typologie

Infj [NiFe] 5w4

so 469-hledac (461-filosof) melancholic-flegmatic

1.INFP Kafka, existencialista s poruchou osobnosti, nestabilita, vse je skvely a smutny

(záleží)
2.INFJ Chrollo, filozof, umeni, literatura, elegance, chladná hlava (nejlepší když je v
kombinaci s 3.)
3.ENFP Volnost, tvůrce, umělec, upřímnost, extrovertni, zdravý život (nejlepsi, miluji)
4.Nezarazene Nema kadernice a obsluha, neupřímnost, tzv. obal neboli autopilot (ble)
5.INTP Fobia kid-album strašidelný dum, samotar, nenavideni společnosti, nihilista,
nezdravy neuspořádaný zivot, ten nejčernější ze všech (teď již vzácné)

Divné věci o mně:

Chodim po schodech pěšky, poslouchám Jamese Cola, poslouchám slovensky rap a někdy
začnu mluvit nebo psát slovensky, jine bramburky než horcicovy nechci, mam obsesi
labutemi a velrybou

.chci pěkne vlasy, malovani, obleceni, pleť

Akvarijní ryba, velryba (keporkak) , labuť, sova, Vladce připomínám Willy Wonku

+ Velmi loajální, neagresivní (nevybusna), skromnost, polootevřená mysl, vděčnost

- Nerozhodná, vše si beru velmi k srdci, inferioritní, nejistá, nedůvěřivá, trvá mi než se
někomu otevřu, těžko se mi mluvi o tom jak se cítím a trvá mi než si udělám na něco
názor

● Mám mnohem více emoční inteligence než té intelektuální

● Jsou pro mě velmi důležité mezilidské vztahy, jen mam neschopnost je navazovat.
● Obri skormnost ve mě vyvolala nerozhodnost.
● Přepadává mě nedůvěra v reálnost prostředí.
● Svoje myšlenky vždy spotřebuji k obraznosti.
● Od každého vše, ve výsledku nic, nic navíc.
● Vždycky si veci uvedomím pozdě až je ztratím.

Jsem jako svoje vlastní Alter ego.

Dny a moje nálady:

8.5.-17.5. naprosto vyrovnana, všechno v klidu, žádný strach, radost, hodně energie,
spokojenost, přátelé, komunikace

Hezké věty které jsem dostala:

Roumi
"Jsi pro mě jediný a nejkomfortnější člověk, kterýho jsem kdy potkala už od začátku."

Verča poprvé
"Mě hrozně přitahuje tvoje přítomnost, jde z tebe moc pěkná atmosféra, cítím u tebe domov
a bezpečno" a objala mě.

Vojta
"Jsi hrozně zajímavá, ještě jsem nepotkal nikoho jako ty"
"Čím déle tě znám, tím víc jsem přesvědčen o tom, že jsi velmi inteligentní a bystrý človíček,
jeden z nej co znám."
"Tady tyto dopisy mi znovu ukazují, jak moc úžasný a nadaný člověk jsi. Opravdu mě to
fascinuje.Jestliže je pro tebe tvá přirozenost to co píšeš, naprosto to respektuji a vlastně
bych si z toho měl brát inspiraci."

Radek "Jsi hot a jsi zajímavá"

Vlaďka
"Vždyť ty jsi můj důvod proč se do Prostějova vracet"
"Nikdy jsem si nemyslela že potkám někoho takového, kdo mi změní pohled na svět, kdo pro
mě bude takovou inspirací."

Kačka
"Chci abys věděla, že tě vždy budu brát jako mou jedinou pravou přítelkyni a člověka,
kterého moc obdivuji a inspiruji se jím."

Sestra
"Ty jsi jeden z mých blízkých, Klárka a ty"

20.5.
Vandr super. Vojta taky, ale co teď, hádám že nic, prostě jdu dál, musím to nechat být, prostě
jsme se bavili a uzivali si. Před chvílí jsem přišla domů a trosku placu, s Vojtou to fakt bylo
jako kdysi, přesně tak jako jsem to chtěla, ale nevím jestli to zase nebylo nějakou jeho
náladou, ale když on se ke mě choval tak jinak, treba chtěl objemout jen tak uprostřed cesty,
neustále jsme mluvili, dělali blbosti a smáli jsme se často rikal ať přijedu do Prahy a že něco
podnikneme, že třeba zajdeme do muzea a nebo do fakt dobryho streetfood. Bylo to zase
jako kdysi na zacatku, byli jsme oba nadseni, zase se na mě díval tak. Souhlasil že jsem
výjimecna řekl mi ze mi moc ty bryle slusi a taky že mam tak čistou dusi kdyz by se člověk
dival na mě v těch videich. Rikal ze kdyby se neco delo ze mu mam napsat. To bylo v casti
kdy jsme se bavili o tom dopisovani a jak že když jsem na tom nebyla dobře tak odesel kvůli
tomu že jsem nestabilni. Dnes jsem se na něj dívala mně rovnému jako fakt kamarádi, cítila
jsem se extrémně komfortně. Po sedmé jsem zpět jela do Smrzic za Lucii a matejem do
údolíčka někam na kopec, ta cesta byla silena, ale stalo to za to, čekali na mne na dece s
piknikem, tousticky, zelenina ovoce, pivecko, bavili jsme se o všem moznem, já měla radost
jako dite, bylo to neuvěřitelný pocit, bylo to úžasný. Dnešek byl fakt úžasný.

A poslal mi tohle video https://youtu.be/9hpWtk4AXAA

19.5.
Napsal mi vojta. Přijde mi jakobych zapomněla na všechno co jsem citila a na naše
propojeni kdysi, jakobych už jen viděla ten povrchovy vztah proto už jsem se s tím
vypořádala, ale teď jak napsal tak jsem si četla starsi poznamky a trošku se to vrátilo, zase
se mi to připomnělo.

17.5.
Poslední dobou se citim hrozně dobře, vyrovnane, spokojeně a šťastne i když koukám na
svoje fotky a videa, ja vidím jednoho blazna co dela blbiny a ať už premysli mluvi dela
cokoliv, je to blazen vtipnej a stastnej, takhle by mi nevadilo žiť so konce zivota, co mi teď
chybí? Ještě před mesicem jsem se cítila extrémně osamoceně a říkala jsem to i vladce,
mne bylo hrozne, ale teď mám toho karmu, to znamená že po stejnou dobu budu zase v haji

14.5.
Ja cítim hrozne hrejivý pocit od radka, jela jsem na filmový vikend a k večeru jsme byli na
hřišti i s tadem, ten potom odešel a my jsme si povídali spolu, ptal se mě jestli si pamatuju
jak jsme se bavili o bohovi u kostela a jedli kebab, fakt jsme si povídali jako přátelé po
strašně dlouhé době, minulý rok jsem se mu libila a říkal mi že nosil můj prstýnek poctivě a
jestli mám pořád jeho. Šlo vidět jak dospěl a už to není tak stejné jako předtím, ze už začíná
vidět ty možnosti a ze se zklidnil celkově. Bylo strašné příjemné a hřejivé se takhle spolu
zase bavit po roce my dva, jaksi mi to hrozně chybělo a je mi smutno, doufám že se zase
uvidíme a neutece mi. Vzpomněla jsem si na můj odjezd kdy jsem se rozbrečela protože
jsem si to moc užila, strašně ráda jsem ho viděla.

25.4.
Dnes jsem se párkrát rozplakala v tom dobrém díky vojtovi, hrozne ni to chybí, teď znovu,
chci jít spát ale znovu mi začaly fálesne scénáře jak se vidíme a je to jako dřív v zimě kdy se
spolu smejeme a hreje mi na srdci, mam flashbacky, je mi hrozně smutno moc mi to chybí,
bylo to skvělé. Myslím že jsem byla zamilovana až moc nestabilne, potom to preslo v
nenavist až jsem se přes to chtěla přenést přes někoho jiného až se to nakonec vrací tam
kde to bylo a to tak že se nedívám s nenavisti ale jen se vzpomínkami a smutkem, píseň
these innocent eyes, presne zni jako ten pocit jakým teď cítím.

21.4.pa
Celý den jsem zase občas přemýšlela nad Vojtou, chybí mi to, v tom dobrém, opravdu mi asi
chybí to jak jsme se smali a všechno bylo ještě moc super na tom začátku, dívám se na to
více z dálky ale prostě mi to chybi. Taky stále myslím na emu, moc mě zdržuje a furt kvůli ní
pochybuju, mam v hlavně jakéhosi blok který mi kdysi vytvořila.

12.4.st
(8,9) Opravdu je to tu, začína se to jistě přibližovat, Griffith je stále na vyšší a vyšší pozici
(hrabě), daří se mu a nakonec chtěl po gutsovi aby spachal vrazdu.

(10) Už to začíná, touží po tom snu více a vice, touzi po neomezene moci, to velke něco je
cimdal blíž, atmosféra je už více rozpoznatelná, Griffith je schopen se zabit, položit svou
duši aby si splnil svůj sen po moci, vyuziva toho gutse

11.4.ut
(4,5,6,7)Opět jsem zkoukla pád dilu a pocity jsou už více rozeznatelné, je tam napětí
neznáma, nebo spíš nejasná a proto tolik smíšených pocitů, žárlivost, nejasnost proč jsou
věci jak jsou, proc ho zaujal a dáva mu takovy prednosť, žárlivost, casca zarli na gutse,
charisma, halo efekt, nevinné napeti že se bude dit něco extrémně velkyho a silenyho, ten
nepříjemný pocit ale zároveň tak nedočkavý, všechno je jen začátek všeho obřího

10.4.po
(2,3)Začala jsem Berserk vcera a dnes jsem pokračovala, nedokážu popsat atmosferu,
nečekala jsem že mě to vtahne, naposledy jsem cítila takový adrenalin u aot, jen mnohem
horší. Ta dusná atmosféra, to co tam proudi vzduchem je tak nepopsatelné, je to napjate to
co se děje mezi tím trojúhelníkem.
A dost, teprve třetí epizoda, proč je mezi nimi takové napětí, guts a griffith, to je extremni,
brecim u toho aniž bych rozeznala své pocity. Je to tak záhadný ale pritom ten pocit který
nevidím je tak jasný. Je to, jakoby teprve vsehcno hrozne melo začít, je to tak podezrele
nevinne, ale skrývá se za tím neskutečne peklo.

29.3.st
Ja jen chci být pro ostatní tím co jsem chtěla aby ostatní byli pro mě a jsem tím a cítím se
tak úžasně, protože jsem to já. Nechci vidět Nikolase takhle zklesle, já mu chci pomoct se z
toho dostať tak jako jsem se z toho dostala já a vín že to jde.

27.3.po
Ja chci dat lidem pocit bezpečí, tepla a domova, tak jako doposud, nechci aby se cítili
špatně jako kdysi já, chci jim dát to co já jsem nedostala, nebo nestihla napravit, chci jim dát
jistotu jakou jsem sama nedostala.

26.3.ne
Přišel mi dnes v poledne odpověď, já jsem tak dojata že to někomu dela radost a zlepšuje
den, ze tohle je jeho nejhezčí interakce, taky napsal v básni, rozhodne to není báseň v moji
chabe úrovni, ale je to nadherny, byl fascinovan tou latinou a šifrou, je to neskutečný že si
toho někdo váží, pochazi z Havířova, chtěl by někdy zajít na kávu do Olomouce, zářím, ale
mam strach. Koukala jsem na jeho pinterest, plny kocicek, umění, filozofie a různých, je to
úžasný, chce se mi plakat.

25.3.so
Dostala jsem odpověď, která ho rozbrečela, tak mě to dojalo, ze tomu nemohu uvěřit. Chtěl
můj instagram a bydliště. Ten den jsem ještě jela s Matějem do Olomouce na vyletik, ten byl
skvělý a k večeru jsem přemýšlela co odepíšu a poslala jsem báseň a zašifrovaný kontakt a
adresu.

24.3.pá
Dopis jsem odeslala tento den a ještě k večeru jsem mu napsala na tiktok, že má email, se
že o tom nic nevím.

23.3.čt
Jsem narazila na jednoho kluka na tiktoku, rozklikla jsem si profil a zhledla skoro kazde
video, bylo to zvláštní, už si nemapatuji moc jak jsem se cítila, ale bylo to hluboké, bylo mi
hrozne koukat na nej a pritom tak krasne psal o ostatních, bylo to smutny, ten den jsem se
rozhodla že mu napíšu co z něj cítím a taky tak učinila, byl to risk, ale jeho osobnost a texty
mi pomohli zapomenout na vojtu, diky nemu jsem si uvědomila co opravdu si zasloužím a
kdo si zaslouží mě a umí ocenit.

21.3.ut
Ja ho tak nenavidim, hrozne, tohle mě dostalo. Na story pridal jak je v novém bytě v praze a
v odraze je uz jina holka, už má někoho jinyho, on mi udělá tohle, necha mě se do neho
zamilovat s tim ze on první, pak bezduvodne jeho city odpadnou, chova se ke me bez
respektu a pak tohle, už ma někoho jinyho, nenavidim ho. Uz mi ani nepřijde realna naše
minulost, vsechno jakoby se ani nestalo a pritom to po sobě ve mě tolik nechalo. Už se
proste nezname, jsme cizí lidi s vlastními životy.

Zacinam silet, furt na něj myslim, na to jak jsme v praze, zase vedu fake dialogy, jakoby můj
mozek neodkázal přiznat že je kurva konec, je mi upřímně hrozne, znali jsme se tak kratce a
za pár mesicu to bude rok a já se od tohoto přemýšlení vůbec neposunula.

15.3.st
Chci svůj čas věnovat někomu kdo si ho na mě udělá

Byla jsem jeho dočasný zdroj emocí.

Jsem stále stejná, jen každému ukazují své venkovní vtipné a z dálky já. Své vnější,
spokojenější a hluboce milující se spoustu zajímavými myšlenkami je zdrojem po mě a
výjimky. Mam radost ze svého unikátu, omujboze.

Díky němu vím, jakou mám kapacitu jak moc mohu mít někoho ráda, ale myslím, že to
dokážu ještě víc. Taky mě naučil jak lépe žít, přestala jsem být tolik izolována ve společnosti.
Taky vím, že chci být s někým, jehož pocity nebudou jen rychlím vzplanutím pro mě a dá mi
jistotu už od začátku, nebo s někým, kdo pro mě bude mít trpělivost, semnou je to stejné
jako s drahým dopaminem.

9.3.čt
Nehodlam věnovat svůj cas někomu kdo si neumi udělat čas na mě

Myslím, ze bychom přeci jen měli ukončit veškerý kontakt.

Už to mezi námi není jako předtím, vždyť víš a mě to moc mrzí a ubližuje mi vidět ten velký
nezájem ze tvé strany.

I to bych rozvedla, ale bylo by to jako puštění do takzvaně éteru.

7.3.ut
Ja mám v sobě jeden blok a ten zpusobujes ty a kazí mi to všechno, mam spoustu otázek
který jsou už pěkně starý, už od září, všechno tohle a naše seznámení se se mnou táhne a
už je to pro mě prostě nesnesitelný a vyceprava mě to a proto potřebuju tvou pomoc k tomu
abych to vyřešila. Ať dělám cokoliv, pořád to tu je. Dal jsi mi hodně motivace do života, do
karierniho, ale naopak mi přijde jakoby jsi čerpal můj vlastní vnitřní klid, byla jsem mnohem
šťastnější a stabilnější předtím.

Za poslední dobu jsem se naučila spousty věcí, ale jedna kterou stále neovládám tu je a to
je lehkomyslnost.
Abych to rozvedla:
Vždycky si vzpomenu na ty pěkně strávené chvíle, obzvlášť na den kdy jsme dělali vánoční
výzdobu a nebo kontrolovali tvé scio výsledky, nebo když jsem se od tebe naučila něco
nového jako třeba že med patří mezi nej přírodní antibiotika, patri to mezi moje oblíbené a
nejkomfortnější dny vůbec, dala bych vše pro tohle pokračování, protože mě to velmi hřeje
na srdci. Je pro mě ale stále těžce stravitelné to, že už tomu tak není, že už nemáš ten
zájem trávit semnou takovýhle čas, v tu dobu jsem si k tobě hodně utvořila city, které tu jsou
furt a i tímhle mi právě ubližuje to že teď když se setkáme, tak si ve své podstatě sdělíme
naše úspěchy a tím to končí a vůbec když ti píšu o nějaké setkání, přijde mi z tvé strany
jakobych tě nutila.

to od tebe zářil ještě hodně zájem a myslím že se cítím trosku podvedená, protože dřív mi
přišlo že jsi hodně osamelej a mozna proto jsi mě měl rád a chtěl jsi se mnou trávit čas, a
teď už mi tak nepřijdeš a proto jsi tak odtazity když to tak nazvu, nemáš zájem trávit čas,
vůbec mi nedělá dobre tohle prijimat, protože to nejde a ublizuje mi to každou vteřinu,
protože za tu dobu jsem si k tobě utvořila city, ano stále tu jsou.

Někdy přemýšlím že jsme se nikdy neměli poznat, na jednu stranu mě to posunulo, ale na
druhou mi to vic ubližuje až moc nez zvladam vyvydrzet.

1.Proč jsi za mnou přišel se seznámit?

2. A proč když už jsi věděl ze budeš chtít jit do prahy?

Myslím že je pro mě víc nesnesitelny to že to nevidíš stejne, ze se na mě nekoukas tak jako

já na tebe a ze pro tebe tady tohle odlouceni nebude tak když to tak názvu bolestivy tak jako
pro me, to už bude ale spíš moje ego, tezko rici.

Nejhorší na tom je, že je to přirozený tudíž ti to nemůžu vyčítat, to je ta nevedoma

manipulace tudíž to manipulace neni, ale je.

Je to hrozně velká nejasnost a jakákoliv nejasnost způsobuje nestabilitu, a jak jsem ti kdysi
psala, že po přečtení tvého dopisu na mě přišla úleva a stabilita hned nabyla, bylo to proto,
že jsi celkem jasne nejasne řekl jak to vidíš.

Tak jinak, až budeš mít čas, stav se prosím ke mě, jsi zván do mého pokoje, je tu něco co
potřebuju v sobě vyřešit a bez tebe to nejde.

Naše seznámení, myslím že v tu dobu jsi to potřeboval, takže to to pomohlo, ale naopak mě
to sebralo hodne.

Takže v podstatě, jediny co mohu udělat, je přerušit veškerý kontakt, protože mi to ubližuje
každou vteřinu. To že jsem si k tobě vytvořila city, ano stale tu jsou, ale které nejsou
opětované k tomu

Ja chci žít šťastně, opravdu šťastně, bavit se nad maličkostmi a smát se, ale tohle mě tak
pouta.
A myslím že ještě více nesnesitelnější bude to, že cela tahle zpráva ti nebude říkat nic, ze
na tohle zapomenes tak rychle jako na vše předtím.

to už jsou ale poznatky z ega, ale v pořádku se s nimi podílím.

Vím že tohle je už dnes v přítomnosti něco, co tě zdržuje, protože už jsi našel co jsi hledal,
ale budu moc ráda a ocením, když se k tomuhle opět vyjádříš a přidáš k tomu své.

Mně hrozně chybí, když jsme spolu byli v zimě, fakt hodně, když jsme dělali tu vyzdobu a
nebo jsem tě prankovala když jsi rikal ty cisla, to patří mezi moje nejkomfortnější dny, dala
bych cokoliv aby to pokračovalo stejně. A pokud to nepůjde, tak musíme přerušit kontakt,
protože už to brzy neunesu.

Jeden tvůj bližní mě varoval slovy "At není pozdě" já ovšem neposlechla a říkám si zpětně,
že opravdu tady nejsem pro něčí chvilkové vzplanutí, vlastně jsem byla tvůj dočasný zdroj
emocí a říkám si co to je.

Nejlepší bude už neodpovídat na žádnou odpověď, dělat že neexistuje, ať si žije svůj život a
já budu svůj, ja poznám nove lidi, nového človeka, který se ke mne bude chovat tak jak si
zasloužím, už ho nikdy nekontaktuji.

Je to smutny že si nejsme blízcí, že mezi námi necítím žádné spojení a teď to bude znít
hloupě ale pořád k tobě nesu city a proto navrhuji že bychom měli přetrhat kontakt protože
mi to ubližuje.

Ja ti seru na nejaky tacos a rozlucku.

6.3.po
Nakreslim mu chleba do noveho bytu. Ted to bude znít asi hrozne debilne, ale bude to
uprimne jo, hodně me napada, ze bychom meli a proč bychom měli ukončit kontakt, protože
k němu mam city a vím že nejsou opětované a me to prostě szira za ziva, i to jak jsme od
sebe hodně odtazity, ze potrebuju fyzicky kontakt at už jsi to ty nebo moji kamaradi, nevim
jak jinak bych mohla sama sobě ulevit od tady toho pocitu, myslim že není jina možnost,
nebo tě napada neco jineho? Nedokazu snaset tvou odtazitost

Najednou nám strašně moc upřímných veci co chci rict.

Dnes vůbec nemám chuť byť formalni clovek, dneska chci dělat nějaký blbiny detinsky.
Buď ztratil city tím že jsem byla nestabilní a nebo tim ze začal se víc soustředit na tu praci a
tohle mu začalo prichazet zbytecny

5.3.ne
Včera jsem byla venku s Vojtou, vyměnili jsme si novinky, bavili jsme se, všechno bylo tak
kamaradske, ubližuje mi to, stěhuje se do Prahy, dal mi hodně naděje, ale stále mi nedal
sebe a už nikdy nedá, protože mezi námi není žádná chemie a v Praze bude mít i jiné
možnosti. I já chci do Prahy, půjdu do Prahy, odstěhuji se tam. Chce se mi celý den brecet, i
vcera, ale nebyla k tomu ani tolik velká příležitost, já nemám ponětí co dělat, nechci k němu
být tak připoutaná, chci aby mě pustil už.

1.3.st
Poslední dobou hodně k večeru se mam dobre, sebevědomě, energeticky, i s dobrou
náladou. Mám představy jak delam zase blbiny a je to vtipny, já jsem vtipna, hezka,
atraktivni a hlavně sva.

28.2.út
Myslím že jsem toho zvaldla hodně za těchto pár měsíců, zlepšila jsem se v šachu, naučila
se znovu lyžovat, zbavila se úzkosti a sociální fobie, vydělávám si, tukla si šampaňským s
mladým starosotou, psala si s malířem, potřásla si rukou s politikem, chodím na brigádu a
zvládla jsem akci, chodím po schodech, setkala jsme se se starými přáteli, dočetla jsem
nejtěžší knihu která ve mě nesla tíhu, zkoukla junji ito collection,

26.2.so
Moje vztahy jsou vyrovnané, neponoruji se do hloubky vztahu s mámou, takhle mi to teď
vyhovuje je v poradku i s jirkou i se sestrou, teď i s kackou, často spolu hrajeme sachy, i
matejem a Vlaďkou s petou. Přijde mi že už nemam žádnou socialni uzkost ani nic takového.

25.2.pá
Ja jsem tak skvela a dnes se mam fakt moc dobre, sestříhala jsem si videjko, poslouchala
pisnicky, byla jsem sebou na hodně snad i 100%, dnes jsem byla jen ja a myslenky a akce,
zkoušela jsem fotit, objednala jsem si stativ, chodím po schodech nahoru i dolu a je to
sranda i namaha, zkoušela jsem outfity s novou sukni a musím říct že to zrcadlo který mám
novy tak je kouzelné, já jsem v nem tak zatracene hot ze to nedokážu popsat, stoupa mi
adrenalín pri pohledu na sebe. Volala mi sefova ze jestli ji nepomůžu v avatarce, kývla jsem
a cesta byla taky skvělá mela jsem tolik dopaminu, bezstresova cesta naproto, furt jsem se
culila jak debil, zvládla jsem akci btw byla to politicka debata bylo to zajimavy a hodně
manipulativni bylo velmi zajímavé pozorovat ty lidi všechny co tam byli, v hlave mi hralo
jediné VZPOURA STROJŮ, ale podala jsem si ruku s politikem omggg, lidi si o me septaji že
jsem pěkná, ano je tomu tak, dnes obzvláště jsem byla hot. Zítra jdu znovu. Necítila jsem
žádnou uzkoust ani strach z představy kde jsem s Vojtou v přítomnosti, bylo to přirozený,
smáli jsme se a zase to bylo naplněny protože jsem byla sva v té vizi jako kdysi, ale to byla
jen představa přirozená.

Teď před chvílí mi klesla nalada trochu, ze by mě u přes tohle mrzelo vidět Vojtu s někým
jinym.

21.2.st
Dnes jakobych si zase něco uvědomila, poslední dny přemýšlím nad sebou, co v životě chci
a co by mě tak bavilo, vytvarim si takový plany takzvane. Taky hodně přemýšlím nad
vladkou, myslím že na ní hodně spoliham a dnešní uvědomění se toho taky tyka, vlastně na
ni nepotřebuju spolehat a že všechny věci začínají ode mě, ze musím začít u sebe.
Omujboze, proč jim takový sajrajty a hlavně s lidma když se s nema třeba smeju, proč se
neucim a nečtu si, nechapu, mam tolik casu, proc si nezajdu baru brigadu když potřebuju
penize.

16.2.ct
To bude hrozne divne az spolu pujdeme, pokud vůbec, někdy na caj, nevim jak bych se
chovala a určitě vím jak nechci a jak chci, chci být v klidu a koukat se před sebe, občas rict
nějaký joke, chci vypadat jako zena sebevedoma a chci aby ze mě vyzařoval vnitřní klid,
chci se smát a umivat se, dávat pocit pohodli, nechci vypadat a být nervózní, nechci
nemluvit a nechci dolizat. Dočetla jsem tu nejtěžší knihu pro mě, zvladala jsem brigádu v
pohodě.

13.2.po
Tyhle moje myšlenky zapisuju hlavně když mají co spolecnyhi s Vojtou, abych si pamatovala
na co myslím abych pak si pak mohla přečíst myšlenky a s nemá to vyřešit. Dnes mi napsal
kdy teda pujdeme na caj jo, jenomže já nemuzu, on to bere tak na lehkou váhu tak
jednoduše, taky chci ale nemám jen jednoho ducha, musim to brát jako kamaradsky posed,
nevim jak a kdy odpovědět když ještě nejsem plně srovnana když ho uvidím, absolutní
ponětí nemám, asi budu dělat že nic, budu jen kamarád jeho a nebo mu řeknu ten poslední
sbohem, protože vím že to nepůjde tak lehko se kamarádit. Dnes jsem se mela ale fakt
skvele, možná jsem byla trosku nahypovana, ale bavila jsem se dnes, prací. A CO JAKO.
Nebud naivni Terezo, prisaham nebuď prosím naivni, akorát se zklames, budeš smutna zase
a nejen to.

9.2.ct
Dnes jsem vstala dobrou nohou, mela jsem radost ze jsem slyšela poprvé po dlouhé době
první budík, mela jsem až moc energie takže jsem hádám byla otravná, ale bylo mi fajn. Na
tři hodiny jsem šla do avatarky bylo to zvláštní mela jsem radost ze tam jsem po dlouhé
době, vidět zase ty známé tváře, celkem mi bylo opustene, ze jsem jen někdo kdo tam
obsluhuje a nejsem ten kdo se s nema baví (i když jsem se s těma mladýma lidma dnes
nasmala a tukli jsme si šampaňským), ale k tomu se budu muset nejspíš dopracovat. Bylo
tam hodně lidí ale nebyla jsem určitě nervózní tolik jako kdysi, no uvidíme zítřek, to se bude
hrát a bude plno hodně.
Update po 10minutach
Je mi hnusne, viděla jsem story od vojtu kde je u misika s pam rabbit, brecim, proc mi to
udelal, proc mě takhle poslal do koutu a nechal, zapomněl na mě, to asi boli nejvíc, že na
mě zapomněl, ze si žije dal a šťastně, možná už někoho má, tímhle se dostane do zase
větší skaly společnosti lidi, zajímavějších lidí, lidi se kterýma bude šťastný a žen které mu
budou moci dát co chtějí. Proč se to neustale vrací.
Opět update
Zase placu, mam v sobe neco co nosim uz od toho co jsem potkala Vojtu, pořád si říkám že
vše ještě není ztraceno, vždyť přece neni konec, můžu se s ním kdykoliv spojit, ale to je
moje přesvědčení, protože co jsme si psali byl jisty konec a to co jsem dnes viděla a psala a
taková pravda.

Ja nevím co chci delat, cim bych chtěla byt, laka mě muzika, třeba tvorba hudby, nebo
nataceni či foceni, modeling, malba, možná i to kadeřniceni by nebylo spatny, strasne me
pohltava chtíč byt někým a byt slavna, jenze nemám ponětí o čem, kdy a kde zacit, jak tvorit,
jak se zviditelnit aby to mělo smysl, opět. Chci fotit jako moje teta ve větším atelieru, spojit
moderno s nemodernim, chci se ozvat anicce z tábora nebo maliri pekarovi.

Ja už nemuzu, ted to na me prislo jeste vic, strasne moc, furt mam v hlave jen to jaký by to
bylo kdybych si nechala dat tu pusu, mohlo to být všechno tak jiny tak někde úplně jinde,
neudělala jsem to, proc, já jsem chtěla, strasne moc proč to jen dopadlo takhle, já vím že už
s tím vůbec nic nikdy neudelam, ale mohla jsem, mohla jsem být někým, byt někdo, mít
skvělý život a přesvědčovat se tím ze někde v paralernim vesmíru to tak je mi nepomaha.
Pamatuju si jak jsme tu seděli v mem pokoji a pak celý den flashback, tohle mě bude
pronásledovat dokud nezemřu

8.2.st
Jsem smutna, zase mě popadla hnusna uzkost z toho že mi došlo že Vojta jde na vysokou
kde potka spoustu chytrych hezkych holek u kterých najde to co hleda, mrzí mě to že to
nejsem ja, boli to, tohle celé je dukaz ze vse ne že potlacuju je to tu celou dobu furt, ale je to
bokem, vedle mysli. Po nejake době jsem zase uvidela utrzek z jeho pohledu na mě a na
svět, jako vipassana ale jinak, ze ma holku, ženu, sebevedomou, která mu dává vse, a oni
dva se na mě divaji, on s pohledem fascinujicim pozorujícím s tím že me ma rad, ale jsem
jen kamarad, blizky clovek, ktery ale nema k nemu blizko, nýbrž daleko. Tohle je to co mě
izoluje, tohle je to co mě dělá nestabilní, tahle žárlivost která ve mě projevuje úzkost, žádná
jistota v tomhle totiž není a to je to co potřebuju. Trávím velmi času ve své hlavě, potřebuju
dělat činy ne jen si je představovat. Vzpomínám na to všechno dokola, jede to ta sebou a
nechce to přestat, proč teď, proč vůbec.

6.2.po
Chvílemi zase někdy přemýšlím nad vojtou, vlastně nevím odkud to zase prameni tyhle
myslenky (musi pryyyyc) a přemýšlela jsem jak bych se chovala kdybych byla v jeho
přítomnosti, chci být takova jaká jsem když nejsem blízko něj, to me opravdové přítomné já,
chci být klidná tak jako jsem, chci být v chillu tak jako jsem a hlavně chci být upřímná tak jak
jsem teď, když jsem tak to je pekne afektovaný, proč vůbec zase začali tyhle myšlenky na
něj, jakoby tím že napsal že by rad na ten čaj, tak mi to zase prislo jako naděje, já nechci být
simp, proc se nemohu ovladat, nechci byt nesvá ani v afektu. Cítím a vidím jak zase
začínám fantazirovat a hodně, poooomooooocc.

5.2.ne
Chci davat hovna na ig jako kdysi, mam u toho hroznou barieru a přemýšlela jsem proč,
důvod je asi ze mě sleduje hrozně moc různých lidí, já se nebojím že by mě přestali
sledovat, to mam nekde, ale spíš mě asi vadi že jsou hrozně moc různí, vlastně nevím kde
je chyba, možná nechci aby si řekli co je to za debila trapneho, nevim, nemám ponětí,
každopádně - už jsem dnes dala tři storycka wohooooo uspeeeeech :D

Miluju kamila hoffmanna, jeho texty jsou genialni, pravidve, fascinujici. On je má nová
inspirace, jeho vnitřek jeho klid a melancholie a laska vnitrni, nevim co by mohl být za mbti,
mozna infp.

4.2.so
Ja mám chuť byť jako kdysi, být aktivní na instagramu,chci tam dávat momenty vtipny i
pekny a myšlenky a mít zase publikum, byt v kontaktu s lidma, chybí mi to, něco mi v tom
branilo ale zase jsem k tomu o něco blíž cítím.

3.2.pá
Dva dny po sobě jsem strávila nějaký čas u peti, ona je mimo, ona je tak zaujata vuci tomu
jejimu a zaroven je na tom spatne vuci nemu, nejspíš se on bude stěhovat a peta shani
spolubydlici a chtěla by treba me a vladku a já jakožto idealista jsem si to predstavila v mem
a ona taky a řekla jaký by to bylo, ze například že bychom se střídali ve vaření a zacala
mluvit o takových pravidlech jakoby, v tu chvili zmizely všechny me idealisticke predstavy,
tohle by nešlo, já vím že je to důležité pro nějaký chod v domacnosti, ale takhle prostě ne, já
nebudu poslouchat prednasky o tom jak někdo spatne zavrel vicko od sirupu, nebo nechal
zaschnout ja talíři, já bych byla v izolaci, já chci svobodu a neresit hovna. Sve bydlení si
predstavuju tak pohodově, ať si kazdej dela ce chce, bez pravidel že kadzej bude mit časť
poličky a tak, urcite ne všechno vsi na vyjímky, nic nebude mit sve misto. Čím dyl stravik čas
s touhle osobou tím větší mam pocit že jsem v poradku a normální a dává mi to tolik
motivace. Cítím se fakt dobře mám novou rostlinku a poslouchám Kamila Hoffmana, chtěla
bych poznat někoho jako je on, myslim že mi není tolik odlišný.

1.2.st
Pisledn dobou proste jsem k nicemu, nejsem, ale moje cesta opet nikam nevede, nedělám
nic ani nemám co, jak mám natáčet videa, jak mám tvořit videa, jak mam zveřejnit fotky, jak
se mám začlenit, jak mám vyniknout, nemám kamarady, jak se mám dostat do sirsiho kruhu,
jak se z něho vůbec dostat, jak mám malovat, kam mám jit, potřebuji pomoc a směr,
potřebuji do společnosti, ale kam, proč je to tak těžké a složité.

Zítra uklidit, vynést oblečení, vysát, zacvičit, nekam utyct, mozna navštívit petu, ja potrebuju
vojtu, něco s nim podniknout, ale stále nemohu.

31.1.ut
Chápu, ja to chápu proč se chovám a dělám něco dělala jsem věci jak jsem dělala, nedivím
se. Cítím se neutrálně, poslední dny jsou stejne, bud jsem motivovana nebo neutrálni, dnes
byla i sranda s mamkou a sarou i jirkou, jen je tu opet par zpráv nešťastných, sestra bude na
antidepresivach, roumi už neprijde do skoly a peta je hodne zdravotne spatne. Mám pocit že
se nemám na co těšit, furt to stejne dokola, kromě teda ze jsem si psala s lucii a sejdeme se
na kaficko moc se tesim. Nemůžu přestat fantazirovat a mam neustále falesne scenare s
Vojtou jak třeba debatujeme, nebo se smejeme, nebo jsem stastna v realite pri nejake
činnosti nebo při srande tak automaticky si predstavujú že je tam taky a směje se taky
semnou. K večeru jsem začala pociťovat lehky smutek opět. Update: teď se chystám spát a
hraje mi A Forest od The Cure, pláču, text je sila. Suddenly I stop, but I know it's too late. I'm
lost in a forest, all alone. The girl was never there, it's always the same. I'm running towards
nothing, again and again and again.

28.1.so
Necítím se fresh, nechci nic delat, cítím se jako v rijnu/listopadu, hodně ne sebou, spis
starym ja nelíbí se mi to

27.1.pa
Dnes u mě byla kacka, velky pokrok u ní vidim, hodně sebevědomí, vyvrátilo mi to me
falesne scenare a přesvědčení. Bylo to super, ale cítím jak zase pomalu upadavam do
nestability, zase moc přemýšlím, chci nepřemýšlet.

26.1.čt
Dnes jsem odpověděla na další dopis tak opět přemýšlím nad ním a jeho povahou a
osobností, je to divný, zamotaný, on je velmi chytrý, opravdu, ale taky velm ma velmi vysoké
ego ego ego, něco mu v osobnosti schází a myslím že vždy scházet bude, bohužel, když se
na sebe bude tolik soustředit. Chce nechat dveře otevrene a vytěžit ze sebe co nejvíce, je to
hnusné, ponižující, ano je to určite super vytěžit ze sebe co nejvíce pro vlastní rozvoj, ale za
tohle mi to opravdhz nestojí udělat, jakoby: "vzít si od sebe hodně vzájemně kdyz už nám to
nevyšlo :), at z toho aspoň něco mám" štve mě to, vyuzit toho aspon když už, tohle je velmi
špatné, myslím že už mi dal hodně, tímhle, ani o tom neví. Mysli si jakoby byl opravdu
nejlepší ze všech, dokonaly, spis je o tom v podvědomí přesvědčen, i to že se takhle
vychoval sám, bohužel ho zklamu, takhle se narodil a doupravil a rozvinul. A nemůžu mu to
ani říct, bylo by to zbytečné a bylo by mi to vyvráceno jakýmkoliv způsobem a plus v jeho
hlavě by to nezměnilo vůbec nic. Je tolik zaměřen na sebe že nikdy nebude schopen na
ostatní, není založen na vztahy a ani ho to nebude trápit, už jen tím že kdyz na tom někdo
není dobře, tak člověka dokáže hned ve své hlavě odstřihnout s tím že ho zdržuje a nemá
mu co dotyčný dát či předat. I já naletela na tuhle 'dokonalost' opravdu jsem tomu verila a
koukala se na nej jako na spasu která mi může pomoc ve společnosti a ano může, ale ta to
okolo mi to nestojí, ta špatná atmosféra u jeho mamy doma, ten nátlak, to stejné jde i teď z
něj, nečekané když jsou potomci. Myslím, že si nezaslouží aby mohl čerpat z mojí zajímavé
a originální osobnosti. Jakoby po ostatních, nebo k sobě hledal někoho kdo je stejný nebo
mu podobný, ale tohle je nemožné, nebo možná ano, ale vidim to pro mě velmi odpudivě
prázdné.

Myslím, že své opravdové dveře přenechám někomu jinému, někomu koho by opravdu
zajímalo poznat mé pravé já, někomu kdo by stál o hluboký vztah, do té doby budou
zavřené.

24.1.út
Ja nevím, ja proste nevím, vojta mi odpověděl, ale ja nevím co odepsat, já se teď cítím fakt
dobře, hodně sebejistě a skvěle, v odpovedi napsal par veci že bychom si měli nechat dveře
otevřené a že by mi nabídl jistotu a dlouholetý vztah. Absolutně nevim jak si to vyložit a
vůbec co víc, co dělat, cítím se tak dobře, ze mě akorát tahle zpráva celkem rozčílila, jsem v
tom zmatená a nejraději bych od tohoto utekla jak jack sparrow. Ja pochopila vetu co bylo
bylo a už nebude, jskobych už tuhle takzvane kapitolu ukoncila, ale on mi napsal že by
nechal dvere otevřené což mi nedovoluje uzavřít tuhle kapitolu. Ja mu nechci ani
nepotřebuju psát o venek a on taktéž, tudíž se už asi neuvidíme? Teď mě to podivně netrápí,
vůbec. Kdybychom šli ven, nemám ponětí jak se chovat. Myslím že me city uz asi také
odpadly, ale když si vzpomenu na dny kdy tu ty city byly a veľmi silné, tak je mi opravdu
hodne smutno, dnes když jsem si vzpomněla na vteřinu tak jsem myslela že budu plakat,
pak jsem se hned dala do pořádku. Celý on tímhle podivne klesl.

Uz je vecer, ale teď jsem se zase dostala do toho nechutnyho modu mirne izolace.
Přemýšlela jsem kdybych si nechala dat tu pusu, jak by to bylo dnes, bylo by to stejný?
Nebo už bych po tom měla jistotu a nemusela se ničeho obávat a byla bych stabilní? Těžko
říci, takhle do budoucna az nevidim, taky by to mohlo být naopak, ze i přes to bych tu jistotu
u něj nemela a pak bych se trápila tak i tak a ještě víc kdyby to poté skončilo tak jako teď.

21.1.so
Ozývám se po dlouhé době, s vojtou mě nejspíše čeká ukončení kontaktu, je mi to lito a
ještě dlouho bude skrz celý poslední půlrok, ale jaksi citim na sobě že jsem zpět vyrovnana,
zase se cítím volná, snažím si udržet si rozum>city vím že mě to někdy chytne s tím že to
mohlo skončit jinak. Snažím se koukat jako co bylo, bylo. Mám spousty motivace, takové
jakou jsem měla než jsem ho potkala. Chci se dat opět uměleckým směrem, chtěla bych
prodávat co nakreslím, mám pocit otevřených možností páč jsem narazila na artoterapii a
jednu paní která mě hodně namotivovala, co teď potřebuju je čas, vytrvalost a učení a
peníze teda no :D. Musim se soustředit na sebe a to je přede mnou, tudíž přijímací zkoušky
na nástavbu (na moji škole a nebo na artecon) poté hned kadeřnické zkoušky, musím se na
to učit abych prolezla, pokud to udělám, dostanu se na nástavbu, udělám maturitu, mezitím
se budu snažit žít dobře, pokračovat ve fitku a v pitném režimu, malování doma a nějaké té
brigádě. Chtěla bych být něčím kde tohle mohu praktikovat, možná bych chtěla mít i vlastní
galerii, galerista, chci opět něco tvořit aaaaaaaghghhg.

Mám pocit že jsem zase volná, vím co byla příčina moji nestability za poslední půlrok, jasne
ze je to vojta, já jakožto dospívající člověk který zatím neví co chce v kontaktu s někým kdo
ví tak nějak kam a co a celou dobu pracuje hlavně na sobě, tak mi to sráželo nevědomě mé
sebevědomí, tím se potom projevila má emoční nestabilita, protože jsem se moc koukala na
něj, ze kterého srstelo velké sebevědomí a to moje ztracené sráželo níže. A jelikož jsem se
k němu tak navázala citově a promarnila tu šanci, tudíž jsem měla strach že si vyhlédne
někoho jiného, což se na mě projevovalo více a díky tomu ztratil city ke mně. A Teď jelikož
odchází, tak jsem zase plná motivace a cítím se dobře, protože se teď nemám na koho dívat
kromě sebe. Nechala jsem se příliš ovlivnit svými city a určite to přijde znovu na chvíli ale jen
na chvíli a ted už to nebude nezvladatelné. Vůbec se nedivím ničemu v jeho dopise. Chápu
proč věci byli a jsou jak jsou, a věřím že kdybychom měli vyměněné pozice, byl by na tom
stejně, jako každý člověk. Xhci kolem sebe lidi, kteří na mě počkají nebo mi pomohou a kteří
tu zůstanou pro mě i když na tom nebudu dobře.

15.1.ne
Je to tak jak jsem psala, neměli jsme se potkat, já na tohle už nemám, měli jsme jít dnes
ven, vše jsem chtěla říct, vyjádřit se upřímně

14.1.so
Co mi velmi celkově mohlo se v sobe zorientovat je typologie, enneagram, tahle složka kde
si píšu jak se cítím a na co myslím, velmi mi to pomáhá

13.1.pá
Skoro týden jsme se neviděli a ja stále přemýšlím, dnes ve skole jsem Vladce rekla, že už je
asi konec, vidím to tak, ze se na nás Vojta kouká tak že se to prostě nevyviji mezi nami, a je
to pravda, nemohu to popřít nelze mi udělat další krok, nemám ponětí jak, možná se asi
nezmůžu na víc než na psaní a premyšlení o tomhle, momentálně je mi hrozně, jsem v
zachavtu breku, myslenky jsou černé a já to nedokážu přiznat že to tak je, ze se na mě diva
jako na kamaradku se kterou to nikam nevede, je to hrozny, izoluje me to. On jediny me
dostava z toho kruhu hnusnyho, vždyť mi dal takovou nadeji na ziti misto preziti proc to bez
něj nefunguje, nevim jestli by bylo líp předtím než jsem ho poznala, možná se to nemělo
stát, jenze uz je to nevratné a už to nebude jako predtim, akorat horší. Už ani nevím jak a
proč mu chci přečíst tyhle dokumenty, už nevím prostě. Prostě s nim nechci odstranit
veškerý kontakt a prestat se bavit a zároveň nemuzu byt v tom stavu jakym jsem ted který
pretrvava prave kvůli věcem jak jsou v tomhle textu, když smažu kontakty bude to ještě horsi
a tím jsem si jista.

Vždycky si myslím že jsem na dobré cestě, ale pak se ukáže že tomu tak vůbec není a jsem
na tom ještě hůř.

10.1.ut
Dnes jsem strávila den s Vlaďkou, byly jsme spolu v Prostoru dali jsme si kaficko vinecko
pivecko panini a horke maliny, bylo mi moc dobře a je teď pořád, cítím se zase tak
vyrovnaná a myslím že přesně takovahle jsem když jsem prostě naprosto v pořádku, citim
se fakt skvěle nic mě nezatěžuje i když trosku vlastně ano, ale jen trosku. Hodně jsem se
nasmala, hlavne nad 'Can we talk about us'. Kéž bych mohla být takováhle pořád, teď
nemám absolutní problém s komunikací, momentálně bych ji neměla s nikým, jsem teď
hrozně upřímná je mi vše jedno. Žádná melancholie, takhle chci být s Vojtou, žádná úzkost,
žádné problémy, žádné hádky, žádné výčitky, žádná máma, žádné obavy ani žádný chaos,
žádná hranice, prostě JAK. Moc jsem si dnešek užila sakra, vzpomínala jsem i na to jak
jsem byla s Vlaďkou a Zuzkou v září v Prostoru, dnešek měl podobny vibe jen bez Zuzky.
Cesta po městě byla s Vlaďkou taková sranda, mam pocit ze takovýhle záchvaty smíchu už
jsem dlouho neměla + potkali jsme Kevina a Perryho wohoo, to byl mazec prisaham. Tohle
jsem já jako opravdu šíleně zdravý člověk.

9.1.po
Dnes jsem se vzbudila ve dvě a nemohla usnout, teď o pul pate rano jsem slyšela saru že je
taky vzhuru a šla do kuchyne, o chvíli později zaklepala na moje dvere, otevrela a uplne se
zkacela na zem že asi znovu omdli, tak jsem ji doprovodila na zachod podala vodu kybl a
byla s ni. Byla jsem v klidu.
Momentalne se vzbudila mama a prevzala vedeni, zavolala jsem si ji k sobě a rekla ji ať se
trosku postara o její zdravotní styl, zase mi to vyvrátila ať se podívám na sebe jak ziju že
jsem zavrena furt v pokoji, řekla jsem jí že vubec netusi jak ziju poslední pulrok, odeskla me
ze pro nás snaží dělat to nejlepší, proč to zase rika když to není pravda, je to zkurvena
naučená veta ktorú jen opakuje, ona nevidi to ze Sara nespi, ze ji je neustale spatne, boli ji
hlava, ze je psychicky vycerpana, ze nepije a neji, ano opravdu pro nás dělá to nejlepsi
dekujeme. Brecim a uz nejsem v klidu.

Je sest a jsem prave po dalsim emocionalnim vybuchu po hadce s mamou. Pote prisla za
mnou uplne hodna a v klidu ze me hrozne miluje a obejmula me, ja nevím jestli je to pravda,
ja nevim jestli ji muzu verit nebo ne, nemam poneti. Proč mám pocit jakobych si to všechno
jen vymyslela, ze jsem naprosto zdravý člověk, ze mi nic není ze jsem v poradku, ze vše co
píšu v těchto dokumentu je lez, co když to tak opravdu je, já nevím prostě už.

Ja sama na sebe se koukám tak, že nejsem sama schopná prežit tenhle život
8.1.ne
Vladka mi oznamila ze byla nasilne nucena do sexu, vlastne znasilnena v podstate, je mi
hrozne, celou dobu, cely pulrok to v sobe dusila a mela zachvaty, je mi lito že jsem pro ni
něco nemohla udělat drive, ale je moc dobře že mi to řekla, cítila jsem se že jsem ji
nedokazala ochranit, ale nemohla jsem když jsem o tom nevedela. Stále na to myslím.
Rekla mi ze ji moc pomaham, ze jsem ji

7.1.so
Nenavidim se, je to tu zase, prislo to jen tak, prave jsem prisla z venku s vojtou, zase je tu
ten sileny pocit zoufalstvi izolace a neschopnosti, asi jsem se zase mýlila proc to tak teda
vidim, proc ty veci vidim jinak než to doopravdy je, nemuzu se uklidnit, opet emocionalni
vybuch. Neudělala jsem nic z toho vseho co jsem mu chtěla říct a přečíst, proč, proč mam
neschopnost se vyjádřit, proč je to tak nemožný, myslím že to slyšet ani nechce. Proc nevim
a nemůžu se rozhodnout jestli mam radši moře a teplo, proč mi tohle přijde jako natlak. Proč
nevim že dělám nějaký sport, proč neumím komunikovat a neznam základy společnosti
nebo co to je, když je to na mem dennim poradku. At uz to skonci prosim.

Ja si proste myslim že když se priznam tak budu mít svobodu že se mi ulevi ale zároveň ze
potom vojta odejde a pote to bude ještě horší

6.1.pá
Nejlepší věci jsou prostě ty spontanni a hlavně random, prostě je to vtipny a uvolnujici, je to
skvělý. Rict si a nebo ani nerict a prostě to udelat hned ted první co tě napadne, miluju to.

Člověk se dokáže vžít a vcítit se do čehokoliv na světě, jakéhokoliv typu myšlení, ne vzdy je
to lehke, chce to přímo zaměření. A taky na všechno se dá podívat ze všech úhlů, úplně ze
všech.

Tyhle moje myšlení jsou hrozně rozdílný a odlišný, jakože až šílenost si říkám, ty pocity, ten
pohled na svět a to zaměření je to tak zatraceně odlišný proste, ale zároveň mě to tak
fascinuje nepopsatelně. Nahoře a dole, otevřenost a uzavřenost, začátek všeho a konec
všeho, úžas a teror, geniální.

4.1.st
Dělám si pořádek v moji typologii a narazila jsem na větu která mi připomněla že pokaždé
když mi bylo dobře, byla jsem v pohodě a klidu, tak jsem toužila a chtěla mít nějakou
špatnou krizi, protože jsem si myslela že není v pořádku aby mi bylo dobře, nedělalo mi
dobré mít zjednodušenou mysl. Kravina

Opět jsem přemýšlela a zjistila že tu opravdu chci být pro ty co to potřebují, chci jim dat to co
jsem já sama moc nedostávala, chci tu prostě být pro lidi nebo jim dat pochopeni který si
zaslouží. Pocit že tu nejsou sami. Chci aby se u mě cítili v bezpečí a můžu tu pro ně být.

3.1.út vztah k mámě

Šíleně se mi zvyšuje nenávist k mámě, už tak zoufalým způsobem, nedokazu popsat, asi na
to nemam silu, je to nechutný, ona je nechutná.
Proč ji je to jedno, vzdyt ví že máme malý byt, ví že nespime, proč je tak lhostejna, je mi z ní
nazvraceni, za všechny ty věci co udělala a nebo řekla. Už me nebavi a jsem vyčerpaná z
toho jak kazdymu hraje na city, jakou dela chudinu, vždy když šlo o něco dulezityho a přišla
jsem za ní, vyvratila mi to. Když s něčím s ni nesouhlasím tak mě zavrhne tím že ja na ni
útočím, ze ji ponižuju (napr. u veteriny když jsem řekla že je náš pes překrmeny) ze si jenom
vymyslim abych ji ublížila že lžu jen abych já mela pravdu, dostava mě do silene izolace.
Proč se nezeptá na vladku nebo na matěje proč se vyptavala jen na Vojtu a zajimala se jestli
jsme spolu UŽ spali i když jsem jí řekla že se zname jen chvíli v tu dobu a jsme kamarádi,
proč řekla tehdy že To by bylo dobrý kdyby to byl Vačkář, proč ji jde tolik o status.
(Zde kliknout pro rozvedení)
Proč ublizila mojim zviratum když jsem je chtěla chranit, proč nemohla poslechnout jedinou
věc kterou jsem po ní chtěla a ještě celou situaci převrátila tak že jsem ji týrala a jen kvůli ní
se měla dobře, proč to všem hned takhle zacala rozepisovat dřív než jsem to vůbec zjistila?
Protože věděla moc dobře že mam pravdu? Ze udělala chybu? Hnusí se mi celá ona. Stále
dělá že ji na nás záleží, ale to už jsou hodně prázdný slova a hodně velká minulost,
dozvěděla jsem se že jirku starsiho ktery byl na ni a na nás fakt hodnej, vyuzivala kvůli
penezum, myslím že to stejné dělá i teď. Petra kvůli sexu, jindy mela jinýho když ještě byla s
někým a do jednoho měsíce měla tři chlapy to mi řekla přímo do obličeje když jsme se
hadali. Proč je tak slepá, nikdy nezapomenu na ten agresivní výbuch kdy si myslela že o ní
mluvím za zády, je psychicky narusena a my ostatní z ní taky. Co mi dává kromě pocitu
izolace je motivace nebýt jako ona. Nejhorší na tom je, že nemá absolutní tušení jak se na ni
dívám a to že ji to nemohu říct protože bych opět ublížila sobě, protože se na to dívá
lhostejně po svém.

Tohle asi bude důvodem proč cítím u vojtu domov a doma ho necítím, možná proto jsem
reagovala svými reakcemi na nej i když jsme se tolik neznali, ten domov z nej zaril už od
začátku.

5.1. oznámila že s Jirkou jede na hory, vždyť jsem ji říkala že bych ráda jela taky, sice se
moc netvarila protože by musela platit lyze, ale nakonec stejne odjede beze mě.
Znovu update, zaschla jsem jak se baví se sarou že ji příště vezmou s sebou.

3.1.út
Dnes jsem se Vlaďky ptala jak by si vyložila slovo loajální, potom se mě zeptala nazpátek
tak jsem odpověděla jako být věrný nebo oddany k někomu nebo nějaké věci i přes to že se
dané věci/osobě nebo práci zrovna například nedaří, ze prostě se jí i tak člověk drží i kdyz
má i jiné možnosti. Potom jsem se ji zeptala jestli jsem loajální k vojtovi? Řekla že jo, ze si
pamatuje když jsem byla na návštěvě v Rýmařově, když jsme sli na tu mikulášskou akci kde
byla diskotéka na které jsme pili a tancili, a na záchodě se me Verča ptala na ty kluky kteri
chtěli muj kontakt a snažili se ziskat muj instagram nebo me polibit, jsem údajně oznámila že
jsem věrná Vojtovi ze by mě ani nenapadlo jim dat svuj kontakt nebo cokoli, na tohle jsem
úplně zapomněla. Na jednu stranu je to pěkný a upřímný, ale na tu druhou je to hodne
vtipný, protože v tu dobu jsme byli venku pouze 3x a už jsem měla za to že se neuvidíme
protože už to byl celý mesic bez kontaktu. Jsem loajální blbec.

minulost
Jsou asi tři ráno ale když tak přemýšlím, tak možná chci být nevědomě (teď už vědomě, ale
furt hlavně nevědomě) být u někoho na prvním místě a hlavně proč si tolik vážím pěkných
slov od lidí. Teď hlavně budu mluvit o roku 2019-2022. Mnoho podstatnych událostí chybí,
ale třeba to někdy dopisu a předchozí léta taky dopíšu jindy. (Vztahy ve skole, ugani, ema,
naty a kacka, trava)
Došlo mi že vlastne cely život to tak nebylo, jediný kdo kdy me měl na prvním místě byla
moje babička, jenže potom co umřela tak to skončilo, jelikoz jsem prostřední dite tak jsem
dostávala nejmíň pozornosti, zvlášť když se mama odstěhovala na dva roky a tata se
sestrou byli neustale zavreni ve svym pokoji, to jsme byli bez kontaktu skoro, v tu dobu jsem
se snažila to nevědomě hledat jinde, mezi přátelskými vztahy, stále jsem se stýkala s lidmi
ale vždycky jsem mela pocit že nezapadam a musela jsem se strasne moc snažit abych
vubec mohla s těma lidma byt, mezitím tu byla i kačka která semnou byla 24/7 pres
messenger ale byla tu, spolu jsme se dopracovali k cernymu mysleni a paranoie. Strasne
moc lidi me opustilo nebo spis zklamalo a jak jsem byla doma bez kontaktu pouze s
kocourem tak jsem si vytvořila vztah k nemluvicim takový jediny spolecnik, mela jsem prostě
volnost proto ta věta - jsem volný a to je to proč jsem ztracen a taky proto ta nerozhodnost
bylo to jedno z nejhorších obdobi, pouha osamelost. Potom nastalo spoustu změn, skola,
karanténa ( v karanténě jsem koukala na anime, nejvíc paranoidní období, nový teorie a
černý myšlení extreme) stěhování, bydleni s mamou a tata se odstehoval pryc, úmrtí zbytku
rodiny a do ruky se mi dostala kniha stepní vlk, taky jsem zacala mit rada samotu, hodne,
zacalo se mi hodně libit v melancholii a v utrpeni což je prostě spatne ale to jsem nevěděla
[k tomuhle zrovna když jsem byla s Vojtou venku mi položil otázku jestli nechci být šťastná?
A ja řekla že ne]. Poslednim místem pro mě bylo vzdelani tudiz i penize nikdy mě nenapadlo
proc jsou důležité a ja si kvuli nedostatku sebevědomí nasla ucnak a na prvnim místě
kamaradi pak rodina. Byla to challenge našla jsem si novy kamarady na skole, mela novou
kočku, hrozně mě to posunulo a ja si začala utvaret lepší vzťah s vladkou, mluvila jsem k ní
upřímně, doma jsme se furt hadali já se odvazila najít si brigádu a nastoupila do avatarky
abych nemusela trávit čas tolik doma a pro zlepšení me komunikace a sestra se
odstěhovala k novemu priteli. Cely tento proces mi utvoril vztah se sestrou se kterou jsem
předtím žádný vztah neměla a naopak jsem zjistila pravdu o mame, jaká doopravdy je, popis
narcistu, hodně se mi změnil pohled na ni a strasne jsem to potlacovala v sobe. O
prázdninách jsem se znovu prekonala a byla na tabore a po příjezdu mama udělala cin kdy i
přes to že jsem po ní chtěla jednu jedinou věc kterou nemohla dodržet jsem přišla i o mou
druhou kocku, předtím o meho společníka z drzovic v obou případech za to mohla mama.
Nejhorší na tom bylo to ze ještě ten den byla uplne v pohode a smála se a komentovala prsa
ženy v televizi mezitím co ja byla v haji. V tom se asi hodně probudila po tom všem zjištění
moje emoční nestabilita se kterou se ucim pracovat, s Vlaďkou jsme si udělala takovej vztah
a za tak krátkou dobu, že je to pro mě jedna z nejdůležitějších osob a já jsem u ní na
žebříčku taky vysoko, to samé u mojí sestry. Vsechno je pro mě tak jako nový. Asi jsem
hlavní myšlenku během psaní trosku popletla a zapomenula, vlastne si vůbec nejsem jista
jestli chci být u někoho na prvním místě, spis to o mě vypovida o tom proč jsem taková jaka
jsem, myslím že mi stačí, že jsem u lidí vysoko na žebříčku, někdy se to teda vymyká
kontrole ale tak to už je. Proto mi dělá tak moc velkou radost když mi někdo řekne něco
výjimečnyho a veľmi se mě to dotkne a naopak.

Update:

Dejavu
Během života jsem mývala hodně často pocity dejavu, ale ne takový ty vteřinovým momenty,
minimalne týdenní celoživotní dejavu z osob z lidí ze situaci z okolí, jakobych už prostě žila
po druhé stejně a k tomu se váže jedna z mých teorií:
Pokud reinkarnace existuje a člověk se narodí do nového těla poté získá úplně nových pět
základních smyslů, jenže ten šestý smysl intuice jelikož je to z odvětví metafyziky se přenáší
stále stejný nehledě na nové tělo. Takže když se podívám na svoje reakce na nektere osoby,
mam na mysli Vojtu, proč jsem byla tak šťastná když mě oslovil a brečela jsem z toho, proč
jsem psala že nemohu potkat někoho jako je on, když jsem ho vlastne ani jeste neznala, kdo
je ten on, to vsehcno jsem brala z atmosféry z něj. Proč jsem si hned první venek začala o
něm psat informace a proč jsem měla vnitřní pocit že ho moje duše zná. Tím pádem moje
vazby k němu mají nějaké dočineni a je pro to nějaký důvod. Takže moje reakce byly a jsou
oprávněné.

Update: Proč vlastne chci přečíst tyhle dokumenty o mně a tak dále, vojtovi?

31.12./1.1. so/ne
Silvestr mam za sebou se všemi, užila jsem si to a mam radost ze jsem se překonala az na
par veci které jsem chtěla udělat ale v tom jsem se už nepřekonala a tak to je, jiz nemam
strach, mezi Vojtou a mnou to zase citim naplneny, uz je v tom fakt chaos, ale ten si delam
sama nejspis, nebo moje módy prepinaci. Viki byla moc hodna a Verča mi řekla že ji
pritahuje moje přítomnost, že jde ze mě pekna atmosféra ve zkratce a že u mě cítí domov a
bezpečno jakoby ji u mě bylo prostě dobře a to mě opravdu upřímně potěšilo na me duši.
Dělám si obavy co bude dal, jestli se projeví nějak jinak a pronasleduje mě mysleni na emu,
anicka byla v pohodě jen opět nevim jestli to nebude rozepisovat vsem nebo tak.

30.12.pá
Říkám si co to blbnu proboha, co to dělám, zase jsem ok, četla jsem si ty zápisky a dny s
vojtou, tak ráda na to vzpomínám byly fakt pěkný a naplněný, co teda teď cítím že to
naplněný není, ne mezi mnou a jim, ale jak je to možný, kdy se to stalo, kdy to tak skoncilo,
nechci aby to skončilo, protože nevím jestli to ta druhá strana unese nechci si tolik ublížit, je
tak nesnesitleny koukat se na nás jako na kamarady, koukat se na nás jako na mě s
Matějem

29.12.čt
Je to šílený, nemůžu přestat brečet, citim se na dně, velmi na dně v izolaci, má to co v
souvislosti s vojtou a nejspíš moji citové vazbě k němu, je to tu zase jako před několika
měsíci, něco jsem si k nemu vytvorila ale není to opětované a ja to neumím přijmout a své
projevit, měla jsem byt s ním a s jeho kamarady na deskovky na silvestra, ale nakonec
nebudu protože semnou nepočítá, chyba je na me straně, mohla jsem dát vědět dřív než
jsem si myslela že to bude stačit, cítím se zranene a ještě z věty ze se to mezi námi nějak
nevyvíjí (to je asi to čemu nerozumím a jsem v tom ztracená, stále se projevuje jinak, jakoby
se měnil každou chvíli a nebo já se měním každou chvíli) , je to přesně podle mého výkladu,
je to upřímně napsaný a mela bych to prijmout. Jsem emočně nestabilni jakoby se všechno
rozpadlo během toho co na tom tolik pracuji, vše je pryč a jsem zase dole. Nenávidím to
takhle, opravdu to nesnasim, sebe nesnasim jeste vic, proč se tohle děje. Nepřeju si aby mě
lidé někdy viděli v tomhle stavu a vůbec aby něco takového zažili, moc lituju vladky že se
semnou bavi, nezaslouzi si mít kolem sebe někoho jako ja.
Update:

28.12.st
Chci se a mela bych se naučit ohleduplnosti k ostatním lidem a i sobě. Brát určité věci více
vážně a nepodceňovat je. Potlačit, nebo zmírnit svou melancholii a přecitlivělost a
pochybnosti o věcech. Po dnešním dnu mám veľký pocit že kazdyho otravuju, že kazdyho
nebavím a ze jsem lhostejná, nejsem na sebe pyšná nadále. Vadí mi na mě moje přehnaná
loajalita k některým lidem.

26.12.po
Najednou mě hrozně mate to jak mě každý vidí jinak, ano já vím každý je jiny a každý má na
mě jiný pohled, prvně lidi inspiruji, jsem pro ně vtipna, nudná, zajímavá, zbytečná, jedinečná,
blbá, intelektuální, jsem v tom nejspis zamotana uz, cítím jak mě to tahne zase dolů do
negativního myšlení do chaosu. Lidi mě matou a to mi nedělá dobře, lidské povahy lidské
nálady lidské tóny hlasů a tóny zpráv, mam co delat abych se udrzela ještě na tomhle stupni.
Přemýšlela jsem jak je vše zase jinak, doteď mi to nedoslo, nechodím do školy, nechodim na
brigádu, travim čas jen s rodinou, tyhle změny mi zase vyvraci rovnováhu a ztrácím kontrolu,
už mi prostě všechno leze přes hlavu, spánkový režim se mi taky rozházel, je čas započat.

25.12.ne
Zatím mi lidé říkají a píšou že jim umím dát pocit pochopení a dokážu jim pomoct, že si mě
váží a že se mnou jsou sami sebou a děkují mi za to.

Vzpomněla jsem si na sluníčko z táborů tak přikládám a zároveň zálohuji:

Ke smyslu života (jeho hledání) už nebudu přistupovat agresivně (protlacovat to, honit se po
něm) ani pasivně (vymazat svoje myslenky, předstírat že tu ten smysl je, nevzdat to) ale
přistoupím, nebo spis přistoupila jsem k tomu asertivně, myslim si o smyslu svoje, ale
nehodlám s tím nic dělat, už to není ta postata života, viz absurdismus snažím se ho
přijmout

24.12. so
Je to tu znovu, zase si rikam jak je neuvěřitelný ze jsem se dostala z toho cerna z toho dna,
z tech desnych dnu, nepoznavam se, ani svoje mysleni, ten obrovsky rozdíl, když
vzpomínám jak jsem se sebou fakt chtěla něco dělat že jsem dělala všechno pro to aby to
skončilo, i to jak mě Vlaďka chválila že je na mě hrda že to chci změnit a opravdu ano,
změnilo se to, jsem z toho venku, z toho izolovanyho zatracrnyho kruhu v kterym to byla
nocni mura, ty pocity beznadeje, ze jsem nic a nikdo, ze tu neni vychod, to emocni hrouceni
petkrat denne, je to pryc, dekujeme.

22.12.ut
Lidem bych rada sdelila at nezapominaji na sebe, at se nenechaji unest negativitou a
takovymi lidmi, at jsou sami sebou a ať to se sebou hlavně nevzdávají

Spravila z cernoty na svetle sedou, je to az neuvěřitelny jak cista se citim, všichni by na sebe
meli byt pysni a odpouštět si.

21.12. po
Tady tu svou radost predavam na vladku a tedy tu celkovou radost z maličkostí, jen si prostě
neuvedomuji jaký mam pozitivní vliv na lidi, že mám pocit že lidem nemám co dát, ale říkají
mi naopak že jim toho dávám hrozně moc jen nevědomě a že si toho moc váží, pro některé
jsem člověk kterymu veri a jsem jejich nejkomfortnější člověk a pro někoho zase inspirací,
miluju je, snažím se věřit že mi říkají pravdu

5.12.
Je to naprosto skvělý míchat vnější svět s vnitřním až nad vnitřním, práci/brigádu s
duchovnosti, filozofii, sportováním, samotou a lidmi cizími a prately a rodinou, cítím se
potom plně vyrovnaná a spokojená + připojuji, stejná myšlenka jen s hudebními styly, od
každého něco, je to vyrovnávající

Momentálne jsem velmi vyrovnaná v tom že jsem taková jaká jsem, prostě obycejna, jen mě
baví číst a přemýšlet o metafyzických duchovních a pudových světech. Četla jsem si zase
kousek Smrt v Benátkách. Miluju krásu bytosti a zvířat, momentálně se projevil můj zájem
akvarijní ryby, jsem fascinována.

17.11.
Hrozne moc sebevědomí, uvědomění že ve me vojta probudil zajem k nej, což není dobře,
mam motivaci mu napsat o venek, musim zmenit přístup a nedělat blbosti jako naposledy v
mem melancholickém módu.
Ten kluk mě motivoval svými pohledy. Znovu se zajimam o literaturu, chci ji vic poznat tak
jako filosofii a různé, on se na mě díval normálně jako zdravý člověk ale já byla moc
nervózní z jeho prítomnosti to je hruza, chci se vrátit do avatarky a zacit odznovu, bylo moc
dobře že jsem ho potkala jinak by nepřišlo na moje nové otevření dveří. Chci se naučit něco
o metafyzice, potřebuju a taky miluju typologii.

---- nekdy v říjnu

Jsem hraničář a momentálně se snažím pomoct si tim ze se snazim socializovat, vlastně mě
i bavi obsluhovat, moje motivace je vladka pomáhá mi a je moje opora, planuji si ni
budoucnost bydlení který mě s ní bude bavit, snazim se najít to pekne na vecech, možná
stale nedokážu odpovědět kdyz se mě někdo zeptá co mě baví, není k tomu konkrétní
odpověď, ale je tu takový mensi okruh, ve všem je něco co mě u něčeho drzi, vzdy, vždy se
vracim k vecem a konickum a zkoušet ty nové, jsem v uzasu a jsem pysna na sebe, bohužel
někdy spadnu do existencialni krize, ale ta se da optimisticky odstranit. Chci si při sobě
udržet vůli a nevzdat to se sebou, protože kdo tu bude navždy a bude semnou mít navždy
mnoho trpělivosti jsem ja.

Update 13.10. (pět dni)

Opět se něco změnilo, ve třídě je dusna atmosféra mezi Petrou a Zuzkou, nevim co se stalo
a kde je chyba, vlastně se nic nestalo ale přesto je něco špatne. Byla jsem v prostoru s
pecou roumi a vladkou, roumi mi rekla ze jsem pro ni nejkomfortnější clovek a muze mi rict
cokoliv, neskutecne si toho vazim, až nepopsatelne, to stejne u vladky, ze jsem jediny důvod
proč se do Prostějova vracet. Něco se ve mě momentálně změnilo, na vojtu myslim stále,
ale v jiným pohledu, více racionálně a více z jeho pohledu, nacházím se mezi školakem a
dospivajicim, mam krize a mam zvýšenou chuť se vrátit do avatarky, na všechno se teď
dívám v klidu a poměrně i zdrave a pozitivne, stále bez smyslu, ale to je na tom to podivne
příjemné, i kdybych ho už neviděla a i přes to že stále čekám na zprávu, mam něco co mi
dal, neznámý člověk, ale přesto důležitý, potřebovala jsem ho potkat a jsem za to vděčná.
Dozvěděla jsem se že Zuzka chce přestoupit tohle pololetí na jinou školu, neumím si to
představit bez ní, ale zároveň ano a přeju ji to, najednou se nestarám o to ze nemám nic co
mě nebaví, je to pozitivne neultralni, jakási náplň pro nic, ale je tam, už nepotebuju být s
někým, mam jinou touhu, nevidím ji jasně, ale je tu a jsem s ni samotna a to je moc dobře.
jakoby se mi otevrela dalsi cast mozku.

3.10.
Teď mám mnohem velky premysleni, hodně nadvekovy, mam primo ten vhled do tohoto
mysleni z dalky, jenze ihned jak se vrátím do skoly, mezi lidi ktery na mě cekaji jsem zase
zpet, vše je zboreno, už jsem zase v přítomnosti, kde mě všichni drží. Vlastně je to jakobych
zapomenula že jsem sotva vyšla prvak. Doslova si přijdu jako pěkně starý člověk který nemá
už tolik času, přitom je to naopak, ale ve výsledku když se kouknes jak ten čas letí, tak ten
důchod opravdu není daleko

2.10.
Je těžký vyjít ze svojí fantazie, ze svých myšlenek, z toho svyho malyho světa ve kterým je
mi dobře, někam ven, zničit tu svou fantazii a otevřít se světu realnemu

Uvedomila jsem si haluz věci, jako například že vlastně jsem hrozně moc neupřímá k
ostatním a i k sobě, jsem otrokem světa a situaci, vždy jako bych zapomněla na sama sebe
když takzvaně vyjdu do ulic.

A co třeba to moje bezdůvodné odsuzování, realne ja sama nevim jaky mam k tomu důvod,
možná že jsem nihilista, každopádně porozumění sama sobě je velmi obtížné

27.9.ut
Nejlepsi věc ktera se mi mohla stat behem posledního týdne, i kdybychom jsme se už nikdy
nevideli a skončilo by to tim dnem tak uz mi to spravilo náladu, z něj jde tak moc mila
pratelska atmosfera.

o mně
Rada se ponořuji do různých atmosfér a realit, ať už fascinujicich nebo strašných, dalo by se
to nazvat shiftingem

Vždycky se mi opakuje třeba touha jet do Prahy, treba na večer, projít všude všehono tam
prozkoumat, ale ja si na to sama netroufnu a nechci, chci to s nekym sdílet, ale nemůžu
obtěžovat lidi aby si to šli semnou uzit, mají svoje starosti, svoje jiny vlastní svety, vztahy,
konicky, svou cestu, až tam pojedu chci navštívit místa které byly v Monsterovi

Najedou jsem pocitia chuť byť znama, uznávaná v ulicích, aby mě kazdy poznával a zdravil

Chci tvořit, chci se naučit na kytaru chci si ji pořídit, chci na brigádu, chci si vše dočíst,
dodívat, dokončit školu, jít na filozofii na kterou mě to táhne

Bylinky, caje, nápoje, různé příchutě, čínské tradiční zahraniční extrakty, chci jet v zimě do
Prahy nebo Brna do tepla na čaj.

Cestuju po japonsku, osady, ryzove pole a zelene plochy.

Zajimam se o filozofii psychologii a buddhismus, chci poznat japonskou kulturu vic a zároveň
se chci dát uměleckým směrem

Chtela bych maly staromodni byt v praze s vysokym stropem a se starými okny s
abstraktnim kobercem, hnedou vzorovanou pohovkou a kreslem, mela bych mensi
knihovnicku/skrin s mymi nejlepsimi knihami, s mym pokladem, mela bych kocoura a
spousty rostlin po celem bytě, vedle knihovny by byl psaci stul u kteryho bych premyslela
filozofickými smery, na drevenem stole by lezela japonska konvice z litiny na čaj, mela bych i
meditacni kout

Chtěla jsem malou kavárnu s výstavou obrazů a antikvariátem, jako avatarka, ale lepší a
osobitější

Snažím se nacházet komfort a krásu ve věcech jako například, focení, obrazy, hudba, lidi
atd. oblíbené jídlo mám svíčkovou

Jsem v tak obri izolaci ze rvu nad hesseho basni, je mi tak hnusně a smutne a nerealne a
izolovane, cekam až vsechno skončí aby se to mohlo stát znovu vše odznovu dokola

Premyslim a izoluju se nad moji budoucností v dalsim životě kterou ani nezaziju a vim stejne
že i přesně tohle budu dělat v tom dalsim zivote

písně
Lantlôs - Pulse/surreal
The Cure - A Forest
Kate Bush - Running up that building
Erasure - Always
Salvia Palth - I was all over her
Opeth - Harvest
Deftones - Beware
David Bowie - Station to station, Heroes/helden
Tyler the creator -Earfquake, Are we still friends?, Gone gone/Thank you
Similivinlife - bass love, ty

Umělci:
Tyler the creator
Kamil Hoffmann
David Bowie

czsk umelci top

Saul
Fobia kid
Taomi
Marko Damian
Hoffmann Kamil
Piqi miqi

Nádherné texty, soucitné:

Spaja nas
Ziara neonov
V dazdi

umělci mangy
Kaoru Fujiwara's art
Daisuke Igarashi's art
Ai Yazawa's art

mangy
Homunculus
Children of the sea

anime
Puparia
Hunter x Hunter
Children of the sea
Sonny boy
Nana
Moomins