Copyright © 1990 by Heather Graham Translation © 2009 by Jana Vl ková Cover design ©

2009 by DOMINO

Veškerá práva vyhrazeny. Žádná ást tohoto díla nesmí být reprodukována ani elektronicky p enášena
bez p edchozího písemného svolení majitele autorských práv.

Z anglického originálu THE VIKING'S WOMAN,

vydaného nakladatelstvím Dell, New York 1990,
eložila lana Vl ková
Odpov dná redaktorka: Karin Lednická
Jazyková redakce: Mana Kneblová
Korektura: Lea Petrovská
Technický redaktor: Mariin P ch
Sazba: ^ Dušan Ž.áiský
Obálka: Radek llihiš
Vytiskla tiskárna I 'inidr ('esky T šín
Vydání první
Vydalo nakladatelství DOMINO, Na Hradbách 3, Ostrava 1, v íjnu 2009

ISBN 978-80-7303-477-1
 nováno mé matce Violet, a také památce babi ky Browneové, která mi vypráv la úžasné pohádky o
sk ítcích a divoženkách. Zapomenout nesmím ani na d de ka a všechny jejich d ti, zejména na tetu
Amy, která byla vždycky moc hodná.
Ovšem nejvíc tato kniha pat í Kathleen Browne DeVouno. Vroucnost jejího srdce a sílu ducha
neumenší as ani vzdálenost. Jsem nesmírn hrdá na to, že jsme p íbuzné.
Mám T moc ráda, Katie.
 PROLOG
Byl po at b hem bou e za noci, jíž vévodily hn v a váše .
Narodil se, když oblohu k ižovaly blesky. Zdálo se, že stejn bou livý
bude i jeho život.
Oblohu roz ísl zubatý blesk. Erin, královna Dubhlainu, zalapala po dechu
a vyk ikla. Zachvátila ji ostrá a nemilosrdná bolest. Kousla se do rtu. Byla si
jistá, že porod prob hne bez komplikací, a necht la d sit ty, kte í ji
obklopovali, ani krále, svého pána a vládce. Bolest dosáhla svého vrcholu,
pak za ala zvolna slábnout. Žena zhluboka dýchala. Zav ela o i a pokusila
se o úsm v. Vzpomn la si na noc, kdy toto dít po ali. Vyjeli si s manželem
daleko za hradby m sta, a protože je zastihla bou ka, ukryli se v jeskyni.
Tenkrát se na Olafa zlobila, sama už nev la pro . Hn v jim nikdy nebyl
cizí, ani toho dne ne. Ve zlosti pronesená slova pouze umocnila jejich
náruživost a podnítila touhu.
Dob e si na onen st et pamatovala. Olaf na ni n co hulákal, potom se
rozesmál a popadl ji do náru e. I ona na n ho je ela, rychle však na hádku
zapomn la a poddala se jeho sladkým polibk m. Venku zu ila bou e, vlny
zb sile úto ily na mo ský b eh. Olaf položil svou ženu na zem a spole
stvo ili nový život, který se nyní hlásí na sv t. Milovaný život, nebo Erin
svého manžela milovala. Dodnes si pamatuje, jak mu to toho dne náramn
slušelo. Modré o i mu planuly žádostivostí. Svíral ji ve svalnatých pažích a
zasypával polibky, n žn se jí dotýkal. Hluboko v sob cítila jeho žár.
Nesmírn ho miluje. Nikdy nem li daleko k výbuch m zlosti a vášn , ale
zárove jim nechyb la láska.
„Och, proboha!" vyjekla, když se jí zmocnila další vlna bolesti. Vzáp tí se
ozval strach. P i porodu Leitha hodn zkusila. Modlila se, aby druhé dít
išlo na sv t snáz. Avšak nyní ji op t stravovala rezavá muka, která jako by
ji cht la roztrhnout vedví.
Matka se n žn dotkla jejího ela. „Pro , mami?" zašeptala. „Pro musím
tak trp t?"
 Maeve se vlídn usmála. Necht la dát najevo obavy. „Porodit Vlkovi
št ata není lehké." Nato královna z Tary vzhlédla. Ve dve ích stál Norský
vlk, vládce Dubhlainu. Pohlédl na tchyni i na manželku a hrnul se dál.
„Jsem u tebe. Bojuj kv li mn . Nap i všechny síly a povij mi druhého
syna."
Erin se usmála. Olafa dojala k ehká krása a houževnatost jeho irské choti.
Práv kouzlem smaragdových o í a svou nezdolností si podmanila jeho
srdce. Tuto vlastnost p edá svým d tem. Získají nezkrotnost obyvatel
Smaragdového ostrova a sílu norských dobyvatel .
Pevn svírala manželovu ruku a byla ráda, že p išel. „Tentokrát to bude
hol ka!" Pokusila se zasmát.
Olaf vážn zavrt l hlavou. „Kdepak, narodí se kluk." „Chlape ek?"
„Ano. Prozradil mi to Mergwin."
„Ach!" Zajíkala se bolestí, avšak v manželov p ítomnosti se
neodvažovala k et. Propletla si prsty s jeho a erpala z nich povzbuzení.
Dít se dralo na sv t, a tak zakoušela hotová muka. „Je tady!" zvolala
znenadání.
Olaf byl p ítomen i u porodu prvního dít te. V l, že musí v
rozhodujícím okamžiku svou cho pevn sev ít v náru i. Náhle bylo po
všem. Erin se smála a sou asn plakala. Olaf ji líbal. Maeve oba rodi e
ujistila, že se jim práv narodil druhý kluk.
„Je hezký?" vyzvídala Erin.
„Krásný, až o i p echázejí," ubezpe il ji manžel. Porodní bába
novorozence zru omyla, zavinula a p edala matce. Erin na chlape ka
pohlédla a vykulila o i. „Další blon ák!" zamumlala. Olaf se rozesmál a
políbil ji na navlhlé erné kade e. „Obávám se, že na dcerušku si musíš
po kat, lásko. T eba bude mít vlasy jako p lnoc," škádlil ji.
Erin zasténala na protest. „Jak m žeš v tomto okamžiku hovo it o dalších
tech?"
„Po ídíme si jich tolik, kolik bude možné," špitl jí vesele do ucha. Oba se
cítili báje . Olaf by nev il, jaké uspokojení mu p inese láska. Znamenala
pro n j všechno.
„Jeho o i jsou..."
„Modré. Po tatínkovi," povzdechla si Maeve. Spiklenecky na zet mrkla.
Oba si d átko okouzlen prohlíželi. „M žou se mu zm nit," mínila Erin.
„Leith má o i jako Ir," p ipomn l jí muž. „Ano, barva o í se n kdy zm ní,"
souhlasila Maeve. „Tahle ne," prohlásil Olaf.
Miminko leželo na posteli mezi svými rodi i a babi ka se na n dívala.
ka m lo otev ená, mávalo zatnutými p sti kami a vysokým hláskem se
dožadovalo pozornosti. „Tenhle kluk bude náro ný," nechal se slyšet Olaf.
„Jako jeho otec," souhlasila rin. Už si sta ila chlape ka zamilovat.
Pohodln se usadila a p ivinula novorozence k adru. Ihned se p isál a la
se krmil. Erin se zachichotala. Olaf ji hladil po vlasech. Zavládl okamžik
ni ím nerušeného klidu a míru. Zasloužíme si to, pomyslel si Olaf. Hodn
jsme si vytrp li.
Všiml si, že Erin st ží drží o i otev ené. Maeve se na n ho výmluvn
podívala. P ikývl. Chystal se d átko žen odejmout, ale ta se okamžit
probudila. P ivinula novorozen pevn k sob . „Neber mi ho!" zašeptala.
l, eho se bojí. Krátce po narození byl jejich prvorozený syn unesen
Olafovým úhlavním nep ítelem Friggidem Dánským. Friggid je nyní mrtev,
avšak Erin se nikdy nep enese p es strach, který tehdy zakoušela.
„To jsem já, lásko," konejšil ji. „Odnesu ho, aby t služebné mohly omýt a
evléknout ti l žkoviny."
Okouzlující zelené o i op t zmizely za únavou zt žklými ví ky. Erin se
podmaniv usmála. „Erik," zamumlala. „Bude to Erik. Leitha jsme
pojmenovali po mém bratrovi, te p išel na adu tv j."
Svým rozhodnutím Olafa pot šila. „Erik," souhlasil.
Odnesl novorozence k oknu a zaujat si ho prohlížel. Dít m lo husté,
tém bílé vlásky a doširoka otvíralo nebesky modrá o ka. Na
novorozence bylo opravdu veliké.
„P ineseš nám jenom radost," zamumlal Olaf.
„Nádherný Viking," ozval se nový hlas.
Král se oto il a tvrd pohlédl na vetchého starce, který se p i-šoural do
místnosti. Jmenoval se Mergwin. Byl to podivuhodný lov k - prastarý, ale
zárove bez v ku. Snoubila se v n m moudrost
Viking i druid , nebo ho p ivedla na sv t keltská kn žka a zplodil jej
norský vyklada run. Mergwin sloužil nejvyššímu irskému králi, Erininu
otci, avšak hodn asu trávil se svou oddanou ža kou, nyn jší královnou
Dubhlainu. Byl jí naprosto oddán stejn jako Olafovi.
esto se jejich názory v leda ems rozcházely.
 Zdálo se, že Mergwin umí cestovat asem i prostorem. P išel k nim ze
svého domova ukrytého v lesích, aniž pro n ho n kdo poslal. V l, že se
dít dnes narodí.
Oblohu zase za aly k ižovat blesky a vrhaly zvláštní zá i na Mergwin v
obli ej ozdobený dlouhým vousem. Miminko, které si hov lo v otcov
náru i, v jejich sv tle p ímo zá ilo. „Malý Viking."
Olaf se pyšn k enil a pot ásal hlavou. Bradou ukázal na spící manželku.
Služebné opatrn p evlékaly postel a omývaly své paní tvá . „Ne íkej to
moc nahlas," varoval Olaf Mergwina. „Jeho mamince by se to nelíbilo."
Druid se dotkl chlape kovy tvá e. Malý Erik ho popadl za prst a pevn jej
stiskl.
„Leith je Ir po své matce. Jsou si podobní jako vejce vejci. Jednoho dne,
Pane vlk , bude následovat svého otce a stane se dobrým králem Dubhlainu.
Ale tento chlapec, Erik... Vy jste mu dali vikinské jméno?"
Olaf se zamra il. Vycítil varování, proto p itiskl synka blíže k sob , jako by
ho tím mohl ochránit p ed budoucností. „Mluv, starý brachu!"
„Vlk by na m nem l vr et!" ohradil se klidn Mergwin. Odml el se a
dlouze se nadechl. „Tohle dít , Pane vlk , pat í tob . Je to Viking, jako jsi
ty. Bude brázdit nejedna mo e sv ta. Zú astní se mnoha bitev, nau í se
ohán t me em a vzdorovat útok m. Ke schopným pažím se p idá síla ducha.
Bude vládnout mnohým lidem, ale..."
„Co?" zajíkl se Olaf. Už te chlape ka nesmírn zbož oval. Erik se
narodil jako druhý. Jestliže má vládnout Dubhlainu, pro jeho bratra Leitha
to nev stí nic dobrého.
Mergwin vycítil Olafovo roz ilení a zavrt l hlavou. „Jeho osud leží v
cizích rukou. Bude elit mnohému nebezpe í."
„Ale p ekoná je!" trval na svém Olaf.
Sta ec na n ho up en zíral. Nikdy jeden druhému nelhali.
„Vládcem tohoto dít te je Odin. Na mo i Erika zastihne bou e, jež vstoupí
i do jeho srdce. P inese ši ji do zem , která se stane jeho osudem. Až
vyroste, dolehnou na n ho t žké asy, ale..."
„Mluv!"
„Temnotou probleskne sv tlo." Mergwin se tvá il vážn . Olaf pojednou
nev l, zda se má modlit k Všemohoucímu své ženy, anebo k prastarým
severským božstv m svých p edk .
 Pro jistotu se s prosbou obrátí na všechny. Semkl rty a svaly mu zacukaly.
Mergwin se obával, že hrdý vále ník novorozeného syna mimod k rozdrtí.
Rad ji miminko p evzal. Ucítil p íjemné teplo a na chvíli zav el o i.
„Bodej , bude stejný jako jeho otec. Na každém kroku ho bude provázet
nebezpe í, nebo je od p írody vášnivý, ale..."
„Ale co?" zah ímal Olaf.
Mergwin se zazubil, avšak jeho o i z stávaly vážné. „Dob e ho vycvi ,
Pane vlk . Vycvi ho k boji. Nau ho lstivosti. A se zru ohání me em a
uši má jako rys. Bude žít jako Viking a utká se s proradným nep ítelem."
Druid se odml el. Chlape ek si ho prohlížel ledov modrýma o ima, jako
by rozum l, jakou budoucnost mu sta ec p edpovídá. Mergwin v úsm v se
prohloubil.
„P išel na sv t plný odvahy. Plný hrdosti. Dostal do vínku nezlomného
ducha své matky a sílu a v li otce. P edej mu svou moudrost, Olafe. Potom
mu dop ej volnost, nebo podobn jako ty musí hledat svoje místo na
slunci."
Olaf se zamra il. „P esta s t mi hádankami, druide!"
„Nemluvím v hádankách. íkám ti to, co smím. Dop ej mu volnost, aby
mohl bojovat se svými draky a démony. Potom..."
„Co?"
„Potom má šanci zvít zit. Stejn jako ty jednoho dne potká ženu se silou
bou e, blesku a hromu. Její v le pro n ho bude ve všech ohledech
edstavovat výzvu. P inese mu nebezpe í, ale také spásu. Bude to dcera
bou e. Její krása bude nezm rná, stejn jako hloubka její nenávisti. Avšak z
vít zství se budou radovat oba. Pokud se vlkovi poda í zkrotit lišku, ekaje
spole ný triumf.
Anebo se m že stát," dodal zaduman Mergwin a potuteln se usmál, „že
si liška ocho í vlka!"
 1

první dra í lodi se objevila na horizontu p esn v okamžiku, kdy

oblohu roz ísl první blesk doprovázený burácením hromu.
Další plavidla bezprost edn následovala. P i pohledu na n se mnohá
srdce zatetelila hr zou. Lod klouzaly po rozbou ené vod , p ipomínaly
íšery ze starých bájí. P inášely zkázu a smrt.
Zu ivost Viking byla po celém pob eží Anglie dob e známa. Dlouhé
roky tuto zemi pustošili Dánové. Celý k es anský sv t se t ásl p i pohledu
na štíhlá plavidla v stící pohromu pro vodu i souš.
Toho dne se dra í lod p ihnaly od východu. Avšak nikdo z t ch, kte í je
spat ili, se nezamýšlel nad tím, jaký vítr nadouvá jejich plachtoví. Všímali si
hlavn štít lemujících boky lodí.
Hroziv šedou oblohu ozá il klikatý blesk. Vich ice kvílela a vala, jako
by se stala p edzv stí krveprolití a násilí, jež teprve p ijdou. Rudá a bílá,
barvy Viking , se zlov stn vyjímaly na pozadí zachmu eného nebe.
Poplach zastihl Rhiannonu v kapli. Modlila se za muže, kte í budou u
Rochesteru bojovat proti Dán m. Zejména se u Boha p imlouvala za
Alfréda, svého strýce a krále, a také za Rowana, který byl jejím
snoubencem.
Nebezpe í blížící se k pob eží neo ekávala. V tšina jejích vále ník
odešla spolu s panovníkem na jih. Z stala bez pomoci.
„Rhiannono!" Egmund, v rný strážce, který dlouhá léta sloužil celé
rodin , zastihl svou paní na kolenou p ed oltá em. „Draci jsou tady!"
Na okamžik se domnívala, že se pomátl. „Draci?" opakovala. „Na obzoru!
Jdou si pro nás!" „Z východu?" „Bodej , z východu!"
Rhiannona vysko ila z podlahy a rozb hla se k d ev ným schod m
vedoucím na hradby, které obklopovaly celé místo. Zahled la se na mo e.
Lod se opravdu p ibližovaly.
Žaludek se jí sev el obavami. Málem vyk ikla strachy. Po celý sv j život
bojovala s Dány, kte í se snesli na Anglii jako hejno saran at a p inášeli
krveprolití a hr zovládu. Zabili jí otce. Nikdy nezapomene, jak svírala v

10
náru i jeho bezduché t lo. I strýc Alfréd s Dány asto vál il a mnohokrát je
porazil.
Nyní se nep átelé chystají napadnout její domov a ona nemá nikoho, kdo
by jí pomohl, nebo všichni ozbrojenci odtáhli s Alfrédem. „Proboha!"
vydechla nahlas.
„Ute , má paní!" radil jí Egmund. „Vezmi si kon a je ke králi. Když
nebudeš sebe ani kon šet it, zítra se s Alfrédem shledáš. Vezmi si sv j luk
a družinu. Já budu hájit tohle m sto."
Chvíli na n ho zírala, potom se jí na rtech pomalu rozlil úsm v. „Nem žu
odsud uprchnout, Egmunde, a ty to víš."
„Nesmíš tu z stat!"
„Nevzdáme se. Ústup pro Vikingy nic neznamená. Páchají násilí, a se lidé
brání nebo ne. Jsem odhodlána s nimi bojovat." „Má paní..."
„Mohu mnohé z nich zranit nebo zabít, Egmunde. Dob e to víš."
Byla vynikající st elkyní. Jenže v rný sluha ji po ád považoval za malou
hol ku, kterou roky ochra oval.
V tom se mýlila. Starý p ítel v ní naopak vid l skvostnou krásku, jež z ní
vyrostla. Nádhernou ženu se st íb itýma o ima a nazlátlými vlasy s
ryšavými odlesky. Byla Alfrédovou nete í i schovankou. Král se postaral,
aby se jí dostalo toho nejlepšího vzd lání. Um la vlídn mluvit a být
ítulná jako kot , sršela vtipem a svoje panství vzorn spravovala. Pro
Vikingy by se stala lákavou ko istí. Egmund si nedokázal p edstavit, že by
padla do jejich rukou.
„Rhiannono, já t zap ísahám! P i památce tvého otce.
Dv ma kroky byla u n ho a obda ila ho zá ivým úsm vem. Vzala mužovy
mozolnaté ruce do svých. „Nejdražší Egmunde, pro lásku Boží! Nechápu,
pro se na nás nep átelé ítí od východu. Nejde mi to do hlavy! Ale
nevzdám se a nep ipustím, abys tu kv li mn zem el. Až uvidím, že se už
nedá nic d lat, vezmu nohy na ramena.
Ale te prchnout nem žu. Jsem dcera svého otce a nezmizím odsud d ív,
dokud n kolik pohanských mizer nepošlu na onen sv t. Zavolej Thomase
a shromáždi vojáky, kte í nám zbyli. Varuj vazaly a sedláky. Posp š si!"
„Rhiannono, ty musíš z stat v bezpe í!"
„A mi p inesou m j luk a šípy! Nehnu se odsud, p ísahám!" slíbila mu.

11
 Egmund v l, že další slova jsou zbyte ná. Rozb hl se proto z d ev ných
schod a v letu vydával rozkazy. Brány byly uzav eny, vále níci nasedli na
kon . Rolníci se shán li po vidlích a holích. Všichni se tvá ili vyd šen .
O krutosti Viking se vypráv ly legendy.
Chlapec p inesl Rhiannon její luk a šípy. Zahled la se na mo e. Obloha
zešedla a vítr nabral na síle, jako by samy živly p edvídaly hr zu, která
ijde. Spat ila lod a zachv la se. Rad ji semkla ví ka a pokusila se z
pam ti vyt snit vzpomínky na p edchozí nájezdy. Kv li Dán m toho hodn
ztratila, stejn jako celá Anglie. A koliv je vyd šená, musí bojovat. Nem že
ipustit, aby ji zajali nebo zavraždili bez boje.
Tenhle útok nedává v bec smysl. Alfréd prost ednictvím zv sleduje
každý pohyb Viking . Kdyby se n co chystalo, ur it by ji byl varoval.
Plavidla se zlov stn blížila. Nebe ani mo e nem ly sílu je zastavit.
Rhiannon se málem strachy podlomila kolena. Lod tém dorazily ke
ehu. Jejich p íd se strašidelnými vy ezávanými dra ími hlavami
dokonale posta ily k tomu, aby v srdcích Angli an probudily d s.
Navzdory tomu námo níci zatím nezaúto ili. Rhiannona si p ála, aby její
vojáci za ali st ílet jako první. T eba se jim poda í n které nájezdníky
zlikvidovat d ív, než vystoupí na b eh. Zav ela o i a krátce se pomodlila.
Drahý Bole, bojím se. St j p i mn .
Když se op t odvážila rozhlédnout kolem sebe, spat ila na vedoucí lodi
pozoruhodného muže. Byl urostlý a sv tlovlasý. Neochv jn stál se
založenýma rukama na p ídi kymácejícího se plavidla. Jist pat í k
vikinským velitel m. Znovu se zachv la a z toulce vy ala šíp. Odhodlan
natáhla t tivu.
Prsty se jí t ásly. Ješt nikdy nezabíjela. Nyní musí. V la, co Vikingové
provád jí svým zajatc m.
Vyschlo jí v ústech, polévalo ji horko. Zav ela o i a zhluboka se nadechla.
Když je znovu otev ela, stalo se n co zvláštního. Vítr jako by jí našeptával,
že onen zlatovlasý Viking ovlivní její osud.
Ihned tuto myšlenku zaplašila a pokusila se uklidnit. Pokud jí iní potíže
mí it na lov ka, sta í si p ipomenout otcovu smrt.
Op t natáhla t tivu a prsty jí tentokrát poslouchaly. Otec i Alfréd jí
astokrát opakovali, jak je d ležité zneškodnit velitele. Sv tlovlasý obr k
nim pat í. Musí ho zast elit. Ovlivní tím sv j osud. Musí ho zabít, i když se

12
zdá, že sm lý Viking vzdoruje v tru, mo i i samotným boh m, norským i
tomu k es anskému.

Erik z Dubhlainu nem l v onom okamžiku pon tí, že ho n kdo ohrožuje

na život . Nep ijel vál it, nýbrž p ijal pozvání od Alfréda z Wessexu.
Mo e bou ilo, avšak on je dob e znal a nebál se jej.
Obloha z ernala. K ižovaly ji zlaté blesky, jako by sám B h vrhal na Zemi
sv tlo, jež má osvítit blížící se zkázu. Všemohoucí Odin, nejvyšší b h
všech Viking , soukmenovc jeho otce, má o ividn plné ruce práce.
Ovšem vysoký muž hrd stojící na p ídi neochv jn elil ád ní živl . Vítr
si pohrával s jeho zlatými vlasy, o i mu zá ily kobaltovou mod í. Navzdory
drsnému, ost e ezanému obli eji s výraznými lícními kostmi a hranatou
bradou byl považován za pohledného. Široká smyslná ústa p sobila p ísn .
Pe liv zast ižený knír a vous na rozdíl od kštice získal rusý nádech, hladká
pokožka pro zm nu bronzový. Oblékl si šarlatový pláš a sepnul jej
safírovou broží. Oble ení vypovídalo o jeho šlechtickém p vodu. Sálala z
ho nezlomná sebed ra, jež ostatním podv dom nahán la strach.
Ženám se z n ho tajil dech. Ze širokých ramen a klenutého hrudníku išela
síla, stehna m l svalnatá a pevná. Na lodi zmítané vlnami stál jako
ikovaný. Typický nájezdník. Viking.
Avšak pouze na první pohled, nebo v jeho žilách kolovala irská i norská
krev. Jeho otec, slavný Pán vlk , vládl v Irsku m stu Dubhlainu. I p ed ním
se v dobách jeho mládí všichni t ásli. Jenže on si Smaragdový ostrov
zamiloval a oženil se s irskou princeznou. Zpe etil tím mír s nejvyšším
irským králem. Aed Firmlaith, Erik v d de ek z mat iny strany, stále žije
na Ta e a vládne svým poddaným, zatímco d de ek z otcovy strany je
nejvyšším panovníkem Norska. Erikovi se dostalo toho nejlepšího vzd lání.
domosti erpal v irských klášterech a na dvo e svého otce se setkal s
mnoha u enci z celého sv ta. Druid Mergwin ho nau il naslouchat v tru a
lesu.
P išel na sv t jako druhorozený. Spolu s otcem a bratrem se zú astnil
mnohých bitev. M l rád své irské p íbuzné a ctil i ty norské. Norští strýcové
ho vzali na bezpo et výprav, kde se od nich hodn p iu il.
Narodil se do doby, kterou mnozí ozna ovali za zlaté asy Irska.
Ale také do let, kdy Vikingové podnikali své slavné spanilé jízdy po celé
Evrop i Asii. Pronikli dokonce i do Ruska. Nikdo neovládal navigaci lépe
13
než Norové. Sv t nepoznal zu iv jší bojovníky, žádní vále níci nebyli
krut jší.
Avšak dnes se Erik do boje nechystal. A koliv d íve se spolu se svými
druhy p tkám nevyhýbal, zjistil, že nejvíc se vyplatí bitvy svád né o p du.
Poprvé vyplul na mo e, když byl ješt chlapec, a to v doprovodu strýce, po
mž dostal jméno. Spolu s nejlepšími námo níky svého norského d de ka
ižoval nekone ná mo e a zkoumal cizí kraje. Poznal odlišné kultury i
národy, a také bezpo et žen. Tehdy vedl vikinský zp sob života, jenž mu
nadmíru vyhovoval.
Blesk ozá il nebesa. Pod lodí se p nila voda, b eh se p ibližoval. Erik
krátce zauvažoval o tom, co se v jeho nitru zm nilo. Ne že by zm na p išla
rychle a snadno, spíše se podobala pozvolnému tání sn hu na ja e, tak
pomalu se mu vplížila do srdce.
Všechno za alo daleko od ledových norských b eh , kde sídlí Vikingové.
ihodilo se to na pob eží Afriky poté, co porazili kalifa z Alexandrie.
Tehdy za nimi p icházeli lidé, aby si vykoupili život a svobodu.
V té dob dostal darem dívku.
Jmenovala se Emenia a nev la nic o zaho klosti a nenávisti. Zato ho
nau ila všechno o lásce. Znal pouze násilí a ona mu ukázala, co je n ha.
Ovládala um ní milovat, nebo pocházela z nejlepšího harému v zemi. Byla
sladká a krásná a Erikovi naprosto oddaná. Dívala se na n ho velkýma
ima ve tvaru mandlí. Její dlouhé vlasy, jež jí spadaly do poloviny zad,
byly temné jako p lnoc, ple m la barvu medu. Chutnala po sladkém ko ení
a von la po jasmínu. Ob tovala za Erika život.
V rolomný kalif chystal zradu. Emenia se o ní doslechla a pokusila se
Erika varovat. Pozd ji se doslechl, že kalifovi muži dívku chytili, když
pospíchala chodbami paláce, a pod ízli jí hrdlo, aby ji uml eli.
Erik nikdy nepat il k Viking m, kte í plení a vraždí pro pouhé povyražení.
I v pr hu bitvy si um l zachovat chladnou hlavu a neliboval si ve
zbyte né smrti.
Avšak té noci byl bez sebe zlostí.
Hnán bezuzdným hn vem se sám vypravil ztrestat vrahy své milenky.
Sta il pozabíjet polovinu kalifových strážných, než p ed ním hrdý vládce
Alexandrie padl na kolena a zap ísahal se, že dív inu smrt nena ídil. Práv
vzpomínka na lásku n žné a oddané bytosti Erikovi zabránila v tom, aby s
proradným vládcem na míst skoncoval. Vyraboval kalif v palác a strávil
14
noc u bezduchého t la své lásky. Potom se k té rozpálené nelítostné zemi
nadobro oto il zády.
Od té doby uplynulo mnoho chladných zim a horkých lét, kdy se op t
nechal strhnout k násilí. Posléze však zjistil, že mu Emenia po sob n co
zanechala - touhu po dlouhodobém míru. Krom toho jej nau ila n co o
ženách.
Byl Irem a zárove Vikingem. Jeho otec vydupal své království ze zem a
Erik si p edsevzal, že u iní totéž. Všichni jsou bojovníci. Dokonce i jeho
krásná irská matka má svou nezlomnou hrdost. Odvážila se postavit
Norskému vlkovi. Nyní se tomu sm je, ale Mergwin se téhle historky nikdy
nenabaží. Ani vypráv ní o tom, jak Dánové bojovali s Vlkem i jeho irskou
nev stou.
Olaf Norský se vypravil do Irska za ko istí a z pohledu Ir byl
neoby ejným dobyvatelem. Sice se zmocnil pozemk , avšak snažil se
vyhýbat ztrátám na životech. Sotva zabezpe il území, které získal, pustil se
do jeho obnovy. Posléze se nejvyšší irský král a norský nájezdník dohodli
na p ím í. Olaf projevil vst ícnost tím, že se oženil s Erin, irskou
princeznou. Ovšem Erikova matka necht la o manželském svazku zpo átku
ani slyšet. Kdysi se neúsp šn pokusila zran ného Olafa zajmout a potom se
stala jeho zajatkyní. Tehdy mu sice utekla, avšak otcov v li nemohla
uniknout.
i vzpomínce na tátu se Erik usmál.
Olaf dal Irsku mnohem víc, než si vzal. Sloužil Aedu Finnlaithovi, spolu s
ním bojoval proti záštiplnému dánskému nájezdníkovi Friggidovi. Norský
vlk se sžil s novou zemí natolik, že se sám stal Irem. Spojil síly se svou
chotí, aby se jim poda ilo udržet spole ný domov a rodinu. Náhle ke svému
úžasu zjistili, že je krom vášn pojí i hluboká láska. Sv dkem toho všeho
se stal starý druid Mergwin, který si ustavi liboval, jak všechno dob e
dopadlo. Erik nechápal, kde se ve starci bere tolik pýchy.
Erik se ušklíbl, když mu vítr vehnal do obli eje slanou vodní t íš .
Dánové, kte í nep estávali dotírat na irské pob eží, mu íkali Vl í št
anebo Pán bou e, protože tam, kde bojoval, in ela ocel a zem se
zachvívala.
Tady se také zat ese! sliboval si v duchu. Byl si jist, že jeho nenávist k
Dán m je vrozená. Nyní byl požádán, aby se s nimi znovu utkal.

15
 Vyzval ho k tomu Alfréd Anglický, jemuž se poda ilo sjednotit šlechtice,
postavit se dot rným Dán m a udržet si království Wessex a Sussex na jihu
Anglie.
Vtom se za ním ozval Rollo, jeho p ítel a pravá ruka. „Tomu íkám
podivné uvítání." Ukázal kamsi za Erikovo rameno. Viking se zamra il.
Masivní brány p ístavního m sta byly zav ené, na palisádách se hemžili
ozbrojenci a zaujímali bojové pozice.
Erika se zmocnila zlá p edtucha. O i mu hn viv plály. „Je to past!"
zavr el tiše.
Vskutku to tak vypadalo. Lod se blížily k p ístavu a ve vzduchu se
vznášel nezam nitelný odér rozpáleného oleje, který obránci hodlají nalít na
hlavy p íchozích.
„U Odinovy krve!" zvolal nad tou v rolomností. Zlost ho tém
oslepovala. Do Olafova sídla se nedávno dostavili poslové krále Alfréda s
prosbou, aby jim Irové p išli na pomoc, a te tohle. „Král Wessexu m
zradil," ucedil ledov .
Na hradbách stáli lu ištníci a mí ili na paluby lodí. Erik op t zaklel, pak
imhou il o i.
Cosi upoutalo jeho pozornost. Jakýsi záblesk. Je to toulec, uv domil si
vzáp tí. Dlouhý a blyštivý. Vyrobený ze zlata. Pat í žen s narezlými vlasy.
Stála mezi lu ištníky a vydávala rozkazy.
„U Odina, u Krista i u všech svatých!" klel Erik.
K lodím zamí ilo mra no šíp . Erik se sotva sta il vyhnout tomu, jejž k
mu vyslala neznámá žena. P ikr il se a šíp se neškodn zabodl do p íd .
Ozval se ná ek zran ných. Erik zlostn zatnul zuby. Ze zrady se mu d lalo
zle.
„Za chvíli budeme u b ehu!" varoval ho Rollo.
„Nedá se nic d lat!"
Erik se obrátil ke svým druh m. Pohán l ho hn v, avšak nau il se jej
ovládat, a posílit tím svoje šance na vít zství. Nikdy neprojevoval emoce.
Jak je roz ilený, se poznalo jen z jeho mrazivého pohledu a semknutých rt .
„Požádali nás, abychom za n bojovali! Prosili, abychom pomohli
právoplatnému králi!" val na své muže. Netušil, zda se jeho slova donesou
k okolním plavidl m, ale jeho vztek jist nikomu neujde. „Zradili nás!"
Pozvedl me . „U Odinových zub a Kristovy krve p ísahám, že se nedáme!"
Odml el se.
16
„Jsme Vikingové!"
Slova se vznesla do vzduchu a vítr je zanesl k anglickým b eh m.
Lod p istály. Rollo vytáhl svou dvoub itou sekeru, nejú inn jší vikinskou
zbra . Erik dával p ednost me i.
Boj za al. Obránci bojovali state , ale nem li šanci.
Erik sebral kon jednomu ze zabitých protivník a rozjel se k obrannému
náspu, kde skupina jeho muž obklopila tmavovlasé d e. Nemohlo mu
být víc než šestnáct let. Tuniku m lo potrhanou a je elo z plných plic.
„P esta te!" ok ikl je Erik. Sed l na mohutném hn dákovi a obhlížel
scénu p ed sebou. Tón jeho hlasu byl tichý a nesmlouvavý. Ihned se
rozhostilo ticho rušené jen vzlyky vyd šené dívky. P elétl shromážd né
ledovým pohledem a pokra oval: „Do kali jsme se zrady, ale dosud
nechápu pro . Avšak netýrejte zdejší obyvatele, ženy ani muže, nebo
hodlám vznést nárok na toto území. Vezm te si veškeré bohatství a rozd lte
se o n , ale dobytek nechte žít a neni te pole. Wessexské panství bude pat it
nám."
Dívka sice norštin nerozum la, avšak pochopila, že v urostlém Vikingovi
nalezla zastání. Zamí ila k n mu a políbila mu botu zakleslou ve t menu.
„Ned lej to, holka..."
Netrp liv ji chytil za ruce a promluvil na ni anglicky. Pohlédla na n ho
tmavýma o ima. Erik zavrt l hlavou. Pokynul Hadraikovi, jednomu ze
svých kapitán , aby pro d e p išel.
Vtom se ozval nep íjemný svist, hn dák bolestiv zaržál a padl. Erik si
uv domil, že kon zasáhl šíp ur ený jemu. Mrštn sesko il z poran ného
zví ete a ostražit se rozhlížel po okolních budovách. N které ho ely, jiné
dosud netknuté stály. Jeho muži se hn viv rozk eli. Vzduchem prosvišt l
druhý šíp a Erik vzáp tí ucítil ve stehn ostrou bolest. Zaklonil hlavu, zatnul
zuby a chopil se ratišt . Jeho muži se k n mu rozb hli. Schoulil se za
mrtvým kon m a varovn zvedl ruku, aby je zastavil. Siln se potil, velice
trp l, p esto kurážn popadl šíp a zatáhl. Se zmu eným výk ikem na rtech si
vytrhl šíp z rány. Vy inula se krev. Erika obcházely mrákoty. Posadil se do
bláta, na ramena mu dopadal déš . Obával se, že omdlí.
Sotva se trochu vzpamatoval, slabost vyst ídal hn v. Odtrhl pruh látky z
plášt a ránu si ovázal. Pak se vrávorav postavil. Pevn semkl rty, ledov
modrýma o ima pro esával okolí. Jeho pozornost upoutala dvoupatrová

17
budova, která neho ela. V druhém podlaží se nacházelo okno, za nímž se
mohl skrývat úto ník.
„Zadrž, Eriku!" volal za ním Rollo, ale p ítel jen zvedl ruku a zavrt l
hlavou. „Kdepak. Já toho mizeru najdu a zato ím s ním."
Umanut vykro il ke stavení, odkud mohl p ilétnout další vražedný šíp.
On však na možné nebezpe í nedbal. Sice se nechal opanovat vztekem, byl
však natolik soudný, aby si nejprve ov il, že u okna nikdo není. A už po
m vyst elil kdokoliv, jist se dávno dal na út k. Marn .
Erik vtrhl do domu. Sídlu vévodila velká sí , jejíž st nu lemovala ada
štít . Uprost ed místnosti bylo velké ohništ . Otvorem ve st eše na n
dopadal déš a se sy ením se m nil v páru.
Mladý muž pohlédl na schodišt .
Úto ník na n ho jist eká, aby ho vy ídil, jakmile vstoupí na první schod.
Bezpochyby íhá na p íležitost a pohotov jí využije, jen co se k n mu
protivník oto í zády.
Proto ke schodišti nezamí il.
Rozhlédl se po místnosti a spat il prost ený st l, na n mž nechyb ly
džbány s pivem a medovinou. Dokulhal k nim a zhluboka se napil.
Trp liv vy kával a do kal se odm ny. Upíral zrak ke spíži na opa né
stran sín a za stolem pokrytým ubrusem se cosi mihlo, Erik se mrštn
sklonil a z pouzdra na holeni vytáhl dýku. Opatrn se plížil ke komo e.
edstíral, že ji chce minout, avšak znenadání zm nil sm r a strhl ubrus.
Zárove se chystal napadnout muže, který se schovával pod stolem.
Vzáp tí zaklel, nebo mu v obli eji p istála hrst mouky a oslepila ho.
Šoupavý zvuk mu napov l, že mu úto ník chce utéct. Erik zapomn l na
bolest v noze a v o ích a poslepu po n m sko il. Poda ilo se mu popadnout
soka za paži a strhnout jej na podlahu. Poté ho p išpendlil svým t lem.
Zvedl dýku, aby se záškodníkem skoncoval.
Vtom se mu do uší vet el ženský jekot a hned nato si uv domil, že se mu
poda ilo lapit lukost elkyni z hradeb. Zarazil se.
Dívka se chv la, st ží potla ila ev plný d su. Zjevn ji mrzelo, že se prve
neovládla a projevila strach. V o ích se jí leskly slzy, které si nedovolila
prolít. Její duhovky byly st íbrné. Vlasy se honosily podivuhodným
odstínem slunce a ohn , zato asy m la kupodivu temné jako nejhlubší
lnoc. Slonovinov bílá ple získala na lících nádech r žových kvítk .
Neznámá žena divoce oddechovala. Hru se jí dmula, bujná adra napínala
18
vln nou tuniku lemovanou kožešinou. Erik zrovna zkoumal plné smyslné
rty, když se z istajasna našpulily a dívka po n m plivla.
Bleskov se zaklonil a stehny stiskl její boky. Zkušeným pohybem
imá kl ost í nože k b lostnému krku. Sledoval, jak na n m zb sile pulzuje
žilka. Zajatkyn polkla. Dlouhé kade e jí spadaly hluboko pod pás. Erik si
uv domoval, že na nich kle í, avšak nebral na dívku žádné ohledy. Kdyby
na n ho plivl muž, lou il by se se životem. Ale ženská...
Ot el si slinu z tvá e a ruku si osušil o dív ina adra. Zajatkyn sebou
trhla.
„Vážn jste mi ublížila, madam," sd lil jí v jejím jazyce. Hovo il tiše.
Zdálo se, že vycítila mužovu vražednou záš , ale nezalekla se jí.
„Cht la jsem t zabít, Vikingu!" vyšt kla kurážn .
„Škoda, že ses netrefila," ucedil jedovat . P iložil studenou epel na
dív ino lí ko a výmluvn ji nechal sklouznout až k hrdlu. Zajatkyn se
zachv la. P estal ji mu it. Stoupl si a zvedl ženu z podlahy. Rána na noze
za ala znovu krvácet. D lalo se mu erno p ed o ima. Než se postavil
nep íteli - a už chlapovi s me em anebo rusovlasé potvo e -, m l se nejprve
odebrat za svým léka em a nechat si zran ní odborn ošet it. Vyzná se v
boji. Jediný pohled do jejích st íb itých o í mu napov l, že eká na
jakoukoliv jeho slabost. Chv je se, avšak víc nenávistí než strachy.
Z istajasna a bez sebemenšího varování zrzka zaúto ila kolenem na
Erik v klín. Bolestí zadržel dech, zlomil se v pase. Všechno kolem n j
znovu z ernalo. P esto jí nepustil. Vrávoral dozadu ve snaze najít židli.
Dívku vlekl s sebou. Zhroutil se na d ev nou stoli ku, zajatkyn p ed ním
padla na kolena. Nejradši by ji v té chvíli zabil. Nebo vší silou ude il a
zlomil jí vaz. Zalapal po dechu a p inutil se rozlepit ví ka. Na okamžik se
mu zdálo, že v dív in pohledu spat il irou hr zu. Le za okamžik byla
pry . Dívka si byla v doma síly jeho hn vu, proto s ním za ala zoufale
bojovat. Erik ji krotil a zárove si ji se zájmem prohlížel. Byla neoby ejn
krásná. Jemn modelovaný obli ej p echázel v dlouhou šíji. A co teprve její
nevšední zá ivé kade e! Zjevn má p ed sebou urozenou dámu. Sv í o
tom kvalitní vln né oble ení zdobené kožešinou.
Sledoval ji p íliš dlouho. Dívka neváhala využít jeho p echodného
rozptýlení a kousla ho do ruky. Pustil její záp stí, ale popadl ji za vlasy.
Chmurn se usmál, když vyk ikla bolestí. Je líbezná, ale taky zatracen
rychlá a mazaná. Krom toho pochází z nep átelského tábora. Nemilosrdn
19
ji p itáhl k sob , probodával ji o ima. „Co se tu stalo?" dožadoval se
vysv tlení.
„Co by se m lo stát?" ertila se. „Po mo i p iplula horda krvežíznivých
lupi !"
Zesílil sev ení. „Opakuji, dámo, co se tu stalo?"
V koutcích st íb itých o í se objevily slzy. Dívka chytila muže za prsty,
pak nechala ruku klesnout. Bezd uhodila Erika do rozšklebené rány na
stehn .
P ed o ima se mu d laly mžitky. Povolil stisk. Z ejm omdlí. P inutil se
padnout dop edu. Doufal, že dívku uv zní pod svým mohutným t lem.
Opoušt lo ho v domí. Zhroutil se na zkoprn lou zajatkyni. Jejich nohy se
propletly. Kolenem zachytil lem dív iny tuniky a vyhrnul ji. Zajatkyn
vyk ikla zlostí i strachy. Erika p epadly neo ekávané choutky. Zhrublými
dlan mi la klouzal po obnažené hedvábné pokožce. Zajatkyn lapala po
dechu a zb sile s ním bojovala. Erika zachvátila zvláštní hore ka. Liboval
si, jak jsou dív ina stehna teplá a pružná. Až dosud na t lesnou slast
nepomyslel, p estože si všiml ženiny mimo ádné krásy a opájel se šimráním
jejích vlas . Avšak ve chvíli, kdy svou drát nou košilí drtil její adra a do
dlaní ho h ála oblá stehna, se ho zmocnilo vzrušení.
Zatnul zuby. Zajatkyn poplašen vyt eštila o i. Pokusila se ho ze sebe
shodit. Nadávala, rvala se s ním ze všech sil. Drásala ho nehty. Popadl ji za
záp stí a uv znil je za hlavou. Z jeho ledov modrých o í mrazilo.
Sice Rollovi na ídil, aby se držel za ním, ale kde ten chlap sakra v zí?
Nyní ho pot ebuje. S každou uplynulou vte inou ho opouští síly, protože
ztratil spoustu krve. Utkal se s mnoha muži a neutržil ani škrábnutí, zato
tahle mrcha se st íb itýma o ima ho málem vy ídila. Zasténala. Odvrátila
zrak, aby se na n ho nemusela dívat, a kousla se do rtu.
„Za tohle zem eš!" vyk ikla znenadání.
„Za co? Mohla by to dáma up esnit? Protože jsem se navzdory tve špatné
mušce nenechal zabít? Anebo za to, že se t takhle dotýkám?" Obcházely ho
mrákoty a bojoval s nevolností, p esto dál umanut klouzal prsty po vnit ní
stran dív ina stehna.
Zajatkyn zbrunátn la zlostí a on se rozesmál. Avšak op tovn ho
zachvátila bolest. Tahle ubka ho post elila, kopla, kousla, poškrábala. Byl
by naprostý hlupák, kdyby si neuv domoval, že má p ed sebou

20
nebezpe ného protivníka, by navýsost pohledného. Obrnil se proto proti
dív iným p vab m a vzr stající touze.
„Neboj se, anglická arod jnice," vysmíval se jí, zatímco dlaní rejdil
poblíž jejího klína. „Nejsi ani n žná, ani milá, ani se mi nelíbíš. Máš dv
možnosti. Bu t zabiju, nebo skon íš jako otrokyn . Nic jiného ti
nabídnout nem žu. Takhle dopadnou všechny ženské, které zajmu. Takže
radši neprovokuj, protože jestli se t dotknu, rozhodn se ti to nebude
líbit."
„Co jiného bych také mohla od Vikinga o ekávat než plen ní a smrt?"
ucedila opovržliv .
Zask ípal zuby. Bojoval s pokušením znovu ji ude it. P inutil se usmát.
Proboha, kde je ten Rollo? Všechno vidí jakoby p es rudou clonu, ale i tak
je tahle potvora krásná až b da. A taky nebezpe ná. Oba se zamotali do
pramen jejích vo avých vlas jemných jako hedvábí. Dívala se na n ho
okouzlujícíma o ima, ve kterých se bohužel usadila nenávist.
Bujná adra se zvedala a klesala, div že se nevyhrnula z výst ihu tuniky
ven. „Asi bych si t m l vzít," zašeptal a pohladil ji po tvá i. Dívka
vehementn zavrt la hlavou. Sklouzl prsty po jejím hrdle a uchopil do dlan
vyzývavé adro. Palcem ozkoušel bradavku, která pod jeho dotekem ihned
ztvrdla. Zajatkyn se ost e nadechla, o i se jí t pytily.
„Ned lej to, Vikingu!" zap ísahala ho.
Zamra il se. Nechápal, pro po ád bazíruje na jeho severském p vodu,
když p ijel z Irska. Ne že by její p ipomínku bral jako urážku, avšak
icestoval sem jako vyslanec zem své matky.
P estal ji mu it, nebo se v n m vzedmul spravedlivý hn v. V l, že
nemá moc asu. „Chci v t, co se stalo!" uhodil na ni.
Ml ky na n ho zírala. Pustil její záp stí a natáhl se po dýce, která mu p i
poty ce vypadla. Zrovna ji ukládal do pouzdra, když ho op t p emohla
slabost. Z rány na stehn se vy inula krev.
Opoušt lo ho v domí. Musel mluvit, aby si pro istil hlavu. „Milá dámo,"
spustil, „chci v t, kdo je pánem tohoto sídla a pro ..." Op t se mu d laly
mžitky p ed o ima. P edklonil se.
Zem e. Velký vále ník, Vl í št , skoná rukou téhle hol iny, která ho
jist bez váhání pod ízne, jen co Erik zav e o i.
„Och!" Cítil, jak se pod ním vrtí. Odstr ila ho. Erika se zmocnila p íšerná
letargie. Dívka se vyškrábala na kolena a pohlédla do jeho ledov modrých
21
 í. Natáhla se po dýce. Erik ji sev el v zesláblých prstech. Kvapem ho
opoušt ly síly. Cítil, jak se jeho soupe ka snaží zmocnit jeho nože. Slyšel,
jak zoufale vzlyká. Chce ho pod íznout. Pot ebuje zbra .
„Pane! Kdepak jsi?"
Kone je tady Rollo! Zadun la ko ská kopyta, potom utichla. Erik
l, že se blíží pomoc. Bleskov sev el pochvu s dýkou.
Dívka se zvedla z podlahy a chystala se utéct. Erik se p inutil zvednout.
Kurážná Angli anka vb hla do haly, kde se oto ila.
as jako by se zastavil. Spat il ji lapenou ve slábnoucím sv tle. Vysokou,
štíhlou a vznešenou. Vlasy jí kolem hlavy svítily jako svatozá .
Všimla si taseného nože i mrazivého pohledu. Zalapala ohromením po
dechu a zády se p itiskla ke st . Její život spo íval v rukou Vikinga.
Mohl by ji vmžiku zabít a oba to v li. Muž dob e mí eným hodem
išpendlil dívku za rukáv ke st . Dýka se zabodla jen n kolik centimetr
od jejího srdce.
Zlov stn se zazubil. „Jsem Viking, p esn jak tvrdíš, p esto dosud žiješ.
Modli se, dámo. Modli se ke svému bohu, abychom se my dva už nikdy
nesetkali."
V o ích se jí zra ila irá hr za smíšená s nenávistí. Chvíli na muže zírala,
potom vyk ikla, oto ila se a vyškubla epel ze zdi. Znovu se dala do b hu.
Vzáp tí byla pry .
Do dve í vtrhl Rollo. „Eriku!"
„Tady jsem!" odpov l. Rollo k n mu poklekl a pomohl mu na nohy.
„Dosta m do postele," zasténal Erik. „Povolej ke mn léka e a p ines mi
hodn piva nebo medoviny."
„Krev!" zhrozil se Rollo. „Posp š si, musíme t okamžit ošet it. Nesmíš
tu zem ít!"
Mladík se chmurn usmál.
„Já nezem u. P ísahám. Vylížu se z toho a po ádn se pomstím. Zjistím,
co se tu stalo. Jinak Alfréd z Wessexu záhy shledá, že nebojuje pouze s
Dány, ale i s Iry a Nory."

Vysoko na bílém skalnatém útesu shlížejícím na zkázu m sta se zvedl ze

zem štíhlý chlapec. Opatrn vklouzl do bujného podrostu a dal se do b hu.
Mladé mrštné nohy se ile míhaly, když kluk pádil po prastaré ímské
stezce. Srdce mu bušilo, chodidla pálila, p esto se nezastavil, dokud
22
nedorazil na mýtinu, kde na n ho ekali dva angli tí šlechtici usazení na
betech koní. Pat ili k výkv tu zem .
Starší z nich se od l do modrého plášt lemovaného kožešinou z hranostaje,
mladší do zeleného zdobeného kožichem bílé lišky.
„Pov z, co jsi vid l," vyzval hocha starší z muž .
Kluk se zadýchával. „Všechno prob hlo, jak jste si p ál. Bitvu vedl lord
Wilton ze Sussexu a okamžit padl pod vikinskou epelí. Nikdo o králov
pozvání nev l. Netušili ani to, že na lodích krom Viking p iplouvají i
Irové. Wilton a Egmund jsou ur it mrtví. Jist budou ozna eni za zrádce.
Obyvatelé m sta p ivítali Vikingy jako nájezdníky. Domy ho í. Ti, co
nezem eli, skon í v zajetí. Stanou se otroky a ženy nev stkami."
Starší z muž zk ivil rty v krutém úsm vu, mladší se vzrušen ozval: „Co
Adéla a Rhiannona?"
„Adéla uprchla, jak bylo v plánu." Chlapec se odml el. O ekával, že se na
ho vbrzku snese muž v hn v. „Rhiannona neopustila své v rné a p ipojila
se k boji."
Mladík za al divoce klít. Nevolník sp šn pokra oval: „Jeden z Viking ji
dostihl, ale n jak se jí poda ilo utéct. Vid l jsem, jak prchá zadní branou do
les ."
íkáš, že se jí zmocnil Viking?"
Kluk p isv il. „Ano, ale utekla mu."
„Ale poda ilo se jí to v as?" Šlechtic se zamyslel. Díval se na svého
spole níka, který se tvá il zkroušen .
„Pro se tím trápíš? Já si p eju, aby se jí ten Viking zmocnil, a to p kn
nemilosrdn . Poslouží to mé v ci. Alespo te neodmítne moji nabídku.
Kdo by také stál o ženskou zneuct nou nep ítelem? Bude mi vd ná i za to
málo, co jí nabídnu."
Mladší z muž se na staršího ani nepodíval. „T eba se mýlíš," prohlásil.
„Miluje Rowana a ten ji neopustí. Jiný návrh nep ijme."
„Ud lá, co jí eknu."
„Porou et jí smí jenom král."
Následoval hrubý, vyzývavý smích. „Po dnešku jsem si jistý tím, co jí
Alfréd na ídí. Ur it ji nedá chudému nýmandovi. Poj , skutek je vykonán a
tento den pat í nám. Musíme panovníka zpravit o nešt stí, které nás
potkalo."
„Pánové!" p ipomn l se mladý zv d.
23
 Starší z muž se na n ho podíval a lišácky p imhou il o i. „No co je?"
„Moje odm na! Slíbili jste mi zaplatit ve st íb e." „P iznávám," broukl starší
z muž .
Pobídl svého kon a p ito il se s ním k chlapci. „Víš ur it , že všichni,
které jsi vyjmenoval, jsou mrtví?"
„Naprosto. Úkol jsem splnil, mám nárok na odm nu." „Bodej ."
Muž se zlov stn zazubil. Chlapec vyt eštil o i hr zou, nebo šlechtic
místo po m šci sáhl po me i. Zem el tak rychle, že ani nesta il vyk iknout.
Klesl na zem v kaluži krve.
Mladík se zhrozil. „Byla tahle krutost nezbytná?"
„Byla." Jeho spole ník si pe liv ot el me . „Naprosto nevyhnutelná.
Pamatuj na má slova: kdykoliv se dopustíš zrady, milý p íteli, nezanechávej
za sebou stopy."
Jeho k lhostejn p ekro il bezduché t lo. „Následuj m . Jedeme ke
králi."

24
Rhiannonino srdce bušilo, nohy ji bolely, plíce pálily. P esto nepolevovala v
hu a no ila se do hustého hvozdu stále hloub ji. Prchala z m sta, kde se
narodila a jež po dlouhá léta bylo jejím domovem. Celý sv j život bojovala,
ale nikdy se neocitla tak blízko zkázy a zoufalství jako dnes.
Kone se zastavila. Obklopoval ji temný les. Dob e tuhle oblast znala a
vítala, že se blíží noc. Usadila se na balvanu porostlém lišejníkem. Lapala
po dechu a natahovala uši, zda nezaslechne kroky vikinských
pronásledovatel . Po chvíli se jí dýchalo mnohem lépe a zdálo se, že nemá
nikoho v patách. Z ejm jim nestojí za námahu. Nejspíš netuší, s kým m li
tu est, nebo je to nezajímá.
Za ala se chv t.
Mohli ji zabít. Kdyby toho obra vážn nezranila, pustil by se za ní.
Rozt ásla se jako osika. Zav ela o i, aby se uklidnila. Jenže vzpomínky
zaplašit nedokázala. V duchu p ed sebou vid la sv tlovlasého urostlého
Vikinga. Jako by se kolem ní stále vznášela mužná v . Tam, kde se jí
dotýkal, ji pálila k že.
P erývan se nadechla. Mohl ji zabít. Mohl jí proklát srdce dýkou, ale
neud lal to. Musel v t, že mu ute e a pob ží varovat krále. P esto jí
ušet il.
Sotva se jednalo o milosrdenství, napadlo ji. Nelítostný byl dost. Pro se
ustavi vyptával na to, co se stalo? Co tím myslel? Pevn se objala
pažemi. Nejradši by hlasit v ískala strachy, zlostí a beznad jí. Co se
ihodilo? Horda Viking se sesypala na její domov a celý ho zni ila!
Musí pokra ovat v cest . Musí za králem.
Vstala a doklopýtala k pot ku, který lesem protékal. Zajímalo by ji, zda
Viking srovná m sto se zemí. Tolik mrtvých... Šlechtici, venkované,
nevolníci.
Z o í se jí vy inuly slzy. Egmund je po smrti. Drahý v rný Egmund,
oddaný p ítel s velkým zplihlým knírem a smutnýma hn dýma o ima.
Nedokázala se s jeho ztrátou vyrovnat. Doprovázel jejího otce, velšského
prince Gartha, na výprav , b hem níž na cornwallském pob eží vyrvali její
matku z rukou Dán . Alfréd v otec mu za hrdinský in dal za ženu svou
dceru, sv tlovlasou Allyci, a spoustu úrodné p dy. Egmund znal Rhiannonu
od d tství, tehdy ji houpával na koleni. Stejn jako ona po celý sv j život
bojoval. Rval se s Vikingy, rozséva i smrti.

25
 Poklekla a omyla si tvá v chladné zur ící vod . Cht la se zbavit špíny, a
edevším Vikingových dotek . Ješt že p estalo pršet a oblohu již nek ižují
blesky. Musí jít dál. Musí vydržet, dokud nebude u Alfréda.
Nemohla se do kat, až ho spat í. Až se sv í do jeho rukou a všechno mu
vypoví. Nechce mu p id lávat další starosti, avšak strýc je jediný, kdo ji
že pomstít.
Op t se rozt ásla. Její snoubenec Rowan panovníka doprovází. Ješt že
nebyl s ní. Rowan se nedokáže vzdát, jist by zahynul v boji. Ztratila již
tolik blízkých. Otec p išel o život, když spolu s Alfrédem bojoval proti
Gunthrumovi. Matka ho brzy následovala. Zem ela žalem. Rhiannona by
neunesla, kdyby se na v nost odebral i její milý.
P idala do kroku. Uv domila si, že potrvá n kolik dní, než dorazí do cíle.
vodn mínila uprchnout na koni, ale Viking jí p ekazil plány. Nemohla
utéct jinak než p šky. Nemá kon , je unavená a smutná, ale musí dál
pokra ovat v cest . Neodváží se z stat poblíž Viking .
Marn se objímala pažemi ve snaze potla it chv ní. Bála se, aby ji
nedohnal sv tlovlasý porobitel. Chladný výraz jeho o í a pohlednou tvá
la stále p ed o ima. V uších jí zn la varovná slova a podv dom ji nutila
zrychlit krok. Up ímn se modlila, aby se s tímhle bídákem už nikdy
nest etla.
Vzpomínala, jak ho poprvé zahlédla z hradeb. Hrd se naparoval na p ídi
své lodi, jako by se nebál blesk šlehajících z bou kových mra en. Drzý,
arogantní ni itel p inesl zkázu t m, na nichž Rhian-non záleželo. Up ímn
si p ála, aby zem el. Vycítila, že bez n ho by jeho muži ztratili kuráž.
Ani se nepohnul, když namí ila šíp na jeho srdce, avšak v poslední chvíli
usko il. Pohrdala jeho pýchou i sebev domím. Spolu s ním p išlo
krveprolití. M la p ed ním uprchnout. Jenže pak toho posla smrti zahlédla
na nádvo í a náhle ho zoufale toužila zabít.
A sama málem p išla o život!
Vzpomn la si, jak se nad ní Nor hroziv ty il a išela z n ho zu ivost.
Jeho prsty se prom nily v žhavé okovy. Pálil ji každý dotek. Nikdy d ív
nezakusila takovou nenávist a hr zu. Rovn ž nikdy nezapomene na jeho
i. Byly jako ohe a led. Propalovaly se až na dno její duše. Zplundroval
její m sto, svobodní lidé se stali otroky. Egmund leží v kaluži krve a spolu s
ním drahý lord Wilton, její další oblíbenec. Zahynul i state ný Thomas a
spousta dalších.
26
 Znovu se zastavila. Rukama si objala b icho ve snaze potla it bolest, jíž se
jí svíral žaludek. Zahled la se na nebe. Doufala, že se Adéle poda ilo dostat
do bezpe í. Adéla byla její p íbuzná, vdova po zemanovi z Wessexu. Staly
se dobrými p ítelkyn mi a nehnuly se od sebe na krok. K ehká stará žena by
krutost Nor nep ežila, o tom Rhiannona v nejmenším nepochybovala.
„Všichni svatí a Bože všemohoucí," modlila se, „prosím, a se jí nic
nestane!"
Náhle se polekan zastavila. V k oví po své levici zaslechla zašust ní.
Srdce se jí rozbušilo. Svezla se na kolena a ukryla se za kmenem starého
dubu. Zmocnil se jí strach. P ed o ima se jí vznášel obli ej sv tlovlasého
Vikinga poprášený moukou. Ješt se nevzpamatovala z jeho dotek . išela
z nich síla a nad azenost. ekl jí: „Modli se, dámo. Modli se ke svému
bohu, abychom se my dva už nikdy nesetkali."
Z podrostu se ozvalo zlov stné zapraskání. Dívka málem vyk ikla hr zou.
Dech se jí zadrhl v hrdle.
Vtom se p ed ní objevil grošovaný k . Vypadal smutn .
Rhiannona vyprskla smíchy, avšak veselí se záhy prom nilo v slzy.
Tolik lidí zem elo! Vikingové jí všechno vzali. Dokonce se ani nem že
vrátit a dop át svým blízkým k es anský poh eb.
K na ni zíral, jako by jí p esko ilo. I ona sama se za ala obávat o své
duševní zdraví. Opatrn se zvedla a uv domila si, že kon moc pot ebuje. S
jeho pomocí m že být ráno u Alfréda.
Tiše na zví e zavolala. Nem lo zájem se plašit. Uteklo z bitvy, ot že
couralo po zemi.
Rhiannonu by zajímalo, kdo nalezl smrt v jeho sedle. Bylo rozsekané.
State zask ípala zuby, p esto se znovu rozbre ela. Rozepnula podb išník
a odhodila sedlo do k oví. Pak nadzvedla lem tuniky a vyhoupla se
grošákovi na h bet. Musí se pomodlit, aby jí na cestu svítil m síc, nebo
asu nemá nazbyt.
K si spokojen vykra oval a dívka p emítala o uplynulých letech. Na
každém kroku ji provázel strach a tušené nebezpe í. Proto otec trval na tom,
aby se nau ila st ílet z luku a ohán t me em. Stala se výbornou
lukost elkyní. Otec se rád chlubil, že jeho dcera trefí jehlu na sto krok .
Nebyl daleko od pravdy. Tém nikdy neminula cíl.
Až do dnešního dne, kdy na tom zoufale záleželo.
Ho ce dumala nad tím, pro šíp tentokrát nedolet l, kam m l.
27
 Anebo pro po ní Viking hodil dýku tak, aby jí neublížil. V la, že
kdyby ši ji p ál zabít, byla by te mrtvá.
Zhluboka si povzdechla. Snášela se noc. Už necht la p emýšlet o
zlatovlasém obrovi. P ece se nebude ustavi t ást strachy a vzpomínat na
jeho svalnaté t lo anebo nebezpe í išící z jeho ledov modrých o í.
Modli se, dámo..., abychom se my dva už nikdy nesetkali...
Znenadání blízko ní zahoukala sova. Rhiannona leknutím málem spadla z
kon . Vycházel m síc. Posvítí jí na cestu.
Byla vy erpaná, srdce jí pokleslo. Pojednou se cítila p íšern osam le.
Nemohla se ubránit žalostným vzpomínkám na den, kdy matce doru ili
otcovo bezduché t lo. Rhiannona zírala na jeho pohlednou tvá . Smrt ji
prom nila v popelavou masku. Na spánku zasychala krev tam, kde se do
lebky zakousla dánská sekera. Rozplakala se. Uchopila tatínkovu hlavu do
dlaní a šeptem mu domlouvala, jako by ho tím mohla probrat z v ného
spánku. Posléze ji matka od nebožtíka odtáhla. Tehdy Rhiannona tém
estala v it, že existuje n jaké nebe.
Nyní p išli na adu Egmund, Wilton a Thomas. A tolik dalších...
Rhiannona zaklonila hlavu a zaje ela, jako by se mohla vyk et ze své
bolesti. Víc už si vzít nenechá, zap ísáhla se. Nep ipustí to. To radši zem e.
***

Alfréd, král Wessexu, vykro il z kaple. Zastavil se a pohlédl na ranní

oblohu. P estalo pršet, ranní ervánky vypadaly jako p edzv st krveprolití.
Byl velmi zbožný a v il v jedinou pravou víru-k es anskou. Avšak toho
rána se mu zdálo, že mu nebe posílá prastaré pohanské varování.
Povzdechl si. Ješt se mu necht lo vrátit do sídla. Sev el prsty pevn v
st. Bože všemohoucí, smiluj se nad námi a za , aby bitva, jež
neodvratn p ijde, byla tou poslední a zkrotila bestie, které nás trápí.
Nepamatoval si, kdy Dánové neovliv ovali jeho život. Alfrédova
nejran jší vzpomínka na severské nájezdníky se pojila s cestou do íma.
Podstoupil ji ve trnácti letech, protože otec a brat i museli do války. Nyní
jsou mrtví. Všichni. Otec i t i brat i. Žádný z nich nedostal šanci zestárnout.
Skála mezi d ev nou kaplí a domem tvo ila p írodní lavi ku. Posadil se na
ni. Pojednou si všiml, že má ruku stále sev enou v p st.
Nejprve s Dány bojoval spolu se svým bratrem. Když zem el, bylo
Alfrédovi jednadvacet let. S manželkou ekali první dít . Nyní je mu
28
patnáct a Alfréd je up ímn rád, že se jim tehdy narodila dcera. Alespo ji
nemusí p ipravovat na boj a smrt. Avšak po dcerce záhy následoval syn,
jemuž brzy za ne vojenská povinnost.
Díval se na oblohu a p emítal, jaké poselství mu p inášejí ona krvav rudá
mra na. Co se stalo? Anebo se teprve má stát? A koliv postrádal v štecké
schopnosti Kelt , v l, že Anglie je stále pod vlivem pohanských rituál .
Koneckonc , p íjezd Viking , kte í s sebou p inesou zkázu, p edpov li
práv druidové. Stále žijí v lesích. A mnozí Alfrédovi bližní jsou navzdory
es anské ví e stejn pov iví jako pohanští Dánové.
co se chystá.
Znovu se pomodlil. P ál si, aby se podivné znamení stalo p edzv stí
vít zství. Uv domoval si, že ho jeho muži považují za nejv tšího krále od
dob legendárního Artuše. Mnohokrát už nep ítele porazil. Byl mocným
vlada em, poddaní se p ed ním klan li a bojovali za jeho est. On však cht l
víc. Toužil po míru. P ál si, aby se Anglie stala místem vzd lanosti, cht l,
aby jeho d ti um ly íst
| psát a studovaly pod dohledem nejv tších u enc sv ta. Sám se nau il íst
až ve dvanácti letech, a p estože mu matka um ela, když byl ješt hodn
malý, nikdy nezapomene, jak mu melodickým hlasem p ed ítala. Nesmírn
si vážil vzd lání. Už dávno není mladík, avšak ješt nepat í do starého
železa. Je mu šestat icet let. Má p ed sebou spoustu let a dostatek asu, aby
eho dosáhl. Angli tí emeslníci mistrn zpracovávají kov i drahé kameny
a vyráb jí nádherné šperky. Mniši se p inili o to, aby se jejich kláštery
staly architektonickými skvosty. Nyní jsou zplundrované a vykradené.
Nájezdníci sebrali vše, co m lo n jakou hodnotu. Angli an m že být rád,
když si udrží sv j kousek p dy.
A koliv se práv zú astnil mše, padl Alfréd na kolena. Nabral do dlan
hrst zeminy a zahled l se na ni. „Bože mých otc , nech m tentokrát Dány
zni it. Umožni mi vyhnat je ze zem . P inu je obrátit se na jedinou pravou
víru!"
Cítil, jak se mu zem zachvívá pod nohama. Cválal k n mu Allen z Kentu,
jeden z jeho nejd ryhodn jších lidí. Alfréd se kvapn postavil, zatímco
Allen sesedl z kon a padl p ed svým vládcem na kolena. Král v l, že ho
ekají špatné zprávy.
„Vsta , Allene, a pov z mi, co se p ihodilo. Co se d je? Zm nil irský
princ názor a odmítl p iplout?" Obloha ho varovala. Vy kával, co p ijde.
29
 „Kdepak, m j králi. P ijel, ale stalo se nešt stí. Na pob eží nedorazil
žádný vzkaz. Obyvatelé m sta se domnívali, že se ocitli v obležení, a za ali
se bránit. Rhiannona na ídila útok. Irskému princi se nedostalo v elého
ivítání, nýbrž se na n ho sneslo mra no šíp ."
Alfrédovi se sev elo srdce bolestí. Popadl p ítele pevn za ramena. „Jak to
víš?"
„M l jsem namí eno za Rhiannonou a náhodou jsem cestou potkal posla,
který pospíchal za tebou." Allen sklopil zrak. Alfréda by zajímalo, co mu
zatajil. Pak si ale pomyslel, že se za vyhýbavým pohledem skrývá sklí enost
a strach o Rhiannonu.
„Je to pravda? Jsi si tím jist?"
„Ano. Vím to ur it . M sto je skoro srovnané se zemí."
„To se dalo ekat," povzdechl si panovník. Dob e znal pov st irského
prince, a tak se modlil, aby se dopad nedorozum ní omezil na škodu, k níž
už došlo. Erik z Dubhlainu m že touhle dobou táhnout na Wessex, aby se
pomstil. P irozen se domnívá, že ho anglický král podrazil. Mohla
Rhiannona Alfréda zradit? Nesmysl! Up ímn se o nete strachoval. Co se s
ní stalo? Avšak k poddanému promluvil vyrovnaným hlasem hodným krále.
Ostatn nemá na vybranou. Je p edevším panovníkem této zem .
„Kde je Erik te ?"
„Obsadil m sto."
„Copak netáhne do vnitrozemí? Jak to m žeš v t?"
„Ve m st panuje hrozivé ticho. Vím to, nebo jsem se osobn rozjel k
pob eží, abych t mohl o všem hodnov rn informovat. Poté jsem se
urychlen vrátil zpátky."
Alfréd krátce pod koval Bohu za to, že se irský Viking nerozhodl pro
okamžitou odvetu. Pak se zeptal na Rhiannonu. „Co moje nete ?"
Allen lítostiv zavrt l hlavou. „Nikde jsem ji nevid l. Ale ten muž, co
jsem ho potkal, tvrdí, že ur it utekla."
Alfréd se op t zahled l na nebe. „Allene, najdi Rowana a pošli ho spolu s
jeho družinou Rhiannonu hledat. Jestli je naživu, jeho láska mu ji pom že
najít."
„A co ty?"
Král se na p ítele zahled l a zaváhal. Byli ve stejném v ku. Oba se vyznali
v boji. Allen byl ernovlasý, m l uhran ivé šedé o i a výrazná ústa, která

30
ob as p sobila krut . Jsme p íliš tvrdí. Jako vytesaní z kamene, pomyslel si
chmurn panovník.
„Já se rozjedu za Erikem z Dubhlainu. Vyhledám ho a tenhle strašlivý
omyl mu vysv tlím." Oto il se a zamí il k sídlu. Pláš za ním hrd vlál.
Náhle se král zastavil a oto il se zpátky k Allenovi. „Jak se to mohlo stát?
Doru ili jste vzkaz?"
„Je mi známo, že jsme vyslali posla. Muž, s nímž jsem mluvil, o n m nic
nev l. Napadlo ho, že starý Egmund možná jeho p íjezd p ed svou paní
schváln zatajil. Egmundova nenávist v i Nor m je všeobecn známá.
Zem el v bitv , takže pravdu se nikdy nedozvíme."
Vlada se chmurn usmál. „Ale ano, dozvíme. Vypátráme ji, jak nejd íve to
jde." „Pane!"
Ženské volání Alfréda p im lo obrátit se k hustému hvozdu. Poznal ten
hlas a ihned se mu nesmírn ulevilo.
Spat il Rhiannonu. Cválala k n mu p es louku na grošovaném koni. Byla
celá potrhaná a uválená, p esto jí to moc slušelo.
„Proboha," zašeptal Alfréd a rozb hl se k ní. Dívka kvapn p itáhla koni
ot že a se slzami v o ích se zhroutila strýci do náru e.
Tiskl ji k sob a hladil po vlasech. V duchu d koval Bohu, že mu ji vrátil.
Sám nechápal, kde se v n m bere tolik lásky. M l Rhiannonu rád jako
jedno ze svých d tí. Snad za to m že skute nost, že kdysi miloval a
obdivoval její matku. T eba je to tím, že jí šel za kmotra. Zkrátka ji
zbož oval jako svoji dceru. Na ženu byla vysoká a štíhlá, avšak správn
zaoblená v p íslušných partiích. Zapomn l na Allena, uchopil nete do
náru e a pospíchal k domu. Cestou volal manželku.
Rhiannona se k n mu vinula jako d ivé dít . Podívala se na n ho
neuv iteln st íb itýma o ima.
„Napadli nás Dánové, m j pane. P ipluli v dra ích lodích. Vy ítili se na
nás a vyplenili m sto."
Zav ela o i. Byla promrzlá, vy erpaná a promo ená do poslední nitky.
Celou noc ujížd la v dešti.
Alfréda se z istajasna zmocnila zlost. Škoda zni eného m sta, škoda
zma ených život . „Nebyli to Dánové."
Užasle na n ho zírala. „P ece jsem tam byla! Sesypali se na nás jako
hladoví vlci..."

31
 „Poslal jsem ti vzkaz, Rhiannono. Požádal jsem o pomoc irského prince z
Dubhlainu. Nenávidí Dány stejn hluboce jako my."
Zavrt la hlavou. Ni emu nerozum la.
„Žádné Iry jsem nevid la!" Pevn zatnula zuby. Nedokázala zapomenout
na Vikinga, kterého málem zabila - zlatovlasého obra studeného jako jeho
domovina. „P ipluly dra í lod ," zašeptala. Nemohla Alfrédovi íct, že se
st etla s jejich velitelem. Zlobil by se na ni za to, že okamžit neutekla.
„Stavitelé princových lodí jsou p vodem Norové stejn jako mnozí z jeho
poddaných."
Op t zavrt la hlavou. Je p íliš vy erpaná. Z ejm králi dostate
nevysv tlila, jaké nebezpe í jim hrozilo. „Asi jsem se špatn vyjád ila.
Možná hovo ím nesrozumiteln ..."
„Kdepak," ok ikl ji ost e. V el v n m hn v. D lalo se mu zle ze zbyte
zma ených život a obával se, že kv li zrad p ijde o pomoc irského prince
ve chvíli, kdy ji nejvíc pot ebuje. Rhiannon nic nevy ítal, p esto se
zachvíval roz ilením. „Vyjád ila ses jasn , to ty mi nerozumíš! Byl jsem
zrazen. Poslala jsi své vojáky na muže, které jsem požádal o spojenectví.
Tím pádem jako bys vztáhla ruku i na m ."
Rhiannona zalapala zd šením po dechu. „Nikdy bych t nezradila,
Alfréde. Jak m m žeš takhle obvinit? Bojovala jsem s nep ítelem!
Vždycky jsme s Vikingy bojovali."
„Já t neobvi uji. Pouze ti íkám, že jsi m la toho muže p ivítat jako
spojence, ale tys na n ho místo toho tasila zbran ."
„P ísahám, že jsem o ni em nev la!"
A koliv ji miloval, náhle se na ni nemohl ani podívat. Nyní pot ebuje
veškeré posily, které m že získat. Vít zství m l na dosah ruky. Už cítil na
jazyku jeho sladkou p íchu . Nedokázal se smí it s pomyšlením, že ho o n
kdo p ipraví. Musí mít irského prince na své stran . Jestli po n m bude
požadovat potrestání viník , Alfréd je p ipraven tuto cenu zaplatit.
Usadil nete p ed krbem. „Alswitho!" zavolal na manželku. P išla s
nejmladší dcerkou v náru i. Rychle postavila dít stranou, vy ítav pohlédla
na muže a pospíchala nete obejmout. „Co se jí stalo?" vyhrkla, když si
všimla jejího špinavého oble ení.
Alfréd se nedokázal zbavit zu ivosti, která ho posedla. „N kdo z její
domácnosti se rozhodl, že nesplní král v rozkaz. To se stalo."
„To není pravda!" bránila se Rhiannona.
32
 Král se chv l. Rhiannona nerozum la hloubce jeho emocí. Zasko ilo ji, že
se na ni zlobí, když si k n mu p ijela pro út chu.
„Tob nic nevy ítám, Rhiannono, nicmén n kdo t zradil - stejn jako
. To, co se p ihodilo, m že mít vážné d sledky. Mnohem hroziv jší než
ty, k nimž už došlo."
Dívka se vymanila z královniny náru e a postavila se, aby vstoje elila
svému vládci. „Co m že být horšího než mo e krve p ed branami mého
sta? Copak jsi už zapomn l, Alfréde? Moji v rní, moji p átelé, jsou
mrtví..."
„Copak jsi zapomn la, že jsem zdejším králem?" zaburácel na oplátku.
„Zradit t mohl práv n který z nich. Poslal jsem ti zprávu, že k nám mí í
irský princ, a žádal jsem t , abys ho zdvo ile p ivítala a doprovodila sem."
„Žádný vzkaz jsem neobdržela, m j pane!" vyk ikla. „V mi, že jsem
irského prince ani nezahlédla. Vid la jsem jen hordu vikinských
nájezdník ."
Oto il se k ní zády.
„U všech svatých, Alfréde," zhrozila se Alswitha. „Jak m žeš být tak
krutý a o Rhiannon pochybovat?"
Obrátil se k ob ma ženám a jeho pohled byl náhle prázdný. „Protože od
téhle události se m že odvíjet celá budoucnost Wessexu. Protože sjednání
míru nyní závisí na rozmarech a zlosti irského prince." Zapnul si pláš .
„Odjíždím na pob eží, má paní," sd lil své choti. „Rhiannona p ežila a u
tebe je v bezpe í."
Nato odešel. Užasle za ním zíraly. Alswitha se zdála být rozrušen jší než
Rhiannona.
„On t má rád, doopravdy," hlesla.
Dívka se pokusila o úsm v. Marn . „Ano, má m rád. Ale ne tak jako
Wessex."
„Tak nemiluje ani m ," poznamenala suše královna. Všimla si, že se dívka
chv je, proto zavolala na služky: „Posp šte si! Oh ejte vodu a dop ejte
Rhiannon horkou koupel p ed krbem, jinak nastydne."
Zvenku k nim doléhal klapot kopyt a ržání koní. Muži se chystali na cestu.
Alswitha objala Rhiannonu kolem ramen a odvád la ji do komnaty. Osobn
íbuznou omývala a pokoušela se ji rozptýlit nezávazným hovorem. Avšak
sotva se její nete zabalila do ln né osušky a usadila p ed krbem, op t se
rozt ásla.
33
 Alswitha, dosud krásná žena s o ima barvy medu a jemnými rysy, se
uvelebila vedle ní a pustila se do ut šování.
„Necháme za tvé lidi odsloužit mši. Každý ve er se za n budeme modlit."
Dívka p ikývla a nervózn polkla. „Musíš mi v it, Alswitho. Nebyli to
Irové. Vid la jsem je. Napadli nás Vikingové."
„Rhiannono, já ti v ím. Popisuješ mi to, co jsi spat ila. Bohužel ti nikdo
neoznámil, že otcem zmín ného irského prince je istokrevný Viking.
Možná se mu syn podobá. Copak to nechápeš? Vikingové jsou mistry ve
stav ní plavidel, proto mají irské lodice na p ídích dra í hlavy. Mnozí
íslušníci princovy družiny jist pocházejí ze zem jeho otce a bojují jako
zb silí. Práv takové vále níky te manžel pot ebuje, aby p emohl Dány."
„Povídám ti, Alswitho, že Alfréd uzav el smlouvu s áblem. Vid la jsem
je. Nebyli to irští k es ané, nýbrž istokrevní pohani!"
Pohani, jejichž vlasy p ipomínaly severské slunce a modré o i ledovce.
Alfréd se s nimi spol il. T eba se díky n mu Rhiannona znovu setká s
chlapem, kterého post elila.
„Proboha!" zašeptala a ud lalo se jí zle. Blon atý Viking jist vypráv l
irskému princi o dívce, jež se ho pokusila zabít. Alfréd se na ni zlobí. Až se
dozví, co provedla, jeho hn v ješt vzroste.
„Pro mu tak málo záleží na mn , na mých lidech a na tom, co se
ihodilo?" st žovala si. „Jsem jeho krev a on je m j poru ník. P esto se na
zlobí kv li tomu, že jsem hájila to, co mi právoplatn náleží."
Alswitha dlouho ml ela. Poté tiše pravila: „Kdepak, Rhiannono, jsi to ty,
kdo ustavi na n co zapomíná. Alfréd je králem Wessexu - celá tahle
zem pat í jemu."
„Je krutý!"
„Je tvrdý a dovede být nemilosrdný. Osud tomu tak cht l. Musí být silný.
Pamatuj, že je tvým poru níkem, králem a ochráncem. Miluje t ." Alswitha
dívce rozprost ela po zádech prameny dlouhých vlas , aby lépe proschly, a
žn se usmála. „Velice mu na tob záleží. Nikdy by ti neublížil."
Rhiannona tomu cht la v it. Milovala krále Alfréda, jeho žena a d ti se
staly její rodinou. Nikdo jiný jí nez stal. Schoulila se do osušky a civ la do
ohn . Po tvá ích se jí kutálely slzy.
„Bylo to p íšerné!" zašeptala. „Tolik smrti, tolik krve! Moc jsem drahého
Egmunda zbož ovala. A Wiltona taky. Zamysli se nad vdovami, které
stanou do smrti samy, mysli na sirotky." Náhle prudce vzhlédla. „Adéla!
34
Nikde jsem ji nevid la, když jsem odtamtud prchala. Netuším, co se s ní
stalo. Zda se jí poda ilo utéct do lesa, anebo upadla do zajetí."
„Alfréd ji najde," prohlásila p esv iv Alswitha.
„Ach! Jsem tak sobecká! Zapomn la jsem o ní Alfrédovi íct."
„Jsem si jistá, že tvoje teta bude v po ádku. Královi muži ji najdou."
„Co když je p edb hnou Vikingové?"
„Jestli se jí v as poda ilo schovat v lese, pro by ji pronásledovali? Ti
bec nev dí, že n jaká Adéla existuje."
Rhiannona ml ela. Adélu by jist nepronásledovali. Ale co když Nor,
kterého zranila, n koho poslal za ní? Co když místo Rhiannony najdou
Adélu?
Avšak o svých obavách p ed Alswithou rad ji poml ela. Nem že jí
vypráv t o setkání s Vikingem. Toho se neodváží. Královna by mohla
považovat za d ležité zpravit o nemilé události svého chot .
„Poj , Rhiannono," vyzvala ji n žn . „Musíš se najíst a potom vyspat."
Zaváhala. „Po ád se bojíš?"
„Cože?" Dívka na ni pohlédla o ima plnýma strachu.
„Ptám se, jestli se po ád bojíš?"
Tázaná zavrt la hlavou. „Už ne. Vždy jsem tu s tebou. V bezpe í."
Avšak sama netušila, zda je její tvrzení pravdivé. Co když ji od nyn jška
bude báze pronásledovat na každém kroku? Nedokázala zapomenout na
svalnatého Vikinga s ledovým pohledem, který jí nepokryt vyhrožoval.
Modli se, dámo..., abychom se my dva už nikdy nesetkali...
Nikdy ho nespat í. Z stane s Alswithou a d tmi. Alfréd odtáhne se svou
armádou a u Rochesteru se utká s Dány. Blon atého Seve ana už nikdy
nepotká.
Za ala drkotat zuby. Modlila se, p esn jak jí Viking poradil. Zárove si
ála, aby se Alfréd nikdy nedozv l o jejím podílu na bitv .
Znepokojená královna poplácala Rhiannonu po rameni. „Poj , musíš si
odpo inout. Je zde ješt n kdo, kdo t miluje. Však víš."
„Rowan!" vyk ikla dívka a vysko ila ze židle. Málem na n ho zapomn la!
„Bodej ," p isv ila Alswitha. „Avšak obávám se, že odjel spolu s
králem a vrátí se až zítra. Takže ty se te posilni a odpo si, aby ses
vzpamatovala. P ece nechceš, aby t tv j milý spat il v tomhle zb dovaném
stavu, že ne?"

35
 „Kdepak, to opravdu nechci," souhlasila pohotov . Rowan se nesmí o
jejím podílu na ozbrojeném st etu nic dozv t. Panovníka nemiluje zdaleka
tak jako ji. Ur it by cht l pomstít její est a neváhal by si vikinského
násilníka z družiny irského prince podat.
Když se Rhiannona kone uložila k spánku, nezdálo se jí o Rowanovi,
jak p edpokládala. Místo mladíka se zlatohn dými vlasy a rozesmátýma
hn dýma o ima za ní ve snu p išel sv tlovlasý Viking.
Slyšela jeho smích. Vzpomn la si na sílu jeho doteku a pokožka ji za ala
pálit tam, kde se jí bezostyšn dotýkal - na prsou a na stehnech. N žn ji
hladil, zatímco o i mu záštipln plály.
I ve snu ji pronásledovala jeho výhr žná slova: Modli se, dámo...,
abychom se my dva už nikdy nesetkali...
Vzpomínky ji neopoušt ly, ani když procitla a dlouhé hodiny se chv la
pod p ikrývkou. Tento podivný t es ji zachvátil i ve chvíli, kdy blon atého
obra poprvé spat ila. Pojednou ji napadlo, že mohl zahynout v bitv .
Jenže nezahynul. Žije. Je si tím jistá.
A op t se setkají.
Ne!
Ano! V bec o tom nepochybovala. P iplul na divokých vlnách
rozbou eného mo e, aby jako vich ice ot ásl jejím životem.

36
 3

Špatn spal, v hlav se mu rojily útržky vzpomínek. Rodi e ho ob as

posílali do les za prastarým druidem Mergwinem, aby od n ho na erpal
staletou moudrost. Když ádila vich ice, burácel hrom a zemi bi ovaly
proudy dešt , stával ten letitý hlupák venku a zdvihal paže k nebes m.
„Musíš to cítit, chlap e! Vítr, který se ti stejn jako jest áb prohání nad

37
hlavou, i zemi, jež ti leží pod nohama. A pamatuj si, že odpov musíš
vždycky hledat ve své duši. U ostatních lidí ji nenajdeš."
Mergwin ho nutil, aby etl, studoval latinské, francké, norské, irské a
anglické spisy. Prohán l ho po lesích i loukách a u il jej znát lé ivé byliny.
„Tahle vytáhne jed z t la a tahle zastavuje krvácení." Druid mu dával zabrat
víc než jeho bratr m a sestrám. Jednou se Mergwinovi postavil. „Brzdi,
starce! Jsem princ. Vl í št a vnuk nejvyššího irského krále."
Mergwin si ho prohlédl od hlavy až k pat a hodil mu sekeru. „Máš
naprostou pravdu, Eriku. Proto za neme posilovat tvoje t lo, aby bylo
hodno tvého postavení. Pokácej tyto stromy a ud lej z nich d evo na topení.
Ale a je hranice po ádn vysoká! Ceká nás tuhá zima."
Nechápal, pro toho podivína vlastn poslouchá. Snad proto, že matka
Mergwina zbož uje a otec se neváhá ídit jeho radami. Starý druid se nikdy
nemýlí. P edpov l, že Emenia zem e...
Erik zasténal a p evalil se v posteli v uko ist ném šlechtickém sídle. Když
se spolu se svým strýcem rozhodl vyplout na mo e, druid se ho pokusil
zadržet. Erik již tehdy nebyl žádný holobrádek, p esto za ním Mergwin
isp chal na pob eží. Dlouhé vlasy, vousy a pláš poletovaly kolem jeho
hubeného t la. Trp liv vy kával, dokud se mu nepoda ilo zastihnout Erika
o samot .
„Neodjížd j!" varoval ho.
„Mergwine, já musím. Slíbil jsem to strýci."
„Hrozí ti nebezpe í, ale já netuším, odkud p ijde a pro . Tvoje srdce, duše
i život jsou ve vážném ohrožení."
Vzpomínal si, jaký pocit ho tehdy p epadl. Pocítil ke starému u iteli p íval
náklonnosti. Pevn ho objal kolem kostnatých ramen. „Jsem irský princ,
Mergwine. Nemohu zrušit dané slovo a stejn jako mého otce i m na
každém kroku provází nebezpe í."
Mergwin se s ním dál nehádal.
Erik odjel, setkal se s Emenií a jeho srdce i duše se skute ocitly v
ohrožení. Tuto krásku stále potkával ve snech. Op t jako by se mu ot ela o
ramena svými hedvábnými vlasy temnými jako nejhlubší p lnoc. V la,
kde se má muže dotknout, jako by se um la vcítit do jeho nitra. Bou e, která
se mezi nimi strhla, zp sobila, že se její medov sn dé t lo lesklo potem.
Erika fascinoval tvar jejích ader i tmavé bradavky. Báje von la.

38
 Té osudné noci zabil spoustu muž . Poslal je k jejich Alláhovi, do nebe,
do Valhaly nebo p ímo do pekla. Nestaral se o to, kde skon í. Avšak ani
sivé krveprolití nedokázalo umenšit bolest, která se od té doby stala jeho
trvalou sou ástí. Nic neskon ilo. Ve snech dál zakoušel strašlivý pocit
ztráty.
Znovu zasténal. Noha ho pálila. Mergwin ho zase za al pronásledovat,
tentokrát ve snech. Erik se na vrás itého kmeta lítostiv usmál. „B ž pry ,
druide, a m žu klidn snít!"
„Vždy nespíš," ozvalo se ze tmy. Erik zamrkal, pot ásl hlavou, ale vidina
nezmizela. S trhnutím se posadil. Sv t se s ním zato il, a málem upadl
zpátky do pe in.
Shledal, že p ed ním doopravdy stojí Mergwin.
Oškliv se na n ho zamra il. „Ty starý netopýre z pekla! Co tu p i
Odinov jménu pohledáváš?"
Mergwin usedl na pelest. Erik se ušklíbl a zask ípal zuby. Sta ec mu za al
ošet ovat post elenou nohu. „Prokrista, ukrutn to bolí!" st žoval si mladík.
Druid lítostiv zavrt l hlavou. „Eriku, práv jsi v pr hu jednoho
okamžiku vzýval Krista, Odina i peklo. Kone se pro jednoho z nich
rozhodni a modli se k n mu, jak se sluší a pat í."
„Jak ses sem dostal?" vyzvídal princ.
Mergwin mu ránu pot el mastí a p evázal. Bolest se okamžit jako
mávnutím kouzelného proutku zmírnila. Druid nespoušt l mládence z o í,
aniž mu odpov l.
„Mluvím s tebou!" p ipomn l mu Erik.
Mergwina napadlo, že mladík je stejn vzn tlivý jako jeho otec. Možná
víc. Ze všech Olafových d tí se mu nejvíc podobá. Vyznává vlastní zásady a
nikdo je nesmí porušit. Je náro ný ke každému, kdo mu vstoupí do cesty. V
bitvách nezná slitování. Avšak nežádá po svých lidech víc, než sám dokáže.
Jedná estn a muži ho rádi následují. Zru se ohání me em, ale je
spravedlivý. Má bystrý úsudek. K jeho chybám však pat í nezlomná
pali atost.
„Vyložil jsem si tvé runy," prohlásil nakonec Mergwin.
Erikovo sv tlé obo í vyst elilo prudce vzh ru. „Ty sis vyložil moje runy?"
opakoval. O Mergwinovi bylo známo, že se stejn jako on narodil irské
matce - keltské v dm - a norskému otci - vyklada i run. Mnozí z

39
vikinských bojovník byli natolik pov iví, že odmítali vyplout, pokud jim
runy nep edpov ly š astnou cestu.
„Doufal jsem, že t zastihnu d ív, než zvednete kotvu," p iznal Mergwin.
Zkontroloval kon etinu, kterou práv pe liv ošet il. „Avšak dorazil jsem
pozd . Od té doby za tebou pospíchám."
„Pro ?"
Druid se postavil. Natáhl paže a opsal jimi kruh. „Kv li tomuhle. Skrývala
se zde zrada."
Erik se zamra il. Odhodil pokrývku stranou a chystal se vstát.
„M l bys klidn ležet, nebo za neš znovu krvácet," varoval ho Mergwin.
„Nedokážu z stat v klidu." Erik se p ibelhal ke stolu, na n mž spo íval
džbán s vodou a velká mísa. Noha ho p íšern pálila, avšak nedal na sob
nic znát. Opláchl si obli ej, aby se vzpamatoval.
„Lépe by se to hojilo," káral ho druid, „kdyby sis nechal šíp odborn
vytáhnout. Ale kdepak. Princ všech hlupák si musí rozervat k ži i svaly."
Erik se na Mergwina zamra il a ot el si obli ej do ln ného ru níku.
„Ošet il jsi mi nohu a tvé varování p ed zradou p išlo pozd . Snad by ses
l vrátit tam, odkud jsi p išel, druide, a pro zm nu mo it mého bratra. I on
má jist n co za lubem."
Mergwin jeho p ipomínku ignoroval a p itáhl si židli ke krbu.
Doho ívající ohe ozá il jeho neuv iteln dlouhý vous, jenž se nikdy
nezacuchal a dokonale splýval s prameny vlas , které se mu rozlévaly po
zádech. Erik naopak p istoupil ke dve ím a doširoka je otev el. Ubytoval se
v prvním podlaží sídla, p ímo v pohodlné ložnici pána domu. O významu
této komnaty sv ilo pohodlné široké l žko postavené na stupínku a
matrace napln ná pe ím. I další za ízení se skládalo z výte emesln
zpracovaných kousk . Na st nách visely tapiserie, ucho džbánu na vodu
zdobily drahokamy.
Bodej , tahle místnost ur it pat í místnímu vládci. Možná ji sdílel se svou
ženou. Anebo náležela té mazané potvo e, která ho post elila.
„Rollo!" zvolal. Vtom spat il tmavovlasé d e, které p edchozího
odpoledne vyrval ze spár svých rozdycht ných muž . P evléklo se do
istých šat a vlasy si v týle stáhlo do úhledného uzlu. Obli ej m lo
vydrhnutý, o i plné up ímného obdivu.

40
 Kvapn se mu uklonilo. „Pane, jsem vám k službám." Ukázalo mu
podnos. Linula se z n j libá v . Erik spat il pe ené ku e, erstvý chléb a
džbán piva. Spokojen p ikývl. „Jak se jmenuješ?"
„Judith, pane."
„Judith. Žiješ tady odmali ka?" ,
„Ano, prosím."
„Pov z mi, kde je tv j pán? Byl zabit ve v erejší bitv ? Pro nás napadl?
Víš to?"
Dívka zavrt la nechápav hlavou. „Od doby, co zem el princ Garth,
žádného pána nemáme."
„Vy nemáte žádného pána?" užasl Erik.
Vtom se ozval Mergwin, který sed l k ob ma mladým lidem zády a civ l
do plamen . „Zeptej se jí na její paní, princi."
„Vládne nám lady Rhiannona," hlesla dívka.
„Lady Rhiannona," opakoval Erik. „Štíhlá víla s rusými vlasy, jež
dosahují až k pasu?" Která zatracen dob e st ílí z luku, dodal v duchu.
„Ano, to je moje paní."
S radostí by ši ji podal. Ledabyle se usmál. „Pro na nás zaúto ila?
ipluli jsme na královo pozvání."
Judith pot ásla hlavou. „Avšak p ipluli jste na dra ích lodích, pane."
„Ano, protože takové stavíme. Jsou vynikající," ekl. „P esto se slušelo,
abyste nás jaksepat í p ivítali. Obávám se, že m nebo krále n kdo zradil."
Dívka se zarazila. „O tom nic nevím."
Erik ši ji up en prohlížel. Pohledné d e, ale pouhá služka. Od ní se toho
moc nedozví. „D kuji ti, Judith."
Dívka se zapý ila, vysekla pukrle a sklopila asy. „Mohu pro vás ješt
co ud lat?"
„Ano. Najdi n kde Rolla - je to hromotluk se zrzavými vlasy -a pošli ho
ke mn ."
„Už na vás eká..."
Erik se zamra il. „Tak ho za mnou rychle pošli."
Judith padla na kolena, bleskov mu políbila ruku, pak se nap ímila a
odsp chala. Erik ji vyprovázel pohledem. Potom zavrt l hlavou. Usadil se
ke stolu, kde na n ho ekala lákavá krm . Náhle zjistil, že má hlad jako vlk.
Zakousl se do vo avého ku ete. Mergwin dál zíral do ohn . „Prozra mi,
Mergwine, kdo je viníkem tohoto krveprolití?"
41
Oslovený pokr il rameny. „O p in nic nevím. Nejsem v štec."
„Ne, kdepak," ucedil suše Erik. Zhluboka se napil piva. Soužila ho žíze .
Ozvalo se zaklepání a vstoupil Rollo. Tvá il se roz ilen . Strkal p ed sebou
hubeného kn ze.
Erik tázav povytáhl obo í. „Kdo je to?" zeptal se norsky.
„Vysyp to, ot e! Rychle!" Rollo mnichem zat ásl.
Mužík si nervózn olízl rty. Vyd šen t eštil o i na zlatovlasého obra
oble eného do krátké kožené tuniky, která odhalovala mohutná ramena a
svalnaté paže. Erik si stoupl a hroziv se nad mnichem ty il. Ten se v hr ze
pok ižoval. Potom se donutil p istoupit blíž. Cosi zadrmolil. Erik si
pobaven založil paže na hrudi. „Ni eho se nebojte a mluvte, ot e. Nejsme
žádní barba i."
Zdálo se, že mnich o jeho slovech up ímn pochybuje, p esto nalezl
ztracenou . „Jsem otec Paul a p icházím od krále Alfréda z Wessexu."
„Skute ?" obo il se na n ho ost e Erik. Zmocnilo se ho nap tí. Ve
vzduchu se vznášela zrada.
„Princi, prosím! Král je navýsost roz ilený. O chystané v rolomnosti
stejn jako ty nic nev l. P ísahal, že zjistí, kdo za ní stojí. Na usmí enou ti
posílá medovinu, vlnu, kožešiny a ty nejvzácn jší šperky."
„Nabízí mi to, co bych si mohl vzít násilím," poznamenal Erik. Mnich se
obrnil d stojností. „Alfréd je nejv tší ze všech panovník . Umí dodržet
slovo a nezalekne se žádného boje." „Výborn eno," zamumlal Erik.
„A je to pravda," dodal tiše Mergwin. Mnich se na n ho fascinovan
podíval. Erik se op el o krbovou ímsu. Druidova mast nezklamala, do nohy
se mu za ala vracet síla. Prsty si promnul vousatou bradu a zamžoural na
mnicha, jenž nespoušt l zrak z Mergwinových zad.
„Co si král p eje?"
„Rád by se s tebou setkal. eká na tebe v lese. Avšak po ítá s tvým
hn vem a rozhodl se neponechat nic náhod . Proto žádá, abys mu nejprve
poslal rukojmí."
„Žádného se nedo ká," zah ímal Erik, ale to už se Mergwin postavil.
„P jdu já," oznámil. „Ud lám, co si Alfréd p eje."
Erik se zakabonil. A koliv mu Mergwin asto lezl na nervy, považoval ho
za drahého p ítele. Rozhodn nehodlal riskovat jeho život. „Kdepak, nikam
nep jdeš."
„Pro ne?"
42
„Protože na takové hrátky jsi už moc starý."
„Alespo m nebude žádná škoda, když um u." Druid se mladíkovi uctiv
uklonil a pak se usmál na zkoprn lého mnicha. „P jdeme?"
Kn z na n ho civ l jako uhranutý. Rollo se rozchechtal. „Není to
pohanský kouzelník, ot e. Pouze poustevník z panství našeho prince.
Slibuji, že se neprom ní v krkavce." Odml el se a tázav pohlédl na
Mergwina. „Že ne, druide?"
Sta ec pokr il rameny. „Kdepak. Dnes ne."
„Nevím, zda bude blázen králi sta it..."
Erik mu sko il do i. „Vy svému panovníkovi, že mu posílám svého
drahého u itele. Muže, který mi asto dodává sílu. Pov z mu, že má ve
svých rukou poklad, a jestli znovu dojde ke zrad , celá Anglie za to zaplatí.
p ijde, až bude chtít. Promluvíme si v této skvostné komnat ."
Muži odešli. Mnich byl mnohem nervózn jší, než když sem p išel,
Mergwin zachovával stoický klid. Rollo je pobaven následoval. Když
odešli, Erik dojedl a ustrojil se. N kdy v pr hu noci mu sluha p inesl do
ložnice truhlu s oble ením. Irský princ zvolil od v vypovídající o jeho
vysoce urozeném stavu - teplé vln né nohavice, m kkou modrou tuniku
lemovanou kožešinou a opasek se sponou ve tvaru keltského k íže. O
královském p vodu sv il šarlatový pláš , jejž na rameni p idržovala brož
s rodovým erbem.
Jakmile byl hotov, rozhlédl se kolem sebe. Rollo ho nechal p enést do
nejhez ího z pokoj . Když nepat í místnímu pánovi, musí náležet dám .
Zv dav p istoupil k truhle stojící v nohách postele a zvedl víko. Byla plná
skvostných dámských šat a šperk .
Takže v tomto m st panuje lady Rhiannona a tohle je její komnata. Zdálo
se, že ji odsud vyhnal. Zmocnilo se ho nap tí. Stal se ob tí zrady, za níž
nepochybn stojí tahle žena. Služka p iznala, že vzpurná zrzka je paní
tohoto panství. Vydala rozkaz k útoku a p ihlížela líté eži.
Seslala na n ho déš šíp . Zasáhla ho. Up ímn si p ála ho zabít.
arod jnice!" zamumlal. Zvedl dýku vykládanou drahokamy a zamyslel se
nad tím, co se p ihodilo. Možná m l tu drzou v ro-lomnici na míst
probodnout. Jestli za tímto uskokem stojí ona, má na sv domí spoustu
život . A kdyby dostala druhou šanci, p emítal Erik, jist by ho s chutí
zavraždila. Málem s ním skoncovala, což se žádnému muži zatím

43
nepoda ilo. Rozhodn se o ní nedá mluvit jako o n žné dám . Zu iv se s
ním rvala a vážn ho zranila. Ví, kam má mí it.
„Nuže, hrdá dámo," prohlásil nahlas, zatímco otá el dýkou v ruce, „za
tohle mi zaplatíš. P ijdeš o veškerou p du i tyhle nádherné šaty. Všechno,
cos m la, od nyn jška pat í mn . P ísahám, že to nikdy nedostaneš zpátky.
Snad t to nau í poko e. Jestli dostanu p íležitost, sám ti ud lím první
lekci." Stále v n m v el vztek, který dívka rozdmýchala. Nedokázal
Rhiannonu pustit z hlavy. Nevyvolala v n m n hu, zato probudila touhu.
Škoda že se narodila jako urozená dáma. Pat ilo by jí, aby se stala
konkubínou n jakého Vikinga. Tenhle k íž by dost t žce nesla.
Vhodil dýku zpátky do truhly a zaklapl víko. Žádná ženská, by
sebep vábn jší, pro n ho neznamená tolik co p da. A koliv pomsta je
sladká, Erik si up ímn p ál stát se vlastníkem tohoto panství. Pokud se
prokáže, že za zradou nestojí král, bude jako odškodné požadovat tohle
sto a jeho okolí. Ovšem jako irský princ nem že po panovníkovi chtít,
aby mu pro zábavu v noval šlechti nu.
Sešel do p ízemí, kde jeho muži posedávali kolem velkého ohn . Hadraic,
Rollo a Michael z Armaghu svorn popíjeli pivo. Hadraic je synem jednoho
z otcových poddaných a irské služky. Rollo je istokrevný Nor a Michael
pro zm nu Ir. Zatímco je Erik sledoval, napadlo ho, že otcovo spojenectví s
de kem se ukázalo jako mistrovský tah. Z n kdejších protivník se stali
átelé, což všem jedin prosp lo. Tito t i muži pro Erika hodn znamenali.
Spole bojovali a záleželo jim na ostatních. Neochv jn p i sob drželi.
Nicmén stejn jako on i jeho druzi n co hledali. Všichni ty i se ženou za
vlastním snem.
Rollo pohlédl na Erika. „Na ídil jsem, aby pro krále Wessexu p ipravili
hostinu. Jako rukojmí nám poslal mladého šlechtice z východní Anglie.
Naši lidé mu práv jdou vst íc. Napadlo m , že bychom se m li zvednout a
vyjet vlada i vst íc."
„Souhlasím." Erik p istoupil k ohni a oh íval si ruce. Pak ost e pohlédl na
Hadraika. „Zajali jsme v noci n koho?"
„Ze sídla nikoho. Máme jenom samé malé ryby - vazaly, rolníky a
emeslníky. Všichni ti odp isáhli v rnost."
Erik p ikývl. „Dobrá." eká ho náro né jednání, ale tohoto místa se
nevzdá.

44
 Mrzelo ho, že se jeho lidem nepoda ilo zadržet vzpurnou dívku. Velice
rád by jí vzal luk a šípy a dal jí na zadek.
Ur it by jí prosp lo n kolik dní o samot ve v zení jen o chlebu a vod .
Podíval se na své druhy. „P jdeme?"
Michael, Hadraic a Rollo p ikývli. Následovali Erika na nádvo í. Denis z
Corku p ivád l svému pánovi nádherného bílého h ebce a zubil se od ucha k
uchu. „To je krasavec, pane Eriku! Ušlechtilé
zví e. Silné, rychlé a výborn stav né. Zaplesal jsem, když jsem je spat il.
Okamžit m napadlo, jak náramn se k tob bude hodit."
„Je vskutku mimo ádný," souhlasil Erik. Pohladil kon po m kkém ch ípí.
ebec odfrkl a odtan il stranou. P etékal energií. Erik se usmál na Denise.
„Máš pravdu, p íteli. Dob e mi poslouží."
Mrštn se vyhoupl do sedla a pokynul svým muž m. Nato se chopil ot ží
a spolu se svou družinou zamí il k brán .

Vysoko v kopcích shlížejících na m sto Alfréd sledoval irského prince,

jak se k n mu cvalem blíží. Sám ho pozval do své zem . Erik z Dubhlainu
se nedal s nikým splést. Pov sti o n m rozhodn nelhaly. Byl urostlý a
zlatovlasý, zru ovládal vále ného o e, jehož kopyta tepala mokrou zemi.
Král si Erika pozorn prohlížel, pátral po sebemenším nedostatku. Avšak
žádnou vadu nenašel. Nemilosrdné modré o i ani nemrkly, ostražit si
ily svého protivníka. Muži si d stojn prohlíželi jeden druhého.
„Alfréd z Wessexu?" otázal se irský šlechtic, který vypadal jako Viking.
Panovník p ikývl. „Erik z Dubhlainu?"
Te bylo na mladíkovi, aby p isv il. Ve vzduchu se vznášelo nap tí se
stopou podez ívavosti. Alfréda doprovázelo n kolik jezdc , podle oble ení
urozeného p vodu. Avšak v úvodu setkání král ani princ nebrali ostatní
ítomné v potaz. Bylo d ležité, jaký na sebe navzájem u iní dojem a jestli
si budou schopni d ovat.
Alfréd pobídl kon kup edu a nabídl Erikovi ruku. Ten ji okamžit p ijal a
neváhal jí pot ást. Anglický panovník projevil mimo ádnou dávku odvahy,
anebo uv il em o Erikov spravedlnosti. Pop ípad Dány nenávidí
natolik, že je kv li nim ochoten spojit se prakticky s kýmkoliv. Erik si
Alfréda bedliv prohlížel. Líbilo se mu, co vidí. Angli an byl prost ední
výšky, m l pronikavé, o íškov hn dé o i, hn dé vlasy a bradku. Máloco

45
mu ujde, napadlo Erika. P sobí dojmem moudrého, unaveného lov ka a
iší z n ho p irozená inteligence.
A Mergwin mu v í, p ipomn l si Erik.
„Poje me do m sta," navrhl. „Ženy pro velkého krále Alfréda p ipravují
bohatou hostinu."

Panovník p ikývl a dál mladého muže pozorn sledoval. Jist si

uv domoval, že Erik vznese na m sto nárok, a nehodlal se s ním p ít. Mají
hodn spole ného - od útlého mládí bojují s Dány.
Vraceli se k m stským branám. P íslušníci jednotlivých družin byli ve
st ehu. D ra se mezi nimi o ividn rodila pomaleji než mezi jejich pány.
ed hodovní síní král svým poddaným na ídil, aby po kali venku. Erik kývl
na Rolla. Osam li. Usadili se proti sob a nepokryt si prohlíželi jeden
druhého.
Erik vy kával, až jeho prot jšek za ne mluvit. Bylo na n m, aby vše
vysv tlil.
Král se op el o st l. „Myslím, že ti nemusím lí it, jak žijeme. Jist si to
dovedeš p edstavit, nebo Dánové dotírají na irské pob eží dlouhá léta."
„Bojoval s nimi m j otec, d de ek i já."
„Já taky."
Erik usrkl medoviny a pohodln se op el. Pohlédl na krále p es okraj
poháru. „Pov z mi, Alfréde z Wessexu, pro byly napadeny moje lod , když
jsem vyslyšel tvoji prosbu a p iplul ti na pomoc?"
Oslovený zavrt l hlavou a schoulil se na židli. Erik v il, že nic
nep edstírá. „Došlo ke zrad , avšak netuším, kde se zrodila. P ísahám, že
nebudu mít klid, dokud to nezjistím. Mnozí jsou p esv eni, že v rolomník
padl v boji. Hovo í se o tom, že jistý muž proti tob rad ji pozvedl zbra ,
než aby t p ivítal jako p ítele."
„Co ta dívka?"
„Jaká?" nechápal panovník.
„Lady Rhiannona. Tohle je její panství. Nemohla t zradit?" „Kdepak!"
ubezpe il ho kvapn Alfréd. „Jak si tím m žeš být tak jistý?" „Je to moje
kmot enka a p íbuzná."
Erik nebyl o dív in nevin v bec p esv ený, ale rad ji moud e ml el.

46
„Tohle panství je od nyn jška moje," oznámil Alfrédovi. „O tom ani v
nejmenším nepochybuji," odv til vlada s náznakem suchého, snad i mírn
ho kého humoru. „Bylo zde hodn zlé krve," poznamenal Erik.
„Bodej ," p isv il Alfréd. Op t se naklonil blíž k Erikovi a o i mu
zaho ely. „Ale p ijel jsi bojovat s Dány. Rozhodl ses bránit cizí zemi a já se
ti za to št e odm ním."
Mladík vstal, dopil medovinu a p istoupil ke krbu. Op el se o ímsu a
pohlédl na krále. „Jak se mi chceš odvd it?"
I Alfréd zamí il k ohni, avšak postavil se na opa nou stranu. Plameny
žhnuly jako nenávist, již oba poci ovali ke spole nému nep íteli. „Co by sis
ál?" otázal se panovník.
„Víc p dy," odv til v cn Erik. „Požaduji okolní zátoky a kus pob eží na
severu. Je tam záliv chrán ný skalami. Téhle oblasti se hned tak n kdo
nezmocní, bude-li dostate chrán na. Navazuje na ni úrodné údolí, je
samá zele . Spat il jsem tohle místo z mo e a hned m napadlo, že je to
irozený p ístav."
Alfréd zaváhal.
Erik tázav povytáhl obo í a jeho o i se zm nily v kousky ledu.
„Domníváš se, že žádám mnoho za krev, kterou kv li tob hodlám prolít?"
„Kdepak, tak to není. Kdyby záleželo na mn , rád ti ve všem vyjdu vst íc.
Jenže zmín ná oblast mi nepat í."
„Potom na svému poddanému, aby se jí vzdal. Na oplátku mu nabídni
du, kterou uko istíme Dán m."
„Hovo íš o muži, avšak pozemky, které požaduješ, náleží žen ,"
zamumlal. Erik se zakabonil. „Jsou lady Rhiannony, mé nete e."
Mladý muž nepatrn p ikývl. „Potom by mi je m la ochotn p enechat."
„Svého majetku se už vzdala," zasmál se nevesele Alfréd. „Tohle m sto
bylo její. Zd dila je po svém otci."
Irský princ si vzpomn l na divokou rusovlásku s vášnivýma o ima a
zlomysln se zazubil. „Takže i o tohle lady Rhiannonu p ipravím?"
„Jist ," ucedil král a vrátil se zpátky ke stolu. „Rhiannon pat í celé tohle
pob eží. Její otec Garth byl skv lý vále ník. Bojoval dlouho a state , lidé
si dodnes pamatují jeho hrdinské iny. Jakmile jeho dcera p ijde o své
panství, dotkne se to cti n kterých z nich. Budu ešit sváry ve vlastních
adách."

47
 „Já se tohoto panství nevzdám," trval na svém Erik. Hodlal své slovo
dodržet. Tuhle p du zkráp la krev jeho muž a on z ní lady Rhiannon
nev nuje jedinou hrst.
Alfréd se zamra il. Zlobil se na nesmi itelného prince a ješt víc na svou
kmot enku. Erik z Dubhlainu svoje stanovisko nezm ní, král to vy etl z jeho
í i pevn semknutých rt . Alfréd vid l, jak se jeho sen o míru ve Wessexu
pomalu rozplývá. Avšak nevzdá se ho bez boje. Zap isáhl se u všeho, co je
mu svaté, že zvít zí. Je p ece velkým králem.
Jenže nem že odtáhnout do bitvy bez dalších posil. Na pomoc mu ochotn
isp chali boje neznalí Angli ané a state umírali za jeho v c. Nyní
nadejde zú tování, proto chce mít tyhle irsko-vikin-ské vále níky na své
stran . Pot ebuje využít jejich nebojácnosti, odvahy, hrdosti, síly i
zkušeností. Musí se s nimi spojit, aby vyhrál.
„Obávám se, že kdybych Rhiannonu p ipravil o veškerý její majetek,
mohli bychom elit další bitv - ty i já," p iznal.
„Chápu. Zato pochybuji, že jsme schopni na n em se dohodnout, nebo i
já si pot ebuji s tvojí kmot enkou ledacos vy íkat," odv til tiše Erik.
„S Rhiannonou?"
„Na ídila útok na moje lod ," vysv tlil Erik. Sám nechápal, pro králi
nepov l celou pravdu.
Alfréd si olízl rty. „Dobrá. Dám ti lady Rhiannonu za manželku. Tím
pádem ti p ipadne všechna její p da - je jí mnohem víc, než požaduješ.
Všechno bude tvoje."
„Cože?" ulekl se irský princ.
„Dám ti lady Rhiannonu za ženu a jako její cho se staneš pánem tohoto
panství. K es anský s atek moji lidé p ijmou a tví muži pochopí, že jsem to
nebyl já, kdo vás zradil."
Alfréda p ekvapil princ v pobavený výraz. „Ale pane, já se nemíním
ženit," bránil se s úsm vem na rtech.
Král se zatvá il dot en . O Rhiannonu se ucházeli šlechtici ode dvora i ze
zámo í. B h nestvo il krásn jšího and la, natož pozemskou bytost.
Navíc obda enou náramným v nem.
„Eriku z Dubhlainu," ohradil se ost e a zabubnoval prsty do stolu,
„mluvíme o žen , jež pochází z mé krve, z královského rodu z Wessexu, a
také dvou dalších z Walesu. Dále jsem ti nabídl spoustu p dy, o které

48
ostatní marn sní. Je vskutku úrodná, a navíc ses sám p iznal, že po ní
bažíš."
Erik zask ípal zuby. Toužil po pomst , o ženskou zájem nem l. V l,
jaké je milovat a lásku ztratit. S Emenií se oženit nemohl a o jinou nev stu
nestojí. Zatvrdil svoje srdce. Hledat pot šení v náru i talentované kurtizány
je úpln n co jiného než se oženit. P ilo se mu už samotné pomyšlení.
Mimoto Alfréd nehovo il o ledajaké žen . Chce Erika p ipoutat k dívce s
ohn m ve vlasech a hn vem v srdci.
Málem se hlasit rozesmál. To by vskutku bylo povedené manželství!
„Alfréde, nechci t urazit, ale dovol mi p ipomenout, že jsem synem krále
a vnukem nejvyššího irského panovníka i mocného norského vlada e.
Nejsem tak snadno k máni, jak se domníváš."
„Neberu tvá slova na lehkou váhu. V z, že ti nabízím vlastní krev."
„Pochybuji, že doty ná dáma bude tvým návrhem nadšená."
„Ud lá, co jí na ídím. Jsem její poru ník a král."
Erik pokr il rameny. Skoro se usmál. Taková ironie. P ece tu dívku
varoval, aby se p ed ním m la na pozoru. Její prosby o ividn z staly
nevyslyšeny, z krále išelo odhodlání.
Pojednou ucítil závan studeného vzduchu. Obrátil se ke dve ím a spat il,
že jsou doko án. P íslušníci Alfrédovy i jeho družiny své pány bedliv
sledovali. Oba tábory doufaly v brzké spojenectví. Up ímn cht ly v it
tomu, že se nestaly ter em zrady, ale jen pouhého nedorozum ní, na n ž
mohou brzy zapomenout.
Avšak s Rhiannonou se odmítal oženit! Nesmírn ji pohrdal. Vycítil, že
tahle dáma šmahem zavrhuje vše, co je norské, aniž by se pokusila o
pochopení. Je rozmazlená, svéhlavá a arogantní. Jestli Erik po n em touží,
pak ušt it jí po ádnou lekci. Rozhodn jí neprokáže tu est, aby ji u inil
svou chotí.
„K ertu s tebou, chlape!" ulevil si král. „Na sv není krásn jší ženy!
Rve mi srdce, když ti ji takhle nestydat nabízím."
Erik nepatrn povytáhl obo í a se zájmem si panovníka prohlížel.
„Alfréde, ta dáma nebude s tvým návrhem souhlasit."
„Ale bude," prohlásil neochv jn král. Jeho slovo p ece platí za zákon.
Pevn zatnul zuby. Musel se hodn p emáhat, aby Erikovi nabídl ruku své
kmot enky. V l, že Rhiannona miluje Rowana. Dokonce se nedávno
nechal slyšet, že není proti jejich s atku. Avšak nyní musí všechny ohledy
49
jít stranou. Tažení proti Dán m je d ležit jší než Rhiannona a Rowan - nebo
láska.
„Je to jediná možnost!" vyšt kl podrážd .
Jediná možnost, zopakoval v duchu Erik. Alfréd ho pot ebuje a je ochoten
bohat ho odškodnit za vzniklé útrapy. Ovšem kýženou p du mu nem že
postoupit bez boje - ledaže by si Erik vzal p vodní majitelku za manželku.
Co na tom záleží? pomyslel si. Zmocnil se ho podivný klid. Manželství je
smlouva - nic víc. Rhiannona ho bude muset poslouchat, dokud je smrt
nerozd lí. Možná to pro ni bude nejhorší trest, který ji mohl potkat.
Zato jemu se naskýtá možnost získat vlastní panství. Pocítil podivné
vzrušení. Zatoužil stát se pánem tohoto pob eží. Však on už tu harpyji
zkrotí! Jestli se Rhiannona se svým úd lem nesmí í, tím lépe. Pošle ji do
Irska, a nadobro se jí tím zbaví.
Manželství se uzav e z rozumu a p jde v n m p edevším o potvrzení
dohody, o pozemky a spojenectví.
Nakrátko si vzpomn l, jak se cítil, když pod ním Rhiannona ležela.
Vzpomínal na pružné t lo i zlost, která z n ho prýštila. V onom kritickém
okamžiku se ho zmocnila bezuzdná váše . Tehdy by byl schopen vzít si ji
bez okolk jako barbar, za n hož ho považuje.
Tohle je její zem ! Vyst elila na n ho šíp. N kde se tu potuluje zrádce...
Jestli je oním v rolomníkem dívka, která se neváhala vzep ít svému vládci
a bez rozpak prolila krev Angli an , Ir i Nor , pak za to draze zaplatí.
Bude za svou hanebnost platit po zbytek života. Pokud se o spravedlivou
odplatu nepostará král, Erik na ni osobn dohlédne.
Bude mít dostatek p íležitostí i volné ruce. Tedy za p edpokladu, že se s
Rhiannonou ožení, jak žádá král.
Ovšem žádná z jeho úvah se mu nepromítla v obli eji. Alfrédovi neušlo,
že je irský princ zamyšlený, avšak co mu táhne hlavou, z stávalo záhadou
ukrytou za mrazivým pohledem jeho o í.
Erik p ikro il ke stolu a do skvostných pohár nalil medovinu.
„Na dlouhé a pevné p átelství," pravil a nabídl králi jednu z íší.
„Na smrt Dán !" p idal se Alfréd.
„Na jejich zkázu!"
Panovník polkl lahodný doušek a zadíval se na svého spole níka. Ml ky si
ho prohlížel.

50
 O takovém muži ur ité sní každá panna! napadlo ho. Alespo o tom cht l
sám sebe p esv it. Touto volbou své kmot ence nikterak neubližuje.
Erikovi proudí v žilách ušlechtilá krev vládc dvou národ . Má noblesní
chování i vzhled. Mohutnou stavbou t la a vyvinutými svaly p ipomíná
nezlomného vále ného o e. Navzdory drsnému vzez ení je pohledný, má
uhran ivé o i...
Ob as z nich sálá mráz.
Erika by rozhodn žádná žena neodmítla. Je vzd laný a spravedlivý. Hovo í
kolika jazyky, je se lý a zárove state ný. Každá dívka by ho cht la...
Až na Rhiannonu.
Vyt snil dot rné myšlenky z hlavy. Je moudrým králem téhle zem . I on
se už dávno pou il, že n kdy je zapot ebí být neústupný.
Znovu se chopil poháru. „Na tv j s atek, Eriku z Dubhlainu! Co
kdybychom te zavolali písa e a zpe etili naši dohodu?"

51
 4

koliv král z Warehamu odjel, louka se dál hemžila jeho muži. Muži, kte í
se p ipravovali na válku.
Po celý den se z vojenského tábora ozývaly výmluvné výk iky a p íkazy.
A in ení zbraní.
Rhiannonu napadlo, že kdykoliv tyto zvuky uslyší, vybaví se jí hr zy, k
nimž došlo na pob eží. Do smrti bude mít p ed o ima krveprolití a smrt. P i
každém zask íp ní kovu o kov v ní zatrnulo. Um la si p edstavit, kolik
škody dovede napáchat epel me e nebo vále ná sekera.
V králov domácnosti trávila nejvíc asu s d tmi. Alfréd kladl d raz na
vzd lání. Hluboce litoval, že musel to svoje p ed asn ukon it a nikdy se
mu nepoda ilo na n navázat. Proto se za ekl, že nep ipustí, aby totéž
potkalo jeho dcery a syny. Mrzelo ho, do jaké doby se narodili. Netajil se
názorem, že zlaté asy Anglie uplynuly už p ed n kolika staletími. Najal pro
52
svoje potomky u itele, aby je nau ili latin , v dám a matematice.
Rhiannona ovládala velštinu, kterou Alfréd považoval za d ležitý jazyk -
bu se s velšskými králi spol il kv li Dán m, nebo s nimi bojoval.
Od osudné bitvy uplynuly t i dny. Rhiannona sed la s nejmladšími d tmi
v králov dom a hovo ila na n jazykem svého otce. Avšak její myšlenky
se toulaly. Kv li in ení zbraní se nedokázala na lekci soust edit, a tak se
rozhodla, že vezme svoje sv ence ven, avšak z stanou za hradbami tvrze.
Omladina dostala za úkol nakrmit husy - v králov domácnosti musel každý
iložit ruku k dílu.
Edmund, nejstarší z jejích sv enc , nabral hrst je mene a utíkal nap ed.
Sourozenci ho vesele následovali. Rhiannona je nechala skota it, usedla
poblíž rozkvetlých narcis a zamyšlen žvýkala stéblo trávy.
Nemohla uv it, že král poslal pro cizince, aby mu pomohli zkrotit Dány.
Neum la si p edstavit, že se Viking postaví proti Vikingovi. Te když byla
v bezpe í králova sídla, jí nesmírn vadilo, že se nájezdníci roztahují v jejím
domov , kde se narodila a kde žili její milovaní rodi e.
Alfréd je supem vyst huje, p esv ovala sama sebe.
Avšak do srdce se jí vet ela temná p edtucha. Zachv la se. Ješt nikdy
nevid la krále tak rozzu eného. Ur it jí uv il, že o jeho pozvání nic
nev la. Pro boha živého, zahynuli tam její lidé! Zcela zbyte prolili
svou krev. Proti vycvi eným voják m, kte í p ipluli na žádost anglického
panovníka, nem li sebemenší šanci.
Namlouvala si, že Alfréd nep ipustí, aby z stali v jejím sídle. Zkrátka to
nedovolí. Je její strýc a ochránce. Postará se, aby byla zjednána
spravedlnost.
Ano, pochybila, ale jak m la poznat, že má p ed sebou spojence? Alfréd
tvrdí, že požádal o pomoc irského prince, ale k jejímu pob eží se p ítila
horda krvežíznivých Viking . Kvapn se pomodlila, aby král svého nového
nek es anského spojenectví nelitoval. Náhle ji v o ích zaštípaly slzy. Alfréd
by se bez Viking obešel! Celá Anglie ho miluje a respektuje. Opakovan se
mu da ilo zatla it nep ítele dál a dál a lidé mu ochotn sp chali na pomoc.
Rhiannona nepochybovala o tom, že kdyby byl táhl na Rochester, dokázal
by obležené m sto osvobodit sám.
Vzáp tí se jí provinile zatetelilo srdce. I svého otce považovala za
neporazitelného, avšak zem el jako oby ejný smrtelník.

53
 D ti se smály. Kone p išlo jaro a stalo se p íslibem nového života.
Sledovala, jak se její sv enci prohán jí vysokou trávou, a hn v se za al
rozplývat. P istihla se, že se potuteln culí. Oblíbila si malého Edmunda. Po
otci zd dil vážné o i i hn dou kštici a sou asn se podobal také matce.
Krásný hošík.
Zajímalo by ji, jak budou vypadat její d ti. Zda se budou víc podobat jí
nebo Rowanovi. Rowan je stejn jako král výrazný typ. Má tmavé vlasy i
vousy a podmanivé o íškov hn dé o i. Je vyšší než Alfréd, štíhlý a silný.
Podle jejího názoru je zkrátka úžasný.
Položila se do vysoké trávy a zav ela o i. Rowan Alfréda doprovází.
Modlila se, aby se co nejd ív vrátil. Až ji sev e v náru i, všechno se v dobré
obrátí. P estanou ji trápit no ní m ry a zapomene na cizince s ledovýma
ima.
Až strýc u Rochesteru porazí Dány, vystrojí jim svatbu. Až dosud
panovníka více zajímaly vále né p ípravy než budoucnost jeho kmot enky,
ale až se vrátí, poprosí ho, aby v kostele za ídil ohlášky. Alfréd má Rowana
rád, proto jist nebude proti. Vždycky byl k jejich lásce shovívavý.
Rhiannona neváhala dál snít. Král ji p ed oltá em p edá do ženichových
rukou a Alswitha ji se smíchem pou í o nástrahách svatební noci. Avšak ona
je zamilovaná a t lesného spojení se nebojí. Up ímn eno, sladké
polibky, které si s Rowanem vym ovali, se jí moc líbily. Postupn ji
estávaly sta it. Cht la víc. Toužila se milému odevzdat. P ipadalo jí to
zcela p irozené. T šila se, až s ním stráví celou noc.
Vtom uslyšela dun ní kopyt, jež ji vytrhlo ze zasn ní. Edmund vyk ikl
nadšením a spolu se svými sestrami se hnal vysokou trávou. Rhiannona se
vyškrábala na nohy. Spat ila, jak se brány otvírají. Král se vrací.
Pohlédla k sídlu. Alswitha vyšla z domu. Nesp chala manžela p ivítat,
nýbrž trp liv vy kávala. Alfréd nejprve rozpustil svoji družinu a ud lil
muž m volno, potom oto il svého kon k domu. U vchodu sesedl, p edal
e eledínovi a p ivítal se s manželkou. Rhiannona je zpovzdáli sledovala a
kochala se jejich láskou. Potom se jala o ima prohledávat hlou ek muž ,
dokud nespat ila Rowana. P i pohledu na n ho jí pokleslo srdce. Její milý jí
ipadal unavený a smutný. Vzáp tí se jí zmocnilo rozrušení. Zajímalo by ji,
co se na pob eží odehrálo tak hrozného, že je zarmoucený. Spolu s dalšími
muži krá el k sídlu. Dívku napadlo, že se bude konat zasedání rady. Ale
eba jí Alfréd dovolí, aby se s Rowanem krátce pozdravila.
54
„Jdeme, d ti!" zvolala. „Tatínek se vám vrátil dom !"
Její nabádání bylo zbyte né, nebo drobotina již pelášila tím sm rem.
Následovala ji. Nejprve poklusem, potom d stojným krokem vznešené
dámy. Avšak na prahu už to nevydržela a vlétla do dve í stejn unáhlen
jako d ti.
Sluhové p inášeli králi a jeho žen pivo. Alswitha se s manželem srde
vítala, d ti se dožadovaly otcovy pozornosti. Alfréd krátce pohlédl na
Rhiannonu a vzáp tí sklopil zrak. Udivilo ji to, nebo král míval ve zvyku
každému pohlížet zp íma do o í. P isp chal k n mu Edmund. Alfréd syna
objal a oto il se k dívce zády. Takže se na ni dosud zlobí. P itom za nic
nem že.
Nevadí, íkala si v duchu, ale nebyla to pravda. Odjakživa považovala
Alfréda za úžasného lov ka. Cenila si jeho bystrého úsudku a intuice, ráda
naslouchala jeho myšlenkám. Alfréd snil o zemi, v níž op t kvete vzd lanost
a kultura.
Rhiannona úklonem hlavy pozdravila Allena, Edwarda, Williama a Jona,
královy blízké spole níky. Obzvláš si oblíbila Jona a Edwarda, kte í byli
zhruba v jejím v ku. Rádi se smáli, ustavi jí lichotili a nikdy neváhali
vystoupit na její obranu. Allen se mra il, což mu nevy ítala, nebo byl od
írody morous. William ji ob as d sil. Pokradmu ji sledoval a nakrucoval
si p itom erný knír. Zajímalo by ji, co mu v té chvíli táhne hlavou. Nem la
z n ho dobrý pocit, p esto mu pokynula. Vtom si uv domila, že na ni
všichni zírají a tvá í se vážn . Nechápala pro . Vždy se vrátili v plném
po tu, takže s irským princem vyjednávali. K žádné další bitv ur it
nedošlo.
Vlada se stále zabýval malým Edmundem, proto se na ostatní vst ícn
usmála a pospíchala za Rowanem. Když se k n mu p iblížila, zrychlila krok
a vrhla se mu do náru e.
„Rhiannono!" zašeptal neš astn .
N co je špatn . Okamžit to poznala. Zírala do Rowanových o í a byla si
jistá, že se v nich lesknou slzy. Ani ji k sob nep ivinul. Uchopil ji za paže a
odstr il ji od sebe. Nic nechápala.
„Rowane, co se d je?"
„Už nemám právo se t dotýkat," pravil tiše. Teprve nyní si uv domila, že
se k nim sto ily zraky všech p ítomných. Král si ji mraziv m il, Alswitha
ni emu nerozum la, muži ji ml ky litovali.
55
 dí n co, o em ona nemá potuchy.
„Co se stalo?" naléhala.
V la, že a se p ihodilo cokoliv, musí to být n co p íšerného. Znovu
pohlédla na Rowana. Obli ej m l strnulý bolestí, avšak neústupn ji od sebe
odstrkoval. Rhiannon p eb hl po zádech mráz.
„Rowane..."
„Musí ti to oznámit král," hlesl, nechal ji stát jako solný sloup a obrátil se
na Alfréda. „Rád bych se te vzdálil, pane."
Panovník p ikývl. Rhiannona na n ho vyzývav pohlédla, domáhala se
odpov di.
„Co se d je?" vyhrkla netrp liv . Snažila se hovo it tiše. Náhle pochopila.
Nepoda ilo se jim vypudit Vikinga z jejího m sta. Vikinga? pomyslela si
ho ce. Vždy je to Ir! Král trvá na tom, že nájezdníci jsou p vodem Irové.
„M j domov je ztracen?" zajíkla se.
„Nechte nás všichni o samot !" rozkázal král.
„Alfréde. Spustila Alswitha.
„Odejdi!" požádal ji panovník.
Rhiannona slyšela, jak muži odcházejí. Nedívala se na n , nebo
nespoušt la o i z krále. Alswitha zavolala na d ti a dívka vzáp tí z stala s
králem sama. Zmocnila se jí irá hr za.
„Pov z mi to, Alfréde!" vyk ikla ochrapt le.
Na okamžik ji napadlo, že se vlada pokusí neblahou zv st zaobalit a co
nejohledupln ji jí sd lí krutou pravdu.
Avšak oslovil ji nekompromisním tónem, který neznala.
„Musíš se provdat."
Provdat? Vždy o tom p ed chvílí snila. Ale kdyby ji cht l dát Rowanovi,
nevznášelo by se tu ono nesnesitelné nap tí. „Provdat?" opakovala stejn
mraziv jako on. „Okamžit ."
„A za koho, smím-li se zeptat, m j ušlechtilý králi?" dodala sarkasticky.
Její jízlivost Alfrédovi neušla.
„Nerad ti ubližuji, Rhiannono, ale d lám jenom to, co musím. Zasnoubil
jsem t s Erikem z Dubhlainu. Ob ad prob hne zde, a to za dva týdny."
Nev ila svým uším. Slova jí dut drn ela v lebce.
Zavrt la hlavou. „Kdepak. Ty žertuješ."
„Bohužel ne, má drahá, nežertuji."

56
 Znenadání ji zamrazilo. Strýc ji chce dát cizímu princi. Irovi s norskou
krví. Využil ji ve své potm šilé h e jako p šáka a v noval ji neznámému
chlapovi jako odškodn ní za omyl, k n muž došlo.
„To nemyslíš vážn ! Tohle mi p ece nem žeš ud lat. Miluji Rowana a on
miluje m ."
„Rhiannono, láska je p epych, který ti za této situace nem žu dop át.
Rowan pochopil, že nemám na vybranou. Ty musíš u init totéž."
Vte iny plynuly. Ohromená dívka tup civ la na svého kmotra. Poprvé ve
svém život netušila, jak se zachovat a ím krále p esv it.
Úp nliv ho poprosí. Vždycky pat ila k jeho oblíbenc m. T eba se nad ní
slituje.
„Ned lej to, prosím!" zašeptala a padla p ed panovníkem na kolena.
„Alfréde, a už jsem t ímkoliv urazila, žádám t o odpušt ní. Smiluj se
nade mnou, prosím!"
„P esta !" zaburácel na ni. „A stoupni si! Ni ím jsi m neurazila a tohle
není žádný trest. Ud láš, co ti poru ím, protože moje slovo je zákon!
Nikterak ti neubližuji. Provdáš se za syna krále a vnuka nejvyššího irského
vlada e. A ned lej mi ostudu tím, že se vzep eš mému rozkazu." Rázn mávl
rukou. „Vsta !"
Zdrcená dívka na n ho ohromen zírala. Nemohla uv it, že je k ní tak
krutý.
Zvolna se zvedla. Král jí ukazoval záda. Hlas se jí t ásl, když mluvila:
„Nem žu ti vyhov t a také ti nevyhovím. Tv j irský princ t eba nevystoupil
na b eh, zato jeho norští nohsledové zni ili moje m sto a pozabíjeli m j lid.
Já si toho chlapa nevezmu."
Vztekle se k ní oto il. „Vezmeš!"
„Ne," trvala tiše na svém. Zmocnila se jí podivná otup lost. Král se
nezlobí. Nebaží po pomst , a proto je zbyte né ho o cokoliv prosit. Je
skálopevn p esv ený, že iní správn . Postavil si hlavu a vydal rozkaz.
Je jejím pánem.
„Nemáš na vybranou," prohlásil nesmlouvav . „Jestli se nep estaneš se
mnou hádat, nechám t až do svatby vsadit do v zení."
„D lej, co uznáš za vhodné. Já se za toho chlapa neprovdám!" zap ísáhla
se.
„Pokoušíš mou trp livost, Rhiannono."
Ml ela. „Allene!" zvolal ost e Alfréd.
57
 „Co chceš ud lat?" vyjekla zoufale. Necht la p ijít o d stojnost. Vyd silo
ji, že král volá jednoho ze svých muž - toho, s nímž nemá nejv elejší vztah
-, aby s ní n co provedl.
P estala se ovládat. Do o í jí vhrkly slzy. Zahodila veškerou vznešenost a
rozb hla se k Alfrédovi. Zu iv mu bušila p stmi do hrudi. Popadl ji za
paže. Pohlédla mu do o í a shledala, že je za její výbuch hn vu vd ný. Vítá
její vztek, nebo ho áste zbavuje pocitu viny.
„Alfréde, jemuž Angli ané p ezdívají Veliký," zašeptala kousav , „tohle ti
nikdy neodpustím. A nikdy se nestanu ženou Vikinga!"
Na okamžik se zdálo, že ho obm ila. Pootev el rty, jako by se chystal
co íct. Ruce se pohnuly, jako by ji cht l pohladit. Avšak neu inil to.
Naopak ji od sebe odstr il. „Allene!" zahulákal znovu.
Pobo ník p isp chal na druhé zavolání. Rhiannona nespoušt la krále z o í.
Allen se dotkl její ruky. Vyškubla se mu. Znovu roz ilen p istoupila k
vlada i. „Neud lám to! Nem žeš m k tomu nutit! Ute u k jeptiškám. Nebo
do Pa íže. Klidn i k Dán m!"
Poslední v ta upoutala panovníkovu pozornost. Prudce se k dívce oto il.
„Kdepak, dámo, nikam neuprchneš. Až do svatby t budeme držet pod
zámkem. Jestli mi míníš ud lat ostudu, za nu se modlit, aby byl tv j
budoucí cho víc Vikingem než Irem a zato il s tebou, jak zasloužíš!
Allene!" zah ímal. „Odve ji, a se na ni nemusím dívat."
Allen se jí bez dlouhých cavyk chopil. Pohlédla mu do tvá e a vid la, že
se mu o i škodolib lesknou, jako by si její ponížení užíval.
„Pus m !" bránila se. „P jdu s tebou dobrovoln . Jenom na m nesahej!"
estal se usmívat, zrak mu potemn l. „Dávej si pozor na jazyk!"
„Na nic si dávat pozor nebudu!" odsekla, vytrhla se mu a plna hn vu
vylétla ze dve í. Vzáp tí jí byl v patách. Popadl ji za ruku zrovna v
okamžiku, kdy k nim dorazil Edward. „Po kej, ujmu se jí," navrhl.
Dívka se na Allena ani nepodívala, nebo m la slzy na krají ku. Zdálo se,
že s p ítelovým návrhem souhlasil, nebo s ní z stal jenom Edward.
Rhiannona klopýtala, tém nevid la na cestu. Udivilo ji, že stále svítí
slunce a zdálky k ní doléhá in ení zbraní, jak se muži cvi í v bojovém
um ní.
Náhle se jí zmocnil pocit, že v králov dom nemá jedinou sp ízn nou
duši.
„Velice m to mrzí, Rhiannono," sd lil jí Edward. „Opravdu moc."
58
 Dovedl ji k malému, spo e za ízenému domku na svahu kopce. V tšinou
ho využívali jako sklad, ale nyní v n m nic nebylo. Sv tlo proudilo dovnit
jediným okénkem zasazeným vysoko ve st .
„Nezavírej m tam!" zaprosila. „Nech m uprchnout."
„Dob e víš, že to nejde," domlouval jí smutn Edward.
Dívka se hrd nap ímila v ramenou a vstoupila do stavení. P ibouchla za
sebou dve e svého v zení a usedla na špinavou podlahu.
Potom propukla v plá . Dusila v sob vzlyky, aby ten, kdo ji venku hlídá,
neslyšel, jak je neš astná. Truchlila, dokud se nesnesla tma. Nikdo za ní
nep išel. Nikdo jí nep inesl ani kapku vody. Z stala sama, opušt ná a
sklí ená, uprost ed erno erné noci, což posílilo její odhodlání vzdorovat.
Když se jí kone poda ilo usnout, trápily ji no ní m ry. Irský princ ji
edhodil svému norskému poskokovi. Ten se k ní blížil, kulhal na
poran nou nohu. Z jeho stehna tr el šíp, rána oškliv krvácela. Z plna hrdla
na Rhiannonu k el: „Modli se, dámo. Modli se ke svému bohu, abychom
se my dva už nikdy nesetkali."

Ráno ji navštívila královna. Rhiannona byla bledá, vy erpaná a zaho klá.

Oznámila Alswith , že chce vid t krále.
Alfréd ji zradil. P edhodil ji nep íteli, avšak ona se s jeho rozhodnutím
nesmí í. N jak se z n j musí vykroutit. Pokud možno nenápadn .
Alswitha ji p ivedla k Alfrédovi. Rhiannona p ed ním poklekla a
zašeptala, že se podrobuje jeho v li.
Nemohla se mu podívat do o í, protože nestydat lhala. Avšak lež byla v
daném okamžiku jedinou cestou ke svobod .
Alfréd ji objal a pevn p itiskl k sob . Zašeptal, že je moc rád a je jí
vd ný. Prohlásil, že ji miluje a vždycky p i ní bude stát.
Nenávidím t ! k ela v duchu dívka.
Ale nebyla to pravda. Vzpomn la si na svého otce. V la, že Alfréd
že každým dnem zem ít, a proto mu objetí ochotn oplácela. Nosí jej ve
svém srdci, p estože ho nem že poslechnout.
Nedokázala mu odpustit, do jaké situace ji dostal. Nesvedla se s ní smí it.
Pojednou si p ipadala jako z ledu, úpln bez citu. Alfréd je neústupný, ona
umí být stejná. Dob e si uv domovala, že když se naoko nepodrobí jeho
li, potom bude mít jen malou šanci sv j osud zm nit.
Alespo si zajistila svobodu a nemusí být nikde zav ená.
59
 Následujícího rána se vydala ke stájím. Zatoužila po projíž ce na
grošákovi, který ji sem donesl. Hnala by se s ním s v trem o závod, dokud
by se oba neunavili. Avšak v la, že musí být trp livá, uvážlivá a mazaná.
Pojednou ji mrzelo, že se svatb divoce bránila, když jí král oznámil, co má
v úmyslu. Nyní si musí po ínat velice opatrn , aby op t získala jeho d ru.
Proto se dnes musí spokojit pouze s hlazením hebkých nozder. Aby
nevzbudila podez ení, rozhodla se, že se se zví aty pouze pomazlí a vybere
si z nich to nejrychlejší a nejvytrvalejší. Pravda, ohodnotit kon ve stáji není
snadné. Našt stí má s t mito ušlechtilými tvory hodn zkušeností. Až
nastane správný as k út ku, neomyln sáhne po nejlepším z o .
Usmála se na ustájeného grošáka. Nepat í k nejlepším koním, ale
zachránil ji p ed hrozícím nebezpe ím. P istoupila k n mu a n žn ho
hladila. Vtom kdosi smutn zašeptal její jméno.
„Rhiannono!"
Oto ila se za hlasem. Okamžit jej poznala. Stál za ní Rowan ustrojený ve
ln né košili a krátké kožené tunice. U boku se mu houpal me , z o í išela
sklí enost. V obli eji byl popelavý. To, že za ní p išel po vy knutí králova
ortelu, sv ilo o velké odvaze.
Vyk ikla a pospíchala k n mu. Vroucn ji objal, zvedl ze zem a odnesl na
nedalekou kupku sena, kam spolu s ní usedl. Svíral ji v náru i jako poklad
nevýslovné hodnoty. Rhiannona natáhla ruku a pohladila milého po
kade ích, které mu spadaly na ramena. Poté n žn spo inula ru kou na jeho
vousaté brad . „Rowane," zašeptala a p emohly ji ho ké vzlyky.
Vid l, že plá e, a opatrn se špi kami prst dotkl jejích rt . Dívka se náhle
rozpomn la na všechny d vody, pro ho miluje. Byl to on, kdo spolu se
svými druhy p ivezl t lo jejího nebohého otce. Když se na n v slzách
zhroutila, Rowan jí poskytl út chu ve své náru i. V následujících dnech jí
vypráv l o Garthov odvaze a odhodlání. Jako by jí svými slovy tatínka
nakrátko vrátil, za což mu byla moc vd ná.
Rowan ji od sebe odtáhl, pohladil po lí ku a zahled l se na ni, jako by si
cht l její obraz nav ky uložit do pam ti. Rhiannony se op t zmocnil strach.
Pojednou jí naplno došlo, že se její snoubenec poslušn podrobil králov
li, takže jí skute není pomoci.
„M li jsme se dávno vzít," prohlásil dut . „Kdybychom neotáleli,
panovník by t nemohl nikomu zaslíbit."
60
„Ješt nejsem vdaná," zamumlala.
„Rhiannono..." Vtiskl ji do sena a naklonil se nad ni. Rozjit il tím v dívce
všechny smysly. V sena ji omamovala, tlumený zvuk ko ských kopyt
konejšil. Ost e vnímala teplo sálající z mužových dlaní. Za zdmi stáje bylo
jaro v plném proudu. Slunce zá ilo, tráva se zelenala, pot ky bublaly. A
ona milovala mládence, který ji hladil.
Kdyby je zde n kdo nachytal, oba by elili trestu za to, že se protiví
královu rozhodnutí. Následky by byly o to horší, že by se v tomto p ípad v
sázce ocitla Alfrédova est.
Alfrédova est - a možná i Rowan v život.
Dívka se vyhrabala ze sena. „Rowane! Kdyby sem n kdo p išel... Bojím
se."
„Psst! Nikdo nevid l, že sem jdu. Tvou budoucnost bych rozhodn
neohrozil."
„Moji budoucnost!" Op t se k n mu p itiskla, nebo se ho pot ebovala
dotýkat. Kdysi ji líbával a svíral v náru i. D rn znala jeho dotyky a t šila
se z nich. T ebaže se jí kolena nepodlamovala touhou, cítila se milovaná a v
bezpe í.
Z istajasna si ho ce p ála, aby se mu bývala v minulosti odevzdala. Cest
nyní považovala za prázdnou frázi. Vždy ji zaprodali pohanovi, tak jakápak
est! Alespo by jí z stala vzpomínka najedno sladké milování. Smutn se
na mladíka usmála. „Mojí ctí se te nezaobírej, nebo m o ni dávno
ipravili. Strachuji se o tebe, drahý Rowane. Král se vyjád il jasn ."
„Ano," souhlasil tiše. „P ipadám si jako hlupák. P išel jsem úpln o
všechno."
„Já si toho chlapa nevezmu," zap ísáhla se Rhiannona. Zvedla se na
kolena a Rowan p itiskl obli ej k její hrudi.
„Bože, když si pomyslím, že jsem mohl být tvým manželem!" vydechl.
„Neprovdám se za n ho! Ute u! M j drahý Rowane, Rowane...,"
mumlala. Z mladíka išela bolest a smutek. Rhiannona by se mu s radostí
odevzdala. Tady a te , na kupce sena. Alespo by zapomn la na celý sv t.
Náhle zaslechla smích. Vojáci mí ili do stáje pro své kon .
„Rowane!" vyk ikla.
„Nikam nejdu. Odmítám od tebe utíkat, jako bychom se museli za naši
lásku styd t."

61
 „Musíš!" Odstr ila ho od sebe. „Pro lásku Boží, Rowane, p ece za náš
vztah nezaplatíš svým životem!" Stále se nehýbal. Prudce se postavila s
úmyslem kvapn opustit stáj, jakmile však spat ila zoufalství zra ící se v
Rowanových o ích, zase se vrátila. „Budeme spolu," slíbila mu.
„Neprovdám se za nájezdníka, který zplundroval m j domov."
Nato sp šn vyb hla ze dve í a pospíchala k lukám.
Slunce stálo vysoko na obloze. Na pastvinách be ela novorozená jeh ata.
Celý Wessex von l jarem. Uprchnu odsud, zap ísáhla se v duchu
Rhiannona. Jen co na m p estanou dávat pozor.

Dny plynuly. Mezi Alfrédem a Rhiannonou probíhala tichá mrazivá válka.

Dívka se útrpn podvolovala zkoušce svatebních šat . Dlouhou bílou
tuniku zna ící istotu lemoval hermelín. Pod ni si oblékne halenu z
prvot ídního hedvábí dovezeného až z daleké Persie. Na živ tku se budou
pytit drahokamy a do vlas si vetkne elenku s ametysty, kterou jí v noval
král. Ani mu za dárek nepod kovala. A rozhodn nep estala snít o út ku.
T i dny p ed chystaným ob adem Alfréd vstoupil do místnosti, kde ženy
piln dozdobovaly svatební šat a pletly hebké vln né pun ochy. Tvrd zíral
na svou kmot enku a ta mu up ený pohled oplácela. Srdce jí bušilo. Vadilo
jí, že se mezi ni a krále postavil ne ešitelný svár.
Sotva se panovník objevil, ženy obklopující Rhiannonu poslušn ucouvly.
Vlada rukou nazna il, že si p eje z stat s nete í sám. Dívka se ani
nepohnula. V bílé rób p sobila hrd a zárove nesmírn k ehce.
„Skute ses smí ila s nevyhnutelným?" otázal se.
Op t se mu nedokázala podívat do o í. Provinile sklopila asy a rozhodila
rukama. „Dostala jsem od tebe rozkaz." „A také m poslechneš." „Vždycky
jsem t poslouchala."
„Což není tak úpln pravda. Krom toho jsi mi dosud neodpustila."
Zvedla k n mu o i. Byly plné vášn . „Nem žu ti odpustit!"
Král zatnul ruce v p st. Sálala z n ho zlost a netrp livost. „Rhiannono,
z, že ani pro m to nebylo snadné."
„Ach pane, vždy tob víc záleží na kusu hlíny než na lidech!"
„Bodej !" obo il se na ni hn viv . Uchopil ji za ruce a odvedl k oknu.
Ukázal na okolní syt zelené kopce porostlé kvítím. „Ano, miluji tuhle
zemi. Stejn jako ty! Tv j otec za ni bojoval a kv li ní zem el. Také k ní
máš v elý vztah, což nem žeš pop ít. Sdílíme tentýž sen o tom, že jednou
62
nastane mír, všude se bude linout hudba, lidé se nau í íst a um ní jenom
pokvete. Avšak nejprve se musíme zbavit Dán . Je t eba je vyhnat z téhle
zem . Prokristapána, Rhiannono!" pronesl netrp liv . „Vyrostla jsi ve
šlechtickém sídle. Dob e víš, jak to chodí. S atky bývají z ídkakdy
uzavírány z lásky. Vychovali t tak, abys dbala svých povinností a ctila
svého krále. Musíš pochopit, že konám v zájmu svých poddaných. V sázce
je osud Anglie."
N kolik vte in se ani nepohnula. Vážn na panovníka zírala. „A ty bys
l v t, že solí téhle zem jsou lidé. Sdílela jsem tvoje sny a také snila
svoje. Nyní, m j králi, jsi m p ipravil o veškerou nad ji na št stí. Po ínal
sis krut a nemilosrdn ."
„Nenabízím t kmetovi nad hrobem, nýbrž mladému princi plnému
života."
„Je to Viking."
Král chvíli ml el, jen povoloval a zatínal p sti.
„Je to Ir. Avšak zaslíbil bych t samotnému Satanovi, kdyby to bylo t eba.
Je mi líto tebe i Rowana, le i princezny mají svoje povinnosti. Toto je tvá
vlast. Nezapomínej, že tvoji poddaní zaúto ili na mého hosta, a tím pádem
ze m u inili zrádce."
„P ece jsem ti vysv tlila..."
Zvedl ruku, aby ji zastavil. „V ím ti. P esto se mám na pozoru. Muž, za
kterého se provdáš, si myslí, že do útoku jsi zavelela ty." „Domnívala jsem
se, že oni úto í na nás Dra í lod ..."
„Už o tom nebudeme mluvit. Chci po tob , abys celou záležitost zbyte
nezhoršovala a nevrhala na nás další ostudu. P islíbil jsem t tomu muži a ty
mi pom žeš slovo dodržet. Já ti nev ím, Rhian-nono. Obávám se, že se
ed oltá em vzep eš. Miluji t , jako bys byla mé dít , ale jestli m zahanbíš
a op t kv li tob pote e krev, oto ím se k tob zády a zavrhnu t ." Sledoval,
jaký dopad budou mít na dívku jeho hrozby. „P eji ti dobrý den." Prkenn se
uklonil a odkrá el. Rhiannon vhrkly slzy do o í a málem se za ním
rozb hla. Nedokázala snést nep átelství, jež mezi nimi zavládlo. P išla úpln
o všechno. I o Alfréda.
Té noci nespala. Spo ívala na l žku a p emítala o králových slovech.
Když se jí kone k ránu poda ilo usnout, trápily ji no ní m ry. K pob eží
ipluli draci a vylezli na pevnou zem. Plížili se k ní a z tlamy chrlili ohe .

63
Pojednou se prom nili v hady. Ovíjeli se kolem ní a snažili se ji uškrtit.
Probudila se celá rozechv lá. Op t se zap ísáhla, že si Vikinga nevezme.
Zárove nemohla p ipustit, aby se stala p inou dalšího krve-prolití.
Náhle nic necítila, nedokázala na nic myslet.
Následujícího rána šla spolu s Alswithou ke zpov di. Cht la se kn zi p ed
Bohem p iznat, že není s to vyplnit královo p ání, avšak nedokázala
promluvit. Utekla z kostela, aniž se do kala rozh ešení.
Musí se setkat s Rowanem. O samot . Naposledy. Touží alespo ochutnat
lásku, jíž se mohla t šit celý život. Králi dosud neodpustila, pojednou si
však nebyla jistá, zda se má pokusit o út k. Pokud odsud zmizí, dojde k
boji. Ir bude hájit svou est a Alfréd v podstat nebude mít na vybranou.
asto vzpomínala na svého otce, který nadevše miloval její maminku,
jenže Rowan se Alfrédovi nikdy nevzep e. Každý den její bolest rostla,
nebo svatební den se zlov stn blížil. Krom toho se v hodovní síni
setkávala s Rowanem. Kradmo po sob pokukovali. V li, že je král
bedliv sleduje. Rowan vždycky pokorn sv sil hlavu jako první.
Unes m odsud! cht lo se jí k et. Odvez, m na králov nejrychlejším
i. Do smrti m žeme žít v horách ve Walesu. Neslyšela hudebníky hrající
i jídle líbezné melodie, nevnímala potulné básníky op vující hrdinské
skutky. M la o i jen pro Rowana a snila o koni, který umí létat.
Rowan za ní nep išel, aby ji odtud odvedl.
Úporn se jí vyhýbal, avšak jednoho ve era zám rn vyhledal její
spole nost. Do svatby zbývaly dva dny. P edstíral, že sbírá z podlahy n ž,
který schváln upustil, a p itom zašeptal: „Musím t vid t!"
Srdce jí posko ilo radostí.
„Za svítání se sejdeme u rozeklaného dubu u potoka."
P ikývla. Do sv tnice se vrátila s bušícím srdcem a rozjit enými nervy. Tu
noc prožívala hotová muka. Dostala p íležitost zachránit svoji lásku, ale
sou asn zneuctí krále. Anebo se skloní p ed povinností a pošlape svou
duši.
Sotva usnula, p iplížili se k ní draci. Spadla do hnízda dra ích zmijí.
Marn je ela, nedovedla se jich zbavit. U jámy, v níž p istála, p ešlapoval
král se svou družinou. Byli zde Allen, William, Jon..., a dokonce i Rowan.
Sledovali její zoufalý zápas a naslouchali jejímu k iku. Plna beznad je
prosebn vztáhla paže a kdosi se jich chopil. Pod b íšky prst ucítila silné
mozolnaté dlan .
64
 Nad hlavou se jí vznášel pár ledov modrých o í. Otev ela ústa, aby
za vala strachy. Odpov dí jí byl bujarý smích. Náhle byla vytažena do ví ící
mlhy. Skon ila v náru i Vikinga se zlatými vlasy, bronzovou pletí a
klenutým svalnatým hrudníkem.
„Modli se, dámo...," zašeptal a Rhiannona se rozv ískala z plných plic.
Vtom se probudila.
Po zbytek noci se neodvážila zamhou it oko. Za kurop ní vstávala plna
vzrušení.
Irský princ je nap l pohan. Alfréd po ní žádá p íliš. Není schopna rozlišit
norskou hrozbu od dánské kr to vlády. Pro ni jsou všichni Vikingové.
A barbar se zlatými vlasy a modrýma o ima jist pat í do královy nejbližší
družiny. Málem ho zabila.
Nyní bude vydána na milost barbarskému princi. Kdepak, na to má v sob
íliš mnoho hrdosti! Nesnese to.
Rozhlédla se po ložnici, kde toho tolik prožila. V tomto dom se s
Alswithou a d tmi asto smála, cítila jejich lásku, která ji povznášela na
duchu.
Z místnosti jako by se náhle vytratilo všechno teplo. Stejn jako z jejího
života.

65
 Erik sed l na krásném bílém h ebci a zíral na pob eží. Líbilo se mu, co
vidí. Pláš se za ním p sobiv nadouval a zd raz oval ší i jeho ramen.
Mladý muž p sobil vznešen a majestátn .
M sto za jeho zády se zvolna probouzelo k životu. Mo ská bríza mu vlhce
laskala osmahlý obli ej, cítil se báje .
Zem je jako milenka, ekl mu kdysi otec. Je nesmírn náro ná, ustavi
svádí a p ipomíná ti tvoje povinnosti, nelze jí odolat. Nyní se o tom sám
esv il.
Lín se usmál.
Jako malý kluk si rád hrával na pob eží. Stál na skalnatém ostrohu a mával
ve vzduchu d ev ným me em. P iplížil se k n mu bratr Leith a strhla se
hravá bitva. Po chvíli zápolení Leith svou zbra upustil a Erik se prohlásil
za vít ze.
„Máš sm lu, chcípá ku!" protestoval bratr a darebácky se usmíval.
„Cože? Já že jsem chcípá ek?! Vždy jsem t porazil. Jsem lepší než ty!
emohl jsem t ."
„Nejsi, chcípá ku! Protože králem budu já a ty z staneš mým poddaným.
Budeš bojovat mým jménem a poslouchat m na slovo!"
„Já nikoho poslouchat nebudu! Stanu se pánem svého osudu!"
Erin, jež uvelebená na dece chovala na klín jejich mladší sestru, roz ilen
vysko ila, aby synky srovnala. Erik se naježil.
„On bude králem, matko?"
„Ano. Avšak oba jste povinni ctít svého otce. Ješt dlouhé roky se mu
budete oba ko it, to vám garantuji."
„Já budu tátu vždycky poslouchat," zamumlal Erik. „A také svého bratra,"
dodala Erin.
Chlapec se zarazil. Poté padl p ed sourozencem na kolena. „Leithe,
skládám ti sv j hold stejn jako tátovi. P ísahám, že vždy
pozvednu me na tvoji obranu. Do té doby, než budu mít vlastní království."
Pohlédl na matku. „Budu mít svoje panství?"
Usmála se. „Tv j otec se stal králem a d de ek dokonce nejvyšším irským
panovníkem. I ty se ur it prosadíš."
Chlapec k ní p istoupil a objal ji kolem bok . „Nikdo m nemusí litovat,
matko. Ud lám to jako táta - po zp sobu Viking . Rozjedu se do sv ta,
vyberu si n jaké pozemky a vznesu na n nárok."

66
 Erin zvedla tvrdohlavého synka do náru e a p itiskla ho k sob . „Jenže ty
jsi Ir, zlato. Tvoje místo je tady. Postaráme se..."
„Kdepak, matko. Najdu si svoje vlastní."
„Je to už dávno, co..."
„Otec mi porozumí."
Olaf ho skute chápal. Chlapci vyrostli a ekalo je mnoho bitev. Erik se
astnil mnoha vikinských výprav, postavil si vlastní armádu. Stal se
bohá em. Avšak zem , o níž snil, se mu po ád vyhýbala.
Až doposud. Nyní se tato kýžená vále ná ko ist p ed ním rozprostírá v
celé své nádhe e. Sta í pozvednout me na obranu tohoto kraje a bude mu
pat it. Musí jít do války... a p ijmout za svou ruso-vlasou potvoru, která se
možná dopustila zrady. Je sou ástí dohody. Ve srovnání s radostí a pocitem
triumfu, který zakouší p i pohledu kolem sebe, mu manželství p ipadá jako
zanedbatelná ob .
Už proto by mohl být velkorysý. Nabídne Rhiannon p ím í. Tedy pokud
je n co takového v bec možné. Vzpomn l si, jak nenávistn se na n ho
dívala. Kdepak, s tou to rozhodn nebude snadné.
Ledabyle pokr il rameny. Však ji bude vídat pouze z ídka. Jestli to s ní
jde po dobrém, tím lépe. Nechá ji na pokoji. A se klidn užírá svou
nenávistí. Ale p ed Bohem budeme svoji, pomyslel si, avšak op t ho
emohla láska k tomuto panství a pocit vít zství. Muži pot ebují prostor,
kde mohou založit svou dynastii, a on není jiný. Dlouho se potuloval po
sv , nyní touží po d dici. Rhiannona jist pochopí, co je její povinnost.
Zvláštní, ale p i tomto pomyšlení se mu zrychlil tep a polilo jej horko.
Kdepak, vzpurná Angli anka v n m neprobudila n žné city, spíše divokou
váše . Vzrušení se ho zmoc ovalo ve zlosti i v bolesti. V l, že po odbojné
rusovlásce touží, avšak netušil, jak je jeho žádostivost hluboká. P ece není
žádný barbar, v mládí se dostate vybou il. Na lid svého otce je stejn
hrdý jako na mat in. Zná Vikingy i z té lidské stránky. Když nevál í, stav jí
zajímavé budovy. V p íznivých m sících obd lávají p du, a jakmile ude í
severská zima, stanou se z nich mistrní ezbá i. Vypráv jí poutavé legendy a
ságy. Zakládají m sta a ile obchodují.
Semkl rty. Rozhodn to nejsou divoši.
Ani barba i.
„Eriku?"

67
 P ijel za ním Rollo. Erik oto il statného b louše a pohlédl na dlouhé
procesí táhnoucí se za ním.
„Odjíždíme do Warehamu!" zvolal, zvedl štít se znakem vlka a spustil
vále ný pok ik. Jeho stoupenci mu nadšen odpov li. H ebec se postavil
na zadní a za ehtal.
Zem dun la, když Erikovo vojsko vyrazilo na cestu.
Irský princ se ujal vedení. Opatrn vedl svoje lidi p es kopce a údolí i po
ímských silnicích protínajících husté hvozdy. A po celou dobu cítil t sné
spojení s okolní p dou. Nave er se p iblížili k Warehamu. Erik na ídil
zastavit a na noc rozbít tábor. M stské hradby byly na dohled, jenže on se
pot eboval na setkání nejprve p ipravit. Z istajasna se na n ho snesla
podivná zádum ivost a zatoužil po samot .
Vzplály ohn , na nichž vojáci va ili jídlo. Erik se držel dál od ostatních.
Opíral se o strom, popíjel medovinu a díval se na osv tlené královské sídlo.
Up ímn Alfréda obdivoval. Anglický panovník je mužem inu, avšak
prahne po uhlazen jších kratochvílích. Nerad prolévá krev.
Erik si lámal hlavu tím, co vzejde z chystaného s atku. Obával se, že se
neposlušná dívka postaví na odpor a jemu nezbude než s me em v ruce hájit
svou pošramocenou est. Ohlášky už prob hly, zv st se rozlétla do všech
stran. Rozhodl se spoléhat na Alfréda. Jist by si netroufl irského prince
znovu urazit.
„Dávej si pozor, mláden e!"
Oto il se a shledal, že se za ním plíží Mergwin. Když se druid zastavil,
dopadlo na n ho sv tlo m síce a post íb ilo mu vlasy a vousy. Sta ec náhle
vypadal jako opravdový kouzelník. Hodn scvrklý a vrás itý, ale zárove
jakoby bez v ku.
„Vždycky jsem opatrný, Mergwine. Jestli jsi vážil cestu p es mo e jenom
proto, abys mi to p ipomn l, pak v z, že už jsem dostal tvrdou lekci."
Avšak druid se neusmál ani se nechystal k odchodu. „Vyložil jsem si tvoje
runy."
Erik zvedl pohár s medovinou. „No a?" „Hagalaz. A pak prázdná runa."
„Hagalaz varuje p ed bou emi, vich icemi, velkou silou a h ním. Ale
my p ece víme, co p ijde. Jedeme bojovat s Dány."
„Kdysi dávno jsem tytéž runy vyložil tvé matce," zamumlal Mergwin.
Erikovi se zdálo, že starého druida p emáhá v k, proto se p íliš hrouží do
minulosti. Sloužil už jeho d de kovi, pak otci. M l Mergwina up ímn rád,
68
a tak k n mu promluvil vlídn : „Neboj se o m . Bez zaváhání vstoupím do
každé spravedlivé bitvy a budu elit smrti. Nemám z ní strach. Spíše m
sí p edstava života, kdy je úpln jedno, zda lov k zem e jako hrdina, i
zbab lec. Až se utkáme s Dány, budu si po ádn krýt záda. Budeme se s
Rollem bít bok po boku a nikdo nás neporazí."
Mergwin k n mu p istoupil. Op el se o kmen a povzdechl si. „Blíží se
temnota. Stahují se nad námi mra na a já nejsem s to rozluštit jejich
význam."
„Mra na pat í k životu."
Druid se odlepil od stromu. Up en na mladíka zíral, pak mu pohrozil
prstem. „Bu opatrný, nebo zrada p ešlapuje poblíž. Nep ítelem není ten,
koho vidíš, nýbrž ten, koho nevidíš."
„Mergwine," povzdechl si unaven Erik, „budu dbát všech tvých varování
a podle toho se za ídím. Ale momentáln jsem p íliš unavený." Poplácal
starce po zádech a odvrátil se.
Tuto noc necht l trávit se svými lidmi. Pot eboval pod sebou cítit zemi,
nad hlavou mít m síc, kolem sebe temnotu a klid noci.
Avšak druidova slova nebral na lehkou váhu. Dokrá el k zur ícímu
potoku a zaposlouchal se do zp vu vody. Nechával se ukolébat její
konejšivou melodií, nebo jeho srdce p etékalo zmatkem. Posléze rozložil
sv j pláš , natáhl se na n j a spokojen usnul.

* * *
Nadešlo svítání.
Rhiannona se potichu vyplížila z domu. Pospíchala za Rowanem. Setká se
s ním, protože ho miluje. Protože spolu snili o sladké budoucnosti.
Doopravdy se milovali, proto cítí jako povinnost se s ním rozlou it. Musí
mu dát svoje sbohem. Avšak myšlenkami na út k se dávno p estala zabývat.
Nemá to smysl.
Za jejím rozhodnutím nestál strach, že by ji Alfréd násilím p inutil k
poslušnosti. D silo ji krveprolití, jež by následovalo, jakmile by se odmítla
provdat za irského prince. Alfréd by byl p inucen poslat do boje každého
muže, kterého povolal proti Dán m. Postavil by se do ela armády a možná
by padl. Nešt stí, jehož se stala sv dkem na pob eží, jí bohat sta ilo.
Kdyby se princova a králova vojska navzájem pozabíjela, z vít zství by se
nakonec radovali Dánové. Odmítala být odpov dná za takovou hr zu.
69
 Ve stáji si ve chvatu vybrala grošovanou klisnu, osedlala ji a vydala se na
cestu. Nespat ila žádného z eledín - z ejm všichni dosud spí. Strážný u
brány jí pouze zamával na pozdrav a nechal ji projet.
Zastavila se až u rozeklaného dubu a vy kávala.
Obloha na východ kvapem bledla, avšak Rowan nep icházel. Srdce se jí
sev elo lítostí. Mohli být naposledy spolu. Rowan je dalším z d vod , pro
nem že utéct. Kdyby je pronásledovatelé dostihli, Rowana by ozna ili za
únosce a popravili by ho. M la by na rukou jeho krev.
Zaslechla za sebou zašust ní a oto ila se. Nap l o ekávala, že se objeví
královi muži a odvle ou ji zpátky do Warehamu.
„Lásko!"
Vzrušený šepot ji naplnil radostí. Odlepila se od stromu a rozb hla se
milému v ústrety. Vrhla se mu do náru e. Nakrátko do ista zapomn la, že se
vbrzku stane chotí jiného muže a s Rowanem se p išla jenom rozlou it.
Mladý muž ji od sebe neodstr il. Pevn ji sev el v náru i a vroucn políbil.
Hladil ji po vlasech, zíral jí do o í, jemn dobýval jazykem její ústa.
Je to jenom polibek, pomyslela si. Stane se sladkou vzpomínkou v
prázdných, svízelných letech, která m ekají. B h mi rozumí a odpustí mi.
ed Jeho tvá í se stane ádnou k es anskou nev stou.
Avšak srdce m la rozervané vedví, nedokázala se nasytit Rowanových
žných úst.
Byl to on, kdo se odtáhl jako první. N žn dívku p ivinul ke své hrudi.
„Miluji t !" vzlykla. „Tolik t zbož uji!"
„Já tebe také. Musíme z stat spolu."
„Ach, Rowane! To nejde. Už nikdy se nesmíme setkat."
Jako by ji neslyšel. P imkl ji k sob ješt pevn ji a zvolna klesli do vysoké
trávy. Teprve se za alo rozednívat a v kol nikdo nebyl. Rhiannona
zapomn la na obavy, že je n kdo m že p istihnout. Pustila z hlavy, že se má
stát Vikingovou nev stou, a zcela podlehla kouzlu svítání. Copak n komu
ublíží, když stráví n kolik minut se svým milým a navždy se s ním
rozlou í?
Rowan se na ni oddan díval a hladil ji po lí ku. Povzdechl si. „Otálíme,
estože asu nemáme nazbyt."
Nerozum la mu. Copak si po ád myslí, že je odhodlána s ním utéct?
Smutn zavrt la hlavou a Rowan se zamra il. „Musíme si pospíšit, lásko.

70
Zakrátko zjistí, že jsme pry . Položil bych za tebe život, ale rad ji bych jej
prožil po tvém boku."
„K ertu s králem!" zašeptala.
„St ež se podobných slov, lásko! Jsou zrádná." Políbil dívce kone ky
prst , ona mu plna obdivu hled la do o í.
„K ertu s ním, Rowane," opakovala. „Zradili jsme ho už tím, že jsme sem
išli, i když si jenom chceme dát poslední sbohem. Copak si mohu
pouhými slovy p itížit?"
„Vždy spolu uprchneme..."
„Kdepak, Rowane. Vyslechni m . Já nemohu."
Chvíli trvalo, než mu došel význam jejího sd lení.
„Dostihli by nás a mohli by t zabít," zašeptala sklí en .
„Ach, lásko! Nem žu se dívat, jak t dávají jinému!"
„Musíš to vydržet. Proboha, Rowane, všechno jsem pe liv zvážila.
Nemám na vybranou! Když neposlechnu, stanu se p inou dalšího
krveprolití. Kéž by to mohlo být jinak! Vím, že se kv li mn trápíš, a láme
mi to srdce."
Nemýlila se. Zíral na ni s takovou bolestí v o ích, že nedokázala jeho
pohled snést.
„Ach, Rowane!" vyk ikla. „Navždy t budu nosit ve svém srdci, p ísahám!
Nesmírn t miluji."
„B h je mi sv dkem, že i já t zbož uji," p ísahal. Z jeho vyznání išela
váše i utrpení. Op t se zoufale objali. Mladíkovy rty pálily, dívce se z nich
zato ila hlava.
A pak... se to stalo.
Rhiannona by nedokázala íct, kdo koho za al svád t jako první, nebo
všechno se seb hlo velmi rychle. Svou roli sehrála ho kost z nenapln né
lásky i brzkého lou ení. Náhle se dotýkala Rowano-vých nahých ramen a on
se bez rozpak mazlil s jejím obnaženým t lem.
„Miluji t , miluji," šeptala. „Zaslíbili m hnusnému ervovi, parchantovi
jakého Vikinga, avšak mou jedinou láskou z staneš ty."
Mladík ji chlácholil horoucným šepotem. Uv domila si, k emu se
schyluje. Mohlo se zdát, že ned lají nic zlého. Navzájem se zbož ují.
Avšak jejich po ínání není správné, dob e to ví. Zasnoubili ji s jiným a
ed Bohem se stane jeho chotí.

71
 „Rowane!" Zoufalý protest ho vzpamatoval. Podíval se dívce do o í a
spat il v nich strašlivá muka a smutek.
Váše se rozplynula, ale muž ji dál n žn svíral v náru i.
Rhiannona necítila žádnou vinu. Tiskla se k Rowanovi a naslouchala
pta ímu trylkování. Pokoušela se vrýt si tento opojný okamžik navždy do
pam ti, aby se jím mohla v budoucnu t šit. Naposledy jsou spolu sami.
Netušila, jak krut se mýlí.

Opodál stál tiše jako socha Erik, princ z Dubhlainu. V noci se mu zdálo o
hadech.
Nebezpe ní tvorové se k n mu plížili a výhružn zvedali hlavy. Stínal je
me em. Jenže sotva tak u inil, plazi zase obživli. V l, že vedle n ho stojí
Emenia. Cítil její doteky. Ovíjela ho svými dlouhými vlasy. Ale když se po
ní natáhl, vydral se mu z hrudi srdceryvný výk ik a vznesl se k nebes m. Z
dívky cr ela krev. Sev el ji v náru i a pokoušel se jí vdechnout život, avšak
hladina krve stoupala a ví ila jako rozbou ené mo e. Náhle si uv domil, že
neobjímá Emenii, nýbrž jinou ženu. To její vlasy ho ovíjí. Cht l je neznámé
shrnout z obli eje, avšak za ala se utáp t v rudém p ílivu. Hadi ji stahovali
pod hladinu. Sáhl po ní a ona vyjekla...
Když se probudil, t ásl se po celém t le. Svižn vysko il ze zem s me em
v ruce.
Po chvíli se mu dech zklidnil. V duchu se sám sob posmíval. A se
neváhá postavit dánské armád , vyd sí ho neškodný sen.
Znovu se položil do trávy. Zíral na m síc. Spánek se mu vyhýbal, zato ho
pronásledovaly vzpomínky. Posléze p ece jenom tvrd usnul.
Probudilo ho svítání. Lebedil si v p íjemné polod ímot a do uší se mu
vtíralo zur ení potoka. Z lesa k n mu doléhalo podivné šust ní. Opakovalo
se. Erik si uv domil, že pro n ho neznamená nebezpe í, a proto nevstal.
Zjistil, že k rozeklanému dubu p ijela jakási dívka. Zdálo se, že schváln
vyhledala samotu a nemá náladu na n í spole nost. Necht l ji znervóznit
tím, že na sebe upozorní.
Ale pak se k ní p ipojil n jaký muž.
Zaslechl útržky jejich šepotu. Necht l milence rušit, avšak nemohl odejít,
aniž by si ho byli všimli.
Vid l, jak se mladá dvojice svléká. Dívka mu nabídla pohled na svá
krásná nahá záda, protože bohaté kade e m la spletené do copu. Spat il
72
 ivky jejích ader i kulatou zadni ku s p vabnými dolí ky po stranách.
Dlouhá štíhlá šíje p echázela v oblá ramena. Podv dom zadržel dech a
vzáp tí si op t p ál být co nejdál, protože necht l zamilovanou dvojici
vyrušovat.
Pak z eteln zaslechl pronášená slova a došlo mu, s kým má tu est.
Rhiannona. Jeho snoubenka. Po ala v n m v ít zlost.
Tohle nem že p ipustit. Necht l jí vstoupit do života, le byla mu
islíbena. A on si tvrd hájí vše, co mu pat í.
Stane se jeho manželkou!
Zmocnil se ho vztek, který st ží potla oval.
eba se zde ti dva scházeli a milovali mnohokrát p edtím.
Nep ipustí, aby ho znovu zradili. Kvapn se postavil a sáhl po me i pro
ípad, že by s ním onen mladý hejsek hodlal bojovat.
Ovšem nedostal p íležitost milence konfrontovat. Tiché zur ení potoka
náhle p erušilo dun ní kopyt. „Najd te je!" zvolal kdosi. „Jménem krále je
najd te!"
Rhiannona vyk ikla a vysko ila ze zem . Nem la as se obléknout. Její
milenec vstal spolu s ní a p ehodil p es ni sv j pláš . „Ute !" vyzval ji
rázn .
„Kdepak, král mi neublíží, zato tebe m že zabít. Ach, Rowane, jestli se ti
co stane..."
„B ž!" obo il se na ni mládenec a postr il ji sm rem k Erikovi.
„Vrátím se, ale až n kam zmizíš! Pokud nás spolu nep istihnou, nem žou
obvinit z mého únosu ani z..." Hlas se jí zlomil.
„Postarám se o sebe," slíbil a op t ji postr il.
Rhiannona se za ala prodírat hustým podrostem. Erik se ani nepohnul,
emáhal hn v. Po louce se hnala skupinka jezdc . Dívka se jim pokoušela
vyhnout. P ebrodila potok a z istajasna stanula p ímo p ed Erikem. Zmátlo
ji jeho oble ení. Padla na kolena a chytila ho za lem plášt . Domnívala se,
že má p ed sebou anglického šlechtice, proto vyhrkla: „Velevážený pane,
prosím t o pomoc! M j poru ník m hodlá provdat za mizerného Vikinga.
Jeho muži m pronásledují a já se jim pokouším vyhnout. Prosím!
Nedopus , abych musela strávit život s hnusným ervem..."
Vyd šen k n mu vzhlédla. Neuniklo mu, jak se její st íb ité o i napl ují
úžasem. Poznala ho, ale zjevn netušila, s kým má tu est. Udiv vyst ídala
irá hr za. Do ista zesinala.
73
Tady se žádné pomoci nedo ká. Naopak elí katastrof .
„Ale ne!" vydechla. „To jsi ty?"
Chlap, kterému se m la vyhýbat. Jako blesk vysko ila ze zem a chystala
se utéct. Šikovn ji zadržel. P išlápl botou cíp Rowanova plášt a strhl jí ho z
ramen. Vzáp tí ji nahou a bezbrannou popadl do silných tlap.
Bylo jasné, že si na ni dob e pamatuje. Na její šíp i koleno, jímž ho tvrd
zasáhla. Rhiannona ješt nikdy nespat ila tak rozb sn ného muže. Náhle ji
epadla slabost. Má p ed sebou kumpána irského prince. P edá ji Alfrédovi
nebo rovnou svému pánovi. Anebo ji na míst setne me em a nikdo se nad
tím nepozastaví. Dokonce ani král.
„Smiluj se!" zašeptala. Zavrt la hlavou. Cítila, jak d mysln zapletený
es povoluje a kade e se jí rozlévají po ramenou. Nejradši by se do nich
zahalila.
Avšak muže její nahota nezajímala. Tvrd jí zíral do o í a išela z n ho
temná nenávist.
„Já že se mám smilovat?" obo il se na ni. „Nad tebou?"
Vyk ikla, když si ji p itáhl blíž. Pevn svíral její záp stí, až se zdálo, že je
rozdrtí. Zlov stn se nad ní ty il, propaloval ji mrazivým pohledem.
„Bojovala jsem s tebou, protože jsem si myslela, že jste nás napadli!"
vysv tlila mu pohotov . „Nikdy bych ti neublížila, kdybych v la, žes
ijel na královo pozvání. Pus m , prosím! Musíš se nade mnou slitovat,
protože..."
„Kdepak, dámo, to se pleteš."
„Ale..."
„Se šípem, kterým jsi mi cht la proklát srdce, to nemá nic spole ného. I
když skon il v mém stehn a já dodnes kulhám. Nikterak to nesouvisí s
kolenem, jež jsi mi neváhala vrazit do rozkroku, ani s p stmi, jimiž jsi mi
bušila do hrudi. Kdepak. Tohle bych ti možná dokázal odpustit."
„Tedy..."
„Ty se mnou také nemáš slitování. Jsem pro tebe jen hnusný erv, jak jsi
sama ekla. Mizera. Barbarský Viking, s nímž t zasnoubili."
Úžasem otev ela pusu. Poté zaklonila hlavu a v panice se rozje ela z
plných plic. Zoufale škubala pažemi ve snaze se osvobodit. Pišt la a kvílela,
nebo se jí zmocnil ledový d s. Byla v jeho moci, nahá a zranitelná. Z
Vikinga sálala p ímo nep emožitelná síla.
„Ty!" vydechla.
74
„Ano, já!"
Ne, tohle nem že být pravda! Tento muž nem že být irský princ!
„Pro lásku Boží, ne!" Rvala se s ním jako tyg ice. Nemá na vybranou.
Musí se mu vymanit a utéct.
Odmítal ji pustit, proto se snížila ke kousání. Když ani to nepomohlo,
umanut zvedla koleno s úmyslem zaúto it na jeho rozkrok.
„Zadrž!" Zhnusen ji nadzvedl a hodil do trávy. Nenávistn na n ho
zírala, vlasy rozprost ené kolem hlavy jí žhnuly jako pekelný ohe a pod
nimi probleskovala bílá adra. Rhiannona si uv domila své ponížení a
vzlykla. Pokusila se zvednout.
Muž se nad ní výhružn rozkro il. Jednou nohou p išlápl její rusé vlasy,
ímž jí ú inn zabránil v út ku.
Poté se na ni zvolna usadil. Zabušila mu p stmi do hrudi, avšak chytil ji za
záp stí a ruce p išpendlil k zemi. Nemilosrdn na ní spo íval celou svou
vahou.
Nemohla se osvobodit.
Nenávistn na ni civ l a sk ípal zuby. Rhiannona si se vzr stajícím d sem
uv domila, že její sen byl prorocký - z vikinského protivníka se vyklubal
princ z Dubhlainu.
„Op t se setkáváme," pravil tiše. Ledov modrýma o ima jako by pohlížel
na dno její duše. Dívku by zajímalo, co vidí.
„A za vskutku zajímavých okolností. Až dosud jsem v sob choval
nepatrnou nad ji, že bychom se my dva mohli usmí it. Proto jsem p ijel do
Warehamu, abych se zde oženil. A co tu na m ekalo? Moje nev sta nahá
jako prst."
Mali ko se nadzvedl, avšak stále v znil její boky. Chladný ranní vzduch
zp sobil, že dívce nasko ila husí k že a bradavky se zahrotily. D íve si její
nahoty sotva všiml, nyní si ji prohlížel s patrným pohrdáním. Jeho pohled
pálil.
Rhiannon se vrátila odvaha. Za ala se vší silou svíjet. „Pus m ! Slez ze
!" poru ila mu.
„Kdepak, dámo," oponoval tiše. Probodával ji o ima. Op t se k ní hroziv
sklonil a ovanul ji svým dechem. „Do smrti ti nedám pokoj."
Dívce se zdálo, že se zalkne hr zou. Úporn s ní bojovala ve snaze
neprojevit strach.
„Pov z králi, že o m nestojíš!" zašeptala vášniv . „ ekni mu..."
75
 „P ála by sis válku tak krutou, aby ve tvé zemi tekly potoky krve?" otázal
se hrub .
„P ece m nem žeš chtít..." P ekotn se odml ela, nebo zaslechla dun ní
kopyt. Alfrédovi muži se blížili.
Viking ji chytil za záp stí a trhnutím postavil na nohy. Na okamžik ji
tvrd p imkl k sob . „Ne, dámo, opravdu se s tebou nechci oženit!" ujistil ji
a vzáp tí ji pustil. Krátce mu pohlédla do o í a pak se oto ila. Instinkt ji
nabádal, aby utekla. Muž ji pohotov popadl za vlasy a p itáhl k sob .
Vyk ikla bolestí. Do ucha se jí vet el vzrušený šepot.
„Ale no tak, nesmíš být tak zbab lá," domlouval jí. „P inejmenším jsem
obdivoval tvoji odvahu."
Znovu na n ho pohlédla. Byla plná nenávisti. „Nebojím se t a nikdy se t
bát nebudu!" vmetla mu do tvá e. „Není totiž v tvých silách mi ublížit."
Chmurn se usmál. „V tom p ípad ti navrhuji, abys sv j postoj
ehodnotila. A to rychle. M la bys ze m mít respekt. V mnoha ohledech."
Nejradši by povýšen zvedla bradu, ale stála p ed ním nahá a on si ji
opovržliv prohlížel.
Jezdci se blížili. Erik zvedl pohozený pláš a p ehodil jí ho p es ramena.
Toužila p ed ním couvnout a utéct, avšak sotva dýchala. Udivilo ji, že se
Viking odhodlal zakrýt její nahotu. Vzáp tí shledala, že se rozhodn
nejedná o projev laskavosti, a v o ích ji zaštípaly slzy.
„Vystavuješ na odiv to, co pat í mn ," prohlásil samolib . „Dnes už ses
edvedla dost, nemyslíš?" Povytáhl obo í, ale na odpov si nepo kal.
Ostatn žádnou neo ekával.
Rhiannona se vzpamatovala, až když se od ní odvrátil. Zahvízdal na svého
kon .
„Nikdy nebudu tvoje!"
Na mýtin se objevil mohutný b louš a Rhiannona zalapala údivem po
dechu. Na míst do ista zkoprn la. Byl to Alexandr, její oblíbený h ebec.
„To je m j k !" vyk ikla.
„Kdepak, pat í mne," opravil ji Erik.
Zapomn la, že si p ivlastnil všechen její majetek.
Sledoval ji s mrazivým úsm vem na rtech. „Je to m j k ," opakoval.
„Pat í mi stejn jako ty. Také se nau íš za mnou p ijít, kdykoliv zapískám.
Vždycky bude po mém. Manželku si vycvi ím stejn jako o e."

76
 Zalykala se zd šením. „Ty zlomyslný parchant ...!" spustila hn viv ,
avšak její tirádu záhy utnulo výhr žné sev ení. Mužovy prsty se jí bolestiv
zarývaly do paže.
„P esta !" vyjekla neš astn , avšak Viking na ni nebral z etel. Uchopil ji
do náru e. Rhiannona se ho pokusila ude it. Hrav její odpor zlomil.
„Nezahán j m do krajností!" varoval ji.
Vy kávala. Nemohla se hýbat. Zatnula zuby a bojovala se vzr stající
panikou.

Vysadil ji na h bet bílého h ebce a vyhoupl se za ni. „P esta se se mnou

prát," poradil jí. „Ani se o to nepokoušej! Jsem rychlejší a rozdávám
pádn jší facky."
Dívka se p ímo zalykala bezmocí.
„Barbare!" vy etla mu, avšak ani se nepohnula. Výhružn p imhou il o i.
„Mám ti p edvést, jak se chová barbar?" vyzval ji tiše.
Rhiannona ml ela. Erik pobídl kon . Dívka se rozt ásla a hlavou jí zb sile
ví ily myšlenky.
Zakrátko se setkají s královými muži, a to je víc, než dokáže snést.
Zneuctila Alfréda. B da! Zrovna když se rozhodla, že ho poslechne, stane
se tohle! Skute se smí ila se svým osudem a cht la poslušn stanout p ed
oltá em, aby panovník dosáhl kýženého p ím í.
Jenže pak se všechno zvrtlo. A koliv se ni ím neprovinila, zašla ve svém
zoufalství p íliš daleko a p i inu ji p istihl zrovna muž, jemuž je zaslíbená.
Viking, který jí slíbil krutou pomstu.
Nem že od krále o ekávat sebemenší pomoc.
Rowan! vzpomn la si vyd šen . Viking je vid l spolu. Jist zatouží po
odplat .
Pote e krev a m že za to ona.
Za alo se jí zatmívat p ed o ima. Kone p išlo milosrdné vykoupení, za
ž se modlila.
Omdlela. Avšak d íve, než upadla do bezv domí, uv domila si, že ji
zachytily silné paže muže, jemuž se tak zoufale toužila vyhnout.
Paže jejího vikinského pána...

77
 6

78
 Milosrdné bezv domí netrvalo dlouho. Probral ji ostrý polí ek na tvá .
Ležela v ohbí Vikingovy paže. Vyškubla by se mu, kdyby ji ovšem zrovna
nestav l na zem. Ztratila rovnováhu a upadla. Op t na sob cítila ledový
pohled.
„Tvoje šaty," upozornil ji suše. Odvezl ji na místo, kde se v tráv
povalovalo její oble ení. Kéž by dokázala projevit pohrdání, pýchu a
nenávist! Spo inula zrakem na svých v cech: m kké jemné halen , dlouhé
tunice, pun ochách a kožených st evících.
Náhle se zapý ila. Uv domila si, že poté, co ji spat il nahou, nem že od
Vikinga požadovat zdvo ilosti, avšak nedokázala p ed ním odhodit pláš a
ustrojit se. Krom toho je nevinná. Stejn jako Rowan. I když jim to nikdo
neuv í.
Zvedla bradu, avšak do o í se muži podívat nedokázala. „Kdybys
dovolil..."
„Nedovolím!" odsekl ost e.
„Projev mi alespo obvyklou slušnost!"
„Nap ed prosíš o milost, pak na tebe mám brát ohledy. V z, že mi d lá
potíže darovat ti život! Oble se, a to rychle!"
K ertu s tím mizerou! Rhiannon se vrátila odvaha, i když možná
pošetilá. Vznešen se zvedla ze zem , v o ích se jí objevil otev ený vzdor.
Zahalila se do plášt a hrd povytáhla obo í. Opovržliv se usmívala. „Zabij
, když si to p eješ, Vikingu. Možná to bude lepší osud než se stát tvojí
nev stou."
Muž nepatrn semkl rty, obdivuhodn se ovládal. Rhiannon p eb hl po
zádech mráz.
„Opravdu?" zamumlal pochybova . „Mrzí m , že si to myslíš." Vzáp tí
se jeho tón bez varování zm nil. „Okamžit se ustroj!" zah ímal. Z jeho
hlubokého hlasu išela hrozba.
Dívka odhodlan zavrt la hlavou.
„Ud lej to!" vyzvala ho kurážn . „Co?" nechápal.
P inutila se nepohnout brvou. Up en na n ho zírala. Hrd se nad ní ty il
v sedle urostlého h ebce. Skvostný šat sv il o tom, že má p ed sebou
nefalšovaného prince. A koliv stála, nedokázala se mu v ni em vyrovnat.
Dál se na ni díval hodn spatra. P ipadala si drobounká, nicotná. Utáp la se
79
v záhybech širokého uváleného plášt a kolem hlavy jí povlávaly
rozcuchané kade e. St íb ité o i však dál vzdorovit jisk ily.
„Sm le do toho!" vyk ikla. „Tas ten sv j pohanský me a p etni m
vedví!"
Hned nato zaje ela podruhé, nebo Erik skute sáhl po me i. H ebec
pod ním nervózn tan il a hrabal kopyty. Muž ho pobídl kup edu a p iložil
it me e k dív inu hrdlu. Nemohla se pohnout, nebo spo íval p ímo na
kr ní tepn .
„Oble se! Nemám v úmyslu t zabít. Jak bych mohl, když p ed sebou
máme spole nou budoucnost plnou št stí? Ale jsem ochoten sesednout z
kon a pomáhat ti."
„Jak se opovažuješ?" obo ila se na n ho. T ásla se jako osika.
„Jak bych mohl?" opá il. A koliv hovo il tiše, v el v n m vztek a m l se
co ovládat. Mrštn sesko il z kon a vrátil me do pochvy. Rhiannona byla
na ženu vysoká, p esto jí o hlavu p evyšoval. „Jak bych se mohl opovážit,
má paní?" domlouval jí s klamnou vlídností v hlase. Jediným škubnutím z ní
strhl pláš . Dívka se zapý ila. Když mluvil, cítila na tvá ích jeho dech. „To
ty se opovažuješ mi odmlouvat, p estože jsem t p istihl v milencov
náru i! M la by sis dávat pozor na jazyk. Nezapomínej, že podle tvých
vlastních slov jsem barbar. A ti jsou schopní všeho."
Rhiannona do ista zkamen la d sem. Ani se nepohnula, jen na n ho
dlouze civ la. Vtom si uv domila, že je úpln nahá, a málem v panice
utekla. Avšak p inutila se hrd zvednout bradu i zrak. „O tvé
nevychovanosti nemám sebemenších pochyb," prohlásila a oto ila se k
mu zády. Ustavi bojovala se strachem. Co ted?
Sklonila se pro halenu. Stále na sob cítila Viking v pohled. Prsty m la
hr zou úpln zchromlé, inilo jí potíže p etáhnout si ji p es hlavu.
Následovala tunika a poté opasek. Na Erika se ani nepodívala. Z stával na
míst , ani se nepohnul. Nespoušt l z ní zrak.
Nep íjemné ticho, jež mezi nimi zavládlo, se prodlužovalo. Vtom si
uv domila, že si p ed ním nem že natáhnout pun ochy, aniž by se znovu
obnažila. Obula si tedy st evíce na bosá chodidla. S veškerou d stojností, jíž
byla v té chvíli schopná, si p ehodila p es ramena pláš . Náhle jako by se
probrala z podivné otup losti a pronikly k ní výk iky králových muž , kte í
ji úporn hledali. Zajímalo by ji, zda se Rowanovi poda ilo uprchnout.

80
 Viking se op t vyhoupl na Alexandr v h bet. Kvapn se k n mu oto ila a
ostražit na n ho pohlédla. Zíral na ni, jako by jí um l íst myšlenky. Tvá il
se nad azen . Jeho me z stával v pochv . Lhostejn jí podal ruku, avšak
dívka vytušila, že jím po ád lomcuje vztek.
„Co máš za lubem?" otázala se. M l to být nekompromisní požadavek,
avšak prom nil se ve vystrašený šepot.
Muž pobídl Alexandra kup edu, Rhiannona p ed ním za ala couvat. Brzy
ji dostihl. Bez velkého úsilí ji uchopil kolem pasu a zvedl k sob . Posadil ji
ed sebe a objal svalnatou paží. K krá el svižn vp ed. Vtom cosi
upoutalo mužovu pozornost. Rhiannona se oto ila, aby zjistila, na co se
dívá.
Blížili se k nim William a Allen, avšak stále byli dost daleko.
„Kdybychom se nalézali v zemi mé matky," zavr el, „zneuctil bych t a s
posm chem vrátil rodin tvého otce."
Jenže ona tátu nemá. Vrátil by ji králi. Alfréd by ji vyhnal do n kterého ze
vzdálených p ístav . Žila by s cejchem hanby, ale byla by svobodná. A od
tohoto divocha by m la klid. Srdce jí zb sile bušilo. Bála se, aby svou
hrozbu nevyplnil. Bez ohledu na možný trest má Alfréda i Wessex up ímn
ráda.
„To by mi naprosto vyhovovalo," sd lila Vikingovi.
Choval se, jako by nic nepronesla.
„Kdyby tohle byla zem mého otce," pokra oval s náznakem varování,
„prodal bych ne estnici do otroctví. Skon ila by v rukou t ch
nejšpinav jších Dán , jaké by se mi poda ilo najít. Ur it by se našel
neurvalec, který by za ni ochotn zaplatil."
Ztuhla d sem a p idušen vyk ikla. Víc ud lat nedokázala, nebo ji pevn
svíral. V o ích ji zaštípaly slzy, avšak odmítala je prolít. „Vikingovi m už
dali. Jaký je v tom rozdíl, zda pochází z Norska, i Dánska?"
„Nebo Irska." „Nebo Irska!"
„Rozdíl v tom m že být obrovský. Snad to brzy zjistíš."
A koliv se snažila ovládat, nekontrolovateln se chv la. Alfréd se na ni
bude zlobit mnohem víc než tento cizinec. Neuposlechla krále a velice ho
zostudila. Její neposlušnost možná stála Rowana život. Up ímn v ila, že
se její další bytí prom ní v nep etržitou no ní m ru.
„Pohrdám tebou!" zasy ela vehementn .

81
 „Zmlkni!" ok ikl ji Erik, nebo jezdci se ocitli na doslech. Jeho sev ení
zesílilo. „Opravdu jsi tak sobecká? Anebo si p eješ, aby se tahle zem napila
další krve?"
Ztichla. P emítala, zda v bec existuje zp sob, jak se krveprolití vyhnout.
Za nev stu ji Viking ur it chtít nebude. Jestli ji odmrští, mohla by
vypuknout válka mezi Angli any a jeho stoupenci.
„Tohle bude jen naše bitva," dodal tiše. Nepatrn se o dívku ot el tvá í a
zažehl v ní zvláštní žár. „S trochou št stí, milá dámo, už kv li tvé zrad
nikdo další nezahyne."
„Žádné zrady jsem se nedopustila!" bránila se vášniv . Oto ila se, aby mu
mohla pohlédnout do o í. Z mužova pohledu mrazilo. Nikdy jí neuv í.
Odtrhl od ní zrak. „P inejmenším jsme se setkali," zamumlal.
„Eriku z Dubhlainu!" zvolal William a pohledem plným opovržení
spo inul na Rhiannon . „Král t op t prosí za odpušt ní. Mrzí ho okolnosti,
za jakých se znovu potkáváte."
„Navštívím ho," slíbil Erik.
„To d e..."
„P jde se mnou," odv til nesmlouvav . Nato pobídl b louše do cvalu.
Rhiannonu ovíval vánek vonící po jaru. Pojednou se do ní dala zima.
Rozt ásla se. D sila ji mohutnost Vikingových paží, mezi nimiž spo ívala.
Svaly si utužil v mnohých bitvách, když rozséval smrt.
Ozna ila ho za barbara a nikterak se tím netajila. Ur it je nejlepším
vále níkem, s nímž se kdy st etla. P istihl ji v Rowanov spole nosti.
Hladce by ho p emohl.
Kdepak, na takové v ci nesmí myslet, nebo podlehne slabosti.
Rychle se blížili k branám m sta. Z lesa se vyno ili další jezdci.
Rozpoznávala Alfrédovy vojáky i stoupence irského prince. Rowana mezi
nimi nevid la. Modlila se, aby se mu poda ilo ztratit mezi stromy.
Brána se otev ela, k jí prob hl a stanul na nádvo í. Panovník už na n
ekal. Erik zastavil kon t sn u n ho, zvedl Rhiannonu ze sedla a postavil
ji na zem. Ocitla se p ímo p ed králem.
Nohy se pod ní podlamovaly, cloumal jí strach. Probudit zlost a nenávist
ve Vikingovi je jedna v c, ale elit Alfrédovu odsouzení druhá. Vykro il k
ní a ona si uv domila, že o jejím po ínání ví. Zato netuší, že cht la
uposlechnout jeho rozkaz. Jak mu má vysv tlit, že se s Rowanem mínila
pouze naposledy rozlou it?
82
Alfréd se domnívá, že ho zám rn zradila.
Nejprve na ni tvrd zíral, potom ji vší silou ude il. Padla na kolena.
Slyšela, jak Viking sesedá z kon . Na dlažb zarachotila ko ská kopyta. To
se Angli ané, Norové a Irové vraceli do prostor tvrze.
„Eriku z Dubhlainu," prohlásil král, „tímto t zbavuji všech slib a
závazk ."
Viking k ní zezadu p istoupil, uchopil ji za loket a zvedl na nohy. V
dív in nitru zu ila bou e. Toužila se Erikovi vyškubnout, avšak neodvážila
se. Bolestiv se kousla do rtu, aby se nerozplakala.
„Alfréde, králi Wessexu," spustil Erik, „poj me do tvého domu. Rád bych
si s tebou promluvil o samot , abychom mohli napravit utrp né škody."
Panovník zvolna p ikývl. „Nuže, Eriku z Dubhlainu, vítej v mém dom ."
Rhiannona se nedokázala pohnout. Erikovy prsty drtily její paži, málem
vyk ikla bolestí. Propaloval ji nesmlouvavým pohledem. Hrd zvedla bradu
a kurážn mu jej oplácela.
„Má drahá," oslovil ji zdvo ile, avšak tón jeho hlasu byl spíše výhr žný.
jakým zázrakem se jí poda ilo Alfréda následovat.
Viking ji nepustil.
Uvnit sídla krále obklopilo služebnictvo, které o ekávalo rozkazy.
Alswitha se nervózn usmívala. Uctiv se hostu uklonila, pak se jala t kat
ima z dív iny popelavé tvá e na manželovo zachmu ené elo. Zajíkav
nabídla Erikovi rybu a chléb. Muž p ijal pohár piva, ale jídlo odmítl.
„Odve Rhiannonu!" na ídil panovník své choti.
Dívky se zmocnila hr za. Na rameni jí spo inula Vikingova t žká ruka a
strkala ji k židli p ed krbem. „Dáma tu z stane." P inutil ji, aby usedla. K
jejímu zd šení z stal stát za ní.
Polkla, pak vyslala k Alswith pohled plný zoufalství. Jenže královna jí
pomoct nedokázala. Uctiv ustoupila dozadu a smutn p ešlapovala za
Alfrédem.
„Nechci, aby moji muži šli kv li téhle ženské op t do války," prohlásil
Erik.
Rhiannona se chystala vysko it, aby pop ela svou vinu na nedávném
krveprolití. Muž ji pohotov chytil za rameno, z ehož vyrozum la, že má
stat na míst .
„Máš plné právo z eknout se p edchozích závazk ," trval na svém Alfréd.

83
 „Právo ano, králi Wessexu, avšak chu mi schází. Vezmu si tuto dámu i
slíbenou p du, ale za t chto podmínek: ješt p ed svatbou vytáhneme do
bitvy proti Dán m. Rhiannona bude žít v klášte e do té doby, dokud se
nepotvrdí, že v sob nenosí sém jiného muže. Pokud padnu v boji, pak
území, na které jsem vznesl nárok, p ipadne mému otci, králi z Dubhlainu.
je rozd lí mezi mé bratry, jak uzná za vhodné. Jestliže zem u, p edejte
mé rodin i tuto dívku. Mí p íbuzní poté rozhodnou o jejím osudu."
„Takže smlouva platí a potáhneme na Dány?"
Viking pozvedl pohár. „Ano, platí."
„Stane se, jak si p eješ," slíbil Alfréd. Muži si pevn pot ásli rukou.
Rhiannona zatínala nehty do d ev ných podru ek, krev jí tuhla v žilách.
„To, co se p ihodilo, neprojde bez potrestání," pokra oval král. Krátce
pohlédl na svou kmot enku. Z jeho o í išela d íve nepoznaná krutost.
Rhiannona v la, že umí být nelítostný a se zrádci se nemazlí.
Až dosud na ni strýc nikdy nebyl zlý. Miloval ji. Býval nesmlouvavý, avšak
ohleduplný. To už neplatí.
Když se znovu ozval, z jeho hlasu sálala zlost. „Slíbil jsem, že tvoji
nev stu nau ím poko e. Muž, který znal mou v li, avšak nestyd l se jí
vzep ít, za sv j p in krut zaplatí."
„Není t eba, Alfréde," mírnil ho Viking. „O spravedlnost se postarám
sám."
Jeho dotek pálil. Rhiannona nepochybovala o jeho odhodlání. Nikomu
nevyhrazoval, pouze sd loval, co má v úmyslu. Ur it m bude každý den
bít, pomyslela si otup le. Pak ji zachvátil strach. Nebála se o sebe, nýbrž o
Rowana.
Pojednou se prudce rozlet ly dve e, aniž n kdo krále požádal o povolení
vstoupit. Alfréd se hn viv oto il. Na prahu stáli jeho dva pobo níci,
William a Allen. Mezi sebou drželi potlu eného a zkrvaveného Rowana.
Rhiannona m la z stat na míst . Zachránila by tím poslední zbytek své
stojnosti. Avšak nedokázala snést pohled na zran ného p ítele.
V onom zni ujícím okamžiku vnímala jen lásku, kterou s ním sdílela.
Vytrhla se z Vikingových rukou, stoupla si a zd šen vyk ikla. Cht la se k
Rowanovi rozb hnout, ale sotva u inila první krok, Erik ji popadl v pase a
tvrd p imkl k sob .
Proto se ode m nehnul na krok, pomyslela si ho ce. Odmítal p ipustit,
aby ho znovu znemožnila. Stejn jako Alfréda.
84
 Rowan na ni pohlédl a nep ítomn se usmál. Poté klesl na kolena.
Pochopové, kte í ho p ivlekli, do n ho str ili, takže padl p ímo p ed
panovníka.
„Pane," oznámil William, „nevíme jist , zda se ti dva sešli, avšak našli
jsme ho za hradbami nedaleko místa, kde se popásal k lady Rhiannony."
„B žte," p ikázal jim král.
„Ale, pane...," bránil se William.
„Ona je panna, m j králi," zamumlal Rowan. Z úst se mu vy inula krev.
Rhiannona znovu vyk ikla. Proklínala ruce, které ji svíraly. Rowan vyplivl
vyražený zub. Pohlédl z Alfréda na Vikinga. „Je nedot ená, p ísahám!"
Panovník p istoupil k Rowanovi. Sklonil se a popadl ho za tuniku. V tu
chvíli se mladý muž zhroutil. Dívka vyd šen zapišt la, nebo se
domnívala, že zem el. Zu iv škrábala Erika do rukou.
„Pro lásku Boží, pus m !" žebronila.
„P esta !" obo il se na ni král. „Copak jsi nás už dost nezostudila?"
Nahmatal mladíkovi pulz. „Žije..., zatím."
Po dív iných tvá ích se kutálely slzy. Viking ji znenadání pustil, takže
klopýtla dop edu. Poklekla u bezvládného p ítele a p esv ila se, že
panovník nelže. Svírala Rowana v náru i a tiše plakala.
Král na ídil sluh m, aby zran ného odnesli. Rhiannona ucítila na ramenou
žný dotek. Kdosi jí pomohl vstát a chlácholiv ji objal. Viking.
Rowana odnesli a Alfréd pokra oval v rozhovoru s Erikem, avšak ona jej
nevnímala. Byla naprosto otup lá. Horoucn se modlila, aby se nestala
inou Rowanovy smrti. Netušila, kam až m že Vikin gova touha po
odplat zajít. Napadlo ji, že by mohla poprosit o Rowan v život. T eba
kdyby se dostate ponížila, Viking by se nad ní slitoval.
Jenže o milost už žádala, a neusp la.
„Musí se to ud lat hned," prohlásil král. „Okamžit ." Poru il sluh m, aby
ivedli léka e a porodní bábu. Pak ekl Alswith : „Odve Rhiannonu do
jejího pokoje."
Viking ji pustil a královna k ní natáhla ruku.
Rhiannona instinktivn ucouvla. Zírala na n a hlavou jí táhlo, jakou
hr zu pro ni asi nachystali, aby ji zni ili.
„Poj , Rhiannono," pobídla ji Alswitha.

85
 Dívka pohlédla na panovníka, který se tvá il vážn a nesmlouvav . Viking
ji zv dav sledoval. Pokr il rameny, jako by mu na výsledku nezáleželo.
„Stejn si myslím, že bychom se svatbou m li po kat," sd lil králi.
„Slíbil jsem ti tuto dámu, nesu za ni plnou zodpov dnost. Je jako moje
vlastní dít . Proto bych rád v l, jak se v ci doopravdy mají."
„Up ímn eno, králi Wessexu, o skute ném stavu se m žu p esv it
sám. Krom toho podmínky si tu kladu já."
„Avšak p edm tem sporu je p íslušnice rodu Wessex a já jsem odhodlán
dostát svému slovu."
Dve e se op t otev ely. Na prahu se objevil král v osobní léka s
podsaditou ženštinou po boku. Porodní bába dívku sledovala malýma
potm šilýma o ima. Prchav se pousmála, jako by o ekávala p íjemnou
zábavu.
Vtom Rhiannon došlo, co se chystá. Zd šením vyt eštila zrak. „Ne!"
zvolala divoce. Cht la utéct, jenže nebylo kam. Zmítala jí panika. Alfréd
dodržel slovo a z ekl se jí. Možná v duchu trpí, avšak nedává to nikterak
najevo. Viking ji považuje za b hnu. Slíbil jí pomstu a tohle je její sou ástí.
Neochotn p istoupila k Erikovi a pravila: „V ci nebývají vždycky takové,
jaké se zdají, m j pane. Nikdy jsem se v i tob neprovinila. Nezradila jsem
, by to tak na první pohled možná vypadalo..." Odml ela se, aby
posbírala veškerou d stojnost a v duchu shromáždila argumenty, jimiž se ho
pokusí p esv it. „Nevzep ela jsem se slovu svého krále. Tvrdí, že m
miluje, p esto m odmítá poctít d rou. Nep ipus , aby mi dál ubližoval!"
prosila vášniv .
Zachv la se. V la, že Viking s ní m že jednat mnohem krut ji. Pak ji
napadlo, že nic se nevyrovná poko ení, které pro ni práv plánují.
A nic ji p ed ním nezachrání.
Nicmén se zdálo, že si p ece jenom vydobyla Viking v obdiv, by jí
elegantn odmítl poskytnout pomoc. „Já ti p ece nikterak neubližuji, má
milá."
„Za to t budu nenávid t až do soudného dne," prohlásila a zatnula ruce v
st. Nedokázala se smí it s ponižující prohlídkou ani dál žebronit.
Erik si povzdechl. „P iznávám, že nemám sebemenší d vod t šet it, ale
tohle není mé rozhodnutí. Je to Alfrédova v le a on je tvým poru níkem. Já
dávám p ednost jiným zp sob m, jak se p esv it, kde leží pravda.

86
Slyšelas rozhodnutí svého krále, které v tomto dom platí za zákon. Slibuji
ti, že v mém dom budeš poslouchat m ."
Jeho poznámka ji nikterak neuklidnila.
Zn la výhružn . Nicmén nejbližší potupu pro ni p ichystal Alfréd.
ito ila se k n mu a pohlédla mu do o í.
„Mohl bys mi pro jednou v it!" vy etla mu.
„Tob se v it nedá, Rhiannono. P ivedla jsi nás na pokraj katastrofy."
Alswitha ji chytila za paži. Dívka si všimla, že královn se v o ích
lesknou slzy. „Pro boha živého t prosím, podrob se! Už kv li Rowanovi,"
zašeptala.
„Odve te ji!" zah ímal panovník.
Alswitha musela ustoupit stranou. Z kuchyn se p ihrnuly dv urostlé
služky a popadly Rhiannonu za ruce. Zoufale je ela a zápolila s nimi.
Marn . Odtáhly ji do malé kom rky. P estože se state bránila, hodily ji
na postel, p itiskly k matraci a bezohledn z ní servaly oble ení. Poté p išlo
na adu nejvyšší možné ponížení. Rhiannona sebou p estala zmítat. P išla za
ní Alswitha a chlácholiv jí uhlazovala vlasy z ela. Dívka upadla do šoku,
ani se nepohnula. Snažila se nevnímat studené ruce. Když se neochotn
podrobovala poko ující prohlídce, do o í jí vhrkly slzy. Slyšela, jak doktor
íká královn , že její sv enka je stále nedot enou pannou.
P esto zakoušela nejv tší hanbu ve svém život . Byla natolik sklí ená a
zdrcená, že ani neposbírala dostatek sil, aby se pomodlila. Kéž by její k íž
alespo zachránil Rowanovi život!
Zap ísáhla se, že Vikingovi nikdy nezapomene, že p evrátil její sv t
vzh ru nohama a surov pošlapal všechny její sny. Její do ista fuk, zda ji
h zatratí, nebo ne, avšak bude se každý den modlit, aby Erik z Dubhlainu
co nejd ív zmizel z povrchu zem . Bude si p át, aby umíral v pekelných
bolestech a proklínal den, kdy se narodil.

Erik projížd l kolem dlouhé ady zápolících muž . Tu ud lil dobrou radu,
tam zatleskal obdivuhodnému výkonu. Mladého Angli ana varoval, že
špatn drží štít, a tím pádem se zprava v bec nekryje. Spolu s Alfrédem
sledoval, jak probíhá vojenský výcvik. Ráno potáhnou na Rochester.
Obléhané m sto už nedokáže dlouho vzdorovat.
Jako ost ílený vále ník Erik v l, jak nebezpe nou zbraní je dvoub itá
sekera, a proto povzbuzoval své muže, Iry i Nory, aby se s ní nau ili
87
zacházet. Zítra se st etnou s Dány, a to jsou obávaní soupe i. Strhne se
ava, která bude mít do estné bitvy daleko. Erik se smrti nebál. Vyr stal
jako k es an, avšak matka mu nikdy nebránila, aby se zajímal o víru svého
otce. Ochotn uv il v moudrého Krista i v norského nejvyššího boha
Odina. Sdílel p esv ení všech Viking , že žádný lov k se smrti nevyhne
a vždycky je lepší krá et jí vst íc. Jestliže je mu souzeno padnout, alespo
bude sm t hrd vstoupit do Valhaly. Anebo do nebe.
Král Wessexu ho nesmírn zaujal. A byl na první pohled nenápadný,
dokázal své muže vyburcovat k úžasnému výkonu. Alfréd byl vášnivým
stoupencem k es anské víry a hluboce zbožný lov k. Jeho slovo platilo za
posvátné.
Události, k nimž došlo na pob eží, ho up ímn mrzely. Vadilo mu, že k
zasetí ned ry došlo ješt d ív, než irský princ sta il vstoupit na pevnou
zem.
„Tušíš už, co se tenkrát zvrtlo?" otázal se ho Erik.
Král smutn zavrt l hlavou. „Vyslal jsem do m sta spolehlivého mládence
se vzkazem, aby t p ivítali jako váženého hosta. Od té doby jsem ho
nevid l. N kdo se postaral, aby Rhiannona neobdržela m j vzkaz. Mrtví
nemluví." Podíval se na Erika. „Nikdy by se nevzep ela mému p ání.
Rozhodn ne za téhle situace. Tvrdí, že o ni em nev la, a já jí v ím."
Erik ml el.
„Klidn t zbavím všech tvých závazk ," ubezpe il ho panovník. „Jestli
jsi p esv en o její vin ..."
„Nemíním zrušit dané slovo," namítl mladík. Nehodlal kv li n jaké
rozmarné holce ohrozit vyhlídku na spojenectví a odmítal se vzdát
islíbené p dy. O vlastním panství dlouho snil. Na druhé stran vid l
Rhiannonu v milencov náru i. V il, že dvojici vyrušil d ív, než sta ilo k
emu dojít, avšak nedokázal na dívku pohlížet jako na nevinnou. Je to
pokušitelka. Ví o své kráse a sv dnosti. Litoval muže, který podlehl jejímu
kouzlu.
Zlost ho kupodivu opustila. V l o sob , že si rád prosazuje svou. Až se
ožení, nau í svou ženu žít podle pravidel, která sám stanoví. Postará se, aby
se mu neodvážila vzdorovat. S nelibostí vzpomínal na den, kdy ji p istihl u
potoka, nebo se v n m op t vzdouval hn v. A nejenom ten. A koliv
Rhiannonu nemiluje, rozhodn mu není lhostejná. Jako by ho n ím
uhranula. Je nádherná, vášnivá a plná života. Umí být nesmírn sv dná.
88
Zjistil, že po ní bolestn touží. Rozn cuje v n m žár, který nelze snadno
uhasit. P esto byl odhodlán držet se od ní dál. D oval Alfrédovi, král by
mu p ece nelhal a stejn tak ani jeho osobní léka , vždy se jedná o velice
citlivé téma - nevinnost nev sty. Vlastn byl rád, že se Alfréd rozhodl
dív ino panenství ov it. Krom toho si Rhiannona musí uv domit, že s
Erikem nejsou žádné žerty. Nep ipustí, aby se po celé manželství utáp la ve
vzpomínkách na Rowana a po nocích o n m snila.
P icházely chvíle, kdy ji dokonce litoval. Nedokázal zapomenout na
stojnost, s níž elila rozezlenému králi, by se jí v o ích t pytily slzy.
Marn se dovolávala jeho soucitu. Erik dob e v l, jak chutná láska, proto
s ní sympatizoval. Ani on by kv li Emenii neváhal riskovat. Nicmén
troufalé chování své snoubenky tolerovat nemohl. Ocitli se v ožehavé
situaci a Rhiannona nesmí zapomínat, že si jsou zaslíbeni.
N kdy ho napadlo, zda práv dív ina osobitá krása a kuráž nejsou
vodem, pro o spojenectví s Alfrédem tolik stojí. T eba se nedokáže
znovu zamilovat, avšak po Rhiannon touží. Pobídl kon a stoupl si vedle
Alfréda.
„T ší m , že naše spojenectví stále trvá," sd lil mu vlídn . „A také že
nácvik prob hl bez jediné prolité kapky krve."
„Bodej ," zamumlal nep ítomn král, který se up en díval jedním
sm rem, a jako by ho nevnímal.
Erik tam pohlédl a spat il, že se k nim ítí Rollo. Vytušil, že jeho náhlý
íjezd má cosi spole ného s Rhiannonou.
„Co se d je?" vyhrkl, když k nim pobo ník dorazil.
„Trable s mužstvem," hlásil Rollo.
Erik tázav povytáhl obo í.
„Baží po krvi, dožadují se spravedlnosti."
„V i komu?" zeptal se odm en .
„V i tomu Velšanovi, Rowanovi."
„Pro ?" Nikdo nevid l to, co on, takže nikdo nev l, k emu p esn
došlo.
„Sí í se neblahé zv sti. Víš, jak to chodí. Chlapi se domnívají, že bys m l
v boji obhájit svou est."
Erik si nespokojen povzdechl. „Cht jí po mn , abych toho mládence
zabil?"

89
 „Ano," p isv il neš astn Rollo. V l, že jestli n co nepot ebují, pak
sváry ve vlastních adách. „Ten kluk p ed tebe musí p edstoupit a vyzvat t
na souboj. A ty ho musíš p emoci. Ledaže bys mu tu holku velkoryse
noval."
Ve chvíli, kdy se Rollo odml el, se nad loukou rozhostilo p í-zra né ticho.
Všichni muži upírali zrak jedním sm rem a vy kávali.
K Erikovi se blížil další jezdec. Byl to Rowan. Vojáci mu ustupovali z
cesty, aby mohl projet.
Princi neušlo, že mladík je v obli eji stále popelavý, avšak na koni se drží
zp íma. Zastavil se p ed Erikem, ale d ív než sta il promluvit, vložil se mezi
Alfréd.
„Rowane, jak se opovažuješ sem p ijít? Ud lil jsem ti milost, ale tys mou
dobrou v li op t zneužil."
Mladík sklopil hlavu. „P ed Bohem t žádám o odpušt ní, pane." Nato se
podíval na Erika. „Já ji miluji, Eriku z Dubhlainu. Nechci nikterak
zpochybnit tv j nárok, nebo to byla v le mého lenního pána, p esto t
vyzývám na souboj. Podle starobylého zákona na to mám právo."
„Ty se mi chceš postavit?" Erik výmluvn zamával me em. Mladík ješt víc
zbledl, avšak state p ikývl. Erik se zarazil. „To d e za to nestojí.
Žádná panna nemá cenu života."
„Tahle ano," hlesl tiše Rowan.
Erik ho považoval za láskou poblázn ného hlupáka, ale je to muž a
zaslouží si spravedlivé pom ení sil.
„Za svítání se zde sejdeme," p islíbil mu.
Rowan zvedl ruku na pozdrav. „Dobrá, princi Eriku."
„A je B h milosrdný k tvé duši," zamumlal zaduman král.
Rowan zni en p ikývl. Erik usoudil, že se mu soupe zamlouvá. Má
kuráž jít vst íc jisté smrti. Rowan oto il kon a rozjel se zpátky do sídla.
Erikovi muži ze sebe vyrazili bojový pok ik. Zn l jako p edzv st brzké
zkázy.
Erik zvedl vysoko ruku, aby je zarazil. Sotva ji sv sil, ev ustal. Bílý
ebec vycítil jeho roz ilení a za al se pod ním plašit. Princ jej obrátil ke
svému mužstvu. „Skute si tolik p ejete zbyte ný skon našich spojenc ?
Kdepak, p ijeli jsme bojovat s Dány. Jestliže se musíte vyžívat v zabíjení,
pak se zam te na n !"

90
 Jeho hn v stoupal. Odvrátil se od vojska a pobídl kon do cvalu.
Neobt žoval se zamí it k brán cvi išt . Mohutný h ebec hrav p esko il
plot, let l po lukách i polích a mrštn se proplétal mezi stromy v lese. Erika
se op t zmocnila náklonnost k této zemi a do ista ho p emohla.
Zastavil se až na útesu vysoko nad údolím. P imhou il o i. Nebral na
domí muže zápolící na louce. Soust edil se na mírumilovn se popásající
ovce a tu né kachny, které se kolem nich kolébaly. V ohrad se prohán la
klisna s h íb tem, ve vzduchu se vznášelo jaro, p íslib nových za átk .
Znenadání si uv domil, že i Rhiannona tuto zemi vášniv miluje. Proto se
za ni zb sile rvala. Avšak vít zství bude jeho, umanul si. To on zvít zí.

Té noci ho udivilo, že Rhiannona p išla k ve i.

Rowan chyb l. Erika by zajímalo, zda se dívka doslechla o chystaném
ení sil. Posléze usoudil, že jí nikdo nic neprozradil. Vy etl to z jejích
st íb itých o í. išelo z nich nefalšované pohrdání, ne strach. Takže o
souboji muže proti muži, jenž se kv li ní strhne, nic netuší.
Neposadila se k n mu ani nep išla pozdravit krále. Oba je ignorovala.
Moc jí to slušelo. Vznešen se nesla hodovní síní a tvá ila se, jako by se
nikdy ni ím neprovinila. Erik p edpokládal, že se bude jemu i Alfrédovi
vyhýbat. Od la se do sv tle modrých šat , které ladily s jejíma o ima.
Kdykoliv se na n ho podívala, sršela z jejího pohledu nenávist a zlost. Vlasy
la zapletené do uzlu v týle, takže vynikala k ivka jejího b lostného hrdla.
Vznešen se nesla jako princezna. Když byli hodovníci vyzváni, aby usedli
ke stolu, vybrala si místo úpln na konci.
Co se Erika tý e, zdvo ile se snoubence uklonil a sledoval ji s pobavením
a zv davostí. Zítra bude p edána do pé e jeptišek, které zajistí, aby až do
ob adu z stala pannou. Jiné ženy by se za t chto okolností spole nosti
vyhýbaly, avšak pro Rhiannonu to neplatí. Je zde a drží se stranou. Mnozí ji
zavrhli, p esto je d stojná a nezlomená.
Pustil její p ítomnost z hlavy a jal se s králem probírat podrobnosti
chystaného útoku. Služebnictvo p inášelo jednotlivé chody, medovina tekla
proudem. Když už nikdo nem l hlad, Alswitha si stoupla a nazna ila
kuchti kám, aby sklidily ze stolu.
„Nyní na po est našeho vzácného hosta Erika z Dubhlainu pro mluví jeho
oddaný sluha Padraic," zvolala královna.

91
 Erika p ekvapilo, když p ed shromážd né p edstoupil jeho irský vyprav .
Postavil se ke krbu a ohe za jeho zády umocnil p íb h, který p ednesl.
Dramaticky lí il, z jaké rodiny pochází d de ek jeho pána. Hovo il o
irských králích a velkolepých bitvách, kterých se ú astnili. Mluvil ve
verších. Velebil nejvyššího irského vládce Aeda, který dal svou dceru Erin
Norskému vlkovi, aby Irsko kone mohlo žít v míru. Potom popisoval
Erikovy výpravy do cizích zemí. Barvit vykresloval, s jakou odvahou hájil
otcovo království, hovo il o bitvách, které vedl a vyhrál.
Jakmile skon il, p ítomní mu hlasit vyjád ili chválu. Alswitha se
rozpa it zapý ila, nebo Alfréd byl pot šen a Erik p íjemn p ekvapen.
ítomní se báje bavili.
Vtom jásot z istajasna ustal. Erik se zv dav rozhlédl kolem sebe a spat il
Rhiannonu stát tam, kde p ed chvílí básnil Padraic. Rozpustila si vlasy.
Odlesky ohn v nich rozžínaly na ervenalé jisk ky. P sobila jako zjevení.
„Slyšeli jsme povídání o našem váženém norském hostu, které na nás
vskutku u inilo úchvatný dojem. D kujeme našemu irskému spojenci za
velkomyslnost. Rádi bychom mu na oplátku vypráv li o našem utrpení,
bitvách a... triumfu."
Nato se podmaniv rozezn la loutna, která doprovázela tklivou píse , jež
lí ila p íb h Anglie.
Dívka up ela zrak na Erika. Byla v n m výzva.
„P íb h vypráví o m st jménem Lindesfarne. Lindesfarne" opakovala
tiše. O i m la jen pro Erika. Pochopil, že dnes ve er se zde ukázala
zám rn . P išla se pomstít. Op t ho vyzývá na souboj.
„Povím vám o nádherném míst , na které B h zapomn l, a o divokých
barbarech, kte í je vyplenili."
Usmála se a za ala se smysln vlnit do rytmu hudby.
V tu chvíli by se v hodovní síni nenašel chlap, který by neztratil .
Erik by nedokázal íct, zda by se on sám byl v onom okamžiku schopen
pohnout.
Naslouchal p sobivému zp vu.
Když Rhiannona prahne po boji, má jej mít.
Lindesfarne...
Pokud se nemýlí, pak má dív ino sd lení skrytý význam. Alfréd
kmot enku bedliv sledoval a prsty p itom zarýval do podru ek židle.

92
Ani se nepohnul. Vypadal jako uhranutý. Ano, dív ino vypráv ní bylo
vskutku nebezpe né. I ona sama je nebezpe ná. Dovede lov ka okouzlit.

7
93
 Hodovní sí obest elo podivné kouzlo. Rhiannona vhodila do ohn hrst
jakéhosi prášku a plameny vzplály duhovými barvami. Hudba, jež dál hrála,
sobila nadpozemsky. Dívka se koupala v podivné zá i, vlasy kolem ní
jisk ily. Sv dn se vlnila, jako by cht la všechny p ítomné svést.
„Lindesfarne!" zopakovala klí ové jméno a pak za ala hovo it o mniších,
kte í obývali starobylý a všemi uctívaný klášter. Živ popisovala, jak trávili
své dny. Náhle její hlas vystoupal do dramatických výšek a hudba jej
podtrhla p erývaným rytmem. Ozvalo se zadun ní, jako by ude il hrom.
„Zablesklo se! To je p išel varovat Boží posel. Strhla se bou e
doprovázená vich icí a lijavcem. Lidé se báli. Nechápali, ím
Všemohoucího urazili, nebo se nalézali na nejposvátn jším míst v
Anglii."
Rhiannona se zato ila kolem své osy, rusá h íva kolem ní zaví ila.
St íb ité o i se hore nat leskly. Pružné t lo se zakymácelo, op t se ozval
hrom a dívka se snesla na podlahu.
Hrobovým hlasem všem oznámila, že na Lindesfarne se sesypala horda
nájezdník . Vraždili, loupili, pálili u ené knihy, kterých si nevážili. Byli to
pohani. Barba i. Pro v tší efekt se odml ela. „P epadli nás Vikingové,
pánové. Ovšem nebyli to Dánové, nýbrž Norové.'''
Zvedla nad hlavu štíhlé bílé paže a pomalu se postavila. V hodovní síni
panovalo hrobové ticho. Erik se ani nepohnul, a koliv dob e v l, o
Rhiannon šlo - znemožnit ho p ed anglickým hostitelem. Podívala se mu
triumfáln do o í a on v té chvíli pochopil, že mu nikdy neodpustí. Trestá ho
za to, že jí neurvale vstoupil do života a jednou provždy jej zm nil.
Nejradši by vysko il od stolu a vrazil jí po ádnou facku. Rhiannona
netouží po krveprolití. Chce, aby trp l pouze Erik - za sv j vikinský p vod.
Odmítá mu p iznat jedinou kapku irské krve. Nevadí. Vždy se cítí být
Vikingem a ona ho smrteln urazila. Dop edu si spo ítala, že Erik nem že
bec nic ud lat. Kdyby propadl hn vu, strhla by se bitka, nebo jeho muži
by povstali spolu s ním. Schváln vyrukovala s tragickým p íb hem, jejž
zná každý Angli an, t ebaže se odehrál p ed mnoha desetiletími.
Rhiannona p ekro ila únosnou hranici. Erikovi neuniklo, že král je zlostí
bez sebe. Le momentáln se vzpurná dívka nemá eho bát. Všichni ml í a
up en ji sledují. Vlasy jí rudozlat jisk í, ticho se prohlubuje. Je krásná a
úžasná. Každý chlap by za ni ochotn položil život.
94
 V mém p ípad by se jí to ur it líbilo, pomyslel si suše Erik. Avšak
nehodlal jí vyhov t.
Pozoroval ji p imhou enýma o ima a nesta il se divit tomu, že si dovoluje
znovu se Alfrédovi vzep ít. Copak už dost netrp la? Je zatracen chytrá.
Dob e ví, že král se p ede všemi ovládne, aby nepodnítil p ítomné vále níky
ke zbrklému inu. Trest odloží na pozd ji.
Erik vstal od stolu a p istoupil ke své snoubence. Místností zazn l
vzrušený šepot. Rhiannona na n ho triumfáln hled la, n kdejší ostražitost
byla pry . Hrd se nap ímila, avšak Erik si všiml, že není tak vyrovnaná, jak
edstírá. Na krku jí zb sile pulzovala žilka, hru se dmula hlubokými
nádechy.
Lín se na ni usmál a uctiv se uklonil.
Tohle ne ekala. P edpokládala, že ho rozzu í, a on bude požadovat
zadostiu in ní, které mu král dozajista odep e, nebo jeho kmot enka íkala
istou pravdu. Prvního významného nájezdu na Anglii se vskutku dopustili
Norové, když vyplenili klášter Lindesfarne. To se nedá pop ít. Rhiannona
tuto událost p ítomným p ipomn la a poukázala na skute nost, že
spojenectví s n kdejšími protivníky není dobré.
P estože se Erik m l co ovládat, jeho úsm v se prohloubil. Zíral dívce
zp íma do o í. Rhiannona si p ipadala jako o arovaná. Nem la na vybranou,
musela mu pronikavý pohled oplácet.
Aniž od ní Erik odtrhl zrak, sd lil Alfrédovi: „Vskutku, králi, dáváš mi
pravý skvost své zem . Tímto skv lým výstupem tvá kmot enka zastínila
nejoblíben jšího básníka mé matky a str ila do kapsy proslulé norské
vyprav e legend. Žádný muž není schopen vylí it p íb h s podobnou
grácií, nebo není s to uchvátit poslucha e líbezným zp vem a strhujícím
tancem."
Uchopil dívku za ruku. Rhiannona si pozd uv domila, že mu to nem la
dovolit. Muž pevn svíral její drobnou dla , avšak n žn ji hladil špi kou
mozolnatého palce.
Král se zvedl z k esla. V hodovní síni se vznášelo hmatatelné nap tí.
„Byla opravdu neodolatelná," pokra oval Erik. „Málem jsem vysko il ze
židle, jak moc se mi cht lo bojovat s vlastními p edky. Škoda že se dávno
obrátili v prach. Povídám ti, Alfréde z Wessexu, jsem nadšen! Tato líbezná
dáma, kterou jsi mi velkoryse v noval za manželku, m vskutku okouzlila."

95
 Nato stiskl dív inu ruku tak siln , že Rhiannona skoro vypískla bolestí. V
Erikových o ích ho el ohe , z n hož kupodivu išel t eskutý mráz. Aniž
snoubenku pustil, svižn se oto il ke králi.
„Milý Alfréde, práv jsem se ti vyznal ze svých cit . Jist pochopíš, že za
chto okolností nevydržím se s atkem dál otálet. Zasejme tedy semena
sváru na holou skálu, kde neporostou, zapome me na truchlivou minulost a
te a tady zpe me naše spojenectví. Nechci zneužívat tvé pohostinnosti,
avšak zdá se mi, že bez této holubice míru a dobré v le nejsem schopen
estát další noc."
Rhiannon ztuhla krev v žilách. Byla natolik ot esená, že se ani nesvedla
nadechnout a protestovat. Tady má to svoje vít zství! Vychutnala si n kolik
minut triumfu, než jej zavilý soupe mistrn využil a zvrátil ve sv j
prosp ch.
Alfréd se mra il, zato u stolu se strhl povyk. Vikingové se chechtali jako
zb silí a Angli ané jim p izvukovali.
„Ne!" zašeptala.
Tohle ne! Není to slušné ani vhodné. P ece ji te nemohou provdat. Noc
hodn pokro ila, vládne jí kulatý m síc. Avšak v dáli burácí hrom. Muži
ráno vyrážejí do bitvy. Dostala p ece odklad...
Alfréd se kabonil, Alswitha mu cosi šeptala do ucha. Rhiannona hádala, že
ho varuje, aby se bezd neuchýlil k pohanským praktikám. K es anský
atek p ece takto neprobíhá.
„Ne!" hlesla znovu a piln se snažila vymanit z Erikova sev ení. Avšak
držel ji pevn . Chv la se strachy. Až bude oficiáln jeho, ur it s ní rázn
zato í. Opakovan ho dráždí. Krom toho mu p ichystala p edstavení, které
by jí žádný chlap neodpustil. Erik se chová jako typický Viking - nedbá na
spole enská pravidla a sobecky a nekompromisn si prosazuje svou.
Panovník o ividn váhal.
„Tohle nep jde!" Otec Paul rázn vstal od stolu. „Tady je nem žu oddat."
„Tak se p esuneme do kostela, kde je zaru ena p ítomnost Boží. Je to tak,
ot e?" navrhl Erik. „Máme za sebou ádné ohlášky i platné zásnuby. Sice
jsem zpo átku ob ad odkládal, ale nyní jsem se rozhodl p ihlásit o svá
práva." Praštil se p stí tvrd do hrudi, a aniž dívku pustil, padl p ed ní na
kolena. Uctiv sklonil hlavu, a koliv v jeho gestu nebyla žádná pokora.
„Slibuji p ed Bohem všemohoucím, že se v zájmu velkého saského krále
Alfréda z Wessexu budu rvát jako zb silý a ochotn za jeho v c položím
96
sv j život. Avšak po dnešní noci jsem natolik uchvácen krásou své
snoubenky, že bych ji p ed odjezdem do bitvy rád u inil svou chotí."
Norové za ali bušit korbely o st l. Mnozí z nich byli po ádn opilí, stejn
jako jejich irští druhové.
Ovšem ani dob í Angli ané se nenechali zahanbit, pomyslela si kysele
Rhiannona.
Zpe etili tím její osud. Povyk sílil. Alfréd hore p emítal, co si po ít.
Zítra potáhnou do války proti Dán m. Kdyby Erikovi nevyhov l, mohl by
ohrozit vzájemnou soudržnost. S atek se neuskute nil d ív, protože irský
princ si jej p ál odložit. Nyní mistrn vy ešil ožehavou situaci jediným
ijatelným zp sobem. Jenom tak zajistí p ím í mezi vále níky. Rhiannona
je op t všechny zostudila, irský princ ji p esto velkomysln p ijme za
nev stu. Prohlásil, že po ní touží, t ebaže se mu pokusila ublížit.
Jen ti nejbližší si všimli, že vlada ova mysl pracuje na plné obrátky.
Bravurn se ovládal, a tak jen oni poznali, jak je nahn vaný.
Hodovní sí p ímo burácela. Kone se král odhodlal k inu. „Budiž!"
prohlásil. „Vystrojíme svatbu!"
Následný ev se tém nedal snést. Rollo si stoupl a zdvihl pohár piva do
výše. „Na manželství! Než se nev sta ustrojí, my budeme chlastat a
hodovat!"
Alfréd nem l z vývoje událostí žádnou radost, avšak nem l na vybranou.
Rhiannony se zmocnil pocit, že jí snoubenec rozdrtí ruku. Propaloval ji
pohledem, z n hož išelo varování. P estože se kolem nich strhla v ava,
dívka z eteln slyšela každé jeho slovo.
„Nestojím o další trable, dámo! Už žádné neshody. Copak ti doopravdy
nezáleží na lidech? P eješ si, aby se kv li tob pobili?"
„Ne!"
Ukázal paží na p ítomné. „Jsou to vále níci, muži zrození k bitvám. Máš
ed sebou Iry, Angli any i Nory. Jsou to lidé vzn tliví. Lehko mezi nimi
vzplanou vražedné vášn . Každou urážku st ídá touha po pomst . Ud lal
jsem jenom to, co bylo t eba. Tohle drama jsi rozehrála ty a nyní je tvou
povinností vydržet v n m až do konce."
Rhiannona si uv domila, že je na záchranu pozd . Blížila se k ní skupina
žen, aby ji od la do svatebních šat . Navzdory nevraživosti, s níž Erika z
Dubhlainu p ivítala, se stane jeho nev stou.

97
 Varovn ji tiskl prsty. Dívky se zmocnila slabost. Erik jí p ipadal jako ulitý
z bronzu a oceli. P em že ho málokterý muž. Jak by ho mohla udolat slabá
žena? Nenávidí ji a moc se na ni zlobí.
„Ani tob se nezamlouvá, že se máš stát mým chot m!" p ipomn la mu.
„Vím, že si m nechceš vzít. Proto t žádám, abys zabránil našemu s atku -
dokud to lze!" Princ nep estával sk ípat zuby, nevraživ na ni zíral, ale ona
ho dál popouzela. „Copak jsi zapomn l, že mohu nosit dít jiného muže? I
léka i se n kdy mýlí. Co když jsem t podvedla? Zastav tuhle frašku, dokud
je as. Odeberu se do kláštera a..."
„Budu se modlit, abys zahynul v bitv . To t nezachrání, má milá. Myslel
jsem na všechno. Co se tebe tý e, ni eho se nebojím."
„P ece jsi m nachytal v milencov náru i."
„Radši mi to ani nep ipomínej," poradil jí a Rhiannon p eb hl po zádech
mráz. „Vezmi laskav na v domí, milá dámo, že domácí záležitosti zásadn
eším sám. O léka ov dobrozdání se záhy p esv ím. Jestli jsi krále
podvedla a chodíš s out žkem, pak ti nezbývá než dít donosit." O i mu
zajisk ily a dramaticky ztišil hlas. Rhiannona nedokázala ur it, zda mluví
vážn , nebo si ji dobírá. „Dnes ve er jsi mi názorn p edvedla, jak dokonale
se vyznáš v Norech. Skute umíš íst v duši Vikinga? Nevadí, budu ti
vypráv t o lidech, o kterých ses nezmínila. Úpln jsi zapomn la, že mi v
žilách koluje irská krev. Nepovažuješ m za k es ana, proto se musím
chovat jako pohan, za n hož m máš. Když se na severu narodí necht né
dít , celá záležitost se hladce vy eší. Jednoduše nevítané rob pohodíme do
sn hu a bohové se o n už postarají. S radostí se jej ujmou."
„Ty bys dokázal zabít nevinné d átko?"
„Jenom ti povídám, jak to chodí na severu. T eba se ti to bude hodit pro
íští dramatické p edstavení."
„Ale..." Pojednou nev la, jak dál. Tup na n ho zírala. Podlamovala se
jí kolena. Nejradši by se na Erika vrhla a po ádn mu ublížila, ale bála se ho
dotknout. Náhle se sama v sob nevyznala. A z hloubi duše irského prince
nenávidí, má na ni nesmírný vliv. Jako by se mezi nimi vždycky strhla
bou e a poté se vzduch zázra vy istil. Srdce jí bušilo, nedokázala se
nadechnout. Obávala se Erikova hn vu a nesmírn jím pohrdala. Ovšem
nejvíc ze všeho se hrozila svatební noci.
„Do smrti t budu nenávid t," zap ísáhla se.

98
 Její nastávající se zazubil a toporn se jí uklonil. „Sm le do toho, dámo.
atku se stejn nevyhneš... Ani manželskému loži."
Chystal se odejít. „Po kej!" vyk ikla. Kvapn se k ní oto il. T žko hledala
správná slova. „Copak bys pohodil vlastního syna do sn hu? Jak bys mohl
t, že není.
„M j? Po dnešní noci? Tohle máš na mysli?"
„Ano!" vyhrkla. „Když se se mnou vyspíš, nebudeš v t, í dít nosím
pod srdcem."
„Jsem p ece z ásti Viking," odv til sarkasticky. „Znásil ování a vražd ní
mám v krvi. Však já si poradím, neboj se. Už jsem se rozhodl a nenechám
se zviklat."
„Ale..."
„Žádné ale. A už to dopadne jakkoliv, pravda vyjde najevo."
„Ne! Po kej! Vyslechni m ! Nehodím se pro tebe. Nem la jsem jenom
Rowana. Chodila za mnou p kná ádka chlap ." Zmítala jí panika. Tém
netušila, co blábolí.
Erik ji k sob prudce p itiskl, až úlekem vyk ikla. Musela zaklonit hlavu.
Cítila, jak jí zb sile buší srdce.
„Už s tím p esta ! Dnes v noci se staneme manželi. A t ani nenapadne
ud lat ze svatebních host hlupáky, nebo moje trp livost je tém
vy erpaná. Jestli opravdu víš n co o vikinské pomstychtivosti, pak se m j
na pozoru. Sta í jediná kapka a pohár p ete e!"
Nedostávalo se jí dechu. „Prosím!" zamumlala zoufale. „Rozmysli si to!
Nemusíme se brát! Máme p ed sebou spoustu let.
„Ano, máme p ed sebou spoustu let - a ta za nou touto nocí."
Z istajasna ji pustil. Oto il se a odkrá el. Služky, které až doposud otálely
opodál, p istoupily ke své paní, aby ji doprovodily do jejích komnat.

V pr hu svatebních p íprav, kdy služebné Rhiannonu koupaly a

oblékaly, p icházely okamžiky, kdy by dívka nejradši padla na kolena,
zoufale se bila v prsa a rvala si vlasy jako šílená. Um la si tuto scénu
dokonale p edstavit. Avšak v la, že se tím p ed svatbou 'nezachrání. Stala
se sou ástí Vikingovy ko isti.
Alswitha roz esávala nete i vlasy. P inesla jí pohár vína na uklidn ní. Po
prvním doušku Rhiannona shledala, že nápoj je mnohem siln jší, než
ekávala, a byla za to vd ná, nebo se alespo zbavila zrádného chv ní.
99
Dál snila o spáse, avšak navenek zachovávala klid a trp liv stála jako
socha.
Mohla by hrd dokrá et k oltá i a nesložit manželský slib. Mohla by
po kat, až vedle ní stane zpupný Viking, a ve ejn ho p ede všemi
odmítnout.
Avšak dokázala si p edstavit, že ani to by jí nepomohlo, nebo p ítomní
by mistrn p edstírali, že nic neslyší, a ob ad by pokra oval. Domluvené
atky jsou na denním po ádku a nikdo se nad nimi nepozastaví. Sympatií
se mohla do kat jen od Alswithy, nebo i ona byla provdána za ú elem
spojenectví. Ovšem manželé se asem nau ili jeden druhého milovat a jsou
spolu š astní. P esto se ani jim nevyhnuly hádky a r znice. Královna si
ob as st žovala na manželovu samolibost, vadilo jí, že n kdy bývá krutý a
nelítostný.
ím déle se Rhiannona podrobovala p ípravnému rituálu, tím byla
pokorn jší. V pr hu hodiny se ze vzpurné bojovnice prom nila v
elegantní nev stu v bílém. Vlasy se jí leskly jako nalešt ná m a kolem ní
se vznášela v r ží. Nebránila se, když ji odvád li ke kostelu. Tvá ila se
vážn a vznešen , jako by se smí ila se svým osudem.
A už jí královna poskytla jakýkoliv lektvar, zapla pánb h za n j.
Rhiannona krá ela s vysoko zdviženou hlavou. P inejmenším si zachovala
stojnost. Nebránila se, když ji panovník uchopil za paži. Z hloubi duše
pohrdala Vikingem, který na ni eká p ed oltá em. B da, nestydí se
evléknout za Ira! Sotva ji spat il, nepatrn zk ivil rty a v o ích mu vzplálo
vyzývavé sv tlo.
Rhiannona v duchu p iznávala, že mu to moc sluší. Byl vyšší než v tšina
ítomných, jeho blon atá hlava zá ila nad ostatními. Uhran ivé o i jako by
dokázaly lov ku pohlédnout do hloubi nitra, nedalo se p ed nimi nic utajit.
la p ed sebou hrdého, pohledného ženicha.
Ale je to Viking, p ipomínala si. Je robustní a silný, protože se zocelil v
mnoha bitvách, v nichž rozséval smrt.
Otec Paul n co íkal. Král ji zlehka uchopil za ruku a p edal Vikingovi.
Ucukla, jako by se o n ho popálila. Rozhlédla se kolem sebe. Spat ila
planoucí pochodn . V jejich zá i jí tan ily p ed o ima obli eje Angli an -
Alswithy, Alfréda, Allena, Williama... -a také Viking a Ir . Jedna z tvá í
upoutala její pozornost. Málem se usmála, protože pat ila prastarému muži s
vrás itou k ží a vousy dosahujícími až k podlaze. Zv dav ji sledoval,
100
laskavost z n ho išela na sto hon . Srdce jí radostn posko ilo, když se na
ho dívala. Zazubila se na n j. Kývl jí na pozdrav.
Otec Paul si odkašlal. Hovo il o k es anské ví e a posvátnosti
manželského svazku. Z ejm nil dlouho, nebo z davu Viking se
ozývaly nespokojené výk iky.
„Pohni s tím, chlape!"
Nato byla Rhiannona vyzvána, aby svého chot ctila a poslouchala.
„Mám ho ctít? A poslouchat? Vikinga? Ani náhodou!" zašveholila sladce.
Vzáp tí se rozhostilo hrozivé ticho. S dívkou se zato il sv t. Z istajasna
se ocitla v náru i muže, na jehož hrudi se skv l emblém vr ícího vlka. Erik
ji pevn uchopil za bradu a zahled l se jí up en do o í.
„P ísahám, že m budeš ctít, a slibuji, že uposlechneš na slovo." Podíval
se na kn ze. „Pokra uj."
Následovaly další fráze. Na dív iny odpov di nikdo ne ekal. Zakrátko
byla prohlášena chotí Erika z Dubhlainu.
Sotva k es anský ob ad skon il, kostelem se rozezn l pohanský ryk. Erik
se sklonil a pohotov ji políbil.
Nejprve ji napadlo se bránit. Op ela se mu dlan mi o prsa a hned nato
zjistila, že ji opustila veškerá síla. Nemohla ani ucuknout hlavou dozadu,
nebo Erik bolestiv zabo il prsty do jejích vlas . Nemilosrdn ji držel a
dával si na as. Nejednalo se o letmý polibek, nýbrž o panova né dobývání
nevst ícných úst. Muž v mrštný jazyk Rhiannonu donutil pootev ít rty.
ipadala si jako požíraná zaživa. Když se jí kone poda ilo nadechnout,
ucítila Erikovu osobitou v ni - hroziv mužnou. Pokusila se mu vymanit,
ale pevn ji svíral. Sebejist ji svád l zkušenými ústy. Nedal jí pokoj, dokud
v ní ne-roznítil žár, který kupodivu vyst eloval z jejího l na. Dívce se
nedostávalo vzduchu. Bála se, že omdlí. Zavrávorala. Ženich ji pohotov
zachytil a hned nato pustil.
Málem upadla, ale p idržel ji za paži. Pohlédla do jeho pobavených
modrých o í a rozechv lými prsty se dotkla opuchlých rt . Lidé jim
provolávali slávu. Muži poplácávali Erika po zádech, ženy líbaly Rhiannonu
na tvá . P ipadala si jako v mrákotách, p etrvávalo v ní podivné horko.
Avšak manželovy doteky jí vadily. Vzpomn la si na potupu, kterou jí
zp sobil. Nedokázala zapomenout na jeho vikinský p vod. Zárove si
uv domovala, jak velký na ni má vliv. P ipadala si jako zví e uv zn né v
kleci. Marn hledá, kudy z ní ven.
101
 Erik jí zmizel z dohledu, ženy ji strkaly pry . Zastavovali ji nadšení
vále níci opilí medovinou, aby jí blahop áli. Noc p ekypovala inorodostí.
Vykro ila z kostela do sv žího jarního vzduchu. P ivítal ji smích,
podmanivý zvuk loutny a sv dné, tlumené dun ní bubínku. Venku pod
hv zdami se tan ilo. Víno teklo proudem. N kdo jí nabídl íši a ona se
zhluboka napila.
Netušila, kam ji vedou, dokud se neocitla v malém srubu stojícím stranou
od hlavní budovy. Jediné místnosti vévodilo prostorné, erstv povle ené
žko s vysoko nastlanými polštá i. Sotva je spat ila, citeln zbledla a
stala stát jako solný sloup. Dvorní dámy se chichotaly a spiklenecky
vypráv ly o svých svatebních nocích. Jednu dokonce zajímalo, zda je štíhlý
Viking pod pasem obda ený stejn dob e jako v ramenou. Ostatní se
prohýbaly smíchy.
Svlékly svou paní ze šat , poté jí p etáhly p es hlavu pr svitnou no ní
košilku. Rhiannona zav ela o i. Ješt nikdy si nep ipadala tak nahá a
zranitelná. Tenká íza nic nezakrývala, naopak sv dn podtrhla veškeré
ivky a tajemná zákoutí jejího t la. Sladká otup lost. která ji provázela v
pr hu ob adu, se zvolna rozplývala. Královna ji vyprovodit nep išla. Kéž
by tu byla! Poprosila by ji o další dávku uklid ujícího nápoje, aby snáze
estála hr zy svatební noci.
Pojednou se rozhostilo ticho. Ženy zmlkly. Rhiannona se prudce oto ila
ke dve ím a shledala, že na prahu stojí Erik.
Ve ve ejích se sklonil a vstoupil dovnit . Kumpáni, kte í ho doprovázeli,
vyk ikovali dvojsmyslné poznámky. Rhiannona si naplno uv domila, že
sv t, který d rn znala, je nenávratn pry a ona vstupuje na dosud
neprobádané území. Všechny zvuky se ztišily, barvy vybledly. Vnímala
pouze muže, jehož se d sila. Srdce jí divoce tlouklo. Erik se p ed ní
zlov stn ty il. Vznešený, nezkrotný. Od prvního setkání ho nemohla dostat
z hlavy a nyní je jeho manželkou. Oženil se s ní, ale ne z lásky. Cht l si ji
pouze p ivlastnit.
Žár jeho o í ji spaloval. Soust ed si ji prohlížel od hlavy až k pat .
Vále níci za jeho zády zmlkli.
Ani se k nim neoto il. „Dobrou noc, p átelé," rozlou il se s nimi. Nikdo se
nepohnul. Erik výmluvn ukázal bradou na dvorní dámy. Zbyte . Dál na
ho zíraly p ímo s posvátnou bázní.

102
 „Odejd te!" rozkázal. Jakmile u inil první krok, jedna z žen vypískla.
Kvapn cupitala ke dve ím a ostatní ji následovaly. Pospíchaly za
odcházejícími leny Erikovy družiny.
Dve e se zabouchly. Ješt chvíli se ozýval smích a hovor dvo an , poté se
rozhostilo ticho. Okolní sv t zmizel.
stal jenom Viking.
Založil si ruce v bok a na rtech se mu rozlil líný úsm v, z n hož mrazilo
stejn jako z jeho chladných o í.
Rhiannona se v duchu zap ísáhla, že neprojeví strach. Hodlala Erikovi
elit d stojn a s hrdostí. Avšak navzdory odhodlání se za ala chv t.
Zoufale toužila, aby si dop ála víc opojného vína, které jí p ipravila
Alswitha.
„Ženo," zamumlal. Rozepnul si opasek a nechal me zastr ený v pochv
ledabyle dopadnout na podlahu.
Rhiannonu rychle opoušt la odvaha, tála jako sníh na jarním sluní ku.
Cítila, že se jí Erik vysmívá. Up en zírala na jeho svalnaté paže porostlé
zlatým chmý ím.
istoupil blíž. Temn se usmíval a zatínal zuby.
Dívka zalapala po dechu. Sladké omámení ji opustilo, vyst ídal je strach.
Pozd si uv domila, že Erika zahnala p íliš daleko. Bojovala s ním, zranila
ho, zradila a schváln ho p ede všemi ponížila. P ekro ila p ijatelnou mez.
Možná až p íliš.
Kuráž a vezme ert, pomyslela si. I hrdost a est, t eba i celý Wessex!
Toužila utéct, lhostejno kam.
Po mužov dalším kroku vyk ikla a trhla sebou. Mínila se kolem n ho
prosmýknout a ztratit se ve tm noci. Jenže nebylo úniku. Erik ji chytil za
vlasy a p itáhl ji ke svému pevnému t lu. Když mluvil, zaléval ji horkým
dechem.
„Ach, má milá! Skute se domníváš, že se ti poda í uprchnout? Já si to
nemyslím. Kone jsem se do kal zú tování a v z, že pomsta bude
sladká!" Objal ji paží kolem pasu a zvedl jako pe ko. Jeho o i se
zabodávaly do jejích.
Nato ji tvrd hodil na manželské lože.

103
 8

Ohromená Rhiannona lapala po dechu. N kolik vte in ležela bez, pohnutí,

sotva dokázala myslet. Erik se na ni culil a mhou il o i. V onom prchavém
okamžiku si jasn uv domila, že Viking si dob e pamatuje všechna p íko í,
kterých se v i n mu dopustila, zásahem šípu po ínaje a dostavení kem s
Rowanem kon e. Vystrašen sledovala, jak se pomalu svléká, aniž z ní
spustil mrazivý pohled. Nohavice, tunika i halena dopadaly tam, kam je
odhodil. Rhiannona st ží dýchala, natož aby se vzmohla na n jaký pohyb.
Plameny poskakující v krbu vrhaly odlesky na mužova vypracovaná
ramena a paže. Bronzovou ple na hrudi pokrývaly zlatavé kudrlinky. Dívka
se pokoušela manželovi pohled oplácet, avšak dlouho to nevydržela a
provinile sklopila o i. Neustále sklouzávaly k Erikovu pasu, kde sv tlé
chloupky vytvá ely úzkou cesti ku neodvratn sm ující k mohutnému
mužství. Zírala na n a v krku jí vyschlo. Krev se jí p nila v žilách. Nejradši
by za ala je et. Kéž by se mohla propadnout pod zem nebo se rozplynout!
Obestírala ji hr za. Další zd šení se dostavilo v okamžiku, kdy se Erikovi
podívala do posm šných o í. išela z nich podivná divoká krása.
Fascinovalo ji, jak hrd nosí hlavu. P ito il se k ní s mrštností líté šelmy.
„Na tuhle noc nikdy nezapomeneš, má milá... ženo."
„Ne!" hlesla. Vyhoupla se na kolena. T ásla se strachy. V ila, že se jí
Viking krut pomstí. Nedokázala v klidu ležet a ekat na násilí, kterého se
na ní dopustí.
Pokusila se vysko it z postele. D íve než se jí to poda ilo, ji Erik chytil za
ramena. Nemilosrdn ji shodil zpátky a obkro mo se nad ní usadil. Chytil ji
za záp stí a p išpendlil je k matraci. Ml ky s ním zápolila, p estože v la,
že nemá sebemenší šanci nad ním zvít zit. Erikovy doteky v ní rozn covaly
žár, jemuž se úporn bránila.
„Co mám ud lat nejd ív?" otázal se. „Zbít t , nebo znásilnit?"
„Pus m !"

104
 Nakrátko uvolnil její ruce, aby se jich vzáp tí op t zmocnil. P itiskl je po
stranách dív ina obli eje a výhružn se nad ní sklonil. Cítila na rtech jeho
dech. Byla plná jeho p ekvapiv sv ží mužné v , jež jí p ipadala stejn
znepokojivá jako jeho doteky. Erik se nad ní sklán l tak nízko, že ji lechtal
svým vousem.
„V z, milá dámo, že bývaly asy, kdy jsem k tob mínil být velkorysý.
Cht l jsem ti dokázat, že se ídím zákony mnohem staršími, než vyznáváte
tady v Anglii. P edsevzal jsem si, že se stanu p ímo zt lesn ním
ušlechtilého rytí e, abych ti ukázal tu p ív tiv jší stránku mé osobnosti."
Netušila, kam jeho posm šný proslov sm uje, avšak z manželova hlasu
sálalo všechno možné, jen ne n ha. Jeho t lo ji pálilo. Ost e si
uv domovala, jak je výte stav ný a silný. Tiskl se k ní obnaženým
mužstvím, což ji ponižovalo mnohem víc než veškerá slova. V tu chvíli by
klidn na míst zem ela, aby se vyhnula intimním dotek m. Jeho i ji
sily. Hnusilo se jí šimrání vous i jemné vibrování Erikova hrudníku,
když na ni mluvil.
„Prosím...," vydechla. Okolní sv t vid la jako v mlze. Modlila se, aby
rad ji omdlela. Kéž by upadla do milosrdného bezv domí, kde nebude v
moci Vikinga, který se ji chystá surov znásilnit.
Zem u, napadlo ji. On m zabije.
„Bývaly asy, kdy jsem si p ál být k tob slušný. Vyslala jsi proti mn své
šípy a rvala ses se mnou jako divoká ko ka. P esto jsem byl ochoten uv it
ve tvou nevinu. Dokonce i když jsem t nachytal - svoji snoubenku! - s
milencem v lese. Snažil jsem se t pochopit. Ale pak jsi mi p edvedla
výmluvné p edstavení. Zpívala jsi a tan ila, abys týrala moje srdce i duši.
Vzpomn l jsem si na svoje dávné p edky, kte í p ipluli zdaleka a vyplenili
Lindesfarne. Myslel jsem na vále ný ryk, bažení po krvi, divokou pot ebu
plenit a loupit, s níž se ur it rodíme. Rhiannono..."
Její jméno se prom nilo v pouhý šepot. Mohlo být vysloveno s n hou
anebo mohlo být pouhou vlnkou v oceánu, pop ípad jiskrou vzk íšenou
trem.
Muž se postavil, aniž by dívku pustil. Dál pevn svíral její záp stí. Spolu s
ní si stoupl p ed krb. „Nazvala jsi m barbarem! B da ti, nebo na povrch se
zvolna dostává primitivní stránka mojí povahy.
Spat il jsem t v celé tvé nahot - krásnou a p itažlivou. Vid l jsem t , jak
se svlékáš p ed svým milencem jako ta nejzkušen jší z d vek. Sledoval
105
jsem t , jak se smysln vlníš, když tan íš. Kroužila jsi boky a pohupovala
adry a m se zmocnil ukrutný chtí . Nedokázal jsem jej snést. Pochopil
jsem, že se musím zachovat stejn jako moji dávní p edkové - brutáln ,
nemilosrdn a hladov si vzít vše, po em bažím." Poslední slova se
prom nila ve vášnivý šepot, který dívku probral z ohromení.
„Ne!" Ve svém zoufalství se pokusila o únik. Op t marn . Schváln ji
pustil, aby jí op t p edvedl svou p evahu. Zru ji popadl za výst ih košile
a p itáhl si ji k sob . Nejprve pohladil oblinu jejích ader, potom tenkou
látku rozerval. Prom nila se v cáry, do nichž se Rhiannona zbyte
pokoušela zahalit. Erik jí nemilosrdn strhal oble ení z ramen. Dívka mu
nadávala, dokonce se ho pokusila ude it, avšak vzáp tí zase skon ila na
posteli - tentokrát nahá. Snažila se zvednout. Instinkt jí napovídal, aby se
pokusila b snícího muže uklidnit.
„Ty p ece nejsi žádný barbar! Jsi Ir, k es an. Od po átku jsem se v tob
mýlila. Zjistila jsem, že dovedeš být n žný..."
„Podle tebe jsem n žný?" zaburácel. „Ty jsi tak prolhaná!" Op t na ni padl
a dal si záležet, aby jí dokonale p edvedl každý sval svého vytrénovaného
la. Sotva se rty dotkl dív iných úst, Rhiannona se za ala bránit. Odmítala
ho dál chlácholit.
„Divoké zví e! Prašivý vlku! Odporný pse!"
„Tvá slova pouze podn cují moji váše , má krásko! Nás barbary totiž
ovládá jen chlípnost a chtí , nic víc."
Pokusila se ho ude it, avšak pohotov zachytil její ruce a uv znil je.
Nep estávala ho proklínat, protože jenom tak mohla bojovat se svým
strachem.
„Vlk, pes, divoké zví e, barbar!" opakoval. „Cos ve mn zamýšlela
probudit, když ses p ede mnou vlnila v hodovní síni?"
Zarazila se. Bála se mu odpov t. Držel ji v šachu podivným pohledem
svých o í, jež byly stejn p sobivé jako svaly na jeho pažích. Suše se
usmíval, když uchopil dív ina adra do misek dlaní a palci hladil bradavky
tak dlouho, dokud se nezahrotily. Ohromená Rhiannona pod ním spo ívala
bez hnutí, st ží dýchala. Pohrdá tímto mužem. Pohrdá jím víc, než se
domnívala, že je v bec možné.
Avšak zrazoval ji žár rozlévající se v jejím t le. Cht la k et, ale nemohla.
Svedla jen ležet a v duchu se modlit, aby ji nezradil výraz obli eje. Musí

106
dávat najevo odpor, ne zmatek. Erik ji ostražit sleduje, zírá jí do o í, íhá
na každou její sebemenší reakci.
V té chvíli strašliv zaklela. Zmocnil se jí bezuzdný vztek. Ni eho tím
nedosáhla, jen ji mužovy paže sev ely ješt pevn ji. Cítila, jak se k ní ma ká
horkým pohlavím. Op t se jí po ínala zmoc ovat závra .
„Rhiannono," zašeptal znovu tém nehlasn . Palci nep estával laskat
ztuhlé bradavky. Pak jimi zabloudil do údolí ka mezi adry. Dívka se cítila,
jako by jí p ejel po k ži ost ím nože.
„B da! Jsem Viking, nezkrotná bestie. Takového sis m p ála mít. Avšak
skrývá se za tím mnohem víc. Nap íklad tvoje krása, dámo. Tvoje
neuv itelná líbeznost. Cht l jsem být jemný a n žný. Doopravdy.
edsevzal jsem si, že budu trp liv elit tvým jedovatým šíp m. Rozhodl
jsem se zapomenout, že jsi proti mn zám rn pozvedla zbra . Odpustil
jsem ti, že ses vrhla do náru e jiného muže, p estože jsi byla zasnoubená se
mnou. Cht l jsem ti dop át as a oženit se s tebou až po bitv . Avšak tvoje
spanilost m ohromila. I te musím sám se sebou bojovat. Ty o i! Planou
vášní, jisk í v nich smích, jsou sv dné i bystré, dovedou se tvá it nevinn . A
tvoje vlasy! Paprsky slunce se v nich mísí s rudými plameny ohn . A ta
adra! Pevná a nádherná s bradavkami jako maliny. Nezapomínej, že jsem
Viking. Sama mi to ustavi p edhazuješ. Jsem divoký a krutý. Krom
toho m spaluje chtí . Nemohu se do kat, až se pono ím mezi tvá stehna a
zcela si t p ivlastním!"
Navzdory slov m ji okouzloval tónem svého hlasu. Jeho t lo bylo jako z
ocele, v o ích mu plál modrý ohe . Jeho sytý baryton pronikal až na dno její
duše. Celá se chv la, ehož si nemohl nevšimnout. Erik v obli ej se vznášel
sn nad jejím. Muž se tvá il vážn a opovržliv ohrnoval rty.
Rhiannona si pomyslela, že by nem la být tak zbab lá. Do bitvy šla tém
beze strachu a prosta jakéhokoliv o ekávání. Avšak sotva se jí Erik dotkl,
ohromila ji reakce vlastního t la. Pojednou se v n m rozlilo horko. Vadila jí
blízkost p ipraveného mužství. Nesnesla žár sálající z Erikova nahého t la.
Nevydrží už ani vte inu.
„Sm le do toho!" vyk ikla roz ilen . „Zbij m , znásilni, d lej si se mnou,
co chceš! Hlavn a už to mám za sebou!"
Ani se nepohnul. Opatrn ji pohladil po adrech. Po ínal si s takovou
hou, až málem zakvílela slastí, která ji ni ila víc než sebe-horší bolest.

107
„Ne," odv til prost a posadil se. Up en na ni zíral, ale ona nedokázala z
jeho o í nic vy íst. „Cože?" zašeptala.
„Ach, Rhiannono! Nemám v úmyslu t bít i znásil ovat. Nic takového.
Ty jsi rozená sv dkyn . V z, že probouzíš touhu v každém muži, na n hož
se podíváš - v Angli anech, Irech i Vikinzích. Ovšem pravda je taková, milá
dámo, že a koliv jsem barbar, nechci se v i tob dopustit násilí."
V tomhle nelhal. Se zaklením se zvedl a zvolna prošel nevelkou místností.
l v úmyslu si Rhiannonu chvíli dobírat, aby jí oplatil mnohá ponížení.
Potom se od své nev sty chladn odvrátí a odejde st edem.
Což nebylo snadné. Stala se jeho manželkou a p ichystala mu peklo na
zemi. Má na ni plné právo. Zasloužila by si, aby ji znásilnil ten
nejbrutáln jší Viking, jaký kdy do Anglie vkro il.
Necht l, aby od n ho o ekávala slitování a p edem s ním po ítala. Nikdy
nesmí zapochybovat o Erikov hn vu a nezlomném odhodlání.
Rhiannona ho znepokojuje, kdykoliv se ocitne poblíž, dokonce i když jen
zírá do st íbrné hlubiny jejích o í. Nedokázal zapomenout, jak dychtiv se
svlékala p ed svým milencem. Snad je vyrušil d ív, než sta ili p ikro it k
inu, p esto mu neuniklo, že dívce jisk ily o i vzrušením jako hv zdy a v
obli eji se jí zra ila irá n ha.
Vždy ji nemiluješ! nabádal se v duchu. Bez její n hy se obejdeš. P ece se
nenecháš ovládnout ženskou, která se t d sí.
Jenže Rhiannona se t nebojí, p ipomenul si. Zpola ji za to obdivoval,
zpola ho svým po ínáním unavovala. I te . Koutkem oka spat il, že se
chystá k dalšímu úniku.
Stanul u ní p esn ve chvíli, kdy vysko ila z l žka. Krut jí zabo il prsty
do vlas a zavr el: „Ned lej to! Neodvažuj se na út k ani pomyslet! Našel
bych t , i kdybys uprchla na kraj sv ta, a p ivlekl bych t zpátky. Nyní jsi
moje stejn jako me , který nosím u pasu, anebo bílý h ebec, jehož jsem se
zmocnil."
„Takže m adíš na úrove svého kon ?" vyšt kla.
„Kdepak, dámo. H ebec je ušlechtilý tvor, zato ty jsi svoje p ednosti
dosud nep edvedla."
Roz ilená dívka zkamen la na míst . Vzáp tí muži vrazila pádný polí ek.
Plácnutí zazn lo v tiché místnosti neuv iteln hlasit .
Erikova reakce ji vyd sila víc, než kdyby jí facku vrátil. Ani se nepohnul,
jeho výraz se nezm nil. Kdyby nestála dost blízko, aby vid la, jak mu
108
zb sile pulzuje žilka na krku, domnívala by se, že úder v bec necítil. Jenže
ho nespoušt la z o í, a tak jí neuniklo, že mu nepatrn ztuhly rysy. Jinak
nedal sv j hn v nikterak najevo. Domnívala se, že na ni zaúto í, proto se
mimod k p ikr ila. Popadl ji za vlasy a p itáhl si ji blíž. Zalykala se bolestí,
pokoušela se mu vymanit.
Nahými adry se otírala o Erikovu hru , což v n m navzdory zlosti - a
možná práv proto - vyvolalo nový p íliv touhy. P estože se d sledn
ovládal, náhle v n m p evážila pot eba zmocnit se Rhiannony. Vzdorovit
špulila pusu a byla tak blízko... „Jsi moje žena, milá dámo," pravil tiše.
„B h je mi sv dkem, že nemám v úmyslu ti ublížit. Avšak dnes v noci se
staneš mojí ženou. Po dobrém nebo po zlém."
Up en na n ho zírala, rty m la pootev ené. „Ne!" zašeptala.
„Ano."
Povolil sev ení. Uchopil Rhiannonu do náru e a položil ji na postel.
Jemn se chv la, avšak ani nemrkla. Up en se na n ho dívala a Erik
op tovn podlehl jejímu kouzlu.
Ulehl vedle ní, a d íve než se sta ila pohnout, p ehodil p es ni nohu.
Nespoušt l z dívky zrak ani ona z n ho. „Tvrdils, že m ne-znásilníš ani
nezbiješ. Slíbils..."
„Nic jsem ti neslíbil, ale neztloukl jsem t ani ti jinak neublížil."
„Ale cht ls..."
„Nepokoušel jsem se t znásilnit. P esta se mnou bojovat. Tuhle bitvu jsi
prohrála ješt d ív, než jsme sem vstoupili."
„Ne!" Prudce zavrt la hlavou. V o ích se jí objevilo zoufalství. V la, že
všechny její protesty jsou zbyte né. Usmál se a položil dla tam, kde v
dív in hrudi divoce bušilo srdce. Pak sev el v dlani plné adro. Rhiannona
mírn ucukla a zadržela dech. Ale nebránila se.
Ani nemohla. Bála se ceknout, st ežila se sebemenšího pohybu.
ipomínala si, jak úporn Erikem pohrdá. Je to Viking, její úhlavní
nep ítel. P estojí svou arogancí a sebev domím podivn p itahuje. Vždycky
si d lá, co chce - bez ohledu na následky. V jeho hlase je cosi
podmanivého...
Stejn jako v dotecích.
T ásla se, nebo mu nedokázala utéct. Držel ji v šachu svalnatými pažemi
i uhran ivým pohledem svých o í. Sklopila asy a všimla si, jak bronzová
dla putuje po její bílé pleti. Erika up ímn nesnášela, a proto by se jí jeho
109
hlazení m lo hnusit, avšak do ista ji fascinoval. Zachvátilo ji vzrušení. Jako
by v jejím nitru znenadání vzplál ohe a ona netušila, co je jeho p inou.
Pojednou si uv domila, že na vin je zhrublá dla spo ívající na její
bradavce. Práv z ní se ší í onen podivný žár a vsakuje se do samého
st edobodu jejího ženství.
„Prosím...," špitla.
„Nepros."
„Co kdyby..."
„Jsi lhá ka, Rhiannono," prohlásil, zatímco se jí dál smysln dotýkal.
Tahle ženská ho p ivádí k šílenství. Je dokonalá. Je jako sen. Slibuje h íšné
pot šení.
„Ale..."
Lín se usmál. „P esta smlouvat. Nejsem mnich a odmítám tak žít. Pro
bych si m l n co od íkat, když mám tak sladkou a n žnou nev stu?
Zakrátko se dozvím pravdu o tvém lesním dostavení ku s Rowanem. Nemáš
se eho bát. I když m nazýváš barbarem, nevi átku bych nikdy neublížil.
Kdybys náhodou nosila dít jiného muže, zaslíbil bych je církvi. Nikdy bych
žádnému d átku neublížil, ani tvému ne."
„Já... ti nev ím." Olízla si suché rty. Marn se brání. Erik se zakrátko
osobn p esv í, že je dosud panna.
Le v Rowanov blízkosti nikdy nezakoušela tytéž pocity jako nyní. A
ho up ímn milovala, jeho doteky v ní neprobouzely tento podivný žár, z
hož zárove mrazí.
Erik jí v noval zvláštní pok ivený úsm v. Chlapecký a zárove
melancholický. „Mám dev t sourozenc , šest bratr a t i sestry.
Matka p išla pouze o jediného potomka, p esto po n m dlouho a žalostn
truchlila. Možná jsem barbar, avšak nau il jsem se, že život je posvátný, a
zejména ten d tský.
P edsevzal jsem si, že t tuto noc nechám na pokoji, má milá. Ano, mínil
jsem si s tebou trochu pohrát, ale z stala bys nedot ená, dokud bych se
nevrátil z bitvy. Pak bych si panství, které mi v noval Alfréd, poctiv
vysloužil. Nev ím, že ses odevzdala svému milenci, by tvrdíš pravý opak.
Sama ses dostala do problém , a proto se ted' musíš vypo ádat s následky."
„Co jsem provedla?" zhrozila se. Všude kolem nich plály svíce. Mihotavé
sv tlo vrhalo na muže tajuplnou zá . S ím se má vypo ádat? S Vikingem,
který se na ni bezostyšn sápe, se nikdy nesmí í. Tiše k ní promlouvá, dává
110
si na as. Je vzrušený a tiskne se k ní p ipraveným mužstvím. Op t se jí
zmocnil strach. Leží tu bez pohnutí a Erik se jí bez rozpak dotýká po celém
le. Cht la se mu vyškubnout, ale brzy si uv domila marnost svého
po ínání.
Popadl ji za záp stí a p idržel jí je za hlavou. Propaloval dívku pohledem.
„Dnes ve er jsi nám p ichystala podivné p edstavení. Kv li tvé pochybné
kratochvíli mohli nyní umírat lidé. Každé p ím í je k ehké, milá dámo.
iplul jsem do téhle zem , abych za Alfréda bojoval. V ím v jeho v c a
jsem p esv en, že je velkým panovníkem. Takovým, který se smí sm le
srovnávat s mým d de kem, nejvyšším irským králem. Je moudrý a zbožný,
má srdce vále níka a p ehršel odvahy. P ijel jsem, abych tu našel své místo
na slunci, a nedovolím tob ani nikomu jinému ohrozit to, co jsem si
edsevzal."
ekl jí, co m l na srdci, sklonil hlavu a vášniv Rhiannonu políbil.
Jazykem jí rozev el rty a pono il se hluboko do jejích úst. Plenil je a
dobýval, sál z nich pot šení, jako by jejich prost ednictvím vstupoval do
samé podstaty dív iny bytosti. Rhiannona zápolila s vlastní touhou. Cht la
se Erikovi vytrhnout, ale nemohla. Podmanil si ji svými ústy. Nem la na
vybranou, musela mu podlehnout.
Když se mužovy rty kone zvedly z jejích úst, jaly se lín putovat p es
tvá k ušnímu lal ku a skon ily na štíhlém hrdle. Novomanželé se st etli
ima. Rhiannona si navlh ila rty a chystala se bránit, ale nedostávalo se jí
slov. Erik pustil dív ina záp stí a propletl si prsty s jejími. Posunul se tak, že
na Rhiannon spo íval celým svým t lem. Pošimral ji hrubými chloupky na
stehnech, vklínil se mezi její rozev ené nohy. Tiskl se k ní p ipraveným
mužstvím, v n mž pravideln tepalo. Dívka si zmu en povzdechla. Erik
zakryl její ústa svými, a uml el tím její protesty. Potom se jeho rty znovu
pohnuly. Zvolna klouzaly po dlouhé šíji, zastavily se na zb sile pulzující
žilce a vzáp tí klesly ješt níž. La ná ústa sev ela r žovou bradavku a dívka
zavzdychala. Erik si dával na as. Lín kroužil jazykem kolem citlivého
hrotu, jemn jej ozkoušel zuby. Rhiannona cosi zašeptala a prohnula se v
zádech. Byla bezmocn uv zn ná pod mužovým horkým t lem.
Políbil n žné údolí ko mezi adry a obrátil pozornost k druhé bradavce.
Dychtiv ji vsál do úst a p es dívku se p elila další vlna horka. Když se jí
dostate nabažil, p esunul se níž.

111
 Rhiannona cítila, jak ji šimrá na b iše svými vlasy i vousy. Hladil ji po
stehnech i mezi nimi. Pojednou si uv domila, že má volné ruce a bezd
zabo ila prsty do Erikových vlas . Opatrn za n zatáhla. Šeptem
protestovala proti takové d rnosti. Op t se zmocnil jejích záp stí a obda il
ji samolibým úsm vem plným odhodlání.
Dívka spo ívala na l žku s doširoka rozhozenýma nohama, což se jí v bec
nelíbilo. Za ala se pod Erikem svíjet. Pokoušela se osvobodit si ruce, což se
jí neda ilo. Nem la na vybranou. Musela se podvolit d íve nepoznaným
pocit m, které v ní Erik probouzel. Ho el v ní podivný ohe , celé t lo ji
pálilo. Nedokázala by íct, kdy podlehla pradávnému rytmu a celá se
manželovi oddala. Z istajasna se s ním p estala prát. Už mu necht la
uniknout. Naopak ji zajímalo, kam ji dovedou neviditelné plameny. Krev
jako by jí v ela v žilách a hromadila se v rozpáleném klín . Náhle sv t
explodoval a prom nil se v tisíce hv zdi ek. Dostavila se závratná extáze.
Dívka netušila, že n co takového v bec existuje. Ležela bez hnutí, vodopád
jisker vyst ídala tma. Zvolna se vracela zpátky na zem.
Do ucha se jí vet elo zašeptání: „Poznal t tv j milenec i z téhle stránky?
Ochutnal tv j sladký nektar?"
Otev ela o i. Kouzlo se rozplynulo, vyst ídal je vztek a stud. Vyk ikla a
pokusila se Erika ude it, avšak její p sti jen neškodn dopadly na široká
ramena. Pohladil ji po stehn a pak rozpáleným mužstvím vstoupil do jejího
klína.
Rhiannona za vala pal ivou bolestí. Muž uml el její protest svými ústy.
Nehýbal se. ekal, až panenské t lo p ivykne milostné invazi. Dívka se
rozvzlykala. Zazmítala sebou a zaryla mu nehty do k že.
Erik šeptal své žen konejšivá sl vka, ale jako by ho neslyšela. Rozvlnil
se v bocích. Rhiannon blesklo hlavou, že zem e, nebo ji roztrhne vedví.
Avšak k jejímu údivu se bolest postupn rozplývala. Op t ji vyst ídalo
horko. Poddávala se pravidelnému rytmu a opakovan podléhala
neznámému žáru, z n hož jako by se jí va ila krev. Uv domila si, že se
ibližuje extázi, která ji vábí a zárove d sí. Nar stala v ní s každým
pohybem mužova t la. V hlav jí dun lo, divoce hladila manžela po
ramenou. B íšky prst si vychutnávala hladkou pokožku a mohutné svaly,
které vyvolávaly p irozený respekt. Oba se orosili potem. Sv t se s ní
kolébal a divoce ví il, p esto siln vnímala, jak si ji Erik víc a víc
podma uje.
112
 Náhle zaklonil hlavu a z hrdla se mu vydral mocný výk ik. Šlachy na krku
se mu napnuly, ramena ztuhla. Rhiannona cítila, jak zalévá její l no horkým
semenem. Kouzlo se vrátilo. Znovu se objevilo osl ující sv tlo, jež posléze
vyst ídala ernota. Dívku napadlo, že samým blahem omdlí. Anebo zem e...
Erik se odvalil stranou a p imkl ji k sob blíž. Znovu pocítila prudkou
bolest. Rhiannona se v mužov náru i mrštn oto ila a jednu mu uvalila. K
její zlosti se rozesmál a chytil ji za záp stí. P itáhl šiji k sob .
„Mizero!" zasy ela.
„Pot šení je na mé stran ," vysmíval se jí. „Jak se zdá, vaše dostavení ko
jsem p erušil v as."
„V tom p ípad m nech odejít. Tvoje est byla zachrán na. Dostals, po
em jsi bažil. Co ješt chceš?"
„Já? Chci toho mnohem, mnohem víc. Toužím dostat úpln všechno, co
jsi byla ochotná dát Rowanovi. Stojím o každou mali kost."
„Ode m nikdy nic nedostaneš!"
Zazubil se. „Ale ano, má lásko. Myslím, že dostanu."

113
 9

„Nikdy, p ísahám!" prohlásila vehementn Rhiannona. „Jediné, co ode m

žeš o ekávat, jsou horoucí modlitby za tv j brzký odchod z tohoto
sv ta!"
Rozchechtal se. „Protože m tolik nenávidíš? Anebo je to tím, že jsi ze m
celá pry ?"
Tiše zaklela a mínila se k n mu oto it zády. Popadl ji za ramena a probodl
mrazivým pohledem. „V tom p ípad se tedy za ni modlit za mou brzkou
smrt. Ale pokud se mi poda í chystanou bitvu p ežít, rad ji Všemohoucího
popros, a ochrání tvoji duši. Budu totiž požadovat, co mi právem náleží.
Chci úpln všechno a také si to vezmu. Klidn se uchýlím k barbarským
zp sob m, nebo to, co mi pat í, si nenechám nikým vzít."
Kone se mu vymanila a zahalila se do pokrývky. Pak Erikovi ukázala
záda.
„Koukám, že jsi s modlením za moji zkázu už za ala."
Neodpov la mu. Položil jí dla na rameno. Zachv la se a oto ila se k
mu. P ece si nemyslí, že se mu znovu oddá? A pro by nem l? Je to jeho
svatební noc.
Sta ilo na to pomyslet a t lo ji za alo pálit. Nenávidí Erika ist proto,
kým je, anebo mu víc zazlívá, kam až ji zavedl? Nem že se smí it s tím, co
mu byla nucena dát.
Za ekla se, že tohle bylo poprvé a naposledy. Nicmén vzáp tí si
uv domila, jakou lekci jí dnes v noci mimod k dal. Má v tší sílu a dovede
Rhiannonu p inutit, aby se sklonila p ed jeho v lí.
Ale už se jí nedotkl. „Prospi se," poradil jí tiše. Sv tlo sví ky dopadlo na
jeho podmanivé o i, ozá ilo hrdý pohledný obli ej a pe liv zast ižené
vousy. Pohled na široká ramena jí p ipomn l, jak je mocný. Zachv la se.
Erik se na ni dlouze zadíval, pak znenadání odhodil p ikrývku. Nahý se
vydal pro sv j me .
Rhiannona ho sledovala se vzr stající panikou. Neušlo jí, jak se tém
zamilovan dívá na ostrou epel. P ejel po ní prsty, potom se oto il a zamí il
k l žku.

114
 Dívka se polekala. Náhle si s d sivou jasnoz ivostí uv domila, jak moc se
bojí smrti a prahne po život . Obelhal ji. Nakonec ji p ece jenom zabije.
Zesinala. Jakmile p istoupil blíž, p idušen vyk ikla: „Ne, to nesmíš!"
Zastavil se a povytáhl obo í. Z istajasna se rozchechtal hlubokým
smíchem.
„Milá dámo, s p ihlédnutím k tvému temperamentu je možné, že ti n kdy
jednu vrazím, ale abych ti pod ízl hrdlo... Ne, to opravdu nehrozí."
Posadil se na matraci a me položil vedle sebe na podlahu. „V cizí zemi
lov k nikdy neví," zamumlal. Nato se obrátil k manželce zády a zachumlal
se do p ikrývky.
Rhiannon se nesmírn ulevilo. Nejradši by vysko ila z postele a sfoukla
sví ky, nebo toužila po tm , jež by zahalila její t lo a zastínila myšlenky.
Avšak nedokázala se k tomu p im t. Poslušn spo ívala na l žku a snažila
se ovládnout vzrušený dech.
Je vdaná. Provdali ji za bídáka, který se vysmívá jejímu strachu a klidn jí
pohrdav ukazuje záda. Nestojí o n ho a skute mu p eje to nejhorší,
protože miluje Rowana.
Avšak po její lásce je veta. Už nikdy se nestane Rowanovou chotí, nebo
se jí dotkl zlatovlasý obr.A koliv jím pohrdá, chv je se vzrušením,
protože...
Rozpa it polkla. Nemohla dál vystát pohled na bronzová ramena.
inutila se zvednout a vydat se k truhle stojící v nohách postele, na níž
plály dv voskovice. Sklonila se, aby je uhasila. Vtom se zarazila. Zrak jí
padl na Viking v me .
Mohla by jej pohotov zvednout a proklát mu srdce. Potom by jí už
nemohl ubližovat a ponižovat ji. Už nikdy by se nedomáhal manželských
práv.
Kdepak... Lítostiv se usmála. N co takového je nad její síly. Nemohla by
usmrtit muže ve spánku, a to bez ohledu na to, jak hluboce ho nenávidí.
„Mrcho!"
Ze tmy se ozval rozhn vaný hlas. Neslyšela, že by se Erik pohnul, dokonce
ani nezachytila ševelení jeho dechu. P esto znenadání stál u ní. Divo eji
popadl do náru e. Sálal z n ho žár. Rhiannona se zajíkla strachy.
„Myslela sis, že m popravíš! Když se ti to nepovedlo s lukem a šípem,
tak sis p edsevzala, že m p etneš vedví! Chlapa, kterého sis vzala!"

115
 „Proti své v li!" zaje ela na svou obranu. Nikterak by jí neprosp lo,
kdyby se p iznala, že není schopna vraždy. T ásla se po celém t le.
Navzdory tomu se p inutila držet hlavu hrd vzty enou.
Erik Rhiannonu zvedl a p itiskl ke svému t lu. Odhodil ji zpátky na l žko,
ale tentokrát ji nespustil z o í. Objal dívku paží a pevn p imkl k sob .
Ocitli se u sebe natolik blízko, že cítil sebemenší pohyb jejího t la.
A ona jeho...
„Radím ti, abys ani nedutala!" utrhl se na ni. „Ješt jednou se pohni a já ti
dám co proto! Nezapomínej, co jsem ti ekl! Dovedu se chovat jako barbar a
jsem náramn vzn tlivý."
V o ích ji zaštípaly slzy, ale ani se nepohnula. Sotva dýchala. Vzájemná
blízkost se jí hnusila.
Tu noc nezamhou ila oko. Bd la, neodvážila se ani pohnout -tém ani
nemrkala. Když ji k ránu kone p emohla únava, ani si neuv domila, že
se k Erikovi vst ícn tulí a je p emožena teplem sálajícím z jeho
nepoddajného t la.
Netušila, že ani on nemohl usnout. Spánek se mu vyhýbal mnohem déle
než jí.
Erika trápilo, že se nevysmívá pouze Rhiannon , nýbrž i sám sob .
Nerad si p iznával, že jeho nev sta je nádherná. Má t lo bohyn .
Uchvátila ho plnými, hrd vzty enými adry korunovanými sv dnými
žovými hroty, které vst ícn reagovaly na jeho doteky. Fascinovala jej
dív ina dlouhá záda, klenuté boky i vosí pas, který objal prsty. Navzdory
zlosti se o ni vzorn postaral. Roznítil v ní slastný žár a ujistil se, že ve
vzájemném spojení našla pot šení. Rhiannona se p esto chová, jako by k ní
byl surový. Stále s ním bojuje a odmítá ho.
Ustavi sní o jiném muži.
Život sestává z tvrdých skute ností, pomyslel si. Ona se s tím musí smí it.
Je jeho manželkou.
Znovu se v n m probudil hn v. V žertu si ji dobíral, aby se chytila za nos,
ale íkal pravdu. Jsou nep átelé. Nevraživí a zaho klí. Rhiannona se mu
bude vzpírat a zápolit s ním na každém kroku. Ach, ta krutost a ironie!
Kdykoliv se s ní miluje, vzpomíná na lásku, n hu, sladký smích a
vzájemnou soudržnost, které zakusil s Emenií.
Avšak v této vášni se nic takového neskrývá. Zbyla jen divoká touha a
pot eba n koho vlastnit. O manžel inu n hu ani nestál. V p ípad pot eby
116
Rhiannonu využije a pak bez milosti odhodí, aby si nepošpinil vzpomínku
na istou lásku.
Zask ípal zuby. Rhiannona nebere na v domí, že mu v žilách proudí irská
krev. Vidí v n m Vikinga. Budiž, p ipustil v duchu. A je po jejím - bude
tím, koho si jeho cho p eje.
Zav el o i. Ost e vnímal, jak se o n ho dívka otírá adry. Op t se ho
zmocnil chtí . Zatnul zuby. Musel ji i ve spánku držet, ovšem nebude ho
pokoušet beztrestn .
Opatrn se ústy dotkl jejích rt , rukama polaskal oblá adra. V l, že si
vzpomínku na jejich krásu odveze s sebou do bitvy a bude se jí konejšit za
osam lých nocí, které p ijdou. P itiskl rty na hebkou ple . Chutnala slan .
Dívka se zavrt la. Aniž se probrala, bezd odpovídala na jeho podn ty.
Op t ji políbil a t lem se vklínil mezi její stehna. Nemilosrdn zaúto il na
dív in klín. Rhiannona prudce vyt eštila zrak. Ovšem na protesty už bylo
pozd . P idušen vyjekla a zabušila mu p stmi do hrudi. Pak ale rozev ela
prsty a zaryla mu nehty do ramen.
Erik ji p estal líbat a zadíval se na ni. Ví ka m la semknutá, rty
pootev ené, trhan oddechovala. Mohla se mu odep ít, potla it sv j chtí ,
avšak B h ji obda il krásou a smyslností, a bylo na ase si to p iznat.
„Jsi moje," zašeptal tiše. „Jsi moje žena. Pamatuj si to a nikdy na to
nezapomínej."
Potom se v ní za al pohybovat.
P emohla ho váše , jíž se dala strhnout i Rhiannona. Snad za to mohla
divokost, s níž se na ni vrhl. Brzy se dostavila extáze a zbavila ho zlosti a
nap tí. Rhiannona mu pat í. Od nyn jška si to zapíše za uši.
Cítil, jak se zachv la. I ona dosáhla uvoln ní. Náhle hn viv vyk ikla a
pokusila se ho ze sebe shodit.
Pustil ji. Schoulila se do klubí ka na kraji matrace. Kupodivu vzáp tí
usnula.
Ve spánku byla zt lesn ná nevinnost. Erik obdivoval tmavé oblouky
sklopených as. Dlouhé narezlé kade e zakrývaly její t lo jako nadýchaná
hedvábná deka. Je tak mladá! Erik se musel obrnit proti nevítanému dojetí.
ipomn l si, jak se svlékala p ed svým milencem s úmyslem nasadit
snoubenci parohy. Tehdy ho uchvátil pohled na dív ina bílá rovná záda a
oblinu bok . P ipadala mu istá jako padlý sníh, zranitelná a sladká.

117
 Natáhl se zpátky na l žko a zav el o i. Za svítání se utká s Rhiannoniným
milencem. P edsevzal si, že ho nezabije, avšak bude pot ebovat veškerý sv j
um. Poté spolu se svým vojskem potáhne na Rochester. Musí být ve st ehu a
mít jistou ruku, proto si nutn pot ebuje odpo inout.
Avšak spánek se mu vyhýbal.

Kone zakokrhal první kohout a za alo svítat. Nastal as utkat se s

Rowanem.
Erik vstal a bleskov se oblékl. K pasu si p ipnul pochvu s me em.
Nato se zarazil a pohlédl na Rhiannonu. V ranním sv tle se zdála ješt
krásn jší a nevinn jší. Je nebezpe líbezná, pomyslel si a op t v n m
za al v ít vztek. Je možné, že jeho dnešní soupe zaplatí za lásku k ní
životem. Jakmile dojde na me e, lov k nikdy neví.
Rollo na n ho ekal u dve í. P ivedl mu mohutného b louše a p ipravil
vále nou výstroj. Nemluvili, dokonce si odpustili i obvyklé košilaté vtípky.
Erik se ustrojil do brn ní a zajistil hledí své helmy. Poté se vyhoupl do
sedla.
„Je král p ipraven?"
„Král i ten mládenec - Rowan - na nás spolu s n kolika Angli any ekají na
louce." Erik p ikývl. „Co ud láš?"
„Vy ídím ho, když budu muset."
Rollo se zazubil. „Neumíš si p edstavit, že bys prohrál, co?"
„Takové v ci si nikdy nep edstavuji. Je to stejné, jako bych k sob lákal
smrt. Krom toho mám v tomto p ípad výhodu. Na rozdíl od toho kluka
jsem strávil spoustu let v boji."
„Tahle p tka našim vztah m s Angli any neprosp je," prorokoval Rollo.
„Svatá pravda," souhlasil Erik, „ale nemám na vybranou."
Zamí ili na pastvinu, kde se vojsko cvi ilo ve vále nickém um ní. Tady
Erik obdržel výzvu k souboji. Panovník mu jel v ústrety, Rowan ho
doprovázel. Alfréd se chmu il, protože se mu vývoj událostí v bec
nezamlouval. Erikovi neušlo, že p sobí pobledle a ztrápen .
Zastavili se a král pozvedl dla . „Povoleny jsou pouze me e. Klání za ne
v sedlech koní. Zápolit na zemi smíte až poté, co jeden z vás spadne."
Erik p ikývl, Rowan též. išelo z n ho odhodlání. Erik spustil hledí, byly
mu vid t jen ledov modré o i. Bílý h ebec se nervózn plašil. Princ ho
pobídl a cvalem zamí il na vyty ené místo. Zadun l roh. Duel mohl za ít.
118
 Po druhém zatroubení Erik zaryl paty do ko ských slabin. Zpod kopyt
vylétly drny. Robustní h ebec se ítil na Rowana, který rovn ž sed l na
urostlém vále ném o i. V chladném ranním vzduchu se od ch ípí
ušlechtilých zví at vznášely bílé oblá ky, takže p ipomínala draky z legend.
Zem se zachvívala.
Došlo ke st etu.
Za in ela ocel. Z Erikova vále ného pok iku tuhla krev v žilách. Ost í se
op t zk ížila.
Erik chmurn semkl rty. Zdálo se, že s Rowanovým po ínáním nesouhlasí
ani B h, nebo mladík p edvád l slabý výkon. Erikovi sta ilo podruhé
švihnout me em a shodil soka ze sedla.
Ihned sesko il na zem, avšak nevyužil své výhody. Rowan se zakryl
štítem. Bohužel v té chvíli uklouzl na blát a padl na kolena. Erik mu
pohotov vyrazil zbra z ruky. Mladík zb sile oddechoval. Nespoušt l zrak
z nemilosrdných o í svého soupe e.
Erik mu pohotov p itiskl ost í me e k hrdlu, chvíli je p idržel a pak
zvedl. Škrábl jím Rowana do tvá e. Mladík bezd p iložil ruku k rance a
dál na Vikinga zíral.
Ten se oto il ke králi. „Dosáhl jsem zadostiu in ní. Tento muž je state ný,
a pokud je mu souzeno padnout pod tíhou me e, nech je to zbra
zlovolných Dán ."
Na odpov si nepo kal. Oto il se na pat a zamí il ke svému koni.
Vtom za sebou zaslechl kroky. Pohotov se obrátil. A koliv protivníkovi
ukázal záda, nep estával být ve st ehu. Tihle Angli ané! pomyslel si
pohrdliv . Neštítí se napadnout lov ka zezadu.
Avšak tentokrát se mýlil. Rowan nesvíral v ruce zbra , nýbrž kle el na
koleni a tiskl si p st k srdci. „D kuji ti za život, princi z Dubhlainu.
Navždycky ti budu oddán." Krátce pohlédl na Erika, poté ponížen sv sil
hlavu. „A jak dob e víš," zašeptal, „nikdy jsem nelíhal s tvou... ženou."
„Vsta !" vyzval ho Erik. „Brzy budeme všichni elit smrti."
Oto il se a nasedl na h ebce. Rozlou il se s králem a rozjel se zpátky do
své svatební sv tnice. Bylo na ase p ipravit se na cestu do Rochesteru.

Rhiannona se pomalu probouzela. Nikdy jsem nespala tak tvrd , blesklo

jí hlavou. Pod b íšky prst cítila jemné l žkoviny, hlavou spo ívala na

119
 kkém polštá i. Spokojen d ímala, necht lo se jí opustit kouzelnou íši
sn .
Z istajasna otev ela o i a rázem úpln procitla. Zazmítala jí panika.
Erik je pry . Z stala zde sama.
Bezd se zachv la. P ipomn la si, jak tu spolu spali. Jak se jí dotýkal.
Jak se jí posmíval a vyhrožoval.
Avšak sta ilo na n ho pomyslet a nedostávalo se jí dechu. Op t se v ní
vzedmul podivný žár. adra ji bolela, bradavky se prom nily ve špi até
hroty. Horkost vystoupala až k lícím. „Ne, ne!" zamumlála podrážd a
itiskla obli ej k polštá i.
Vtom si vzpomn la na svoji nahotu. Musí vstát a obléknout se d ív, než
se Erik vrátí. Zdálo sejí, že na odjezd armády je stále p íliš brzy.
„Paní!"
Ozvalo se zaklepání a dovnit vstoupila Magdalena, jedna z dvorních
dam. Plaše se usmívala. P inesla Rhiannon vodu na mytí. „Tv j manžel
odešel, tak jsem ti p išla pomoci se strojením."
Dívka p ikývla a pokusila se usmát. Magdalena pat ila ke šlechtickému
stavu. Nikdy se neprovdala, byla vysoká, štíhlá, šedovlasá a laskavá.
Alswitha ji sem ur it poslala zám rn . Ví, že Magdalena si nebude nev stu
dobírat narážkami na svatební noc.
„D kuji ti," zamumlala a kousla se do rtu. „Ráda se obléknu."
Dvorní dáma postavila džbán s vodou na truhlu. „Ur it pospícháš na
kolbišt . Muži každým okamžikem zk íží zbran ."
„Cože?" Rhiannona se posadila a zakryla se dekou. Zamra ila se a tiše se
otázala: „Co se d je?"
„Rowan vyzval tvého manžela na souboj. Má paní, p ipadá mi to lak
krásné, když jsou muži kv li tob ochotni zem ít! Ach!" Magdalena si
itiskla ruce na prsa a toužebn si povzdechla.
„Zem ít," opakovala omámen Rhiannona. Zmocnila se jí panika. Rowan
si usmyslel, že bude kv li ní bojovat. Po ád jí na n m zaleželo, p estože
svatební noc všechno zm nila.
Krom toho není pro Erika z Dubhlainu žádný soupe . Chybí mu trénink i
zkušenosti. Není tak zdatný, postrádá nezlomnou v li i odhodlání.
„Ach ne!" zasténala. Vysko ila z postele. Úpln zapomn la, že má na sob
pouze p ikrývku. M la v úmyslu zastavit krveprolití d ív, než za ne.
„Paní!" volala za ní Magdalena.
120
 Nedbala na ni. Vyb hla ze dve í. Pospíchala po p šin vedoucí k sídlu,
když vtom se p ekotn zastavila. Její srdce jako by vynechalo n kolik úder .
Blížil se k ní Erik, naparoval se v sedle jejího h ebce. Ruka jí bezd
vylétla k hrdlu. K boji zatím nedošlo. Manžel má me bezpe zasunutý v
pochv , což znamená, že z n ho neodkapává krev.
„M j pane!" zvolala.
Jeho obli ej zakrývalo hledí. Vid la pouze uhran iv modré o i. Sesko il
z kon a svižn k ní p istoupil. Polkla a sv sila hlavu. Padla p ed manželem
na kolena a ponížen se p ed ním sklonila.
„Prosím!" žebronila ochrapt lým hlasem plným emocí. „Ned lej to! Ušet i
Rowana. Ni ím se neprovinil, to ti p ísahám!" Odml ela se a krvav zrudla.
Je tak t žké od Erika n co žádat! „Dob e víš, že jsme nikdy nebyli milenci."
Muž ji uchopil za lokty a p inutil, aby se postavila. Dívala se mu do tvá e,
již zakrývalo hledí, a tak mohla spat it pouze ne itelné modré o i.
„Míváš ve zvyku producírovat se venku neoble ená?" otázal se hrub .
Rozpa it si p itáhla p ikrývku úžeji k t lu. „Jde mi o lidský život!"
vyk ikla. „O život tvého milence?" „Nikdy jsme..."
„Kdepak, milá dámo, akt lásky jste nikdy nedokonali. Beztak jsi mu dala
dost. Když si vzpomenu na onu dojemnou scénu v lese, troufám si tvrdit, že
by rozlítila nejednoho manžela."
„Prosím..." Chystala se protestovat, avšak Erik ji nesmlouvav popadl v
pase a strkal zpátky do svatební sv tnice. Neochotn klopýtala kup edu a on
ji následoval. Uvnit na n ekala Magdalena. Erik zvedl hledí a ost e se na
ni podíval. Žena se kvapn uklonila a odcupitala pry .
Muž za ní zav el. Dlouho stál k Rhiannon zády, potom se oto il.
„Život toho chlapa pro tebe hodn znamená, že?"
Dívka polkla.
„Záleží mi na každém život ."
Odhodil na postel rukavice. „S výjimkou mého."
„Na kolenou t prosím, abys ho nezabíjel."
„Líbí se mi, když žebroníš."
„Líbí se ti m trápit!" vy etla mu.
„Máš pravdu. Pokra uj prosím."
Hroziv se nad ní ty il s rukama v bok. Rhiannona polkla a pevn semkla
rty. Váhav k manželovi p istoupila. Ješt jednou p ed ním ponížen

121
poklekla. Dlouhá rusá h íva a bílá p ikrývka ji halily jako královský háv.
Vzhlížela k Erikovi st íb itýma o ima, v nichž se t pytily slzy.
„Když nepodlehneš zlosti a odmítneš se kv li mn bít, p ísahám, že po
tvém návratu... ti dám vše, o m požádáš."
Erik se op el o dve e a s pobaveným zájmem p ek ížil paže na hrudi
chrán né brn ním.
„Jsi moje žena," p ipomn l jí. „M žu si vzít, co chci."
Ponížením zrudla. „Ano, ale zmínil ses, že bys rád dostal víc než jen moje
lo. Pokoušela jsem se ti sd lit, že se nebudu bránit..."
„Protestuj si, jak chceš, milá dámo, ale až se vrátím, vezmu si, co mi
právem náleží."
Zatímco se p ed ním ponižovala, za al v Rhiannon v ít hn v. Nicmén
kousla se do rtu, pokorn sklopila zrak a zkusila to znovu: „Kdepak, pane.
Existují v ci, kterých se nezmocníš ani z titulu manžela." Posbírala odvahu
a sm le pohlédla Erikovi do o í. „Ušet i ho, prosím! Smiluj se! Ud lej to
kv li mn . Bohat se ti za tvou velkomyslnost odvd ím."
Sklonil se nad ní a Rhiannona si op t uv domila sílu, která z n ho iší. Do
nosu se jí vet ela mužná v . Navzdory p edsevzetí se zachv la.
Nedokázala se ubránit žáru, který se jí ozýval v klín a z n hož ji bolela
adra.
Erik uchopil svou ženu za bradu. Probodával ji pohledem. „Nuže,
Rhiannono, ím mi zaplatíš za projevenou velkorysost?"
„Jestli Rowan p ežije, slibuji ti, že budu poddajná jako ta nejochotn jší
prostopášnice. Vyhovím každému tvému rozmaru. Budu t ctít jako ta
nejoddan jší milenka."
„Jestli p ežije? Pokud ho nezabiju?" up es oval Erik.
„Ano!"
„P ísaháš, že do puntíku splníš to, cos práv slíbila?" „Dávám ti svoje
slovo."
Prudce od ní odstoupil, jako by se popálil. Rhiannona sv sila hlavu, poté
na muže kradmo zamžourala. Op t se v n m nevyznala. Za ala panika it.
Domnívala se, že se ji Erik chystá odmítnout.
„Platí!" prohlásil tiše. Dívce se náramn ulevilo, p esto se zamra ila.
Zdálo se jí, že se manžel škodolib usmívá. „Už se nemohu do kat první
splátky. Ale radím ti, ženo, aby ses snažila a slíbená odm na stála za to!"
„Zajisté," ucedila.
122
 Ozvalo se zaklepání. Rhiannona se zachumlala do p ikrývky a Erik
íchozího vyzval, aby vstoupil.
Objevil se Rollo se vzkazem, že si král p eje hovo it s princem. Nadešel as
odjezdu.
Erik si navlékl rukavice. Otev el truhlici a vy al z ní srolovanou deku a
kožené brašny. P ehodil si je p es rameno a prosmýkl se kolem Rhiannony,
jako by ji nebral na v domí. Udiven ho sledovala. Nechápala, jak s ní m že
uzav ít dohodu, která ji p ipraví o veškerou pýchu a d stojnost, a pak odejít,
jako by mu na manželce pranic nezáleželo.
„Paní?"
Magdalena se vrátila. Vesele p istoupila k truhlici, aby pro div ku
vyhledala vhodné šaty. Ustavi brebentila, avšak Rhiannona ji zpo átku
nevnímala.
„Všichni zírají s otev enou pusou, protože noblesn jší souboj dosud
nevid li. Dostalo se ti hotového požehnání, má drahá!"
Rhiannona na Magdalenu užasle civ la. „Jaký souboj?"
„P ece ten, který prob hl mezi tvým irským princem a Rowanem. Chudák
Rowan brzy p išel o me , ale Erik z Dubhlainu ho jenom škrábl do tvá e.
Nato ho vyzval, aby vstal a šel spolu s ním bojovat proti Dán m."
Dívce se sev elo srdce. „Kdy se to stalo?"
„P ece za svítání. Nyní už jsou všichni na nohou."
Rhiannona se rozb hla ke dve ím. Prudce je rozrazila a utíkala po p šin .
Na sob m la pouze p ikrývku.
Vojáci nasedali na kon a hotovili se k odjezdu. Dívka vyhledala
pohledem Erika a pospíchala k n mu. Neuniklo jí, že z o í stín ných hledím
šlehají blesky.
„K ertu s tebou, ženská! Mazej se slušn obléknout!"
„Mizero!" zasy ela.
Netrp liv sesko il ze sedla. Popadl vzpurnou cho do náru e a odnesl ji
do srubu. Divoce mu bušila p stmi do hrudi chrán né brn ním. „Ty
bastarde! Podvedl jsi m ! Zneužil!"
Muž kopl do dve í. Nebral na v domí užaslou Magdalenu, která na n
zírala s otev enou pusou.
Donesl dívku k l žku a hodil ji na matraci. „Na m si úto , jak je ti libo,
milá dámo. Ale varuji t , nikdy neo er uj moje rodi e' A venku se pohybuj
ádn oble ená, nebo na sebe p ivoláš m j hn v."
123
 Vzdorovit pohodila hlavou, avšak v duchu se zachv la. D sila ji
zu ivost, jež išela z modrých o í zast ených hledím.
Nicmén v duchu se zap ísáhla, že nikdy nep ipustí, aby p ed Erikem
projevila strach.
Poda ilo se jí sebrat špetku kuráže. Zhnusen se na muže zamra ila. „To je
všechno?"
Zarazil se. Rhiannona si byla jistá, že se pod maskou pohrdav usmívá.
„Kdepak, dámo, není. Tv j Rowan žije. Dodržel jsem svoji ást úmluvy,
nyní jsi na ad ty. Já se vrátím, drahá, a budu požadovat vše, cos mi slíbila
na oplátku."
Uctiv se jí uklonil a odešel. Nezapomn l za sebou prásknout dve mi.
Nato zadun ly rohy truba a ko ská kopyta. Rhiannona navzdory
varování vysko ila z l žka a stanula na prahu zahalená jen do pokrývky. .
Sledovala irského prince, jak vede své vojsko do bitvy. Hrd se nesl na
urostlém b louši a za ním vlál pláš s emblémem vlka.
Na manželku se ani nepodíval. Vojáci pochodovali, nad vzorn
se azenými šiky se t epotaly barevné prapory. Zlatovlasý obr vydal rozkaz
svým irským a norským druh m a pak se p ipojil k anglickému králi.
Erik z Dubhlainu, pán Viking .
Její manžel.

124
 10

„Lidé z Rochesteru vzdorují Dán m celou zimu," sd lil Alfréd Erikovi,

když spolu ujížd li v ele vojska. Erik se oto il v sedle a pohlédl na zástupy
táhnoucí se za nimi.
Jeho muži v tšinou jeli na koních. Byl to seve anský zvyk. Vikingové
mívali p i svých taženích ve zvyku zabavovat kon a ve volných chvílích se
cvi ili v jezdeckém um ní. Angli ané v tšinou chodili p šky. Majitelé koní
se rekrutovali z ad velitel i králových nejbližších rádc . Bohatší m ané
a žoldáci se chlubili dokonalými zbran mi, zatímco chalupníci popadli to,
co m li po ruce - vidle, kosy nebo t žké dubové hole.
Ve srovnání s nimi p sobili princovi ozbrojenci jako z jiného sv ta. Muži
z Dubhlainu se vyznali. P ím í nastolené mezi nejvyšším irským králem,
Erikovým d de kem, a jeho norským otcem p ineslo své ovoce. Irové se od
Viking nau ili stav t bytelné lod a zdokonalili se ve vále nickém um ní.

125
Lépe porozum li vojenské strategii Dán , nebo se od norské mnoho
nelišila.
Pro v tšinu k es anského sv ta neexistoval mezi Dány a Nory žádný
rozdíl. Byli to zkrátka Vikingové - nájezdníci, ni itelé, násilníci, zlod ji a
vrazi.
Rhiannona na n pohlíží stejn .
Sta ilo na ni pomyslet a Erika se zmocnilo rozlad ní. Aby zaplašil
dot rné myšlenky, obrátil se k Alfrédovi, aby mu ud lil n kolik rad:
„Jestliže Dánové obléhají m sto tak dlouho, znamená to, že si vybudovali
vlastní opevn ní." Odml el se, ohlédl se po svých jednotkách a potom se na
krále usmál. „Odvažuji se tvrdit, že pokud se dánští velitelé doslechnou o
síle vojska, které se k nim blíží, s nejv tší pravd podobností upustí od
dalších útok a v as se stáhnou."
„Považuješ je za zbab lce?"
Erik chmurn zavrt l hlavou. „Žádný Viking není zbab lý, Alfréde. Dob e
to víš. Viking prahne po sláv a ko isti. Smrti se nebojí. Zahanbit ho m že
jen ned stojný skon, nebo v ný odpo inek ve vytoužené Valhale eká jen
na hrdiny. Krom toho žádný lov k nežije v . Pro chlapa je lepší
zahynout v bitv jako statný vále ník než sejít v kem a zem ít jako
nepot ebný vrás itý d dek."
„S Dány bojuji po celý sv j život," p iznal Alfréd. „Vím o nich totéž co
ty, Eriku Olafsone."
Erik se zazubil. „Vsadím se, že ne. Nezapomínej, že jsem synem norského
Vikinga. Proto mi neupírej moje d dictví. P estože se m j otec stal v Irsku
hrdinou, p iplul tam stejn jako ostatní za ko istí. I já dlouho putoval na
dra ích lodích a vyhledával dobrodružství. P iznávám, že poté, co se m j
otec jednou provždy usadil, navrhl mému strýci, aby m vzal na loupeživou
výpravu. Pod podmínkou, Že se budeme vyhýbat k es anským zemím.
Zam ili jsme se proto na pohany a všichni lenové naší družiny - Irové i
Norové - si p išli na své."
„To zní bezohledn ," poznamenal Alfréd, aniž spustil Erika o í.
Mladý muž pokr il rameny. „P ijel jsem, abych po tvém boku bojoval s
vet elci, p estože sám jsem synem vet elce - a k es anské irské princezny.
Stojím p ed velice zajímavou volbou. Znám lidi, kte í tvrdí, že si m j otec
ivlastnil v tšinu Irska. Zasv cení naopak íkají, že Irsko si podmanilo jeho
a Olaf je víc synem Smaragdového ostrova než mnozí z t ch, kte í se na
126
 m narodili." Znovu se na Alfréda usmál. „V bec nezáleží na tom, kolikrát
Dány porazíš. Oni už své získali. Angli anky jim rodí zlatovlasé d ti,
mnohým ekám a kopc m dali jména, která jim už z stanou. Vikingové
totiž mívají ve zvyku zanechávat po sob hlubokou stopu."
Alfréd na n ho up en zíral. „Nuže, já jsem sem jednoho Vikinga pozval.
Dokonce jsem ho p ijal do rodiny. Jsem zv dav, jak dopadneš ty, Eriku
Olafsone. Podmaníš si Anglii, nebo si Anglie podmaní tebe?"
Mladík se rozchechtal. „To je prosté. Anglie už m dostala. P ivábila m k
sob a bez rozpak svedla. Sotva jsem tvou zemi spat il, zamiloval jsem si ji
- a tys mi kousek z ní velkoryse v noval. Proto zde nevál ím jako žoldák
nebo vítaný host, nýbrž jako majitel panství, které by se mohlo ocitnout v
ohrožení. O to víc jsem Dán m nebezpe ný."
íkal jsi, že ute ou."
„Je to pravd podobné. Ale neznamená to, že jsou zbab lí. Pouze v dí, že
nemá význam postavit se mnohonásobné p esile. Ledaže by se ocitli v
úzkých."
„Však uvidíme." Alfréd zamyšlen sledoval svého spole níka. „Zmínil
ses o p . Nyní zbývá pohovo it si o tom ostatním."
„A to je co?"
„Tvoje žena," zavr el podrážd král. „Aha," broukl Erik.
„Rhiannona je moje p íbuzná a schovanka," p ipomn l mu Alfréd.
„P íbuzná ano, ale zodpovídám za ni já," poznamenal vlídn Erik.
„P esto mi na ní záleží," podotkl král.
Erik ml el. „Doufám, že jste se rozlou ili v dobrém," prohodil Alfréd.
„Jak jinak jsme se m li rozlou it?"
Panovník se nepatrn zapý il a vytrvale se díval dop edu. „M l jsi d vod
k zlosti."
„A bez ohledu na irský p vod mi v žilách koluje vikinská krev,"
dopov l za n ho Erik. „Ubezpe uji t , že jsem ji nerozkrájel na kousky a
nesn dl k snídani. Nebil jsem ji ani netýral, Alfréde."
Král stále nebyl spokojený. Zhluboka se nadechl a spustil: „Shledal jsi, že
tvoje manželství bylo... uzav eno v souladu s naší dohodou?"
„Ptáš se, zda nev sta byla skute panna, jak tvrdil léka ?" otázal se
pobaven Erik. „Ano, byla."
„Takže je všechno v po ádku a Rhiannona je š astná?"

127
 „No..., rozhodn neská e nadšením, ale dá se íct, že je smí ená se svým
osudem. A pokud ne, tak zakrátko bude."
Alfréd nad jeho odpov dí zrovna nejásal, avšak neodvážil se dál vyptávat.
Co by mu Erik asi tak mohl sd lit k manželství, do n hož ho vlastn vehnal?
Z istajasna se usmál. Byl si jist, že Rhiannona nedošla b hem noci žádné
újmy.
„Co t tak pobavilo?" vyzvídal Erik.
„Líbilo se mi, jak prozírav jsi naložil s Rowanem," p iznal Alfréd.
Erik povytáhl obo í.
„Žije a už nejste nep átelé. Doneslo se mi, že ti je naopak hluboce oddán."
„Pov z mi, Alfréde, doopravdy t t ší ábelská dohoda, kterou jsi
uzav el?"
ábelská dohoda?" „Ano. Ta naše."
Panovník se zazubil. „Uvidíme, jen co se st etneme s Dány."
Jestli se s nimi st etneme," up esnil Erik.
„Ale ano, ti p ed námi neute ou," p ikyvoval Alfréd. „A pokud p ed námi
skute vezmou do zaje ích, d íve nebo pozd ji na n n kde narazíme."
„A stvrdíme naši dohodu krví," poznamenal Erik.
„Ty jsi sv j podíl už dostal," namítl Alfréd. „Te jsem na ad já."
„Zvláštní," neodpustil si Erik malé rýpnutí, „ale p ipadá mi, že te hovo íš
spíš o žen než o pozemcích." „Možná ano."
„V tom p ípad mi dovol, abych t ujistil, že Rhiannon nic nechybí, a
bude se jí se mnou da it dob e." Erik mluvil zvolna a dával si pozor, aby
skryl svoje podrážd ní. „Stala se mou chotí - z tvé v le, ne z mojí - a já se o
to, co mi pat í, vzorn starám. Ale up ímn eno, králi Alfréde, v bec jí
nev ím. Ani trochu. Ur it by ocenila, kdyby ses vrátil z vále ného tažení s
mou hlavou na talí i. Zárove p iznávám, že se tím do jisté míry bavím.
Jsem si jistý, že navzdory p ekážkám tuhle válku p ežiju. Už proto, že si má
paní p eje opak. P esto se nemusí ni eho bát. Neublížím jí, dokud m vážn
nerozzlobí nebo m nezradí."
„T eba se t bojí," podotkl Alfréd.
Erik zavrt l hlavou. „Spíše mnou pohrdá. Snad by bylo lepší, kdyby se m
bála. Stále nemáme pon tí, co se tenkrát na pob eží odehrálo. Pokud se
Rhiannona nevzep ela tvému p ání, kdo tedy? Krom toho jsi její p íbuzný,
lov k, jehož miluje."

128
 „Milovala," up esnil unaven král. Po ád hloubal nad minulou nocí.
Rhiannona se bezpochyby vzpírala a Erik si nárokoval své právo. Jak by po
tom všem mohla mít svého strýce dál v lásce?
V tšina žen se vdává z povinnosti, p ipomn l si v duchu Alfréd. Nicmén
se nemohl zbavit dojmu, že svoji kmot enku podle zradil. Erik daroval
Rowanovi život. Je to spravedlivý muž a projevil k es anského ducha.
esto...
Vztah muže a ženy se od ostatních liší.
„Rhiannona m nezradila," trval Alfréd na svém. Rozhovor, který Erika
zjevn popouzel, ho za ínal unavovat. „Stmívá se. Na noc se utábo íme a
ráno dorazíme do Rochesteru." Zavolal na svoje muže a pr vod se zastavil.
Král se ve své zemi dob e vyznal. Ocitli se v uzav eném údolí, na jehož
dn bublala ka. Zde se pohodln vyspí a p ipraví na následující den.
Lidé se rozešli, aby se p ichystali na noc. Nerozd lávali ohn , aby Dány
neupozornili na svou p ítomnost.
Muži posedali do trávy, z m ch popíjeli pivo a cpali se sušeným a
uzeným masem, chlebem a tvrdým sýrem. Ob as se ozvalo zašust ní nebo
cinknutí oceli, když vojáci ukládali své zbran .
Erik procházel ležením, jak míval p ed bitvou ve zvyku. Zastavil se pod
rozložitým dubem a pohlédl na hv zdy. Panovala nádherná noc, chladná a
jasná. Slyšel vzdálené zur ení vody a tiché pohyby ozbrojenc . V dáli
spat il ohn planoucí u Rochesteru. Dánové se jist dob e opevnili.
Zaru en neváhali zplundrovat blízké okolí a ukrást veškerý dobytek, aby si
uspo ádali skv lé hody. Erik se dovedl vcítit do jejich uvažování, protože se
jim v leda ems podobal.
Zárove mu siln vadilo, že ho Rhiannona pokládá za opovrženíhodného
nájezdníka. Jeho žena...
Posadil se pod strom a propletl si prsty v klín . Rhiannona je rozmazlené
dít a podle toho s ní musí jednat. Kdepak... Skrývá se toho v ní mnohem
víc.
Nikdy nezapomene na ohe , který se jí rozho í v o ích, kdykoliv se na
ho podívá. Nikdy nevyt sní z hlavy její nenávist, šípy, odhodlání...
Nesmazatelných vzpomínek je víc. Nap íklad opojný pocit, který se ho
zmocnil, když se zapletl do jejích hedvábných vlas . Dosud má p ed o ima
oblou k ivku manžel iných bok a plná adra. Dovede si p edstavit, jak se
pod ním vlní její mrštné t lo. Sta í semknout ví ka a do nozder se mu vtírá
129
omamná v roztoužené ženy. Snadno si p edstaví, že ochutnává nektar z
jejích úst a naslouchá divokému bušení srdce.
Vidí ji, jak se zachvívá vášní, t ese vzteky, neochotn se mu poddává...
era v noci byla jeho.
Doopravdy?
O ekával boj, nenávist, hn v a slzy. V l, že je eká bitva, a pro jejich
budoucnost je d ležité, aby v ní zvít zil.
Alfréd nelhal, když tvrdil, že Rhiannona je nejspíš nejkrásn jší ženou v
celé jeho íši. Rusé vlasy prozrazují, jak je temperamentní. St íb ité o i
vypovídají o bou i zu ící v jejím nitru. V každém jejím pohybu se skrývá
smyslnost. P esv il se o tom v era v noci.
Protáhl si paže, aby se zbavil nap tí. Ráno byla Rhiannona nádherná.
edstoupila p ed n ho zahalená v dece a pokorn padla na kolena.
Prosila o život svého milence.
I v této roli zazá ila jako pokaždé, když se rozhodne prosadit si svou. V té
chvíli po ní mocn zatoužil, chtí mu zatemnil smysly. Toužit po vlastní
žen není nic špatného.
Jenže Rhiannona není oby ejnou manželkou. Je nebezpe ná a záke ná.
Sálá z ní odhodlání pod íznout mu hrdlo v p ípad , že jeho hlavu mine
dánská sekera.
esto mu slíbila...
Slíbila mi to, co jinému dala dobrovoln , p ipomn l si. Probudil v
Rhiannon váše , která v ní d ímala. Za to mu jist vd ná nebude. Tím víc
jím nyní pohrdá. Nemohl dostat z hlavy okamžik, kdy ji p istihl s Rowanem
v lese. Úpln ho okouzlila tím, jak p irozen se milenci nabídla. Cht la mu
novat vše, co m že muži poskytnout zamilovaná žena.
Svraštil obo í. Ješt že o její city nestojí. Láska pat í k proh ešk m raného
mládí. Užil si jí dost a byl by hlupák, kdyby prahl po další.
P esto ho vzpomínka na Rhiannonu ustavi pronásledovala. Pronikla
mu pod k ži. Ráno ho drahá cho vysloven pot šila.
Líbilo se mu, jak s ním smlouvala. Aby zachránila Rowanovi život, byla
ochotná p istoupit na jakékoliv podmínky.
Ur it vroucn doufá, že její necht ný manžel v bitv padne.
On se však zabít nenechá. Králi nelhal - bez ohledu na p ekážky se vrátí
ke své žen .

130
 Pln odhodlání zamí il zpátky do tábora. V rný Rollo na n ho ekal s
korbelem piva v ruce. P evzal jej a zhluboka se napil.
„Zítra zvít zíme," prohlásil Rollo. „Cítím to. Šeptá si o tom vítr."
„Na to pozor," varoval ho Erik. „Za ínáš mluvit jako Mergwin."
P ítel se rozesmál. „Byl to on, kdo m ujistil o našem triumfu. Povídám ti,
Eriku, stýská se mi po n m. Zvykl jsem si, že se kolem nás motá a ustavi
nás n ím mo í."
„P iznávám, že i mn chybí."
„Pro jsme ho s sebou nevzali? Vždy t nerad pouští do bitvy
samotného."
„Je ho zapot ebí jinde." „Jinde?"
„Hlídá moji ženu," p iznal Erik. Vrátil Rollovi prázdný pohár. „Dob e se
vyspi, kamaráde. Hlavn nespoléhej na št stí. Smrt p ichází rychle a bez
varování."
„Na každého jednou dojde," p ipomn l mu Rollo.
Erik se ušklíbl a tasil me z pochvy. Zat pytilo se na n m sv tlo hv zd.
„Jednou," zd raznil, „což neznamená, že to musí být hned zítra. Ani kdyby
za odm nu ekala v ná sláva ve Valhale."
Odcházel, aby se p ichystal ke spánku. „Eriku!" zavolal na n ho Rollo.
Mladý muž se zastavil.
„Považují t za k es anského prince."
Oslovený se ušklíbl. „U všech svatých, Rollo, já p ece zítra nezem u!"
zazubil se. „P ísahám!"

První den manželství tedy skute stál za to.

Rhiannona dlouho zu ila. Tvá e jí plály, srdce zb sile tlouklo. Sotva se
trochu uklidnila, vzpomn la si na ledov modré o i plné posm chu a op t v
ní vzkyp l hn v. Zdálo se, že jí není dop áno na Erika zapomenout. Všude
se vznášela jeho v . Usadila se na polštá i i v l žkovinách a mu ila ji, až
se jí cht lo hlasit k et. Hlavu m la plnou vzpomínek na uplynulou noc.
Pamatovala si každé slovo i každý dotek. Jasn si vzpomínala, co všechno
po ní Erik cht l a jak si ji podmanil. Jak ji svád l...
P inutil ji k s atku, ale to nebylo tak hrozné. Víc ji d silo zjišt ní, jak
báje se cítila v jeho náru i. Tak snadno v ní probudil váše ...
Tiše zasténala a zabo ila obli ej do polštá e. V era v noci mu neposkytla
všechno. Požadoval víc. Ráno se o tom zmínila, když prosila o Rowan v
131
život. Vým nou mu p islíbila to, po em bažil. Zap ísáhla se, že se mu
odevzdá s toutéž pokorou jako Rowanovi.
Rowan! Zachvátila ji panika. Náhle si nedokázala vybavit jeho tvá . P ed
ima jí stále tan il Viking v ost e tesaný obli ej s pronikavýma o ima,
které dohlédly až na samé dno její duše. Nikdo se v ní tak dokonale
nevyznal, nikdo tolik nepoznamenal její osud.
Vztekle se posadila. Víc od ní nedostane. Jenom se baví na její ú et.
Nestojí o ni, zato prahne po jejím majetku. Líbí se mu bojovat a loupit.
Svoji necht nou cho považuje za hra ku, které nezbývá než se podvolit
jeho diktátu.
Musel se náramn bavit, když žebronila o život muže, který již milost
dostal.
Ošálil ji, proto není povinna dodržet podmínky dohody, a také to neud lá.
co takového od ní Viking nem že o ekávat. Stejn jako samotný B h!
Však ona se nedá. Zatím sice neví jak a kdy, ale tenhle souboj nakonec
vyhraje. Jen a p i ní stojí všichni svatí! P ece se nepodvolí peklu, ve kterém
ji Erik hodlá uv znit.
Už nemohla všudyp ítomnou mužnou v ni dál vystát. Zhnusen odhodila
polštá . Viking odtáhl do bitvy. Možná tam zahyne.
Tušila však, že takové št stí ji nepotká. Po zádech jí p eb hl mráz. Bála se
o ostatní. Strachovala se o krále. Avšak v hloubi duše v la, že Erik se
ur it vrátí.
Hlasit zaklela. P istoupila ke dve ím a prudce je otev ela. Magdalena
lelkovala opodál. Sledovala dít ženoucí hejno hus a p itom mhou ila o i v
paprscích zapadajícího slunce. Rhiannona na ni tiše zavolala.
„Jak ti mohu posloužit, má paní?"
„Mohla bys m u esat, Magdaleno? A pomoci mi s oblékáním? Mám
nasp ch."
„Ano, má paní."
Magdalena se ile pustila do díla, šikovn roz esávala rozcuchané kade e.
Nezav ela p itom pusu. Vypráv la o ranních událostech, které souvisely s
panovníkovým odjezdem do bitvy. „Králi to vždycky moc sluší. lov k ani
nechápe pro . Nikterak se neliší od ostatních muž , p esto každý na první
pohled ví, že je to Alfréd Veliký. Lidé nemluví o nikom jiném. I v
sousedních íších. On je zkrátka úžasný. Avšak tv j manžel za ním nikterak
nezaostává, to mi v . Na tom tvém bílém h ebci se držel hrd zp íma. Je
132
vid t, že si v í. Také mu to moc slušelo. Všechny panny z n ho jsou
do ista pry . Ta, na kterou se podívá, málem omdlí. Povídám ti.
„Radši mi nic nepovídej prosím!" ok ikla ji Rhiannona a vzáp tí se
usmála, aby zmírnila tvrdost svých slov. „Všichni odešli do války,"
zamlouvala chvatn svoje rozlad ní. „Musíme se za n modlit."
„Tv j manžel ur it p ežije! Odjížd l odsud jako b h. Je obdivuhodný!
Vysoký, zlatovlasý - a ty svaly! Povídám ti..."
„Magdaleno!"
„P ipadám si jako ve snu!" rozplývala se dvorní dáma nadšením. Zahodila
eben a padla na znak do postele. Smysln p ejížd la dlan mi po
žkovinách zp sobem, který Rhiannonu roz iloval. „N co ti eknu. Nejspíš
se za jednoho z nich provdám. Budu mít krásného vikinského manžela jako
ty."
„Erik je Ir," namítla škodolib dívka.
„Je to Viking," trvala na svém p ítelkyn .
„Magdaleno! Král spolu s našimi muži táhne do boje proti Viking m.
Takhle nesmíš mluvit!"
„Samoz ejm !" Žena se pohotov postavila a za ala si nervózn mnout
ruce. „Nemyslela jsem to zle."
„Já vím," povzdechla si unaven Rhiannona. „Pomoz mi s oblékáním.
Potom mi vlasy zaple do copu a m žeš jít."
„Alswitha si t p eje vid t," vzpomn la si znenadání Magdalena.
Rhiannona si povzdechla. Nestála o královnin soucit. Na ten je p íliš
pozd . Avšak nemá na vybranou. Nezbývají než p edstoupil p ed panovnici
i ostatní ženy. Tak a to má co nejrychleji za sebou.
S Magdaleninou pomocí se ustrojila a zvolna se vydala k sídlu. U dve í ji
uvítaly d ti. Ochotn se s nejmenšími z nich mazlila, jen aby se vyhnula
královnin pohledu. Její starostlivé pozornosti se p esto nevyhnula.
Alswitha trvala na tom, že Rhiannona musí n co sníst. Pak p išlo to
nejhorší. Královna za ala hovo it o tom, Ee svatební noc je pro každou
nev stu utrpením, a to i v p ípad , že se provdala za ohleduplného muže,
jehož up ímn miluje. Opakovan nete ubezpe ila, že se všechno asem
zlepší a bolest pomine. Rhiannona tup civ la na st l p ed sebou. Nemohla
mluvit, st ží dýchala.
„Ublížil ti moc?" vyzvídala ztrápená královna. „Ne!" hlesla zkoprn lá
dívka. „Ach, drahá..."
133
 Rhiannona si stoupla a sev ela ruce v p st, aby nad sebou získala kontrolu.
„Neublížil mi!" vyhrkla vehementn . „Pro lásku Boží, Alswitho, musíme o
tom mluvit?"
„Kdepak, samoz ejm že ne." Královna z istajasna zmlkla a pohlédla za
záda své nete e. Rhiannona si uv domila, že do místnosti n kdo vstoupil a
tiše za ní stojí. Oto ila se.
Spat ila starce s dlouhým vousem a vrás itou tvá í. M l na sob dlouhou
ízu a podivný klobouk. Sledoval ji vážnýma o ima, ze kterých se nedalo
nic vy íst.
„Rhiannono," pravila Alswitha, „to je Mergwin. Erik v..." Dívka si byla
jistá, že se chystala íct „sluha", avšak sta ilo na kmeta jenom pohlédnout a
všem bylo jasné, že tímhle výrazem by si ho nikdo nazvat netroufl.
„Jmenuji se Mergwin," p edstavil se sta ec Rhiannon . „N kte í o mn
hovo í jako o druidovi, jiní jako o šílenci. Jsem v rným služebníkem
nejvyššího irského krále a jeho rodu. P išel jsem, abych t odvezl dom ."
„Dom ?" Dívka se zarazila. Srdce jí tlouklo jako splašené. Do Erikova
domova? Chce ji odvézt za mo e? Ne, to nep ipustí.
„Zpátky na pob eží. Po káme tam na Erika."
„Aha," vydechla. Nejradši by se mu vzep ela, protože nebyla ochotna
ijímat Erikova na ízení.
Jenže a si to nerada p iznávala, p estala se v královském sídle cítit dob e.
Zmocnil se jí dojem, že si Alswitha i d ti od ní zám rn udržují odstup.
Alfréd odtáhl do války stejn jako Rowan a Erik.
„T eba bys tady mohla z stat," navrhla královna.
„Mockrát d kuji za pozvání, ale t ším se dom ." Usmála se na
kovitého starce. Uchvátily ji jeho moudré tmavé o i. Vzpomn la si, jak se
na ni p i oddavkách usmíval. Byl jediný, kdo jí otev en poskytoval
podporu. Kmet, jehož nikdy d ív nevid la.
Na první pohled vypadá jako ned tklivý d dek, blesklo jí hlavou.
Ale od prvopo átku si ho oblíbila. Vycítila, že má p ed sebou hodného
lov ka, jemuž m že d ovat.
Alswitha slíbila, že se postará o p ípravy na cestu a doprovod, ale
Rhiannona ji tém neposlouchala. Nedokázala spustit o i ze starce.
Poté se rozlou ila s královnou a d tmi a chystala se k odjezdu. Na
nádvo í panoval ilý ruch. V tšina muž odcestovala s králem, avšak

134
Rhiannona pot ebovala vlastní družinu. Padlo rozhodnutí, že ji doprovodí
dva statní jinoši.
Alswitha stále váhala, zda má dívku pustit. Rhiannona ji však letmo
políbila na tvá a vyhoupla se do sedla hn dé klisny, kterou jí královna
ila.
Mergwin se s p ekvapivou mrštností uvelebil na svém koni. Všiml si, že
na n ho jeho sv enka udiven civí, zamra il se a pravil: „Až m p em že
stá í a já už nebudu k ni emu, pak se bez cavyk odeberu na onen sv t!"
Popuzen si odfrkl. Rhiannonu by zajímalo, co si Mergwin p edstavuje pod
pojmem onen sv t. Potuteln se usmála. D ti a služebnictvo jim zamávaly
na rozlou enou a tve ice vyrazila k pob eží.
Sotva nechali Wareham za zády, Rhiannona se p ito ila k druidovi.
„On se vrátí, že?" zeptala se. „Ty to víš." Zv dav na ni zamžoural. „Ano,
vrátí se." „A král?"
„Král je p edur en vykonat velké v ci." „Znamená to, že se rovn ž vrátí?"
„Prozatím." „Prozatím?"
Druid z ní nespoušt l tajuplný zrak. „Tohle je pouze za átek, má paní.
Píchneme do sršního hnízda a vypukne peklo. Ale co nás eká, je v cí
osudu. P iznávám, že zatím všemu nerozumím."
„Jak tohle víš?" vyzvídala dívka.
Muž povytáhl sn hobílé obo í. „Jak to vím? Jenom poslouchej!" poradil
jí. „Naslouchej strom m, chv ní zem i bou i na mo i. Napínej uši a
všechno se dozvíš."
Rhiannona asi odhodila vlasy z ela. „Tys v l, že se stanu Erikovou
chotí, ješt d ív, než o tom Alfréd rozhodl, že?"
Sta ec p ikývl.
„Nyní se mi chystáš sd lit, že to byl m j osud." „Zapsaný ve v tru."
„A já ti povídám," vyk ikla znenadání, „že ve v tru není zapsáno v bec
nic\ Nenajdeš nic na mo i ani v lese. Str jci svého úd lu jsme my sami. I já
mám v rukou svou budoucnost, a to bez ohledu na tvého irského prince."
Mergwin ml el, jako by nebral její výbuch na v domí. Poté se usmál a
tmavé o i mu pobaven zajisk ily. „Je to tv j irský princ, nemyslíš?" Nato
pobídl kon a odklusal. Rhiannona za ním užasle zírala. Zajímalo by ji, zda
práv získala nového nep ítele, anebo podivuhodného spojence.
Ponoukla svou klisnu, aby p idala na tempu. Mí í dom . Když nic jiného,
najde tam út chu.
135
Jezdci se blížili k opevn nému Rochesteru, p šáci je zvolna následovali.
Dánové si vybudovali vlastní hradby, avšak sotva se první anglické jednotky
ocitly poblíž, ukázalo se, že protivníci zvolili ústup.
Erik objížd l ochranné valy. Byl si jist, že obléhatelé jeden po druhém
zvolna opustili svoje posty a vyhledali úto išt v nedalekém lese. Nemínil
uprchlík m dovolit, aby jim unikli, nebo by posílili záke né dánské vojsko,
jež se p ipravovalo k dalšímu útoku.
Usazený na mohutném h ebci vyzýval svoje soky na souboj. Vzduchem se
nesl jeho vále ný pok ik, poblíž povlával prapor s emblémem vlka, který
nesli jeho stoupenci.
Erikovým prvním protivníkem se stal Dán se šedivými vousy, který se
kolem sebe divoce rozhán l dvoub itou sekerou. Irský princ se pohotov
sklonil, aby se jí vyhnul, na ež b item me e pro al soupe v krk. Muž se
tiše sesunul k zemi a p enesl se do Valhaly.
Bude to rychlá a milosrdná bitva, napadlo Erika.
Zdálo se, že p i nich stojí k es anští i norští bohové. Nep átelé se na n
sice sesypali jako vosy, ale nebylo jich tolik, jak se obávali. Nedaleko od
ho se rval Rollo a vypadalo to, že si zápolení užívá. Netrvalo dlouho a
stali na bitevním poli sami. Po jejich levici se kolem lesa táhl hluboký
zákop. Ozýval se z n j hluk. P átelé si vym nili výmluvný pohled a
pospíchali na místo ád ní.
Uvid li, že nepo etná skupinka Angli an zde narazila na zvláš
rozzu ené dánské žoldáky. Nep átelé byli v p esile v pom ru dva na
jednoho. Erik se ušklíbl na Rolla. „Jdeme?"
„Kdo by cht l žít v ?" šaškoval kamarád.
„Bodej ," p izvukoval Erik.
Rozhlédl se kolem sebe. Spat il, jak se hlou ek po zuby ozbrojených Dán
vrhá na jakéhosi Angli ana. Byl to Rowan.
Hrozila mu jistá smrt, p esto state elil p esile a ješt své protivníky
popichoval. „Jenom poj te, vy ubozí mizerové! Hezky jeden po druhém.
Vím, že zem u, ale p inejmenším jednoho z vás vezmu s sebou na onen
sv t. Kdo to bude? Nehlaste se všichni! Chováte se jako zbab lé ženské.
Nuže, sm le do toho!"

136
 Erik vycítil, že Rowan má strach. O to víc oce oval kuráž, kterou
projevil. Zamával me em nad hlavou. Nalešt ná epel zachytila slune ní
paprsek a ost e se zablyšt la.
Vzáp tí se na n ho pohrnou Dánové.
Neztrácel as a vrhl se Rowanovi na pomoc. P ipojil se k nim Rollo.
Všichni t i se pustili do boje.
Zakrátko nebylo s kým vál it. Dánové, kte í unikli z dosahu jejich zbraní,
se dali zbab le na út k.
Na místo st etu se dostavil Alfréd. P elétl zrakem po padlých a
vyhodnocoval ztráty. „Moc jsme jich nepobili," konstatoval.
„Mn se zdálo, že jich na nás doráželo až dost," podotkl suše Rollo.
„Bodej ," p isv il Erik. „Rowan k sob p ilákal celou sme ku."
Mladík pohlédl jeho sm rem. Zardíval se. Nato oslovil krále: „Pane,
kdyby nebylo irského prince, nestál bych tu."
K panovníkovi se p ito il kn z. „M li bychom poh bít naše mrtvé, pane."
Po vydání p íslušných rozkaz se Alfrédova družina rozjela k branám
sta. Byly otev ené. Vyhladov lí lidé pospíchali p ivítat svoje
osvoboditele.
Toho dne zjistili, jak rychle umí Dánové utíkat. Zanechali po sob v zn a
tšinu svých koní.
Alfréd s gustem vznesl nárok na obojí.
Té noci oslavovali vít zství v hodovní síni v Rochesteru. Uprost ed
místnosti ho el ohe , kou stoupal k otvoru ve st eše. Na rožni se v
plamenech otá eli jelen a ovce, aby nasytili hladové obránce m sta. Erik
sed l vedle krále.
V mužstvu vládla výborná nálada. Angli tí vyprav i básnili o hrdinských
výpravách svého panovníka a jeden z Erikových irských bard p ítomným
vylí il, jak si jeho pán dovedn vedl b hem dne. Erik mu pobaven
naslouchal. Avšak udivilo ho, když poté povstal Rowan a pozvedl pohár na
jeho po est. „Na prince, který mi dvakrát zachránil život! Na nehynoucí
rnost, kterou mu tímto p ísahám!"
Následovaly bujaré výk iky. Erik se postavil. Pojednou se ho zmocnily
rozpaky. Rowan p ed ním poklekl. „Navždycky budu tvým poníženým
sluhou, pane," p ísahal pokorn .
Erik ho uchopil za ramena a p inutil vstát. „Kdepak, Rowane," promluvil
vlídn . „Nechci, abys byl mým sluhou. Bu mým p ítelem."
137
 Obdivné jásání nabíralo na síle. Rowan v up ímný úsm v zp sobil, že se
v Erikov nitru cosi pohnulo. Rowan není zbab lec ani hlupák. Je plný síly a
pokory, ví, co je to est.
Rowan miloval Rhiannonu a Rhiannona milovala jeho. D íve bylo pro
Erika snadné mávnout nad jejich vztahem rukou. Napomáhaly mu v tom
hn v a žárlivost. Jenže poté, co si mladíka oblíbil, mu bývalých snoubenc
za alo být líto. Vždy se milovali!
Stejn jako on miloval Emenii.
Zírali jeden na druhého. Vtom se ozvala zvláštní melodie.
Linula se z dlouhé flétny. Sotva první trylky prolétly vzduchem, v
místnosti zavládlo ticho.
Postarala se o n dívka se sn dou pletí a o ima ve tvaru mandlí, která se
objevila u ohn . Ebenov erné vlasy jí spadaly až do pasu. Nejprve stála
bez hnutí, potom se za ala vlnit do rytmu hudby.
Byla neuv iteln krásná a její pohyby plné ladnosti. išelo z ní exotické
kouzlo. Když tan ila, povlávala kolem ní hebou ká pr svitná íza, jež
umoc ovala dokonalost smyslné postavy. Bezchybn se p izp sobila
línému, svádivému rytmu hudby.
Až na šustot dív ina hávu v místnosti panovalo ticho jako v kostele.
Všechny o i spo ívaly na líbezné tane nici.
Erik se potuteln usmál. Cosi v dív iných pohybech mu p ipomn lo
Rhiannonu a její nedávný výstup. I ona p ítomné o arovala svým t lem a
vše umocnila dramatickým vypráv ním pohnutého p íb hu. Ke svému
obecenstvu promlouvala vášnivým hlasem Sirény.
Sledoval mandlové o i exotické tane nice a vzpomínal na svoji ženu.
Zatnul zuby a v duchu zaklel. Necht l na ni myslet. Ani o ní snít.
Z mohutného ohn stoupal dým. Dívka ím dál víc p ipomínala mytickou
bytost z legend, magickou a nepolapitelnou.
„Jeden z místních sluh mi povídal," spustil Rollo sedící po boku svého
ítele, „že ji Dánové drželi v zajetí. Tolik odsud pospíchali, že ji tu
zapomn li. Zmocnili se jí n kde ve St edozemí. Tahle kráska prý hledá
nového pána a mn se zdá, že pošilhává po tob ."
Opravdu? Erik nev l. Sice na dívku zíral, avšak utáp l se v
myšlenkách.
Nakrucovala se p ed ním ve stále rychlejším tempu. Jemná látka, která ji
obklopovala, postupn mizela, když odhazovala jednotlivé šátky. Odhalila
138
medov zbarvené paže, ramena i obliny ader. Byla bosá, stála na špi kách
a to ila se stále rychleji. Melodie vystoupala do nebeských výšin, pak
istajasna umlkla. Dívka prudce švihla hlavou nejprve vzad, potom vp ed a
hned nato padla p ed Erikem na kolena.
V síni se op t rozhostilo hrobové ticho. Erik z eteln slyšel, jak tane nice
oddechuje. Pomalu zvedla hlavu a up en se zadívala na irského prince.
Erik cítil, že se k n mu sto ily o i všech p ítomných. Lín se usmál a
zatleskal.
Promluvil král. „Tahle dívka je otrokyn . Odevzdává se ti."
V Alfrédov hlase nezazn lo nic, co by prozradilo jeho myšlenky. Erik si
však byl jist tím, že panovník p esn ví, jak celou situaci zvládnout.
Proto se k n mu oto il.
„Dnes jsem bojoval pod tvým praporem, Alfréde. Všechna ko ist pat í
tob . Rozd l ji mezi své muže."
Král podrážd mávl rukou, aby dívka odešla. Neochotn se zvedla.
Když odcházela, n kolikrát se neš astn ohlédla.
Erik pravil k panovníkovi: „P iznejme si, že my dva jsme tohle
edstavení nevnímali. Mysleli jsme na jiné."
„Na to, které p ipravila tvoje žena."
„Tys navrhl spojenectví a manželství bylo sou ástí dohody." Král
imhou il o i. „Chceš tím íct, že si tuhle pohanskou d vku ponecháš?"
Erik se zak enil a zvolna zavrt l hlavou. „Kdepak, pane. Míním ji n komu
novat."
Alfréd tázav povytáhl obo í.
„Rowan o hodn p išel," prohlásil Erik. „Zaslouží si odškodnit."
Znenadání unaven vstal. Z ejm se pomátl na rozumu. Nem l se té holky
zbavovat. M l si ji ponechat. Dal by tím ostatním jasn na srozum nou, že
je svým vlastním pánem a žádná ženská ho neovládá, p estože se oženil s
královou p íbuznou.
Zadíval se na Alfréda. Král k n mu vzhlédl a prohlásil: „Naše spojenectví
velice t ší. Nabídl bych ti cokoliv, co jsme dnes uko istili."
„I tu dívku?"
Alfréd se ušklíbl. „I ji."
Erik zaváhal. „Já ji nechci," p iznal. „P ipomn la mi to, co mám doma a k
emu se rád vrátím. Mezi mnou a Rhiannonou došlo k mnoha
nedorozum ním, avšak jsem p ipraven všechno napravit."
139
 Nato se oto il a odkrá el. Hodovní sí obklopovaly nevelké sv tnice.
Jednu z nich si vybral.
Natáhl se na prostorné l žko s m kkou matrací. Me položil vedle sebe,
spo inul na n m rukou a zav el o i. Nikdy neusnul, aniž ho m l v dosahu.
Unavenou myslí mu táhly události dnešního dne. Kone za al d ímat.
Zdálo se mu, že p ed ním tan í exotická dívka. Byla docela nahá.
istajasna se prom nila v jeho ženu Rhiannonu...
Bohaté rusé kade e splývaly po jejích ramenou jako žhavý vodopád.
Sv dn se položila na záda. Zdáli k nim doléhalo zur ení pot ku. S
úsm vem Erikovi pokynula, aby k ní p istoupil. Vklínil se mezi její stehna a
spolu s ní spo inul ve sladce vonící tráv .
Hladil Rhiannonu po hebkých vlasech, pak sklouzl rukou níž. Vtom ucítil
cosi lepkavého. Byla to krev.
S trhnutím se probudil.
Všude kolem n ho panovala tma. Dve e vedoucí do hodovní sín z staly
pootev ené. U ohn pospávali vy erpaní muži.
Rhiannon žádné nebezpe í nehrozí, pomyslel si. Pro m potom
pronásleduje pomyšlení na její smrt?
ipomn l si, že je to naopak ona, kdo touží zabít jeho.
Pot eboval se vyspat. M l za sebou dlouhý a náro ný den. Zítra ho eká
další. Dánové jist brzy znovu povstanou, aby se pomstili za dnešní prohru.
Nezbývá mu než dodržet svou ást úmluvy.
Ale te ...
Toužil se ráno vydat na cestu a ujížd t s v trem o závod. Cht l si nárokovat
to, co mu pat í. Ulehl na záda a zav el o i.
Spal neklidn , pronásledovaly ho zlé sny. Opakovan se budil.
Rhiannon žádné nebezpe í nehrozí. Je v Mergwinov pé i. Druid ji
ochrání stejn dob e jako kterýkoliv vále ník, možná ješt lépe.
Teprve za ínalo svítat, když se rozhodl vstát. Podrážd vstoupil do
hodovní sín , kde u ohn spal Rollo a velkou hlavu m l položenou na
zk ížených pažích. Š ouchl do n ho botou.
„Probu ostatní," poru il mu. „Je as vyrazit."
Rollo zamrkal a kvapn se zvedl. Muži se za ali vrt t a procitat.
Erik vkro il do studeného jarního rána. Obklopila ho ídká mlha, na
stéblech trávy se t pytily kapky rosy. Rochester na n ho vskutku u inil
dojem. Nedivil se, že po n m Dánové tolik bažili.
140
Vrátí se.
Vyhledal eledína a p ikázal mu, aby mu p ipravil kon . Dal všem na
domí, že odjíždí spolu se svou nejužší družinou. O n kolik minut pozd ji
byla jeho jednotka nastoupená. Erika udivilo, že se k jeho blízkým p ipojil i
Rowan. Za ním sed la exotická tane nice.
„Král ješt neodjíždí," sd lil mu.
„Já vím. Souhlasil, že ti smím sloužit," odv til Angli an.
Erik se na n ho odm en zadíval. Tenhle mládenec ho ustavi n ím
ekvapuje. Mohl by se z n ho vyklubat zrádce?
Musel si p ipomenout, že má p ed sebou svobodného šlechtice s vlastním
panstvím. Dobrá, a se k n mu p idá. Alespo ho bude mít pod dohledem.
Spolu s Rhiannonou.
„V tom p ípad vyrážíme na cestu!" zavelel.
Družina se dala do pohybu.
Vracím se dom , pomyslel si Erik.
Ke své žen .
Potuteln se usmál, když si vzpomn l, co všechno mu slíbila. Postará se,
aby dodržela slovo. Do písmene.

11

Vrátit se dom bylo p íjemné, p estože mnozí z jejích blízkých zahynuli v

nesmyslné bitv s Erikovými vojáky.
Shledala, že její sídlo je nedot ené. To málo, co došlo úhony, v pr hu
její nep ítomnosti sluhové opravili.
Krom jiného zde našla Adélu, tém šedesátiletou sest enici své matky.
ilá dáma s bystrýma o ima a pohotovým úsudkem po dlouhá léta
Rhiannon nahrazovala oba rodi e. Do dív ina návratu se skrývala v

141
domácnosti jednoho z poddaných. Dom se odvážila až v okamžiku, kdy
ijela zpátky její sv enka a ukázalo se, že Vikingové, kte í ji doprovázejí,
s ní jednají uctiv jako s urozenou paní. P i dojemném shledání s
Rhiannonou plakala a zárove se smála. Potom se uchýlila do pohodlí svého
pokoje.
„Petr a jeho rodina o m vzorn pe ovali. Hodn riskovali, když se m
ujali," pravila rozvážn Adéla. Nesmírn ji t šilo, že se m že po koupeli
evléknout do svých šat a natáhnout se na své posteli. „Ale kdybys to tam
vid la! Všude se hemžila ta jeho drobotina. Musela jsem spát na podlaze na
hromad slámy a p ikrývat se starou houní. Moje milá, kdybys v la, jak
íšern m bolí záda! Rad ji si p estanu st žovat. A co ty, drahá?"
Z otázky išela nevýslovná n ha. Rhiannona si musela dávat dobrý pozor
na to, co odpoví.
„Já jsem v po ádku. Uprchla jsem k Alfrédovi, ten se potom rozjel sem..."
„Myslela jsem si, že tady byl," p iznala Adéla, „ale neodvážila jsem se
sem vypravit pro p ípad, že bych se mýlila. Ten blon atý obr sice všechno
ád ní promptn zastavil, ale já nem la pon tí, jak by naložil s urozenou
dámou. Nuže, povídej! Co t p ivedlo zpátky?"
„Provdala jsem se za toho blon atého obra," p iznala tiše Rhiannona.
„Och!" zhrozila se Adéla a vzáp tí se opanovala. „Jist že. Ale co
Rowan?"
„Nuže..." Dívka se pokusila o úsm v. Snažila se na své situaci najít n co
veselého. „Vypadá to, že na n ho moje ruka už nezbyla."
„Dít moje drahé!" b dovala Adéla a v jejích modrých o ích se zra il
soucit. Ale vzáp tí se rozzá ila. „Ten tv j Viking je velice pozoruhodný
muž. M la bys slyšet, jak umí rozkazovat."
„Už jsem ho slyšela a d kuji p kn ."
„Je to udatný vále ník, to ano, ale ví, co je to slitování."
„Slitování!" zvolala sarkasticky dívka.
Adéla vážn p ikývla. „Jakmile bitva skon ila, už nesm lo být nikomu
ublíženo. Má milá Rhiannono, je to s ním tak strašné?"
„Samoz ejm že ne," lhala state . „Král m požádal, abych se za Erika
provdala, tak jsem mu vyhov la. Tohle je moje zem a žijí zde moji lidé bez
ohledu na to, co si Viking myslí. Odmítám se vzdát toho, co mi právem
pat í. V tšina žen vstupuje do manželství z rozumu. Všechno je tedy v
po ádku. Nyní je ada na tob , abys vypráv la. T ší m , že se Petrovi a jeho
142
rodin da í dob e a všichni p ežili," Op t p íbuznou objala. „Moc ráda t
zase vidím. Tolik mi chybí ti, co zem eli.
Adéla ji ubezpe ila, že všem padlým vystrojili ádný k es anský poh eb.
„Odpo ívají pod velkým dubem u východní brány. Mohly bychom tam zajít
a pomodlit se za jejich duše, jestli chceš."
Rhiannona se pomodlila za Egmunda i ostatní. Navštívila poz stalé,
vyjád ila jim svou soustrast a p islíbila pomoc s nápravou utrp ných škod.
Poté všem svým poddaným ud lila den volna, aby si mohli za ídit vše, co
pot ebují. Nechala upéct jelena a rozd lit ho mezi lidi, nešet ila ani sudy s
pivem. Žádný z p ítomných Viking se jí nepokusil v jejím po ínání
zabránit. Dokonce ani vysoký zrzek se širokými rameny jménem Sigurd,
který Seve an m velel. Pokud se mu p ilo, že Rhiannona rozdává
milodary ze spíží jeho pána, svou nelibost nikterak neprojevil. A koliv
spolu s Rhiannonou, Mergwinem a Adélou denn sedával u spole ného
stolu, skoro nemluvil.
Zato svou novou paní pokradmu sledoval.
Rhiannona stanula na hradbách svého malého m sta. Shledala, že
každodenní život probíhá jako d ív. Na ja e v tšina lidí d ela na polích, aby
bylo v zim z eho žít.
Nevolníci žili na panství odpradávna a za odvedenou práci na oplátku
žádali ochranu. Jenže Rhiannona v tomto sm ru hrub selhala. Velice ji to
trápilo. Marn si p ipomínala, že jednala v dobré ví e, její vojsko v tu dobu
pobývalo s králem a sama se s nejv tší pravd podobností stala ob tí podlé
zrady.
Tiše si povzdechla. Sledovala rolníky a volské potahy, jak se pohybují po
barevných polí kách. Nast hovali se k ní Vikingové. Jsou k ní nadmíru
zdvo ilí, avšak nespoušt jí ji z o í. Nikterak jí nek íží cestu, ale kdykoliv
vstoupí do hodovní sín , spat í je sed t u stolu. Na Egmundov míst je
Viking...
Mohou si íkat Irové, avšak skute ností z stává, že jsou to Vikingové.
Zachv la se. Co když se za dvacet t icet let bude totéž vykládal o jejích
tech? Kdepak, to nejsou Angli ané, jsou to Vikingové.
P i tomto pomyšlení pobledla. P ece nem že mít d ti s tím bezohledným
obrem, který si tak drze a neurvale prosazuje svou. S docela cizím chlapem!
Není mi cizí, p iznala si v duchu. Po svatební noci rozhodn ne. P i té
vzpomínce se zapý ila. Vzpomínala na zpáte ní cestu s Mer-gwinem a svou
143
družinou. Sta ec ji fascinoval. Dlouhé putování jí krátil vypráv ním
rozli ných p íb . Nap íklad o svatém Patrikovi, který po p íchodu do
Irska vypudil ze zem všechny hady. Anebo o proslavené irské
pohostinnosti, která zakazuje vyhnat ode dve í toho, kdo pot ebuje jídlo a
nocleh. Povídal jí o nejvyšším irském králi, jemuž se poda ilo sjednotit
vládce jednotlivých panství, a spole se postavili vikinské hrozb .
„P esto se Vikingové zmocnili Dubhlainu," poznamenala.
Mergwin se usmál a pokr il rameny. „A od té doby jsou spojenci Ir . Až
na ob asné nájezdy Dán v zemi panuje mír. Nejvyšší irský král tráví v
Dubhlainu spoustu asu a jeho po etná vnou ata se starají, aby v jeho íši
nedocházelo ke svár m. Olaf Bílý, Norský vlk, mluví ast ji irsky než
norsky. Obléká se jako Ir a staví irské pevnosti. Z n kdejšího nájezdníka se
stal obránce."
„Jenže p vodn nep ijel v dobrém," namítla Rhiannona.
„Jeho potomci jsou sou ástí Irska, stejn jako tvoje dít bude sou ástí
Alfrédovy sjednocené Anglie."
Ohromením zalapala po dechu a ost e se na druida podívala. „Já žádné
dít ne ekám."
ekáš."
„To nem žeš v t! Zkrátka to nejde."
Pokr il rameny. „Když myslíš... Ale je to kluk a bude se jmenovat Garth."
Rhiannona op t užasla. Pravdou je, že kdyby skute n kdy porodila
syna, pojmenovala by ho po svém zesnulém otci. Tedy pokud by Viking
co takového dovolil. Jak se o tom Mergwin dozv l?
„Z ejm jsi hovo il s Alfrédem," zamumlala.
Neodpov l, p esto v la, že tomu tak nebylo. Když nyní zaduman
hled la p es pole, p ipomn la si druidova slova. Nemohl to v t! Takhle
brzy to nikdo nepozná.
Nem že Erikovi povít potomka. D dic by ho jist pot šil, ona však není
ochotná dát mu n co, co si doopravdy p eje.
Zav ela o i a vzpomínala na svatební noc. Napadlo ji, zda se jí všechno
jenom nezdálo. „Drahý Bože a všichni svatí, zachra te m !" zašeptala a pak
se zachv la. „Nem la jsem blekotání toho pohana v bec poslouchat."
Když rozlepila ví ka a pohlédla k obzoru, škubla sebou.
K m stu se kvapem blížila skupina jezdc . Doprovázelo je mra no prachu.
Kone byla s to rozpoznat jednotlivé prapory.
144
 V ele na mohutném bílém h ebci cválal Erik. Jeho brn ní se na slunci
pytilo. Hledí st íbrné helmy m l zdvižené, sebev dom se držel v sedle. Za
ním sp chal muž s korouhví v ruce. Skv l se na ní emblém vlka.
Vracejí se! Jsou tu moc brzy. Sice se modlila za královo vít zství, ale
nedoufala, že p ijde tak rychle. Ne ekala, že Erika záhy op t uvidí.
Troubení roh oznámilo návrat vále ník . Rhiannon se zdálo, že z
hradeb zírá celou v nost. Srdce jí zb sile tlouklo. Rozhodla se, že sejde na
nádvo í a p ivítá manžela s d stojností hodnou urozené choti.
Nic mu nedluží, protože ji podvedl. Navzdory tomu ho s úctou p ijme ve
svém domov .
Pospíchala do svého pokoje. Zmocnil se jí zvláštní pocit. Ano, tohle
bývala její ložnice, avšak Erik na ni vznesl nárok. Nechal si sem nast hovat
svoje v ci - truhly plné oble ení, kožešin, zbrani, map a knih, které v
klášterech sepisovali irští mniši. Rhiannona do cestovních kufr nejprve
opatrn nakoukla, poté si zcela bezostyšn prohlížela jejich obsah. Dokonce
ji napadlo, že by se m la usídlit v jiné sv tnici. Le navzdory pevnému
odhodlání ji p emohl strach. Bála se manželovy reakce. Dob e ho znala.
Když jí nepovolí spát jinde a ona si umanut prosadí svou, bez dlouhých
cavyk ji p ivle e zpátky a p ihlásí se o svá práva.
Anglické zákony mu to umožní.
Sáhla po h ebenu a u esala si vlasy. Poté si uhladila tuniku a bleskov se
esv ila, že je správn ustrojená. Pro dnešní den zvolila bílou ln nou
tuniku s jemnou výšivkou na živ tku a rukávech. Není sice slavnostní
povahy, zato náramn podtrhuje zá ivý odstín jejích vlas .
Pro jí v bec záleží na tom, co má na sob ? podivila se. Vždy jsou stále
nep áteli a do smrti jimi budou. Rozkol, který mezi nimi panuje, se pouze
enesl do mnohem civilizovan jší roviny.
Sestoupila ze schod a prošla hodovní síní. Adéla u okna cosi vyšívala.
tverácky se na dívku usmála a v o ích jí zajisk ilo. „Tak že obr se nám
vrátil," uhodla a pohotov se postavila.
Rhiannona na ni krátce pohlédla a spolkla ušt pa nou odpov . „Ano.
Poj , Adélo, musíme ho p ivítat. Hlavn se ho neboj."
„Však já se ho nebojím!" ubezpe ila ji p ítelkyn .
Následovala dívku ven. Strážní otvírali m stské brány, Sigurd s
Mergwinem netrp liv vyhlíželi svého pána.

145
 Rhiannona nervózn zatnula ruce v p st, srdce jí bušilo. Erikova družina
musela putovat celou noc, když je tady tak asn .
Ozval se klapot kopyt. Erik jel jako první, helmici držel v ruce. Za jeho
zády vlál prapor s emblémem vlka. Blon atý hromotluk mrštn sesko il ze
sedla. Nejprve se usmál na Sigurda a Mergwina, poté sto il zrak ke
schodišti, kde p ešlapovala jeho žena. Rhiannonu napadlo, že si ji pobaven
prohlíží. Možná se v jeho o ích zra ila i výzva.
Stál ve slune ním sv tle a držel ji v šachu svýma uhran ivýma o ima.
Snad o ekával, že k n mu manželka p istoupí, ale ta se k tomu nem la.
Okamžik nap tí p erušil Sigurd, který se dožadoval zprávy o pr hu bitvy.
Erik ho poplácal po rameni a ujistil, že nep ítel zaznamenal drtivou porážku.
Nato se p ivítal s Mergwinem a otázal se ho na zdraví. Pak p išla na adu
Rhiannona. Roz ilením st ží dýchala.
Náhle m la hlavu plnou prvního setkání, k n muž zde došlo. Nedokázala
zapomenout na zoufalou bitvu, která se tehdy strhla.
Erik stál p ed ní a pod paží svíral st íbrnou helmu. Brn ní mu ješt
idávalo na mohutnosti. V o ích se mu spolu s pobavením zra ila výzva.
„Má paní, t ší m , žes m p išla p ivítat."
Zato Rhiannonu setkání net šilo, což mu ur it neušlo. Navzdory svým
pocit m se škroben usmála. „Zajímá m , jak se da í našemu králi."
„Výte . Na moje zdraví se nezeptáš?"
„Nejsem slepá, pane. Vidím, že ti nic nechybí. Nebo se pletu?"
„Vskutku m nic netrápí. Až na ošklivou jizvu na stehn , již mi zp sobil
šíp vyst elený ze zálohy, což ur it ráda slyšíš."
Mraziv se usmívala. „Jsem ráda, že jsi po ádku."
Sklonil se k manželce, uchopil ji za ruku a špitl jí do ucha: „Lhá ko! Vím,
že sis p ála, aby m p inesli zkrvaveného na nosítkách."
„Kdepak, pane. Modlila jsem se, aby ses v bec nevrátil," odv tila sladce.
Nato pozvedla hlas. „Musíš být po dlouhé cest velmi unavený."
„V bec ne," prohlásil. „Pospíchal jsem, nebo jsem se nemohl do kat...,
až t zase uvidím."
Rhiannona se chystala k odchodu. M la již plné zuby komedie, kterou
byla nucena p ed ostatními hrát. P irozen v la, že její role tímto nekon í.
Manžel se spolu s ostatními p esune do velké sín , kde bude hodovat se
svou družinou. Od ní se o ekává, že dohlédne na p ípravu hostiny. Potom se
jí snad poda í strávit zbytek dne n kde jinde.
146
 Málem zakopla o Adélu. Erik, jenž ji spat il v bec poprvé, se zamra il a
itáhl Rhiannonu zpátky. „Kdo je to?"
„Adéla, spole nice tvé manželky," zašveholila vlídn žena.
„Moje p íbuzná," dodala Rhiannona a p ísn se na Adélu podívala.
Ta vysekla pukrle a veselé o i jí p itom zá ily. „Velmi m t ší, že ses
vrátil živ a zdráv."
Erik roztáhl rty v líném úsm vu, pak vyprskl smíchy. „Poj se s námi
napít, Adélo. V ím, že se k nám moje cho ráda p ipojí a pozvedne kalich
na Alfrédovo vít zství."
Rhiannona ml ela. Každé pronesené slovo jí p ipadalo dvojzna né. Erik
ši ji s gustem dobírá. Zap ísáhla se, že se nikdy nestane bezmocnou ob tí a
nikdy se mu nepodvolí. Jen a si žertuje. Ona se bude smát jako poslední.
Po Erikov boku stanul Rollo a uctiv jí políbil ruku. Muži se hrnuli do
sín .
Vtom se Rhiannonino srdce prudce rozbušilo a vzáp tí jako by se
ohromením zastavilo. Mezi vále níky objevila d rn známou tvá .
Cítila, jak jí z obli eje vyprchává všechna krev. Erik na ní ostrážit spo inul
pohledem, p estože práv cosi íkal Adéle. Rowan.
Smál se n jakému vtipu. Pak se jejich o i setkaly. Veselí ho rychle
opustilo. Se vší vážností a úctou kývl Rhiannon na pozdrav a urychlen se
odvrátil.
Na dív in paži p istála ruka od ná v rukavici a domáhala se pozornosti.
Rhiannona zvedla sinalou tvá a zahled la se do manželových pronikavých
í.
„Je to tak, ženo," pravil tiše. „Rowan mi slouží. Je živý a zdravý, jak
vidíš."
Vyškubla se mu. Nebránil jí. „Co tu d lá?" obo ila se na n ho. „Má to být
další z tvých krutostí?"
„O žádnou zlov li se nejedná. Sám mi nabídl své služby." „Já ti nev ím!"
„Copak je v et zech? Kdepak, dámo, p išel sem dobrovoln . Náhodou
jsem ho vyrval ze spár n kolika Dán a on mi tímto projevuje svou
vd nost."
„Tys mu zachránil život?" Jeho samolibost a arogance ji nesmi
popuzovaly. „Jsi hlupák, velký irský Vlku," zacvrlikala jedovat . Poslední
slova tém vyplivla. „Co když ho bezhlav miluji? A on m ? T eba ti práv
v tomto dom nasadíme parohy."
147
 Muž dlouze ml el, na tvá i mu cukal sval. Rhiannona pojednou toužila,
aby byla radši zticha.
Erik povytáhl sv tlé obo í. Dívka si vroucn p ála v t, co mu táhne
hlavou. Náhle pokr il rameny, op t sev el její ru ku ve svých tlapách a
sklonil se, aby ji políbil. „Zbyte mi vyhrožuješ, má milá. Rowan by m
nezradil, na to je moc estný. Ani ty m nepodvedeš, protože kdybys to
ud lala, nechám ti záda a zadek zmalovat bi em."
Když se mu pokusila vymanit, schváln nepovolil.
„Nech m být!" zašeptala zoufale. „Sí je plná tvých kamarád . Nebudou
postrádat?"
„Kdepak, dámo. Jsem jejich pán. Nejprve se míním vykoupat a
evléknout."
„Hlavn neo ekávej, že je zatím budu bavit!"
„To ne ekám," odv til. „P edpokládám, že budeš bavit m ."
Úžasem zamrkala. „To p ece nemyslíš..."
„Ale ano, lásko. Dob e si pamatuji, cos mi slíbila. Zap ísahala ses, že když
Rowanovi daruji život, celá se mi odevzdáš se vším všudy a zachováš se
jako oddaná manželka."
„V novals mu život dávno p edtím!"
„Copak bych ti mohl n co slíbit, kdyby byl tou dobou už mrtev?"
„Nevymlouvej se! Víš, co tím myslím. Podvedl jsi m . Dávno bylo
rozhodnuto. Sed l jsi na svém - tedy mém - koni a náramn ses bavil, když
jsem se p ed tebou ponižovala."
„Slíbilas, že mi dáš všechno, co mi dlužíš."
„Jenže já ti nic nedlužím!"
„Naopak." V o ích mu plál modrý ohe , muž nemilosrdn svíral její ruku.
„Dlužíš mi toho hodn a já si p išel pro první splátku." „Ne tady a ne te !"
„Adélo!" zvolal ost e. Žena se k n mu ihned oto ila. Erik v noval dvorní
dám okouzlující úsm v, jímž ši ji okamžit získal. Rhiannonu zamrazilo až
v kostech.
„Drahá choti, bu tak laskavá a vy služebnictvu, a p inese do naší
ložnice koupací vanu. P eji si hodn horké vody a také n jaké víno. A ty,
milá Adélo, by ses mohla ujmout role hostitelky a postarat se, aby mým
lidem v hodovní síni nic nechyb lo. Jsem si jist, že dob e víš, jak to zde
chodilo p ed naším ne ekaným vpádem.

148
Chápu, že jsme p ijeli bez ohlášení a že n jakou dobu potrvá, než kucha i
ipraví krmi. Kdybys mohla na všechno dohlédnout..."
„Zajisté, pane." Adéla se kvapn oto ila na pat a b žela do kuchyn
vyplnit rozkaz.
Nato se ozvala Rhiannona: „Chováš se nezdvo ile, Eriku."
„Krá ej po mém boku nebo klidn za mnou. Je mi jedno, jaký zp sob si
vybereš, ale nyní m doprovodíš."
„Schváln se p edvádíš, protože je zde Rowan," vy etla mu.
„Kdepak, má paní a choti. D lám jenom to, co se mi líbí. A možná tu
nejsem jediný."
Nesmlouvav na ni zíral. Dívka pocítila hluboko v nitru zamrazení, které
vzáp tí vyst ídal pal ivý žár. V ústech jí vyschlo, celá se chv la. Toužila ho
nenávid t, cht la jím pohrdat. Místo toho si vzpomn la na svatební noc.
A na mužovy ruce bloudící po jejím t le. Na rty otírající se jí o ústa a
propalující se do pokožky.
Zoufale zavrt la hlavou. V hodovní síni sedí muž, kterého miluje. Rowan.
Nikdy v ní neprobudil podobné pocity.
„Te s tebou nikam nep jdu, Eriku!"
„Vzdej to, nebo nemáš sebemenší šanci nade mnou zvít zit." „Pokaždé
nevyhraješ."
„Ale ano. Nau il jsem se vkládat do boje vše. V opa ném p ípad m
eká smrt, proto si všechny bitvy beru vážn k srdci."
Chystala se protestovat, avšak Erik jí vzáp tí ukázal, že jeho výhr žky
rozhodn nejsou plané. Sklonil se a bez dlouhých í si Rhiannonu p ehodil
es rameno. Okolní hovor ustal, jako když utne, Erik se ale nenechal vyvést
z míry. „Pánové, po libosti jezte a popíjejte a oslavujte zasloužené vít zství.
Já a moje paní se k váni zakrátko p ipojíme."
Odpov dí mu byl chápavý smích. Erik se spolu se svým sladkým
emenem obrátil na pat a zamí il ke schodišti. ile stoupal v zhúru, dívka
se marn bránila. V ložnici ji shodil na postel s takovou vervou, až
nebezpe zask ípala. Rhiannona se pohotov op ela o loket. Nejradši by
se na manžela vztekle vrhla a je ela z plných plic. V duchu zu ila. Vadilo jí,
že služebnictvo sta ilo p inést d ev nou vanu, jež se rychle plnila v dry
horké vody. Starý Josef p inesl i, kuchyn m ch vína a dva st íbrné poháry.
Žádný z poddaných se na svou paní ani nepodíval. Erik si z toho mnoho

149
ned lal. Zdvo ile všem pod koval za ochotu, vyprovodil je ze dve í a zav el
za nimi na závoru.
Poté se op el zády o ve eje a pobaven sledoval svoji cho .
„Nuže?" otázal se po chvíli.
„Co?"
„Poj m obsloužit, má lásko."
„Z ejm ses pomátl na rozumu. Asi jsi schytal p íliš mnoho úderu do
hlavy, má lásko."
„Ó, jak nádhern ta slova splývají z tvých rt ! Nepomátl jsem se a pam
mi slouží dob e. Proto ti p ipomínám, že mi..."
„Ošálil jsi m !" vyk ikla.
Vykro il k ní. Byl stále od ný v brn ní, svým p sobivým zjevem jí
nahán l hr zu.
Vysko ila z l žka d ív, než k n mu Erik sta il p istoupit. „Vikingu..."
„Pomoz mi zbavit se téhle výstroje. Jestli mi nevyhovíš, p ísahám, že toho
budeš trpce litovat." „Nevyhrožuj mi!"
„Tohle je vážn mín ný a up ímný slib." „Nem žu..."
„Ale m žeš. Jsem si jistý, že máš v tomto sm ru spoustu zkušeností.
Vyhov mi, bu tak hodná. Možná pak po tob nebudu žádat víc."
Dívka krátce p emítala o jeho návrhu. Potom prudce odhodila vlasy z ela
a netrp liv dokrá ela k manželovi. Odložil helmu a sáhl po lemu drát né
košile. Poklekl, aby ho z ní Rhiannona snadno vysvlékla. Košile byla t žší,
než dívka p edpokládala. Vysmekla se jí z prst a se zadun ním dopadla na
podlahu. „Nevadí," broukl Erik. „M j zbrojí ji uklidí."
Už m l na sob jenom halenu, nohavice a boty. Rhiannonu napadlo, že
ch se snadno zbaví sám, proto od n ho odstoupila.
Avšak Erik usedl na židli, zvedl nohu a významn se zadíval na svou
ženu. „Ale no tak," ohradila se. „Zout se p ece umíš."
„Ano, umím. P esto chci, abys mi pomohla." Mile se usmál. „Slibuji, že ti
na oplátku pom žu se svlékáním, kdykoliv si budeš p át."
„D kuji, ale takové choutky opravdu nemám," odv tila upjat . Erik ji s
úsm vem sledoval a vy kával. Zdálo se, že z jeho pohledu sálá žár, který se
zvolna vsakuje do dív ina b icha a vzlíná vzh ru, aby zbarvil její tvá e
zrádnou ervení. „Ach, pro lásku Boží," zamumlala. Nato manželovi
odhodlan stáhla botu. Když se shýbala pro druhou, spo inul zutou nohou
na dív iných zádech. Prudce škubla druhou botou a kvapn od n ho
150
odstoupila. Pozoroval ji s líným úsm vem na rtech. Spokojen p imhou il
i. „D kuji ti," pravil vlídn a vstal. Oto il se k manželce zády a svlékl se.
Rhiannona nervózn polkla, když spat ila svaly na jeho ramenou a pevný
zadek. Rad ji odvrátila zrak a civ la do zdi. Slyšela, jak se Erik uvelebuje
ve van .
Minuty se vlekly. „Smím odejít?" otázala se. Doufala, že její slova
vyzn la ledabyle.
„Cože?"
„Ptám se, zda smím odejít. Opustit tuto místnost. V novat se tvým
host m."
„V novat se host m? Znamená to, že se nem žeš do kat, až budeš ve
svém dom obskakovat hordu Viking ?"
Dál se nedokázala ovládat. Nehodlá p ed ním škemrat a žebro nit.
Naposledy ho žádala o svolení odejít. Netrp liv zaklela a za mí ila ke
dve ím.
Jeho hlas p ipomínal prásknutí bi e.
„Neopovažuj se!" varoval ji.
K dív in roz ilení se jí dech zadrhl v plicích a srdce se divoce
"rozbušilo.
stala stát s rukou na klice.
Sama sebe p esv ovala, že není zbab lá. Ale když se pokusí odejít,
Erik vyleze z vany a nahý ji zadrží. A potom... Sama netušila, jak to m že
skon it.
Oto ila se, založila si paže na hrudi a vyzývav na n ho zírala. „Povídal
jsi, že když ti pom žu..."
„Ješt jsme neskon ili," broukl vlídn .
„Co to bude tentokrát?"
„Vydrhni mi záda. Strázn bitvy jsou vy erpávající. Prahnu po troše klidu
a pohodlí."
Po troše klidu a pohodlí, já se picnu! pomyslela si Rhiannona, ale moud e
ml ela. Potla ila zrádné chv ní a p istoupila k van . Úporn se snažila
nevnímat mužovu nahotu. P evzala žínku a mýdlo a postavila se Erikovi za
záda. Poctiv ho umývala, nebála se p itla it. Kéž by ho tak mohla sed ít z
že! Polkla, když oplachovala široká bronzová ramena, z nichž išela
živo išná síla. Pod b íšky prst se jí kroutily mokré zlatavé chloupky.
„Hotovo!" oznámila netrp liv a upustila žínku i mýdlo.
151
 Muž ji pohotov popadl za záp stí a donutil, aby ho obešla a stanula vedle
ho. Poté ji trhnutím stáhl na kolena a ost e se jí zadíval do o í.
„Ješt nejsi hotová. Práv jsi za ala." „Já..."
„Pe liv jsi mi umyla záda. Oce uji, jak n žn ses m dotýkala. Avšak
domnívám se, že i m j hrudník zasluhuje tutéž pé i."
Rhiannona sklopila zrak, nebo nedokázala vystát jeho pohled. Semkla rty
a znovu se chopila žínky. Vyhýbala se pohledu na mužovy intimní partie.
íšky prst p ejížd la po mohutných svalech. Ruce se jí t ásly natolik, že
st ží dokázala zadaný úkol zvládnout. „Modlila jsem se, abys zem el,"
zašeptala vášniv . Stále mu nedokázala pohlédnout do o í, avšak cítila na
sob jeho uhran ivý pohled.
„Z ejm ses modlila ke k es anskému bohu. M la jsi rad ji vzývat božstva
mého otce a Dán . T eba by t Odin vyslyšel a odnesl m do Valhaly -
místo do tvé ložnice."
„Snad," p ipustila. „P íšt to zkusím." Chystala se postavit, avšak chytil ji
za záp stí. „Ješt jsme neskon ili, lásko."
„Já už jsem hotová."
Nespokojen mlaskl. Pod tíhou jeho pohledu dívka zrudla. Nebylo úniku.
Svíral ji jako v poutech. „Za dlouhých nocí jsem nespal a t šil se na to, až
splníš sv j sladký slib."
„Lžeš! Vydal ses do bitvy a nev noval jsi mi jedinou vzpomínku. Hlavu
jsi ur it m l plnou pozemk , které za zda ilé tažení získáš..."
„Bodej ," sko il jí chmurn do i. „Myslel jsem jen na majetek." Když
se st etli o ima, lín se usmál. „Já mám p du rád. Líbí se mi, jak je drsná,
vo avá a úrodná. Nejv tší radost mám, když vidím, jak si d ti hrají na louce
a spokojen se sm jí. P ál bych si, aby lidé mohli žít v míru a užívat si
bohatství své zem . Bažím po tomtéž, co ty."
V la, že Erik má kladný vztah k p . Vycítila to. Musela uznat, že si
váží lidského života, což ji u ost íleného vále níka p ekvapovalo.
Avšak Alfréd také bojuje, a koliv si nadevše cení vzd lání, rodiny,
domova a svého Boha. Je to král-vále ník, p esto je stále schopen soucitu.
Nebylo snadné si p ipustit, že její nep ítel, který je zárove jejím pánem a
manželem, cítí totéž. Možná se v ní vyzná lépe než ona v n m. Protože ona
o to nestojí.
Sklopila zrak. „Já sv j lid miluji."

152
 „Ano, avšak lidé jsou složit propojeni s p dou, je to tak? Vidím, že si
dovedeš se svým d dictvím náramn dob e poradit. Panství pod tvým
vedením jenom vzkvétá."
Op t mu vyzývav pohlédla do o í. „Jenže moje d dictví mi nepat í, že?"
Zazubil se a pohodln se op el. Zav el o i. „Ty jsi moje a tahle p da je také
moje. Ob si vás budu hý kat." „Stejn jako pe uješ o Alexandra?" „Je to
pozoruhodný h ebec."
Zvedla žínku. Bez ohledu na následky zamýšlela umýt muži obli ej
mýdlovou vodou. Ukázalo se, že jeho uvoln ná póza byl jen klam. D íve
než stihla sv j zám r uskute nit, popadl ji za záp stí. Pevn je svíral a
promlouval k ní hlubokým výhr žným hlasem, který na ni m l v tší dopad
než stisk prst .
„P emýšlel jsem o tob , ženo. Noc co noc. Uvažoval jsem o tvých
slovech. Žádala jsi m , abych ušet il tvého milence. Rowan žije. Na p esné
zn ní tvého slibu si nevzpomínám, ale zavázala ses, že mi splníš každé
ání."
„Podvedl jsi m ."
Pokr il rameny. „Stejn bude po mém," oznámil jí. „A nedomnívám se,
že ti manželské povinnosti tolik vadí, jak dáváš okat najevo. S radostí
vzpomínám na naši svatební noc. Tvoje slastné vzdychání se mi vkrádalo do
sn , když jsem potm ležel sám."
Rhiannona se zapý ila. „Vikinská pomsta...," spustila s veškerou
stojností, na niž se vzmohla, ale vzáp tí polekan zmlkla.
Erikova druhá paže vyst elila z vody a vtáhla dívku do vany. Voda
vyšplouchla na podlahu. Muž p itiskl zkoprn lou ženu ke své hrudi a
pot šené se rozchechtal. Zabo il jí prsty do vlas a jal se hladov plenit její
ústa. Dobýval je i svád l. Rhiannon zb sile bušilo srdce. Náhle se jí
zmocnil žár. Sálal z Erikova robustního t la i z horké vody. Sotva ji manžel
estal líbat, chopil se tkanic její tuniky. „Slíbilas, že za mnou p ijdeš
sv dná a okouzlující a nabídneš se mi jako tenkrát v lese svému milenci."

Chytila ho za prsty spo ívající na jejích adrech. „Žádáš n co, co nikdy

nedostaneš. Nezasloužíš si to! Rowana jsem milovala..."
„Ach, ta láska!" posmíval se jí. „Vždy sis s tím klukem jenom pohrávala!
Ty pot ebuješ po ádného chlapa."

153
 „Zato ty jsi pro m moc starý! Já dávám p ednost mladík m! Která panna
by stála o vetchého milence?"
„Tak vetchý zase nejsem." Se smíchem popadl její ruku a p inutil ji
sklouznout po jeho t le. Rhiannona zalapala pohoršením po dechu, když se
její dla ocitla pod hladinou na Erikov b iše v nebezpe né blízkosti jeho
mužství. Donutil ji, aby je sev ela v prstech. Jeho penis byl na dotek horký a
zdálo se, že jí mohutní p ed o ima. Nejradši by jej pustila, avšak manžel jí
to nedovolil. Cht la se od n ho odvrátit, k et, protestovat. Avšak muž ji
propaloval pohledem, proto se ho dál zdráhav dotýkala.
Lín se usmál. Netrp liv rozvázal š rky její tuniky a obnažil adra.
ivinul dívku blíž a spo inul ústy na b lostné oblin . P isál se ke vzty ené
bradavce a dráždil ji jazykem. Rhiannona zakoušela intenzivní slast.
Vyjekla a její prsty se o vlastní v li zabo ily do manželových vlas . Erik se
vášniv sytil ovocem jejího t la. Vykasal své choti mokré oble ení a jal se ji
hladit po stehn . Horko se stup ovalo. Mužova ruka zabloudila do dív ina
klína a Rhiannona se op t ocitla na samém okraji propasti. Ráda by s
nar stajícím žárem bojovala, avšak v la, že je ztracená. Slova jí uvízla v
krku a rty se poddaly manželovým dychtivým úst m.
Zvedl se z vany a uchopil ji do náru e. Voda mu stékala po nahém t le a
cr ela i z dív ina ošacení. Erik vy kal, dokud z nich neskanula poslední
kapka. Po celou tu dobu bez mrknutí zíral své žen do o í. Poté ji položil
vedle vany a uchopil za živ tek. Jediným škubnutím rozerval mokrou látku.
Kdysi nádherná bílá róba skon ila na podlaze prom ná v šedivou
beztvarou hromádku. Rhiannona zrúžov la rozpaky, avšak neodvrátila se.
Sm le manželovi oplácela up ený pohled. Pot šilo ji, když se z istajasna
vlídn usmál a v o ích mu vzplálo zvláštní sv tlo. Ano, jsou nep átelé.
esto ji blaží jeho obdiv. Nem že pop ít, jaký dojem na ni d lá Erikova
urostlá postava a síla, jež z n ho iší. Dokonce je ráda za jeho aroganci,
nebo práv mužova neot esitelná sebed ra v ní rozn cuje živo išný
ohe .
„Úpln jsi mi zni il šaty," oznámila mu v cn .
„Máš jiné."
„Ach, pane! Jsem tvoje žena a zárove tv j majetek. To, co mi pat í, je
vlastn tvoje, takže v podstat jsi ochudil sám sebe. Nepo ítej s tím, že se ti
vždycky poda í protivníka p emoci a ty získáš novou ko ist."

154
„B da mi! Nejspíš máš pravdu. Ur it se za neš modlit k t m správným
boh m, aby se postarali o moji zkázu." „Jednou nevyhraješ," prorokovala.
Zvedl dívku z podlahy a zahled l se jí do o í. Usmíval se. „Dovolím si
nesouhlasit, má lásko. Vždycky vyhrávám a nehodlám s tím p estat."
Toužila se mu vzep ít, ale to už ji odnášel k posteli. Položil ji na matraci a
natáhl se vedle ní. Cht la n co podotknout, ale op t zakryl její ústa svými.
Poté se jeho rty p esunuly k ušnímu lal ku. Lín manželku hladil a tiše ji
sd loval, kde ji polaská a slíbá kr je vody z hebké pokožky. Dlaní jí
zlehka spo inul na adrech, pak se ústy p isál k r žové bradavce. Rhiannona
se spokojen prohnula v zádech a zaryla prsty do manželových ramen a
vlas . Všechny myšlenky na vzpouru se jí vytratily z hlavy jako poslední
paprsky zapadajícího slunce.
Erik slízl žen z pupíku poslední kapku vody a vklínil se mezi její stehna.
Mali ko se bránila, když jí širokými dlan mi roztáhl nohy a ztratil se v
samém st edobodu jejího toužení. Dotýkal se jí zlehka, zv dav ,
provokativn i sv dn . Rhiannona se p estala bránit, nebo Erik ochotn
vyhov l naléhavé pot eb jejího t la, když se jí dotýkal rty i jazykem.
V jejím nitru se probudily temné fantazie, které neznala. Slastn
vzdychala a vlnila se v bocích. Hluboko v jejím l se zrodila extáze a
elila se p es ni jako horká vlna. Divoce se zachv la, když stoupala k
ernému sametovému nebi posetému tisíci hv zd. Zrovna když se
domnívala, že výš už vylétnout nem že, Erik se nad ni vyhoupl a celi kou ji
naplnil. Op t se vznesla k oblak m.
Kousla manžela do ramene, nehty mu bezostyšn drásala záda. Bez
rozpak se k n mu p itiskla a ovinula jej nohama. Poslušn se p izp sobila
jeho rytmu.
Tohle jsem necht la, blesklo jí hlavou. Nemínila se mu odevzdat. Pravda,
slíbila mu to, ale on ji podvedl a zradil.
P esto po n m prahla víc než po emkoliv jiném. Zasypávala jeho hru
drobnými polibky, vášniv ho líbala na ústa. B íšky prst oce ovala
mohutné svaly, v duchu velebila sílu, s níž dobývá její klín. Vlny slasti
nabíraly na intenzit , stoupala k nedozírným výšinám. Náhle se zdálo, že víc
rozkoše nevydrží. Obklopilo ji osl ující sv tlo. Cítila, jak se Erik prodírá
hloub a hloub...

155
 Vyvrcholení ji p ipravilo o dech. Ostrou zá i vyst ídala tma, jíž pronikaly
hrdelní výk iky jejího vikinského manžela. Prost ednictvím jejího t la
dosáhl uspokojení.
Sv tlo se zvolna vracelo. Rhiannona lapala po dechu, jemn se zachvívala.
Erik se opíral o loket a sledoval ji. Dív iny dlouhé rozcuchané kade e
spo ívaly mezi nimi a jisk ily jako ohe .
Jemn se dotkl jejího lí ka. V la, že ji up en pozoruje, ale zav ela o i a
ani se nepohnula. V duchu se po ád t ásla. Netoužila po ni em jiném než se
k Erikovi p itulit, poddat se vy erpání a vychutnat si nezvyklý klid.
„Snil jsem o tob , má lásko."
Nejprve se domnívala, že si jeho šepot jenom p edstavuje, ale musel být
skute ný, nebo Erik ji p ivinul k sob . Hlavou se mu op ela o hru . Hladil
ji po vlasech a urovnával zašmodrchané prameny.
„Snil jsem o tomhle míst , o barv skal a útes , o všech odstínech jara."
„Irsko je zelené. Alespo jsem to n kde slyšela," zamumlala. Nevid la mu
do obli eje, ale vycítila, že se usmívá.
„Ano, je smaragdov zelené. Ale má i jiné barvy, je krásné a
mírumilovné."
„Náš kraj moc mírumilovný není," poznamenala. „ asto zde ádí
vich ice. Mo e je zrádné, bou ky n kdy bývají na denním po ádku."
„Všiml jsem si," souhlasil.
ekla bych, že takové po así ti vyhovuje."
Tiše se rozesmál. „Však tob taky. Alespo se k sob hodíme."
V hlase mu stále zaznívala n ha, Rhiannony se p esto zmocnilo
znepokojení. Zavládlo mezi nimi p ím í, ale ur it dlouho nepotrvá. Erik ji
nemiluje, jenom si s ní pohrává. Neváhá ji srovnávat s p dou nebo h ebcem
Alexandrem. Za žádných okolností nesmí k Erikovi p ilnout! Nikdy na n m
nesmí být závislá.
Nebo ho pot ebovat.
Lín ji hladil po zádech. N žn a smysln . Laskal její rameno i paži.
Hebké míste ko po stran adra. Tyto doteky jí p ipadaly až podez ele
irozené.
Kousla se do rtu a zvedla hlavu. Snažila se p ipravit ho o kade e, s nimiž
si pohrával. Škádliv se zasmál. Op el se o paže a sklonil se nad ni.
„B da ti, sladká ženuško! T eba posléze zjistíš, že m miluješ, p estože
jsem vetchý sta ec!"
156
 Sladké souzn ní se zvolna rozplývalo spolu s vlídnými slovy. Z stal jen
obraz ost e tesaného pohledného vikinského obli eje a vzpomínka na váše ,
kterou v ní snadno rozdmýchal.
„Nikdy t nebudu milovat!" zap isáhla se ochrapt le. „Plním jen svou
manželskou povinnost. Nedáváš mi totiž na vybranou."
O i mu potemn ly, avšak jeho úsm v p etrvával. „Bodej , dámo, nemáš
jinou možnost. Hlavn na to nikdy nezapome ! Nemusíš m milovat, ale je
tvou povinností mi sloužit. Snad spolu budeme dob e vycházet. Láska
lov ka zbyte zra uje."
„Vždy m nemiluješ!" p ipomn la mu.
„Jist že ne," odsekl stru . Ani se nepohnul. Ot el se klouby prst o
dív inu tvá a tiše dodal: „B h pomáhej tomu, kdo se do tebe zamiluje! A
i n m stojí všichni svatí!"
Nato se s neuv itelnou mrštností zvedl z postele. Rhiannona se obrátila
na bok a sáhla po p ikrývce. P emáhala ji sladká d ímota. Vtom k ní dolehl
manžel v mrazivý hlas a dopadl na ni jako v dro ledové vody. „Vstávej,
lásko, dole na tebe ekají hosté! Musíš je bavit."
„Já že mám bavit hosty?" ohradila se podrážd .
Sklonil se a vytáhl ji na nohy. B h jí pomáhej! Sta í, aby se jí dotkl, a
op t zaho í touhou. Už proto ho nenávidí.
„Jak už jsem povídal," zašeptal tiše, „nemusíš m milovat. Ale jsi moje
žena a budeš mi sloužit."
„Nejsem tvoje otrokyn !"
„Kdepak, Rhiannono, ty jsi zdejší paní. Z toho d vodu se budeš v hodovní
síni chovat jako správná hostitelka, zatímco tady se pomilujeme, kdykoliv
dostanu chu ."
„Uvidíme."
„Vskutku," rozesmál se. „Uvidíme."
Znovu si ji p itáhl do náru e a políbil. Dychtiv , vášniv . Nedokázala se
mu ubránit. A pak onou divokostí probleskla jiskérka n hy. Když od
Rhiannony kone odlepil rty, m ly jeho o i barvu oblohy. Doslova ji
hypnotizovaly, nesvedla od nich odvrátit zrak. „Vskutku," opakoval, „B h
pomáhej tomu, kdo se t odváží milovat."
Nato se odvrátil a zalovil v jedné ze svých truhlic. „Rychle se oblékni. Už
jsme se tu zdrželi dost dlouho!" „My? Já jsem tu nemínila.

157
 Op t ji uml el pohledem. „Ale byla jsi tu," prohlásil škádliv . „A ud láš
to zase. Te poj ."
Tato narážka i ostrý tón jeho rozkazu Rhiannonu roz ílily, avšak poslušn
si p ipravila oble ení. Zády k manželovi se nasoukala do haleny, poté se k
mu mírn pooto ila.
Sta il si natáhnout nohavice a práv si bral halenu. Dívka se kousla do rtu,
nebo ji znovu zachvátilo zrádné chv ní. Erik má neuv iteln široká
ramena, zato v pase je útlý. Paže má jako z oceli, svalnatá stehna
ipomínají kmeny strom . Zatoužila pohladit napjatou bronzovou pokožku
a vychutnat si ji b íšky prst .
Nemiluje ji.
Je to její manžel, osud je spojil dohromady. Nebude mu sloužit! A nebude!
Nicmén ...
Erikovi na tomhle m st záleží. I na zdejší p . Na lidech. Na d tech.

Manžel se k ní oto il, nebo mu šestý smysl napov l, že ho sleduje.

Rhiannona si chvatn oblékla slavnostní sv tle modrou tuniku. V la, že ji
manžel pozoruje. Když se k irskému princi op t obrátila, spat ila ho v
halen a krátké tunice lemované hermelínem, modrých pun ochách a
šarlatovém plášti p išpendleném broží. K opasku si p ipevnil pouzdro s
dýkou, bez které se nikam nehnul, a nabídl jí ruku.
„P jdeme, má paní?"
„Nap ed m sem p itáhneš a pak m vyháníš?"
„Inu, jestli si p eješ zde z stat, s radostí zapomenu na povinnosti dobrého
hostitele a chvíli tu s tebou pobudu. Brzy poznáš, že ti rozhodn mám co
ukázat. Není ode m p kné, že tolik sp chám, obzvláš když jsem dlouho
teskn vzpomínal na naši svatební noc..." Odml el se a poté se rozesmál
dunivým smíchem.
Rhiannona se naopak rozhodla sp chat. Zatímco Erik mluvil, roz esala si
vlasy, obula boty a kvapn se napila vína. Postavila se ke dve ím a hrd
vystr ila bradu.
„Vidím, že už jsi hotová," prohlásil. Vzal ji za ruku a odvád l z místnosti.
Na chodb se zastavil a uctiv ji políbil na klouby prst .
„Jsi neuv iteln krásná, má lásko." Smyslné rty se zk ivily do
tveráckého úsm šku. „Strávili jsme spolu báje né odpoledne a já se už
ším na noc."
158
 Oplácela mu up ený pohled. Doufala, že muž neslyší, jak zb sile jí buší
srdce. Sta ilo n kolik slov a zaho ely v ní ohní ky vzrušení.
ekají na nás hosté," p ipomn la mu.
„Pravda."
Manžel ji odvedl ke schodišti, po n mž sestoupili do hodovní sín .
Rhiannona se pojednou zachv la.
B h pomáhej každé žen , která se do Erika zamiluje! pomyslela si.
Vskutku, B h jí pomáhej!

12

Pátého rána Rhiannona s údivem zjistila, že Viking op t utekl z její

postele.
Probudila se, pohlédla na poma kané l žkoviny a shledala, že sv tlovlasý
obr, který se až p íliš rychle vrátil do jejího života, je pry .

159
 Poplašen vysko ila, jako by cítila pot ebu utéct p ed pouhou
vzpomínkou. Zírala na postel, jež se stala živou p ipomínkou samé podstaty
jejího manželství. Bezd sev ela ruce v p st a zoufale si p ála, aby
alespo jednou dokázala svého chot bolestiv ude it. Ne že by Erik na ni
kdy vztáhl ruku. Zu ila jenom proto, že jeho slovo platilo za zákon, a on
dob e v l, jak Rhiannona nesnáší jeho povyšování. Snad proto si
usmyslel, že ji ovládne v každém sm ru. Svoji nev stu, která mu p inesla
kýžené panství.
Zachv la se. Uv domila si, že je nahá, a sáhla do truhlice pro halenu,
pun ochy a tuniku. Nap l oble ená p istoupila k nádob s vodou, aby si
opláchla obli ej, krk a ruce. Jakmile se cele ustrojila, zapletla si vlasy,
ipnula si pláš lemovaný kožešinou a energicky vykro ila z místnosti.
Na schodišti se zastavila. Ze sín k ní nedoléhal manžel v hlas, zato
odtamtud zaznívaly jiné. Rollo vypráv l jakýsi vále ný p íb h, tu a tam ho
kdo p erušil otázkou. Dívka nikým nepovšimnuta tiše seb hla ze schod .
Ost e se nadechla, když spat ila Rowana a další mladé muže z družiny krále
Alfréda stát ve svém dom .
V Erikov dom , pomyslela si ho ce.
Jsou tu od manželova návratu. Když onoho prvního ve era po manželov
boku vstoupila do hodovní sín , zdvo ile ji pozdravili. Rowan se dokonce
hluboce sklonil nad její rukou a p ed Erikem ji políbil na tvá jako sestru. V
tu chvíli si naplno uv domila, že ho nadobro ztratila. Jako by rázem zmizelo
vše, co mezi nimi kdysi bylo.
Láskaje pry , pomyslela si. Kdysi jí p ipadala opravdová a hluboká, nyní
se zdála být falešnou d tskou hrou. Anebo to bylo tím, že vedle ní stál Erik,
skute ný a hrozivý. V porovnání s ním všechny její sny bledly. Možná za to
mohl zp sob, jímž se jí dotýkal. Jako by na ni ml ky vznášel nárok, který
nedokázala pop ít. Rowana zná dlouhé roky, nicmén Erika poznala lépe.
Až donedávna pevn v ila, že bude až do smrti žít po Rowanov boku.
Vzpomínka na mladíkovy nesm lé polibky se zvolna rozplývala, zatímco z
Erikových dychtivých úst se jí va ila krev v žilách a tvá e jí ho ely.
A hluboko v jejím nitru se ozývala touha.
Ovšem byla by hloupá, kdyby Erika milovala. Nemá ho ráda a nikdy si ho
neoblíbí, i kdyby spolu nakrásn sdíleli lásku k této zemi, zví at m a d tem.
estože vyznávají stejné hodnoty, váží si starých lidí, ctí tradice a prahnou
po v domostech, z stávají si cizí. Kdepak. Navzdory ur ité podobnosti,
160
která mezi nimi existuje, se nikdy nesblíží. Nikdy, za žádných okolností, ho
nebude ctít a zbož ovat.
Nepozorovan se vykradla z domu. U dve í stál na stráži jeden z Ir .
Když ho míjela, uctiv se jí uklonil. Sama by neum la íct, kam vlastn
krá í. V la jen, že chce být co nejdál od místa, kam se m že každým
okamžikem vrátit Erik.
Prošla m stskou branou, u níž hlídkoval další voják jejího manžela, a
vydala se stezkou vedoucí k útes m porostlým trávou. Zanedlouho stála u
prastarého dubu, jehož mohutné v tve se sklán ly k zur ícímu pot ku.
Tady poh bili Egmunda a Thomase. Hroby jí ukázala Adéla a Rhiannona
zde strávila n kolik hodin pohroužená do modliteb. Nejprve ji napadlo, že
by její blízcí m li spo inout pod podlahou v kapli, ale pak si p iznala, že
nemohli k v nému odpo inku získat malebn jší místo. Není odsud vid t na
mo e a dra í lod pohupující se v p ístavu, které jejím p átel m p inesly
zkázu.
Klesla na kolena a sklonila hlavu, aby se za zesnulé pomodlila. Avšak
myšlenky se jí rozutekly. Usedla proto do trávy a zaduman žvýkala dlouhé
stéblo. Tup civ la na plynoucí vodu. P ipadala si jako v mrákotách. Když
se v manželov nep ítomnosti vrátila domu, propadla falešné iluzi, že je její
život stejný jako d ív. V hodovní síni ud lovala audience, naslouchala
stížnostem poddaných a soudila je v souladu s Alfrédovými zákony. Krom
toho se snažila svoje vazaly odškodnit za utrp né p íko í. Lidé se mezi
sebou moc nehašte ili, nebo piln zahlazovali poslední p ipomínky
zbyte né bitvy. Avšak nepotrvá dlouho a op t vypuknou sváry mezi
sousedy. O Alfrédov íši je známo, že se zde dbá na spravedlnost. Ale
te ...
Poddaným vládne Viking. Erik je nechal svolat do hodovní sín . Poté p ed
zraky všech p ítomných popadl Rhiannonu do náru e a odnesl ji do ložnice.
Po hodné dob ji p ivlekl zp t, aby s ním pove ela. Jídlo se podávalo
mnohem pozd ji než obvykle. Všichni shromážd ní museli vy kat, až jejich
pán nasytí své primitivní pudy. Pokaždé, když Rhiannona sáhla po poháru s
medovinou, o n jž se s manželem d lila, ot ela se o Erikovy prsty a st etla
se s jeho potm šilým pohledem. Neuniklo jí, že se vysmívá jejímu studu.
Lidé proti Erikovi nic nenamítali. Na rozdíl od Rhiannony ho považovali
za šlechtice, ne za divocha. Adéla ho dokonce shledávala okouzlujícím.
Okouzlujícím! Sluhové ho poslouchali na slovo. Alfrédovi muži s ním
161
 átelsky žertovali. Kupodivu si ho oblíbil i Rowan - Rowan! - a ve všem
Erika respektoval.
Ach, ti muži! pomyslela si znechucen . Erik se rozjel do bitvy a s lehkostí
sob vlastní rozséval smrt. A ostatní ho za to obdivují.
Všechno se musí podrobit jeho p ání a v li.
První ve er po manželov návratu se vymluvila, že musí dohlédnout na
ubytování jeho družiny. Také bylo zapot ebí ustájit všechny kon a po ádn
je nakrmit. Zkrátka se mu vytrvale vyhýbala. Dostihl ji, až když se
ipozdilo. Práv když v kuchyni udílela kucha m pokyny, co mají
následující den va it, Erik se náhle objevil ve dve ích. Postavil se s rukama
v bok a tvrd se na ni podíval. Potom na ni ledabyle mávl a zvolal: „Poj !"
Posbírala veškerou svou d stojnost a upjat se k n mu oto ila. „Mám zde
jakou práci, pane." Její úse ný tón by nejednoho drsného vále níka
odradil od další diskuse.
Avšak na Pána vlk neplatil. Sotva se k n mu obrátila zády, p istála jí na
rameni jeho dla . Nehádal se s ní. Jednoduše ji uchopil do náru e a zvedl.
Podívali se na sebe, ale nikdo z nich nepromluvil. Erik ji beze slova odnesl
do ložnice a položil na postel. Tehdy mu sd lila, že ho nenávidí. Vzáp tí o
svém tvrzení zapochybovala, to když se Erik svlékal ve sv tle sví ky.
Záštiplný výrok zopakovala ve chvíli, kdy se k ní manžel p itiskl mohutným
hrudníkem porostlým zlatavými chloupky. Trvala na svém, p estože v la,
že mu lže. „Jsi moje žena," p ipomn l jí. „A bude po mém." Do vzduchu se
vznesl hrdelní smích, který se jí nemile dotkl. Následovalo sladké hlazení.
Veškeré její protesty Erik uml el svými hladovými rty. Její námitky zlomil
stejn snadno jako p edsevzetí mu vzdorovat. V dob , kdy voskovice zvolna
doho ívaly, již oba dosáhli uspokojení...
Následujícího dne byl Erik pry až do pozdních no ních hodin. Když se
kone objevil, p edstírala spánek. Ani se jí nedotkl. Tutéž hru zopakovala
i t etí ve er. Jenže manžel ji se smíchem p evalil na záda a vy etl jí, že je
podvodnice, která netuší, jak po návratu správn p ivítat svého pána a
vládce.
Vyhov la mu a nyní toho lituje.
Ale v era v noci nad ním kone zvít zila. Odolala všem jeho vábivým
dotek m. Nebojovala s ním. Jednoduše ležela bez hnutí, jako by se
prom nila v kámen. V o ích se jí leskly slzy, nebo nezápolila s Erikem,
nýbrž sama se sebou.
162
Potom dlouho nemohla usnout.

A dnes ráno...
Cítila ho na sob , opájela se jeho mužnou v ní. Vzpomínala na jeho
smích i na horlivost, s níž dobyl její t lo. Jasn si pamatovala okamžik, kdy
se oba zachv li a Erik naplnil její l no semenem. Nikdy se ho nezbaví. Sebe
nenávid la snad ješt víc než Vikinga, nebo zcela propadla jeho kouzlu.
Avšak popuzoval ji svou nad azeností, kterou neváhal projevit. Všem jasn
ukázal, kdo je tu pánem.
Nad hlavou jí šum lo listí dubu a cosi si šeptalo. Panoval klid a mír.
Rhiannona odhodila pláš , zula si boty, stáhla pun ochy a pospíchala k
vod . Byla studená a nesmírn osv žující. Dívka se opatrn rozhlédla kolem
sebe, potom se bleskov zbavila tuniky a haleny. Brodila se vodou, která jí
dosahovala do výšky stehen. Zachv la se chladem. Nato se pono ila až po
ramena a smá ela si vlasy. Rychle se celá potopila. Chlad na ni ude il plnou
silou. Zatetelila se rozkoší. Náhle si p ipadala volná. Osvobodila se od
Erikových doteku i rozkaz .
„Rhiannono!"
Zalapala po dechu. Prudce se oto ila a p ikr ila se. Zask ípala zuby.
Necht la, aby ji tu Erik objevil. Vtom se naléhavé volání ozvalo znovu a
dívce se ulevilo. Rowan!
„Rhiannono!"
„Tady jsem!"
V tu chvíli ho spat ila. Jeho k vykro il zpoza dubu. Vypadá tak mlad !
prolétlo jí hlavou. Sama si p ipadala, jako by zestárla o mnoho let.
Uv domila si, že Rowan z stal mladíkem, zato ona se prom nila v ženu.
Sesko il ze sedla a rozb hl se k ní. Když zjistil, že se její oble ení povaluje
na tráv , zarazil se. Zaklel, zvedl dív in pláš , rozprost el jej a p istoupil k
vod .
Rhiannona se k n mu brodila. Vzpomínala na neš astné ráno, kdy se mu
mínila odevzdat. Tehdy byla plná sn a nad jí. Ale te ... Pospíchala, aby se
co nejrychleji oblékla. Rowan odvracel zrak.
„Co se d je?" otázala se tiše, zatímco se halila do plášt .
„Zmizela jsi," odv til ne zrovna p ív tiv . „Stráže mi hlásily, žes odešla.
Bál jsem se o tvoje bezpe í."

163
 „O moje bezpe í?" Nechápav k n mu vzhlédla. Pak se provinile usmála a
narovnala se v ramenou. „Aha. Napadlo t , že bych se v zoufalství mohla
vrhnout z útesu."
Rowan zrudl. „Já vlastn nevím." Udivilo ji, když p ed ní znenadání padl
na kolena. „Omlouvám se ti, Rhiannono. Teprve v era ve er jsem si
uv domil, že moje p ítomnost ti na klidu nep idává. Snaž se prosím
pochopit, že..."
Ucukla p ed jeho dotekem. „Ty ses rozhodl, že budeš sloužit Vikingovi,
Rowane. Já ne. To je všechno."
„M la bys ho vid t v bitv ..."
„Vid la jsem ho. Napadl moje m sto. Odmítám obdivovat muže za to, že
jsou schopni chladnokrevn zabíjet." „Vždy ho neznáš!"
„Dovoluji si s tebou nesouhlasit, Rowane. Poznala jsem ho víc, než je mi
milé."
Vstal a ocitl se tak t sn u ní. „Rhiannono, pro lásku Boží, pokus se mi
porozum t. Zachránil mi život - a ne jednou, ale hned dvakrát. Proto je mou
svatou povinností mu sloužit."
Tvá il se natolik neš astn a zb dované, až to dívce rvalo srdce. Vroucn
ho objala. Navždycky jej bude milovat, i když ne tak, jak si p ála. Bude ho
mít ráda jako bratra. Nic jiného než sourozenecká náklonnost v jejím objetí
nebylo.
P esto jí ve chvíli, kdy omotala paže kolem mladíkova krku a smutn
zašeptala jeho jméno, p eb hl po zádech mráz. Podívala se mu p es rameno
a ztuhla.
Erik.
Sed l na h bet mohutného bílého h ebce a sledoval je ze stínu stromu.
Do obli eje mu po ádn nevid la, takže netušila, jak se tvá í.
Pobídl Alexandra a zví e k nim vykro ilo. Toho dne se Erik ustrojil jako
irský princ. Šarlatový pláš na rameni p idržovala velká smaragdová brož s
emblémem vlka.
„Proboha!" zhrozila se dívka.
Rowan se st elhbit oto il. Vytušil nebezpe í. Postavil se p ed
Rhiannonu, jako by ji cht l chránit. Bez ohledu na strach byl p ipraven elit
hn vu svého vládce.
„Pane," spustil, „p ísahám..."

164
„Ne!" vyk ikla Rhiannona a hrnula se p ed n j. Rowan se natáhl po její paži,
aby ji zadržel. „Rhiannono!"
Vyškubla se mu. Jejího plášt se zmocnil vítr, a p estože jej pohotov
zachytila, bylo patrné, že pod ním nic nemá. V duchu zaklela. Nehodlala
však p ipustit, aby kv li ní Rowan trp l. „Nic špatného se zde ned lo!"
prohlásila vehementn . „Rozumíš mi? K ni emu nedošlo!"
Z manželových modrých o í sálal mráz. V ost e ezaném obli eji se
nepohnul ani sval.
„Pane," ozval se znovu Rowan.
„Odejdi! Promluvíme si pozd ji," p erušil ho bryskn Erik. „Ale..."
„Sakra, chlape, vypadni!"
Rhiannona zkamen la na míst . Nespoušt la z manžela zrak, zatímco
Rowan pospíchal ke svému koni. A potom odjel.
Erik ji dál nevraživ probodával o ima. Navzdory tomu, že se t ásla
zimou, se jí elo orosilo potem. Odmítá Vikingovi dovolit, aby ji ustavi
ponižoval. Zkrátka to nep ipustí! zap ísáhla se.
Vztekle zadupala. „Povídám ti, že naše setkání bylo úpln nevinné. Nemáš
právo se na m takhle dívat!" „Jak se na tebe dívám?" vyzvídal.
Shlížíš na m spatra, cht lo se jí íct. Byla to pravda. Na urostlém h ebci
vypadal ješt vyšší, p esto byla ráda, že sedí na koni a nestojí vedle ní.
Neodpov la mu. Místo toho pravila: „Povídám ti, že mezi mnou a
Rowanem nedošlo k žádné nepat nosti. Kdybys byl civilizovaný lov k..."
„Na tom jsme se p ece už shodli! Do civilizovaného lov ka mám daleko.
Jsem pohan. Viking. Svoje nep átele nemilosrdn zabíjím. Smrt je jediné
esv ení, které zastávám."
Chystal se sesednout. Náhle se nemohla nadechnout, srdce jí divoce
tlouklo. Polekan couvla. Vtom Erik v zrak padl na oble ení pohozené v
tráv .
Rhiannona potla ila obavy - i svoji pýchu. Musí Rowana o istit. Padla na
kolena a sv sila hlavu. „Žádám t , abys m vyslechl."
„Vsta ! Falešná pokora ti nesluší."
Poslechla, ale v o ích jí divoce zablýsklo. P itáhla si pláš úžeji k t lu.
Všimla si, jak se muž pochmurn usmívá. „Tohle se ti podobá víc, má
lásko."
„Nejsem tvoje láska. A nikdy nebudu!"

165
 „Tak nejsi," souhlasil. Zaduman ženu obešel, mnul si bradu. „Nejsi sice
moje láska, zato ses stala mou ženou. Ctihodnou chotí! Pojí nás posvátný
manželský slib. P esto jsem t op t našel polonahou."
„V tvém p ípad to z ejm ani jinak nejde, m j pane," odsekla. „Oble ené
ženské si nevšimneš. Kdykoliv se vedle tebe ocitnu v šatech, neváháš je ze
co nejd ív servat."
„Není to tvoje nahota, co m znepokojuje," p iznal a dívku znovu siln
zamrazilo, protože z stal stát za jejími zády. Nevid la mu do tvá e, ale
slyšela jeho hlas. Navzdory mírnému tónu z n ho zazníval hn v. „Vadí mi,
že se opakovan obnažuješ p ed ur itým mužem."
Prudce se k n mu oto ila. T ásla se jako osika. Olízla si okoralé rty. Náhle
svého vít zství z p edešlé noci litovala. Kdyby k n mu nebyla na l žku
chladná, možná by Erik slevil ze své krutosti.
Netuší, jaké úsilí ji stálo ho odmítnout. „Pane, p ísahám, že Rowan je
nevinný."
„ lov k m že zem ít mnoha zp soby, že? Kup íkladu ho lze pov sit.
Není to p kný konec. Když je provaz moc krátký, trvá dlouho, než se
pozvolna uškrtí. Pokud je naopak p íliš dlouhý, n kdy se hlava odd lí od
la. Chlapa je také možné poslat na onen sv t mávnutím me e nebo
sekery."
„Eriku..."
„Ženský krk lze samoz ejm p etnout snáze než mužský. Tvoje hrdlo,
milá ženo, je tak štíhlounké.
Couvla p ed ním. „Potom sm le do toho!" vyk ikla hn viv , avšak
vzáp tí se odml ela, nebo jí zabo il prsty do vlas a p itiskl ji ke své hrudi.
Hned nato ji nesmlouvav p inutil, aby mu pohlédla do o í. „Nikdy bych ti
hlavu neusekl, má drahá. P ipravil bych se tím o pot šení ovinout prsty
kolem tvé šíje a vymá knout z tebe život." Zatímco hovo il, volnou rukou jí
rozev el pláš a dlaní spo inul tam, kde bušilo dív ino srdce. „Zastavil bych
tím tenhle zrádný tlukot."
Znenadání ji od sebe odstr il a zamí il ke koni. „Seber si svoje v ci a
poj !"
Rhiannona si zoufale povzdechla. Vyprovázela muže pohledem. Neublížil
jí, ale netuší, co dalšího má za lubem. Co když se rozhodl, že si to s ní i s
Rowanem vy ídí v hodovní síni?
„Po kej!"
166
 Erik se zastavil a zvolna se k ní obrátil. Op t zadržela dech. „Vyslechni
! Jestli se opovážíš Rowanovi zk ivit jediný vlas..."
Zase zvolila nevhodná slova. Vmžiku se ocitla v Erikov sev ení.
Probodával ji o ima. „Opovážím se ehokoliv! Dávno bys to m la v t!
Co se Rowana tý e, nic mu nehrozí, protože mu bezvýhradn v ím!"
„Co-cože?" zajíkla se.
„P ece toho mládence nepotrestám kv li tomu, že ty se chováš jako
vka!"
„Cože?" Tentokrát se nezakoktala. Hn viv vyslovené slovo odráželo
hloubku její zu ivosti. Ale samo o sob nesta ilo. Pokusila se Erikovi
vyškubnout. Poda ilo se jí poškrábat ho na brad a kopnout do holen . Muž
vztekle zaklel a popadl ji za paži. Prudce divkou smýkl. Ta padla na zem
jako pod atá a Erik se na ní obkro mo usadil.
Nevýslovn ji tím poko il. „Jestli je na nebesích n jaký B h a tohle vidí,
pak musí za ídit, abys skonal pod vále nou sekerou. Nem žu se do kat, až
budeš tlít v hrob a..."
„Pokra uj!" vyzval ji.
„Slez ze m !"
„Pro ? Sedí se mi dob e. Je zajímavé zjistit, jaký pohled se nabízí muži,
ed nímž se dobrovoln svlékáš." „Já jsem se p ed Rowanem nesvlékala!"
„Snad mi nechceš tvrdit, že t svlékl on?" „Ne! Samoz ejm že ne! Já..."
„Aha! Kone to mám! Ur it ses zbavila šat a sv dn ses šplouchala
ve vod pro p ípad, že bych já, tv j zákonitý manžel, náhodou jel kolem.
Báje né pomyšlení! Obzvláš po v erejší noci."
„Necht la jsem..."
„Opatrn , opatrn , dámo!" Naklonil se blíž. Podez ele se mu leskly o i.
Rhiannona netušila, zda pobaven i hn viv anebo zda se v nich mísí obojí.
„Rad ji bych slyšel tahle slova, nebo jiná by se mi nemusela zamlouvat."
Už už otvírala pusu, aby n co namítla, pak si to ale rozmyslela. Erik zvedl
její vlhkou kade a navíjel si ji na prst. „Ranní dostavení ko s vlastní
manželkou pod starobylým stromem v blízkosti bublajícího potoka... Zní to
docela p kn , nemyslíš? V lov ku to probouzí fantazii."
„Ne!"
„Že ne? Práv jsi mi zlomila srdce. B da! Jak je možné, že mi v posteli
leží neživá kláda, když vím, že jsem se oženil s ženou plnou vášn a života?

167
Copak tahle stránka tvé povahy je vyhrazena pouze jiným? Možná se pletu.
Nebo bych si m l promluvit s Rowanem a zjistit..."
„P esta !" zašeptala.
Povytáhl zlatavé obo í. Zvedla bradu. „Dostavení ko s milovaným pánem
a drahým chot m vskutku zní jako pohádka," vysoukala ze sebe.
V manželových modrých o ích se ábelsky zablýsklo. Pobaven povytáhl
koutek úst. Rhiannona by ho nejradši ude ila. Ale d ív než se sta ila
vzpamatovat, Erik vysko il ze zem , odhodil pláš a rozepnul si opasek s
me em. Zbra se žuchnutím dopadla do trávy. Muž si stáhl nohavice a zul
boty. Pak p išla na adu halena s tunikou. Dívka se p ekulila na bok a
toužebn pohlédla na me .
Vtom na jejích vlasech p istálo bosé chodidlo. „Slibuji, že jestli t ješt
jednou napadne, že bys mohla proti mn pozvednout zbra , vy íznu ti na
záda svoje iniciály a erb svého rodu!"
Rhiannona se zalykala vzteky. Vmžiku se zvedla ze zem a vrhla se na
Erika. Chytil ji do náru e a spolu s ní padl do trávy. Kutáleli se ke b ehu
potoka a muž se chechtal jako zb silý. Dívka cestou ztratila pláš . Vzáp tí
se zády ocitla v ledové vod , seshora ji h ála manželova rozpálená pokožka.
Zavrt la se ve snaze se osvobodit, avšak p išla do ješt t sn jšího kontaktu s
jeho t lem. Vehementn zaklela. Erik zaklonil hlavu a zary el smíchy.
„Cos o ekávala od Vikinga? Prohlásilas m za divocha a já ti dávám
jenom to, co ode m o ekáváš. A co si zasloužíš! Hlavn a mi nic nestojí v
cest ! Vezmu si, co chci, a to klidn za pomoci svého me e. Už pod sebou
nehodlám strp t chladné a odtažité stvo ení. P eji si, abys pro zm nu dala
pr chod svému vzteku, ohni a sladké vášni!"
„Nic ti nedlužím, mizero!"
Jejich pohledy se st etly. V mužových o ích ho el ohe . Erik ji zaléval
vroucím dechem, když šeptal: „Opatrn , dámo! Dávej si pozor! P esv
, že toužíš po mn , a ne po n kom jiném."
Ost e se nadechla. Nejradši by mu ekla, a táhne do horoucích pekel.
Zu ila stejn jako on.
Ale zárove po n m toužila. Zrazovalo ji vlastní t lo. Vzrušoval ji chlad
vody, sv ží jit ní vzduch i stín stromu. Chv la se pod tíhou manželových
svalnatých paží a klenuté hrudi. Toužila po n m. Prahla po vášni, ale cht la
toho ješt mnohem víc. Kéž by v jeho náru i našla út chu! P ála si slyšet
žná vyznání. P ála si svého muže poznat.
168
 Listí šum lo, pot ek zur el. Navzdory sdíleným vášním kolem nich
panoval klidný jasný den.
Rhiannona se zadívala na Erika a v o ích jí zajisk ilo. Vzala jeho obli ej
do dlaní, p itáhla jej k sob a divoce muže políbila na ústa, aby uml ela
všechny jeho p ipomínky. Sv dn ho škádlila jazykem a vybízela Erika k
smyslné h e. Prsty mu zapletla do vlas , adry se tiskla k jeho nepoddajné
hrudi.
Z hrdla se mu vydralo spokojené zamru ení a narušilo velebné ticho. V
onom okamžiku Rhiannona p estala vnímat okolní klid, chlad vody i stín
vrhaný mohutným dubem. Na šíji a adrech ji pálily Erikovy rty, úporn se
k n mu vinula. Spole poklekli a jejich rty se setkaly v ml enlivém
souzn ní. Když se postavila, cítila, jak ji mužovy vousy škrábou na b iše a
posléze na stehnech. Nehlasn vyk ikla a op t k n mu klesla tak, že se o
ho ot ela celým t lem, jako by jej hladila. Líbala ho na ramena a prameny
jejích vlas ho hladily po b iše. Krátce zaváhala, pak uchvácená kouzlem
okamžiku vzala do dlaní manžel v úd. Udivilo ji, jak je horký a velký.
Erik v šepot ji povzbuzoval k dalšímu laskání. V tu chvíli zapomn la na
veškerou nevraživost, která mezi nimi panovala. Soust edila se pouze na
svého milence a plejádu libých pocit , již v ní probouzel. T šila se na
rozkoš, která vzejde z jejich spojení a nakrátko ji p ipraví o všechny tíživé
vzpomínky.
Aniž p estala Erika líbat, posadila se mu na klín. Ochrapt le zasténal.
Uchopil manželku do náru e, zvedl ji a opatrn položil. Rozev el její stehna
a prsty dobyl vlhké l no. Vzáp tí je vyst ídal horký jazyk. Rhiannona se
ocitla v sedmém nebi. Zalykala se blahem. Aniž si uv domovala, co íká,
pobízela muže k dalšímu laskání. Vyhov l jí a vyhoupl se nad ni. Slastn
zavýskla, když do ní vstoupil, naplnil ji a stal se sou ástí jejího t la. Erik
uml el její výk ik polibkem a ona se podvolila jeho touze. Jako by se pod ní
zachv la zem a nebe ozá il blesk. Zakoušela dosud nepoznanou extázi.
Rozkoš ji tém bolela, p esto dál nabývala na intenzit . Potom muž svlažil
horké l no životodárnou tekutinou. Okolní sv t jako by náhle explodoval a
den vyst ídala noc.
Za n kolik vte in se sv tlo vrátilo. Rhiannona zamžikala asami. Zjistila,
že Erik vedle ní odpo ívá op ený o loket a bedliv si ji prohlíží.
Náhle jako by na ni plnou silou ude il chlad vody i vzduchu. Zachv la se a
pokusila se pohnout, ale nemohla. Její vlhké kade e v zely pod Erikem.
169
 Dotkl se manžel ina obli eje a pohladil ji po lí ku. Pokusila se mu
vymanit. Nedovolil jí to. „Pro jsi sem p išla?" vyzvídal.
„P ece abych ti p inesla uspokojení!" vyšt kla a vzáp tí toho litovala,
nebo do mužových o í se vrátil mráz. Proto kvapn vyhrkla: „Já... Ne..."
„Co?"
Sklopila zrak. Stále spo ívali nazí na m in , jejich t la se leskla potem
po nedávném milování, p esto jako by se mezi nimi rozev ela propast.
„Neublížíš Rowanovi?"
Odstr il ji od sebe, vstal a zamí il do hlubší vody. Dosahovala mu pouze
ke kolen m. Navzdory tomu do ní klesl zády k dívce. Když se omyl, vydal
se ke b ehu. Ani nahota mu neubrala na sebev domí. Plavn jako úho
vklouzl do haleny.
„Eriku?" Rhiannona se zvedla. Op t ji zachvátil strach.
Manžel se od l do tuniky, poté na ženu pohlédl. Pokochal se jejím
obnaženým t lem vy nívajícím z vody. „Rowan se mého hn vu rozhodn
nemusí bát," sd lil jí bezvýrazn . „Jak už jsem povídal, na rozdíl od tebe má
smysl pro est."
Zírala na n ho, jako by ji ude il. V o ích ji zaštípaly slzy. Proto se kvapn
odvrátila a zamí ila do hlubší vody. Avšak Erikova neomalená slova ji dál
pronásledovala. „Z ejm jší zapomn la, že ženské na m nemají žádný vliv.
A to ani když se ke mn sladce lísají jako p ed chvílí ty."
Necht la ho vid t. Ve svém utrpení toužila ztratit se pod hladinou.
A tak z stala ve vod . Položila se do sp chajícího proudu a dovolila mu,
aby zchladil a o istil její t lo. Zav ela o i a vy kávala. Doufala, že když
vydrží dostate dlouho otálet, Erik odejde.
Jenže ten se k odchodu nem l. Poté, co se kone celá rozechv lá zvedla,
shledala, že Viking lelkuje na b ehu. Byl úpln oble ený a opíral se o kmen
dubu. Zv dav svou ženu sledoval. Prošla kolem n ho s vysoko zdviženou
bradou. Jakoby mimochodem se zastavila, a prohodila: „Zajímalo t , co tu
pohledávám. P išla jsem spláchnout vzpomínku na v erejší noc."
O ekávala, že se Erik roz ílí, ale nedo kala se. „Stejn to k ni emu
nebylo," podotkl suše. „Vzpomínku na v erejší noc vyst ídala nová - na
dnešní den."
Dívka se odvrátila. Muž ji popadl za paži a oto il k sob . Shledal, že má v
ích slzy, kterým nerozum l. P itáhl si ji blíž. „Tak pro jsi sem p išla?"

170
 Udivilo ji nap tí išící z jeho slov. Olízla si rty a mávla rukou ke stromu.
„Je zde pochovaný Egmund. A Thomas."
Erik se nechápav zamra il, proto se pustila do vysv tlování: „Moji v rní.
Vojáci mého otce. Po celý m j život m ostražit st ežili a tys je zabil v
bitv ."
Zarazil se. „Byli to zrádci," prohlásil.
Odmítav zavrt la hlavou. „Nebyli!"
„V tom p ípad jsi to byla ty, dámo, kdo se vzep el královu p ání. To tys
napadla!"
Op t s ním nesouhlasila. „Alfréda jsem nezradila! Mám smysl pro est,
j pane, p estože jej nevidíš!"
„Vid l jsem, jak ses pokusila znesv tit manželský slib!".
„Hovo íš o svazku, do n hož jsem vstoupila proti své v li!" zvolala
hn viv . „Tys m l jist bezpo et žen, a už ochotných nebo ne, zatímco já
byla zaprodána! Zrazena! Naše manželství není nic než výhodný kšeft!
Cht la jsem... Stejn na tom nezáleží!" Pokusila se mu vyškubnout, ale držel
ji pevn .
„Byly povolné," poznamenal.
„Cože?"
Zazubil se. „Všechny moje ženy byly povolné." „Aha!" odsekla. „Až na
."
Erik pojednou zvážn l a z tónu jeho hlasu sálalo nap tí. „N kdo Alfréda
zradil," pravil velmi tiše, „a tím pádem obelstil i m ."
„Už m unavuje opakovan tvrdit, že jsem nevinná."
Znenadání ji pustil. Posbíral dív iny v ci a vrazil jí je do rukou. „M zase
unavuje ustavi ti p ipomínat, že se nemáš venku potulovat nahá."
Zdálo se, že ho hn v zvolna opouští. Rhiannona popadla svoje ošacení a
vyhrkla: „Už m nahou nikde nenajdeš, nemusíš se bát!"
„Aha. Jenže mn se nahá líbíš. Vlastn t mám radši obnaženou než
oble enou. Bez šat býváš ohniv jší."
„Už nikdy m neuvidíš nahou!" vyhrožovala. „Nikdy!"
„Myslím, že se mýlíš," dobíral si ji. „Klidn si t svléknu sám. Až na to
budu mít as a náladu, samoz ejm ."
Rhiannona rad ji spolkla nadávku, která se jí drala na rty, oto ila se a
odkrá ela. Vyprovázel ji Erik v smích. Co nejrychleji se ustrojila, a sotva si

171
broží upevnila pláš , chvatn se k manželovi obrátila elem. Nelíbilo se jí
mít ho v zádech.
Zv dav ji sledoval. K dív inu velkému údivu ji n žn vzal za ruku a tu
políbil. Potom manželku postavil tak, aby se zády opírala o kmen, a uchopil
ji za bradu. Nejprve ji pohladil po lí ku, poté se na její ústa n žn snesly
jeho rty. Potom zamumlal: „D kuji."
„Za co?" vydechla opatrn .
„Za dnešní ráno. Bylo jako z pohádky. Pov z mi, ud lalas to proto, abys
svým t lem vykoupila Rowan v život? Anebo jsi m cht la alespo
nepatrn pot šit? Co když ses do m navzdory povaze našeho s atku a své
vrozené hr ze z Viking trošinku zamilovala?"
„Kdepak!" bránila se úporn .
„P esto jsi byla skv lá!" pochválil ji.
„Nikdy t nebudu milovat," slíbila mu. „Nikdy!"
Pobaven se rozchechtal a krátce manželku políbil. „Bez obav, št kno, ani
já si t nikdy neoblíbím." Pojednou jí p ipadal nesmiln vzdálený. „Na
rozdíl od tebe vím, jak chutná opravdová láska.'" p iznal tiše.
Zvedl se vítr a cosi jim šeptal. Erik se tvrd zahled l své žen do o í.
„Doufám, žes Rowana dávno pustila z hlavy."
„Já..., já...," koktala. „Samoz ejm že ne!" zalhala nakonec. Zrudla až po
ko ínky vlas . Náhle nev la, zda neprovedla další hloupost. „Chci tím
íct..."
Zavrt l hlavou. „Nic mu nehrozí, dámo. Nyní poj me zpátky do sídla. Je
eba vyslechnout poddané a rozsoudit je v souladu s Alfrédovými výnosy."
Svižn krá el k bílému h ebci, pak se zastavil, aby na ni po kal. Sotva se
k n mu Rhiannona doloudala, vysadil ji do sedla a vyhoupl se za ni.
P ed stromem se zastavili. „N co ze zákon vašeho krále jsem sta il
pochytit," sd lil jí. „Zrada v této zemi pat í mezi nejt ší zlo iny."
Trp liv vy kával, ale když Rhiannona nikterak nezareagovala,
pokra oval: „M la by sis zapamatovat, že navzdory tomu, co si myslíš nebo
máš na srdci, jsem od nyn jška tvým pánem."
Ani tentokrát z ní nevypá il slovo, proto ji uchopil za bradu a p inutil,
aby mu pohlédla do o í. Snažil se z nich n co vy íst. Rychle se mu
vymanila a sklopila zrak k jeho ruce svírající ot že. Proti své v li
obdivovala širokou dla a dlouhé silné prsty.
„Rhiannono..."
172
 „Nezapomínám, že jsi m j pán a vládce," ucedila. Op t se v ní za al
probouzet vzdor. „Jak bych mohla? Ustavi o tom žvaníš!"
Do vzduchu se vznesl jeho veselý smích. V paprscích jarního slunce
nebylo sebemenších pochyb o Erikov urozeném p vodu. Sálala z n ho
noblesa a ušlechtilost, avšak zárove nep estával být zlatovlasým Vikingem,
Pánem vlk .
„Víš, že jsi pozoruhodná bytost, milá dámo?"
„Já?"
„V dob mé nep ítomnosti si vedeš skv le. Vlastn p ímo báje . Akorát
po mém návratu sk ípeš zuby. Já opravdu nemám v úmyslu s tebou vál it.
Ob ma nám jde o totéž."
„Kdepak, pane, nejde!" namítla sladce.
Usmál se. „Ale ano, jde." Ukázal na krajinu kolem sebe. „Oba chceme
pro tohle místo to nejlepší. Blahobyt, spokojenost a mír. Spravedlivé soudy
a v tší vzd lanost - nazývejme to t eba vlastním zlatým v kem."
Teatráln vykulila o i a zatvá ila se jako nevi átko. „Ale pane! Co s tím já
svedu? Vždy nemám žádnou moc. Zhusta mi p ipomínáš, že pro tebe jsem
jen o n co málo víc než služka."
Pobaven zavrt l hlavou. V l, že Rhiannona pokoru jenom p edstírá.
„Pokoušíš sílu mé v le na každém kroku. Alespo to tak vypadá. Jsi moje
zákonitá cho a každý muž má na svoji družku ur ité požadavky. Nedržím
nikterak zkrátka, proto si ustavi vyskakuješ."
„Jak už jsem povídala," pravila tiše, „nemusíš se ni eho bát. Ani na chvíli
nezapomínám, kdo je zdejším pánem."
„Hlavn se toho drž!" poradil jí a pobídl h ebce koleny. Zví e jako by
rázem ožilo. Dívka cítila, jak se pod ní napínají mohutné svaly. Za zády si
uv domovala pevný horký hrudník svého muže, který ji objímal pažemi.
Zvláštní, ale p ipadala si u n ho v bezpe í.
eba by mezi nimi mohlo zavládnout p ím í...
Avšak sotva slunce vystoupalo vysoko na oblohu a oni se p iblížili k
stským hradbám, všechny myšlenky na složení zbraní se rozplynuly. Z
útes spat ili, že brány zejí doko án a p ed nimi se shromaž ují muži
chystající se do boje. Nad hlavami jim vlály Alfrédovy prapory.

173
 13

„Co se d je?" nechápala Rhiannona.

„Zase Dánové," ucedil unaven Erik. Nato kysele dodal: „Vida. má lásko,
možná se ti uleví. Vracím se zpátky na vále né pole, a co ty víš? T eba tam
na m eká dánská sekera."
Ponoukl h ebce do rychlého cvalu.
Dívka nedostala šanci, aby mu mohla oznámit, že si nep eje, aby zem el.
Bude se modlit za jeho bezpe ný návrat.

V hodovní síni se shromáždil velký po et lidí. Byli mezi nimi Alfrédovi

nejoddan jší druhové: vážný a v zachmu ený Allen z Kentu, Edward ze

174
Sussexu, Jon z Winchesteru a William z North-umbrie. William byl
pohroužený do debaty s Rollem. Opíral se o st nu a nakrucoval si tmavý
knír. Jakmile Rhiannona vstoupila dovnit , ucítila na sob zadumaný pohled
tmavých o í, jež áste zakrývala t žká ví ka. William je nebezpe ný
lov k, blesklo jí z istajasna hlavou. Vzáp tí se snažila rouhavou myšlenku
zapudit, nebo zmín ný muž p ece pat il do úzkého okruhu králových
rných. Nikdy se v jeho spole nosti necítila dob e. Williamovi vadila moc
spo ívající v jejích rukou. Avšak zmín ný šlechtic pro Alfréda hodn
znamenal, proto musela zatnout zuby a p ijmout ho ve svém dom .
Ostatn , nem la na vybranou. Erik by se zachoval stejn .
Bylo patrné, že se hosté dlouho nezdrží. Chystají se do další bitvy, p ijeli
si pouze pro posily.
„Eriku!" Sotva pán domu vstoupil do sálu, hrnul se k n mu Jon,
tvrdohlavý a zapálený vále ník. „Doslechli jsme se, že Gunthrum Dánský
táhne zpátky na Rochester a plánuje odvetu! Prý hodlá zaúto it z mo e.
Pot ebujeme lod , které budou vál it jménem našeho krále. Krom toho m
jeden ze zajatc varoval, že se má poblíž zanedlouho vylodit další horda
nájezdník . Král t žádá, abys sebral své muže a znemožnil t m bídák m
spojit se s Gunthrumem."
„Moje flotila je panovníkovi k službám," ujistil Erik Jona.
„P em žeme každého zpropadeného Dána, který se odváží vkro it na toto
pob eží!" chvástal se Rollo.
Následovala vlna bujarého povyku a nadšeného p ipíjení. Rhiannona
shledala, že jakmile dojde na boj, dovedou se Angli ané chovat stejn
barbarsky jako pohané.
„Lod musejí okamžit vyplout," varoval je Allen. Erik p ikývl a pohlédl
na Rolla. „Vy kapitán m, a se p i praví."
Obrovitý Viking p ikývl a byst e odkrá el z místnosti.
William z Northumbrie kone opustil své místo u zdi. P edstoupil p ed
Erika a podal mu pravici. „Vikinské lodi se postaví vikinským vet elc m.
Jist nám zaru í vít zství!" Hurónsky se zasmál a poplácal Erika po rameni.
Ten neodpov l. Rhiannonu napadlo, zda nesdílí tytéž pochybnosti jako
ona. Vtom se do hovoru vložil Rowan.
„Vikinským lodím se nic nevyrovná. Pod kujme Bohu za to, že nejvyšší
irský král projevil tolik prozíravosti a uzav el spojenectví s Norským vlkem.
Jeho vnuk nás nyní nau í stav t dokonalá plavidla."
175
„A také nás zasv tí do vále nického um ní," dodal William.
„Nuže, d kuji vám za pochvalná slova," pravil kysele Erik. „Nejprve se
však p esv te, že vám budou vikinské lod n co platné."
„Jak dlouho potrvá, než budou p ipraveny vyplout?" otázal se netrp liv
Jon.
Erik posm šn našpulil ret. „Vikinské lod , p átelé, mohou okamžit
vyrazit." Oto il se k Williamovi. „Horda Viking tu m že být d ív, než bys
ekl švec. Do hodiny zvedáme kotvy." Oto il se a shledal, že za ním stojí
Rhiannona. „Dohlédni na pohodlí našich hostii, lásko," požádal ji. V hlase
mu zazn lo podrážd ní. Dívku by zajímalo, zda se na ni zlobí, anebo ho
zneklidnilo n co jiného. Zavolal na Rowana, že s ním chce mluvit, a
Rhiannon se zastavilo srdce. Pravda, u potoka se zdálo, že mu hodlá
odpustit. Ale co když sv j postoj zm nil? Nebude se mu lépe dýchat, když
soupe zmizí z dosahu jeho ženy? Erik bude Rowanovi velet v bitv ...
Kdepak, k takové podlosti by se její manžel nikdy nesnížil. A už má
jakékoliv chyby, úsko nost mezi n nepat í. Erik je estný muž. Na Rowana
se nezlobí, má dopal na ni. Domnívá se, že zosnovala ranní setkání. Nev í
jí. Nemá ji rád. Proto mu oznámila, že stále miluje Rowana, p estože to není
pravda. Možná jí míní ublížit prost ednictvím mladika, v i kterému sám
bec nic nemá.
Avšak nemohla si s ním o tom promluvit. Rozhodn ne v p itomnosti
muž , jako jsou William a Allen. Erik se kolem ní prosmýkl,vydal se
svižným krokem na nádvo í, aby uv domil svou družinu o brzkém odjezdu.
Rhiannona se pozdravila s Jonem a Edwardem.
Když zamí ila do kuchyn , William jí zastoupil cestu. „Má drahá! Všichni
jsme o tebe m li strach. Jak se ti da í?"
Jeho otázka se jí v bec nelíbila. Mužovy o i se mazan blýskaly. Práv on
pat il k t m, kte í ji dychtiv p edhodili vlku.
„Da í se mi opravdu moc dob e, Williame. D kuji za optání. Ale te m
omluv, musím nakrmit naše hosty."
Cht l ji zadržet, ale vymanila se mu. Sp chala do kuchyn , kde se již piln
otá ela Adéla. Zdálo se, že má spolu s kucha i situaci pevn v rukou. „Ach,
tady jsi, má milá! Už jsme p ichystali džbány s pivem a medovinou. Hoši
práv p inesli ryby a divo áka, kterého se v era poda ilo ulovit. Nemáme
as upéct ho vcelku, tak jsme kýtu nakrájeli na slabé plátky a osmahli je. Za
chvíli m žeme prostírat. Nezapomn la jsem na n co?"
176
 „Všechno je v nejlepším po ádku. V takovém sp chu by to nikdo neza ídil
lépe. Tebe mi seslal sám Pánb h, Adélo."
Žena se spokojen uculovala. Pohladila dívku po vlasech. „Jaké bylo
koupání?"
„Cože? Ach ano. Báje né, d kuji." Všimla si, že u ohn stojí Mergwin a
míchá cosi v kotlíku. Krátce na ni pohlédl zadumanýma o ima, pak se zase
noval svému lektvaru. Rhiannona se usmála na Adélu a p istoupila k
druidovi.
„Co je to?" vyzvídala.
ekvapen k ní vzhlédl. Volnou rukou si uhladil vous, s odpov dí si dával
na as. „ ekla jsi mu to?" otázal se. „Co jsem mu m la íct?" nechápala.
Propaloval ji pohledem. „O tom dít ti."
Bezd se dotkla b icha. Jak to ví? P ece nem že v t s jistotou to, co
ona zatím jen tuší. Dny plynuly a obvyklá m sí ní záležitost nep icházela.
Krom toho si Rhiannona za ínala všímat drobných zm n. Mergwin má
pravdu. Avšak Erikovi to pov t nemohla. Namlouvala si, že zatím neví
nic jist . Navzdory Mergwinovu tvrzení. Pravdou bylo, že jí v p iznání
bránila její pýcha. Podv dom odmítala vyplnit p ání manželovi, který ši ji
bezostyšn podma oval.
„Nemám mu co oznámit!" trvala na svém. Z mužova pohledu ji
zamrazilo. Ihned poznal, že mu lže. Dovedl pohlédnout až na dno její duše.
Sv sila ramena a vy ítav se zeptala: „Tys mu to prozradil?"
„Není to moje v c, nýbrž vaše, má paní," zahuhlal sta ec a s p edstíranou
ponížeností se jí uklonil.
Chystala se odejít, ale chytil ji za paži. „Nelíbí se mi to."
Vyškubla se mu. Nic nechápala. „Co tím myslíš? Nežádala jsem o..."
„Hovo ím o vále né výprav . Nelíbí se mi to. N co je špatn ."
Odhodila stranou vlasy, které jí spadaly do tvá e. „Na každé válce je n co
špatného," mínila. „Umírají v ní lidé."
Tehdy se na ni Mergwin poprvé podíval s úctou, což Rhiannonc
zalichotilo. Zdálo se, že se jí chce dotknout, vtom však do kuchyn vtrhl
Erik. „Pro boha živého, já už sta il postavit celou armádu, zato ty nejsi
schopná nakrmit pár chlap !"
„Jídlo bude každým okamžikem, m j pane!" ubezpe il ho kvapne jeden z
kucha . Místnost p etékala inorodostí. Sluhové obojího pohlaví piln
enášeli talí e, nože a rožn s nabodnutými plátky masa. Mergwin se tiše
177
vytratil zadním vchodem. Rhiannona se ho chystala následovat, avšak Erik
ji zadržel.
„Poj , má paní. Usedneš po mém boku."
Nem la na vybranou, jeho prsty byly jako z oceli. P ikývla. V duchu se
nabádala, že musí být opatrná. Zbývá jim n kolik málo spole ných chvil.
Zoufale ráda by mu ekla n co vlídného. Rowan bude Erika op t
doprovázet. Musí se p esv it, že mezi ním a jejím chot m nez stala zlá
krev.
„Mluvil jsi s Rowanem, m j pane?"
„Ano." Stisk zesílil. Málem vyk ikla, avšak poda ilo se jí opanovat. Z
hodovní sín k nim doléhal hlahol a smích. Erik p esto šeptal: „Proboha,
dámo, kolikrát t musím ujistit, že mu nic nevy ítám?"
„Obvi uješ m !" vyhrkla.
„Nemýlíš se. Ale te ..."
„Já jenom, že odjíždíš do bitvy a..."
„A ty, p estože doufáš, že mi lebku rozštípne dánská sekera, se obáváš, že
tomu klukovi provedu n jakou škodolibost a ohrozím ho na život ."
Zbledla. Vycítila, jak v manželovi po íná v ít hn v.
„Ubezpe uji t ," zasy el blízko jejího ucha, „že tv j nedostatek cti nestojí
za to, abych kv li n mu ohrozil kteréhokoliv ze svých voják , a už je to Ir,
Nor nebo Angli an. Nyní ti radím, abys m rychle následovala, než
zapomenu, že jsem mezi civilizovanými Angli any, a nasekám ti na zadek,
který tak ráda ukazuješ ostatním."
Vytrhla se mu a zaklela. S hrd vzty enou hlavou krá ela do sálu. Když jí
manžel bolestiv zabo il prsty do vlas , potla ila plá . U dve í ji dvorn
uchopil za ruku.
Odvád l ji do ela stolu. Ostatní zaujímali svá místa podle d ležitosti
svého postavení, tím pádem se vedle Rhiannony ocitl William a vedle n ho
Jon. Allen s Edwardem se uvelebili po Erikov levici. Rollo se zdvo ile
vzdal své židle ve prosp ch Rowana. Následovali další hosté. Kv li
zasedacímu po ádku se Rhiannona toho dne d lila o pohár s Williamem. V
souladu s protokolem jí kalich nabídl, aby se napila jako první.
Žádalo se po ní, aby jej p ijala. Erik však zadržel její ruku a s úsm vem se
muži omluvil. „Prosím t o shovívavost, Williame. Isme svoji jen krátce a
teprve objevujeme radosti manželství. Do našeho št stí vždycky zasáhne
válka. Z toho d vodu si p eji, aby se má paní d lila o nápoj se mnou.
178
Nep estává m fascinovat, když spo inu rty p esn tam, kde p ed chvílí
otálely ty její."
Hovo il hlasit , aby ho všichni slyšeli. Edward se rozesmál a zatleskal.
Jon vysoko pozvedl íši. „Pánové! Koukám, že jsme získali nejenom
zkušeného vále níka, ale i moudrého šlechtice se srdcem básníka. Snad mi
odpustíš, irský princi, když pronesu n kolik slov k tvé paní." Krátce mrkl na
Erika, poté se zadíval na jeho ženu. „Má drahá Rhiannono! My, kte í jsme
vid li vyr stat do krásy, máme radost z tvého s atku, ale také si
uv domujeme, že jsme práv p išli o nejkrásn jší r ži z naší zahrady.
Zárove nás t ší, že ses provdala za muže, jenž si vydobyl náš nejhlubší
respekt, a nadto t velebí každým slovem a o ividn si t váží. Proto
ipíjím na tebe a tv j posvátný svazek s Pánem vlk !"
Následoval bou livý potlesk. Rhiannona pohlédla na svého chot a
shledala, že mu o i planou potm šilým sv tlem. Pozvedl pohár na její
po est a zhluboka se z n j napil. Dívka se kvapn postavila. „D kuji vám za
projevenou pozornost, pánové. Co vám mám odpov t? Snad jenom to, že
jsem v tomto neo ekávaném svazku nalezla netušené št stí. Každý den
prožívám hotový zázrak. Jsem ohromena. M j manžel m miluje a ctí. V te
mi, p átelé, pe uje o m s nezm rnou n hou. Ustavi mi dokazuje, že je
princ každým coulem." Odml ela se, pohlédla Erikovi do o í a sarkasticky
dodala: „Vskutku, jemu podobného bych t žko hledala."
Za nadšeného povykování se posadila. Erik jí podal pohár s medovinou.
Tém mu jej vyškubla z prst a zhluboka se napila. Hovor se vzáp tí sto il
k chystané válce. Rhiannona pohlédla stranou a zjistila, že William je pry .
Oto ila se zpátky k Erikovi, který ji nespoušt l z o í. „Pro jsi s tím
za al?" zasy ela. „Takové lži, výsm ch a..."
„Ten chlap po tob baží," odv til stru . Zarazila se. Erik ukázal bradou
na prázdnou židli. „Avšak osobn se domnívám, že já jsem ti p ece jenom
milejší než on. Takže ti radím, aby ses v jeho p ítomnosti chovala opatrn ."
Rhiannon vyprchala z obli eje všechna barva. Erik si v ní te jako v
otev ené knize. Ano, Williamem pohrdá. Bez ohledu na nevraživost, již v i
manželovi chová, ji jako milenec nikdy nezklamal. Zatímco když se na ni
podívá William...
Dlouhé silné prsty sev ely její ruku. Erik se jí zadíval hluboko do o í.
„Nikdy se t nedotkne, p ísahám."

179
 Proti své v li se ot ásla. Pak ji z manželových slov zamrazilo, protože
dodal: „Nemusíš se plašit. V mi, že kdyby se k tob p iblížil, okamžit
bych ho zabil."
Pustil ji, rychle se postavil a ledabyle se otázal Allena, kam se William
pod l.
„Vypravil jsem ke králi posla s ujišt ním, že posíláš na pomoc lod a
spolu se svými lidmi onu severskou hrozbu zastavíš. William se šel
ubezpe it, že posel v po ádku odjel."
„Je na ase, abychom se všichni zvedli," poznamenal Erik, což byl signál
pro ostatní. Poslušn se hrnuli ven, až Rhiannona s údivem shledala, že u
stolu sedí sama.
Vysko ila a pospíchala za nimi. eledínové p ivád li kon , bojovníci si
navlékali brn ní.
Erik se již naparoval v sedle bílého h ebce. Vycítil, že jeho žena vyšla z
domu a oto il se k ní. Spo inul na ní o ima modrýma jako norské fjordy.
Zachv la se. Stála na sch dku a up en manžela sledovala. Pobídl h ebce a
šikovn ho p ivedl blíž.
„Má paní, t eba se ti splní tvoje p ání. V p ípad , že padnu v bitv , se
musíš okamžit vydat ke králi. Rozumíš?"
Roz ilen polkla. „Žádná z dánských seker se t neodváží dotknout. Ty jí
to zkrátka nedovolíš."
„Pamatuj, co ti íkám. Ihned odjedeš za Alfrédem."
Zjevn se zlobil. „Odjedu ke králi," slíbila mu proto tenkým hláskem.
„Nez stane tu moc ozbrojenc , takže kdyby vás n kdo napadl, ute do
lesa. Hlavn se nepokoušej o žádné hrdinství! Po nikom nest ílej! D m i
hradby se dají opravit. P da z stane moje bez ohledu na to, kdo se mi ji
pokusí vyrvat. Ale ty, dámo, vyhledáš úto išt v divokém hvozdu.
Rozumíš? Vykašli se na chlapy, kte í budou do posledního dechu bránit
sto, a okamžit se ztra ! íkám to jasn ?"
„Já..."
„Rozumíš?"
Poslušn p ikývla.
Erik pojednou sesko il z kon a zvedl hledí své helmy. Popadl manželku
do náru e a vroucn ji políbil. Rhiannona se p istihla, jak se k n mu zoufale
vine.
istajasna ji zachvátil strach.
180
 Manžel ji pustil a znovu se vyhoupl na Alexandra. K ikl na svoje muže a
ti ho následovali. Rhiannona stála na prahu, dokud se neusadil zví ený
prach. Poté se unaven vrátila do domu.
Uvelebila se u ohn a civ la do plamen . Pro se po Erikov od jezdu cítí
tak prázdná? Rty ji dosud štípaly od dychtivého polibku na rozlou enou.
Stále si pamatovala na váše usazenou hluboko v její duši.
„Poj se mnou nahoru, drahá," vyzvala ji Adéla a dotkla se jejích ramen.
„Asi by ses m la chvilku prospat. Byl to náro ný den."
Donedávna jí manželova p ítomnost vadila. Te je pry a d m se bez
ho zdá prázdný. Co se zm nilo? Erik rozhodn ne.
Navzdory kv tnaté i u stolu k ní nebyl nikterak milejší. Avšak neuniklo
mu, že jeho cho Williamem pohrdá. Vlastn se ho bojí. D ležité je, že jí
Erik nabídl pomoc. P ísahal, že ji ochrání.
Pro by ne? P ece mu pat í stejn jako bílý h ebec. Jist že nep ipustí, aby
si cizí muž osedlal jeho ženu.
Byla by hloupá, kdyby kv li tomu Vikinga milovala. Také ho nemiluje a
nikdy milovat nebude!
Za íná bláznit. Není divu, když je k smrti utahaná.
Kvapn se postavila. „Adélo." Pevn tetu objala. „Mám t moc ráda. Te
si p jdu lehnout."
„Ano, drahá, já vím," odv tila vesele žena.
Rhiannona se spokojen schoulila na l žku, ale neusnula. Vybavila si
Mergwinova slova a soust edila se na drobné zm ny, které vykazuje její
lo. Starý druid má pravdu, to se nedá pop ít. Možná m la Erikovi o svém
hotenství íct. Jestli zem e, nikdy se nedozví, že se m l stát otcem.
Ale co když navzdory svatební noci dít zavrhne? M že pochybovat, zda
je skute jeho. I ostatní se mohou nad p vodem miminka pozastavovat.
Vzr stající neklid ji donutil vstát a usednout p ed krbem. Zaduman
hled la do ohn . Ozvalo se zaklepání. „Vstupte!" zvolala ne p ítomn .
Domnívala se, že za ní p ichází Adéla. O to víc ji udivilo, když se na zápraží
objevil Mergwin.
„Odjeli odsud dva poslové!" prohlásil a energicky k ní zamí il.
„Mergwine, já ti nerozumím."
„Dva poslové. Jeden m l uv domit Alfréda. Netuším, na í rozkaz jednal
ten druhý, ale jisté je, že odsud vyrazili dva."

181
 „T eba se za králem schváln vypravili ve dvou pro p ípad, že by jednoho
z nich potkala n jaká nehoda."
„Anebo má jeden z nich varovat Dány."
Dívka se sp šn zvedla z podlahy a zahled la se starci do o í, Má to být
past?
V la, že manžel ze zrady podezíra jí. Domnívá se, že schváln
neuposlechla Alfréd v rozkaz a záke zaúto ila na Erikovu družínu. Jestli
se n co stane, stín viny op t padne na ni.
„Ne, to nem že být..."
„Musíš za Erikem n koho poslat. Já jsem p íliš starý a pomaly nemám
šanci ho dohnat." Na v k si druid nikdy d ív nest žoval. Všimla si, jak se
mu t esou vrás ité ruce. „Vytušil jsem, že se n co
chystá, ale nev l jsem, co p esn . Mít takovou schopnost je prokletí!
Musíš za nimi okamžit vyslat rychlého posla!"
„Nikdo je nedohoní. Mají nasp ch. S Alfrédovým vojskem se setkají u
Warehamu. Nemám pon tí, kdo..." Náhle se odml ela a rozb hla se k oknu.
Zaduman studovala krajinu p ed sebou. „Já to zvládnu!"
„Cože?" užasl Mergwin.
Prudce se k n mu oto ila. „Vidíš, Mergwine, tamhle na severu len útes
nad údolím? Vezmu si luk a pošlu dol šíp s varováním. M žu je zastavit!"
„Anebo zast elit," brblal sta ec.
„Jenom se zeptej svého pána!" naježila se dívka. „Nikdy neminu cíl.
Samoz ejm si dám pozor, abych nikoho nezasáhla. Mohu k nim seslat
spoustu šíp . Ur it si jich všimnou a v as se p ipraví na možný uskok."
„Kdepak. Ty nikam jet nesmíš. Kdyby se ti n co stalo.
„Nepojedu sama. Vezmu si s sebou toho Ira..., Patrika z Armaghu."
Mergwin zaváhal, potom zavrt l hlavou. „Pošli ho samotného. Ty nikam
nesmíš. Rozumíš?"
Co to má znamenat? Dlouho téhle zemi sama vládla a te jí n jací cizinci
na izují, co smí a co ne. Cht la se hádat, pak si to ale rozmyslela a usmála
se.
„Jak si p eješ."
„Jdu pro Patrika."
„Já se p evléknu a dohlédnu na sepsání varovných vzkaz ," prohlásila
vážn Rhiannona.

182
 Sotva za draidem zapadly dve e, nasoukala se do tlustých pun och,
oblékla si krátkou koženou tuniku a nenápadný hn dý pláš s kapuci.
Roz esala si vlasy a zapletla je do copu. Potom usedla ke stolu a naškrábala
patnáct varovných dopis . Když byla hotová, seb hla na nádvo í, kde již
Patrik sed l na koni. Na zádech m l p ipevn ný toulec se šípy, u sedla
dlouhý luk. Mergwin stál po jeho boku a ud loval mu poslední rady. Byl
natolik zamyšlený, že si nevšiml dív ina ustrojení. Rhiannona byla za toto
malé opomenutí vd ná.
P edala Patrikovi varovné vzkazy a pop ála mu hodn úsp ch . Jakmile
odjel, Mergwin si povzdechl a zmizel v dom .
Sotva tak u inil, Rhiannona se rozb hla ke stájím.
Krom Mergwina tu nez stal nikdo, kdo by se ji pokusil zadržet Rollo
odjel s Erikem, stejn jako ostatní velitelé. Když eledínovi p ikázala, aby jí
ihned osedlal kon , bez í ji poslechl. Strážnému u brány sd lila, že jede
za Patrikem a vrátí se spolu s ním.
Nikdo jí v odjezdu nebránil. Jediný, kdo jí mohl d lat potíže, byl starý
druid. Mrzelo ji, že ho podvedla, nebo si Mergwina sta ila oblíbit. Jenže
nemá na vybranou. Nem že p ipustit, aby si Erik myslel, že ho op t zradila.
Patrik v náskok sice nebyl velký, p esto se dívce zdálo, že za ním cválá
celé hodiny. Než ho dostihla, za alo se še it. V la, že dnes se jí Erika
varovat nepoda í.
Patrik se utábo il na mýtin . Když zjistil, že se k n mu n kdo blíží, tasil
me . „Patriku, to jsem já, Rhiannona!" zvolala. Ve sv tle ohn spat ila, jak
se muž zatvá il udiven a zárove zd šen .
„Co tu pohledáváš, má paní? Není tu bezpe no. Dánové už jsou blízko..."
Odpov la mu ironickým smíchem, jemuž se náhle nemohla ubránit.
Muž se podrážd zakabonil. Sp šn se opanovala „Opravdu se up ímn
omlouvám, Patriku. Já jenom, že docela ne dávno jsem práv touto cestou
prchala p ed tebou a tvými..." Rozpa it se odml ela, nebo Patrik byl Ir
každým coulem, potomek tam jších král , a ona ho necht la urazit.
Pohotov doplnil v tu, jež z stala viset ve vzduchu.
„Vikinskými p áteli," prohlásil.
Pokr ila rameny, sklouzla ze své klisny a p istoupila k ohni. Dlouho
zírala na svého spole níka. „Ano, Vikingy," p ipustila po sléze. „Moc m to
mrzí, ale p ipluli jste na dra ích lodích.

183
 „A Erik je synem norského panovníka," do ekl muž. Povzbudiv se
usmál, na pihatých tvá ích se objevily dolí ky. Shodil z ramen pláš
zakrývající prsní štít a rozprost el jej na zemi. „Posa se, ma paní. Opékám
si tu ného králíka. V ím, že bude chutný."
S úsm vem se k n mu p ipojila. Prohlížel ši ji tmavýma o ima. „Nesmíš
všechny Vikingy házet do jednoho pytle."
Sklonila hlavu, aby si Patrik nevšiml, jak se v ní svá í emoce „Žádného
neznám tak dob e jako Erika."
„M l jsem na mysli ty, kte í plundrují tuto zemi. Jsem si jist, že si svého
tchána náramn oblíbíš. Nikdy nep ipustil zbyte né vražd ní."
„Ale zmocnil se území, které mu nepat ilo!" namítla.
„Pravda, n co si vzal, ale Irsku vrátil desetkrát tolik," hájil Patrik Olafa s
hrdostí v hlase. „Ustavi spolu se svými syny bojuje ve jménu nejvyššího
irského krále. Z Dubhlainu se stalo velké m sto. Možná nejv tší v celé
zemi. Máme tam mnoho škol i klášter . P icházejí k nám hudebníci i
enci..." Výmluvn se ušklíbl. „Tohle jsou irské zp soby. Víš, co se u nás
považuje za nejv tší zlo in?"
„Co?"
„Odmítnout pohostinnost t m, kte í ji pot ebují. Kamkoliv se v naší íši
vrtneš, všude t p ijmou s otev enou náru í. Tak to u nás zkrátka chodí.
Ženy sm jí vlastnit majetek a prosazovat svoje názory. V p ípad neshod se
soudci zajímají o to, co si p ejí. Nejvyšší irský král je nejzodpov dn jším
mužem v zemi. Irové totiž v í, že ím vyšší postavení lov k zastává, tím
tší musí následovat trest, pokud se n ím proviní proti svému bližnímu.
Navíc je Irsko nádherná zem . M la bys ji vid t, má paní. Sytá zele se
táhne všude, kam až oko dohlédne. Barvy se m ní v souvislosti s ro ním
obdobím. N kdy p evládá fialová a purpurová, jindy oranžová.
„Patriku, ty bys m l sed t doma a sepisovat svoje post ehy, a ne se
trmácet cizí zemí a bojovat!" zvolala dívka.
Muž se zapý il. „ íkám ti to proto, abys pochopila, že Erik z Dubhlainu
není pohan ani barbar. Bou livá krev Viking se v n m svá í s odkazem
vzd laných a mírumilovných irských p edk . Hovo í n kolika jazyky,
studoval ecké i ímské verše, vyzná se v astrologii i v astronomii, hraje na
kolik hudebních nástroj . Nikdy si nep ál, aby kv li n mu n kdo trp l.
iplul sem ist proto, aby se zde utkal s naším spole ným nep ítelem - s
Dány. P ál bych si, abys pochopila rozdíl mezi ním a Gunthrumem."
184
 „Patriku," pravila up ímn , „p ijela jsem za tebou, abych mu pomohla."
„To jsi nem la!" vyd sil se, nebo si p ipomn l povahu svého úkolu.
„Není tu bezpe no!"
„Jsem nejlepší lu ištník, kterého znám," poznamenala mdle. „Proto je m
tady zapot ebí."
Muž se na ni potuteln usmál. „Co kdybych t požádal, aby ses oto ila a
vrátila se dom ?"
„V noci je cestování riskantní. Krom toho, ty m o to smíš jenom
požádat, protože nemáš právo mi rozkazovat. Uv dom si, že jsi m j
poddaný, nebo jsem se stala chotí tvého pána. Tím pádem jsi vstoupil do
mých služeb."
Na okamžik se odml el. „Zítra za svítání p ekro íme tamhleten h eben.
Až oschne rosa a zvedne se mlha, uvidíme, jak naše vojsko táhne podél
pob eží."
P ikývla. Patrik usoudil, že králík už je dost prope ený. Sundal jej z ohn
a pod lil se o n j se svou paní. Rhiannona, uvelebená na jeho plášti, popíjela
teplé pivo z koženého m chu.
V la, že její spole ník v noci tém nezamhou í oko, nebo ji bude
pe liv hlídat.
Za rozb esku vyrazili.
P ibližn za hodinu dosp li k útesu, z n hož byl dokonalý rozhled po
okolí. Patrik zahlédl Erikovu družinu jako první. Avšak vzdálenost, která je
lila, byla v tší, než Rhiannona p edpokládala. Srdce jí zb sile tlouklo,
když zvažovala své možnosti. Pot ebovala trefit kmen stromu rostoucího
podél stezky. Pak požádala Patrika, aby ustoupil stranou. Pe liv vložila do
luku šíp a natáhla t tivu. Zamí ila a poté ji pustila. Vzáp tí pot šené
zajásala, nebo st ela zmizela v porostu u p šiny. „Další!" vyzvala Patrika.
V pr hu následujících deseti minut vysílala šíp za šípem.
Náhleji p emohlo vy erpání. Luk jí zt žkl v rukou, scházela ji síla
natáhnout t tivu. Paže ji p íšern bolely. Pochybovala, že by dokázala
vypálit další st elu, i kdyby na tom závisel její život.
Unaven se svezla na zem a upustila zbra . „Bez obav, má pani. Však
inejmenším jeden z nich najdou." Patrik zkoumal d ní pod nimi. „Koukej!
Zastavili se! Vidíš? Našli varování! Te už je nikdo jenom tak nep epadne."
Dívce se vrátila síla. ile vysko ila z trávy. Skute . Jezdci zústali stát a
shlukli se dohromady. Rhiannona vydechla úlevou. Pak se zamra ila, nebo
185
koutkem oka zachytila jakýsi pohyb. „Proboha zašeptala. „Podívej, Patriku!
Za nimi! Dánové jsou jim v patách!"
Nep ítel dovolil Erikovi a jeho družin projít, pak se za nimi tiše plížil. Ze
svého výhodného postavení Rhiannona spat ila, že stezka se vine kolem
nebezpe ných útes . Jakmile se vojáci ocitnou na úzkém úseku, budou
ztraceni. „Musíme je znovu varovat! Patriku, zbyl nám ješt n jaký
pergamen a provaz? Rychle mi pomoz." Oslovený kvapn vylovil z mošny
zbývající vzkazy.
„Ale ím to napíšeme?" zakvílela.
„Nezoufejte, má paní. Hned to bude!"
Rhiannonu napadlo, že ji neslyšel, nebo klesl na kamení a jal se na n
hrnout suchou trávu a v tvi ky. Poté vytáhl ze sedla k esadlo a rozd lal
ohe .
„Patriku!"
„Ješt chvili ku!" Vytáhl z ohn oho elý klacík. „Sta í n kolik slov. Piš
tímhle oho elým koncem."
Dívka kvapn naškrábala dv klí ová slova - za vámi! Málem vzlykala
bolestí, když posílala do údolí nejd ležit jší šíp. Jakmile jej vypustila,
semkla ví ka a za ala se modlit. Potom spolu s Patrikem poklekla na kraji
útesu a sledovala d ní pod sebou.
„Našli ho!" zaradoval se muž.
„Jak jsi to poznal?" nechápala.
„Podívej! Zaujímají bojové postavení. P ipravují se na útok a vy kávají.
Jakmile se do nich Dánové pustí, pobijí je jako psy."
Slunce vystoupalo vysoko na oblohu. Po dív in tvá i zvolna stékal
pramínek potu. Spolu s Patrikem sledovala bitvu. Dánové se p iblížili a
Erikovi muži se jim postavili d ív, než stihli zaúto it.
Rhiannon se vydral z hrdla zoufalý vzlyk, nebo vzáp tí vypukla mela a
ona nedokázala ur it, kdo vít zí.
„Vlkova korouhev stále vlaje, má paní. Vidíš? P ece poznám barvy svého
pána."
Ona sama toho kv li hustému porostu moc nevid la, avšak cht la v it, že
se Patrik nemýlí. Náhle si uv domila, že na útesu strávili celý den a zrak jí
slábne, protože se za íná še it.
Nezbývá než se modlit.

186
 Vtom zjistila, že na míst osam la. Polekan se oto ila a shledala, že
Patrik rozd lává ohe . Ukázal jí velkou koroptev. „Snažím se, abys m la
pestrou stravu."
Mdle se pousmála. „Jenže já nespolknu jediné sousto."
„Musíš n co sníst," domlouval jí. „Na výsledku bitvy se nic nezm ní,
když budeš hladov t."
M l pravdu. Dívka si z istajasna uv domila, že je zde i další dúvod, pro
se musí udržet p i síle.
„Po kej, pomohu ti."
„Není t eba. Ve škubání jsem p eborník."
Patrik upekl koroptev a našel byst inu, z níž p inesl erstvou vodu.
Rhiannona náhle zjistila, že má hlad jako vlk, a spo ádala slušnou porci. Tu
noc byli oba napnutí jako struny. P emáhalo je roz ilení z událostí dlouhého
dne. Pono ili se do p átelského ml ení a netrp liv vy kávali, až se za ne
rozednívat.
Bylo již hodn pozd , když se dívce kone poda ilo usnout. Choulila se
pod Patrikovým plášt m a kupodivu ji netrápily žádné zlé sny.
Ráno ji probudilo in ení me . Kruté procitnutí.
Ihned otev ela o i a zt žka se postavila. Blaho ila si, že ji napadlo vzít
si na cestu pouzdro s malou dýkou, jež si p ipevnila ke kotníku. Avšak
scházel jí me . S lukem toho v souboji muže proti muži mnoho nesvedla.
Zaslechla kletbu a kvapn se oto ila. Patrika sice nespat ila, avšak nemohl
být daleko. Sv ily o tom zvuky poty ky. Rozb hla se k útesu. Její
spole ník stál na skalní ímse. Vykopnuté trsy trávy a kamení vypovídaly o
tom, že poty ka za ala poblíž ní. Patrik se o ividn snaží svého soupe e
odlákat, aby své paní poskytl as k út ku.
„B h ti žehnej, Ire!" špitla hlasit a rozb hla se k doho ívajícímu ohni.
eba p ece jenom uplatní sv j luk.
Popadla jej a p ehodila si p es rameno toulec se šípy. Nato pospíchala
zpátky. Patrik elil dv ma muž m. Na bosých nohách m li boty z hrubé
že, p epásané tuniky jim dosahovaly ke kolen m. Na hlav jim sed la
válcovitá helma, chránili se velkými štíty. Zápolili s veškerou vervou.
Stejn jako Patrik. State elil dv ma hromotluk m, ovšem nemohl se
jim bránit v .
Rhiannona málem vyk ikla bolestí, když napínala t tivu a pozvedala
žký luk. Vypustila první šíp a spokojen sledovala, jak se jednomu z obr
187
zabo il do ramene. Netušila, zdaje zran ní smrtící, avšak chlap za val z
plných plic a upustil me . Zadýchaný Patrik poté protivníka hladce vy ídil,
zvedl hlavu a zamával dívce na pozdrav. Vzáp tí se zatvá il vyd šen a
varovn zahulákal.
Rhiannona se oto ila. Pozd !
Stáli p ed ní t i otrhaní, unavení, špinaví a zakrvácení Dánové.
Zaje ela a sáhla po dýce. Zap isáhla se, že se nenechá zajmout. Avšak
edem v la, že nemá žádnou nad ji vyváznout se zdravou k ží. Plna
vzteku se ohnala nožem po jednom z nep átel. Pro ízla koženou tuniku a
trochu ho škrábla, ale to bylo vše. N kdo ji zezadu popadl a p inutil dýku
pustit. V znitel ji tvrd p imkl k sob . Pokusila se ho kousnout do ruky, ale
jenom se smál. Zvedl ji ze zem jako pírko.
Nadávala mu v jeho rodné i. Pe liv vyslovovala, aby jejím slov m
dob e rozum l.
„Tahle ko ka má zatracen dlouhé drápy," chechtal se její p emožitel.
Nato ila se tak, aby na n ho vid la. M l tmavé vlasy, zarudlé tvá e,
imhou ené tmavé o i a srostlé hu até obo í. Vší silou kopla dozadu a
slavila úsp ch, nebo chlapovi zmizel úsm v ze rt . „Odin je mi sv dkem,
že tuhle ko ku záhy zkrotím! Tady a te !" zavr el.
Nato k n mu p istoupil t etí z muž , mladý štíhlý blon ák, jehož dlouhé
kade e byly slepené krví, a vytrhl mu dívku z pracek. Hladov si ji prohlížel
sv tle šedýma o ima. „Tahle ko ka je mladá, má úžasné kozy, nohy až do
nebes a prdelku jako mišpulku, drahý p íteli."
„Je to mrcha!" láte il muž, kterého zranila, a vyrval ji z mladíkových
rukou. Nato ji prudce praštil p stí do brady.
Rhiannona se zajíkla bolestí. Upadla na zem. V o ích ji zaštípaly slzy.
Náhle si uv domila, že mezi Vikingy skute existují podstatné rozdíly.
Od t chhle smilování ekat nem že. Vy ídí si to s ní hned tady na útesu.
Zmocnila se jí panika. Ne ekan vysko ila ze zem a rozb hla se ke srázu.
Pokusí se skutálet ze svahu. Co na tom, jestli si srazí vaz nebo prorazí
lebku? Alespo ji eká rychlá smrt.
Avšak nebylo jí dop áno zem ít. Sotva urazila n kolik krok , kdosi ji
popadl za vlasy a p itáhl zp t. Ocitla se v náru i tmavovlasého muže.
Roztáhl ústa v širokém úsm vu a objevily se pahýly zkažených zub . Chvíli
si ji potm šile prohlížel, pak ji srazil k zemi.

188
 „Já ši ji chytil, tak bude nap ed moje!" prohlásil a vrhl se k Rhiaunon . Ta
pochopila, co má za lubem, a pohotov vysko ila ze zem . Obr za val na
své kamarády: „Držte ji za ruce, vy volové!"
Vmžiku se jí zmocnili. Prala se s nimi, co jí síly sta ily. Pojednou ji
který z nich ude il natolik tvrd , až jí za alo zvonit v uších. Zvon ní
zvolna p echázelo v dun ní a dívka si uv domila, že nezni pouze v její
hlav . Zem se chv la pod kopyty cválajícího vále ného o e. D ív než jí
tmavovlasý bídák stihl ublížit, ozvalo se zvolání:
„Hlupáci! Jdeme! Irové se vracejí!"
„Já jsem si tuhle št knu chytil, Yorgu...," spustil tmavovlasý chlap.
„Jenže ona pat í mn ! Ostatn , jako veškerá ko ist z téhle války!" namítl
jezdec, který se k nim p ítil. „Dejte mi ji a pojedeme."
Blon ák ji zvedl. Rhiannonu obcházely mrákoty. V la, že by m la
utéct d ív, než ji tihle muži n kam odvle ou. Zu iv zaryla zuby do Dánovy
ruky, až zasku el bolestí.
„Co se d je?" nechápal Yorg.
„Kouše!" st žoval si blon ák.
„Tak ji svaž!"
Její poslední nad je se rozplynuly v okamžiku, kdy jí na záp stích p istála
kožená pouta. Blon ák jí svázal ruce za zády a p ehodil ji b ichem dol
Yorgovi p es sedlo. K za al couvat, avšak Dán ho divoce pobídl kup edu.
Vyrazili.
Ujížd li zhruba hodinu, ale Rhiannona netušila, kterým sm rem. Bylo jí
íšern zle. To ila se jí hlava a zvedal žaludek. Velice se jí ulevilo, když
kone zastavili a Yorg ji sundal z ko ského h betu. Teprve nyní si ho
mohla po ádn prohlédnout. Byl p ibližn v Erikov v ku, samý sval a
jizva. Zkrátka vále ník každým coulem. Tmavé ku eravé vlasy mu spadaly
na ramena, avšak obli ej m l dohladka oholený. P íjemný vzhled kazila
dlouhá jizva táhnoucí se mu p es tvá . Stejn jako ostatní byl umazaný od
krve a špinavý.
Postavil dívku na nohy a bezostyšn na ni civ l. Prsty ozkoušel kvalitu
jejího plášt . Poté poklekl na koleno, aby prozkoumal její pun ochy. Cht la
ho kopnout, ale pohotov ji chytil za kotník a strhl na zem. Jeho kumpáni se
uznale zachechtali.

189
 „Myslím, p átelé, že jsme zajali urozenou dámu," prohlásil ve svém
rodném jazyce. „T eba nám prozradí, co je za . Co myslíš, Ragwalde?"
otázal se blon áka.
„Dob e nám rozumí," pou il ho oslovený. Do hlasu se mu vet elo
podrážd ní, z n hož Rhiannona vy etla, že mezi t mi dv ma probíhají
ustavi né tahanice o moc.
„Opravdu? Hmm, vzd laná dáma. T eba pochází p ímo z Alfrédova
domu," p emítal Yorg, na ež se na dívku up en zadíval. „Jsi odtamtud?"
Plivla na n ho. Vztekle za val a bolestiv ji stiskl paži. „Takže ty koušeš,
pliveš, nadáváš a pereš se, co?" zah ímal. Prudce se oto il a táhl Rhiannonu
s sebou. Klopýtav ho následovala, stejn jako jeho druzi, kte í se smáli a
nadšen svému v dci tleskali. Dívka se st j co st j snažila udržet na nohou
a zárove se rozhlédnout kolem sebe, aby zjistila, kde je. Yorg ji vlekl
kolem chalupy, jejíž zavražd ný majitel z stal bez povšimnutí ležet na poli.
Nedaleko tekla ka. Práv k ní ji násilník táhl. P inutil svou v ze kyni
pokleknout a pono il jí obli ej pod hladinu. Nemilosrdn ji krákal za vlasy.
Nemohla dýchat. V hrudi ji pálilo. Udusí se. Zem e. Pak bolest odezní. Snad
to tak bude nakonec lepší.
Vtom ji tyran vytáhl z vody. Otev ela ústa a dychtiv lapala po vzduchu.
Jen tak tak se držela na rozt esených nohách. „Však já t zkrotím,
semetriko!" sliboval. Pak se s rukama v bok oto il ke svým nohsled m. „Je
to krasavice. Vskutku kus ženské. Oce uji, že jste ji pro m ulovili. V jejích
vlasech se žár slunce snoubí s jiskrností ohn . O i má jako drahokamy. Je to
abajzna k nakousnutí. Skute stojí za to. Královská odm na! Až se jí
nabažím, budu za ni požadovat tu né výkupné!" Zachrochtal blahem.

V Rhiannon se vzedmula vlna nep emožitelného hn vu posílená

strachem. Navzdory' pout m vrazila do Yorga takovou silou, že ztratil
rovnováhu a skácel se do vody. Jeho muži zary eli smíchy. Kvapn p ed
ním couvala, když se hrabal ze zp né vody.
Pojednou si zklaman uv domila, že nep átel p ibylo. Hemžili se všude
kolem ní. Všichni byli zakrvácení, n kte í kulhali. Schváln vyhledali tento
tichý kout a zabili jeho majitele, aby si zde mohli v tichosti ošet it rány.
Nemá šanci jim uniknout.

190
 Yorg zarval jako post elený medv d a hnal se k ní. Pokusila se mu utéct.
Marn . Dostihl ji a oto il k sob . Instinktivn uhnula p ed jeho zdviženou
stí, le násilník se zarazil v p li pohybu.
„Valhala je mi sv dkem, že tahle žena pat í mn !" zaburácel z istajasna
rn známý hlas. „Bu mi ji dobrovoln vydáš, nebo zaplatíš svým
mizerným životem!"
Yorg sv sil ruku. Všichni se zv dav oto ili k drzounovi, který si dovolil
zpochybnit Yorgovo právo na zajatkyni.
Avšak nikdo neužasl víc než Rhiannona. V nep átelském tábo e se objevil
mohutný jezdec na hn dém nevysokém koni, v jehož sedle p sobil
nepat . Sv tlé vlasy m l pot ísn né krví. Byl oble en stejn jako
Dánové. Nedávná bitva na n m zanechala z etelné stopy. Zachmu ený
obli ej se tém ztrácel pod vrstvou špíny, ale prozradily ho o i.
Byl to Erik. Nevzrušen vstoupil mezi své protivníky a sm le žádal to, co
mu pat í.
Udiv našt stí p ipravil ot esenou Rhiannonu o . Chvíli jí totiž trvalo,
než pochopila, že Erik p edstírá, že je jedním z Dán .
Yorg si jí p estal všímat a p istoupil k n mu blíž. „Kdo jsi? A jak se u
všech boh opovažuješ ode m n co požadovat? Tušíš v bec, kdo jsem,
hlupáku?"
„Vznáším na ni nárok, protože jde o moji zajatkyni. Tvoji muži mi ji
ukradli."
„Kdo...?"
„Posílá m Gunthrum - a tys ho šeredn zklamal, Yorgu!" Erik sesedl z
koníka. Probrodil se vodou ke zkoprn lé dívce. Popadl ji za paži a smýkal jí
stejn krut jako p edtím zlot ilý Dán. Vyk ikla a upadla. Postavil ji zpátky
na nohy. Vytáhl z pouzdra dýku a p ezal kožené popruhy, kterými byla
spoutaná.
„Co si myslíš, že d láš?" obo il se na n ho Yorg.
„Beru si zpátky to, co mi pat í."
„Ona te náleží mn . Schváln jsem ji spoutal."
„Spoutal jsi ji, protože jsi takový slaboch, že nep em žeš ženskou,"
poškleboval se mu Erik. „Krom toho je moje. Získal jsem ji jako první a
na ídil, aby ji odvedli ke Gunthrumovi."
„Co je mi po n m?" naježil se Yorg.

191
 Nato p edstoupil Ragwald. „Našli jsme ji na útesu. Moc ses o ni
nepostaral. Ta mrcha posílala vzkazy. Práv ona st ílela šípy s poselstvím,
které toho irského h upa upozornily na náš útok. Jestli je tu n kdo hovado,
které neuhlídá ženskou, pak jsi to ty!"
Erik tasil me . Zlov stn se zazubil. „Tak poj ! P esv se, jaký jsem
vále ník."
Zvedla se vlna povyku. Nakrátko se zdálo, že Ragwald svého inu lituje,
ale pak se vzmužil, chopil se me e a p edstoupil. „Chlap, který zem e
stá ím, upadne v zapomenutí!" zvolal. „Zato vále ník skon í ve Valhale.
Dnes v noci tam usedneš i ty!"
Byla to kurážná slova. Teprve v té chvíli Rhiannona naplno ocenila
ednosti svého manžela. Ragwald vydal z hrdla bojový pok ik a zaúto il.
Erik jeho výpad hladce vykryl. Ohán l se t žkým me em, jako by nevážil
víc než vrbový proutek. Když se na n ho Ragwald vrhl podruhé, hladce ho
vy ídil.
Mizera skon il ve vod , která se rychle zbarvovala krví.
Rhiannona polekan vypískla, když ji Erik nevybírav p itáhl k sob . „Je
moje!" zah ímal. „Pat í mi z Gunthrumova rozkazu! Kdo další se mi
postaví?"
Odpov dí mu bylo užaslé ticho. Nato se rozvážn ozval Yorg: „Ta holka
pochází ze šlechtického rodu. Možná je sp ízn na s králem. Má velkou cenu
a my se o ni dob e starali. Co nám za ni nabídneš?"
„Toho hn dého poníka," odv til Erik a ukázal na chlupaté zví e. Yorg
zhnusen plivl do vody. „Žertuješ? Ty mi za takový poklad nabízíš tuhle
íšeru?"
„Poklad?" odfrkl opovržliv Erik. „Tahle nána?" „Vždy má zlaté vlasy!"
hádal se Yorg.
„Jsou jako pochcaná sláma, ty brepto," utahoval si z n ho Erik.
Rhiannona se k n mu užasle oto ila. Ignoroval její pohled a dál ji pevn
svíral.
„Ve srovnání s touhle ženskou je ta tvoje zakrslá herka bezcenná!" trval
na svém Yorg. „Tahle Angli anka je mladá, kozy má jako zralé melouny a
nohy jako vrbové proutky."
Erik se pohrdav rozesmál. „Ty tvoje melouny jsou spíš povadlé dýn ,
milý p íteli. A co se nohou tý e - v tom máš pravdu. Vrby bývají k ivé."

192
 „Dávej si pozor na jazyk!" varoval ho Yorg. „Ta holka rozumí každému
tvému slovu."
V tom se nemýlil. Rhiannona dostala chu Erika za pronesené urážky
potrestat. Ostatn , zajatci se zhusta perou se svými v zniteli. Využila toho,
že Erik stojí vedle ní, a vší silou ho kopla.
York za val smíchy. N kdo z p ítomných Erika varoval, že ta mrcha
kouše víc než vzteklej okl. Avšak d ív než si sta ila vychutnat svoje
vít zství, manžel ji nesmlouvav popadl za vlasy a znovu na chvíli potopil.
Vzteklá, rozechv lá a mokrá jako myš musela dál poslouchat, jak se o ni ti
dva handrkují.
„Koukám, že vzteklej pes je proti ní beránek," poznamenal Erik.
„Tak pro by sis ji bral, že?" prohlásil pohotov Yorg.
„Protože jsem ji vid l jako první, protože mi pat í a chystám se ji zkrotit."
„Dohodneme se takhle: dnes v noci bude moje a zítra ji máš ty." „Já ji mám
už te ."
Rhiannona si uv domila, že tahle debata nikam nevede. Po ínalo se jí
zmoc ovat zoufalství. Erik nemá šanci vy ídit je všechny. Pro sem p ijel
sám? nechápala.
Vzáp tí leknutím vyk ikla, nebo Erik jí serval z ramen pláš i se
safírovou broží. Opovržliv jej hodil Yorgovi. „Tohle je všechno, co ti za ni
nabízím, a i tak ti dávám hodn ." Strkal p ed sebou dívku s takovou silou, že
málem upadla. Cht la n co namítnout, ale nedostala p íležitost. „Mazej!"
za val na ni z plných plic.
Poslechla. Prosmýkla se kolem Yorga a p itom na sob cítila pohled
všech lidí stojících okolo. Erik ji hnal kolem hn dého poníka a všech
ítomných. Nato zamí ili k poli, na n mž leželo t lo nebohého sedláka.
Erik dlouhými kroky odhodlan rázoval k lesu.
Kone se ocitli mezi stromy. Manžel ji op t pobídl ke sp chu. Zlostn
se k n mu oto ila. „Ty mizero! Pro ...?"
Odpov di se nedo kala. „Utíkej!" poru il jí. Uchopil ženu za ruku.
Jakmile se za ali proplétat bujným podrostem, vyd šené dívce došlo, že se
Yorg a jeho kumpáni rozhodli je pronásledovat.

193
14

194
 Erik ji nemilosrdn vlekl za sebou. B želi, co jim nohy sta ily. Rhiannona
se zadýchávala. V hrudi jí pálilo, nohy bolely. V tve strom a šlahouny
ostružiní drásaly její vlasy i oble ení, avšak muž ze zvoleného tempa
neslevil. Na robustního chlapa se pohyboval s obdivuhodnou mrštností.
Vtom dívka zakopla, vysmekla se z Erikovy dlan a jak dlouhá, tak široká
se rozplácla v louži bláta. Muž se zastavil a s kletbou na rtech se k ní oto il.
Podával jí ruku. Náhle se zarazil.
V lese panovalo naprosté ticho. Poda ilo se jim utéct! Erikovo ml ení
ujistilo Rhiannonu o tom, že je to pravda.
„Nuže, urozená dámo," ekl a mra il se na ni, „urá ila by ses laskav
zvednout, abychom mohli pokra ovat? Anebo si zde míníš chvilku
odpo inout?"
Strach z Yorga se rozplynul, zato v ní op t vzkyp l hn v. Nabrala do
dlan bláto a vztekle jím mrštila po manželovi.
P istálo mu na nose. Srde by se svému kousku zasmála, kdyby se mu
nebezpe nezablýsklo v o ích.
„Ano! Cht la bych si odpo inout," zvolala. Lapala po dechu, nebo se
pot ebovala zklidnit. „Nevadí mi, že se válím v bahn , m j pane. Sotva se
totiž hýbu! Co tu u všech svatých pohledáváš?"
„Cože?" Zarazil se s rukama v bok a nev ícn na ni civ l. „Copak bys
rad ji z stala v dánském zajetí? Pokud ano, sta í íct!"
„Ne! Copak bys to p ipustil? Jestli si dob e vzpomínám, existovalo místo,
kde jsem si p ála z stat, jenže tys mi to neumožnil! Marn jsem po n m
toužila!"
Svižn se k dívce p ito il, zvedl ji ze zem a p ehodil si ji p es rameno d ív,
než mu stihla utéct. „Kam m neseš?" vyk ikla.
„Zpátky k Dán m!" zaburácel. „Jsi mazaná št kna, koušeš, a já ti zcela
up ímn íkám, že tvoje vlasy mají barvu pochcané slámy!"
„Ach!" Zabušila mu p stmi do zad. „Postav m na zem!"
Povolil sev ení a ona elegantn sklouzla zpátky do bláta. Chystala se je
po n m op t hodit, avšak d íve než je stihla nabrat do dlan . Erik se nad ní
sklán l. O i mu hroziv plály. Pevn ji popadl za záp stí. V ošlehaném
obli eji se zaleskly bílé zuby. „Pro já blázen se t v bec pokouším
zachránit?"
„Protože jsi hlupák! Mohli t zabít!" odsekla. „Velíš stovkám muž , ale
do dánského tábora se vypravíš sám. Oble ený v hadrech!"
195
 „Prokristapána, ženská! Dovedeš si p edstavit, co by s tebou ud lali,
kdyby se k jejich ležení p iblížilo nep átelské vojsko? Pod ízli by ti hrdlo,
než bys ekla švec! Ani bychom nesta ili pozvednout zbran na tvoji
obranu."
Z jeho slov ji zamrazilo až v kostech. V la, eho jsou nájezdníci
schopni. Zachv la se. Erik si její ml ení špatn vyložil, nebo dál hn viv
pokra oval: „M l bych t osobn stáhnout z k že za to, žes nás oba
vystavila nebezpe í."
„P išla jsem t varovat!" bránila se neš astn .
ekl jsem ti, že máš sed t doma. Ne se potulovat po kraji!"
„Jak se opovažuješ? Uv dom si, že jsem tebe a tvé muže uchránila p ed
další zradou."
„Tys že m uchránila? Moc dob e vím, za jakým ú elem vyst eluješ své
šípy. Mám s tím osobní zkušenost."
„Ale..."
„Jsi obdivuhodná komediantka, Rhiannono. Vzpomínám si na ve er, kdy
tvoje d myslné p edstavení málem vyprovokovalo krvavou poty ku.
Konalo se o naší svatební noci, vzpomínáš si? T eba jsi nejprve poslala
proradný vzkaz a potom jsi nás pospíchala varovat, aby na tebe nepadlo
podez ení."
Dívka se zalykala hn vem. Její rozho ení bylo natolik silné, že se jí hrav
poda ilo od sebe Erika odstr it. Jako v mátohách se zvedla ze zem a
pospíchala pry .
„Rhiannono!"
Zakrátko ji dostihl. Pokusila se mu vymanit, ale špatn došlápla na
vykotlaný ko en a podvrtla si kotník. Manžel ji uchopil do náru e a dál ji
nesl. O i, jež upíral p ed sebe, v zašpin ném obli eji p ímo svítily.
„Touhle dobou by se moji muži m li sesypat na dánský tábor," oznámil jí
cn . „Zítra se s nimi sejdeme u potoka."
Neodpov la mu. Byla ukopt ná, v krku ji pálilo a bolel ji každi ký sval.
Cítila vy erpání, a tak si op ela hlavu a zav ela o i.
Musela usnout, protože když znovu rozlepila ví ka, v kol panovalo ticho
a tma. Nad hlavou jí svítil m síc a hv zdy. Poblíž ní plál ohe , na n mž se
opékalo n jaké maso. Shledala, že hlavou spo ívá na Erikov halen .
Dolehlo k ní zur ení vody, z n hož usoudila, že manžel nepolevil a donesl ji
až k byst in , kde se mají setkat s jeho družinou.
196
 Stále ji obcházely mrákoty, zav ela proto o i. Vzáp tí je vyt eštila, nebo
se jí o elo ot elo cosi studeného. Vedle ní d ep l Erik. M l na sob pouze
nohavice a cárem látky utrženým z haleny jí smýval bláto z obli eje.
Rhiannona se ihned posadila a odtáhla se od n ho.
„Jenom jsem cht l.
„Umím se o sebe postarat sama. D kuji za laskavost!" „Skute ?"
„Díky tvé pé i jsem špinav jší než d ív." „Dobrá, dámo, to se dá lehko
vy ešit."
Zapišt la na protest a zabušila mu p stmi do hrudi. Erik ji zvedl a zamí il
k ledové ce. V t chto místech byla hluboká. Brodil se vodou, dokud mu
nedosáhla k pasu, pak do ní manželku bez rozpak hodil. Když se
Rhiannona vyno ila nad hladinu, prskala, polykala and lí ky a nadávala.
Erik v bujarý smích ji dráždil.
Muž ji popadl za promo enou tuniku. „Zmá el jsi mi oble ení! Málem
jsem se kv li n mu utopila, jak m táhlo ke dnu. Te zmrznu. Pokud d ív
nezahynu samou touhou po tvé smrti!" sd lila mu.
Erik ji popadl do náru e. „Nuže, lásko, utopit se nemusíme," prohlásil.
„Když t tvoje vlastní oko uráží, vydloubni je - nezní takhle jedna z
ot epaných k es anských frází? Tvoje oble ení sice není oko, ale když t
uráží..." S t mito slovy ji navzdory protest m svlékl z tuniky. Vzáp tí
následovaly pun ochy. Mokré šaty odhodil na b eh. Rhiannona se potopila
hluboko pod hladinu, aby mu unikla. Na opa né stran ky si zakryla hru
rukama a nenávistn na manžela zírala.
„Vra se zpátky!" p ikázal jí. „Ty jsi zešílel!"
„Nemohli jsme z stat pokrytí blátem. Poj sem! Chci ti jenom
opláchnout vlasy, než v nich ten marast zaschne natolik, že ti nezbude než si
je ost íhat."
„Žádná škoda!" opá ila. „Alespo bych se zbavila pochcané slámy!"
Erik se zachechtal. „Co je to za móresy?" Voda šplouchala, když se k
dívce brodil. Potopila se a mrštn plavala pod vodou. Vyno ovala se jenom
tehdy, když se pot ebovala nadechnout.
esto se jí držel v patách. „Rhiannono!"
Op t se potopila. Tentokrát špatn zvolila sm r a Erik ji pohotov chytil
za nohu. P itáhl ji k sob a dlan mi sklouzl po nahém t le, které navzdory
studené vod krásn h álo. Rhiannona se s ním chvíli p etahovala. Pak se

197
 istajasna ocitla p itisknutá k mužov hrudi. O i se mu ve sv tle m síce
leskly a sálala z nich váše .
„K emu by mi byly tak odporné vlasy?" vydechla.
Smysln ji hladil po zade ku a bocích. Na stehn ucítila jeho probouzející
se pohlaví.
„Co jsem m l tomu dánskému psovi íct, když si t tolik cenil?" bránil se
tiše. „Tvoje kade e jsou vskutku nádherné. Zá í jako zapadající slunce. Jsou
kké a hebké, krásn m šimrají po t le. Považuji je za u in ný zázrak."
Uhlazoval jí vodou nasáklé prameny, pak jeho ruka zabloudila k tvá i, poté
na hrdlo a klí ní kost. Polaskala chladem scvrklé bradavky. Dívka zadržela
dech, nebo jeho doteky v ní probouzely žár. Pálilo ji v klín . Avšak odtáhla
se od n ho odhodlaná mu odolat. „P ece bych t neurážela tím, že bych ti
nabízela adra, jež se podobají vadnoucím dýním."
Muž se prchav usmál, v m avém sv tle m síce mu to moc slušelo.
„Bodej . Ale kdybych mu pov l, že tvoje adra jsou pevná jako jablka,
avšak vytvo ena jsou z alabastru a vyzdobena r žovými poupátky, byl by s
tebou amen. Nikdy by se t nevzdal."
Zlehýnka, opojn se jí dotýkal. Rhiannon se z jeho n žností
podlamovala kolena. Rytmicky ji hladil. Jeho doteky nabývaly na
rnosti. V klín se ozval známý žár. Dívka se zatetelila blahem a v tu
chvíli zapomn la na veškeré protesty. Nicmén v uších jí stále zvonila jeho
nelichotivá slova. Vtom jí Erik pošeptal: „Ztratila jsi , dámo? Neodvážil
jsem se mu íct, že tvoje ple je heb í než to nejjemn jší hedvábí a tvoje
dlouhé nohy jsou štíhlé a ladné. Dovedn se muži ovinou kolem t la a
ivedou ho k extázi. Vskutku se ocitne v ráji. Nemohl jsem mu prozradit,
jak jsi sladká a že je možné utopit se v hlubin tvých o í. Ani to, že dokážeš
muž m poplést hlavu natolik, že jsou ochotni zem ít, aby t dostali. Mn
sta ilo jednou t ochutnat a byl jsem ztracen. Kv li tob bych neváhal
vyzvat na souboj samotného Boha, jen abych t op t m l."
Utahuje si z ní, ur it si d lá legraci. Avšak když na n j pohlédla,
shledala, že se tvá í vážn . Zvedl ji z vody a vynesl na b eh. Položil
Rhiannonu do trávy a znovu op voval její spanilost. Po každém vyznání ji
vášniv políbil, až horkost jeho rt a jazyka zaplašila chlad, jejž po sob
zanechala studená voda. Erik zah íval Rhiannonu svým t lem a promyšlen
ji svád l, dokud se nepoddala smyslnosti.

198
 O hodn pozd ji, když se m síc za al schovávat za mraky, váše se
vy erpala a nahradila ji slastná únava, Rhiannona na sob op t ucítila
manželovy ruce. Zvedly ji a odnesly pod strom, kde ji zachumlaly do
Erikova teplého plášt . Málem usínala, když do ní manžel opatrn str il a
nabídl jí ope ené maso. Zpo átku se domnívala, že nespolkne jediné sousto,
avšak pe ínka chutnala lahodn a probudila v ní hlad.
Když se najedli, Erik ulehl vedle své ženy a p ivinul ji k h ejivému t lu.
Rhiannona si užívala vzájemnou blízkost a pohodlí. Napadlo ji, že takhle
jak vypadá láska.
Jenže tohle je pouhá iluze, uv domila si v okamžiku, kdy ji probudily
první paprsky nového dne. Otev ela o i. Manžel vedle ní neležel. Zabalila
se do plášt a posadila se. Erik, nyní pln oble ený, stál kousek od ní, botou
se opíral o kámen a zíral na plynoucí vodu.
Z ejm vycítil, že je dívka vzh ru, nebo vzáp tí na ni ost e pohlédl.
„Vsta a oble se!" poru il p ík e. „Zakrátko tu budou vojáci."
Jeho tón ji zasko il. Zask ípala zuby a vznešen se postavila. Dokrá ela k
vod , poklekla a zhluboka se napila. Pak si opláchla obli ej. Cítila, že ji Erik
sleduje. Když se k n mu oto ila, probodával ji ledovým pohledem.
Zmocnily se jí zlost a podrážd ní. N ha, kterou projevil, byla pouze
elová. Když Erik dosáhne svého, p estane na manželku brát ohledy.
„Pro na m tak civíš?" obo ila se na n ho. „Co ode m ješt chceš?
Vždycky si vezmeš to, po em prahneš, a na nikoho se neohlížíš!"
„Kdybych z tebe dokázal vypá it pravdu, v mi, lásko, že bych to
ud lal."
„Jakou pravdu? O em to mluvíš?"
Dával si s odpov dí na as, potom pokr il rameny. „Když jsi to nebyla ty,
Rhiannono, tak kdo? Kdo je tím zrádcem?"
Zarazila se. Pak se ost e nadechla. Riskovala život, aby ho varovala, a on
ji stále podezírá! „Mizero!" zasy ela nenávistn . Chvatn posbírala kousky
dosud vlhkého oble ení a chystala se zmizet za stromem. Erik ji pohotov
uchopil za paži. Zvedla k n mu rozhn vaný zrak.
„Z ni eho t neobvi uji...," spustil.
Vyškubla se mu. V o ích ji zaštípaly slzy. Poslepu se po n m ohnala,
avšak zachytil její ruku a p itáhl si dívku k sob . „Jenom jsem se t ptal,
Rhiannono. Zajímá m , zda máš n jaké podez ení, to je všechno. Musíš mít
jakou p edstavu, kdo nebo co za tím stojí."
199
„Nemám!" vyhrkla. „O ni em nevím! Pus m !"
„Rhiannono!" Hlas mu zjihl. Uhladil jí vlasy z ela. Dívka pohodila
hlavou, aby se vyhnula jeho doteku. „Ne! P esta s tou p edstíranou n hou!
Za rozb esku ztrácejí no ní lži smysl, nemyslíš? My dva p ece k sob nic
kného necítíme, m j pane!" Vytrhla se mu a polekan p ed ním couvala.
Bála se, že se rozplá e a slzy prozradí, že je plná emocí. „Odpus mi, jestli
žeš, ale myslím to up ímn . Milosrdné lži se mi hnusí!"
Erik zatnul zuby a v o ích se mu zablýsklo. Z istajasna k ní znovu
istoupil a siln sev el její k ehká záp stí. „Klidn mnou opovrhuj, nenávi
, každý den proklínej hodinu, kdy jsem se narodil, ale za všech okolností
poslouchej, Rhiannono! A slušn mi odpov z, když se t na n co
zeptám!"
„Tak se m slušn ptej!" opá ila. P ála si, aby ji pustil. Pokud to rychle
neud lá, rozplá e se a zhroutí. Erika m že milovat jenom hloupá ženská.
Jenom hlupa ka uv í vyznáním šeptaným pod hv zdnou oblohou.
Dobrý Bože, pomalu p icházím o rozum. Náhle se bez Erika neobejdu,
ekám na slova uznání, t ším se na n žná sl vka...
Jakmile se snese tma, prahnu po jeho dotecích. „Kdo nás podrazil?"
opakoval.
„Nemám pon tí!" bránila se. Suše se usmála a ucedila: „Egmund ani
Thomas to jist nebyli, ledaže bys uv il, že nás zrazují ze záhrobí."
Na tohle odpov nem l. Vtom zapraskaly v tve a ozvalo se veselé, t ebaže
mírn znepokojené zvolání: „Eriku! Jsi tady?"
Oslovený odpov l, aniž odtrhl zrak od manželky: „Ano, Rollo! Tady
jsme!"
Rhiannona sebou prudce zazmítala. Na okamžik zapomn la na k ivdu,
kterou utrp la. „Nejsem oble ená!" p ipomn la Erikovi. Pozd ! Blížili se k
nim Patrik a Rollo, Rowan se držel za nimi. Dívka m la na sob jenom
pláš , šaty se jí povalovaly u nohou.
Patrik kvapn sesedl z kon , padl p ed Rhiannonou na kolena a uchopil ji
za ruku. „Požehnán bu Všemohoucí a s ním všichni svatí, má paní! Tolik
jsem se o tebe bál."
„Patriku, prosím!" napomenula ho tiše. Obávala se, co takovému výstupu
ekne manžel. „Vsta !"
Neposlechl. „Zachránila jsi mi život a riskovala p itom ten sv j. Sice se
mi brzy poda ilo Erika vypátrat, avšak netroufli jsme si na Dány zaúto it
200
 ímo. M li jsme na pam ti, jaké p íšerné v ci provád jí zajatc m, když se
sami ocitnou v ohrožení. Kone jsi s námi a já jsem ti tolik vd ný..."
„Jak to dopadlo s Dány?" sko il mu Erik suše do i.
„Nedostali sebemenší šanci," ubezpe il ho Rollo.
„Alespo tahle skupina," dodal tiše Rowan. Rhiannona na n ho pohlédla
a hned nato ucítila, jak jí tvá e ho í rozpaky.
„Musíme pokra ovat v cest , Eriku," p ipomn l mu tiše Rollo.
Patrik si uv domil, že kle í na dív in oble ení, a nemotorn vstal.
„Po káme na vás tamhle v lese," sd lil svému v dci.
Rollo tak ohleduplný nebyl. Znenadání se rozchechtal. „My celou noc
obavami nezamhou ili oko a tady milostpán s milostpaní si užívali jako v
ráji. Nyní nás omluv, Eriku. Budeme tamhle mezi t mi stromy."
Jezdci se vyhoupli do sedel a zmizeli. Rhiannona se oto ila k manželovi
zády a pustila'se do oblékání, aniž si sundala pláš .
Erik se na ni podrážd obo il: „Co to má být, dámo? Nová hra?" Stáhl jí
pláš z ramen. Dívka se zachv la zimou. Hn viv se na muže podívala.
St etli se o ima. „Znám každou pí tvého t la, Rhiannono. M j na pam ti,
že jsi moje, a já zrovna nepat ím k trp livým lidem. Tohle bláznovství ti
nehodlám tolerovat."
Probodávala ho pohledem a v skrytu duše si p ála mít tolik síly, aby mu
mohla doopravdy ublížit. Bez ohledu na nahotu si založila ruce v bok a
vzpurn pohodila hlavou. „Dobrá!" Odhodlan se shýbla pro pun ochu a
za ala si po ínat, jako by tu Erik nebyl. Ml ky ji sledoval. Avšak ve chvíli,
kdy se chystala odejít, ji popadl za paži a p itáhl zpátky. „Varoval jsem t ,
dámo! íkal jsem ti, že m klidn m žeš nenávid t, ale musíš m
poslouchat!"
„Slibuji, že už ti žádný varovný vzkaz nepošlu," zacvrlikala sladce.
„Te mám na mysli jiné v ci," osopil se na ni ost e.
„Dohlédnu, abys jedl v as a vždycky jsi obdržel lahodnou krmi."
Usmál se koutkem úst a v o ích mu tverácky zablýsklo. „Budeš m
poslouchat naprosto ve všem a vyplníš všechny mé rozmary."
Zhluboka se nadechla, srdce jí splašen tlouklo. „A co moje rozmary,
pane?"
„Rád ti vyplním každi ké p ání."
„Co když to nep jde?"

201
 Rozesmál se a p imkl ji blíže k sob . Nedokázala ur it, zda se zlobí, i se
dob e baví. „T eba by ses m la nau it, jak sladit svoje rozmary s mými.
Potom budeme oba spokojení." Náhle zvážn l a do hlasu se mu vet el
výstražný tón. „Varoval jsem t , abys m poslouchala. Zapiš si za uši, že
vždycky bude po mém! A t ani nenapadne, že by to mohlo být jinak."
„Vždycky musí být po tvém?" vyjela. Rozhodla se, že vyzve manžela na
slovní souboj. „Nuže, Eriku z Dubhlainu, vypadá to, že na tvoje slova p íliš
nedbám. Bu jsem t te zradila, anebo jsem se ti zpronev ila tím, že jsem
utekla z domu. Nejsem o nic lepší než Alexandr a ur it nemám takovou
cenu jako panství. Co bys ud lal s jankovitým h ebcem nebo neposlušným
sluhou? Pro m jedno duše nepov síš? Nesetneš mi hlavu? Skoncuj se
mnou a hotovo!"
„Jenže to by znamenalo úplný konec," prohodil ledabyle. „V mi, dámo,
že uvažuji o d kladném t lesném trestu, ale takovém,který provedu já sám a
v soukromí. Nyní, má paní a ženo, p jdeme."
V novala mu pohled plný pohrdání. „Však ona t dánská sekera jednou
dostane!" prohodila sladce.
„Ale to už pro tebe bude p íliš pozd ," odv til stejn medovým tónem.
Zdálo se, že Rhiannona tuhle bitvu prohrála. Nepronesla už ani slovo a
pospíchala na kraj mýtiny, kde na n již ekali jejich p átelé. Patrik p ivedl
grošovanou klisnu a pomohl dívce do sedla. Sledovala, jak Rollo p ivádí
bílého h ebce. Erik se na kon usmál, pohladil ho po ch ípí a pošeptal mu
cosi do ucha. Potom se vyhoupl na jeho h bet.
Rhiannona si ho ce pomyslela, že Erik projevuje svému o i víc
náklonnosti než jí. Ost e ji bodlo u srdce. Pro se stará? Viking vtrhl do její
zem a o všechno ji p ipravil. Dokonce i o d stojnost. Moje vzpoury nikam
nevedou, napadlo ji p i vzpomínce na poslední st et, který s ním vedla.
Avšak nikdy se nesmí Erikovi podrobit. Byla by ztracená.
Vydali se na cestu dom . Erik se ujal vedení. Rhiannona se držela zpátky,
jela mezi Patrikem a Rowanem. Nikdy t nebudu milovat! slibovala v duchu
manželovým zád m. A nikdy se t nebudu bát!
Tady, uprost ed družiny, ji nikdo nemohl obvinit z nepat nosti, proto si
uvoln povídala s Patrikem i Rowanem. Patrik jim vypráv l o své
pozoruhodné domovin a potvrdil, že jeho jmenovec, svatý Patrik, skute
ed mnoha a mnoha lety vypudil z Irska všechny hady.

202
 „Škoda, že se nem že vrátit a postarat se o Dány!" povzdechl si Rollo.
Rhiannona se zachichotala a o i jí zajisk ily. Avšak její úsm v povadl v
okamžiku, kdy se k ní oto il manžel. Sklonila hlavu. Schváln si ho
nevšímala. Požádala Patrika, aby jí vylí il další p íb h. Ochotn ji vyhov l a
pustil se do popisu mr avých lidi ek, kte í prý žijí ve skalních pr rvách a
hluboko pod zemí.
Cesta p íjemn ubíhala. Avšak jakmile se za alo smrákat a domov se ocitl
na dohled, Rhiannona vycítila ve vzduchu zm nu.
Nad hlavami se jim stahovala hroziv erná oblaka, od mo e se p ihnal
studený vítr.
P ed hradbami m sta Erik varovn zvedl ruku a celá skupina z stala stát.
Rhiannona si všimla, že na n eká Mergwin. Byl sám, p esto se zdálo, jako
by opanoval celou cestu stejn jako oblohu a mo e. Vítr si pohrával s jeho
dlouhými bílými vlasy a vousy. O i m ly tutéž pochmurnou barvu jako
oblaka a nev stily nic dobrého.
„Co se d je?" dožadoval se Erik vysv tlení. Sesko il z kon a p istoupil k
Mergwinovi. Druid sev el jeho ruce ve svých a Rhiannona si v tu chvíli
všimla, jak je sta ec sešlý v kem. Pohlédla na mo e rozprostírající se za jeho
zády.
Op t zde kotvily vikinské lod s d mysln vy ezávanými p íd mi.
Srdce jí posko ilo. Další nájezdníci? Copak se jim budou v bránit?
Král Alfréd s nimi odnepam ti bojuje. Snaží se je porazit už tak dlouho, že
si nakonec ze zoufalství povolal na pomoc Vikingy.
Avšak lod Erikovi strach nenahnaly. V noval plnou pozornost muži,
který stál p ed ním.
„Jde o nejvyššího irského krále," hlásil Mergwin.
„D de ek," vydechl Erik, „umírá." Nespoušt l z druida zrak.
„Otec pro tebe nechal poslat. Matka t pot ebuje. Jestliže odpluješ za
úsvitu, ješt se s ním shledáš."
Erik poru il, aby Mergwinovi p ivedli kon , a op t se vyhoupl do sedla.
Ml ky ujížd li k m stu.
Jakmile dosp li na nádvo í, pán domu sp šn sesedl a zmizel v hale. K
Rhiannon p isp chal Patrik, aby jí pomohl. O i m l plné smutku.
„Skute odpluje do Irska?" zeptala se ho. Prosím t , Bože modlila se v
duchu, ud lej všechno pro to, a odjede. Drž ho ode m dál, a se m

203
nedotýká a já se nau ím op t ho nenávid t. Za , a o n ho nemám strach!
je mi lhostejný!
„Ano. Nejvyššího irského krále všichni milují, zejména jeho d ti a
vnou ata. Je to úžasný lov k. Poda ilo se mu sjednat mír a udržel jej. Náš
Aed je spravedlivý a se všemi soucítí. I ty by sis ho oblíbila."
P ikývla, nebo Patrik se kv li svému panovníkovi up ímn rmoutil.
Snažila se nikterak nedat najevo, že ji manžel v nenadály odjezd naopak
ší.
Pospíchala do sídla. Usmyslela si, že se v tichosti schová v Adélin ložnici
a nebude se plést do hore ných p íprav. Nicmén její plán nevyšel. U
vchodu do hodovní sín na ni ekal Mergwin, kabonil se a tvá il se vy ítav .
Jak v l, že do domu vstoupí práv tudy? A koliv toho má hodn na srdci,
sta ec p esn ví, kde si na ni má po íhat.
„Prosil jsem t , abys nikam nejezdila!" p ipomn l jí dot en . Vypadal
ustaran . Rhiannona pojednou litovala, že mu svým po ínáním ublížila.
Nem že si pomoct, ale na Mergwinovi jí záleží. Svým zp sobem z n ho šel
strach, ale považovala ho za p ítele. V la, že jí pln d uje, a dokonce
si p ál, aby se stala Erikovou chotí.
Zavrt la hlavou. „Moc m to mrzí, Mergwine. Doopravdy. Necht la jsem
ti ublížit. Je mi líto, že má tv j pán a vládce na kahánku. Vidím, že ho
obdivuješ a máš ho up ímn rád. Vskutku musí být úžasným lov kem.
Budu se za n ho modlit, stejn jako všichni ostatní."
Nevšimla si, že se k nim po špi kách p ikradl Erik. Z toho d vodu ji
vylekal jeho p íkrý a mrazivý hlas. „Modlit se za n ho nemusíš, dámo,
protože za rozb esku spolu s námi vyrážíš na mo e."
Polekan se zadívala manželovi do o í. V p íše í chodby se zdály být
velmi tmavé. Napadlo ji, že vytušil, jak moc se na jeho odjezd t ší, proto se
jí rozhodl radost p ekazit.
Polkla. Pokoušela se hovo it vlídn a v cn . „Obávám se, že bych ti
jenom p ekážela, Eriku. Nebude to pro tebe lehké.
„Proto si nechci navíc lámat hlavu tím, co tu provádíš. Jestli t na tvých
potulkách p epadli Dánové anebo ses rozhodla vypravit za nimi do tábora,"
sko il jí hrub do i. „Nejlépe ud láš, když si p jdeš sbalit v ci, i když
Mergwin již poprosil Adélu, aby ti pomohla."
„Ale m j pane...," chystala se bránit.
„P esta žvanit, Rhiannono, a posp š si. Ráno tu bude coby dup."
204
 Tázav pohlédla na Mergwina a vzáp tí pochopila, že jí nepom že. Už
jednou ho napálila. A Erik...
„Nikam nepojedu!" vyk ikla a energicky vykro ila chodbou.
Manžel ji popadl za vlasy. Když vykvikla bolestí, mraziv se na ni usmál.
„Pojedeš se mnou, a už dobrovoln nebo ne." Propaloval ji mrazivým
pohledem. „Radím ti, abys se mnou rad ji jela po dobrém." Pustil ji a vrátil
se do sín . Rhiannona zkroušen pohlédla na Mergwina a vydala se do
schod .
Adéla na ni ekala v ložnici spolu s vanou horké vody, istými ru níky a
mýdlem vonícím po r žích. P iznala se, že umírala strachy, p estože ji
Mergwin opakovan ujiš oval, že se její milované p íbuzné nic nestane a
vrátí se v po ádku dom . „Když jsme spat ili, že k našim b eh m op t
iplouvají vikinské lod , všichni jsme pro padli panice. Mergwin nás
našt stí uklidnil, že pat í Olafovi Bílému, králi Dubhlainu. Byla na n
fantastická podívaná! A potom ses vrátila ty, p esn jak pravil Mergwin.
Jenže te mi odjedeš do Irska! Ach, Rhiannono, bude se mi po tob tolik
stýskat! Musíš na sebe být nanejvýš opatrná."
„Já nikam nepojedu!" bránila se zoufale dívka.
„Ale drahá..."
„Z stanu tady!"
Vtom se ozvalo zaklepání a dve e se otev ely d ív, než se n která z žen
sta ila ozvat. Rhiannona se zachv la p i p edstav , že je to Erik, který
vyslechl její vzpurná slova.
Avšak nebyl to on, nýbrž Judith, dívka, která svého nového pána
nepokryt obdivovala. P inesla podnos s jídlem. Položila jej na jednu z
truhlic a uctiv se Rhiannon uklonila. „Má paní, váš manžel mi nakázal,
abych vám p inesla n co k sn dku. Máte se najíst a po tom si odpo inout,
nebo budete vstávat velice brzy."
P i pohledu na hezou kou tvá ku si Rhiannona náhle jasn uv domila,
že tahle dívka by Erikovi ráda posloužila v každém sm ru. Co když to již
ud lala?
„D kuji ti, Judith." Avšak služebná dál otálela a rozhlížela se kolem sebe.
Rhiannona nesnesla pomyšlení, že by Judith mohla skon it v Erikov
náru i, notabene v této ložnici. M la co d lat, aby potla ila nar stající zlost.
ece se neztrapní. „D kuji ti, Judith, nic jiného zatím nepot ebuji."

205
 D e s povzdechem opustilo ložnici. „Tak na tuhle bych si dávala
pozor!" varovala ji Adéla.
„Hmm," zamumlala unaven Rhiannona. Náhle zatoužila být sama.
Oto ila se a sev ela upracované ruce své tety. „Tolik jsi toho pro m
ud lala! Truhlice mám sbalené, jsem vykoupaná. Nic mi nechybí. Roz ešu
si vlasy, rychle se najím a p jdu spát. Radím ti u init totéž. Musíš být
vy erpaná."
Adéla se tvá ila utrápen . „Jestli už skute nic nepot ebuješ..."
„Kdepak. Vyhov mi, prosím."
Žena ji políbila a zmizela za dve mi.
Sotva za ní zapadly, Rhiannona za ala roz ilen p echázet po místnosti.
Pak se posadila na postel a jala si rozplétat zacuchané prameny. Kade e
zvolna usychaly, m kce dívce splývaly po ramenou a zádech. Jakmile byla
hotová, zapátrala ve svých v cech po jemn vyšívané no ní košilce. Byla
ušitá z tenké látky a tém nic nezakrývala. Rychle do ní vklouzla. Zajímalo
by ji, kolik je hodin a zda za ní Erik p ijde. Pohlédla na ve i, které se ani
nedotkla. Vedle talí e stál pohár s medovinou. Vypila ho do dna. Pak se op t
pustila do pro esávání vlas .
Za dve mi zadun ly kroky. Položila h eben a zachumlala se pod
ikrývku. Bohaté kade e pe liv rozprost ela kolem sebe.
Klika cvakla. Rhiannona poslouchala, jak se její manžel tiše pohybuje po
místnosti. Ani se nepohnula, když z istajasna p ikro il k l žku a dlouze si ji
prohlížel. Tvá ila se, že spí.
Poté o podlahu bouchly zouvané boty a zašustilo svlékané oble ení. Erik
tiše zaklel, když se no il do vychladlé lázn . Chvíli se ozývalo šplouchání,
potom se zvedl z vany.
Rhiannona se domnívala, že sotva Erik ulehne do postele, obviní ji, že
edstírá spánek. Byla odhodlána mu p ipomenout, že ská e, jak on píská.
Velice se snaží vyhov t jeho rozmar m a bude netrp liv vy kávat jeho
návratu - za p edpokladu, že ji zde nechá.
Avšak manžel se jí ani nedotkl a oto il se k ní zády.
Otev ela o i. Erik sfoukl všechny sví ky, le sv tlo m síce prodírající se
oknem osvítilo vypracované svaly na jeho zádech. Kousla se do rtu a
zaváhala. Schváln se obrátila tak, aby se o manžela ot ela a odhodila na
ho pramen dlouhých vlas . Muž se ani nepohnul.
Rhiannona se p evalila na záda a zírala do stropu.
206
„Eriku," oslovila manžela tiše.
Op el se o loket. Dívka vycítila jeho up ený pohled.
„Je mi líto tvého d de ka. Opravdu."
Ml el. Chystal se znovu ulehnout, ale pak si to rozmyslel a s kletbou na
rtech objal svou ženu kolem ramen. P ivinul ji k sob . Dovolila slzám, aby
jí skanuly z o í. „Nenu m k cest do Irska, prosím" zašeptala. „Jsem
strachy bez sebe."
„Že by?" Naklonil se nad ní a navzdory hutnému šeru zkoumal, jak se
tvá í.
V m sí ním sv tleji to moc slušelo. O i se jí t pytily, rty se chv ly a byly
rudé jako plátky r ží, jejichž v visela ve vzduchu. Pod tenkou no ní
košilkou se dmula bujná adra. Zdála se v tší a pln jší než jindy a svád la k
íchu. Bradavky ztuhly, potemn ly a staly se ješt sv dn jšími. P ipadal si
lapený v pavu in hebkých kade í, jež obtá ely ženino t lo. Op t ho
okouzlila svou krásou a melodickým hlasem. Jenže to není láska, p ipomn l
si nesmlouvav . Rhiannona ho nebude nikdy milovat. Jenže mu pat í a on
po ní bezmezné touží. Nejradši by ji zahrnul út šnými slovy a vroucn
itiskl k sob .
Ale to by ji nesm l znát.
Co je tohle za novou hru? Na tom nezáleží, usoudil unaven . A si hraje.
„Eriku," oslovila ho sv dným šepotem. „M j pane. Prosím! Budu ti
dobrou ženou. Ve všem t poslechnu, ve všem ti posloužím, avšak ušet i m
cesty do Irska! Po kám tu na tebe. Vynasnažím se splnit všechna tvá
ekávání."
Pohladil ji po m kké lesklé h ív , která ho nep estávala fascinovat.
„Skute ?"
„Doopravdy."
Rhiannona sv dn sklopila asy. Sklonil se nad jejími adry a jal se je
laskat. Opatrn ochutnal vzty enou bradavku a zkoumal ji jazykem. Dívka
prudce vydechla a p imkla se k n mu. Klínem se tiskla k jeho mužství, ímž
urychlila jeho reakci.
„Budu tím, kým si m p eješ mít!" slibovala, když no ila prsty do
mužových vlas . Vroucn ho objala a drobnými polibky zasypala jeho
ramena a hru . Dlouhými hedvábnými kade emi ho hladila po t le. Motýlí
doteky vonící po r žích Erika nesmírn vzrušovaly. Manželka ho
nep estávala líbat. N žn , sladce, beze sp chu ho svád la. Cítil, jak se v
207
 m vzdouvá bou e a ádí s nezm rnou silou. Rhiannona se ho dotýkala na
ch správných místech. Rafinovan si s ním pohrávala, škádlila ho a
podn covala v n m váše . Po ínala si jako zkušená pokušitelka. Náhle
záleželo na jediném - na dosaženi napln ní.
Erik ji divoce sev el v náru i, p imkl pevn k sob a pak se s ní p eto il
tak, aby spo íval nad ní. Pohlédl manželce do o í a p ed tím, než semkla
ví ka, v nich spat il vít zoslavný lesk. Znenadání se ho zmocnila zu ivost.
Prudce se nadechl, aby se opanoval.
P esta ! napomenul se v duchu. P istup na její pravidla. Usmál se a jemn
dívku políbil na rty. Sytil se sladkostí jejích úst. Dával si na as. Opatrn se
jí dotýkal p es no ní košili. Beze sp chu v ní probouzel chtí , dokud se
neza ala dožadovat ukojení.
V ten okamžik rozerval tenkou látku a divoce se ženy zmocnil. Rozehrál v
ní celou symfonii libých pocit , a když málem omdlévala blahem, tvrd na
ni naléhal, aby mu poskytla víc. Nedop ál jí odpo inku.
Bez rozpak si ji bral, protože mu pat ila. Nikdy d ív nepoznal extázi,
jakou okusil onu noc. V jeho nitru ádila bou e. Když kone pominula,
rozhostil se v n m mír, jaký nepamatoval. Zav el o i. Dlaní spo íval na
manžel in adru. Ost e vnímal, jak zb sile jí tlu e srdce. V l, že je
schopen od Rhiannony získat víc, než je ochotna mu dát.
Avšak zárove si uv domoval, že ho podvedla. Hnusí se jí samotná
edstava, že se stala jeho chotí.
Ho ce se usmál. Náhle pocítil na hrudi nesnesitelnou tíhu. Proboha!
Kdyby po ní tolik neprahl! Kéž by mohl zapomenout na to, že existuje!
Jenže to nešlo. Když nespo íval vedle ní, pronásledovala ho ve snech.
Kdykoliv ho napadlo, že by Rhiannon mohlo hrozit nebezpe í, p ipadal si,
jako by ho n kdo proklál nožem.
P i Bohu všemohoucím se zap ísáhl, že se anglická šlechti na nau í být
mu dobrou chotí. Její uskoky na tom nic nezm ní. Musí ho poslouchat.
P esto jeho nitro soužila d íve nepoznaná bolest. Zatnul zuby, aby se jí
ubránil. Nato p ivinul dívku k sob a zašeptal: „Budeš m milovat, až se
vrátím?"
P erývan oddechovala. Uchopil do dlan její adro a ucítil, jak jí
splašen tlu e srdce. „Slibuji, m j pane," špitla ochrapt le.
„Až se vrátím, budeš m ctít a poslouchat?"
„Zajisté!"
208
 Políbil ji na elo a p itiskl k sob . Chvíli civ l do stropu, pak semkl ví ka.
K ertu s ní! Aed Finnlaith umírá. Tohle pomyšlení ho ni ilo. Nedokázal mu
elit. D de ek se stal v Irsku zárukou klidu a míru. Ur ité úrovn . Díky
mu v zemi nastal kýžený zlatý v k. Erik na jeho nabádání a rady nikdy
nezapomene.
Dokonce ani v této pohnuté chvíli mu Rhiannona nedop eje klidu.
Sev el ji o n co pevn ji a do kal se tichého protestu. Uvolnil proto paže.
Pot ebuje se alespo trochu prospat.
Jenže spánek nep icházel. Jakmile se za alo rozednívat, Erik odhodil
ikrývku a vstal.
Rhiannona i ve spaní poznala, že opustil l žko. Usmála se a pohodln se
rozvalila. Erik popuzen semkl rty a odvrátil se. Kvapn se oblékl a p ipnul
si sv j nejslavnostn jší pláš . Nezapomn l ani na pochvu s me em. A koliv
se jedná o smutnou událost, musí se na ni dostavit ádn ustrojen.
Nato p istoupil k l žku a zahled l se na manželku. Prsty se mu rozt ásly,
proto je semkl v p st. Prohlížel si spící Rhiannonu. Je vskutku nádherná.
Možná že poslala Dán m zrádný vzkaz. Nev il tomu. Ale ur it n co ví. Je
krásná a neštítí se zrady.
Jizva, kterou bude mít na stehn až do smrti, mu to každý den p ipomene!
Mraziv se zazubil. „Vstávej!" poru il p ík e. „Je as jít!" „Já nikam nejdu!"
bránila se. „Ale ano, dámo. V era ve er jsem ti to jasn ekl." „Ale..."
Odml ela se a zrudla. „Taky jsi povídal..." „O tom se nemluvilo."
„Aha." Uv domila si svoji pošetilost a ješt víc se zapý ila. „Ty mizero!"
S t mito slovy se na n ho vrhla.
Pohotov ji zadržel. Ozv nu svého tepu slyšel až v uších. Op tovn po
manželce zatoužil. Uv domoval si, že se jí nikdy nenasytí.
Svíral dív ina záp stí a up en jí zíral do rozhn vaných o í „Však já t na
tu lo dotáhnu, má paní! Nahou i oble enou. Chci t p edstavit své matce.
Pravda, byl bych radši, kdybys p ed ni p edstoupila v ádném od vu, ale
když to nep jde jinak... V era jsem ti sd lil, že m do Irska doprovodíš.
Mnohokrát jsem t varoval, že co se rozhodnutí tý e, nedám se ovlivnit
rozmary žen, a to bez ohledu na to, jak jsou p vabné." Aniž ji pustil, mírn
ji od sebe odstr il.
V l, že by se na n ho nejradši vrhla. Zatínala nehty jako ko ka drápy, z
í jí šlehaly blesky. Nadávala mu do krys a bídák .

209
 „Okamžit se oblékni a p ij k lodím, drahá ženo!" zaburácel. Odhodil ji
na postel. Rhiannona kone zmlkla. V o ích se jí leskly slzy. Náhle mu
ipadala nesmírn zranitelná.
„Okamžit ," opakoval. D íve než se sta ila zvednout nebo promluvit,
vyšel na chodbu a práskl za sebou dve mi.
Tam z stal nerozhodn stát. Tlumen k n mu doléhaly manžel iny
vzlyky. Pak si ale p ipomn l, že celá tato scéna vznikla jenom kv li tomu,
že se Rhiannona nem že do kat, až se ho zbaví. Koneckonc , lo m že
klesnout ke dnu nebo Erika potká jiné nešt stí, a ona se ho tak jednou
provždy zbaví.
Mohla by vypuknout válka. Po smrti nejvyššího irského krále se m že
i Niallovi, jeho nejstaršímu synovi, vzedmout vlna odporu. B h ví, který
z níže postavených panovník zatouží po moci. Dánové si mohou uv domit,
že Irové jsou oslabeni. Avšak bez ohledu na okolnosti si otec udrží
Dubhlain, o tom Erik nepochyboval.
Bez váhání podpo í Niall v nárok na tr n. Situace je však ošemetná a
Rhiannon se m že její tajné p ání snadno splnit.
S chmurným odhodláním vykro il do chodby.
Však d e moje rychle p icupitá, pomyslel si škodolib . Jestli ne, dojdu
si pro ni, p ehodím si ji p es rameno a popluje do Irska zabalená v
ikrývce.

210
 15

Cesta p es zp né mo e byla plná nástrah, p esto jí zdolali hladce a s

udivující rychlostí.
Rhiannona nem la na vybranou. Musela manžela doprovodit.
Nepochybovala, že je p ipraven svou hrozbu splnit. Co nejrychleji
isp chala a zahalená do šarlatového plášt p ihlížela, jak probíhají
poslední p ípravy. Se zájmem zkoumala hrdá plavidla s p íd mi ve tvaru
drak , vodních had a dalších p íšer. Nahán ly jí strach. Zatnula ruce v p st
a bojovala s pokušením oto it se na pat a utéct. Nemohla uv it, že se
chystá vstoupit na vikinskou lo .
Posádky vy kávaly p íchodu svého velitele. Sotva se Erik objevil, ihned
na manželce spo inul o ima, v nichž se zra il triumf. P edem po ítal s tím,
že ho Rhiannona poslechne. Pohotov se k ní p ito il a popadl ji za rameno.
Vytušil, že se chystá nalodit na plavidlo, které si vybrali Patrik s Rowanem.
„Je tvou povinností stát po mém boku," oznámil jí. V novala mu nad azený
pohled a vznešen vstoupila na palubu jeho lodi. Skýtala jí ur itou svobodu,
nebo Erik se zdržoval na p ídi a ona se uvelebila vzadu. S p ílivem odrazili
od b ehu, avšak vítr jim nep ál. Ani to Erika neodradilo. Plachty s

211
 venými pruhy byly nato eny tak, aby posbíraly co nejvíc vzduchu, a
zkušení námo níci se s vervou op eli do vesel.
Místo obvyklých ranních ervánk oblohu zahalily ocelov šedé mraky.
Vzáp tí oblohu roz ísl klikatý blesk následovaný zadun ním hromu.
Rhiannona se domnívala, že Vikingové jsou strašn pov iví. Alespo to
asto slýchala. Nevyplují na mo e, když jim to runy nedoporu í, nebo se
úporn vyhýbají špatnému po así. Avšak rudovousy obr, jenž sed l poblíž,
chlácholiv poznamenal: „To se jen Thor projíždí po obloze a metá blesky."
„Bodej ," souhlasil jeho soused. „Dokonce i norský b h truchlí nad
ztrátou dobrého k es ana, který pozvolna opouští tuto zemi."
Rhiannona se pokusila o úsm v. Rty m la pobledlé, zvedal se jí žaludek.
„Žádné strachy, dámo!" ubezpe il ji kvapn ryšavec. „My jsme ti nejlepší
mo ští vlci na sv !"
Dívka se nebála utopení. Možná by tuhle událost dokonce uvítala,
obzvláš kdyby se týkala Erika. Ten stál na p ídi s pažemi založenými na
hrudi a neochv jn elil ád ní bou e. O i upíral k obzoru, kde ležel ostrov,
k n muž m li namí eno a který Rhiannon p ipadal nesmírn daleko.
Vyškrábala se na nohy a pevn se p idržela boku lod . Bylo jí p íšern
špatn . Mrzelo ji, že se celá posádka stane sv dkem jejího ponížení.
Vtom se k ní pohotov p ito il Mergwin. Už jí odpustil, že ho ošálila.
Zatímco ji námo níci ujiš ovali, že podobná bou e ot ese i otrlými chlapy,
druid na ni upíral všev doucí pohled. Oba v li, že p inou nevolnosti je
nový život, který v ní roste.
Mergwin dívce ot el obli ej mokrým kapesníkem a nabídl jí doušek erstvé
vody. Zav ela o i a d iv se o starce op ela. V jeho náru i nalézala
podivnou út chu. P ála si, aby se mohla dotknout jeho vrás ité tvá e,
pod kovat mu za pé i a požádat ho o prominutí. Toužila se mu sv it, že si
sta ila Erika zamilovat.
Avšak sotva rozlepila ví ka, shledala, že se nad ní manžel zlov stn ty í a
provrtává ji opovržlivým pohledem. Ruce má v bok, nohy rozkro ené,
ád ní bou e snáší s lehkostí, jako by se místo na vlnách pohupoval na
ko ském h bet . Dívka zahanbením zrudla a pevn semkla rty.
„Dáma je v po ádku!" zavolal na své muže. Víc íkat nemusel. Všichni až
na Erika se vrátili na své posty a zanechali ji pod Mergwinovým dohledem.
„Posádka se domnívala, že se chystáš vrhnout p es palubu. I já sám jsem
se toho zpo átku obával," prohlásil Erik.
212
 Rhiannona se pokusila zvednout ze starcova ramene, ale nešlo to. S
námahou polkla. „A koliv m doháníš k šílenství, m j pane, nikdy bych se
neprotivila Boží v li."
Muž zatnul zuby, na hrdle mu divoce pulzovala žilka. „T ší m , že se
kv li mn nevrháš do vln, dámo. Nenapadlo m , že se z tebe vyklube tak
mizerný námo ník."
S t mito slovy se vrátil na p . Málem mu vmetla do o í, že za b žných
okolností jí pobyt na vod sv í a že za p inu jejích potíží m že on.
átko jí nedop ává klidu. Ale rad ji ml ela. Mergwin ji sledoval
tajemnýma šedýma o ima. „Nemá to te lehké," omlouval svého pána.
„Vlastn nikdo z nás. Ti, kdo Aeda znali, trpí stejn jako jeho vnuk."
Rhiannona pochopila, že i on umírajícího panovníka miluje „Poslední
dobou všichni dostáváme po ádn zabrat, což?" otázala se unaven .
Usmál se a pot ásl hlavou. „Uvidíš, že krom smutku t v Irsku eká i
radost."
„Dlouho se tam nezdržím," namítla. Mergwin se chystal n co namítnout,
pak se ale odml el a zavrt l hlavou. Dotkla se jeho kolene. „Nehodlám se
tam usadit. Není to m j domov. Copak mi nerozumíš? Bez urážky - nikdy se
tam nebudu cítit dob e. Všechno mi p ijde cizí..."
Druid se op el a zav el o i. Rhiannona se za ala obávat, že kv li stá í
cestu špatn zvládá. Unaven si povzdechl. „Vypukne válka," pravil tiše,
na ež se odml el. Dívka si nebyla jistá, co tím cht l nazna it.
Ze zlov stných mrak nespadla ani kapka dešt , p estože mo e i obloha
bou ily a lod bi oval prudký vítr. V kol panovalo hutné šero. Vtom dívka
zahlédla zubaté irské pob eží. P ipadalo jí šedivé, bezút šné, nahán lo jí
strach. Vpluli do ústí eky, která je zavedela do Dubhlainu. Rhiannona se
dychtiv rozhlížela kolem sebe. A koliv okolní krajina byla p evážn holá,
neuv iteln ji fascinovala svým zp sobem jí p ipadala d rn známá.
ipomínala jí domov, t ebaže se mírn lišila. Louky táhnoucí se do daleka
vskutku m ly barvu smaragd . Popásaly se na nich hu até ovce.
Po ase p ed nimi vyvstaly hradby Dubhlainu. Rhiannonu udivilo, že
jsou z kamene. Žasla nad sílou opevn ní vypínajícího se proti temné obloze.
Lod zvolna vplouvaly do p ístavu, kde je netrp livé vyhlížel po etný
zástup. Mergwin pomohl dívce na nohy. Zdálo se, že Erik na ni zapomn l,
nebo pospíchal na b eh.

213
 Rhiannona se zarazila. Srdce jí bušilo. Sledovala, jak se z vy kávajícího
davu vy lenila štíhlá žena s vlasy barvy p lnoci, jež jí dosahovaly až k pasu.
Pohybovala se s elegancí lan . B žela Erikovi v ústrety a volala jeho jméno.
Rhiannona ost e polkla. Napadlo ji, že Erika nikdy nenávid la víc než
práv v této chvíli. Pro ji sem p ivezl? Aby se stala sv dkem jeho shledání
s irskou milenkou? Zvedl se jí žaludek. Neznámá Erika radostn vítala a
sálala z ní p itom neobvyklá n ha. I ve slabém sv tle kon ícího dne bylo
patrné, jak je krásná. A koliv ho neobjímala, naléhav k n mu promlouvala.
„Poj , Rhiannono," vyzval dívku Mergwin.
„Nem žu!" špitla. Potom se zarazila, nebo se na ni manžel kone
podíval a zamí il k ní. D íve než se vzmohla na odpor, popadl ji za ruku a
táhl z lodi. Nato ji uchopil do náru e a vysadil na b eh - p ímo p ed
ernovlasou ženu. „Rhiannono, tohle je Erin z Dubhlainu. Matko,
edstavuji ti Rhiannonu, svoji cho ."
Žena s ebenovými vlasy se usmála. P i pohledu zblízka dívka zjistila, že
už dávno není mladá, by jí p ipadala jakoby bez v ku. O i se jí t pytily
jako smaragdy, její úsm v byl nakažlivý. „Vítej, Rhiannono! A koliv se
setkáváme ve smutný as, vynasnažíme se, aby se ti u nás líbilo. Jak jist
víš, Irové jsou proslulí svou pohostinností. Tohle je domov mého syna, a tím
pádem i tv j. Všechno, co máme, je ti pln k dispozici." Stiskla snaše ruku a
obrátila se k synovi. „Tvoje nev sta je báje ná, Eriku! Troufám si tvrdit, že
si ji ani trochu nezasloužíš. Ale nyní si posp šme. Beztak již otálíme p íliš
dlouho."
Avšak nepoda ilo se jim odejít z p ístavu tak rychle, jak si Erin p ála.
Pojednou si všimla, že za jejími zády trp liv vy kává Mergwin. Aniž si
vym nili jediné slovo, padla starci do náru e. Ml ky se objímali a as
plynul. Když se od sebe kone odlepili, leskly se v Erininých o ích slzy.
esto se na svoji snachu state usmála a vzala ji za ruku. Rhiannona se
mezitím potýkala s nástrahami irského jazyka, jímž mluvila velice z ídka.
„Má paní, velice m mrzí, že se poznáváme za tak pohnutých okolností.
Vím, že váš otec je všemi milovaný a ct ný král. Modlím se za n ho i za
vás."
„D kuji ti," hlesla Erin. Ruku v ruce se ubíraly do velkolepého sídla
postaveného z kamene. Ovšem Rhiannonu nejvíc upoutaly d ev né lávky
táhnoucí se podél zdí. Sloužily chodc m, kte í se díky nim vyhnuli blátu
ulice. V Anglii ani Walesu nikdy nic podobného nevid la.
214
 „Práv tady se zhroutil," íkala matka tiše synovi. „Mnozí lidé se
domnívají, že bych ho m la p evézt na Taru, aby tam skonal, ale p ipadalo
mi snazší svolat rodinu sem. Král usíná a zase se probouzí. Má jasné
okamžiky i špatné chvilky. Ví, že umírá, a ob as hovo í o své poslední v li.
Nemohla jsem riskovat, že cestou n kde zem e."
Erik odv til, že se zachovala správn . Rhiannona si p ipadala jako
vet elec, avšak Erin dál pevn svírala její ruku. Vstoupili do prostorné sín ,
kde se shromáždila p inejmenším stovka lidí. Uctiv se p ed Erin
rozestupovali. Uprost ed místnosti stála postel s vyšívanými l žkovinami.
Ležel na ní kmet s bílými vlasy a vousy a ztrhaným obli ejem. O i m l
zav ené. Erin se zastavila, zato Erik pospíchal k l žku a padl u n ho na
kolena. Uchopil panovníkovy vyhublé ruce do svých. Rhiannona si všimla,
že na opa né stran postele stojí jeptiška, jež sklán la hlavu, celá se hroužila
do modliteb. Poté sebou dívka trhla, nebo spat ila muže, který se tolik
podobal jejímu choti, že to nemohl být nikdo jiný než Olaf Bílý, král
Dubhlainu a Erik v otec.
Stejn jako k jeho žen i k n mu byl as milosrdný. Zlaté vlasy prokvetly
st íbrem, ale dál se držel hrd zp íma jako jeho syn. M l pozoruhodn
široká ramena a pohlednou tvá . Erik po n m zd dil pronikav modré o i.
Olaf se podíval na Rhiannonu a dívka podv dom zadržela dech.
Soust ed ji studoval. Pojednou se usmál a kývl na pozdrav. Uv domil si,
kdo Rhiannona je, a tímto ji vítal u svého dvora. Dívce znenadání posko ilo
srdce. Tenhle úsm v dúv rn zná. Podma uje si její smysly a tu a tam i
srdce.

Z istajasna do ticha zazn l latinský pop vek. Linul se z úst p ítomného

kn ze. Když se duchovní odml el, lidé se za ali rozcházet. Sem tam se
ozval tlumený vzlyk i posmrkávání d tí. Po chvíli se v místnosti op t
rozhostil klid.
Aed rozlepil ví ka a slab se usmál. Nepokoušel se posadit. Zvedl zrak ke
králi Dubhlainu a oslovil ho tichým, avšak rozhodným hlasem: „Ty jsi tady,
Olafe?"
„Jist , Aede, po ád jsem u tebe."
„Chováš se ke mn stejn ohledupln jako moji synové. Co ty na to,
Nialle?" oslovil král muže stojícího v nohách postele. „Bodej , ot e. Olaf je
jako m j bratr."
215
 Poté sta ec pohlédl na svého vnuka. „Eriku, ty jsi p ijel! Už m
neopoušt j. Z sta v Irsku." Ušklíbl se bolestí, semkl ví ka a pokra oval:
„B h nám pomáhej, nebo vládci této zem vstoupí do války. Mír, o n jž
jsem po léta usiloval, se nyní ocitl v ohrožení. Neexistuje zákon, který by
Niallovi zaru il nástupnictví. Novým nejvyšším králem by se m l stát on.
Ne proto, že je mým synem, nýbrž z toho d vodu, že pro to má nejlepší
edpoklady. Olafe, po dlouhé roky jsem byl silným panovníkem, protože
jsi neochv jn stál p i mn . P i Bohu všemohoucím, podpo nyní mého
syna!"
„Aede, p ed mnoha lety jsme spolu uzav eli dohodu. Stále platí,"
ubezpe il ho Olaf. „Nyní v klidu odpo ívej. Hradby Dubhlainu vždycky
budou Niallovou pevností. Moji synové i vnuci nikdy ne-sejdou z cesty,
kterou jsi vyty il."
Sta ec znovu otev el o i. Zdálo se, že se lesknou neprolitými slzami.
išela z nich bolest.
Spo inuly na Rhiannon . Aed vysvobodil svoji ruku z Erikova sev ení a
natáhl ji k dívce. Rhiannona si rozpa it olízla rty a nerozhodn pohlédla na
Erin.
„Prosím!" špitla její tchyn .
Dívka p edstoupila. Aedovy prsty s p ekvapivou silou sev ely její ru ku.
„Odpus mi!" zašeptal procít . „Odpus ! Vždycky jsem t vášniv
miloval." O ividn si m s n kým spletl, napadlo Rhiannonu, ale s kým?
Zavládlo bezradné ticho. Vyd šená dívka se ani nepohnula, nerozhodn
zírala na nemocného irského krále. „B h je mi sv dkem, že jsem nikoho
nemiloval víc! Avšak musel jsem mít na pam ti blaho své zem . Musel jsem
bojovat. Proto jsem u inil to, eho jsem se dopustil." Odml el se a vložil její
ruku do Erikovy. Rhiannona málem vyk ikla a odtáhla se, ale zabránil jí v
tom manžel v ostrý pohled. Rovnal se p íkrému rozkazu. Ani se nepohnula,
st ží dýchala. Aed pokra oval. Po ínal si, jako by pohlížel až na dno její
duše a vid l v ci, které ostatním z stávají utajené. „Znal jsem toho muže i
ci, o kterých panny nemají pon tí. V l jsem, jak je silný, a modlil jsem
se, abys mi odpustila. P ál jsem si, aby ses ho nau ila milovat a mezi vámi
nastal vytoužený mír. Chápej, ud lal jsem to pro blaho Irska. Pov z mi, dít ,
že mi odpouštíš!"
Jeho Rhiannonu do ista ohromila. V o ích ji štípaly slzy. Zírala na
umírajícího muže jako omámená. Erikovo sev ení zesílilo, málem vyjekla
216
bolestí. „Nenech se prosit!" zašeptal její manžel. „Sakra, ženská! ekni mu,
co si p eje slyšet!"
„Odpouštím ti!" vyhrkla. Vytrhla se Erikovi a pohladila starce po tvá i.
Plakala, když mu sd lovala v ci, které si dozajista p ál slyšet. „Samoz ejm
že ti odpouštím. Miluji t . Tv j p edpoklad se ukázal jako správný. Všechno
je v nejlepším po ádku. "Ani nevíš, jak jsem nyní š astná. Ale te si musíš
odpo inout. V z, že t hluboce zbož uji a nic ti nevy ítám. Irsko nikdy
nem lo v tšího panovníka."
Sta ec vy erpáním zav el o i. Bledá Erin p istoupila ke své snaše. „B h
ti žehnej, dcero!" pravila tiše. Pak se obrátila k synovi: „Doprovo svou
nev stu do její komnaty, Eriku. Potom se vra . Léka i se domnívají, že Aed
nep ežije dnešní noc."
„Jak si p eješ, matko." Uctiv Erin políbil, pak uchopil Rhiannonu za
ruku a dlouhými kroky odcházel ze sín . Dívka musela klusat, aby mu
sta ila. Ml ky ji vedl prostorným kamenným sídlem. Vystoupali po
schodech do patra a ubírali se dlouhou chodbou. Posléze vstoupili do
místnosti za ízené v typicky mužském stylu. Vévodily jí masivní d ev né
truhly a tapiserie s vále nými výjevy. Na stole stály poháry na víno a
medovinu. P ed krbem se rozvalovala k že z velkého ledního medv da.
Další kožešiny spo ívaly na l žku. St ny zdobily bodné a se né zbran a štít
s emblémem vlka.
Rhiannona se p estala rozhlížet kolem sebe a pohlédla na manžela, který
ji up en pozoroval.
„Co mi cht l tv j d de ek sd lit?" otázala se. „Za koho m považoval?"
„Promi , ale te nemám as o tom mluvit," odv til úse Erik. „Za
chvíli ti n kdo p inese jídlo a vše, co budeš pot ebovat."
Rhiannony se zmocnil dojem, že jí Erik nikdy nebyl vzdálen jší.
Uv domovala si, že nesmírn trpí, avšak nikdy by to nedal najevo. Ráda by
s ním soucítila.
Jenže on ji sem p itáhl proti její v li. Nebral na ni nejmenší ohledy.
Zajímá ho jediné - aby skákala, jak on píská.
Odvrátila se, o i m la náhle plné slz. Nem že ho milovat! P ece tak
snadno neodhodí vlastní hrdost! Erik ji ustavi využívá. Zneužívá proti ní
své síly, proto mu neprojeví ani kousek sympatií. „Postarám se o sebe,"
oznámila mu v cn .

217
 Jakmile odešel, posadila se na postel a bez zábran se rozplakala. Sama
nev la, pro vlastn truchlí.
Sotva prolila všechny své slzy a o i jí oschly, objevila se ve dve ích dívka
jménem Grendal s miskou lahodného dušeného masa a džbánem horké
medoviny. Slíbila, že nechá Rhiannon p ipravit koupel. Krátce nato
mládenci p inesli do místnosti krásn vy ezávanou vanu a v dra horké vody.
Dívka se vykoupala a p evlékla do no ní košile. Potom se uvelebila v
prostorné posteli vystlané m kkými kožešinami a vyšívanými l žkovinami.
Grendal v tichosti za ídila pot ebný úklid a odešla. Její paní usnula
blaženým spánkem.
Uprost ed noci se probudila, ale nechápala pro . Pak si uv domila, že v
místnosti není sama. Erik sed l p ed planoucím krbem, hlavu svíral v
dlaních. Rhiannona se zvedla na l žku. Nejprve si p ipomn la všechny
krutosti, kterých se v i ní manžel dopustil, pak neochotn vzpomínala na
žnosti, jež jí šeptal u potoka. Tehdy se choval jako dokonalý milenec.
Mohla jím pohrdat, p esto jí k n mu n co poutalo. Vstala z postele, nalila ze
džbánu pohár medoviny a nabídla jej manželovi. Udiven se na ni podíval.
Chopil se kalichu a zpytav se na ženu zadíval. „Co po mn nyní chceš,
Rhiannono?"
Polekan od n ho odstoupila. „Co chci?"
„Ano," p isv il suše. „Vždycky za mnou p ijdeš s n jakým úmyslem."
Chystala se dot en odejít, ale popadl ji za ruku. „Dom t nepošlu."
„Nežádala jsem t o to," odsekla mraziv .
Nep ítomn p ikývl a op t se zahled l do plamen . „Zem el," hlesl. „Aed
Finnlaith se odebral na v nost a s ním odešel i mír, na n mž si tolik
zakládal."
„Moc m to mrzí," pravila tiše. Sdílela jeho bolest a velice ráda by mu ji
uleh ila.
Pustil její ruku. Rhiannona nad ním rozpa it p ešlapovala. „Opravdu je
mi to moc líto, Eriku."
„B ž spát, Rhiannono."
Stále otálela. „Pokud pro tebe m žu n co ud lat..." „Nech m na pokoji.
Chci být sám."
Nejradši by z ložnice utekla, ale neodvážila se. D silo ji manželovo
rozpoložení. Možná by ji nechal jít, možná ne.

218
 Celá sklí ená se vrátila na l žko. Zkoušela si p edstavit, jaký Erik býval v
tství. Dumala nad lov kem, který vyrostl v tomto sídle.
Sto ila se na kraji matrace do klubí ka, aby pro Erika zbylo co nejvíc
místa. Zahalila se do kožešin, aby zahnala lezavý chlad. Po chvíli znovu
usnula.
Probudila se za svítání. Erik ležel na zádech, ona se mu choulila v náru i.
Už jí nebyla zima.
Nedokázala se od manžela odtáhnout. Spal hlubokým spánkem
vy erpaných lidí. Prameny jejích dlouhých vlas mu uvízly pod zády.
Opatrn je vyprostila. Nenapadlo ji, že tím Erika probudí. Tvrd se na ni
podíval. „Odpus mi dámo, že se t dotýkám."
Vstal z postele. Rhiannona ho bezradn sledovala, kousala se do rtu.
Toužila mu n co íct, avšak nedostávalo se jí slov. Erik se rychle oblékl a
práskl za sebou dve mi.
Znovu se položila, ale už neusnula. O hodn pozd ji jí Grendal p inesla
jídlo a vodu na mytí, avšak Rhiannona shledala, že nedokáže poz ít ani
sousto. Nev la, co si po ít, a tak dlouhé dopoledne strávila v Erikov
komnat .
Po ob se odvážila vstoupit do zše elé chodby. Ze sín v p ízemí k ní
stoupal ná ek a kvílení. Rozhodla se, že nebude poz stalé rušit v jejich
smutku a cht la se vrátit do ložnice. Vtom jí kdosi zastoupil cestu. Nejprve
se domnívala, že je to Erik, pak si ale ohromen uv domila, že p ed ní stojí
král Dubhlainu. Opravdový Viking, blesklo jí hlavou a zr žov la.
Vzpomn la si, kolikrát si manžela dobírala pro jeho severský p vod.
Nicmén Erik by se p ed otcem o její nevraživosti nikdy nezmínil.
„Pro odcházíš?" otázal se Olaf.
„Já... Nechci rušit, m j pane."
„Ach, Rhiannono! Vždy jsi chotí mého syna! I m j tchán na sklonku
života vycítil, že k nám pat íš, proto na tebe promluvil. A tys mu ekla, co
pot eboval slyšet. Zav s se do m , pomohu ti ze schod . Erik eká dole."
Galantn jí nabídl rám . Dívka p esto zavrt la hlavou. „Vy jste m
nepochopil, pane."
„Aha. Neodvážíš se dotknout Vikinga, p estože již adu let žije v Irsku."
„Kdepak!" zvolala dot en . Teprve poté si všimla lišáckého úsm vu, jenž
zm il mužovy p ísné rysy. V k ho nikterak nepoznamenal. Rhiannona si

219
uv domila, že Erik na tom bude stejn . Do poslední chvíle se bude držet
zp íma a neztratí schopnost okouzlovat pouhým úsm vem.
Provinile sklopila asy a zapý ila se. Zmocnil se jí dojem, že si v ní Olaf
te jako v otev ené knize. Zavrt la hlavou. „Tak to není." Odml ela se. Jak
má králi sd lit, že si jeho syn nep eje prodlévat v její blízkosti? „Nemyslím,
že by Erik nyní uvítal moji spole nost."
„Muž, který svou ženu p im je, aby s ním p eplula mo e, tím dává na
domí, že si p eje, aby za všech okolností stála po jeho boku."
„Ale..."
„Poj ," naléhal jemn a vzal ji za ruku. Navzdory vlídnému tónu se
jednalo o nesmlouvavý rozkaz. Cestou ze schod Rhiannona p emítala o
tom, jak dovedn Norští vlci prosazují svou v li. Syn ostrými p íkazy, otec
ív tivou, le nezlomnou pali atostí.
P i jídle sed la mezi Erikem a Olafem. A koliv se s manželem d lila o
pohár, byl to tchán, kdo ji bavil a vypráv l jí o místních zvycích. Po jídle ji
Erik doprovodil do pokoje, otev el dve e a nevybírav ji vstr il dovnit . Nato
se chystal odejít.
„Eriku!" ohradila se.
„Co je?"
Zavrt la hlavou. „Já jenom, že..." Odml ela se a prudce se nadechla.
Vzpomn la si na slova svého tchána. Možná se plete. Erik vzal svou ženu
do Irska jenom proto, aby jí ukázal, kdo má za všech okolností poslední
slovo. Neš astn sklopila zrak. „Bolí m , když vidím, jak trpíš."
Erik se zarazil a Rhiannon se zdálo, že cítí, jak z n ho sálá mráz. Vrátil
se do komnaty, zabouchl za sebou dve e a stanul p ed manželkou. Uchopil ji
za bradu a p inutil podívat se mu do o í. „Tak tob vadí, že trpím? Pro tak
najednou? Domníval jsem se, že bys m s chutí pova ila ve vroucím oleji!"
Poodešla od n ho, aby nevid l, že jí do o í vhrkly slzy. „Máš samoz ejm
pravdu. Nakrátko jsem na to zapomn la."
Nep istoupil k ní, ale když se na n ho pokradmu podívala, zdálo se jí, že
se Erik nepatrn usmívá. Srdce jí posko ilo. Bolestiv zaryla nehty do dlaní,
protože by se nejradši rozb hla p es celou místnost a vrhla se mu kolem
krku. Tolik mu to slušelo. Ty il se p ed ní ustrojený v královském šatu a
jako by opanoval celý prostor. „Ano," p ipustil, „trápím se, protože jsem
práv ztratil d de ka." Náznak úsm vu se vytratil, avšak v o ích z stávala
ha. „Bohužel nechápeš závažnost situace. D de ek byl páte í tohoto
220
ostrova. Duší samotného Irska. Velice se podobal Alfrédovi. Dožil se
úctyhodného v ku devadesáti let a zanechal za sebou obdivuhodný kus
práce. V nebi ho jist velkolep p ivítali, a krom toho jsem si jist, že
Norové, které znával, mu ve Valhale drží místo u stolu." P istoupil k
manželce, zabo il jí prsty do vlas a p inutil ji, aby se na n ho up en
podívala. „M j otec, já i mí brat í jsme silní. Nyní je naší povinností
vynaložit veškeré úsilí, abychom pomohli našemu strýci Niallovi z Ulsteru.
Rozumíš mi?"
„Ubližuješ mi!" sd lila mu.
Sev ení nepovolilo. „Vypukne válka," zašeptal zlov stn , „a ty z staneš
tady, v bezpe í t chto st n." Nepustil ji. O ekával protesty. Avšak
Rhiannona mu odm en oplácela up ený pohled. Neodmlouvala, nebránila
se, nebre ela. „Krákáš m za vlasy, m j pane!"
Nahn van ji pustil, oto il se na pat a odešel.
Celou v nost roz ilen p echázela po komnat . Všimla si, že zde p ibyly
její truhly. P evlékla se do krásné vyšívané no ní košilky, kterou v era
dostala.
I když v pokoji ho el ohe , dívku rozt ásl chlad. Vklouzla proto do
postele plné teplých kožešin.
Bylo již hodn pozd , když se Erik vrátil. Unaven klesl na židli
postavenou p ed krbem a zíral do plamen .
Rhiannona ho pokradmu sledovala. V obli eji se mu zra ilo nap tí, v
ích bolest. Olaf se mýlí. Erik ji nemiluje a nestojí o její p ítomnost.
P esto se do n ho zamilovala. Ztratila rozum navzdory všemu, co se mezi
nimi odehrálo. Miluje ho...
Vstala z l žka a p istoupila k ohni. Erik se jí podíval do o í a tázav
vyklenul obo í.
Odmítne ji. Ud lala by lépe, kdyby se vrátila do postele a zavrtala se pod
ikrývky.
Avšak vytrvala. Rozvázala stuhy no ní košile a nechala ji klesnout na
podlahu. Beze sp chu p ikro ila k manželovi a udatn p itom elila jeho
tvrdému pohledu. Padla p ed ním na kolena, uchopila ho za ruce a zlehka
políbila do dlaní.
Erik ji beze slova uchopil do náru e a položil do m kou kých kožešin.
Za ali se n žn milovat. Jeho polibky pálily. Ruce p ivolávaly extázi natolik
intenzivní, až z ní mrazilo. Toužila ulevit manželov duši, a to znamenalo
221
cele se mu odevzdat. Zdálo se, že tím otev ela stavidla jeho vášn , která
byla mocn jší a prudší než bou e, jež je ohrožovala na mo i. Rhiannona
nemohla ud lat nic jiného než se jí poddat.
Odm na stála za to. Erik ji laskal po celém t le a probouzel v ní
nezkrotnou žádostivost. Dívka ochotn vyplnila každý jeho rozmar. Sotva
do ní vstoupil, zem se zachv la. Poté jako by se rozestoupila a Rhiannony
se zmocnil vír té nejtemn jší vášn . Náhle sv t kolem ní explodoval a
prom nil se v myriádu hv zd sladkých jako nektar.
Jakmile smrš utichla, Erik p ivinul manželku ke svému zpocenému t lu.
Rhiannona mu v tu chvíli cht la íct: budeme mít dít . Slova jí však uvízla v
krku. Nedokázala je vyslovit. Nemohla. Náhle usnula.
Ráno Erik vstal a oblékl se d ív, než stihla otev ít o i. Pojednou vycítila,
že nad ní stojí. „Dom se nevrátíš," oznámil jí hrub .
„Cože?" zašeptala. Udivila ji zm na, kterou prošel. T eba ji nemiluje, ale
v noci získala dojem, že mu na ní alespo trošinku záleží.
„Dom nepojedeš."
„Nežádala jsem t o to."
„Kdykoliv m svádíš, znamená to, že n co chceš. Vyžaduješ n co na
oplátku. Z toho d vodu jsi svolná chovat se jako d vka."
Zu iv po n m hodila polštá . Odml el se a pohotov jej chytil. M l se co
ovládat. „Ode m nic nedostaneš, Rhiannono. Dávno bys to m la v t."
Sáhla po kožešin a co nejd stojn ji si jí zakryla adra. „Nic jsem po tob
necht la!" vyšt kla. „V bec nic! Naopak jsem se pokoušela n co ti dát. Ale
nemusíš mít strach, ani m nenapadne, abych takovou hloupost ješt n kdy
zopakovala."
Odhodil polštá a sklonil se k manželce. Pokusila se odvrátit, avšak k
jejímu velkému údivu ji n žn pohladil po tvá i. „Zmýlil jsem se, má paní,"
prohlásil natolik pokorn , až Rhiannon p eb hl po zádech mráz. „A d kuji
ti."
Zlehka se ot el o její rty. Když odešel, dívka se op t zavrtala pod
ikrývku. Nikdy se v n m nevyzná. Ani za sto let.
Grendal se op t postarala o vše pot ebné. Rhiannona se oblékla a
vy kávala. Nev la, zda se má sama vydat do p ízemí, anebo pro ni Erik
ijde.
Odpoledne n kdo zaklepal na dve e a do místnosti s úsm vem vstoupila
ona jeptiška, kterou první den spat ila stát u Aedovy postele. „Já jsem Bede,
222
sestra královny Erin," p edstavila se. Nato uchopila dívku za ruce a políbila
ji na ob líce. „Bohužel se poznáváme za pohnutých okolností. Proto jsme
všichni smutní a odtažití. Jinak jsme v elí a vst ícní. Ale kdybys znala mého
otce, pochopila bys to. Ur it by sis ho oblíbila."
„Jsem si tím jistá," odv tila zdvo ile Rhiannona.
„Zvládla jsi to s ním na výbornou."
„Skute ?"
„Ano, mohu to potvrdit," ozvalo se ode dve í. Na prahu se náhle objevila
Erin. Nejprve pohlédla na svou sestru, poté se kysele zazubila na snachu.
„Musela jsi zakoušet p íšerný zmatek, když t k sob otec povolal."
„Já..." Rad ji se odml ela, aby neprozradila víc, než by cht la. Váš otec
jako by etl v mé mysli i srdci! cht lo se jí íct. Našt stí Erin kvapn
pokra ovala: „Domníval se, že hovo í se mnou."
„Prosím?"
Bede se tiše zachichotala. Erin se chápav usmála. „Jenom se sm j, Bede."
Oto ila se k Rhiannon . „P edstav si, že se tahle milá zbožná sestra kdysi
spikla s otcem proti mn a..."
„Nespikla jsem se s ním!" bránila se jeptiška.
„Ale ano!" trvala na svém Erin. „Vlákali m do manželství, o které jsem
nestála. Tenkrát bych si radši vzala ošklivého trpaslíka nebo divokého kance
než Vikinga," vysv tlovala Erin. „Jenže otec uzav el s Olafem p ím í a já
la být jeho zárukou."
„Páni!" zvolala Rhiannona. „Ale nyní vypadáte tak... tak..."
Erin se pot šené usmála. Vzala snachu za ruce a spolu s ní se usadila v
nohách postele. „Co se manželství tý e, žádné žen se nedostalo v tšího
požehnání - anebo lepšího manžela. Prožila jsem po jeho boku krásný kus
života, ale za átky byly tvrdé."
„Dlouho trvalo, než se Erin a Olaf doopravdy poznali," pokra ovala
Bede. „Sestra se v té dob prohán la po kraji ve zlaté zbroji a vyzvala na
souboj dokonce i svého manžela."
„Bede!"
„Otec se o tom nikdy nedozv l," dodala jeptiška. „Rhiannono, z celého
srdce ti d kuji za to, cos ekla mému tatínkovi."
„Nemáte mi za d kovat. Velice m mrzí, že zem el."
Erin si stoupla a jala se nervózn rázovat po místnosti. „Sotva zav el o i,
už se ti, kte í ho p edtím ctili, stav jí proti mému bratrovi."
223
„Já to nechápu," p iznala Rhiannona. „Pro to d lají?"
Královna zavrt la hlavou. „Netuším. Sama tomu nerozumím. Když jsem
byla malá, jednotliví vládci proti sob ustavi vál ili. Potom p ipluli
Vikingové a otci se poda ilo sjednat mír. Nyní budeme op t bojovat. B h
Niallovi pomáhej!" Prudce se oto ila. „Máš všechno, co pot ebuješ?
Dorazily tvoje truhlice v po ádku?"
„Nic mi nechybí. D kuji za optání, má paní."
„Má paní?" Erin se široce usmála, ve smaragdových o ích jí zajisk ilo.
Rhiannona si op t uv domila, jak krásnou ženu má p ed sebou. „Jsem tvoje
tchyn , nemusíš se p ede mnou sklán t. Ale te se musím omluvit. eká m
spousta povinností." Na prahu se ohlédla. „Bede, postarej se, aby se
Rhiannona seznámila s celou rodinou. V era jsme se jí nemohli pln
novat, ale dnes to napravíme." Nato se s úsm vem vrátila ke své snaše.
„Velice m t ší, že si t Erik našel. Po otci zd dil toulavé boty Viking a
asto pobýval ve vzdálených krajích. Ani ve snu by m nenapadlo, že si z
Alfrédova dvora p ivede k es anskou nev stu. V , že já t zde z celého
srdce vítám!"
Jakmile odešla, Bede Rhiannon navrhla, aby spolu s ní sestoupila do
ízemí a setkala se se svými novými p íbuznými.
Dívka ji poslušn následovala. V síni spo ívalo Aedovo bezduché t lo.
Stovky lidí mu p icházely složit poslední hold. Avšak svého manžela nikde
nezahlédla.
Spat ila ho teprve tehdy, když ji Bede provád la po sídle. Prodléval v
jedné z komnat v kruhu svých bližních a o n em s nimi vášniv diskutoval.
Bede ji zavedla do sv tnice vyhrazené ženám. Sotva do ní vstoupila,
rozb hla se k ní p vabná dívka s ebenovými vlasy. „Kone jsi ji p ivedla,
teto Bede! Rhiannono, poj honem dál a vypráv j nám o Alfrédovi
Anglickém a tom p íšerném Gun-thrumovi. Hlavn se neostýchej! Já jsem
Daria, Erikova nejmladší sestra. A pokud vím, ty jsi sp ízn ná s Alfrédem."
„Je to m j strýc."
„Vypráv j nám o n m! D de kova smrt nás nesmírn zkrušila,
pot ebujeme n ím rozptýlit."
Rhiannona se ocitla v houfu žen - Erikových tet, sester a švagrových.
Zv dav naslouchaly jejímu lí ení. Když skon ila, Darii zajímalo, jak se
stala Erikovou chotí.

224
 „Proti své v li," p iznala dívka v cn . „P ihrnul se k nám jako Viking a
ipravil m o panství. Poté Alfréd usoudil, že bychom se m li s Erikem
vzít."
Rozhostilo se rozpa ité ticho. T ebaže svoje prohlášení p ednesla lehkým
tónem a tak ka v žertu, všechny p ítomné dámy na ni užasle civ ly.
Rhiannonu nejprve napadlo, že je urazila. Pak si ale uv domila, že nesm le
pokukují ke dve ím. Stál v nich Erik a up en si ji prohlížel. Pohodln se
opíral o ve eje, paže m l ledabyle založené na hrudi. Vyzývav ji sledoval a
vy kával.
„Má cho je náramná vyprav ka, nemyslíte?" otázal se zdvo ile
shromážd ných. „Avšak domnívám se, že jsi n co vynechala, má lásko.
Moje žena je totiž kurážná hrdinka, abyste v ly. Sotva jsem vstoupil na
anglický b eh, už mi tr el ze stehna šíp. Tuhle ženskou žádný Viking hned
tak nezkrotí, to vás ujiš uji."
„Ty jsi Erika post elila?" zvolala nev ícn Daria.
Rhiannona se zapý ila. „Nev la jsem..."
„Ach, Eriku!" Dívka bratra vroucn objala. Rhiannona si uv domila, jak
se ti dva mají rádi. Takhle se na m nikdy neusmívá, napadlo ji a pocítila
ho kost.
„Vypadá to, že jsi z p tky vyšel vít zn ," sd lila Dariá Erikovi.
„Z stala mi ošklivá jizva, sest ko."
„Však není první!" Dívka spiklenecky zamrkala na Rhiannonu. „Opravdu
jsi bratra post elila?"
„Má výbornou mušku," hlásil Erik. „Zato jí chybí zdravý rozum a smysl
pro loajalitu. Ale te si ji na chvilku p ivlastním, když m omluvíte.
Rhiannono?"
Oslovená si stoupla. V tu chvíli ji mrzelo, že nemá po ruce luk a šíp. Jak ji
Erik m že p ed novými p íbuznými takhle shazovat?
P istoupila k n mu. „K emu by ti byla moje spole nost, m j pane?
Nevím, co je v rnost, a s tou mojí muškou to také není nejlepší. Z ejm by
sis m l v budoucnu dávat v tší pozor, mladý Pane vlk ! Mohu se v mnohém
zlepšit. Vlastn m mrzí, že t šíp nezasáhl o n co výš. V takovém p ípad
bychom se nemuseli brát, protože by naše manželství nebylo ím stvrdit!"
Daria zaslechla její slova a vyprskla smíchy. Erik se zak enil. Bez
varování popadl svou ženu do náru e a p ehodil si ji p es rameno. „Omluvte
, dámy, ale musím potrestat svou neposlušnou cho ." Zdvo ile se uklonil
225
a zamí il po schodech do p ízemí. Nestaral se o to, kdo je cestou uvidí.
Zahanbené Rhiannon se nedostávalo dechu, proto se nevzmohla na
sebemenší protest.
Posléze ji Erik postavil na nohy a odvedl na nádvo í. Všude se zde hemžili
muži, kte í piln sedlali kon . Dívka se udiven rozhlížela kolem sebe.
„Co se to d je?"
„Jeden z vládc m l tu drzost v Niallov nep ítomnosti napadnout
Ulster," sd lil jí Erik.
„Znamená to, že odjíždíš?" vyhrkla. „Vždy t lo tvého d de ka dosud
nevychladlo!"
„Odvezeme je do Tary, pak potáhneme na Ulster," prohlásil. Spo inul na
ní mrazivým pohledem. „Ty z staneš v pé i mé matky, dokud se nevrátím."
Cht la cosi namítnout, ale vzáp tí se odml ela, nebo na opa né stran
dvora zahlédla stát Rowana. Najednou m la problém se nadechnout.
Podívala se na manžela. „Rowan pojede s tebou?"
Její otázka ho o ividn zasko ila. „Sám se rozhodl."
„Nem l by... Nem l by zem ít na cizí p !"
Erik ji k sob hrub p imkl. „Na jeho návratu ti záleží, a na mém ne?
emu se divím? Dávno vím, že je to pravda. Nikterak se netajíš tím, že
bažíš po mé smrti. Netuším, jak dlouho budu bojovat, milá dámo, zda
síce, i roky. Ale ty si zapamatuj, že jsi moje žena, a podle toho se
chovej!"
Pokusila se mu vyškubnout, nebo ji svíral p íliš pevn . Oby ejná pýcha
Rhiannon nedovolila nahlas p iznat, že ho miluje, a p edstíraná starost o
Rowana má pouze zakrýt její opravdové pocity. Nedokázala mu íct, že
kdyby zem el, zhroutil by se jí sv t. Nesvedla mu pov t, že s ním eká
dít .
„Eriku..."
Sev el ji v náru i a náruživ políbil. Hladov plenil její ústa, jako by se
jich nemohl nasytit.
„Eriku," zašeptala. „Musíš dávat pozor..."
„Na Rowana?" dodal ost e. „Prokristapána, ženská!" Rhiannona tlumen
vyk ikla, když ji bez varování zvedl a dlouhými kroky ji odnášel zpátky do
sídla. Schody bral po dvou. Odhodil dívku na postel a d íve, než se vzmohla
na odpor, zakryl ji svým t lem. „P esta , Vikingu..., ty bídáku!" vyk ikla
poplašen , ale jeho zlost a váše zastavit nedokázala.
226
 Erik jí vykasal tuniku. Rhiannona hystericky vyk ikla, d sila ji manželova
prudkost. „Eriku!"
Vzpamatoval ho ublížený podtón v jejím hlase. Zarazil se a sklouzl
stranou. Zamumlal cosi nesrozumitelného. Cht l se odtáhnout. Rhiannon
by se m lo ulevit, ale nestalo se tak. Nep ála si, aby odešel. Náhle si
uv domila, že má tvá e mokré od slz.
Erik n žn slíbával zrádné kr je. Zoufale ho k sob tiskla. Jejich rty se
setkaly v horoucím polibku prostém násilí. Vášniv se líbali, Rhiannona si
vychutnávala žár sálající z Erikova t la. Hladov la po n m. Nar stala v ní
touha, jež prostupovala celou její bytostí. Manžel ji op t opouští.
„Nikdy na m nezapomeneš, dámo!" zašeptal jí do ucha. Dívka se
zachv la. Tiše zasténala a t sn se k muži p ivinula.
„Rhiannono..."
Slyšela, jak šeptá její jméno.
Necht la mluvit. P itiskla obli ej k jeho hrdlu a zašeptala jen: „Prosím..."
Víc íkat nemusela. Náhle byl v ní a ona ho v sob pevn uzamkla.
Rozvlnil se v bocích a s každým zhoupnutím se pono il hloub ji. Nechala se
strhnout mužovou divokou žádostivostí. Erik se s ní miloval, jako by v ní
mínil jednou provždy zanechat svou stopu. Rhiannona mu dychtiv
vycházela vst íc, jako by ho tím mohla k sob p ipoutat. Op t se strhla
bou e, jež d sila svou naléhavostí a silou. Bez varování vynesla dívku k
nebeským výšinám a nakrátko ji p ipravila o v domí. Když se
vzpamatovala, ucítila na sob manželovo horké t lo. Zav ela o i. Celou
svou bytostí vst ebávala jeho h ejivou p ítomnost.
Zdálo se, že se k sob tulí celou v nost. Erik ji svíral ve svalnatých
pažích. „Vzpomínej na m !" p ikázal jí.
Neochotn rozlepila ví ka. Ráda by se na n ho usmála, ale nemohla. Když
se pokusila promluvit, prom nil se její hlas v pouhý šepot. „Vskutku, pane,
odvažuji se tvrdit, že na tebe se zapomenout nedá. Já totiž... ekám s tebou
dít ."
„Cože?" Hroziv se nad ní vzty il a up en jí zíral do tvá e.
Zhluboka se nadechla. „Budeme mít d átko."
„Nelžeš?"
Kone se jí poda ilo usmát. „Divím se, že sis toho dosud nevšiml. Moje
lo se m ní."

227
 Tentokrát bylo na n m, aby prudce nasál vzduch do plic. N žn pohladil
manželku po lí ku. „Ty m j hlupá ku. Pro jsi mi dovolila..."
„Copak ti n kdy záleželo na mém mín ní?" ohradila se. Potom chvatn
dodala: „I já jsem po tob toužila, Eriku. Mn ani mali kému se nic
nestalo."
Zlehka manželku políbil. „Musíš být opatrná. Nanejvýš opatrná."
ikývla. Její blaho na mysli nemá. Jde mu p edevším o d dice.
Muž se postavil, natáhl k žen ruku, pomohl jí vstát a p ivinul si ji do
náru e. „Ano, má lásko, opatruj se. Na Rowana dohlédnu. Budu ho st ežit
jako oko v hlav . Nemusíš se o n ho bát."
Op t k ní promlouval jízlivým tónem. Krátce ji políbil a odvrátil se.
Práskly dve e.
Dívce vhrkly slzy do o í. „Ty jsi ten, koho miluji!" zašeptala. Ale bylo již
íliš pozd . Erik odešel.

228
 16

Snesl se ve er, od severního pob eží vanul studený vítr, který divoce
škubal Erikovým plášt m. Jeho majitel stál na skalnatém útesu a zíral na
mo e zahalené mlhou. Tam n kde v dálce leží Skotsko, zem pojmenovaná
po irských kmenech, které se v ní usadily. P emítal o krajích daleko na
severu, daleko od íše krále Alfréda, jenž se pokouší svou vlast vyrvat z
rukou Dán .
V pr hu posledních m síc vskutku urazili dlouhou cestu. Blíží se
zima, což znamená, že boje jsou u konce. Mén významní panovníci se
jeden po druhém podrobili vlád Nialla mac Aeda. Zbývá porazit Larse mac
Connara, syna irské dívky a vnuka dánského v dce.
Zítra se strhne rozhodující bitva. Na severu, daleko p ed nimi. planou
ohn dánského tábora. Po celý den probíhalo vyjednávání. Posléze bylo
dohodnuto, že ten, kdo zítra zvít zí, získá pruh pob eží poblíž Ulsteru. Nyní,
když v tšina Ir odp isáhla Niallovi v rnost, se zdálo nanejvýš d ležité toto
území získat. Málokdo se vyznal ve spletitosti irské duše tolik jako Niall,
Olaf, Erik a jejich p íbuzní. Jestliže si Niall neudrží vlastní království, celá
íše se mu rozpadne pod rukama. Znovu vypuknou sousedské sváry a t žko
získaná jednota se rozt íští.
Všechno závisí na zít ejším výsledku.
Potom se vrátí do Dubhlainu.
Navzdory sychravému pov í Erik cítil, jak se v n m vzmáhá žár. Tolik
touží po návratu!
Odjezd neprob hl tak rychle, jak si naplánovali. Navzdory naléhavosti
situace nejprve museli poh bít d de ka. Navíc mu Alfréd poslal zprávu, že
by cht l Dány na ja e vyhnat ze zem , a tak ho prosí, aby se do té doby
vrátil.
Povzdechl si a unaven zav el o i. Vzpomínal na pomalé putování do
Tary. P es den m l p íliš mnoho práce na to, aby si ud lal as na svou ženu,
ale noci pat ily jemu.
229
 Avšak ani tehdy s Rhiannonou moc nemluvil. N kdy p espávali ve
stanech, jindy nalezli úto išt na n kterém ze statk . P íležitostn sm li
využít pohodlí zemanského sídla. Na prost edí nezáleželo. Byl p íliš
vy erpaný, aby mluvil, a jeho žena po rozhovorech neprahla. Tehdy poprvé
zaznamenal, že se doopravdy zm nila, a proklínal se, že na to nep išel d ív.
adra se jí zakulatila, b íško se za alo zvolna nadouvat. Zdálo se, že jí o i
víc zá í a lí ka nabývají na kyprosti.
Ale po ád jí to moc slušelo, to nemohl pop ít. Upoutala ho, sotva ji
poprvé spat il stát na hradbách. Od té doby ho za osam lých nocí
pronásleduje ve snech, pojí se k ní spousta vzpomínek. Po d de kov smrti
ho p išla ukonejšit. Byla nahá, sv dná, vlasy jí ho ely rudozlatým
plamenem. Zahalila se kouzlem nevinnosti i smyslnosti. Bohaté kade e
kké jako slune ní paprsky splývaly po b lostném t le a laškovn z nich
vykukovaly r žové bradavky. Ve st edu oblých bok se ukrýval ryšavý
trojúhelník plný tajemství. I ve snech Erik cítil dív inu opojnou v ni.
Natolik se mu zad ela pod k ži. Kéž by um l íst v jejích uhran ivých
st íb itých o ích! Rhiannona. Žena, která ho pohotov zradí. Dáma, jež se
mu odpírá. Málokdy si užívá jejího veselého smíchu. Probouzí v n m bou i
ni ivou jako uragán, je prom nlivá jako po así.
Takovou ženskou by miloval jenom blázen.
esto ji vpustil do svého srdce.
Krátce zauvažoval nad tím, kdy se to stalo. Kdy se zm nil. Kdy se p estal
ídit pouhým chtí em. Kdy si ho Rhiannona podmanila. S údivem zjistil, že
nad ní dokáže opakovan vít zit, avšak nikdy se mu zcela nepodvolí. ím
ho tolik p itahuje?
T eba je to tím, že mu pat í, a on si nikdy nenechá vzít to, co je jeho. Kdy
si poprvé p iznal, že ji miluje? To, co k Rhiannon cítí, je hlubší než
jakýkoliv jiný cit. Láska je jeho nedílnou sou ástí, vstává s ní i uléhá.
Kdysi se zamiloval...
A poznal bolest lásky. Je to dvojse ná zbra . Dokonalejší lov k
nevynalezl. Pro boha živého, rozd luje je tolik v cí! Kv li Rhiannon
zbyte zem eli mnozí z jeho muž , sotva vstoupili na anglický b eh.
Od té doby události nabraly rychlý spád. T eba jsou manžel ini bližní, kte í
spí v ný sen ve svých hrobech, doopravdy nevinní. N kdo je zradil. Ale
kdo?

230
 Jestliže to nebyla Rhiannona, pak zrádcem musí být lov k, který se
pohybuje v Alfrédov blízkosti. Manželka jist má n jaké podez ení. Je
královou schovankou. Chrání n koho? Anebo je skute nevinná, jak
tvrdí?
T eba si stále p eje jeho smrt, ale nau ila se být trp livá. Mazan vy kává.
Kdepak, tomu nev í. Ví, že jí záleží na Rowanovi. Stejn jako na
ostatních krajanech. Když se jejich cesty v Ta e rozcházely, kladla mu na
srdce, aby na n dával pozor. Doprovázejí ho dv desítky muž z Wessexu,
avšak Rowan je pro ni nejd ležit jší.
Rhiannona eká dít . Když Erik padne v bitv , zbude po n m osi elý syn.
Znenadání se mu rozt ásly ruce. Sto il zrak k obloze a za al se modlit,
koliv sám netušil, k jakým boh m se vlastn obrací. Cht l z stat naživu.
Nikdy d ív nezakoušel v tší žíze po život . Cht l vid t, jak jeho potomek
vyr stá, a prožít vše, co pat í k výchov dít te. Avšak strýce Nialla by nikdy
nenechal na holi kách, a kdyby se Dubhlain ocitl v ohrožení, p isp chal by
na pomoc bratru Leithovi. Avšak jeho vlastní panství leží za mo em a šanci
na št stí vložil do k ehkých ru ek své manželky. Ani sám nev l jak, ale
zapustil ve Wessexu ko eny. P ál si tam v klidu žít a spolu s Rhiannonou si
vytvo it vlastní sv t. Dny tuláka jsou nenávratn pry . Vikinská epizoda pro
ho skon ila v okamžiku, kdy mu Alfréd vložil do ruky dla své nete e.
Zpo átku se domníval, že je to p da, po em baží. Mýlil se. Prahne po srdci
ženy, u které nalezl sv j domov.
Zaslechl za sebou nepatrný šelest. Sáhl po me i a prudce se oto il.
Spat il Mergwina. Tiše zaklel a schoval zbra . „U Odina, Mergwine, ty se
za mnou plížíš jako duch!" Nem l by tu s námi být, napadlo Erika. Aed
Finnlaith opustil tento sv t v požehnaném v ku devadesáti rok , druid je
ješt o n co starší. Je p íliš letitý, aby snášel muka vojenské výpravy. P esto
si nenechal íct a trval na své ú asti.
Vítr si pohrával s jeho vlasy a vousy, v o ích se mu odráželo sv tlo
síce. V tu chvíli skute vypadal jako arod j. „P išel jsem t varovat.
Zítra za úsvitu nebude hodn v cí v po ádku."
Erik se zazubil. „Rád s tebou souhlasím, Mergwine. Postavíme se
záke nému nep íteli a v sázce se ocitne osud celé zem ."
Sta ec zavrt l hlavou. „Tahle bitva bude otev ená a prostá."

231
 Otev ená a prostá? Válka nikdy není tak prostá, jak se na první pohled
zdá. Hr za se v ní snoubí s bolestí a smrtí. Za sv j dlouhý život se Mergwin
stal sv dkem bezpo tu bitev. Dob e ví, že situace by mohla být horší.
Druid se na mladého muže kysele podíval a usedl na kámen. Zadíval se do
noci. „N co je p íšern špatn . Cítil jsem to, proto jsem se za tebou vypravil
do Anglie. Z stal jsem u tvé nev sty, protože jsem se bál. Nyní se to op t
iblížilo." Sev el ruku v p st. „U Odina a všech svatých! Cítím to, ale
nejsem schopen to pojmenovat. M žu t jenom varovat. Dob e se dívej a nic
nepovažuj za samoz ejmé. Uhýbej p ed sekerami, ohán j se me em. Ale to
nesta í. Musíš být mnohem opatrn jší."
Stoupl si a zahled l se na Erika. Ten starce up en sledoval a tvá il se
vážn . „Jist , Mergwine. Dám si pozor. A jestli se mi poda í p ežít, pokusím
se zjistit, co ti uniká."
Druid p ikývl. Chystal se odejít, ale pak se zarazil a ohlédl se.
„Mimochodem, m j princi, je to kluk." „Cože?" obo il se na n ho mladík
ost e. „Tvoje dít . Je to chlape ek."
Nato kmet zmizel v temnot stejn nepozorovan , jako se objevil. Erik se
potuteln usmíval, ale znenadání se jeho úsm v rozplynul.
Co Mergwin cítí, a není schopen to pojmenovat? Nem že ho zrada, jež na
ho ekala ve Wessexu, pronásledovat až sem?
Kdepak, to nep ichází v úvahu. Mergwin je nervózní z nadcházející bitvy.
Od Aedovy smrti se zm nil. A Erik se pot ebuje vyspat.
Avšak po návratu do stanu nenacházel klid. Ob as si zd íml, ale zase se
probudil. Za ví ky se mu zjevovaly znepokojivé výjevy z bitvy, v nichž se
muži ohán li me i a sekyrami. Pak za ním p išla ona...
Pomalu a opatrn , od ná jen do m sí ního svitu.
Avšak nikdy k n mu nedorazila. Vklínil se mezi n me . Erik se s
trhnutím probudil.
Svítalo. Byl as jít do boje.

Bílý h ebec z stal ve Wessexu, proto si z otcovy stáje vzal svého

oblíbence, robustního vraníka. Spolu s Niallem, otcem a bratrem se postavil
do ela útoku. Žádný opravdový král se neschovává za svým mužstvem.
Tohle pravidlo slýchávali Olafovi synové už odmali ka a dob e si je zapsali
za uši. Ctil je i Alfréd, ímž u Erika nebývale stoupl v cen .
Synové Vlka zk ížili me e, vytryskla krev.
232
 První zásah dostal Erik do stehna. V tšinu jeho t la chránilo brn ní, takže
žádné z utržených zran ní nebylo vážné. Zmocnil se ho vále ný zápal, takže
nedbal na pohmožd niny a poty ku si užíval. Secvi ená rodinná jednotka
byla tém neporazitelná. Když se jeho mladší bratr Bryan ocitl mezi dv ma
sekerníky, Erik se plavn p esunul a jednoho z nich si vzal na starost.
D sivá bitva trvala n kolik hodin, poté nep ítel zatroubil na ústup.
Erik si vzpomn l na slib, který dal Rhiannon . M l dávat pozor na
Rowana. Divoce zaklel. Už toho kluka n jakou dobu nevid l. „N kolik
Angli an uvízlo tamhle mezi stromy!" hlásil Leith. Erik p ikývl, pobídl
ebce a hnal jej k nedalekému lesíku. Rowan a jeho bližní zde stále elili
hrstce protivník . Na mladíka doráželi hned ty i najednou.
Irský princ se mu bleskov vydal na pomoc. Tasil me , zlikvidoval
prvního nep ítele a pak druhého. Ani Rowan se nenechal zahanbit a proklál
srdce t etímu. tvrtý rad ji vzal nohy na ramena.
„D kuji ti, pane!" zvolal Rowan na Erika. „Nerad to p iznávám, ale bez
tvé pomoci bych to nezvládl."
„Tu a tam pot ebujeme pomocnou ruku všichni, kamaráde," ubezpe il ho
Erik. „Práv tohle v domí d lá z chlapa velkého vále níka."
Rowan zvedl hledí své helmy, usmál se a zamával. Erik se vrátil ke své
rodin .
Lars jim navrhl dohodu. Slíbil, že odp isáhne Niallovi z Ulsteru v rnost,
pakliže spolu se svými muži dostane milost, zran ní budou navráceni svým
bližním a jemu samotnému p id lí Niall kus p dy, na níž bude Lars svým
pánem.
Niall souhlasil pod podmínkou, že se Lars písemn zaváže dodržet sv j
slib.
Snesla se noc. Leith se postaral o zran né, padlým za ídil ádný
es anský poh eb. Erik pocítil nesmírnou vd nost za to, že jeho rodina
estála tažení bez nehody. Avšak p i pohledu na zabité druhy se musel
obrnit proti bolesti. Vtom spat il Rolla, jak p ináší dalšího nebožtíka, a
zatrnulo mu u srdce. Tiše zaklel a pospíchal k n mu.
Zem elým nebyl nikdo jiný než Rowan.
I ve smrti mu to moc slušelo. Zdál se nesmírn mladý, z pootev ených rt
mu vytékal tenký pramínek krve. Opatrn položili nebohého muže na zem.
Jakmile Erik vyndal ruku zpod jeho t la, zjistil, že je celá od krve.
„Prokristapána!" zhrozil se. „Opustil jsem ho, až když bylo po všem. Co se
233
stalo? Vid l to n kdo? P ísahám, že bohat odm ním každého, kdo mi k této
události n co poví."
P edstoupil jeden z Angli an . Zt žka se opíral o me , nebo m l
poran nou nohu. Jmenoval se Harold z Mercie a asto se zdržoval po
Rowanov boku.
„Pane, i já jsem byl sv dkem, že p estál bitvu bez úhony. Avšak Dánové
se snažili ukrýt mezi stromy a Rowan se je rozhodl pronásledovat. Vydal se
za nimi sám, takže nikdo z nás nemá pon tí, kde ho zastihla smrt."
Erika se zmocnil zármutek a pocit viny. Cloumala jím zlost. Sledoval
muže, kte í k n mu p icházeli. „Byl to vále ník," podotkl kdosi.
„Vojáci p icházejí v bitvách o život, tak to zkrátka chodí," p ipomn l mu
tiše Rollo.
Erik vzal Rowanovo bezduché t lo do náru e a odnesl je k ostatním.
Shromáždili se u nich mniši, aby provedli poh ební rituál. Zdrcený žalem
položil mladíka mezi padlé. Vrás itému duchovnímu v noval zla ák za to,
že se za Rowana d kladn pomodlí.
Mladý Angli an by si zasloužil spo inout v rodné zemi, avšak Erik v l,
že p evoz Rowanova t la do Wessexu nep ipadá v této dob v úvahu. Cesta
je dlouhá a po así nevypo itateln . Proto Ro wan bude snít sv j v ný sen
tady, na severu Irska.
Erik splnil všechny povinnosti velitele, poté se kvapn vrátil na útes a
zíral do zp né vody. Tam ho také zastihl Rollo a podal mu zakrvácenou
dýku. Pozorn si ji prohlédl, potom se zahled l na p ítele. Rozhodn
nepat ila Irovi ani Dánovi. Takovou zbra nosili Angli ané.
„Co je to?"
„Necht l jsem o tom mluvit p ed ostatními," pravil Rollo, „ale tohle je
dýka, která p ipravila o život mladého Rowana. Musel jsem ti ji ukázat."
Erik zvolna p ikývl. Rozpa it obracel n ž v ruce. „Díky."
Rollo vycítil, že Erik pot ebuje být sám, proto se taktn vzdálil. Princ se
usadil na kámen, na kterém v noci h adoval Mergwin. Bitva skon ila, je
na ase vrátit se dom .
Náhle se návratu hrozil. Mergwin ho varoval. Ale k emu to bylo dobré?
Rvali se jako zb silí, Rowan si po ínal jako zkušený vále ník, a stejn padl.
Což není v po ádku. Erik cítil, že mladík zem el za krajn podez elých
okolností.

234
 Zaslechl za sebou kroky a prudce se oto il. V m sí ním sv tle spat il
svého otce a rázem se uklidnil. Olaf klesl na balvan vedle n ho a oba se
zahled li na mo e. „Každý bojovník riskuje," prohlásil po chvíli Olaf.
„Rowan se k nám dobrovoln p idal. Ty za nic nem žeš."
Erik se lítostiv ušklíbl a pohlédl na otce. „Slíbil jsem Rhiannon , že ho
ochráním. Ve své nadutosti jsem se domníval, že ho hrav spasím p ed
smrtí. Hanebn jsem zklamal."
„Eriku, není v lidských silách ovlivnit osud druhých. Tomu klukovi
zkrátka vypršel vym ený as a ty na tom nic nezm níš."
Syn chápav p ikývl. „Jde mi spíše o to, jak zem el."
„Jestli se ti nezdají okolnosti jeho skonu, musíš je prov it a nalézt
pravdu."
Erik mu ukázal dýku. „Je anglická, že?"
Olaf si zbra bedliv prohlédl. „Irská ur it není ani vikinská. Jenže
Vikingové loupí po celém sv a okrádají mrtvé, proto si musíš být svým
podez ením naprosto jistý. Hlavn bu ve st ehu. V takových p ípadech
musíš mít o i i vzadu."
„Ano, ot e. Však já se o sebe postarám."
Norský vlk poplácal syna po zádech a nechal ho, aby se vypo ádal se
svým trápením. Hodn se podobali jeden druhému. Z toho d vodu Olaf
l, že jeho syn hledá v no ní tm lék na svou rozjit enou duši.

Byl konec prosince, panoval chladný den. Rhiannona spolu s Darií,

Megan a Erin dychtiv naslouchala poslovi, který vykládal o rozhodujícím
vít zství krále z Dubhlainu. Vtom ji bolestiv píchlo v zádech a dostavila se
první kontrakce. Vysko ila ze židle a ohromen zalapala po dechu. „Dít se
hlásí na sv t!" zvolala Daria. Posel umlkl. Erin se usmála a dál zachovávala
sv j obvyklý klid. „Pokra uj ve vypráv ní prosím," vyzvala posla. „Než se
átko narodí, chvíli to potrvá, milá hiannono. Proto si nejprve
poslechn me zprávu o nádherném vít zství našich muž . Potom se
odebereme do tvé ložnice, kde trp liv vy kám p íchodu svého vnou ete."
Daria nesouhlasn povytáhla obo í. Rhiannona cítila, že bolest za íná
polevovat. Znovu se posadila, posel si odkašlal a pokra oval v hlášení.
Když skon il, Erin se otázala: „O mých synech se manžel nezmínil?"
„Všichni se t ší dobrému zdraví, má paní."

235
 „V tom p ípad se všichni vrátí," podotkla tiše. Nato se oto ila k
Rhiannon . „P ivítáš svého chot vskutku královsky - s následníkem v
náru i. Erik bude radostí bez sebe."
Dívka sklopila asy. Opravdu? Doufala, že se d átko narodí pozd ji.
Zav ela o i a po ítala, zda od svatební noci skute uplynulo dev t m síc .
Tenkrát se zdálo, že Erika nadmíru uspokojilo zjišt ní, že je Rhiannona
dosud pannou. Bude jí v it, že je dít doopravdy jeho? Anebo ji zahrne
pochybnostmi?
Vzpomínala na n kolik sladkých týdn , kdy pat ili jeden druhému.
Prožívali sice smutný as kolem Aedova poh bu, mezi nimi se však
rozhostilo vzácné p ím í. Setkávali se bez projev zlosti, bez v né
podez ívavosti, a p estože si nevyznávali lásku, obešli se bez obvyklé
nevraživosti. Erik se s nezm rnou n hou dotýkal jejích ader a opatrn
hladil vzdouvající se b íško.
Dobrý Bože, modlila se v duchu Rhiannona, nedopus , aby nyní všechno
skon ilo! Snažn t prosím, dej Erikovi v t, že tohle d átko je jeho. A
je miluje! Za , a ást své lásky v nuje mn ...
Nikdy ji nebude milovat, vyjád il se jasn .
Op t ji p emohla bolest. Hlasit vyjekla a vy ítav se zahled la na Erin.
Tchyn se rozesmála. „Má milá Rhiannono, nezapomínej, že já si tímhle
prošla jedenáctkrát. Proto mi v , když ti íkám, že máme dost asu."
Ukázalo se, že Erin m la pravdu. asu bylo až až. Tchyn odvedla snachu
do její ložnice, Daria a Megan se st ídaly po jejím boku. Když rodi ce
praskla voda a zmá ela l žko, Grendal p inesla nové povle ení a istou
no ní košili. Uplynuly další hodiny, bolest se zhoršovala.
S p íchodem noci už byla k nesnesení, stahy se hlásily každou minutu.
Rhiannona bojovala se slzami a tiše klela. Ho ce Erikovi nadávala a
vyk ikovala, že nenávidí všechny Vikingy, co jich na sv je. Kéž by je
všechny pohltilo mo e! Jakmile nad sebou spat ila jiskrné smaragdové o i
své tchyn , kvapn se omlouvala.
Erin se smála. „Nic si nevy ítej, má drahá. V mi, že já osobn proklela
všechny Vikingy celkem jedenáctkrát." Chlácholiv se na dívku usmála a
itiskla jí k elu studený obklad. Když snacha k ela bolestí, držela ji za
ruku.

236
 Za alo svítat. Rhiannona propadla dojmu, že další muka už nevydrží.
Zem e vy erpáním a utrpením. Vtom Erin zvolala: „Vidím hlavi ku! Ach,
Rhiannono, je to tady! Ješt jednou zatla ! Ješt !"
Snažila se uposlechnout, ale byla p íliš vy erpaná. T ásla se bolestí.
„Nem žu! Nejde to!" vzlykala.
„Ale jde," naléhala Daria. „Když jsi dokázala mého bratra proklát šípem,
pak jedno mrn porodíš jako nic." „Honem, tla !" pobízela ji Erin.
„P edstav si, že vší silou srážíš Erika do ledového fjordu," poradila jí
Daria.
„Dcero!" napomenula dívku ost e její matka.
„Jenom se snažím pomoct. Jdeme na to, Rhiannono. Výborn , tak je to
správné! Zatla !"
Rhiannona zatnula p íslušné svaly a dít spat ilo sv tlo sv ta. Rodi ka
zakoušela nezm rnou úlevu. Úpln vy erpaná klesla do polštá , o pohlaví
novorozen te se v bec nestarala. Ani nemusela.
„Je to kluk!" výskla radostn Daria. „Ten m j nafoukaný bratr bude
št stím bez sebe! Ach, Rhiannono, máš syna!"
Syna. P esn jak Mergwin p edpov l. Je to chlape ek. ekl jí o n m v
dob , kdy zdaleka netušila, že je t hotná. Erik má syna a d dice. Splnila mu
tajné p ání všech muž .
Ledaže by pochyboval o svém otcovství.
„Ach, Rhiannono, ten je rozkošný!"
Byl nádherný. V ískal z plných plic a hn viv vraštil drobný obli ejí ek.
Novope ená maminka p ivinula miminko k hrudi. P etékala n žnými city.
Náhle se rozt ásla, byla p emožena hlubokou láskou a oddaností.
„Musíš ješt jednou zatla it, Rhiannono, abys vypudila l žko," sd lila jí
tchyn . „Darie, p evezmi miminko. Za chvíli je mamince vrátíš."
Rhiannona poslušn plnila pokyny, které jí ud lovala Erin, protože se
nemohla do kat, až znovu sev e syna v náru i. Jakmile umytá a p evle ená
op t spo ívala na istém l žku, dychtiv se pro potomka natáhla. Erin jí
poradila, aby ho p iložila k prsu. Novope enou matku udivilo, s jakou silou
se k ní p isál. V tu chvíli byla nadobro ztracená.
Vášniv si miminko zamilovala.
Stejn jako jeho otce, i když si to odmítala p iznat. Jenže d átko m že
zbož ovat beze strachu, zatímco Erika...

237
 A koliv ji v noci zahrnuje náklonností, nechává si pro sebe všechny své
myšlenky i tajemství.
Prosím t , Bože, a miluje svého syna! pomodlila se Rhiannona a usnula
vy erpáním.

Zpáte ní cesta se zdála nekone ná. Posléze v dáli spat ili hradby Dubhlainu.
Zvuk roh obyvatel m m sta oznámil p íjezd vít zné armády. Vraceli se v
menším po tu, než odsud odjížd li, nebo Niall se svou družinou z stal v
Ta e a dom zamí ili i n kte í z najatých žoldák .
Navzdory tomu na nádvo í vypuklo pravé pozdvižení. Erin tak jako
mnohokrát p edtím pospíchala obejmout svého manžela. Avšak tentokrát
nesla v náru i pov domý uzlí ek.
Erik p edal erného h ebce do pé e eledína a pospíchal k rodi m.
Chvílemi ho polévalo horko, chvílemi chlad. Náhle se p istihl, že b ží.
Prudce zabrzdil p ed svou matkou, která ho sledovala s rozzá enýma o ima.
„Eriku!" Volnou rukou si ho p idržela a políbila jej na tvá . Mladík se
kone vzpamatoval. „Mami! Je tohle...?"
„Ano, Eriku, je to on!" Rozesmátá žena poodhalila drobný obli ejík
novorozen te. „Je mu deset dní, a protože jsme netušili, kdy se vrátíš,
pok tili jsme ho jménem Garth. Rhiannona dlouho váhala, netroufala si
rozhodnout bez tebe, ale jmenoval se tak její otec a já..."
„Garth! Je to kluk!"
„P ece jsem ti íkala, že je to on, Eriku!" smála se Erin. „Na, vezmi si
ho."
P eochotn chlape ka p evzal. „Mergwin povídal, že to bude kluk!"
Rozechv le si dít prohlížel a pospíchal s ním do sídla. Zv st o
novope eném synkovi se mezi vojáky rychle rozk ikla. Muži Erikovi
halasn blahop áli. Pod koval jim zdvižením ruky. Nemohl se vynadívat na
chlapcovy blankytn modré o i a tém bílé vlásky. Deset dní starý
chlape ek. Zv dav si ho prohlížel. Jeho syn.
Erik se zarazil a oto il se zpátky k matce. „A Rhiannona je.
„V naprostém po ádku. Práv spí. Zaslechla jsem zvuk rohu a sp chala
vám v ústrety. Ale tvou ženu jsem nebudila. Je dosud slabá a lehko se unaví.
Porodila teprve p ed deseti dny a synek jí v noci nedop eje klid."
Erik s úsm vem p ikývl. Erin k synovi p istoupila a pyšn pohladila
miminko po tvá i. Rozhodla se Erika doprovodit. „Co se tvé ženy tý e, v z,
238
že je všechno tak, jak má být." Vtom novorozenec zamával p sti kami a
rozk el se, jako když ho na nože bere. Jeho babi ka se rozchechtala.
„Nejenom že vypadá, jako by ti z oka vypadl, dokonce jako ty i ve. Odnes
ho k mamince, má hlad."
„Myslíš?" zapochyboval Erik. „Nuže, t ší m , že ho ned sí pohled na
moji tvá ." Políbil matku na lí ko a po dlouhém schodišti odsp chal do
patra. Do ložnice vstoupil ve chvíli, kdy Rhiannona vstávala. M la na sob
bílou no ní košili, na níž vynikala záplava jejích ohnivých kade í. Spo inula
na n m o ima s napuchlými ví ky. P sobila velmi ist a zárove smysln .
Jakmile jí došlo, koho má p ed sebou, úžasem vyt eštila zrak. „Eriku!"
Svižn k ní p istoupil, položil d átko na l žko a vášniv se p isál k jejím
rt m. Když se od manželky kone odtrhl, plaše se usmála. „Líbí se ti?"
„Jestli se mi líbí? Jsem z n ho naprosto nadšený! Z celého srdce ti za
ho d kuji."
Rychle sklopila asy, nebo v o ích se jí zaleskly slzy. Muž ji uchopil za
bradu a nechápav zíral do jejího obli eje. „Co je? Co jsi o ekávala?"
Pobledlá dívka se mu pokusila vykroutit, ale nedovolil jí to. „Rhiannono,
zajímá m , co se ti honí hlavou." „Bála jsem se," zašeptala. „ eho? M ?"
Dál se vyhýbala jeho pohledu. Erik se usmál a jal se odpo ítávat dny. Od
jejich svatební noci ub hlo navlas dev t m síc . Proto z ejm ten strach.
Prohrábl žen vlasy a vroucn ji políbil. „Má milovaná choti, p irozen
mi neušlo, že jsi do manželství vstoupila jako panna. Pro m tedy
považuješ za hlupáka?"
Zrudla a vyškubla se mu. „Když jsem byla t hotná, o dít ti ses nikdy
nezmínil."
Pokr il rameny a ušklíbl se. „Obávám se, má lásko, že co se otcovství
tý e, nedostává se mi zkušeností. Až dosud jsem se osv il pouze jako
milenec. Rhiannono, máme spolu syna! B h k nám byl velkorysý!"
„Moc hezké!" ozval se ode dve í nabroušený hlas. „My máme syna! M l
bys být u porodu! Rhiannona chvílemi tolik trp la, že si p ála, aby se
všichni Vikingové utopili."
Erik se oto il a spat il svou sestru Darii. Zubila se na celé kolo.
Bez varování mu vlétla do náru e a zasypala ho polibky. V o ích se
jí t pytily slzy. „Ach, Eriku! Jsem tak š astná, že jste se všichni ve
zdraví vrátili dom !" *

239
 „I já jsem rád, že jsem tady," p iznal bratr a p ivinul ji blíž k sob .
Pohlédl na svou ženu. „Cože se mi m lo p ihodit? P ála sis, aby m pohltilo
mo e?"
Rhiannona se zapý ila, Daria se prohýbala smíchy. „Až se mali kého
nabažíte, vezmu si ho na chvíli k sob , abyste získali n jaký as jenom pro
sebe, Rhiannono."
Poté odešla a v místnosti se nakrátko rozhostilo napjaté ticho. P erušil je
Garth, jenž se rozv ískal z plných plic. „Má hlad," zamumlala mladá matka.
Nabídla kojenci adro a ten se la p isál. Vrn l spokojeností. Erik se
rozesmál. Do ista zapomn l na špinavé cestovní oble ení a zbran a
pohodln se natáhl na l žko vedle sve ženy. P epadla ho blažená malátnost.
Tak takhle chutná klid a mír. o n ž jsem dlouho usiloval, pomyslel si. Náhle
byl plný emocí. P etékal n hou. Ud lal by cokoliv, aby ochránil svou
manželku i synka. Napadlo ho, že nezná nic úžasn jšího, než je pohled na
kojící ženu.
Pohladil Rhiannonu po tvá i. „Opravdu sis p ála, abych se utopil? Nebylo
by ú eln jší poprosit Boha o seslání šikovného Dána s nabroušenou
sekerou?"
Nespustila miminko z o í. „Asi tomu nebudeš v it, Eriku, ale zakoušela
jsem hotová muka. Sama si nevzpomínám, jaké nesmysly jsem v tu chvíli
plácala."
„Tolik to bolelo?" otázal se ot esen .
„Bylo to p íšerné!" odv tila, nicmén vzáp tí se usmála. „Ale stálo to za
to! Ach, Eriku! Za našeho chlape ka bych dala všechno, co mám."
Zhluboka se nadechl a zahled l se žen do o í. Opatrn se dotkl synových
sv tlých vlásk . „Miluješ vnou e ryzího Vikinga," p ipomn l jí.
Na dív iných rtech se rozlil líný úsm v. V mužových žilách po ala v ít
krev. Úporn si p ipomínal, že Rhiannona porodila teprve-p ed n kolika
dny.
„Mám tvého otce moc ráda," p iznala neochotn .
„Opravdu?"
„Jist ."
Usmál se a políbil žen ruku. Dlouze si hled li do o í. Pak Rhiannona
sto ila zrak k synkovi a polekala se. „Jejda! Vezmi ho, Eriku. Usnul, ani si
neod íhl."

240
 Muž si op el kojence o rameno. Rhiannona se upravila a pohodln se
uvelebila v posteli. Tetelila se radostí. Manžel se v po ádku vrátil a ze synka
má up ímnou radost. „Vedeš si výborn ," pochválila ho. Svalnatý zlatovlasý
obr k sob s nebývalou jemností vinul k ehkého novorozence.
„Nezapomínej, že jsem n kolikanásobný strýc," k enil se spokojen .
Vtom v miminku hrklo a Rhiannona se rozesmála. Erik chlape kovi naoko
vy inil za to, že mu zne istil šat.
„Ach, Eriku! Kdybys v l, jak asto jsem se bála!" p iznala dívka.
„Ty že ses bála?"
„D sila jsem se, že se mi nevrátíš," p iznala a odvrátila se. Nem la by mu
projevovat tolik náklonnosti. „Našt stí všechno dob e dopadlo, všichni jsme
astní..." Odml ela se, nebo manžel se z istajasna zarazil.
„D je se n co?"
„Garth usnul. Odnesu ho k sest e." P istoupil ke dve ím. Zjistil, že Daria
si na chodb vzrušen povídá s Bryanem. Když se mu bratr podíval do o í,
okamžit poznal, že je na ase pov t Rhiannon o skonu jejího krajana.
„Darie, postarej se o synovce," vyzval ji Bryan. Erik mu kývl na pozdrav.
Dívka se zamra ila, ale ihned poslechla. Erik se vrátil do místnosti a pe liv
za sebou zav el. Rhiannona se opírala zády o polštá e a znepokojen ho
sledovala. Mra ila se.
„Co se p ihodilo?"
Vytá ky nem ly smysl. Jeho pocit viny ani bolest, která zasáhne jeho
ženu, nic nezmenší. „Rowan padl," oznámil jí stru . Sledoval, jak
Rhiannon zvolna dochází význam práv pronesených slov, v obli eji se
zra í muka a v o ích se lesknou slzy. Hlas mu zhrubl, když pokra oval:
„Slíbil jsem ti, že ho ochráním, ale hanebn jsem selhal. Nechal jsem ho
poh bít v souladu s k es anskou tradicí a odsloužit za n ho mši. Okolnosti
mi nedovolily, abych ho p ivezl zpátky. Moc m to mrzí."
Toužil se manželky dotknout, ale uv domoval si, že ona o jeho n žnosti
nestojí. Rowana milovala up ímnou bezelstnou láskou. Jak by mohla stát o
ast muže, který ji o ni p ipravil?
„Moc m to mrzí," zopakoval. Pak rozpa it dodal: „Nechám t te na
pokoji. Kdybys m pot ebovala, pošli pro m ."
S t mi slovy komnatu opustil. Když za sebou zavíral, dolehly k n mu
manžel iny tiché vzlyky. Ušklíbl se a pospíchal ke schod m.

241
 Zdálo se, že Rhiannona o jeho spole nost nestojí. Hodiny plynuly a ona se
po n m neshán la. Pove el proto se svou rodinou a pak se uvelebil p ed
krbem se džbánem piva v ruce. P ipozdívalo se.
Nikdo se neodvážil ho rušit. Bylo již hodn pozd , když do vedlejšího
esla unaven klesl Olaf a zahled l se do plamen . „M l bys za ní jít,"
poradil synovi.
„Není na m zv davá," odv til prost Erik.
Otec se k n mu naklonil. „I já byl kdysi poslem velmi špatných zpráv.
Musel jsem tvé matce oznámit, že v jediném dni zahynul mladý král, za
hož se m la provdat, i její bratr. Ud lal jsem to a potom jsem se jí klidil z
cesty. Nechal jsem ji, a se o samot vyplá e."
„Co potom ode m chceš?" obo il se na n ho Erik.
Olaf se usmál. „Dopustil jsem se zásadní chyby a nechci, abys ji
opakoval. B ž za svou ženou. Vezmi ji do náru e a snaž se jí ulevit v jejím
trápení."
„Co když m od sebe odežene?"
„Stýská se jí po tob !" odv til energicky ženský hlas. Erin vystoupila ze
stín a zazubila se na syna. „Vím to. Pot ebuje t . Stejn jako já jsem tehdy
pot ebovala tvého otce. Jdi za ní, Eriku."
Stoupl si a nerozhodn pohlédl na oba rodi e. Poté se vydal ke schodišti.
ed ložnicí se zastavil, dodal si odvahy a otev el dve e. Rhiannona se
choulila na posteli a plakala. Uchopil ji do náru e, odnesl p ed krb a p ivinul
k sob . Objímala ho kolem krku a tiše vzlykala.
Jemn ji vzal za bradu a políbil na mokré tvá e. Odhrnul manželce vlasy,
které jí spadaly do o í, a zamumlal: „Dovol mi t držet, má lásko. Umožni
mi sdílet tv j žal."
Dív ino sev ení zesílilo, celá se chv la. Zeptal se jí, pro je tak smutná.
Vpíjela se do n ho pohledem st íb itých o í. „Bojím se, že mé taky
opustíš," zašeptala.
Dlouze se na ni díval. „Nikdy! Za žádných okolností, má lásko."
Pohodln se o n ho op ela a usouzené si povzdechla. Za ala se jí klížit
ví ka.
Usnula mu v náru i. Oba procitli až za rozb esku, kdy se na prahu objevila
Daria s jejich u vaným synkem.
Den nám za íná brzy, pomyslel si Erik. Alespo už máme za sebou
neš astnou noc.
242
eba práv te je p íhodný as na nový za átek.

243
 17

Boží hod váno ní oslavili, jak se na správné k es any sluší. Erik v noval
Rhiannon elegantní zlatou brož vyrobenou podle keltského vzoru a na
oplátku od ní dostal krásn propracovanou dýku a p knou tuniku, kterou
sama vyšila zlatou nití v dob , kdy byl manžel pry .
Dívka p etékala št stím. Velice si oblíbila Dubhlain i celou Erikovu
rodinu. Pojednou nedokázala pochopit, pro se jí do Irska zpo átku
necht lo.
P esto ji znepokojovaly dv v ci. Nemohla se smí it s myšlenkou, že
Rowan zde nalezl smrt. V la, že sem p ijel p edevším kv li ní, aby jí byl
diskrétn nablízku. Dále ji mrzelo, že se Erik odst hoval ze spole né
ložnice. Nechal se slyšet, že nechce vyrušovat ji ani d átko.
Zato Garth jí poskytoval bezmeznou radost a út chu. Kdykoliv se v
myšlenkách zatoulala k zesnulému Rowanovi a za ala se trápit, synek
estal sát a zadíval se jí do o í, jako by chápal její žal. Vždycky se na n ho
usmála a hned jí bylo lépe u srdce.
A pak tu byla Daria, dívka jejího v ku, která se stala její v rnou
ítelkyní. Up ímn eno, Rhiannona si oblíbila všechny leny po etné
domácnosti. Rodina držela za všech okolností pohromad a všichni se
spole radovali i truchlili.
V dob , kdy lednové v try bi ovaly hradby m sta, Erik denne vyjížd l do
ístavu, aby dohlédl na opravu lodí. Chystal se na zpáte ní cestu do Anglie.
Zdálo se, že se do Wessexu t ší víc než Rhiannona.
Odjezd naplánoval na konec m síce. Rhiannona proti tomu ost e
protestovala. „Snad bys necht l svého syna vzít na otev ené mo e, když je
taková zima! Musíme po kat, Eriku."
„Jenže my ekat nem žeme," ohradil se netrp liv , zatímco brouskem
pe liv ost il sv j me . Podrážd pohlédl na manželku a Rhiannonu v tu
chvíli zamrazilo. Nic se nezm nilo. A koliv Erik svého syna up ímn
miluje, dál z stává vlastním pánem a manželku považuje za sv j majetek,
nic víc. „Nem žu ekat. Dal jsem Alfrédovi svoje slovo. Odplul jsem jenom

244
proto, abych pomohl svým p íbuzným, což Alfréd chápe. Avšak na ja e se
chystá zaúto it na Gunthruma, a proto m pot ebuje mít po svém boku."
„Eriku..."
„Tohle je záležitost mé cti, milá dámo."
V o ích ji zaštípaly slzy. „Ty tedy považuješ smrt za ctnost?"
Op t na ni up el ledový zrak. „Jist , má drahá. Jinak se lov k do Valhaly
nedostane."
Rhiannona se dot en obrátila na pat a odešla. Po n kolik následujících
dní spolu tém nemluvili a dívka znepokojen sledovala šedivou oblohu.
Den odjezdu se zvolna blížil. Našt stí se vítr utišil, a koliv mo i stále
vévodily zp né vlny.
Rhiannona dokonce vyhledala svého tchána a úp nliv ho prosila, aby
Erikovi domluvil. Olaf se shovívav usmíval, ale žádnou pomoc jí nenabídl.
„Musí se vrátit, když to Alfrédovi slíbil. Anglický král svou ást úmluvy
dodržel, nyní je ada na Erikovi."
„Ale..."
„Neexistuje zp sob, jak ho p esv it. Neboj se, všechno dob e dopadne.
Mergwin p edpov l hladkou plavbu a v takových v cech se náš starý
druid nikdy nemýlí. Vskutku ho budu moc postrádat."
„On jede s námi?"
Olaf p ikývl a n žn snachu objal. Políbil ji do vlas . „Je as se rozlou it.
Nedá se nic d lat. Pokud se ti po nás n kdy zasteskne nebo nás budeš
pot ebovat, neváhej se k nám vrátit. Mo e zase není takovou p ekážkou, jak
se na první pohled zdá."
Nikde nenašla zastání. Odplouvají. Ale Mergwin tvrdí, že jim nic nehrozí.
Dokonce je doprovází. Když si je natolik jistý, že je nepotká nic zlého, pro
jede s nimi? V Irsku je p ece doma.
P išla se s nimi rozlou it celá domácnost. Rhiannona a Erin se vroucn
objaly. Tchyn snachu ujiš ovala, že má to nejlepší dosud p ed sebou a
ur it se nevidí naposledy. Rhiannona jí pod kovala za pohostinnost a
op tovn vyjád ila lítost nad Aedovým odchodem. Královna se smutn
usmála. „Po mat in smrti otec ekal na p íležitost, aby ji sm l následovat.
ím, že jsou zase spolu a drží nad námi ochrannou ruku. Hlavn t
prosím, dob e opatruj mého syna a vnuka."
Postarat se o Erika je tak ka nemožné, ale to nemohla Rhiannona Erin
íct. Políbila ji na tvá a p evzala od Megan Gartha zabaleného do kožešin.
245
Tehdy vyšlo najevo, že Daria se rozhodla, že je doprovodí, za což jí byla
Rhiannona velmi vd ná.
Vstoupila na palubu a sledovala Mergwina, jak se lou í s Erin. Objímal ji
jako dceru a cosi jí šeptal do ucha. Poté se p ipojil k Rhiannon . Daria se
nalodila na plavidlo, jemuž velel Patrik.
Zazn ly poslední povely a lod se daly do pohybu. Velkolepé m sto
Dubhlain se po alo vzdalovat, až zmizelo dívce z o í. Cítila, jak její studené
prsty sev ela teplá ruka. Mergwin na ni upíral sv j moudrý zrak. „Dopadne
to dob e," sliboval.
P ikývla a pevn stiskla jeho dla . P emítala, jak je asi starý. Nechápala,
pro dobrovoln podstupuje útrapy dlouhé cesty.
Z ené mo e si s lod mi pohrávalo jako se sko ápkami. Dorážel na n
ostrý vítr, z n hož mrazilo.
Erik strávil n kolik hodin na p ídi, potom zamí il ke své žen . „Cítíš se
lépe než posledn ?" otázal se. Jednalo se o ist zdvo ilost ní otázku.
ipadal jí odtažitý.
„Vedu si výborn , m j pane. Když zrovna ne ekám dít , jsem vynikající
námo ník."
„Nuže, kdybys považovala za vhodné m o svém stavu informovat, snažil
bych se ti putování zp íjemnit, jak to jenom lze."
Na odpov si nepo kal a odebral se na p . Rhiannona pohledla na
Mergwina. Potuteln se uculoval, avšak jeho o i z stávaly vážné, což ji
znepokojilo. „Není ti špatn ?" vyhrkla vyd šen .
Zavrt l hlavou. „Jsem jenom smutný, to je všechno."
„Pro ?"
„Protože už nikdy nespat ím své milované Irsko," odv til nehlasn .
Po zádech jí p eb hl mráz. „Tohle ne íkej!" napomenula ho. „Zakazuješ mi
mluvit pravdu? Jsem hodn starý, Rhiannono. Mám sv j v k."
„Ale já t pot ebuji!" trvala na svém.
„Z stanu u tebe, dokud bude t eba," ubezpe il ji a pohotov obrátil list.
„Ob as je p íšern popudlivý, že?" „Kdo? Erik?"
Sta ec p ikývl. „Zajímalo by m , pro je tak podrážd ný. Nervózn rázuje
sem a tam jako zví e v kleci."
„M že za to nejspíš jeho p vod. Všichni Vikingové jsou strašn
arogantní," odv tila pohotov dívka.

246
 „N kdy se chová jako vlk samotá . V las, že vlci utvá ejí páry na celý
život? Když tahle zví ata ztratí svého druha, plíží se lesem a teskn vyjí.
Zbavují se tím bolesti ze své ztráty."
„Aha. Ale dá se íct, že vlk svého partnera miluje?"
Mergwin v úsm v se prohloubil, unavené o i se zat pytily. „Tenhle vlk se
už jednou zamiloval. Kdysi dávno v cizí zemi. Jeho družka však p išla o
život. On se potom trápil a p íšern trp l do té doby, než... našel tebe.
Nicmén tenkrát bylo všechno jiné. Myslím, že plný význam tehdejších
událostí pochopil až se zpožd ním. Nyní máš vlka ve svých rukou ty,
Rhiannono, jenom si to zatím neuv domuješ."
„Op t se chystá do boje," pravila tiše. „Bude vál it v ."
„Tahle bou e je p edzv stí klidu. Alfréda eká poslední významná bitva.
Zapíše se do historie jako jediný anglický král s p ídomkem Veliký."
„Ale p estojíme tuhle bou i v po ádku?" otázala se Rhiannona.
Mergwin si dával s odpov dí na as. Dorážel na n vítr a pohrával si s
jeho dlouhými vlasy a vousy. Garth, který až dosud k oural, se uklidnil.
Zdálo se, že postupn umlkají i výk iky posádky a pleskání plachet o
ráhnoví.
„Musíte. Nic jiného vám nezbývá." Víc nedodal.
Poté se zvedl a zamí il k p ídi. Rhiannona osam la. Tiskla miminko k
sob a snažila se potla it chv ní, které se jí zmocnilo.
Plavba probíhala bez zádrhel , a tak za soumraku dorazili k b eh m
Wessexu. Adéla pospíchala p ivítat svou paní. V ložnici na Rhiannonu
ekala vana s horkou vodou a pohár oh áté medoviny. Jakmile se dívka
vykoupala a uložila nakrmeného Gartha do kolébky, padla do postele a
vy erpáním usnula. V bec ji nemrzelo, že za ní Erik nep išel. Jen pevn
doufala, že se služebnictvo postaralo o Darii.
Dny plynuly. Rhiannonu by zajímalo, jak se její švagrová cítí v jejím
prostém sídle, jež nesneslo srovnání s honosným Dubhlainem. Avšak Daria
byla m stem naprosto okouzlená.
Vále né p ípravy pokra ovaly. Muži se piln cvi ili v bojovém um ní,
ková i vyráb li zbran . Vojáci je za nocí ost ili. Poslové piln roznášeli
vzkazy. Jakmile se oteplí, Erik se sejde s Alfrédem. Naplánují útok na Dány
vedené Gunthrumem.
V dom už vále ný stav nastal, pomyslela si Rhiannona. Nechápala, pro
si od ní Erik tak dlouho udržuje odstup. Garth rostl jako z vody. Tatínek jím
247
byl nadšený, v noval mu spoustu asu, avšak manžel in ložnici se úporn
vyhýbal. Rhiannony se jeho po ínání zle dotýkalo. Za ínala v ní v ít zlost.
Kdyby po ní Erik toužil, jednoduše by si ji vzal. Ona to ud lat nem že.
Silou se ho zmocnit nedokáže a je p íliš hrdá na to, aby žebronila o
manželovu náklonnost. P ece ji objímal a sliboval, že už ji nikdy neopustí.
Jenže od té doby se jí nedotkl.
Únor p edal vládu b eznu. Den manželova odjezdu se blížil. Rhiannona se
kv li tomu trápila. Mergwin jí p ipadal nabroušený a podivn zamlklý, což
ji d silo. Rozhodla se, že si s Erikem promluví a odhodlan se vydala do
jeho pokoje. Zaklepala na dve e a ty se samovoln otev ely. Naskytl se jí
následující obrázek: manžel si lebedil v horké lázni a neobsluhoval ho nikdo
jiný než nadmíru ochotná Judith.
Zaklepání o ividn p eslechli. Erik svou cho ani nevid l, nebo se hlavou
opíral o okraj vany a obli ej m l zakrytý napa ovacím plátýnkem.
Rhiannona hrd zvedla hlavu a vplula dovnit . Sotva ji Judith spat ila,
vyt eštila zrak. Paní domu se na ni sladce zaculila a nazna ila, že má odejít.
Pe liv za ní zaklapla dve e.
„Judith? Mohla bys mi vydrbat záda?" ozval se Erik.
Rhiannona souhlasn zamru ela a stoupla si za n ho. Sundála mu látku z
obli eje. Erik se p edklonil. Zru mu drhla záda a zatínala p itom zuby,
aby mu ne ekla n co jedovatého. Ovšem p i zazn ní následujících slov
sebou trhla. „Jde ti to báje , holka. Co kdybys mi totéž ud lala vep edu?"
Smyslný podtón ukrývající se v jeho hlasu jasn sv il o tom, co má na
mysli.
„Ach, pane! S radostí p evezmu starost o váš p edek - napo ád!" utrhla se
na n ho. D íve než se sta il vzpamatovat, nalila mu na hlavu v dro vody.
Nato se oto ila na podpatku a vyb hla z místnosti. Pro slzy nevid la. V
duchu zu ila.
„Rhiannono!" k el za ní manžel, ale ona ho ignorovala.
Zdolala schodišt a v p ízemí se mrštn protáhla kolem Patrika, Rolla,
Adély i Darie.
„Rhiannono!" ozvalo se z patra. Popadla t žký pláš a pospíchala ke
stájím. Navlékla své klisn uzdu a vyhoupla se na její holý h bet. Potom se
cvalem vydala k brán .
Netušila, kam se ítí. Zdálo se jí, že prchá celou v nost. Pak ji napadlo,
že uštvané zví e by si pot ebovalo odpo inout. Teprve když klisn p itáhla
248
ot že, uv domila si, že panuje mrazivá noc a sn ží. Obklopovala ji hustá
tma. Náhle si p ipadala ztracená, p estože tenhle kraj znala stejn d rn
jako h bet své ruky.
Nevadí. „K ertu s ním!" zaje ela zoufale. Po tvá ích se jí koulely slzy.
Nedávala pozor na cestu, proto ji zasko ilo, když klisna znenadání za ehtala
a prudce ucouvla. Rhiannona pozd zareagovala a sklouzla z jejího h betu.
Dokonale ot esená skon ila na zemi.
Zrádná kobylka posko ila a zamí ila zpátky ke stáji, kde na ni ekala otep
vo avého sena.
Rhiannona se zvedla a oprášila se. Vtom jako by se jí zastavilo srdce.
Garth! Chlape ek sice už prospí celou noc, ale ráno se probudí hlady a bude
se dožadovat mámy. Adéla s Darií na n ho ur it dohlédnou, uklid ovala
se. Mají k dispozici dostatek erstvého kozího mléka, kterým jej nakrmí.
Ona tu zatím m že zmrznout. Kdepak, nezmrzne. Cestu zná. Vydá se
dom .
Náhle k ní dolehl klapot ko ských kopyt a ze tmy se vyno il Erik v sedle
bílého h ebce. Dívka si kvapn ot ela o i a upravila si oble ení pot ísn né
sn hem. Manžel z stal stát t sn p ed ní a pobaven ji sledoval. Jak se
opovažuje se jí vysmívat!
Vykro ila sm rem, odkud p ijel.
„Rhiannono!"
Pokra ovala v ch zi. Zvolna ji následoval. „Napadlo m , že by se ti hodila
pomoc."
„Co t p ivedlo k tomuto mín ní?"
„Klisna, která se kolem m prohnala."
„Aha. Nuže, vezmi laskav na v domí, že jsem se zatoužila projet. No, a
když jsem shledala, jak je tady krásn , uv domila jsem si, že se radši projdu.
Proto jsem kon poslala nap ed. Nemusíš mi d lat spole nost."
„Že ne?"
„Ne."
Neslyšela ho sesednout, avšak znenadání ji svíral v náru i. Prala se s ním,
ale nebral její p sti na v domí. „Jsi celá promo ená. Ješt se rozest š,"
káral ji. Bez dlouhých cavyk ženu vysadil na b louš v h bet.
„Jako by ti na mn záleželo!" b snila. „Však ona by t n jaká ut šila."
„Ale Garthovi bys zlomila srdce." „Pus m , ty... Vikingu!" vztekala se.

249
 Vtom jako by se protrhla obloha. K zemi se snášely miliony vlo ek. Erik
zaklel a pobídl h ebce. Sotva k vykro il, Rhiannona za ala svého
zbrklého út ku litovat. Po así se horšilo. Hnala se sn hová bou e. Nestihnou
se v as vrátit dom . Mokrý sníh bi ovaný v trem na n úto il se zb silou
silou.
Avšak Erik nezamí il k m stu. Rozhodl se vyhledat úto išt v jedné z
loveckých chat roztroušených v lese. Kon zavedl do p íst ešku a p itáhl si
manželku do náru e. Vnesl ji dovnit a musel vzdorovat silnému v tru, který
mu rval dve e z rukou. Jakmile se mu je poda ilo zav ít, op el se o n zády a
spo inul na Rhiannon uhran ivýma modrýma o ima.
„Tak se podívej, má lásko, kde jsme skon ili! Venku ádí bou e. Když si
pomyslím, že jsme si mohli lebedit v teple p ed krbem.
Dívka ho ignorovala. Vysmekla se z jeho náru e, oto ila se k n mu zády
a snažila se vyždímat promo enou sukni. Erik p ikro il k ohništi, vložil na
p ipravené d íví a pomocí k esadla zažehl ohe . Rhiannona zírala do
plamen jako o arovaná. A koliv se t ásla zimou, neodvážila se p ijít blíž.
Erik se nap ímil a rozhlédl se kolem sebe. V rozích nevelké sv tnice se
povalovaly matrace napln né slámou a pokryté kožešinový mi p ikrývkami.
Vlevo ode dve í stál jednoduchý d ev ný st l se džbánem a n kolika
poháry. Muž p istoupil blíž a prozkoumal obsah
nádoby. Chopil se jednoho z kalich , naplnil jej a s ábelským leskem v
ích podal manželce. „Medovina. Vypij to! Chci t dom dovézt živou."
„Nemíním..."
„Povídám, abys to vypila!"
Dlouze si lokla. Medovina ji p íjemn zašimrala v krku a pro-palovala si
cestu až do žaludku. Dívka si dop ála další doušek, pak vrátila pohár muži.
„Tvé p ání je mi rozkazem, pane," podotkla sarkasticky. „Máš na srdci ješt
co?"
„Ano. Svlékni si šaty."
„To neud lám!" vyšt kla zu iv . Erik odhodil prázdnou íši na jednu z
matrací a z druhé stáhl pokrývku.
„ eknu to takhle: bu se odstrojíš sama, milá dámo, nebo to ud lám já.
Vlastn se na to docela t ším, protože jsem si tuhle zábavu n jakou dobu
nedop ál."
„Och!" vyjekla Rhiannona dot en . Cloumal jí vztek. „Ty zatracený
vet elce! Vikinský parchant !" nadávala. Manžel ji se smíchem popadl za
250
ruku a p ivinul k sob . Marn s ním bojovala. Hladce ji p ipravil o teplý
pláš . Zahnal ji do kouta. Zabušila mu p stmi do hrudi, ale chytil ji za
záp stí a zvedl jí ruce nad hlavu. P idržel ši je p edloktím a volnou rukou
roztrhl modrou látku vln né tuniky. Rhiannona se ho pokusila kopnout.
Nanovo se rozk ela: „Mám dojem, že to byla Judith, po kom jsi cht l, aby
se postaral o tv j p edek!"
Chraplav se smál. Zaléval její lí ko vroucím dechem vonícím po
medovin . Stál u ní tak blízko... „Rhiannono." Víc jí sd lit nestihl, nebo
manželka mu bez okolk vrazila koleno do rozkroku. „Víc pro tv j p edek
ud lat nem žu, m j pane!"
Vzáp tí prolétla vzduchem a skon ila na matraci. Vyrazila si dech.
Nadarmo se bránila manželovým rukám, které z ní rvaly zbylé oble ení.
Rozt ásla se zimou, a tak se objala pažemi. Pojednou na ní p istála
kožešinová p ikrývka. Nádhern h ála. Dívka ohromen sledovala, jak se
Erik zbavuje mokrého oble ení a balí se do druhé deky.
Potom se k ní oto il. Snažila se p ed ním utéct, ale p išpendlil ji zpátky ke
slamníku. Cítila, jak ji v o ích štípou slzy. Hra sval na manželov hrudi ji
fascinovala. Nahého jej dlouho nevid la. Ihned
v ní vzplála touha. Zoufale Erika pot ebuje. Má ho plnou hlavu. Želbohu,
zradil ji zrovna ve chvíli, kdy si uv domila, jak moc jej miluje. Jenže on
prahne po té cou e Judith.
„Nedotýkej se m !" zasy ela. Bála se, že se rozplá e a její pýcha utrží
po ádnou ránu.
Op t ji chytil za záp stí a sklonil se nad ní. Rhiannona se hroty ader
ot ela o jeho hru . Kéž by je uchopil do dlaní a mazlil se s nimi! Jeho rty se
vznášely t sn nad jejími, když šeptal: „Jak by ses mohla postarat o m j
edek, kdybych se t nedotýkal?"
„K ertu s tebou!"
Uml el ji polibkem. Hlubokým, vášnivým, pak sladkým a n žným. Z
nátlaku se stalo svád ní. P ipravil ji o veškerou v li i dech, teplem svého
la zažehnal strázn bou e. Nep estával ji líbat. Z dív iných o í se vy inuly
slzy. Kvapn se odvrátila. „Ned lej to, Eriku!"
„Rhiannono, v l jsem, že to jsi ty." Nev ícn vykulila o i. „Jak bys
mohl?"
„Protože opojn voníš. Po r žích. Ukrývají se v mýdle, které používáš, a
jejich v ulpívá na tvé pleti. Podle ní t poznám stejn spolehliv jako
251
podle barvy tvých vlas nebo o í. Nespletu si ji s žádnou jinou, nebo m
pronásleduje od chvíle, kdy jsme se poznali. Žádná jiná ji nenosí."
„P esta ! Judith pobíhala po tvé ložnici, zatímco ses koupal!"
„P inesla mi ru níky, má lásko. Je to služka."
„Jenže ty..." Ost e se nadechla. „Dlouho ses ode m držel dál."
„Necht l jsem t rušit. Ani d átko."
„Jenže od Garthova narození utekla spousta vody!"
„Rhiannono, sama ses mi sv ila, že ti porod dal po ádn zabrat.
Považoval jsem za nejlepší dop át ti as, aby ses z n j vzpamatovala. A
pak... Inu... Nikterak jsi mi nenazna ila, že stojíš o to, abych se vrátil."
Olízla si rty a zadívala se mu do o í. „Protože jsem se domnívala, že o m
nestojíš!"
„P eješ si, abych se vrátil?"
Znovu se nadechla. Zdráhala se uv it n ze skrývající se v jeho o ích.
„Proboha!" zhrozila se. „Nem žu uv it, že tohle íkám Vikingovi! Ano,
ano... Chci t zpátky." Celá rozechv lá se odml ela.
istajasna ji obklopilo nádherné teplo a všechna krása, kterou tak dlouho
postrádala - pevnost mužových stehen, bušení srdce, spalující žár t la
tisknoucího se k jejímu. Jeho neuv iteln modré o i na ni n žn hled ly, a
proto se odvážila zašeptat: „Chci t , Eriku. Moc t chci. Miluji t ."
Sotva pronesla tato horoucí slova, Erik se zarazil. Užasle na ni zíral.
išela z n ho láska stejn hluboká, jako byla ta, z níž se mu manželka práv
vyznala. O i se jí vlhce leskly, ho el v nich ohe . St íb ité duhovky
lemovaly v jí e hustých as. Zá ivé kade e barvy plamen ovíjely její nahé
lo a m kce spo ívaly na kožešin . Rty získaly odstín medoviny.
Rhiannona se mali ko zardívala a p ipadala mu ješt líbezn jší, než si
pamatoval. Temn r žové bradavky zdobily plná adra a sv dn
kontrastovaly s mlé bílou pletí.
Rhiannona mu šeptala, že ho miluje...
„Bože, tolik jsem se bál," sv il se jí. „D sil jsem se toho, že po
Rowanov smrti ztratím i tu špetku náklonnosti, kterou jsi mi byla ochotná
poskytnout. S chlapem z masa a kostí se dá bojovat, ovšem duch má
vždycky navrch. Domníval jsem se, že Rowanova smrt bude mezi nás
navždycky vrhat stín, proto jsem vy kával. Ale..." Odml el se. Manželka
mu tázav pohlédla do o í. „Bál jsem se t milovat, Rhiannono. Láska
lov ka oslabuje, stává se zranitelným. Je to velmi d myslná zbra . Bojoval
252
jsem s ní - a prohrál. Sám netuším kdy. Snad byla moje snaha o potla ení
mých cit od prvopo átku marná. Možná jsem se do tebe zamiloval hned v
ten okamžik, kdy jsem t spat il stát na hradbách. Anebo ve chvíli, kdy jsem
svíral pod sebou. Pop ípad když jsi m provokovala. Od té doby po tob
zoufale toužím. Jakmile jsem t získal, byl jsem nav ky ztracen. Nemám
pon tí, kdy p esn k tomu došlo, avšak v z, že i já t miluji, má ženo.
Celým t lem i duší. M j život od té doby pat í tob ."
„Eriku!" špitla. Po tvá ích se jí koulely slzy jako hrachy. Hovo ila natolik
ekotn , že jí bylo st ží rozum t. „Zamilovala jsem se do tebe dávno p ed
tím, než Rowan zem el. Je mi stále drahý a oplakala jsem jeho smrt, ale o to
víc jsem radši, že ty ses mi vrátil. Sama nechápu, kde se ve mn bere tolik
lásky, když m ustavi komanduješ, jsi domýšlivý."
„Já že jsem domýšlivý?"
„P íšern ." Vesele se rozesmála, potom zašeptala: „Eriku, je to pravda?"
„Vím, že jsi celý m j život a že t zcela bezd vodn zbož uju," prohlásil
a pak zasténal. Jemn manželku hladil po lí ku, když íkal: „Nemohl jsem
se do kat, až zase budeme spolu. Kdykoliv se náš syn p isál k tvému prsu,
strašliv jsem mu závid l. Toužil jsem být na jeho míst ." Krátce manželku
políbil, pak svými rty spo inul na jejích adrech. Vyk ikla slastí a p ivinula
jeho zlatovlasou hlavu k sob . Jakmile se pokochal dív inými vnadami,
sv il se, že je okouzlen jejíma o ima a bohatou ryšavou h ívou. Smysln se
jí dotýkal a p idával další, p ísn soukromá vyznání. Svou lásku hladil a
laskal, hladov ji líbal po celém t le. Nevynechal ani ta nejtajn jší míste ka.
Rhiannona se k n mu vd tiskla. Projevovala mu náklonnost a šimrala
ho dlouhými kade emi. Bez rozpak dlan mi zkoumala manželovo t lo.
Sladce mu sd lila, že se ochotn a ráda postará o jeho p edek. Poté mu
dokázala, že sv j slib myslí vážn . Erik se smál, dokud mu nedošel dech.
íve než ohe doho el, dostáli všem slib m, které té noci vyslovili. Zrodilo
se mezi nimi cosi nového. Vychutnávali si zázrak své lásky.
O n co pozd ji tiše spo ívali jeden druhému v náru i a poslouchali, jak
venku ádí vich ice. Znovu se pomilovali. Pak Rhiannona p iznala, že má
starost o synka. Erik ji ubezpe il, že bez ní do rána vydrží. Osazenstvo
domácnosti o n ur it nebude mít strach, nebo ví, že Erik se za ní vydal.
„Chceš tím íct, že jsi nep emožitelný a oni to v dí?" dobírala si ho.

253
Rozesmál se. „T eba ano." „Ty jsi byl vždycky domýšlivý." „A obávám se,
že vždycky budu. Tolik ti to vadí?" Teatráln si povzdechla v p edstíraném
odevzdání. „Pokusím se s tím žít."
„Skute ? Hlavn nezapomínej, má lásko, že sama jsi svéhlavá,
nafoukaná a zbrklá. Ta jizva, co ji mám na stehn , mi to bude nadosmrti
ipomínat."
„Jsi panova ný a sobecký," zacvrlikala a pohladila ho po zrnin ném
šrámu. Poté manželovi slíbila, že bude za sv j hanebný skutek každou noc
init pokání. Znovu se pomazlili a pomilovali, pak je p emohla d ímota.
Za svítání se Rhiannona netrp liv zavrt la muži v náru i a pravila:
„Nikdy jsem t nezradila, Eriku. Ani Alfréda. P ísahám. Je to m j strýc a
ochránce. Mám ho ráda a za žádných okolností bych se nevzep ela jeho
ání. Já tím v rolomníkem nejsem."
Uchopil ji za ruku a políbil. „Nemusíš mi nic vysv tlovat, lásko. Já to
vím." V myšlenkách se vrátil k nedávné bitv , kdy se v lesíku lou il s živým
a zdravým Rowanem - a o chvíli pozd ji ho spat il mezi mrtvými. A vid l
vražednou zbra .
P itáhl si manželku blíž a políbil ji na elo. „Já vím, má lásko, já vím."
Poté se oblékl a Rhiannonu zahalil do svého plášt a kožešin. Vyšli ze
srubu a shledali, že krajinu pokrývá nadýchaný bílý p íkrov. Nasedli na
ebce a mohutné zví e je dopravilo dom .

Nastaly dny plné klidu a míru. Rhiannona se nedovedla smí it s

myšlenkou, že od ní Erik brzy odjede. V noci se k n mu tiskla a p ála si
zastavit as, aby je budoucnost nemohla ohrozit.
Což samoz ejm nešlo. Jednoho jasného jarního rána se muži chystali do
války. Rhiannona postávala na nádvo í spolu s Adélou a Darií. Gartha
chovala v náru i. Sledovala, jak k ní Erik p ivádí bílého h ebce. Manželovo
lo halilo brn ní, ramena pokrýval drahý pláš . V otev eném hledí spat ila
zá iv modré o i. T ásla se jako osikový list. Naplno si uv domovala, jak
siln manžela miluje a jak je úžasný.
Sundal si helmu a p istoupil ke své žen . N žn políbil syná ka, poté ho
edal sest e. Dlouze Rhiannonu objímal a vášniv líbal.
Když od ní odstoupil, dopadl na ni stín strachu. Hrozí mu velké
nebezpe í. Kdyby ne, Mergwin by se s nimi do Anglie nevypravil. Nesmí
manžela nikam pustit.
254
„Eriku..."
„Vrátím se dom d ív, než si v bec uv domíš, že jsem pry , má lásko."
„Nev ím," zašeptala sklí en .
„Vrátím se. Slíbil jsem to a dodržím slovo," ubezpe il ji s úsm vem.
„Kéž by..." „Co?"
Zavrt la hlavou a zvedla bradu. Nep ipustí, aby ho p ed odjezdem do
bitvy posedl její strach. „B h t provázej, má lásko. A p i tob stojí všichni
es anští svatí i vikinští bohové."
Znovu ji k sob pevn p ivinul. „Vám žádné nebezpe í nehrozí. Patrik tu
stane, Daria s Adélou ti se vším pomohou. Hlavn dávej bedlivý pozor na
našeho syna."
„Spolehni se."
„Krom toho tu budeš mít Mergwina."
„Mergwina?" užasla a vymanila se z manželovy náru e. „Mergwin tu
stává? On s vámi nejede?"
„P eje si z stat s tebou. Je velmi starý, takže jeho rozhodnutí vítám. Spíše
mi vadí, když se rozhodne táhnout se mnou do války."
ikývla a po zádech jí p eb hl mráz. Pokusila se usmát.
Mergwin si tedy nemyslí, že Erikovi n co hrozí. Znamená to jediné - v
nebezpe í je ona.
Vroucn vtiskla manželovi poslední polibek. Zašeptal, že už musí jít, a
idal se k ostatním. Sledovala, jak se vyhoupl do sedla. Krásný a mužný.
State se uculovala a mávala, dokud jí nezmizel z dohledu.
Poté se jí z hrdla vydral vzlyk. Oto ila se na pat a pospíchala do ložnice.
Tam usedav plakala, dokud nevyplakala všechny slzy.
Položila se na l žko a tiše se modlila. Prosila Všemohoucího, a Erika
ochrání. St j p i n m, nejmilosrdn jší Bože.
A moc t prosím, nezapomínej ani na m !

255
256
 18

Bitva byla rychlá a nemilosrdná.

V pr hu n kolika týdn spojenci zatla ili Dány do Londýna a v
následujících dnech o toto starobylé ímské m sto divoce bojovali. Alfréd
etékal odhodláním a rval se jako zb silý. Ale pak se ohlásily d sledky
událostí, které se staly v dob Erikovy nep ítomnosti.
Gunthrum sice podepsal mírovou dohodu, v níž souhlasil, že se usadí ve
východní Anglii, ale sotva se doslechl o útoku na Rochester, op t se chopil
zbraní. Alfréd proti n mu postavil všechny své lod v etn Erikových.
St etly se na Temži. Alfréd zvít zil, zmocnil se Gunthrumovy flotily a všech
jeho poklad uložených na palubách lodí. Jakmile se však obtížená plavidla
vydala na zpáte ní cestu, zlot ilý Dán využil p íležitosti a získal zpátky
všechno své bohatství, a dokonce p idal i n co navíc.
Nato vypuklo peklo. Alfréd žádal od všech svých poddaných naprostou
loajalitu, což se neobešlo bez krveprolití.
Erik zíral na oho elé trosky kdysi hrdého Londýna. Když nic jiného,
alespo je to za námi, pomyslel si ho ce. Písa i již pracují na nových
mírových smlouvách.
Anglie bude rozd lena na dv ásti. Dánové si podrží východní Anglii a
území na sever od Humberu. Jih ovládne Alfréd a nikdo nebude
zpochyb ovat jeho suverenitu.
Zavládne mír. Kéž by vydržel...
Oto il kon a zamí il k vojenskému táboru na p edm stí.
K ik a in ení zbraní ho p im ly zrychlit krok. Pobídl h ebce do cvalu.
Nedaleko lesíka skupina jeho žoldák a hrstka králových bližních zápolila s
dánskou jednotkou. Erik bleskov tasil me a p idal se k nim. Zjistil, že se
do p tky zapojil i Rollo. Sesko il proto z kon a p idal se k n mu. Spolu
byli neporazitelní. „Co to do nich vjelo?" b snil p ítel. „Pro nás napadají v
den, kdy má být podepsáno p ím í?"
„Netuším!" odv til Erik. Momentáln na tom nezáleželo. Vrhli se na n ho
dva nep átelé, proto se m l co ohán t, aby z poty ky vyvázl se zdravou
ží. Klopýtl o bezduché t lo, což se ukázalo jako št stí, nebo se tím

257
vyhnul epeli mí ící na jeho lebku. Když se nap ímil, jediným plynulým
švihem úto níka vy ídil. Vtom si všiml osam lého jezdce, jenž divokou
scénu sledoval z blízkého kopce. Erik p imhou il o i a pokusil se zaost it na
jeho pláš . Emblémy mu prozradí, s kým má tu est.
Vzáp tí zaklel a pohotov zvedl štít. Vzduchem prosvišt la dýka vržená
obdivuhodnou silou. Odrazila se od kovového plátu a skon ila na zemi.
Jezdec oto il kon a uhán l pry .
Erik zvedl vražednou zbra . Stejná ukon ila život nebohého Rowana.
Dánové se kone vzdali a rozptýlili se mezi stromy. Erik k ikl na Rolla,
že musí dostihnout prchajícího jezdce, a vyhoupl se na b louš v h bet. Ale
se kolem sebe rozhlížel sebevíc, po neznámém úto níkovi nikde
nez stalo ani stopy. Erik zaklel snad v každém jazyce, který ovládal, a vrátil
se zp t na místo st etu, kde jeho vojáci sbírali ran né.
Mladý Jon z Wincesteru, panovník v oblíbenec, se sklán l nad padlým
Dánem. Sotva se k n mu Erik p iblížil, pln znechucení se nap ímil. „Jak má
lov k v it nabízenému p ím í, když tohle provád jí?"
P istoupil k nim Edward ze Sussexu, Jon v p ítel. „A m vezme ert,
jestli tomu rozumím! Tohle p epadení spíše zaván lo záke nou vraždou než
ádným bojem."
„Což není v p ípad Dán nic podivného," poznamenal suše Jon.
„Tohle je moc i na Dány," vrt l hlavou Erik. „Muži vál í kv li ko isti,
anebo když se brání. Pro by jinak úto ili?"
Odpov žádný z nich neznal. Ošet ili ran né a vydali se do tábora. Erik
se umyl a p evlékl. Pak zamí il do Alfrédova stanu. Panovník naslouchal
písa i, kterého za ním poslal Gunthrum, aby Angli any seznámil s
navrhovanými podmínkami p ím í.
„Na tomhle blábolu není ani ždibec pravdy!" sko il mu Erik nevybírav
do i.
Alfréd na n ho pohlédl. „Práv jsem Gunthruma obvinil z podlé zrady.
Popírá, že by na nás poštval své žoldáky, a na d kaz hodnov rnosti svých
slov nám jako rukojmí posílá svoji dceru."
„V tom p ípad máme ve svém st edu zrádce," prohlásil mraziv Erik.
„N koho, kdo mi usiluje o život od chvíle, kdy jsem vkro il na anglický
eh. Za alo to tím, že Rhiannona neobdržela tv j vzkaz a její lidé napadli
naše lod . K dalšímu uskoku došlo na jihu, když jsem se na tv j popud
vypravil za Dány, Alfréde. Krom toho mám dobrý d vod se domnívat, že
258
Rowan nepadl v bitv , nýbrž skonal rukou vraha, aby v mém dom nastalo
ješt v tší pozdvižení."
V tu chvíli se od vchodu ozvalo hlasité zalapání po dechu. Dovnit vkro il
Jon z Wincesteru a z obli eje mu išelo nap tí. „ íkáš, že Rowana n kdo
úkladn zamordoval?" Erik vytáhl dýku.
Alfréd i Jon zv dav p istoupili blíž.
Král se soust ed zahled l na chladnou zbra . Hrdlo se mu stáhlo
bolestí a unaven se sesunul zpátky do k esla. „Co se d je?" domáhal se Jon
vysv tlení.
Alfréd ukázal rukou na n ž a ost e se nadechl. „Pat í Williamovi z
Northumbrie. Ur it je to n jaké nedorozum ní."
William z Northumbrie. Práv on spolu s Allenem, Jonem a Edwardem
pobýval v Rhiannonin sídle v ase, kdy Alfréd poslal Erika za Dány na jih.
Do Irska ho nedoprovázel, zato mu poskytl mnohé p íslušníky své osobní
družiny.
„Není pochyb," trval na svém Erik. „Takové dýky mám dv . Jednu Rollo
vytáhl z Rowanových zad, druhou po mn p ed chvílí hodil neznámý jezdec.
Proto t vyzývám, Alfréde, abys k sob povolal Harolda z Mercie. Pokud
ežil, tak možná do tohoto p ípadu vnese trochu sv tla."
Král na ídil jednomu ze strážných, aby Harolda p ivedl. Nervózn
echázel po plát ném p íbytku sem a tam s rukama založenýma za zády.
Netrvalo dlouho a poklekl p ed ním postarší muž. „Volal jsi m , pane?"
„Vsta !" rozkázal mu Alfréd a Harold poslechl. Jakmile spo inul o ima
na Erikovi a Jonovi, viditeln zbledl. Podíval se na st l a spat il dýku.
Vzáp tí se ho zmocnila panika. Chystal se utéct.
Jon mu zastoupil cestu a Erik ho popadl za rameno. Odvlekl neš astníka
zpátky p ed panovníka.
„Byl jsi v dob cesty do Irska ve službách Williama z Northumbrie?"
„Williama? Kdepak, m j pane. Sloužil jsem Rowanovi."
„Sloužil jsi mu?" otázal se mraziv Erik. „Anebo jsi ho za mrzký úplatek
poslal do hrobu?"
Muž v sinalý obli ej byl dostate nou odpov dí. Jon se zb silým zavytím
tasil n ž a pod ízl vrahovi hrdlo.
Alfréd se kvapn odvrátil. Z nachýlení jeho ramen se dalo vy íst, jak trpí
a je vy erpaný. „Prokristapána, Jone, po celý život se snažím v téhle zemi

259
prosazovat spravedlivé zákony, a ty se p ímo p ed mýma o ima dopustíš
vraždy!"
„S radostí odškodním poz stalé, kte í po tomhle bídákovi z stali. T eba
na tom nakonec vyd lají a budou rádi, že se toho lumpa zbavili. U všech
svatých, Alfréde, vždy tenhle chlap zamordoval Rowana!"
„Na William v rozkaz," doplnil Erik. „Dojdu pro n ho."
Nato odsp chal k místu, kde se utábo il William se svou družinou. Bez
cavyk se vrhl do jeho stanu.
Zel prázdnotou. Venku proto popadl za košili prvního chlapíka, který šel
kolem, a zeptal se ho, kde pobývá jeho pán.
Nikdo o n m nev l a nic s tím nesvedly ani vážn mín né výhr žky.
William toho rána kamsi odjel v doprovodu Allena z Kentu a od té doby ho
jeho lidé nevid li.
Zatímco Erik zpovídal Williamovy muže, p ib hli za ním Jon s
Edwardem. „Williama dlouho nikdo ani nezahlédl. Allen zmizel spolu s
ním," hlásili. „William se musel dozv t, že máš jeho dýku -jasný d kaz
jeho v rolomnosti. Ur it prchá zpátky na jih."
„Musíme jet za ním!" rozhodl Erik.
Jon si vym nil pohled s Edwardem a vyhrkl: „Svatá pravda. A m li
bychom si pospíšit. Už jsme sta ili uv domit Rolla. P ipravuje ti zbran a
sedlá kon . Musíme se co nejrychleji dostat do Wes-sexu."
Erika zamrazilo. V ten okamžik pocítil chlad, jenž Mergwina p ivedl do
této zem .
„Pro do Wessexu?" nechápal.
„Protože se domníváme...," spustil Jon, ale zarazil se. Dále pokra oval
Edward:
„Jsme p esv eni o tom, že William už dlouho prahne po tvé choti. K
této domn nce nás vedou p ipomínky, jež trousil na Rowanovu adresu, a
mali kosti, kterých jsme si všimli. astokrát jsme o tom žertovali. William
žil v p esv ení, že kdyby nebylo Rowana, anebo kdyby Rhiannona ztratila
ed králem tvá , snadno by ji získal. Nyní mu hrozí, že p ijde úpln o
všechno. Proto se obáváme, aby si veškerou zlost a beznad j nevybil práv
na tvé bezbranné žen ."
Erik bezd sev el ruce v p st. Zaklonil hlavu a dal pr chod své
zu ivosti. Zavyl jako zran ný vlk, až všem p ítomným ztuhla krev v žilách.
Tak mocný byl vále ný pok ik jeho rodu.
260
 Rollo mu p ivedl bílého h ebce. Erik se mu vyšvihl do sedla a pobídl
mohutné zví e do cvalu. Ostatní ho kvapn následovali.

Co se Rhiannony týkalo, as se jí vlekl.

Bylo jaro a p íroda kyp la životem. Pole se zelenala, všechny velké i malé
bytosti o p ekot p ivád ly na sv t mladé. Jen kon ve stájích byli nervózní a
stejn tak i Rhiannona a její družka Daria. Klid zachovávali pouze Adéla s
Mergwinem. Rhiannonu napadlo, zda v tom nehraje svou roli v k. Moud í
lidé v dí, že as se ubírá svým tempem a nedá se nikterak ovlivnit.
Od manžela pravideln dostávala zprávy z bojišt . Každý týden za ní
ijížd l posel, proto v la, že Angli ané zvít zili a nyní ekají na
podepsání nové mírové dohody. P esto nenacházela klid. Neušlo jí, že i
Mergwin za íná ztrácet svou pov stnou vyrovnanost. Kradmo svou paní
sledoval stejn jako oblohu, vítr a mo e. asto odcházel a dlouhé hodiny byl
pry . Netušila, kde se potuluje a co tam provádí. Avšak jedno v la jist -
nebude mít klid, dokud se Erik nevrátí.
Ješt že má u sebe Darii. Hodn se spolu nasmály a povídaly si. Alespo
jim rychleji ubíhal as.
Když však k branám m sta jedno odpoledne dorazil William z
Northumbrie, zastihl Rhiannonu samotnou. Mergwin se toulal n kde v
lesích a Daria doprovázela Adélu do p ístavu, kde p istála irská lo
ivážející dárky od Olafa a Erin.
Sotva strážní u brány rozpoznali spojenecké barvy, neváhali p íchozí
vpustit dál. Sluhové pospíchali pro Rhiannonu. Paní domu napadlo, že
situace musí být vážná, když se místo obvyklého posla dostavil král v
pobo ník.
Rozb hla se na nádvo í, srdce jí bušilo až v krku. Zdálo se, že se William
ítil ve velkém sp chu, což ji rozrušilo. Krom Allena ho nikdo
nedoprovázel. Stru se s nimi p ivítala a nabídla jim pohošt ní. Avšak
William sesko il z kon a popadl ji za ramena. „ asu není nazbyt,
Rhiannono. Vezmeme si na cestu n jaké jídlo a pití, ale jinak sebou musíme
hodit."
„Pro ? Co se d je? Stalo se n co?" vyk ikla zd šen .
„Erik je vážn zran ný. Nem žeme s ním hýbat. Ptá se po tob . Slíbili
jsme mu, že t p ivedeme."

261
 „Bože!" zhrozila se. Náhle se nedokázala pohnout, natož myslet.
„Musím... Musím to oznámit Adéle a sbalit si n jaké v ci."
„Na nic takového není as. A kucha ka p ipraví n jaké jídlo a vyrážíme.
Okamžit . Musíme si pospíšit."
„Dobrá. P ipravím alespo Gartha."
„Cože?" zarazil se William.
„Svého syna. Nem žu ho tady nechat."
William si roz ilen p ejel prsty po tmavém kníru a jal se nakrucovat jeho
špi ky. Pak se usmál. „Jist že ne, má milá. Syna si vezmi, ale posp š si."
Poslechla ho. Celá rozechv lá p inutila vratké nohy k pohybu. Tohle je
ona hrozba, jíž se podv dom d sila. Erik se dlouho vysmíval zubaté do o í.
Pat í k nejlepším vále ník m, dovede se obratn ohán t me em. Nicmén
každý lov k je smrtelný. Nyní došlo na Erika. Je zran ný, možná má na
kahánku. Ztratí ho ve chvíli, kdy si naplno uv domila, jak je jí drahý. Nesmí
zem ít! Ona to nedovolí!
Garth spinkal jako and lí ek. Nelíbilo se mu, že ho matka budí a balí do
ikrývky. Rhiannona popadla do ruky pláš a pospíchala ze schod . Tou
dobou již sluhové p inášeli mošny s jídlem a m chy s nápoji. Na dvo e
netrp liv p ešlapovala grošovaná klisna.
ib hl Patrik. Pln nap tí vyslechl Williamovu historku.
„M l bych vás doprovodit," prohlásil.
„Není t eba!" osopil se na n ho William. „Erik si výslovn p eje, abys tu
stal s jeho sestrou a Adélou. Pot ebuje t tady."
„Ach, Patriku!" Rhiannona se t ásla jako osika. Mladík pomohl své paní
do sedla, potom jí podal kojence.
„Však on se uzdraví," konejšil ji. „Erik je z té nejpevn jší oceli. Hlavn
neztrácej nad ji."
ikývla. Bála se promluvit, aby ji nep emohl plá .
„Posp š si!" naléhal William.
„Ano, asu není nazbyt," zašeptala. „Dove te m k n mu, jak nejrychleji
to lze," prosila. „A tebe a Všemohoucí ochra uje, Patriku."
„Spánembohem, má paní!"
William se vyšvihl do sedla a ujal se vedení. Spolu s Allenem a
Rhiannonou se cvalem prohnal m stskými branami a zamí il ke skalám.
Dívka pro slzy nevid la, takže nevnímala, kam se ítí.

262
 Našt stí neušla pozornosti Mergwina, který práv vyšel z lesa. Bezmoc ho
donutila zatnout p sti a pevn semknout ví ka. Potom se rozb hl ke stáji.
Nedbal na bolestivé bušení srdce a vysko il na h bet neosedlaného kon .
Patrik a eledínové na n ho nechápav volali a rozb hli se za ním, ale on je
nebral na v domí. Jako zb silý se rozjel za mizejícími jezdci.
Získali již velmi slušný náskok, práv mizeli ve vzdáleném háji. Ale
Mergwin se nevzdal a posléze je p ece jenom dostihl.
„Rhiannono!" zvolal.
Dívka p itáhla svému koni ot že.
„Pro nás ten starý blázen pronásleduje?" obo il se na ni William.
„Musím na n ho po kat!" trvala na svém a oto ila se ke starci.
„Mergwine! Erik je zran ný!" b dovala. „Musím za ním!"
Druid je zvolna dostihl. Spo inul pátravým pohledem na Williamovi, pak
se zadíval na svou paní. „Erikovi nic není," prohlásil tiše.
„Jak to víš, ty starý pomatence?" utrhl se na n ho Allen. „Na rozdíl od
tebe jsme u toho byli. P ijíždíme p ímo z bitevního pole. Poslal nás pro svou
ženu."
Mergwin odmítav zavrt l hlavou. Postavil svého kon mezi Rhiannonu a
Williama. „Kdyby m l Erik z Dubhlainu na kahánku, v l bych to. Nikam
s nimi nejezdi, Rhiannono. Na nic ne ekej a okamžit se vra dom !"
Nato pádn plácl její klisnu po zadku. Kobylka splašen vysko ila
kup edu, málem dívku shodila. Ta polekan vyk ikla. P ivinula d átko
úžeji k sob a chystala se splnit Mergwin v p íkaz. Sotva navedla kon na
úzkou p šinu, William zaklel a Allen jí kvapn zastoupil cestu. Nedokázala
se mu vyhnout, aniž by sebe i miminko vystavila riziku poran ní. Vtom
zaslechla vyjeknutí a následné tupé žuchnutí. Obrátila se práv v as, aby
vid la, že William srazil bezbranného starce ze sedla.
Bleskov sklouzla z klisny a rozb hla se k n mu. Chlape ka tiskla k sob .
Nenávistn pohlédla na Williama a hn viv zasy ela: „Mergwin nelže! Co
to na m zkoušíte za hnusnou hru?"
Položila Gartha opatrn do trávy a dala si starcovu hlavu na klín. Otev el
tajuplné o i, v nichž se zra ila bolest.
„Nech ho být!" poru il jí William.
„Tys mu ublížil!"
„Cht l jsem ho zabít."
„Mizero! Alfréd t pov sí."
263
„Alfréd, milá dámo, m už nikdy nespat í."
Nebrala ho na v domí. „Mergwine," šeptala. Nespoušt l z ní zrak a k ivil
obli ej bolestí. „Musím ho dostat dom ! Jinak zem e."
„Zem e, v tom s tebou souhlasím, ale ty nikam nepojedeš."
„Mergwine, vydrž! Moc t o to prosím. Nevzdávej to! Vím, že t budou
hledat. N kdo t objeví. P ijdou si pro tebe. Adéla, Patrik nebo Daria..."
„Rhiannono," oslovil ji sta ec. Slyšela ho jenom tehdy, když p iblížila
ucho k jeho rt m. „O m se neboj, prožil jsem spoustu š astných let.
Poda ilo se mi t varovat. Možná ješt není p íliš pozd , nebo Erik se
každým okamžikem blíží. Dávej si na as. Zdržuj ty dva, jak nejvíc dokážeš.
Jestli se mi povedlo tomuto zrádci zk ížit plány, pak jsem splnil sv j úkol a
klidn se mohu na onom sv p ipojit ke svým blízkým."
„Ne!" vyk ikla a rozplakala se. „Neopoušt j m , Mergwine! Ned lej to!"
Vysko ila ze zem a zu iv se Williamovi postavila. „Bu mi s ním
pom žeš, nebo se odsud nehnu!"
Padouch se zlomysln usmál. „Ale hejbneš sebou, a to rychle, má milá.
Protože jestli ne, Allen ti vyrve toho spratka a p iloží mu n ž na krk. Potom
za námi ochotn pob žíš jako pokorná ove ka. Vyjád il jsem se jasn ?"
Zalykala se zlostí. „To bys neud lal!"
„Allene!"
„P esta !"
ile zvedla miminko ze zem a podívala se na Mergwina. O i m l
zav ené. Obli ej mu nezdrav zešedl, jako by už m l smrt na jazyku.
Nem že ho opustit!
Zárove nesmí ohrozit život svého syna.
„Rhiannono?" oslovil ji William. Ani se nepohnula. „Nasedni na klisnu,
nebo si pro tebe p ijdu a p edám dít Allenovi. A nepokoušej se mi utéct!
Jinak ublížím tob i dít ti."
V la, že bez kon nemá sebemenší šanci jim utéct a postarat se o
Mergwina.
Musí t m dv ma uniknout. Musí!
Avšak sotva se vyhoupla do sedla, William jí vyškubl ot že z rukou.
„Musíme sebou hodit!" naléhal Allen. „Kam jedeme?" vyzvídala lapená
dívka.

264
 „P ipojíme se k Dán m," odv til stru William. „Poskytl jsem
Gunthrumovi hodn informací a mockrát jsem ho varoval. On mi za to slíbil
místo u svého dvora. Budeš je se mnou sdílet."
„Alfréd bude požadovat moje navrácení."
„Snad. Ale to už budeš natolik zostuzená a zni ená, že o návrat k
manželovi p estaneš stát. Ani on nebude zv davý na po ádn opot ebovanou
ženskou. Že jo, Allene?"
Jeho kumpán se rozchechtal. Rhiannona navedla klisnu blíž k Williamovu
koni. Všimla si, že jeho majitel ledabyle svírá její ot že. Pevn p itiskla
miminko k hrudi a patami tvrd pobídla kobylku do cvalu. Ubohé zví e
vyst elilo kup edu s takovou vehemencí, že vyrvalo kožené emeny
zniteli z rukou.
Dívka se jich pokoušela zmocnit, aniž by ztratila rovnováhu a spadla ze
sedla. Klisna se divoce ítila lesem, jezdkyni krákaly za vlasy nespo etné
tve a šlehaly ji do obli eje. P esto neslevila ze zb silého tempa. Mhou ila
i, tém nic nevid la a zoufale se pokoušela nad kon m získat kontrolu.
Znenadání se klisna zarazila a stoupla si na zadní. Rhiannona se jen tak tak
udržela na jejím h bet . ekal ji p íšerný šok. Op t se p ed ní zjevil
William. Z jeho tvá e išelo nap tí, o i mu plály novou dávkou hn vu.
„Ješt jednou ud láš takovou pitomost a já p ísahám, že ti m j h ebec
edvede, jak bravurn rozdrtí tomu tvému fakanovi lebku. Je na to cvi ený,
v boji tímto zp sobem zlikvidoval bezpo et nep átel. Jednu malou kebulku
rozlouskne jakoby nic."
Dívka sv sila hlavu, celá se t ásla. Musí v it, že Gartha dostane z téhle
pasti, do níž se chytila kv li své hlouposti.
Vzchopila se a kurážn pohlédla na svého v znitele. „Jsem ti pln k
službám. Jedeme!"
„Jestli pochybuješ o mé hrozb ..."
„Ani v nejmenším. V ím, že jsi schopen zabít bezmocného kojence. Co
jiného ti zbývá, když si netroufneš na dosp lého chlapa?"
Mrštn se k ní p ito il a zlostn ji ude il. Rhiannona se obrnila proti
bolesti a hrd se nap ímila v sedle. William se zlov stn zazubil.
„Však já t nau ím zdvo ilému chování a úct ! Máme p ed sebou spoustu
dlouhých dní a nocí, kdy budeš dostávat lekci za lekcí."
Dn a nocí... Srdce jí pokleslo. S d sivou jasnoz ivostí si uv domila, že
její utrpení teprve za íná.
265
 Kde je Erik? Z stává s králem? Mergwin se ji pokusil varovat, p išel však
íliš pozd . V o ích ji zaštípaly slzy. Leží dosud v bolestech na p šin ?
Anebo se již odebral do nebe ke svým milovaným a objímá se s nimi? Ach,
Mergwine! volala ho v duchu. Neopoušt j m !
Bože, prosím, a se mnou n kdo z stane!

Sotva se Erik p ihnal k branám m sta, pochopil, že ho William p edb hl.

ikl na strážného u brány, aby okamžit sehnal Patrika.
Obavy zra ící se Patrikovi v obli eji vzáp tí potvrdily, že se n co zvrtlo.
Zatímco p ítele zpovídal, z stal Erik sed t v sedle.
„Objevil se tu William z Northumbrie?"
„Ano. Tvrdil, že jsi t žce zran ný. Rhiannona s ním odjela za tebou."
„Jak je to dlouho?" obo il se na n ho Erik. P átelé v noci nezamhou ili
oka a dál pokra ovali v cest , aby co nejvíc zmenšili William v náskok.
Strávili na h betech koní t i nekone né dny, p esto je v rolomníci p edb hli.
„Zhruba hodinu nebo dv . Díkybohu, že jsi v po ádku. Ale pro
William...?"
„Eriku!" Z domu vyb hla Daria. „Ty žiješ! Ale my jsme slyšeli, že..."
„Vysv tlím ti to pozd ji. Nyní musím zastavit Williama a vyrvat z jeho
spár svou ženu." „A dít ," dodala Daria. „Dít ? On odvezl i našeho
chlape ka?"
„Ano. M l strašn nasp ch. Já ani Adéla jsme zde v tu dobu nebyly. Musely
jsme do p ístavu... Ach, proboha!" „Kde je Mergwin?"
„Možná s nimi," mínil Patrik. „P ihnal se jako velká voda, svou klisnu se
ani neobt žoval osedlat a vy ítil se odsud, jako by mu ho elo za patami.
Jeho k se p ed chvilkou vrátil. Sám. Zrovna se ho chystáme hledat.
Musíme si pospíšit. Brzy se za ne stmívat."
„Já ho najdu," slíbil Erik.
Oto il bílého h ebce zpátky k brán . Rollo, Jon a Edward ho následovali.
„Po kej!" prosila Daria. „Pojedu s vámi! Možná budu n co platná."
Bratr na ni nedbal. „Vra se zpátky! Prokristapána! Nem žu riskovat, že
se ti n co stane."
Ale to už sestra pospíchala ke stáji. Nezap e, že je dcerou svého otce,
pomyslel si Erik s náznakem hrdosti, ani své matky.
Erik se pustil do pronásledování. Vyrvat Rhiannonu ze spár Yorga
Dánského šlo hladce, tentokrát však nastala jiná situace. William se ocitl v
266
zoufalé pozici - neštítil se zradit krále. P ed Alfrédovým hn vem ho nic
nezachrání. Na život mu ur it dávno nezáleží. Baží po jediném - co nejvíc
ublížit Erikovi a Rhiannon .
A jejich dít ti! Kéž by Rhiannona nechala Gartha doma! Avšak dob e
l, že n co takového by jeho cho nikdy neud lala. elo se mu orosilo
potem, ruce se chv ly. Až toho padoucha najde, bude William litovat, že se
narodil.
Vtom spat il na p šin n koho ležet. Zamra il se. Sesko il z kon a
shledal, že má p ed sebou Mergwina. Sta ec byl bledý jako smrt, o i m l
zav ené.

„Proboha!" zhrozil se Erik a sev el svého letitého u itele a rádce v náru i.

„P ísahám, drahý p íteli, že za tohle ten bídák zem e! P ísahám na est své
matky."
P iložil ucho k Mergwinov hrudi. Zdálo se mu, že neslyší tlukot srdce.
Nyní ho nechá odpo ívat v p ítmí lesa. Jestli se mu nepoda í odvézt
druidovo bezduché t lo do rodného Irska, potom je p enese k vod . Vyrobí
ze d eva poh ební hranici, obloží zesnulého jeho runami a keltskými k íži a
rozžehná se s ním v souladu s vikinskou tradicí. Prokáže mu poslední est.
Nikdy na n ho nezapomene a po zbytek života se mu po n m bude stýskat.
Náhle se z k ehkého hrudníku vydralo zachr ení. Ví ka se zachv la, s
nezm rným úsilím se rozlepila a na posmutn lém mladém muži spo inuly
prastaré moudré šedé o i. „Neztrácej se mnou as, princi z Dubhlainu. Mn
se tady v lese dob e odpo ívá. Rhiannona ví, že je William zrádce. Pokusí
se ho co nejvíc zdržovat. Rychle je za nimi. Ubírají se podél skal k severu.
Mají slušný náskok. Posp š si! Na m se neohlížej a je !"
„Nem žu t tady jenom tak nechat!"
Mergwin se usmál a kývl na Erika, aby se k n mu naklonil blíž. Cosi mu
pošeptal, pak vy erpáním klesl na zem.
„Rollo, poj sem a postarej se o Mergwina!" rozkázal Erik svému
pobo níkovi. „Doprav ho dom . Po ínej si, jako bys vezl dít ."
„V tom p ípad budete jenom t i," bránil se Rollo.
„Už jsem se sám postavil dvaceti lidem," p ipomn l mu suše Erik. „Ty se
postarej o Mergwina. Jon a Edward mají s Williamem co ešit - zabil jim
ítele. Já musím osvobodit svou ženu a dít , proto nás nezdržuj!"

267
 Rollo se dál nevzpouzel. Erik nasedl na bílého h ebce a spolu s Jonem a
Edwardem svižn vyrazil nap lesem.

19

P ipozdívalo se. Ujížd li bez jediné zastávky. Garth zneklidn l. V ískal z

plných plic, až se jeho matka bála Williamovy reakce, pokud se jí vbrzku
nepoda í miminko uklidnit. Byla p inucena je p ed v znitelovýma o ima
nakojit. William ši ji la prohlížel, až dívku zamrazilo v kostech.
Nevýslovn se styd la. Pokusila se ho nevnímat. Záhy zjistila, že mu jde o
jediné - aby co nejrychleji pokra ovali v cest a urazili co nejdelší
vzdálenost.
Mergwin jí sd lil, že se Erik blíží. Kéž by m l pravdu! Copak se s
manželem za ali hluboce milovat jenom proto, aby jejich láska zašla na
úbyt kv li zrádc m? Jestli je v nebi n jaký B h, tak to nep ipustí.
Pokoušela se pobudy co nejvíc zdržovat. F ukala, že si pot ebuje
odsko it, že má žíze a hlad, st žovala si na únavu. Avšak William m l na
mysli pouze sv j cíl. Z toho d vodu si umanul, že si nedop ejí oddechu,
dokud nedorazí na bezpe né místo.
Pozd v noci dosáhl svého. Náhle se p ed nimi otev elo úzké ústí jeskyn .
Rhiannona ihned pochopila, jak je Williamova volba prozíravá. Nikdo tudy
neprojde, aniž by si ho všimli.

268
 William sesko il z kon a stoupl si vedle Rhiannony. „Vidím, že ti neušlo,
jaké mi tohle místo p ináší výhody. Kdyby se tv j manžílek náhodou
rozhodl, že si pro tebe p ijde, dozvím se to z první ruky."
Spo inula na n m st íb itým pohledem. „No a co? Tak ho uvidíš. Stejn t
zabije. Jak ho chceš zastavit? I kdyby p ijel sám, nejprve vy ídí Allena a pak
pomalu zlikviduje tebe."
„Nemyslím."
„Pro ne?"
„Tv j Viking si uv domí, že pokud se ke mn p iblíží, odnese to nejprve
jeho dít a potom ty. Shodím vás do propasti v zadní ásti jeskyn . Nyní
sesedni z kon , Rhiannono."
Natáhl se po ní. P ivinula chlape ka pevn k sob . Ulevilo se jí, když
spokojen usnul. „Obejdu se bez tvé pomoci," odsekla.
P esto se jeho doteku nevyhnula. Sotva se dotkla nohama zem , Allen se
zmocnil její klisny a odvedl ji do jeskyn . William se ani nepohnul,
soust ed na Rhiannonu zíral. Nakrucoval si knír a uhlazoval bradku.
Vy kával, až se vrátí Allen.
„Rozd lal jsem hluboko uvnit ohe ," hlásil mu kumpán. „A p ipravil
lože pro Rhiannonu a dít ."
„Dobrá." William nespoušt l z dívky zrak, jeho úsm v se prohloubil.
„Potom si vezmi první hlídku. Ty p jdeš se mnou, má milá."
„Nikam nep jdu!" vzdorovala. William kývl na Allena. Ten ochotn
popadl dívku za ramena a on jí vyrval Gartha z náru e.
„M žu ho hned shodit do propasti," varoval ji. „Následuj m a vzorn ho
uložím do kožešin. Tak co si vybereš?"
V la, že Williamovy výhr žky nejsou plané. Byla vy erpaná, vyd šená
a na pokraji hysterie. „Vra mi jej! Uložím ho sama!"
William zavrt l hlavou a odvrátil se. Zamí il do jeskyn . Zoufalá matka
ho následovala. „Prosím! Vra mi ho!"
Muž položil chlape ka na provizorní l žko. Po ínal si n žn ji, než mladá
žena o ekávala. Garth se neprobudil. Jenom si povzdechl a vložil si palec do
úst. Rhiannona na n ho znepokojen pohlédla a pak se podívala na svého
znitele.
„Nadešel as odplaty, Rhiannono," sd lil jí tiše.
„Za co?"

269
 „Musíš zaplatit za svou pýchu, domýšlivost a opovážlivost. M la jsi pat it
mn ! Já se m l stát pánem tvých držav. Nikdo nebyl Alfrédovi oddan jší
než já. Vid l jsem t vyr stat. Požádal jsem o tvoji ruku jako první. Jenže ty
ses zamilovala do Rowana a král byl natolik hloupý, aby se ohlížel na tvoje
city. Potom se na scén objevil ten zatracený Viking. Napadlo m , že t
ed králem zneuctím, proto jsem t proti Erikovi poštval. Bohužel, všechno
se obrátilo proti mn . Proto jsem to zkusil znovu. Cht l jsem Vlka
zlikvidovat pomocí Ragwalda. Pro také ne? Jeden vet elec by elegantn
vy ídil druhého. Jenže Ragwald hanebn selhal. Nezbylo než zabít
Rowana."
„Cože?" Dívce se zato ila hlava.
„Vskutku, milá dámo. Nemáš pon tí, jak je snadné najmout vraha. To by
ses divila. Sta í pár zla ák a zjistíš, že lidský život nemá žádnou cenu.
Tvého muže jsem se pochopiteln pokusil zahubit sám, avšak moje dýka
nebyla dostate rychlá. Jestliže Erik zatím nemá tušení, že kýženým
zrádcem jsem já, záhy se to dovtípí. Vypadá to, že mi nezbylo nic jiného než
ty. A v z, že se t snadno nevzdám."
„Ne," špitla rozechv le a ucouvla. „Nenávidím t ! Nesmírn tebou
pohrdám. Jenom t vidím a d lá se mi zle. Nikdy jsem nem la p ipustit..."
Pojednou se odml ela, nebo William tasil dýku, již ukrýval v pouzdru na
holeni. Rhiannona se domnívala, že ji po ní hodí. Rad ji by p ivítala smrt
než jeho doteky. Avšak muž se pohotov oto il na pat a mrštil nožem po
spícím Garthovi. Dívka vyd šen zaje ela a vrhla se k dít ti. Mizera mí il
esn . Dýka miminku nikterak neublížila ani je nevzbudila. Dopadla vedle
zlatovlasé hlavi ky. Výstraha hovo ila jasn .
Než se Rhiannona sta ila vzpamatovat, stál William u ní. Popadl ji do
náru e. „Budeš moje!" Jeho ústa se snesla na dív iny rty s takovou
prudkostí, že po sob zanechala p íchu krve. Rhiannona se za ala zb sile
bránit. Kousala, kopala, škrábala. William zaklel a odhodil ji na zem. Když
se k ní znovu p iblížil, z o í mu išela vražedná záš . D íve než se dívka
sta ila bránit, tvrd ji ude il do obli eje a trhnutím ji postavil na nohy.
Rukou spo inul na živ tku a bez cavyk jej rozerval. Nato ji prudce shodil
do kouta jeskyn . Dopad byl tvrdý a bolestivý. Rhiannona se obávala, že se
nevzm že na sebemenší obranu, nebo ji obcházely mrákoty.
Bože, nedopus , aby m znásilnil! modlila se.

270
 M síc stál vysoko na obloze, když v jeho svitu Erik p ed sebou spat il
temný vchod do jeskyn . Varovn zvedl ruku. Edward s Jonem p itáhli
svým koním ot že.
Nikde nevid l Rhiannonu, d átko, Williama ani kon .
Zato zde sed l Allen a hlídal, kde se co šustne.
Jon se p ito il k Erikovi. „Tuhle jeskyni znám. Má zadní východ, ale vede
do p íkré propasti. Když se p iblížíme, William za ne vyhrožovat, že tvou
ženu a dít shodí dol ."
Erik p ikývl. Také ho to napadlo. Jenže nemohl ekat. William se skrývá v
nitru skály spolu s Rhiannonou a Garthem. Manželka by nikdy nep ipustila,
aby ublížil jejímu synkovi.
Radši ob tuje sebe...
Zaslechl za sebou klapot kopyt. Sev el v ruce jílec me e a pohotov se
ohlédl. Spat il Darii a š avnat zaklel. „Na ídil jsem ti, abys z stala doma!"
Dívka sesedla a odhodila kapuci z hlavy. „Myslela jsem, že bych ti mohla
být užite ná."
„Ano!" zvolal tiše Jon. „Mohl bys ji vym nit za svou ženu."
Daria ho nebrala na v domí. Plížila se ke strom m. „Chci ti pomoct,"
šeptala. „Eriku, prosím! Vím, jak na to. Když se tam objevíš ty, strhne se
povyk, zatímco já je m žu zastihnout nep ipravené."
„Je to p íliš riskantní," spustil Erik, ale Daria se jenom usmála a protáhla
se kolem n ho s takovou rychlostí, že nem l na vybranou. Musel ji kvapn
následovat.
Daria se kurážn hrnula p ed jeskyni. Jakmile uvid la Allena, vypískla
radostí. „Kone živá duše! Mohl byste mi pomoci prosím? Obávám se, že
jsem zabloudila." Nep estávala brebentit. Allen ji sledoval jako o arovaný.
Možná ho uhranula svou krásou. Zatímco Allenovi lí ila, jaké nešt stí ji
potkalo, dovedn ustupovala stranou, ímž muže odlákala od ústí jeskyn .
„Te !" zamumlal Erik. „Ona to dokázala! Jone, ty dáš pozor, aby nep išla k
úhon . Edwarde, ty se postaráš o dít ."
Nicmén d íve, než se jim poda ilo p iplížit k jeskyni, Allen si všiml, že je
cosi v nepo ádku. „Williame!" zahulákal. „Máme spole nost!"
Erik se nap ímil a s taseným me em vyb hl na mýtinu. Sotva ho Allen
spat il, poplašen vykulil o i. Pohotov p ed sebe postavil Darii jako štít.
„Zabiju ji, Vikingu! Radím ti, abys m poslechl na slovo, jinak je s ní

271
amen!" V tu chvíli ho dívka vší silou kopla. Násilník ji pustil a couval k
jeskyni.
„Darie, ztra se odsud!" vyzval ji bratr. Jon ji pohotov uchopil za paži a
stáhl za sebe. Poté vstoupili do jeskyn .

N co se stalo, n kdo m p išel zachránit, pomyslela si Rhiannona. Došlo k

tomu v okamžiku, kdy se na ni William vrhl a ona mu s evem na rtech
nemilosrdn zaryla nehty do masa. Netušila, co se p ihodilo, ale úpln
sta ilo, že se z ní násilník zvedl a sp chal ven.
Dosud ot esená se pokusila upravit svoje potrhané oble ení. Potom ji
napadlo, že by m la dojít pro Gartha. William bohužel dosp l k témuž
záv ru. St etli se pohledem p esn ve chvíli, kdy se natahoval po d átku.
„Stoupni si za m a z sta tam! P jdeme pozdravit tvého manžílka."
isp chal k nim Allen s taseným me em. „Je tady Viking!"
„P esta žvanit, hlupáku!" obo il se na n ho William. „Jen a klidn
vstoupí!"
Ale to už se Erik v celé své výšce ty il ve vchodu do jeskyn se zbraní v
ruce. Z o í mu sršel modrý ohe .
„Jsi synem smrti, Williame," pravil tiše.
„Z ejm ti n co uniká, Vikingu. Držím v náru i tvé dít . A také dýku.
Krom toho mám tvoji ženu. Jestli nechceš, aby se jim n co stalo, pak m
nech projít."
K Rhiannonin údivu Erik mírn poodstoupil a promnul si bradu, jako by
Williamovu nabídku zvažoval. „Dej mi dít a ženu ti nechám."
Rhiannona vyk ikla na protest, ale zdálo se, že na ni nikdo nebere ohled.
„Jsi ochoten vym nit manželku za syna?"
„Ženských je všude jako much, zato zdravý d dic je vzácnost. Proto ho
chci."
William neodpov l. V tu chvíli mezi muže vtrhla Daria. Mrštn se
ito ila k Williamovi a vyškubla mu kojence z rukou. Avšak William
nezaváhal. Protože vyjednávání o dít ti za n ho rozhodla Daria, pohotov se
postavil k Rhiannon a p itiskl jí k hrdlu n ž. „Nech m odejít, nebo ji
pod íznu!"
Erik ustoupil stranou, Allen pospíchal pro kon . Daria s miminkem
kam zmizela. Rhiannon se samou vd ností podlamovala kolena. V

272
duchu švagrové blaho ila, že se jí poda ilo ochránit bezbranné dít . Erik
jist nep ipustí, aby ji William odvlekl pry .
Pojednou pochopila, co má manžel za lubem. „Zpropadený Vikingu!"
obo ila se na n ho. „Takže ty si vezmeš mé dít a panství, ale na m se
vykašleš?" Zatímco mluvila, ani se nepohnula. Poté se st elhbit vymanila z
znitelova sev ení. „Jsem volná, m j pane!" zvolala plna nadšení. Avšak
mýlila se. Nemohla kolem Williama svobodn projít. Nezbývalo jí nic
jiného než prchnout do nitra jeskyn .
Zaslechla za sebou in ení zbraní a ohlédla se práv ve chvíli, kdy se
Allen vrhl na jejího manžela. Vzáp tí se skácel mrtev k zemi. William
provokativn zahulákal: „Copak Vlk p ipustí, aby za n ho zápolili jiní?
Vyzývám t na souboj, Vikingu! Tohle je mezi námi dv ma."
Kurážn se vydal svému sokovi v ústrety. Me e se zk ížily, kov zasténal
o kov. Ozv na násobila in ení, jež se stávalo nesnesitelným. Erik
pravidelnými údery zahán l Williama hloub a hloub do útrob jeskyn .
Pobuda zakopl a upadl na zem. Sev el v dlani hrst kamení a hodil je soupe i
do o í. Rhiannona zaje ela. Hlasit manžela varovala p ed dalším útokem.
Erik usko il práv v as, aby se vyhnul protivníkovu me i. Dívka ustupovala
stále dál a dál, až ji ovanul chladný vzduch. V tu chvíli si uv domila, že se
ocitla poblíž skalní ímsy sm ující do propasti. Op ela se o kamennou st nu
a sledovala pokra ující boj. Brity me o sebe zazvonily, následovalo
tlumené žuchnutí. Potom se rozhostilo strašidelné ticho.
Zatnula ruce v p st a zask ípala zuby. Napínala sluch. Rychle
pomrkávala, aby její udivené o i p ivykly hutnému p íše í. Zjistila, že
William leží na zemi, Erik nad ním stojí a tiskne mu k hrdlu hrot me e.
„Vsta , Williame! Nezabiju t tady. Musíš p edstoupit p ed krále."
„Ne!" bránil se zb sile William. „Skoncuj se mnou, Vikingu! Moje hrdlo
je ti k dispozici."
Avšak Erik sklonil me . „Vsta ! O popravu se ti postará Alfréd."
William se neochotn postavil, pak se prudce obrátil a rozb hl se k
zadnímu východu z jeskyn . Jakmile spat il Rhiannonu, z hrdla se mu
vydral zlomyslný smích. Ch apl po ní a strkal ji ke skalní ímse, pod níž
zela široká propast.
Když dívku sev ely nesmlouvavé prsty, zaje ela. Rvala se s Williamem
jako šílená. Poda ilo se jí osvobodit si ruce, ale ni ema ji popadl za kotník.

273
Kutáleli se spolu k otvoru ve skalní st . Nepotrvá dlouho a spadnou ze
srázu.
„Rhiannono!" No ní tmou se neslo její jméno hnané v trem.
edstavovalo pomyslný paprsek sv tla v temnot , zt les ovalo samotný
život. Dívka se pohotov chytila ke e vyr stajícího ze skalní pr rvy, avšak
William již visel ve volném prostoru nad propastí a nemilosrdn ji stahoval
dol . Bolest, již cítila v noze, se prom nila v hotová muka. Paže valem
slábly, prsty klouzaly.
„Rhiannono!" Op t to volání. Hlasité a naléhavé. Spat ila nad sebou
ledov modré o i. Erik ji chytil za záp stí a táhl vzh ru. Rhiannona
sledovala, jak se mu napínají svaly. Bolest sílila a nutila ji k et. „Vydrž!"
poru il dívce Erik. „Na izuji ti, abys vydržela! Alespo pro jednou m
poslechni, ženo!"
Rozechv lými prsty pevn objala manželova záp stí. Z istajasna k jejím
uším dolehl táhlý ev, s nímž se William z ítil do propasti. Dole ho ekala
tma a jistá smrt.
Rhiannony naopak jako by se zmocnil chladný vítr a zvedl ji do
manželovy náru e.
A vrátil ji do života.
Zhroutila se Erikovi do náru e. Pevn ji objal a n žn zavinul do svého
plášt .
Z dlouhé zpáte ní cesty si mnoho nepamatovala, vnímala jen st ídání dne
a noci.
O Gartha se sv domit starala Daria. P vabn si odhodila vlasy z ela a
noblesn si vy ídila ú ty s Jonem z Wincesteru. Sd lila mu, že ona o sob
rozhoduje sama a dovede být stejn užite ná jako kterýkoliv muž.
Rhiannona si s gustem vyslechla její proslov a vzáp tí se rozesmála, to
když Erik podotkl, že se otec nem že do kat, až Darii provdá, nebo je
nejsvéhlav jší z jeho potomk , a proto p ijímá jakékoliv žádosti o její ruku.
Jon Darii varoval, že by m la být velice opatrná, nebo Olafovi nabídne, že
jeho dceru nau í, kde má žena své místo.
Nic dalšího už manželé nevyslechli, nebo Erik pobídl h ebce ke
svižn jšímu tempu. Rhiannona se na svého chot výmluvn podívala a
otázala se: „Tak ženských je všude jako much, m j pane?"
„Lásko moje, nehovo il jsem o ženách, jako jsi ty. O odvážných
hrdinkách plných ohn a bytostech jedine né krásy. Ta, kterou práv svírám
274
v náru i, pro m znamená celý m j život." P ivinul ji blíž k sob . „Lásko
moje, kdyby t ten ni ema svrhl do propasti, z ejm bych podlehl nutkání t
následovat."
Zachv la se a on ji k sob p ivinul ješt úžeji. Op t mu pohlédla do o í.
„Mergwin prohlásil, že pokud p estojíme bou i, nastane mír. Ach, Eriku!
Ob toval sv j život, aby m zachránil."
„Našel jsem ho," hlásil Erik. „A nechal jej odvézt dom ."
„Tvrdil, že už se do Irska nikdy nevrátí," zašeptala a do o í jí vstoupily
slzy.
„Tohle ne íkej, má milá, a z sta v klidu. Mergwin nám slíbil, že se
kone do káme pohody, a tak se jist stane."
Po zbytek cesty toho moc nenamluvili. Když kone dorazili do m sta,
Rhiannona spala jako zabitá. Byla natolik vy erpaná, že se neprobudila ani
ve chvíli, kdy ji Erik odnášel do ložnice. Probrala se až následujícího rána.
isp chala k ní Adéla, aby jí zv stovala, že na ni eká horká láze a že jí
brzy p inese Gartha. Rhiannona se víc než ochotn pono ila do p íjemn
teplé vody. Zvažovala, zda se jí v bec n kdy poda í smýt ze sebe
Williamovy odpudivé doteky. Pak semkla ví ka a znovu truchlila pro
Mergwina. Tolik pro ni znamená! Pocítila nesmírný vd k za to, že je živá a
zdravá stejn jako její syn.
A Erik...
estáli bou i.
Vstala z vany a zahalila se do ln né osušky. Práv v tu chvíli do místnosti
vstoupil Erik. Vypadal mnohem lépe než p edešlého ve era. Smyl ze sebe
špínu a krev a zjevil se p ed ní v celé své kráse.
Bez dlouhých okolk uchopil manželku do náru e. Rhiannona se k n mu
vroucn p itiskla. Vychutnávala si sílu svalnatých paží, které ji zvedly a
odnesly na l žko. Dychtiv muži oplácela vroucné polibky. Opatrn ji sundal
osušku a vášniv se mazlil s jejími adry. Popadla jeho hlavu do dlaní a
za ala se bránit: „Eriku! Tohle nesmíme. eká nás spousta práce."
„Jaké?" dožadoval se vysv tlení.
„Nap íklad Garth. Ur it brzy dostane hlad."
„V ím," souhlasil Erik. „Ale momentáln se o n ho stará Daria a on si
pochutnává na kozím mléku. Však se ho do káš."
Rhiannona p esto dál odmítav vrt la hlavou. „Nejde to!" Do o í jí vrkly
slzy. „Vzpome si na Mergwina! Musíme se o n ho postarat, pomodlit se..."
275
„Ach ano." Erik se odvalil stranou. „Mergwin." V o ích se mu darebácky
blýskalo. „Co se jeho tý e, žádných opat ení není t eba." „Ale..."
„Mergwin žije, da í se mu dob e a spokojen odpo ívá. Trápí ho jediné -
že špatn p edpov l svoji smrt. D razn m požádal, abych ihned nechal
poslat pro svoje rodi e. Je totiž p esv ený, že nesmí vkro it na irskou
du. Pravda, musíme se na jejich p íjezd p ipravit, ale není zapot ebí
sp chat."
„Mergwin je naživu?" užasla Rhiannona.
Erik p ikývl a jeho úsm v se prohloubil. Prstem pohladil manželku po
nahém b íšku. „Žije. Hodn m toho nau il o život stejn jako ty o lásce.
Naše budoucnost se vskutku nedávno ocitla v nebezpe í, spole ný život
ohrožovaly bou e. asto nás dva n kdo rozd lil, in ely zbran . Kone
jsme dosáhli usmí ení a drahocenného klidu. Mír a pokoj jsou vzácností,
proto si je vychutnejme vrchovatou m rou a vynasnažme se, aby to tak
stalo."
„Cele s tebou souhlasím, má lásko." Dívka se zachv la, uchopila manžela
za ruku a n žn ji políbila.
Erik se nap ímil a rty se opatrn dotkl jejích úst. O i mu jen hrály. „Kdysi
dávno, krátce poté, co jsem se narodil, Mergwin prohlásil, že se budu
podobat svému vikinskému otci, Norskému vlkovi. Tehdy Olafa varoval, že
projdu bou í a po vzoru Viking procestuji sv t k ížem krážem. Nakonec
prý zkrotí liška. Až se tak stane, p estanu vyhledávat dobrodružství a
jednou provždy naleznu klid v náru i vychytralé zrzky."
Rhiannona zvolna p ikývla, natáhla paže a vroucn manžela objala. „Ta
zrzka mám být já, m j pane?"
„P esn tak. Jsi pali atá, drzá, okouzlující a nesmírn state ná. Práv
takovou partnerku pot ebuji. Na celý život a snad i po n m."
„V tom p ípad p istup blíž a já t zkrotím, m j state ný Vikingu."
„Odevzdám se ti celým svým srdcem," souhlasil a vzáp tí se rozchechtal
bujarým smíchem. „Víš, má lásko, že existuje ješt jedno proroctví?"
„Opravdu?" otázala se ostražit .

„Mergwin m pou il, že se brzy stanu otcem dcery natolik krásné, že

svou spanilostí bude konkurovat bohyním - a samoz ejm i své matce."

276
 Rhiannona se rozesmála, avšak Erik ji hned nato uml el dychtivým
polibkem. Záhy se jí zmocnila touha a ona se ochotn pono ila do víru
milování.
O hodn pozd ji zašeptala: „ íkal jsi, že budeme mít dceru?"
„Ano," p isv il.
Dívka si povzdechla a spokojen se schoulila manželovi v náru i.
Mergwin se nikdy, ale opravdu nikdy nemýlí.

277