OBECNÝ ÚVOD

doc. PhDr. Irena Smetáčková, Ph.D.

PhDr. Miroslav Klusák, CSc.
Mgr. Ondřej Hrabec, Ph.D.
VYUČUJÍCÍ

Mgr. Ondřej Hrabec, Ph.D.

katedra psychologie PedF UK

vyučující modulu obecné psychologie a psychologie osobnosti

ondrej.hrabec@pedf.cuni.cz
PSYCHOLOGIE JAKO VĚDA

 Věda studující duševní život člověka (vnímání, myšlení,

prožívání) a jeho chování
 psyché = duše, logia = věda
 Obecná psychologie = psychologická disciplína
zabývající se základními psychickými stavy a procesy u
normálního dospělého jedince
 Psychologie osobnosti = disciplína popisující trvalé
individuální odlišnosti jedinců
TÉMATA

 Shrnutí psychických jevů a jejich definic, vztahů

 Osobnost

 Motivace, emoce a volní seberegulace

 Inteligence

 Myšlení

 Paměť

 Učení
PSYCHICKÉ JEVY

 Psychické dispozice (trvalé)

 Psychicképrocesy (kognitivní, emočně-

motivační, volní; přechodné)

 Psychické stavy (proměnlivější,

dlouhodobější, založené na obsahu a
výsledku; např. emoční stav, stav
vědomí, stav duševního zdraví)
 ZÁKLADNÍ SCHÉMA PSYCHICKÉHO FUNGOVÁNÍ
Výsledné chování
Vnímání (percepční pole)

Osobnost
Pozornost
Vědomí

Kognitivní procesy
(myšlení, paměť, Emočně-motivační
představivost…) procesy

Nevědomí

Volní procesy
Sociokulturní vlivy a
prostředí
 DEFINICE KONCEPTŮ: PŘEHLED
Pojem Definice
Osobnost Celek duševního života utvářející koherenci a jedinečnost psychického
fungování jednotlivce.
Čití Proces přijímání elementárních informací smyslovými orgány a přesun
těchto vzruchů periferní nervovou soustavou do mozku.
Vnímání Obraz vnějšího i vnitřního prostření organismu zprostředkovaný smyslovými
orgány. Psychický proces, spíše centrálního, zpracování, organizace a
interpretace senzorických informací.
Představivost Představování (imaginace) je kognitivní proces, ve kterém jsou vytvářeny
mentální reprezentace toho, co nepůsobí aktuálně na naše smysly.
 Text Představivost vytváří subjektivní a méně živé fenomény než způsobují
objektivní podněty.
Myšlení Myšlení je vyšší, zprostředkující a zobecněná mentální činnost, kterou
člověk dosahuje poznání, proces zpracovávání a zažívání mentálních
reprezentací.
Paměť Proces kódování, uchovávání, vybavování a zapomínání informací.
Motivace Souhrn motivů, které zpravidla zaměřují, aktivizují a organizují chování a
prožívání s cílem změnit neuspokojivou situaci nebo dosáhnout něčeho
pozitivního
 DEFINICE KONCEPTŮ: PŘEHLED
Pojem Definice
Emoce Psychický stav charakterizovaný fyziologickým nabuzením, expresivním
vyjádřením, subjektivní prožitkovou komponentou, kognitivní interpretací
Vůle Vůle je záměrné, vědomé úsilí směřující k dosažení cíle, a to zejména v
činnostech, kde se objevují překážky. Podstatou vůle je seberegulace a
sebeřízení.
Učení Relativně trvalé změny prožívání a chování, které vznikají pod vlivem
životních zkušeností.
Proces získávání zkušeností vedoucí k potenciálu měnit chování.
Vědomí Vědomí je spojitý proud psychických zážitků, který je kontinuální, osobní,
 Text proměnlivý, limitovaný a selektivní, čímž nám umožňuje volbu a
přizpůsobení se podmínkám.
Nevědomí Nevědomí je souhrnem psychických procesů a obsahů nacházejících se
mimo vědomí, které přesto mohou ovlivňovat naše chování a prožívání.
Pozornost Mentální proces, jehož funkcí je vpouštět do vědomí omezený počet
informací a tak ho chránit před zahlcením.
Mentální stav charakterizovaný soustředěným a zaměřeným vědomím.
Inteligence Inteligence je schopnost (=dispozice) přizpůsobit se životním podmínkám,
která ovlivňuje tempo učení a vhled do problémových situací.
 KONCEPTUÁLNÍ VZTAHY
Koncept Odlišnost
Vnímání a představivost Vnímání: podnět aktuálně působí na smysly. Představivost: podnět nepůsobí aktuálně na smysly, méně detailní
reprezentace než vjem

Vnímání a myšlení Vnímání: poskytuje informace pro záměrné zpracování myšlením (tzv. apercepce), Myšlení: dotváří i nahrazuje
absentující smyslové poznání.

Motivace a vůle Motivace: síla odvozená od emocí, funguje samovolněji. Vůle: subjekt čelí překážce, musí aktivizovat sebeřízení, síla
odvozená od vědomí, v některých pojetích protiklad motivace, ale může ji i posilovat.

Vnímání a čití Vnímání: spíše centrální proces, organizuje a zpracovává počitky jako jednodušší části. Čití: spíše proces periferní
nerv. soustavy, poskytuje elementární signály.

Vědomí a pozornost Vědomí: předpoklad pozornosti. Pozornost: funguje jako selektivní filtr připouštějící informace do vědomí.

Myšlení a inteligence Inteligence: dispozice k myšlení. Myšlení: proces determinovaný potenciálem jedince ke kogn. operacím
(inteligence).

Vědomí a nevědomí Vědomí se odlišuje: předmětností, sebereflexí, znalostí příčin a souvislostí, bezproblémovou sémantizací, verbalizací,
 Text přítomností intence.

Kognice a emoce Kognice: v tradiční opozici vůči emocím, ale emoce mají také složku kognitivní. Stejně tak i kognice může být
podporována (nejenom inhibována) emocemi.

Chování a jednání Chování: obecnější termín označující akci jedince. Jednání: chování vedené záměrem a s vědomím sociálního
rozměru aktu.

Osobnost a charakter Osobnost a charakter byly koncepty používané historicky shodně, ale v psychologii nakonec funguje osobnost jako
nadřazený pojem složce charakteru (morální vlastnosti jedince).

Emoce a afekt V západní literatuře synonymum, v české psychologii je afekt intenzivní, krátkodobá a nižší emoce.

Emoce a cit/pocit Cit či pocit je subjektivní prožitková komponenta emoce. Emoce má však ještě i další složky.

Učení a emoce Emoce je krátkodobá změna stavu organizmu ovlivňující chování a prožívání, učení ale dlouhodobá.

Pozornost a paměť Pozornost je podmínkou pro kódování do explicitní paměti. Pozornost determinuje fungování krátkodobé paměti.