2023

Úvod do právní nauky

OTÁZKA Č. 1
TEREZA JIRÁSKOVÁ
 otázka č. 1

1. Úvod do právní nauky

VÝZNAM PRÁVA

PRÁVO = obecně závazná pravidla chování, kterými jsou regulovány důležité

společenské vztahy - (mezi manžely, zaměstnancem a zaměstnavatelem ...)

Vedle práva existují ve společnosti další normy (mravní, politické, náboženské)

NORMA = všeobecně závazné pravidlo
PRÁVNÍ NORMA = všeobecně závazné pravidlo chování vynutitelné státní mocí

Znaky práva:
a) vystupuje v podobě norem = obecně závazných norem, které upravují chování
subjektů ve vzájemných vztazích
b) obsah právních norem musí odpovídat potřebám společnosti – nemůže je předbíhat,
ani se opožďovat
c) právní normy jsou státem stanoveny nebo potvrzeny
d) dodržování právních norem je zabezpečováno donucovací mocí státu
e) právní normy – vyjádřeny v určité závazné formě = pramenech práva

Dva významy práva:

1. OBJEKTIVNÍ PRÁVO = soubor všech platných právních norem
- Vyjadřuje, co je a co není po proti právu v té oblasti = co je stanoveno v zákonech
a právních předpisech
2. SUBJEKTIVNÍ PRÁVO = možnost chování subjektu (v souladu s právem) – oprávnění
subjektivní povinnost = nutnost chovat se určitým způsobem

Zákonnost a právní vědomí

Zákonnost = důsledné dodržování právního řádu (= soubor všech platných předpisů ve
státě)

Zásady pomáhající k zajištění zákonnosti:

- před zákonem jsou si všichni rovni
- neznalost zákona nikoho neomlouvá

Právní vědomí se skládá ze dvou složek:

- znalost práva = znalost platného práva je nezbytným předpokladem jeho
uskutečňování jednotlivými subjekty
- přesvědčení o nutnosti dodržování právní normy, představy o spravedlnosti =
jaké by mělo právo být, aby bylo spravedlivé

1
 otázka č. 1

Právo a morálka
MORÁLKA = pravidla chování, která v dané společnosti vyjadřují, co je spravedlivé a co ne,
čestné a nečestné
Zásada = právo je minimum morálky. = př.: právo nemůže postihnout nevhodné chování dětí
vůči rodičům, pokud nepřekročí meze práva
Porušení práva znamená současně i porušení morálky – úzce spolu souvisí, ale jsou to dva
samostatné systémy.

Morální pravidla
a) zahrnují širší oblast společenských vztahů – př.: citové vztahy mezi občany
b) nejsou vynutitelná státem – jsou dodržována v důsledku svědomí apod.

Právo a stát
Právo je nástroj regulace chování členů společnosti, zajišťuje fungování státu.
STÁT = organizace společnosti, která se vyznačuje znaky:

- ohraničené území – státní hranice

- obyvatelstvo
- řídící orgány – výkon veřejné státní moci
- administrativní aparát
- ozbrojená moc

Stát prostřednictvím svých řídících orgánů vydává všeobecně závazná pravidla (předpisy),
kterými usměrňuje chování obyvatelstva, organizací a administrativního aparátu. Tato
pravidla jsou právem příslušného státu.

Právní řád státu = souhrn všech právních předpisů.

- vynucování právního řádu – pomocí administrativního aparátu a ozbrojené moci.

Právní stát = stát, ve kterém se prosazuje zákonnost

Systém práva
= představuje uspořádání právních předpisů
- podle toho, o čem předpis pojednává, se zařazuje do příslušného právního odvětví
- např. zákon o platu se týká pracovních vztahů – patří do odvětví pracovního práva

Právní odvětví = soubor obsahově příbuzných zákonů, vládních nařízení a vyhlášek

NEJDŮKEŽITĚJŠÍ PRÁVNÍ ODVĚTVÍ:

 ÚSTAVNÍ PRÁVO = ústavní normy o uspořádání a řízení státu, o nejvyšších orgánech
státní moci a správy

2
 otázka č. 1

 SPRÁVNÍ PRÁVO = upravuje organizaci a činnost státního administrativního aparátu

(př.: policie, stavebnictví, doprava, školství)
 OBČANSKÉ PRÁVO = hmotné i procesní = právní normy o majetkových záležitostech
FO a PO, také dědění, nemovitosti, smlouvy, náhradu škody
 KORPORAČNÍ PRÁVO = tvoří speciální normy o podnikatelských majetkových vztazích
(obchodní korporace, zakládání, fungování)
 PRACOVNÍ PRÁVO = souhrn právních norem o pracovních vztazích a vztazích, které
s výkonem práce souvisejí
 RODINNÉ PRÁVO = upravuje vztahy mezi manžely, rodiči, při náhradní výchově dítěte
 TRESTNÍ PRÁVO = hmotně i procesní = vymezuje, co jsou trestné činy a jaké tresty se
za ně ukládají

Právo můžeme rozdělit na:

a) HMOTNÉ PRÁVO = právo vlastní = stanovená práva a povinnosti jednotlivých

subjektů - právo občanské, obchodní, rodinné, pracovní, trestní … – např.: občanský
zákoník stanoví, že povinnost kupujícího je zaplatit kupní cenu podle kupní smlouvy
b) PROCESNÍ PRÁVO = upravuje procesy, jak může nýt právo vymáháno a uplatňováno
= upravuje postup u soudu nebo u správního orgánu – občanský soudní řád, trestní
řád, správní řád … - př.: v případě zaplacení kupní ceny = procesní právo stanoví, jak
se může prodávající domoci zaplacení, pokud není zaplacena cena dobrovolně – a to
postupem soudu (jak podat žalobu, jak vystupovat před soudem apod.)

Můžeme právo rozdělit i na:

a) PRÁVO SOUKROMÉ = upravuje společenské vztahy na základě rovnosti účastníků, i

když je účastníkem stát - soukromoprávní odvětví = právo občanské, obchodní,
rodinné, pracovní - př.: kupující a prodávající v rámci kupní smlouvy sjednávají
podmínky právního vztahu
b) PRÁVO VEŘEJNÉ = upravuje vztahy, ve kterých stát a jeho orgány vystupují jako
nadřízení nositelé moci vůči podřízeným osobám, kterým jsou uloženy povinnosti -
právo trestní a správní – př.: stát vydává rozhodnutí v rámci správního práva ohledně
viny a sankce za přestupek

Některá právní odvětví mají znaky jak soukromého, tak veřejného práva – právo rodinné
(možnost státu zasáhnout do rodinného stavu, pokud se jedná o nezletilé dítě.

Prameny práva = forma vyjádření právních norem

Rozlišujeme:
- Psané právo= kontinentální systém práva – systém založený na písemných
předpisech – př.: zákony typické pro EU
- Nepsané právo = anglický systém práva = common law – př.: obyčeje, typické pro UK
a USA

3
 otázka č. 1

- Islámský systém práva = založený na výkladu Koránu

Druhy pramenů práva:

1) Zákony a právní předpisy = akty nejvyššího orgánu státní moci (stanovení závazných
pravidel) – v ČR se jedná o Parlament
2) Právní obyčej = je pramenem tehdy, pokud se dlouhodobě a hodně lidí řídí podle
něčeho konkrétního – např.: ,,vyšlapaná cestička“ = lidé chodí přes park dlouhodobě
a masivně, až vyšlapou cestu – obyčej, nejsou za něj sankce
3) Soudní precedent = soud řeší neřešitelný případ – nebo neupravený právními
normami – pak je jeho rozhodnutí závazné i pro nižší soudy, pokud se jedná o stejný
či podobný případ
4) Obecné právní zásady
- podle Ústavního soudu, i když nejsou výslovně zmíněny v textu zákona
- např. neznalost zákona neomlouvá nebo rovnost subjektů

v ČR pramenem práva není právní obyčej a soudní precedent

Právní řád = souhrn všech právních norem určitého státu = ,,PYRAMIDA“

Uspořádán stupňovitě podle důležitosti jednotlivých druhů právních předpisů.
Důležitost = PRÁVNÍ SÍLA – vyplývá z toho, který orgán předpis vydal a jak se nazývá.

ZÁSADA = právní norma nižší právní síly musí být v souladu s právní normou vyšší právní síly

Ratifikované mezinárodní smlouvy

+ PRÁVNÍ ŘÁD EU

ÚSTAVA A ÚSTAVNÍ ZÁKONY

PŘEDPISY ZÁKONNÉ
ZÁKONY A ZÁKONNÁ OPATŘENÍ (ZÁKLADNÍ)

právní síla
PŘEDPISY
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
PODZÁKONNÉ
(PROVÁDĚCÍ)

VYHLÁŠKY MINISTRŮ

PŘEDPISY NIŽŠÍCH STÁTNÍCH ORGÁNŮ

(kraje, obce)

4
 otázka č. 1

- Nad Ústavou ČR mohou být ratifikované mezinárodní smlouvy a právní řád EU.
- Vrcholem právního řádu je ústava a ústavní zákony (Parlament).
- Na ně navazují zákony (Parlament) a zákonné opatření (Senát).
- Nižší předpisy podzákonné může pak vydávat vláda, její členové (Ministři) a nižší
orgány státní správy, když je to nutné k provedení některého zákona.

Charakteristické rysy právního řádu:

1. tvoří uzavřený myšlenkový celek odlišný od právních řádů jiných států

2. představuje soustavu právních norem, každá je ve vztahu k ostatním a tvoří s nimi
logický celek - normy se doplňují a navazují na sebe a nesmějí mezi nimi být rozpory,
každý zákon musí být v souladu s ústavou = o tenhle soulad dbá ústavní soud
3. logická jednota = všechny normy jsou projevem jedné vůle
4. neustále se vyvíjí a mění – nové normy vstupují, zaostalé se ruší

Právní dogmatika = právní věda orientovaná na výklad platných právních norem

PRÁVNÍ NORMA (PN)

= obecně závazné pravidlo lidského chování vynutitelné státní mocí – ty jsou pak uloženy
v určitém právním předpisu = soubor právních norem v rámci dané oblasti – př.: občanský
zákoník

Znaky PN:
 obecná závaznost – pro všechny členy společnosti na daném území
 zvláštní forma – např. citovaný zákon/vyhláška
 vynutitelnost – v případě nesplnění normy je dána její vynutitelnost státní mocí

Vydávají a tvoří je příslušné státní orgány předepsaným postupem a v předepsané písemné

formě

LEGISLATIVA = tvorba právních norem

PRÁVNÍ VZTAHY = společenské vztahy upravené PN

Struktura PN = vnitřní uspořádání

3 části:
1. HYPOTÉZA = stanoví podmínky a předpoklady, za kterých se má použít pravidlo
chování obsažené v dispozici (jestliže je uzavřena ta a ta smlouva …)
2. DISPOZICE = obsahuje vlastní pravidlo chování = konkrétní práva a povinnosti
jednotlivých subjektů, pokud nastane předchozí hypotéza (zákaz, dovolení apod. –
pak ji musí smluvní strany plnit tak a tak …)
3. SANKCE = právní následky, které nastanou, když se nedodrží pravidla chování
obsaženého v dispozici (jinak, jinak jsou povinni nahradit vzniklou škodu ...)

5
 otázka č. 1

Například: Manželství nevznikne (dispozice), jestliže bylo uzavřeno nezletilým mladším

šestnácti let (hypotéza).

Pokud se k jednomu případu vztahuje více právních norem, které mohou být v rozporu, pak
platí posouzení podle pravidel:
- PN vyšší právní síly má přednost
- PN pozdější ruší dřívější
- speciální PN má přednost před obecnou

ČLENĚNÍ PN
= PN předepisují chování účastníků právních vztahů

Podle způsobu vymezování se rozlišují:

1. Zavazující
a) přikazující = ukládají povinnost k aktivními jednání (zaplatit daň), určujíc, jak je
třeba se chovat (př.: smlouva o převodu nemovitosti vyžaduje písemnou formu)
b) zakazující = zakazuje určité činnosti (podnikatelé nesmí uzavírat kartelové dohody
o vyloučení vzájemné konkurence), určitý druh chování (př.: kdo nemůže platně
uzavřít manželství)
2. Opravňující = umožňují volbu některého způsobu chování (př.: pokuta za porušení
smlouvy může, ale nemusí být ve smlouvě ujednána)

Podle závaznosti:
1. Donucující (kogentní) = závazné bezvýhradně, nepřipouští žádné odchylky
- nelze si dohodnout, že kogentní pravidlo nebude v konkrétním případě platit – př.:
povinnost zaměstnavatele seznámit zaměstnance s předpisy o bezpečnosti a ochraně
zdraví při práci
2. Podpůrné (dispozitivní) = nezávazné, používají se pouze v případech, kdy si účastníci
své vztahy sami neupraví jinak, normy připouštějí možnou smluvní odchylku od textu
normy – př.: ustanovení občanského i obchodního zákoníku o smlouvách jsou
většinou dispozitivní, ponechávají účastníkům možnost ujednat si obsah smluv odlišně
– „nedohodnou-li se smluvní strany jinak, platí …

PLATNOST, ÚČINNOST, PŮSOBNOST PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

a) PLATNOST právního předpisu = první předpis byl vytvořen a uveřejněn předepsaným

způsobem a stal se součástí právního řádu – prošel legislativním procesem = předpis
je platný ode dne vydání

b) ÚČINNOST PP = dnem vyhlášení – v tom případě se shoduje datum platnosti

s datumem účinnosti, většina PP ale nabývá účinnost později – období mezi platností
a účinností se nazývá = vacatio legis = ,,právo na prázdninách“ = čas ke studijní a
organizační přípravě

6
 otázka č. 1

c) PŮSOBNOST PP

1. Osobní = určení, na které osoby se vztahuje právní předpis

2. Územní (prostorová) = vymezuje prostor, ve kterém se předpis uplatňuje
3. Časová = synonymum k účinnosti
4. Věcná = vymezuje, kterých záležitostí se předpis týká

Publikace PP
Ústava, ústavní zákony, zákonná opatření, vládní nařízení a vyhlášky = Sbírka zákonů ČR

Právní vztahy a právní skutečnosti

Definice:
- Právní vztahy = společenské vztahy upravené právní normou, kterou se účastníci
mají řídit (např.: nákup v obchodě, jízda tramvají) – jde o vztah minimálně mezi
dvěma právními subjekty

Aby takový právní vztah mohl vzniknout, musí zde být:

- právní norma
- právní skutečnost = okolnost, se kterou právo spojuje vznik, změnu nebo zánik
právního vztahu – př.: uzavření kupní smlouvy

Právní skutečnost:
a) SUBJEKTIVNÍ = závislá na lidské vůli
- právní jednání = chování subjektů v souladu s PN
- projev vůle, kterým se zakládají, mění nebo ruší právní vztahy
- protiprávní jednání = chování subjektů v rozporu s PN
- konání, které je právem zakázáno

b) OBJEKTIVNÍ = nezávislé na lidské vůli

- právní události
 úmrtí člověka- vznikají dědické vztahy a zamokají ty rodinné
 uplynutí času – dítě dospěje a dosažením zletilosti zaniká jeho právní
zastupování zákonným zástupcem
 přírodní katastrofa – vzniká povinnost pojišťovny k plnění na základě této
pojistné události, pojišťovna musí nahradit škodu

- protiprávní události – stav v rozporu s právem, proto je někomu udělena

povinnost to napravit, i když to třeba sám svým jednáním nezpůsobil (př.:
pracovní úraz)

Právní vztahy mají tyto prvky:

1. SUBJEKTY = nositelé práv a povinností

- FO, PO nebo stát

7
 otázka č. 1

2. OBSAH = souhrn práv a povinností subjektů – účastníků právního vztahu

- právem rozumíme možnost subjektu chovat se určitým způsobem, který právní
norma umožňuje
- povinností je naopak nutnost subjektu chovat se tak, jak to stanoví právní norma
3. OBJEKT = cíl, účel, ke kterému směřují vzájemná práva a povinnosti subjektů
- věci
- výsledky tvůrčí duševní činnosti (př.: kniha, knowhow, licence, patenty)
- hodnoty lidské osobnosti (př.: život, zdraví, svoboda)

REALIZACE A APLIKACE PRÁVA

 Realizace = jeho uskutečňování – na základě PN se vytvářejí právní vztahy
- např.: ustanovení občanského zákoníku o vzniku manželství se realizují tak, že
snoubenci absolvují zákonem předepsaný obřad, kterým se uzavírá manželství

 Aplikace = jeho uskutečňování individuálními právními akty státních orgánů, které

rozhodují v konkrétních případech
- např.: stavební úřad vydal rozhodnutí o povolení stavby nebo soud vydá rozsudek,
kterým rozhodne spor

PŘÍKLAD – Kupní smlouva

Jednoduchým právním vztahem je kupní smlouva. Příklad jejího stručného rozboru:
- účastníci (subjekty) – osoba prodávající, osoba kupující
- obsah – např. nejdůležitější povinnost kupujícího zaplatit a převzít předmět koupě a
povinnost prodávajícího předat věc kupujícímu
- předmět – převedení vlastnického práva k prodávané věci na kupujícího a převedení
peněz do vlastnictví prodávajícího