Vysoká škola ekonomická v Praze

Fakulta informatiky a statistiky

Katedra systémové analýzy

Student : Přemysl Chodura

Vedoucí bakalářské práce : doc. Ing. Prokop Toman, CSc.
Recenzent bakalářské práce : Ing. Jitka Novotná

TÉMA BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

E-government v ČR – zavádění základních registrů

veřejné správy

ROK : 2006
 Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny

použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpal.

V Praze dne 09.05.2006 ...................................................

podpis
Abstrakt
Tato bakalářská práce pojednává o problematice e-governmentu v České republice
a shrnuje legislativní prostředí, které vymezuje tuto oblast – zejména zákony a zákonná
nařízení týkající se elektronického podpisu a elektronické komunikace veřejnosti a
státní správy (informačních systémů veřejné správy).

Dále hodnotí postup zavádění tzv. základních registrů veřejné správy, které
vznikají z již používaných číselníků, a představuje několik již funkčních aplikací, které
Ministerstvo informatiky připravilo a nabídlo veřejnosti k používání, zejména Portál
veřejné správy.

Abstract
This bachelor thesis deals with problems within the area of e-government in the
Czech Republic and sums up legislative environment that encloses this area – mostly
laws and other acts of law that refer to electronic signature and communication between
public administration and public itself using electronic means (information systems of
public administration).

In next chapters the process of implementation of so-called basic registry of

public administration is evaluated and introduces several applications, which the
Ministry of Informatics has prepared and already offered for public use, particularly the
Portal of public administration.
 Poděkování

Na tomto místě bych chtěl poděkovat doc. Ing. Prokopu Tomanovi, CSc. za odborné
vedení a cenné rady, kterými mi pomáhal během vytváření této práce.
Obsah

ÚVOD................................................................................ 7
1. INFORMAČNÍ SYSTÉMY VEŘEJNÉ SPRÁVY A
SDÍLENÍ DAT.................................................................. 9
1.1. OMEZENÍ ISVS ........................................................................................................................ 10

2. LEGISLATIVA ........................................................ 11
2.1. ZÁKON Č. 227/2000 SB. O ELEKTRONICKÉM PODPISU .............................................................. 11
2.2. ZÁKON Č. 365/2000 SB. O INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH VEŘEJNÉ SPRÁVY .............................. 13
2.3. ZÁKON Č. 106/1999 SB. O SVOBODNÉM PŘÍSTUPU K INFORMACÍM .......................................... 16
2.4. NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 495/2004 SB. K PROVÁDĚNÍ ZÁKONA O ELEKTRONICKÉM PODPISU A
VYHLÁŠKA 496/2004 SB. O ELEKTRONICKÝCH PODATELNÁCH .............................................................. 17
2.5. 101/2000SB. VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH ÚPRAV O OCHRANĚ OSOBNÍCH ÚDAJŮ .............................. 18
2.6. NÁVRH ZÁKONA O SDÍLENÍ DAT............................................................................................... 18
2.7. NÁVRH ZÁKONA O ELEKTRONICKÉM DORUČOVÁNÍ ................................................................. 19

3. ZÁKLADNÍ REGISTRY VS................................... 20

3.1. REGISTR ÚZEMNÍ IDENTIFIKACE, ADRES A NEMOVITOSTÍ ......................................................... 20
3.2. REGISTR OBYVATEL................................................................................................................. 22
3.3. PRAVIDLA PRO AKTUALIZACI DAT ........................................................................................... 22
3.4. PRAVIDLA POSKYTOVÁNÍ DAT ................................................................................................. 23
3.5. POŽADAVKY NA OVĚŘENÍ ........................................................................................................ 23
3.6. MIGRACE ................................................................................................................................. 23
3.7. PŘÍNOSY .................................................................................................................................. 24

4. DOSAVADNÍ APLIKACE...................................... 27
4.1. PORTÁL VEŘEJNÉ SPRÁVY........................................................................................................ 27
4.1.1. Struktura Portálu ............................................................................................................... 28
4.1.2. Používanost a budoucnost.................................................................................................. 30
4.2. CENTRÁLNÍ ADRESA ................................................................................................................ 31
4.3. E-PODATELNY ......................................................................................................................... 32
4.4. PROBLÉMY (BRZDY) ZAVÁDĚNÍ APLIKACÍ E-GOVERNMENTU ................................................... 34
4.5. SROVNÁNÍ A HODNOCENÍ V RÁMCI ZEMÍ EU ........................................................................... 34

ZÁVĚR............................................................................ 37
POUŽITÁ LITERATURA............................................ 39
Úvod
Ve své bakalářské práci jsem se rozhodl popsat dosavadní vývoj v oblasti
e-governmentu v České republice. Tato oblast elektronické komunikace mne velmi
zajímala, protože spojuje dvě oblasti mých zájmů – informatiku jako obor mého studia
a veřejnou správu (potažmo komunální politiku), ke které mám – jako občan
nejmenšího ostravského městského obvodu – velmi blízko. Zároveň jsem byl
v minulosti žádán o pomoc při vytváření webových stránek úřadu svého obvodu
a připojení úřadu k internetu, ale nakonec k této spolupráci nedošlo.

Dalším důležitým faktorem mého rozhodování o tématu bakalářské práce bylo

absolvování předmětu „Informační systémy veřejné správy“ na katedře regionalistiky.
Zde jsem měl možnost poprvé se blíže seznámit s fungováním veřejné správy a jejich
systémů a v seminární práci jsem se již e-governemtu věnoval. Jako student oboru
informatika jsem měl možnost poznat souvislosti mezi systémy, které jsou pro výkon
státní a veřejné správy potřebné. Ve své bakalářské práci se však nezaměřuji jen na
komunikaci mezi občanem a místním úřadem.

Cílem této práce je popsat a analyzovat průběh zavádění jednotlivých aplikací

potřebných pro zjednodušení a zrychlení komunikace mezi občanem a veřejnou správou
na vyšších úrovních, jako jsou živnostenské úřady, finanční úřady, soudy, dopravní
inspektoráty nebo Česká správa sociálního zabezpečení. Zároveň popisuji legislativní
prostředí, které se oblasti informačních systémů a veřejné správy přímo dotýká a právní
normy, které toto prostředí vymezují.

K tomu, aby občan mohl minimalizovat svůj čas strávený na všech těchto
institucích, je potřeba maximálně využít možností, které nám nabízejí elektronické
komunikační prostředky.

Vycházím ze základního předpokladu, že běžný občan chce přicházet do styku

s úřady jen v nejnutnější míře a nejraději by s nimi nejednal vůbec. Na druhou stranu je
také nutno zdůraznit, že řada úkonů může být zautomatizována a většinu zbývajících
záležitostí může vyřešit úředník bez fyzické přítomnosti občana-žadatele. Z uvedeného
vychází požadavek zefektivnit výměnu informací mezi jednotlivými úřady a ustanovit
základní databáze údajů – základní registry veřejné správy. Ty vznikají ze současných

-7-
evidencí, které jsou rozdrobeny po mnoha různých úřadech a vznik jednotných registrů
dá zapomenout na neaktuální a duplicitní data.

V závěru své práce hodnotím již uskutečněné projekty, které byly předány do
užívání široké veřejnosti a které jsou i přes své dětské nemoci v poslední době mohutně
používány a jejich existence je velmi kladně kvitována.

-8-
1. Informační systémy veřejné správy a sdílení
dat
Snahou vlády, potažmo Ministerstva informatiky ČR (dále jen „MIČR“), jak
využít současného rychlého vývoje informačních a komunikačních technologií, je
napomoci občanům při vyřizování veškerých úředních záležitostí rychleji, snadněji a
s menšími náklady – a pokud možno z pohodlí domova nebo kanceláře. K tomuto účelu
jsou vytvořeny a mají sloužit „Informační systémy veřejné správy“ (dále jen ISVS).

Dokumentem, který stanovuje terminologii, základní práva, povinnosti a

vzájemné vazby mezi jednotlivými složkami ISVS, je zákon č. 365/2000 Sb. S jeho
obsahem se blíže seznámíme v kapitole 2.2.

Na úvod jsem vybral několik pojmů, které budu ve své práci používat, a jejich
stručnou charakteristiku1.

• „E-government – nová podoba veřejné správy fungující lehce, rychle a

levně a to nejen uvnitř, ale především ve vztahu k veřejnosti. Díky zapojení
informačních a komunikačních technologií má být veřejná správa
výkonnější, otevřenější a přívětivější ke svým uživatelům.“

• „Informační systém – funkční celek nebo jeho část zabezpečující

cílevědomou a systematickou informační činnost. Každý informační systém
zahrnuje data, která jsou uspořádána tak, aby bylo možné jejich
zpracování a zpřístupnění, a dále nástroje umožňující výkon informačních
činností.“

• „Informační systémy veřejné správy – jsou souborem informačních

systémů, které slouží pro výkon veřejné správy. Jsou jimi i informační
systémy zajišťující činnosti podle zvláštních zákonů.“

• „Portál veřejné správy – informační systém vytvořený a provozovaný se

záměrem usnadnit veřejnosti dálkový přístup k pro ni potřebným
informacím z veřejné správy.“

1
Portál ISVS.cz, http://www.isvs.cz/isvs-teorie/pojmy-aneb-ztraceni-v-isvs.html, článek ze dne 6.3.2006

-9-
 • „Veřejný informační systém – informační systém vedený správci ISVS,
nebo jiný informační systém poskytující služby veřejnosti, který má vazby
na informační systémy veřejné správy.“

• „Základní registry – mají zabezpečit dostupnost základních zdrojů dat v

soustavě informačních systémů veřejné správy.“

• „Elektronická podatelna – pracoviště orgánu veřejné moci určené pro

příjem a odesílání datových zpráv.“

1.1. Omezení ISVS

Samotné ISVS, jejich fungování a používání, je však omezeno mnoha faktory.
Jedná se o legislativu, které se blíže věnuje kapitola 2; problém kompetencí a spory
okolo nich odvíjející se zejména z důvodu nejasných práv a povinností jednotlivých
úřadů při správě některých ISVS nebo prostá geografická vzdálenost, přinášející
problémy při budování a zabezpečování interní počítačové sítě a provázání jednotlivých
ISVS.

Dalšími, neméně významnými faktory, jsou požadavky na technologickou

nezávislost dat a vzájemnou kompatibilitu systémů, které momentálně úřady využívají
tak, aby bylo možno je navzájem propojit a využívat všech příležitostí, které nám jejich
sdílení umožňuje. To s sebou přináší i nutnost vyřešit složité vazby mezi úřady a pohyb
dat mezi nimi.

- 10 -
2. Legislativa
Rozvoj e-governmentu v České republice se nemůže obejít bez jistých zákonných
nařízení a norem, které by vhodně upravovaly prostředí a stanovovaly hranice, ve
kterých se jednotlivé subjekty pohybují.

2.1. Zákon č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu

Nejdůležitější zákonnou normou je bezpochyby zákon č. 227/2000 Sb. o
elektronickém podpisu, který nabyl účinnosti 1. září 2000. „Tento zákon upravuje
používání elektronického podpisu, poskytování souvisejících služeb, kontrolu povinností
stanovených tímto zákonem a sankce za porušení povinností stanovených tímto
zákonem.“2 Ve svém textu se snaží postavit elektronicky podepsaný dokument odeslaný
elektronickou poštou na stejnou úroveň jako dokument podepsaný rukou (a notářsky
ověřený), který je následně doručen na příslušný úřad osobně.

O výhodách elektronického podpisu bylo již nejen na Internetu a různých

diskusních fórech, ale také v tisku napsáno více než dost. Proto ve své práci shrnu
základní výhody elektronického podpisu jen stručně:

„Elektronický podpis umožňuje:

• ověření identity podepisujícího – příjemce bezpečně ví, kdo je autorem či

odesilatelem zprávy;

• ověření integrity zprávy – příjemce má jistotu, že zpráva nebyla změněna

v průběhu transportu, což ruční podpis může zajistit jen stěží;

• nenapodobitelnost podpisu – prostředky k podpisování může mít daná

osoba pod svou výhradní kontrolou.“ 3

V paragrafu 2 zákon č. 227/2000 Sb. také ustanovuje některé pojmy, které se

v souvislosti se zaváděním elektronického podpisu používají tak, aby nedošlo k jejich
mylné interpretaci. Mezi jinými se jedná o:

2
plné znění zákona ke stažení na Portále veřejné správy:
http://portal.gov.cz/wps/WPS_PA_2001/jsp/download.jsp?s=1&l=227%2F2000, 9.5.2006
3
Portál BusinessInfo.cz - http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/it-telekomunikace/elektronicky-podpis-a-
jeho-vyuziti/1000473/2984/#Vyhody_EP, článek ze dne 30.9.2002

- 11 -
 • elektronický podpis – elektronické údaje, které jsou přiloženy k vlastní
zprávě a pomocí kterých můžeme jednoznačně rozhodnout o odesílateli;

• elektronická značka – údaje připojené ke zprávě, které je jednoznačně

spojen s podepisující osobou, umožňuje její identifikaci prostřednictvím
kvalifikovaného systémového certifikátu, byl vytvořen podepisující
osobou prostředky pod její výhradní kontrolou a umožňuje sledovat
jakoukoli změnu dat, ke kterým je přiložen;

• zaručený elektronický podpis – je el. podpis, který splňuje požadavky

uvedené pro elektronické značky a umožňuje identifikaci odesílatele ve
vztahu k datové zprávě. Jejich vznik zaručuje technologie vytváření
elektronických podpisů na základě matematických a kryptografických
(šifrovacích) postupů, jejichž znalost u běžného uživatele
nepředpokládáme;

• kvalifikovaný systémový certifikát a kvalifikovaný certifikát (dále jen

„KC“) – byly vydány kvalifikovaným poskytovatelem certifikačních
služeb a splňují náležitosti podle §12a, resp. §12. Společnými náležitostmi
jsou jméno fyzické nebo název právnické osoby, stát, ve kterém je usazen
poskytovatel, číslo certifikátu unikátní u daného poskytovatele, platnost.
Kvalifikovaný systémový certifikát navíc obsahuje jednoznačnou
identifikaci osoby pro vytvoření elektronické značky a samotnou
elektronickou značku; KC obsahuje údaje o podepisujících osobách, jejich
zvláštní znaky a též případná omezení pro použití v určitých situacích
nebo pro výši transakcí;

• poskytovatel certifikačních služeb a kvalifikovaný poskytovatel

certifikačních služeb – fyzická osoba, právnická osoba nebo organizační
složka státu, která vydává certifikáty a vede jejich evidenci.
Kvalifikovaným poskytovatelem je poskytovatel kvalifikovaných
certifikačních služeb.

V zákoně je tedy pojem elektronický podpis vymezen pro jakákoli data, která jsou
přiložena ke zprávě a vedou k ověření identity odesílatele, zatímco zaručeným
elektronickým podpisem rozumíme taková data, která vznikla prostředky pod výhradní

- 12 -
kontrolou odesílatele a jsou přiložena tak, aby bylo možné vysledovat jakoukoli změnu
obsahu dokumentu nebo zprávy. Dále je vymezen ještě třetí stupeň důvěryhodnosti
elektronického podpisu, nazývaný KC. Ten vydává třetí strana – kvalifikovaný
poskytovatel certifikačních služeb – a česká veřejná správa uznává pouze tyto
certifikáty, vydané podle §9.

Zákon dále stanoví povinnosti jednotlivých osob, poskytovatelů certifikačních

služeb, podmínky akreditace poskytovatelů a soupis přestupků proti tomuto zákonu
(spolu se sankcemi). U kvalifikovaných poskytovatelů certifikačních služeb se jedná
zejména o:

• bezpečně ověřit totožnost osob před vydáním KC;

• vést databázi KC a aktualizovat data při jakékoli změně;

• vést také databázi KC, které byly zneplatněny.

K dalším pojmům, které se v souvislosti s elektronickým podpisem používají a

které nejsou stanoveny zákonem, patří:

• privátní klíč – jeho znalost je známa pouze jeho majiteli; fyzické nebo
právnické osobě. Pomocí privátního klíče majitel dokumentu (odesilatel)
zašifruje „otisk“ dokumentu a časový údaj; tato šifra může být otevřena
pomocí veřejného klíče;

• veřejný klíč – je párovým šifrovacím mechanismem k privátnímu klíči.

2.2. Zákon č. 365/2000 Sb. o informačních systémech

veřejné správy
Zákon č. 365/2000 Sb.4 je základním legislativním dokumentem, který se týká
oblasti vztahu veřejné správy a elektronických komunikací.

Paragrafem 2 zákon vymezuje pojmy, které veřejná správa používá ve svém

běžném styku s veřejností i interně:

4
plné znění zákona ke stažení na Portále veřejné správy:
http://portal.gov.cz/wps/WPS_PA_2001/jsp/download.jsp?s=1&l=365%2F2000, 9.5.2006

- 13 -
 • informační systém – funkční celek nebo jeho část zabezpečující
cílevědomou a systematickou informační činnost. Každý informační
systém zahrnuje data, která jsou uspořádána tak, aby bylo možné jejich
zpracování a zpřístupnění, a dále nástroje umožňující výkon informačních
činností;

• správce informačního systému – subjekt, který podle zákona určuje účel

a prostředky zpracování informací a za informační systém odpovídá;

• provozovatel informačního systému – subjekt, který provádí alespoň

některé informační činnosti související s informačním systémem.
Provozováním informačního systému veřejné správy může správce pověřit
jiné subjekty, pokud to jiný zákon nevylučuje;

• standard informačních systémů veřejné správy – soubor pravidel pro

výkon odborných činností spojených s vytvářením, rozvojem a
využíváním informačních systémů veřejné správy uveřejněný ve Věstníku
[§ 4 odst. 3 písm. j)];

• atest – úřední doklad osvědčující kladný výsledek atestace;

• atestace – stanovení jejich způsobilosti pro použití v informačních

systémech veřejné správy na základě shody se stanovenými standardy,
technickými normami, požadovaným stupněm bezpečnosti nebo na
základě dosažení vyšší úrovně technických a užitných vlastností, než
požadují standardy a technické normy.

V §4 je ustaveno Ministerstvo informatiky (oficiálně vzniklo k 1.1.2003), které

tak nahradilo Úřad pro státní informační systém, a vymezena jeho působnost a
pravomoci. MIČR:

• zpracovává návrhy strategických dokumentů v oblasti informačních

systémů veřejné správy, a to i z hlediska bezpečnosti těchto systémů, a
předkládá tyto dokumenty vládě, sleduje a analyzuje informační potřeby
veřejné správy a stav informačních systémů veřejné správy;

• zajišťuje tvorbu standardů a vyhlašuje je;

- 14 -
 • vytváří a spravuje portál veřejné správy;

• koordinuje a vytváří podmínky pro podporu rozvoje elektronického

obchodu;

• stanoví pravidla pro sdílení dat a služby mezi jednotlivými informačními

systémy veřejné správy prostřednictvím referenčního rozhraní.

Vzhledem ke své povaze základního dokumentu, rychlému vývoji informačních

technologií a několika letům zkušeností veřejné správy s jeho používáním, bylo nutné
provést několik úprav a novelizací. Tou poslední je novela, schválená v loňském roce
(zákon č. 81/2006 Sb.), která zásadním způsobem mění některá ustanovení:

„Zpřesňuje správu a provoz informačních systémů, stanoví pravidla v oblasti

bezpečnosti a vytváří technické předpoklady pro zavedení funkčního sdílení dat ve
veřejné správě.“5

Z hlediska občana je novým bodem zákona je rozšíření možnosti požádat o

ověřený výstup z ISVS (ve velké většině až od 1.1.2007) také u notářů, Hospodářské
komory, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a úřadů městských částí nebo
obvodů statutárních měst nebo u držitele poštovní licence, tedy na pobočkách České
pošty. Otázkou nadále zůstává právní síla získaných dokumentů a také možné zvýšení
cen za jejich získání. V zákoně nalezneme také podporu dalšího rozvoje Portálu veřejné
správy (datová zpráva, odeslaná prostřednictvím Portálu a elektronicky podepsaná je
považována za doručenou příslušnému úřadu) a nutnost správců webových stránek
orgánů veřejné správy zpřístupnit obsah i zdravotně postiženým (vzhledem k technické
náročnosti je však účinnost tohoto bodu posunuta až na 1.1.2008).

Správci také musejí prokazovat atesty pro své systémy, dodržovat zpracovávat
informační koncepci a provozní dokumentaci (taktéž schválenu atestem) a řídit se při
tvorbě systémů požadavky, uvedenými ve vyhláškách (dříve byly vydávány pouze
doporučující „standardy“ a novelou byly zrušeny).

5
Portál internetprovsechny.cz, http://www.internetprovsechny.cz/blesk.php?cbl=218, článek ze dne
27.10.2005

- 15 -
 2.3. Zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu
k informacím
Text zákona o svobodném přístupu k informacím byl ve své době značným
přelomem ve vztahu občana a úředníka, protože moc úředníkova razítka byla poměrně
značně oslabena. Úřad se již nemohl schovat za nálepku státní instituce, která je vždy
neomylná, a občané mohli stále více nahlížet do pozadí veškerých úkonů.

Zákon upravuje podmínky práva svobodného přístupu k informacím a stanoví

základní podmínky jejich poskytování. Povinnost poskytovat informace vztahující se k
jejich působnosti mají státní orgány, orgány územní samosprávy a veřejné instituce
hospodařící s veřejnými prostředky. Zákon upravuje mimo jiné náležitosti žádosti,
způsob poskytování informací, omezení práva na informace, postup při podávání a
vyřizování písemných žádostí, hrazení nákladů. Žádat může každá fyzická i právnická
osoba.

Z pohledu občana byla nejvíce diskutovanou položkou otázka hrazení nákladů.

Instituce, které měly informace poskytovat, si za jejich vyhledání a přenesení na papír
účtovaly někdy nesmyslné částky. Aktuální znění zákona tento problém alespoň
částečně češí povinností subjektů oznámit cenu za poskytnutí informací písemně a
předem:

„(1) Povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny

žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s vyhledáváním
informací, pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací
žadateli.

(3) V případě, že bude povinný subjekt za poskytnutí informace požadovat úhradu,

písemně oznámí tuto skutečnost spolu s výší úhrady žadateli před poskytnutím
informace. Z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým
způsobem byla výše úhrady povinným subjektem vyčíslena.“6

Zůstává otázkou, v jaké výši a zda vůbec je potřebné, aby byly poplatky za
zveřejněné informace vybírány. Občan jistě nemá žádnou motivaci k tomu, aby se
dostavil na úřad a platil za to, že mu úředník potvrdí formulář, který si sám musel sehnat

6
plné znění zákona ke stažení na Portále veřejné správy:
http://portal.gov.cz/wps/WPS_PA_2001/jsp/download.jsp?s=1&l=106%2F1999, 9.5.2006

- 16 -
a vyplnit, a sám jej opět donést na úřad jiný. V době elektronických komunikačních
prostředků lze celý proces snadno zjednodušit, zejména použitím e-podatelen (viz
kapitola 4.3).

Novela však řeší jiný, velmi častý problém – neochotu orgánů vydávat informace,
které se týkají duševního vlastnictví. Především se jedná o úpravu typových licenčních
smluv, které jsou základem pro oprávnění poskytnout dané informace.

2.4. Nařízení vlády č. 495/2004 Sb. k provádění zákona o

elektronickém podpisu a vyhláška 496/2004 Sb. o
elektronických podatelnách
Toto nařízení vlády stanovuje povinnost orgánů veřejné moci zřídit e-podatelny
(nebo v případě malého objemu elektronické komunikace zajistit příjem a odesílání
zpráv prostřednictvím e-podatelny jiného úřadu), vybavit příslušné zaměstnance
zaručenými elektronickými podpisy a zajistit odpovídajícím způsobem ochranu
zpracovávaných informací.

Problémem nadále zůstává text již samotného §1, odst. 1, který říká:

„(1) Pokud ze zvláštních právních předpisů vyplývá pro orgány veřejné moci
povinnost přijímat a odesílat datové zprávy se zaručenými elektronickými podpisy
založenými na kvalifikovaných certifikátech vydaných akreditovanými poskytovateli
certifikačních služeb (dále jen "uznávaný elektronický podpis"), orgány veřejné moci
přijmou k zajištění postupů uplatňovaných při přijímání a odesílání datových zpráv
prostřednictvím elektronické podatelny tato organizačně technická opatření: ...“7

Povinnost přijímat elektronicky ověřené dokumenty je tímto textem tedy uložena

pouze orgánům, pro které to stanoví zvláštní zákony, a samotné nařízení vlády je tak
poněkud znehodnoceno. Občan musí stále být v nejistotě, zda daný orgán jeho
dokument přijme či ne. Paradoxně tak odporuje novele zákona č. 365/2000 Sb., popsané
v kapitole 2.2, která jakýkoli dokument odeslaný přes Portál veřejné správy považuje za
doručený.

7
plné znění Nařízení vlády ke stažení na Portále veřejné správy:
http://portal.gov.cz/wps/WPS_PA_2001/jsp/download.jsp?s=1&l=495%2F2004, 9.5.2006

- 17 -
 Vyhláška č. 496/2006 Sb.8 upravuje postup, jak mají orgány veřejné moci přijímat
a odesílat datové zprávy prostřednictvím elektronické podatelny. Tato vyhláška má
sloužit jako návod, jak naplnit podmínky dané tímto nařízením vlády. Nařízení i
vyhláška nabyly účinnosti k 1. lednu 2005.

2.5. 101/2000Sb. ve znění pozdějších úprav o ochraně

osobních údajů
Zákon o ochraně osobních údajů byl vydán v souvislosti se zákonem č. 106/1999
Sb. o svobodném přístupu k informacím, aby vymezil, které údaje o fyzických osobách
mohou být použity státními orgány, samosprávou a jinými fyzickými a právnickými
osobami a jejich práva a povinnosti při zpracování těchto údajů. Zákon se vztahuje
zpracování osobních údajů automatizovaně nebo jinými prostředky, nevztahuje se na
zpracování údajů fyzickou osobou pro osobní potřebu a ve vymezených případech též
na zpravodajské služby a policii). K zabezpečení ochrany údajů zákon zřizuje Úřad pro
ochranu osobních údajů.

Otázku osobních údajů a jejich ochrany je nutno řešit i při návrhu a vytváření
informačních systémů veřejné správy. Nejjednodušším řešením je rozdělení osobních
dat na veřejné a neveřejné – úředníci by tak měli přístupné pouze ty informace, které
bezpodmínečně potřebují pro výkon svého zaměstnání a další informace by jim byly
skryty. Je však nutno rozlišit i jednotlivé žadatele, neboť potřebná data se často liší –
k tomu poslouží rozlišená oprávnění jednotlivých žadatelů.

2.6. Návrh zákona o sdílení dat

Zákonem, který je nutným předpokladem pro maximální efektivitu a jednoduchost
celého procesu jednání občana se státní správou, je zákon o sdílení dat ve výkonu
veřejné moci. Proces jeho tvorby byl zahájen v listopadu 2004 vládním schválením
věcného záměru zákona, návrh zákona již byl předložen vládě, nyní čeká na schválení
Legislativní radou. Předpokládaným datem nabytí účinnosti by měl být 1. leden 2007.

Návrh zákona předkládá zásady pro sdílení (předávání) dat mezi orgány veřejné
správy a jejich informačními systémy, stanovuje principy pro jejich bezpečnou
komunikaci a sjednocuje jednotlivé právní úpravy do jednoho zákona. Zároveň také

8
plné znění vyhlášky ke stažení na Portále veřejné správy:
http://portal.gov.cz/wps/WPS_PA_2001/jsp/download.jsp?s=1&l=496%2F2004, 9.5.2006

- 18 -
přináší pravidla pro zakládání a fungování základních registrů veřejné správy, kterým se
věnuje kapitola 3.

2.7. Návrh zákona o elektronickém doručování

„MIČR připravuje legislativní návrh sjednocení pravidel pro doručování ze
strany státu firmám, občanům a podnikatelům, a to v listinné i elektronické podobě.
Zákon o doručování by měl odstranit rozdílné úpravy úředního doručování, které dnes
obsahuje správní řád, soudní řád správní, občanský soudní řád, trestní řád nebo zákon
o správě daní a poplatků. Doručování v elektronické podobě navrhuje zákon řešit
prostřednictvím Portálu veřejné správy. Návrh zákona o doručování bude v nejbližší
době předložen veřejnosti k připomínkám.“9

Bohužel návrh zákona není ještě běžně přístupný veřejnosti, i když článek vyšel
před více než půlrokem, tato práce se jím tedy dále nezabývá.

9
Aktuality MIČR, http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=2790, článek ze dne 24.10.2005

- 19 -
3. Základní registry VS
Dokumentem e-Česko 2006 vláda schválila záměr vybudovat jednotné databáze,
které by státní správa používala ke své práci a vzájemné komunikaci namísto složitých
formulářů, které musí občan vyplnit a doručit každému úřadu zvlášť. Usnadnila by tak
život nejen samotným občanům, ale i svým vlastním úředníkům, kteří by nebyli
zavaleni množstvím papírových formulářů, ale mohli tak získávat data elektronicky a
bez čekání a ověřování.

Tyto databáze byly nazvány soustava registrů veřejné správy. Nejdůležitějšími

a nejpotřebnějšími se mají stát tyto tři, tzv. základní registry:

• hospodářský registr,

• registr obyvatel a

• registr územní identifikace, adres a nemovitostí.

Již na první pohled je patrné, že nebyly vybrány náhodně – registr obyvatel má

sloužit pro snadné nalezení informací o fyzické osobě, hospodářský registr bude
shromažďovat informace o právnických osobách a registr územní identifikace bude
obsahovat informace o obcích, ulicích a sídlech. Registry jsou navíc vzájemně
provázány – fyzická osoba může být zároveň živnostníkem nebo statutárním orgánem
právnické osoby a vždy má trvalé bydliště, právnické osoba pak své sídlo a/nebo
provozovnu.

Zároveň budou základní registry plnit funkci ověřeného, jednotného, spolehlivého

a trvale aktualizovaného zdroje dat. Problém nastává v oblasti zabezpečení všech jeho
očekávaných vlastností.

3.1. Registr územní identifikace, adres a nemovitostí

Ministryně informatiky Dana Bérová proces vzniku představila na veletrhu Invex
2005. Registr územní identifikace, adres a nemovitostí by měl začít fungovat od roku
2008, přičemž vedle sjednocení údajů několika evidencí (Českého úřadu
zeměměřického a katastrálního – ČÚZK, Ministerstva práce a sociálních věcí – MPSV,
Ministerstva vnitra – MV a Českého statistického úřadu – ČSÚ) bude vznik registru

- 20 -
opět doprovázen změnou několika zákonů. Na tento krok by pak měla navázat
transformace evidence obyvatel na registr veřejné správy, která je v působnosti
Ministerstva vnitra, a posléze příprava hospodářského registru. Správcem nového
registru územní identifikace byl ustanoven ČÚZK.

Data pro nový registr jsou nyní obsažena v několika databázích:

• Informační systém katastru nemovitostí vedený ČÚZK;

• územně identifikační registr adres (pro doručování sociální podpory od

státu) – MPSV;

• informační systém evidence obyvatel – MV;

• registr sčítacích obvodů a soustava územních číselníků – ČSÚ.

„Bude vytvořen jednotný registr, který komplexně zahrne evidenci územních

celků a nemovitostí, jejich územní identifikaci a prostorovou lokalizaci, vč. jejich
vzájemných vazeb. V registru budou vedeny zejména:

• vybrané územní prvky (tj. hranicí vymezené části zemského povrchu na

území ČR), např. území kraje, území okresu, území obvodu obce s
rozšířenou působností, území obvodu obce s pověřeným obecním úřadem,
území obce, území vojenského újezdu, území městských obvodů a
městských částí v hlavním městě Praze a ve statutárních městech,
katastrální území, parcela, budova a adresní bod;

• vybrané územně-evidenční jednotky (sloužící pro evidenci územních prvků

stejného druhu), tj. část obce, ulice, adresní poštovní provozovna (PSČ);

• zvláštní územní prvek (základní sídelní jednotka/díl).“10

Registr bude obsahovat údaje, které se týkají objektů a jejich časové i jiné vazby.
V souvislosti se vznikem registru, jehož potřeba vzniká z obecné potřeby zajistit územní
identifikaci komplexně jako celek, dojde ke vzniku nových legislativních úprav procesů,

10
MIČR: Registr územní identifikace, adres a nemovitostí,
http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=3487, článek ze dne 5.5. 2006

- 21 -
které se týkají některých správních agend. Prvním krokem legislativního procesu bude
vytvoření věcného záměru této zákonné úpravy.

3.2. Registr obyvatel

Naproti tomu evidence obyvatel11 má nyní zcela jinou strukturu. Současný systém
je založen na architektuře dvou úrovní – na nižší úrovni sbírají informace obce
s rozšířenou působností, které mají svá data na serverech okresních ředitelství Policie
ČR, na vyšší úrovni je centrální evidence obyvatel, do které jsou data nahrávána. Tato
architektura vznikla již na začátku 90. let (v roce 1992) a dnes již nemůže konkurovat
novým a kvalitnějším technologiím.

Nová technologie by měla být založena na jednovrstvové architektuře a s použitím

webových nástrojů. Více o technických náležitostech je uvedeno v dalších
podkapitolách.

Správcem registru obyvatel bude MIČR.

3.3. Pravidla pro aktualizaci dat

Základním nedostatkem, se kterým bojuje každý správce databáze, je její
aktuálnost. Je velmi nesnadné udržovat databázi tak, aby souhlasila se skutečným
stavem. Proto je nadmíru důležité, aby stát (prostřednictvím svých orgánů státní správy)
udržoval registry v takovém stavu, aby mohly být nadále považovány za neomylný
zdroj informací.

Jednou z nejdůležitějších operací, kterou je aktualizace a správnost podmíněna, je

důsledná kontrola a verifikace (kontrola správnosti) dat v databázích, ke kterým dochází
při obnově a vydávání nových dokladů – občanského průkazu, cestovního pasu a od
roku 2004 i řidičského průkazu. Tyto doklady jsou nyní vydány pouze tehdy, jestliže
data na formuláři odpovídají informacím vedeným v současných registrech.

V neposlední řadě by občanům mělo být umožněno, aby sami mohli upozornit na
chyby, které registry obsahují, nejen čekat na zamítavé stanovisko úřadů, které
nevyhoví žádostem z důvodu špatných vyplněných údajů.

11
MIČR: Informace o přechodu evidence obyvatel na registr obyvatel,
http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=3488, článek ze dne 5.5.2006

- 22 -
 3.4. Pravidla poskytování dat
Poskytování dat o obyvatelích nebo adresách jakémukoli subjektu je vždy
potenciálním problémem, protože je velmi blízko k porušování zákona o ochraně
osobních údajů. Možností, jak předejít možným problémům, je rozdělení dat
uchovaných v databázích na veřejné a neveřejné části.

Samozřejmě nelze zaručit, aby subjekty s přístupem k celé databázi využívaly

skutečně pouze ta data, která ke své práci potřebují. Existují technické prostředky jak
dosáhnout toho, aby nedocházelo k neoprávněné manipulaci – ať už se jedná o rozhraní
pro práci s údaji, nastavení oprávnění jednotlivých uživatelů pro práci s tabulkami nebo
přístup přes formulářová pole.

3.5. Požadavky na ověření

Přístup do databází a jeho ohraničení je možno učinit také omezeními, která se
přímo netýkají technologických postupů, jak zabránit získání dat, ale prostou vynucenou
identifikací žadatele. K tomu mohou sloužit elektronický podpis, značka (úřadu) spolu
s časovým razítkem – pro jasné určení osoby, která o data žádala – nebo nutností podat
jakoukoli žádost (i žádost mezi úřady navzájem) přes e-podatelnu.

Všem prostředkům pro ověření se věnuji v této práci na jiných místech, proto na
tomto místě nejsou jejich detaily opětovně vypisovány.

3.6. Migrace
Pro subjekty, kterým budou data z registru obyvatel pouze zpřístupněna, se
předpokládá vytvoření samostatné „repliky“ dat, která bude on-line propojena se
základní databází registru, bude on-line aktualizována a zajistí všem oprávněným
subjektům komfortní přístup se zajištěním vysoké bezpečnosti osobních údajů. Bude
realizována správa uživatelů systému s využitím elektronického podpisu.
Předpokládáme již pouze dílčí technologické a systémové úpravy, které nemají a
nebudou mít vliv na strukturu zpracováni dat v informačním systému evidence obyvatel
(s výjimkou údajů o adrese, které budou propojeny s registrem územní identifikace,
adres a nemovitostí).

Potřeba úprav vychází částečně již ze současného stavu, kdy zákon č. 53/2004
Sb., kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel, umožnil

- 23 -
přístup k datům evidence obyvatel 12 subjektům, čímž dochází k podstatně vyššímu
zatížení systému a k většímu využívání (sdílení) dat z nynější evidence obyvatel.

Pro připojení oprávněných externích subjektů bylo vytvořeno již nyní webové
rozhraní. Jsou připojeny například Ministerstvo financí, Ministerstvo práce a sociálních
věcí, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo dopravy, Všeobecná zdravotní
pojišťovna, Exekutorská komora ČR, Český telekomunikační úřad a připravuje se
připojení dalších 42 subjektů tak, jak to umožní nyní projednávaná, další novela zákona
č. 133/2000 Sb. (sněmovní tisk č. 1041). Tímto krokem tak evidence obyvatel naplní, již
od roku 2006, některé další funkce registru obyvatel (účinnost novely je navržena od 1.
ledna 2006) pro oprávněné subjekty.

V různých subjektech (viz výše), které dnes data z evidence obyvatel využívají
pro výkon státní správy, je nyní připojeno cca 10 000 uživatelů on-line, kteří v průměru
položí cca 20 000 dotazů na osobu denně. Dá se předpokládat, že s vytvořením
plnohodnotného nového registru obyvatel a s připojováním dalších subjektů přes
definované rozhraní se tento počet cca 10 až 20krát zvětší. Ministerstvo vnitra také musí
uchovávat přehled všech dotazů a odpovědí, z čehož vyplývají nezbytné požadavky na
doplnění hardwarového vybavení.

3.7. Přínosy
Základním přínosem registrů je sjednocení údajů, které se v současné době
nacházejí na mnoha různých úřadech. Důležitým dalším krokem bude stanovení
legislativy, která musí stanovit výlučnost postavení registrů jako prvotního zdroje
informací, deklarovat strukturu dat do nich zapisovaných a detailně odlišit práva pro
přístup a povinnosti jednotlivých úřadů, včetně správce registru.

„V některých případech přitom půjde pouze o změny ve vnitřních funkcích orgánů

veřejné správy, v jiných případech může dojít v důsledku racionalizace i k zásadním
procesním změnám při výkonu veřejné správy. Jednou ze zásadních změn bude
začlenění využití registrů do vlastního schvalovacího a rozhodovacího procesu veřejné
správy, tak aby zápisy do registrů byly nedílnou součástí těchto procesů.“12

12
MIČR: Sdílení dat a základní registry veřejné správy, http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=3486,
článek ze dne 5.5.2006

- 24 -
 Pro občana bude nesporným přínosem možnost úředníků vyhledat si informace o
žadateli v registrech a odpadne tak nutnost být osobně přítomen na úřadech, aby mohla
být ověřena jeho totožnost nebo jiné údaje. Názorně je celý problém, jeho řešení a
přínos naznačen na následujících obrázcích.13 Občan tak nebude muset absolvovat
několik různých jednání s úřady (např. při vyřizování živnostenského listu, jak je
ukázáno na obrázcích, až 6) a trávit tak svůj čas ve frontách.

Obrázek 1 - Současný proces vyřizování živnostenského listu, zdroj: [13]

13
Princl, P.: E-government a jeho role při reformě české veřejné správy, poslední revize říjen 2005,
http://nb/~princl/epodpis/clanky_eGov/egov_CR_rijen2005.pdf

- 25 -
Obrázek 2 - Ideální stav procesu vyřizování živnostenského listu, zdroj: [13]

- 26 -
4. Dosavadní aplikace
4.1. Portál veřejné správy
Portál veřejné správy (dále jen Portál) byl definován zákonem č. 365/2000 Sb. a
jeho zřizovatelem a správcem je (podle stejného zákona) Ministerstvo Informatiky spolu
s dalšími orgány státní správy. Portál je následovníkem prvního rozcestníku na
internetové stránky institucí, který vytvořil už v roce 2000 Úřad pro veřejné informační
systémy (kterému byl nyní svěřen i samotný Portál). Do ostrého, ale stále ještě
zkušebního, provozu byl spuštěn 9.9.2003, ale jeho vývoj stále pokračuje a díky svému
rozdělení na moduly je nadále rozšiřován a doplňován.

Obrázek 3 – Aktuální podoba Portálu veřejné správy, zdroj: http://portal.gov.cz, 4.1.2006

Důvodem vzniku Portálu byla snaha tvůrců o shromáždění co největšího množství

informací z oblasti veřejné správy tak, aby občané nebo firmy našli na jednom místě

- 27 -
vše, co potřebují k životu, jednání na úřadech, výkonu svého povolání nebo předmětu
činnosti. Neméně důležitým faktorem jistě byla i možnost zlepšit image státní správy
a úřadů v očích veřejnosti díky jednoduchosti ovládání, důvěryhodnosti a aktuálnosti
informací nebo snadné dostupnosti. Občan se tak může připravit a vypořádat se
s veškerými situacemi, při kterých je potřeba jednat s úřady.

I přes počáteční rozpaky při zavádění do povědomí veřejnosti, vysokou

výpadkovost a zprvu nepřehledné a neintuitivní rozhraní se nyní Portál stal důležitým
pilířem státní správy a krokem vstříc občanům. Systém se neustále vyvíjí a stále nové
funkce se stávají jeho součástmi .

V současné době je v Portálu registrováno přes 40 tisíc subjektů a každý měsíc

navštíví Portál více než 200 tisíc návštěvníků.

4.1.1. Struktura Portálu

Portál je vnitřně členěn do dvou větších celků – na informační a transakční část.
Informační část obsahuje několik podkategorií, které umožňují běžnému uživateli získat
informace – jedná se tedy o jednostrannou komunikaci od úřadu k občanu. Naproti tomu
transakční část, též nazývaná „elektronická podání“, poskytuje rozhraní pro výměnu dat
mezi občanem a úřadem oběma směry. Hlavním cílem je nahrazení běžných papírových
formulářů elektronickými, kdy odpadají výdaje občanů a firem na poštovní služby
a zároveň také úřadům náklady na převod papírových dat do elektronické podoby.

Do informační části Portálu patří „Adresář“ s informacemi o jednotlivých

orgánech státní správy na daném území nebo základní statistická data o obcích. V sekci
„Zákony“ jsou vypsány všechny schválené legislativní normy v aktuálním znění
s možností stažení – cílem je zajištění přístupu každého jednotlivce k právním aktům
České republiky, ale i Evropské unie. Smyslem „Mapových služeb“ je sdílení co
nejširšího spektra spolehlivých a aktualizovaných územně vázaných informací, které
jsou zobrazovány pomocí tématických vrstev na podkladové mapě.

Nejdůležitějším a také nejdetailněji propracovaným je projekt Životní situace. Pod

jediným odkazem je ukryto více než 350 různých situací v životě, pro jejichž vyřešení je
potřeba jednat s úřady, a scénáře a postupy pro úspěšné zvládnutí. Mezi ně patří
informace, kde a co je potřeba vyřídit, jaké doklady k tomu občan potřebuje a zda se za

- 28 -
daný úkon platí správní poplatky. Návody jsou zpracovávány jednotlivými
zodpovědnými orgány a následně kontrolovány redakcí Portálu – autor je vždy u daného
návodu uveden a mohou být na něj směrovány připomínky k obsahu. Všechny postupy
jsou provázány také s ostatními sekcemi informační části Portálu a dostupné odkudkoli
na jednom místě.

Pravděpodobně nejdůležitějším krokem bylo navázání spolupráce s Českou

správou sociálního zabezpečení, která jako první začala využívat transakční část Portálu
a podílela se na přípravě první elektronické služby. Ke konci roku 2005 byly
zprovozněny 4 služby – dvě jsou určeny primárně pro interní komunikaci mezi orgány
veřejné správy („Úřad vlády ČR – Informační systém o státní službě a platech“
a „Předložení odvolání stavebního úřadu na Středočeský kraj“) a dvě pro veřejnost.

Elektronická podání ELDP – evidenčních listů důchodového pojištění – se stala

natolik oblíbenou službou, že ani Ministerstvo informatiky (a jeho technické
prostředky) nebylo na takový nápor připraveno. Za prvních 8 měsíců roku 2005 bylo
podáno přes 4 miliony formulářů, z nichž více než polovinu ČSSZ přijala.

Skutečná
Počet přijatých eELDP
podání Počet podání celkem
(Portál + média)
eELDP
24.2. 3 219 18 211
31.3. 12 125 129 029
29.4. 64 424 1 042 972
25.5. 102 028 1 750 586
30.6. 127 889 2 040 061
29.7. 147 356 2 222 562
26.8. 164 218 2 305 621
16.9. 175 741 2 355 408
Tabulka 1 – Vývoj počtu skutečných podání eELDP v roce 2005, zdroj: ČSSZ, vlastní úprava

Zároveň bylo spuštěno i PRIHL – elektronické přihlašování a odhlašování

zaměstnanců k nemocenskému pojištění. Ani v této oblasti nebyl očekáván takový
nárůst obliby – vždyť jen za první tři měsíce se zvýšil počet přijatých formulářů o
150%.

Málo se ale mluví o dalších částech Portálu, které jsou nyní veřejnosti k dispozici,
zejména o volném nahlížení do katastru nemovitostí (i když stále bez právně závazného
charakteru), kde si můžeme nalézt vlastníka vybrané parcely nebo budovy na základě
znalosti jejího umístění.

- 29 -
 Skutečná
Počet přijatých PRIHL
podání Počet podání celkem
(Portál + média)
PRIHL
29.7. 37 473 1 024 104
26.8. 148 414 2 308 564
16.9. 241 491 2 772 279
Tabulka 2 – Vývoj počtu skutečných podání PRIHL v roce 2005, zdroj: ČSSZ, vlastní úprava

Neméně zajímavou skutečností, zejména z finančního hlediska, je smlouva

s nakladatelstvím Economia o možnosti zveřejňovat na Portálu Obchodní věstník, který
má již dokonce přednost před tištěnou podobou14. Tou nejdůležitější skutečností je
smlouva, kterou Ministerstvo informatiky (přes svou dceřinou společnost Testcom
Servis) s Economií uzavřelo – jedná se totiž o částku 15 milionů korun (+ dalších
5 milionů za zobrazenou reklamu), která znamená, že Portál si na sebe začíná sám
vydělávat. Zdaleka to ještě nestačí na pokrytí všech nákladů, ale placené služby jsou
jednou z cest Portálu do budoucna.

4.1.2. Používanost a budoucnost

Záměr Ministerstva informatiky, dostat Portál do povědomí veřejnosti, se pomalu
ale jistě úspěšně naplňuje. Jak vyplývá z uvedené tabulky, jednotlivých návštěvníků
nepřibývá razantním tempem, na druhou stranu každý uživatel si zobrazí v průměru
daleko více stránek než v roce 200415. Jednak to může svědčit o širším záběru portálu,
který během jednoho roku dostal o mnoho více funkcí, ale na druhou stranu také o
poněkud vynuceném nárůstu používání díky elektronickým podáním, které jsou pro
firmy zakotveny v zákoně.

Jakým směrem se ale ubírat do budoucna? Již nyní Portál slouží jako rozcestník
pro mnoho dalších elektronických agend, jako jsou žádost o přiznání dávek sociální
podpory, daňové přiznání z příjmu právnických i fyzických osob (typu A a B), daňové
přiznání k dani silniční nebo zaslání podnětu veřejnému ochránci práv.

14
Na základě nařízení vlády č. 408/2003.
15
Návštěvy - Jedná se o základní veličinu měřenou TOPlistem. Podle obecných pravidel se jedná
o návštěvníka rozlišeného pomocí IP a cookie za určitou dobu. Podle pravidel používaných ve světě je
tato doba 30 minut.
Zhlédnutí - Tato hodnota znamená každé zobrazení stránky (nebo stránek, pokud je kód umístěn na více)
a to i v případě, kdy uživatel použije třeba tlačítko Obnovit.

- 30 -
 Počet Počet Počet Počet
Měsíc návštěv shlédnutí návštěv shlédnutí
2004 2004 2005 2005
leden 154 124 894 414 198 937 1 093 317
únor 115 274 657 878 154 501 998 610
březen 133 339 755 445 185 741 1 134 723
duben 121 301 679 428 170 487 1 156 398
květen 111 501 597 512 155 650 836 977
červen 98 951 535 013 152 815 1 320 289
červenec 80 789 444 484 132 635 1 440 817
srpen 95 086 519 752 140 398 991 680
září 126 355 682 046 141 909 942 259
říjen 135 304 731 651
listopad 134 286 711 367
prosinec 112 477 589 982
Tabulka 3 – Vývoj návštěvnosti Portálu veřejné správy, zdroj: MIČR, vlastní úprava

Pro zvýšení obliby mezi nejširší veřejností by zcela určitě postačovalo, aby
jednotliví občané mohli vyřizovat elektronicky ty nejběžnější situace, které je během
života čekají, zejména podávání žádostí o občanský průkaz, cestovní pas, oznámení o
změně trvalého bydliště apod.

4.2. Centrální adresa

Projekt centralniadresa.cz byl jedním z prvních prvků e-governmentu, který se
v České republice objevil a začal používat. I když během svého vývoje prošel několika
změnami, zejména kvůli vstupu ČR do Evropské unie, stále je jeho postavení (i přes
nepříliš šťastně zvolený název) na českém Internetu unikátní.

Vznik byl ustanoven usnesením vlády č. 526/2000 Sb. o nařízení č. 126/2000 Sb.
o centrální adrese ze dne 31. května 2000. Centrální adresa je oficiálním informačním
systémem veřejné správy o veřejných zakázkách, dražbách a ostatních nabídkách. Jeho
správcem je Česká pošta, s.p. Na portále můžeme dále nalézt vzory pro podání
formulářů, kalendář zakázek i software firmy Software602 (na bázi programu XML602)
vhodný ke snadnějšímu a rychlejšímu vyplnění formulářů.

Zároveň je stále možno podat zadání papírovou formou, i když podle společnosti
Profinit, hlavního dodavatele systému, bylo v roce 2005 takto podáno pouze asi 20%
formulářů, což je asi čtvrtina množství obvyklého v zemích EU. Proto – ačkoliv jsem
osobně služby tohoto portálu nevyzkoušel – hodnotím jeho existenci velmi kladně.

- 31 -
 4.3. E-podatelny
Elektronická podatelna je pracovištěm orgánu veřejné moci, jež slouží k přijímání
a odesílání datových zpráv. Vyplývá-li ze zvláštních předpisů (např. zákon o správě
daní a poplatků, správní řád, trestní řád) pro orgány veřejné moci povinnost provozovat
elektronickou podatelnu, pak tento orgán provozuje podatelnu sám anebo zajistí její
fungování prostřednictvím jiného orgánu veřejné moci.

Povinný úřad zveřejní na Internetu (a úřední desce) údaje dle vyhl. č. 495/2004
Sb., mj. elektronickou adresu podatelny, požadované parametry zasílaných zpráv
(formát, velikost) a parametry technických nosičů, na nichž lze předávat orgánu veřejné
moci datové zprávy. Dále zde zveřejní seznam právních předpisů, podle kterých je
možné vůči orgánu veřejné moci činit právní úkony v elektronické podobě a náležitosti
těchto úkonů.

Do 31.1.2005 byly všechny úřady povinny nahlásit Ministerstvu informatiky

adresu své elektronické podatelny, ministerstvu nahlásí neprodleně též všechny změny
této adresy. Adresu elektronické podatelny můžeme vyhledat pro libovolný úřad na
stránkách Portálu veřejné správy v sekci Adresy úřadů.

Datová zpráva je považována za doručenou orgánu veřejné moci, je-li dostupná

elektronické podatelně. Pokud je u přijaté datové zprávy zjištěn výskyt chybného
formátu nebo škodlivého kódu, není taková datová zpráva považována za doručenou.

Doručená datová zpráva se v elektronické podatelně označuje identifikátorem

elektronické podatelny, který má charakter podacího razítka. Doručená datová zpráva se
ukládá do úložiště doručených datových zpráv včetně případných certifikátů. Doručení
datové zprávy se potvrzuje odesílateli neprodleným zasláním datové zprávy. Součástí
zprávy o potvrzení doručení je uznávaný elektronický podpis oprávněného zaměstnance
orgánu veřejné moci nebo uznávaná elektronická značka orgánu veřejné moci s
uvedením okamžiku doručení s přesností na jednu sekundu.

U doručené datové zprávy elektronická podatelna zjišťuje, zda datová zpráva

odpovídá technickým parametrům, zda je připojen uznávaný elektronický podpis
(elektronická značka), případně zda je připojeno kvalifikované časové razítko.

- 32 -
 Dále se ověřuje platnost zaručeného elektronického podpisu (elektronické značky)
a příslušného kvalifikovaného certifikátu, případně platnost kvalifikovaného časového
razítka. V případě, že úřad není schopen spolehlivě ověřit totožnost osoby ve vztahu k
podepsané zprávě, neprodleně o tom uvědomí podepsanou osobu.

Při odesílání datové zprávy se tato v elektronické podatelně ukládá do úložiště

vypravených datových zpráv ve tvaru, ve kterém byla odeslána, včetně elektronického
podpisu (elektronické značky) a k nim příslušejících certifikátů. Před odesláním z
orgánu veřejné moci prochází datová zpráva kontrolou výskytu škodlivého kódu,
odesílaná datová zpráva se v elektronické podatelně eviduje včetně času odeslání s
přesností na sekundu.

Většinu kroků, které vedou k ověření el. podpisu (značky) a certifikátu obvykle
provádí automaticky aplikace pro provoz elektronické pošty. Ověřující osoba však
zpravidla musí přímo nahlédnout do seznamu zneplatněných certifikátů a ujistit se, zda
náhodou nebyl příslušný certifikát zneplatněn.

Aby občan mohl komunikovat s úřady elektronicky, musí splnit několik

podmínek:

• získat data pro vytváření zaručeného elektronického podpisu a k těmto

datům příslušející kvalifikovaný certifikát;

• vybrat si úřední úkon, který je možno vyřídit elektronicky (viz úřední

deska a stránky el. podatelny) a splnit technické požadavky (formát,
velikost zprávy);

• a) zaslat zprávu podepsanou zaručeným el. podpisem se všemi

předepsanými náležitostmi na adresu elektronické podatelny, anebo b)
doručit tuto zprávu na úřad osobně na přípustném technickém nosiči.

Úřad, který chce pro svou činnost také využívat možností elektronické zprávy a
el. podpisu, se musí řídit zejména těmito ustanoveními:

• a) obstarat si data pro vytváření elektronických značek a příslušné

certifikáty anebo b) opatřit data pro vytváření elektronických podpisů a
příslušné certifikáty pro vybrané zaměstnance;

- 33 -
 • provozovat bezpečné úložiště zpráv a certifikátů („archív zpráv“);

• zveřejnit na Internetu požadavky dle vyhl. č. 495/2004 Sb., například

adresu elektronické podatelny, přijímané formáty zpráv apod.

Pokud tyto záležitosti nechce úřad zajišťovat sám, má možnost přenést tyto úkoly
na základě dohody na jiný orgán veřejné moci.

4.4. Problémy (brzdy) zavádění aplikací e-governmentu

K tomu, aby byla elektronická komunikace přitažlivá také pro občana, je nutné
rozšířit okruh možných záležitostí, které může občan vyřizovat elektronicky. Největším
přínosem pro občana je zatím fakt, že pomocí elektronické komunikace je mu úřad
dostupný 24 hodin denně a 7 dnů v týdnu, zatímco dříve se mu úřad zpravidla věnoval
jen několik vybraných hodin v pondělí a ve středu.

Jedním z cílů e-governmentu je, aby si občan vybral, zda chce navštěvovat úřad
osobně, nebo si přeje vést úřední jednání v elektronické podobě a na dálku. Některé
úřední úkony mají lepší předpoklady k tomu, aby mohly být prováděny elektronicky
(bez nutnosti návštěvy úřadu), u jiných je tomu naopak. Obecně se dá říci, že největší
šanci na vyřizování elektronickou cestou mají poměrně jednoduché operace, které se
dají zapsat do podoby elektronických formulářů.

Nejlepší předpoklady k tomu mají např. přiznání k dani nemovitostí nebo žádosti
o vystavení osobního dokladu. U mnohých častých úředních operací je však velkou
překážkou složitá legislativa. Složitá legislativa plodí chybná podání ze strany občanů;
složitost navíc občana podvědomě nutí k tomu, aby se na úřad osobně vypravil a nechal
si poradit od úředníků.

Další brzdou elektronických podání je nutnost dodat jako podklad pro úřední
jednání různé přílohy. Tyto přílohy se zpravidla nedají sehnat elektronicky vůbec, nebo
je to tak složité, že občan vše raději vyřeší tradiční, papírovou cestou.

4.5. Srovnání a hodnocení v rámci zemí EU

Do nedávné doby se mezi omezení využívání elektronické komunikace s úřady
počítala i například nerozvinutost datové a technické infrastruktury a obecně nízké

- 34 -
procento domácností používající Internet, ale již na konci roku 2004 mělo počítač 25%
a Internet používalo téměř 20% celkového počtu českých domácností.

Obrázek 4 - Vybavenost domácností počítačem a připojením k Internetu, zdroj: ČSÚ, 2005

Níže uvedený graf jasně ilustruje, že Česká republika zaostává za jednotlivými

zeměmi Evropské unie nejen v procentu domácností s Internetem, ale také podílem
vysokorychlostního připojení, tzv. broadbandu, jehož procentuální podíl se pohybuje
okolo 5%.

Podle srovnávací studie sdružení ECTA16 se meziročně (mezi posledními

čtvrtletími let 2004 a 2005) zvýšil počet českých širokopásmových přípojek o 34%,
čímž jsme se v růstu počtu přípojek dostali na třetí místo za Polsko a Řecko, stále se
však řadíme na třetí místo od konce ve vypočteném počtu přípojek na 100 obyvatel
(před Slovenskem a Řeckem) – podle sdružení ECTA 4,4. Toto číslo však ne zcela
odpovídá údajům Českého Telecomu i regulátora (ČTÚ), rozdíly jsou však minimální.

Proto by se zejména Český Telecom měl zamyslet nad svou politikou a nabídkami
připojení domácností k Internetu – v poslední době se neustále zvyšuje procento
obyvatel, kteří odhlašují telefonní stanici a připojují se na Internet pomocí kabelové
televize nebo Wi-Fi. Neustálým zdražováním služeb a nabízení technologií, které jsou
v zahraničí používány již několik let (např. nabídky vytáčeného připojení v době
masivního rozvoje ISDN a pozdější nabízení ISDN ve chvíli, kdy již veřejnost
přecházela na DSL) sice zatím nepřichází o velké zisky, ale tento proces nelze opakovat

16
studie „ECTA Broadband scorecard end of December 2005“ je k dispozici ke stažení na adrese:
http://www.ectaportal.com/en/upload/File/Broadband%20Scorecards/Q405/Broadband%20Scorecard%20
Q405.xls

- 35 -
neustále a napořád. Ostatně ani peněženky českých domácností nejsou bezedné a tak se
poohlížejí po jiných způsobech a poskytovatelích připojení.

Obrázek 5 - Srovnání vybaveností domácností připojením k Internetu a podílu vysokorychlostního

připojení, zdroj: ČSÚ 2005

- 36 -
Závěr
Ve své práci jsem popisoval oblast vztahu veřejné správy a jejích informačních
systému a široké veřejnosti, zejména usnadňování situace občanů při plnění zákonných
nařízení (např. odevzdávání daňových přiznání) nebo vyřizování formalit na úřadech
(např. změna trvalého bydliště apod.).

V jednotlivých kapitolách jsem logicky postupoval tak, jak by měl správný proces
tvorby projektu vypadat. Začínám přípravou prostředí, analýzou současného stavu a
omezeními svého projektu, poté představuji proces tvorby a v závěru přináším
hodnocení již existujících projektů a jejich přínos.

Úvodní kapitola se věnuje základní terminologii oblasti informačních systémů

veřejné správy, neboť jasné odlišení pojmů a jejich přesné vymezení je klíčové pro
veřejnost (aby jim správně rozuměla) i pro odborníky a tvůrce informačních systémů
(aby byli schopni za použití správných termínů proces přípravy a tvorby podložit a
správně vysvětlit).

Nutnosti ohraničit výkon státní správy, její pravomoci a práva, reflektuje vydání
již mnoha legislativních dokumentů a návrhů dalších zákonů, které se přímo či nepřímo
této oblasti dotýkají. Jejich analýza, rozbor kladných a záporných stránek a možné
návrhy změn jsou popsány v kapitole 2.

Kapitola 3 rozebírá již samotné hlavní téma mé práce – smysl, důležitost, přípravu
a současný stav vytváření základních registrů veřejné správy, které mají zásadním
způsobem pomoci k urychlení veškerých úkonů, které musí občan absolvovat při
jednání s úřady veřejné správy.

Na závěr jsem ponechal představení a rozbor již existujících aplikací, které

pomáhají občanům – zejména tolik diskutovaný Portál veřejné správy a jeho další
moduly.

Vzhledem ke svému zájmu o oblast veřejné správy a svému oboru studia jsem
velmi rád, že jsem se dozvěděl o některých nových nařízeních a službách, které veřejné
správa vydala, o možnostech, které nabízí občanům, ale také o nedostatcích, které je
nutno řešit. Problematika propojení informačních systémů a technologií je oblastí, které

- 37 -
bych se chtěl věnovat i v budoucnu, neboť si myslím, že česká veřejnost se nestaví
odmítavě k jakýmkoli technickým prostředkům pro komunikaci s úřady, ale je pouze
málo informovaná o jejich možnostech a přínosech, které elektronická komunikace
nabízí. V tom vidím momentálně největší problém při zavádění informačních systémů
veřejné správy pro služby občanům a tuto oblast vidím jako nejdůležitější při samotném
zavádění jednotlivých systémů.

- 38 -
Použitá literatura
Diplomové práce

1. Josífek, J.: Poskytování informací ISVS, VŠE Praha 2005

Bakalářské práce

2. Křišťan, T.: Analýza toku dokumentů ve vybraném orgánu státní správy, VŠE
Praha 2006

Internetové zdroje

3. ECTA Broadband scorecard end of December 2005,

http://www.ectaportal.com/en/upload/File/Broadband%20Scorecards/Q405/Broa
dband%20Scorecard%20Q405.xls, květen 2006
4. Ministerstvo informatiky: Aktuality,
http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=2790, článek ze dne 24.10.2005
5. Ministerstvo informatiky: Počet e-podání na PVS, Statistika elektronických
podání eELDP v roce 2005, e-tržiště, návštěvnost Portálu veřejné správy,
poslední revize 22.10.2005, http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=2787
6. Ministerstvo informatiky: Portál veřejné správy, poslední revize 4.1.2006,
http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=411
7. Ministerstvo informatiky: Registr územní identifikace, adres a nemovitostí,
http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=3487, článek ze dne 5.5. 2006
8. Ministerstvo informatiky: Sdílení dat a základní registry veřejné správy,
http://www.micr.cz/scripts/detail.php?id=3486, článek ze dne 5.5.2006
9. Peterka, J.: Jak dál s Portálem veřejné správy?, E-archiv Jiřího Peterky, poslední
revize 14.1.2004, http://www.earchiv.cz/b04/b01014002.php3
10. Peterka, J.: Osm priorit státní informační politiky, E-archiv Jiřího Peterky,
poslední revize 28.6.1999, http://www.earchiv.cz/anovinky/ai2364.php3
11. Peterka, J.: Služby e-governmentu: vize a realita, E-archiv Jiřího Peterky,
poslední revize 16.4.2004, http://www.earchiv.cz/b04/b0315001.php3
12. Peterka, J.: Tři pilíře po dvou letech I-III, Virtuální inovační park, poslední
revize 21.4.2005, http://www.park.cz/article.asp?itm=1123
13. Princl, P.: E-government a jeho role při reformě české veřejné správy, poslední
revize říjen 2005,
http://nb/~princl/epodpis/clanky_eGov/egov_CR_rijen2005.pdf
14. Princl, P.: Škola elektronického podpisu II. (elektronické podatelny), poslední
revize srpen 2005,
http://nb.vse.cz/~princl/epodpis/clanky_ePodpis/skolaEP_II_elpodatelny.pdf
15. Portál BusinessInfo.cz - http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/it-
telekomunikace/elektronicky-podpis-a-jeho-
vyuziti/1000473/2984/#Vyhody_EP, článek ze dne 30.9.2002
16. Portál internetprovsechny.cz,
http://www.internetprovsechny.cz/blesk.php?cbl=218, článek ze dne 27.10.2005
17. Portál ISVS.cz, http://www.isvs.cz/isvs-teorie/pojmy-aneb-ztraceni-v-isvs.html,
článek ze dne 6.3.2006

- 39 -
18. Úplné znění zákona č. 106/1999 Sb. na Portále veřejné správy:
http://portal.gov.cz/wps/WPS_PA_2001/jsp/download.jsp?s=1&l=106%2F1999,
9.5.2006
19. Úplné znění zákona č. 227/2000 Sb. na Portále veřejné správy:
http://portal.gov.cz/wps/WPS_PA_2001/jsp/download.jsp?s=1&l=227%2F2000,
9.5.2006
20. Úplné znění zákona č. 365/2000 Sb. na Portále veřejné správy:
http://portal.gov.cz/wps/WPS_PA_2001/jsp/download.jsp?s=1&l=365%2F2000,
9.5.2006
21. Úplné znění nařízení vlády č. 495/2004 Sb. na Portále veřejné správy:
http://portal.gov.cz/wps/WPS_PA_2001/jsp/download.jsp?s=1&l=495%2F2004,
9.5.2006

- 40 -
 Centrum informačních a knihovnických služeb

KNIHOVNA VŠE

ZÁZNAM O BAKALÁŘSKÉ PRÁCI

Autor Přemysl Chodura

E-government v ČR – zavádění základních registrů veřejné

Název BP
správy

Fakulta Fakulta informatiky a statistiky

Obor Informatika

Rok obhajoby 2006

Počet stran 41

Počet příloh 0

Vedoucí BP doc. Ing. Prokop Toman, CSc.

V českém právním prostředí existuje několik zákonů týkající se

e-governmentu, které vymezují terminologii a působnosti
jednotlivých úřadů ve vztahu k veřejnosti. Ministerstvo
Anotace informatiky připravuje několik projektů pro zlepšení
komunikace veřejnosti s orgány státní a veřejné správy, z nichž
některé již byly zavedeny a spuštěny, např. Portál veřejné
správy nebo centralniadresa.cz.

Klíčová slova e-government, veřejné správa, základní registry, legislativa

Místo uložení Signatura

- 41 -