Karel Veliký (latinsky 

Carolus nebo Karolus Magnus, francouzsky Charlemagne, německy Karl der Große) se narodil patrně

roku 747[7] (uvádí se také 742, 748 či 751). Nebyl Němec, ale Frank, tedy romanizovaný Germán. V Karlově franské říši se
úřadovalo latinsky, různé dialekty (franský, saský, bavorský, fríský, durynský, alamanský, langobardský) tu zněly vedle dialektů
galských, románských a slovanských. Karel byl synem majordoma a pozdějšího franského krále Pipina III. Krátkého a Bertrady,
dcery hraběte Heriberta z Laonu. Pipinovým otcem byl majordomus Karel Martel, kterému se podařilo po více než 200 letech
sjednotit všechny Franky (dobyl říši Langobardů), christianizovat germánské kmeny na severovýchodě říše (saské války), porazit
samostatné vévody vzdorující království (hlavně Bavorsko) a začlenit jejich území do franské říše. Po smrti Pipina
roku 768 přebral Karel Veliký společně se svým bratrem Karlomanem vládu. Karloman nicméně roku 771 zemřel, takže se Karel
stal jediným vládcem franské říše. Byl příslušníkem dynastie Karlovců, která vystřídala 752 Merovejce. Karel Veliký proslul nejen
jako válečník a dobyvatel, ale také jako významný vládce a zákonodárce. V Cáchách založil dvorskou školu a císařský palác. Na
svůj dvůr zval významné učence (např. Alkuina z Yorku, Pavla jáhna, Petra z Pisy, Angilberta a Einharda). Ač byl sám
negramotný, pečoval o rozvoj umění a řemesel, zmírnil kruté zákony, klášterům nařídil opatřovat knihy a zabývat se školním
vzděláváním. Měl 5 legitimních žen a navíc 4 družky (církev to označovala za nezdrženlivost).

Životopis Karla Velikého Vita Karoli Magni po jeho smrti sepsal učenec a básník Einhard.