Ionizační energie, elektronová afinita, elektronegativita

Teoretický úvod
Ionizační energie (IE) je změna vnitřní energie (∆U) spojená s odstraněním valenčního elektronu z elektronového
obalu atomu v plynném stavu při T = 0 K:
+ –
X(g) → X (g) + e IE1
+ 2+ –
X (g) → X (g) + e IE2
Pro odtržení elektronu je nutné energii dodat, tedy IE > 0, a platí, že každá další IE je vyšší než předchozí
–
(IE1 < IE2 < IE3 …). Hodnota IE závisí na stabilitě elektronové konfigurace před odtržením e a po něm. V periodě
nalezneme nejvyšší hodnoty IE u vzácných plynů, kde narušujeme nejstabilnější elektronovou konfiguraci vůbec.
Naopak nejnižší hodnota bude u alkalických kovů, protože odtržení jediného valenčního elektronu z orbitalu ns
povede ke stabilní konfiguraci vzácného plynu. Tento trend lze zobecnit: v periodě poroste hodnota IE zleva
doprava. V rámci skupiny je elektronová konfigurace analogická, přičemž shora dolů roste hlavní kvantové číslo n.
S jeho zvyšující se hodnotou zároveň roste velikost daného orbitalu a jeho difúznost. Odtržení elektronu je tedy
s rostoucím n stále snazší a v periodické tabulce shora dolů hodnota IE klesá. Nejvyšší IE1 nalezneme u helia.
Elektronová afinita (EA) je změna vnitřní energie při T = 0 K spojená s připojením elektronu k atomu nebo iontu:
– –
Y(g) + e → Y (g) EA1
Proces připojení elektronu je exotermní (EA1 < 0), pokud vzniká stabilní anion, přičemž s rostoucí stabilitou aniontu
roste množství uvolněné energie. Stabilitu aniontu posuzujeme podle dosažené elektronové konfigurace
a na základě podobné úvahy jako v případě ionizačních energií lze konstatovat, že elektronová afinita roste (tj. její
hodnota se stává negativnější) v periodě zleva doprava a ve skupině zdola nahoru. Narušení stabilní konfigurace
vzácných plynů připojením dalšího elektronu vede k tomu, že jejich EA1 má kladnou hodnotu.
Elektronegativita (χ) je schopnost atomu přitahovat k sobě elektrony. Tuto vlastnost nelze přímo experimentálně
P M
měřit, je nutno ji spočítat a podle metody výpočtu rozlišujeme elektronegativitu Paulingovu (χ ), Mullikenovu (χ )
AR
a Allred-Rochowovu (χ ). Zatímco Pauling a Mulliken použili k výpočtu elektronegativity termochemická data
AR
(vazebné energie, resp. hodnoty IE1 a EA1), χ se počítá z hodnot efektivního náboje jádra (Z*) a kovalentního
poloměru (rcov) daného atomu:

Při znalosti změn Z* a velikostí atomů v periodické tabulce, můžeme odvodit, že elektronegativita roste v periodě
zleva doprava a ve skupině zdola nahoru.
Příklad:
Přiřaďte hodnoty elektronegativity (1,72; 1,82 a 2,20) a první ionizační energie (709, 832 a 944 kJ/mol) atomům Sb,
As a Sn.
Řešení:
Klíčem k řešení je vzájemná poloha prvků v periodické tabulce prvků. Využijeme znalosti trendů těchto veličin
v periodické tabulce: hodnoty IE1 i χ rostou zleva doprava a zdola nahoru, takže nejvyšší hodnoty bude mít arsen
a nejnižší cín.

Si P IE1 (kJ/mol) χ
Ge As As 944 2,20
Sn Sb Sb 832 1,82
Sn 709 1,72

Literatura: Wulfsberg G.: Inorganic Chemistry, University Science Books, 2000, kap. 1.10 a 7
Housecroft C.E., Sharpe A.G.: Anorganická chemie, kap. 1 a 2
nd
Ebbing D.D., Wrighton M.S.: General Chemistry, Houghton Mifflin Comp., 2 ed., kap. 7.5
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do Vaší budoucnosti strana 1 z 1