Proces

Napsán roku 1914 v němčině a publikován nedokončen v roce 1925 po autorově smrti Maxem
Brodem.

Literární žánr a forma

Jedná se o psychologický či experimentálně modernistický román.

Psychologický román je typ románové tvorby, kde hlavním tématem je niterný stav ústředních
postav. Ty jsou obvykle velmi složité, ale čtenář se z příběhu postupně dozvídá příčiny jejich myšlenek
a na konci je obvykle odhalení nebo osvobození od nějaké duševní trýzně.

Literární směr
Existencialismus.

Experimentální próza: potlačení dějové složky, nedodržuje se časová posloupnost, srovnávání

vnitřního světa s okolím, na které hrdina rezignuje.

Může být řazen mezi německy psanou literaturu v českých zemích (Werfel, Brod)

Vliv expresionismu – staví do popředí citové stavy a projevy lidské psychiky, pesimistického až
katastrofického rázu. Zoufalství, prázdnota, bolest. Směr především v Německu

Prostor a čas
Sledujeme jeden rok života Josefa K. Místo není blíže určeno, připomíná však Prahu.

Okolnosti vzniku díla

Román napsán během první světové války. Světová próza 1. polovinu 20. století ovlivněna válkou.
Charakterizována snahou zachytit lidské pocity, prožitky, pohledy (expresionismus – směr především
v Německu). Nejrychleji na dobu však reaguje poezie: hnutí Dada.

Kompozice
Román je nedokončený. Je tvořen deseti volně navazujícími kapitoly jejichž pořadí není jednoznačné.
Mimo deseti kapitol obsahuje pak i fragmenty nedokončených kapitol. Vypravěč v er formě, který je
nezaujatý, události nahlíženy z pozice hlavní postavy. Banální detaily, otřesné situace líčeny chladně,
věcně. V díle převažuje spíše vyprávění než dialogy mezi jednotlivými postavami. Časté jsou však
vnitřní monology a úvahy.

Jazyk
Spisovný, bez slangových či hovorových výrazů. Je srozumitelný a neobsahuje příliš archaismů (až na
časté slovo ježto)
Děj
Josef K., prokurista banky v nejmenovaném městě (ale s jistými pražskými znaky), je v den svých 30.
narozenin zatčen. Nikdo mu nesdělí důvod zatčení ani obvinění, které je zřejmě vážné, a které proti
němu vznesl neznámý soud. Zatím je ponechán na svobodě a jen občas je předvolán k podrobnému
vyšetřování, jež se koná na zaprášené půdě odlehlého činžáku. Josef K. zpočátku považuje obžalobu
(jíž sám nezná) za nesmyslnou, cítí se nevinen a zlehčuje svůj případ. Později se snaží různými
prostředky soudní řízení ovlivnit. Vyhledává pomoc u advokáta, obchodníka a malíře, který má styky
se soudem. Dozvídá se, že soud je vlastně široce rozvětvená neprůhledná organizace, která neuznává
hmatatelné důvody neviny. Vždy je přesvědčen o vině obžalovaného a žádá doznání. Při náhodné
návštěvě v chrámu se Josef K. setkává s knězem, který mu vykládá příběh o člověku, který po celý
život čekal před dveřmi zákona, aniž by vstoupil. Tuhle povídku si později rozebereme. Josef K. nikdy
nespatří své soudce, ani neslyší rozsudek, náhle se ocitá v postavení člověka osaměle a beznadějně
bloudícího v labyrintu. V předvečer svých 31. narozenin ho dva muži odvádějí z bytu a v opuštěném
lomu nad ním vykonají ortel ranou nožem do srdce. Umírá jako pes".

Postavy
Josef K.

 Pracovitý a poměrně úspěšný prokurista v bance.

 Nemá svůj vnitřní život, ani jakoukoliv charakteristiku. Neznáme jeho záliby, přátele. Nic moc
o něm v podstatě ani nevíme.
 Jeho život je však převrácen ze dne na den. Do jeho nitra zasahuje neznámá vyšší síla v
podobě nadvlády byrokracie.
 V románu sledujeme zvláštní vývoj jeho myšlení. Ze začátku se bouří a zcela popírá svou vinu.
Hledá cestu, jak se obhájit a všem dokázat, že je v právu. Postupně pochybuje a stále více si
připouští reálnou hrozbu, že je vinen.
 Nakonec ho proces zcela pohlcuje a on boj prohrává. Na konci románu (scéna v chrámu)
poznává zbytečnost svého dosavadního úsilí.

Náměstek ředitele

 Člověk, k němuž Josef K. nemá dobrý vztah

 Přebírá práci po Josefu K., který je zaneprázdněn procesem a vytváří tak tlak na Josefa

Elza

 Nepřímo vystupující žena. Josef ji na začátku románu navštěvuje ve vinárně.

Paní Grubachová

 Bytná Josefa K. Vše sleduje jen z povzdáli. A vystupuje především na úplném začátku románu.

Slečna Burstnerová

 Bydlí ve stejném bytovém komplexu jako Josef K.

 Patrně je do ní Josef K. zamilovaný a jeví se jako důležitá postava, jelikož je znovu zmíněna na
konci. Děj však není ve zbývajících kapitolách rozvinut tímhle směrem.
 Na konci, když Josefa odvádí dva muži do dolu, ji zahlédneme jako matný stín, ale nevíme,
zda je to právě ona. Silueta nakonec kráčí jiným směrem.
Strýček z venkova

 Statkář a bývalý poručík, jenž přijíždí do města, jelikož se dozvěděl Josefově procesu a hodlá
mu pomoci tím, že jej přivede za svým známým advokátem Huldou.

Advokát Hulda

 Velmi starý a nemocný člověk, zabývající se právem.

 Ve službách všemožného byrokratického systému.

Malíř Titoreli

 Malíř pro soudní dvůr.

 Má vliv na nižší soud, avšak úplně ovlivnit je nemůže.
 Josefovi vysvětluje osvobození trojího typu:

Skutečné osvobození

Tato možnost nepřichází v úvahu. V historii soudních procesů neexistuje člověk, jenž by kdy
byl stoprocentně osvobozený.

Zdánlivé (dočasné) osvobození

V tomto směru by malíř Josefovi mohl pomoci. Napíše, že je dle jeho názoru K. nevinen a tuto
zprávu ukáže soudcům, s nimiž se dobře zná. Vznikne tak pomyslná petice, což by pro K. byla
doba naděje na osvobození. Zdánlivé osvobození ale postrádá svůj smysl, jelikož po nějaké
době může dojít k novému zatčení. A tak stále dokola.

Průtah

Proces je stále zachováván v tom nejlepším procesním stádiu,

což i malíř Josefovi doporučuje. Proces neustává, ale

obžalovaný je neustále se prodlužujícím řížením chráněn.

 Závěrem tohoto je, že obžalovaný není nikdy osvobozen. ¨

Obchodník Block

 Využívá služeb advokáta Hulda už dlouhých pět let. Advokát, i Leni se k němu chovají s
velkým opovržením a arogancí.
 Je plně odevzdán soudu a věnuje mu jeho veškerý čas a úsilí
 Vidíme na něm, co soudní řízení udělá s člověkem

Leny (Lenka)

 Huldova společnice. Josef K. s ní má milostný poměr. Časem ale zjišťuje, že se jí líbí všichni
advokátovi klienti.
 Ona sama nabádá Josefa k tomu, aby se přiznal.

Duchovní

 V příběhu sehrává významnou roli. Vyprávěl Josefovi o dveřích od zákona

 Spojení soudní moci s mocí duchovní
 K. mu jako jedinému důvěřuje

Mrskači
  Osoby, prostřednictvím niž soud fyzicky trestá provinilé. Mají zvýšit pocit děsu a hrůzy.

Interpretace
Soudní orgány jako alegorie totalitarismu
V soudu, jakožto velké instituci můžeme pozorovat určité rysy totality. V knize jsou soudní kanceláře
všudypřítomné a vnikají až do osobního života. Dochází k prolínání privátních situací se situacemi
veřejnými až oficiálními (např. zatčení a oznámení obžaloby v ložnici Josefa K., nebo nutnost uvolnění
pokoje soudního sluhy a jeho ženy pro účely „schůzí“). Dalším rysem je pak neznalost Josefa K. o
nepravostech protiprávních činů soudu, které jistě existovaly již před jeho obžalobou. O těch vůbec
neví a ani se on ně nezajímá až do té chvíle, kdy je on sám obžalován a omezuje ho to v jeho osobním
životě (Josef K., žijící v 50. letech by jistě „nevěděl“ o procesech v 50. letech, pokud by se ho
netýkaly). Svůj případ na začátku knihy zobecňuje, když říká, že za jeho zatčením stojí velká
organizace s cílem zatýkat nevinné lidi. Od počátku řeší však svůj případ jen jako výlučně svůj případ,
čímž se stává jako všichni ostatní obvinění. Toto seskupení jedinců se pak stává snadno
manipulovatelné. Neexistuje mezi nimi výměna zkušeností, názorů. To vychází již z jeho osobnímu
postoji k ostatním lidem. Josefa K. zajímají jednotlivý lidé jen natolik, nakolik u nich vidí možnost
pohnout se svým případem, vidí je jako nástroje. Nemá rodinu, rodiče, lásku, přátele. Josef K. je
především na práci zaměřený, nesolidární, vůči lidskému utrpení štítivý člověk. Ženy jsou většinou
ubohá stvoření s přitažlivým tělem, které se většinou nabízejí samy.

Čím se Josef K. provinil?

Josef K. se provinil tím, že připustil zmechanizování svého života, že zapadl do strojově jednotvárného
dění. Vzdal se všeho, co ho dělá člověkem – odpadl od pomyslného zákona lidství. Jak je však správné
žít? Důležitou částí je předposlední kapitola knihy (vydáno samostatně jako povídka Před zákonem).
V této symbolické legendě se vypráví o tom, proč člověk nemůže žít správně, tedy podle zákona
lidství, jelikož my ten zákon ani nemůžeme poznat. Zákon se projevuje jen ve formě jeho nejnižších
služebníků, kteří jsou zkorumpovaní a často žijí sami v rozporu se zákonem (přepracovaný soudce,
který sepisuje spis o Josefu K. z výslechu).

Jak mohl svůj osud změnit?

Podle lidského zákona, který se objevuje v kafkovském světě, by měl žít s větší účastí na osudech
svého společenství. Musel by změnit svůj životní model, tedy seberealizace skrze pracovní výkon,
který by pro něj musel být nepřijatelný. Vyšší hodnoty v jeho životě by musely být živě naplněny jeho
společenstvím.