Kabinet výuky obecné fyziky, UK MFF

Fyzikální praktikum III

Úloha č. 17
Název úlohy: Měření absorpce světla
Jméno: Matěj Dvořák
Datum měření: 3. 3. 2023

Připomínky opravujícího:

Možný počet bodů Udělený počet bodů

Teoretická část 0–2

Výsledky a zpracování měření 0–9
Diskuse výsledků 0–4
Závěr 0–1
Použitá literatura 0–1

Celkem max. 17

Posuzoval: dne:
1 Pracovní úkol
Vyučujícím byla vybrána varianta A. První část jsme změřili spektrometrem SPEKOL, druhou spektrometrem
Vernier.

1. Změřte absorpční spektrum roztoků kalmagitu s koncentracemi c0 , c0 /2, c0 /4 při pH = 10 v celém oboru
viditelného světla. Zpracujte graficky. Pro tři vybrané vlnové délky zkontrolujte platnost Beerova zákona.
Zpracujte graficky. Pomocí měření absorpce světla určete koncentraci vzorku X kalmagitu připraveného u
úlohy.
2. Měření z bodu 1. pro koncentraci c0 /2 doplňte proměřením dvou roztoků kalmagitu téže koncentrace, které
navíc obsahují 5.10−5 mol/l a 25.10−5 mol/l síranu hořečnatého MgSO4 . Získaná tři spektra zpracujte
graficky, určete isobestické body.
3. Proveďte odhad chyby transmitance a určete chybu nepřímého měření absorpčního koeficientu.

2 Teorie
2.1 Absorpce
Světlo se vyskytuje v širokém (teoreticky nekonečném) spektru vlnových délek. Různé vlnové délky interagují s
látkou různě, čehož můžeme používat pro identifikaci materiálů, případně určení jejich vlastností (např. mikro-
skopické struktury). Jedním ze způsobů je transmisní spektroskopie. V ní využijeme zdroje širokospektrálního
světla, které necháme procházet vzorkem. U výsledného světla měříme hustotu intenzity v závislosti na vlnové
délce. Toto proměření provedeme také pro referenční vzorek, u kterého neočekáváme (téměř) žádné pohlcování
světla v daném oboru. V optickém oboru pro tento účel používáme destilovanou vodu.
Kapalné vzorky vkládáme do kyvet (křemenných nádobek), na jejichž stěnách se světlo částečně odráží. Tento
efekt je ale stejný pro všechny kyvety, takže jej použitím referenčního vzorku kompenzujeme (namísto dopadají-
cího světla bereme jako základ světlo prošlé referenčním vzorkem). Jediný relevantní efekt je tak absorpce světla.
Tu popisuje Lambertův zákon, zavádějící absorpční koeficient κ a dávající do souvislosti dopadající intenzitu
I0 , prošlou intenzitu It , a tloušťku materiálu l.
It
= 10−κl (1)
I0
V případě roztoků můžeme κ vyjádřit pomocí Lambertova-Beerova zákona jako κ = εc, kde ε je molární
absorpční koeficient a c molární koncentrace. Pokud se v roztoku nachází více látek, jim příslušné koeficienty κ
se sčítají.
[1]

2.2 Aparatura
Využili jsme dva spektrometry. Prvním z nich je SPEKOL. V něm vzniká přibližně monochromatické světlo
monochromátorem, realizovaným odrazem na disperzní mřížce. Tím máme pevnou spektrální šířku 11 nm.
Intenzitu prošlého světla měří přístroj fotočlánkem a zesilovačem, na němž odečítáme proud přímo úměrný
dopadající intenzitě. Přístroj má dva knoflíky, 0 a 100. Otáčením prvního posouváme výstup, využijeme jej
pro kalibraci tak, abychom pozorovali nulu při zacloněném zdroji. Druhý mění citlivost přístroje. Nastavíme
jej pro každou vlnovou délku tak, aby na kalibračním vzorku ukazoval měřák na stupnici 100. Pak při měření
samotného vzorku uvidíme procentuální transmisi.
Spektrometr Vernier je modernější přístroj, na němž vidíme v reálném čase celé spektrum světla procházejícího
daným vzorkem, které případně ukládáme do souboru. Výhodou tak je o několik řádů rychlejší měření širších
spekter s výrazně hustšími datovými body.
[2]

2.3 Vzorky
Pro celé měření jsme využili sedm vzorků, které jsme připravili před započetím samotného měření. Jedním
vzorkem je destilovaná voda sloužící pro kalibraci, jedním vzorek X připravený vyučujícím. Složení zbylých
vzorků (označených čísly, první tři se týkají prvního bodu úlohy, druhé dva druhého) shrnuje tabulka 1.

1
 Tabulka 1: Složení vzorků
Číslo vzorku Ústoj (ml) Kalmagit (ml) Roztok MgSO4 (ml) Destilovaná voda (ml)
1 1 5 0 4
2 1 2.5 0 6.5
3 1 1.25 0 7.75
4 1 2.5 1 5.5
5 1 2.5 5 1.5

Chemickým jevem, který budeme spektroskopicky zkoumat, je působení kalmagitu jakožto indikátoru přítom-
nosti hořčíku. Kalmagit je komplexní sloučenina, která se v zásaditém prostředí (pH v rozmezí 9 až 11) disociuje
ve druhém stupni (vznikají ionty (KaOH)2− ) a reaguje s hořčíkovými kationty za vzniku iontů (KaOMg)− .1
Tyto ionty mají jiné transmisní spektrum, jejich koncentrace se tedy projeví na spektru celkového roztoku.
Je-li pro nějakou vlnovou délku světla stejný absorpční koeficient pro obě látky, pak se transmise nijak nezmění
při přeměně jedné látky na druhou a transmisní spektra různých stádií přeměny se protnou v jednom bodě.
Takovému bodu říkáme isobestický bod.
[2]

3 Výsledky měření
3.1 Vzorky bez síranu hořečnatého, SPEKOL
Výsledky měření shrnuje tabulka 2, graficky je znázorňuje obrázek 1. Nejistota vlnové délky je fixně 11 nm
podle pokynů k měření [2], nejistota měřené propustnosti je jeden procentní bod2 , ale bude dále diskutována.
Proložené křivky jsou čistě visuální, nemají fyzikální význam3 .

Tabulka 2: Procentuální propustnost vzorků z první části

λ / nm H2 O Vzorek 1 Vzorek 2 Vzorek 3 Vzorek X
400 100 26 50 71 35
420 100 29 53 73 39
440 100 29 53 73 40
460 100 26 51 70 36
480 100 22 47 66 31
500 100 15 38 59 22
520 100 8 28 51 14
540 100 4 20 43 8
560 100 3 15 39 6
580 100 2 12 37 5
600 100 2 11 35 4
620 100 1 11 36 4
640 100 2 14 40 6
660 100 5 22 50 12
680 100 20 43 68 31
700 100 47 68 84 60
1 Ve studijním textu je ve vztahu 15 nejspíše překlep, vpravo by asi mělo být KaOMg, ne KaOH, ostatně v dalším vztahu už to

tak je.
2 Přesněji: Hodnota odečtená na měřáku spadá do rozsahu o šířce jednoho procentního bodu. Hlavním problémem jsou přechodové

jevy ručičky přístroje a její mírné tření.

3 Jedna z nich se dokonce nešťastně tlačí pod nulu, kterémužto jevu jsme nedokázali (rozumně) zabránit, ale principiálně ničemu

nevadí.

2
 Obrázek 1: Grafické znázornění naměřené propustnosti

Procentuální propustnost umíme přepočítat na koeficient absorpce, a to inverzí vztahu 1:

log II0t
κ=− (2)
l
Tloušťku vzorku poznáme z nápisu na kyvetě, v rámci přesnosti našeho měření jsou všechny vzorky tlusté 1
cm4 . Výsledek shrnuje obrázek 2.

Obrázek 2: Grafické znázornění koeficientu absorpce

Z tohoto obrázku se zároveň nabízí ověření Lambertova-Beerova zákona pro všechny vlnové délky nalezením
podílu κ pro různé vzorky. Definujeme κrel jako podíl κ pro daný vzorek vůči vzorku 1. Očekávané hodnoty
jsou tedy 0.5, resp. 0.25. Graf na obrázku 3 obsahuje skutečně naměřené hodnoty, přičemž očekávané hodnoty
jsou znázorněny vodorovnou čarou. Jak vidíme, pro většinu vlnových délek je zákon v rámci chyby splněn5 .
4 Na kyvetách jsou hodnoty od 0.994 do 1.000 cm, což je ale hluboko pod úrovní šumu.
5 Speciálně můžeme vybrat například zhruba rovnoměrně 480 nm, 540 nm, 620 nm. První hodnota je mírně problematická, druhé
dvě v rámci chyby zákonu odpovídají.

3
 Obrázek 3: Grafické znázornění relativního koeficientu absorpce

3.2 Vzorek X
Provedeme stejné zpracování s určením κrel jako v předchozím případě, ale výsledek proložíme konstantní funkcí.
Srovnáváme opět se vzorkem 1. Graf je na obrázku 4, výsledkem fitu je 0.75(4). To interpretujeme jako poměr
koncentrace oproti koncentraci vzorku 1.

Obrázek 4: Relativní absorpční koeficient vzorku X

3.3 Vzorky se síranem hořečnatým, Vernier

V této sekci naměřená surová data vzhledem k jejich velikosti pouze přikládáme v souborech ve formátu CSV.
Naměřili jsme nejprve spektrum v případě, kdy jsme světlo zcela zakryli černým papírkem. To řeší problém,
že zařízení vykazuje offset. Hodnoty z tohoto měření proto odečítáme ode všech dalších. Dále jsme proměřili
referenční vzorek a vzorky 1, 4, 5. Podíl vzorků oproti referenci zobrazujeme na grafu 5. Data omezujeme na
rozsah z předchozí části, u nízkých vlnových délek další informace není (světlo na nich nesvítí), u vysokých
všechny vzorky směřují k úplné propustnosti.

4
 Obrázek 5: Propustnost změřená spektrometrem Vernier

Z těchto dat stejným přepočtem (tj. vztahem 2) dostaneme κ, což znázorňujeme na obrázku 6.

Obrázek 6: Absorpční koeficient změřený spektrometrem Vernier

4 Diskuse
U spektrometru SPEKOL předpokládáme, že v úzké části spektra vybrané monochromátorem se příliš ne-
mění transmitivita. Šířka spektra je ale až polovina kroku, na němž pozorujeme skoky v největším extrému
až čtyřnásobné. To ovšem znamená, že měřená veličina vůbec není dobře definována. Údaj na měřáku je jen
určitým průměrem transmise v okolí daného bodu. To se projevuje nepřesností Lambert-Berova zákona v oblasti
vysokých vlnových délek.
Na obrázku 5, resp. 6 pozorujeme jeden isobestický bod kolem 560 nm. Projitím surových dat v této oblasti
shledáme, že se zřejmě nachází mezi 558 a 560 nm.
Nejistoty u absorpčních koeficientů jsme počítali poněkud neformální metodou dosazení krajních možných přímo
měřených hodnot do výpočtu a určení rozsahu výsledných odvozených veličin. Tuto metodu můžeme použít
vzhledem k tomu, že do výsledné chyby se promítá jen jeden relevantní zdroj chyby a není tedy nutno uvažovat
možnosti, jak by se různé zdroje chyb mohly částečně vykompenzovat (k čemuž slouží aparát přenosu chyb).
Výhodou tohoto systému je i to, že si poradí se situací, kdy je transmise na hraně měřitelnosti, takže nemůžeme
použít předpoklad malosti chyby vůči měřené veličině, který stojí za přenosem chyb.

5 Závěr
Proměřili jsme absorpční spektrum roztoků kalmagitu manuálně a získali absorpční spektrum na obrázku 1.
Lambert-Beerův zákon v rámci chyby platí pro vlnové délky 540 nm a 620 nm, pro 480 nm se v rámci chyby pro
velký rozdíl koncentrací mírně odchyluje. Koncentraci kalmagitu ve vzorku X jsme určili jako 0.75(4) koncentrace
ve vzorku 1. Isobestický bod roztoků kalmagitu jsme našli jeden, a to na λ = 559(1) nm.

5
Reference
[1] Studijní text k úloze 17 [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné z:
https://physics.mff.cuni.cz/vyuka/zfp/_media/zadani/texty/txt_317.pdf
[2] Pokyny k měření [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné z:
https://physics.mff.cuni.cz/vyuka/zfp/_media/zadani/pokyny/mereni_317.pdf