MATURITNÍ OTÁZKA Č.

4
STŘEDOVĚK

1) RANÝ STŘEDOVĚK: 5.-11. stol. 2) VRCHOLNÝ: 11. stol. – pol. 14. stol. 3) POZDNÍ: pol. 14. stol. – konec 15. stol.
Tři centra:
A. latinská západní kultura - germánské, románské, západní Slované
B. byzantsko-slovanská kultura - Balkán, Malá Asie, východní Evropa - řečtina nebo staroslověnština, centrem Byzanc
C. islámská arabská kultura - Přední Asie + Arabský poloostrov, severní Afrika, část Pyrenejského poloostrova - jazyk = arabština

CHARAKTERISTIKA FEUDÁLNÍ SPOLEČNOSTI

Základ = léno = feudum = půda

Feudální společnost založena na vlastnictví půdy, zemědělství a naturálním hospodářství. Soběstačné vesnice. Hospodářská rozdrobenost
způsobuje politickou rozdrobenost. Prozatím neexistovala města, ta vznikala až v průběhu 11. až 13. století.
Společnost byla založena na lenních vztazích. Jejím hlavním principem byla věrnost garantována sliby. Leníci (držitelé léna) slíbili králi věrnost a
vojenskou pomoc, on jim za to propůjčil feudum (půdu i s dělníky). Leníci žili z práce těch, kteří na půdě pracovali, nutili je k odevzdávání určité
dávky (část výnosů z půdy), za to byli chráněni před voj. nebezpečím. Leníci museli vydržovat krále i jeho dvůr. Později se z leníků stala šlechta a
z půdy jim propůjčené se stala jejich vlastní dědičná půda. Poddaní museli pracovat, odevzdávat daň králi, rentu šlechtici a desátky církvi.
Feudalizace byla spjata s přijímáním křesťanství. Křesťanství působilo různými aspekty:
a) duchovní byli jediní vzdělaní muži ve státě
b) důležitou roli hrálo i prosazování - „král a vrchnost je z Boží vůle“

CÍRKEV VE STŘEDOVĚKU
Církev - jednota všech věřících - všichni si byli rovni, v čele obce stál biskup, bylo jich původně několik, byli si rovni, roste počet věřících, roste
moc, začíná diferenciace - nad biskupy - arcibiskup - největší vliv biskup Říma - papež - papeže volí koncilium kardinálů.
od Karla Velikého vznikají farní obvody - centrum farní kostel - vyšší jednotka děkanství, několik děkanství tvořilo biskupství - nejméně dvě
biskupství - arcibiskupství
Církevní politika - učení o trojím lidu - „ty vládni, ty se modli, ty pracuj, protože tak to chce Bůh“, pokud byl někdo proti tomuto řádu, byl
„umlčen“. Vznikají heretická hnutí –často se obracela k evangeliím - nejznámější ve Francii - valdenští (12. stol., zakl. kupec Petr Valdes), kataři
= odsud slovo „kacíři“ - (12. stol. centrum Toulouse), albigenští. Kacíře vyhledává a potírá inkvizice.
Církev - důležité otázky projednává koncil, získává monopol na vzdělání - klášterní, katedrální školy - nositelem kultury.
Zdroje majetku - panovník, odkazy bohatých, věřící v podobě desátku, vlastní hospodářská činnost
Mnišství - poustevnický život (opovrhovali hříšným pozemským životem) - otcem sv. Antonín, kolébkou Egypt.
Nejstarší řád - benediktini - zakladatel Benedikt z Nursie, založil r. 529 klášter Monte Cassino - sestavil řeholi (způsob života) „Ora et labora!“
(Modli se a pracuj)
V 10. stol. snaha obnovit benediktinskou řeholi v původní čistotě - burgundské Cluny - vzor pro všechny kláštery, ve 12. stol. - zreformovaní
benediktini - cisterciáci (klášter Citeaux), ve 13. stol. - žebravé řády - dominikáni (1216), františkáni (zakladatel František z Assisi - 1223) - v
těsném spojení se sv. Klárou (klarisky), augustiniáni (1256), karmelitáni. V čele kláštera stojí opat a abatyše, žijí v něm mniši a jeptišky.

ŽIVOT LIDÍ V RANÉM STŘEDOVĚKU

Přes 90% všech obyvatel se živilo zemědělstvím, vesnice byly poměrně soběstačné - přebytky se prodávaly na tržištích. Zpočátku orba hákem,
od 12. stol. pluh, zapřahání do chomoutu, užívaly se rýče, motyky, žnulo se srpem, od 12. století kosou, mlátilo se cepy.
Ustálil se TROJHONNÝ SYSTÉM - střídání OZIM (obilí seté na podzim) - JAŘ (obilí seté na jaro) - ÚHOR (pole nechané ladem) - pěstovalo se obilí
- pšenice, žito, později luštěniny.
Od 11. a 12. stol. se prosazuje pro poddané dědičný pronájem půdy - tzv. PACHT, za který musel zaplatit, poddaní v moci pánů.

1
Strach lidí z:
a) MORU
b) HLADOMORU - neustálá hrozba
c) NEMOCI - v momentě, kdy někoho zasáhla nemoc, byl jen zázrak, že se vyléčil - bylinkářky, všelék - „pouštění žílou“
d) KLATBY - nejtěžší církevní trest - uvaluje papež, člověk je vyloučen ze společnosti, nikdo mu nesmí pomoc
e) ČARODĚJNICTVÍ, ĎÁBLA - v 11. a 12. stol. málo informací o čarodějnictví, zlatý věk 14.-17. stol., ďábel má dvě podoby - pronásledovatel
(hrůzná podoba), pokušitel (krásná dívka) - vše potírá a vyhledává INKVIZICE
f) MALOMOCENSTVÍ - lepra vrcholí ve 12. a13. století, ve 14. stol. ustupuje.
g) NEZNÁMA - daleká cesta, les, voda
h) ŽIDŮ - odpovědni za ukřižování Ježíše - v 11. stol. se objevuje pověra o rituální vraždě křesťanů, od r. 1215, IV. lateránského koncilu museli
žít v ghettech, měli barevné (žluté) označení, časté pogromy, měli povolenou lichvu, často pod ochranou krále.

STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ, VZNIK GERMÁNSKÝCH KRÁLOVSTVÍ

Roku 476 germánský vojevůdce Odoakar sesadil západořímského císaře Romula Augusta a tím dovršil zánik západořímské císařství, který začal
již na přelomu 4-5. stol., kdy začal nápor germánských kmenů.
Pohyb kmenů nastává ve 4. století, kdy Hunové překročili roku 375 Don a narazili na germánské kmeny Gótů a tím se dalo do pohybu téměř
celé obyvatelstvo Evropy = stěhování národů. Mezi nejvýznamnější národy patřily germánské kmeny – Gótové – a) východní Gótové =
Ostrogóti b) západní Gótové = Vizigóti. K dalším germánským kmenům patřili
Alamani, Svébové, Frankové, Burgundové.
Germáni původně žili společně s římským obyvatelstvem a přejímali od Římanů smyl pro řád i způsob výchovy. Převzali rovněž písmo, zejména
na území západořímské říše – Hispánie, Galie = latina se tak stala základem národních jazyků – románské jazyky, kdežto v okrajových oblastech
zůstali Germáni věrni svému jazyku – germánské jazyky.
Co se týče stěhování národů, sehrálo velmi důležitou úlohu několik kmenů:
1. OSTROGÓTI – 375 náraz Hunů, vytlačeni do Itálie, r. (493) vpád Ostrogótů do Itálie, zavraždili Odoakara a vytvořili Ostrogótskou říši – (493–
555).
2. LANGOBARDI – Z Panonie pod tlakem Avarů vytlačeni r. (568) do Itálie, kde zničili Ostrogóty, nikdy trvale neovládli celou Itálii a jejich říše
byla r. (774) zlikvidována Karlem Velikým. Přesto na území Itálie vytvořili Langobardskou říši – (568–774).
3. VIZIGÓTI – sídlo Thrákie, r. 378 porazili Římany u Adrianopole, r. 410 v čele s Alarichem dobyli Řím, poté zamířili do Afriky, cesta se
nezdařila a tak se usadili v jižní části Galie – hl. město Toulouse – vizigótská říše – 1. germánská říše na území římské. Odtud je ale vypudili
Frankové, a proto odešli na Pyrenejský poloostrov a v okolí Toleda vytvořili svůj druhý stát. Jeho existenci ukončil roku 711 nájezd Arabů.
4. VANDALOVÉ – napadli severoafrické provincie a dobyli je, poté i Kartágo, ohrožovali Sicílii, založili v Africe svou vlastní říši.
Se stěhováním národů probíhá barbarizace západní Evropy. Germánské kmeny – dobytkářství, zemědělství, stará antická města ztrácejí na
významu, hospodářský život se přenesl na venkov, byla to zemědělská společnost.
Stěhování národů je proces probíhající od 4. stol. a končící usazením Maďarů v uherských nížinách na přelomu 9. a 10. století.

FRANSKÁ ŘÍŠE
Franské kmeny sídlily původně v dnešní Belgii a záp. Německu. Zakladatelem Franské říše byl král Chlodovík I. (482-511) z rodu Meroveoců,
který sjednotil franské kmeny, rozšířil území na jih.
Frankové přijali s Chlodvíkem křesťanství, vytvořil základ silné franské říše. Po jeho smrti se říše oslabuje a území se rozděluje na 3 části:
a) Austrasie – SV – Remeš
b) Neustrie – SZ – Paříž
c) Burgundsko – Orleáns
Dochází k úpadku král. moci a stále větší moc získávají majordómové, kteří původně pečovali o královský dvůr a jeho zásobování.

2
Postupně majordomové zaujímají místa v nejvyšších kruzích. Jeden z nich Pipin II. na konci 7. století opět sjednotil všechny 3 území. Jeho syn
Karel Martel - Kladivo v 1. pol. 8. stol. ovládl celou říši a roku. 732 v bitvě u Poitiers porazil Araby.
Jeho syn Pipin III. Krátký svrhl (roku 751) posledního Meroveovce a stal se prvním králem dynastie Karlovců.
Největšího rozmachu dosáhl Pipinův syn Karel Veliký - (768-814) - vynikající vojevůdce, jeden z největších středověkých panovníků, podporoval
kulturu a křesťanství, konal výboje:
Roku (774) vyvrátil říši Langobardů, podnikl tažení proti Sasům a Bavorům a ovládl jejich území. V letech (791-796) vyvrátil říši Avarů a vytvořil
z ní podunajskou marku, získal i část Pyrenejí, z nichž vytvořil španělskou marku.
Roku 800 byl Karel korunován papežem Lvem III. císařem a tím bylo stanoveno západní císařství.
Karel neuměl psát a četl jen s námahou, přesto podporoval vzdělanost a kulturu = KAROLÍNSKÁ RENESANCE – rozvinulo se písmo Karolínská
minuskula – zjednodušovalo dřívější složitě psaná písmena a později se z něj vyvinula latinka.
Zval na dvůr významné učence, podporoval zakládání škol. Co se týče správy země, základní jednotkou bylo hrabství, v pohraničních oblastech
byly zakládány MARKY – v čele markrabě, osazovány vojáky, kteří měli zadržet nepřátelské útoky.
Základem panovníkovi moci byla vojenská družina, aby si udržel věrnost, uděloval jim král důležité úřady a půdu = lenní soustava – lenní pán
bral svého služebníka v ochranu a uděloval mu za služby úřad, půdu nebo peníze = tzv. léno. Vazal pak musel pod přísahou zachovávat věrnost
a vykonávat smluvené povinnosti = léno = lat. feudum = feudalismus. Postupně vazalové propůjčenou půdu získávají dědičně = šlechta.
Po smrti Karla se obrovská říše začíná rozpadat a Karlův syn Ludvík I. Pobožný rozdělil říši mezi své 3 syny. Nejstaršího z nich Lothara určil za
vrchního panovníka a jemu příslušel i císařský titul. Oba mladší bratři se mu odmítli podřídit a tak roku 843 bylo Verdunskou smlouvou území
rozděleno.
1. západofranská říše – na západ od Rýna - pozdější Francie – Karel Holý
2. východofranská říše – na východ od Rýna - pozdější Německo – Ludvík Němec
3. Lothrangie – Itálie, Burgundsko – Lothar
Boje pokračovaly dát, Lotharův stát zanikl a ze zbylých dvou se vytvořilo Německo a Francie.

VIKINGOVÉ
Normané (lidé ze severu), Vikingové (nejasný původ - snad lidé z přístavů)
Pravlast Skandinávský poloostrov (Norsko, Švédsko) a dnešní Dánsko
Ještě v 8. stol. žijí v rodovém společenství - hlavní slovo má shromáždění rovnocenných bojovníků – THING, věří ve více bohů (germánští
bohové - Odin, Thor atd.) - lidské oběti.
Živí se dobytkářstvím, rybolovem, pěstování plodin omezené, zruční řemeslníci - zpracování kovů a dřeva, obchodem - např. Švédové s Byzancí
Postupně se tyto kmeny začínají konsolidovat a vznikají novodobé národy a nové severské
země: Norsko, Švédsko, Dánsko. Západní Evropou jsou nazýváni jako Vikingové či Normani. Švédové, kteří pronikli na Kyjevskou Rus jsou
nazýváni - Varjagové.
V 8. stol. přelidnění severu, pomohl vynález lodi DRAKAR. Vytvořili i znakové písmo - runové písmo a rozvinuly se ságy - o jejich životě se
dozvídáme ze SÁG.

DÁNOVÉ
Počátky jejich výbojů spadají do konce 8. století - vyplenění jednoho z nejkulturnějších center Evropy - klášter Lindisfarne - r. (793), v první pol.
9. stol. výboje směřují k ústí Rýna, do Paříže, k Lisabonu, v 60. letech obsadili téměř celou Anglii - porazil je až král ALFRÉD VELIKÝ r. 878 u
Edingtonu .V první pol. 11. stol. Anglii opět získal zpět Sven ovládl i Norsko, vládne zde i syn Knut Veliký
Od r. (1029) se usazují v jižní Itálii a na Sicílii - Robert Guiscard a jeho syn Bohemund v druhé pol. 11. stol. zakládají normanské království
Obou Sicílií.

3
 NOROVÉ
Výboje na konci 8. stol. - směr Irsko, r. (860) přistáli i na Islandu, r. (970) bylo objeveno Grónsko, kolem r. 1000 Leif Eriksson přistál u břehů
Severní Ameriky.
ŠVÉDOVÉ
Směr na východ - říká se jim Varjagové - směřují k Byzantské říši, obchodují s Araby, založili Novgorod.

ISLÁM - ARABSKÁ EXPANZE

Kolébkou islámu a Arabů je Arabský poloostrov. Zakladatelem islámu byl Mohamed - (571-632) – vytvořil nové náboženské učení – islám - víra
v jediného Boha Aláha. Mohamed se prohlásil za jeho proroka.
Proti němu a novému náboženství se postavila rodová aristokracie a donutila Mohameda k odchodu z Mekky do Mediny - tento odchod roku
622, tzv. hidžra je počátkem muslimského letopočtu.
V Medině vytváří Mohamed náboženskou obec a je stanovena obřadní stránka islámu, která vyžaduje: 1) modlitbu 5x denně 2) půst
v ramadánu 3) almužnu 4) podniknout jednou za život pouť do Mekky 5) víra v jednoho Boha Aláha
Islám vychází ze Starého zákona, vyznavači islámu se nazývají muslimové a posvátnou knihou je arabsky psaný Korán. Islám vyžaduje
bezpodmínečnou oddanost a povinnost šířit islám a povoluje mnohoženství.
Islámské chrámy se nazývají mešity, u nichž zpravidla stojí vysoké štíhlé věže – minarety.
Mohamed roku (630) Mekku dobyl a vytvořil jednotný arabský stát. Za jeho nástupců, zejména za chalífa Omara zahájili Arabové svá
dobyvačná tažení. Podrobili si Sýrii, Palestinu, Mezopotámii.
Omar ve svých výbojích nemohl dále pokračovat, protože byl zavražděn, stejně jako jeho nástupce Osman, a tak se roku (661) dostává k moci
rod Umajjovců. Umajjovci upevnili svou moc v Africe a roku 711 pronikli na evropskou pevninu a dobyli vizigótské Španělsko. Jejich postup dále
do Evropy zastavil až Karel Martel roku 732 v bitvě u Poitiers.

BYZANTSKÁ ŘÍŠE
Díky krizi říše římské ve 2 a 3. století dochází k jejímu rozdělení na východní a západní část. Zatímco západní část byla v úpadku, tak východní se
krize nedotkla - byla více zalidněna, rozvoj řemesel a obchodu, centrum pol. a kult. života.
Dovršením převahy nad západní částí bylo založení Konstantinopole a sesazení západořímského císaře r. 476, z něhož východořímská říše
vyvodila nárok na ovládnutí západořímského území.
Tento záměr propagoval jeden z nejvýznamnějších panovníků byzantské říše císař Justinián (527-565).
Justinián: a) usiloval o získání ztracených území - bojoval proti Vandalům v Africe, proti Ostrogótům v Itálii- proslavil se jeho vojevůdce Belisar,
který získal území Itálie.
b) posiloval centralismus, uzavřel všechny pohanské školy c) položil základy k cézaropapismu = velmi výrazné sepětí státu a církve - byzantský
císař byl zároveň i nejvyšším představitelem církve d) potřeboval peníze na výboje - vysoké daně - řada povstání- nejvýznamnější začalo r. 532 -
povstání Niká - podnět k němu dali úředníci, povstání začalo jako rozmíška dvou klubů - strana zelených a modrých. Povstání potlačila jeho
žena Theodora e) na základě starého římského práva vydal Justiniánův zákoník
Po jeho smrti dochází k úpadku - nájezdy Slovanů, Avarů a Arabů. K novému rozkvětu dochází v letech (867-1025) za vlády makedonské
dynastie. Neustálé nebezpečí nájezdů vedlo k dalším reformám: a) splývání vojenské a civilní správy = vznikají vojenské obvody – thémata –
měly posílit vojenskou ochranu b) byl zaveden systém pronií- pronájem zemědělské půdy za povinnost vojenské služby.
Objevuje se ikonoklasmus= obrazoborectví - útoky na kláštery, kostely, ničení obrazů svatých.
Roku 1018 porazil císař makedonské dynastie Basileos II. Bulharobijec Bulhary a připojil k byzan. říši Bulharsko. Po makedonské dynastii
dochází opět k úpadku a rozpadu říše- a) roku 1071 bylo byzantské vojsko poraženo Turky u Mantzikertu b) roku 1204 byl Konstantinopol
obsazen křižáckými vojsky

4
 SLOVANÉ
V období tzv. stěhování národů se daly do pohybu do té doby téměř neznámé slovanské kmeny. Pravlastí Slovanů byla oblast mezi řekami
Vislou, Dněprem, Baltem a Severním mořem
V 6. a 7. stol. se Slované zapojili do stěhování národů – a) východní Slované – střední Rusko b) jižní Slované – Balkán c) západní Slované –
Alpy
V době stěhování národů žili v rodovém zřízení, hovořili praslovanštinou, byli pohani – různí přírodní bohové – Perun – bůh hromu, Svanovit –
sluneční bůh, většina obyvatelstva se živila zemědělstvím, v případě nebezpečí se uchylovali na své hrady = hradiště , v čele slovanských kmenů
sídlili náčelníci.
Na česko-slovenské území přichází první osadníci kolem roku (535). Brzo se však střetávají se zájmy Avarů, sídlící v nížinách kolem Dunaje. Avaři
neustále Slovany vykořisťovali, ti se proti tomu bouří a velká část jich odchází do nových sídel – Korutany, Chorvatsko, Srbsko – dochází
k povstání proti Avarům a roku (626) byli Avaři poraženi. Moc Avarů definitivně vyvrátil roku (796) Karel Veliký.
Kmeny na našem území této porážky využily a vytvořily kmenový polovojenský svaz = Sámova říše – podle franského kupce Sáma – první
slovanský státní útvar.
Na Sámovo území si činil nárok franský král Dagobert I. z dynastie Merovejců, proto dochází k bojům a roku 631 v bitvě u Vogastisburgu byl
Dagobert poražen.
Sámova říše neměla dlouhého trvání a kolem roku (658) se říše rozpadla

VZNIK FRANCIE - NÁSTUP KAPETOVCŮ

Základem francouzské říše byla západní část říše franské. Původně na území Francie byla zaalpská Gálie, obývaná Kelty, kteří jsou ve 4-5 století
vytlačeni germánskými kmeny na jih.
Koncem 5 st. získávají toto území Meroveovci, kteří jsou sesazeni Karlovci. Vláda Karlovců byla slabá, vzrůstala moc ostatních knížat.
K decentralizaci moci Karlovců přispívaly i nájezdy Normanů - pronikli až k Paříži. Nakonec byli Karlovci roku 911 poraženi a francouzský král
Karel III. Prosťáček uzavřel s nimi mírovou smlouvu, podle níž Normané získali severní pobřeží Francie = Normandie.
Situace vyvrcholila roku (987), kdy se po vymření Karlovců na trůn dostává Hugo Kapet a na trůn nastupuje dynastie Kapetovců - zpočátku
potíže, neboť je území Francie roztříštěno do množství lén. Postupně se území sjednocuje a upevňuje se zásada dědičnosti trůnu.
Hugo Kapet – (987-996) - při budování státu se opíral o církev. Významnou pozici zaujímá klášter v Cluny - opat Odon provedl reformu
klášterního života – „Clunijské hnutí“ - důraz na mravní stránku. Církev se zasadila o zavedení tzv. „božího příměří“- zákaz bojů v některých
dnech v týdnu a o svátcích.

VZNIK ANGLIE
Původními obyvateli britských ostrovů byli britští Keltové. Británie byla součástí říše římské, ovšem na poč. 5.st. římské legie odchází a na
ostrovy pronikají germánské kmeny - Anglosasové = Anglové, Sasové, Jutové.
Anglosasové zde založili 7 malých království a původní obyvatelé Keltové se stáhli do oblasti Walesu, Skotska a Irska.
Od 5.st. dochází ke christianizaci: a) z Irska - zde obyvatelstvo přijalo křest již v 5.st.
: b) druhá vlna se šíří z Říma - misionáři.
Od 8.st. probíhá na ostrovy tzv. Normanská invaze - nájezdy Normanů z dnešního Norska a Dánska. Anglosaská Anglie se nedokázala bránit,
neboť Normané byli lépe vyzbrojeni a organizováni, a tak ovládli severní Anglii. Koncem 9. století se dostává na anglosaský trůn Alfréd Veliký,
který roku 878 porazil Dány v bitvě u Edingtomu a uzavřel s dánským králem mír - stanovena hranice.
Na konci 10. století se objevuje nová normanská invaze - normanský panovník Knut Veliký roku (1018) Anglii dobyl. Po jeho smrti se objevuje
několik zájemců o trůn. K rozhodující bitvě dochází roku 1066 u Hastingsu - normanský vévoda Vilém porazil Anglosasy a získal anglickou
korunu a vládne jako anglický král Vilém Dobyvatel.

5
 POČÁTKY SVATÉ ŘÍŠE ŘÍMSKÉ
Roku 843 byla franská říše rozdělena na 3 části: východní část – východofranskou říši získal Ludvík Němec. Na tomto území žilo obyvatelstvo
germánského původu a postupně zde vznikl německý národ. Východofranská říše zažívá za Karlovců úpadek královské moci.
Východofranskou říši navíc ohrožují maďarské nájezdy. Roku (911) vymírá Ludvíkem Dítětem východní linie Karlovců. Říše se rozpadá na
jednotlivá vévodství – Sasko, Bavorsko, Švábsko, …
Dochází k bojům o trůn, z nichž vítězně vyšel saský vévoda Jindřich I. zvaný Ptáčník, který (r. 919) sjednotil říši a posílil centrální moc. Po něm
nastupuje jeho syn Ota I. Veliký – (936-973) – vzestup říše, opíral se o církev - roku 955 definitivně porazil Maďary na řece Lechu.
Angažoval se v italských oblastech ve prospěch papeže a r. 962 byl korunován na císaře a tím začínají dějiny Svaté říše římské, která navazovala
na křesťanskou ideu. Svatá říše římská zahrnovala postupem času území nynějšího Německa, Rakouska, Švýcarska, Lichtenštejnska, Belgie,
Nizozemí, Lucemburska, českých zemí, severní Itálie.
Jejich vládu uznávaly především německé oblasti = označení římsko-německý císař.
Ota I. zakládal biskupství: Poznaň, Praha. Po jeho smrti nastupuje na trůn jeho syn
Ota II. – (973-983) - stane se společně se svým synem Otou III. zakladatelem východní politiky – výboje především na východ, do polabských a
pobaltských oblastí obývaných pohanskými slovanskými kmeny.
Jeho syn Ota III. je zastáncem italské politiky – chtěl přenést své sídlo do Říma a vzkřísit zaniklé antické impérium. Vláda Otů se nazývá dějiny
otonské.

BOJ O INVESTITURU
Nejzávažnějším společenským rozporem byl zápas mezi světskou a duchovní mocí.
V polovině 11. stol. se papežství snaží o vysvobození církevní moci z moci světské, neboť papež byl v područí císaře, který dosazoval i sesazoval
své kandidáty a rozhodoval i o církevních otázkách. Roku (1073) byl zvolen papežem Řehoř VII. (1073-1085) – byl neústupný, prosazoval nároky
církve na světskou moc. Ve svém proslulém Dictatu papae zformuloval pro císaře řadu nepřijatelných požadavků: právo dosazování a
odvolávání panovníků.
Stejný tón měl i papežův dopis Jindřichovi IV. (roku 1075), v němž papež požadoval, aby se římský král vzdal práva jmenovat a uvádět do
funkce biskupy = dochází k bojům o investituru, neboť latinské slovo investio znamená původně oblékati roucho, prsten a berlu.
Jindřich se požadavku vzepřel a papeže sesadil. Ke stejnému kroku sáhl papež
a exkomunikoval Jindřicha z církve a uvalil ho do klatby.
Tím říšská knížata odmítala Jindřichovi poslušnost a proto se r. (1077) vydal Jindřich
na kajícnou cestu do italské Canossy, kde v prostém oděvu a bos čekal tři dny
na papežovo přijetí. Poté se smířili a Jindřich byl znovu přijat do církve.
Ovšem opět dochází ke sporu a roku (1085) vtáhl Jindřich se svým vojskem do Říma
a Řehoře sesadil a na stolec dosadil svého kandidáta a nechal se jím korunovat římských císařem. Spor se ovšem i nadále nevyřešil.
Nástupcem Jindřicha IV. byl Jindřich V. (1106-1125). Za jeho vlády bylo dosaženo r. 1122 ve Wormsu kompromismu = konkordát wormský -
volba biskupů byla církevní záležitostí, ovšem za přítomnosti panovníka, který
po volbě pak předal biskupovi žezlo jako znak světské moci = tím mu předával statky v léno. Poté nově zvolenému biskupovi udělili papežovi
zástupci prsten a berlu = znaky duchovní.

KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY
Vojenská tažení evropských feudálů do pohanských oblastí nebo proti kacířům. Byly vyhlašovány papežem a úzce spjaty se zájmy
římskokatolické církve.
Cíl = dobytí Jeruzaléma a všech tamějších oblastí spojených se životem a působením Ježíše Krista a tím jejich vysvobození z rukou nevěřících, tj.
muslimů.
Ze záp. Evropy bylo do Palestiny => 8 vojenských a 1 dětská křížová výprava.
Ke křížovým výpravám přispělo vítězství Turků r. 1071 u Mantzikertu - byla tím porušena stabilita východní hranice Byzantské říše.

6
I. KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA (1096-1099) - dobře vyzbrojena, feudálové z Normandie a Francie, Lotrinska - rytířská výprava se dělila na řadu proudů,
které se roku spojily v Cařihradě. Poté postupují do Malé Arménie – Kilikie a zmocnili se strategicky důležitého města Edessa, kde založili svůj
první křižácký stát – Edesské hrabství. Poté dobyli Antiochei, a r. 1099 dobyli Jeruzalém a vzniká zde Jeruzalémské království
Během první křížové výpravy se vytvořily tyto nové křižácké státy: Edesské hrabství, knížectví Antiochijksé, Tripolské hrabství a Jeruzálemské
království.

2. KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA – (1147-1149)

Roku (1144) museli křižáci opustit Edessu a proto papež vyhlásil II. křížovou výpravu. Tuto výpravu vede franc. král Ludvík VII. a německý císař
Konrád III. Tato výprava byla neúspěšná a r. 1187 ztrácejí křižáci Jeruzalém v bitvě u Hattínu.

3. KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA (1189-1192) - na této výpravě se podílely významné osobnosti – angl. král Richard Lví Srdce, fran. král Filip II. August a
německý císař Fridrich Barbarosssa. Výprava byla opět neúspěšná – Jeruzalémské království se nepodařilo obnovit, pouze bylo povolena
navštěvovat poutníkům svatá místa.

4. KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA – (1202-1204) - účastní se jí němečtí, francouzští a italští feudálové, kteří roku 1204 vyplenili Cařihrad. Křižáci opouští od
tažení do Jeruzaléma a naopak se zmocňují velké části byzantského území a vytváří zde poslední křižácký stát = Latinské císařství
Roku 1212 byla uskutečněna dětská výprava – děti z oblasti Porýní a Lotrinska. Děti dorazily do italských přístavů, kde se výprava rozpadla a
část dětí byla prodána do otroctví. I další křížové výpravy byly neúspěšně a křižáci ztrácí své pozice a jsou ze Sýrie a Palestiny vyhnáni. Tím r.
1291 končí křížové výpravy do Svaté země.

VÝZNAM KŘÍŽOVÝCH VÝPRAV

Křížové výpravy rozšířily obchodní vazby mezi Středomořím a Středním i Dálným Východem. Vedoucí pozici zaujaly italská města = Benátky,
Janov = vznik renesance
- poznání nových oblastí, nových poznatků od arabských matematiků, lékařů.
Vznik rytířských řádů:
Johanité – papež je potvrdil r. (1113). Ochraňovali poutníky do Svatého města, nejprve sídlili v Jeruzalémě, pak na Kypru a nakonec na Maltě.
Templáři – založen r. (1118) - jeho cílem bylo chránit poutníky do Svaté země, jeho bohatství a moc vzbudily závist franc. krále Filipa IV, který je
obvinil z kacířství a dosáhl zrušení tohoto řádu.
Řád německých rytířů – založený r. (1197). Podílel se na christianizaci Evropy, s jeho jménem spojena německá expanze do východní Evropy.
Rytíři skládali slib čistoty, chudoby a poslušnosti a řády podléhaly přímo papeži

KYJEVSKÁ RUS
Území východních Slovanů se nacházelo mezi řekami Vislou a Dněprem- vedla zde tzv. Velká cesta- od Varjagů do Řecka- obchodní cesta
spojující Baltské a Černé moře a Skandinávii s Byzancí. Podél vodních toků a obchodních cest zakládají Varjagové kupecké osady - Novgorod,
Kyjev.
V těchto osadách se usazovali vůdcové normanských družin s družinou, z nichž se později vyvinula ruská šlechta. Roku (862) sjednotil
normanský náčelník Rurik území kolem Novgorodu a založil první stát a dynastii Rurikovců. Roku (882) ovládli Rurikovci v čele s Olegem obě
části a vzniká nám nový státní útvar Kyjevská Rus - centrum v Kyjevě.
Rurikovci rozšiřují své území na jih, kde se střetávají s Byzancí. Rurikovci byli pohani. Teprve až za vlády knížete Vladimíra Velkého – (980-1015)
dochází k přijetí křesťanství. Vladimír se oženil se sestrou byzantského císaře Annou. Roku (988/ 989) přijal křest a tím dochází k christianizaci
Kyjevské Rusi.
Největšího rozmachu dosahuje Kyjevská Rus za vlády Jaroslava Moudrého – (1019-1054) - vydal ruský zákoník Ruská pravda, vytvořil
nástupnický řád, dochází k rozvoji vzdělanosti, kultury a písemnictví - cyrilice, později azbuka, rozvíjí se ústně tradované skladby s hrdinskou
tématikou. Opíral se o družinu bojovníků - bojary.

7
K dalším významným panovníkům patřil vnuk Jaroslava Moudrého Vladimír Monomach – (1113-1125) - výtečný vojevůdce a moudrý státník -
úspěšná tažení proti kočovným kmenům - Kumánům. Po jeho smrti dochází k nástupnickým sporům a k úpadku Kyjevské Rusi, která se rozpadá
na řadu knížectví.

VZNIK POLSKÉHO A UHERSKÉHO STÁTU

Základ polského státu představovali Polané, Vislané a Slezané. Sjednocovací proces začal v 9. století. Mezi jednotlivými kmeny nabývaly
převahu dvě kmenová knížectví - knížectví Vislanů v okolí Krakova a knížectví Polanů okolo Hnězdna. Zakladatelem vládnoucí dynastie byl
chudý oráč Piast.
Prvním historicky doloženým panovníkem byl Měšek- (960-992) - odvozoval svůj původ od legendárního knížete Piasta. Sídlil v Hnězdně a r.
(966) přijal křest po sňatku s dcerou Boleslava I. Doubravou a tím se stalo Polsko křesťanským státem. Měšek položil základy polského státu.
V jeho politice pokračuje jeho syn Boleslav Chrabrý – (992-1025) – velký obdivovatel pražského biskupa Vojtěcha, jehož ostatky vykoupil a
nechal uložit v Hnězdně, kde bylo roku (1000) zřízeno arcibiskupství.
V závěru své vlády r. (1024/1025) dosáhl královské koruny. Po jeho smrti se stát začal drobit na řadu malých knížectví, jimž vládli jednotliví
členové piastovského rodu.
UHERSKÝ STÁT
Uherský stát vytvořili ugrofinští kočovníci, kteří pronikli do Panonie koncem 9. století ze svých dosavadních sídel kolem toku Volhy, odkud byli
vytlačeni Pečeněhy. V čele ugrofinských kmenů stál Arpád, který z Panonie podnikal vojenská tažení – (r. 906) vyvrátil Velkomoravskou říši.
Ze svého území v Podunají podnikali během 10. století kořistnické výpravy západním směrem. Jejich postup je zastaven až roku 955, kdy jsou
poraženi císařem Otou I. a českým knížetem Boleslavem na řece Lechu, po níž se Maďaři stáhli do uherských nížin a začali budovat svůj vlastní
stát.
Do čela státu se dostává Gejza z rodu Arpádovců – (972-997) - k upevnění své moci využil křesťanství - přijal křesťanství a nechal pokřtít svého
syna Štěpána- pokřtil ho sv. Vojtěch.
Po něm nastupuje jeho syn Štěpán I. Svatý- (997-1038) - upevnil svou moc, roku (1000) byl korunován na uherského krále a rovněž r. (1000)
bylo v Ostřihomi založeno arcibiskupství. Po jeho smrti následuje úpadek uherského státu.
Správa říše - opíral se o soustavu hradských obvodů= komitátů= županství, které spravovali královští úředníci= ŽUPANI.