Leukopoesa

= vznik bílých krvinek v kostní dřeni

- Každý typ bílé krvinky vzniká ze samostatné prekursorové bb
- lymfocyty jsou jediné krvinky, které vznikají diferenciací lymfoidní progenitorové buňky

Lymfopoesa = vývoj leukocytů

• část lymfoidních multipotentních buněk migruje do brzlíku, kde se dělí na T – lymfocyty

• zbytek zůstává v kostní dřeni, kde se diferencují na B – lymfocyty

- B a T – lymfocyty se od sebe liší jen povrchovými antigeny na buněčných membránách

- prekursorovou bb je lymfoblast → diferencuje se na prolymfocyty

lymfoblast → prolymfocyt → lymfocyt

granulopoesa = vývoj granulocytů

- prekursorová buňka je myeoblast
- během diferenciace jsou syntetizovaná specifická granula

meyoblast → promyelocyt → myelocyt → metamyelocyt → tyč / segment

Myeolcyty můžeme rozdělit podle vznikajícího granulocytu na : basofilní, neutrofilní, eosinofilní

Metamyelocyt se již dále nedělí a dozrává v granulocyty

monopoesa = vznik monocytů

- prekursorová buňka je monoblast → diferencuje se na promonocyty
- Monocyty cirkulují v krvi asi 8 hodin → vstupují do vaziva → mění se v makrofágy

monoblast → promonocyt → monocyt

 Bílá krvinka
= leukocyt
- má schopnost ničit bakterie, viry, plísně, cizorodé částice, nádorové zaměněné buňky a vůbec
všechny cizí materiály v organismu
- výkonné bb imunitního systému
- jsou součást periferní krve, fyziologické množství 4 – 10 × 109 / l
- koncetrace krvinek je ovlivněna výživou, tělesnou námahou, zdravotním stavem
- po jídle ↑

Leukopénie = stav, kdy počet bílých krvinek klesne pod fyziologickou normu
Leukocytóza = stav, při kterém je bílých kvinek víc než 20 × 109 / l

Diferenciální rozpočet
- ovlivňuje : věk, pohlaví, léky, rasa, hlad, těhotesntví
- čim více buněk hodnoceno, tim spolehlivější výsledek
- přístrojová analýza – hodnotí 10 000 bb – snáze zachytí patologii
- mikroskopická analýza – hodnotí 100 bb – určí přesnou morfologii – má větší váhu než přístrojové
- hodnotí se : velikost, barva, konzistence jádra a cytoplazmy
- Akutní rezerva přilepená na stěnách cév = marginální pool
- při vyčerpání dochází k urychlené proliferaci a diferenciaci zralých eleemntů z kostní dřeně

Počet leukocytů
• děti – 5,4 – 24,2 × 109 / l
• dospělí – 4 – 10 × 109 / l
• děti do 4 let – fyziologická lymfocytóza

Společné znaky bílých krvinek :

- mají jádro, ale plně diferenciované a vyzrálé leukocyty se dále nedělí
- jsou pohyblivé, na podložce jsou chopné améboidního pohybu
- mají schopnost přilnout k různým povrchům
- dokážou opustit krevní řečiště a vycestovat do okolní tkáně
- schopnost fagocytózy = typická pro leukocyty a je součástí nespecifické imunity
 Funkce leukocytů
• Zajistit obranyschopnost organizmu
- proti cirozordým látkám
- mikroorganizmům pronikající do těla zvenku
- zneškodňování abnormálních buněk

• Chemotaxe
- organismus je s kontaktem s vnějším prostředí vystaven ruzným antigenům
→ nutný trvalý přísun granulocytů, lamfocytů a makrofágů → brání proniknutí cizorodých
antigenů do organismu

- neutrofily pronikají na místo infekce chemotaxí

→ chamotaktické faktory vznikají působením protilátek na bakterii → koncentrace stoupá k
epicentru → řídí pohyb granulocytů

- při pohybu mají granulocyty asymetrický tvar, vpředu vlající pseudopodium → přeléva se
do něho cytoplazma s granuly a jádrem → tento valivý pohy počkračuje vysunutím dalšího
výběžku
• Fagocytóza
- granulocyt obklíčí opsonizovaný mikroorganizmus svými výběžky → pohltí ho →
následuje konečný rozklad mikroorganismu granuly neutrofilů

- Chemotaktické látky vyvolávají uvolnění obsahu granul i do okolní tkáně → vyvolává

poškození a smrt okolních buněk → vznik hnisu
 • Opsonizace
- proces obalování cizorodých mikroorganismů protilátkami a komplentem → následné
pohlcení opsonizovaného mikroorganismu granulocytem
- pokud není mikroorgansmus opsonizován, jeho škodlivost pro makroorganismus se
zvyšuje

• Pinocytóza
– pohlcování menších částí buněk
- makrofágy, monocyty

• Degranulace
- konečná likvidace mikroba po fagocytóze
- granula neutrofilů splývají s fagozomem → uvolňují svůj obsah

Neutrofiní granulocyt
- primární granula – peroxidáza, proteázy, hydrolázy = usmrcují mikroba
- sekundární granula – rozklad buněčné stěny mikrobů
- terciární granula - glykoproteiny
 Imunitní systém
- soubor mechanismů zajišťujících integritu organizmu rozpoznáním a likvidací cizích či vlastních,
ale potenciálně škodlivých struktu
- zajišťuje obranyschopnost organismu, ale na druhou stranu autotoleranci vůči vlastním tkáním.

Vývoj
- před narozením a pokračuje celý život
- buňky imunitního systému se vyvijí z hematopatických kmenových buněk

3. týden těhotenství
- vzniká ve žloutkovém vaku pluripotentní kmenová buňka

5. týden
- putuje do fetálních jater = 1. hematopatický orgán embry a také sleziny
- z jater se kmenové buňky rozsévají embryonální cirkulací do KD, thymu, sleziny a lymfo uzlin

Po porodu
- jediny hemopatický orgán KD

Novorozenec
- funknční imunitní systém schopný humorální i buněčné imunitní odpovědi
- 1. měsíc života → je chráněn protilátkami IgG od matky → přes placentu ve 22. týdnu gestace
( díky Fc receptorům)

Kojený novorozenec
- je chráněn i matčiným IgA → z mateřského mléka → chrání před patogeny trávicího traktu, ale
nevstupují do krevního oběhu miminka

4. - 6. měsíc
- nejnižší hladina Ig v séru kojence → došlo k rozpadu pasivně získaných materiálních Ig
- endogenní syntéza látek není dostatečná
- dochází ke klinické manifestaci humorálních imunodeficitů
Průběh imunitní odpovědi
 Imunokompetentní buňky
- Zajišťují imunitní odpověď

1. Buňky nespecifické imunity

- granulocyt a makrofágy

2. Buňky specifické imunity

- T a B – lymfocyty

- vznikají z pluripotentní kmenové buňky v KD

- po aktivaci → produkce cytokinu → zajišťují mezibuněčnou signalizaci → kooperace
imunokompetentních buněk

→ na jejim povrchu je vytvářené velké množství molekul se signálními a receptorovými vlastnotmi

- nějaká část je typická jen pouze pro jednu linii buněk = MARKER→ využívá se k rozlišení
buněčných populací

Imunita
1. Specifická imunita
- evolučně mladší mechanizmy
- zajištěna lymfocyty → jejich paměťové buňky udržují dlouhodobou informaci o styku s
organismem
- Specifická reakce na konkrétní antigenní specifitu
- Aktivace je pomalejší
- Imunologická paměť = rychlejší obrana mechanizmu, při opakovném napadení stejným Ag
- Složky : buněčná ( T a B lymfocyty), humorální ( protilátky, cytokiny) protilátky usnadňují
fagocytózu, brání adhesi patogenů

Autoimunitní onemocnění = schopnost dlouhodobě udržet informaci a schopnost proliferace zmizí a

vlastní tkáně jsou považovány za cizorodé a jsou ničeny
.
 2. Nespecifická imunita
- likvidace všeho cizího
- neutrofilní granulocyty
- nerozlišuje patogena, proti kterému účinkuje → na Ag je vždy stejná reakce → chybí
paměťové buňky
- mechanismy evolučně sgtarší s rychlou reakcí a okamžitá aktivace

Funkce :
• Neporušený kožní kryt
• Přirozené antimikrobiální látky na vnějším i vnitřním povrchu těla
◦ Lysozom
- antibakteriální účinek – sliny, slzy

• Buněčná složka

◦ RAF – (Reaktant Akurní Fáze)

- reakce organismu na působení stresu
- tvorba v játrech → stimulovaná zánětlivými cytokiny

◦ Granulocyty
- fagocytóza a aktivace specifické imunitní odpovědi
- snadno migrují z krve do tkání procesem chemotaxe
- ve tkáních spouští zánětlivou reakci

◦ Monocyty
◦ APCs

• Humorální složa - komplement, proteiny, cytokiny

◦ Komplement
- nebuněčná složka imunity
- proteiny krevního séra a kotva buněčných membrány
- kaskádovitá aktivace způsobuje lýzu buněk
- hlavní složku tvoří sérové bílkoviny označované jako
C1 – C9
Bílé krvinky v periferní krvi zdravého člověka
 Proces diferenciace
• Velikost buňky se zmenšuje
• Mizí jadérka
• Chromatin se zahušťuje a degeneruje
• Od stádia myelocytu → vznikají primární granula
• V dalším vývoji specifická granula v cytoplazmě
• Cytoplazma přechází v bazofilní
 Dělí se podle přítomnosti granul v cytoplazmě
• granulocyty
- neutrofily
- basofilní
- eosinofilní

• agranulocyty
- monocyty
- lymfocyty – 0,24 – 0,40 (počet)

Dělí se podlě tvaru jádra

• Polymorfonukleáry
- Neutrofily
- Bazofily
- Eosinofily

• Mononukleáry
- Monocyty
- Lymfocyty
 Granulace
- zodpovídá za specifickou funkci daného elementu → nespecifická imunita
- vyvyjí se do stádia myelocytu

• PRIMÁRNÍ granula
= lysozómy – obsahují celou řadu enzymů ( kyselou fosfatázu, peroxidázu)
→ rozkládají a štěpí pohlcené části
- je nejdříve
- obyčejně blízko bunečné membrány

• SEKUNDÁRNÍ granula
- specifická
- jsou později
- obsahují enzymy částečné shodné s výbavou primárních granulí
- neobsahují peroxidázu a kyselou fosfatázu

◦ Neutrofilní granula
- obsahují aminopeptidázy, kolagenázu a laktoferin

◦ Eosinofilní granula
- obsahují peroxidázu s odlišným složením, funkcí od peroxidázy primárních granulí
- bílkoviny vázající se na heparin

◦ Basofilní granula
- hrubá, hustá, purpurově zabarvená
- velké množství histaminu a heparinu
- vyplňují celou buňku
- ve vodě se rozpouštějí
- při barvení nechávají volné místo - vakuoly

- Cytochemické barvící metody využívaly dané enzymy k průkazu a klasifikaci akutních leukémií
 Granulocyty
- jsou buňky hrající stěžejní roli v zánětlivém procesu
- spolu s lymfocyty, protilátkami a koplementem jsou zodpovědny za obranu proti
mikroorganismům
- během vyzrávání se jádro na jednom nebo více místech zaškrcuje, zužuje a chromati kondenzuje
- segmentové granulocyty – jádro se skládá ze 2 nebo více granul, při panoptickém barvení

Vyzrávání granulocytů
• JÁDRO
- jádro se na více nebo 1 místě zaškrcuje, zužuje
- chromatin se zahušťuje
→ laločnaté, segmentované jádro

• CYTOPLAZMA
- relativní přírustek množství nespecifických, později specifických granulí
→ jsou nositeli funkce ( to znamená nespecifické imunity)

1. Neutrofily
- produkce a diferenciace neutrofilů v kostní dřeni trvá 6 až 10 dní
- jsou v krvi zastoupeny nejvíce 60 – 70 %
- speicfická granula jsou špatně barvitelná
- v kostní dřeni jsou zadržovány jako T a S jako rezervní pool, obsahuje 10 – 15× větší počet
neutrofilů než periferní krev
- po uvolnění do perfierní krve v ní cirkulují 6 – 12 hodin, poté migrují do tkání, plní svojí
fagocytární fci
- ve tkáních přežívají 2 – 3 dní než jsou zničeny v procesu obranyschopnosti
- mrtvé neutrofily, společně s bakteriemi tvoří nažloutlou hmotu zvanou hnis
- granula je fialová, různě velká, nejjmnější

2. Eosinofily
- mají také schopnost fagocytózy
- granula je vázaná na membránu
- Alergická a parazitální onemocnění
- po stimulaci může být obsah granul vyloučen mimo buňku např do parazitu
- uvolňuje histaminázu, která inaktivuje histamin
- jejich granula obsahují peroxidázu s odlišným složením a fkcí od primární granuly
- tvoří 2 – 5 %z celkového množství lymfocytů
- granula je průsvitná, cihlové barvy, větší, stejné velikosti
 3. Basofily
- Bazofily i tkáňové mastocyty pocházejí z kostní dřeně
- tvoří pouze 0,1 – 1 % všech bílých krvinek
- fagocytárně jsou málo aktivní
- mohou přestupovat do vaziva
- granula obou typů buňkě obsahuje heparin a mediátory jako je histamin a SRS – A
- Mastocyty jsou důlěžité za vedlejší projevy alergických chorob
- granula jsou hrubá, hustá, purpurově zbarvená s velkým množatví histaminu a heparinu
- granula vyplňují celou buňku a ve vodě se rozpouštějí
- při zabarvení nechávají prázdné místo – vakuoly
- granula tmavě modrá, stejně velká

Funkce granulocytů
- bakteriální destrukce, fagocytóza
 Granulopoesa
= vývoj granulocytů

VÝVOJOVÁ STÁDIA
• Myeloblast
- nejmladší mikroskopicky rozeznatelná mateřská buňka

• Promyelocyt

• Myelocyt
- vznikají v cytoplazmě různé druhy granul a to podle fce, kterou
má vyzrálý element plnit : eosinoilní, neutrofilní, basofilní

• Metamyelocyt

• Granulocyt s paličkovitým jádrem (tyč)

• Granulocyt se segmentovým jádrem (segmenty)

 Agranulocyty
- neobsahují nespecifická granula
- mají kompaktní jádro
- v průběhu maturace se morfologicky nemění
- mají v sobě azurofilní granula → odpovídají fcí lysozomů
- nemají segmentové jádro, jejich cytoplazma se barví basofilně (zásadité barvy)

DĚLÍ SE NA :

• Lymfocyty
- jsou druhým nejpočetnějším typem bílých krvinek
- nejmenší buňky
- jádro uložené centrálně. Tmavě modrým, kondenzovaným chromatinem
- zralé neaktivnované lymfocyty mají jen srpek, průhledné, světle modré cytoplazmy
- produkovány v kostní dřeni z pluripotentní kmenové buňky = linie lymfoidní
- migrace periferní krví o lymfatických uzlin, sleziny
- T a B – lymfocyty jsou tradičním barvením Giemsa – Romanovski nerozeznatelné
- podle vzniku a typu integrálních proteinů se dělí na :

T – lymfocyty
- dozrávají v brzlíku
- zánik v thymu
- zaujímají 65 – 80 % cirkulujících lymfocytů, nesou marker CD2+
- jejich domovem jsou uzliny a slezina
- cirkulují hlavně ve slezině a uzlinách
- imunokompetentní buňky
- klíčové pro rozběhnutí imunitní reakce
- zajišťují buněčnou imunitu
- ničí buňky transplantovaných tkání
- vývoj imunol
- obsahují lysozomální kyselé hydrolázy
- dělí se na 2 podskupiny podle antigenů na svém membránovém povrchu ( CD 8+ a CD 4+)

Mají antigenně specifické receptory

◦ T lymfo T receptory (TCR)
- obsahují komplex, který je strukturně podobný imunoglobulinu → tato část rozpoznává
antigen
- sestává z alfa a beta řetězců, každý je s variabilní a konstantní částí

Podle zapojení do imunitní podvědi rozeznáváme

1. Heleperské ( poomocné) – zahájení imunitní reakce – TH – ly - CD 4+
2. Cytotoxické – kontrola vlastní buněk – TCYT – ly
3. Supresorové – mírnění a ukončení reakce – TSUP - ly - CD 8+
4. Natural killers – součást nespecifické imunity - NK
B – lymfocyty
- zajišťjí proilátkovou imunitu
- působením antigenu se transformují na imunoblasty (jejichž dělením vznikají plazmatické
buňky)
- některé se přemění na pamětové buňky → zajistí velmi rychlou odpověd na cizorodé
látky
- toho se využívá při očkování – aktivní imunizace

Mají antigenně specifické receptory

B lymfo B receptory (BCR)
- obsahují povrchový imunoglobulin
 NK buňky
- natural killers
- přirození zabiječi
- malá populace lymfocytů, nesnese ani T ani B znaky lymfocytů
- zabiječi nádorových a virem infikovaných buněk
- v periferní krvi = NULL LYMFO
- větčinu tvoří CD+8 a myeloidní elementy
- proliferaci NK stimulují IL – 2, INFgama
- rozpozanjí nádorové buňky
- zdravé buňky vlastního těla nepoškodí
- řadí se do přírozené imunity těla
- Pokud NK pozná na povrchu jiné buňky HLA I. třídy nedojde k její destrukci
→ pokud buňka tyto proteiny nemám je okamžitě zničena

NK buňky nesou na povrchu 2 typy receptorů

◦ Lektinové receptory aktivují cytotoxicitu
◦ Receptory rozpoznávající HLA I. třídy antigenu, kterou vypínají

Funkce NK
- obrana proti virovým, bakteriálním a parazitárním
- regulační
- gravidita – na začátku jejich přítomnost fyziologická
• Monocyty
- největší bílé krvinky vyskytující se v periferní krvi u zdravých
- jádro je uložené ve středu nebo mírně excentricky
- tvar jádra je lehce protáhlý, cípatý
- cytoplazma je šedomodrá s několik azurofilními granuly
- chromatin je jemný
- tráví v kostní dřeni jen krátkou dobu
- jsou to aktivní fagocyty
- uplatňují se na začátku imunitní reakce jako APCs a i v konečné fázi
- obsahují velké množství lysozomů → významná role při intracelulární likvidaci mikrobů,
toxinů / příprava antigenu pro buňku specifické imunity

Výbava receptorů na plazmatické membráně

• Receptory pro vazbu na povrchu mikroorganismů
• Receptory Fc → vychytávají protilátky, které se pojily s antigenem
• Receptory C1 a C3
• Receptory pro cytokiny
• antigeny II. HLA třídy → kooperace s T - lymfocyty

MAKROFÁG = monocyt ve tkáni

MONOCYT = buňka v PK
1. fagocytuzíjící makrofágy s rolí ničit antigeny

2. APC (buňky prezentující antigen lymfocytům)

- tyto buňky se nachází primárně v kůžu, uzlinách, slezině a brzlíku
- po stimulaci se dostávají do spádové lymfatické uzliny → potkají se s T – lymfocyty a
předloží jim epitop antigenu nesoucí na svém povrchu k vyhodnocení
- řadí se mezi ně makrofágy, dendritické buňky, někdy endotelové buňky
- k posouzení nebezpečnosti jsou nezbytné molekuly HLA II. Třídy

Dělí se na :
• Profesionální APC
- Makrofágy, dendritické buňky, B – cell

• Neprofesionální APC
- fibroblasty, epitelové buňky, endotelové buňky