14.

CITY, EMOCE, STRACH, ÚZKOST

Emoční inteligence

Historie
- „Každé učení má emoční základ.“ – Platon, 2000 let zpátky
- Aristoteles, Galénos
- René Descartes – rozdělil emoce na radost, smutek, lásku, nenávist, touhu a údiv
- Baruch Spinoza – „Vášně jsou příčinou špatného chování, proto je musíme ovládnout rozumem.“
- jako samostatný psychický proces se začaly zkoumat až v 19. století (I. Kant)
- pojem emoční inteligence poprvé užit v roce 1960
- 1990 – John Mayer a Peter Salovey (USA) – vytvořili dva pokusné testy na měření emoční
inteligence
- dnes své city zlehčujeme – „jsi přecitlivělá, „jsi sentimentální“, „chlapi nepláčou“ – pro většinu
z nás je obtížné veřejně ukázat své pravé city
- city definujeme jako vzrušení mysli, emoce jako vzrušení organismu
- emoce = lat. exmovére (pohyb)
- emoce jsou odezvou na podnět – interní nebo externí s pozitivním či extérním nábojem
- definice emocí se různí – „Každý ví, co jsou emoce do doby, kdy je má definovat.“ (H. E. Jones)
- projevy emocí v nonverbální komunikaci
- je produktem nápodoby – u osob nevidomých je chudší
- předstíraný výraz se liší od výrazu skutečného – ženy mají živější mimku a lépe umí
diagnostikovat

univerzální emoce
- strach, hněv, smutek, radost
- obyčejný projev je ve všech kulturách stejný (včetně negramotných národů)

primární a sekundární emoce

- primární emoce
 reakce na podněty vnějšího nebo vnitřního světa
 vrozené
 v limbickém systému – amygdale – ve spánkovém laloku
 s rozvojem NS člověka se rozvinou sekundární
- sekundární emoce
 navazují na primární, nemohou bez nich vznikat
 vyhodnocují se v čelních lalocích v kůře – centrum asociací
 u pacientů s poškozením čelních laloků dochází k narušení emočních procesů
sekundárního typu, primární jsou zachovány
- pacienti s poškozením amygdaly v limbickém systému – porucha primárních i sekundárních emocí
základní znaky emocí:
 jsou subjektivní
 slovy jsou těžko vyjádřitelné
 jsou podmíněné a setrvačné
 většina emocí jsou bipolární (protilehlé)
 smíšené, ambivalentní
 délka trvání různá
 nakažlivost

poruchy emocí:
- dělíme na:
1) poruchy afektu
2) poruchy nálad
3) poruchy vyšších citů

poruchy afektu
- Afekt = intenzivní emoce, která vzniká rychle, prudce v reakci na nějaký podnět a má konkrétní
zaměření
- vyznačují se zejména nepřiměřenou intenzitou projevu
a) nezvládnutý afekt – až agresivní, surová reakce
jedinec ví, co dělá, ale nedokáže se plně ovládnout
člověk výbušný, asociální a suverénní
b) patický afekt – taktéž vysoká intenzita reakce, člověk vlastně neví, co dělá
dochází k poruše vědomí - amnézii, při oslabení jedince (alkoholické opojení,
vyčerpání, hladovění, křivda, ponížení)
c) afektivní stupor – neschopnost pohybu, řeči, mimiky, gestikulace
po velmi silném podnětu (hrůzný čin)

poruchy nálad
- nepřiměřená délka a intenzita projevu
a. Expanzivní nálady – zvýšená emoční reaktivita, energie a sebevědomí jedince
lehčí stupeň je euforie (zvýšená spokojenost jedince)
1. euforie – pocit pasivní „tupé“ spokojenosti
2. manická nálada – rozjařenost, zvýšený postřeh nebo hádavost, zvýšené
sebevědomí, (u schizofreniků, maniodeprese)
3. extatická nálada – rozjaření, nadšení, aktivita jen jedním směrem, v ostatních je
snížení (hysterky, epileptici)
b. apatická nálada – ztráta „nálady“, lhostejnost, pasivita
u demence, deprese, v konečné fázi toxikománie
c. depresivní nálada – smutek, strach, zpomalení vitálních a psychomotorických funkcí, neklid,
úzkost, sebevražedná aktivita)
d. úzkostné nálady - úzkosti, fobie

poruchy vyšších citů

- vrozené i získané – úrazy hlavy, alkoholismus, encefalitida, demence, schizofrenie, výchova
- bezohlednost
 a. sociální tupost – snížená schopnost či neschopnost citového kontaktu
u demence, schizofrenie, poruchy osobnosti
b. morální tupost – vrozená či tvořící se od dětství
vysoký egocentrismus, bezcitnost, bezohlednost, bez citových zábran
často trestná činnost (u lidí s poruchou osobnosti)
c. přehnané vášně – hráčská, ideologická, žárlivost …

- rady na závěr:
 všímat si citů druhých
 počítat do 10
 mluvit o svých emocích
 ventilovat emoce
 optimismus

Strach
- je emoce
- vzniká jako reakce na konkrétní hrozící nebezpečí
- připravuje jedince na útěk, únik nebo obranu (vyhnutí se nebezpečí)
- nemůžeme-li se vyhnout, často se strach mění v agresi
- trvá pouze po dobu hrozícího nebezpečí
- neurovegetativní projevy: blednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního
tlaku, někdy husí kůže
- strach je přenosný (př. strach v divadle se šíří na další lidi, ti prchají, aniž vědí před čím)
- ovlivňuje myšlení – člověk, který se bojí, věří, že vidí či slyší něco hrůzného
- může být i příjemný – ten si lidé vyvolávají čtením, vyprávěním, sledování hororů, extrémní
sporty
- opakem strachu je odvaha
- typy strachu:
a. vrozený (atavistický) – strach z bouře, ze tmy, z některých zvířat
b. naučený – ze stáří, osamělosti, ztráty zaměstnání

- stupně strachu:
1. obava, bázeň
 menší strach, lze snadno překonat
 vzniká z nejistoty, vztahuje se k nějaké očekávané události, ději nebo jevu
v budoucnosti
 obvykle mívá zcela konkrétní podobu
 mohou přejít do úzkosti
 např. obava o svůj život či zdraví, majetek, moc, vliv, vztahy k jiným lidem
2. hrůza, děs, zděšení
 intenzivní strach vystupňovaný v afekt (afekt je prudká emoční reakce)

Úzkost
- je složitá kombinace emocí, kombinace strachu, zlé předtuchy
- nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné definovat
- doprovázena fyzickými příznaky (bušení srdce, pocit nevolnosti, bolest na hrudi, zkrácené
dýchaní, blednutí, pocení, chvění, rozšíření zornic)
- trvá krátce nebo dlouhodobě
- intenzita je různá (lehký neklid až výrazná panika)

- formy úzkosti:
1. reálná úzkost z něčeho skutečného
2. neurotická úzkost rezultující z obavy, že se pudy vymknou kontrole
3. morální úzkost z přísnosti osobní morálky (superega)

- úzkostná porucha
 chronicky vracející se úzkost, která má podstatný vliv na každodenní život
 psychoterapie, medikamenty (psychiatr)

Neurózy
- psychické poruchy postihující celou osobnost
- nejběžnější a nejčastější
- psychogenní a sociogenní příčiny
- postižená osoba si svou poruchu uvědomuje
- narušení sociálních vztahů – dráždivost
- léčí se ambulantně
- projevy:
 bolení hlavy, únava, tiky, fobie, koktavost, noční děsy, zvracení, zlozvyky, …

- druhy neuróz:
 neurastenie
o nespavost, únava, bolesti hlavy, arytmie, červenání, tiky, …
 psychastenie
o méně časté
o přílišný strach o svou osobu
o věří tomu, že trpí nějakou chorobou – hypochondrie
o citová zranitelnost, obsedantně kompulzivní jednání (nutkání, často vede
k pedanterii, hyperkritičnosti, fobii, …)
 hysterie
o výkyvy v emocionální oblasti
o egoismus, zvýšená fantazie – upoutání na sebe
o afektovanost, nepřiměřené reakce, náladovost
o zkratkovité odpovědi (impulzivní jednání, nerozmýšlí se)
o později se uchýlí ke lhaní, vymýšlí si příběhy (dobří vypravěči)
o tiky, bolest hlavy, hysterické křeče, obrny, slepota, hluchota
o hysterický záchvat, oblouk, až poruchy vědomí
o manipulace s lidmi
 charakterová neuróza
 o člověk si nevěří ve vztazích, v práci, …
o zvýšená sebekritičnost
o mění zaměstnání, nežení se, snižuje se
o může mít vliv špatná výchova (ponižování, …)
 monosymptomatická neuróza
o izolované funkční poruchy
o bolest hlavy, břicha, tiky, zlozvyky, zajíkavost
o před zkouškou, testem, zubařem, …
o děti a mládež častěji

Obsedantně kompulzivní porucha

- psychické onemocnění, patří mezi neurotické projevy

- nejde o vážnou poruchu – není života ohrožující, pouze omezující
- druhé nejčastější onemocnění za depresemi
- vzniká nejčastěji kolem 20. roku života
- příčiny: dědičnost, výchova, chaotická domácnost (dítě si uvědomí, že potřebuje nějaký řád)
- nepříjemné vtíravé myšlenky = obsese, které se vnucují proti vůli pacienta, způsobují neklid,
tíseň, úzkost, emoční stavy
- úlevu od tohoto stavu přináší zvláštní chování = kompulze
- pacient má určité téma -> nejčastější:
 strach ze špíny, kontaminace, bakterií
 agresivní, děsivé myšlenky na katastrofu, strach o rodinné příslušníky
 nutkání mít věci uspořádané dle nějakého principu – barev, velikost, symetricky, dle
nějakého klíče
 sexuální témata a představy, bizárdní představy (obtěžující)
- konkrétní kompulze:
 omývání, vytírání, mytí rukou, kontrola zamčení dveří, vypnutí plynu, počítání dlaždiček,
stoupnout 3x na každý kanál a rodina bude v bezpečí, …
- komplikace:
 problémy v práci, rodině, nikdo to nechápe, ztráta času, ekzémy z dezinfekcí, z úzkosti
sahají k alkoholu a jiným závislostem
- léčba:
 psychoterapie, kognitivně-behaviorální terapie nebo hypnóza
 jedinec je vystavován tomu, co mu přináší obsese – „Kdo se bojí, musí do lesa.“
 léčba je velmi zdlouhavá, někdy na celý život
 může se kombinovat i s medikamenty

Fobie

- úzkostná porucha charakterizovaná chorobným strachem z určitých věcí, situací či jevů, ať

skutečných, nebo neexistujících
- neuróza, psychastenie
- částí poruchy osobnosti
- řecký bůh Phobos
- strach = varování před nebezpečím
- pralidé – opodstatněný strach z toho, co si neuměli vysvětlit
- vzniká v limbickém systému
- každý má minimálně jednu (10% populace – ženy 6%, muži 4%)

- model:
1. spouštěč – vzpomínka, situace
2. emoce – pláč
3. fyzické projevy – bušení srdce, závrať, rudnutí, blednutí, třes rukou
4. chování – útěk, snaha vzdát situaci
5. důsledky – vyřazení z rodinných povinností, z veřejného života, ztráta zaměstnání, …

- příčiny:
 nepříjemné zkušenosti z dětství
 psychická traumata
 psychické poruchy osobnosti
 labilita – větší sklon ke vzniku fobie
 také pozorováním – úzkostní rodiče mívají úzkostné děti

- dělíme:
1. izolované fobie
 iracionální strach z konkrétních objektů nebo situací (nemusíme se bát pavouka)
 běžné (např. z uzavřených prostor, malé prostory)
 také fobie z netypických objektů a situací
 př. heliofobie (sluneční záření), akrofobie (hloubky, výšky), arachnofobie (pavouci),
ofidiofobie (hadi)
2. sociální fobie
 velmi rozšířené
 na sociálních fobiích je zajímavé to, že očekávání bývá horší než samotná situace
 nízké sebevědomí
 strach ze zapomenutí textu, vyslovení hlouposti, neschopnosti pokračovat, … pocit,
že je člověk sledován
 strach z mluvení před ostatními
 strach z pošty, obchodu, nadřízených, podřízených, stejného či rozdílného pohlaví,
lékařů, sestřiček
3. kuriózní fobie
 dextrofobie(vše, co je po pravé ruce), gamafobie(ze sňatku), lachanofobie(ze
zeleniny)
 ze špíny, z vlasů, z polykání, z pohřbívání za živa, z vysychání míchy

- léčba:
 medikamentózní léčba + psychoterapie
o anxiolyka – krátkodobě, rychlý průběh i nástup, návykové, poté antidepresiva
(dlouhodobý nástup)
 expoziční terapie
o postupné vystavování obávaným situacím
o krátkodobá (léčba šokem), dlouhodobá (postupná)
 psychoanalýza
o racionální rozebrání, dodání sebevědomí
 kognitivně – behaviorální terapie
o poznávací, výchovná
o zmírnění, prodýchávaní, zklidnění
o dotyčný se naučí s tím pracovat, dýchat, počítat do 10