PEDAGOGIKA - TEST

původ pojmu:
país – dítě agogós - doprovázet – otroci doprovázeli syny svých pánů do školy

celoživotní vzdělávání: kontinuální proces získávání a rozvoje vědomostí, schopností,

dovedností
interiorizace: osvojení a ztotožnění se s normami, hodnotami, názory, postoji, vzorci
chování, zásadami, pravidly
iniciace: zasvěcování (procesy zasvěcování do tradic a života kmenů, později zakončeno
zkouškou dospělosti
socializace: proces vrůstání do kultury, tedy přeměna biologické bytosti ve tvora
společenského; proces osvojování společenských rolí
primární, sekundární, terciární
kulturní transmise: přenos společenských hodnot, norem, vzorců chování, ideálů
(enkulturace/akulturace)
enkulturace: proces učení se jedince žít ve společnosti a její kultuře
akulturace: vzájemné přejímání a splývání odlišných kultur
integrace : začlenění jedince do společnosti
pedagogika: věda o výchově; specifický druh socializace; institucionalizované činnosti
provozované formou profesionální aktivity vychovatele či vzdělavatele
funkce: poznávací; teoretická; prognostická; kulturně zprostředkovávací
rysy: normativní, explorativní, explanativní
edukace: výchova a vyučování
sebevýchova: cílevědomý, plánovitý a systematický proces formování vlastní osobnosti
člověka.
edukátor: ten, kdo někoho vzdělává a vychovává
edukant: žák, student, učeň, dítě, ale i dospělý člověk, který se učí
interakce: proces vzájemného působení jedince a druhé člověka či skupiny
výchova: educatio; celoživotní vzdělávání jedince na základě interakcí s dalšími subjekty,
formování fyzických, psychických, sociálních a volních vlastností, utváření charakteru,
rozvíjení postojů, zájmů, potřeb, hodnot a to v mnoha oblastech – mravní, estetické,
pracovní, světonázorové, právní apod.
vzdělávání: eruditio; proces vštěpování a osvojování vědomostí, intelektových a kognitivních
schopností, faktů, znalostí o souvislostech a zákonitostech jevů
vzdělání: výsledek vzdělávání, tj. dosažený stav rozvinutosti člověka ( průběžný, či konečný
stav založený na ukončení některého ze stupňů vzdělávacích institucí);vzdělání všeobecné a
odborné; teoretické a praktické; základní, střední, vysokoškolské
heteroedukace: výchova a vzdělávání jedince druhými lidmi
didaktika: teorie vzdělávání a vyučování, řeší cíle obsah, principy, metody a formy
vyučovacího procesu
sofisté-, mudrci, soukromí učitelé řečnictví v Řecku, vytvořili 3 základní studijní obory:
gramatika (čtení, psaní) rétorika ( verbální projev) dialektika ( umění vést rozhovor,
polemizovat) TRIVIUM bakalář
dialektika : umění vést rozhovor, polemizovat
obecná pedagogika: systematizuje a interpretuje základní pedagogické problémy a
zákonitosti; zkoumá a definuje terminologii pedagogiky
srovnávací pedagogika: provádí analýzu výchovných a vzdělávacích systémů v různých
zemích
kvadrivium: mistr (magistr) aritmetika, geometrie, astronomie, hudba muzika - Marcus
Terentius Varro
Pedeutologie – nauka o osobnosti a vzdělávání učitele, teorie jednotlivých pedagogických
profesí.
samotopedie: speciálně pedagogická disciplína, zabývající se výchovou, vzděláváním a
rozvojem osob tělesně postižených, nemocných a zdravotně oslabených (
surdopedie: speciálně pedagogická disciplína zabývající se výchovou, vzděláváním, rozvojem
jedince se sluchovým postižením a snahou o jeho plné začlenění (sociální, pracovní) do
společnosti.
metodologie pedagogiky: orientuje se především na metody zkoumání pedagogických jevů a
procesů, na způsoby získávání poznatků, měření a odhalování pedagogických zákonitostí
Sokratovská metoda: dialogická metoda; pomocí jeho otázek si žáci sami přijdou na řešení;
otázky jako prostředek směrování ke správné odpovědi; maieutická metoda- porodní bába
kalokagathia: přesvědčení, že krása a ctnost patří k sobě a mají mnoho společného
nadání: první stupeň míry schopnosti, jedná se o vyvinuté vlohy nebo souhrn specifických
vloh.
znalost: vědění, vědomost
schopnost: jsou vlastnosti osobnosti, které jsou
rozvinuté výcvikem, vzděláním nebo zkušeností. Jsou důležité pro kvalitní rozvoj a využití při
určitých činnostech. Člověk se s nimi nerodí, schopnosti je třeba těmito činnostmi utvrzovat
a dále rozvíjet. Jádrem schopností jsou vrozené vlohy(dispozice).
dovednost: je učením a praxí získaná dispozice ke správnému, kvalitnímu, rychlému a
úspornému vykonávání určité činnosti vhodnou metodou
kompetence: způsobilost provádět určitou činnost správně a efektivně, soubor či rozsah
znalostí, kvalifikace, schopností a dovedností nebo specifická schopnost či dovednost
Syntéza – kombinace jednotlivých částí (objektů) v jeden celek, opak analýzy. Spojování
dvou a více části v celek.
Indukce – úsudek směřující od jednotlivého k obecnému. vyvozování závěru z dílčích
poznatků
Dedukce – postup od obecného k jednotlivému; proces usuzování, ve kterém se od
předpokladů dochází k závěru. Vyvození závěru z daných pravidel – z obecného na jednotlivé
scholastika: středověká filozofie i metoda bádání, snaha o rozumové podepření církevních
dogmat, šlo o vytvoření metody sic et non, ANO NE, stavěly se proti sobě protiklady a bylo
z nich vyvozeno řešení; vychází z toho, co už je napsáno v náboženských textech. Využívaná
metoda - dedukce; Tomáš Akvinský
jezuitské školství: učivo podrobně naplánováno na roky, měsíce, týdny i dny dopředu, každá
hodina metodicky propracována; učitelé pracovali se žáky individuálně, úkol: co nejlépe žáky
poznat a získat jejich důvěru; systematické vychovávání dalších učitelů z řad Jezuitů
pansofie: všeobecná moudrost, vševěda: musí být osvícen rozum lidí, musí zmizet
nevědomost, jen tak dojde lidstvo ke spáse a budou odstraněny války, cíl - mír (J. A.
Komenský).
tabula rasa: podle Johna Locka je člověk po narození nepopsaný list, na který se postupem
času zaznamenávají pocity, zkušenosti, dojmy, morální zásady
empirismus: – názor považující zkušenost za jediný zdroj poznání, hlavním činitelem je
sociální prostředí, novorozeně je tabula rasa, pro jeho formování má nejdůležitější význam
zkušenost
nativismus: názor, podle kterého určité pojmy a představy člověka jsou vrozené (rysy a ideje
jsou člověku vrozené)
interakční teorie: kompromis mezi vlivem prostředí a biologickými vlivy na vývoj jedince
herbartismus: tvrdé vedení (tresty), vyučování (u žáků podporoval zájem; pokud se něco učí
se zájmem, učí se to rychleji) a mravní výchova (pochválení či pokárání, nalezení chyby)
v centru výuky stojí učitel, který má výhradně řídící postavení, nebere ohled na dítě
encyklopedismus: osvojování velkého množství většinou izolovaných poznatků bez
pochopení souvislostí a rozlišení podstatného od nepodstatného
liberalismus: – politický směr nebo také fil. pohled, který stojí na tom, že svoboda je prioritní
politická hodnota; shovívavost, snášenlivost, tolerance k jiným názorům, svoboda uvažování
verbalismus: způsob vyjadřování záležící v přepjatém důrazu na slovní výraz, tj. žáci umí
s pojmy verbálně operovat, ale neumí je aplikovat v praxi)
učení se vlastní činností:
intelektualismus: zdůrazňování rozumové činnosti na úkor vývoje osobnostních stránek, tj.
vůle, citu a tělesného rozvoje)
pedagogický optimismus: přeceňování role výchovy a vychovatele, podcenění biologických a
dědičných vlastností
pedagogický pesimismus: přeceňování biologických vlivů a vrozených vlastností, maximální
přizpůsobení dětem, podceňování výchovy i role vychovatele, někdy je záměrné výchovné
působení považováno dokonce za škodlivé
pedagogický realismus: přesvědčení o účinnosti pedagogického působení (důvěra ve
výchovu), důvěra v edukantovy síly a radostný přístup k práci
pedocentrismus: směr pedagogiky, který činí středem výchovného a vzdělávacího procesu
zájem dítěte a jeho osobité projevy
volná škola: typ nové školy pro vesnickou mládež, výuka bez osnov a plánů, bez napomínání
a trestů, maximální svoboda žáka, rozvoj práce a tvořivosti (Tolstoj)
reformní pedagogika: – preferuje individuální výchovné cíle ve spojení s nově
koncipovaným sociálním pojetím výchovy. Zdůrazňuje pedocentrický přístup k výchově,
maximální přiměřenost a především co největší aktivnost jedince ve výchovném procesu.
Usiluje o školu zajímavou a přitažlivou, ve které se tradiční výuka integruje a globalizuje.
facilitátor: (povzbuzovač, oživovač) učitel, organizuje pracovní proces žáků
projektová metoda:
činná škola: Dewey; hlavním cílem výchovy je příprava pro život prostřednictvím učení
činností/konáním ( learning by doing – činnostní učení)
apercepce: vnímání na základě dřívějších zkušeností
formalismus: forma na úkor obsahu –neměnné stereotypní metodické postupy bez ohledu
na dynamiku vyučovacího procesu, tj. stejná struktura hodiny, organizace práce
autoedukce: samoučení
transfer: přenos, přesun
projektová metoda
intencionální výchova (přímá) záměrné působení edukátora na edukanta za využití
prostředků, metod, prostředí apod.
funkcionální výchova (nepřímá) – bezděčné ovlivňování rozvoje osobnosti
permanentí a univerzální výchova – nekončící ( celoživotní vzdělávání) týká se každého a
v každé situaci
výchova formální/ neformální – kroužky, e-learning
výchova informální – hry, četba, vrstevníci, online prostředí
interference (negativní přenos – buy/ed x bought)
informativní cíl (materiální) – orientace na osvojení konkrétní učební látky (materie) důležité
pro zvládnutí teoretických i praktických úkolů (fakta, konkrétní vědomosti, dovednosti,
návyky)
formativní cíl (formální) – zaměření na rozvoj schopností člověka, učební látka chápána jako
prostředek formálního rozvoje (matematika – logické usuzování, jazyk – znalost
kultury/reálií, hudba a zpěv – estetika, hudebnost, logika)
pragmatická pedagogika – uplatnění teoretických vědomostí v praktickém životě, rozvíjení
dovedností a návyků
teleologie: věda o cílech edukace
prakticismus: činnost cílená pouze na praxi, podceňování teorie
vývojové etapy kognice: Senzomotorické stadium – od narození do 2 let; děti poznávají svět
pomocí pohybů a smyslů a získávají vědomí stálosti objektů. Předoperační stadium – od 2 do
7 let; používání jazyka, egocentrické myšlení. Stadium konkrétních operací – od 7 do 12 let;
dítě dokáže logicky přemýšlet o konkrétních událostech, pochopení stálosti počtu, množství a
hmotnosti. Stadium formálních operací – 12 a více let; dítě dokáže logicky myslet o abstrakt.
pojmech.
Bloomova taxonomie: znalost , aplikace, analýza, syntéza, hodnotící posouzení
e-learning: vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě
kurzu.
kognice:
autoritativní styl výchovy: edukator -> edukant
intrinsická motivace: vnitřní
extrinsická motivace: vnější
status: sociální postavení, respektive pozice jedince v sociální struktuře; vrozený,
připsaný(dědictví), získaný
paidotrop: primárně zájem o edukanta
kurikulum: vyjadřuje posun po plánované cestě, např. běh života nebo životní dráha; ve
vzdělávání poprvé použit tento termín jako označení celého studia na vysoké škole ( veškeré
kurzy, obsah učiva,; dnes desítky výkladů kurikula- vzdělávací program, projekt, podle
kterého škola pracuje; obsahový aspekt studia a průběh studia; obsahový aspekt veškerých
zkušeností, které studenti získávají ve škole a v činnostech souvisejících se školou; plánované
kurikulum, realizovan kurikulum, dosažené kurikulum, (ne)formální kurikulum, skryté
RVP/ŠVP: rámcové vzdělávací programy/ školní vzdělávací programy
analýza: rozbor, základní metoda poznávání objektů, jevů a procesů, kterou se poznávaný
objekt rozkládána jeho jednotlivé části. Cílem je identifikovat podstatné a nutné vlastnosti
elementárních částí celku, poznat jejich podstatu
fixace: upevňování vědomostí, dovedností
role: – očekávaný a přiměřený způsob chování jedince, který se nachází v určité společenské
pozici. Role jsou krátkodobé (návštěvník koncertu) nebo dlouhodobé (rodič) Status
návštěvníka získáme koupením vstupenky, ale jak se dané role zhostíme, záleží jen na nás
logotrop: převládající zájem o předmět vzdělávání
učební plán:
profil absolventa:
syntéza: kombinace jednotlivých částí (objektů) v jeden celek, opak analýzy. Spojování dvou
a více části v celek
pedagogické principy: trvalosti, přiměřenosti, cílevědomosti, emocionálnosti, jednotnosti
výchovného působení, uvědomělosti, aktivnosti, systematičnosti, názornosti
burn-out efekt: syndrom vyhoření
učební osnovy:
vzdělávací program:
metody výchovy: diagnostické metody ( zjišťující) – poznání edukanta (žáka, studenta)
výchovně-vzdělávací metody – na základě poznání edukanta umožnuje realizovat výchovný
záměr; výzkumné
prostředky výchovy: vše to, co umožnuje realizovat výchovu a vzdělávání; činnosti (hra,
učení, práce);podmínky (materiální, kulturní, sociální); instituce (obec, rodina, škola,
sdělovací prostředky, internet, sdružení) činitelé (rodiče, učitelé, vychovatelé, řídící
pracovníci, policie); postupy a obsahy (koncepce, systémy, organizační formy); didkatické
prostředky – pomůcky, nástroje; výukové metody – slovní, názorné, brainstorming)
astenické city: demobilizující, zpomalující, inhibitující, emoce jdou do negativní polarity
stenické city: mobilizující, aktivující, nabuzující, jdou do kladných hodnot
Autoedukace – sebevýchova, formování vlastní osobnosti člověka
formy výchovy: počet žáků (skupinová, párová, individualizovaná, individuální, frontální);
edukator -> edukant autoritativní; edukátor <- edukant liberální, pedocentrismus; edukátor
<-> edukant demokratický, kooperace
školní, mimoškolní, rodinná, sebevýchova
transmisivní přístup: učitel jako nositel vědomostí předává poznatky ve formě didakticky
zpracovaného učiva; hodiny mají většinou stejnou strukturu; založeno na soutěživosti
konstruktivistický přístup: pracuje s prekoncepty ( poznatky a informace, které mají žáci od
rodičů, vrstevníků, z médií); porovnávání starých a nových poznatků (ověřování v různých
zdrojích); snaha o to, aby žák učivu porozuměl ve spolupráci s ostatními žáky a učitelem jako
facilitátorem (moderátorem); hlavní aktivita je na žákovi
Ebbinghausova křivka:
autorita učitele: ,,učitel má autoritu v těch svých vlastnostech, jež žák chce napodobit a
v nichž nad žáky vyniká.. autorita je tedy do značné míry závislá na motivaci žáků“ Pařízek
2006
kompetence učitele: soubor profesních dovedností a dispozic, kterými by měl být vybaven
učitel, aby mohl efektivně vykonávat své povolání ( zvládání edukačních problémů – cílů,
učiva i metod, problémů se vztahem k žákům i k jejich individuálnímu vedení a vztahy
s partnery mimo školu); kompetence odborně předmětové, kompetence psychodidaktické,
komunikativní, organizační a řídící, diagnostická a intervenční, poradneské a konzultativní,
kompetence reflexe vlastní činnosti
strategie 2020: vládní dokument, který definuje národní vzdělávací politiku v ČR do roku
2020,navazující na Bílou knihu z roku 2001; smysl vzdělávání lze vyjádřit prostřednictvím 4
jeho hlavních cílů: osobnostní rozvoj přispívající ke zvyšování kvality lidského života;
udržování a rozvoj kultury jako soustavy sdílených hodnot; rozvoj aktivního občanství
vytvářející předpoklady pro solidární společnost, udržitelný rozvoj a demokratické vládnutí;
příprava na pracovní uplatnění; školský systém má:………několik slidů v přednášce
priority výchovy dnes: (společnost vědění, celoživotní vzdělávání, schopnost rekvalifikovat
se pro výkon jiné profese); priority podle Janiše: humanizace/subjektivizace a liberalizace –
přístup k edukantovi jako ke svobodné osobnosti, odmítání manipulace, snaha o zavedení
většího podílu autoedukace; konkretizace – odklon od obecných tezí ped. o edukaci ke
konkrétním příkladům a řešením; dovednostní zřetel- zdůrazňování většího poměru
činnostního aspektu (nejen memorování faktů); induktivní přístup: vlastní objevování a
vyvozování vlastních pravidel ( proti abstraktnosti dedukce); psychologizace: osobnostní
pojetí edukace; atraktivnost: prezentace učiva jako zajímavého a hlavně prakticky
využitelného souboru vědomostí a dovedností, tedy poznání; autentičnost: stavění na
prožitku, setkání ve škole naplněná autentičností prožitků

Marcus Terentius Varro – kvadrium

Marcus Fabius Quantilianus – Dvanáct knih o výchově řečníka
Michel de Montaigne – základní literární útvar – esej
Francis Bacon – důraz na smyslové poznání, kritik scholastiky
Francois Rabelais – Gargantua a Pentagruel
Vittorino da Feltre – myšlenka školy v přírodě; žádné tělesné tresty a SAMOSPR8VA žáků
Martin Luther – překlad Bible do němčiny, napsal slabikář, zpěvník v národním jazyce
Ignác z Loyoly - zakladatel Tovaryšstva Ježíšova – jezuitský řád; bezplatné řádové školy se
ŠKOLNÍM ŘÁDEM
Jan Amos Komenský - PEDAGOGICKÝ OPTIMISTA –DÍLO: Labyrint světa a ráj srdce; Ráj český;
Didactica magna; Brána jazyků otevřená; informatorium školy mateřské; Nejnovější metoda
jazyků; Pravidla mravů; Zákony školy dobře uspořádané, Atrium – jazyková učebnice; Svět
v obrazech; Škola na jevišti; Obecná porada o nápravě věcí lidských, Veškeré spisy didaktické
první tři třídy : Vestibulum, Janua, Atrium
cíle: poznat sebe a svět, ovládnout sebe, povznést se k bohu
těmto cílům odpovídají tři oblasti edukace: vzdělání ve vědách, uměních a řemeslech;mravní
výchova ( vychází se ze 4 Platonových ctností: moudrost, statečnost, uměřenost,
spravedlnost); výchova náboženská
liberalismus a encyklopedismus v jeho názorech– chce vzdělávat všechny ve všem
všestranně
stanovil: školní rok, týden a prázdniny
prosazuje: hromadné vyučování (třída a učitel a jeho pomocník)
místnost pro žáky (vybaven pomůckami a obrazy)
učebnice
učitelé – příručka k učebnici. (rukověti)
normy vědomostí pro každý rok
veřejné zkoušky na konci roku
John Locke: Myšlenky o výchově (tělesná – výchozí, mravní a rozumová složka výchovy)
jazyky se mají učit přímou metodou (konverzací); Pojednání o lidském rozumu
tabula rasa; představitel empirismu; Dvě pojednání o vládě
Jean Jacques Rousseau: Rozprava o vědách a umění; O původu nerovnosti mezi lidmi;
Společenská smlouva; Julie aneb Nová Heloisa; Emil čili o výchově; pedocentrismus
Johann Friedrich Herbart: rozdělil pedagogiku na teoretickou a praktickou; dělení výchovy –
vedení (regulace chování jedince za pomocí hrozby, příkazů, zákazů, trestů), vyučování (ve 4
stupních- jasnost, asociace, systém, metoda), mravní výchova; pedagogický optimismus
John Dewey – pragmatická pedagogika USA; odpůrce intelektualismu, formalismu,
herbartovské školy, verbalismu, encyklopedismu, drilu na školách; vedoucím činitelem je žák,
ne učitel
Lev Nikolajevič Tolstoj: volná škola: typ nové školy pro vesnickou mládež, výuka bez osnov a
plánů, bez napomínání a trestů, maximální svoboda žáka, rozvoj práce a tvořivosti
úkol 1) (nejsem si jistá)
encyklopedismus Rousseau
pedagogický optimismus Locke
pedocentrismus Rousseau
formalismus a intelektualismus Herbart je proti
upevňování kázně fyzickými tresty Herbart
pedagogický pesimismus- Rousseau
všichni všechno veskrze (omnes omnia omnio) Komenský
pedagogický pragmatismus
kázeň přirozených následků Rousseau
jasnost, asociace, systém, metoda Herbart
přímá metoda výuky jazyků Locke

úkol 2)

1) pedagogický realismus
2) studium konkrétních operací – dokáže logicky přemyslet v abstraktních pojmech
po 12 letech – STADIUM FORMÁLNÍCH OPERACÍ
3) které podmínky výchovy jsou exogenní a které endogenní (genetika) ENDOGENNÍ-
konstituční typ, intelekt, temperament, vývojové zvláštnosti EXOGENNÍ – činitele
přírodního i společenského prostředí v rodině, škole a v šiším okolí
4) intencionální (NĚKDO, BUD JÁ NEBO NĚKDO JINÝ, NA MĚ PŮSOBÍ) x
funkcionální (NEZÁMERNÁ) povaha výchovy (rozdíl?)
5) informativní cíl – obsah učiva x formativní cíl (postoje)
6) když internacionální znamená mezinárodní, tak interpersonální znamená mezilidský?
ano? o jaký jev poznávání v této kognici se jedná? pozitivní transfer
7) když inter znamená mezi, tak interiorizace znamená předávání zkušeností?
INTERIORIZACE – ZVNITŘNENÍ , jevu se říká negativní transfer
INTERFERENCE
8) reformní pedagogika- škola hrou, práce ve dvojicích, skupinách, individuální přístup,
zaměření se na žáka PEDOCENTRISMUS x herbartismus - frontální výuka
PEDEUCENTRISUMS –zaměření na učitele= hlavní rozdíl
9) učitel, který připravuje prostředí pro výuku a následně podporuje samoučení žáků
FACILITÁTOR – reformní pedagogika – alternativní školy, alternativní přístupy
10) online hra, „lajky“ na instagramu, chatování s přáteli, čtení zdi na FB = výchova? ano
informální výchova
Šaroch- UPED- Test květen 2016-05-23

11 Otázek na a,b,c a 2 na doplnění

1. Z charakteristiky určit slovo- Charakteristika vzdělávání= proces vštěpování a osvojování

vědomostí, intelektových a kognitivních schopností, znalostí o souvislostech a zákonitostech
jevů…

2. Systematizuje a interpretuje základní pedagogické problémy a zákonitosti, zkoumá a

definuje terminologii pedagogiky- Obecná ped

3. Z výběru vybrat, co patří mezi trivium- dialektika

4. Kdo napsal Dvanáct knih o východě řečníka- Marcus F. Quintillianus

5. Kdo byl pedagogický optimista- př. Jan A. Komenský

6. Kdo zastával volnou školu- Tolstoj

7. Jaký cíl je zaměření na rozvoj a schopnost člověka? Cíl formální

8. Do jakého stádia Bloomovy taxonomie patří- kategorizovat, syntetizovat, kombinovat,

skládat…? Syntéza

9. Co obsahuje učební plán – hodinová dotace předmětů

10. Co odpovídá zkratce ISCED 7- magisterské studium

11. Co nepatří do ISCED- jazykové školy

Napiš alespoň 2 výchovné metody/prostředky.

Popiš vlastními slovy, co je to scholastika.