Professional Documents
Culture Documents
Eseje o Umění Ortega y Gasset - Výpisky
Eseje o Umění Ortega y Gasset - Výpisky
Umění vždy začíná jako nepopulární, teprve poté se stane populárním (romantismus to zvládá
podezřele rychle)
Lidé chtějí blízké „relatable“ umění – ne estetickou hodnotu – relatable um. chceme vidět
Lidé chtějí prožít to, co zažívají každý den. * Určitý stupeň fantazie je už odpuzuje
Můžeme se vždy zaměřit pouze na obsah, nebo na um. dílo jako celek – ne obojí zároveň
Dnes nejsou vyčerpané talenty – jen kombinace prvků ve stylu je vyčerpaná – proto je dnešní umění
tak sterilní
Dehumanizované umění
Umělecké dílo je pouze uměleckým dílem
Umění je hrou
Ironie je jeho podstatou
Odmítá falešnost
Umění je netranscendentální
Dehumanizované umění
Lidský faktor v umění je dnes tabu – Mallarmého odpověď na Wagnerovu/ Beethovenovu hudbu:
„Je to nepoctivost“ říká současný umělec. „To se projevuje noblesní
slabost, vlastní člověku, prostřednictvím které se zvykne nakazit
bolestí, nebo radostí svého bližního. Toto nakažení není duševní
povahy, ale je to mechanická ozvěna, podobné jako skřípění zubů
vyvolané dotykem nože se sklem. Jde o automatický efekt, o nic víc.
Nesmíme se plést lechtání s radostí. Romantik s vábničkou píská na
ptáka, zištně využívá období jeho páření, aby do něho vypálil broky.
Umění nemůže spočívat v psychickém kontaminování, neboť to je
povědomí fenomén. Pláč a smích jsou esteticky klamné. Estetické
gesto nikdy nepochází z melancholie či úsměvu – nemá s nimi nic
společného. Všechno mistrovství vrhá chlad.“
To, co chce být duchovní (ne mechanické), musí být motivované rozumem. Romantické dílo vyvolává
požitek – požitek ale nevyvěrá z díla. Hudba vyvolávající radost, neodkazující na nic logického je jako
alkohol. Když je dílo zaměřené na realitu – vyvolává v nás citovou zainteresovanost – city nám brání
v objektivní kontemplaci nad uměním.
Metafora zaručuje únik od reality – Metafora vždy odkazovala na tabu (odkazovala na nějaký
„hrozný“ objekt).
* Když představuji ve svém díle nějakou každodenní, nezajímavou událost, ale sdělím ji velmi
monumentálně – odlidšťuji. Myšlení zachycuje skutečnost skrze idey. Mezi ideou a věcí je ale
obrovský rozdíl. V lidské mysli je „lidská“, naivní představa reality. Věc už není každodenní – Ne!
Nechci ji
Když tyto myšlenky nepodrobujeme zpětné vazbě reality – máme jakousi naivní irealitu
Když ji nakreslíme, máme obraz-irealitu (vznik kubismu a expresionismu)
Ikonoklazmus
Už nenapodobujeme živá těla zvířat a stvoření => kreslíme geometrická schémata
Z živých forem tvoříme abstraktní znaky (slunce – hákový kříž/ had - ∑ třeba)
Na svoboda v umění a vědy se dají dobře sledovat změny ve společnosti/ změnu kolektivního myšlení
Odpor k minulosti
(požitek z toho býti opozicí)