Friedrich Adler Jako Překladatel Vrchlického

Friedrich Adler jako překladatel Vrchlického
Author(s): MANFRED JÄHNICHEN and Rudolf Havel

Source: Česká literatura , 1969, Vol. 17, No. 6 (1969), pp. 597-613
Published by: Institute of Czech Literature, The Academy of Sciences of the Czech
Republic
Stable URL: https://www.jstor.org/stable/42710062
JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide
range of content in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and
facilitate new forms of scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.
Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at
https://about.jstor.org/terms
is collaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Česká literatura
This content downloaded from

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
All use subject to https://about.jstor.org/terms
597
Friedrich Adler jako překladatel

Vrchlického
MANFRED J Ä H N 1 C H E N
Ve vztazích pražské německé literatury k české kultuře a k českému ná-

rodu začal se v devadesátých letech projevovat obrat: věrni své liberálně
svobodomyslné tradici pokoušeli se spisovatelé většinou židovského pů-
vodu najít cestu dorozumění a odlišovali se tím výrazně od svých kolegů
v okrajových oblastech, kteří, orientováni většinou německy nacionálně,
pokračovali v linii osmdesátých let.
Obyčejně se tento začátek nových vztahů datuje vystoupením mladého
R. M. Rilka. Aniž bychom chtěli pochybovat o jeho daleko sahajícím pů-
sobení, je toto tvrzení správné jenom podmíněně. Neboť už před jeho
záslužným objevením české Prahy „Nepomuků" a „prosté české lidové
písně", jak stojí v jeho „Larenopfer" 1896, 1 pokoušela se starší generace
dostat se z ďábelského kruhu šovinismu a exkluzivity. Ukazuje na to
způsob, jak se exponoval pro poezii Jaroslava Vrchlického od počátku
devadesátých let Fr. Adler, i přátelský vztah Huga Saluse k velkým čes-
kým osobnostem.2
Charakteristický byl především Adlerův příklad: Na začátku devade-
sátých let pokoušel se zde básník - jak to formuloval sám v jednom
dopise Vrchlickému - „přemoci národnostní předsudky svých spolu-
občanů",3 aby postavil proti halasnému radikalismu každodenní politiky
porozumění prostřednictvím básnického slova.4 Význam tohoto angažo-
vání je nutno ocenit tím více, že Adler nebyl jen místní veličinou (v dob-
rém slova smyslu), jakými byli tenkrát mnozí vychvalovaní spisovatelé
píšící v českých zemích německy - Adler byl naopak předním němec-
kým spisovatelem v Praze,5 na počátku devadesátých let uznávaný už
v celém německém kulturním prostoru. Jako osmadvacetiletý byl - aby-
chom užili formulace J. Körnera z časopisu Donauland6 - „účastníkem
útoku z hradeb moderní lyriky"; jediný z rakouských básníků byl
1 Srov. třeba V. černý, Reiner Maria Rilke, Böhmen und die Tschechen. Praha 1906.
Srov. nejnověji K. S a b o u k, Hugo Salus, einer von Prags deutschen Dichtern , v:
Im Herzen Europas, prosinec 1967, str. 20 an.
3 Dopis F. Adlera J. Vrchlickému z 6. 11. 1895.
Jisté omezení významu tohoto angažování podává O. K o s t a ve svém zajímavém
článku: Wege Prager deutscher Dichter zum tschechischen Volk , v: Aufbau, roč. 14,
Berlín 1958, str. 556 an.
5 Viz J. Joss, Adler als Lyriker, v: Oest.-Ungarische Revue, sv. 35, 1907, str. 251an.;
srov. např. také velmi poučný článek P. Leppina v: Litterarisches Echo, sv. 21,
1918, 274.
6 Tamtéž, roč. I, 1918, str. 777 an.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
598
zastoupen v „Moderních básnických charakterech"7 antologie Jung-

Deutschland, sestavené M. Konrádem, K. Henckellem a W. Arentem. Velký
realista K. E. Franzos je] zařadil rok nato do své reprezentativní Öster-
reich-Anthologie z roku 18848 a roku 1893 vyšla jeho první básnická
sbírka,9 která vzbudila v Německu oprávněný ohlas. „Dokonalost rytmu
a rýmu, tato líbezná hudba řeči, tato sladká a okouzlující melodičnost,
tato stejně lehká stavba jazyka"10 byly přednosti, které byly kritikou na
sbírce Adlerově velebeny; v době přechodné jazykové nedbalosti musel
být klasicky strohý a umělecky dokonalý tvar zvlášť nápadný.
Ale Adler si již na začátku devadesátých let získal jméno nejen jako
básník, nýbrž také jako mimořádný formálně dokonalý překladatel. Na-
značovala to již chvála, kterou o pražském gymnasistovi vyslovil P. Heyse
nebo R. Hamerling;11 cena Magazinu für Literatur za německý překlad
Longfellowovy básně „The day is gone",12 dále jeho zdařilý převod ga-
lantně klasického Španěla Tomáše de Iriarte13 nebo vlastenecky roman-
tického Itala Arnalda Fusinato14 pomohly mladému Adlerovi jako nada-
nému přebásňovateli k vážnosti v německém kulturním světě. Ve Wiener
allgemeine Kunstchronik bylo například 1893 řečeno: „Skutečně nevíme,
zda máme dát přednost básníkovi nebo překladateli cizího básnictví."15
Adlerův životopisec M. Fleischer hodnotil to později právem jako „v ně-
mecké literatuře jedinečný a nepřekonaný zjev jazykové přizpůsobivosti
a univerzality".16
S takovým osvědčením obrátil se Adler na začátku devadesátých let
také k překladu poezie J. Vrchlického. S Vrchlickým se osobně seznámil
prostřednictvím E. Grüna 188917 a oba básníky spojovala zprvu společná
7 Berlín 1884, H. C y s a r z nazývá tuto sbírku „ersten turbulent-revolutionären Stoß-
trupp des Naturalismus"; srov. Prag im deutschen Geistes-Leben, Mannheim 1961, str.
56 an.
8 Deutsches Dichterbuch aus Österreich, vyd. K. E. Franzos, Lipsko 1884.
9 A. Adler, Gedichte, Berlín 1893.
10 Tak psal např. B. Rüttenauer v Blätter für literarische Unterhaltung, 1893,
str. 429.
11 Srov. M. Fleischer, F. Adler, Praha 1909.
12 K tomu viz Adler ve své krátké autobiografické črtě Mein Lebensgang , v:
Böhmens deutsche Poesie, sv. 2, 1892, str. 227; ze 221 obesílatelů byl jeho překlad
vyznamenán.
13 Literarische Fabeln des Tomas de Iriarte. 1887.
14 Arnaldo Fusinato, Der Student von Padua, 1891.
15 Allgemeine Kunstchronik, roč. 17, 1893, str. 23; k tomu srov. také O. Härtung v:
Deutsche Dichtung, sv. 8, 1890, sv. 11, str. 150.
16 M. Fleischer, cit. dílo, str. 15.
17 Adler sám udává v náčrtu o svém přebásnění Vrchlického ve Sborníku Společnosti
Jaroslava Vrchlického, svazek 1, Praha 1915, str. 21, datum říjen 1890. Z korespondence
A. Grüna s J. Vrchlickým vychází však najevo, že k osobnímu seznámeni došlo už
v říjnu nebo v listopadu 1889; 23. 11. 1889 například píše Grün mezi jiným: „Jak se vám
líbil dr. Friedrich Adler? Skutečně živý duch a velmi obratný básník. }eho velmi po-
těšilo, že se s Vámi mohl seznámit." Literární archív PNP Praha.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
599
záliba v italské kultuře a literatuře,18 k níž pak přistoupilo Adlerövo

vysoké oceňování Vrchlického jako osobnosti i jako překladatele Faus-
ta.19 V nedatovaném dopise z května 189120 poslal Adler českému mistru
své první přebásnění jeho poezie - a je příznačné, že to byla báseň
„Sarkofág" ze sbírky Duch a svět, v níž je na řeckém motivu protikladu
života a smrti symbolizována harmonie bytí.21 Vrchlického pochvala „Vá
překlad se čte jako německý originál znamenitě, . . . jest to totiž pře-
básnění, a úloha básnického překladatele by neměla být jiná"22 -
získala asi s konečnou platností Adlera ke zprostředkovací práci. Od té
doby se dá sledovat narůstání jeho překladatelského díla, z něhož se
konečně objevily první ukázky v Lauserově vídeňské Allgemeine Kunst-
chronik a v časopise Deutsche Dichtung K. E. Franzose.23 Tak pronikl
Adler svými prvními překlady z Vrchlického ihned do literárních časo-
pisů, ve své době ústředních. Ke svým Básním (Gedichte) z 1893 připojil
čtyři překlady - tři z Vrchlického a jeden z přítele Klášterského.24 Ne-
bylo také bez významu, že se na něho obrátil E. Albert, aby pro jeho
Antologii z Vrchlického přeložil „zvlášť obtížné kusy", jak napsal svým
pedanticky učeneckým způsobem.25 Adler této prosbě ochotně vyhověl.
Obecně kladný ohlas26 stejně jako vědomí, že dosavadní německé pře-
klady z Vrchlického umělecky jen zřídka odpovídají básnické velikosti
18 Srov. třeba Adlerův nedatovaný lístek Vrchlickému, datum pošt. razítka 9. 10. 1890,
který přiložil ke svému .překladu Montiho 1876, nebo lístek Adlerův z 27. 4. 1891, v němž
děkuje za Vrchlického doporučení, aby četl Marrabiho. Korespondence nebyla dosud
zveřejněna a je uložena v Literárním archívu PNP v Praze.
19 Šrov. Adlerův uctivý dopis z 18. 1. 1891. Doslova píše mezi jiným: „Touto p
jste právě postavil monumentum aere perenius. Není to zajisté chlubictví Němce, ale
nelze poskytovati vyšší svědectví dokonalosti řeči kterékoli než snahou úspěšnou ná-
sledovati zpěv nesmrtelný do výši a hlubiny jeho ... Mé srdečné blahopřání k pro-
vedení této práce Vám i Vašemu národu."
20 Datum je zřejmé z dopisu Vrchlického, kterým 29. 5. 1891 za přebásnění děkuje
a kde mezi jiným píše: „Velký dík za krásné překvapení, které jste mi způsobil. Váš
překlad se čte jako německý originál znamenitě, a to je podle mého názoru to nej-
vyšší, co můžeme od překladatele očekávat."
21 V nedatovaném dopise píše mezi jiným: „Velectěný pane! Dovoluji si Vám zaslat
první pokus o báseň Sarkofág od Vás. Měl jsem vždycky starost, zda se mám odvážit
na Vaše básně, a jak ukazuje výsledek, právem. Musel jsem se vzdát mnoha obrazů,
abych zachránil pro cítění německého Čtenáře vznešený a slavnostní dojem hluboce
procítěné básně. Prominete celou řadu smělostí, především roztržení periody a změnu
»z desek rakve« na opak . . ."
22 Vrchlický v dopisech. Uspořádal A. Pražák. Praha 19Ò5, str. 550.
23 Deutsche Dichtung, sv. 11, str. 42: Gazotte's Prophezeiung ; tamtéž, str. 189: Das
Lied des Lebens; 1892 ve sv. 12, str. 243: Die erste Rose; 1893, sv. 14, str. 172: Von der
Reise; 1893/94, sv. 15, str. 191: Das ewiqe Evanqelium; tamtéž, str. 260: Stiqma atd.
24 Tamtéž, str. 219 an.; od Vrchlického Píseň života, Mater dolorosa, Svatební cesta;
od Klášterského Kolébka. K přátelským vztahům Fr. Adlera ke Klášterskému srov.
A. Klášterský, Vzpomínku a portrétu. Praha 1934, str. 472.
25 Viz E. Albert v předmluvě k Neuere Poesie aus Böhmen, Vídeň 1895, str. V.
26 Srov. třeba Albert tamže: „Nemohu mu (Adlerovi, M. J.) zde kromě vřelých díků
nevyjádřit ještě svůj obdiv."

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
600
českého básníka,27 přiměly jej asi k tomu, že při svém přísně vymezeném
volném čase28 usilovně na překladech pracoval. Dne 2. 11. 189429 mohl už
poslat hotový rukopis německému nakladatelství, kterým mělo být podle
přání Vrchlického nakladatelství Reclam.30 P. H. Reclam ovšem zpočátku
vydání odmítl „pro naléhavost vydávat díla jiná"31; teprve v příštím roce
vyšla v tomto proslaveném nakladatelství Vrchlického antologie a doku-
mentovala tak jeden z uměleckých vrcholů česko-německých literárních
vztahů v 19. století.
Vrchlický, který mu předtím byl „nezbytnou vůdčí hvězdou po nepř

hledném již tehdy moři jeho poezie"32 - jak Adler 1915 vzpomínal
sestavil mu pro jeho překlady výbor z vlastních básní. Podle tohoto ná-
vrhu vznikla 1894 česká antologie; Adler se jí při kompozici svého tiě-
meckého výboru v podstatě přidržel. Shodně ho rozdělil podle velkých
tematických okruhů: Lidstvo; Příroda; Umění; Láska; Život - smrt a
výpravné básně; z českého vydání vynechal pouze oddíl Vlast, poněvadž
lento tematický okruh čerpal především z českých dějin a z české kul-
tury. Zřejmě to byly ohledy na politickou situaci, i když - jak Adler
správně poznamenává v předmluvě k antologii - „básníkův tón, vzdá-
lený každému šovinismu, nemohl urazit německé cítění".33 Adler však
dělá změny i při vlastním výběru. Vybírá například záměrně takové bás-
ně, v nichž jsou zpracovány německé motivy, především o osobnostech
Goetha a Boecklina,34 nebo rozšiřuje antologii o básně jako „Španělská
romance", aby měl - jak výslovně podotýká - také „etwas Humoristi-
sches".35
Přesto však vychází svazek v podstatě z Vrchlického podnětů. To má

za následek, že výběr vychází velkou měrou z principů poetického rea-
lismu. Před německého čtenáře předstupuje tedy v 129 přeložených bás-
ních vážný, po pozitivních věčných hodnotách toužící básník, který zá-
pasí o otázky umění a života a který se vyjadřuje jak objektivně re-
flexívní, tak sugestivně subjektivní lyrikou. To odpovídá také intencím
Adlerovým, který přes svou účast na „Bastaillesturm der jungen Lyrik"
je přece v podstatě - jak to formuloval kritik A. Kleinberg ve Wiener
27 Srov. k tomu Adlerûv dopis Vrchlickému z 6. 11. 1895 v: J. Vrchlický, E. Albert,
vzájemná korespondence , Praha 1954.
28 Srov. Adlerûv dopis Vrchlickému z 8. 6. 1894, Literární archív PNP. Praha.
29 Srov. Adlerův lístek Vrchlickému z 2. 11. 1894: „Rukopis dnes odešel k Reclamovi;
bude ještě připojen (krátce zamýšlený! úvod." Literární archív PNP. Praha.
30 Srov. Adler ve Sborníku Společnosti T. Vrchlického, citovaný svazek, str. 24.
31 Dopis P. H. Reclama Adlerovi z 31. 5. 1895, Literární archív PNP, Praha.
32 Ve Sborníku Společnosti J. Vrchlického, sv. 1, 1915, str. 23.
33 J. Vrchlický, Gedichte, Lipsko 1895, str. 9.
34 Tamtéž, str. 86, 98 an.
35 Tak Adler v dopise Vrchlickému z 8. 6. 1894.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
601
Abendpost - „mužem práce", jehož tvorba se vyznačuje „vážností a

citem odpovědnosti".36 Jeho výrazné sociální cítění, jemuž vděčí v pr
řadě za čestné zařazení do „Moderních básnických charakterů",37 v
jej také ve výboru z Vrchlického k tomu, že položil důraz na poezii so-
ciálního soucitu. Jako přiklad buďtež jmenovány básně jako „Klasy
chudých"38 ze sbírky Duch a svět s onou idealizovanou postavou Cida,
uchvacující „Žalozpěv selského lidu po porážce u Chlumce" ze Selských
balad39 nebo ze Zlomků epopeje chvalozpěv na prostého „barbara" Gha-
ziho,40 který chce svou zem hájit proti „civilizovaným" vetřelcům, a padá.
Vrchlický se zde těmito básněmi představuje německému čtenáři nikoliv
v „nevděčné úloze generalissima starých" - jak ho charakterizoval na
příklad J. Kamper po sporech o Hálka v Magazin für Litteratur 189541 -,
nýbrž jako básník, který dokázal dát výraz tomu, na čem jeho době hlavně
záleželo: úsilí o sociální spravedlnost. To ovšem neznamená, že tím zůstal
nepovšimnut onen pro Vrchlického tak důležitý poetický ideál básníka-
prorpka, který hledá věčné hodnoty krásy - například v tematickém
oddílu „Umění",42 nebo který se v reflexívních úvahách vyslovuje o dvoj-
pólovosti bytí, jak to už naznačuje antinomie „život - smrt".43 Ve vý-
boru se vědomě zdůrazňuje bolestné poznání vší pomíjejícnosti, aby se
lim zřetelněji vyzdvihla hodnota života. Zde, tak jako ve výpravných
básních, ukazuje se základní poeticky realistická struktura Vrchlického.
Že však Adler z toho vycházeje odkazuje zvlášť na ony sociální nebo
subjektivní básně, že na klíčových postavách dějin jako „Spartakus"44
nebo „Giordano Bruno"45 zdůrazňuje Vrchlického volání po bratrství a
lidskosti, to je - přes pomoc Vrchlického - jeho zásluha a to aktua-
lizuje podstatně celý výbor. Obrovské básnické dílo Vrchlického bylo tak
německému čtenáři ze začátku devadesátých let - z pražského zorného
úhlu - účinně zpřístupněno a vyloženo.
Bylo už řečeno, že především také kvalita přebásnění oné Vrchlického

antologie zaujímá čestné místo v procesu vzájemných česko-německých
literárních vztahů. Zde se splňuje v 19. století poprvé požadavek kon-
geniality, která je bezpodmínečným předpokladem při překládání poe-
36 Wiener Abendpost, 1917, Č. 35.
37 K tomu viz také Thummerer v: Deutsche Arbeit, sv. 16. str. 211 an.
38 Gedichte, str. 151 an.
39 Tamtéž, str. 38.
40 Tamtéž, str. 194 an.
41 Tamtéž, Das böhmische Literaturlahr, str. 1007.
42 Gedichte, str. 77 an.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
602
zie46 a které se v dosavadních česko-německých literárních vztazích

více přiblížil J. Wenzig svým přebásněním Kollára a mladý S. Kapper
přetlumočením Máchova Máje.47 Avšak rozsáhlé umělecké souznění mezi
básníkem a překladatelem, které je pro tento proces později ve 20. sto-
letí tak podstatné (tak třeba přebásnění P. Bezruče R. Fuchsem,48 pře-
klady L. Führenbergera,49 abychom jmenovali nejznámější příklady, ona
„hudba ve verších",50 nebo nejnověji německé převody v antologii Glas-
träne,51 které vznikly za uměleckého vedení F. Fühmanna), toto souznění
bylo uskutečněno poprvé Adlerovým přebásněním poezie Vrchlického.
Tím bylo dosaženo nového stupně v přijímání české literatury v němec-
kém prostředí: stupeň umělecky adekvátní realizace nebo - chceme-li -
básnického souznění.
Prvním předpokladem k uskutečnění tak vysokého a vytouženého cíle p

zprostředkování poezie bylo ovšem Adlerovo vlastní umělecké nadání, je
neobyčejný cit pro jazyk a formu. Dokazují to básně jako „Das Lied der
Klothe"52 svou neobyčejnou ukázněností rytmickou a jazykovou i přísno
jednoduchostí, nebo skvěle vystižený taneční rytmus v básni „Galopp".5
, Rinne / Faden, rinne: Aus der ernsten Hand; / Statt der Ruh gewinne
Sturm und Unbestand", čteme v první básni a v druhé: „Sonder Ra
ten / In das Hasten, / Alle Lasten / Wirf beiseit! / Bald verronnen / Is
der Bronnen / Holder Wonnen / - Brauch die Zeit!" Adler se zde ne-
ukazuje jen jako „milý, malý talent, jehož význam nadneslo provinciální
prostředí", jak Adlera spolu s H. Salusem pokládal za spravedlivé zhod-
notit E. Utitz,54 nýbrž jako velice ukázněný tvůrce, který se klasicky
přísnou jednoduchostí výrazu snažil přiblížit svému vzoru Goethovi. Adle-
rův životopisec M. Fleischer výstižně charakterizuje tento způsob tvorby:
„Stručná strohost, omezení na nejnutnější prostředky, zjednodušení při
plnosti uměleckých výrazových možností dodává mu rys suverenity."55
Pro adekvátní reprodukování a tím i pro zásadní interpretaci originálu
je dále důležité, že se básník a překladatel v rozhodujících otázkách
46 Srov. neinovëil J. Levý, Umění překladu. Praha 1963.
47 Srov. M. Jähnichen, Zwischen Diffamierung und Widerhall, Berlin 1967, str.
166 an.
48 Srov. M. Jähnichen, Fuchs' Nachdichtung von Bezruč „ Schleslschen Lied

v: P. Bezruč. Schlesische Lieder. Berlin 1963. str. 113 an.
49 Srov. L. Führenbere. Aus Böhmens Hain und Flur. Berlin 1961.
50 Tak např. L. Kundera ve své kritice k tomu v: Neues Deutschland, ročník 17,
1962, č. 6, .příloha Kunst und Literatur, č. 1, str. 2.
51 Srov. M. Jähnichen, Die Glasträne v: Neue Deutsche Literatur, roč. 13, Berlín
1965, seš. 5, str. 192 an.
52 Viz Adler, Gedichte, str. 8.
53 Tamtéž, str. 43.
54 E. Ut It z, E. E. Ktsch, der klassische Journalist, Berlin 1956, str. 31.
55 M. Fleischer, cit. dílo, str. 14.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
603
shodovali. Tuto typologickou příbuznost mezi Adlerem a Vrchlickým, je-

jich dalekosáhlou názorovou shodu vyjádřil německý básník třeba těmito
verši, které jsou věnovány velkému Čechovi:
Wild tobt des Lebens Kampf einher,

der Taumel bindet alle Sinne,
gering gilt, was nicht dient zur Wehr
und unnütz, was nicht zum Gewinne.
Der Schönheit Dienst wird arg gehöhnt,

ein leeres Ding für müssige Leute,
und wem die Seele leise tönt,
der birgt sie ängstlich vor der Meute.
Doch kommt der Tag, da stockt die Jagd,

es brennen heiss die matten Lippen,
es wacht ein Sehnen auf und klagt:
„0 einen Trunk! Nur um zu nippen."
Dann naht der Dichter, - lang gehegt

hat er der Erde seine Gabe,
und tröstend an die Lippe legt
dem Lechzenden er milde Labe.
So wahrst auch du den hohen Schatz
und sorgst mit Liebe ihn zu mehren,

scheint für ein Lied auch jetzt kein Platz,
die Stunde kommt, da sie's begehren.
Dann drängen sie heran voll Qual -

du aber hältst den Reichtum offen,
und zündest mit der Schönheit Strahl
im bangen Herzen Mut und Hoffen.56
Boj žití divě víří ted,

v té vřavě všecky smysly planou,
co není zbraní, to je smeť,
co není k zisku, musí stranou.
A k smíchu teď je umění,

toť zahálečů hříčka v prázdni,
a komu v tichu duše zni,
ten před smečkou ji skryje v bázni.
Však přijde den, a stane shon,

na mdlých rtech žhavý úpal vzrůstá
a touha budí se, slyš ston:
Jen doušek! Ó, jen smočit ústa!
56 Citováno podle M. Fleischer a, str. 28 an.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
604
Tu přijde básník - čistý zdroj

on dlouho střežil, poklad země,
a na žíznících retů znoj
teď s útěchou jej kane jemně.
Tak střežíš Ty ten skvostu jas,

a láskou stále vzrůstá v Tobě,
pro .píseň dnes tu není čas,
však pohřeší ji v příští době.
Pak přijdou v mdlobách s palným rtem,

Ty dáš ji všem, Tvá číš se leskne,
a vznítíš krásu paprskem
zas naděj, sílu v duši teskné!
(Překlad A. Klášterského)
K těmto podstatným typologickým předpokladům přistupuje vnější

skutečnost, že básník i překladatel tvořili v témže časovém období a
v témže prostředí, a tím jim byla dána podobná „Stilwille". Adler měl
zároveň možnost stále se radit s básníkem, jemuž se brzy cítil přátelsky
zavázán, a - jak ukazuje jejich vzájemná korespondence - této mož-
nosti také využíval. A konečně je důležité: Adler si byl zcela vědom velké
odpovědnosti, kterou znamená jeho přebásnění. Píše o tom: . . Ale také
tlumočení veršů samo o sobě je vzácná věc, je-li děláno čestně, a já
potřebuji k překládání stejnou náladu jako k vlastním veršům. Je to
přece vlastní tvůrčí práce, která tady vzniká."57 Toto téměř odevzdané
sebeobětování způsobuje, že Adler tak splývá s originálem, že je ne-
bezpečí, aby se v něm dokonce neztratil. Vyslovil to v jednom dopise
Vrchlickému a tím zároveň naznačil, proč - vedle jiných důvodů - ne-
přistoupil k dalším překladům: „Poněvadž musím nyní prozatím nechat
básně odpočívat, abych sám sobě nedělal konkurenci, pomýšlím na to,
přeložit nějaký kus od Vás," píše 14. 6. 1895.58
„Čistotu a pečlivost jeho jazykového roucha", zdaleka ne jen jako vý-
raz formálního talentu, zvláště vyzdvihl59 na Adlerových Nových básních
(Neue Gedichte) neznámý kritik ve Franzoso vě reprezentativním časo-
pise Deutsche Dichtung.60 Co zde bylo řečeno o vlastnostech Adlera bás-
níka, platí bez omezení i pro jeho překlady. Je to „nenapodobitelná
pružnost a plynulost verše" a „výsledek přísné sebekázně a následek
pečlivé svědomitosti při překládání z cizích jazyků".61 Jeho překlady,
57 Citováno podle M. Fleischer a. str. 15.
58 Literární archív PNP Praha.
59 Neue Gedichte, Lipsko 1899.
60 Deutsche Dichtung, sv. 20, 1899, str. 32.
61 M. Fleischer, str. 15.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
605
vyrůstající ze struktury pražské němčiny z počátku devadesátých let,6

se tak stávají samostatnými hodnotnými uměleckými díly. Charakteris-
tickým příkladem je třeba přetlumočení Vrchlického básně „Hermes"
Hermes, olympických bohů Hermes, zauberreich im hohen

tajůplný, Götterkreise ,
okřídlenou klade nohu Setzt auf Land und Flur die frohen
lehce na nivy i vlny; Flügelschritte leicht und leise,
vůdce duší neúnavný, Führer in des Hades ' Schauer,
jak svět dávný, Ew'ger Dauer,
jako člověk mladý jest. Fühlt er nie des Alters Macht.
Nepenthu květ spjatý k skráním, Den Nepenthes in den Haaren,

berlu v ruce, Schwingt er seinen
jde, hrnou se stíny za ním; Zauberstab ; ihm folgen Scharen
jedni v klidu, jedni v muce, Dunkler Schatten; die mit Weinen,
po života těžké práci Die gelassen und zufrieden,
v rezignaci Denn beschieden
mdlí zlé břímě dále nést. 1st die Ruhe mit der Nacht.
Tiše, tiše k vlnám Lety Leise hin zum Lethe streichen

zvolna táhnou, Sie gemessen,
unavené zvadlé rety Und es brennen ihre bleichen
zapomnění piti práhnou, Lippen nach dem Trank: Vergessen,
zapadnout v sen věčný, sladký; Nach dem süssen Schlaf die Glieder ;
on však zpátky Er kehrt wieder,
v spleť se vrací lidských cest . . .63 Wo das Leben stürmisch wacht . . .M
Adler dosahuje - a pro básníka jako on je to samozřejmostí - rovno-

cennosti celkového projevu kongeniální reprodukcí jednotlivých obrazů.
Tajemnou náladu Vrchlického dokázal zachytit němčinou básnicky stejně
hodnotnou, aniž se otrocky vázal na každý detail, podmíněný často
náročnou strukturou básně. Obraz „Nepenthu květ spjatý k skráním" na-
příklad vyřešil: „den Nepenthes in den Haaren"; „unavené zvadlé rety
zapomnění piti práhnou" převádí v německém přebásnění zcela shodně:
„und es brennen ihre bleichen Lippen nach dem Trank: Vergessen". Onu,
jak to formuloval Hegel,65 „dichterische Bildhaftigkeit", pomocí kteréž
„máme před sebou pojem věci a její jsoucno jako tutéž totalitu ve vnitř-
ním rámci představy", vytváří v jiné řeči nově a přitom se stejnou hod-
notou.
Adler dosahuje této adekvátnosti onou „virtuozitou a oním mistrov-

62 K tomu viz P. E i s n e r v Tvorbě, roč. 1, Praha 1926, str. 12 an.
63 Ze sbírky Fresky a gobelínu.
64 Gedichte, str. 90.
65 F. W. H e g e 1, Aesthetik, Berlín 1955, str. 904 (český překlad J. Patočky Praha
3966).

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
606
stvím" zpodobování, o nichž mluví s plnou chválou třeba J. Joss v Ös

reich-Ungarische Revue.66 Je zde konečně jeho rytmická lehkost,
tak dokonale odpovídá Vrchlického originálu a která, spojena s jeho
smyslem pro melodičnost slova, dosahuje sugestivní hudebnosti. Zvlášť
budiž upozorněno na instrumentaci hlásek v první strofě, která po této
stránce český originál předčí, nebo na polyfonii třetí strofy, kterou Adler
dokázal zachovat i v němčině:
Tiše, tiše k vlnám Lety Leise hin zum Lethe streichen

zvolna táhnou, Sie gemessen,
unavené zvadlé rety Und es brennen ihre bleichen
zapomnění piti práhnou. Lippen nach dem Trank: Vergessen.
Ona „okouzlující melodičnost a umělá stavba strof", které

jeho vlastních verších oceňovala,67 vyznačuje tedy také jeh
Jsou zde dále odstíněné, vypilované, ano cizelované jazykové obraty,
ovládané principem kázně a krásy, které - na rozdíl od Vrchlického -
spočívají na sémantice jednotlivých slov. Verše jako „Führer in des
Hades' Schauer, / Ew'ger Dauer, / Fühlt er nie des Alters Macht", ukazují
zároveň onu tradici ukázněnosti Platenovy, Geibelovy nebo Heyseovy,
které Adler zůstává věren. V tomto směru ukazuje se jako potomek kla-
sického německého básnictví. Adlerovu dikci vyznačuje určitá záliba
třeba pro adjektivní a adverbiální výrazy tvořené nezřídka prézentními
participii a složeninami. Zde navazuje zcela na tuto tradici a přivádí ji
k neobyčejně osobité sugestivitě. Zvlášť zřetelné to je při tlumočení pří-
rodních nálad. Takovým nejcharakterističtějším příkladem pro to jsou
., Serenády melancholické" z Vrchlického sbírky Hudba v duši, naplněné
hudebnosti, rytmem a křehkými náladami, které Adler přebásňuje takto:
Nic smutnějšího není Nichts kann so schmerzlich stimmen,
nad flétny roztoužení, Als bei des Tags Verglimmen
když v červánkovém ohni Die Töne einer Flöte,
se rozplývá svět denní. Die sehnsuchtsvoll verschwimmen.
Mezi stromy zní to Aus den Bäumen klingen,

kdesi v šeru s/cn/to; Aus dem Dunkel dringen,
dí to : Mladí snové, Hörst du's heimlich: Junge Träume,
líto mi vás, Uto' Ach, dass sie vergingen!
Úpí to a vzdychá Seufzen, Atmen, Bangen ,

dojemně a zticha Weich und traumbefangen,
jako milá, když na oči Wie der Hauch der Liebsten, streifen
a na čelo dýchá . . . Augen dir und Wangen . . .
66 J. J o s s, Adler als Lyriker, NF, sv. 35, Vídeň 1907, str. 251 an.
67 Srov. třeba Blätter für Literarische Unterhaltung, 1893, str. 429.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
607
Vlní se to, stůně. Wehmutsvolle Wellen!

Noc je květ a v lůně Dieses duftge Schwellen,
jeho vlá ta opojivá, Aus dem Kelch der Blüte Nacht scheint
zpívající vůně!68 Tönend es zu quellen!9*
Adlerovo přebásnění je naplněno přinejmenším stejnou chvějivou hu-

debností jako originál. Křehké kouzlo oné dohasínající večerní nálady je
zachyceno nejen plně vyznívajícími rýmy, ale především adjektivními
a adverbiálními výrazy. Na druhé straně ukazuje Adlerova tendence vy-
užívat verbálních substantiv na blízkost k soudobému modernímu bás-
nictví a zdůrazňuje jejich impresionistický charakter. Výraz ztrácí si
na jasnosti a přesnosti, získává však na básnické rozlehlosti a hloubce,
jak to třeba ukazuje třetí strofa: „Seufzen, Atmen, Bangen, / Weich und
traumbefangen"; to je nepochybně básničtější než u Vrchlického zcela
konkrétní „Opí to a vzdychá / dojemně a zticha". Věrnost originálu a
zároveň vnitřní volný vztah k němu, jak to má vyznačovat tvořivého
překladatele, jsou pro Adlerovo dílo charakteristické. Srovnáme-li třeba
poslední verše s originálem, který se skládá z podružných představ, „vlní
se to, stůně. / Noc je květ - ", vidíme, že je Adler zhušťuje do „Wehmuts-
volle Wellen! / Dieses duftge Schwellen".
Pro omezené místo budeme charakterizovat toto tvrzení jen několika
příklady. Přitom je třeba mít na mysli: Pro Adlera je stále závazná ryt-
mická stavba originálu. I v nejobtížnějších veršových formách - v so-
netu, rondó aj., které ovšem Vrchlický skládá s velkou uměleckou svrcho-
vaností a které dokazují formální bohatství češtiny jako syntetického
jazyka - přidržuje se Adler přísně originálu. Jeho básnická schopnost
mu dovoluje tyto těžkosti zvládnout. Zřetelně to například ukazuje osobi-
tost „Balady moderní"; přes náročnou formu působí silná společensko-
kritická výpověď (Vrchlický pranýřuje úsilí lidstva po vynalezení pro-
středků hromadného ničení) svým humanistickým patosem v německém
přebásnění stejnou uměleckou intenzitou jako v originále:
Tu kolečka, tam páky, šrouby, Und Schrauben, Hebel, Rädchen, Röhren
by vše to k sobě klaplo, snoubí Fügt er und .prüft er; sie gehören
na zatracené dílo zhouby Zum Werk, berufen zu zerstören,
a v potu tváře počítá; Er rechnet eifrig, schweissbedeckt -
blesk v myšlenek teti sjel mu šero Nun fand er blitzschnell. Wie er's löse
u kulometu stisknout péro Ein Druck nur an der Mitrailleuse,
a rázem smrtí tisícero Ein Federdruck und mit Getöse
v řad bojujících zavítá . . .70 Sind tausend Kämpfer hingestreck
88 J. Vrchlický, Souborné vydárú básnických sptsä, Praha 1895 (u
zkratkou VSB1, sv. XLVII, str. 60 an.
70 Ze sbírky Brevíf moderního člověka, VSB, sv. XLVI, str. 65 an.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
608
Rým, věčná Achllova pata překladatelů, reprodukuje Adler významově

zdůrazněnými a většinou také zvučnými kadencemi. Charakteristické jsou
pro něho také elegantní přesahy, jimiž si uchovává nutnou míru básnické
volnosti, třeba v „Hymně Lazarově":
Ein Sohn des Lichtes, werd ich mich
erheben
Empor zu Himmelshöhen; mir voraus

Já roven synům světla, dědic jejich Als Herold geht das ewige Vergeben
vstříc půjdu nebi, svaté odpuštění Und ewig, wie ich bin, durch Nacht und
jak hlasatel můj padne v duchů pění Grauen
a nepočetných světu po peřejích. Erfüll ich siegend Ziel und Zweck der
Před sebou věčnost naplním cíl světa . . .72 Erde . . .73
Náladovost básně - zde slavnostní vážnost - zůstává pres časté pře-

sahy zachována; naopak, plynulost a splývavost výpovědí, které byly
označeny jako příznak Vrchlického stylu,74 je v němčině ještě jasnější.
Jazyková ukázněnost Adlerova, kterou jsme již zdůraznili, je pro to
právě předpokladem. Se senzibilitou básníka - aniž porušil zásadu
věrnosti - zmírňuje přitom někdy příliš vzletný patos Vrchlického.
Zřejmě to ukazuje přebásnění třeba takového „Průvodce" z Vrchlického
knihy „Poutí k Eldorádu":
Wohin ich gehe, ich weiss nicht,
doch ich zage,
Kam dojdu, nevím - ale strach mne jímá, Dass ich im Herzen ein Geheimes trage
vím, že v mém srdci podivný taj dřímá, Das Kraft verleiht, selbst ohne Gott zu leben
pro nějž i Bůh se odcizuje duším... Und Ahnung zieht durch mich mit leisem
Já chvěju se a trnu jen a tuším.75 Beben.™
Vrchlického „ale strach mne jímá" redu

raznější „doch ich zage", „že v mém srdc
Adler opět zdrženlivěji: „dasš ich im Her
lického vyjádření „já chvěju se a trnu jen", naplněné vzepřením indi-
vidua, překládá Adler „und Ahnung zieht durch mich mit leisem Beben".
Vrchlického mohutný patos, který odpovídá velkému gestu takového
Verdiho - abychom užili srovnání s hudbou - , se tím téměř subjekti-
vizuje ve smyslu zvniterněného německého básnění, jak byla v těch le-
tech vlastní třeba R. Dehmelovi. Nebylo to vůbec provinění proti normám
realistického přebásňování, jak je razil Adler sám. Ukazuje pouze, jak
se v detailu uskutečňuje jeho překlad Vrchlického jako „tvořivé pře-
» Strofa IX ze Sfinx, VSB, sv. VII, str. 159.
74 Srov. V. J i r á t, Dva překlady Fausta, Praha 1930.
75 VSB, svazek XLIX, str. 84.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
609
básnění", jak to nazval Vrchlický. Pro Adlerův postup je určující obra-

zová adekvátnost a zároveň realizování podle strukturních zákonů němec-
kého jazyka. Je to zřejmé z překladu jako:
Mně z vůně paprsků a rosy Aus Tau und Duft zieht in die Seele,
a z písně, kterou pějí kosi, Aus Sonnenschein und Amselkehle,
a z hvozdu šera, z páry luk Aus Waldesnacht , aus Wiesenrauch
pad v duši dech a svit a zvuk.77 Mir mächtig Licht und Klang und Hauch.78
Adler využívá tedy také možnosti němčiny tvořit složeninami zvukově

i významově plná slovní spojení. Jeho jazykové vyjádření nabývá tak
výrazné intenzity. Zálibu v cizích slovech - právě od Vrchlického v čes-
ké poezii zřejmou, jak to ukazuje třeba příklad Březinův nebo Nezva-
lův - Adler s Vrchlickým nesdílí. Vyrovnává79 toto estetické oslabení
například osobitě tvořenými slovy s předponami:
Jak všechno snadno by se nésti dalo, Wie leicht war's; alles weiter zu ertragen,
i hořkost rezignace i skon všední.80 Entsagungsleid, des Öden Werktags Ringen.81
nebo:
On znal ty přísné jedle zasmušilé Er kannte diese Tannen, streng erhaben,

se supů hnízdy, v mládí jeho chvíle Mit ihren Geiernestern, die dem Knaben
jež šuměly jak sbor pohanských kněží.82 Errauscht gleich einem Heidenpriesterchcr.83
Nemusíme zvlášť zdůrazňovat, že Adler zachovává i syntaktickou struk-

turu, tedy onu obtížnou hypotaxi, která vyznačuje poezii Vrchlického.
V tom se Adler přidržuje originálu až k zachovávání jednotlivých syn-
tagmat; ukazuje to tento překlad:
Der Jäger ist der Herr, der fest das Untier,
Das schwarze Dunkel, draus das Grauen
steigt,
Ten lovec Bůh jest, silnou za sanici Beim Haupte fasste, seinen Speer ergriff,
chyt potvoru, tmu noční, z které hrůza Des Mondes goldnen Strahl,
a postrach sršely, pak vzal své kopí, Und ihn hineinstiess in den grimmen
měsíce zlatý paprsk, Rachen,
a v chřtán jej vrazil líté sani, kolem Dass rings als Frührot sich sein Blut
až červánkem se rozlila krev její, ergoss -
sta jeho psů, východních větrů svěžích, Ostwinde, seine Hunde lecken nun
teď líže ji a země usmívá se Das dunkle Blut auf und die Erde lächelt
a vstříc se chvěje jitru!84 Dem jungen Tag entgegen.85
77 VSB, svazek XLIV, str. 7.
7? K pojmu srov. 0. Fischer, O překládání bâ$nickûch děl, v: Duše a slovo, Praha
1929, str. 263 an.
80 Ten konec!, II, z Brevíře moderního člověka, VSB. sv. XLVI. str. 18.
82 Západ, VII, ze Starých zvěstí. VSB. sv. LIV. str. 73.
84 Poutí k Eldorádu, VSB, sv. XLIV.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
610
Jaké jazykové virtuozity přitom Adler dosahuje, ukazuje například pře-

klad Vrchlického básně „Po dešti". Obtížný syntaktický útvar je spojen
s umným tvořením rýmů a rytmu a tím se zároveň vyvolává působivá
přírodní nálada:
Scfton bricht das Blau hindurch .
Demantbesetzt
Na obzoru pruh modrý již se mih; Sind reich im Wald die Bäume,
les celý v perlách svěží Der Bach, der mit Geschäume
a potok, (pod strání jenž běží, H er nieder schiesst, jagt tollend, lacht und
je samý hovor, samý smích. schwätzt.
Slyš, divoké vln zápasy Horch all der Wasser Ringen

jak v skalách budí ohlasy, In den Felsen widerklingen,
ba řek bys, v nich Mir ist es, jetzt
Pan velký stojí, baví ho jich váda, steht drinnen Pan, vergessend aller Tücken
přes ramena i záda Lässt über Haar und Rücken
a přes vlasy sich ohne Ende
on dívá se, jak příval vln mu padá - Rinnen die Flut mit innigem Entzücken
a v ruce tleská si.86 Und klatscht froh in die Hände.87
Jednotlivé záměny obrazů jako například „a potok, pod strání jejíž

běží, / je samý hovor, samý smích" za „der Bach, der mit Geschäume /
herniederschiesst, jagt tollend, lacht und schwätzt" odpovídají - v ne-
poslední řadě využitím slovesa - náladě plné aktivity, zintenzivňují ko-
lorit, vyvolávají dojem zhutněnosti. Právě na takových překladech se
německému čtenáři potvrzuje, co napsal H. Salus ve své recenzi této
sbírky, že je Vrchlický „lyrický génius prvního řádu".88 Jen tak mohla
být Vrchlického velikost zprostředkována německé literatuře.
To je Adlerova zásluha v česko-německých literárních vztazích: do-
kázal básníka Vrchlického představit v německém jazykovém prostoru
také jako básníka ,89 Co bylo dosaženo v německé jazykové oblasti do-
znívajícího 19. století pro pravé básnické poznání Vrchlického, za to lze
tedy děkovat především Adlerově výkonu. K tomu se vyjádřily také ně-
které německé osobnosti. F. v. Saar například, onen lyrický dědic N. Le-
naua, A. Grüna nebo F. Grillparzera, píše Adlerovi 16. 12. 1899: „Sypete
žhavé uhlí na mou hlavu! Celý podzim jsem Vám chtěl psát a Váš přímo
mistrovský převod Vrchlického básní mě provázel na všech mých ces-
tách sem a tam."90 Nebo ještě zřetelněji to vyslovil D. v. Liliencron, onen
86 Po dem, z Poutí k Eldorádu, VSB, sv. XLIV.
88 Westermanns Illustrierte deutsche Monatshefte, sv. 80. 1896. str. 681.
89 Srov. také A. K(raus), v: Čechische Revue I, 1907, str. 566.
90 Ve Sborníku Společnosti J. Vrchlického, I, 1915, str. 26; tam je také celá řada
hlasů jiných básníků.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
611
skutečnosti blízký impresionista, kterého za svůj vzor vyzdvihli mladí

estetizující pražští němečtí básníci91; 19. 5. 1898 píše mimo jiné: „A nyní
Vrchlický!!! Můj ty bože, toho jste přeložil ,kongeniálně'. Myslím, že jsem
Vám už v Praze vyprávěl, jak velice jsem vždycky usiloval poznat Vrch-
lického. Ale marně! Nepořídil jsem nic s těmito překlady. A nyní jste mi
poslal ty své! Prostě nádherné. Jak ml z nich vynikla velikost tohoto
básníka! Jsou to všecko .mistrovské ukázky' tohoto básníka, co jste nám
svými překlady dal. Čtou se úplně, jako by je psal německy. A to je za-
jisté pro překladatele pochvala nejlepší."92
Podstatné na této výpovědi je - i když se u Liliencrona může zároveň
s tím pojit radost z nadšeného pražského večera - , že s tímto velkým
Čechem cítí se být spojeni nejen básníci jako P. Heyse, H. Lingg nebo
R. Hamerling,93 kteří do jisté míry reprezentují onen stupeň německé
poezie, proti kterému vedli útok mladí. Jsou to právě také zástupci nové
poezie, za jejíhož „praotce" je pokládán Liliencron, kteří začínají prostřed-
nictvím Adlerova překladu oceňovat poezii velkého Čecha; Rilke byl už
jmenován, patří k nim K. Henckell se svými „Sonnenblumen",94 stejně
jako později mladí pražští básníci kolem Bondyho a Gutha.95 Tím je také
už naznačeno přijetí, jakého se dostalo Vrchlickému především jako so-
ciálnímu básníku od německých sociálních demokratů.96
Tato a podobná svědectví jsou významná také proto, že se tato ně-
mecká antologie z Vrchlického objevila právě v roce 1895, v onom roce
plném událostí pro českou literaturu, kdy vyvrcholila v manifestu Česká
moderna roztržka okolo nové literární orientace. Vrchlický, který Čechům
objevil nejnovější francouzskou poezii, takového Baudelaira nebo Ver-
laina, je nyní zjevně zatlačen do tábora starých, do tábora tradiciona-
listů. To je pro něho tragické a ovlivňuje to také působení antologie,
která právě v Praze nenalezla spontánní obecný ohlas, jakého si za-
sloužila. Oba, básník i překladatel, to cítili velmi bolestně. Adler to for-
muloval v dopise z 6. 11. 1895 takto: „Ano, radikalismus pracuje, a kdo
nejhlasitěji křičí, má pravdu. Ale všechno se změní a tichá činnost opět
zvítězí nad prázdným hlukem. Pro mne je to komické, že všechny do-
savadní překlady, ať byly sebešpatnější, byly přijímány s převelikými
díky, zatímco ten skutečně dobrý, který se z české literatury nabízí . . .,
91 Srov. M. Brod, Streitbares Leben, str. 218.
92 Citováno podle Sborníku SDOlečnosti í. Vrchlinkéhn str 25
93 Srov. citáty ve Sborníku Společnosti T. Vrchlického, str. 25 an.
94 K. Henckell věnoval sešit svých Sonnenblumen speciálně Vrchlickému.
y:> Srov. Modeme Dichtung, gesammelt von A. G u t h und J. A. B o n d y, Praha 1897,
sešit 2., str. 38 an.
96 Srov. třeba dojemný nekrolog v berlínském sociálně demokratickém časopise Vor-
wärts z 11. 9. 1912, příloha 1.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
612
je přijímán tak odmítavě. Ale tak jako originál nalezl svou odměnu již
při tvorbě, tak ji překladatel také dostal při své práci a zříká se uznání,
k němuž, jak se zdá, se tak těžce odhodlávají. Bylo by mi dělalo dobře,
kdybych byl jako Němec, který překonal národnostní předsudky svých
spoluobčanů, nalezl na české straně pochopení pro svou situaci, a tím
také zasloužené vřelé přijetí. Ale nebudu se trápit nad opakem."97 Vrch-
lický se zase domníval, že z německé strany bylo rozhodnuto bojkotovat
všecko české; přinejmenším to vysvítá z Adlerovy odpovědi Vrchlickému
z 30. 11. 1895: „Vaše domněnka, že nějaký spisovatelský spolek se roz-
hodl odmítat všecko české, spočívá na zcela falešném předpokladu. To
pokládám za zcela nemyslitelné a musel byoh také něco o tom vědět.
Ne, příčina toho, že překlad je tak málo, popřípadě zřídka oceňován, je
jedině v době, která hovoří jen o senzacích. Klidné a vážné básnictví je
ještě na nějakou dobu mrtvo, ale ne navždy."98 Je příznačné, že Adler
uzavírá dopis slovy velkého rakouského realisty K. E. Franzose, aby jimi
utěšil Vrchlického: „Nedejte se příliš roztrpčovat přítomným proudem,
jehož produkty mi jednou označil Franzos za literární hnojivo (to je jen
za přechod a zúrodnění ušlechtilého semene pro budoucnost). ,Co se blyští
(nebo hlučí), je zrozeno jen pro okamžik, to pravé se potomkům ne-
ztratí.' A ani současníkům ne."99
Aby současníky důrazně na Vrchlického upozornil, rozhodl se Adler
rozeslat exempláře antologie řadě německých spisovatelů. Už jsme viděli,
jaký ohlas to vzbudilo. I když to nebo ono mohla být zdvořilá pozornost,
Vrchlický pronikl touto cestou jako pravý básník v rovnocenné jazykové
podobě německé do německého a rakouského kulturního povědomí. Za to
vděčí Friedrichu Adlerovi, „povaze hluboce a jemně cítící, skoro příliš
skromné, a proto do popředí málo pronikající", jak ho jednou charak-
terizoval Wolkan.100 Adler tak pokračoval v tradici pražské německé ži-
dovské literatury, kterou zahájil S. Kapper a která až do druhé světové
války činila z Prahy centrum plodného česko-německého literárního
hnutí.
Přeložil Rudolf Havel
97 Literární archív PNP, Praha.

98 Dopis z 30. 11. 1895, tamtéž.
99 Dopis ze 6. 11. 1895, tamtéž.
íoo j Wolkan, Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen und in den Sudeten-
Jändern, Augsburg 1925, str. 94.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC
613
FRIEDRICH ADLER ALS VRCHLICKÝM tung waren seine eigene dichterische Be-
ÜBERSETZER gabung, sein außergewöhnliches sprach-
schöpferisches Können, sein hohes künst-
Im Verhältnis der Prager deutschen leriches Verantwortungsbewußtsein, seine
Schriftsteller zur tschechischen Nation typologische Verwandtschaft zu Vrchlický
deutete sich Mitte der 90er Jahre des sowie der Umstand, daß beide im gleichen
19. Jh. eine Wende an: ihrer liberal-frei- Zeitraum und Kulturmilieu schöpferisch
sinnigen Tradition treu bleibend suchten wirkten und die Möglichkeit ständiger
die meist jüdischen Schriftsteller vor allem Konsultation bestand und genutzt wurde.
über die Werte der Kultur nach einem Weg Die Analyse von Adlers Nachdichtungen
der Verständigung. Einer der ersten, der auf dem Hintergrund seines eigenen
hierbei voranging, war Friedrich Adler, Schaffens und den poetischen Normen
Mitte der 93er Jahre der führende Prager seiner Zeit zeigt, wie kongenial Adler die
deutsche Dichter. Seine Anthologie aus oft schwer zu übertragenden Gedichte
Vrchlický's Poesie, 1894 im Leipziger Vrchlický's deutsch wiederzugeben ver-
Reclam-Verlag erschienen, ist ein bemer- mochte. Treue zum Original, etwa in rhyth-
kenswertes Zeugnis dieser neuen Orientie- misch-metrischer Hinsicht oder der syn-
rung. Von den Prinzipien des poetischen taktischen Struktur, verbindet Adler ge-
Realismus aus, wobei aber zugleich Ge- schickt mit einem freien inneren Ver-
dichte des sozialen Mitgefühls herausge- hältnis dazu, etwa in der Veränderung ein-
stellt werden, wurde mit dieser Anthologie zelner Bilder, der gelegentlichen Rück-
Vrchlický's poetisches Riesenwerk dem nahme von Vrchlický's pathetischem Ge-
damaligen deutschsprachigen Leser gültig stus, der Konzentration auf die Semantik
erschlossen. Wesentlich war dabei die des Einzelwortes, etwa euphonisch und
Qualität der Nachdichtung. Adler hat hier semantisch starker Komposita usw. Adler
eine kongeniale Wiedergabe des Originals wählt die Stilnorm deutscher Lyrik, die
erreicht, ein Ideal, dem in den tschechisch- zum Impressionismus tendiert. Er krönte
deutschen Literaturbeziehungen des 19. Jh. so die deutsche Vrchlický-Rezeption und
lediglich Wenzig mit seinen Kollár-Über- leitete eine Tradition ein, die Prag bis zum
tragungen und Ka,pper mit der Nachdich- II. Weltkrieg zum Zentrum fruchtbarer
tung von Mâchas „Máj" nahegekommen tschechisch-deutscher Literaturbegegnung
waren. Die Voraussetzung für Adlers Leis- werden ließ.

185.63.97.15 on Thu, 22 Apr 2021 11:36:18 UTC

Friedrich Adler Jako Překladatel Vrchlického

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

You might also like

Friedrich Adler Jako Překladatel Vrchlického

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Friedrich Adler Jako Překladatel Vrchlického

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Friedrich Adler jako překladatel Vrchlického

Author(s): MANFRED JÄHNICHEN and Rudolf Havel

Stable URL: https://www.jstor.org/stable/42710062

This content downloaded from