Quia deus omnipotens, unus in essentia,
trinus in personis, oppressorum est primum
et ultimum refugium et dominus custodiens
veritatem in saeculum, faciens iudicium et
misericordiam iniuriam pacientibus, prope
existens omnibus invocantibus eum in
veritate, solvens compeditos, voluntatem
timencium se faciens et custodiens omnes
diligentes et disperdens omnes
incorrigibiles peccatores,
et Christus Ihesus, verus deus et verus
homo, in angustia a pontificibus, scribis et
Phariseis sacerdotibus, iniquis iudicibus et
testibus circumdatus per mortem
gravissimam et turpissimam a damnacione
perpetua electos ante mundi
constitucionem dei filios volens redimere,
hoc prestantissimum exemplum reliquit in
memoriam suis sequacibus, ut causam
suam omnipotenti, omniscienti et omnis
boni volenti domino comitterent, ita dicens:
Vide, domine, affliccionem meam, quoniam
erectus est inimicus, quia tu es adiutor et
susceptor meus. Tu autem, domine
Sabbaoth, qui iudicas iuste et probas renes
et corda, videam ultionem tuam ex eis. Tibi
enim revelavi causam meam, quia
multiplicati sunt, qui tribulant me, et
concilium fecerunt in unum dicentes:
Deus dereliquit eum, persequimini et
comprehendite eum, quia non est, qui
liberet eum. Mittamus lignum in panem
eius et erademus eum de terra vivencium, et
nomen eius non memoretur amplius.
Vide ergo, domine, et considera, quia tu es
paciencia mea, eripe me de inimicis meis.
Deus meus, quare dereliquisti? Quoniam
ciscumdederunt me canes multi, concilium
malignancium obsedit me, quia locuti sunt
adversum me lingua dolosa et serminibus
odii circumdederunt me.
Poněvadž Bůh všemohoucí, jediný v
podstatě, trůj v osobách, potlačených jest
první a poslední útočiště a pán, pravdu
na věky chránící, právo zjednávající a
činící milosrdenství křivdu trpícím,
blízko jsoucí všem, kdož ho vzývají v
pravdě, rozvazující svázané, činící vůli
těch, kdož se ho bojí, ostříhající všech
milujících a v záhubu uvozující všecky
nenapravitelné hříšníky:
a poněvadž Kristus Ježíš, pravý Bůh a
pravý člověk, v úzkosti jsa biskupy,
zákonníky a farizejskými kněžími,
nespravedlivými soudci a svědky
obklopen, skrze nejtěžší a nejpotupnější
smrt, z věčného zavržení vyvolené před
ustanovením světa jako Božské syny
chtěje vykoupiti, ten přeslavný příklad na
paměť svým následovníkům zanechal,
aby při svou všemohoucímu,
vševědoucímu a všemoudrému Pánu
poroučeli, jak řekl:
Popatř, Hospodine, na mé soužení, an se
pozdvihl nepřítel, nebo ty jsi spomocník
a vysvoboditel můj; ty pak Hospodine
zástupů, kterýž spravedlivé soudíš a
zpytuješ ledví a srdce, učiň, ať uvidím
pomstu tvou nad nimi. Tobě jsem zjevil
při svou, neboť rozmnožili se ti, kteří
mne souží a radu činili společně řkouce:
Bůh ho opustil, pronásledujte a chopte se
ho, poněvadž není, kdo by ho
vysvobodil. Zkazme strom s živobytím
jeho a vyhlaďme jej ze země živých, a
jméno jeho nebudiž připomínáno více.
Popatř tedy, Hospodine, a uvažuj,
poněvadž ty jsi má trpělivost, vytrhni
mne z nepřátel mých. Bože můj, proč jsi
mne opustil? Nebo psi mnozí obskočili
mne, rada zlostníků oblehla mne, nebo
mluvili proti mně jazykem lživým a řečmi
nenávisti mne obklopili.
Ecce isti sacratissimo et fructuosissimo
innixus redemptoris exemplo, ad deum
appello, comittens sibi causam meam.
Ego Johannes Hus, magister in artibus et
sacre theologie baccalarius formatus alme
universitatis studii Pragensis, presbiter et
predicator confirmatus ad capellam
nunccupatam Betlehem, hanc
appellacionem offero Ihesu Christo, iudici
iustissimo, qui noscit, protegit et iudicat,
manifestat et premiat indefectibiliter
cuiuslibet hominis iustam causam.
Hle, o tento nejsvětější a nejpožehnanější
příklad spasitelův se opíraje, odvolávám
se k Bohu, jemu poroučeje svou při.
Já Jan Hus, mistr v uměních,
svatého bohosloví bakalář zřízený v obci
učení Pražského, kněz a kazatel
potvrzený při kapli jmenované Betlém,
toto odvolání podávám Ježíši Kristu,
soudci nejspravedlivějšímu, kterýž zná,
chrání a soudí, na jevo přivádí a
odměňuje bez nedostatku každého
člověka spravedlivou při.