Professional Documents
Culture Documents
Friedrich Adler Jako Překladatel Vrchlického
Friedrich Adler Jako Překladatel Vrchlického
JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide
range of content in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and
facilitate new forms of scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.
Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at
https://about.jstor.org/terms
is collaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Česká literatura
18 Srov. třeba Adlerův nedatovaný lístek Vrchlickému, datum pošt. razítka 9. 10. 1890,
který přiložil ke svému .překladu Montiho 1876, nebo lístek Adlerův z 27. 4. 1891, v němž
děkuje za Vrchlického doporučení, aby četl Marrabiho. Korespondence nebyla dosud
zveřejněna a je uložena v Literárním archívu PNP v Praze.
19 Šrov. Adlerův uctivý dopis z 18. 1. 1891. Doslova píše mezi jiným: „Touto p
jste právě postavil monumentum aere perenius. Není to zajisté chlubictví Němce, ale
nelze poskytovati vyšší svědectví dokonalosti řeči kterékoli než snahou úspěšnou ná-
sledovati zpěv nesmrtelný do výši a hlubiny jeho ... Mé srdečné blahopřání k pro-
vedení této práce Vám i Vašemu národu."
20 Datum je zřejmé z dopisu Vrchlického, kterým 29. 5. 1891 za přebásnění děkuje
a kde mezi jiným píše: „Velký dík za krásné překvapení, které jste mi způsobil. Váš
překlad se čte jako německý originál znamenitě, a to je podle mého názoru to nej-
vyšší, co můžeme od překladatele očekávat."
21 V nedatovaném dopise píše mezi jiným: „Velectěný pane! Dovoluji si Vám zaslat
první pokus o báseň Sarkofág od Vás. Měl jsem vždycky starost, zda se mám odvážit
na Vaše básně, a jak ukazuje výsledek, právem. Musel jsem se vzdát mnoha obrazů,
abych zachránil pro cítění německého Čtenáře vznešený a slavnostní dojem hluboce
procítěné básně. Prominete celou řadu smělostí, především roztržení periody a změnu
»z desek rakve« na opak . . ."
22 Vrchlický v dopisech. Uspořádal A. Pražák. Praha 19Ò5, str. 550.
23 Deutsche Dichtung, sv. 11, str. 42: Gazotte's Prophezeiung ; tamtéž, str. 189: Das
Lied des Lebens; 1892 ve sv. 12, str. 243: Die erste Rose; 1893, sv. 14, str. 172: Von der
Reise; 1893/94, sv. 15, str. 191: Das ewiqe Evanqelium; tamtéž, str. 260: Stiqma atd.
24 Tamtéž, str. 219 an.; od Vrchlického Píseň života, Mater dolorosa, Svatební cesta;
od Klášterského Kolébka. K přátelským vztahům Fr. Adlera ke Klášterskému srov.
A. Klášterský, Vzpomínku a portrétu. Praha 1934, str. 472.
25 Viz E. Albert v předmluvě k Neuere Poesie aus Böhmen, Vídeň 1895, str. V.
26 Srov. třeba Albert tamže: „Nemohu mu (Adlerovi, M. J.) zde kromě vřelých díků
nevyjádřit ještě svůj obdiv."
českého básníka,27 přiměly jej asi k tomu, že při svém přísně vymezeném
volném čase28 usilovně na překladech pracoval. Dne 2. 11. 189429 mohl už
poslat hotový rukopis německému nakladatelství, kterým mělo být podle
přání Vrchlického nakladatelství Reclam.30 P. H. Reclam ovšem zpočátku
vydání odmítl „pro naléhavost vydávat díla jiná"31; teprve v příštím roce
vyšla v tomto proslaveném nakladatelství Vrchlického antologie a doku-
mentovala tak jeden z uměleckých vrcholů česko-německých literárních
vztahů v 19. století.
66 J. J o s s, Adler als Lyriker, NF, sv. 35, Vídeň 1907, str. 251 an.
67 Srov. třeba Blätter für Literarische Unterhaltung, 1893, str. 429.
Na obzoru pruh modrý již se mih; Sind reich im Wald die Bäume,
les celý v perlách svěží Der Bach, der mit Geschäume
a potok, (pod strání jenž běží, H er nieder schiesst, jagt tollend, lacht und
je samý hovor, samý smích. schwätzt.
je přijímán tak odmítavě. Ale tak jako originál nalezl svou odměnu již
při tvorbě, tak ji překladatel také dostal při své práci a zříká se uznání,
k němuž, jak se zdá, se tak těžce odhodlávají. Bylo by mi dělalo dobře,
kdybych byl jako Němec, který překonal národnostní předsudky svých
spoluobčanů, nalezl na české straně pochopení pro svou situaci, a tím
také zasloužené vřelé přijetí. Ale nebudu se trápit nad opakem."97 Vrch-
lický se zase domníval, že z německé strany bylo rozhodnuto bojkotovat
všecko české; přinejmenším to vysvítá z Adlerovy odpovědi Vrchlickému
z 30. 11. 1895: „Vaše domněnka, že nějaký spisovatelský spolek se roz-
hodl odmítat všecko české, spočívá na zcela falešném předpokladu. To
pokládám za zcela nemyslitelné a musel byoh také něco o tom vědět.
Ne, příčina toho, že překlad je tak málo, popřípadě zřídka oceňován, je
jedině v době, která hovoří jen o senzacích. Klidné a vážné básnictví je
ještě na nějakou dobu mrtvo, ale ne navždy."98 Je příznačné, že Adler
uzavírá dopis slovy velkého rakouského realisty K. E. Franzose, aby jimi
utěšil Vrchlického: „Nedejte se příliš roztrpčovat přítomným proudem,
jehož produkty mi jednou označil Franzos za literární hnojivo (to je jen
za přechod a zúrodnění ušlechtilého semene pro budoucnost). ,Co se blyští
(nebo hlučí), je zrozeno jen pro okamžik, to pravé se potomkům ne-
ztratí.' A ani současníkům ne."99
Aby současníky důrazně na Vrchlického upozornil, rozhodl se Adler
rozeslat exempláře antologie řadě německých spisovatelů. Už jsme viděli,
jaký ohlas to vzbudilo. I když to nebo ono mohla být zdvořilá pozornost,
Vrchlický pronikl touto cestou jako pravý básník v rovnocenné jazykové
podobě německé do německého a rakouského kulturního povědomí. Za to
vděčí Friedrichu Adlerovi, „povaze hluboce a jemně cítící, skoro příliš
skromné, a proto do popředí málo pronikající", jak ho jednou charak-
terizoval Wolkan.100 Adler tak pokračoval v tradici pražské německé ži-
dovské literatury, kterou zahájil S. Kapper a která až do druhé světové
války činila z Prahy centrum plodného česko-německého literárního
hnutí.
FRIEDRICH ADLER ALS VRCHLICKÝM tung waren seine eigene dichterische Be-
ÜBERSETZER gabung, sein außergewöhnliches sprach-
schöpferisches Können, sein hohes künst-
Im Verhältnis der Prager deutschen leriches Verantwortungsbewußtsein, seine
Schriftsteller zur tschechischen Nation typologische Verwandtschaft zu Vrchlický
deutete sich Mitte der 90er Jahre des sowie der Umstand, daß beide im gleichen
19. Jh. eine Wende an: ihrer liberal-frei- Zeitraum und Kulturmilieu schöpferisch
sinnigen Tradition treu bleibend suchten wirkten und die Möglichkeit ständiger
die meist jüdischen Schriftsteller vor allem Konsultation bestand und genutzt wurde.
über die Werte der Kultur nach einem Weg Die Analyse von Adlers Nachdichtungen
der Verständigung. Einer der ersten, der auf dem Hintergrund seines eigenen
hierbei voranging, war Friedrich Adler, Schaffens und den poetischen Normen
Mitte der 93er Jahre der führende Prager seiner Zeit zeigt, wie kongenial Adler die
deutsche Dichter. Seine Anthologie aus oft schwer zu übertragenden Gedichte
Vrchlický's Poesie, 1894 im Leipziger Vrchlický's deutsch wiederzugeben ver-
Reclam-Verlag erschienen, ist ein bemer- mochte. Treue zum Original, etwa in rhyth-
kenswertes Zeugnis dieser neuen Orientie- misch-metrischer Hinsicht oder der syn-
rung. Von den Prinzipien des poetischen taktischen Struktur, verbindet Adler ge-
Realismus aus, wobei aber zugleich Ge- schickt mit einem freien inneren Ver-
dichte des sozialen Mitgefühls herausge- hältnis dazu, etwa in der Veränderung ein-
stellt werden, wurde mit dieser Anthologie zelner Bilder, der gelegentlichen Rück-
Vrchlický's poetisches Riesenwerk dem nahme von Vrchlický's pathetischem Ge-
damaligen deutschsprachigen Leser gültig stus, der Konzentration auf die Semantik
erschlossen. Wesentlich war dabei die des Einzelwortes, etwa euphonisch und
Qualität der Nachdichtung. Adler hat hier semantisch starker Komposita usw. Adler
eine kongeniale Wiedergabe des Originals wählt die Stilnorm deutscher Lyrik, die
erreicht, ein Ideal, dem in den tschechisch- zum Impressionismus tendiert. Er krönte
deutschen Literaturbeziehungen des 19. Jh. so die deutsche Vrchlický-Rezeption und
lediglich Wenzig mit seinen Kollár-Über- leitete eine Tradition ein, die Prag bis zum
tragungen und Ka,pper mit der Nachdich- II. Weltkrieg zum Zentrum fruchtbarer
tung von Mâchas „Máj" nahegekommen tschechisch-deutscher Literaturbegegnung
waren. Die Voraussetzung für Adlers Leis- werden ließ.