Vývoj korupce a politického

vlivu oligarchů na Ukrajině v

posledním desetiletí
Kryštof Pazderka

2021
Vedoucí prá ce: Ondřej Kohout

Gymná zium Na Vítězné Plá ni, Praha 4

 Prohlašuji, že jsem tuto prá ci vypracoval/a samostatně za pomoci konzultanta a že jsem
uvedl/a všechny použité prameny a literaturu.

Kryštof Pazderka:

Úvod
Rád bych porovnal období na Ukrajině před a po tzv. „Euromajdanu“ (2013-2014) z hlediska
míry politického vlivu oligarchů i všudypřítomné korupce nejen ve státním aparátu. Následně
bych rád zjistil, zda se podařilo alespoň částečně „postmajdanovskými“ reformami silný vliv
oligarchů na ukrajinskou politiku zlomit a korupci vymýtit.
Základní otázky jsou: Jaký je původ korupčního systému na Ukrajině? Dá se tento dlouholetý
politický „parazitismus“ vůbec zlomit? Jak bojovat se všudypřítomnou korupcí? Změnil vůbec
něco Euromajdan svými reformami?

Korupce jako dlouhodobý problém

Jako brouk kůrovec připravuje stromy o jejich životodárné lýko a les pomalu chřadne a
usychá, tak obírají ukrajinští oligarchové, státní představitelé i mnozí další vlivní lidé vlastní
stát o nezbytný kapitál a nechávají ostatním jen to málo, co vystačí na holé přežití.
Korupce je na Ukrajině všudypřítomným a dlouhodobým problémem. Jak říká analytik
z katedry ruských a východoevropských studií FVS UK Karel Svoboda: „Ne, že korupce
ovlivňuje systém, na Ukrajině je korupce přímo systémem.“ 1 Je zde něčím, co v každé době do
určité míry prorůstá naprosto vším, od státu, soudů, finančních úřadů, přes policii až po
školství a zdravotnictví. Úplatky se zde staly v podstatě samozřejmostí.
V praxi to funguje to asi takto: Chcete být přijat na školu? Musíte zaplatit. Chcete být zavčas
hospitalizován? Zaplaťte. Chcete uspět u soudu? Podplaťte rovnou soudce atd. Například
žena z města Dolina v Ivanofrankivské oblasti říká: „Dle mého názoru je korupce na Ukrajině
až nebezpečně rozšířena a mělo by se s tím něco dělat. Jelikož pracuji ve školce, sama vidím,
jak je pro rodiče těžké dostat dítě do školky. Pokud si za místo řádně zaplatíte, dítě vám tam
vezmou. Pokud ne, musíte s ním zůstat doma a to znamená, že matka nemůže chodit do
práce a tím pádem klesají příjmy domácnosti.“ 2
Podle průzkumů je si naprostá většina obyvatel tohoto problému plně vědoma (viz. obrázek
1) a všudypřítomnou korupci, vytvářející sociální rozdíly, často kritizuje. Čas od času se dav
dokonce odhodlá vyjádřit svůj nesouhlas ve formě protestů. Ukrajinci jsou ale i přesto nuceni
tento nemocný systém přijmout a naučit se v něm takzvaně „chodit“. Jinou možnost často
nemají.
Podle Davida Stulíka, který v Kyjevě přes 10 let působil jako tiskový mluvčí Delegace EU, se
korupce na Ukrajině stala určitým „sociálním lepidlem“, které drží společnost pohromadě.
Lidé si podle něj skrze úplatky více důvěřují - peníze jsou jasným potvrzením, že jejich
vzájemná „smlouva“ platí.3
Obrázek 1: studie z roku 20154

1ŠÍMA, M. Nejzkorumpovanější země Evropy. Desítky politiků i policistů si tu na svůj majetek nemohly vydělat
[online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné z: < https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nejzkorumpovanejsi-zemi-
evropy-je-ukrajina-desitky-politiku-i-policistu-si-na-svuj-majetek-nemohly-vydelat-46521>.
2 MARHANOVÁ, R. Krupce na Ukrajině. 2020: Praha, str. 41, [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné z:
<https://is.ambis.cz/th/m74to/Korupce_na_Ukrajine.pdf>.

3 parafráze, osobní rozhovor s panem Martinem Stulíkem přibližně dne 3.12.2020

4 KIEV INTERNATIONAL INSTITUTE OF SOCIOLOGY. Corruption in Ukraine: Comparative Analysis of National
Surveys: 2007, 2009, 2011, and 2015. strana 30. [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné z:
Až do nedávna platilo pravidlo, že většina bohatství státu se nelegálně kumuluje jen mezi
hrstku nejvlivnějších, tedy především mezi státní představitele a na ně napojené extrémně
bohaté oligarchy. Ti si státní kapitál mezi sebou tiše přerozdělují a brání tak potenciálně
prosperujícímu státu v ekonomickém růstu. Ukrajinská většinová společnost je si toho
samozřejmě do určité míry vědoma, proto jsou také oligarchové na Ukrajině v některých
společenských kruzích nenáviděni. Z toho důvodu se také často na rozdíl od politiků, plně
závislých na popularitě, stahují vlivní milionáři a miliardáři do ústraní a snaží se přitahovat
minimum negativní pozornosti. Na druhou stranu ale mají v některých chudších částech
země velký vliv a těší se velké popularitě, to platí především pro východ (oblast Donbasu).
Původ má korupce na Ukrajině už v dobách Sovětského svazu, kdy se v zemi stejně třeba jako
v Rusku vytvořily vlivné oligarchické skupiny. Ty dokázaly přežít pád železné opony a hlavně
získaly rozhodující vliv skrze následnou privatizaci v 90. letech, kdy převzaly kontrolu nad
státními podniky, nabyly (na samotné hraně zákona) ohromného bohatství. Jakákoli následná
snaha o protikorupční reformy byla neefektivní a stát se definitivně rozpadl na skupiny blízké
mafiánským strukturám5.
Jak již bylo řečeno korupce má na Ukrajině dlouhou historii, pojďme se teď ale v krátkosti
věnovat klíčovým událostem posledních let. Prvním velkým vzedmutím proti korupčnímu
systému v kontextu zmanipulovaných voleb ze strany Viktora Janukovyče byla roku 2004 tzv.
„oranžová revoluce“. Jejímiž hlavními tvářemi se stali pozdější prezident a premiérka: Viktor
Juščenko a Julie Tymošenková. Protesty sice dokázali zvrátit výsledek zmanipulovaných
prezidentských voleb a umožnily proevropsky laděnému uskupení Naše Ukrajina převzít moc
v zemi, revoluční ideály a principy ale z nově zvolené vlády rychle vyprchaly. Tymošenková
s Juščenkem se velmi brzy ostře názorově rozešli a k slibovaným reformám, jak už je to na

<https://kiis.com.ua/materials/pr/20161602_corruption/Corruption%20in%20Ukraine%202015%20ENG.pdf>.
5 Svoboda Karel. Ukrajina, země mezi Evropskou unií a Rusem [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné z:
<https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1046108-prednaska-z-univerzity-karlovy-ukrajina-zeme-mezi-eu-a-
ruskem>.
Ukrajině zvykem, prakticky nikdy nedošlo. Tymošenková byla navíc sama obviňována
z různých manipulací a korupce.
Prezidentské volby v roce 2010 už měly jiný výsledek - Juščenko v nich vypadl už v prvním
kole a jednoznačným vítězem se stal proruský Viktor Janukovyč. To odstartovalo jedno
z nejčernějších období v novodobých dějinách země, za prezidenta Janukovyče totiž korupční
systém dostal jasně vertikálně řízenou strukturu a dosáhl největšího rozsahu.

Janukovyčova „korupční chobotnice“

Jak vypadal ukrajinský korupční systém na svém naprostém vrcholu za vlády Viktora
Janukovyče mezi lety 2010–2014? Korupce prostupovala naprosto všemi vrstvami
společnosti. Největších rozměrů ale samozřejmě dosahovala v politice. Demokraticky se
tvářící režim byl v té době ve své podstatě důmyslně strukturovanou „korupční chobotnicí“,
jejíž hlavu tvořil vlivný vládní kruh kolem prezidenta Janukovyče, napojený na již zmiňované
všemocné oligarchy. Janukovyč, zocelený drsným dětstvím na ukrajinském Donbase (v mládí
byl dokonce usvědčen z krádeže), pro ně dokázal vytvořit ideální podmínky pro rozvoj jejich
pololegálního byznysu a oni tak upevňovali postavení svých již tak silných monopolů.
Tato hierarchicky strukturovaná skupina systematicky vysávala ukrajinský stát a umožnovala
privilegovaným přijít složitými mechanismy k obrovskému jmění a to bez většího úsilí. Trochu
ironicky byla sice v rámci navazování vztahů s EU přijata některá protikorupční opatření,
účinně uplatňována ale v podstatě nikdy nebyla. Ti, kteří měli být potrestáni, většinou všem
postihům unikli a protikorupční legislativa tak sloužila pouze k utlačování politických
oponentů jako Julia Tymošenková nebo k vyhrožování politikům, neloajálním režimu. 6
Oblíbenou turistickou atrakcí, muzeem korupce a velmi výstižným symbolem tohoto období
se později stalo honosné prezidentské sídlo ve vesnici Mežhyrja kousek od Kyjeva, jež za
sebou neporušené zanechal Viktor Janukovyč. Zdejší nákladné golfové hřiště, sochy
v antickém stylu, menší zoo, křišťálové lustry i neuvěřitelný luxus, neodpovídající příjmům
prezidenta, mluví za vše.
Zde dále pro představu informace z roku 2017 ukazující závažnost prezidentova jednání:
„Ukrajinského exprezidenta Viktora Janukovyče v celosvětové anketě, kterou na internetu
provedla mezinárodní protikorupční organizace Transparency International, označili za
nejzkorumpovanějšího politika na světě.“7
Velmi dobrým příkladem relativně prostého člověka, jenž díky tomuto korupčnímu systému
dokázal velmi výhodně nelegálně zbohatnout, byl Janukovyčův nejstarší syn Oleksandr,
původním povoláním zubař. Ten za pouhý jeden rok zdvojnásobil své jmění na necelých 200
milionů dolarů, časem ale podle některých odhadů disponoval financemi v rozmezí od 500 do
700 milionů dolarů. Vysvětlení, jak se ze zubaře stane oficiálně 76. nejbohatší Ukrajinec se

6 Schevliakov Igor. ANTI-CORRUPTION IN MOLDOVA AND UKRAINE, strana 27. [online]. [cit. 2021-03-04].
Dostupné z: <http://www.europeum.org/data/articles/anti-corruption-in-moldova-and-ukraine-2.pdf>.
7 Časopis Reflex. Ukrajinský exprezident Janukovyč je prý nejzkorumpovanější politik na světě [online]. [cit.
2021-03-04]. Dostupné z: <https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/79564/ukrajinsky-exprezident-janukovyc-je-
pry-nejzkorumpovanejsi-politik-na-svete.html>.
novinářům nikdy nedostalo. Nejčastěji šlo o rafinovaný proces, kdy stát zmodernizoval (často
za evropské peníze) část ukrajinských uhelných dolů. Následně ale proběhla privatizace a
doly byly prodány hluboko pod reálnou cenou a to často právě prezidentovu synovi
Oleksandrovi. Byl to také on, kdo pravděpodobně hrál ústřední roli v podnikatelsko-
zločineckém klanu koncentrovaném kolem jeho otce Viktora zvaném „Rodina“. Poté, co byl
v roce 2014 stejně jako jeho otec nucen uprchnout do Ruska, byly také na osobu Oleksandra
Janukovyče uvaleny sankce ze strany Evropské unie.8 9
Pro bližší pochopení celé situace je ale nutné si ještě blíže vysvětlit roli oligarchů v ukrajinské
společnosti. Tito lidé většinou již od zmiňované privatizace v 90. Letech silně ovlivňují dění
v zemi, ve které kontrolují většinu státních podniků. Možných důvodů, proč si svůj politický
vliv dokázali udržet tak dlouho a proč nebyla naprostá většina z nich dodnes před soudem
usvědčena je několik.
Zaprvé jsou schopni přizpůsobit se v podstatě jakékoliv situaci a určitým způsobem se
„domluvit“ (vyjít) s kteroukoliv vládou. Dále mají pod kontrolou většinu vlivných ukrajinských
médií a proto je také každý potencionálně úspěšný politik, jenž se chce nějakým způsobem
zviditelnit, nucen s nimi vyjednávat (viz. obrázek 2). Usvědčit je z jejich zločinů před soudem
je prakticky nemožné, především kvůli tomu, že většinu soudů sami nepřímo kontrolují nebo
jejich obhajobu řídí špičkové týmy právníků. Ti nejvlivnější z nich mají také skrze podplacené
poslance přímý vliv na ukrajinský parlament a jsou tak v podstatě sami tvůrci zákonů. Pár
z nich dokonce zastává či zastávalo vysoké politické funkce. Oligarchové jsou tak na Ukrajině
dlouhodobě jednou dominantních hybných sil.

Obrázek 210: Média ovládaná oligarchy – analýza z roku 2018 (lepší kvalita obrazu viz. odkaz
v citaci)

8 Idnes (ČTK). Syn ukrajinského prezidenta za pouhý rok zdvojnásobil své jmění [online]. [cit. 2021-03-04].
Dostupné z: <https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/syn-ukrajinskeho-prezidenta-zdvojnasobil-majetek-
jmeni.A130329_072553_zahranicni_skr>.
9Svoboda Karel. Ukrajina, země mezi Evropskou unií a Rusem [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné z:
<https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1046108-prednaska-z-univerzity-karlovy-ukrajina-zeme-mezi-eu-a-
ruskem>.

10 Rybak Vitalii. Yes, Ukraine’s Oligarchs own the Airways, but Their Days Are Numbered [online]. [cit. 2021-03-
04]. Dostupné z: <https://www.atlanticcouncil.org/blogs/ukrainealert/yes-ukraine-s-oligarchs-own-the-
airwaves-but-here-s-why-their-days-are-numbered/>.
Učebnicovým příkladem vlivného ukrajinského oligarchy je ropný i mediální magnát a
podnikatel židovského původu Ihor Kolomojskyj, dlouhodobě patřící do první pětice
nejbohatších Ukrajinců v čele s Rinatem Achmetovem.
Kolomojskyj byl až do nedávna dlouhodobým spoluvlastníkem největší ukrajinské banky
Privatbank, jejíž služeb využíval zhruba každý třetí Ukrajinec. V prosinci 2016 ale jeho
kontroverzní byznys zasáhla tvrdá rána. Celý Privatbank byl administrativou prezidenta
Porošenka zestátněn kvůli obvinění z rozsáhlého tunelování, ke kterému mělo podle Národní
banky docházet mezi lety 2008–2016. Ukradené peníze nejprve nepozorovaně proudily na
pobočku na středomořském Kypru, kde je následně anonymní skořápkové firmy, často se
sídlem na Britských Panenských ostrovech měly pomocí nesmyslných faktur, fiktivních půjček
a smyšlených smluv převádět na své účty. Odtud pak finance dále putovaly na konta dalších
firem u bank nejčastěji ve Švýcarsku, Lucembursku či Pobaltí.
Takto proprané peníze měly nakonec končit v offshorových firmách s nastrčenými řediteli a
napojenými často právě na Ihora Kolomojského. Díky těmto firmám byly například
v americkém Texasu a Kentucky pořízeny dva luxusní mrakodrapy, o jejichž zabavení teď po
nedávném otevření celé kauzy americká vláda usiluje. Podle bývalé guvernérky ukrajinské
centrální banky Valerije Gontarevové mělo takto z Privatbank postupně zmizet až 5,5
miliardy dolarů. Na Kolomojského byla v reakci na odvinění uvalena řada mezinárodních
sankcí, především ze strany USA. Sám oligarcha ale odmítá, že by se byl dopustil čehokoliv
nezákonného, požaduje od ukrajinského státu vysokou částku za způsobené škody (v
přepočtu cca. 44 mld. Kč) a vede ve spojitosti s touto kauzou četná soudní řízení.11

11 Šimák Jakub. Spojené státy chtějí zabavit majetek ukrajinského oligarchy Kolomojského, podle nich
vytuneloval banku [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné z: <https://www.investigace.cz/spojene-staty-chteji-
zabavit-majetek-ukrajinskeho-oligarchy-kolomojskeho-podle-nich-vytuneloval-banku/>.
Kolomojského kauza s Privatbank je ukázkovým příkladem důmyslných nelegálních machinací
typických pro oligarchy. Novinářům se pravděpodobně v žádné jiné velké ukrajinské korupční
kauze nepodařilo dojít takto daleko a popsat celý systém do takového detailu.
Kolomojskyj ale není jen „schopným“ podnikatelem, byl a stále částečně je i velmi aktivním a
vlivným politikem. Od roku 2014 dokonce zastával post gubernátora rodné Dněpropetrovské
oblasti. Proslul silně protiruskými postoji a organizováním dobrovolnických skupin bojujících
proti proruským separatistům, které ale podle kritiků postupně nabývaly podoby jeho
soukromé armády. Ze postu gubernátora byl odvolán prezidentem Porošenkem po incidentu
v březnu 2015, když jeho jednotka ozbrojenců napadla sídlo ukrajinské státní ropné
společnosti (UkrTransNafta). To ale Kolomojského politickou kariéru neukončilo, v roce 2016
se postavil do čela strany UKROP. Také současný ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj
čelí tvrdé kritice kvůli svému napojení na Kolomojského. Ten ho podpořil ve volebním klání
proti Porošenkovi a je majitelem mediální skupiny 1+1, na jejíž televizní stanici se Zelenskyj
jako herec proslavil.

Naděje jménem Euromajdan

Všechny špinavé praktiky takto na Ukrajině dlouho procházely bez větší pozornosti. Naprosto
zásadním zvratem v až zoufalé situaci na Ukrajině se stal tzv. „Euromajdan“, tedy protivládní
protesty trvající přibližně od listopadu 2013 do února 2014, které svrhly korupcí prolezlou
vládu prezidenta Janukovyče a vytvořily prostor pro dlouho očekávané protikorupční a
proevropské reformy.
Protesty odstartovalo odmítnutí dlouho slibované asociační dohody s Evropskou unií ze
strany vlády tehdejšího premiéra Mykoly Azarova. Postupně začaly růst nejen davy
protestujících, ale také napětí mezi oběma stranami. Eskalovalo všudypřítomné násilí
především ze strany policie a armády, které vyvrcholilo krveprolitím dne 20. 2. 2014, které si
vyžádalo životy nejméně 40 demonstrantů. Prezident Janukovyč i většina jeho nejbližších
spolupracovníků následně uprchla do Ruska, kde přebývají dodnes.
Pro mnohé Ukrajince následovalo období naděje a očisty. Kvůli neblahé zkušenosti
s autoritářskou vládou prezidenta Janukovyče byly značně omezeny prezidentovy pravomoci
a Ukrajina přešla na smíšený parlamentně-prezidentský systém. 12 Ve svobodných volbách
byl v červnu 2014 zvolen prezidentem proevropský Petro Porošenko, který se jako jediný
vlivný ukrajinský oligarcha postavil otevřeně na stranu protestujících a stal se jednou
z výrazných tváří Euromajdanu. Jeho nová demokratická vláda dokázala Ukrajinu do velké
míry odstřihnout od vlivu Ruska i jeho korupčních mechanismů a nasměrovat politiku
proevropským směrem, což dávalo zemi jasnou perspektivu.
Bývalý novinář, jedna z vůdčích osobnostní euromajdanových protestů a poslanec
ukrajinského parlamentu Mustafa Najom i přes svůj velmi skeptický pohled na současnou
nejen politickou situaci na Ukrajině v rozhovoru pro Aktuálně.cz (2019) říká: „Ano, mnohé se
nezměnilo, ale změnil se poměr sil uvnitř moci. Stát neovlivňuje občany, ale společnost
12 Hosenseidlová Petra. Tři roky ukrajinských reforem. Brzdí je korupce i nezájem politiků [online]. [cit. 2021-03-
04]. Dostupné z: <https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2183044-tri-roky-ukrajinskych-reforem-brzdi-je-korupce-i-
nezajem-politiku>.
ovlivňuje stát. Já se cítím jako nástroj společnosti, která ovlivňuje a kontroluje moc, a ne
obráceně.“13
Postupem času byla zavedena mnohá ze slibovaných a dlouho očekávaných protikorupčních
opatření. Zaprvé byl zřízen nezávislý Národní protikorupční úřad (NABU), který má vyšetřovat
úplatkářské aféry. Pro větší transparentnost státu i místních úřadů začala fungovat Národní
agentura pro prevenci korupce. Dosti revolučním opatřením bylo také vytvoření
elektronického systému „ProZorro“, sloužícímu k transparentnímu zadávání veřejných
zakázek. Povinně ho musí používat všechny vládní úřady, státní podniky i místní vlády. Změny
nastaly i v justici, začala totiž fungovat specializovaná protikorupční prokuratura a boj
s korupcí soudní cestou se stal na rozdíl od dob minulých reálný.
Pro odhalení nelegálně nabytého kapitálu a obecně pro větší transparentnost byla nově
zavedena elektronická majetková přiznání, povinná pro všechny politiky, soudce i vysoce
postavené úředníky. Všechna data týkající se jejich majetku začala být otevřeně
zveřejňována na internetu, což vyvolalo vlnu skandálních odhalení. Problémem oligarchy
ovládaných monopolů se začal nově zabývat ukrajinský antimonopolní úřad.
Protikorupční reformy byly často výsledkem tlaku západních donátorů, kteří své velkorysé,
pro hospodářsky vyčerpanou Ukrajinu naprosto nezbytné půjčky podmiňovali demokratizací
státu. Skrze ně se zemi také povedlo napojit na transparentnější západní byznys. Ukrajinská
ekonomika začala alespoň mírně prosperovat, což poměrně dobře dokládá růst HDP v roce
2016 (viz. obrázek 3).14

Obrázek 315: Ekonomický růst na Ukrajině

13 Pazderka Josef. Ukrajina zápasí s korupční medúzou, ale Zelenskyj není změna, tvrdí vůdce Majdanu [online].
[cit. 2021-03-04]. Dostupné z: <https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/majdan-ukrajina-prezidentske-volby-
rozhovor-mustafa-najom/r~e3a9754a5f7711e98a200cc47ab5f122/>.
14Nouzová Pavlína, Vařáková Hana, Kropáček Jiří. Grafika: prozápadní reformy, oškubaní oligarchové, ale taky
zklamání. Tak Ukrajinu změnil Euromajdan [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné z:
<https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/grafika-na-ukrajine-buji-korupce-polovina-lidi-nema-rada-rus/
r~c5c648aecac811e7b6a9ac1f6b220ee8/>.
15 Nouzová Pavlína, Vařáková Hana, Kropáček Jiří. Grafika: prozápadní reformy, oškubaní oligarchové, ale taky
zklamání. Tak Ukrajinu změnil Euromajdan [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné z:
<https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/grafika-na-ukrajine-buji-korupce-polovina-lidi-nema-rada-rus/
r~c5c648aecac811e7b6a9ac1f6b220ee8/>.
V rámci postmajdanovského boje proti korupci je nutné zmínit i důležitou roli nezávislých
médií a neziskových organizací (např. ACC). Fungují totiž jako kontrolní orgán mimo stát,
který monitoruje provedené reformy a mnohdy sám otevírá i veřejně prezentuje korupční
aféry.
Reformy na Ukrajině sice byly obecně velkým pokrokem a omezením prostoru pro korupci,
zároveň ale ukázaly, jak hluboko do státních struktur je problém úplatkářství zakořeněný.

Apatie a zklamání
Podle mnohých názorů přestalo velmi brzy být potlačování korupce na Ukrajině po roce 2014
prioritou, přišla totiž válka s Ruskem a z Ukrajinců rychle vyprchal „zápal i optimismus“
revoluce. Především v řadách politiků se velmi rychle začala rozmáhat určitá apatie a na
důležitost reforem se začalo zapomínat. Petro Porošenko byl sice zvolen jako proevropský
prezident, jeho hlavním úkolem se ale bezprostředně po volbách stalo vítězství ve válce
s proruskými separatisty na Donbase a uhájení Ukrajiny jako suverénního státu
orientovaného na Západ.
Výstižně situaci charakterizuje Mustafa Najom: „Tak si připomeňme, jak to bylo. 20. února
2014 skončily události na Majdanu, prezident Viktor Janukovyč utekl (ze země) a hned za
několik dnů začala anexe Krymu. Mnozí lidé, kteří byli na Majdanu museli na frontu. Během
následných prezidentských i parlamentních voleb odsunula hlavní požadavky Majdanu –
reformy, boj s korupcí, transparentnost moci – na vedlejší kolej válka. Porošenko vyhrál volby
jako člověk, který přinese mír.“16

16 Pazderka Josef. Ukrajina zápasí s korupční medúzou, ale Zelenskyj není změna, tvrdí vůdce Majdanu [online].
[cit. 2021-03-04]. Dostupné z: <https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/majdan-ukrajina-prezidentske-volby-
rozhovor-mustafa-najom/r~e3a9754a5f7711e98a200cc47ab5f122/>.
Na osobu prezidenta Porošenka i na celou nově zvolenou vládu se brzy začala z mnoha stran
snášet tvrdá kritika. Mnohým přišly provedené protikorupční reformy nedostatečné a
neefektivní. Nedokázali se smířit s tím, že mnoho politiků, soudců i úředníků stále přijímá
úplatky a nechává se ovlivňovat. To vše by dokazovalo kontinuálně nízké skóre
v každoročním celosvětovém Indexu vnímání korupce (viz. obrázek 4).
Obrázek 417: celosvětový Index vnímání korupce podle Amnesty International – skóre Ukrajina
(V rozsahu indexu znamená 0 nejvyšší korupci a 100 korupci nejnižší)

Nepřijatelný byl také pro mnohé fakt, že vláda nijak nezajišťuje ochranu protikorupčním
aktivistům. Ti se proto často stávali obětí internetových „trollů“ a v nejhorším i přímé fyzické
agrese. Symbolem utlačovaných aktivistů se stala regionální politička Kateryna Handzjuková.
Tu v roce 2018 u jejího domu v Chersonu (jihovýchod Ukrajiny) polil neznámý útočník
kyselinou sírovou, což jí způsobilo taková zranění, že po tříměsíčním boji o život v nemocnici
zemřela.
Důvodem, proč boj s korupcí na Ukrajině ustoupil do pozadí ale nebyla jen válka. Byl to také
samotný nedostatek motivace u politiků reformy iniciovat a prosazovat. Mnoho z nich mělo
vazby na starý režim a braní úplatků pro ně bylo často výhodnější než proti korupci
intenzivně bojovat.
Dobrým příkladem takového politika je sám exprezident Porošenko. Ten předtím, než se
přidal na stranu proevropských protestů, zastával za vlády Viktora Janukovyče funkci ministra
ekonomiky. Je to dlouhodobě jeden z nejbohatších Ukrajinců a jak již bylo řečeno, také velmi
vlivný ukrajinský oligarcha. V roli prezidenta byl nucen čelit obvinění ze střetu zájmů kvůli
vlastnictví společnosti Rošen (největší výrobce cukrovinek na Ukrajině). V roce 2016 byl pod
tlakem společnosti nucen tuto firmu převést do tzv. slepého (svěřenského) fondu. 18 Pro
17 Amnesty International. Ukraine Corruption Index [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné z:
<https://tradingeconomics.com/ukraine/corruption-index>.

18 Nouzová Pavlína, Vařáková Hana, Kropáček Jiří. Grafika: prozápadní reformy, oškubaní oligarchové, ale taky
zklamání. Tak Ukrajinu změnil Euromajdan [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné z:
mnohé Ukrajince představoval Porošenko člověka, který si rozumí s lidmi, jež chtěl sám
z politiky vyhnat.
Na Ukrajině podle řady pozorovatelů tedy stále vládnou typově stejní lidé jako před
Euromajdanem a potencionální noví politici často ani nedostanou šanci se na chodu státu
jakkoli výrazněji podílet. Nemají totiž potřebné kontakty a zkušenosti.
S jistotou se tak nedá říct, že by vliv oligarchů na ukrajinskou společnost zmizel. Mnoho
z nich sice přišlo o většinu svého jmění, to ale především v důsledku války s Ruskem (firmy se
sídlící na válkou sužovaném Donbase) a ne kvůli zabavení kontroverzně nabytého majetku
soudem. Většina dominantních oligarchů z doby vlády Viktora Janukovyče jako Rinat
Achmetov a Ihor Kolomojskyj si stále dokázala svůj vliv udržet.
Dokládá to například nedávná novinářská investigace, podle níž mají Kolomojský
s Achmetovem stále velký vliv na ukrajinský parlament (poslance mají prý rozdělené
70/100).19 O vítězství nad korupcí se tedy na Ukrajině zatím jednoznačně mluvit nedá.

Závěr
Problém korupce a ovlivňování státu oligarchy je na Ukrajině přítomen již od 90. let. Proto je
také tak hluboce ve státu zakořeněn a prostupuje všemi složkami společnosti. Je tedy velmi
náročné najít schopné na starém systému nezávislé politiky, kteří by dokázali tento rozsáhlý
problém efektivně řešit.
Jak jsme mohli vidět, ukrajinská společnost si prošla v posledním desetiletí velkými změnami,
z korupcí sužované země se velmi pomalu začíná stávat proevropská demokracie. S jistotou
lze říct, že zde díky postmajdanovým reformám došlo k velkému posunu a rozsáhlý korupční
systém z dob vlády prezidenta Janukovyče se zlomit podařilo. To ale neznamená, že by
nebylo úplatkářství na Ukrajině stále rozsáhlým a aktuálním problémem. Postupně se tedy
ukazuje, že asi jediným opravdu efektivním způsobem jak čelit vlivu oligarchů a korupci
obecně je určitá strategie do budoucna, a to především v podobě sankcí, vzdělávání a
prevence (funkční protikorupční systémy, úřady, soudy…).

<https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/grafika-na-ukrajine-buji-korupce-polovina-lidi-nema-rada-rus/
r~c5c648aecac811e7b6a9ac1f6b220ee8/>.
19 Hryhorska Nina. Bihus.Info: Kolomoisky má v Radě asi 70 poslanců a Achmetov téměř 100 [online]. [cit.
2021-03-04]. Dostupné z: <https://nv.ua/ukr/ukraine/politics/grupi-kolomoyskogo-i-ahmetova-v-radi-
rozsliduvannya-bihus-info-novini-ukrajini-50134861.html>.