2.2 Hromadné chování

„Lidi, dejte už s tím pokoj, za chvíli bude začátek!" ozval se z napresovaných bariér varovný hlas. Pískání
v hledišti se vzmáhalo, tisícihlavý dav na všech stranách stadiónu natahoval krky směrem k uličce, kde se měli
objevit hráči.

Vlasta Burian, Klub fotbalových panen, 1991, str. 23 - 24

Spokojenost či nespokojenost s vývojem fotbalového utkání dávají diváci najevo svým

chováním. Protože jde o podobné projevy všech zúčastněných diváků, lze hovořit o chování
hromadném.
Dle Mikšíka (1980) toto hromadné chování pojímáme jako specifický typ chování
sociálního. Jeho specifičnost spočívá v tom, že je vyvolán působením neobvyklých životních
okolností na soubor jedinců, kteří se z rozmanitých příčin ocitli ve vzájemné koexistenci za
podmínek vzniku stresogenních podnětů vnějšího prostředí, takže dochází k homogenizaci
jejich prožitků a interakčního chování na základě výrazně působících situačních determinant.
Hromadné chování je tudíž specifický typ sociálního chování jako procesu interakce
souboru s dynamikou situačních proměnných. Tato specifičnost souvisí s charakteristickou
dynamikou (vznikem či přesunem a rozvojem) struktury a schémat chování působením
mimořádných okolností života a činnosti (Mikšík, 1980).
O. Mikšík (1980) v této souvislosti hovoří o „disinhibici primitivního sociálního chování",
tj. o ztrátě či odtlumení zábran, a soudí, že tu jde o podobu s „impulzivně reaktivním
chováním na infantilním, dětinském stupni". Za typické příklady považuje: projevy diváků ve
„vyhrocených" situacích sportovních střetnutí (čím je výsledek nejistější, tím vyšší
prožitkovou hodnotu střetnutí obsahuje, tím výrazněji uvolňuje kôrové tlumení emocionality).
Podle Mikšíka (1980) lze v „erupci hromadného chování" najít tři základní typy
„uvolňování psychických otřesů, a to: paniku, výbuch agrese a „masovou hysterii".
Příznivec („fanda") je mimořádně citlivý na vše, co ohrožuje dosažení konečného cíle
(vítězství vlastní strany), a komplexem svého vnějšího chování a projevů dává výrazně najevo
své (oprávněné či neoprávněné) smýšlení o příčinách a nositelích pozitivního či negativního
vývoje situace. Jistou pikanterií tohoto typu disinhibice primitivního sociálního chování je, že
vzhledem k povaze situace (střetnutí) je i přízeň rozdělena mezi soupeřící strany a tím vzniká
i protikladné hodnocení a obsah prožitků. Soupeření se tak projevuje a posiluje i konfliktní
situaci v publiku ve smyslu střetnutí publika. Za specifických okolností nabývá zcela
 9

nesportovních, hrubě primitivistických slovně agresivních, druhou stranu zesměšňujících či

dokonce brachiálních podob (Mikšík, 1980).
Slepička (1990) uvádí jako nejčastější formu projevu hromadného chování „psychickou
nákazu" shodného emočního vyladění.
Hromadné chování je podle Mikšíka (1980) neistitucionalizované (neřízené žádnými
normami, mezi účastníky neexistují žádné stabilnější vazby).
Jinou formou jsou náhlé, jednorázové výskyty hromadného chování na základě extrémního
psychického stresu. Bývá vyvolán katastrofou v hledišti a zcela rozvrátí psychickou integritu
osobnosti diváka. Následující hromadné chování je ovlivňováno sugestivním (podmanivým)
účinkem hromadného prožívání katastrofické situace. Zvláštním případem je propojení
postupného narůstání psychické tenze (z nepříznivého vývoje utkání) stimulované psychickou
nákazou s „náhlým výbuchem" hromadného chování (Slepička, 1990).
Jedinci dle Mikšíka (1980) mohou být situačně homogenizovaní v sociální soubor buď
jenom na základě živelně emocionálního prožívání situačních elementů s vyústěním
v impulsivní aktivitu (mluví se pak o davu a davových reakcích), nebo na základě stmelení se
k účinné, cílevědomé a účelné akci (mluvíme pak o akceschopné skupině).
V diváckých skupinách, které jsou organizovány a jsou činné i mimo hlediště, existují
hlubší emocionální vztahy v nichž emocionálně podbarvene hromadné chování uplatňuje
obtížněji (Slepička, 1990).
Jak doplňuje Mikšík (1980), do kategorie hromadných jevů nelze zařazovat disinhibované
chování povahy sociální či antisociální, které je jistým programem specifických pijáckých,
výtržnických či jiných part, gangů, tlup aj.

2.3 Skupiny

Člověk není izolovanou bytostí, je v neustálém kontaktu s jinými lidmi a se skupinami lidí
a jejich prostřednictvím je funkcionálně a intencionálne utvářen a měněn. Individuální
osobnost sama většinou nepůsobí tak silně na prostředí, jako toto působí sociálním tlakem na
jedince. Názory člověka, jeho mínění, postoje, předsudky, ale i jeho nálady atd. jsou
ovlivňovány především ve skupině, méně při působení masových sdělovacích prostředků
(Kohoutek, 1998, Helus, 1976).
 10

Podle Janouška (1988) skupina sdružuje členy ke společnému provádění činností, ať již je
cílem pracovní výkon, nebo uspokojení rozmanitých ovlivňování. Rezultativním projevem
těchto procesuje potom míra soudržnosti čili koheze skupiny.
Různé zájmy vznikají často na společném podkladě, který se promítá vjejich obsahu, ale
současně týž zájem, např. zájem o sport, může mít u různých osob různý původ. Základ
vzniku zájmu je různorodý, ale souvisí obecně s generalizovanými tendencemi a se vznikem
tzv. sekundárních hodnot a sekundárních motivů (Hyhlík, Nakonečný, 1973).
Sociální život každého člověka probíhá především v malých společenských skupinách. Pro
život v malých skupinách je charakteristický kontakt „tváří v tvář". Tyto skupiny jsou
poměrně trvalé a mají značnou intenzitu vzájemných vztahů.
Společenská skupina je celek dvou nebo více osob, které jsou ve vzájemných, více či méně
vymezených a soudržných, formálních nebo neformálních vztazích a interakcích.
Má vlastní systém pojítek, hodnot, cílů a norem, regulujících chování jednotlivých členů
(Kohoutek, 1998).
Pro velké skupiny lidí se vžil pojem dav. Velké skupiny se liší od skupin označovaných
jako malé. Menší skupiny (20 - 40 lidí) jsou v průměru soudržnější než velké skupiny
(Kohoutek, 1998).
Pro tyto malé sociální skupiny je typická společná činnost, kterou v této práci prezentuje
aktivní fotbalové diváctví.

Podle Janouška (1988) jakákoliv společná činnost v sobě zahrnuje:

1/ zaměřenost účastníků na předmět činnosti a jeho přetváření,
2/ zaměřenost účastníků na vzájemné vztahy a vzájemné působení,
3/ utváření a přetváření účastníků v kolektivní subjekt i individuální subjekty společné
činnosti, které je zároveň sebeutvářením a sebepřetvářením.

2.3.1 Definice malé sociální skupiny

Malá sociální skupina je charakteristická určitými znaky. Patří k nim percepce (skupina
jakožto jistý počet lidí, kteří vnímají sebe jako členy skupiny), motivace (uspokojování
potřeb), společné cíle, organizace (strukturované vztahy), vzájemná závislost, interakce
(Lovaš, 1997).
 11

„Sociální skupina se nikdy nenachází v naprosté sociální izolaci a nebývá tedy odkázána
jen na ty hodnotově normativní činitele, které si sama vyprodukuje. Každá skupina je
situována v nějakém širším společenskokulturním systému nebo je „orgánem" nějaké „velké
skupiny. Vedle ní existují další společenství, se kterými kooperuje, soutěží, k nimž má
pozitivní nebo negativní vztah, vůči kterým se vymezuje. Můžeme říci, že obdoba toho, co se
odehrává mezi členy skupiny, se mnohdy odehrává mezi skupinami téhož nadřazeného, je
zahrnujícího společenství. Jednotlivé skupiny mohou vykonávat určité speciální role, může
v nich být intenzívně prožívána společná přináležitost k nadřazenému principu a společenství,
které jejich skupinovost jaksi „nese" a „zakládá". Každá skupina je uzavřena a odlišena od
ostatních společenství vždy jen v určitém směru a do jisté míry. Stejně tak platí, že každý člen
je členem jen určitými stránkami své osobnosti. Plné pohlcení určitou skupinou je výjimkou,
a někdy dokonce projevem či příčinou patologických poruch." (Helus, 1976:169-170)
U skupin fotbalových diváků tak můžeme pozorovat určité podoby motivů a mechanismů
obrany, emocí, afektů a zaměření osobnosti. Jsou patrné zvláštnosti a rozdíly od skupiny ke
skupině. Můžeme např. hovořit o agresivních skupinách, které zaujímají dominantní, útočné a
„brutální" postoje k druhým skupinám (či jednotlivcům), o skupinách potlačujících interakce
a komunikaci atp.
Malé sociální skupiny bychom mohli charakterizovat dle Řezáče (1998):
- jako stabilní, s minimálními změnami ve složení těchto skupin i ve struktuře pozic
-jako značně integrované, projevující se jednotnou činností
-jako soudržné, s pevnými a stálými intraskupinovými vazbami
-jako atraktivní pro členy skupiny
- jako stálé skupiny
-jako relativně autonomní
-jako malé, přičemž kritériem je to, zda jednotliví členové této skupiny jsou ve
vzájemné interakci
- jako vysoce intimní, s existencí hlubokých, emotivních vztahů mezi členy
-jako skupiny s nízkou propustností
-jako homogenní
- s vysokou mírou zaměřenosti
- s neutrální hodnotovou orientací skupiny
- s vysokou mírou uspokojení
- s vysokým stupněm libost
- s částečnou mírou kontroly
 12

Malé sociální skupiny, které jsou předmětem této práce, si vytvářejí své vnitřní normy,
které jsou aplikovány nejenom při fotbalových zápasech, ale i v životě jako takovém.
Společenské normy jsou skupinou uplatňovaná, značně stálá a nadosobní měřítka, jimiž
členové vzájemně hodnotí své prožívání a chování kvalitou „správné - nesprávné". Některá
jsou platná pro všechny členy bez rozdílu, jiná jsou vázána na určité pozice a role. Slouží
skupině jako nástroj hodnotové regulace jednání v těch ohledech, které jsou vytčeny jako
společensky důležité (Baleár, 1983).

2.3.2 Struktura malé sociální skupiny

Důležitým činitelem vytvářejícím předpoklady pro efektivní skupinovou činnost je

struktura skupiny. Při jejím vytváření dochází k rozdělování rolí, mezi členy skupiny vznikají
sympatie a antipatie, vynořují se vůdcové. Pozice každého jedince ve skupině je jiná. Liší se
popularitou (oblíbení, neoblíbení), mírou osobní moci (vůdcové, vedení) (Vaněk a kol.,
1983).
Skupinové chování se rozvíjí, jestliže byly splněny základní psychologické podmínky pro
začlenění jedince do systému vzájemných vztahů ve skupině. Při určité schematizaci bychom
nalezli alespoň dvě nejzákladnější podmínky. Za první se obvykle pokládá existence vztahů
vzájemné závislosti mezi členy skupiny. Jednání každého člena determinuje aktivity každého
jiného člena. Druhou podmínkou je podle existence společného souboru názorů, hodnot,
norem, které jsou pro každého člena závazné a usměrňují jeho chování. Tato skupinová
ideologie se vyvíjí a upevňuje při společné činnosti a stává se pro skupinu typickým znakem,
odlišujícím ji od jiných skupin. Skupinová ideologie se skládá ze společných názorů,
společných hodnot a společných norem (Krech, Crutchfield, Ballachey, 1968).
Každá skupina si vytváří jistý antagonistický vztah k jiným skupinám. Soudržnost uvnitř
skupiny se zvyšuje, jestliže existuje skupina, s níž je možno soutěžit nebo být ve sporu.
Solidarita vlastní skupiny je často úměrná antagonismu skupiny cizí, jíž se přisuzují některé
negativní znaky. Uvnitř vlastní skupiny se dále diferencuje vědomí příslušnosti. K tomuto
vědomí „my" se dospívá na základě citové, zájmové nebo akční integrace (Hyhlík,
Nakonečný, 1973).
Tyto strukturované sociální skupiny označujeme jako party nebo tlupy. Parta má dle
Kohoutka (1998) pevnou strukturu i organizaci. Normy zde bývají někdy značně přísné a za
 13

nedodržení norem následují tresty. V partě je osobnost člena podřízena obecnějším cílům a
hodnotám, které na rozdíl od tlupy mají pozitivní obsah. Parta má tedy kladný vliv na
osobnost člena.
Tlupa (banda, závadová skupina) má mnohé styčné body s partou.3 Podstatně se však liší
v zaměření činnosti. Tlupa má negativní, asociální polarizaci. Členy tlupy spojuje hostilní
chování: nepřátelské, agresivní, útočné, zaměřené na ublížení až zničení toho druhého. Tlupy
soustavně překračují normy a zákony společnosti a ničí i soukromý majetek. Soudržnost
v závadových skupinách je závislá na osobě vůdce. Ze jeho nepřítomnosti směřuje tlupa
k rozpadu.
Důležitý je zejména proces vytváření skupinových norem závazných pro chování všech
členů skupiny (party). Vedle toho se uplatňuje silný pocit sounáležitosti, soudržnosti (koheze)
mezi členy, spojený s vytvářením antagonismů vůči cizím skupinám, partám (Slepička, 1990).
Nakonečný (1997) upozorňuje, že průvodním jevem vytváření a fungování malých skupin
je skupinový konformismus (názorová i behaviorální shodnost) jako postupné přizpůsobování
se skupinovým normám. Krech, Crutchfield a Ballachey (1968) vidí podstatu konformity
v podrobení se nátlaku skupiny, protože má-li dojít ke konformitě, musí nejdříve dojít
k rozporu mezi konáním, hodnocením a myšlením jedince a společností či skupiny.
Vysoká konformita je příznačným jevem chování skupinového, tendence k nezávislosti
(tzv. diskonformita) obecným pak jevem u chování hromadného (Mikšík, 1980).
„Tlak je tím větší, čím je skupina soudržnější, skupiny s malou soudržností, resp.
s frakcemi nemohou vyvíjet tak silný tlak, protože jedinec se může uchýlit k frakci. Úsilí
skupiny věnované nekonformnímu jedinci záleží také na významnosti normy, od níž se
odchýlil."(Nakonečný, 1999:224)
V průběhu fungování skupiny se tak pod vlivem sdílených a interiorizovaných hodnotově
normativních činitelů vytváří podle Heluse (1976) poměrně ostře vyhraněná sféra všeho, co
má mít v rámci tohoto fungování význam a smysl.
„Soustava hodnot, kterou jednotlivec přijímá a která jej svým obsahem přitahuje, se
nazývá hodnotovým systémem. Protože se jedná o systém, vztahy mezi hodnotami jsou
hierarchicky uspořádány v pořadí tak, že některé tvoří východisko hodnotového systému, jiné
jsou zase nové. Ty se v dalších etapách mohou stát východiskovými pro další interiorizaci
jednotlivých hodnot. Přirozeně celý tento proces je třeba chápat jako jednotný, v němž

3
Přestože je podle Kohoutka (1998) rozdíl mezi vlivem na jednotlivce u part a tlup, tato práce pro uvedené
skupiny používá synonymně označení parta, tlupa, gang atp.
 14

všeobecné je v úzké závislosti na konkrétním a konkrétní je přirozenou součástí všeobecného.

Proto hovoříme o celistvosti hodnotového systému." (Janoušek, 1988:80)
„Normy jsou zpravidla odvozené od skupiny jako celku (na rozdíl od požadavků,
vyplývajících ze statusového a rolového systému, které jsou odvozeny od jednotlivce)
a vztahují se na všechny členy, anebo na určité pozice. Normy, takající se jen určitých
konkrétních pozicí jsou prakticky totožné s rolemi. Normy i role mají totiž shodnou povahu -
jsou to předpisy (očekávání), týkající se chování ve skupině. Rozdíl je vtom, na koho se
vztahují, zda na konkrétní pozici (role), anebo mají širší působnost (norma). Každá role je
v jistém smyslu normou, ale ne každá norma je rolovou specifikací." (Lovaš, 1997:369)
Tam, kde jsou vymezené normy platící pro chování diváků, jsou podle Slepičky (1990)
uplatňovány i sankce za jejich nedodržování v mnohem větší míře. Skupinové divácké normy
nebývají nijak přesně stanoveny a mají většinou podobu toho, „co se dělá" a „co se nedělá".
Podstatná je podle Vaňka a kol. (1983) i participace, která ve skupině vyjadřuje stupeň a
intenzitu účasti jednotlivce na skupinovém životě a činnosti skupiny.
„V partě fanoušků bývá přestupek proti vnější normě chápán jako potvrzení vzájemné
soudržnosti členů. Odpor a aktivní jednání proti normám se stávají naopak neformální
normou takovéto skupiny. Odlišnost od vnější normy a projevy této odlišnosti chování
jedince se stávají smyslem funkce skupiny." (Slepička, 1990:93)
Takové menší divácké skupiny podle Slepičky (1990) mívají charakter neformálních
skupin charakterizovaných vnitřní soudržností, emocionálními vazbami mezi jednotlivými
členy i společným předmětem zájmu. Odlišnost neformálních norem spočívá v tom, že jejich
dodržování je dáno přizpůsobeností a solidaritou a skupinovými zvyklostmi. Přitom
neformální normy často působí i proti obecnějším formálním normám a vyúsťují ve výrazně
negativní chování skupiny diváků nebo jejích jednotlivých členů. Dokladem toho jsou reakce
mladých diváků na fotbalových utkáních, kterým přihlížejí jako členové party.
Jak tvrdí Kohoutek (1998), vysoký stupeň přizpůsobivosti žádoucím normám a hodnotám
vykazují často noví členové skupin, chtějí předejít konfliktům a záleží jim na kladném přijetí.
Slepička (1990) rovněž upozorňuje na skutečnost, že jedinec, který do skupiny přichází,
podléhá vytvořeným skupinovým normám tím více a snadněji, čím méně má vytvořený
vlastní názor a postoj k problému, který je skupinou normativně hodnocen.
Dále Slepička (1990) upozorňuje na skutečnost, že čím větší množství potřeb svých členů
divácká parta uspokojuje, tím silnější vztah k ní jednotliví členové mají. Silně pozitivní
vztahy členů k partě usnadňují jejich konformitu (souhlas) s cíli, s činností party.
 15

Lze souhlasit i s Kohoutkem (1998), který tvrdí, že čím jednodušší, simplexnější osobnost,
tím větší je kladen důraz na příslušnost k nějaké skupině, na její identitu, kolektivní právo atp.
Dalším důležitým pojmem vymezující strukturu malé sociální skupiny je role. „Role
člověka v různých skupinách jsou jednak odrazem jeho osobnosti, jednak jeho osobnost trvale
utvářejí. Vztah jedince a skupiny má dynamický, dialektický charakter, což se projevuje tím,
že jedinec vnáší svou psychologii do života skupiny a současně je životem této skupiny do
jisté míry utvářen." (Hyhlík, Nakonečný, 1973:217)
Lovaš (1997) definuje roli jako soubor očekávání, týkající se chování jednotlivce spjatého
s jistou pozicí ve skupině.
Nejvýznamnější rolí v malé sociální skupině fotbalových diváků je role vůdce. Role vůdce
ve skupině svou dynamikou souvisí s vývojem celé skupiny. V počátečním stadiu se postupně
vydělují aktivní jedinci, kteří iniciativně ovlivňují druhé členy skupiny.
Za vůdce jsou dle Vaňka a kol. (1983) považováni takoví členové skupiny, kteří nejvíce
ovlivňují její činnost.
Vůdce těchto skupin lze dělit na socioemocionální, problémové, autoritářské a
demokratické, přičemž socioemocionální vůdce dle něj vytváří náladu, řeší případně
meziosobní konflikty a pozitivně ovlivňuje skupinovou atmosféru.
Problémový vůdce zpravidla vede skupinu při řešení problémů s činností skupiny, plánuje
postupy, určuje strategii a taktiku podle činnosti, koordinuje akce jednotlivých členů, radí a
poskytuje informace.
Autoritářský vůdce sám rozhoduje o životě skupiny, sám dělá plány, diktuje činnosti
jednotlivých členů, určuje jakým způsobem se budou vytvářet jejich vzájemné vztahy.
Demokratický vůdce se sice příliš neodlišuje od autoritářského množstvím vlivu, ale
zásadně jiný je způsob uplatňování tohoto vlivu (Vaněk a kol., 1983, Krech, Crutchfield,
Ballachey, 1968).

2.4 Sportovní a fotbalové diváctví

„Sportovní diváctví má stejně dlouhou a bohatou historii jako samo sportování a závodění.
Vždyť hry, sportování a různé formy závodění byly orientovány i na diváky. Veřejné hry a
závodění byly brány především jako zdroj napínavé a vzrušující zábavy pro množství
přihlížejících diváků. Diváctví bylo proto ve všech historických epochách neoddělitelnou
 16

součástí každé veřejně provozované sportovní činnosti ve formě her, závodů, turnajů a jiných
soutěží." (Slepička, 1990:11)
Původní hry se sportovním obsahem se měnily na jednotlivá sportovní odvětví a z diváků
navštěvujících tyto sportovní akce se stávali „specialisté", sportovní diváci (Slepička, 1990).
Ke vzniku sportovního diváctví nepochybně přispěla i změna životního stylu, fenomén
volného času, snadná doprava a rychlý přenos informací o konaných hrách a zápasech.
Podle Slepičky (1990) byla divácká kulisa při závodech nebo utkáních velice bouřlivá.
Reakce diváků se měnily podle vývoje závodu od bouřlivého nadšení a obdivu až
k vyjadřování nelibosti, pískotu a agresivním akcím. Opravdový rozkvět sportovního diváctví
nastal koncem 19. století.
Jak uvádí Slepička (1990), ve většině evropských zemí, tak i u nás se do popředí zájmu
dostává zejména kopaná. Stává se masovou formou zábavy. V této době dokáže každý týden
přilákat do hledišť stadionů velké množství diváků, kteří se stávají pravidelnými návštěvníky
fotbalových utkání. Mění se ve fanoušky této hry a vybírají si i svůj klub, s nímž intenzivně
prožívají všechny jeho úspěchy, ale i prohry a nezdary.
Identifikace (ztotožnění) s klubem (mužstvem) s sebou nese nebezpečí nekritického
obdivu, spočívajícího zcela na emocionálním základě.
Fotbaloví diváci jsou součástí hry, vytvářejí svojí přítomností atmosféru a jsou motivací pro
samotné hráče. Existence společného prožitku je i jedním z mnoha důvodů návštěvy
fotbalového utkání.

2.5 Historie a vývoj fotbalového diváctví

Historie fotbalového je stejně stará jako kopaná samotná. Můžeme tedy konstatovat, že
fotbalové diváctví má historii dlouhou již několik stovek let (srov. Vaněk, K. a kolektiv,
1984:103-105, kde jsou podobné míčové hry datovány již do třetího tisíciletí př. Kr.).
Olivová (1979) popisuje chování diváků během takzvané „florentské kopané", která byla
oblíbená v Itálii patnáctého století. Když se podařilo dostat míč do nepřátelské branky,
přívrženci mužstva mezi diváky projevovali své nadšení co nejhlučněji a mnohdy vyvolávali
výtržnosti. Mužstvo, které prohrálo, muselo sklonit vlajku, s níž k zápasu nastoupilo. Často se
stávalo, že mu ji diváci v návalu fanatismu potrhali.
Fotbal jako hra má svůj původ v Anglii, kde vznikla v 13. století. Původní lidová forma
zahrnovala pouze nevážné boje mezi mladými jedinci z přilehlých vesnic a měst. Přítomnost
 17

balonu byla skoro vedlejší k těmto polo-zákonným příležitostem k urovnání nevyřízených

účtů a sporů o pozemky. Paralely existovaly v jiných evropských zemích, jako německé
Knappen a Fiorentine calcio (názvy pro lidový fotbal v německém a italském jazyku), ale
kořeny moderní hry fotbalu se nacházejí ve starověkých anglických tradicích. Tyto rituály,
často doprovázeny pitkami, docela pravidelně končily závažnými zraněními a dokonce i smrtí
zúčastněných. Zatímco sporadické vypuknutí násilí v současných fotbalových zápasech v
Evropě mají za následek určité sankce, lidé v 13. století neshledávali nic divného či dokonce
zlého na těchto daleko krvavějších počátcích moderní hry fotbalu. Trvalo to několik století
dokud se fotbal nestal mírnějším, jako výsledek urbanizace a industrializace v 19. století. Byla
představena pravidla a v takovéto podobě byl fotbal exportován z Anglie na kontinent.
Fotbal založený na nových pravidlech nebyl bez násilí. Už v roce 1909 vypukly ve
Skotsku výtržnosti, které by si i dnes zasloužily palcové titulky v tisku. Vypukly poté, co
úředníci odmítli požadavek fanoušků na prodloužení, které by rozhodlo remízu mezi Glasgow
a Celtic (předními skotskými fotbalovými kluby). Do výtržností se zapojilo 6000 diváků a
vyústily ve zranění 50-ti policistů, těžké poškození hrací plochy, zdravotnického zařízení a
zničení prakticky všech pouličních lamp v celé oblasti (www://come.to/interhooligans).
Zprávy o bojích fanoušků v ulicích se vyskytovaly v tisku velmi zřídka. Během válek bylo
v Anglii zřetelné snížení násilí spojeného s fotbalem. Počet žen navštěvujících fotbalové
zápasy významně vzrostl právě během tohoto období. Vysoká úroveň národní solidarity
mohla pomoci pokračovat tomuto nenásilnému trendu po druhé světové válce, stejně jako v
50. letech, ale v 60. letech se objevila nová forma horlivého patriotismu namířená na
přistěhovalce - postoj, který byl rovněž odrážen mnohými fotbalovými hard-core hooligans
(www://come.to/interhooligans).
Konec šedesátých let je v Anglii spojen se skinheadskou subkulturou (srov. King, Knight,
1999), pro kterou je typický krátký účes, pracovní boty (Dr. Martens) a letecké bundy, známé
jako bombery.
„Zpočátku se těmto lidem říkalo hard-mods, v okolí stadionů získali i přízvisko boot-boys.
V roce 1969 se však masově objevil název skinheads (skin=kůže, head=hlava). Namísto
diskoték trávili většinou nekvalifikovaní a často nezaměstnaní mladí muži čas v hospodách.
Byli nadšenými fotbalovými fandy, kteří se po zápasech pouštěli do rvaček s příznivci
protivníka. Začala se u nich rozvíjet drobná kriminalita. Mezi jednotlivými gangy probíhalo
rozdělení revírů, spojené s pouličními bitkami. Nosili nože, dřevěné tyče, později baseballové
pálky apod." (Mareš, 2001:37)
 18

Mnoho sociologů obviňovalo televizi za rozmach fanouškovského násilí. Říkali, že

televize nejenže umožňuje sledovat zápasy doma, ale také názorně publikuje násilí fanoušků.
Zda kvůli televizním přenosům či ne, 60. léta svědčily o pestré změně ve stylu povzbuzování
fanoušky. Fotbaloví fans se stali mnohem organizovanější s vlajkami, chorály a pokřiky. A
stali se rovněž mobilnější. Od roku 1964 se jádro výtržníků soustředilo do skupin, které
neměly spojitost s žádným týmem, a už nemohlo být charakterizováno jednoduše jako „trochu
moc horliví příznivci" (www://come.to/interhooligans).
Tyto skupiny se identifikovaly a pojmenovaly odlišně od týmů a využívali hracích dnů
jako příležitost ke konfrontaci s jinými skupinami fans. Sport „dobytí druhého konce hřiště"
vznikl jako nejoblíbenější zábava mladých fanoušků. Cílem bylo napadnout příznivce jiného
týmu a vyhnat je ze svého sektoru za brankou, ukořistit co nejvíce jejich týmové „výstroje",
(tj. vlajky, šály atd.) a zasadit jim několik dobře mířených kopů a úderů předtím, než přiběhne
policie. Ačkoli v televizi toto nahánění vypadalo dost hrozivě, v realitě, se vážné zranění
objevovaly velmi zřídka. V jiných evropských zemích vznikly hooligans skupiny které měly
odlišný styl, ačkoli byly obviňovány z nápodoby britských fanoušků (King, 1997).
Hooliganismus se stával stále větším problémem daleko od fotbalových stadionů v 80. a
90. letech. Jak tvrdí King (1997), už na konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let
bylo velice obtížné vyvolávat střety mezi jednotlivými skupinami přímo na stadionech, což
vedlo k tomu, že chuligáni zvolili novou strategii. Začali nosit neformální oblečení, které
nebylo spjato s klubem, umožnilo vyhnout se policejnímu dozoru a přenesení jednotlivých
střetů do ulic.4
Mnoho fanoušků přicházelo na zápasy ne kvůli tomu, aby viděli fotbal, ale aby se zapojili
do bitky s policisty a jinými fans ve městech. V posledních letech hooligans objevili Internet
jako mocný nástroj k organizování svého násilí. Potvrdilo to policejní obavy, že
organizované gangy fotbalových hooligans se obrátí na moderní technologie zahrnující PC a
mobilní telefony, aby se vyhnuly překvapení v podobě policie
(www://come.to/interhooligans).

4
Doba okolo 80.1et zaznamenala chuligány, jak se začínají oblékat do značkového sportovního oblečení, aby na
sebe zbytečně neupozorňovali policii. Nenosili klubové barvy, takže se snadno vetřeli do opozičních klubů, také
měli snadnější přístup do hospod v Anglii, kam se v klubovém oblečení nesmí. Policie stále vyhlížela skinheady
v martenskách a hochů v drahém oblečení si nevšímala, (viz. kapitola „Image a uniformita" této bakalářské
práce)
 19

Některé chuligánské skupiny se politizovaly, především díky příznivcům britské

ultrapravicové National Front.5
„Fotbaloví hooligans jsou obecně se skinheadskou subkulturou úzce propojeni (spíše
ultrapravicovou). Političtí představitelé národních organizací i tvrdá jádra skinheadských
frakcí se však většinou od primitivních fotbalových rváčů distancují, protože úsilí o prospěch
fotbalového klubu přece není souměřitelné se „vznešeným" bojem za bílou rasu." (Mareš,
2001:38)
Komunistický režim v bývalém Československu potlačoval jakékoliv negativní projevy
fotbalových fanoušků. Incidenty spojené s fotbalem nebyly medializovány, s výjimkou
případu z roku 1985, kdy sparťanští vlajkonoši totálně zdemolovali vlak a způsobili škodu za
několik set tisíc. Podle této události K. Smyczek natočil známý film Proč?
Po listopadové revoluci v roce 1989 se situace změnila, negativních projevů začalo
přibývat. Mezi fanoušky se, tak jako v Anglii, dostávají příslušníci hnutí skinheads.
V roce 1994 byl v souvislosti s fotbalem zabit první člověk, když po zápasu Benešov vs.
Brno, byl brněnskými „fanoušky" vyhozen z vlaku Š. Kúdela.
Není pochyb o tom, že čeští chuligáni našli svoje vzory v Anglii sedmdesátých a osmdesátých
let.

2.5 Psychologie fotbalového diváctví

Psychologií fotbalového diváctví se zabývá velice málo prací, takže lze vycházet
z některých publikací, které tuto problematiku zmiňují, či se věnují příbuzným tématům. Na
tomto místě bych rád uvedl některé autory, kteří se fotbalovému diváctví či příbuzným
tématům věnovaly.
Problematika fotbalového diváctví je nejčastěji spojována s psychologií mas G. Le Bona
(1895, 1994).
Le Bon (1994) upozorňuje, že názory a přesvědčení davů se šíří hlavně cestou nákazy a
nikoliv cestou uvažování. Nákazy je tak mocná, že vnucuje lidem nejen určité názory, ale i
určité způsoby cítění.

5
Chuligánské skupiny tehdy byly tvořeny z velké části skinheady, z nichž většina podporovala a sympatizovala
s myšlenkami National Front.
 20

Člověk ocitající se v davu se mění, je jiný než mimo dav, je-li v davu, narůstá v něm pocit
moci a současně se v něm uvolňují nevědomá pudová hnutí a zvyšuje se jeho sugestibiHta
(Nakonečný, 1997, 1970).
Čeští psychologové se chováním fotbalových diváků, fanoušků i chuligánů věnují velice
zprostředkovaně. Změnami v chování lidí v atmosféře naplněného stadionu se věnovali mezi
prvními Gabal s Rakem (1981).
Mezi autory zmiňující problém fotbalového diváctví můžeme jmenovat Lovaše (1997) a
Čermáka (1999).
Socializací jedinců ve skupině se zabýval Janoušek (1988), malým i velkým sociálním
skupinám například již zmiňovaní Kohoutek (1998), Nakonečný (1970, 1997, 1999), Hyhlík
s Nakonečným (1973), Helus (1976), Řezáč (1998), Lovaš (1997), Zelová, (1997).
Deinviduace byla zpracována především Čermákem (1999) a Kohoutkem (1998).
V prožitku jedince se deinviduace projeví sníženým sebehodnocením nebo tendencí
k sebepodceňování, ale také menší sebekritičností a sníženou potřebou introspekce jako
prostředku kritického přezkoumávání vlastních činů. Jedince rovněž přestává zajímat, co si o
něm druzí myslí. V situaci deinviduace se tak zeslabují inhibiční způsoby kontroly chování,
jako je strach, vina, stud nebo úzkost (Čermák, 1999).
Negativní projevy, které se vyskytují v souvislosti s fotbalovými diváky, popisují
například Čermák (1999), Janata (1999), Slepička (1990), Hollitscher (1975), Macák a Hošek
(1989), Gabal a Rak (1981), Hayesová (1998).
Panickými reakcemi sportovních diváků se zabývá práce Čecháka a Linharta (1986), kteří
tvrdí, že k přerůstání sportovní podívané v hysterickou reakci dochází nejsnáze tam, kde ve
společnosti existuje řada objektivních tenzí, které nemají v dané chvíli jiné vyústění než
symbolické drama sportovního zápasu.
O panických reakcích pojednávají také Svoboda a Vaněk (1986), Macho (1996),
Procházka (1987) a Slepička (1990), kteří většinou jako příklad uvádějí události na
bruselském Heysel stadiónu při finále PMEZ Juventus Turín - FC Liverpool, které otřásly
fotbalovým světem.
Samotnými skupinami fotbalových diváků se sociální psychologové, psychologové a
sociologové věnují jen výjimečně. Jako hlavním tématem svých publikací a článků se jimi
zabývají Vaněk a kol.(1983, 1984), Svoboda a Vaněk (1986), Slepička (1988, 1990), Čechák
a Linhart (1986), King (1997).
Psychologové se podílejí jako spoluautoři literatury pro širokou sportovní veřejnost
(Pacina, Vaněk, 1983).
 21

Největší část prací o fotbalovém diváctví je určeno sportovním čtenářům, v kterých se

samozřejmě nevyskytuje psychologický pohled na problematiku (Poláček 1931, 1982, Burian,
1991, Olivová, 1979, Vaněk a kol., 1984, Procházka, 1987, Schumacher, 1990, Macho, 1996,
King, Knight, 1999).

3 Empirická část

Tato bakalářská práce se snaží popsat některé aspekty fotbalového diváctvi, které je
rozděleno zcela logicky do tří skupin. První skupina je označena jako fotbaloví diváci, druhá
skupina je označena jako fotbaloví fanoušci a třetí skupina jako fotbaloví chuligáni. Tyto
skupiny jsou rozděleny na základě pozorování a provedených rozhovorů se samotnými
diváky, fanoušky i chuligány. Práce se dále zaměřuje především na posledně jmenovanou
skupinu, která je zajímavá ze sociálně psychologického hlediska především proto, že se jedná
o uzavřené skupiny které mají zvláštní skupinovou dynamiku.
Bakalářská práce popisuje kategorie, které vyplynuly z pozorování a jednotlivých
rozhovorů s diváky, fanoušky i chuligány.
Jako výsledek této bakalářské práce je stanovení centrální kategorie, která byla vyvozena
z paradigmatického modelu a stanoveného diagramu, který prezentuje sociální jev
fotbalového hooliganismu.
Tato část by měla rozvinout dosud známá zjištění sociální psychologie o fotbalovém
diváctví. Výzkum tohoto tématu není rozpracován, a proto byla zvolena zakotvená teorie
(srov. Strauss, Corbinová, 1999), která by měla odhalit samotný jev fotbalového diváctví,
snažit se mu porozumět, formulovat předběžné teorie a popsat teoretická zjištění.
Především však v této části půjde o porozumění lidem, kteří navštěvují fotbalové stadiony.
Následující text popisuje teoretické zakotvení, diskutuje výběr zvolené metodologie a
užitých metod výzkumu, popisuje rovněž proces a obsah samotného výzkumu fotbalového
diváctví prováděného v letech 2000 a 2001.
 22

3.1 Výzkum

Z popisu teoretických poznatků o fotbalovém diváctví, uvedeného výše, vyplynulo, že

dané téma je sociálními psychology opomíjené. Vzhledem k neexistující relevantní literatuře,
a teoretickým poznatkům o předmětu výzkumu, volím explorativní kvalitativní metodologii
dle Dismana (2000), jenž ji doporučuje s cílem porozumět zkoumanému sociálnímu jevu a
lidem ocitajících se v sociálních situacích. Kvalitativní výzkumná metodologie je založena dle
Čermáka (2000) na hledání významu a jeho různorodých interpretacích; i proto jsem
vzhledem k tématu výzkumu zvolil strategii budování zakotvené teorie dle Strausse a
Corbinové(1999).

3.1.1 Zakotvená teorie

Začátkem pro budování zakotvené teorie je existence problému/ů v sociální realitě.

Původní výzkumná otázka je pro badatele směrnicí, která jej vede přímo k prozkoumání určité
situace, místa konání události, dokumentů, aktérů nebo zpovídaných informátorů (Strauss,
Corbinová, 1999).
Jak popisuje Disman (2000), je zakotvená teorie budovaná s pomocí dvou základních
konceptů:
1/ pořizování vzorků vycházející z teorie (theoretical sampling) a
2/ metoda konstantního srovnávání (constant comparative method).
V souladu s Dismanem (2000) lze tedy konstatovat, že metodika kvalitativního výzkumu
je definitivní teprve tehdy, když bylo dosaženo teoretické saturace, když už další data
nepřispívají k lepšímu porozumění danému konceptu.
Cílem zakotvené teorie je určit podmínky, které vyvolávají určitá s jevem související
jednání nebo interakce, a jejich následky. To se dá zobecnit pouze na tyto specifické situace.
Je přirozené, že čím je teoretické pořizování vzorků systematičtější a širší, tím více podmínek
a variability bude objeveno a zabudováno do teorie, a tím bude širší i zobecnitelnost této
teorie (stejně tak její přesnost a predikční schopnost). (Strauss, Corbinová, 1999) Validitu
kvalitativního výzkumu lze zvýšit úsilím o neutralitu pozorovatele - výzkumníka, dostatečně
dlouhým pozorováním, a persistencí (či konsistencí) pozorování, zhodnocením zjištění jinými
profesionály, triangulací, kontrolou účastníky výzkumu, užitím referenčního materiálu
 23

(dokumentu a jiných zdrojů podporujících bohatost dat), vytvořením souboru na základě

teorie, atd. (Čermák, 2000).
Ke zvýšení validity přispěje i tzv. triangulace zdrojů, kterou Čermák a Štěpaníková (1998)
charakterizují jako získávání dat z různých zdrojů. V našem případě se jedná o data
zpozorování a data z rozhovorů. Lze doufat, že tato práce bude podrobena i kritice
samotnými účastníky výzkumu, což neskonale zvýší validitu této práce.
Vzhledem kjistému specifiku výzkumu jsem zvolil pro získávání dat zúčastněné
pozorování a volné etnografické interview s informátory (doplněné o studium pro samotný
výzkum „sekundárních zdrojů", tedy internetové stránky a fotbalové ziny různých skupin
fanoušků a chuligánů).6

3.1.2 Metody sběru dat

První zvolenu metodou je skryté zúčastněné pozorování. Zúčastněné pozorování patří mezi
specifické metody sociální psychologie. Je to pozorování, při kterém je pozorovatel
v přirozeném sociálním kontaktu s pozorovanými, je ,jedním z nich". U skrytého
zúčastněného pozorování neznají pozorované objekty úkoly ani cíle pozorovatele. Zúčastněné
pozorování je většinou dlouhodobé. (Kulka, 1983)
Samotná pozorování, z kterých vychází tato práce, proběhla vletech 2000 a 2001 na
prvoligových fotbalových stadionech v České republice.7
Předností zúčastněného pozorování je skutečnost, že pozorované osoby jsou sledovány ve
vlastním prostředí, v přirozených souvislostech, které nejsou narušeny výzkumným aktem.
Velkou předností je získání komplexního pohledu na zkoumané jevy, který je podmíněn
faktory individuální i sociální empatie. Nikoliv nezanedbatelnou je také možnost
komplexního pozorování poměrně řídce se vyskytujících jevů.
Nevýhodou zúčastněného pozorování je podle Kulky (1983) jeho malá efektivnost, která
nevyplývá z absolutního množství získaných informací, ale z vysokých časových nároků.
Dále musíme počítat s nebezpečím subjektivního zkreslení údajů. Pozorující se nemůže
svobodně rozhodnout, které jedince bude sledovat. Jeho pozorování je velmi ztíženo tím, že
povinnosti vyplývající z role jsou často v rozporu s úkolem pozorovat. Skryté pozorování
klade na zúčastněného pozorovatele vysoké nároky na znalosti a na jeho psychologické i

6
Některé fanziny a internetové zdroje jsou uvedeny v přehledu použité literatury.
7
Naprostá většina provedených pozorováni proběhla v Brně, Jablonci a Praze.
 24

psychické schopnosti (například schopnost seberegulace, pružnost myšlení, přizpůsobivost

atp.).
Druhou zvolenou metodou je etnografické interview, které je založeno na tom, že
osoba, se kterou se uskutečňuje interview, se příznačně nazývá informant, ne respondent.
Informant spíše informuje, odhaluje, svěřuje se, než aby jen odpovídal (slovo respondent
znamená „ten, kdo odpovídá, reaguje").
Etnografické interview je obyčejně nestrukturované. Doporučuje se dělat interview
v prostředí, které informantovi není cizí, tj. „na domácím hřišti" (Gavora, 2000).
Etnografické interview je tedy v podstatě nestandardizované interview prováděné při
terénním výzkumu (srov. Disman, 2000).
V této metodě jde především o interakci s informantem, který předchozí odpovědí určuje další
průběh etnografického interview.
Pro doplnění obou hlavních metod bude použit rozbor některých osobních dokumentů
zkoumaných skupin, protože se rovněž jedná o osobitou výpověď, která dokresluje zkoumaný
jev.

3.1.3 Zpracování

Po získání dat z pozorování i rozhovorů byla provedena jejich analýza (otevřené, axiální i
selektivní kódování), která probíhala neustále až po závěrečné stanovení diagramu a konečný
teoretický koncept, který byl završen zvolením a pojmenováním centrální kategorie.
Centrální kategorie vyplynula z interpretovaných dat a je podrobně popsána, stejně jako
záznamy a diagramy, v kapitole shrnující výsledky.
Diagram názorně uvozuje vztahy mezi jednotlivými kategoriemi, a jejich vztah ke
kategorii centrální. Uvádění kategorií do vztahu ke kategorii centrální je provedeno pomocí
paradigmatického modelu.
Zjištěné kategorie jsou popsány v následujícím textu, který vychází zpozorování a je
dokreslen jednotlivými výpověďmi informantů.
 25

3.2 Fotbalový dav

„Hahá!" zařval Eman, „to si vyvzpomněli skóre, voni bejku! Pak že není fanda! Pane nadstrážník, voni jsou
svědek, že mě urazil. Poněvadž kdo takhle mluví, nezná obětavou hru Žižkovských a jejich nádherný, strhující
finiš! Tomu vy nerozumíte, poněvadž jste nekritický publikum, který ve svým zaujetí dává se strhnout
kfanatickým projevům! Jste zkrátka salát a dost!"

Karel Poláček, Muži v ofsajdu, 1982, str. 33

Dav je definován jako soustředění značného počtu osob kolem ohniska či bodu společné
pozornosti (Mikšík, 1980, Nakonečný, 1970).
„Dav je přechodným shromážděním většího množství lidí v prostoru dovolujícím
bezprostřední kontakt, shromážděním reagujícím na stejné podněty podobným nebo
identickým způsobem. Lidé v davu jsou spojeni psychickou vazbou skládající se z podobných
nebo identických emocí a pudů, vyvolaných týmiž podněty. Dav nemá žádné ustálené
organizační normy ani žádný soubor norem morálních. Jeho vliv na členy vyplývá z
emocionálně pudové vazby. V davu se uplatňují primitivní, ale silné pudy a emoce, nebrzdené
žádnými etickými nebo organizačními normami" (Nakonečný, 1997 podle Szczepanského,
1966).
Davem nazýváme dočasná lidská seskupení, která jsou ovládána a „infikována" silnými
emocemi. Lidé v davu jednají pudově, iracionálně, impulzivně, primitivně. V davu dochází
k desindividualizaci, k redukci pocitu vlastní individuality (Kohoutek, 1998, Nakonečný,
1999, 1997).
Fenoménem davového chování se věnoval už roku 1895 Le Bon, který poukazoval na
šíření názorů a přesvědčení cestou davové nákazy. Nákazu považoval za tak mocnou, že
lidem může vnutit nejenom určité názory, ale i určité způsoby cítění. Le Bon (1994)
poukazuje na to, že čím je tvrzení stručnější, bez jakýchkoliv důkazů a výkladů, tím větší má
autoritu.
Davové reakce fotbalových diváků se projevují jednotným provoláváním hesel, pokřiků a
zpěvem chorálů. Reakce jednotlivců často vyvolávají emotivní reakce i u ostatních. Lze tedy
hovořit o davové atmosféře na fotbalových utkáních.
I když se mnohdy zdá, že tyto emotivní reakce jsou spontánní, v pozadí těchto jednotlivých
pokřiků a skandování jsou jedinci či skupinky, které zakládají a podněcují aktivitu davu.
Svým projevem v davu se prezentují především skupinky hooligans a fanoušků, které mají
své zvyklosti, konvence i rituály, které lze bezpochyby označit jako tradice chování.
 26

Tyto skupiny lze označit jako subkultury, které mají své specifické normy chování vůči
ostatním členům společnosti, své vlastní zákony i strukturu a některé mají i „značku" či
název, který prezentují především na vlajkách či šálách. V definování samotné chuligánské
skupiny vzniká její exkluzivita.
Odlišně se v davu chová fotbalový divák, který se jen výjimečně nechá strhnout davem.
Pokud se projeví, tak většinou reaguje na herní situaci, nikoli na dění v davu. I podle norem
můžeme v hledišti odhalit jaký je rozdíl mezi fotbalovým divákem, fanouškem a chuligánem.
Dav fotbalových diváků je jen zdánlivě homogenním celkem. Ve skutečnosti je tvořen
jednotlivci a skupinami. Důležitým faktorem je jednotnost davu, která je zvyšována
zaměřeností jednotlivců i skupin (společným cílem, situací vyvolanou v hledišti i na hřišti,
motivací apod.).
Roli hraje i percepce davu, tedy to, jak jednotlivci v davu vnímají ostatní členy davu.
Odlišení sportovních diváků, fanoušků a hooligans je prezentováno v přílohové části, kde jsou
pomocí kritérií z pozorování ukázány primární rozdíly mezi těmito entitami heterogenního
davu.
Logické je rozdělení těchto skupin na skupiny fotbalových diváků, fotbalových fanoušků a
fotbalových chuligánů.8

3.2 Fotbalové diváctví

Pravil k tlustému občanu: „ Heleďtese, mladej pane, tady nejste na žádný schůzi! Pozorujte zápas a nerušte!"
„Co vy mně máte co povídat? " ozval se ten pán podrážděně, „já vím, co se smí!"
„ Chovejte se jako sportovně vyspělý obecenstvo!" napomínal Eman.

Karel Poláček, Muži v ofsajdu, 1982, str. 30

Slovo divák je od slova dívati se, i proto je divák charakteristický především tím, že
nesleduje jen fotbalová utkání, ale i jiné sportovní hry a sporty. Tak jako na nesportovních
představeních ho zajímá děj a výsledek podívané, emocionální prožitek a dojem. Divák není
zaujatý pozorovatel, což u něj zvyšuje objektivní hodnocení hry i jednotlivých výkonů, čímž
se stává na rozdíl od fanoušků a chuligánů typickým.

Toto rozdělení vnímají i samotní aktéři výzkumu, kteří přísně vymezují jednotlivé skupiny. Pomocí kritérií,
která vyplynula z rozhovorů i pozorování jsou blíže tyto skupiny charakterizovány v přílohové části. I když
práce používá pojem chuligán, většina těchto osob používá anglický ekvivalent „hooligan".
 27

Divák je pasivním pozorovatelem hry, který nepatří do skupiny fanoušků, ale to

neznamená, že by nekomunikoval s ostatními návštěvníky utkání.9 Stává se objektivním
komentátorem, který svůj volný čas věnuje relaxaci při sledování fotbalového utkání.
Jak uvádí Gabal a Rak (1981), je sportovní diváctví obestřeno určitou rouškou
výjimečnosti, zvláštnosti, až „subkulturní" jedinečnosti.
Z pozorování však vyplývá, že o „subkulturní" jedinečnosti lze hovořit pouze s existencí
skupin fanoušků či hooligans.
Samozřejmě, že i na sportovního diváka působí sociální blízkost a sounáležitost diváků,
ale sportovní divák jen výjimečně podléhá davovému chování. S tím je spojena i objektivita
sportovního diváka, který na utkání pohlíží zcela neutrálně.
Fotbalový divák vnímá především vlastní hru a nezajímá se o dění v hledišti.
Pro seskupení fotbalových diváků nelze použít termín skupina, a proto se používá termínu
agregát (srov. Lovaš, 1997), který vyjadřuje skutečnost, že útvar fotbalových diváků nemá
potřebné znaky a vlastnosti skupiny.
Pokud dojde k emocionálnímu zážitku, tak především při samotném průběhu hry či z herní
situace. U fotbalového diváka může samozřejmě dojít i k davovému chování, ale neobjevuje
se u něj povzbuzování, skandování či vulgárnosti, které jsou charakteristickými projevy
skupin. Fotbalový divák je odborník, který je obeznámem s pravidly hry kterou sleduje, a
snaží se objektivně posuzovat jak výkon rozhodčích, tak i jednotlivých hráčů. Není spjat
s konkrétním klubem, nenosí jeho symboly, ani se s ním neztotožňuje. Zajímavé je především
věkové složení fotbalových diváků, které na rozdíl od skupin fotbalových fanoušků či
rowdies, obsahuje všechny věkové skupiny. Rovněž do této skupiny patří nejvíce žen, které se
účastní fotbalových zápasů.
Fotbalový divák není přítomen jen na fotbalových stadionech, ale stává se i pasivním
fotbalovým divákem, který zápas sleduje zprostředkovaně díky nejrůznějším médiím
(internet, televize, rozhlas, tisk apod.).
Další charakteristikou je i to, že fotbalový divák se neúčastní zápasů na soupeřově hřišti,
čímž se vyhýbá značnému množství konfliktů a názorových střetů. Samozřejmě, že role
fotbalového diváka je jednou z mnoha krátkodobých rolí člověka a v určitých případech může
dojít ke konfliktu rolí.10

9
Komunikace fotbalových diváků se věnuje především samotnému průběhu utkání.
10
Při pozorování (PSY 6/5/2000) došlo ke konfliktu mezi rolí otce a fotbalového diváka, kdy mladý otec, poté
co jeho asi 41etý syn začal skandovat jméno klubu, syna velice vulgárně okřikl, a nerušené sledoval průběh
fotbalového utkám.
 28

Role fotbalového diváka se utváří díky sociálním zkušenostem a z nich vyplývajících

zážitků. Z pozorování vyplývá i to, že se člověk učí této roli od nejmladšího věku za pomoci
ztotožnění a nápodoby.

„Jdu si sem odpočnout. Podívat se. ...ty mladý někdy nechápu, ale asi to vnímají úplně jinak."
Divák, FK Jablonec

Fotbalový divák ovšem nezná přesné rituály, které jsou běžné pro fotbalové fanoušky nebo
chuligány, i proto, že se neúčastní každého utkání. Fotbal je pro fotbalového diváka na stejné
úrovni jako divadelní představení, protože i po jeho shlédnutí odchází spokojeně a bez emocí
se silným prožitkem získaným z průběhu hry.
Fotbalové diváctví bychom mohli označit jako prvotní stadium, ve kterém menší část zůstává
i po několika letech strávených na fotbalových stadionech, ale většina fotbalových diváků se
s klubem identifikuje, přičemž je důležité zvládnutí rituálů a osvojení jistých postojů, a stává
se buď fotbalovým fandou či chuligánem.
Rozlišení mezi fotbalovým divákem, fanouškem a chuligánem je uvedeno v přílohové
části, v tabulce číslo 2, kde jsou jednotlivé skupiny členěny dle zvolených kritérií vycházející
z provedených pozorování.

3.2.2 Fotbalové fandovství

„Jážejsemfanouš?" rozlítil se Eman. „Řekněte to ještě jednou!"

„Poněvadž ..., "pokračoval tlustý pán, „jste povídal, že Junek stál v ofsajdu. To je vidět, že jste neměl pravidla
v ruce!"

Karel Poláček, Muži v ofsajdu, 1982, str. 30

Fotbalový fanoušek si je vědom toho, že jeho oblíbeným sportem, často i jediným, je

kopaná, která je představována především jeho oblíbeným mužstvem či konkrétním hráčem.
Role fotbalového fanouška je odlišná od role fotbalového diváka především ve způsobu
chování a prožívání samotného zápasu a rovněž i ve zvládání potřebných rituálů.
Na rozdíl od fotbalového diváka je fanoušek zaměřen na výhru svého klubu, má jistá
očekávání o průběhu zápasu a díky identifikaci s mužstvem prožívá úspěchy i neúspěchy
klubu. Lze jen potvrdit fakt, který zmiňuje i Slepička (1990), že fanoušek prožívá více
 29

nepotrestaný faul na „vlastního" hráče a na tuto situaci mnohem bouřlivěji reaguje.

Emocionalita ve srovnání s fotbalovým divákem je mnohonásobně vyšší.
Fotbaloví fandové svoji identifikaci prezentují především oblečením (replikami dresů,
klubovými šálami, kšiltovkami, tričky, vlajkami, odznaky apod.).
Fotbalový fanoušek reaguje odlišně od fotbalového diváka, zná fotbalové chorály, pokřiky,
skandování. Fotbalový fanoušek se projevuje pískotem, vulgárnostmi, obscénními gesty apod.
Klasickým projevem fanoušků byl v minulosti rachot řehtaček, které však ustoupily
klaksonům, bubnům i trubkám. Dalším projevem je používání pyrotechniky (dýmovnic,
dělbuchů apod.), která i u samotných fanoušků má své příznivce a odpůrce. Užití
pyrotechniky nepochybně dotváří a zvyšuje atmosféru v hledišti, ale rovněž může znamenat
nebezpečí pro diváky, i pro samotný zápas, který pyrotechnika může narušit. Při nevhodném
použití pyrotechniky může dojít i k panické reakci v hledišti.
Část fotbalových fanoušků se snaží o utváření choreoakcí (pózování s šálami klubu,
s barevnými papíry, házení papírových rulí apod.), které mají upozornit na jednotu,
uniformitu, solidaritu a prožitek co největšího počtu návštěvníků fotbalového zápasu.
Skupina fotbalových fanoušků má své normy chování, reaguje společně na průběh utkání a
mezi jednotlivými členy existují pevné vazby. Důležitá je komunikace, která probíhá i mimo
fotbalové stadiony.
Jak vyplynulo z pozorování, intenzita emočního prožitku roste v souvislosti s počtem
diváků, kteří jsou jednotně zaměřeni na svůj klub, a rovněž roste s významností samotného
utkání, které může být různě vnímáno médii, klubem, hráči i fanoušky.
Protože si představitelé fotbalových klubů uvědomují skutečnost, že fotbal se hraje
především pro fanoušky, snaží se fandovství dostat pod „kontrolu", tím, že zakládají oficiální
fankluby, aby omezili negativní projevy fotbalových fanoušků.

„Oficiální fankluby beru jako sdružení, kde jsou spojeni fanoušci, co jim jde v prvním případě o fotbal jako hru.
To znamená, zeje pro ně důležité .. .kdo dá branku, kolikátí jsou v tabulce, jak jejich tým hraje. V drtivé většině
oficiální fankluby odsuzují chuligány. Není se co divit, oni sami jsou registrovanými spolky na „vnitru" a jejich
členy jsou fanoušci od dětských let až po důchodce. Řídí se svými řády zakotvenými ve svých stanovách a
víceméně je to něco jako klub. Pár vyvolených co to vede ... zbytek řádoví členi, jenž sem tam obdrží nějaký ten
suvenýr.
Toto vše se děje u nás,... například ve Španělsku je členství ve fanklubu ... například Reálu Madrid důležitou
součástí života a prestižní záležitostí a dědí se z otce na syna a podobně. Inu jiný kraj jiný mrav."

Chuligán, FC Brno

Tyto fankluby poskytují jisté výhody (zlevněné vstupné, organizace zájezdů na soupeřova
hřiště atp.), čímž se snaží touto cestou ze skupin fanoušků utvořit formální skupiny, pro
 30

fanouška však znamenají vystoupení z anonymity. Proto ve většině případů fankluby nemají
podporu samotných fans.

„K oficiálním fanklubům žádnou zášť nepociťujú. Myslím, že mohou napomoct k rozvijem lepší
atmosféry na stadionech, pokud jsou teda aktivní. Většina hools (chuligánů) se ale na oficiální fankluby
dívá spíše s opovržením."
Chuligán, FC Brno

Samotný princip fandovství je založen na faktu, že při zápasech v kopané vzniká určitý
druh rivality, protože se jedná o tzv. „klanovou hru". Příznivci jednoho týmu se stávají
skupinou s vlastní identitou a brání se proti těm, kteří ji narušují, tedy proti fanouškům
soupeře.
Pro fotbalového fanouška je přímo charakteristické dělení na „MY", (fans klubu, dresu,
barvy) a „ONI" (fanoušci jiných klubů). Velkou část fotbalových fans tvoří adolescenti, pro
něž je v tomto období charakteristické vyměňování názorů, sdružování, uznávání vrstevníků a
utváření part. I proto fotbaloví fandové na rozdíl od fotbalových diváků spolu více
komunikují, vyměňují si názory a utvářejí své postoje, a snaží se touto cestou hledat identitu.
Někdy může dojít i ke střetu či konfliktu mezi jednotlivými fanoušky téhož klubu kvůli
názorovým či postojovým neshodám. Fotbalový fanoušek je pravidelným návštěvníkem
fotbalových zápasů (svůj tým sleduje na domácím i soupeřově hřišti).

3.2.3 Fotbalové chuligánství

„To, kde začíná hranice mezi normálním fandovstvím ... chozením na fotbal... a chuligánstvím záleží v prvé řadě na
každém jednotlivém člověku. Já osobně ji pak vidím v akceptaci a kultu násilí.
Fanoušek se násilí ve většině případů vyhýbá, zajímá ho především návštěva zápasu, kvalita hry apod., kdežto chuligán
Hře samotné nepřikládá nijak velký význam a v prvé řadě se zaměřuje na fans soupeře ... kolik jich přijelo, jak jsou
Organizovaní, zda mají ve svém středu tvrdé jádro, se kterým by mohl být případně střet...
Fanouška nechávají hosté ve většině případů lhostejným, popř. sklouzne rivalita nanejvýš k verbálním projevům, přímé
...násilné... akci se vyhýbá. Naproti tomu chuligán často na hru samotnou kašle, většinu zápasu ... pokud se na něj vůbec
dostaví, věnuje sledováni soupeřových fans a pokusuje napadnout.
Tvrdé jádro chuligánů nebaví samotná hra, ale pouze násilí s tím spojené ... fanouška zajímá tak z 90% především fotbal
Samotný a násilí se vyhýbá. Můžou však samozřejmě existovat výjimky."
Chuligán, FC Brno

Fenomén fotbalového chuligánství lze označit dle Mühlpachra (1999) v sociologickém

smyslu za deviaci, protože splňuje všechny charakteristiky deviantního chování. Jsou to:
opakovatelnost daného jevu (opakování se v určitých časových a teritoriálních řetězech),
 31

hromadnost (rozšíření ve větších skupinách populace), sociální závažnost (relevance, která je

danému chování přisuzována vdané kultuře, společenství či skupině), etiologie, která
umožňuje predikci výskytu daného jevu.
O chuligánství se začalo v bývalé ČSSR hovořit především v souvislosti schováním
fotbalových „příznivců" Sparty cestujících do Banské Bystrice.
Chuligánství je založeno na partách - tlupách, většinou mladých „příznivců", kteří
přicházejí na fotbalové stadiony s primárním cílem vyvolat konflikt či bitku s jinými
podobnými skupinami soupeřova týmu. Těchto skupin podporujících jeden tým je většinou
více a jejich názvy někdy obsahují slova jako jsou gang, parta, banda, tlupa, komando, klan,
divize, ultras, hooligans. Těmito názvy se vymezují od neorganizovaných skupin i vůči jiným
skupinám.
Některé z těchto part jsou velice dobře organizovány a nesjednocuje je jenom klubové
rivalství a nenávist k nepřátelským chuligánským skupinám, ale i politické, rasové,
náboženské11, národnostní, regionální a sociální motivy.
Chuligány lze označit za zcela specifickou subkulturu, která členům jednotlivých tlup
nabízí, a někdy i vnucuje, určité prostředky jednání a dorozumívání, kterými mají pochopit
určitý řád vzájemné komunikace, chování, prožívání a vnímání sociální „reality". Tento řád
strukturuje a organizuje život těchto skupin složitým a pro jejich členy závazným způsobem.
V posledních letech se na stadionech i mimo ně začínají objevovat pravidelně případy,
které nemají vlastnosti davových reakcí a v mnoha případech lze mluvit o předem
promyšlených akcích, které s fotbalem nemají až takovou souvislost.12
K násilí dochází na cestách k utkání i po nich. Některé zápasy jsou Policií ČR označovány
jako rizikové a dochází k zvýšené pohotovosti bezpečnostních složek před i po zápase.
V souvislosti s moderními komunikačními prostředky však nelze zabránit střetům
jednotlivých chuligánských skupin, které se odehrávají mimo fotbalové dění.
Jak vyplynulo z pozorování, skupina chuligánů představuje sociální skupinu se společnou
činností všech jejích členů, která vyúsťuje ve společné jednání s jinými soupeřícími

11
Ve fotbalovém světě je nejvíce známa rivalita katolického fotbalového klubu Celtic Glasgow s konkurenčním
protestantským klubem Glasgow Rangers (Skotsko).
12
Reportéři BBC udělali v 70.1etech průzkum mezi anglickými fans druholigového klubu Milwall. Jejich elita
se koncentrovala v takzvané F - troop, kam měl přistup jedině takový člověk, který byl alespoň jednou zatčen
pro výtržnictví! Tento reprezentační výběr rowdies byl velmi pyšný na to, že žádný jeho člen nikdy neutíká či
nemizí, ale vždy statečně a pohotově se staví do bitek s fandy jiných klubů.
Velmi primitivní a neurvalá řeč, která proudila z televizorů z úst těchto vyvolených, sice šokovala, ale zase ne
tolik, jak otřesný fakt: většina těchto „úderných skupin" byla podněcována k činnosti „Národním sdružením",
což je anglická fašistická organizace. (Pacina, Vaněk, 1983)
 32

skupinami. Soupeřící skupiny jsou ve vzájemném vztahu, potřebují se, nemůžou existovat
samy o sobě, protože chtějí dosáhnout stejného cíle, tj. být lepší skupinou než skupiny jiné.
Jednotlivci ovlivňují skupinu jako celek a působí na jiné členy skupiny, kteří následně
ovlivňují své jednání, chování, prožívání apod. Jednání jednotlivců, jimiž se projevují členové
gangu na skupinových vztazích, mají současně kooperační a kompetiční charakter. Kooperace
znamená společnou činnost, spolupráci všech členů k dosažení cíle, tj. být lepší než ostatní
skupiny (lepší komunikace, organizovanost akcí, početnost skupiny atp.). Kompetice
znamená odolávat pokusům ostatních skupin, bránit jim v dosažení cíle a současně prosazovat
cíle své (narušovat jejich jednotu, napadat je apod.).
Důležité jsou těsné interpersonální vztahy mezi jednotlivými členy skupiny chuligánů,
protože jedině tak lze zvýšit úspěšnost skupiny a posílit důvěru mezi jednotlivými členy.

„Většina lidi má představu, že šéf skupiny je nějaký nezaměstnaný primitiv s vybitými zuby a IQ 40. Skutečnost je
ale ve většině případů jiná... šéfem se stává inteligentní osoba, která musí mít určité vůdčí schopnosti.
Chuligánství bere spíše jako "adrenalinový sport", často se však stane, že se s ním plně ztotožní a považuje ho za
Smysl života. V zahraničí musí také většina špičkových hooligans absolvovat návštěvu vězení a tamní gangy
.. .například v Polsku, Maďarsku... připomínají často mafii. K jejich mimofotbalové činnosti patří např. vymáhání
dluhů apod.
U nás je situace trošku odlišná. Skutečných chuligánů jsou podle mně tak 200 osob. Z toho vůdců tak kolem 20 a
Většina z nich se zná osobně. Jejich věk se pohybuje kolem 25 let".
Chuligán, FC Brno

V řadě part je podstatný věk členů, znalosti o chuligánské scéně, kontakty na „šéfy" jiných
skupin apod. Věk chuligánů v České republice se pohybuje dle odhadu z mnoha pozorování
od 15 do 35 let.
Slabé interpersonální vztahy naopak skupinu rozkládají a vyvolávají nedůvěru, takže
společná činnost skupiny není efektivní. I z tohoto důvodu je velice obtížné se do takové
skupiny dostat v kratším časovém horizontu, jelikož většina členů se osobně zná několik let a
jsou značně nedůvěřiví vůči novým členům.
V takovýchto skupinách se vlastní identita ve skupině stává druhořadou, protože se jedinec
plně ztotožňuje se skupinovými cíli.
Pokud selže jedinec ve skupině hooligans (například spoluprací s Policií ČR), ztrácí celý
gang na důvěryhodnosti a může nastat i jeho samotný rozpad.
S postupem času jedinci ve skupině získávají zkušenosti, prohlubují se vztahy mezi
jednotlivými členy, mění se i motivy skupiny apod., takže lze konstatovat jistou dynamiku
skupiny, která je však založená na stejných hodnotách i cílech. Mezi členy jednotlivé skupiny
 33

se ustavují normy a limity pro mezi osobní vztahy a chování. Tyto normy platí i mimo
fotbalový stadion. Podstatná je i participace jednotlivých členů skupiny, která je dána účastí
na fotbalových zápasech, setkáváním mimo fotbalové stadiony atp.

„Hierarchie v chuligánský partě existuje,... je to dáno především věkem toho dotyčného, ale za
nejdůležitější považujú jak se projevuje dejme tomu při výjezdech, bitkách, jak dalece se obětuje pro
partu apod." Chuligán, FC Brno

V literatuře (srov. King, 1997) lze najít různé výklady příčin nevhodného chování
hooligans. Vysvětlují se jako možnost uvolnění agresivních tenzí včetně sexuálních, nebo
jako únik z racionalizace a mechanizace práce, či jako náhradní kanalizace agresivity, jestliže
skutečný důvod frustrace není dosažitelný.
Jak vyplynulo zpozorování i rozhovorů, hraje podstatnou roli v chování chuligánů
uniformita, která je dána stejnými postoji, v mnoha případech i předsudky (xenofóbií,
rasismem, antisemitismem, nacionalismem), které jsou součástí percepce i prožitku těchto
skupin, objevují se i v komunikaci a interakci jednotlivých členů. Tyto předsudky a postoje
jsou typické pro chuligánské skupiny, které se často vyhraňuj í jako politické, národnostní atd.
V těchto skupinách dochází k identifikaci jednotlivých členů.
Identifikace jednotlivých členů probíhá i za pomoci jejich image, které je pro tyto jedince
charakteristické, a vede často až k deinviduaci, pro kterou je charakteristické vnímání a
chování jedince dle skupiny. Aby se člen skupiny s touto skupinou mohl identifikovat musí
dobře znát i symboly a rituály dané skupiny.
Díky identifikaci se jedinec účastní všech konfliktů, které mohou nabýt formu agrese,
výtržností či vandalismu, které zároveň mohou vyvolat panickou reakci celé skupiny či celého
fotbalového stadionu.
Jediné na čem se jednotlivé skupiny (gangy, tlupy, bandy atp.) shodnou, je tradice
samotného chuligánství, kterou vnímají jako základ pro vznik jejich subkultury.
V každé z následujících kapitol je popsáno chování a prožívání charakteristické pro
chuligánské skupiny.
 34

3.3 Postoj e a předsudky

Člen kterékoliv skupiny fotbalových chuligánů má shodné postoje, názory, hodnoty a

normy se skupinou, protože jednotlivec, aby si udržel svoje postoje musí mít podporu stejně
smýšlejících jedinců.
V České republice se většina fanoušků a chuligánů ztotožňuje s (ultra)pravicovými postoji
a předsudky, takže v následujících subkapitolách budou popsány předsudky, které jsou pro
tyto gangy chuligánů typické.13

„Myslím, že většina příznivců je pravicového smýšlení, někteří až moc, i když se najdou kluby, ve kterých je víc
levicově orientovaných fanoušků. V ČR je určitě víc těch pravicových."
Fanoušek, FC Sigma Olomouc

Postoje jako takové nejsou člověku vrozeny, nýbrž se u něho vytvářejí jako důsledek
sociální determinace v průběhu ontogeneze. Utváření a formování postojů, názorů a
předsudků probíhá v rámci celé řady skupin, jichž je člověk členem, tedy i takových skupin
jako je skupina fotbalových chuligánů.
Na utváření postojů působi také masové sdělovací prostředky, pro které je téma konfliktů
fotbalových chuligánů velice poutavé.
Postoj je dle Hartla a Hartlové (2000) komplexní tendence odpovídat poměrně stálým a
charakteristickým způsobem na určité opakované situace, myšlenky, objekty, osoby.
Postoje chuligánských skupin jsou zautomatizovány a projevují se např. skandováním,
urážkami protivníkových hráčů, pískáním, bučením na soupeřovi hráče tmavé pleti, pálením
soupeřových vlajek apod. Jsou hodně vázané na skupinové mínění a vytvářejí se ve
skupinových interakcích. Předsudky jsou zvláštním druhem postojů a již slovo samo
naznačuje, že jde o něco předem vytvořeného, převzatého, rigidního a afektivně založeného
(srov. Nakonečný, 1970). Předsudky jsou spojovány s negativními a neodůvodněnými postoji,
obvykle vůči jiným skupinám, přičemž kritérium jinakosti může být velice rozmanité.
Členství ve skupině fanoušků a chuligánů působí na utváření postoje pouze do té míry, do
jaké se jedinec se skupinou sám identifikuje, což znamená, že jedinec nepřebírá pasivně
všechny postoje. Pokud jedinec určitý postoj přijme, pak je připraven se podle něj chovat. I
formování předsudků tedy souvisí s uvědoměním si určité skupinové příslušnosti, která určuje
schémata hodnocení jiných skupin chuligánů, osob, společenských skupin.

13
Samozřejmě, že v jiných zemích se nachází skupiny hooligans a ultras, které se hlásí naopak k extrémní
levici, střetávají se s pravicovými skupinami a prosazují jiné postoje a předsudky.
 35

Předsudek je podle Hartla a Hartlové (2000) předpojatost, názorová strnulost, emočně

nabitý, kriticky nezhodnocený úsudek a zněj plynoucí postoj či názor, který je přijatý
jedincem nebo skupinou.
Některé negativní postoje samotných chuligánů (například vůči policii, hráčům tmavé
pleti, vedení fotbalových klubů atp.) souvisí s diskriminací ostatních skupin a s předsudky.
Typickým příkladem předsudků, které jsou spojovány s fotbalovým chuligánstvím, jsou
rasistické předsudky.14 Postoje a předsudky těchto skupin působí na ostatní diváky a
fanoušky. Některé z těchto postojů a předsudků bychom mohli označit za značně radikální.15

3.3.1 Xenofóbie

Xenofóbie je dle Hartla a Hartlové (2000) chorobný strach z cizinců, přeneseně nenávistné
postoje k cizincům. Xenofóbie na fotbalových utkáních je zaměřena především na ,jiné"
skupiny fanoušků. Jedná se o stereotyp na jehož základě jsou posuzovány skupiny ať již podle
národnosti, náboženství, politických postojů, příslušnosti k etnické skupině, fotbalovému
klubu či regionu. Každá skupina fanoušků brání svůj prostor, kterým je samozřejmě domácí
stadion. Při pozorování PSY 30/9/2001 byla napadena skupina fotbalových fanoušků
z Hradce Králové, která se osamoceně pohybovala u brněnského stadionu, což bylo
považováno brněnskými chuligány jako dostatečná záminka ke střetu.

3.3.2 Rasismus a antisemitismus

Jak tvrdí Adcock (1973), představa vlastní rasové nebo národní nadřazenosti by byla méně
znepokojující, kdyby ji nesdílelo tolik různých národů.
Rasismus jak uvádí Hartl a Hartlová (2000) je předsudek založený na postoji a víře v
existenci vyšších, nadřazených a nižších, méněcenných ras, a zdůrazňování rasových znaků a
rozdílů a z nich odvozených teorií o nadřazenosti či podřízenosti ras a z toho vyplývajících
názorů o podřízenosti či likvidaci "nižších" ras.

Při provedeném pozorováni PSY/12/8/2001 byl terčem rasistických nálad části brněnských chuligánů hráč
Viktorie Žižkov Kennedy Chihuri, který byl terčem nejenom mnoha vulgarismů (např. „černá opice" a „táhni do
Afriky" a dalších nepublikovatelných výrazů), ale i do jeho blízkosti dopadajících banánů.
15
Při páteční fotbalovém utkání mezi Brnem a Baníkem Ostrava na brněnském stadionu Za Lužánkami
(PSY 7/9/2001) křičeli rowdies do minuty ticha za oběti teroristického činu z 11.9. 2001 slogan "Fuck the USA".
 36

Rasová intolerance je zvýšená především antropologickými odchylkami od společenského

průměru, jako je odlišná barva pleti, vzhled obličeje, účes apod.
Tak jako v jiných fotbalových zemích, i v České republice se rasismus projevuje
především vulgárnostmi, haněním a bučením směrem k černošským hráčům. V současnosti se
to týká především K. Chihuriho z Viktorie Žižkov a D. Baffoura z Liberce. Na Chihuriho při
pozorování PSY 12/8/2001 v Brně dopadaly banány16, Baffoura napadli liberečtí skinheadi.
Nelze tvrdit, že se jedná o ojedinělé výstřelky, protože tyto akce jsou systematické a
plánované.
Rasismus je založen na uvědomění si skupinové příslušnosti a odsouzení jiných skupin i
jedinců. Na fotbalových stadionech se objevují i prvky antisemitismu, které bychom mohli
označit jako latentní, protože označení soupeřící skupiny za židy je myšleno jako nadávka,
která nehodnotí skupinu podle náboženství či rasové příslušnosti, aleje myšlena jako urážející
vulgarita jiné chuligánské skupiny. S těmito nadávkami se můžeme na fotbalových utkáních
setkat běžně.17 Klimeš (1998) antisemitismus definuje jako rasovou nenávist k Židům.
Poznatky služby kriminální policie ve zprávě „Fakta o diváckém násilí a nevhodném
chování při sportovních utkáních, zejména při fotbalových zápasech v ČR 1998/1999" po linii
extremismu ukazují, že problém diváckého násilí při sportovních utkáních výrazně
koresponduje s problematikou extremismu. Tzv. „tvrdá jádra fanoušků - hooligans" se totiž
převážně rekrutuji z mladistvých příznivců hnutí skinheads. Alarmující je fakt stále se
zvyšujícího podílu osob mladších 15 let na výtržnostech a vzrůstající ozbrojovaní a
maskováni radikálních fanoušků. V některých případech je zjišťována kvalifikovaná příprava
a značná brutalita fotbalových výtržníků. Novým jevem je kromě již zmíněného maskování
kuklami i šíření výhružných zpráv a výzev k bitkám prostřednictvím počítačové sítě Internet.
Trestné činnosti páchané s extrémistickým podtextem vévodí výtržnictví, ublíženi na zdraví,
násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci, hanobení národa, rasy a přesvědčení. Právě rasově
motivované skandováni se v poslední době stalo na stadionech velmi „módním".
(http://www.mvcr.cz/extremis/zprava/zprava.htmn

„Musím konstatovat, že drtivá většina chuligánských skupin východního bloku se hlásí k pravici, ti radikálnější
dokonce k extrémní pravici. Proto můžeme na hodně stadionech vidět skupiny skinheads, kteří mnohdy tvoří
samotné chuligánské skupiny. Liší se to samozřejmě podle jednotlivých států, ale vesměs je to všude stejné a dá
se říci, že pravice vládne." Chuligán, FC Brno

16
Házení banánů směrem k hráči tmavé pleti má demonstrovat, že hráč je „černá opice".
17
Příznivci Baníku Ostrava jsou ostatními fanoušky označováni jako polští Židi. Při pohárovém utkání mezi
Slavií Praha a Panathinaikos Atény (PSY 8/8/2001) skupina sparťanských chuligánů skandovala pokřik „Jude -
Slavie", čímž vyvolala bitku a byla vyvedena.
 37

Skinheads v ČR fotbalová utkání navštěvují, aleje obtížné hovořit o jejich organizovanosti

či propojení s extrémistickou ultrapravicovou scénou, i když nelze vyloučit, že někteří
jednotlivci s názory extrémní pravice sympatizují.

3.3.3 Nacionalismus

Fotbalová utkání mezi jednotlivými státy, především v rámci kvalifikace na ME nebo MS

či utkání na těchto šampionátech, se ze sociálně psychologického hlediska stávají v určitém
smyslu „celonárodní událostí".

„Nacionalismus k fotbalu prostě patří,... i patriotismus, který vlastně nově rozděluje fanoušky podle toho
ke kterýmu klubu se hlásí..., vždyť na utkání fotbalových reprezentací chodí největší počet lidí, kteří snad mají
nějakou národní hrdost a rozhodně by tam nechodili kdyby to tak necítili..."
Fanoušek, FC Sigma Olomouc

Podpořit reprezentaci své země může vyvolat i smír mezi jednotlivými chuligánskými
skupinami, které na tuto dobu uzavírají tzv. „příměří". Do popředí vstupuj ideologie
nacionalismu.18 Dřívější „MY", chuligáni určitého klubu je vyměněno za „MY", určené nově
skupinou národa, skupina „ONI", je tedy skupinou jiného národa. Klubové barvy a symboly
jsou vyměněny barvami národními.19

3.4 Percepce

Každý jedinec podléhá vlivu sociální percepce. To znamená, že jeho vnímání je závislé na
sociálních faktorech, na očekávání, resp. sociální zkušenosti vůbec, a na efektivitě
percipujícího. Jistě se bude chovat člověk na utkání poprvé, jinak se bude chovat stálý
účastník fotbalových zápasů. Realitu nevnímáme objektivně, ale podle jejího významu pro

„Vsadím se, že navzdory všem nacionalistickým projevům by se na tribunách nenašlo ani pět procent těch,
kteří by byli odhodláni zemřít za vlast." (Schumacher, 1990)

19
To, co tvrdí Schumacher bylo vyvráceno na začátku občanské války v Jugoslávii, kde Zeljko Raznatovič,
později zvaný Arkan, sestavil z tvrdého jádra fans CZ Bělehrad srbskou bojovou jednotku Tygrů, která se
podíleli na genocidě jiných národů. Tato jednotka byla obecně známa svou krutostí, vypalováním vesnic apod.
 38

nás. Významným subjektivizujícím, negativním jevem v oblasti sociální percepce je tzv.

stereotypizace. V hodnocení osob nebo i celých sociálních skupin zjišťujeme často tzv.
stereotypy, což jsou formy iracionálně založeného posuzování jedinců či skupiny. Stereotypy
vyjadřují přiřazování vnímaných jedinců pod určitá již hotová a tradiční schémata vnímání a
hodnocení.
Interpersonální percepce se realizuje i v rámci chuligánských skupin, které jsou
charakteristické svojí jednotou, blízkými interpersonální mi vztahy, a které se utvářejí i mimo
samotnou činnost skupiny.
Pro pozici jednotlivce ve skupině chuligánů má význam nejen projev vchuligánské
skupině, ale i chování mimo fotbalové dění. Lidé ve skupině na sebe působí, poznávají se,
důvěřují si, interagují, a díky tomu se i se skupinou ztotožňují.

3.5 Prožitek

Jak bylo již napsáno, prožitek jednotlivého diváka je značně odlišný od prožitku člena
skupiny. Zážitek člena skupiny j e v souladu s působením normativně skupinových činitelů,
které jsou rovněž zdrojem uspokojení. Členem skupiny hools není jen fyzická přítomnost na
fotbalovém zápase, ale především vlastní prožitek skupiny, kdy jedinec má obsahy vědomí
stejné jako ostatní členové party.
Hyhlík sNakonečným (1973) považují za základní kategorie prožívání obsahy (vjemy,
představy, myšlenky), city a snahy.
Kopaná sama o sobě je založena na emociogenních situacích, které prožívají jedinci, a jsou
rovněž umocňovány působením skupiny. Důležitá jsou očekávání jedinců i skupin, jak již
bylo popsáno výše, která způsobují dodatečné emocionální prožitky při nepříznivém stavu
utkání, jenž stimulují prožitek. Prožitek úspěchu či neúspěchu je rovněž závislý na
identifikaci se skupinou.

„Radost z výhry, třeba z postupu do dalšího kola v poháru, je vždycky větší, když je člověk s partou. Je to prostě
větší radost." Fanoušek, FK Liberec

Hněv, vztek, zuřivost, radost, strach, euforie převedeny do křiku, smíchu, klení,
povzdychu, potlesku, utváří neopakovatelnou atmosféru v hledišti. Reakce na průběh utkání
však mohou být různé. Od potlesku a povzbuzování až po agresivní chování, které může
vyústit do bitek v hledišti.
 39

U prožitků musíme samozřejmě uvést i časové hledisko, které rozděluje prožitek na citový
stav (momentální radost) až po citový vztah, který je založen na dlouhodobé nenávisti vůči
konkurenční skupině „cizího" klubu.
Chuligáni, fanoušci i diváci mají odlišné emocionální prožitky, protože od samotné hry
očekávají něco jiného. Také závisí na aktuálním psychickém stavu či náladě jedinců s kterou
do fotbalového hlediště přicházejí, a podle níž se rovněž projevují (srov. Slepička, 1990).
Pokud emocionální prožitek dosáhne mimořádně silné intenzity, hovoříme o afektu. Dle
provedeného pozorování může být afekt v závislosti na průběhu utkání kladný či záporný,
přičemž u jedince může dojít ke změně vnímání situace, myšlení apod., přesně tak, jak je
zdokumentováno v příloze (PSY 29/7/2001), kde je popsán fanoušek, který se v zápasové
euforii svlékl a nahý tančil. Jako důsledek silného emocionálního prožitku bylo, že samotný
jedinec překračoval normy běžného společenského chování.
Dalším vyústěním silných emocí může být konflikt, nebo již zmiňované projevy
agrese.Emoce se u chuligánů projevují i v gestech, mimice, pantomimice apod.20
Při fotbalovém utkání mnohdy dojde k přenosu emocí, takže celý stadion ve vypjatých
situacích utkání prožívá naprosto stejné emoce, což může posilovat vnímání jedince jako
člena skupiny i davu a jedinec jedná emocionálně.
Z takto vypjatých situací se rodí i jednotlivé spontánní excesy, které jsou často využívány
chuligánskými skupinami, které dovedou „pracovat" s davem, a dochází k negativním
projevům, např. vniknutí na hřiště, házení předmětů na hrací plochu, vhazováním dýmovnic
atp. Samotné emoce může vyvolat jak průběh utkání, tak hráči, trenéři, „cizí" skupiny
fanoušků, policie, ale i rozhodčí.

3.6 Komunikace a interakce

Komunikace a interakce chuligánů je ovlivněná normami, hodnotami, postoji, předsudky,

ale i přátelstvím, důvěrou, kamarádstvím apod. Ve skupině dochází k vzájemnému sepětí
jedinců díky komunikaci a interakci.
Ve skupině vzniká tzv. skupinové vědomí, které každý z členů party prožívá obdobně.
I když se skupinová komunikace a interakce projevuje především osobním stykem, existuje
určitý fenomén v komunikaci mezi fanoušky, který má historickou souvislost. Jsou to tzv.

Zcela extrémní prožitek byl zachycen při pozorování PSY 27/9/2001, které je podrobně popsáno v přílohové
části této práce.
 40

chuligánské fanziny, které vznikly především jako reakce na zkreslené, nepřesné a lživé
informace, které byly prezentovány oficiálním vedením klubů v 60. letech v Anglii.
Fanziny, jež byly většinou vtipné a upřímné, se staly prostředkem, kterým mohli fanoušci
vyjádřit své upřímné a často jízlivé názory na lidi, kteří vedou Jejich" klub a Jejich"
kopanou. Fanziny tak sehrály významnou roli v komunikaci a mobilizaci jednotlivých skupin
i celých stadionů.21
Komunikace v těchto skupinách sehrává roli sociální interakce. Protože je pro chuligány
typické sdělování svých zážitků, názorů, pocitů, postojů apod., se stejně smýšlejícími jedinci
či skupinami, i se skupinami „cizími", je pro každého chuligána možnost využití moderních
technologií lákavá, takže nejčastějšími komunikačními prostředky se staly mobilní telefony a
internetová síť. V takovéto komunikaci je nezbytné používat stejného jazyka, který mnohdy
obsahuje slangové výrazy a slovní spojení.22
Protože je pro hools typické i společné trávení volného času, výše uvedené komunikační
prostředky je mobilizují mnohem více než zmiňované fanziny (které však dále existují),
umožňují vyšší anonymitu, zvyšují názorovou otevřenost i radikální pohled na fotbalové
chuligánství.

3.7 Identifikace

Jak již bylo popsáno výše, identifikace s fotbalovým klubem i se skupinou fotbalových
hools zvyšuje prožitek, takže je typické, že tento prožitek má značně intenzivní charakter. Se
skupinou chuligánů se lze identifikovat prostřednictvím osoby, která k dané skupině náleží.
Do skupiny chuligánů lze náležet shodným myšlením, postoji, výrazy, názory, chováním,
prožíváním a podobně. K nápodobě může přispět oblečení, ale i způsob mluvy.
Chuligánská subkultura je založená na všech výše uvedených složkách. Jedinec se
identifikuje se skupinou snadněji, když má předem jasný vzor; může se jednat o starší členy

21
Některé fanziny jsou uvedeny v použité literatuře. Stránky některých fanzinů jsou rovněž uvedeny v přílohové
části této práce.
22
Slangové výrazy: zavdávka - pití alkoholu, bazén, šroub - pivo, pyroshow - ohně, dýmovnice při zápasech,
choreo - šály nad hlavami, balónky a jiná prezentace fans, race - signální ohně používané při pyroshow, benga,
čerti, pokémoni - policie, Jirka Lála (Sparta), Pepa Bednář (Plzeň), Franta Kocourek (Brno), Evžen Kvičala
(Sparta), Vlasta Platil (Ostrava) - rozlišení podle klubu, znamená označení pro „útěk z restaurace bez placení",
statek - stadion, zadyma - potyčka, bitka, rvačka
 41

gangu, či vůdce (pokud ve skupině existuje). Osobnost identifikujícího člověka se díky

nápodobě mění a utváří dle skupinových norem.
Identifikace se na rozdíl od pouhé nápodoby vyznačuje tím, že jedinec mění své vnitřní
charakteristiky podle osoby či skupiny se kterou se identifikuje (srov. Janoušek, 1988).
V této souvislosti je důležitým pojmem termín skupinový konformismus, který ve skupině
udržuje jednotu, čímž zajišťuje soudržnost celé skupiny.
Pokud hovoříme o chuligánech jako o specifické subkultuře s vlastními hodnotami, je
třeba se zmínit i o předávání těchto hodnot právě prostřednictvím identifikace.
Předávání těchto hodnot (důvěra k členům vlastní skupiny, nenávist k policii, k členům
jiných skupin, patriotismus atp.) se odehrává na implicitním podkladě, takže lze jen ztěží
definovat tyto hodnoty samy o sobě, a tradice z kterých samo chuligánství vychází.23
Další chuligáni tak opakují stejné chování („pravidla hry"), které nevymysleli, dodržují
normy, postoje a předsudky, které jen minimálně obohacují. Samotná skupina, tedy její
členové, hodnotí jedince podle toho, jak dobře se ztotožnil s hodnotovým systémem skupiny.
Tak jak jedince přijímá skupina reprezentovaná gangem, tlupou apd., jedinec posuzuje, jak se
s danou skupinou identifikoval.
Skupinová identita je založena na identitách jedinců, kteří do party chuligánů náleží.
Pokud se jedinec s danou skupinou identifikuje (považuje skupiny fotbalových chuligánů za
referenční), posuzuje sebe podle skupinových hodnot.

3.7.1 Image a uniformita

Image umožňuje lepší identifikaci se skupinou fans. Image dle Hartla a Hartlové (2000) je
obraz, představa, dojem, který jedinec prezentuje například před ostatními členy skupiny.
Podle image jednotlivých aktérů na fotbalovém zápase můžeme odhadnout i příslušnost
k jednotlivým skupinám, gangům, tlupám, které podporují jeden fotbalový klub. Image
jedince se řídí vzhledem sociální skupiny, kterou daný jedinec reprezentuje.
Image fotbalového chuligána lze považovat za tradiční vzorec, který se jen výjimečně
mění. Jak tvrdí King a Knight (1999), bylo v sedmdesátých letech důležitější vlastnictví páru
bot Dr. Martens než klubového trička.24 Pomocí své image se tato sociální skupina vymezuje

23
Jak bylo zjištěno z rozhovorů, většina chuligánů tuto tradici spatřuje v Anglii šedesátých a sedmdesátých let.
24
„In the mid '70s a good pair Dr Martens was more important than a club shirt."
(King, Knight, 1999:14)
 42

vůči skupinám ostatním. Přestože je image výrazem jednotlivce, který náleží k určité skupině,
působí celek rowdies jako uniformní skupina, kde chybí individualita a originalita.
Lze jen souhlasit s Kohoutkem (1998), že osobní image má vazbu k image sociální skupiny,
k níž jedinec přísluší, tedy fotbalových fans a hooligans, což se prokázalo při pozorování
těchto skupin. Tato specifická vazba se projevuje nejen sounáležitostí k sociální skupině
fotbalových fanoušků či chuligánů, ale i aktivním vzájemným posilováním image jedince a
image jeho sociální skupiny.
Kopírování vizáže členů těchto skupin je záměrným a uvědomělým a slouží k lepšímu
napodobování a následné identifikaci. Tato nápodoba je nejsnadněji pozorovatelná především
v chování na zápase, oblékání,25 gestech, slovních projevech apod. Při pozorování PSY
8/8/2001 byl vulgárně napaden fanoušek Slávie sparťanským chuligánem, jen proto, že měl
oblečené triko punkové kapely Exploited.
Image fanouška a chuligána je odlišná především tím, že fanoušek používá symbolů, které
jsou spojeny s fotbalovým klubem, kterému fandí, kdežto fotbalový chuligán prezentuje
symboly svého gangu. Některé tlupy hools vyrábí zcela odlišné šály, trika a další identifikační
prostředky, které prezentují výhradně vlastní skupinu, u které se poté projeví jistá uniformita.

3.7.2 Deinviduace

Jak tvrdí Čermák (1999), je deindividuace proces ochuzující, zmenšující nebo dokonce
ničící jedincův prožitek sebe ve skupinových podmínkách. Je doprovázena rovněž
nedodržováním všeobecně platných morálních norem a sníženou morální odpovědností.
Deinviduace je fenomén, který s fotbalovým chuligánstvím přímo souvisí, protože u
mnohých chuligánů dochází k naprostému snížení racionálního uvažování, které vede k tomu,
že tito jedinci často překračují společenské normy. Jedinec, který má na obličeji kuklu
v barvách svého klubu už nepřemýšlí, co si o něm myslí jiní, takže je schopen tyto normy
překračovat, protože je u něj díky deinviduaci snížená kontrola chování.

Není otázkou této práce hodnotit, zda existuje oděvní průmysl pro takto vymezené skupiny, ale konstatování,
že některé značky jsou těmito skupinami preferované, či mají dokonce historické opodstatnění, jistě není daleko
od skutečného stavu věci. (Dr. Martens , Adidas, UMBRO, Nike, Hooligan streetwear, Mentalita ultras,
Lonsdale atp.)
 43

Deinviduace způsobená maskováním muže vést ke ztrátě pocitu individuality a jedinec

může např. vtrhnout na hřiště, napadnou znepřátelenou chuligánskou skupinu a podobně,
přičemž zde hraje roli i pocit anonymity.26
Aby nedocházelo k excesům vyvolanými pocity anonymity fanoušků, je na většině
stadionů kamerový systém, který má záměr případné viníky konfliktů odhalit.
Chuligáni se především při výjezdech na soupeřova hřiště maskují, přičemž znemožňují
své odhalení bezpečnostním složkám. Pořadatelé by však měli, podle požadavků
bezpečnostních složek, zahalování obličeje znemožnit.

3.7.3 Symboly

Nejznámějším symbolem, který se objevuje na všech stadionech po celém světě je vlajka

s anglickým křížem, která znamená přihlášení se ke kořenům vzniku samotného chuligánství.
Přihlášení se k anglické tradici naznačuje i vyvěšování vlajky Velké Británie.
Symboly hrají důležitou, ne-li nejpodstatnější, roli při fotbalových utkáních (státní vlajka
při reprezentaci, vlajka klubu či skupiny při ligovém utkání). Symbolem pro fanouška může
být replika dresu, klubová šála, odznak, kšiltovka, vlajka klubu, pro chuligána je to šála,
tetování i vlajka jednotlivé chuligánské skupiny. V tomto faktu je také podstatné kriterium,
které odděluje fanoušky od chuligánů. Nosit tyto symboly je pro fotbal, ale i jiné kolektivní
hry, charakteristické. Díky těmto symbolům tak probíhá identifikace, ať s mužstvem či se
skupinou chuligánů.
I díky symbolům dochází ke ztotožnění a sounáležitosti jednotlivé skupiny příznivců
jednoho mužstva a odlišení se od „cizí" skupiny. Symboly umožňují jasné odlišení skupin.
Tyto symboly slouží i jako zástavy jednotlivých skupin, které o ně „soupeří". Dochází
k případům, že jedna skupina „oloupí" nepřátelskou skupinu o její propriety, čímž dává
najevo své vítězství. Většinou se jedná o skupiny hooligans, kde počet získaných šál jiného
gangu je rozhodujícím ukazatelem. Nechat si sebrat soupeřovým gangem vlastní vlajku je
naprostá ostuda.
Tato hraje obtížně pochopitelná pro jedince, který je „mimo" takovéto skupiny. Je obtížné
pochopit jedince, který je ochoten riskovat zatčení policií pro to, že se snaží jinému gangu
ukrást vlajku či zástavu během fotbalového utkání. Tato snaha může být provázena vniknutím

Kukly se užívají především k znemožnění identifikace, ale jak vyplynulo i z rozhovorů, rovněž mají „zastrašit
soupeře".
 44

na hrací plochu a strhnutím pečlivě hlídaného symbolu z plotu, který odděluje diváky od
fotbalového trávníku. Jako trest za takto nehlídanou vlajku může být spálení této vlajky.
0 šály a vlajky, které nesou symboly se vedou bitky, které končí dobrovolným či
nedobrovolným vydáním těchto předmětů vítězi „měření sil". Každá takto získaná proprieta je
důkazem o vlastní síle, takže se v meziskupinové komunikaci gangy poměřují jejich počtem,
nebo výsledkem samotného konfliktu. Někteří členové jsou proto i vášnivými sběrateli těchto
suvenýrů.
Často se na fotbalových stadionech objevuje symbolika, která může souviset
s extremismem. Dacík (2000) řadí například keltský kříž do skupiny s latentním rasovým
motivem, ale zároveň tvrdí, že samotné posuzování symboliky je velmi problematické. Jak
vyplývá z pozorování, symbolika související s fotbalem je značně specifická, tudíž je obtížné
některé symboly užívané na fotbalových stadionech vztahovat k symbolice extrémistické.

3.7.4 Rituály

1 pomocí rituálů probíhá identifikace jedince s klubem či skupinou. Fotbalové rituály jsou
poměrně ustálenou formou chování, kterou lze označit za typický projev fotbalových
fanoušků i chuligánů.
Rituály slouží ke stmelování těchto skupin, dovedou vytvořit náladu ve skupině a jedinec
si díky nim uvědomuje své členství. Jako rituál, který je známý na celém světě lze uvést tzv.
mexické vlny, kterých se účastní všichni návštěvníci stadionu. Rituály by bylo možno dělit do
několika skupin. Z pozorování vyplývá, že rituály jsou odvislé od průběhu a výsledku utkání.
Typickými jsou oslavné rituály po skončení utkání (viz. Příloha PSY/29/7/2001).
Některé rituály jsou ustálené formy, které jsou typické pro určitou soutěž. Jako příklad lze
uvést roztažení vlajky Champion's League, zaznění hymny této soutěže atp.
Rituál, který můžeme vnímat i jako komunikaci je i společný zpěv, gesta, potlesk, zvuky
řehtaček, vyhrávání dechovek během utkání apod.
Tyto rituály se upevňují a stávají se běžným návykem fotbalové veřejnosti. Samozřejmě,
že rituály fotbalových fanoušků a chuligánů jsou odlišné podle subkultury, skupiny, gangu,
tlupy, kterou jsou vykonávány. Protože je rituál vykonáván skupinou, ztrácí se jedincova
originalita a jedinečnost, čímž roste pocit sounáležitosti se skupinou.
 45

Rituálem je pískot při nástupu soupeřova mužstva, pískot na rozhodčího, provádění tzv.
mexických vln, zvedání šál při zpívání chorálů, děkovné rituály při vyhraném zápasu, zvedání
rukou při rozehrávání rohového kopu a tak podobně.

3.8 Konflikty

Pan Habásko naň nevraživě pohlédl! Slavista! Jestli si to hned nemyslel, ať je nevímjaký. Takoví tlustí
pupkáči s bouřkou v týle, to jsou ti vypečení. Každý fandí Slavii jako blázen. Jako by nebylo jiných a lepších
klubů. Inu, jsou takoví lidé, kteří pro klubovýfanatismus nemohou kriticky oceňovat výkonyjiných mužstev.

Karel Poláček, Muži v ofsajdu, 1982, str. 28

Kopaná, která jest „klanovou hrou" vyvolává rivalitu mezi příznivci jednotlivých klubů,
čímž samozřejmě vznikají konflikty. Protože dochází ke komunikaci, výměně názorů i
prezentaci svých postojů a prožitků s jinými návštěvníky fotbalových utkání, dochází rovněž i
ke konfliktům.
Ke konfliktům však může dojít i mezi hráči a fanoušky, mezi rozhodčím a fanoušky, mezi
fanoušky stejného mužstva, i mezi fanoušky mužstev soupeřících. Nejčastějším projevem
konfliktu na fotbalových stadionech jsou slovní urážky či výhružky. Tento projev je
charakteristický pro mladší návštěvníky fotbalových zápasů.
Předpojatost fanoušků vede k subjektivnímu hodnocení zápasu, a tím i ke konfliktům
s výroky rozhodčího. Fanoušek či chuligán se často prezentuje svými jednoznačnými postoji,
které nemusí být stejné jako postoje ostatních. Konflikty vyplývají z komunikace mezi
ostatními návštěvníky, jejichž postoje, názory, hodnotící stanoviska mohou být odlišná.
Jedinec je ve svých postojích ovlivňován skupinou zejména tehdy, je-li to jeho referenční
skupina, což se projeví v tom, že i tento jedinec je v konfliktu s jinými skupinami či diváky.
Konflikt je v psychologii chápán jako střetnutí dvou protichůdných sil či tendencí. Pokud
se tento konflikt sil odehrává v jedinci, jedná se o konflikt intrapersonální. Těchto konfliktů
na fotbalovém zápase je naprostá většina, protože každý divák, fanoušek i chuligán by
nějakým způsobem ovlivnil výsledek zápasu, aleje omezen svou pasivní rolí.
„Rozdělení konfliktů podle extrémní dominance té či oné psychologické charakteristiky: a/
konflikty představ, b/ konflikty názorů, c/ konflikty postojů, ál konflikty zájmů." (Křivohlavý,
1973:28)
 46

Jestliže se konflikt projeví mezi návštěvníky zápasu, jedná se o meziosobní

(interpersonální) konflikt, který může být charakteristický slovní výměnou, hádkou,
vulgarismy a v konečné fázi i brachiální agresí. V současnosti jsou nejčastější konflikty mezi
skupinami, které se projevují skandováním výhružek, nadávek apod.

Konflikty v hledištích lze dělit dle Čecháka a Linharta (1986) na :

- konflikty vyvolané frenetickým a zfanatizovaným davem příznivců určitého sportovce

či klubu
- konflikty vzniklé jako spontánní anonymní reakce publika na prohřešky proti zásadám
„fair play" (zejména ze strany rozhodčích)
- konflikty odvozené z chování skupin, které si na stadión přišly „prostě zařádit"
- konflikty vzniklé reakcemi předem polarizovaného publika

Konflikty spojené s fotbalovými zápasy se však odehrávají i mimo samotné stadiony, na

čemž se podílejí skupiny hooligans, jejichž konflikty přerůstají v násilné akce a bitky, které
jsou předem zorganizované.

3.8.1 Agrese

Divácká agrese je spojena s hrami odnepaměti. V poslední době však dochází k eskalaci
násilných a agresivních akcí, které se kopané týkají jen okrajově, ale jsou s ní neustále
spojovány. Toto agresivní chování části příznivců fotbalových klubů se stalo velice
problematickým jevem, který dávno přerostl pomyslné hranice fotbalového stadionu.
Agresivní chování fotbalových diváků je typickým příkladem skupinové agresivní reakce.
Jak uvádí Čermák (1999), je rozdíl mezi hostilitou příznivců kontaktních soutěživých
sportů a nekontaktních soutěživých sportů.
U diváků je agrese spojena především s davovým chováním, kterého se účastní zcela
výjimečně. Agrese fotbalových fanoušků je často spojena s identifikací a nápodobou,
nezvládnutou emocionalitou, nesplněným očekáváním a frustračními stavy během utkání
(někdy však frustrovaní jedinci přicházejí na utkání s úmyslem frustraci uvolnit), na rozdíl od
chuligánských gangů, však skupiny fanoušků agresi nevyhledávají primárně.
 47

„Fandovi nejde o násilí, to je určitě nejvýznamnější rozdíl oproti chuligánovi. Chuligán do toho prostě jde
(do střetu), fanoušek většinou ne." Chuligán, FC Brno

Situace i samotné prostředí fotbalového stadionu ve spojení s nedostatkem prostoru

samotnou agresi může vyvolat či násobit.
Z pozorování vyplývá, že u fotbalových zápasů se hlediště mění ve dvě „teritoria", jež jsou
označeny symbolikou jednotlivých příznivců, která se vzájemně snaží ukázat svoji dominanci.
Hostující skupiny se snaží chovat tak, jako by ony dobyli toto teritorium, kdežto domácí
skupiny hostujícím fanouškům dávají najevo, že tu jsou trpěni pouze po dobu svého zápasu.
Podle výzkumu Marshe, Rossera a Harrého (Hayesová, 1998 podle Marsh, Rosser, Harré,
1978) byl jazyk studovaných fanoušků plný násilí, ritualizovanost agrese znamenala, že zcela
náhodné konflikty mezi jejich skupinami byly ve skutečnosti velice řídké. Dav respektoval
jisté modely chování (patřilo k ním např. „vyprovázení", tedy pronásledování fanoušků
soupeře až na nádraží), a ty pak považoval za legitimní aktivity. Pokud těmto aktivitám
zabránila policejní akce, fanoušci se cítili velmi dotčeni. Pokud však k pronásledování došlo,
bylo zřejmé, že dav si přes všechnu energičnost svého chování dával dobrý pozor, aby druhé
nedostihl. Kdyby se totiž stalo, bylo by to asi oběma stranám nepříjemné, protože ani jedna
z nich si vlastně násilí nepřála.
To samozřejmě neznamená, že nikdo nebyl během fotbalového zápasu zraněn. Takové
případy jsou však zřejmě způsobeny spíše jednáním jednotlivců než psychologií davu.
Fotbalový dav není tak nekontrolovatelný, jak často ukazují média, naopak má vlastní
způsob seberegulace a vlastní normy chování. Marsh, Rosser a Harré dokonce tvrdí, že
výbuchy nekontrolovatelného násilí jsou častější tehdy, pokud dojde k narušení
seberegulačních mechanismů davu nepřiměřenou kontrolou autorit.
Agrese může být ritualizována do různé formy: spálení nebo zcizení soupeřovi vlajky,
vulgární pokřiky, obscénní gesta. Agrese přímá je někdy nahrazena agresí odloženou, která se
může projevit až při odchodu ze stadionu tím, že fanoušci a hooligans, kteří během zápasu
byli odděleni, a nemohli tak svoji agresi vybít bezprostředně, se chtějí konfrontovat se
znepřátelenými skupinami. Bitky skupin chuligánů se domlouvají mobilními telefony, takže
je agrese odložena na dobu a místo mimo samotný fotbalový zápas, a dosahují rituálu
s předem stanovenými pravidly. Je logické, že chuligánem se stává člověk s vyšší mírou
agresivity, kterého neodradí ani trest, který následuje za agresi vůči jiným osobám.
Agresivní chování fotbalových fanoušků a chuligánů může být otevřené (vůči jiným
skupinám) či skryté (vůči policii).
 48

„Záleží především na přístupu policejních složek k nám hooligans. V různých městech se střetáváme s neustálou
provokací a na ,,/zz/ec/?"je vidět, že mají „chuť si bouchnout". Mnohdy tak dochází k řadě zbytečných konfliktů a
mnohdy i teče krev. Bohužel v této situaci jsme my jako hools skupinou, která je víceméně předem poražena.
Na straně policie totiž mnohdy nestojí ani tak silní jedinci jako spíš zákon. Potom létají vzduchem paragrafy o
napadení veřejného činitele apod., ale ještě nikdy se nestalo, že by byl za svůj zákrok nějak stíhán policajt a věř,
že mnohdy jsou na naší straně taková zranění, že dotyčný jedinec má problémy odejít po svých. Pak dochází
k paradoxní situaci, kdy třeba my jsme obviněni a odsouzeni za napadení „iewgw" a na jejich straně jsou jen
pohmožděniny a odřeniny... na naší straně jsou mnohdy daleko vážnější zranění, např. proražení lebky (loni při
výjezdu na Spartu) a víceméně se nic neděje, jelikož zneužití pravomoci je velmi těžko prokazatelné.
Na tomto příkladu jsem jen chtěl demonstrovat, že v boji s policejními složkami nemáme rozhodně stejné
postavení před zákonem, a to bohužel i v době, kdy ještě k žádnému deliktu z naší strany nedošlo a není tedy
důvod, aby policie zasahovala. Nicméně všechno je velmi individuální a případy se liší konflikt od konfliktu,
nicméně jejich na našich ulicích.. .stadionech stále dost.
Mnoho konfliktů se přenáší samozřejmě i mimo skupiny hooligans, ale vesměs záleží na lidech, kteří se do
podobné situace dostanou. Stalo se již několikrát, kdy byla při zásahu policie zmlácena třeba nevinná dívka a
mnohdy i dítě. To jsou vůbec nejhorší případy, které se mohou při zbytečném konfliktu s PČR vyskytnout."
Chuligán, FC Brno

Agresivní projevy mohou mít různou podobu, která se stupňuje od například zrudnutí
v obličeji, změnou mimiky a gestiky (typickým gestem je zatnutá pěst), slovní napadání,
vulgarismy, skandované hanlivé pokřiky, demolování zařízení a vybavení stadionů
(vytrhávání sedaček, házení předmětů na hrací plochu apod.), napadání druhých diváků až po
jejich usmrcení.
Množí se i případy, kdy fanoušci napadnou své i soupeřovi hráče či trenéry. Ojedinělým
případem je napadení fanouška samotným hráčem.27
Příčiny agrese, násilí a vandalství sportovních diváků, fanoušků a chuligánů lze spatřovat
ve špatné situaci ve společnosti a s jevy jako jsou nezaměstnanost, alkoholismus, rasismus,
nacionalismus atp. Fenomén chuligánství nelze oddělit od jiných sociálních jevů, které
samotné chuligánství ovlivňují a jsou chuligánství m zpětně měněny.
Slepička (1990) konstatuje, že výzkumy ve Velké Británii v osmdesátých letech ukázaly,
že značná část fotbalových násilníků pocházela z nižších společenských vrstev. Neznamená to
však, že násilník musí patřit k nižší sociální skupině, i když to potvrzuje skutečnost, že
odložená agrese se mnohdy projeví i výtržnostmi či vandalismem.

Francouzský útočník Manchesteru United Eric Cantona, poté co byl poslán ze hřiště, napadl oběma nohama
ve stylu kung-fu fanouška Crystal Palace v Selhurst Parku za to, že se mu posmíval.
Fotbalová asociace jej později vyloučila k několika zápasům a k 120 hodinám veřejně prospěšných prací.
 49

Pro agresi mezi jednotlivými chuligánskými skupinami je typická vendeta, kdy skupina,
která utrpí porážku v bitce, se na další setkání a případnou rvačku lépe připraví a snaží se
znepřátelené skupině uštědřit porážku.

3.8.2 Výtržnosti

Výtržnosti lze zařadit k negativnímu diváckému chování, které se projevuje na stadionech

(typické je házení předmětů na hrací plochu) ale i mimo ně.
Příčinou výtržností mohou být prohraná i vítězná utkání. Po takovýchto utkáních totiž
dochází k pochodům ze stadionů, k pokřikům, provokacím, ničením předmětů (rozbíjení
oken, převracením popelnic, ničením automobilů atp.), znečišťováním veřejných prostranství,
zastavení dopravy.

Nejčastějšími aktéry těchto výtržností bývají chuligáni, kteří výtržnosti považují za projev
vlastní subkultury, která se musí střetnout s hodnotami většinové společnosti.

3.8.3 Vandalismus

Je nutné odlišit vandalismus od instrumentálního násilí, kde ničení kulturních hodnot a

civilizačních výtvorů není samo o sobě cílem, ale jen doprovodným jevem jinak
motivovaného chování.
„Motivace vandalských činů je naproti tomu pouze ničit, a to pro ničení samo." (Dekoj,
1999:13)
Společným znakem je často anonymita - buď anonymita skrytí v davu, nebo anonymita
jedince vůči technickému systému (Dekoj, 1999).
Nakonečný (1997) považuje vandalismus za zvláštní druh projevu agrese, který se
projevuje ničením, přičemž sklon k vandalismu podle něj projevují často lidé společensky
vykořenění, s komplexem bezmocnosti a vědomím, zeje společnost odmítá.

„Vandalství spojené s fotbalovými zápasy existuje... Jedná se především o demolice hospod, kde se nachází
např. hostující skupinka fans. Občas se rozmlátí nějaký dopravní prostředek nebo dochází k loupežím na
benzínkách, či k utíkání z hospod. S chuligánstvím to sice nemá nic společného, ale přesto se to děje."
Chuligán, FC Brno
 50

Čechák a Linhart uvádějí (1986), že příčinou vandalismu lze hledat v původu fanoušků,
kteří patří k nižším sociálním vrstvám a smyslem jejich vandalismu je odradit spořádané
vrstvy od návštěvy sportovních utkáních a prosadit spontánnější pojetí diváctva.
Vandalismus nelze chápat jako jev, který je způsoben jedinou příčinnou, protože jak
vyplývá z pozorování, jedná se především o komplex příčin (alkohol, zviditelnění jedince v
chuligánské skupině, které vandalismus vyvolávají.
Vandalismus je jedním z mnoha faktorů, který odrazuje střední a starší návštěvníky, ale i
rodiny s dětmi k návštěvě fotbalových zápasů.
Vandalismus fotbalových fanoušků je projev odloučenosti, vyloučenosti a osamělosti
jedince či skupiny. Jedinec se projevuje poškozováním cizích symbolů, dochází k ničení aut
fotbalových rozhodčích, sprej ováním znaků a symbolů oblíbeného klubu.

„... různé demolice dopravních prostředků, nejčastěji vlaků, popř. různé útěky bez placení z hospod, jejich
demolic nebo krádeže na benzínových pumpách. To jsou věci, které se též často vyskytují a co si budeme
nalhávat, největší vinu na těchto věcech nese démon alkohol. Každopádně je pozitivní, že podobných excesů
ubývá, a i mezi hooligans jsou lidé jenž podobné aktivity odsuzují, opět je to ale individuální u každého jedince,
ať už fandí komukoliv." Chuligán, FC Brno

Pro chuligánské skupiny je typický vandalismus prováděný hromadně, kdy určitá skupina
napadne hodnoty skupiny jiné.

3.8.4 Panické reakce

Panika je dle Hartla a Hartlové (2000) spontánní dezorganizace reakcí při náhlém
pocitu nebezpečí u jedince, případně skupiny, vznikající při pocitu ohrožení, omezení
možnosti úniku z něho, víře, že úniková cesta se zavírá a neexistuje dostatek informací o
situaci.
Panické reakce náleží k jevům spontánní hromadné nákazy. Společným znakem jevů
spontánní hromadné nákazy je dle Mikšíka (1980) primární existence obdobného psychického
vyladění jedinců, kteří se dostávají do časoprostorových vztahů.
Panika je náhlý projev afektu zděšení, kterou u fotbalových diváků může vyvolat kterýkoli
nepředvídatelný podnět.28 Panika je projevem strachu u jedince i u ohrožené skupiny. Právě
ohrožení života či obavy ze zranění je pro fanoušky nejvýraznější zátěží provázené afektem
strachu nebo intenzívní úzkostí, někdy i afektem vzteku.
 51

Nejedno sportovní drama se může změnit v drama skutečné, protože panické reakce jsou
velice nebezpečné z hlediska toho, že při nich často dochází k ohrožení životů u fotbalových
fanoušků.
Panické reakce mění jednotlivé diváky, fanoušky i hooligans v dav, masu, která především
není schopna racionálního řešení nečekané situace.
Panické reakce vyvolaly zájem sociálních vědců o fotbalovou problematiku především po
fotbalové tragédii na bruselském stadiónu v květnu 1985, kde spouštěcím podnětem byly
souboje mezi liverpoolskými fanoušky a přívrženci Juventusu, které vedly k panické reakci,
jenž vyvrcholila prolomením ochranné zdi a smrtí (celkem v důsledku zemřelo 42 lidí) a
zraněními (asi 250 lidí bylo zraněno) fanoušků buď v důsledku samotné bitky, zřícení zdi, či
ušlapáním. Spouštěcím podnětem byly v tomto smutném případu skupiny podnapilých
britských rowdies.
Jak napsal Procházka (1987), události na bruselském Heysel stadionu otřásly fotbalovým
světem a doslova rozpoutaly zájem médií o problematiku hooligans skupin.

„Brusel podle mě byla jedna z nejhorších událostí, co se vůbec na fotbale kdy přihodila. Rozhodně to
nepovažujú za něco, co by se mělo oslavovat nebo na to vzpomínat jako na dobrou "bitku". No jo, v
osmdesátých letech byl asi „vrcholný fotbal" trošku o něčem jiným." Chuligán, FC Brno

Panické reakce se vyskytují i na stadionech v ČR, ale žádné panické reakce neskončily
ohrožením životů. Ať již byla podnětem těchto reakcí skupina hools či nešťastně hozená
dýmovnice, která skončila mezi diváky, reklamní akce nebo extrémní počasí, je třeba si
uvědomit, že panické reakce fungují na stejném principu.

4 Tradice chuligánství jako centrální kategorie

Jak vyplynulo z výše napsaného textu, centrální kategorie je středem teorie, která popsala
daný sociální jev. Z pozorování, a především z rozhovorů a sekundárních zdrojů (tj. fanzinů
samotných fanoušků a chuligánů), vyplynulo, že tyto skupiny jsou fascinovány tradicí
chuligánství. Tato tradice chuligánství byla zvolena jako centrální kategorie.
Chuligánské chování je založeno na tradici chuligánské tradice, pro kterou je
charakteristické neustálé předávání hodnot, názorů, postojů, předsudků a prožitků utvářející

Příčinou může být i změna počasí, např. krupobití při fotbalovém zápase v Nepálu (viz. přílohová část)
 52

samotnou chuligánskou subkulturu. Tyto vzorce jednání, chování a prožívání jsou předávány
z jedné chuligánské generace na druhou.

„Je všeobecně známo, že chuligánství proslavila především kolébka fotbalu Anglie, nicméně si myslím že
velkou tradici má tato scéna i v jiných zemích. Já osobně vidím chuligánství jako jakýsi způsob odreagování,
samozřejmě je nejlepší, když se vše odehrává mezi stejně smýšlejícími hooligans, a nedoplácí na to obyčejní
fanoušci, ještě v horším případě nevinní lidé.
Pokus o přerušení fenoménu chuligánství a jakýsi boj úřadů o jeho vymýcení vidím předem jako prohraný.
Chuligánství je něco, co k fotbalu patří a skoro každý tým ve větším městě ma své „pravoverné", kteří jsou
ochotni se za svou věc porvat. Vem v úvahu, že po exhalaci násilí v polovině 80.let se téměř všechny země
Evropy snaží o potírání podobných aktivit a skupin fans. Nicméně za chvíli to bude dvacet let a v podstatě se nic
nezměnilo, ba naopak hools začali využívat nové prostředky ke komunikaci (internet, mobil...) a tak se dá říci,
že i chuligánská scéna jde s dobou."
Chuligán, FC Brno

Určující charakteristiky chuligánské tradice vycházejí ze strategií, které jedinec užívá

k tomu, aby sám náležel k nositelům této tradice, tedy, aby se považoval za právoplatného
člena chuligánské skupiny. Chuligánská tradice totiž není vlastností individuálního, ale
skupinového chování.
Tyto charakteristiky jsou dány: ztotožněním, nápodobou, image, symboly a rituály.
„Tradice poskytuje rámec jednání, který může navzdory všem případným proměnám zůstat
z velké části nezpochybněn." (Giddens, 2000:57)
Každý z chuligánů je hrdý na tradici chuligánství své skupiny, zná některá fakta a
skutečnosti, které jsou typické pro tuto subkulturu apod. Tato tradice je uvedenými skupinami
„strážena a předávána". Konstatování, že otázka „Jak dlouho už chodíš na fotbal?" je velice
frekventovaná, částečně dokazuje, že zvolená centrální faktegorie zjednocuje celý systém
uvedený v sestaveném diagramu.
„V tradici minulost strukturuje přítomnost pomocí sdílených kolektivních přesvědčení a
pocitů." (Giddens, 2000:63)

4.1 Diagram chuligánské chování

Tradice chuligánství se projevuje v chuligánském chování, které u některých návštěvníků

fotbalových zápasů vyvolá odsuzující postoj a tito návštěvníci se poté „zařadí" do skupin
diváků a fanoušků. Pokud chuligánské chování získá u návštěvníka obdiv, chce se návštěvník
dostat do pro něj atraktivní skupiny fotbalových hooligans, a proto volí strategie, díky kterým
do této skupiny může být přijat. Těmito strategiemi jsou především ztotožnění, nápodoba,
image, symboly a rituály.
 Příčina (centrální kategorie): Jev:

Kontext 1:

Tradice chuligánství -• Chuligánské chování "* Odsouzení

.

" ^ Skupiny: Intervenující podmínky: Fandovství ^

Percepce Skupiny podporující jiný klub Diváctví ^
Prožitek Jiné skupiny podporující stejný klub
Komunikace Bezpečnostní složky
a interakce Masmedia
Fotbalový klub
atp.

Vlastnosti:
Postoje a předsudky Agresivita Výtržnosti Vandalismus

I
xenofóbie
I
verbální na stadionu
mimo
nacionalismus brachiální
rasismus
antisemitismus

Strategie Snaha o zařazení se do chuligánské skupiny

I
Ztotožněni
Nápodoba
Image
Symboly
Rituály
Diagram č. 1: Tradice chuligánského chování
 54

Příčiny vzniku, mechanismy rozvoje a šíření tohoto chování v hledištích jsou analyzovány
ze sociálně psychologického hlediska a popsány v empirické části, kde každá z kapitol
představuje jednu kategorii.
Záměrem této práce byl popis sociální jevu fotbalového diváctví, fandovství a chuligánstvi.
Bakalářská práce se snaží přinést ucelený pohled na tyto jevy a vhodným způsobem
propojit teorii sociální psychologie s praktickými poznatky a zjištěními.
V této práci je jedinec patřící do chuligánské skupiny popisován prizmatem skupiny samotné.
Závěrem práce lze konstatovat, že fotbalové diváctví, fandovství i chuligánstvi ze stadionů
nezmizí dříve než hra samotná.
Především k fotbalovému chuligánstvi se vztahuje i mé přání, aby se na úkor násilných
akcí z fotbalu nevytratila krása hry samotné.
6 Literatura

Adcock, C. J. (1973): Základy psychologie. Praha, Orbis.

Baleár, K. (1983): Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha, SPN.

Burian, V. (1991): Klub fotbalových panen. Praha, 2. vydání. Agentura Tip Š.

Čechák, V., Linhart, J. (1986): Sociologie sportu. Praha, Olympia.

Černák, I. (1999): Lidská agrese a její souvislosti. Žďár nad Sázavou, Fakta.

Čermák, L, Stěpaníková I.: Kontrola validity dat v kvalitativním psychologickém výzkumu.

Československá psychologie, 1/1998, str. 50 - 62.

Čermák, I. (2000): Kvalitativní výzkum v psychologii: problémy a výhledy.

In: Čermák,!., Miovský, M.(eds.): Kvalitativní výzkum ve vědách o člověku na prahu třetího
tisíciletí. Boskovice, Albert.

Dacík, T. (2000): Rasy a rasismus. Brno. CERM.

Dekoj, S.: Kde pramení vandalismus. Psychologie dnes. 8/1999. str. 12 - 13.

Disman, M. (2000): Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha, 3. vydání, Karolinum.

Gabal. I., Rak, V.: Sport a sportovní diváctví. Sociologický časopis 2/1981. Praha, str. 178 - 199

Gavora, P. (2000): Úvod do pedagogického výzkumu. Brno, Paido.

Giddens, A. (2000): Unikající svět. Praha, Sociologické nakladatelství.

Hartl, P., Hartlová, H. (2000): Psychologický slovník. Praha, Portál.

Hayesová, N. (1998): Základy sociální psychologie. Praha, Portál.

Helus, Z. (1976): Psychologické problémy socializace osobnosti. Praha. SPN.

Hollitscher, W. (1975): Lidská agresivita. Praha. Svoboda.

Hyhlík, F., Nakonečný. M. (1973): Malá encyklopedie současné psychologie. Praha, SPN.

Janata, J. (1999): Agrese tolerance a intolerance. Praha, Grada Publishing.

Janoušek, J. (1988): Sociální psychologie. Praha, SPN.

King. A.: The postmodernity of football hooliganism. British Journal of Sociology,

No 4, London School of Economics, 1997, pp. 576 - 593.

King, M., Knight, M. (1999): Hoolifan - 30 Years of Hurt. Edinburg, Mainstream Publishing.

Kohoutek. R. a kol. (1998): Základy sociální psychologie. Brno. CERM.

Krech, D., Crutchfíeld, R. S., Ballachey. E. L. (1968): Člověk v spoločnosti. Bratislava, SAV.

Křivohlavý, J. (1973): Konflikty mezi lidmi. Praha, Avicenum.

Kulka, J. (1983): Metody sociální psychologie. Praha, SPN.

Le Bon, G. (1994): Psychologie davu. Praha, Kra.

Lovaš, L. (1997): Malé sociálne skupiny. In: Výrost, J., Slaměník, I. (eds.): Sociální psychologie.
Praha, ISV.

Macák, I., Hošek V. (1989): Psychologie tělesné výchovy a sportu, Praha, SPN.

Macho, M. (1996): Fotbal - vášeň 20. století. Praha, Brána.

Mareš, M.: Trendy od Temže. Reflex. 23/2001, str. 3 6 - 4 1 .

Mikšík. O. (1980): Psychologie hromadného chování. Praha, Univerzita Karlova.

Miihlpachr, P. (1999): Sociální patologie. Brno, Pedagogická fakulta MU.

Nakonečný, M. (1999): Sociální psychologie. Praha, Academia.

Nakonečný, M. (1997): Encyklopedie obecné psychologie. Praha, Academia.

Nakonečný. M. (1970): Sociální psychologie. Praha, Svoboda.

Olivová, V. (1979): Lidé a hry. Praha. Olympia.

Pacina, V., Vaněk, M. (1983): Sport bez svatozáře. Praha, Mladá fronta.

Poláček. K. (1982): Muži v ofsajdu. Praha, 12. vydání. Československý spisovatel.

Procházka. K. (1987): Fotbal to je hra. Praha, Olympia.

Řezáč, J. (1998): Sociální psychologie. Brno, Paido.

Schumacher, T. (1990): Odpískáno. Praha, Olympia.

Slepička, P.(1990) Sportovní diváctví. Praha, Olympia.

Slepička, P.: Vybrané sociální charakteristiky návštěvníků sportovních utkání. Sociologický
časopis, 1/1990, str. 2 1 6 - 2 2 2 .

Slepička, P. (1988): Psychologie koučování. Praha, Olympia.

Strauss A.. Corbinová J. (1999): Základy kvalitativního výzkumu.Boskovice, Albert.

Svoboda, B., Vaněk, M. (1986): Psychologie sportovních her. Praha, Olympia.

Vaněk. M. a kol. (1984): Psychologie sportu. Praha, Olympia.

Vaněk, M. a kol. (1983): Psychologie sportu. Praha, Olympia.

Vaněk, K. a kol. (1984): Malá encyklopedie fotbalu. Praha, Olympia.

Zelová, A. (1997): Makrosociálne javy a procesy. In: Výrost, J., Slaměník, I. (eds.): Sociální
psychologie. Praha, ISV.

Jiné zdroje:

http://www.deniksport.cz

http://www.hooligans.cz

http://come.to/interhooligans

http://www.mvcr.c2/extremis/zprava/zprava.html

http://www.home.sk/www/tiezfanusikovia/

Bazal, 4/1999 (občasník fanklubu FC Baník Ostrava)

Bazal, 4/2001 (občasník fanklubu FC Baník Ostrava)

Bazal, 7/2001 (občasník fanklubu FC Baník Ostrava)

Bazal, 5/2001 (občasník fanklubu FC Baník Ostrava)

Futbal...je len záminka...č.5 (Občasník tupých, dementných agresorov, chuligánov,

tiežfanušikov a priaznivcov SK Slovan)

Football factory, č. 12, červenec 2001

Football factory, č. 13. říjen 2001

Orthodox, červenec - září, 2001 (zíne skupiny OFB)

Orthodox, září - listopad, 2001 (zine skupiny OFB)

Orthodox, červenec - leden, 2000/2001 (zine skupiny OFB)

Orthodox, únor - červenec, 2001 (zine skupiny OFB)

Pilsen bOüs informátor, č. 4 (fotbalově-hudební zine fans FC Viktoria Plzeň)

Slezan, č. 2 („fanzin válečníků v hlavních slezských měst)

7 Přílohy

Slovník použitých pojmů a zkratek:

Agrese - nepřátelské, útočné chování zaměřené na zastrašení, ublížení, poškození.

Dav (crowd, mob) - soustředění většího počtu anonymních osob na stejném místě (v tomto
případě na fotbalovém stadionu), které jsou navzájem ovlivňovány vzájemnou fyzickou
blízkostí; vznikají živelné emoce, snížení racionální kontroly, zesiluje se sugestibilita,
nápodoba, afekty, padají zábrany a osobní odpovědnost.

Deinviduace - stav sníženého sebeuvědomění jedince, pocit ztráty osobní identity a splynutí
s anonymní skupinou; výsledkem snížené zábrany vůči impulzivnímu chování.

FA - fotbalová asociace (Football Association)

Fanatik - člověk pro něco vášnivě zaujatý, nekritický, neobjektivní; zaujatý a nesnášenlivý
zastánce nějakého názoru, stanoviska apod.

Fanatismus - nadměrné nekritické nadšení bez rozumové kontroly, oddanost určité víře,
vyvolávající silné citové postoje, horlivou činnost.

Formální/neformální skupiny - formální skupinou se většinou rozumějí institucionální

podepřené vztahy mezi lidmi, zaměřené k provádění určité společenské činnosti.
V této práci je jako formální skupina uveden oficiální fanklub fotbalového týmu.
V neformální skupině se tvoří vztahy vznikající spontánně na základě společných zájmů,
sympatií, aspirací. Jako příkladem neformální skupiny může být parta fanoušků.

Hněv - silná afektivní agresivní reakce na urážku, frustraci apod.; krátkodobější než hostilita,
méně výrazný než vztek

Chování skupinové - chování jedince v soc. kontextu, chování ovlivněné přítomností, postoji
či jednáním druhých.
Chuligán, hooligan, hool - toulavý pobuda, darebák, ničema, výtržník. Mladý člověk štítící se
práce, vedoucí výstřední život. Název vznikl v londýnském slangu kolem r. 1890 podle jména
surových rváčů Hooliganů. V této práci je tento pojem používán jako kategorie fotbalového
diváctví, které je spojeno s výtržnostmi, vandalismem, agresí a dalšími negativními projevy
hooliganismu, chuligánství.

Identita - totožnost, prožívání a uvědomování si sebe sama, své jedinečnosti a odlišnosti od

ostatních, soubor rysů, podle nichž je jedinec znám v určité specifické skupině.

Image - obraz, podoba, idea, dojem. Image lze souhrnně označit za výsledek záměrného
působení na okolí.

Koheze skupiny - dána její odolností vůči odstředivým tlakům vyplývajícím z odlišných
potřeb a zájmů členů skupiny a vnějšího nátlaku. Koheze skupiny je její soudržnost.

Klan - původně rod, kmen u přírodních národů, zde je klan užíván pro skupinu rowdies, kteří
náleží ke stejné skupině.

Konformita, konformismus - obecná tendence přizpůsobovat své názory a jednání ostatním

členům skupiny či společnosti, je vedena snahou získat pozitivní sankce nebo obavou ze
sankcí negativních, může jít o rys osobnosti.
Konformní - přizpůsobující se, shodný, souladný

Malé sociální skupiny - skupiny osob, které jsou ve vzájemné bezprostřední interakci. Tato
interakce je podmínkou pro vytváření společných hodnot a norem, pro diferenciaci rolí a pro
skupinovou kontrolu.

Nápodoba, napodobování - vědomé nebo nevědomé opakování chování, které jedinec

pozoruj e u j iných j edinců.

Nenávist - hluboká, intenzivní emoce vyjadřující nepřátelství a vztek vůči jiné osobě, skupině
apd.
Parta, gang - označení pro neformální sociální skupinu s trvalejšími strukturovanými vztahy,
mající charakter referenční skupiny. Party i gangy chuligánů bývají často delikventní, takže se
označují jako tlupy.

Postoj - stav pohotovosti k určité reakci na skutečnost neboli dispozice k určitému jednání. Je
organizovaný zkušeností a řídí se konkrétními podmínkami dané situace. Verbalizovaný
postoj se v sociálně psychologickém výzkumu zjišťuje jako názor, mínění.

Předsudek - předpojatost, názorová strnulost, emočně nabitý, kriticky nezhodnocený úsudek a

z něj plynoucí postoj, názor přijatý jedincem nebo skupinou.

Psychóza davová - psychická epidemie, společné chování malé skupiny až velkého

shromáždění lidí vyznačující se spontánností a vysokou emocionalitou.

Rasismus - předsudek založený na postoji a nižších, méněcenných ras, plemen, zdůrazňování

rasových znaků a rozdílů a z nich odvozených teorií o nadřazenosti či podřazenosti ras a
z toho vyplývajících názorů o podřízenosti či likvidaci „nižších" ras.

Rituál - pravidelné, pevnou kultickou tradicí stanovené opakování bohoslužebných nebo

magických úkonů, obřad, sled slov nebo činů, které vedou k uskutečnění daného cíle.
Fotbalovým rituálem je myšleno opakování jistých specifických úkonů, skandování apod.

Role - souhrn kulturních vzorců asociovaných s danou sociální pozicí ve společnosti, tj.
souhra způsobů jednání, které se od individua v určité společenské pozici v určité sociální
situaci očekávají. Role fotbalového diváka je krátkodobou rolí, na rozdíl od dlouhodobějších
rolí fanouška a chuligána.

Rowdies - výtržníci, rváči. V této práci je tento termín používán jako synonymum pro výraz
hooligans, hools. Rowdies je vžité označení pro násilníky na fotbalových zápasech.

Situace emociogenní - podněty z těchto situací vyvolávají příjemné nebo nepříjemné emoce, a
tím se podílejí na organizaci chování.
Sociální interakce - proces vzájemného vytváření hodnot v rámci určité činnosti. Základním
rysem sociální interakce je vzájemné působení a ovlivňování. Modelem sociální interakce je
mimo jiné soupeření (např. s jinými chuligánskými gangy) spolupráce (mezi členy „vlastní"
skupiny). Sociální interakce je úzce vázána na sociální role.

Sociální komunikace - charakterizována přejímáním, předáváním a tvorbou informací

v procesu sociální interakce.

Skinhead - člen skupiny mladých lidí s typickým velmi krátkým účesem, nebo ostříhaný
dohola, mnohdy s násilníckymi sklony a nevraživým vztahem především
k Rómům, Arabům a Vietnamcům, podléhající i některým prvkům německého nacismu.
Podrobnější popis skinheadských skupin např. Mareš (2001).

Stereotypy - komplex představ, které mají jedinci či sociální skupiny o sobě samých
(autostereotypy) nebo příslušníci jiných skupin (heterostereotypy).

Subkultura - souhrnné označení pro modifikované uspořádání vzorů jednání, norem a

hodnotových orientací závislých na celkové kultuře společnosti a typických pro věkové,
profesionální, etnické či jiné skupiny. Sociální skupinu hooligans tato práce označuje jako
subkulturu.

Symbol - něco konkrétního, co slouží jako konvenční znak pro něco abstraktního, symbol
zastupuje určitý předmět, skupinu, vztah aj. Určující podmínkou je podobnost, i vzdálená a
historicky či kulturně podmíněná, může mít silný emocionální náboj (např. vlajka, erb), je
výsledkem mezilidských vztahů, na rozdíl od znaků, který je umělý, abstraktní, jazykový i
mimojazykový a nemusí obsahovat podobnost.

Tlupa (troop) - uzavřené společenství s typicky vyvinutou sociální hierarchií. Tlupy jsou
delikventní skupiny mladistvých. Tlupa, gang i parta hooligans jsou v práci synonymní
označení.

UEFA - Evropská fotbalová unie (Union of European Football Association)

Ultras - členové skupin tzv. ultras se počítají mezi hooligans, nejsou tak radikální, oproti
rowdies je více zajímá samotná hra.

Vandalismus - primitivní ničení kulturních hodnot, potěšení z ničení.

V zásadě projev skupinového protestu , provokace, upozornění na sebe; spontánní reakce po
fotbalovém zápase i akt zvůle, msty, rasové nesnášenlivosti apod.

Příloha č. 1:
Protokol pozorování: FC Brno - Mařila Příbram (2:1)
Psy/29/7/2001

První ligové kolo nového ročníku fotbalové ligy shlédlo přes 11 200 diváků.
Před zápasem se objevují ojedinělé skupinky fanoušků, které horlivě diskutují (komunikace) o
letních posilách klubu (Kadlec s Cupákema) a vyhlídkách Jejich" mužstva v nové sezóně
fotbalové ligy. Mnozí s fanoušků jsou v replikách dresů (image) a kolem pasu mají ovázané
šály (symbolika klubu). Jednotlivé skupiny postávají před vstupem na stadion a někteří fans se
posilují alkoholem. Ozývá se první skandování hesel (komunikace a interakce, rituály).
Ochranka a brněnská městská policie je přítomna u vchodů do stadionu a prohlíží
jednotlivým divákům obsah jejich batohů či tašek (interakce mezi diváky a pořadatelskou
službou).
Jednotlivé skupiny se formují v hledišti stadionu a konverzují (komunikace a interakce)
především o blížícím se zápase, na plot okolo hřiště věší vlajky a zástavy jednotlivých skupin
(symbolika chuligánských gangů či skupin fanoušků, která má s klubovými symboly společné
barevné provedení...).
Při nástupu fotbalistů Příbrami se ozývá pískot (rituál), na rozdíl od potlesku (rituál) při
nástupu domácího týmu. I v hledišti je vidět vymezení jednotlivých skupin (především
fanoušků a některých hooligans) a jednotlivců. Jeden z přívrženců hnutí skinheads (image) má
tričko s neonacistickou kapelou Skrewdriver (symbolika), druhý má triko s keltským křížem
(symbolika).
Před úplným začátkem utkání jsou některými skupinami (rituál, chování) do hlediště
vhozeny nejrůznější petardy.
 Vývoj samotného utkání je od 11. minuty nepříznivý, když skóruje H. Siegl, což vyvolá
další reakce některých jedinců, kteří k samotnému hráči směřují obscénní gesta a vulgární
nadávky {verbální agrese), které mu připomínají jeho bývalý klub - Spartu Praha
{identifikace hráče s klubem). V hledišti se od tohoto okamžiku častěji ozývá i pískot a
skandování doprovázené potleskem při akcích domácího mužstva {emoce, prožitek
komunikace).
Při kterémkoliv rohovém kopu fanoušci vstávají a s nataženýma rukama třepetají prsty,
které po rozehrání míče vymrští nad hlavy {rituál).
Opilý fanoušek stojící na oplocení stadionu celý zápas vulgárně nadává {verbální agrese)
směrem k 20 fanouškům Příbrami, které podporuje asi 10 roztleskávaček {rituál). Pískot se
stupňuje a nadávky {verbální agrese) směřují kjednotlivým hráčům Příbrami, především
k útočníkům Sieglovi a Kučerovi, jehož reakce {gesta) vyvolávají řadu dalších nadávek. Při
střetu H. Siegla s míčem se ozývá bučení {rituál, který je spojován s rasisitickým projevem
vůči hráčům černé pletí). Jeden fanoušek Brna vulgárně nadává {verbální agrese) i domácímu
hráči Polákovi, který byl v tisku {masmédia, komunikace) označen za slavistu {identifikace
hráče a klubu), o kterého se údajně zajímá pražský klub.
Na jeho nadávky reaguje jiná skupina{interakce, komunikace) a dotyčného slovně napadne
{verbální agrese mezi jedincem a skupinou).
Nejčastější projevy negativního chování diváků však představuje rozhodčí {zaměření
fanoušků na vítězství „jejich" klubu), který se domácím fandům zdá zaujatý a neobjektivní.
Při kterémkoliv faulu na domácího hráče se ozývá pískot {rituál) a z hlediště se směrem
k rozhodčímu ozývá jedna rada za druhou {rituál, komunikace, prožitek).
Ve druhé půli se prezentuje jedna skupina tzv. pyroshow {rituál, který je celosvětově
rozšířen a patří kfotbalové tradici dotvářející atmosféru, pro který však nemívá pochopení
vedení klubu), čímž mimochodem poukazuje na nedostatečnou pořadatelskou službu.
Nepříznivé skóre vyvolá řadu reakcí fanoušků a do blízkosti hřiště dopadají prázdné i plné
plastové lahve {výtržnost). Přes ochrannou síť hřiště směřuje na hřiště i role toaletního papíru
{rituál, výtržnost).
Když už téměř nikdo z fanoušků nevěří ve vítězství domácího týmu a část fans směřuje ze
stadionu, Brno v devadesáté minutě vyrovnává na 1:1. Brněnští fanoušci skandují a tlaskají
{rituál).
Za několik okamžiků brněnský tým dává gól na 2:1. Fanoušci jsou u vytržení a dřívější
negativní emoce {emoce) se mění doslova v euforii {nálada). Skupiny dříve kritických
fanoušků vstávají a zpívají chorály a tlaskají {rituál, komunikace, interakce). Po vstřelení
druhého gólu vyletí do vzduchu nastříhané papírky {rituál) a klubové vlajky {symbolika) se
míhají ve vzduchu.
Domácí tým předvedl dokonalý zvrat v utkaní, což jeden z fanoušků brněnského týmu
dokonal tím, že se v naprosté euforii a afektivní radosti {emoce) svlékl a tančil (viz.
fotopříloha).
Po ukončení utkání proběhne obvyklá „děkovačka" {rituál). Hráči domácího mužstva
držící se za ruce se uklánějí před fanoušky a zdvihají ruce, čímž dávají pokyn směrem
k fanouškům, kteří zvedají klubové šály {symboly) a děkují hráčům známým pokřikem: „Hoši,
děkuj em!"
Hráči obíhají hřiště a tleskají fanouškům. Při odchodu ze stadionu se ozývá skandování
{rituál) a mezi jednotlivými členy skupin probíhají bouřlivé diskuse o průběhu zápasu
{komunikace a interakce).

Tab. č.l: Fotbalové tragédie

Při velké koncentraci lidí na malém prostoru největším nebezpečím panika. A není
důležité, co nebo kdo ji vyvolá. Zkratové jednání a pud sebezáchovy dělají z davu nemyslící
masu, která se valí a nehledí, na koho nebo na co šlape. Při velkých masových tragediích byla
většina obětí ušlapána.

Deset největších fotbalových tragédií:

Rok místo/země počet mrtvých/raněných příčina

1964 Káthmándú/Nepál 320/300 panika při krupobití

2001 Akkra/Ghana 125/nevyčísleno bitka fanoušků
1989 Sheffield/Anglie 95/770 ušlapáni na tribuně
1988 Káthmándú/Nepál 80/400 zřícení tribuny
1968 Buenos Aires/Argentina 74/150 panika z hořících novin
1982 Moskva/Rusko 69/100 tlačenice v hledišti
1971 Glasgow/Skotsko 66/200 tlačenice v hledišti
1985 Bradford/Anglie 52/200 požár tribuny
1988 Tripolis/Libye 5 0/neuveden bitka v hledišti
1974 Káhira/Egypt 49/50 zřícení tribuny

Zdroj: http://www.deniksport.cz
Fotopříloha:
Foto 1: Fotografie doplňuje protokol Psy/29/7/2001. Fanoušek brněnského týmu po
dokonalém obratu v utkání první ligy s Marilou Příbram projevil nečekanou euforii a
dokumentoval afektivní radost tím, že se celý svlékl a tančil.

Foto 2: Třetí předkolo Ligy Mistrů 2001 mezi Slavií Praha a řeckým klubem Panathinaikos
Atény. Jízdní policie je připravena v případě nepokojů zakročit. Policie ČR taktéž ovlivňuje
chuligánství.
Tab. č.2: Rozlišení fotbalových diváků, fanoušků a chuligánů
Kritéria jsou zvolena na základě rozhovorů a provedených pozorování.

Kritérium sportovní diváci sportovní fanoušci hooligans

Stabilita skupiny nízká vysoká vysoká
Integrace skupiny nízká vysoká vysoká
Koheze nízká střední vysoká
Atraktivnost skupiny nižší vysoká vysoká
Stálost skupiny nízká střední vysoká
Autonomie skupiny nízká střední vysoká
Velikost skupiny velká střední malá
Míra intimity skupiny nízká střední vysoká
Propustnost skupiny vysoká střední nízká
Homogenita/heterogenita heterogenní homogenní homogenní
Orientace skupiny nízká střední vysoká
Hodnotová orientace nízká střední vysoká
Míra uspokojení nízká střední vysoká
Stupeň libosti nízký střední vysoký stupeň
Míra kontroly nízká střední vysoká
Násilné chování nízké nízké vysoké
Projevy nacionalismu nízké vysoké vysoké
Projevy xenofóbie a rasismu neexistence výjimečně časté
Stupeň ideologie skupiny neexistence neexistence vysoký stupeň
Hodnocení zápasů objektivní subjektivní subjektivní
Klubismus nízký vysoký nízký

Tabulka č.3 : Paradigmatický model chuligánského chování

(A) Příčinné podmínky Tradice chuligánství {životní styl)

(B) Jev Atraktivnost skupiny
(C) Kontext Ostatní skupiny
(D) Intervenující podmínky Identifikace
(E) Následky Předávání chuligánských tradic
Graf č. 1: Matice podmiňujících vlivů chuligánského chování (dle provedených rozhovorů).

Vysvětlivky:
Oblast matice 1: Jednání související s jevem chuligánství u jedince. Jednání chuligána jako
jedince, které představuje „aktivní, expresívni, konající formu self a další interakci užitou ke
zvládání jevů, reakci najev a podobně" (Strauss, Corbinová, 1999:122).

Oblast matice 2: Interakce jedince s jednotlivými členy skupiny. Na této úrovni se nalézá
jednání, komunikace, myšlenkové procesy, nápodoba, debatování, sebereflexe, postoje a
kontakt s ostatními hools ze skupiny.

Oblast matice 3: Úroveň skupiny, gangu, tlupy. Jedinec patří do skupiny a ostatní členy
vnímá jako celek, malou sociální skupinu, ke které náleží.
Oblast matice 4: Úroveň ostatních skupin podporujících tentýž klub. Jedinec ostatní
skupiny nevnímájako ohrožení skupiny jejíž je členem.

Oblast matice 5: Úroveň skupin, gangů a tlup konkurenčních. Jedinec vnímá skupiny jako
nebezpečí pro skupinu „vlastní". Díky těmto skupinám, se jedinec identifikuje s „vlastní"
skupinou, přičemž ostatní konkurenční skupiny vnímá jako soupeře, nepřátele, ke kterým
zaujímá jednoznačně odmítavý postoj.

Oblast matice 6: Úroveň koalic chuligánských skupin. Jedinec vnímá jiné skupiny jako
podporující faktor, koalice vznikají na různá časová období. Někteří příznivci uzavírají
dlouhodobějšími vztahy s jiným skupinami rowdies, tzv. družby.

Oblast matice 7: Úroveň reprezentace. Jedinec se vnímá jako člen skupiny, jenž reprezentuje
určitý národ, který podporuje fotbalovou reprezentace dané země. Mezi jednotlivými
skupinami během reprezentačních zápasů existuje tzv. reprezentační smír, který však mnohdy
nebývá uznáván všemi skupinami rowdies.

Oblast matice 8: Celospolečenská úroveň. V této úrovni matice je chuligánské chování

vnímáno jako celospolečenský problém či subkultura, která přesahuje reprezentační stadiony.
Jedinec se považuje za součást subkultury.
Příloha č. 2: Strana z fotbalového fanzinu Futbal... je len záminka...č. 5

Ľ
cn
>m
mi
czi Nenávisť je obrovská...
k« ...alebo smrť fanúšikom a fandeniu na Tehelnom poli.
osu

SLOVAN DO TOHO! K4Y Konečne vy smradi pochopte, že t

CHCEME GÓL! a iné tupé my sa netrepeme do ''
nezmysli sa nesú našimi Žiaru, Brezna či Ružomberku za
štadiónmi, ktoré ma vedia vytočiť futbalom... Chceme páchať, |zíobu
do zúrivej nepríčetnosti. Tieto a šíriť nenávisť a agresiu. jYed'čó
tupé a nezmyselné pokriky musia už viac poteší, keď j zisťujem |ako
dop z našich štadiónov zmiznúť nás úprimne nenávidí úž celý
v najbližšej dobe. Fanúšikovia slovenský vidiek. Éuŕáriij!!íeii![sa
v dresíkoch, so šálikmi na rukách tešte, zničíme i vám I všetky
(podľa vzoru rakúskych sračiek) a hodnoty, čo ste nadobudli' prácou
s vlajočkami a mávatkami v našom prekrásnom meste
v rukách, kazia dobré meno Bratislave. Zbaľte si svoje
hooligans. Strašne ma vie vytočiť smradľavé krámy a ťahajte von
uhrovitý trupík v drese Slovana, zPressburgu!
|loM so šálikom na krku a mávatkom
v ruke, ktorý sa s úsmevom chystá P.S. Všetci vy uhrovití trupíci ;
joJik
na Tehelné pole, či nedajbože na z dresmi a šálikmi Slovana,
výjazd. Smradi, ktorí vykrikujú futbaluchtiví fanúšikovia, majte
P* ttíľ zpozaplota a potom vesmírnou na pamäti, že vás nenávidíme a
rýchlosťou zmiznú do bezpečia, či dáme vám to pocítiť. Nás
pri zásahu polície na cudzích
(STA. hooligans • fandia mužom zákona
nezaujímajú góly, výhry ... už sa
tešíme kedy vypadneme do druhej
íbirát heslami ako : „Bite ich I". Či ligy a to potom budú výjazdy na
ntfete zasratí studentíci s rodičmi na
l>q/Tmí vidiek.
pq/tov tribúne pohoršujúci sa nad Pamätajte, že hooligans je
•jiikol prekrásnym kazotvorným dielom prvoradé, a či je zKoŠíc, Nitry,
fe sň malej časti hooligans. Do Trnavy, nikdy sa nesmieš spojiť so
eri, ie
licit a
nepríčetnosti ma vie vytočiť zelenými hajzlami, lebo zaplatíš
Hečku dedinská žobrajúca pakáž krutú daň. To, že máme nenávisť
blov" pohoršujúca sa nad voči Košiciam, Nitre či Trnave
lldpcl
(vefřia „zkrášlováním" ich dedín, či neznamená, že budeš fandiť
viesok naším komandom. zeleným pri potýčke s nimi.
Příloha č. 3: Strana z fotbalového fanzinu Football factory č. 13

Pociťuješ při střetu nebo v ochozech vůči fanouškům jiného

klubu nenávist v pravém smyslu tohoto slova? Patři podle
Tebe takováto nenávist k chuligánství?
Musím uznat, že spíše než o nenávist, jde o vztek. Nenávist jako taková mě „obejme", při
pohledu na Poláky a pár určitých lidí. Pro mé většinou lze ten pocit charakterizovat slovem
sport. Nenávist jako taková k chuligánům, ale uratě patří a myslím, že dost lidí ji umí řádně
využít ve svůj prospěch. (S.G. - Sparta Praha)
Samozřejmé, že nenávist k fotbalu patři. Jestliže k někomu cítím nenávist, tak v pravém
slova smyslu a kde jinde se dá vyjádřit než v boji? (Opičak - Viktoria Plzeň)
V první řadě si myslím, že každý hooligan by měl tu pravou nenávist cítit vůči
pokémonům (ne však těm animovanými!!) a konfidentům!!! Já při střetu nebo v ochozech
nenávist necítím. Chuligánství je smyslem mého života, ale zároveň i zábavou. Nedokáži si
představit, že bych kvůli jiné klubové příslušnosti někoho zmrzačil nebo dokonce zabil. Nemůžu
proto mluvit o nenávisti, ale o formě konkurence či zdravé rivalitě. Monokl, zlomený frňáček či
v nejhorším případě rozbitá hlava je ideální .řešeni" rivality! (Miloš - Nera hooi's)
Myslím, že chuligánství je spise jakýmsi sportem a zábavou, než abych v ochozech
pociťoval nenávist v pravém slova smyslu. Někdy, hlavně při čtení některých článků od různých
fans mám červenou před očima a jsem dost nepříčetný, ale jinak si myslím, že jako hooľs jsme
všichni na stejné lodi. Kdyby taková nenávist byla, určitě by mezi hooi's nedocházelo k takovým
věcem jako nebonzovánf, nezlynčováni bezmocně ležícího apod. Proto si myslím, že nenávist
až za hrob k chuligánství nepatří, i když někteří jedinci....
Uvedu i jeden přiklad: Já jsem osobně schopen sednout si s fandou jiného klubu mimo den
zápasu, to bych s komunistou nikdy neudělal. (Count Grishnackh/OFB '98 - Brno)
Za tu dobu, co jezdím, jsem dostal tolik nářezů, že se ve mně vybudovala k některým
týmům nenávist až za hrob. Proto se nám podařilo získat pro nás kluky, kteří to berou jako
zábavu a tím jsme se vyšplhali na špičku. K chuligánství nenávist zřejmě nepatři, ale díky ni
jsme momentálně nejlepší u nás. Co vy na to?!? (Fiša/Klatováci - Viktoria Plzeň)
Při střetech v ochozech nenávist pociťuji nejenom k fanouškům jiného klubu, ale i
k policii. Dnes už je ale velmi těžké dostat se k fans jiného klubu, protože vše hlídají zkurvení
čerti. Někdy se to podaří, někdy ne. Podle mě tato nenávist k chuligánství patří, protože
fanoušci obou klubů se chtějí mezi sebou pobit. Každý může mít jiný názor, ale já si myslím, že
je lepši mlátit se v ochozech než demolovat dopravní prostředky, rabovat benzínky a vykrádat
vlastni pokladny! (Michal - Sparta Praha)
Nenávist vůči hooligans jiných klubů necítím. Některé respektuji, jiné méně a někoho
vůbec. Myslím, že nenávist mezi hooligans nepatři. Libí se mi, když jedni dokáži psát o druhých
pravdu, bez zbytečného uráženi. Jiná věc je „momentální nenávist" v den vzájemného zápasu.
Ale i tady jde z mé strany pouze o způsob jak se vyhecovať (J.J.B./Berserk - Bohemians)
Nenávist při střetu s fans jiných klubů je u mě většinou chvilková a týká se pouze toho
střetu. K některým fanouškům pociťuji averzi dlouhodobou, jde však pouze o jednotlivce
z jednotlivých klubů. Naopak s jinými fans různých klubů jsem se sešel mimo zápasů Plzně
(reprezentace, turnaje, ...). V klidu s nimi pokecám o fans scéně a vypiji pivo. Závěrem si
řekneme, že příště se uvidíme v jiné situaci.
Podle mě určitá nenávist mezi fans jednotlivých klubů k chuligánství patři, ale vše má své
meze. Musíme si uvědomit, že jsme všichni stejného vyznání. Taky mi připadá hloupé a dětské,
když někdo tvrdí, že by si nikdy s fanouškem jiného klubu s kterým se jindy bije do hospody
nesedl. (Zdeněk - Pilsen fans/Radikálové Plzeň)

55