Regulace krvetvorby

Zárodečná krvetvorba
MUDr. Z. Hajšmanová, ÚKBH FN Plzeň
 Regulace krvetvorby
• CNS
• Humorální regulace (hormony…)
• Růstové faktory (interleukíny, cytokíny…)
 Řízení kostní dřeně
• Systém kostní dřeň – periferní krev - tkáně je řízen CNS
jako nejvyšším regulačním orgánem těla a dále
imunitním systémem a hormonálně (TSH, T hormony,
GK, estrogeny, testosteron…)
• Regulace se uplatňuje prostřednictvím stimulace (+) a
inhibice (–) růstovými faktory a interleukiny, které
ovlivňují proliferaci, diferenciaci, vyzrávání, životnost a
funkci krvinek (erytro- a trombopoetin, G-CSF..)
• Regulační mechanizmy se uplatňují při zánětech,
operacích, krevních ztrátách, nadměrné fyzické
námaze,těhotenství ( vysoké nadmořské výšky…)
• Regulace na buněčné úrovni zajišťují IL, kinázy (JAK – 2)…
Příklady regulace kostní dřeně

Schematické znázornění alergenní stimulace NFAT1-deficitního Th2 lymphocytu

vedoucí ke zvýšené produkci a sekreci cytokinů IL-4 a IL-5, jejichž nadprodukce
zvýší alergickou odpověď ve formě eosinofilie a zvýšené sekrece serového IgE.
 Genotyp člověka
• Každá buňka v těle obsahující DNA v jádře
má karyotyp 46XX nebo 46XY
• Meiosa → pohlavní buňky
vajíčko 23X
spermie 23X nebo 23Y
• Po splynutí vajíčka a spermie
23X + 23X→ žena ♀
23X + 23Y→ muž ♂

Který rodič určuje pohlaví dítěte ?

 Zárodečná krvetvorba
• Ve 3. týdnu gestace vzniká ve žloutkovém vaku
pluripotentní hematopoetická kmenová buňka,
která v 5. týdnu gestace putuje do fetálních jater (1.
hematopoetický orgán embrya) a přechodně také do
sleziny.
• Z jater kmenové buňky putují embryonální cirkulací
do kostní dřeně, thymu, sleziny a lymfatických uzlin.
• Po porodu je jediným hematopoetickým orgánem
kostní dřeň.
 Zárodečná krvetvorba
• Od samého počátku ve žloutkovém vaku
• Od 6.gestačního týdne játra
• Od 12.gestačního týdne probíhá krvetvorba ve slezině
zárodku

• Po narození pouze v kostní dřeni

• Plynulý proces
• Pluripotentní kmenová b.se vyvíjí z mesodermu
• Nejprve červená vývojová řada
• Od 5. týdne tvorba bílých krvinek
• Nitroděložní podmínky odlišné od stavu po narození – kyslík
od matky, nepřímý kontakt s infekčními agens
→ fetus jiný druh Hb, jiný počet bílých krvinek
 Zárodečná krvetvorba
4.gestační týden – žloutkový vak 6.gestační týden - játra

14.gestační týden - slezina 40.gestační týden – kostní dřeň

 Kostní dřeň- tekutá tkáň
• Nutriční céva přivádí krev se živinami a
stavebními kameny a rozvětvuje se do
vlásečnicové sítě
• Vlásečnice se spojují do sinusů a ty se sbíhají
do hlavního sinusu, který vystupuje z kosti
v těsné blízkosti přívodné nutriční tepny
• Stěny sinusů
– endotel
– bazální membrána
– adventicie
 Dřeňová krvetvorba
• Fétus a děti
– ploché kosti - lebka, žebra,
prsní kost
• Dospělí
– sternum,obratle,pánev

• Punkce kostní dřeně

– Dospělí - sternum, pánev
– Děti – dlouhé kosti
 Uvolňování krvinek z kostní dřeně
• Zralé krevní elementy vystupují z kostní dřeně skrz drobné
otvory mezi endotelovými buňkami cév

• Bílé krvinky amébovým pohybem vystupují aktivně

• Krevní destičky se uvolňují odštěpením z mateřské buňky

(megakaryocyt), která vysune svůj výběžek skrze
meziendotelový prostor

• Erytrocyty vystupují až ze sinusových cév s větším průsvitem,

kde je větší proud krve, mladé krvinky jsou deformovatelné a ta
je mnohem vyšší u zralých než u nezralých elementů.
 Mimodřeňová krvetvorba
• Fyziologická v nitroděložním vývoji
• V dospělosti – známka chorobného stavu
a poruchy funkce kostní dřeně
– osteomyelofibróza
– hemolýza
– thallassémie
– leukémie
• Játra a slezina – mimodřeňové orgány
krvetvorby (extramedulární hemopoesa)
 Zánik krvinek
• Nekróza je patologický proces vyvolaný různými vlivy na buňku ( mechanické, chemické,
tepelné vlivy,virová infekce, bakteriální toxiny nebo třeba i náhlé vyčerpání buněčných
energetických zásob vlivem neprokrvení tkáně). Postihne víceméně náhodnou buňku, která
byla vystavena nepříznivým vlivům
Dochází k narušení integrity cytoplazmatické membrány, což vede k narušení rovnováhy vnitřního prostředí buňky. To
vede k objemovým změnám (edém) jak celé buňky, tak některých organel (mitochondrie, endoplazmatické retikulum).
Celý proces nakonec vede k enzymatickému poškození buňky (náhodné štěpení jaderné DNA) a jejímu rozpadu. Celé
vnitřní prostředí buňky se tak uvolní do okolí, přičemž enzymy takto uvolněné mohou indukovat nekrózu okolních
buněk a způsobit tak "řetězovou reakci", kdy dojde k rozsáhlejšímu poškození tkáně a následnému zánětu.

• Apoptóza neboli programovaná buněčná smrt je zcela fyziologický děj indukující cílenou
smrt buňky. Mrtvá buňka je následně odstraněna tak, že nedojde k poškození okolních
buněk. Je to tedy organizovaný a přísně regulovaný děj.
• Apoptóza může být indukována signálem zvenčí i z buňky samotné. Podnětem zvenčí může být například akce
cytotoxického (CD8+) T lymfocytu, kterému se buňka určitým způsobem znelíbila (nádorové a virem infikované buňky).
Jiným signálem může být naopak absence jakéhokoli signálu. Buňka izolovaná od kontaktu s ostatními buňkami a bez
stimulace určitými cytokiny tak může také podlehnout apoptotickému procesu.
Buňka sama pak může apoptózu spustit například při neopravitelném poškození jaderné DNA.

• Vlastní průběh apoptózy využívá enzymatické regulační kaskády buňky. Uplatňují se zde tzv. kaspázy, které se nacházejí
v buňce v neaktivním stavu a jejich aktivace proapoptotickým signálem vede k dějům, kterými se buňka připravuje
na svou smrt. Dochází k fragmentaci jaderné DNA, na rozdíl od nekrózy je však fragmentace nenáhodná a fragmenty
jsou stejně dlouhé. Buňka se také trochu smrští a změní se i charakter různých organel. Zdá se, že významnou úlohu v
apoptóze hrají mitochondrie. Celý proces končí rozpadem buňky do apoptotických tělísek, což jsou membránou
ohraničené buněčné fragmenty, které jsou následně fagocytovány bílými krvinkami (makrofágy). Důležité je, že
nitrobuněčné enzymy nepoškodí okolní buňky.