Karel I.

Veliký (2. dubna 748? – 28. ledna 814 Cáchy) byl franský král a první středověký římský císař (800–814). Králem

Franků se stal roku 768, králem Langobardů roku 774 a římským císařem roku 800.[1] Během raného středověku sjednotil
většinu západní a střední Evropy. Rozhodl se, že všichni jeho poddaní se musejí stát křesťany, tento proces byl provázen i
násilím (například masakr ve Verdenu).[2]

Karel byl prvním uznaným císařem, který vládl v západní Evropě od pádu Západořímské říše asi o tři století dříve.[3] Franský
stát, rozšířený o další území, se nazýval Karolínská říše. Kulturní rozkvět za jeho vlády je nazýván karolínská renesance.[4]
[5] Jelikož jeho říše sjednocovala dnešní německé a francouzské území, je Karel Veliký dnes někdy nazýván „otec Evropy“.
[6] Byl svatořečen vzdoropapežem Paschalem III. a po jistou dobu kolem jeho osoby existoval náboženský kult. Východní
pravoslavná církev na něho pohlížela méně příznivě. Bylo to kvůli jeho podpoře filioque a také kvůli tomu, že papež upřednostnil
při jmenování císařem Karla před byzantskou panovnicí Irenou Athénskou, čímž zvýhodnil Západ.