Zkušební okruhy ke zkoušce

MP614Zk
Exekuční a insolvenční právo
Akademický rok 2020/2021

Vytvořila skupina studentů God with us – Codex Novus

Obsah
Exekuční právo................................................................................................................................................................1
1. Základní pojmy a východiska exekučního práva..................................................................................................1
2. Druhy a způsoby exekuce....................................................................................................................................2
3. Subjekty exekučního řízení a osoby zúčastněné na exekučním řízení – základní přehled...................................3
4. Soud v řízení o výkon rozhodnutí a v exekučním řízení dle exekučního řádu......................................................3
5. Soudní exekutor..................................................................................................................................................4
6. Strany řízení o výkon rozhodnutí (Exekučního řízení)..........................................................................................5
7. Postavení manžela povinného a možnost exekučního postižení SJM..................................................................6
8. Zásady řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) I.......................................................................................7
9. Zásady řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) II......................................................................................8
10. Pomoc soudu před nařízením výkonu rozhodnutí; prohlášení o majetku.......................................................8
11. Zahájení řízení o výkon rozhodnutí................................................................................................................10
12. Zahájení exekučního řízení a následné úkony................................................................................................11
13. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce)...............................................................................12
14. Provedení a skončení výkonu rozhodnutí (exekuce).....................................................................................13
15. Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce)........................................................................................................14
16. Exekuční tituly...............................................................................................................................................15
17. Vykonatelnost exekučního titulu...................................................................................................................17
18. Exekuční spory...............................................................................................................................................17
19. Srážky ze mzdy...............................................................................................................................................22
20. Přikázání pohledávky.....................................................................................................................................26
21. Správa nemovité věci.....................................................................................................................................29
22. Prodej movitých věcí.....................................................................................................................................31
23. Prodej nemovitostí; postižení závodu............................................................................................................34
24. Soudcovské a exekutorské zástavní právo na nemovitých věcech................................................................36
25. Pozastavení řidičského oprávnění; výkon rozhodnutí dle ZŘS.......................................................................38
26. Uspokojení práv na peněžitá plnění..............................................................................................................38
Insolvenční právo.........................................................................................................................................................40
27. Insolvenční právo a insolvenční řízení...........................................................................................................40
28. Úpadek a hrozící úpadek...............................................................................................................................41
29. Platební neschopnost....................................................................................................................................41
30. Předlužení......................................................................................................................................................43
31. Subjekty insolvenčního řízení........................................................................................................................43
32. Insolvenční soud............................................................................................................................................44
33. Účastníci insolvenčního řízení........................................................................................................................45
34. Věřitelské orgány...........................................................................................................................................46
35. Insolvenční správce.......................................................................................................................................47
36. Zahájení insolvenčního řízení a jeho účinky...................................................................................................49
37. Moratorium...................................................................................................................................................50
38. Projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm..................................................................................52
39. Účinky rozhodnutí o úpadku..........................................................................................................................53
40. Stanovení způsobu řešení úpadku.................................................................................................................54
41. Majetková podstata.......................................................................................................................................55
42. Neplatnost a neúčinnost právních úkonů......................................................................................................57
43. Uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení.............................................................................................59
44. Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené naroveň...............................................60
45. Přihlašování pohledávek................................................................................................................................61
46. Přezkoumání pohledávek..............................................................................................................................63
47. Incidenční spory............................................................................................................................................64
48. Konkurs a nepatrný konkurs..........................................................................................................................65
49. Účinky prohlášení konkursu..........................................................................................................................67
50. Zpeněžení majetkové podstaty v konkursu...................................................................................................68
51. Pojem a předpoklady reorganizace...............................................................................................................69
52. Průběh reorganizace......................................................................................................................................70
53. Pojem a předpoklady oddlužení....................................................................................................................72
54. Průběh oddlužení..........................................................................................................................................74
55. Evropské insolvenční právo...........................................................................................................................77
Exekuční právo
1. Základní pojmy a východiska exekučního práva
Exekuční právo je část civilního práva procesního, tvořená souhrnem právních norem a právních zásad, které
upravují exekuční řízení. Má veřejnoprávní povahu.

Exekuční řízení je druhem civilního procesu, v němž dochází k exekuci. Neopírá se přímo o subjektivní hmotné právo,
ale o exekuční titul, kterým je soud v exekučním řízení vázán.

Exekucí se rozumí:

 faktická nucená realizace povinnosti k plnění,

 která byla povinnému uložena exekučním titulem
 a kterou povinný nesplnil dobrovolně,
 a to za použití státní donucovací moci.

Neposkytl-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný vymáhat plnění exekučně (nemusí
tak postupovat, jde o jeho právo). „Automatická exekuce“ je v rozporu s dispozičním principem a zásadou autonomie
vůle.

Exekuční řízení má především funkci uhrazovací, cílem je uspokojení nároku, který byl předtím konečným způsobem
přiznán, s využitím donucovací moci státu. Někdy také může plnit funkci zajišťovací (např. soudcovské zástavní
právo, které pohledávku věřitele pouze zajišťuje, aniž by bezprostředně docházelo k jejímu uspokojení). Exekuční
řízení slouží k nucené realizaci plnění, které bylo stanovení exekučním titulem a jež povinný neposkytl oprávněnému
dobrovolně. Bude-li toto řízení úspěšné a pohledávka bude zcela uspokojena, dojde k zániku splněním podle
hmotného práva. Povinnost k plnění může mít jak soukromoprávní, tak veřejnoprávní povahu. Účelem exekučního
řízení není potrestání povinného, ale jde pouze o to, vymoci dlužné plnění anebo přimět dlužníka nepřímo, aby plnil.
Zásadně má strukturu sporného procesu (ve výjimečných případech i nesporného, má-li být v rozvrhu uspokojeno
několik oprávněných) a základní exekuční procesní poměr je trojstranný (soud – oprávněný – povinný). Aby soud
nařídil exekuci proti povinnému, musí mít všechny rozhodné skutečnosti osvědčeny formálním způsobem, typicky
pomocí veřejných listin nebo soukromých s ověřenými podpisy (zásada formalizace předpokladů exekuce).

Civilní proces členíme na řízení nalézací a řízení vykonávací. V nalézacím řízení soud nalézá právo (řeší spory o
právo) a zavazuje-li k plnění, poskytuje k tomu určitou lhůtu. Není-li splněno dobrovolně, může nastoupit řízení
vykonávací. Jedná se o dva relativně samostatné druhy (stadia) civilního procesu. Exekuční řízení neplní funkci
opravného řízení vůči nalézacímu, věcnou správnost exekučního titulu ani vad nalézacího řízení předcházející jeho
vydání nelze v exekučním řízení zkoumat. Vykonávací řízení nemusí vždy následovat po nalézacím, a to ani
vykonávacímu nemusí vždy předcházet, navíc obě řízení mohou probíhat i souběžně.

Základními prameny právní úpravy jsou část šestá OSŘ (výkon rozhodnutí) a Exekuční řád č. 120/2001 Sb. Dále též
Listina základních práv a svobod, § 491-513 ZŘS, z. č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně
probíhajících výkonů rozhodnutí a podzákonné předpisy (př. jednací řády, o odměně a náhradách soudního exekutora, o
postupech při výkonu exekuční a další činnosti, …). Mezinárodním pramenem je Úmluva o ochraně lidských práv a základních
svobod (právo na spravedlivý proces, právo pokojně užívat majetek, právo na ochranu obydlí, soukromého a rodinného života, důstojnosti
atd.) a prameny EU (zejm. Brusel Ibis a nař. č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné
nároky). Interní instrukce nemají povahu právních předpisů, a proto je nelze mezi prameny exekučního práva řadit,
přesto však mají některé z nich pro soudní praxi velký význam (př. vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy,
Řád soudního vykonavatele, …).

1
2. Druhy a způsoby exekuce

DRUHY EXEKUCE

Speciální exekuci vede jeden oprávněný k uspokojení svého nároku, a to na jednotlivé kusy majetku povinného. Má-
li být pro různé oprávněné postižen týž předmět, platí princip priority. Generální exekuce je postup více
oprávněných vůči celému majetku povinného. Platí zde také princip časové priority. (Nesprávně se takto
charakterizuje insolvence, ALE tam je princip poměrného uspokojení věřitelů, neopírá se o exekuční titul a může
sledovat i sanační cíl)

Při soudní exekuci je exekučním orgánem soud (výkon rozhodnutí dle OSŘ) nebo soudní exekutor (exekuce dle ExŘ).
Správní exekuci provádí exekuční správní orgány. U exekuce na nepeněžitá plnění se postupuje podle správního řádu
a u exekuce na peněžitá plnění podle daňového řádu (tzv. daňová exekuce). Střet těchto exekucí pak řeší zák. č.
119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí.

Reálnou exekucí je postihován majetek povinného (prodej majetku a uspokojení oprávněného z výtěžku, vydání
majetku oprávněnému, ukládání majetkových sankcí). Personální exekuce směřuje proti osobě povinného (dříve
např. prodej do otroctví, později vazba → již nepřípustné). Nyní např. výkon rozhodnutí ve věci ochrany proti
domácímu násilí (§ 492 a násl. ZŘS).

Peněžní exekuce slouží k vymáhání peněžitého plnění (typicky postižený majetek povinného není vydán
oprávněnému, ale jeho zpeněžením se získá výtěžek, z kterého bude teprve oprávněný uspokojen). Naturální
exekuce se naopak týká nepeněžitého plnění (př. odebrání věci, vyklizení nemovitosti). Naturální exekuci můžeme
dále dělit na přímou (exekuční zákrok bezprostředně směřuje ke zjednání stavu předpokládaného exekučním
titulem, př. movitá věc bude odebrána povinnému a vydána oprávněnému) a nepřímou (exekuční zákrok neslouží k
uspokojení oprávněného, ale ke zlomení odporu povinného, např. ukládání pokut v případě exekuce provedením
prací a výkonu).

PŘEHLED ZPŮSOBŮ EXEKUCE

Způsoby exekuce na peněžitá plnění

· srážky ze mzdy
· přikázání pohledávky (z účtu u banky)
· správa nemovité věci
· prodej movitých a nemovitých věcí
· postižení závodu
· zřízení soudcovského (exekutorského) zástavního práva
· pozastavení řidičského oprávnění

Způsoby exekuce na nepeněžitá plnění

 vyklizení nemovitosti
 odebrání věci
 rozdělení společné věci
 provedení prací a výkonu

Zvláštní způsoby exekuce

 výkon rozhodnutí ve věci ochrany proti domácímu násilí

 výkon rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé
 výkon rozhodnutí ve věcech výživného

2
3. Subjekty exekučního řízení a osoby zúčastněné na exekučním řízení – základní přehled
Exekuční řízení má zásadně strukturu sporného řízení (výjimku tvoří typicky fáze rozvrhu, nebo exekuční řízení, která
navazují na nesporný proces). Základní procesněprávní vztah (exekuční poměr) je tedy trojstranný. Na jedné straně
je soud (nositel veřejné moci) a dalšími subjekty jsou oprávněný a povinný, kteří tvoří dvě procesní strany s
protichůdnými zájmy a mají tak postavení vzájemných odpůrců. Účastníkem řízení je i manžel povinného, mohou-li
být exekucí postiženy hodnoty náležející do SJM nebo jeho výlučný majetek (tvoří procesní stranu spolu s povinným).
Má-li být v rozvrhu uspokojeno několik oprávněných, má tato fáze exekučního řízení charakter řízení nesporného.

Toto základní schéma je dále modifikováno v závislosti na druhu nebo způsobu exekuce. V exekuci dle ExŘ je dalším
procesním subjektem soudní exekutor, který provádí exekuci nařízenou soudem podle tohoto předpisu. V exekuci
postižením závodu vystupuje jako zvláštní procesní subjekt správce závodu. V exekuci správou nemovité věci
vystupuje správce.

Osobou zúčastněnou na řízení bývá zpravidla poddlužník, tj. osoba, vůči níž má dlužník (povinný) pohledávku. Je-li
tato pohledávka exekučně postižena, vzniká oprávněnému tzv. úkojné právo, tzn. může se domáhat uspokojení své
pohledávky, pro kterou byla exekuce nařízena, z pohledávky, kterou má povinný vůči poddlužníkovi (na tomto
principu je postavena exekuce srážkami ze mzdy a přikázáním pohledávky). Osoby zúčastněné na řízení mohou získat
postavení účastníka pro určitý úsek řízení, rozhoduje-li se o jejich právech a povinnostech (př. plátce mzdy v případě,
kdy soud rozhoduje o jeho návrhu na určení částky, která má být v příslušném výplatním období sražena).

4. Soud v řízení o výkon rozhodnutí a v exekučním řízení dle exekučního řádu

V řízení o výkon rozhodnutí soud plně ovládá fázi před nařízením exekuci i fázi samotného provádění. Má výrazné
mocenské postavení, plní řídící a rozhodovací roli, a o tuto úlohu se s nikým nedělí. Činnost soudu u exekučního
řízení podle exekučního řádu je omezena působností soudního exekutora. Soud ovládá fázi nařizování exekuce (§
43a/1 ExŘ), ale ve stadiu provádění exekuce má klíčovou roli již soudní exekutor.

V I. stupni je soud obsazen samosoudcem, v odvolacím řízení potom rozhoduje senát (§ 36a odst. 3 OSŘ). Procesní
úkony dále vykonávají např. vyšší soudní úředníci, asistent soudce nebo justiční čekatel.

Soudní vykonavatel v řízení o výkon rozhodnutí fyzicky realizuje obsah exekučního titulu podle pokynů soudce
(působnost viz § 46 jednacího řádu + řád pro soudní vykonavatele). Důležitý je zejména při mobiliární exekuci,
exekuci odebráním věci a vyklizením nemovitosti. Stanoví-li tak zákon nebo zvláštní právní předpisy, nebo pověří-li
jej tím soudce, může vykonavatel činit jednotlivé úkony při provádění exekuce.

Pravomoc soudu v řízení o výkon rozhodnutí je dána (demonstrativním) výčtem exekučních titulů v § 274 OSŘ.
Omezuje se pouze na území ČR a není možné realizovat exekuční tituly, které spadají do daňové/správní exekuce
(takový návrh soud odmítne, nepostupuje podle § 105 OSŘ, a je tedy na oprávněném, aby inicioval zahájení exekuce
správní/daňové nebo prováděné podle ExŘ). Pravomoc soudu v exekučním řízení není zúžena o tituly realizovatelné
ve správní/daňové exekuci (ty je možné uplatnit i zde). V exekučním řízení nelze realizovat rozhodnutí o péči o
nezletilé děti (mimo výživného pro nezletilé děti), ve věcech ochrany proti domácímu násilí, rozhodnutí cizích států,
orgánů EU (s výjimkou cizího rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného
předpisu EU nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnuto o uznání), viz § 37 odst. 2 písm. b) ExŘ.

Pro věcnou příslušnost existují dvě možné koncepce

 1. soud povolující exekuci a soud provádějící exekuci jsou 2 různé soudy (rakouská koncepce)
 2. povolení i provedení exekuce náleží jedinému soudu (u nás)

Věcně příslušným k nařízení a provedení exekuce je vždy okresní soud. To platí jak pro výkon rozhodnutí dle § 9 odst.
1 OSŘ, tak i pro exekuci podle exekučního řádu (§ 45 odst. 1 ExŘ). V případě nedostatku věcné příslušnosti se
postupuje podle § 104a OSŘ a věc se předloží vrchnímu soudu, který rozhodne, které soudy jsou k projednání a
rozhodnutí věci příslušné a postoupí věc soudu, který považuje za věcně i místně příslušný (tato úprava je značně
nepraktická, jelikož o věcné příslušnosti nemůžou vznikat žádné spory – vždy se jedná o okresní soudy).

3
V řízení o výkon rozhodnutí je místně příslušným obecný soud povinného (§ 252 odst. 1 OSŘ; bydliště → kde se
zdržuje → pro více bydlišť úmysl zdržovat se trvale → trvalý pobyt; pro podnikající FO a PO vždy sídlo). Výjimky z
tohoto pravidla jsou stanoveny v § 252 odst. 2-5 OSŘ (exekuce k vymožení výživného pro nezletilé dítě → obecný
soud dítěte, exekuce postižením závodu, exekuce týkající se nemovitosti → soud v jehož obvodu je nemovitost).
Samostatně je rovněž upravena místní příslušnost v řízení o výkon rozhodnutí ve věci ochrany proti domácímu násilí
(§ 492 OSŘ), v řízení o výkon rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé (§ 498, § 500 ZŘS) a ve věcech výživného (§
511 ZŘS).

Při nedostatku místní příslušnosti soud postupuje přiměřeně podle § 105 OSŘ. Rozhoduje se bez slyšení povinného
(aby se nezačal zbavovat majetku) a soud ji zkoumá pouze do vydání rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnut. Soud
vysloví místní nepříslušnost a věc postoupí příslušnému soudu. Postoupení věci se neváže na právní moc (protože ta by
nastala doručením všem účastníkům, tj. i povinnému, který by se o exekuci tak dozvěděl, a to by mělo dopad na její efektivitu), ale na
uplynutí odvolací lhůty běžící oprávněnému. Usnesení o nepříslušnosti se povinnému doručí až s usnesením o
nařízení výkonu rozhodnutí, pokud by hrozilo zmaření exekuce. Nedostatek místní příslušnosti se později zkoumá
pouze k námitce povinného při jeho prvním úkonu.

Místní příslušnost v exekučním řízení upravuje § 45 odst. 2 a 3 ExŘ. Pro fyzické osoby (bez ohledu na podnikání) se
jedná o soud, v jehož obvodu má povinný trvalý pobyt, popřípadě místo pobytu na území ČR podle druhu pobytu
cizince. Pro právnické osoby se příslušnost řídí sídlem. Nelze-li podle uvedených pravidel místní příslušnost zjistit, je
příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Je-li místně příslušných několik soudů, příslušným bude ten
soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.

5. Soudní exekutor
Soudní exekutor je fyzická osoba pověřená exekutorským úřadem. Pro konkrétní řízení si jej vybírá oprávněný (§ 28,
29/11, 44b ExŘ). V současnosti je v Poslanecké sněmovně novela zavádějící výběr exekutora soudem založený na
principu teritoriality (z kraje, v němž je exekuční soud). Stát na exekutora deleguje část státní moci – zejména
pravomoci k výkonu exekučních titulů (tj. K exekuční činnosti).

Soudní exekutor má být nezávislou a nestrannou osobou. Může být vyloučen z exekučního řízení, a to v návaznosti
na námitku podjatosti podle § 29 ExŘ. Soudní exekutor musí zohledňovat nejen zájmy oprávněného, ale také
povinného a třetích osob dotčených exekucí. Od toho se odvíjí některé problémy – odměna exekutora se odvíjí od
výše vymoženého plnění, exekutora si vybírá oprávněný a dále může existovat mnoho exekucí pro jednoho
oprávněného. Soudní exekutor je kárně odpovědný, kdy kárné řízení je vedeno před specializovaným kárným
senátem Nejvyššího správního soudu.

Úkony soudního exekutora se považují za úkony exekučního soudu (§ 28 ExŘ). Soudní exekutor je oprávněn ke všem
úkonům, které OSŘ při provedení výkonu rozhodnutí svěřuje soudu (soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci
soudu). Soudní exekutor může rovněž rozhodovat – je postaven na roveň soudu I. stupně (§ 55b/1 ExŘ). Rozhodnutí
exekutora lze napadnout odvoláním – o něm rozhoduje Krajský soud. Existuje však jedna výjimka – proti příkazu k
úhradě nákladů exekuce se podávají námitky (§ 88/3 ExŘ); pokud jim nevyhoví exekutor, rozhodne o nich exekuční
soud.

Předpoklady pro výkon funkce soudního exekutora jsou (§ 9 ExŘ):

· Státní občanství České republiky

· Plná svéprávnost
· Vysokoškolské vzdělání v oboru právo v magisterském stupni (nebo možnost studia v zahraničí)
· Bezúhonnost
· Alespoň tříletá exekutorská (či jiná uznatelná) praxe
· Složená exekutorská (či jiná uznatelná) zkouška.

Výběrové řízení vede Exekutorská komora, která následně vítěze výběrového řízení navrhne ministrovi spravedlnosti
ke jmenování. Exekutor musí složit slib do rukou ministra a uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu, která
by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem exekuční činnosti.

4
Exekutorský kandidát (§ 23 a násl. ExŘ) je zaměstnanec exekutora zapsaný v seznamu kandidátů, který vede
Exekutorská komora. Komora na základě písemné žádosti koncipienta zapíše do seznamu kandidátů toho, kdo je ke
dni zápisu zapsán v seznamu koncipientů a u koho nenastal důvod k vyškrtnutí, vykonal alespoň tříletou
exekutorskou praxi a složil exekutorskou zkoušku. Exekutor může kandidáta písemně pověřit prováděním úkonů v
exekuční nebo další činnosti. Exekutorský kandidát (stejně jako exekutorský koncipient) může být ze seznamu
vyškrtnut z důvodů uvedených v ExŘ.

Exekutorský koncipient (§ 19 a násl. ExŘ) je zaměstnanec exekutora, který je zapsaný do seznamu koncipientů, který
vede Exekutorská komora. Komora zapíše do seznamu koncipientů na návrh exekutora občana České republiky,
který je plně svéprávný, bezúhonný, získal vysokoškolské vzdělání v oboru právo v magisterském stupni (nebo
možnost studia v zahraničí) a je v pracovním poměru u exekutora. Exekutor může koncipienta písemně pověřit
prováděním úkonů, které jsou předmětem exekuční činnosti nebo další činnosti. Exekutor však nemůže pověřit
koncipienta k vydání exekučního příkazu. Koncipient dále nemůže vykonat dražbu nemovité věci nebo obchodního
závodu, vydávat rozhodnutí v exekuci prodejem nemovitých věcí nebo závodu ani zřídit exekutorské zástavní právo.

Další zaměstnanci exekutora (§ 27 ExŘ). Exekutor může zaměstnávat v pracovním poměru vykonavatele exekutora
a další zaměstnance. Exekutor může vykonavatele exekutora písemně pověřit prováděním úkonů, které ve výkonu
rozhodnutí dle OSŘ provádí vykonavatel (§ 265 odst. 2 a 3 OSŘ). Další zaměstnance může pověřit prováděním
jednoduchých úkolů, které jsou předmětem exekuční nebo další činnosti. Vykonavatelem exekutora může být občan
České republiky, který je plně svéprávný, bezúhonný, má úplné středoškolské vzdělání, je v pracovním poměru u
exekutora po dobu nejméně 6 měsíců a složil kvalifikační zkoušku vykonavatele exekutora.

6. Strany řízení o výkon rozhodnutí (Exekučního řízení)

Účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný (§ 255 odst. 1 OSŘ, § 36 odst. 1 ExŘ). Oprávněným je ten, kdo
podává návrh na nařízení exekuce, povinným ten, vůči němuž návrh směřuje. Oprávněný tvrdí, že mu exekuční titul
přiznává právo na plnění vůči povinnému, jež mu povinný neposkytl dobrovolně. Exekuční řízení má strukturu řízení
sporného (s výjimkou rozvrhu) a tyto strany jsou tak v kontradiktorním postavení. Věcná legitimace se odvíjí od
exekučního titulu – osoby oprávněného a povinného označených v návrhu se musí shodovat s oprávněným a
povinným podle exekučního titulu. Okolnost, že se osoba oprávněného/povinného neshoduje s osobou vymezenou v
exekučním titulu, nemá žádný vliv na účastenství, je to již otázkou věcné legitimace (tzn., nebude-li změna níže
uvedeným způsobem prokázána, soud to zamítne pro nedostatek aktivní/pasivní věcné legitimace).

Osoba oprávněného nebo povinného se po vzniku exekučního titulu může změnit, ale exekuci je pak možné nařídit
jenom tehdy, bude-li kvalifikovaným způsobem prokázáno, že po vzniku exekučního titulu došlo k právnímu
nástupnictví (§ 256 OSŘ, § 36/3-5 ExŘ). Oprávněný musí prokázat listinou vydanou nebo alespoň ověřenou státním
orgánem nebo notářem, že došlo k převodu či přechodu práv. Tvrdí-li oprávněný, že rozhodná skutečnost nastala
před vznikem exekučního titulu, nemůže mít návrh na nařízení exekuce úspěch, tato skutečnost by tak měla a mohla
být zohledněna již při vzniku titulu. Další výjimkou je situace, kdy soud vyhověl odpůrčí žalobě dle § 589 a násl. OZ.

Nastane-li sukcese až po zahájení exekučního řízení (procesní nástupnictví), bude se postupovat v případě
univerzální sukcese podle § 107 OSŘ a v případě singulární dle § 107a OSŘ. To platí též pro exekuci prováděnou dle
ExŘ, neboť § 36 odst. 5 ExŘ má pouze proklamativní povahu a nestanoví, jak má k nástupnictví v exekučním řízení
dojít.

Procesní společenství je možné, má-li exekuční řízení strukturu sporného procesu. Společenství účastníků na straně
oprávněného označujeme jako aktivní společenství, na straně povinného jako pasivní. Typicky se jedná o pasivní
procesní společenství povinného a jeho manžela. Vedlejší intervence se nepřipouští, jelikož v exekučním řízení jde o
faktickou realizaci práva na plnění, a proto nemůže mít třetí osoba na jeho výsledku právní zájem. Vedlejší intervence
není vyloučena v exekučním sporu projednávaném v nalézacím řízení.

5
7. Postavení manžela povinného a možnost exekučního postižení SJM

POSTAVENÍ MANŽELA POVINNÉHO

Manžel povinného je účastníkem, pokud je možné, že exekucí bude postihován jeho majetek nebo majetek patřící
do SJM. Manžel povinného pak tvoří jednu procesní stranu s povinným. Je však nutné rozlišovat:

 Zda jde o dluh společný nebo výlučný

 Zda pro něj lze postihnout SJM či výlučný majetek
 V jakém rozsahu může být SJM postiženo

Společným dluhem je dluh převzatý (tj. vzniklý z právního jednání) za trvání manželství. Existují ale výjimky, mezi
které patří dluhy týkající se majetku náležejícího výhradně jednomu z manželů (v rozsahu převyšujícím příjmy) a
dluhy převzaté bez souhlasu druhého manžela (kromě běžných záležitostí). Tyto se společným dluhem nestávají.
Společný je též dluh z právního jednání týkajícího se SJM (§ 713/3 OZ). Za společné dluhy odpovídají oba manželé.
Věřitel může pro takový dluh žalovat oba manžele nebo jednoho z nich. Směřuje-li exekuční titul jenom proti
jednomu z manželů, lze postihnout jeho výlučný majetek a majetek v SJM (v celém rozsahu). Výlučný majetek
manžela, proti němuž nesměřuje exekuční titul, postihnout nelze.

Za výlučný dluh jednoho manžela odpovídá jenom tento manžel. Jenom jemu může rozsudek ukládat povinnost
splnit tento dluh. V exekuci je tedy možno uspokojit jej z majetku tohoto manžela a ze SJM. Výlučný majetek
druhého manžela exekučně postihnout nelze. Pokud jde o SJM, je možné ho postihnout dvěma způsoby, a to buď do
výše vypořádacího podílu nebo v plném rozsahu.

 Do výše vypořádacího podílu (§ 732 OZ)

o Výlučný dluh jednoho z manželů vznikl před uzavřením manželství
o Může jít i o výlučný dluh jednoho z manželů vzniklý za trvání manželství,
 který povinný převzal proti vůli druhého manžela a tento manžel projevil ihned svůj
nesouhlas vůči věřitel
 který spočívá v povinnosti platit výživné
 který vznikl z protiprávního činu povinného
 V plném rozsahu (§ 731 OZ)
o V ostatních případech - např. Za trvání manželství vznikne jenom jednomu z manželů ze smlouvy
dluh, který se týká jeho výlučného majetku

MOŽNOST POSTIŽENÍ MAJETKU V SJM

Před nařízením výkonu rozhodnutí (vydáním exekučního příkazu) na majetek v SJM soud (exekutor) zjistí, zda jsou v
Seznamu listin o manželském majetkovém režimu evidovány smlouva o manželském majetkovém režimu /
rozhodnutí soudu o zrušení SJM, jeho obnovení nebo zúžení / dohoda o změně smluveného režimu nebo režimu
založeného rozhodnutím soudu. Pokud je taková listina evidována, je nutno zjistit, kdy vznikl závazek, z nějž je dluh
vymáhán. Pokud takové zjistit nelze, má se za to, že dluh vznikl před zápisem listiny do seznamu. Z listiny je nutno
vycházet při nařízení výkonu rozhodnutí (vydání exekučního příkazu):

 Jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého po zápisu listiny do Seznamu (souvisí i s § 351 NŘ – manželé se
mohou zapsané listiny dovolat, i když třetí osoby nebyly s jejím obsahem seznámeny; Seznam listin je totiž
veřejný seznam)
 Jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého před zápisem listiny do Seznamu, vysloví-li s tím souhlas
oprávněný

Příklad – nelze postihnout majetek, který by byl jinak v SJM, ale v důsledku dohody o zúžení SJM je tak výlučným
majetkem druhého manžela. V ostatních případech (např. Listina nebyla zapsána do Seznamu) lze postihnout i
majetek, který není v SJM jenom proto, že byl změněn zákonný režim SJM.

6
7
OBRANA MANŽELA POVINNÉHO

Manžel povinného má možnost obrany, pokud by měla být exekucí postižena i jeho část majetku. Jedná se o návrh
na částečné zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) dle § 262b OSŘ, je-li nařízeným výkonem (exekučním příkazem)
postižen:

 Majetek v SJM v rozsahu větším, než je přípustné (např. postihnout lze jen vypořádací podíl, ale exekuce byla
nařízena na celé SJM)
 Výlučný majetek druhého manžela (např. při nařízení výkonu rozhodnutí se vycházelo z domněnky, podle níž
závazek vznikl před zápisem listiny do Seznamu a manžel podá důkaz opaku – pak nelze postihnout majetek,
který se stal jeho výlučným majetkem v důsledku modifikace SJM)

Spolu s návrhem na zastavení exekuce může manžel povinného navrhnout odklad provedení exekuce (§ 266 OSŘ).

Přikázání pohledávky z účtu manžela povinného lze nařídit, jde-li o společný dluh nebo jde-li o výlučný dluh
povinného, pro který lze postihnout SJM. Manžel povinného může navrhnout zastavení výkonu rozhodnutí,
nebudou-li na účtu ani zčásti uloženy peněžní prostředky náležející do SJM (nesmí tam být ani 1,- Kč). Předpokladem
tohoto způsobu exekuce je tedy typicky situace, kdy manželé mají jeden účet a oba na něj posílají své příjmy.

8. Zásady řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) I.

ZÁSADA DISPOZIČNÍ A ZÁSADA OFICIALITY

Dispoziční zásada spočívá v tom, že procesní iniciativa je přenechána účastníkům a nikoli soudům či jiným
subjektům. Iniciativa je založena na právním zájmu, což znamená, že iniciativu má ten, kdo uplatňuje nebo brání svůj
právní zájem. Zásada oficiality spočívá v tom, že procesní iniciativa je v rukou soudů, soud postupuje z moci úřední
ex officio.

Exekuční řízení má převážně strukturu sporného řízení a uplatňuje se v něm proto převážně dispoziční zásada.
Projevuje se v zahájení řízení, a to tím, že exekuci lze nařídit, jenom navrhne-li to oprávněný a exekuce nemůže být
nařízena ve větším rozsahu, než oprávněný navrhl (ani kdyby exekuční titul přiznával oprávněnému více). V řízení o
výkon rozhodnutí oprávněný určuje způsob exekuce, v exekučním řízení to navrhnout nemusí, ale určuje osobu
exekutora. Dispoziční zásada se projevuje také ve skončení řízení, pokud to oprávněný navrhne, je nutno exekuci
zastavit. Princip oficiality se uplatní má-li exekuční řízení strukturu řízení nesporného (např. nařízení výkonu
rozhodnutí o výchově nezletilých dětí) nebo byla-li exekuce nařízena, ačkoliv je absolutně nepřípustná (např. proto,
že titul není vykonatelný)

ZÁSADA PROJEDNACÍ A ZÁSADA VYŠETŘOVACÍ

Při uplatnění zásady vyšetřovací soud nese odpovědnost za shromáždění všech potřebných důkazů tak, aby v
posuzované věci byl skutkový stav zjištěn co nejúplněji a věc mohla být rozhodnuta spravedlivě a v souladu se
zákonem (typicky nesporná řízení). Projednací zásada znamená, že v procesním řízení, co se týče skutkového stavu,
soud projednává to, co mu účastníci předloží. Záležitostí procesních stran je, aby se postaraly o skutkové podklady
pro soudní rozhodnutí včetně důkazních prostředků.

V exekučním řízení se uplatňuje převážně zásada vyšetřovací. Soud z úřední povinnosti např. zkoumá, zda jsou
splněny procesní podmínky a zda jsou dány věcné předpoklady nařízení exekuce (např. jestli je exekuční titul
vykonatelný). Projednací zásada se uplatní tehdy, vznikne-li mezi stranami exekuční spor, jenž se podle zákona
projednává v exekučním řízení (incidenční spor – spor o právo, součástí řízení exekučního – hybrid sporného a nesporného řízení).
Jedná se především o tzv. spory opoziční (§ 268/1 g) OSŘ – povinný se brání tím, že tvrdí, že po vzniku exekučního
titulu zaniklo právo, které oprávněnému ten titul přiznalo), spory impugnační (§ 268/1 h) OSŘ – povinný tvrdí, že
exekuce je nepřípustná z nějakého jiného důvodu než u opozičních sporů, př. uplynula 10letá promlčecí lhůta) nebo
spory týkající se přípustnosti postihu majetku ve společném jmění manželů (§ 262b OSŘ).

8
9. Zásady řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) II.
Zásada formalizace předpokladů exekuce spočívá v tom, že skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce musí být
prokázána zpravidla pomocí veřejných listin. Právo oprávněného na plnění se opírá o exekuční titul, tj. veřejnou
listinu, jehož správnost nelze v exekučním řízení přezkoumávat (presumpce správnosti exekučního titulu) – exekuční
titul představuje nepřekročitelnou hranici mezi řízením nalézacím a exekučním. Vykonatelnost musí být na
exekučním titulu vyznačena doložkou vykonatelnosti. Převod nebo přechod práva či splnění podmínky nebo
vzájemné povinnosti je zapotřebí prokázat veřejnou listinou, popř. alespoň soukromou listinou s úředně ověřenými
podpisy (§ 256, § 262 OSŘ). Pokud se má při nařizování exekuce zohlednit modifikace SJM, musí být smlouva nebo
rozsudek zapsány ve veřejném Seznamu listin o manželském majetkovém režimu.

Zásada ochrany a obrany povinného se projevuje tak, že exekucí nesmí postihnout povinného více, než je nezbytně
nutné k uspokojení oprávněného. Projevem ochrany povinné je to, že exekuci lze nařídit jenom způsobem
vymezeným v zákoně, nesmí být ve větším rozsahu, než jaký oprávněný navrhl a jaký stačí k jeho uspokojení (zásada
přiměřenosti), dále tím, že exekuci nelze vést několika způsoby, pokud k uspokojení oprávněného stačí jeden z nich,
nelze ji vést způsobem nevhodným a v neposlední řadě tím, že exekuci nelze nařídit, nebude-li její výtěžek stačit ani
ke krytí nákladů exekuce. Ačkoli se exekuce nařizuje zpravidla bez slyšení povinného, může se povinný posléze proti
neprávem nařízené exekuci bránit odvoláním proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, návrhem na zastavení
exekuce (př. proto, že právo přiznané exekučním titulem po jeho vydání zaniklo). Je-li pravděpodobné, že exekuce
bude zastavena, soud může i bez návrhu odložit její provedení (§ 266/2 OSŘ). Ochraně povinného slouží i některé
další instituty, jež jsou upraveny v souvislosti s jednotlivými způsoby exekuce. Jedná se např. o to, že v exekuci na
plat nelze postihnout celou mzdu, ale nanejvýš dvě třetiny čisté mzdy zbývající po odečtení základní částky (§ 278, §
279 OSŘ), v mobiliární exekuci platí zákaz exekučního postihu některých věcí (§ 321, § 322 OSŘ), nebo chráněný účet
(§ 304c-304e ve znění novely č. 38/2021 Sb.)

Zásada ochrany a obrany třetích osob spočívá v tom, že majetek třetích osob nesmí být postižen, leda by k tomu
existoval právní důvod. Je-li neprávem postižen majetek třetí osoby, ta se může bránit vylučovací (excindační
žalobou) nebo v exekučním řízení návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu (§ 68 ExŘ). Je-li postižen výlučný majetek
manžela povinného nebo majetek v SJM v rozsahu větším, než je přípustné, může manžel povinného navrhnout v
tomto rozsahu zastavení exekuce. V zákonem vymezených případech je možné, aby se exekuce dotkla i třetích osob.
Jedná se o situace, kdy se oprávněný uspokojí z majetku, kterého se povinný zbavil zkracujícím, a proto relativně
neúčinným, právním jednáním a v případech postižení dlužníkových pohledávek vůči třetím osobám (tzv.
poddlužníkům).

ZÁSADY SOUVISEJÍCÍ S ROZVRHOVÝM ŘÍZENÍM

Zásada přednosti spočívá v uspokojení určité skupiny pohledávek před ostatními pohledávkami (např. pohledávky
výživného § 279 OSŘ).

Zásada (časové) priority znamená, že pohledávky oprávněných jsou uspokojovány podle jejich pořadí (např. podle §
332 odst. 1 se pořadí pohledávek řídí dnem, kdy soudu došel návrh na nařízení exekuce pro jednotlivé pohledávky
nebo přihláška dalšího oprávněného či dalšího věřitele.

Zásada proporcionality se použije v situaci, kdy má být uspokojeno několik pohledávek se stejným pořadím, avšak
dosažený výtěžek k tomu nestačí; potom se tyto pohledávky uspokojí poměrně (např. § 332 odst. 3).

10. Pomoc soudu před nařízením výkonu rozhodnutí; prohlášení o majetku

Existují tři formy činnosti exekučního orgánu před nařízením exekuce, a to

 výzva povinnému k dobrovolnému splnění § 259 OSŘ

 pomoc soudu oprávněnému podle § 260 OSŘ
 předvolání povinného k prohlášení o majetku

9
ČINNOST SOUDU DLE § 259

V exekuci probíhající v režimu občanského soudního řádu může oprávněný soud požádat, aby předvolal povinného a
vyzval jej k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou mu ukládá exekuční titul (§ 259 OSŘ). Žádost může podat
oprávněný před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo spolu s ním. Podáním samotného návrhu se
nestaví běh promlčecí lhůty, to je spojeno až s podáním návrhu na nařízení exekuce (§ 648 OZ). Oprávněný musí
přiložit exekuční titul opatřený doložkou vykonatelnosti. Oprávněný musí tuto žádost řádně odůvodnit a na základě
této argumentace soud zváží, zda je navržený postup účelný, či nikoli (zda hrozí, že by předvoláním povinného byl
zmařen účel exekuce). Povinný bude následně předvolán a vyzván k dobrovolnému splnění, jeho součinnost ale
vynucovat nelze. Obdobný institut platí též pro exekuci prováděnou soudním exekutorem (§ 50 odst. 2 ExŘ), s
výjimkou, že předvolání povinného nevyžaduje návrh, ale je na úvaze soudního exekutora, zda tak učiní, a nemůže k
této výzvě dojít před podáním návrhu na nařízení exekuce.

ČINNOST SOUDU DLE § 260 OSŘ

Soud dále poskytuje pomoc dle § 260 OSŘ při zjišťování bydliště povinného, jde-li o vymáhání výživného pro nezletilé
dítě. Bydliště povinného zjišťuje soud jenom na základě žádosti oprávněného – nezletilé dítě (/zákonný zástupce).
Další formou pomoci soudu oprávněnému je dotazování povinného na jeho plátce mzdy a účty u peněžních ústavů (§
260 dost. 2 a 3), zní-li exekuční titul na peněžité plnění a požádal-li o to oprávněný. Pokud povinný do jednoho týdne
na dotaz soudu neodpoví, nebo uvede nesprávné či neúplné údaje, lze mu uložit pořádkovou pokutu. Oprávněný má
též možnost zjistit sám údaje potřebné k přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, a to na základě § 38 odst. 6
zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Dle tohoto ustanovení je banka povinna i bez souhlasu klienta (povinného) sdělit
osobě oprávněné za účelem výkonu rozhodnutí nebo daňové exekuce bankovní spojení svého klienta (číslo účtu,
identifikační kód banky nebo pobočky zahraniční banky a identifikační údaje o svém klientovi). Exekuční řád nemá
obdobné ustanovení, protože oprávněný nemusí navrhovat způsob exekuce a možnosti soudního exekutora při
zjišťování majetku povinného za součinnosti třetích osob jsou výrazně větší než možnosti soudu (§ 33 a násl. ExŘ).

PROHLÁŠENÍ O MAJETKU

Oprávněný musí v návrhu na tzv. výkon rozhodnutí řídící se občanským soudním řádem uvést způsob, jakým má být
exekuce provedena (§ 261 odst. 1 OSŘ). K tomu oprávněný potřebuje znát, jaký má povinný postižitelný majetek. Pro
získání těchto informací je relevantní institut prohlášení o majetku. Oprávněný, jemuž exekuční titul přiznává
peněžitou pohledávku, může soudu navrhnout, aby předvolal povinného (nebo osoby dle § 260c OSŘ), a vyzval jej k
prohlášení o majetku. Návrh může oprávněný učinit jenom před podáním návrhu na nařízení exekuce a je k němu
nutné přiložit listinu osvědčující, že pohledávka nebyla či nemohla být ani s pomocí soudu dle § 260 OSŘ uspokojena
přikázáním pohledávky z účtu povinného a exekuční titul opatřený doložkou vykonatelnosti. Povinnému musí být
předvolání doručeno do vlastních rukou a ten je povinen dostavit se osobně. Musí být též poučen o účelu výslechu a
o následcích neposkytnutí součinnosti. Pokud by povinný prohlášení neučinil (učinil nepravdivě), je zde sankce
trestného činu porušení povinnosti učinit pravdivě prohlášení o majetku (§ 227 TrZ) a neúčinnost právního jednání
povinného vůči oprávněnému, kterými by povinný zmenšil svou majetkovou sféru poté, co mu bylo doručeno
předvolání (§ 260h OSŘ). Před zahájením výslechu soud předvolaného vyzve k uvedení úplných a pravdivých údajů o
majetku a opět jej poučí o hrozících trestních následcích. Povinný nebude vyzván k prohlášení o majetku, pokud již
takové prohlášení učinil v době šesti měsíců před podáním návrhu (výj. v situaci kdy došlo ke změně majetkových
poměrů povinného a v případě kdy oprávněný v průběhu předchozího prohlášení o majetku uvedl, že netrvá na jeho
pokračování). Další oprávnění mohou nahlížet do spisu o prohlášení o majetku povinného a činit si z něj výpisy a
opisy (§ 260f odst. 2 OSŘ). Předvolání povinného v exekuci prováděné soudním exekutorem není závislé na návrhu
oprávněného, ale na úvaze exekutora, zda je takový postup účelný (§ 50 odst. 2 ExŘ). Exekutor může předvolat
povinného poté, co byl exekučním soudem v usnesení o nařízení exekuce pověřen jejím provedením a i poté, co již
vydal exekuční příkaz k provedení exekuce určitým způsobem.

10
11. Zahájení řízení o výkon rozhodnutí
V případě řízení o výkon rozhodnutí se projevuje dispoziční zásada – řízení lze zahájit jen na návrh (výjimkou je
nařízení výkonu rozhodnutí dle ZŘS - § 492 a násl.). Řízení je zahájeno dnem, kdy soudu došel návrh oprávněného.
Náležitosti návrhu (§ 261/1 OSŘ)

 Obecné náležitosti podání (§ 42 odst. 4 OSŘ) + náležitosti návrhu na zahájení řízení (§ 79 odst. 1 OSŘ)
 Rodné číslo povinného, je-li oprávněnému známo
 U peněžité exekuce označení způsobu výkonu rozhodnutí
 Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, označí v návrhu toho, vůči komu má povinný
nárok na mzdu (označení plátce mzdy)
 Navrhuje-li oprávněný výkon přikázáním pohledávky z účtu peněžního ústavu, označí v návrhu peněžní
ústav, číslo účtu (či jiný jedinečný identifikátor), z něhož má být pohledávka odepsána a číslo účtu
oprávněného (případně pořadí, v jakém z nich má být pohledávka odepsána v případě více účtu povinného)
 Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, označí v návrhu osobu, vůči
které má povinný pohledávku (dlužník povinného), a uvede důvod pohledávky
 Další údaje vyžadované u jednotlivých exekučních prostředků (např. § 335/1 OSŘ - např. u prodeje
nemovitých věcí označení nemovitých věcí)
 K návrhu je zásadně zapotřebí připojit exekuční titul opatřený doložkou vykonatelnosti. Po doručení návrhu
na nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá, zda se může návrhem zabývat. Řeší vady návrhu, procesní
podmínky a splnění poplatkové povinnosti. Dále soud zkoumá, zda jsou splněny věcné předpoklady nařízení
výkonu rozhodnutí.

ODSTRAŇOVÁNÍ VAD NÁVRHU

Přiměřeně dle § 43 OSŘ. Soud usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které
neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění
podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu podání řádně
opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se
zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O
těchto následcích musí být účastník poučen. Při nedoložení listiny, která je předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí
(např. Stejnopisu exekučního titulu) se návrh neodmítá, ale zamítá.

ZKOUMÁNÍ PROCESNÍCH PODMÍNEK

Neodstraněný nedostatek procesních podmínek má před nařízením výkonu rozhodnutí za následek zastavení řízení
dle § 104/2 OSŘ. Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li
věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení
řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom
zachovány. Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom
zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, řízení zastaví.

Po nařízení exekuce je nutno exekuci zastavit pro její absolutní nepřípustnost podle § 268/1 písm. h) OSŘ. Výkon
rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykona t.

ZKOUMÁNÍ SPLNĚNÍ POPLATKOVÉ POVINNOSTI

Oprávněný má povinnost zaplatit soudní poplatek. Stejně jako v případě nalézacího řízení, existuje možnost
osvobození od soudního poplatku podle § 11 zákona o soudních poplatcích. Oprávněnému, u něhož nejsou
podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může soud uložit, aby složil zálohu na náklady provedení výkonu
rozhodnutí; jinak soud výkon rozhodnutí zastaví.

11
12. Zahájení exekučního řízení a následné úkony
Exekuční řízení se taktéž zahajuje na návrh oprávněného (případně toho, kdo prokáže, že na něho přešlo nebo bylo
převedeno právo z rozhodnutí – dispoziční zásada) k soudnímu exekutorovi. Na rozdíl od návrhu na nařízení výkonu
rozhodnutí nemusí návrh obsahovat způsob provedení exekuce, ale naopak musí zde být označen soudní exekutor.
Více exekučních návrhů § 35/4, 37/3, 4 ExŘ. Náležitosti (§ 38)

· Označení exekutora s uvedením jeho sídla

· Musí být patrné, kdo návrh činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsán a datován.
· Kromě toho musí obsahovat jméno, případně jména a příjmení účastníků, místo jejich trvalého pobytu
(případně místo pobytu na území ČR), případně rodné číslo nebo datum narození účastníků, obchodní firmu
nebo název, sídlo a IČO.
· Dále přesné označení exekučního titulu, uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena a údaj o tom,
zda a případně v jakém rozsahu povinný vymáhanou povinnost splnil (případně označení důkazů, kterých se
oprávněný dovolává)

ODSTRAŇOVÁNÍ VAD NÁVRHU

Pokud má návrh na zahájení exekučního řízení nějaké vady, vyzve exekutor dle § 39/1 ExŘ (dříve mohl vyzývat taktéž
exekuční soud) k jejich odstranění. Pokud exekuční návrh neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo je
nesrozumitelný anebo neurčitý, vyzve nejpozději do 15 dnů exekutor oprávněného, aby návrh opravil nebo doplnil,
určí mu lhůtu a poučí ho o tom, jak je třeba opravu či doplnění provést.

Pokud není v určené lhůtě návrh řádně opraven či doplnění a v řízení proto nelze pokračovat (nebo není přiložen
exekuční titul), exekutor usnesením exekuční návrh odmítne dle § 39/2 ExŘ. O těchto následcích nemusí být
oprávněný poučen.

Totéž platí při absenci exekučního titulu (hrubá chyba – exekuční titul je věcným předpokladem nařízení exekuce, a
proto by měl být návrh zamítnut).

NAŘÍZENÍ EXEKUCE A POVĚŘENÍ EXEKUTORA

Do 15 dnů ode dne doručení bezvadného nebo opraveného návrhu exekutor požádá soud o pověření a nařízení
exekuce (§ 43a/1 ExŘ). Pokud jsou splněny všechny předpoklady nařízení exekuce, soud vydá exekutorovi pověření,
a to do 15 dnů od doručení žádosti. Tento úkon soudu není soudním rozhodnutím, a proto se nedoručuje
oprávněnému ani povinnému. Pokud nejsou splněny předpoklady nařízení exekuce, soud udělí exekutorovi pokyn k:

 Odmítnutí návrhu (např. neodstraněné vady návrhu)

 Zastavení řízení (např. nedostatek procesních podmínek)
 Zamítnutí návrhu (nedostatek věcných předpokladů)

VYROZUMĚNÍ O ZAHÁJENÍ EXEKUCE

Vyrozumění o zahájení exekuce exekutor doručí oprávněnému do 15 dnů od doručení pověření a povinnému
nejpozději spolu s prvním exekučním příkazem. Spolu s vyrozuměním exekutor doručí

 Poučení o právu namítnout podjatost

 Povinnému exekuční návrh, kopii exekučního titulu a výzvu ke splnění vymáhané povinnosti (zde vyčíslen
vymáhaný nárok a snížené náklady exekuce a náklady oprávněného; viz § 46/4 ExŘ)
 Rozhodnutí, že se generální inhibitorium v případě hrubého nepoměru mezi výší vymáhané částky a
majetkem povinného vztahuje jenom na část jeho majetku (§ 44/4 ExŘ)

GENERÁLNÍ A SPECIÁLNÍ INHIBITORIUM

12
Při generálním inhibitoriu po doručení o zahájení exekuce povinný nesmí nakládat se svým majetkem (§ 44a ExŘ). Z
tohoto existují výjimky, a to u běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb
povinného a osob, k nimž má povinný vyživovací povinnost a udržování a správy majetku povinného. Sankcí při
nedodržení je relativní neplatnost. Generální inhibitorium je po vydání exekučního příkazu doplněno speciálním
inhibitoriem dle § 47/6 a zákazy vyplývajícími z jednotlivých způsobů exekuce.

Při speciální inhibitoriu majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho
nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný poruší tuto povinnost, je neplatné.

EXEKUČNÍ PŘÍKAZ (§ 47)

Po vydání pověření exekutor činí i bez návrhu úkony směřující k provedení exekuce. Způsob provedení exekuce určí
exekutor v exekučním příkazu. Exekutor poté, co byla exekuce zapsána do rejstříku zahájených exekucí, posoudí,
jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí
postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v ExŘ.
Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména
vzhledem k nepoměru výše dluhů povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění dluhů povinného dosaženo.

Exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu. Podle exekučního příkazu
nelze exekuci provést před:

 uplynutím lhůty podle § 46 odst. 6,

 právní mocí rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, pokud byl podán ve lhůtě podle písmene a),
 zápisem doložky provedení exekuce do rejstříku zahájených exekucí podle § 35b odst. 1 písm. h),
 právní mocí exekučního příkazu.

Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek. Provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají
účinky všech vydaných exekučních příkazů.

13. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce)

Po doručení návrhu na nařízení exekuce se soud zabývá otázkou, zda takový návrh lze věcně projednat. V rámci toho
zkoumá, zda jsou splněny procesní podmínky, zda návrh nemá vady a zda byl zaplacen soudní poplatek.

Procesními podmínkami jsou předpoklady formální (procesní) povahy, za jejichž splnění může soud jednat a
rozhodnout ve věci samé (§ 103 OSŘ). Procesní podmínky exekučního řízení jsou vymezovány stejně jako v nalézacím
řízení: patří mezi ně existence návrhu na nařízení exekuce, pravomoc a příslušnost soudu, způsobilost být stranou
(procesní subjektivita), procesní způsobilost a popř. průkaz plné moci, neexistence překážky litispendence a překážky
věci pravomocně rozhodnuté. Jde-li o odstranitelný nedostatek procesní podmínky, soud se pokusí o jeho
odstranění, pokud se nedostatek nezdaří odstranit nebo jde o nedostatek neodstranitelný a exekuce ještě nebyla
nařízena, soud řízení zastaví podle § 104 odst. 2 OSŘ. Jestliže nedostatek procesní podmínky nastal nebo byl zjištěn
až po pravomocném nařízení exekuce, pokusí se soud o odstranění, jestliže to nejde, dochází k zastavení exekuce
podle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ pro její absolutní nepřípustnost. Má-li návrh na nařízení exekuce vady, postupuje
soud při jejich odstraňování přiměřeně podle § 43 OSŘ. Při nedoložení listiny, která je předpokladem nařízení
exekuce (např. stejnopisu exekučního titulu) se návrh neodmítá, ale zamítá. Soud dále zkoumá, zda je zaplacen
soudní poplatek. Není-li zaplacen při podání návrhu, soud vyzve oprávněného k zaplacení ve lhůtě, kterou muk tomu
určí a poučí jej o následcích nezaplacení. Nezaplatí-li oprávněný ani v dodatečné lhůtě, soud řízení zastaví.

Dále se soud zabývá tím, zda jsou splněny věcné předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí, a to:

 Existence exekučního titulu a jeho účinnost - oprávněný jej musí k návrhu přiložit, následkem nedoložení ani
na výzvu soudu je zamítnutí. Stejnopis není zapotřebí přiložit, jde-li o exekuční titul pocházející z činnosti
soudu v civilním řízení a podává-li oprávněný návrh u soudu, který věc rozhodoval v I. stupni. Soud dále
zkoumá, zda titul pochází od orgánu, který měl k jeho vydání pravomoc – zda není nicotný.
 Vykonatelnost (formální i materiální) – viz otázka 17
 Vyznačení doložky vykonatelnosti na exekučním titulu – viz otázka 17

13
  Věcná legitimace oprávněného a povinného – dána tehdy, pokud se osoby oprávněného a povinného
uvedené v návrhu shodují s osobami uvedenými v exekučním titulu
 Rozsah exekuce (nesmí být větší, než jaký navrhl oprávněný a který stačí k jeho uspokojení (§ 263/1 OSŘ),
jenom tím způsobem či způsoby, které stačí k uspokojení oprávněného (§ 263/2 OSŘ)
 Existence dostatečného postižitelného majetku povinného (§ 264/2 OSŘ) – soud zamítne návrh na nařízení
exekuce, pokud je již z něj zřejmé, že dosažený výtěžek nebude stačit ani ke krytí nákladů exekuce
 Vhodnost navrženého způsobu exekuce (§ 264/1 OSŘ) – způsob exekuce nesmí být zřejmě nevhodný.
Zřejmou nevhodností je nepoměr výše pohledávky oprávněného, která má být uspokojena a ceny předmětu,
z něhož má být pohledávka uspokojena. Soud musí zvážit, zda neexistuje jiný vhodnější způsob a pokud ano,
nařídí exekuci tímto jiným způsobem.
 Vymáhaný nárok není prekludován - Při nařízení exekuce je soud vždy povinen přihlížet k tomu, zda
neuplynula prekluzívní lhůta, nikoliv však k uplynutí lhůty promlčecí. Uplatnění námitky promlčení (desetiletá
promlčecí lhůta § 640 OZ) je věcí dlužníka a může být důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1
písm. h) OSŘ.

Je možné podat odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, ve kterém lze namítat jenom skutečnosti
rozhodné z hlediska nařízení exekuce, nikoliv tedy např. promlčení či zaplacení dluhu; takové podání se posoudí jako
návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Také odvolání soud odmítne (povinný je o tom předem poučen v písemném
vyhotovení usnesení). Pokud ale povinný učiní podání označené formálně jako odvolání, které nebude obsahovat
žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, avšak bude v něm tvrdit skutečnosti relevantní z hlediska
zastavení exekuce, soud posoudí podání podle obsahu jako návrh na zastavení exekuce. Odvolání může podat nejen
povinné, ale také manžel povinného, je-li možné, že exekucí bude postižen majetek náležející do SJM. V odvolacím
řízení se uplatní princip úplné apelace (lze uvádět nové skutečnosti a důkazy). Omezuje se možnost kasačního
rozhodování odvolacího soudu. Usnesení soudu I. stupně lze zrušit jenom z důvodů uvedených v § 219a odst. 1 OSŘ
(př. nedostatek procesních podmínek).

14. Provedení a skončení výkonu rozhodnutí (exekuce)

Pravomocným nařízením exekuce se končí první fáze exekučního řízení a další fází je její provedení. Soud při
provádění exekuce postupuje z úřední povinnosti, ledaže by zákon vyžadoval výslovně dispozitivní úkon nebo
součinnost ze strany oprávněného. Vlastní průběh provádění exekuce závisí na zvoleném způsobu (viz výklad u
jednotlivých exekučních prostředků). Pro provedení exekuce prováděnou soudním exekutorem podle ExŘ platí
obdobná pravidla. Poté, co je exekutor pověřen, je povinen i bez návrhu rychle a účelně (při respektování ochrany
práv účastníků a třetích osob) činit úkony směřující k provedení exekuce (§ 46 odst. 1 a 2 ExŘ). Po pověření exekutor
musí určit způsob, jakým má být exekuce provedena. Exekutor vezme v úvahu především jaká povinnost je
vymáhána a jaký je majetek povinného a na základě této úvahy vydá exekuční příkaz.

Odkladem provedení výkonu rozhodnutí/exekuce (§ 266 OSŘ) se docílí toho, že po dočasnou dobu nebudou
realizovány úkony směřující k nucenému uspokojení vymáhaného plnění. Po odpadnutí důvodu odkladu provedení
exekuce nebo po uplynutí doby, na kterou byla exekuce přerušena, soud buď usnesením nařídí pokračování exekuce,
nebo, je-li dán některý z důvodů uvedených v § 268 OSŘ, exekuci zastaví. Odklad je možný

 na návrh povinného ze sociálních důvodů (Pokud by se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém
postavení, že by neprodlené provedení exekuce mohlo mít pro něj nebo pro příslušníky jeho rodiny zvlášť
nepříznivé následky a zároveň oprávněný by nebyl tímto odkladem vážně poškozen.)
 i bez návrhu, lze-li očekávat zastavení výkonu rozhodnutí (popř. byla-li odložena vykonatelnost rozhodnutí).

Exekuční řád však zná ještě další důvod odkladu provedení exekuce, spočívající v tom, že povinný, který podal návrh
na zastavení exekuce, popř. v jeho prospěch třetí osoba, složí u exekutora jistotu ve výši vymáhané pohledávky,
nákladů oprávněného a nákladů exekuce, a navrhne povolení odkladu (§ 54 odst. 5 ExŘ). Odklad provedení exekuce
může být úplný nebo částečný (s výjimkou exekuce srážkami ze mzdy, kdy nižší částky jsou sráženy podle § 287 OSŘ).

Přehled způsobů skončení výkonu rozhodnutí (exekuce):

14
 · Uspokojením pohledávky oprávněného = bylo dosaženo účelu exekuce (O skončení se v režimu OSŘ
nevydává žádné rozhodnutí. Postihl-li exekutor majetek povinného několika exekučními příkazy, přičemž na
základě některého z nich vymohl pohledávku, její příslušenství, náklady exekuce a náklady oprávněného, již
nesmí pokračovat v provádění exekuce na základě jiných exekučních příkazů)
· Bezvýsledností exekuce (Povinný nemá příjmy postižitelné srážkami ze mzdy; na účtu povinného není v tzv.
sledovacím období dostatek prostředků atd. Soud o tom zpravidla nevydává žádné usnesení, ledaže by tak
stanovil zákon - např. usnesení o zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. e), § 326a nebo § 348 odst. 3
OSŘ)
· Zastavením exekuce (Důvodem je nepřípustnost exekuce, a to absolutní nebo relativní, viz otázka 15)

15. Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce)

Soud exekuci usnesením zastaví, je-li nepřípustná. Relativní nepřípustnost exekuce může uplatnit pouze ten, kdo je
důvodem nepřípustnosti postižen (§ 268/1 c) a některé důvody spadající pod písm. h). K absolutní nepřípustnosti
soud přihlíží ex offo, a je i bez návrhu povinen ji zastavit. V současné úpravě převažuje absolutní nepřípustnost
exekuce. Důvody zastavení exekuce upravuje obecně § 268 OSŘ, některé zvláštní důvody jsou obsaženy v rámci
úpravy jednotlivých způsobů exekuce, popř. i v jiných ustanoveních obecné části (např. zastavení exekuce pro
nesložení zálohy na její provedení dle § 270 odst. 3 OSŘ). Určité zvláštnosti též plynou z § 55 ExŘ (viz dále)

Rozbor jednotlivých důvodů zastavení exekuce (§ 268 odst. 1 písm. a-h)

 Exekuce byla nařízena, ačkoliv se exekuční titul dosud nestal vykonatelným

 Exekuční titul byl po nařízení exekuce zrušen nebo se stal neúčinným (např. předběžné opatření, které
zaniklo uplynutím doby)
 Zastavení navrhl oprávněný
 Jsou-li postiženy věci, které jsou z exekuce vyloučeny podle § 321 a § 322, nebo je-li postižen majetek, z nějž
nelze vymáhanou pohledávku uspokojit
 Výtěžek nebude stačit ani ke krytí nákladů exekuce
 Bylo-li v excindačním sporu rozhodnuto, že exekuce postihuje majetek, k němuž má třetí osoba právo
nepřipouštějící exekuci
 Po vzniku exekučního titulu zaniklo právo jím přiznané (tzv. opoziční spor)
 Exekuce je nepřípustná z jiných důvodů (jedná se o důvody jak absolutní, tak relativní nepřípustnosti, př.
navrhne-li povinný zastavení z důvodu, který lze podřadit pod toto ustanovení (př. vznese námitku
promlčení), vzniká mezi ním a oprávněným tzv. impugnační spor)

O zastavení rozhoduje soud usnesením zpravidla bez jednání. Zastavení může být úplné nebo částečné (§ 268 odst. 4
OSŘ). V případě rozhodování o zastavení exekuce podle exekučního řádu platí určitá specifika, jelikož rozhodování je
rozloženo mezi exekutora a exekuční soud. Primárně by měl rozhodovat exekutor. Exekutor bude o zastavení
exekuce rozhodovat v těchto případech:

 Navrhne-li to účastník řízení, ostatní účastníci s tím souhlasí a exekutor hodlá návrhu vyhovět (§ 55/3 ExŘ)
 I bez návrhu, pokud s tím souhlasí oprávněný § 55/3 ExŘ (nesouhlasí-li, exekutor požádá o zastavení soud)
 Nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, výjimkou je, pokud oprávněný splňuje
podmínky pro osvobození od soudního poplatku dle § 138 OSŘ nebo je-li vymáháno výživné pro nezletilé dítě

Exekuční soud rozhoduje o zastavení exekuce v těchto situacích:

 Účastník podal k exekutorovi návrh na zastavení exekuce a ostatní účastníci s ním buď nesouhlasí, nebo s
ním souhlasí, avšak exekutor nehodlá návrhu vyhovět (§ 55 odst. 3 ExŘ.)
 Exekutor hodlal zastavit exekuci i bez návrhu, avšak oprávněný s tím nevyslovil souhlas (§ 55 odst. 4 ExŘ)
 Kromě těchto případů může exekuční soud rozhodnout o zastavení exekuce sám i bez návrhu (§ 55 odst. 5
ExŘ)

15
16. Exekuční tituly
Jedná se o základní předpoklad vykonávacího řízení a obligatorní přílohu návrhu na soudní výkon rozhodnutí nebo
exekuci. Podmínkou je však, aby byl vykonatelný, což se, kromě exekutorských a notářských zápisů, dokládá tím, že je
na něm vyznačena tzv. doložka vykonatelnosti. Exekuční titul je veřejná listina, která přiznává oprávněnému právo
na plnění vůči povinnému, a která dle zákona může být podkladem pro nařízení exekuce (výkon rozhodnutí). Je to
titul, kterým disponuje věřitel a na základě kterého můžete požádat soud o to, aby nařídil exekuci. Plněním může být
dání, konání, opomenutí či strpění něčeho; může jít o peněžité i nepeněžité plnění.

Exekuční soud je exekučním titulem vázán. Nemůže přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Soud se
však vždy musí zabývat tím, zda je předložená listina exekučním titulem (např. zda zde není nicotnost exekučního
titulu pro nedostatek pravomoci).

Exekuční tituly pro výkon rozhodnutí dle OSŘ (§ 274)

· Vykonatelné rozhodnutí soudu (§ 251 a 261 odst. 2 OSŘ)

· Vykonatelné rozhodnutí soudů a jiných orgánů činných v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo
postihuje majetek
· Vykonatelné rozhodnutí soudu ve správním soudnictví
· Vykonatelné rozhodnutí rozhodčích komisí a smír jimi schválený
· Vykonatelné rozhodnutí státních notářství a dohoda jimi schválená
· Vykonatelné rozhodnutí a jiné exekuční tituly orgánu veřejné moci

Tituly pro exekuci dle ExŘ (§ 40)

 Vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek

 Vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo
postihuje majetek
 Vykonatelný rozhodčí nález
 Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný dle zvláštního předpisu
 Vykonatelné rozhodnutí a jiný exekuční titul orgánu veřejné moci
 Jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon

PŘEHLED A CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH EXEKUČNÍCH TITULŮ

Exekuční tituly pocházející z civilního procesu

 Rozsudky – Exekučním titulem je rozsudek ukládající povinnost k plnění (výjimkou je rozsudek ukládající
prohlášení vůle). Exekučním titulem, krom výroků o nákladech řízení, nejsou určovací rozsudky, statusové
rozsudky, zpravidla konstitutivní rozsudky a rozsudky zamítající žalobu.
 Usnesení ukládající povinnost k plnění (př. Usnesení o předběžném opatření, o žalobě z rušené držby). Někdy
je zde předepsán zvláštní způsob realizace nebo jiný následek (např. Účast u výslechu nebo znalce se zajišťuje
převedením, ne exekuci; nezaplacení zálohy na náklady řízení má za následek neprovedení důkazu)
 Platební rozkazy (včetně směnečných a šekových, elektronických i evropských)
 Soudem schválený smír (prétorský i soudní)

Exekuční tituly z jiných druhů soudnictví

· Vykonatelná rozhodnutí soudů a jiných orgánů činných v trestním řízení, pokud přiznávají právo nebo
postihují majetek (např. rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody, nemajetkové újmy nebo o vydání
bezdůvodného obohacení [§ 121 písm. a) TŘ]; rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení a k
náhradě nákladů poškozeného (§ 152 a násl. TŘ)
· Vykonatelná rozhodnutí soudů ve správním soudnictví (např. rozsudek ukládající žalovanému správnímu
orgánu povinnost vydat rozhodnutí § 81/2 SŘS) - peněžité plnění se nikdy neukládá výrokem ve věci; pouze
náklady řízení a pořádková pokuta

16
Notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti (§ 71a a násl. NŘ)

 Podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti lze vést exekuci přímo, bez předchozího nalézacího
řízení. Notářský zápis nemá povahu rozhodnutí, a proto nemá ani účinky právní moci – nebrání tedy
projednání věci v nalézacím řízení. Důvodem pro zastavení exekuce dle § 268/1 písm. H) OSŘ je to, že
oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok.
 § 71a odst. 1 NŘ - Notářský zápis o právním jednání, ve kterém se účastník zaváže splnit peněžitý dluh
vyplývající ze zakládaného závazkového právního vztahu právním jednáním, o kterém je notářský zápis, může
obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby byl podle tohoto zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí
(vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas
nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být i výše dluhu a lhůta pro
plnění.
o Zde strany uzavírají dosud neexistující smlouvu (konstitutivní účinky) o peněžitém plnění
(dvoustranné jednání). Smlouva má formu notářského zápisu, v němž dlužník svolí k exekuci, nesplní-
li řádně a včas.
 § 71a odst. 2 NŘ - Notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat
svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena
exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.
Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního
důvodu dluhu a osoby věřitele také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě.
o V tomto případě peněžitý dluh již existuje na základě jiného právního jednání. Dlužník ve formě
notářského zápisu tento dluh uzná a svolí k vykonatelnosti pro případ, že nebude řádně a včas splněn
(jednostranné uznání dluhu). V notářském zápisu se strany dohodnou, do jaké doby bude dluh
splněn a je zde připojeno svolení dlužníka k vykonatelnosti.
 § 71b NŘ - Notářský zápis, kdy dluh (peněžitý i nepeněžitý - na rozdíl od předchozích) již existuje na základě
jiného právního důvodu. V notářském zápisu se strany dohodnou, do jaké doby bude dluh splněn. K
notářskému zápisu je připojeno svolení dlužníka k vykonatelnosti.

Vykonatelná rozhodnutí a jiné exekuční tituly orgánů veřejné moci

 Jedná se např. o platební výměr nebo zajišťovací příkaz správce daně, rozhodnutí správního orgánu o uložení
pokuty za přestupek, platební výměr zdravotní pojišťovny nebo rozhodnutí ČTÚ v účastnickém sporu. Pokud
je lze vykonat v daňové nebo správní exekuci, nemohou být realizována výkonem rozhodnutí dle OSŘ.
Exekuce dle EŘ je možná.

Rozhodčí nález

 Je-li rozhodčí doložka neplatná, není rozhodčí nález na základě ní vydaný exekučním titulem, a to pro
nedostatek pravomoci soudce (31 Cdo 958/2012). Ve spotřebitelských věcech se připouštělo při rozhodování
o zastavení exekuce zkoumání, zda rozhodčí smlouva neobsahuje nepřiměřená ujednání (na základě
rozsudku ESD ve věci Asturcom).

Další exekuční tituly

· Rozhodnutí orgánů Evropských společenství

· Upravený seznam pohledávek (§ 312/4 IZ)
· Cizozemské exekuční tituly

17. Vykonatelnost exekučního titulu

FORMÁLNÍ A MATERIÁLNÍ VYKONATELNOST

Aby soud mohl nařídit exekuci, exekuční titul musí být vykonatelný pro formální i materiální stránce. Pokud by byla
nařízena bez těchto náležitostí, soud ji z úřední povinnosti zastaví § 168/1 písm. a) OSŘ. Vykonatelnost znamená
možnost realizace rozhodnutí. Formální vykonatelnost zná OSŘ v dvojím smyslu:

17
  v širším smyslu jde o realizovatelnost právního následku stanoveného v rozhodnutí statusovém, určovacím,
právotvorném a zamítavém (§ 161/2,171/2 OSŘ)
 v užším se jedná o možnost nucené realizace rozhodnutí cestou exekuce, týká se rozhodnutí na plnění

Materiální vykonatelnost představuje obsahové náležitosti, které musí exekuční titul mít, aby jej bylo možné
vykonat (§ 261a/1 OSŘ). Exekuční titul musí obsahovat

 označení oprávněné a povinné osoby

 vymezen rozsahu a obsahu povinností, k jejichž vymožení je exekuce navrhována
 lhůtu k plnění

NABYTÍ FORMÁLNÍ VYKONATELNOSTI EXEKUČNÍCH TITULŮ Z CIVILNÍHO SOUDNÍHO ŘÍZENÍ

Formální vykonatelnosti nabývají nejen rozhodnutí, ale také jiné exekuční tituly (př. notářské zápisy). Rozsudek
nabývá vykonatelnosti uplynutím lhůty k plnění (§ 161/1 OSŘ), které je standardně 3 dny, u vyklizení bytu 15 dnů, od
právní moci rozsudku (PM nabude, je-li řádně doručen a nelze-li jej již napadnout odvoláním). U předběžné
vykonatelných rozsudků neběží lhůta k plnění od právní moci, ale od jejich doručení (§ 160/4). U usnesení běží lhůta
k plnění také od jejich doručení (§ 171/1 OSŘ), s výjimkou výroku o náhradě nákladů řízení, pro který se lhůta k
plnění odvíjí od právní moci. Platební rozkaz (a elektronický) je vykonatelný marným uplynutím patnáctidenní lhůty k
podání odporu (§ 174/1, § 174a/2 OSŘ). Směnečný a šekový platební rozkaz se stává vykonatelným marným
uplynutím patnáctidenní lhůty k podání námitek (§ 175/3 OSŘ). Soudem schválený smír je vykonatelným uplynutím
lhůty k plnění (závisí na dohodě stran, od kdy začíná tato lhůta plynout).

Pokud exekuční titul bude postrádat některou z uvedených náležitostí, soud návrh na nařízení exekuce zamítne.
Existují určitá záchranná podpůrná pravidla. Pro případ absence lhůty k plnění (§ 261a/2 OSŘ, § 40/2 ExŘ) se uplatní
domněnka odpovídající obecné úpravě vykonatelnosti rozsudku (3 dny, pro vyklizení 15 dnů, od právní moci
rozhodnutí). Pro absenci určení povahy společného závazku s dělitelným plněním (§ 262a/3 OSŘ, § 40/3 ExŘ) má
každý z nich plnit rovným dílem. Jestliže exekuci nelze provést kvůli materiální nevykonatelnosti, exekuce musí být
zastavena.

DOLOŽKA VYKONATELNOSTI

K návrhu na nařízení exekuce je zapotřebí připojit exekuční titul opatřený doložkou vykonatelnosti, která osvědčí, že
je exekuční titul formálně vykonatelný. U civilních exekučních titulů doložku vykonatelnosti vyznačí nalézací soud I.
stupně. Stejnopis není nutno připojit, pokud se návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podává u nalézacího soudu I.
stupně. Rozhodnutí orgánů EU opatří doložkou vykonatelnosti MSp. Exekuční tituly ostatních orgánů opatří doložkou
vykonatelnosti ten, kdo je vydal či schválil. Soud je vždy před nařízením exekuce oprávněn přezkoumat správnost
potvrzení o vykonatelnosti.

18. Exekuční spory

V souvislosti s exekucí mohou vznikat spory o právo mezi oprávněným a povinným, oprávněnými či dalšími věřiteli
navzájem nebo mezi oprávněným a třetími osobami. Exekuční spory by měly být projednávány v nalézacím sporném
procesu, jelikož exekuční řízení pro ně není svými pravidly ani účelem uzpůsobeno. Má-li být exekuční spor
výjimečně projednán v exekučním řízení (tzv. incidenční spor), musí to výslovně stanovit zákon. V Incidenčním řízení
se projednává spor o právo, a uplatní se tedy zásady nalézacího sporného řízení, tj. dispoziční a projednací. Jelikož se
však tento spor projednává v exekučním řízení, nelze použít ta pravidla sporného řízení, která jsou vyloučena
výslovně nebo z povahy věci (např. § 254/2 OSŘ, vedlejší intervence, rozhodování rozsudkem, smír, vzájemná žaloba,
koncentrace řízení apod.)

O exekuční spor jde tehdy, pokud má přímý vztah ke konkrétnímu exekučnímu řízení a je na tomto exekučním řízení
plně závislý a bez něj ztrácí smysl a význam (př. excindační žaloba, kdy se třetí osoba domáhá, aby její věc byla
vyloučena z exekuce).

PŘEHLED EXEKUČNÍCH SPORŮ PROJEDNÁVANÝCH V NALÉZACÍM ŘÍZENÍ

18
  Spory o doplnění exekučního titulu dle § 256 odst. 1 a § 262 odst. 1 OSŘ
 Excindační spory (vylučovací)
 Poddlužnické spory
 Odporové spory
 Spory z lepšího práva

PŘEHLED EXEKUČNÍCH SPORŮ PROJEDNÁVANÝCH V EXEKUČNÍM ŘÍZENÍ (RESP. ŘÍZENÍ O VÝKON ROZHODNUTÍ)

 Opoziční spory
 Impugnační spory
 Spory o rozsah postižení majetku v SJM dle § 262b odst. 1 OSŘ
 Spory dle § 351a OSŘ

SPORY O DOPLNĚNÍ EXEKUČNÍHO TITULU

Přechod práv nebo povinností vyplývajících z exekučního titulu na jiné osoby, než byly původně účastníky nalézacího
řízení, je možný pouze tehdy, pokud k němu došlo po vydání exekučního titulu (po jeho vyhlášení, resp. vydání § 256
OSŘ). Jsou však možné i další změny, které mění situaci a nastává potřeba doplnění exekučního titulu (viz dále). Z
podstaty věci vyplývá, že jde o spory vedené před zahájením exekučního řízení, ale nejde o pravidlo, neboť spory o
doplnění exekučního titulu mohou vznikat i v průběhu již zahájeného exekučního řízení (pokud dojde ke změně v
osobě oprávněného nebo povinného). Aby mohl soud kladně rozhodnout o návrhu oprávněného a nařídil exekuci,
musí disponovat exekučním titulem, který je v okamžiku podání návrhu na nařízení exekuce vykonatelný jak
formálně, tak i materiálně. Z ustanovení § 262 OSŘ vyplývá, že k potvrzení o vykonatelnosti rozhodnutí je nutné
připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem (popř. Soukromou s ověřenými podpisy), z
níž je patrno, že se splnila podmínka, že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit,
nebo že nastal doložený čas. Pokud takový titul oprávněný k návrhu na nařízení exekuce nedoloží, musí být jeho
návrh exekučním soudem zamítnut. Důvodem těchto sporů je tak vždy objektivní nebo subjektivní neurčitost
exekučního titulu. Občanský soudní řád pamatuje na situace, kdy lze materiálně nevykonatelný exekuční titul
doplnit:

 doplnění exekučního titulu při splnění podmínky (nelze z exekučního titulu [ET] poznat, zda již uplynula
pariční lhůta)
 doplnění exekučního titulu vázaného na splnění vzájemné povinnosti oprávněného
 doplnění exekučního titulu z důvodu změny oprávněného nebo povinného (v ET je uveden někdo jiný)

Přímo z § 262 OSŘ exekuční spor nevyplývá, ale jedná se o zákonný podklad, ze kterého může spor vzniknout. Může
se jednat o:

 Plnění vázané na splnění podmínky: Jde zde vždy o odkládací podmínku (jen ona odkládá vznik povinnosti, a
tím i materiální vykonatelnost). Může být obsažena v notářském zápise s doložkou vykonatelnosti nebo ve
smíru, nikoliv však v rozsudku. Podmínka zde představuje nejistou budoucí událost, takže z ET nelze poznat,
dokdy měl povinný plnit. Oprávněný musí doložit veřejnou listinu (nebo soukromou s ověřenými podpisy), z
níž vyplývá splnění této podmínky (zde jde o tzv. prosté doplnění titulu). Pokud je třeba součinnosti
povinného a ten ji odmítá poskytnout (oprávněný tak nemůže splnění prokázat), dochází k exekučnímu
sporu. Oprávněný může jako poslední řešení situace podat žalobu o doplnění exekučního titulu soudu.
Oprávněný podáním žaloby žádá o doplnění exekučního titulu v tom smyslu, že podmínka stanovená
exekučním titulem byla splněna. Pariční lhůta pak začne běžet od právní moci rozhodnutí soudu ve věci samé
a jejím uplynutím se exekuční titul stává materiálně vykonatelným. Aktivně legitimován (žalobce) je vždy
oprávněný a pasivně legitimován (žalovaný) je vždy povinný.
 Plnění vázané na splnění vzájemné povinnosti oprávněného: Předpokladem je rozsudek, který je ET a ve
výroku podmiňuje plnění povinného vzájemným plněním oprávněného. Oprávněný proto musí před
podáním návrhu na nařízení exekuce prokázat listinou, zda byla vzájemná povinnost oprávněného splněna
nebo zda je k jejímu splnění oprávněný alespoň připraven (prosté doplnění titulu). Nelze-li to prokázat, může
oprávněný podat k soudu určovací (exekuční) žalobu na určení právní skutečnosti – splnění nebo

19
 připravenost ke splnění vzájemné povinnosti oprávněného. Aktivně legitimován (žalobce) je vždy oprávněný
a pasivně legitimován (žalovaný) je vždy povinný. Podstatou této žaloby je určení, že oprávněný splnil svoji
vzájemnou povinnost vůči povinnému nebo že je připraven ji splnit.
 Změna oprávněného: Po vzniku ET dojde univerzální nebo singulární sukcesí k převodu či přechodu práva
(např. smrt, zánik PO, cese) nebo povinnosti (např. privativní intercese). Tento převod/přechod musí být
prokázán veřejnou listinou (nebo soukromou s ověřenými podpisy). V případě nedostatku je opět nutno
žalovat. Žalobcem je zde ten, kdo chce navrhnout nařízení exekuce, tj. při změně oprávněného právní
nástupce (žalovaným je ten, kdo je oprávněným z ET) a při změně povinného je žalobcem oprávněný z ET
(žalovaným je povinný nebo právní nástupce – podle toho, kdo odmítá součinnost).

VYLUČOVACÍ ŽALOBA

Vylučovací či excindační žaloba je zvláštní žaloba při výkonu rozhodnutí (§ 267 OSŘ), která se může uplatnit při
soudním výkonu rozhodnutí (resp. exekuci) prodejem movité věci. U soudního výkonu rozhodnutí (exekuci prodejem
movité věci) přichází vylučovací žaloba v úvahu, ačkoli podmínkou jejího nařízení je to, že oprávněný kvalifikovaným
způsobem doloží, že vlastníkem nemovité věci je povinný (§ 336i OSŘ). Při soudním výkonu rozhodnutí nebo při
exekuci prodejem movitých věcí se provádí soupis věcí, které mají být posléze prodány, přičemž mohou být sepsány
věci, které nejsou ve vlastnictví povinného. V tomto případě se osoba může v exekuci dle EŘ bránit návrhem na
vyškrtnutí ze soupisu, nebo (a to vždy – v řízení o výkon i exekučním řízení) vylučovací žalobou, která slouží k tomu,
aby třetí osoba, která k věci/věcem má právo, jež brání výkonu rozhodnutí nebo exekuci, své právo uplatnila.

Vylučovací žaloba směřuje proti oprávněnému (ten je v řízení žalovaným) a žalobcem je osoba, která tvrdí, že jí
svědčí právo k věci vylučující soudní výkon rozhodnutí či exekuci. Žalobní návrh směřuje na vyloučení dané věci ze
soudního výkonu rozhodnutí či exekuce. Místně příslušný k projednání této žaloby je soud dle § 88 písm. e) OSŘ – u
něhož je prováděn výkon rozhodnutí, jde-li o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí. Nejde o žalobu na určení
vlastnického práva – soud otázku vlastnictví posoudí jako prejudiciální otázku (tj. ve sporu se nerozhoduje o
hmotném právu a rozsudek o hmotném právu nezpůsobí nutnost zastavení exekuce, jen závazné vyřešení
prejudiciální otázky). Do doby, než bude o žalobě rozhodnuto, by bylo možné výkon rozhodnutí odložit. V exekuci
nelze po dobu řízení o žalobě sepsané věci prodat. Ž. petit zní tak, že exekuce je nepřípustná. Uspěje-li žalobce v
řízení o vylučovací žalobě, soud, který výkon rozhodnutí nařídil ohledně věci/í, jež byly z výkonu rozhodnutí či
exekuce takto vyloučeny, výkon rozhodnutí či exekuci zastaví (§ 268 odst. 1 písm. f) OSŘ):

 zcela – pokud byla sepsána jen jediná věc, a ta byla rozhodnutím soudu vyloučena,
 zčásti – pokud byla z výkonu rozhodnutí či exekuce vyloučena jen jedna z několika sepsaných věcí.

Teprve právní mocí usnesení o zastavení je věc vyloučena (ne výrokem o žalobě). V případě exekuce bude věc/i po
vyloučení z exekuce exekutorem bez zbytečného odkladu předána žalobci na místě, kde byla zajištěna/v sídle
exekutora.

Pokud byla podána excindační žaloba, věc nemůže být dražena. Byla-li věc projednána a z výtěžku byl oprávněný
uspokojen, vzniká bezdůvodné obohacení a třetí osoba může žalovat na jeho vydání.

PODDLUŽNICKÁ ŽALOBA

Poddlužnická žaloba je zvláštní žaloba ze soudního výkonu rozhodnutí či exekuce, upravena v § 292 a § 296 OSŘ,
která se uplatní při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy a přikázáním pohledávky (se svými specifiky u každého ze
způsobů). Subjektem žaloby je tzv. poddlužník oprávněného (tj. dlužník povinného). Poddlužník oprávněného je
osoba, vůči které má pohledávku povinný (př. plátce mzdy, vůči kterému má povinný právo na mzdu) a je tak
dlužníkem povinného. Podstatou soudního výkonu rozhodnutí a exekuce srážkami ze mzdy a přikázáním pohledávky
je právě postižení pohledávky povinného, kterou má vůči svému dlužníkovi (ve vztahu k oprávněnému je to
poddlužník). Při výkonu rozhodnutí a při exekuci se ukládají povinnosti i poddlužníkovi, i když není účastníkem řízení.
Jde především o tzv. arrestatorium – zákaz výplaty pohledávky povinnému, který soud při soudním výkonu
rozhodnutí a soudní exekutor při exekuci ukládá dlužníkovi povinného (poddlužníkovi). Zároveň jsou poddlužníkovi
kromě arrestatoria ukládány i další povinnosti, př. plátci mzdy, aby prováděl srážky ze mzdy, posléze je vyplatil

20
oprávněnému dle § 282 OSŘ, a rovněž aby splnil zákonné povinnosti při změně plátce mzdy dle § 294 a § 295 OSŘ.
Pokud poddlužník neplní, tak jelikož mezi poddlužníkem a oprávněným není žádný vztah hmotněprávní povahy,
poddlužnická žaloba, resp. její zákonné zakotvení oprávněného k vymáhání nároků na poddlužníkovi legitimuje –
oprávněnému vzniká totiž nařízením exekuce ryze procesní úkojné právo, na jehož základě se jeho legitimace k
žalobě odvozuje (může se tedy bránit proti neplnění povinností poddlužníka, přestože zde neexistuje vzájemný
hmotněprávní vztah). Z úkojného práva vyplývají oprávněnému 2 možnosti:

 Jde o pohledávku z ET (judikátní) – nemůže uplatnit úkojné právo v nalézacím řízení, ale podá vlastním
jménem návrh na nařízení exekuce proti poddlužníkovi (zahájí vlastní exekuční řízení).
 Nejde o pohledávku přiznanou ET (např. jen splatná pohledávka bez předcházejícího soudního řízení),
oprávněný může podat tzv. poddlužnickou žalobu.

Žalobcem je oprávněný a žalovaným je poddlužník a povinný by se řízení o poddlužnické žalobě mohl účastnit v
procesním postavení vedlejšího účastníka. Žalobní petit poddlužnické žaloby směřuje zásadně k zaplacení částky,
která měla být poddlužníkem oprávněnému zaplacena. Místní příslušnost se řídí obecnými pravidly. Oprávněný se
vedle poddlužnické žaloby dále může dle § 315 OSŘ domáhat svých nároků rovněž cestou výkonu rozhodnutí
vlastním jménem vůči poddlužníkovi.

ODPOROVACÍ – ODPOROVÁ ŽALOBA

Žaloba odporová či odporovací je žalobou ze soudního výklonu rozhodnutí či exekuce dle § 267a OSŘ. Při výkonu
rozhodnutí a exekuci se často střetne několik pohledávek, které mají být uspokojeny z výtěžku jednoho soudního
výkonu rozhodnutí či jedné exekuce. Zpravidla se jedná o pohledávky uplatněné různými oprávněnými nebo různými
přihlášenými věřiteli, kteří hájí svůj zájem, a proto mají postavení vzájemných konkurentů. Povinný má zájem na tom,
aby z hodnot jeho majetku, které byly soudním výkonem rozhodnutí či exekucí postiženy, byly uspokojeny pouze
pohledávky, které jsou pravé, v řádné výši, příslušné skupině a ve stanovém pořadí. Odporová žaloba slouží k tomu,
aby oprávněný nebo přihlášený věřitel či povinný uplatnil své výhrady vůči pravosti, pořadí, příslušnosti do skupiny
nebo pořadí pohledávky, a pohledávku tak popřel. Popírání pohledávky v rozvrhovém řízení je tzv. odpor a návrh,
jímž se odporuje je tzv. odporová žaloba (§ 267a OSŘ).

Například jde o situaci, kdy pohledávka oprávněného byla již zaplacena. Žalobcem by byl povinný, který již
pohledávku uspokojil a žalovaným v odporové žalobě by byl oprávněný, který tuto pohledávku soudním výkonem
rozhodnutí či exekucí vymáhá, ačkoli již byla uspokojena. Místně příslušným soudem k projednání odporové žaloby a
k rozhodnutí o ní bude soud určený dle § 88 písm. e) OSŘ – u něhož je prováděn výkon rozhodnutí, jde-li o
rozhodnutí o pravosti, výši, skupině nebo pořadí pohledávek přihlášených k rozvrhu. Žalobní petit odporové žaloby
směřuje k vyloučení pohledávky, jejíž pravost, výše nebo příslušnost ke skupině pohledávek či pořadí jsou žalobou
napadány, z rozvrhu výtěžku (tedy aby nebyla uspokojena).

Pozn. přestože může mít věřitel nebo oprávněný, jehož pohledávka je popírána, pohledávku přiznánu exekučním
titulem, žalobce tím není vázán, a proto ji může odporovat. Soud se tak v podstatě zabývá věcnou správností ET.

ŽALOBA Z LEPŠÍHO PRÁVA

Žaloba z lepšího práva není výslovně upravena v platném právu. Jde o žalobu věřitele povinného proti tomu, komu
byl v soudním výkonu rozhodnutí vyplacen výtěžek, event. jeho část, odůvodněnou tvrzením, že žalobcovo právo na
uspokojení z výtěžku bylo v řízení porušeno, neboť žalobce měl s ohledem na pravost, výši, skupinu či pořadí
pohledávek lepší právo než žalovaný, jenž výtěžek zpeněžení majetku povinného získal. K žalobě z lepšího práva je
aktivně věcně legitimován oprávněný nebo přihlášený věřitel, který byl vyloučen z uspokojení svého práva.
Žalovaným může být jakýkoliv účastník rozvrhu, který byl na úkor žalobce neprávem uspokojen. Místní příslušnost
soudu se řídí obecnými pravidly.

Tzv. lepší (silnější) právo svědčí například vlastníku movité věci, který nepodal vylučovací žalobu a tato věc byla
zpeněžena a v rozvrhu byl uspokojen oprávněný, ačkoliv věc povinnému nepatřila, a nemohla tak být předmětem
způsobilým k uspokojení věřitelů povinného. Lepší právo k výtěžku mají také věřitelé povinného, kteří své
pohledávky neuplatnili ve vykonávacím řízení, a kteří s ohledem na pravost, výši, skupinu nebo pořadí jejich

21
pohledávek by byli uspokojeni místo věřitelů uspokojených z výtěžku. Tato žaloba bude projednána ve sporném
řízení – bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce. Pro podání této žaloby není relevantní, zda žalobce
předtím podal žalobu vylučovací a byl v řízení o ní úspěšný.

Žaloba se opírá o porušení pravidel exekučního práva (důvod není v hmotném právu).

OPOZIČNÍ SPORY

Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vzniku exekučního titulu zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento
výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i
tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku (§ 268 odst. 1 písm. g) OSŘ). Jde o spor o zastavení
exekučního řízení vzhledem k zániku práva přiznaného exekučním titulem po jeho vydání. Jedná se o situaci, kdy po
vydání exekučního titulu nastaly skutečnosti, které způsobily zánik práva exekučním titulem přiznaného. V důsledku
toho nastává nepřípustnost vymáhání tohoto zaniklého práva exekucí. Vyslovení nepřípustnosti exekuce a jejího
zastavení se povinný musí vždy domáhat stanoveným způsobem, kterým je podání návrhu na zastavení exekuce
(opoziční návrh/žaloba) – projednává se jako incidenční spor. Opoziční spor je spor mezi oprávněným a povinným o
přípustnost dalšího vedení exekuce. O zastavení exekuce z důvodu zániku práva po vydání exekučního titulu je
oprávněn rozhodovat v exekuci prováděné dle exekučního řádu i soudní exekutor. Povinný je povinen podat do 15
dnů ode dne, kdy se o důvodu zastavení dozvěděl návrh na zastavení exekuce. Opoziční řízení ovšem neprobíhá před
soudním exekutorem – pokud exekutor exekuci sám nezastaví, je povinen postoupit návrh povinného k rozhodnutí
exekučnímu soudu. Opoziční řízení tedy bude probíhat před exekučním soudem.

IMPUGNAČNÍ SPORY

Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze
vykonat (§ 268 odst. 1 písm. h) OSŘ) – např. promlčení pohledávky přiznané ET, listina doplňující ET je věcně
nesprávná apod. Každý, kdo se cítí dotčen ve svých právech vedením exekuce, může uplatnit její nepřípustnost.
Prostřednictvím impugnačního sporu lze uplatnit důvody nepřípustnosti exekuce absolutní i relativní. Důvodem
mohou být okolnosti nastalé při nařízení exekuce či při jejím provádění. O exekuční spor se bude jednat v případě, že
o nepřípustnosti vedení exekuce je mezi oprávněným a povinným veden spor – obě strany musí zaujímat
protichůdná stanoviska. K zahájení řízení o impugnačním sporu je vždy nezbytný návrh povinného (impugnační
návrh/žaloba), a to na zastavení exekuce. O impugnačním sporu stejně jako o opozičním sporu rozhoduje exekuční
soud.

SPORY O ROZSAH POSTIŽENÍ MAJETKU V SJM

Ochranu manžela povinného pro případ, kdy výkon rozhodnutí postihuje majetek ve společném jmění manželů nebo
majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než je přípustné nebo jej nelze postihnout vůbec, představuje
institut návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (zcela či zčásti) dle § 262b odst. 1 OSŘ – projednává se v exekučním
řízení. Lze podat návrh na částečné zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) dle § 262b OSŘ, je-li nařízeným výkonem
(exekučním příkazem) postižen:

 majetek v SJM v rozsahu větším, než je přípustné (př. postihnout lze jenom vypořádací podíl, ale exekuce
byla nařízena na celé SJM)
 výlučný majetek druhého manžela (př. při nařízení výkonu rozhodnutí se vycházelo z domněnky, podle níž
závazek vznikl před zápisem listiny do Seznamu, manžel podá důkaz opaku, pak nelze postihnout majetek,
který se stal jeho výlučným majetkem v důsledku modifikace SJM)

Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného bude zastaven, nejsou-li na něm ani z části
uloženy peněžní prostředky, které by jinak náležely do společného jmění manželů. Není-li prokázán opak, má se za
to, že peněžní prostředky na účtu manžela povinného by náležely do společného jmění manželů. Spolu s návrhem na
zastavení exekuce může manžel povinného navrhnout odklad provedení exekuce (§ 266 OSŘ). Za účelem vyřešení
této otázky soud musí v řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nařídit jednání (§ 269 odst. 2) a musí v řízení
provádět dokazování.

22
SPORY DLE § 351A OSŘ

Jde o zvláštní institut, který umožňuje obnovení stavu předpokládaného exekučním titulem, který povinný změnil
porušením povinnosti uložené exekučním titulem. K nařízení výkonu rozhodnutí podle § 351a za účelem obnovení
předešlého stavu soud může přistoupit tehdy, jestliže exekučním titulem byla povinnému uložena povinnost k
nepeněžitému plnění, tato povinnost byla povinným splněna buď dobrovolně, nebo donucením prostřednictvím
výkonu rozhodnutí či exekuce, a teprve následně po dobrovolném nebo vynuceném splnění povinnosti povinný
protiprávně změnil stav předpokládaný exekučním titulem.

Bylo-li vykonávané rozhodnutí splněno, avšak povinný následně způsobil porušením uložené mu povinnosti změnu
stavu, který toto rozhodnutí předpokládá, (předešlého stavu), soud oprávněnému povolí, aby se na náklady
povinného postaral o obnovení stavu předpokládaného tímto rozhodnutím. Povinný se proti tomuto návrhu může
bránit tím, že exekuce je nepřípustná, neboť se předešlý stav nezměnil, čímž vzniká spor o přípustnosti exekuce.
Způsob obnovení předešlého stavu soud uvede v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Na žádost oprávněného
soud pověří vykonavatele provedením jednotlivých úkonů při výkonu rozhodnutí nebo učiní jiná vhodná opatření,
aby oprávněnému dopomohl k obnovení předešlého stavu. Povinnému může soud uložit, aby potřebné náklady
zaplatil oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit
náklady, se provede na návrh oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení peněžitých pohledávek.

Ustanovení § 351a OSŘ se týká pouze exekučních titulů ukládajících nepeněžitá plnění.

19. Srážky ze mzdy

Jedná se o způsob provedení výkonu rozhodnutí, který je upraven v § 276-302 OSŘ. Občanský soudní řád uvádí
srážky ze mzdy na prvním místě mezi způsoby výkonu rozhodnutí, jelikož vycházíme z předpokladu, že každý povinný
má k dispozici pravidelný příjem ze své hospodářské činnosti – mzdu nebo jiný obdobný příjem. Zákon vztahuje
tento způsob výkonu jak na příjmy soukromoprávní, tak i veřejnoprávní povahy (např. dávky sociálního zabezpečení).
Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy lze uplatnit i na takové pohledávky, které se stanou splatné teprve v budoucnu.
Srážky ze mzdy jsou specifickým druhem exekuce přikázáním pohledávky.

PŘEDMĚT VÝKONU ROZHODNUTÍ

Předmětem exekuce srážkami ze mzdy je právo povinného na výplatu mzdy nebo jiného obdobného příjmu vůči
jeho plátci mzdy. Předmětem exekuce není samotná mzda, ale právo na ni, tj. mzdová pohledávka. Exekucí tedy
nelze postihnout mzdu, která již byla vyplacena. Postižena může být mzda, která je již splatná a dosud nebyla
vyplacena povinnému, nebo která se stane splatnou po nařízení exekuce. Předmětem postižení může být i jiný příjem
dle § 299/1 OSŘ:

 plat
 odměny z dohody o pracovní činnosti
 odměny z dohody o provedení práce
 odměny za pracovní nebo služební pohotovost
 odměny členů zastupitelstva územních samosprávných celků
 dávek státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vyplaceny jednorázově
o přídavek na dítě, sociální příplatek, odměna pěstouna…

A dále ty příjmy, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní. Jedná se o:

 náhradu mzdy nebo platu

 dávky nemocenské
 důchody, stipendia
 podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci
 odstupné nebo obdobná plnění související se skončením zaměstnání
 náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti a náhrada výdělku po skončení
dočasné pracovní neschopnosti

23
  úrazový příplatek
 Atd.
Oprávněný je osoba, které svědčí exekuční titul a může být to jak fyzická, tak právnická osoba. Povinným je pouze
fyzická osoba a jedná se o toho, proti komu směřuje exekuční titul (nikoliv manžel povinného). Plátcem mzdy je
fyzická nebo právnická osoba, vůči níž má povinný právo na mzdu (nebo jiný příjem). Plátce mzdy musí mít právní
subjektivitu a je osobou zúčastněnou na řízení (poddlužníkem), nikoliv účastníkem ířzení.

Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy je vhodný právě pro případy, kdy oprávněný má z exekučního titulu vůči
povinnému právo na výplatu dávek nebo splátek, které mají určitou periodicitu, přičemž jejich splatnost nastává
teprve v budoucnu, postupně. Pokud po nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy získá povinný právo na jiný
postižitelný příjem, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na tento příjem, aniž by bylo potřeba vydat zvláštní
rozhodnutí.

Změny v osobách plátců mzdy po nařízení výkonu zásadně nemají na nařízení výkonu vliv, jeho účinky se vztahují na
mzdu povinného vyplácenou novým plátcem mzdy. Pokud je však osoba plátce mzdy změněna před nařízením
výkonu rozhodnutí, pak nemůže dojít k účinnému postižení práva na mzdu povinného (judikatura NS 26 Cdo
271/2014). Za změnu plátce se také považuje vyplácení dávek podle zvláštního právního předpisu OSSZ.

Za účelem řádného provádění výkonu rozhodnutí stanoví zákon povinnost povinnému a plátcům mzdy v souvislosti s
jejich hmotněprávním jednáním. Osoba, která přijímá zaměstnance do práce je tak povinna vyžádat si od něho
potvrzení vystavené tím, u koho naposledy pracoval, o tom, zda byl nařízen výkon rozhodnutí, kterým soudem a v čí
prospěch. Nový zaměstnavatel, který zjistí, že byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, je povinen
nástup povinného do zaměstnání bez odkladu oznámit soudu, který výkon nařídil.

Povinný, který přestal u dosavadního plátce mzdy pracovat, je povinen tuto skutečnost oznámit do jednoho týdne
soudu, který nařídil výkon rozhodnutí. Oznamovací povinnost se vztahuje i na plátce mzdy, u něhož přestal povinný
pracovat. Plátce mzdy musí oznámení poslat soudu zároveň s vyúčtováním srážek, které ze mzdy povinného provedl
a vyplatil oprávněným.

ROZSAH SRÁŽEK

Srážky ze mzdy se provádějí jenom do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím, jimiž jsou především úroky z
prodlení a náklady řízení. Srážky se provádějí z čisté mzdy za příslušný měsíc. Čistá mzda se dle § 277 odst. 1 OSŘ
vypočítá tak, že se podle podmínek a sazeb platných pro daný měsíc od mzdy odečtou záloha na daň z příjmů
fyzických osob sražená z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek
na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění.

Od čisté mzdy se odečte tzv. základní částka (ZČ), pro kterou OSŘ zavádí legislativní zkratku “nezabavitelná částka”.
Jedná se o relativně pevně stanovenou sumu, která nikdy nesmí být dlužníkovi z jeho mzdy sražena. Způsob, jakým
se základní částka vypočte je upraven v nařízení vlády o nezabavitelných částkách č. 595/2006 Sb. Úprava odkazuje
na zvláštní předpisy práva sociálního zabezpečení a určení výše životního minima, tj. zákon č. 110/2006 Sb., o
životním a existenčním minimu a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Na nařízení je navázáno nařízení
vlády č. 407/2017 Sb., stanovující obecně výši normativních nákladů na bydlení. Nejprve je nutno vypočíst tzv.
nezabavitelnou částku (NČ) na osobu povinného. Ta činí ¾ součtu životního minima jednotlivce (ŽMJ) a normativních
nákladů na bydlení v nájemním bytu v obci od 50 do 99 tis. obyvatel (NNB).

 ŽMJ = 3860 Kč (pevně stanoveno v § 2 zákoně č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu z. č.
110/2006 Sb., částka stanovena v souvislosti s účinností nař. vlády č. 61/2020 Sb.)
 NNB = 6637 Kč (stanoví zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře v § 26. Částka byla pro tento rok
stanovena vládním nařízením č. 580/2020 Sb. Vycházíme z § 1 nařízení vlády č. 595/2006 Sb., tj. částka na
základě nájemní smlouvy v obci s 50 000-99 999 obyvateli)
 NČ = 3/4 (ŽMJ + NNB) = 3/4 (3680 + 6637) = 7873 Kč (po zaokrouhlení) pro rok 2021 (mění se v závislosti na
změně ŽMJ a NNB)

24
Poté se stanoví základní částka, která nesmí být povinnému sražena z měsíční čisté mzdy. Ta se vypočte jako součet
NČ a 1/3 NČ na každou vyživovanou osobu a manžela povinného.

 ZČ = NČ + 1/3NČ na každou vyživovanou osobu + 1/3 NČ na manžela povinného

 Příklad: povinný má manžela a 3 děti: ZČ = 7872, 75 + 1/3 z 7872,75 + 3/3 z 7872,75 = 18 369,75 (po zaokrouhlení nahoru 18 370 Kč).

Jedna třetina nezabavitelné částky se nezapočítává na žádného z těch, v jejichž prospěch byl nařízen výkon
rozhodnutí pro pohledávky výživného, jestliže výkon rozhodnutí dosud trvá.

Po odečtení základní částky je nutno posoudit, zda zbytek převyšuje částku, nad kterou lze srážek bez omezení (§ 2 v
nař. vlády 595/2006) Tato hranice se vypočte jako:

 2 x (ŽMJ + NNB) = 2 x (3680 + 6637) = 20 994 Kč

Je-li zbytek čisté mzdy nižší než 20 994 Kč, zaokrouhlí se na částku dělitelnou 3 a rozdělí na třetiny (zbytek = Po
odečtení základní částky). Je-li zbytek čisté mzdy vyšší než 20 994 Kč, zaokrouhlí se tato částka, aby byla dělitelná
třemi, a z ní se vypočtou třetiny. To, co přesahuje 20 994 Kč, je plně zabavitelný zbytek čisté mzdy. V rozsahu
potřebném pro uspokojení přednostních pohledávek se připočte ke druhé třetině, zbývající část se připočte k první
třetině.

Výše srážek a stanovení míry poměrného uspokojování vymáhané pohledávky je realizováno prostřednictvím tzv.
třetinového systému. Z čisté mzdy, ze které se odečte nezabavitelná částka a je zaokrouhlena směrem nahoru, je
možné srazit pouze jednu třetinu k vymáhání pohledávky. Pokud by se jednalo o přednostní pohledávku, pak je
možné srazit třetiny dvě.

Přednostní pohledávky se uspokojují nejdříve z druhé třetiny a až v případě, že ta k jejich uspokojení nepostačuje,
uspokojují se spolu s ostatními pohledávkami z první třetiny. Definice a výčet přednostních pohledávek je obsažen v
§ 279 odst. 2 OSŘ, přičemž má přednostní pohledávka význam v případě výkonu rozhodnutí a exekuce, neboť určuje
výši srážky z příjmů dlužníka. Mezi přednostní pohledávky patří:

 výživné
 náhrada škody způsobené ublížením na zdraví
 náhrada škody způsobené úmyslnými trestnými činy
 daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění
 náhrada přeplatků na dávkách nemocenského, důchodového pojištění, úrazového pojištění a důchodového
zabezpečení
 náhrada přeplatků na podpoře v nezaměstnanosti a podpoře při rekvalifikaci
 náhrada přeplatků na dávkách státní sociální podpory
 regresní náhrady podle zákona o nemocenském pojištění
 náhrada mzdy, platu nebo odměny sníženého platu nebo snížené odměny, poskytované v období prvních 14
kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti

Je-li tedy exekuce vedena pro nepřednostní pohledávky, povinnému zůstane 2. třetina + 3. třetina + ZČ. V případě
exekuce pro přednostní pohledávky zůstane povinnému 3. třetina + ZČ.

V první třetině se pohledávky uspokojují podle pořadí. Nejprve je nutno plně uspokojit pohledávku včetně
příslušenství s lepším pořadím. Na pohledávku s horším pořadí se dostane jenom tolik, co zbylo. Pořadí se řídí dnem,
kdy bylo plátci mzdy doručeno nařízení exekuce. Bude-li ve stejný den plátci doručeno nařízení exekuce na mzdu pro
několik pohledávek mají stejné pořadí. Nelze-li plně uspokojit pohledávky se stejným pořadím, uspokojí se poměrně.

V druhé třetině mají absolutní přednost pohledávky výživného. Uspokojují se bez ohledu na pořadí před ostatními
přednostními pohledávkami (může být využita i první třetina, ale tam se uspokojuje stejnými pravidly jako běžné
pohledávky, tedy podle pořadí). Nestačí-li sražená částka k uspokojení všech pohledávek výživného, uspokojí se
nejprve běžné výživné všech oprávněných, poté nedoplatky výživného. Nestačí-li srážka ani na běžné výživné,
uspokojí se poměrně. Ostatní pohledávky se uspokojí až po plném uspokojení pohledávek výživného podle svého
pořadí. Mají-li stejné pořadí, uspokojí se poměrně.

25
Výši srážek nelze nad zákonný rámec zvýšit ani se souhlasem povinného. Dohoda oprávněného s povinným o nižších
srážkách však možné je. Pokud se o tom dohodne oprávněný s povinným a oznámí tuto dohodu oba soudu, je
možné, aby plátce mzdy srážel ze mzdy povinného pouze tu nižší částku, se kterou se oprávněný spokojí. O takové
dohodě vydává soud usnesení, kde plátce mzdy vyzývá, aby nadále prováděl srážky v dohodnuté výši. Proti usnesení
je možné odvolání. Oprávněný může svůj souhlas s prováděním nižších srážek odvolat oznámením soudu. Nikdy ale
nesmí být výše srážek ve větším rozsahu, než ji připouští zákon (nutné zkoumat každý měsíc).

Dalším omezení je zákaz započtení pohledávky plátce mzdy vůči povinnému. Plátce mzdy je také povinen sraženou
částku vyplatit oprávněnému, i když by sám měl vůči němu započitatelnou peněžitou pohledávku.

NAŘÍZENÍ EXEKUCE

V exekuci podle OSŘ musí oprávněný výslovně navrhnout exekuci srážkami ze mzdy a označit plátce mzdy. Exekuci
poté nařídí soud usnesením. V exekuci podle ExŘ oprávněný nemusí navrhovat způsobem exekuce, tato volba je na
exekutorovi. Účinky nařízení výkonu rozhodnutí zde má exekuční příkaz soudního exekutora.

Soud přikazuje usnesením plátci mzdy, aby od okamžiku doručení tohoto usnesení nevyplácel sražené částky
povinnému, tzv. arrestatorium. Usnesení o nařízení exekuce soud doručí oprávněnému, plátci mzdy a nakonec
povinnému (až po doručení plátci mzdy z důvodu překvapení). Den doručení usnesení plátci mzdy je pro exekuci
významnou právní skutečností. Tímto dnem je určeno pořadí pohledávek, od tohoto dne je povinen plátce mzdy
provádět srážky, přičemž je nesmí vyplácet povinnému (arrestatorium) a tímto dnem povinný také ztrácí právo na
výplatu té části mzdy, která odpovídá stanovené výši srážek, tj. inhibitorium.

Doručením usnesení vzniká oprávněnému tzv. úkojné právo. Jedná se o právo ryze procesní povahy, nikoli
subjektivní hmotné právo. Jedná se o právo na to, aby pohledávka oprávněného vymáhaná exekucí byla uspokojena
z exekucí postižitelné pohledávky, kterou má dlužník vůči svému dlužníku, tj. poddlužníku (u exekuce na plat je to
mzdová pohledávka, tj. právo dlužníka na mzdu vůči plátci).

PROVEDENÍ VÝKONU ROZHODNUTÍ

Srážky ze mzdy může plátce mzdy začít vyplácet přímo oprávněnému, až je soud vyrozumí, že nařízení exekuce
nabylo právní moci. Srážky plátce provádí každý měsíc, jakmile se stane mzda splatnou až do úplného uspokojení
vymáhané pohledávky i s příslušenstvím. S ohledem na to, že mzda povinného může být každý měsíc proměnlivá,
může se také každý měsíc odlišovat výše srážek, a proto je povinností plátce mzdy každý měsíc výši srážek vypočítat.
Na žádost plátce mzdy, oprávněného nebo povinného může výši srážky určit soud, a je-li více oprávněných, též
sraženou částku mezi ně rozvrhnout.

Pokud povinný pobírá od jednoho nebo od více plátců mzdy několik mezd nebo jiných příjmů podle § 299 OSŘ,
popř. právo na další příjmy může získat později, pak jsou všechny souběžné příjmy postiženy jako jeden celek.
Důsledkem toho je, že se základní částka nesráží ze všech příjmů, ale pouze jednou.

Plátce mzdy je povinen sraženou částku oprávněnému vyplatit i v případě, že vůči němu má peněžitou pohledávku,
kterou by si mohl jinak započíst. Plátce mzdy není stranou exekučního řízení, ale třetí osobou, a proto ani v něm
nemůže uplatňovat vlastní pohledávky.

Plátce mzdy má povinnost provádět srážky každý měsíc ve správné výši, řádně a včas a vyplatit je oprávněnému.
Pokud tak neučiní, může oprávněný vůči němu uplatnit tzv. poddlužnickou žalobou právo na vyplacení těch částek,
které měly být ze mzdy povinného sraženy. Oprávněný podáním žaloby zahájí nalézací řízení, v němž bude projednán
exekuční spor (spor poddlužnický). Vyhoví-li soud žalobě, uloží plátci mzdy povinnost oprávněnému zaplatit částku, a
nebude-li plnit dobrovolně, může se oprávněný této částky domáhat exekučně. Srazí-li plátce mzdy povinnému
částku vyšší, než měl, může jej povinný žalovat o zaplacení této částky žalobou na plnění.

ODKLAD A ZASTAVENÍ VÝKONU

Pokud dojde k povolení odkladu výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 1 OSŘ (povinný se bez své viny ocitl
přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky rodiny

26
zvlášť nepříznivé důsledky a oprávněný by odkladem nebyl vážně poškozen), pak neprovádí plátce mzdy ze mzdy
povinného srážky ode dne, kdy mu bylo doručeno usnesení o povolení odkladu, do doručení příkazu soudu o
pokračování ve srážkách. Při povolení odkladu dle § 266 odst. 2 OSŘ (i bez návrhu, lze-li očekávat, že výkon
rozhodnutí bude zastaven) provádí plátce mzdy srážky, ale nevyplácí je oprávněnému.

Zastavení exekuce je možné z obecných důvodů uvedených v § 268 OSŘ (např. byl-li nařízen, ačkoli se rozhodnutí
dosud nestalo vykonatelným, rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo
neúčinným, zastavení navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení, průběh výkonu ukazuje, že výtěžek nepokryje ani náklady
atd.). Vedle obecných důvodů jsou ještě stanoveny dva zvláštní v § 290 OSŘ:

 Povinný nepobírá po dobu alespoň jednoho roku mzdu buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z ní
mohly být prováděny srážky
 Situace, kdy by srážky ze mzdy měly být prováděny již jen pro běžné výživné, a přitom lze předpokládat, že je
povinný bude platit dobrovolně

20. Přikázání pohledávky

Přikázání pohledávky jako způsob uspokojení peněžité pohledávky oprávněného postihuje tyto pohledávky
povinného:

 pohledávku povinného z účtu u peněžního ústavu

 jinou peněžitou pohledávku povinného
 jiná majetková práva povinného

PŘIKÁZÁNÍ POHLEDÁVKY Z ÚČTU U PENĚŽNÍHO ÚSTAVU

Přikázání pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu postihuje právo povinného na výplatu peněžních
prostředků z běžného, vkladového nebo jiného účtu vedeného v jakékoliv měně u peněžního ústavu v tuzemsku.
Tímto způsobem lze postihnout i peníze uložené na vkladní knížce, přičemž neplatí, že výkon rozhodnutí se provede
tak, že soud předloží vkladní knížku tomu, kdo ji pro povinného vede, a poté jsou soudu vyplaceny peněžní
prostředky hotově až do výše vymáhané pohledávky proti povinnému. Peněžní ústav je legislativní zkratkou pro
banku, pobočku zahraniční banky, spořitelní či úvěrní družstvo a všechny ostatní subjekty, které podle zákona mohou
vést účty.

Exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu je přípustná pouze tehdy, je-li povinný majitelem účtu (tj.
Byl-li na základě smlouvy s ústavem zřízen pro něj). V exekuci může být postiženo i více účtů povinného, oprávněný
je však musí v návrhu podle OSŘ označit a uvést pořadí, v jakém z nich má být pohledávka odepsána. V exekuci podle
ExŘ je toto věcí soudního exekutora. Byl-li účet zřízen pro více osob, je ostatním majitelům poskytována ochrana
tím, že exekuce se týká jenom podílu povinného na peněžních prostředcích na účtu a není postižen celý účet.

Zásadně lze postihnout jakékoli peněžní prostředky povinného nacházející se na jeho účtu či účtech. OSŘ z toho
stanoví výjimky v § 317 až 319 (př. náhrady z pojistné smlouvy, které je nutné použít k vybudování nebo opravě
budovy, dávky sociální péče, dávky v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení apod.) a dále v § 303 odst. 2 OSŘ, který
zásadně zakazuje provést exekuci přikázáním pohledávky ohledně substitučního jmění. Dále nejsou podle § 310 o. s.
ř. dotčeny ustanoveními o přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu ani právní předpisy, které vylučují nebo
omezují použití pohledávek z účtu u peněžního ústavu k jinému než stanovenému účelu (př. dotace).

Průběh exekuce se tradičně dělí na dvě fáze, a to zabavení pohledávky a poté její zpeněžení.

Nařízení exekuce

V usnesení o nařízení exekuce soud přikáže peněžnímu ústavu, aby od doručení tohoto usnesení nevyplácel z účtu
povinného peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani s nimi jinak nenakládal (arrestatorium). Uloží
povinnému, aby do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda pohledávku z účtu nabyl jako substituční jmění a zda
má právo s ní volně nakládat a zda jsou exekucí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou
správou věcí nabytých jako substituční jmění a doložil to listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo

27
notářskými zápisy. Zakáže povinnému, aby si peněžní prostředky z účtu vybral, použil je k platbám nebo s nimi
nakládal (inhibitorium) – to neplatí v případě platby, jejímž účelem je splnění vymáhané povinnosti. A dále soud
uvede, v jakém pořadí bude pohledávka odepsána z účtů povinného, postihuje-li se více účtů

Exekuce je účinně nařízena pouze v případě, že v den nařízení exekuce má povinný u peněžního ústavu účet. Podle §
304 odst. 2 OSŘ se usnesení o výkonu rozhodnutí doručuje peněžnímu ústavu do vlastních rukou, přičemž usnesení
nesmí být doručeno povinného dříve než peněžnímu ústavu. Z důvodu účinků arrestatoria a inhibitoria je nutno při
doručení rozhodnutí soudu peněžního ústavu poznamenat nejen den, ale i hodinu a minutu doručení. Dále se tedy
doručuje povinnému (též do vlastních rukou) a oprávněnému. Okamžikem doručení nařízení začíná působit
arrestatorium, inhibitorium, vzniká úkojné právo oprávněného a je dáno pořadí vymáhané pohledávky.

Účinky arrestatoria a inhibitoria se vztahují pouze na peněžní prostředky na účtu do výše vymáhané pohledávky s
příslušenstvím. S prostředky tuto částku převyšující je možné volně nakládat. Pokud na účtu není dostatek
prostředků, vztahují se účinky nařízené exekuce i na později došlé prostředky, dojdou-li v tzv. Sledovacím období (tj.
Do šesti měsíců od doručení vyrozumění, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci, peněžnímu ústavu). Z
účinků arrestatoria a inhibitoria stanoví OSŘ tři výjimky. První se týká zaměstnanců dlužníka (§ 304a OSŘ), druhá
dlužníka samotného (výše dvojnásobku životního minima) a třetí manžela povinného v případě, kdy je pro výlučný
dluh povinného postižena pohledávka z účtu jeho manžela.

Provádění exekuce

Poté co soud vyrozuměl peněžní ústav o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce, odepíše peněžní ústav z
účtu povinného částku odpovídající vymáhané pohledávce a jejímu příslušenství, a vyplatí ji oprávněnému. V případě
vymáhání podle EŘ jsou peněžní prostředky odeslány na účet exekutora a poté na účet oprávněného. Peněžní ústav
je povinen odepsanou částku vyplatit oprávněnému i tehdy, má-li vůči němu peněžitou pohledávku, kterou by jinak
mohl započíst. Nepostupuje-li peněžní ústav tak, jak mu to ukládá OSŘ, může se oprávněný bránit v nalézacím řízení
tzv. poddlužnickou žalobou.

Pokud je pohledávka povinného předmětem nařízení výkonu rozhodnutí na více pohledávek, rozhoduje pořadí
pohledávek (zásada priority). Pokud je ve stejný den nařízen výkon rozhodnutí na více pohledávek, mají stejné
pořadí, a pokud nepostačují peněžní prostředky na účtu k jejich uspokojení, uspokojí se poměrně (§ 309 OSŘ).

Pohledávka z účtu povinného může plnit funkci zástavy nebo může být převedena k zajištění dluhu povinného ve
prospěch věřitele. Při řešení střetu těchto práv s úkojným právem oprávněného se vychází z principu priority dle §
309a OSŘ. Věřitelé zajištěných pohledávek jsou pak chráněni, pokud má jejich pohledávka dřívější pořadí než
pohledávka oprávněného. Pořadí se určí dnem, kdy vzniklo zajištění z hmotného práva – k zajištění dojde dříve, než
bude zahájeno řízení o výkon rozhodnutí. Mají-li zajišťovací práva naopak pozdější pořadí než vymáhaná pohledávka,
v exekuci se k nim nepřihlíží. Mají-li stejné pořadí s úkojným právem oprávněného a nestačí-li pohledávka z účtu k
plnému uspokojení, postupuje se poměrně.

V případě vymáhání peněžité pohledávky v exekučním řízení je exekutor povinen do 15 dnů od svého pověření
soudem zaslat oprávněnému vyrozumění o zahájení exekuce (§ 44 odst. 1 EŘ). Povinnému se zašle nejpozději s
prvním exekučním příkazem, je-li vydán více než jeden exekuční příkaz. Doručení vyrozumění má účinky generálního
arrestatoria, tj. zákazu povinnému nakládat se svým majetkem. Jednání v rozporu s tímto zákazem by bylo neplatné.
Pokud povinný složí u exekutora částku ve výši vymáhané pohledávky, nákladů exekuce a nákladů oprávněného,
exekutor podle § 44a odst. 2 EŘ zákonný zákaz dispozice s majetkem povinného zruší.

PŘIKÁZÁNÍ POHLEDÁVKY Z ÚČTU MANŽELA POVINNÉHO

Přikázání pohledávky z účtu manžela povinného představuje výjimku z pravidla, že exekuce je přípustná pouze, je-li
povinný majitelem účtu. § 262a odst. 4 OSŘ připouští, aby k vydobytí dluhu, který patří do SJM, nebo dluhu, pro který
lze SJM postihnout, byl veden výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného. Tato koncepce je
založena na předpokladu, že na účtu manžela povinného jsou peněžní prostředky, které náleží do SJM (§ 262b druhá
věta OSŘ). Pokud by manžel povinného prokázal, že na účtu jsou jenom jeho výlučné prostředky, musela by být
exekuce zastavena. Takový důkaz však bude prakticky vzato velmi obtížný. Ochranu manželu povinného zajišťuje §

28
304b odst. 4 OSŘ, který mu umožňuje vybrat si polovinu prostředků nacházejících se na účtu, a § 304b odst. 1 OSŘ
(nelze postihnout částku odpovídající dvojnásobku životního minima).

PŘIKÁZÁNÍ JINÉ PENĚŽITÉ POHLEDÁVKY

Předmětem výkonu je pohledávka, kterou má povinný vůči svému dlužníkovi (poddlužníkovi). Musí se jednat o
peněžitou pohledávku, která může být předmětem exekuce, a přitom nepodléhá jiným způsobům exekuce (nejde
o mzdovou pohledávku nebo pohledávku jí na roveň postavenou, pohledávku z účtu u peněžního ústavu nebo
pohledávku vyloučenou z exekuce). Právní důvod pohledávky může spočívat jak v právu soukromém hmotném, tak
právu veřejném a právu procesním. Nařízení exekuce vyvolá účinky s ním spojené jenom tehdy, pokud pohledávka
povinného vůči jeho dlužníku v den nařízení exekuce skutečně existuje. Výjimka u dílčích pohledávek, které budou v
budoucnu z téhož právního důvodu teprve vznikat; pak musí existovat alespoň právní důvod vzniku dílčích
pohledávek (např. smlouva)

Jenom v omezeném rozsahu 2/5 nebo 3/5 lze postihnout pohledávky podnikajících fyzických osob vzniklé při
podnikání (§ 318 OSŘ) a pohledávky autorské odměny (§ 319 OSŘ).

Poddlužník je dlužníkem povinného a musí být osobou odlišnou od oprávněného. Je to osoba zúčastněná na řízení,
nikoliv účastník a nelze jej přímo donucovat k plnění oprávněnému. Náleží mu tzv. Poddlužnická žaloba.

Nařízení exekuce soud doručí oprávněnému, poddlužníkovi (do vlastních rukou a dříve než povinnému) a povinnému
(do vlastních rukou a později než poddlužníkovi). Doručením poddlužníkovi začíná působit arrestatorium a
inhibitorium a oprávněnému vzniká proti poddlužníkovi úkojné právo. Též je tím určeno pořadí pohledávek.

Poté co soud vyrozumí oprávněného a poddlužníka o nabytí právní moci nařízení exekuce, vyplatí dlužník povinného
(poddlužník) pohledávku oprávněnému v rozsahu, v jakém byla exekucí postižena. Není-li pohledávka splatná, vyplatí
již až po zesplatnění. Podle § 341b OSŘ lze provést výkon rozhodnutí i prodejem pohledávky v dražbě. Nevyplatí-li
poddlužník pohledávku oprávněnému, nelze jej k tomu v exekuci donutit. Je-li pohledávka povinného přiznaná
exekučním titulem, může oprávněný navrhnout nařízení exekuce, jinak musí podat poddlužnickou žalobu.

Pro situaci, kdy byla exekuce nařízena k uspokojení několika pohledávek, nebo kdy pohledávka povinného byla
zastavena nebo převedena k zajištění dluhu se použije obdobný výklad jako u přikázání pohledávky z účtu u
peněžního ústavu.

POSTIŽENÍ JINÝCH MAJETKOVÝCH PRÁV

Předmětem exekuce je jiné majetkové právo než právo na mzdu nebo jiný příjem a než peněžité pohledávky. Jedná
se o právo nepeněžité povahy (má majetkovou hodnotu, tj. lze jej ocenit penězi) a není spjato s osobou povinného
(tj. je převoditelné). Právo musí v době nařízení exekuce existovat, jinak exekuce nebude účinně nařízení. Nelze
postihnout právo vlastnické či spoluvlastnické, ty jsou postižitelné na základě ustanovení o prodeji movitých a
nemovitých věcí. Jedná se např. o právo na vydání či dodání movité věci, hotových peněz, cenného papíru. Tyto věci
se odevzdají na základě usnesení o nařízení výkonu a jsou prodány podle ustanovení výkonu rozhodnutí prodejem
movitých věcí.

Postihnout nelze podíl společníka obchodní společnosti – cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír. Nelze také
postihnout podíl společníka na řízení obchodní společnosti, jejím zisku nebo na likvidačním zůstatku, pokud je podíl
spojen s cenným nebo zaknihovaným cenným papírem.

V nařízení a provedení exekuce se postupuje přiměřeně podle ustanovení o přikázání jiné peněžité pohledávky (§ 320
odst. 2 a 3 OSŘ). Pro postižení obchodního podílu a družstevního podílu viz speciální úprava v § 320a a násl. OSŘ. U
průmyslových práv viz speciální úprava v § 64 ExŘ.
CHRÁNĚNÝ ÚČET

Od 1. července 2021 (odložená účinnost, původně od 1. 4. 2021) se má stát účinným zákon č. 38/2021 Sb., kterým se novelizuje OSŘ a EŘ.
Touto novelou se zavádí mimo jiné tzv. chráněný účet. Banka, u které má dlužník s exekucí vedený účet, bude muset umožnit založení nového

29
bankovního účtu. Na tento chráněný účet se pak nebude vztahovat běžná exekuce. Mohou na něj chodit například nezabavitelné částky, nebo i
jiné příjmy, které by neměly podléhat exekuci (například různé sociální dávky, výživné apod.). Na chráněný účet nebude možné vkládat peníze
v hotovosti ani na něj posílat peníze z jiných účtů, než z těch, které již byly identifikovány.

21. Správa nemovité věci

Nemovitou věc ve vlastnictví povinného lze v současné době postihnout za účelem vydobytí peněžitého plnění
čtyřmi způsoby:

1) „správa nemovité věci“ – tzv. sekvestrace (§ 320b-320j OSŘ; § 58-59 EŘ)

2) „prodejem nemovité věci“ – tzv. imobiliární exekuce (§ 321-322, § 335-338 OSŘ; § 66-69 EŘ)
3) „zřízením soudcovského/exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech“ (§ 338b-338e OSŘ; § 69 EŘ
4) „prodejem zástavy“ (§ 338b OSŘ)

Jediný „prodej zástavy“ z výše uvedených, není samostatným způsobem výkonu rozhodnutí/exekuce, ale je upraven
v rámci prodeje nemovité věci, avšak vykazuje specifika, pro která je nutno o něm projednat zvlášť. Zřízení
soudcovského zástavního práva nepřináší výtěžek bezprostředně, ale představuje zajištění pohledávky oprávněného
stejně jako zástavní právo smluvní.

Některé z těchto způsobů lze kombinovat. Lze např. kombinovat správu nemovité věci a výkon rozhodnutí prodejem
nemovité věci. Prodej nemovité věci však musí skončit změnou vlastnictví nemovitosti, tj. příklepem ve dražbě.
Správa nemovitosti lze také nařídit souběžně se zřízením soudcovského zástavního práva. Správa nemovité věci navíc
může skončit dnem právní moci usnesení o příklepu a zaplacení nejvyššího podání (pokud byla nařízena paralelně s
výkonem rozhodnutí zpeněžením nemovité věci).

Nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci však brání tomu, aby byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí
přikázáním jiné peněžité pohledávky, pokud taková pohledávka představuje příjem správy nemovité věci (viz níže).

Platí zde shodná místní příslušnost, tj. § 254 odst. 4 písm. b), kdy je příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věci
(forum rei sitae). Jde o místní příslušnost výlučnou. Pro všechny výkony je také společná povinnost oprávněného
řádně v návrhu označit nemovitost a doložit veřejnou listinou, že je nemovitost ve vlastnictví povinného. Nicméně v
rámci exekučního řízení je povinností exekutora, aby vlastnické právo povinného k postihované nemovitosti
bezpečně ověřil. Také platí, že o zahájení výkonu se vyznačí poznámka k dané nemovitosti do katastru nemovitostí,
kterou zapíše KN na základě vyrozumění soudu/exekutora.

Účastníky řízení jsou oprávněný, povinný, popř. pokud je nemovitost v SJM pak i manžel povinného. Účastníkem je
také další oprávněný, ode dne, kdy přistoupil do řízení. Usnesení se doručuje účastníkům a příslušnému KN.

PŘEDMĚT A PODSTATA SPRÁVY NEMOVITÉ VĚCI

Podstata výkonu rozhodnutí je v tom, že se vymáhaná pohledávka uspokojuje – třeba postupně – z výnosů
nemovitosti, přičemž vlastnictví zůstává povinnému zachováno. Způsob je výhodný jak pro povinného, který nepřijde
o vlastnictví, tak pro oprávněného, jemuž je zajištěn výnos věci, dokud nedojde k uspokojení pohledávky.

Výkon rozhodnutí správou nemovité věci se nařizuje na návrh oprávněného, který musí přesně označit nemovitost,
doložit vlastnické právo povinného k ní a uvést, že správou nemovitosti lze dosáhnout uspokojení vymáhané
pohledávky i s příslušenstvím. Pokud jde o nemovitost, kterou povinný obývá, nelze z právní úpravy dovozovat jeho
povinnost k vystěhování, a šlo by rovněž o nezpůsobilý předmět výkonu. Výnos se předpokládá v penězích (nájem,
pacht), popř. v naturáliích (zem. produkce), které by následně podléhalo zpeněžení v rámci vykonávacího řízení.

NAŘÍZENÍ VÝKONU ROZHODNUTÍ

Soud v usnesení o nařízení výkonu především zakáže povinnému, aby s nemovitou věcí nakládal a zakáže mu, aby
užitky a plody z nemovitosti nadále přijímal – inhibitorium. Proti takovému usnesení je odvolání přípustné. Dále v
usnesení přikáže povinnému, aby mu do 15 dnů od doručení sdělil informace o nájemních a jiných smlouvách,
výnosech, zatíženích apod. Dále musí povinný sdělit, zda jsou vůči nemovitosti vedeny soudní nebo jiné spory a musí
soudu umožnit přístup do účetních a jiných písemností.

30
V dalším usnesení může soud na základě takto získaných informací dlužníkům povinného přikázat, aby platby skládali
na určitý účet a zakázat jim, aby plnění poskytovali přímé povinnému nebo s plněním jinak nakládali – arrestatorium.
Neplnění této povinnosti může být stíháno ze strany oprávněného poddlužnickou žalobou.

Výkon rozhodnutí správou nemovité věci umožňuje, aby k řízení přistoupil další oprávněný, pokud podá návrh před
nabytím PM usnesení o nařízení výkonu ve prospěch prvního oprávněného. To se nazývá přistoupením (přístup) k
řízení.

PROVÁDĚNÍ SPRÁVY NEMOVITÉ VĚCI

Správu nemovité věci provádí soud – soudce či pověřený vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu. Soud může také
ustanovit správce nemovitosti, pokud to vyžaduje charakter nemovité věci. Náklady spojené se správou nemovité
věci se hradí z výnosu nemovitosti a tím se snižuje o ně uspokojení oprávněného.

Smlouvy týkající se postižené nemovité věci zůstávají zachovány – nájem, pacht, o poskytování služeb, pojistné. Soud
(správce) může, za podmínek stanovených zákonem, smlouvy vypovídat a uzavírat jiné. Soud dbá celkově o to, aby
nemovitá věc byla řádně a úspěšně hospodářsky využívána, jelikož disponuje všemi oprávněními vlastníka s výjimkou
dispozice či zatížení nemovité věci samé.

Soud je dále oprávněn vypovědět či jinak ukončit a uzavřít nové smlouvy, kterými jsou zajištěny dodávky služeb
spojených s užíváním a správnou nemovité věci a pojistné smlouvy. Může se také domáhat vyklizení nemovité věci,
zániku věcných břemen či zrušení jiných vztahů, na jejichž základě je nemovitá věc užívána těmito smlouvami nebo
dohodou s účastníky těchto právních vztahů.

Příjmy z nemovitosti nemohou být v jiném výkonu nebo exekuci postiženy přikázáním pohledávky – návrh by musel
být zamítnut. Pokud je již nařízený výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, pak ten soud přeruší a oprávněný z něj,
se stává další oprávněný v nařízené správě nemovitosti. Může být v lepším pořadí, jelikož se pořadí řídí dnem, kdy
návrh došel soudu.

VÝTĚŽEK A JEHO ROZVRH

Příjmy, které soud získal správou nemovité věci, se po odečtení výdajů odevzdají oprávněnému k uspokojení jeho
vymáhané pohledávky.

Nejprve se uspokojí výdaje spojené se správou nemovitosti – náklady na správu a náklady řízení včetně odměny
správce, popř. jiné náklady, které vypočítává § 320h OSŘ:
· Výdaje podle odstavce 1 se uhrazují v tomto pořadí:
o náklady správy nemovité věci,
o plnění, která vyplývají z pojistných smluv a ze smluv, kterými jsou zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou
nemovité věci,
o náklady na udržování a nutné opravy nemovité věci,
o náklady řízení týkajícího se nemovité věci,
o daň z nemovitostí za dobu, po kterou trvá správa nemovité věci.

Výtěžek správy se po odečtení výdajů vyplácí oprávněnému soudem, zpravidla jednou za tři měsíce, pokud se soud s
oprávněným nedohodne jinak. Pokud je oprávněných více, pak lze z § 320i/2 OSŘ usuzovat, že se uspokojují podle
svého pořadí – na dalšího se dostane po uspokojení oprávněného s lepším pořadím. Pokud mají oprávnění stejné
pořadí, použije se proporcionalita.

Namísto povinného vydává soud potvrzení o splnění dluhu.

Správa nemovité věci skončí uspokojením vymáhané pohledávky a tím končí omezení vlastnického práva povinného.
Soud musí výkon takového práva umožnit.

31
SPRÁVA SPOLUVLASTNICKÉHO PODÍLU NA NEMOVITÉ VĚCI

Výkonem rozhodnutí/exekucí lze také postihnout spoluvlastnický podíl. Usnesení se v takovém případě doručí i
ostatním spoluvlastníkům, aby byli spoluvlastníci informování, ale nemohou podávat odvolání, jelikož nejsou
účastníky řízení.

Příjmy z celé nemovitosti se rozdělí podle výše spoluvlastnických podílů a s podílem povinného se naloží jako s
výtěžkem správy. Soud vstupuje do práv povinného a spoluvlastníci mohou navrhnout, aby soud převzal správu na
celé nemovité věci.

U přídatného spoluvlastnictví platí, že výkon rozhodnutí správou nemovité věci nelze nařídit pouze (samostatně) na
podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví. Dále platí, že správa spoluvlastnického podílu na nemovité věci
se ze zákona vztahuje i na podíl na věci v přídatném spoluvlastnictví, tj. z výtěžku správy musí povinný participovat
vždy na nákladech věci v přídatném spoluvlastnictví.

EXEKUCE SPRÁVOU NEMOVITÉ VĚCI

Exekuční řád zmiňuje exekuci správou nemovité věci pouze ve výčtu. Speciální úpravu EŘ neobsahuje, a proto se v
plném rozsahu užijí ustanovení OSŘ. Při určování způsobu exekuci musí exekutor postupovat podle § 58 odst. 2 EŘ,
tj. musí využít méně tvrdých způsobů exekuce před těmi razantnějšími (prodej nemovité věci).

22. Prodej movitých věcí

PŘEDMĚT EXEKUCE

Předmětem exekuce prodejem movitých věcí jsou movité věci. Těmi jsou dle § 498 odst. 2 OZ nejen hmotné, ale také
nehmotné věci. Takové vymezení však není použitelné pro exekuci. V mobiliární exekuci lze totiž postihnout pouze
hmotné movité věci (viz § 323/1 OSŘ), pokud zákon nestanoví jinak. Toto pravidlo přiměřeně platí i pro exekuci dle
ExŘ. Postihnout lze jenom věc, která v době nařízení exekuce existuje, nikoliv věc, která má teprve vzniknout. Pokud
má ale povinný proti třetí osobě právo na dodání takové věci, lze toto právo podrobit exekuci postižením jiných
majetkových práv (§ 320 OSŘ).

Postihnout lze

 Věc ve výlučném vlastnictví povinného, popř. spoluvlastnický podíl povinného

 Věc v SJM (pokud jde o vydobytí společného dluhu nebo dluhu manžela povinného dle § 731, 732 OZ)
 Spoluvlastnický podíl, je-li dlužník podílovým spoluvlastníkem movité věci (§ 338 OSŘ)
 Věc, kterou třetí osoba nabyla na základě neúčinného právního jednání (př. § 589 a násl. OZ, § 260h OSŘ)

Dále lze postihnout dle § 333, 334 OSŘ

 Hotové peníze (od částky přesahující dvojnásobek životního minima - § 322/2 f) OSŘ)
 Světově obchodovatelné zlato
 Peněžní prostředky v cizí měně
 Cenné papíry, zaknihované cenné papíry a listiny představující právo na splacení dlužné částky

Pokud jde o negativní vymezení, nelze postihnout

 Movité věci, které jsou příslušenstvím nemovitosti

 Věci, jejichž prodej je zvláštním zákonem zakázán nebo vyloučen (§ 321 OSŘ) - např. majetek veřejného
zdravotnického zařízení učený k poskytování zdravotní péče
 Dle § 322/1 OSŘ věci, které povinný (FO) nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své
rodiny a k plnění svých pracovních úkolů
 Jiné věci, jejichž prodej by byl v rozporu s dobrými mravy a počet a hodnota odpovídá obvyklým majetkovým
poměrům.

32
 o Výjimka (§ 322/7 OSŘ) - i věci, které by byly dle § 322 vyloučeny z exekuce, lze postihnout na návrh
oprávněného, pokud si je povinný obstaral za prostředky z úmyslného trestného činu, kterým
způsobil povinnému škodu
 Je-li povinný podnikatelem, nemůže se exekuce týkat věcí, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své
podnikatelské činnosti

Exekuce prodejem movitých věcí se rozpadá do pěti fází, a to:

Nařízení exekuce → soupis movitých věcí → stanovení rozhodné ceny → zpeněžení sepsaných věcí → rozvrh výtěžku

NAŘÍZENÍ EXEKUCE

Návrh na nařízení exekuce dle OSŘ jen na návrh oprávněného, přičemž má volbu, zda v návrhu výslovně a taxativně
identifikuje konkrétní věci, které mají být prodány, nebo je neurčí. Při návrhu na nařízení exekuce dle ExŘ je volba
způsobu exekuce na soudním exekutorovi. V nařízení exekuce soud povinnému zakáže, aby nakládal s věcmi, které
vykonavatel sepíše (inhibitorium).

Nařízení exekuce se doručuje povinnému až při provádění exekuce (“moment překvapení”), tj. nedoručuje se
předem a předpokladem soupisu není právní moc nařízení exekuce. Důvod je snaha zabránit povinnému ve zmaření
exekuce. Pokud nebude povinný přítomen, doručí se mu později s vyrozuměním soupisu. Vyrozumění o provedení
soupisu se doručí také oprávněnému a manželu povinného, jelikož při soupisu v bytě povinného může dojít také k
sepsání věcí, které jsou ve výlučném vlastnictví druhého manžela, a proto je nelze v exekuci postihnout.

SOUPIS

Jedná se o sepsání movitých věcí v dispozici povinného. Oprávněný má právo být soupisu přítomen, a proto je
nutno jej vyrozumět o soupisu předem. Soupis se provádí v místě, kde má povinný své věci (byt, sídlo apod.). Při
soupisu věcí na místě samém je zkoumání vlastnického práva obtížné, a proto se vychází z domněnky, že věci, které
má dlužník ve své dispozici jsou v jeho vlastnictví. Sepíší se především věci, které může povinný nejspíše postrádat a
které se nejsnáze prodají. Zvláštní režim platí pro věci, které se rychle kazí (např. mohou být sepsány jen tehdy,
pokud není dostatek věcí jiných a mohou být prodány rychle mimo dražbu). Sepíší se též věci v rejstřících, evidencích
a seznamech – tzv. jiný soupis (§ 327a OSŘ) - např. v evidenci cenných papírů či motorových vozidlech.

Nesepisují se věci, o kterých je zřejmé, že je přinesly osoby, které jsou u povinného na návštěvě nebo to prohlásí
oprávněný (srov. též vyloučení ze soupisu dle § 326/10 OSŘ). Pokud byla sepsána věc, k níž má třetí osoba právo
nepřipouštějící exekuci, může se bránit návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu (§ 68 ExŘ) nebo excindační žalobou (§
267 OSŘ).

Soupis se provádí v rozsahu, v jakém výtěžek zpeněžení postačí k uspokojení vymáhané pohledávky. Pokud by
výtěžek nestačil, soupis se doplní dle § 326/8 OSŘ.

Pokud se nepodaří vykonavateli sepsat žádnou věc, oznámí to oprávněnému a vyzve jej, aby označil místo, kde má
povinný umístěny věci. Pokud oprávněný soudu takové místo neoznačí, nebo na něm nejsou věci, které by bylo
možno sepsat, soud exekuci zastaví.

Na návrh oprávněného se soud postará o vhodné zajištění věcí pojatých do soupisu, a to u vhodného schovatele
(popřípadě, pokud se sepsané věci k tomu hodí, uloží se u soudu). Pokud bude zapotřebí vynaložit na zajištění
náklady, musí oprávněný složit zálohu. Dále, se souhlasem oprávněného a povinného lze sepsané věci uložit do
místnosti povinného nebo oprávněného, která se uzamkne a klíče se uloží u soudu. Sepsané a nezajištěné věci se
ponechají na místě a označí se.

STANOVENÍ ROZHODNÉ CENY

Po právní moci nařízení exekuce soud zjistí rozhodnou cenu, která slouží jako východisko pro určení výše jistoty a
určení nejnižšího podání v dražbě. Krom případů stanovených zákonem (např. případu, kdy je cena stanovena

33
úředně) se cena stanoví odhadem. Znalce soud přibere, pokud nejde o jednoduchý případ, kde by stačil odhad
provedený vykonavatelem. Od rozhodné ceny se tedy odvíjí výše jistoty a výše nejnižšího podání.

ZPENĚŽENÍ

Sepsané věci se prodávají v dražbě, kterou lze konat v místě, kde jsou sepsané věci, u soudu či jinde, anebo
elektronicky (§ 330a OSŘ). Dražební rok (tedy místo a čas konání dražby) soud nařídí dražební vyhláškou (§ 328b/3,
4 OSŘ). Dražební vyhláška se doručuje povinnému, manželu povinného, oprávněnému a obci, kde se bude dražba
konat a kde má povinný bydliště. Dražební vyhláška se dále vyvěšuje na úřední desce či elektronické úřední desce.

Příklep se udělí dražiteli, který učinil nejvyšší podání (§ 329/3 OSŘ). Dražby se může zúčastnit kdokoliv (případně ten,
kdo složí jistotu, pokud je vyžadována). Pokud existuje více dražitelů, kteří udělá stejné nejvyšší podání, pak se
příklep udělí tomu, komu svědčí předkupní právo či výhrada zpětné koupě. Pokud takoví není, pak se určuje losem.
Cena se musí zaplatit bez zbytečného odkladu. Zaplacením nejvyššího podání vydražitel nabývá vlastnické právo (i
když povinný nebyl vlastníkem) a zanikají závady váznoucí na věci (§ 329/8 OSŘ).

Dražba končí, pokud výtěžek stačí k uspokojení všech oprávněných a přihlášených věřitelů. Pokud se věc nepodaří
vydražit (a pokud výtěžek z dosud prodaných věcí nestačí), nařídí soud opětovnou dražbu. Pokud bude opětovná
dražba bezvýsledná, může oprávněný převzít za 1/3 rozhodné ceny (to má stejné účinky jako prodej v dražbě). Pokud
oprávněný věc nepřevezme, vrátí se povinnému.

Ke zpeněžení není nutno přistupovat ohledně hotovosti, kterou vykonavatel sepsal a lez s ní přímo naložit jako s
výtěžkem prodeje.

ROZVRH VÝTĚŽKU

V případě jedné pohledávky po odečtení nákladů se vyplácí výtěžek oprávněnému, samozřejmě do výše jeho
pohledávky a příslušenství, zbytek povinnému. V případě více pohledávek se každému oprávněnému vyplatí výtěžek
z věcí, které byly sepsány ve prospěch jeho pohledávky. Pokud byla věc sepsána ve prospěch více pohledávek, je
nutné výtěžek mezi oprávněné rozvrhnout.

Do zahájení dražby mohou přihlásit své pohledávky také další oprávnění a věřitelé, jejichž pohledávka je zajištěna
zadržovacím právem, zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva.

K uspokojení několika pohledávek z výtěžku prodeje téže věci (věcí) dochází v tzv. rozvrhovém řízení, které má
specifickou povahu, jelikož se jedná o řízení nesporné. Rozvrhové řízení je postaveno na kombinaci zásad přednosti a
priority, popř. též proporcionality.

Přednost má pohledávka náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činem a pohledávka zajištěná zadržovacím
právem (princip přednosti). Další pohledávky se uspokojují podle pořadí (princip priority). Pořadí se řídí dnem, kdy
soudu došel návrh na nařízení exekuce / kdy soudu došla přihláška dalšího oprávněného nebo věřitele / právní moci
rozhodnutí o zajištění dle TrŘ / vzniku zástavního nebo zajišťovacího práva. Pohledávky se stejným pořadím se
uspokojí poměrně (princip proporcionality).

23. Prodej nemovitostí; postižení závodu

Předmětem exekuce jsou nemovitosti (pozemky, podzemní stavby se samostatným účelovým určením, věcná práva
k pozemkům a podzemním stavbám, právo stavby, bytová jednotka...). Exekuce se ale vztahuje i na příslušenství
nemovitosti (movité i nemovité), součásti nemovitosti, na spoluvlastnický podíl na věci v přídatném spoluvlastnictví.

Postiženy mohou být nemovitosti ve výlučném vlastnictví povinného, v SJM povinného a jeho manžela, ve vlastnictví
třetí osoby, pokud nemovitost nabyla na základě jednání, které se považuje vůči oprávněnému za neúčinné.

Exekuce prodejem nemovitostí se rozpadá do pěti fází, a to:

Nařízení exekuce → ocenění → příprava dražebního jednání → dražba → rozvrh výtěžku

34
NAŘÍZENÍ EXEKUCE

V režimu OSŘ musí oprávněný navrhnout exekuci prodejem nemovitosti. V návrhu musí označit konkrétní
nemovitost a doložit, že nemovitost je ve vlastnictví povinného, a to listinami vydanými nebo ověřenými státními
orgány (výpisem z katastru nemovitostí) nebo veřejnými listinami notáře. V režimu podle EŘ je výběr způsobu
exekuce věcí exekutora. Existují ale pravidla, že před prodejem nemovitosti má přednost přikázání pohledávky,
srážky ze mzdy, správa nemovitých věcí. Exekuce prodejem jiné nemovitosti by měla mít přednost před exekucí na
nemovitost, ve které povinný bydlí.

Pro nařízení exekuce je rozhodující stav v době zahájení řízení. V usnesení o nařízení exekuce soud povinnému (popř.
též manželovi) zakáže věc převést, zatížit ji, zničit nebo jinak znehodnotit a uloží další výzvy či zákazy. Stejná
nemovitost nemůže být předmětem více exekucí, tedy návrh každého dalšího oprávněného podaný před
pravomocným nařízením exekuce se považuje za přistoupení k řízení. Po pravomocném nařízení exekuce lze
pohledávku uplatnit již jenom přihláškou. Přihlásit lze pohledávku buď přiznanou exekučním titulem, nebo zajištěnou
zástavním právem k nemovité věci (i bez exekučního titulu); povinný nemusí být obligačním dlužníkem; postačí, že je
zástavním dlužníkem nebo související se správou domu a pozemku, jde-li o prodej jednotky a byla-li podána žaloba
(opět bez exekučního titulu). Na uplatnění pohledávky přihláškou je stanovena lhůta a přihlášky se musí podat do
zahájení dražebního jednání.

OCENĚNÍ

Ocenění provádí znalec (znalce je třeba ustanovit vždy – zde je rozdíl od mobiliární exekuce, kde kolikrát stačí
odhad). Znalec určí obvyklou cenu, tj. cenu tržní v daném místě a čase a do ocenění se promítnou také práva a
závady související s nemovitostí. Ocenění není zapotřebí, pokud již nemovitost byla oceněna a nezměnily se
okolnosti. V usnesení o ceně soud přesně vymezí exekucí postiženou nemovitost a její příslušenství, určí výslednou
cenu nemovitosti a příslušenství, určí, která věcná břemena, výměnky, nájemní, pachtovní a předkupní práva
prodejem v dražbě nezaniknou a může rozhodnout o zániku nájemního a pachtovního práva, výměnku a práva
odpovídajícího věcnému břemenu (bez náhrady). Závady neuvedené v usnesení o ceně přechodem vlastnického
práva na vydražitele nebo předražitele většinou zanikají.

DRAŽBA

Po právní moci usnesení o ceně soud vydá dražební vyhlášku, která obsahuje zejména termín dražebního jednání,
označení nemovité věci a příslušenství, výslednou cenu, výši nejnižšího podání (2/3 výsledné ceny), údaj o jistotě
(nejvýše ¾ nejnižšího podání), závady, které prodejem v dražbě nezaniknou. Dražební vyhláška se doručuje do
vlastních rukou, typicky oprávněným, povinnému (a jeho manželovi), osobám s předkupním či zástavním právem
apod. Dále se doručuje katastrálnímu úřadu a obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jejímž obvodu je
movitá věc. Dražební vyhláška se dále vyvěšuje na úřední desce.

Samotná dražba probíhá buď při jednání u soudu nebo na jiném místě (§ 336d/1 OSŘ) nebo může být i elektronická
(§ 336o OSŘ). Bylo-li zjištěno, že byla podána excindační žaloba, soud dražební jednání odročí až do jejího
pravomocného vyřízení – tím se chrání třetí osoby, které mají právo nepřipouštějící exekuci. Soud zastaví výkon
rozhodnutí, pokud výše všech pohledávek, které mají být uspokojeny, nepřesahuje 100 000 Kč a nejde o pohledávku
výživného, pohledávku náhrady újmy způsobené na zdraví nebo trestným činem, nebo zastavení neodporuje dobrým
mravům.

Dražba probíhá tak, že soudce po zahájení dražebního jednání nejprve rozhodne, zda je prokázáno předkupní právo
nebo výhrada zpětné koupě (osoby oprávněné z těchto práv mohou přednostně uplatnit svoje práva) a oznámí, které
další závady neuvedené v dražební vyhlášce váznou na nemovitosti. Poté soudce dražitele vyzve, aby činili podání.
Příklep se udělí tomu, kdo učinil nejvyšší podání. Pokud budou nejvyšší podání stejná, bude se hledět nejprve na
předkupní právo a na výhradu zpětné koupě, poté se využije los. V případě prodeje spoluvlastnického podílu k
nemovitosti je stanoven v § 338/3 OSŘ speciální postup.

Dále existuje možnost předražku. Předražkem se rozumí možnost, do 15 dnů od zveřejnění usnesení o příklepu
písemně exekutorovi navrhnout, že vydraženou nemovitost získá namísto vydražitele. Jedná se o právní institut,

35
jehož účelem je zvýšení výtěžnosti dražeb nemovitostí, které se realizují v průběhu provádění exekuce, a omezuje tak
možnost vydražení pod cenou. Do 15 dnů od uveřejnění usnesení o příklepu může každý navrhnout, že vydraženou
nemovitost chce nabýt za částku nejméně o ¼ vyšší než nejvyšší podání. V této lhůtě musí být předražek zaplacen na
účet soudu. Vydražitel může zvýšit své podání na částku odpovídající nejvyššímu předražku; pak nabude nemovitou
věc on. Usnesením o předražku se ruší usnesení o příklepu a vlastníkem se stává buď vydražitel nebo předražitel.

Vydražitel se stane vlastníkem, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání. Předražitel se
stane vlastníkem, nabylo-li právní moci usnesení o předražku a předražek byl zaplacen. Dnem nabytí vlastnického
práva vydražitelem nebo předražitelem zanikají práva odpovídající věcnému břemenu, výměnek, nájemní a
pachtovní právo neuvedené v dražební vyhlášce ani neoznámené po zahájení dražebního jednání, výhrada zpětné
koupě a předkupní právo, výhrada zpětného prodeje a další závady uvedené v § 336l/5 písm. c) OSŘ.

Nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, soud dražební jednání skončí, a uskuteční se poté opětovná dražba.
Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného nebo toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný
(lze podat nejdříve po uplynutí 3 měsíců od bezúspěšné dražby) a nebude-li návrh podán do 1 roku, soud výkon
rozhodnutí zastaví. Pokud nezaplatí vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu soud usnesením určil
(nesmí být delší než jeden měsíc), usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí
další dražební jednání. To nařídí soud i tehdy, jestliže vydražitel a) nepředložil smlouvu o úvěru, b) nejvyšší podání
nebylo doplaceno ve lhůtě dle OSŘ, nebo c) nezaplatil ve stanovené lhůtě předražek.

Do 7 dnů ode dne první dražby soud uveřejní oznámení o pohledávkách, o kterých bude rozhodovat v rozvrhu, o
přihláškách, které byly odmítnuty a o pohledávkách, jejichž přihlášky dosud neodmítl pro opožděnost. Oznámení
obsahuje také poučení, že oprávnění a věřitelé mohou do 15 dnů od zveřejnění tohoto oznámení popírat pohledávky
a žádat, aby k rozvrhu bylo nařízeno jednání

V případě popření pohledávky věřitele se použije odporová žaloba, která vyvolává exekuční spor a rozhoduje se o ní
v rámci nalézacího řízení, pokud o spornosti pohledávky nerozhodne již soud nebo soudní exekutor v rámci
rozvrhového usnesení (což lze pouze v případě, že není třeba provádět dokazování).

ROZVRH VÝTĚŽKU

Pohledávky se uspokojují postupně podle skupin uvedených v § 337c odst. 1 OSŘ (pohledávky nákladů vzniklých
státu, pohledávky související se správou domu a pozemku atd.). Pohledávky patřící do stejné skupiny se uspokojí
podle pořadí, a mají-li pohledávky téže skupiny stejné pořadí, uspokojí se poměrně.

POSTIŽENÍ ZÁVODU (§ 338F – 338ZR OSŘ)

Exekuce postižením obchodního závodu slouží k vymožení peněžitého dluhu a může být provedena prodejem
(dražbou) obchodního závodu nebo jeho správou (provozováním) s tím, že takto získaný příjem je použit na
uspokojení pohledávky věřitele. Postup je prakticky shodný s prodejem nemovitosti a se správou nemovitosti.

Výkon rozhodnutí postižením závodu může být nařízen, jen když oprávněný označí závod, jehož postižení navrhuje, a
jestliže doloží, že závod je ve vlastnictví povinného. Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí
postižením téhož závodu podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně rozhodl o nařízení výkonu
rozhodnutí, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Oprávněný může vzít zpět svůj návrh až
do právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.

Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na jmění, které slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze
má tomuto účelu sloužit, a to podle stavu, jaký tu je v době příklepu. Výkon rozhodnutí postižením závodu, k jehož
využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví.
Výkonem rozhodnutí nemůže být postižen závod, jedná-li se o banku.

V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví správce závodu a povinnému, a týká-li se nařízení výkonu
rozhodnutí závodu ve společném jmění manželů, i manželovi povinného např. zakáže, aby po doručení usnesení
závod nebo část závodu převedl na někoho jiného. Další povinnosti jsou uvedeny v § 338h OSŘ.

36
Správce je povinen vykonávat svou funkci s odbornou péčí a odpovídá za újmu, kterou způsobil zaviněným
porušením svých povinností, přičemž soud dohlíží, jak správce plní své povinnosti. Správce může být vyloučen s
ohledem na jeho podjatost.

24. Soudcovské a exekutorské zástavní právo na nemovitých věcech

SOUDCOVSKÉ ZÁSTAVNÍ PRÁVO NA NEMOVITÝCH VĚCECH

Nejde o způsob výkonu rozhodnutí, který by směřoval přímo k uspokojení pohledávky oprávněného, ale jedná o
zajištění vymáhané pohledávky. SZP je zvláštním způsobem exekuce, kdy zvláštnost spočívá v tom, že zřízením
tohoto zástavního práva nedochází k postižení majetku povinného, ale takto zřízené zástavní právo plní jen funkci
zajišťovací. Po vzniku soudcovského zástavního práva, chce-li oprávněný bezprostředně dosáhnout uspokojení jeho
pohledávky, musí učinit další právní úkony vedoucí k uspokojení jeho pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy.

Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité věci vzniká na návrh a může být nařízen, jen
když oprávněný přesně označí nemovitou věc, k níž má být zástavní právo zřízeno, a jestliže listinami vydanými nebo
ověřenými státními orgány nebo notářem doloží, že nemovitá věc je ve vlastnictví povinného. Soudcovské zástavní
právo se zřizuje právní mocí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (nikoli zápisem do VR) a to ke dni, kdy došel
návrh soudu. Vztahuje se na nemovitost se všemi jejími součástmi a příslušenstvím. Zřízení soudcovského zástavního
práva se zapisuje do katastru nemovitostí záznamem (deklaratorní účinky). Pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením
soudcovského zástavního práva je rozhodující stav v době zahájení řízení.

Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném
spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví. Výkon rozhodnutí zřízením
soudcovského zástavního práva nelze nařídit pouze na podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví. Z výkonu
rozhodnutí jsou vyloučeny nemovité věci, které povinný nabyl jako substituční jmění (ale existují výjimky viz OSŘ).

Pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovité věci je rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na
zřízení soudcovského zástavního práva. Pokud došlo několik návrhů ve stejný den, mají zástavní práva stejné pořadí.
Jde-li o pohledávku 1) náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo 2) pohledávku z
bezdůvodného obohacení získaného trestným činem (byla-li nemovitá věc zajištěna v trestním řízení o tomto trestném činu
a byl-li návrh podán v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá) , je pro pořadí soudcovského zástavního práva k
nemovitým věcem rozhodující den právní moci rozhodnutí o zajištění nemovité věci podle trestního řádu. Bylo-li však
pro vymáhanou pohledávku již dříve zřízeno zákonné nebo smluvní zástavní právo, řídí se pořadí soudcovského
zástavního práva pořadím tohoto zástavního práva. Pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo,
lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovité věci, který ji
nabyl smluvně.

Pokud bude výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pravomocně zastaven, zástavní právo tím od
počátku zaniká. V případě, že byl pravomocně zastaven jen částečně, platí, že byl od počátku nařízen pro pohledávku
jen v takové výši, kolik činí po částečném zastavení výkonu rozhodnutí. Usnesení o zastavení nebo o částečném
zastavení výkonu rozhodnutí soud zašle po právní moci příslušnému katastrálnímu úřadu. Zástavní právo tedy zaniká,
zanikne-li zajištěná pohledávka a dále zánikem zástavy, uplynutím doby nebo složením obvyklé ceny dlužníkem.

EXEKUTORSKÉ ZÁSTAVNÍ PRÁVO NA NEMOVITÝCH VĚCECH

Jedním z prostředků, kterým může exekutor postihnout majetek dlužníka, je exekutorské zástavní právo. Zřizováno
bývá na nemovitostech v případech, kdy je to pro provedení exekuce účelné. Toto zástavní právo slouží k zajištění
pohledávky, nevede však k přímému zpeněžení majetku a pro dlužníka neznamená žádné zvláštní zákazy. Poznámka
o existenci exekutorského zástavního práva je viditelná v katastru nemovitostí.

Exekuční řízení ke zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech povinného k zajištění pohledávky
oprávněného se zahajuje na návrh. Exekuční návrh na zřízení exekutorského zástavního práva podává exekutorovi
oprávněný. Jelikož návrh na nařízení exekuce podávaný k exekutorovi nemusí obsahovat navrhovaný způsob
exekuce, nemusí zde být ani označení nemovitosti nebo jakýkoli doklad o vlastnictví nemovitosti dlužníkem. Exekuční

37
příkaz ke zřízení exekutorského zástavního práva má účinky i proti osobám, které nabyly nemovitou věc po zápisu
poznámky informující o podání návrhu na zřízení exekutorského zástavního práva.

Pokud je dlužník osvědčen jako vlastník nemovitosti, může být zřízeno ZP. Zajištění pohledávky věřitele exekučním
zástavním právem vzniká doručením příkazu katastrálnímu úřadu zapsané nemovitosti a u nezapsaných nemovitostí
je to právní mocí exekučního příkazu. Výrok exekučního příkazu ke zřízení exekutorského zástavního práva musí
obsahovat a) označení nemovité věci, k níž má být zřízeno exekutorské zástavní právo (případně spoluvlastnického
podílu na ní), b) označení zástavního věřitele údaji, které se zapisují do katastru nemovitostí, c) označení zajištěné
pohledávky a d) údaj o dni, který je rozhodný pro pořadí exekutorského zástavního práva.

Pro pořadí exekutorského zástavního práva k nemovité věci je rozhodující den, v němž exekutorovi došel exekuční
návrh na zřízení exekutorského zástavního práva. Došlo-li ve stejný den exekutorovi více exekučních návrhů, mají
zástavní práva stejné pořadí. Bylo-li však pro vymáhanou pohledávku již dříve zřízeno zákonné nebo smluvní zástavní
právo, řídí se pořadí exekutorského zástavního práva pořadím tohoto zástavního práva. Jde-li o pohledávku 1)
náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo 2) pohledávku z bezdůvodného obohacení
získaného trestným činem (byla-li nemovitá věc zajištěna v trestním řízení o tomto trestném činu a byl-li exekuční návrh ke
zřízení exekutorského zástavního práva podán v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá) je pro pořadí exekutorského
zástavního práva rozhodující den právní moci rozhodnutí o zajištění nemovité věci podle trestního řádu.

Náklady exekuce hradí exekutorovi oprávněný. Exekutor nevydá exekuční příkaz ke zřízení exekutorského zástavního
práva, neuhradí-li oprávněný náklady exekuce podle příkazu k úhradě nákladů exekuce.

Exekuce ke zřízení exekutorského zástavního práva je provedena právní mocí exekučního příkazu. Provedením
exekuce exekutorské zástavní právo nezaniká. Po provedení exekuce může být podán návrh na zastavení pouze k
soudu.

Exekutorské zástavní právo k nemovité věci, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, se do katastru
nemovitostí zapíše na návrh oprávněného na základě exekučního příkazu, kterým bylo exekutorské zástavní právo
zřízeno.

25. Pozastavení řidičského oprávnění; výkon rozhodnutí dle ZŘS

Exekuci pozastavení řidičského oprávnění může nařídit pouze exekutor exekučním příkazem, a to pouze za účelem
vydobytí nedoplatku výživného na nezletilé dítě (§ 71a OSŘ). Po nařízení exekuce doručí exekutor příkaz
oprávněnému, povinnému a orgánu, který vede registr řidičů. Jakmile povinný obdrží příkaz do vlastních rukou,
pozastavení nabývá účinků a povinný nesmí řídit motorová vozidla (tento příkaz je evidován v registru). Exekutor
zruší příkaz pozastavením oprávnění v případě, že povinný uhradí nedoplatek na výživném, nebo pokud prokáže, že k
uspokojování potřeb svých nebo osob, které jsou na něm závislé, řidičské oprávnění potřebuje (př. taxikář, řidič
kamionu).

VÝKON ROZHODNUTÍ DLE ZŘS

Výkon rozhodnutí ve věci ochrany proti domácímu násilí (§ 492 a násl. ZŘS) je nepeněžitou a personální exekucí, tj.
směřuje proti osobě povinného. Slouží k realizaci předběžného opatření (zpravidla 1 měsíc, lze prodloužit až na 6; při
ohrožení zdraví, života, lidské důstojnosti). Spočívá ve vykázání, odebrání klíčů a vydání zákazu styku s uvedenými
osobami. Poruší-li povinný uložené povinnosti, soud nařídí na návrh oprávněného výkon rozhodnutí podle § 351 –
ukládání pokut. Výkon rozhodnutí náleží pouze soudu (zásada oficiality) a je okamžitý. Vykázaný vlastník je povinen
strpět vykázání z vlastního obydlí, ale může si odnést věci osobní potřeby, věci potřebné k práci apod.

Výkon rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé (§ 500 a násl. ZŘS) je výkonem na nepeněžitá plnění (nespadá
sem výživné – to je peněžitý nárok). Účastníkem tohoto řízení (dle § 6) je i nezletilé dítě. Základem je rozhodnutí
soudu nebo soudem potvrzená dohoda. Uplatňuje se zde zásada oficiality (výkon lze provést i bez návrhu). Soud má
spolu s OSPODem řadu možností. Může vyzvat povinného, aby splnil svoji povinnost dobrovolně (může požádat
OSPOD aby povinného vedl k dobrovolnému splnění), nařídit první setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin, stanovit
plán navykacího režimu (je-li to v zájmu dítěte) rozhodnout o uložení povinnosti osobám, mezi kterými má být styk
realizován (př. pod dohledem), nařídit povinnému setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie, udělit (i

38
opakované) pokuty (nesmí přesáhnout 50.000 Kč, nepřímý nástroj k realizaci, nikoli jako sankce). Nesplní-li povinný
pokyny soudu, může soud nařídit odnětí dítěte a jeho předání tomu, u nějž má dítě být.

Výkon rozhodnutí ve věcech výživného (§ 511-513 ZŘS) je výkonem na peněžité plnění. Soud před nařízením výkonu
rozhodnutí poskytuje na žádost účastníka pomoc při zjišťování bydliště povinného. Jde-li o věci se vztahem k cizině,
může být v řízení o výkon rozhodnutí ukládajícího povinnost k placení výživného zmocněncem účastníka Úřad pro
mezinárodněprávní ochranu dětí.

26. Uspokojení práv na nepeněžitá plnění

Uspokojení práv na nepeněžitá plnění jsou naturální exekucí (viz otázka 2).

Vyklizení nemovité věci (§ 340-342 OSŘ). Z hlediska procesního postupu lze rozdělit tento výkon na vyklizení bez
náhrady a vyklizení s náhradou. V prvním případě soud nařídí výkon rozhodnutí a po nabytí právní moci jej provede, v
druhém případě musí oprávněný nejprve prokázat, že povinnému zajistil dostatečnou bytovou náhradu nebo
přístřeší. Soud má povinnost vyrozumět povinného (a příslušný orgán obce) o vyklizení alespoň 15 dní předem.
Samotný výkon probíhá tak, že jsou z nemovitosti odstraněny věci patřící povinnému a povinný (a všichni, kdo se v
nemovitosti zdržují na základě jeho práva) je vykázán. Pokud si nikdo věci nepřevezme (někdo odmítne je převzít),
věci se sepíší a na náklady povinného se uschovají u obce nebo jiného schovatele. Pokud si povinný věci nevyzvedne
z úschovy do 6 měsíců, může je soud na návrh schovatele prodat. Výtěžek se po odečtení nákladů na úschovu a
prodej vyplatí povinnému (nebo státu za podmínek § 301 ZŘS).

Odebrání věci (§ 345-347 OSŘ) provede soud prostřednictvím vykonavatele, který tuto věc odebere se vším, co k ní
patří. Nařízení výkonu rozhodnutí doručí vykonavatel povinnému při odebrání věci, o době výkonu bude vyrozuměn
předem. U odebrání musí být přítomen oprávněný nebo jeho zástupce, jinak nemůže být provedeno. Vykonavatel je
oprávněn učinit osobní prohlídku v bytě nebo sídle povinného (prohledat skříně, schránky atd.), kde může důvodně
předpokládat, že by mohla věc být (může si i zjednat přístup). Pokud má danou věc u sebe někdo jiný, soud jej vyzve,
aby ji dobrovolně vydal, pokud tak neučiní, použije se na návrh oprávněného přiměřeně ustanovení o výkonu
rozhodnutí přikázáním pohledávky. Pokud se věc nepodaří získat (a lze-li opatřit věc stejného druhu, jakosti jiným
způsobem), vyzve soud oprávněného, aby si ji opatřil na náklad a nebezpečí povinného.

Rozdělení společné věci (§ 348-349 OSŘ) se použije v případech, kdy výkon postihuje věc (movitou či nemovitou),
která je ve spoluvlastnictví více osob. Zákon rozlišuje dva způsoby provedení výkonu. Prvním je prodej dané věci, kdy
se přiměřeně použijí ustanovení o prodeji movitých a nemovitých věcí. Věc je zpeněžena a výtěžek je rozdělen podle
velikosti podílů na prodané věci. Pokud se věc nepodaří prodat, soud výkon rozhodnutí zastaví. Druhým způsobem je
jiné rozdělení než prodejem, což znamená reálné rozdělení věci. Např. skutečné fyzické rozdělení, vytyčení hranic
pozemků, …

Provedení prací a výkonů (§ 350-351a OSŘ) zákon upravuje v závislosti na povaze vymáhaného plnění, a to plnění
zastupitelného a nezastupitelného. V případě plnění zastupitelného (exekuční titul ukládá povinnému, aby pro
oprávněného vykonal nějakou práci, kterou může vykonat i někdo jiný než povinný), povolí soud oprávněnému, aby
dal práci provést na náklady povinného, nebo aby si ji na náklady povinného provedl sám. Jde-li o plnění
nezastupitelné, uloží soud povinnému v případě nesplnění povinnosti pokutu až do výše 100.000 Kč (připadne státu).
Je tedy výhodnější domáhat se na povinném náhrady škody způsobené nesplněním povinnosti, než vynucovat
samotné plnění. Podstatou obnovení předešlého stavu (§ 351a OSŘ) je, že oprávněný zmařil svým jednáním
předpoklady, za nichž byl vydán exekuční titul (př. deklarováno vydržení práva cesty přes sousedův pozemek a ten po
vydání exekučního titulu postavil zeď okolo pozemku). Soud povolí oprávněnému, aby na náklady povinného obnovil
předešlý stav. Způsob, jakým to má být provedeno bude popsán v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Na žádost
oprávněného soud pověří provedením jednotlivých úkonů vykonavatele (§ 351a odst. 2).

39
Insolvenční právo
27. Insolvenční právo a insolvenční řízení
Insolvenční právo (někdy také právo „úpadkové“) zahrnuje úpravu celého spektra otázek souvisejících s úpadkem
dlužníka a jeho řešení, které se týkají práva soukromého i veřejného.

Základním pramenem právní úpravy je zák. č. 181/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon),
OSŘ, ZŘS A EŘ se užijí subsidiárně v rozsahu daném § 7 IZ. Mezinárodními a unijními prameny jsou Úmluva o ochraně
lidských práv a základních svobod (čl. 6 – právo na spravedlivý proces), Nařízení EP a Rady (EU) č. 2015/858, o
insolvenčních řízení nebo Směrnice EP a Rady (EU) 2019/1023, o restrukturalizaci a insolvenci (v nejbližší době má
být implementována do IZ). Dalšími prameny jsou Ústava a Listina základních práv a svobod (právo na soudní
ochranu, spravedlivý proces, nestranný a nezávislý soudce, rovnost zbraní), zákon o insolvenčních správcích, o
obchodních korporacích, občanský zákoník (zejm. odporovatelnost právních jednání), trestní zákoník, vyhláška o
platební neschopnosti + další vyhlášky o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním
řízení, o jednacím řádu pro insolvenční řízením, o odměně insolvenčního správce.

Insolvenční řízení je zvláštním, samostatným druhem soudního řízení v civilních věcech, jehož předmětem je
procesní zjištění úpadku a stanovení rámce pro jeho řešení. Zvláštní charakter je dán relativně autonomní právní
úpravou (limity subsidiárního použití OSŘ a § 7 IZ), kolektivní povahou a rovněž kombinací prvků nalézacího a
exekučního řízení. Existují dva možné přístupy k povaze insolvenčního řízení

 insolvenční řízení jako druh civilního procesu

 insolvenční řízení jako samostatná forma soudního řízení v civilních věcech (znaky sporného procesu ve fázi
zjišťování pohledávek, znaky exekučního řízení ve fázi uspokojování věřitelů, znaky nesporného v případě
mnohosti účastníků)

Účelem řízení je vyřešit úpadek či hrozící úpadek dlužníka novým uspořádáním jeho majetkových vztahů se
současným (co nejvyšším a zásadně poměrným) uspokojením jeho věřitelů. Sekundárním cílem je i vytvoření
podmínek pro další ekonomické a právní fungování dlužníka. V rámci insolvenčního řízení lze řešit úpadek FO i PO,
podnikatelů i nepodnikajících osob. Má kolektivní povahu (prvek koordinace), je vyloučen individuální postup
věřitelů k uspokojení pohledávek. Cílem je předejít tzv. „honu věřitelů“ na majetek dlužníka. Významnou roli má
insolvenční rejstřík (elektronický informační systém spravovaný MSp), který je důležitým zdrojem informací, neboť
nezjistí-li věřitel zavčas, že ve věci jeho dlužníka bylo zahájeno insolvenční řízení, může zmeškat lhůtu pro přihlášení
pohledávky a přijde tak o možnost uspokojení.

Vedle obecných principů soudnictví (jako jsou princip nezávislosti soudů a nestrannosti a nepodjatosti soudců,
vázanosti soudců pouze zákonem a mezinárodní smlouvou, principu zákonného soudu a zákonného soudce apod.) se
uplatní také zásady civilního procesu s jistými modifikacemi. Vyšetřovací zásada se uplatní při osvědčování úpadku
dlužníka (§ 86), zásada ústnosti (jednání nařizováno jen tehdy, stanoví-li to zákon nebo to insolvenční soud považuje
za nutné § 85 odst. 1 IZ), zásada rovnosti zajišťuje rovné postavení věřitelů, kteří patří do téže skupiny nebo zásada
hospodárnosti (řízení směřuje k rychlému a efektivnímu uspokojení věřitelů. Dále se v insolvenčním řízení uplatní
specifické zásady vyplývající z § 5 IZ. Jedná se o tyto zásady:

 Zásada spravedlivého, rychlého, hospodárného a efektivního řízení

 Zásada specifické rovnosti věřitelů (věřitelé, kteří mají stejné nebo obdobné postavení mají rovné možnosti)
 Zásada ochrany práv nabytých v dobré víře (právo věřitele nabyté v dobré víře před zahájením insolvenčního
řízení lze omezit výlučně v souladu s IZ pouze rozhodnutím soudu, případně postupem správce, a to zcela
výjimečně)
 Zásada zákonného omezení smluvní volnosti věřitelů (resp. zásada zákazu uspokojení mimo insolvenční
řízení)
 Zásada co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení věřitelů (neuplatňuje se v oddlužení)
 Princip kolektivního uspokojení věřitelů

40
  Zásada publicity a transparentnosti (insolvenční spis každého dlužníka je veřejně přístupný v rejstříku, každý
má právo do něj nahlížet a pořizovat kopie a výpisy)

VZTAH INSOLVENČNÍHO A EXEKUČNÍHO ŘÍZENÍ

Účelem insolvenčního práva je vyloučit „hon na majetek“ dlužníka mimo jiné tím, že je znemožněno individuální
uspokojení pohledávek jednotlivých věřitelů (tj. mimo jiné ve vykonávacím či exekučním řízení). Po zahájení
insolvenčního řízení lze výkon rozhodnutí či exekuci nařídit nebo zahájit, nelze ji však provést (§ 109 odst. 1 písm. c)
IZ). Zákaz provedení exekuce procesně navazuje na zákaz uplatnění pohledávek mimo insolvenční řízení a je jedním z
nejvýznamnějších účinků zahájení insolvenčního řízení. Po rozhodnutí o úpadku již nelze taková řízení ani nařídit
(zahájit) dle § 140e odst. 1 IZ. Ustanovení § 109 odst. 6 IZ potvrzuje prioritu insolvenčního řešení jako řízení
kolektivního před individuálním postupem věřitelů.

28. Úpadek a hrozící úpadek

Úpadek (§ 3 IZ) je hmotněprávní stav, kdy má dlužník více věřitelů a není schopen po delší dobu hradit své peněžité
dluhy. Zákon zná dvě formy úpadku

 platební neschopnost
 předlužení.

V případě platební neschopnosti dlužníka současná úprava požaduje, aby šlo o peněžité dluhy, u nichž je dlužník v
prodlení déle než 30 dní. Hmotněprávní stav musí být v rámci insolvenčního řízení tzv. osvědčen a zjištění úpadku
dlužníka tak může být buď nesporné (dlužník existenci úpadku sám tvrdí) nebo sporné (existenci úpadku tvrdí
věřitel), a pak je třeba tuto skutečnost ověřit příslušnými důkazy v rámci insolvenčního návrhu.

Podmínka plurality věřitelů nebude splněna, pokud dá případný navrhujícím věřitelem uvedený další věřitel v řízení
najevo, že nehodlá vůči dlužníku uplatňovat rozsahem zanedbatelné příslušenství pohledávky, kterou dlužník zaplatil
(29 NSČR 14/2012), ani pokud dlužník uvede, že dluh nesplnil nikoliv proto, že by toho nebyl schopen, ale proto, že
jej pokládá za sporný. Aby osvědčení existence úpadku bylo po skutkové stránce snazší, upřesňuje insolvenční zákon
definici tím, že stanoví vyvratitelné domněnky úpadku dlužníka (viz otázka 25).

Pro dlužníka, které je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem platí, že je v úpadku i tehdy, je-li
předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Insolvenční zákon počítá s i ochranou dlužníka v případě, že ještě není ve stavu úpadku, ale hodlá mu aktivně
zabránit využitím sanačních opatření (moratorium před zahájením IZ, reorganizace, oddlužení) dle IZ. V  takovémto
případě je důvodem k příslušnému procesnímu řešení hrozící úpadek dlužníka. Tato skutečnost je dle § 3/5 IZ dána
tehdy, když se předpokládá se zřetelem ke všem okolnostem, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit
podstatnou část svých peněžitých závazků. Hrozícího úpadku se může dovolávat pouze dlužník.

29. Platební neschopnost

Platební neschopnost je posouzení, zda je dlužník schopen plnit své dluhy tak, jak se stávají splatnými. Na rozdíl od
předlužení se problémy projevují navenek a jsou pro věřitele snadno pozorovatelné. Relevantní je systémová, nikoliv
dočasná platební neschopnost (nutný dlouhodobý a nezměnitelný charakter). Zákon definuje v § 3 podmínky
platební neschopnosti, které musí být splněny kumulativně:

 Pluralita věřitelů
 Existence peněžitých dluhů po splatnosti déle než 30 dnů
 Neschopnost dlužníka takové dluhy hradit

Pluralita věřitelů je požadavek vyplývající z kolektivní povahy insolvenčního řízení. Musí se jednat alespoň o dva
věřitele s pohledávkami, které jsou déle než 20 dnů po splatnosti a dlužník je není schopen plnit. Umělé vytvoření
plurality věřitelů je vyloučeno (§ 143 odst. 2 IZ). Nezbytná existence dluhů alespoň dvou věřitelů, déle než 30 dnů po
splatnosti. Má-li jeden věřitel více pohledávek po stanovené lhůtě splatnosti, nezakládá to platební neschopnost.

41
Nesplatné dluhy nebo dluhy do 30 dnů po splatnosti nejsou relevantní (na rozdíl od předlužení), relevantní není ani
výše dluhů. Neschopnost dlužníka takové dluhy plnit musí být objektivní, nikoli subjektivní (neochota).

K určení platební neschopnosti dlužníka se využívá test likvidity (neboli cash flow test), zda likvidní aktiva postačují k
úhradě splatných dluhů. Zohledňován má být tedy pouze likvidní majetek dlužníka (takový, který umožňuje
dlužníkovi bez zbytečného odkladu splatné pohledávky věřitelů uhradit). Jedná se o majetek, který je rychle
převoditelný na peníze. V rámci tohoto testu se nebere v úvahu budoucí vývoj dlužníkovy ekonomické situace, ale
posuzuje se pouze dlužníkova aktiva.

Dále existují čtyři vyvratitelné právní domněnky, kdy při naplnění jejich znaků se má za to, že dlužník objektivně není
schopen plnit své závazky (nevztahují se k pluralitě věřitelů ani existenci peněžitých dluhů po splatnosti déle než 30
dnů). Povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je,
přechází na dlužníka. Jedná se o (§ 3 odst. 2 IZ):

a) Zastavení plateb podstatné části peněžitých závazků (vědomé jednání doprovázené prohlášením, o němž se
mohou věřitelé dozvědět, nejedná se o prosté neplacení dluhů)
b) Neplnění dluhů po dobu delší než 3 měsíce po splatnosti (nejméně 2 věřitelé, nejčastěji aplikovaná
domněnka)
c) Nemožnost dosáhnout uspokojení prostřednictvím výkonu rozhodnutí či exekuce (zastavení exekuce dle §
268 odst. 1 písm. e) OSŘ, tj. výtěžek nepostačuje ani ke krytí nákladů exekuce)
d) Nesplnění povinnosti předložit seznamy dle § 104 odst. 1 IZ (následek porušení procesní povinnosti dlužníka
řádně předložit seznam majetku, závazků či svých zaměstnanců, má zabránit zastírání skutečné ekonomické
situace dlužníka; nevztahuje se na soudem stanovenou povinnost předložit výkaz stavu likvidity a výhled
vývoje likvidity § 128 odst. 3 IZ)

Ohledně uvedených vyvratitelných domněnek musí insolvenční návrh uvádět konkrétní tvrzení týkající se i dalšího
věřitele dlužníka (29 NSČR 64/2012). Pokud rozhodl soud o úpadku dlužníka dle některé vyvratitelné domněnky o
neschopnosti dlužníka platit své peněžité závazky, ta platí i v dalších případech, kdy je ze zákona vázán vznik určitých
práv a povinností na stav úpadku dlužníka (např. u odpovědnosti za škodu či jinou újmu pro porušení povinnosti
podat insolvenční návrh dle § 98 – 99 IZ, u neúčinnosti právních jednání bez přiměřeného protiplnění dle § 240 odst.
2 IZ či u neúčinnosti zvýhodňujících právních úkonů dle § 241 odst. 2 IZ – 29 Cdo 14/2012). Pokud dlužník v řízení
nevyvrátí některou z uvedených domněnek, je tím osvědčena pouze dlužníkova neschopnost platit své splatné
závazky, nikoliv však existence “více věřitelů” dlužníka, tu je třeba osvědčit zvlášť (29 NSČR 17/2009).

Zavádí se předpoklad schopnosti dlužníka, který je podnikatelem vedoucím účetnictví, plnit své peněžité závazky
(jeho solventnosti), pokud rozdíl mezi výší jeho splatných peněžitých závazků a výší jeho disponibilních prostředků
(tzv. mezera krytí) stanovený ve výkazu stavu likvidity činí méně než 1/10 výše jeho splatných peněžitých závazků,
anebo pokud výhled vývoje likvidity osvědčuje, že mezera krytí klesne v období, na které se výhled vývoje likvidity
sestavuje, pod 1/10 výše jeho splatných peněžitých závazků. Jedná se o nástroj ekonomického vyhodnocení platební
schopnosti podniku. Vztah mezi domněnkami a mezerou krytí je problematický (29 NS 13/2019), relevantní je pouze
ve vztahu k domněnce dle písm. B), u ostatních nemá insolvenční soud důvod zkoumat okolnosti domněnky týkající
se platební schopnosti dlužníka dle § 3 odst. 3 IZ.

Výkaz stavu likvidity, resp. výhled vývoje likvidity (jejich obsah, rozsah a způsob sestavování, uspořádání, označování a obsahové
vymezení jednotlivých položek majetku, závazků, nákladů, výnosů, příjmů a výdajů v nich, délku období, na které se sestavuje výhled vývoje
jsou definovány na základě prováděcího předpisu, kterým je vyhláška č. 190/2017 Sb., o platební
likvidity)
neschopnosti podnikatele. Jak výkaz stavu likvidity, tak výhled stavu likvidity musí být sestaveny v souladu s
požadavky stanovenými vyhláškou, a to buď auditorem, znalcem nebo osobou, která se zabývá ekonomickým
poradenstvím v oblasti insolvencí a restrukturalizací a splňuje požadavky stanovené vyhláškou. Mohou sloužit jako
podklady pro posouzení platební (ne)schopnosti dlužníka pouze tehdy, pokud jsou insolvenčnímu soudu předloženy
v zákonné lhůtě 14 dnů ode dne zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku.

42
30. Předlužení
Druhou formou úpadku je předlužení (§ 3 odst. 2 IZ), které může nastat jen u dlužníka, který je právnickou osobou
nebo fyzickou osobou podnikatelem. Předlužení se zjišťuje testem předlužení (rozvahový test, balance sheet test),
tudíž se týká výlučně subjektů, které vedou účetnictví, jelikož bez něj není tato forma úpadku prakticky zjistitelná. Z
ekonomického hlediska se jedná o nerovnováhu v kapitálové struktuře dlužníka (závodu)

Zákonnými předpoklady pro předlužení jsou:

· Pluralita věřitelů (alespoň 2 věřitelé)

· Souhrn pohledávek věřitelů přesahuje hodnotu majetku dlužníka (s přihlédnutím k další správě majetku či
provozování závodu dlužníka; tyto pohledávky nemusí být splatné)

Ze zákona výslovně neplyne, zda se musí jednat o pohledávky po splatnosti, avšak z literatury a judikatury je
dovozeno, že pohledávka nemusí být splatná. Posouzení existence předlužení zahrnuje dvě fáze, a to posouzení
bilance a přihlédnutí k další správě majetku (provozování závodu). V rámci posouzení bilance se posuzují dluhy vůči
hodnotě stávajícího majetku dlužníka (statická fáze). K fázi přihlédnutí k další správě majetku dochází, je-li výsledek
bilance v první fázi negativní, tj. dluhy převyšují hodnotu majetku a pouze lze-li se zřetelem ke všem okolnostem
důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo provozu závodu pokračovat. Pokud tedy
výsledek bilance bude pozitivní, tj. dluhy nepřevyšují hodnotu majetku, nezkoumá se další hospodaření. Insolvenční
zákon nestanoví způsob ani formu ocenění majetku, toto ocenění by ale mělo být přezkoumatelné a objektivní (tzv.
objektivizovaná hodnota), optimálně určené znaleckým posudkem.

31. Subjekty insolvenčního řízení

Subjekty řízení jsou takové subjekty, které svou činností právně ovlivňují proces a k tomuto účelu jsou vybaveny
procesními práva a povinnostmi. Zvláštností insolvenční zákona je, že provádí kategorizaci subjektů insolvenčního
řízení v § 9 IZ:

 Insolvenční soud (rozhodovací a dohlédací úloha)

 Dlužník (jakákoli FO nebo PO)
 Věřitelé, kteří uplatňují svá práva vůči dlužníku;
 Insolvenční správce (obligatorně), popřípadě další správce;
 Státní zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, incidenčního sporu nebo do moratoria
(fakultativně)
 Likvidátor dlužníka (fakultativně)

Obecná možnost státního zastupitelství vstoupit do IŘ vychází z § 35 OSŘ a § 7c IZ. Nemůže řízení zahájit, ale pouze
do něj vstoupit. Funkcí státního zastupitelství je ochrana veřejného zájmu v IŘ. Státní zastupitelství je rovněž
oprávněno podat opravný prostředek, je-li proti rozhodnutí insolvenčního soudu přípustný (§ 69 IZ).

Postavení likvidátora v IŘ (§ 70 IZ) je odrazem obecných činností likvidátora, často v situaci, kdy je dlužník v likvidaci
před začátkem IŘ. Likvidátor dlužníka vykonává v insolvenčním řízení svou působnost v rozsahu, v jakém nepřešla na
insolvenčního správce. Do jeho působnosti patří i součinnost s insolvenčním správcem uložená zákonem dlužníkovi.
Likvidátor má právo na náhradu nutných výdajů a přiměřenou odměnu.

Je potřeba odlišit pojem procesní subjekt (§ 9 IZ) a pojem účastník řízení (§ 14 IZ). Procesní subjekt je označení
obecnější a zahrnuje v sobě:

 insolvenční soud,
 účastníky řízení (dlužník a věřitel, který uplatňuje vůči dlužníkovi své právo)
 zvláštní procesní subjekty.

Insolvenční správce se pokládá za účastníka řízení pouze v případě, že se bude rozhodovat o jeho právech a
povinnostech, nelze jej však podřadit pod § 14 IZ. Obecně je insolvenční správce řazen do kategorie zvláštních
procesních subjektů.

43
Charakteristika subjektů viz následující otázky.

32. Insolvenční soud

Je subjektem, který realizuje výkon soudní moci v insolvenčních věcech. Jsou na něj kladeny požadavky z LZPS ve
smyslu práva na spravedlivý proces, institucionální nezávislost soudu, funkční nestrannost a nezávislost soudce
(zajištěna např. matematickým algoritmem přidělování insolvenčních věcí). Dle § 2 písm. b) IZ se jedná o soud, před
nímž probíhá IŘ, a dále soud, který rozhoduje o opravných prostředcích v IŘ.

VĚCNÁ PŘÍSLUŠNOST

V prvním stupni jsou věcně příslušné krajské soudy – ty rozhodují rovněž o dalších věcech bezprostředně
souvisejících s IŘ:

 incidenční spory (§ 159/1 IZ)

 spory o náhradu škody vzniklé:
o porušením povinnosti podat insolvenční návrh (§ 99),
o zahájením IŘ a opatřeními přijatými v průběhu (§ 147),
o spory z právních vztahů mezi IS a dlužníkem (§ 37).

MÍSTNÍ PŘÍSLUŠNOST

V rámci IZ existuje zvláštní úprava místní příslušnosti (§ 7b). OSŘ se subsidiárně použije pro stanovení obecného
soudu insolvenčního dlužníka (§ 85 OSŘ), určení lhůt pro zkoumání MP (§ 105 OSŘ), postup v případě, že KS shledá
svoji místní nepříslušnost (§ 105 OSŘ) a delegaci vhodnou (§ 12/2 a 3 OSŘ). V ostatních otázkách se použije IZ.
Základní pravidla určení místní příslušnosti se použijí v rámci Insolvenčního řízení, incidenčního řízení a dalších
bezprostředně souvisejících [§ 7a písm. b) – e) IZ].

Pro určení místní příslušnosti je rozhodný den zahájení insolvenčního řízení (výjimkou je dlužník v obchodním
rejstříku podle § 42 ZVR). Pro dlužníka nezapsaného v OR je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je
obecný soud dlužníka (§ 7b/1 IZ a § 85 OSŘ), pro dlužníka zapsaného v OR je to krajský soud, v jehož obvodu měl
dlužník sídlo zapsané v OR 6 měsíců přede dnem zahájení řízení. V případě řešení úpadku nebo hrozícího úpadku
osoby tvořící s dlužníkem koncern je vedle daného soudu příslušné též insolvenční soud, u něhož probíhá insolvenční
řízení řešící úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který s touto osobou tvoří koncern.

Existuje zde také možnost nemeritorního rozhodnutí místně nepříslušným soudem (§ 7b/5) – tehdy, pokud věc
nenese odkladu (např. jmenování předběžného správce, prozatímního věřitelského výboru, nezveřejnění návrhu,
odmítnutí pro bezdůvodnost), aby nevznikla třeba škoda apod.

Obě tyto příslušnosti mají v IZ svou vlastní definici, která je nezávislá na obecných předpisech.

OBSAZENÍ SOUDU

S ohledem na právo na zákonného soudce dle čl. 38/1 LZPS je zaveden generátor přidělování věcí (z. o soudech a
soudcích). V insolvenčním řízení a incidenčních sporech rozhoduje samosoudce (§ 12/1 IZ) a na základě pověření I.
soudem některé úkony provádí i asistent soudce (§ 13), vyšší soudní úředník (§ 12/2, zákon o VSÚ)

ČINNOST SOUDU

Úlohy soudu jsou vymezeny 2 činnostmi: rozhodovací (limitována zákonným zmocněním; vydávat rozhodnutí je
základní činností soudu, zde soud rozhoduje usnesením) a dohlédací (limitována požadavkem na dosažení účelu).

Účelem dohlédací úlohy soudu je dosáhnout takového průběhu řízení, který sleduje jeho cíl za dodržení zásad v § 5.
Soud ji vykonává průběžně (po celou dobu řízení) a spočívá v dohledu nad postupem a činností procesních subjektů.
Jedná se o:

 rozhodování v záležitostech týkajících se průběhu IŘ,

44
  přijímání opatření k zajištění účelu IŘ,
· ukládání povinnosti subjektům řízení.

Diferenciace mezi činnostmi soudu se odráží zejm. v přípustnosti opravných prostředků (§ 91): v rámci dohlédací
činnosti nejsou opravné prostředky přípustné, pokud není stanoveno jinak. V rozhodovací naopak přípustné jsou.

Dá se mezi nimi rozlišovat např. i tím, zda stanovuje práva a povinnosti a zda se týkají esenciálních rozhodnutí
navázaných na účel IŘ (např. rozhodnutí o úpadku) - dohlédací činnost se vztahuje spíše k procesnímu postupu
(např. přikázaná součinnost stranám, souhlas s nakládáním majetkem patřícím do majetkové podstaty insolvenčním
správcem). Toto rozlišování je však ve velké míře závislé na judikatuře.

Ve vztahu k insolvenčnímu správci je dohlédací činnosti specifická (§ 11 IZ) - účelem je naplnění účelu a zásad IŘ (§ 1
až § 5 IZ). Soud je oprávněn např. vyžadovat zprávy a vysvětlení postupu insolvenčního správce; nahlížet do jeho
účtů; konat potřebná šetření; dávat mu pokyny; uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského
výboru apod.

Hranice soudního dohledu tvoří:

 požadavek zachování nestrannosti a nezávislosti insolvenčního soudu

 požadavek zachování nezávislosti insolvenčního správce, tj. nesmí jít o ingerenci do nestrannosti správce
(např. soud mu nemůže určit to, jaký postoj má zaujmout k přihlášeným pohledávkám apod.)

33. Účastníci insolvenčního řízení

Účastníky insolvenčního řízení jsou vždy dlužník a věřitelé, kteří uplatňují svá práva (§ 14 a 15 IZ), a dále zde mohou
vystupovat také účastníci pro určitý úsek řízení, kteří nejsou přihlášenými věřiteli a uplatňují svá práva pouze v určité
části insolvenčního řízení (§ 15 IZ).

 Dlužníkem je jakákoliv FO nebo PO. Výjimkami z působnosti jsou však subjekty dle § 6 IZ: stát, ÚSC, ČNB, VZP
atd. Účastenství dlužníka vyplývá z toho, že předmětem IŘ je řešení jeho úpadku, přičemž účastníkem se
stává návrhem (dlužníka nebo věřitele). Účastenství dlužníka končí skončením IŘ nebo jeho smrtí. Je rovněž
důležité rozlišovat konkrétní typ/druh dlužníka, a to proto, abychom bylo možné zjistit, zda lze daný procesní
institut vůči tomuto použít (podnikatel, nepodnikatel apod.).
 Věřitel je účastníkem tehdy, pokud: uplatňuje právo vůči dlužníku přihláškou nebo jinak (§ 203 IZ); vstoupil
do řízení namísto původního věřitele (§ 18 a 184); jde o zahraničního věřitele (§ 430 – stávají se účastníky
řízení až řádným uplatněním pohledávky, a to jen tehdy, pokud své právo uplatní – nestačí zjištění jeho
existence). Věřitel je účastníkem po celou dobu, po kterou se na něj hledí jako na přihlášeného věřitele a
jeho účastenství končí právní mocí odmítnutí přihlášky nebo uspokojením jeho pohledávky. Věřitel, který
neuplatní své právo, není účastníkem IŘ, byť na něho poté může dopadnout některý z důsledků IŘ (v
oddlužení). Typy věřitelů:
o Nezajištění věřitelé – nejsou uspokojováni přednostně z důvodu vztahu k MP anebo charakteru
pohledávky.
o Zajištění věřitelé – mají preferenční postavení, zejm. při řešení úpadku. Je zde dán zvláštní vztah
věřitele k MP (zajištění tímto majetkem v MP, jen § 2g) IZ) – právní úprava je zde autonomní, tudíž je
třeba tento pojem vykládat pouze dle IZ.
o Přednostní věřitelé – mají pohledávky zvláštní povahy. Jde o pohledávky za MP (§ 168 IZ, zejm.
náklady IŘ) a jim na roveň postavené (§ 169 IZ, např. pohledávky zaměstnanců dlužníka z pracovního
poměru).
 Na věřitele se vztahuje zásada rovného zacházení s věřiteli (pari passu, par conditio creditorum). Věřitelé
zejména z důvodu procesní ekonomie nevykonávají svá práva přímo, ale typicky prostřednictvím tzv.
Věřitelských orgánů (schůze věřitelů, věřitelský výbor, zástupce věřitelů, viz otázka 34)

Účastníky incidenčních sporů jsou vždy žalobce a žalovaný, pokud zákon nestanoví jinak (§ 16 IZ), což je dáno
povahou incidenčních sporů. V incidenčním řízení je připuštěna vedlejší intervence.

45
VEDLEJŠÍ INTERVENCE

Zcela vyloučena je v rámci insolvenčního řízení, což stanoví § 14 odst. 2 IZ. Je tomu tak proto, že žádná 3. osoba
nemůže mít zájem vítězství jednoho z účastníků, což je dáno také zvláštní povahou IŘ. Naopak připuštěna je
incidenčních sporech, které se více blíží nalézacímu řízení (§ 16/2).

ZMĚNY V OKRUHU ÚČASTNÍKŮ

Záměna účastníků ani přistoupení účastníka se zde nepřipouští (§ 92/1 a 2 OSŘ).

Procesní nástupnictví však přípustné je. Existuje speciální úprava pro případy, kdy původní věřitel neztrácí procesní
subjektivitu (§ 107a OSŘ se nepoužije), jde o převod nebo přechod přihlášené pohledávky (§ 18 a § 19 IZ). Nabyvatel
pohledávky vstupuje do řízení, a to po rozhodnutí soudu (3 dny na rozhodnutí, pokud to nestihne, má se za to, že
vyhověl), přičemž k tomu musí dojít na návrh původního věřitele (popř. to lze navrhnout i společným prohlášením
původního věřitele a nabyvatele do protokolu u insolvenčního soudu). Nabyvatel pohledávky se okamžikem
rozhodnutí stává účastníkem a platí pro něj stav v okamžiku jeho vstupu (§ 183 + 184 – situace vstupu ručitele
zástavního dlužníka). Dále je upravena situace ztráty procesní subjektivity (§ 107a OSŘ). Pokud jde o věřitele, ten
vstupuje jako právní nástupce (nový vlastník přihlášení pohledávky). U dlužníka je však úpadek vázán k jeho osobě, a
tak je řízení třeba zastavit.

34. Věřitelské orgány

Jelikož je třeba věřitelům organizovaným způsobem umožnit projevit jejich vůli, působí v insolvenčním řízení
věřitelské orgány. Souvisí to se zásadou autonomie věřitelů, tedy rozhodovací pravomoc se nekoncentruje jen v
rukou soudu, ale mají ji i věřitelské orgány – soud se o svou pozici dělí s věřitelskými orgány a s insolvenčním
správcem. Jsou jimi schůze věřitelů a věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů (záleží na okolnostech řízení).

SCHŮZE VĚŘITELŮ

Jde o shromáždění všech přihlášených věřitelů, je vrcholným orgán věřitelské autonomie. Může si atrahovat i některé
povinnosti věřitelského výboru (§ 46/2 IZ). Konání schůze je oznámeno v insolvenční rejstříku a právo účastnit se mají
zejména přihlášení věřitelé, dlužník, insolvenční správce a případně státní zástupce nebo odborová organizace,
pokud u zaměstnavatele působí (mimo věřitelů však nikdo nemá žádný vliv). V případě oddlužení není konání schůze
povinné. Schůze rozhoduje ty nejdůležitější otázky v IŘ:

 Způsob řešení úpadku (§ 323, 350, 402 IZ)

 Ocenění MP (§ 155 a 156 IZ).
 Volba a odvolání členů věřitelského výboru (zástupce věřitelů) a ponechání zatímního výboru ve funkci (§ 46,
56, 68 IZ).
 Odvolání insolvenčního správce (§ 29 IZ)
 Projednání zprávy o hospodářské situaci dlužníka (§ 282/1 IZ).
 Poskytnutí plnění dlužníkovi z MP (§ 282/2 IZ).

Svolává ji a řídí insolvenční soud (zvláštní typ soudního jednání). Speciální kvorum je potřebné pro svolání na návrh
věřitelů při oddlužení (§ 47/1 IZ, schůze ke způsobu oddlužení). Hlasovací právo mají:

 Věřitelé, jejichž pohledávky byly zjištěny (kvalifikovaným postupem přezkumné aktivity insolvenčního
správce), tj. nezahrnuje to ty, jejichž pohledávky byly popřeny.
 Hlasování jim bylo přiznáno schůzí nebo soudem (§ 51 IZ), přestože by ho jinak neměli, protože jejich
pohledávka byla popřena insolvenčním správcem.
o Tito můžou navrhnout, aby jeho právo odhlasovala schůze věřitelů, nebo dle § 52/2 IZ může podat
návrh soudu, aby mu přiznal právo k hlasování. Soudy se k tomuto však staví spíše zdrženlivě.

Pohledávky bez hlasovacího práva, tj. zde věřitelé nemohou nabýt hlasovací právo rozhodnutím:

 pohledávky za MP a jim na roveň postavené (§ 168, 169),

46
  pohledávky vyloučené z uspokojení (§ 170)
 pohledávky podřízené (§ 172).

Základní pravidlo pro přijetí usnesení je prostá většina přítomných (1Kč pohledávky, 1 hlas). Je však možné, že tam
bude 1 majoritní věřitel – proto je možné rozhodnutí rozporovat u soudu (ten zruší) v případě rozporu se společným
zájmem věřitelů (§ 2 j), § 54 IZ). Navrhnout to soudu může insolvenční správce a věřitel, který hlasoval proti. Pravidlo
je modifikováno výjimkami (§ 29, 46, 57, 151 IZ atd.) – kvalifikované většiny.

VĚŘITELSKÝ VÝBOR A ZÁSTUPCE VĚŘITELŮ

Je exekutivním orgánem k ochraně zájmu věřitelů. Volí se povinně tehdy, pokud je zde více než 50 přihlášených
věřitelů (neplatí u oddlužení a nepatrného konkursu). Když je jich míň, můžou mít buď výbor, nebo zástupce věřitelů
(na něj se uplatní přiměřeně ustanovení o výboru – § 68 IZ).

Jeho obecná činnost je méně formální, koná se mimo jednání soudu (oproti schůzi). Dohlíží na nakládání s MP,
přijímá operativní rozhodnutí. Zákon nestanoví, jak často se schází, tudíž je to podle potřeby, přičemž ani jeho
svolávání není formální. Prozatímní věřitelský výbor (§ 61 IZ) funguje do ustavení řádného výboru do rozhodnutí o
úpadku.

U oddlužení není konání schůze věřitelů povinné. Činnost věřitelského výboru vykonává insolvenční soud (§ 66 IZ) – v
rámci dohledací činnosti (dle rozhodovací praxe soudu).

Členy a náhradníky (svého konkrétního člena) volí schůze věřitelů z řad přihlášených (min. 3 a max. 7). Může jimi být
FO i PO (přičemž je nutné sdělit, která FO bude za PO jednat dle § 59/1). Jsou zde rovně zastoupeni zajištění a
nezajištění věřitelé. Volbu potvrzuje insolvenční soud v dohlédací činnosti (kritéria důvěryhodnosti a kompetence).

Povinností věřitelského výboru je jednat nestranně a s odbornou péčí (návaznost na ochranu společného zájmu
věřitelů), odpovědnost za škodu způsobenou porušením svých povinností a neodborným výkonem funkce dle § 60,
zákaz nabývání majetku z MP (§ 295 IZ), ...

Jde o kolektivní orgán: rozhoduje hlasováním (§ 58/3), rozhodující hlas má předseda při rovnosti hlasů, volí předsedu
ze svého středu (svolává a řídí schůzi VV), schází se z vlastní iniciativy, z iniciativy soudu nebo insolvenčního správce,
členství ve VV přechází na nabyvatele pohledávky (§ 63/2).

35. Insolvenční správce

Insolvenční správce je osoba, která je oprávněna vykonávat činnost insolvenčního správce. Právo vykonávat činnost
insolvenčního správce vzniká právní mocí povolení vydávaného ministrem spravedlnosti. Dále je třeba zvláštní
povolení k výkonu funkce insolvenčního správce v případě úpadku banky, úvěrového družstva, obchodníka s CP
apod. (§ 3 odst. 2). Jeho ustavení sleduje veřejný účel (výkon pravomocí).

PŘEDPOKLADY VÝKONU FUNKCE

Insolvenčním správcem může být fyzická osoba nebo veřejná obchodní společnost za podmínky, že disponují
povolením vykonávat činnost insolvenčního správce. Ve druhém případě vykonává svou funkci prostřednictvím
ohlášeného společníka, který sám disponuje příslušným povolením.

Insolvenčním správcem může být pouze odborně způsobilá osoba, která získala vysokoškolské vzdělání
magisterského studijního programu, vykonala zkoušku insolvenčního správce, uzavřela pojištění, vykonávala po dobu
alespoň 3 let odbornou praxi v oblasti související s výkonem funkce insolvenčního správce, zejména v oblasti práva,
ekonomie, daňového poradenství, účetnictví, auditu nebo řízení podniku a má personální a materiální vybavení pro
výkon činnosti insolvenčního správce.

Fyzická osoba

 plná svéprávnost
 vysokoškolské vzdělání magisterského studijního programu

47
  zkouška insolvenčního správce
 „platnost osvědčení o vykonání zkoušky“,
 bezúhonnost
 odborná praxe
 pojištění odpovědnosti za škodu
 správní poplatek

Insolvenčním správcem je rovněž i veřejná obchodní společnost nebo zahraniční obchodní společnost nebo
zahraniční sdružení, které poskytuje stejné záruky ručení společníků jako veřejná obchodní společnost, a je založená
podle práva členského státu Evropské unie, členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru (dále jen
"zahraniční společnost") a která je oprávněna vykonávat činnost insolvenčního správce.

PRÁVA A POVINNOSTI INSOLVENČNÍHO SPRÁVCE

Jedná se o zvláštní procesní subjekt. Výjimečně může být i účastníkem řízení, a to v případě incidenčního sporu
anebo jako účastník pro určitý úsek řízení dle § 15 IZ. Insolvenční správce má povinnost péče a povinnost loajality.

· Povinnost péče
o Kvalita výkonu funkce – správa veřejných záležitostí s náležitou pečlivostí, svědomitostí,
starostlivostí, obezřetností a dbalostí
o Objektivní přístup – standard péče modelového správce
o Odborná péče
· Povinnost loajality
o Zaměření a cíl výkonu funkce; požadavek legality
o Povinnost loajality vyplývá z požadavku poctivosti a dobré víry
o Musí dbát na společný zájem věřitelů

Insolvenční správce má odpovědnost za řádný výkon funkce, nikoliv ale za výsledek. Tříprvkový test – loajalita,
poctivost, informovanost. Insolvenční správce má dále odpovědnost za škodu nebo jinou újmu a osobní majetkovou
odpovědnost. Další práva a povinnosti insolvenčního správce:

· právo navrhnout a doporučit způsob řešení úpadku dlužníka

· zajistit si přehled o pohledávkách věřitelů vůči dlužníkovi a o dlužníkovu majetku
· sestavit a vést seznam přihlášených pohledávek
· přezkoumat přihlášené pohledávky dle přiložených dokladů, uznat je a případně popřít
· vypracovat zprávu o přezkumu přihlášených pohledávek
· písemně vyrozumět ve vybraných případech účastníky insolvenčního řízení
· vyvinout veškeré úsilí, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře
· vypracovat zprávu pro oddlužení
· vypracovat zprávu o své činnosti, resp. zprávu o majetkové situaci dlužníka
· spravovat majetek sloužící k zajištění
· platit daň z přidané hodnoty, pokud je plátcem DPH

Insolvenční správce je ustanoven usnesením insolvenčního soudu, a to nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Základním
způsobem výběru je určení předsedou insolvenčního soudu (ve formě opatření). Vychází z počítačového algoritmu
(existuje rotační systém). Nahrazení je možné jen za striktně stanovených podmínek. O změně insolvenčního správce
mohou rozhodnout, kromě insolvenčního soudu, i věřitelské orgány (§ 29 a 30 IZ), a to na schůzi věřitelů nejblíže
následující po přezkumném jednání nebo po přeměně předjednané reorganizace v konkurs.

Insolvenční soud může odvolat insolvenčního správce z funkce (§ 31), a to z důležitých důvodu nemajících původ v
porušení povinností anebo v případě zániku nebo pozastavení práva vykonávat činnost. Insolvenční soud má
povinnost odvolat z funkce insolvenčního správce, kterému bylo zrušeno povolení nebo kterému zaniklo dočasné
povolení. Insolvenční soud může zprostit insolvenčního správce jeho funkce (§ 32), pokud neplní řádně své
povinnosti nebo pokud nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí nebo pokud závažně porušil důležitou

48
povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Insolvenční soudce dále může být vyloučen pro podjatost, jestliže
se zřetelem na jeho poměr k věci či osobám účastníků lze pochybovat o jeho nepodjatosti. Okolnosti odůvodňující
vyloučení je správce povinen sdělit insolvenčnímu soudu neprodleně poté, co se je dozví. Insolvenční soud dále
rozhoduje o podjatosti v rámci dohlédací činnosti.

Předběžný správce (§ 27 IZ) je insolvenční správce ustanovený insolvenčním soudem před rozhodnutím o úpadku.
Může jít i o PO. Pokud insolvenční soud nestanoví o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává
se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností.

Oddělený správce (§ 34 IZ) je pověřen, nemůže-li pro svůj poměr k některému z účastníků úkony insolvenční správce
vykonávat – je-li vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů a není-li se
zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postaven v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že
tento vztah ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce. Oddělený insolvenční správce je
tak ustanoven pro tyto úkony.

Zvláštní správce (§ 35 IZ) je pověřen, pokud vyžaduje řešení určité problematiky v insolvenčním řízení zvláštní
specializace.

Zástupce správce (§ 33 IZ) může ustanovit insolvenčnímu správci soud, je-li to účelné, pro případ, že by ze závažných
důvodů nemohl přechodně svou funkci vykonávat.

36. Zahájení insolvenčního řízení a jeho účinky

Insolvenční řízení je možné zahájit jen na návrh (projev dispoziční zásady), přičemž řízení se zahajuje dnem, kdy
návrh dojde věcné příslušnému soudu (krajský). Insolvenční návrh jsou oprávněni podat dlužník (§ 104 IZ) a věřitel (§
105 I), jde-li o hrozící úpadek, může návrh podat pouze dlužník. Insolvenční návrh musí vedle obecných náležitostí
podání (§ 42 odst. 4 OSŘ) obsahovat také (§ 103 IZ):

 Označení navrhovatele a dlužníka

 Tvrzení vztahující se k samotnému návrhu na zahájení IŘ
 Osvědčení aktivní legitimace k podání návrhu (zejména u věřitele)
 Skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka
 Petit (čeho se navrhovatel domáhá)
 Úředně ověřený podpis osoby, která jej podala (jinak se k němu nepřihlíží, § 97)

Pokud bude před rozhodnutím o úpadku podán další insolvenční návrh na majetek téhož dlužníka, považuje se za
přistoupení k řízení (§ 107 odst. 1 IZ). Zahájení insolvenčního řízení oznámí soud vyhláškou, kterou zveřejní v
insolvenčním rejstříku do dvou hodin od dojití dlužnického insolvenčního návrhu nebo od učinění záznamu do spisu
o předběžném posouzení věřitelského návrhu. Zbývá-li do skončení úředních hodin soudu méně než 2 hodiny nebo
jde-li o den pracovního klidu, zveřejní soud vyhlášku nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího
pracovního dne. Je-li s insolvenčním návrhem spojen návrh na povolení oddlužení, lhůta k zveřejnění činí 3 pracovní
dny. Tímto okamžikem nastávají účinky pro zahájení řízení.

Dlužník je povinen připojit seznamy majetku, závazků, zaměstnanců a listiny, které dokládají jeho úpadek nebo
hrozící úpadek. Uvedené seznamy musí dlužník podepsat a uvést, že jsou správné a úplné. Dlužník, který hodlá řešit
úpadek nebo hrozící úpadek oddlužení podává na formuláři “Návrh na povolení oddlužení”. Tento návrh musí
zásadně sepsat a podat kvalifikovaný subjekt uvedený v § 390a odst. 1 IZ, jinak se k němu nepřihlíží. Při podání
návrhu věřitele dojde k předběžnému posouzení návrhu (§ 100a) a věřitel musí k insolvenčnímu návrhu připojit i
svou přihlášku pohledávky a případně složit zálohu na náklady IŘ proti právnické osobě (§ 108/1 IZ + výjimky) .

Za účelem posílení postihu šikanózních insolvenčních návrhu věřitelů se v červenci 2017 zavedl institut tzv.
předběžného posouzení insolvenčního návrhu podaného věřitelem. Tento institut má minimalizovat újmu
způsobenou dlužníkovi zveřejněním insolvenčního návrhu v rejstříku. Má-li insolvenční soud důvodné pochybnosti o
důvodnosti návrhu podaného věřitelem, rozhodne, že insolvenční návrh ani jiné dokumenty v insolvenčním spise se v
rejstříku nezveřejní. V odůvodnění rozhodnutí stručně uvede důvody, pro které nedojde ke zveřejnění. Neshledá-li
soud důvod k tomuto rozhodnutí, učiní o tom záznam do spisu.

49
Dlužník, který je PO nebo FO podnikatelem, má povinnost podat dlužnický insolvenční návrh bez zbytečného
odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivost měl dozvědět o svém úpadku (ve formě předlužení i platební
neschopnosti, srov. § 98 IZ). Povinnost podat insolvenční návrh mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární
orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Tyto osoby jsou-li oprávněny jednat jménem
dlužníka samostatně, mají každá povinnost podat návrh a podávají jej jménem dlužníka. Porušení povinnosti je
spojeno s odpovědností za škodu (§ 99 IZ). Věřitel je odpovědný za škodu způsobenou šikanózním insolvenčním
návrhem. Dojde-li k odmítnutí/zamítnutí návrhu nebo zastavení insolvenčního řízení může jakákoli osoba, které
zahájením řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, uplatnit žalobu do 6 měsíců od
zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku.

ÚČINKY INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ

Účelem nastoupení účinků zahájení je ochránit majetkovou podstatu dlužníka před věřiteli i dlužníkem samotným.
Základní účinky spojené se zahájením řízení jsou vymezeny v § 109 - 111 IZ a jedná se o:

 Zákaz uplatňování pohledávek mimo IŘ (nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou)
 Zákaz provedení výkonu rozhodnutí (exekuce; lze ji nařídit nebo zahájit, ale nelze ji provést)
 Zákaz uplatnění nabytí práva na uspokojení ze zajištění (tato práva lze uplatnit a nabýt jen za podmínek
stanovených IZ)
 Zákaz uplatnění dohody na výplatu srážek
 Možnost uplatnění pohledávek přihláškou
 Omezení nakládání s majetkovou podstatou (Dlužník je povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky
spojené se zahájením insolvenčního řízení nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může
náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení toho majetku anebo o jeho
nikoli zanedbatelné zmenšení)

37. Moratorium
Moratorium je institut upravený v § 115 insolvenčního zákona. Jedná se o časově ohraničený ochranný režim, v
němž se dlužník snaží řešit svůj (i hrozící) úpadek. Moratorium tedy poskytuje možnost odvrácení hrozícího úpadku či
překonání trvajícího úpadku, případně možnost pro přípravu a projednání reorganizace. Moratorium je určeno pouze
pro podnikatele – mimo právnické osoby v likvidaci.

Návrh na vyhlášení moratoria podává dlužník, který je podnikatelem (mimo PO v likvidaci) do 7 dnů od podání
insolvenčního návrhu dlužníkem, a jde-li o insolvenční návrh věřitele, tak do 15 dnů od jeho doručením soudem.
Návrh lze podat i před zahájením insolvenčního řízení (§ 125, 126) Náležitosti návrhu na moratorium (§ 116):

 Obecné náležitostí podání (§ 42 OSŘ)

 Skutečnosti odůvodňující vyhlášení
 Listiny a seznamy, které je dlužník povinen přiložit k insolvenčnímu návrhu
 Poslední účetní závěrka
 Písemné prohlášení většiny věřitelů (dle výše pohledávek) s ověřenými podpisy, že s moratoriem souhlasí

Insolvenční soud rozhoduje o návrhu do konce pracovní doby pracovního dne následujícího po dni, kdy mu návrh
došel. Soud buď moratorium vyhlásí, nebo návrh odmítne. Moratorium je účinné od zveřejnění hvvyhlášení v
Insolvenčním rejstříku a trvá po dobu uvedenou v návrhu, maximálně však 3 měsíce; prodloužit lze moratorium
nejdéle o 30 dní.

NÁSLEDKY VYHLÁŠENÍ MORATORIA

Mezi hlavní účinky moratoria patří (§ 120-122),

 nelze vydat rozhodnutí o úpadku

 Zůstávají zachovány účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení

50
  Lze přednostně hradit závazky bezprostředně související se zachováním provozu podniku vzniklé v
posledních dnech před vyhlášením moratoria nebo po něm, a to před dříve splatnými závazky
 Omezení možnosti dlužníkova dodavatele vypovědět a odstoupit od smluv na dodávky energií a surovin a
dalších smluv o dodávkách zboží a služeb, které ke dni vyhlášení moratoria trvaly alespoň po dobu 3 měsíců
 Započtení pohledávek dlužníka a věřitele není po dobu moratoria přípustné, ledaže by insolvenční soud
rozhodl jinak předběžným opatřením.

Zánik moratoria (§ 124) je možný:

 uplynutím doby, na kterou bylo vyhlášeno

 Podáním insolvenčního návrhu, pokud bylo moratorium vyhlášeno před zahájením insolvenčního řízení (§
126 odst. 4)
 Rozhodnutím insolvenčního soudu o zrušení
o Na návrh většiny věřitelů (podle velikosti pohledávek)
o I bez návrhu, pokud dlužník uvedl v návrhu na moratorium nepravdivé údaje nebo sledoval
vyhlášením moratoria nepoctivý záměr
 Zamítnutím nebo odmítnutím insolvenčního návrhu nebo zastavením insolvenčního řízení

Dlužník, který porušil v době trvání moratoria své povinnosti, odpovídá věřitelům za způsobenou škodu (§ 127). S
účinností od 24. 4. 2020 byl do insolvenčního zákona vložen Zákonem č. 191/2020 Sb, o některých opatřeních ke zmírnění dopadů
epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně
institut “mimořádné moratorium”. V době do 31. srpna 2020 mohl
insolvenčního zákona a občanského soudního řádu,
dlužník, který je podnikatelem a který nebyl ke 12. březnu 2020 v úpadku, podat u insolvenčního soudu před
zahájením insolvenčního řízení, případně po jeho zahájení k návrhu jiné osoby, návrh na mimořádné moratorium.

PŘEDBĚŽNÉ OPATŘENÍ

Předběžné opatření je vedle moratoria také fakultativním rozhodnutím soudu po podání insolvenčního návrhu. Účelem je ochrana majetkové
podstaty. K vydání předběžného opatření může dojít na návrh i bez návrhu, je-li nutné zabránit v  době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám
v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. Ustanovení § 82 odst. 2 a 3 IZ obsahuje demonstrativní výčet možných opatření, a to
např.

 ustanovit předběžného správce

 uložit povinnost dlužníkovi spočívající ve zdržení se v nakládání s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty,
nebo zdržení se nakládání s majetkovou podstatou nebo její částí bez souhlasu předběžného správce (viz § 113 IZ)
 omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením
insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo
 zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele (atd)

Předběžné opatření zaniká zejména uplynutím doby, rozhodnutím podle ů142 IZ, zásadně účinností moratoria případně vydáním rozhodnutí,
kterým se PO ruší, jakmile pominou důvody, pro které bylo nařízeno.

38. Projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm

Podrobnosti o insolvenčním návrhu viz otázka 36. O úpadku dlužníka je rozhodováno usnesením a proces
rozhodování se liší podle osoby navrhovatele.

V případě, že insolvenční návrh podává věřitel je o úpadku rozhodováno zásadně po slyšení dlužníka, k projednání je
tedy zásadně třeba nařídit jednání (§ 133 IZ). Nejprve je potřeba zkoumat aktivní legitimaci věřitele (uplatní se
zásada projednací, břemeno spočívá na insolvenčním navrhovateli), zatímco při zjišťování úpadku dlužníka se prosadí
zásada vyšetřovací. Dlužník se může proti rozhodnutí o úpadku na základě věřitelského návrhu odvolat (odvolání v
jiném případě, nebo jiné osoby, není přípustné).

V případě dlužnického insolvenčního návrhu platí, že insolvenční soud rozhodne o úpadku dlužníka bez zbytečného
odkladu, nejpozději však do 15 dní od podání návrhu.

ROZBOR MOŽNÝCH ZPŮSOBŮ ROZHODNUTÍ O INSOLVENČNÍM NÁVRHU

51
ODMÍTNUTÍ INSOLVENČNÍHO NÁVRHU

Soud insolvenční návrh odmítne, pokud nebude obsahovat všechny náležitosti, bude nesrozumitelný nebo neurčitý a
jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Nejsou-li k návrhu připojeny zákonem požadované přílohy,
vyzve insolvenční soud navrhovatele k doplnění a určí lhůtu ne delší než 7 dnů, nebude-li návrh doplněn, soud jej
odmítne. Postup podle § 43 OSŘ je výslovně vyloučen. Soud také odmítne insolvenční návrh pro zjevnou
bezdůvodnost (§ 128a IZ) do 7 dnů od podání. Jedná se o situace, kdy:

 Úpadek je dokládán pohledávkou, k níž se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží.

 Jde o opakovaný insolvenční návrh a navrhovatel nedoložil splnění povinností uložených mu předchozím
rozhodnutím o insolvenčním návrhu.
 Jeho podáním navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka
 Záloha na náklady insolvenčního řízení splatná s podáním insolvenčního návrhu nebyla věřitelem, který
insolvenční návrh podal, včas a řádně zaplacena.

Součástí rozhodnutí o odmítnutí návrhu v těchto případech může být uložení pokuty navrhovateli, a to až do výše
500 000 Kč se zřetelem ke všem okolnostem věci (§ 128a odst. 3 IZ). Navrhovatel, jehož insolvenční návrh byl
odmítnut pravomocně pro zjevnou nedůvodnost, smí podle odst. 4 stejného ustanovení podat nový návrh proti
stejnému dlužníkovi nejdříve po 6 měsících od právní moci tohoto rozhodnutí (k dříve podanému dalšímu
insolvenčnímu návrhu se ze zákona nepřihlíží), s výjimkou případu odmítnutí pro nesložení zálohy na náklady řízení).

ZASTAVENÍ ŘÍZENÍ

Insolvenční soud dále zastavení řízení pro nedostatek procesních podmínek (pravomoc, příslušnost, procesní
způsobilost, způsobilost být účastníkem, …), pro nezaplacení zálohy nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu.
Insolvenční navrhovatel může vzít svůj návrh zpět, a to až do doby, než soud rozhodne o úpadku, nebo až do právní
moci jiného rozhodnutí o návrhu. Poté se ale zase uplatní 6měsíční lhůta, která brání opakování pro stejnou
pohledávku. Při zpětvzetí návrhu pro uhrazení pohledávky navrhovatele dlužníkem po zahájení insolvenčního řízení
se má při rozhodování o náhradě nákladů insolvenčního řízení v pochybnostech za to, že dlužník zastavení
insolvenčního řízení zavinil.

ROZHODNUTÍ O ÚPADKU

Rozhodnutí o úpadku insolvenční soud vydá, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku
nebo že mu úpadek hrozí a doručí jej insolvenčnímu správci i dlužníkovi do vlastních rukou a vyrozumí úřady (§ 139
IZ). Odvolání je přípustné pouze proti rozhodnutí o úpadku vydaném na základě věřitelského návrhu a legitimován je
pouze dlužník. V odvolání je však možné namítat pouze, že úpadek není osvědčen, nebo že tomu brání překážka
stanovená IZ.

Rozhodnutí o úpadku musí obsahovat velké množství výroků, jejichž výčet je v § 136 IZ. Jedná se např. O zjištění
úpadku nebo hrozícího úpadku, ustanovení správce, začátek účinků rozhodnutí, výzvu věřitelům k přihlášení
pohledávek do 2 měsíců nebo určení místa a termínu konání schůze věřitelů a přezkumného jednání.

Rozhodnutí o úpadku je buď vydáno spolu s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku nebo je o úpadku rozhodnuto
samostatným rozhodnutím (o řešení rozhodne až po schůzi věřitelů). Budou-li rozhodnutí vydána společně, budou
se lišit obsah rozhodnutí o úpadku v závislosti na způsobu řešení úpadku (např. povolení oddlužení je povinnost
správce podat zprávu o přezkumu, zprávu pro oddlužení a předložit soupis majetkové podstaty; naopak nebude
obsahovat uložení povinnosti dlužníku k předložení seznamu závazků s uvedením svých věřitelů).

Po rozhodnutí o úpadku může soud i bez návrhu rozhodnout, že dlužník není v úpadku, jestliže zjistí, že dlužníkův
úpadek nebyl osvědčen (§ 158 IZ). Musí tak učinit předtím, než rozhodne o způsobu řešení. Nejpozději do 3 měsíců
od vydání samostatného rozhodnutí o úpadku se musí konat schůze věřitelů, aby byla dodržena lhůta pro vydání
rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

52
ZAMÍTNUTÍ INSOLVENČNÍHO NÁVRHU

Zamítnutí insolvenčního návrhu je meritorním rozhodnutím dle § 143 IZ. K zamítnutí dojde, nejsou-li splněny
zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Insolvenční návrh podaný věřitelem soud
zamítne:

 nebude-li osvědčeno, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku navrhovatel a alespoň jedna další osoba,
 není-li dlužník v úpadku pro předlužení, a dlužník jednající v dobré víře osvědčí, že jeho platební neschopnost
vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně
předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti
 pokud je dlužníkem PO a jestliže stát nebo VÚSC po zahájení řízení převzal všechny její dluhy nebo se za ně
zaručil

Insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního
řízení, i když je to zřejmé. Proti rozhodnutí o zamítnutí může podat odvolání pouze navrhovatel.

INSOLVENČNÍ NÁVRH, K NĚMUŽ SE NEPŘIHLÍŽÍ

Pokud nebude insolvenční návrh podán ve stanoveném formátu nebo stanoveným způsobem, soud k takovému
podání ze zákona vůbec nepřihlédne (jako by vůbec nebyl podán). Soud o tom vyrozumí insolvenčního navrhovatele,
v případě insolvenčního návrhu podaného podle § 390 odst. 1 IZ vedle toho vyrozumí i osobu, která jej za
insolvenčního navrhovatele podala dle § 390a odst. 1 IZ. Opět se bude jednat o usnesení, proti kterému není
odvolání ani jiné opravné prostředky přípustné.

39. Účinky rozhodnutí o úpadku

Rozhodnutí o úpadku dlužníka má významné procesní i hmotněprávní účinky, které nastávají zveřejněním rozhodnutí
v insolvenčním rejstříku (§ 89 IZ). Patří mezi ně zejména (§ 140 - 140e IZ):

 Trvání účinků předběžných opatření nařízených insolvenčním soudem (soud může i bez návrhu své
rozhodnutí změnit)
 Přechod dispozičního oprávnění k majetkové podstatě na insolvenčního správce v rozsahu, ve kterém
nemůže nakládat s MP dlužník
 Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je přípustné, jestliže zákonné podmínky byly splněny
před rozhodnutím. Započtení není přípustné, jestliže dlužníkův věřitel
o se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem,
o získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem,
o v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku nebo
o dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou
pohledávku tohoto věřitele.
o Dále není započtení přípustné, je-li tak stanoveno v IZ či zakázáno předběžným opatřením.
 Ex lege přerušení soudních a rozhodčích řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se MP, které mají
být v IŘ uplatněny přihláškou, považují se za přihlášené nebo se v IŘ neuspokojují. V těchto řízeních zásadně
nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nekonají se v nich jednání a neběží
stanovené lhůty
 Zákaz vydání rozhodnutí v nepřerušených soudních a rozhodčích řízení po dobu, po kterou trvají účinky
rozhodnutí o úpadku o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, kt. mají být v IŘ
uplatněny přihláškou, nebo na které se v IŘ pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, kt. se IŘ
neuspokojují (§ 170). To neplatí, jde-li o pohledávky věřitelů na náhradu škody nebo nemajetkové újmy
způsobené trestným činem nebo na vydání BO získaného trestným činem, pokud v trestním řízení o tomto T
byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka. K rozhodnutím vydaným v rozporu s tímto zákazem se v
insolvenčním řízení nepřihlíží.

53
  Zákaz zahájit soudní nebo rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty,
které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihlášku, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako
na přihlášené, nejde-li o incidenční spory ani o řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení
neuspokojují.
 Zákaz nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na majetek ve vlastnictví dlužníka, a i jiný
majetek náležející do MP. To neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě
rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného dle § 203 odst. 5. Jako sankce platí obdobně § 109 odst. 6 (v IŘ se
nepřihlíží).
 Zákaz rozhodnout o náhradě škody či jiné újmy. Jiná řízení než soudní a rozhodčí se nepřerušují a lze je nově
zahájit i v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku (účastníkem bude zásadně dlužník), v těchto
řízeních však nelze rozhodnout o náhradě škody či jiné újmy. K rozhodnutím vydaným v rozporu s tímto
zákazem se v IŘ nepřihlíží.

40. Stanovení způsobu řešení úpadku

POSTUP PŘI STANOVENÍ ZPŮSOBU, KTERÝM BUDE ŘEŠEN DLUŽNÍKŮV ÚPADEK

Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku spojeno s rozhodnutím o úpadku (§ 148)

Insolvenční soud může rozhodnutí o úpadku spojit i s rozhodnutím o způsobu jeho řešení (případně o něm rozhodne
později, v závislosti na možných způsobech v konkrétním případě).

Pokud u dlužníka nelze uvažovat o sanačním způsobu řešení úpadku (reorganizace a oddlužení - § 316, 389 IZ),
insolvenční soud v rámci rozhodnutí o úpadku rozhodne i o prohlášení konkursu (§ 245 IZ).

Pokud dlužník se svým insolvenčním návrhem, v němž jako způsob řešení svého úpadku navrhuje reorganizaci,
předložil reorganizační plán přijatý nejméně 50 % všech zajištěných věřitelů (dle výše jejich pohledávky) a nejméně
50 % nezajištěných věřitelů (dle výše jejich pohledávky) - § 316 odst. 5 – rozhodne insolvenční soud v rámci
rozhodnutí o úpadku i o povolení reorganizace.

Pokud dlužník společně se svým insolvenčním návrhem podal návrh na povolení oddlužení, rozhodne insolvenční
soud v rámci rozhodnutí o úpadku i o způsobu řešení úpadku a případně za splnění zákonných podmínek oddlužení
povolí (§ 397), případně při jejich nesplnění rozhodne o způsobu řešení jeho úpadku konkursem (§ 396).

Samostatné rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (§ 149)

V ostatních případech rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím po skončení
schůze věřitelů (ne dříve) do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku (v odst. 2 výjimky).

U dlužníků podnikatelů, u kterých je přípustná reorganizace, může schůze věřitelů přijmout usnesení o řešení úpadku
konkursem nebo reorganizací (§ 150). Usnesením schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku je soud v intencích § 152
vázán. Usnesení není závazné jen pokud by porušilo zákon v tom, že by buď přijalo reorganizaci u dlužníka, u něhož
zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo by bylo v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi
skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku.

Usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku reorganizací nebo konkursem spojené s usnesením o
doporučeném způsobu zpeněžení majetkové podstaty (§ 290) mohou být spojena s usnesením o určení osoby znalce
za účelem ocenění majetkové podstaty – toto usnesení je pro insolvenční soud opět závazné a pro jeho přijetí je
třeba nejméně 2/3 všech přítomných věřitelů.

ROZHODNUTÍ, ŽE DLUŽNÍK NENÍ V ÚPADKU, PŘED ROZHODNUTÍM O ZPŮSOBU ŘEŠENÍ ÚPADKU

Před samostatným rozhodnutím o způsobu řešení úpadku (§ 149) rozhodne insolvenční soud:

54
  I bez návrhu, že dlužník není v úpadku, pokud zjistí, že ani po rozhodnutí o úpadku nebyl osvědčen
dlužníkův úpadek nebo zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou
nebo pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny.
 Na návrh dlužníka, že dlužník není v úpadku, jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni
věřitelé a insolvenční správce vyslovili s tímto návrhem souhlas, a na které je úředně ověřena pravost
podpisu osob, které ji podepsaly.

Toto rozhodnutí insolvenčního soudu je vykonatelné a jeho účinky nastanou dnem, kdy nabude právní moci. Tímto
okamžikem rovněž insolvenční řízení skončí. Pro toto rozhodnutí platí přiměřeně pravidla pro zrušení konkursu
(především § 312 a 313).

41. Majetková podstata

Majetková podstata je klíčový institut insolvenčního práva. Jedná se o majetek, který je určen k uspokojení
dlužníkových věřitelů (§ 2 písm. e) IZ). Dále jej rozvádí § 205. K ochraně majetkové podstaty dochází prostřednictvím
§ 111 (změna složení či určení) a v podstatě i prostřednictvím nastoupení účinků § 109.

Zákon vymezuje rozsah majetkové podstaty v závislosti na osobě podávající insolvenční návrh, tj. Zda byl podán
dlužníkem nebo věřitelem. Jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který
dlužníkovi patřil v okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení + majetek, který dlužník
nabyl v průběhu insolvenčního řízení (§ 205 odst. 1). Pokud insolvenční návrh podal věřitel, náleží do majetkové
podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční
soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem; majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku,
kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté,
co nastaly účinky těchto rozhodnutí (§ 205 odst. 2).

Pokud je dlužník spoluvlastníkem majetku, který patří dle zákonného vymezení majetkové podstaty (viz výše
uvedené), náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Do majetkové podstaty patří i majetek ve
společném jmění dlužníka a jeho manžela (§ 205 odst. 3). Do majetkové podstaty by bylo možno zahrnout majetek
třetích osob jen na základě odpůrčí žaloby, kterou by bylo uplatněno právo z neúčinného právního jednání
dlužníka. Tedy, majetek jiných osob náleží do majetkové podstaty, stanoví-li tak zákon, zejména jde-li o plnění z
neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka (§ 205 odst.
4).

OBSAH MAJETKOVÉ PODSTATY

Majetková podstata zahrnuje (§ 206 IZ)

· Peněžní prostředky, věci movité a nemovité

· Podnik, cenné papíry
· Příjmy dlužníka (v rozsahu postižitelném v exekuci pro přednostní pohledávky)
· Obchodní podíl apod.

Majetek vyloučený z majetkové podstaty (§ 207, 208)

 Majetek, který nelze postihnout v exekuci (§ 321 a 322 OSŘ). Vyloučeny nejsou věci sloužící k podnikání
dlužníka.
 Příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu
rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

V některých případech může být rozsah majetkové podstaty zúžen

 Žalobou na vyloučení majetku z majetkové podstaty dle § 225

 Na základě návrhu dlužníka na vynětí majetku z majetkové podstaty dle § 226
 V důsledku právního jednání insolvenčního správce, kterým vyjme majetek dle § 227

55
56
ZJIŠTOVÁNÍ, SOUPIS A SPRÁVA MAJETKOVÉ PODSTATY

Zjišťování majetkové podstaty je jeden ze základních procesních úkonů nutných pro vymezení obsahu majetkové
podstaty. Na zjišťování majetkové podstaty se podílejí dlužník (ten má povinnost součinnosti, předkládá seznamy,
zpřístupňuje všechna místa, kde se nachází majetek apod.), třetí osoby, insolvenční soud a insolvenční správce.
Dokud insolvenční správce nebo předběžný správce není ustanoven, může insolvenční soud rozhodnout o opatřeních
potřebných ke zjištění podstaty a o způsobu jejich provedení.

Dlužník je základní povinnou osobou pro řádné zjištění majetkové podstaty. Dlužník je povinen poskytnout
insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci všestrannou součinnost, zejména je povinen dbát jejich pokynů (§
210 IZ). Pokud je dlužníkem právnická osoba, mají povinnost součinnosti její statutární orgány a jejich členové nebo
likvidátor, pokud jde o právnickou osobu v likvidaci. Uvedené osoby mají tuto povinnost i v případě, že jejich
postavení zaniklo v posledních 3 měsících před zahájením insolvenčního řízení.

Východiskem pro zjišťování majetkové podstaty je seznam majetku, který je dlužník povinen předložit současně s
insolvenčním návrhem, případně na základě rozhodnutí insolvenčního soudu (§ 211). Zákon dále ukládá
insolvenčnímu nebo předběžnému správci provést vlastní šetření o tom, zda do majetkové podstaty nepatří i jiné
věci, práva, pohledávky a majetkové hodnoty než ty, které dlužník uvedl v seznamu majetku.

Třetí osoby, u nichž se nalézá majetek dlužníka, mají vůči insolvenčnímu správci informační povinnost.

Soupis majetkové podstaty provádí insolvenční správce. Průběžně jej doplňuje během insolvenčního řízení, a to
podle pokynů insolvenčního soudu za součinnosti věřitelského výboru (§ 217). Soupis majetkové podstaty je
definován jako listina, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do
soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným insolvenčním zákonem, a
učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními.

Od pojmu nakládání s majetkovou podstatou se liší pojem správa majetkové podstaty (§ 103). Správou majetkové
podstaty se rozumí činnost, jakož i právní jednání a opatření z ní vyplývající, pokud směřuje k tomu, aby:

 Nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty (odstranění, zničení, poškození či odcizení majetku)

 Majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se svým určením, pokud tomu nebrání jiné
okolnosti
 Se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat
 Byly vymoženy pohledávky dlužníka, včetně plnění z neplatných a neúčinných právních jednání

NAKLÁDÁNÍ S MAJETKOVOU PODSTATOU

Nakládáním s majetkovou podstatou se dle (§ 228 IZ) rozumí (uvádím příklady, v § 228 je demonstrativní výčet s více
položkami):

 Právní jednání, která se týkají majetku náležejícího do majetkové podstaty

 Výkon práv a povinností akcionáře ohledně akcií zahrnutých do majetkové podstaty
 Výkon práv a povinností společníka jiné obchodní společnosti spojených s podílem dlužníka zahrnutým do
majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě obchodní společnosti
 Výkon členských práv a povinností člena družstva
 Vedení účetnictví
 Plnění evidenčních povinností

Osobami s dispozičními oprávněními jsou dle § 229 odst. 3:

 Dlužník v době do rozhodnutí o úpadku

 Dlužník v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku
 Insolvenční správce v době od prohlášení konkursu
 Dlužník v době od povolení reorganizace

57
  Dlužník v době od povolení oddlužení

Skutečnost, že má osoba dispoziční oprávnění neznamená, že nejsou dotčena omezení uložená dlužníku s
dispozičními oprávněními insolvenčním zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v průběhu insolvenčního
řízení.

VYLOUČENÍ A VYNĚTÍ Z MAJETKOVÉ PODSTATY

Důvodem vyloučení majetku (§ 225 IZ) je především úspěšná žaloba osoby, která tvrdí, že označený majetek neměl
být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku, anebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být
zahrnut do soupisu. Žaloba je projednána u věcně a místně příslušného krajského soudu, který rozhoduje o
insolvenčním návrhu a je incidenčním sporem. Žalovaným je v tomto sporu insolvenční správce. Žalob je třeba podat
ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě žalobce bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo.
Tato lhůta je hmotněprávní. Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně.

Vynětí (§ 226 a 227 IZ) je dlužník oprávněn žádat, jde-li o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu,
která do majetkové podstaty nepatří podle § 207 a 208, tedy ve vazbě na nemožnost provést výkon rozhodnutí nebo
exekuci dle OSŘ nebo ExŘ. Dlužník je tak oprávněn učinit bez zbytečného odkladu vůči insolvenčnímu správci poté,
co se dozvěděl nebo měl při náležité pečlivosti dozvědět, že došlo k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo jiné
majetkové hodnoty do soupisu. Insolvenční správce může bez návrhu z majetkové podstaty kdykoliv v průběhu
insolvenčního řízení vyjmout věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, které nemohou sloužit k
uspokojení věřitelů, zejména neprodejné věci a nedobytné pohledávky nebo majetek, na který se vztahuje
rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení a k jehož zpeněžení nebyl udělen souhlas příslušného orgánu činného
v trestním řízení (§ 227).

42. Neplatnost a neúčinnost právních úkonů

Do majetkové podstaty lze zařadit majetek třetích osob v těchto případech – neplatné jednání dlužníka a neúčinné
jednání dlužníka. Zákon přitom neúčinná jednání dlužníka dělí do tří skupin – neúčinné jednání bez přiměřeného
protiplnění, neúčinné zvýhodňující jednání a neúčinné úmyslné zkracující jednání.

NEPLATNÉ JEDNÁNÍ DLUŽNÍKA

Insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení
došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem
tohoto zjištění. V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud,
a to v insolvenčním řízení dle § 159 odst. 1 písm. f) IZ. Neplatnosti se může dovolat mimo samotného dlužníka i
insolvenční správce.

Pokud byla neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka zjištěna rozhodnutím soudu,
které nabylo právní moci před zahájením insolvenčního řízení, považuje se právní úkon, jehož se rozhodnutí týká, za
neplatný i v insolvenčním řízení.

Pokud jde o důsledek neplatnosti, pak je-li pravomocným rozhodnutím zjištěna neplatnost právního úkonu
týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, musí být vydán majetkový prospěch získaný plněním z neplatného
právního úkonu (to může insolvenční správce odmítnout, pokud nedošlo k obohacení majetkové podstaty nebo
pokud je požadováno více, než činí toto obohacení). Pokud insolvenční správce odmítne vydat majetkový prospěch
získaný plněním z neplatného právního úkonu nebo pokud nevyřídí žádost o jeho vydání v přiměřené lhůtě, lze se
jeho vydání domáhat vylučovací žalobou (§ 225). Ta musí být podána nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy insolvenční
správce osobě, která o vydání majetkového prospěchu žádá, doručil písemné vyrozumění o odmítnutí jeho žádosti
(jedná se o prekluzivní lhůtu a právo na náhradu škody tím není dotčeno). Platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení
plnění, jehož se týká neplatný právní úkon, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do
skončení insolvenčního řízení. Jedná se o incidenční spor.

58
ROZBOR SKUTKOVÝCH PODSTAT NEÚČINNÝCH PRÁVNÍCH ÚKONŮ

Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé
věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje jak dlužníkovo jednání, tak i jeho opomenutí.

1. Právní jednání bez přiměřeného protiplnění

Jedná se o úkony, které dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo o úkony, které vedly k úpadku dlužníka.
Zároveň se musí jednat o úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož
obvyklá cena je podstatně nižší. Nejedná se o plnění uložené právním předpisem, příležitostný dar v přiměřené výši,
poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno slušnosti nebo právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem
okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon
učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch
byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést
k úpadku dlužníka.

2. Právní jednání zvýhodňující

Jedná se o úkony, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než
jaké by mu jinak náleželo v konkursu (opět učiněno v době, kdy byl dlužník v úpadku nebo které vedlo k úpadku
dlužníka). Jedná se především o úkony, kterými dlužník splnil dluh dříve, než se stal splatným, dohodl změnu nebo
nahrazení závazku ve svůj neprospěch, prominul svému dlužníku splnění dluhu apod. Nejedná se o zřízení zajištění
závazku dlužník, pokud za ně dlužník obdržel současně přiměřenou protihodnotu, právní úkon učiněný za podmínek
obvyklých v obchodním styku, a na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění či jiný přiměřený
majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby,
která s ním tvoří koncern a tato osoba nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že je dlužník v úpadku, nebo že by
tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

3. Právní jednání úmyslně zkracující

Jedná se o úkony, kterými dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, pokud byl tento úmysl druhé straně znám
nebo ji se zřetelem ke všem okolnostem znám být musel.

Úspěšné uplatnění těchto důvodů je rovněž vázáno na dobu, kdy byl úkon učiněn – odporovat těmto úkonům lze jen
pokud byl učiněn do maximální stanovené doby před zahájením insolvenčního řízení. Neúčinnost dlužníkových
právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky
spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního
správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (odpůrčí žaloba).

Neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost. V insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných
právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Pokud není možné takové plnění do majetkové podstaty vydat, musí
být poskytnuta rovnocenná náhrada. Tuto povinnost mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn
nebo které z něho měly prospěch. Dědici nebo právní nástupci takových osob mají tuto povinnost, jen pokud jim
musely být známy okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči těmto osobám, nebo pokud jde o
osoby, které tvoří s dlužníkem koncern nebo se jedná o osoby blízké.

43. Uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení

Účelem uplatňování pohledávek je stanovení práv, která mají být uspokojeny z majetkové podstaty dlužníka.
Upravený seznam přihlášených pohledávek tvoří spolu se soupisem MP evidence uspokojovaných práv. Insolvenční
řízení má tři fáze. V přípravné fázi (od zahájení do rozhodnutí o úpadku či tzv. jiným rozhodnutím o návrhu) dochází k
uplatňování pohledávek, ve fázi po rozhodnutí o úpadku dochází k přezkumu pohledávek a ve fázi provádění způsobu
řešení úpadku k jejich uspokojení. Pohledávka není v IZ jako pojem definována, v hmotněprávním smyslu (§ 1721) je
to právo věřitele na plnění vůči dlužníkovi. Musí se jednat o existující pohledávku, zda je splatná či podmíněná není
relevantní. Uplatnění pohledávky je projevem dispoziční zásady, je to právo věřitele, nikoli jeho povinnost.

59
Skupiny pohledávek jsou přihlašované, pohledávky, na něž se hledí jako na přihlášené, pohledávky za MP
pohledávky postavené na roveň pohledávkám za MP, pohledávky vyloučené z uspokojení a pohledávky podřízené.

Skupiny pohledávek dle pořadí uspokojení

 Přednostní pohledávky související s předmětem zajištění

 Pohledávka zajištěných věřitelů (autonomní definice zajištění dle § 2 písm. g) IZ)
 Přednostní pohledávky nesouvisející s předmětem zajištění (Pohledávky za MP a jim na roveň postavené)
 Obecné (nepřednostní) pohledávky
 Pohledávky podřízené (ze zákona nebo smluvně, § 172)
 Pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo družstvu (§ 172/4)
 Pohledávky vyloučené z uspokojení (§ 170)

Věřitele v insolvenčním řízení lze dělit podle různých kritérií. Věřitele je možno dělit podle toho, zda se jejich
pohledávky přihlašují, nebo se nepřihlašují. Dalším hlediskem při dělení pohledávek je, zda pohledávky věřitelů
mohou být uspokojeny kdykoli v průběhu řízení, nebo se uspokojí až v určité fázi řízení, tj. z ásadně až v rozvrhovém
usnesení. Mezi věřitele přednostních pohledávek patří především zajištění věřitelé (§ 2 písm. g, IZ) nebo věřitelé
pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168 IZ) a věřitelé pohledávek postavených naroveň pohledávkám za
podstatou (§ 168 IZ). Věřitele lze také dělit podle způsobů uplatňování pohledávek.

ZPŮSOBY UPLATŇOVÁNÍ POHLEDÁVEK

Insolvenční zákon zná 4 způsoby uplatňování pohledávek, a to přihláška, fikce přihlášení, písemné uplatnění a
oznámení insolvenčnímu správci.

 Přihláška je základním způsobem uplatnění pohledávek a ostatní způsoby tedy představují výjimku a
vyplývají přímo ze zákona (viz otázka 45).
 Pro fikce přihlášení se uplatní obdobný režim jako pro pohledávky přihlašované. Musí být uplatněny
způsobem umožňujícím zaujmout kvalifikované stanovisko k jejich pravosti a výši (z úkonu musí být zjevné, o
jakou pohledávku se jedná, v jaké výši a z jakého důvodu). Tyto pohledávky není třeba přihlašovat v popěrné
lhůtě dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku. Nejedná se o homogenní skupinu pohledávek, jejichž výčet by
bylo možné nalézt na jednom místě IZ. Jedná se např. o pohledávky ČKP z titulu náhrady plnění dle § 24 odst.
2, písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; pohledávka na náhradu
nákladů vůči dl. dle § 202 odst. 1 IZ, pohledávku odpovídající plnění dlužníkovi z neúčinného PJ dle § 237/4 IZ
nebo pohledávku manžela dlužníka vzniklou po prohlášení konkursu vypořádáním SJM dle § 275 aj.
 Pohledávky za MP a jim na roveň postavené se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičním oprávněním. Tyto
pohledávky se uspokojují kdykoliv po rozhodnutí o úpadku a nemusí být uplatněny v prekluzivní lhůtě. Není
zde žádná specifická lhůta pro písemné uplatnění, ale uplatní se lhůty pro pohledávky sepisovatele
insolvenčního návrhu (§ 390a odst. 5 IZ) a pohledávky související se zpeněžením předmětu zajištění (§ 298
IZ).
 Oznámením insolvenčnímu správci se uplatňují tzv. účastnické pohledávky (§ 172 odst. 4 IZ). Insolvenční
správce vede jejich evidenci, v pořadí jsou za věřiteli.
Existuje skupina pohledávek, které se nepřihlašují, tedy jsou uspokojeny, aniž by je věřitelé byli povinni přihlašovat. Jedná se o

 pohledávky, které vznikají jako logický důsledek insolvenčního řízení, případně některé pohledávky zjistitelné z vedení účetní
evidence, kdy by bylo nadbytečné trvat na požadavku jejich přihlášení. Např. Pohledávky věřitelů uvedených v seznamu závazků
insolvenčního návrhu, pracovněprávní pohledávky zaměstnanců dlužníka, pohledávky věřitele na náhradu nákladů řízení přisouzenou
ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nebo pohledávky věřitelů zjištěné z účetnictví dlužníka.
 Pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168 IZ, viz otázka 44)
 Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 IZ, viz otázka 44)

IZ v § 170 IZ vypočítává pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným způsobem, nestanoví-li
zákon jinak. Jde o:

 úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před
 rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí,

60
  úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po
 rozhodnutí o úpadku,
 pohledávky věřitelů z darovacích smluv,
 mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků a
 jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku
 zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla
 před rozhodnutím o úpadku,
 smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku,
 náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.

Pokud jsou zde pochybnosti, zda přihlášená pohledávka uspokojuje, následuje postup podle § 203a IZ. Insolvenční
soud na návrh správce vždy, jinak i bez návrhu, věřiteli, který pohledávku uplatnil, uloží, aby do 30 dní podal žalobu
na určení pořadí uplatnění pohledávky proti insolvenčnímu správci. Pokud věřitel žalobu nepodá nebo v řízení o ní
neuspěje, je uspokojení pohledávky vyloučeno (incidenční spor).

44. Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené naroveň

Jedná se o pohledávky, které společně s pohledávkami, které vznikají jako logický důsledek insolvenčního řízení,
případně jsou zjistitelné z vedené účetní evidence, není potřeba přihlašovat a jsou i tak uspokojeny. Tyto pohledávky
se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičním oprávněním, neuspokojí-li je tato osoba, může se věřitel domáhat
jejich splnění žalobou (nejde o incidenční spor).

Pohledávky za majetkovou podstatou jsou taxativně uvedeny v § 168 IZ a podmínkou je, že vznikly po zahájení
insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria nebo až po rozhodnutí o úpadku. Mezi pohledávky vzniklé po
zahájení insolvenčního řízení lze zařadit náhradu hotových výdajů a odměnu předběžného správce nebo náhradu
zálohy na náklady insolvenčního řízení, jestliže ji v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu zaplatila jiná osoba
než dlužník. Tyto náklady budou spíše výjimkou. Mezi pohledávky vzniklé až po rozhodnutí o úpadku, tj. většinové
přednostní pohledávky, patří např. hotové výdaje a odměna insolvenčního správce nebo náklady spojené s
udržováním a správou majetkové podstaty. Tyto pohledávky se zásadně uspokojí kdykoli po rozhodnutí o úpadku a v
plné výši.

Pohledávky postavené naroveň pohledávkám za podstatou jsou taxativně vyjmenované v § 169 IZ a lze je uspokojit
kdykoliv po rozhodnutí o úpadku a v plné výši. Mezi tyto pohledávky patří zejména pracovněprávní pohledávky
dlužníkových zaměstnanců, pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví, pohledávky státu (ÚP),
pohledávky účastníků z penzijního připojištění, pohledávky věřitelů na výživném ze zákona apod. Na rozdíl od
pohledávek za majetkovou podstatou není vznik těchto pohledávek zákonem časově omezen.

K uvedenému dělení pohledávek lze přiřadit i pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují vůbec. Tyto
pohledávky jsou taxativně vyjmenovány v § 170 IZ. Typicky mezi tyto pohledávky patří úroky či úroky z prodlení či
smluvní pokuta, pokud tyto pohledávky vznikly až po rozhodnutí o úpadku. V pochybnostech, zda po hledávka
uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň
anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli,
který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh
insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci.

45. Přihlašování pohledávek

Základním a nejčastějším způsobem, jakým může věřitel uplatnit v insolvenčním řízení svoji pohledávku, je procesní
úkon zvaný přihláška pohledávky. Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení
insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později,
insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Přihláška je podána
včas, jestliže poslední den lhůty je odevzdána k přepravě na věcně příslušný soud, tedy jedná se o lhůtu procesní.
Přihlašované pohledávky vznikly zpravidla před zahájením IŘ a přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku
vázanou na podmínku. Přihláška pohledávky má pro běh promlčecí lhůty nebo zánik práva stejné účinky jako žaloba

61
nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu, znamená stavění běhu lhůty, pokud
věřitel svou pohledávku řádně vymáhá (§ 173 odst. 4 IZ).

Zvláštní úprava platí pro přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než insolvenčního, tedy nepříslušného
soudu. Na rozdíl od nalézacího řízení postoupí nepříslušný soud neprodleně přihlášku soudu insolvenčnímu, aniž o
tom vydává rozhodnutí. Ještě závažnějším důsledkem uvedeného postoupení je, že účinky spojené s podáním takové
přihlášky nastávají až dnem, kdy přihláška dojde k místně a věcně příslušnému soudu.

NÁLEŽITOSTI PŘIHLÁŠKY POHLEDÁVKY A LHŮTA PRO JEJÍ PODÁNÍ

 Obecné (§ 42 odst. 4 OSŘ + § 174 IZ + § 8 vyhl. Č. 191/2017 Sb.)

o Obecné náležitosti podání
o Důvod vzniku (základ nároku) a výše přihlašované pohledávky
o Nepeněžité pohledávky se přihlašují v peněžním ekvivalentu (vyjádřitelné v penězích)
o Seznam příloh
 Zvláštní
o Zajištěné pohledávky – druh zajištění, doba vzniku, jednoznačná identifikace předmětu zajištění
o Vykonatelné pohledávky – skutečnosti, o něž věřitel vykonatelnost opírá
 Seznam příloh, kterých se přihláška dovolává

Přihláška je procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých práv v IŘ. Přihlášky pohledávek a jejich přílohy
se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci. Přihlášku
pohledávky lze podat pouze na formuláři (v listinné či elektronické podobě). Náležitosti formuláře stanoví § 21
vyhlášky č. 311/2007 Sb. (§ 176 IZ). Vady či neúplnost obsahu se odstraňují postupem podle § 188 odst. 2 IZ. Vady
formy (přihláška podaná jinak než na formuláři) se odstraňují podle § 43 OSŘ. Insolvenční správce vyzve k odstranění
vad ve lhůtě min. 15 dnů.

Obecné přihlašovací období začíná zahájením IŘ a končí uplynutím lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku. Jedná se
o lhůtu procesní a propadnou, tedy k později podané přihlášce se nepřihlíží a musí být odmítnuta. Zmeškání lhůty
nelze prominout (to se neuplatní u pohledávek dle § 168 a 169).

Zvláštní přihlašovací období je výjimkou z obecného. Vyplývá buď ze zákona nebo z judikatury. Vyplývající ze zákona
jsou např. Pohledávky pohledávky z trestné činnosti dlužníka za podmínek dle § 173 odst. 1 IZ, neuhrazené nájemné
a jiné úhrady z nájemních či podnájemních smluv (§ 256 odst. 3 IZ), náhrady škody z odmítnutí plnění ze smluv o
vzájemném plnění (§ 253 odst. 4 IZ) nebo pohledávky známých věřitelů z EU (§ 430 IZ). Zvláštní přihlašovací období
vyplývající z judikatury platí např. pro situace, kdy předmět zástavy byl pojat do soupisu MP po uplynutí lhůty (29 29
Cdo 244/2012), přechod dluhu v důsledku nabytí dědictví po zůstaviteli (4 VSPH 671/2017, 2 VSOL 812/2017-P7-9)
nebo věřitel je z jiného čl. státu EU, jehož existence vyjde najevo po uplynutí lhůty (NS: 29 NSČR 13/2010, [R
138/2012]).

Rozhodnutí o přihlášce může být různou formou. Soud vezme na vědomí rozhodnutím zpětvzetí přihlášky a
věřitelova účast v řízení tak končí. Soud přihlášku odmítne byla-li podána po lhůtě, jedná se o pohledávku, která se v
řízení neuspokojuje, skutečná výše pohledávky činí méně než 50% přihlášené pohledávky, nebyla doplněna neúplná
přihláška nebo věřitelem nebyla podána odporová žaloba dle § 198 odst. 1 IZ. Ukončení účasti věřitele v IŘ je
rozhodnutí soudu, proti němuž nejsou opravné prostředky přípustné. Procesní obranou je žaloba na určení, že
pohledávka nadále trvá (lhůta 30 dnů, incidenční spor). Změna v osobě věřitele je možná postoupením pohledávky §
18 IZ.

PŘIHLAŠOVÁNÍ POHLEDÁVEK ZAJIŠTĚNÝCH A PODMÍNĚNÝCH

Zajištěným věřitelem je dle § 2 písm. g) IZ věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové
podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem
práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy;
zajištěným věřitelem je i agent pro zajištění podle zákona o dluhopisech.

62
Zajištěný věřitel má výhodnější postavení, jelikož je přednostně uspokojen z předmětu zajištění před nezajištěnými
věřiteli a ve zbytku zásadně s nezajištěnými. Pro pořadí uspokojení zajištěných věřitelů je rozhodující doba vzniku
zástavního práva nebo zajištění. Věřitel se musí zajištění dovolat (zpravidla v přihlášce) a také jej doložit, jinak nemá
postavení zajištěného věřitele. Je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o
úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu
za pohledávku nezajištěnou; pohledávky dalších zajištěných věřitelů s pozdějším pořadím se v takovém případě
považují za nezajištěné v plném rozsahu. Lhůta pro uplatnění zajištění je zásadně stejná jako pro podání přihlášky
(výj. např. nabytí vlastnického práva po uplynutí propadné lhůty nebo na základě odpůrčí žaloby § 239/4 IZ). Výzva k
uplatnění práv ze zajištění je obligatorní náležitostí rozhodnutí o úpadku. Štěpení pohledávky na zajištěnou a
nezajištěnou je vyloučeno. Zpeněžením věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty v insolvenčním řízení
zaniká zajištění pohledávky zajištěného věřitele, a to i v případě, že nepodal přihlášku své pohledávky.

V řízení lze také uplatnit podmíněné pohledávky. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se
považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů
vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv (§ 173 odst. 3 IZ).
REGRESNÍ POHLEDÁVKY

Věřitel se může domáhat uspokojení své pohledávky z osobního či věcného zajištění poskytovaného třetí osobou, nebo po solidárním
dlužníkovi. Uplatnění regresních pohledávek je možné

 Přihláškou podmíněné pohledávky § 183/3

 Vstup na místo původního věřitele § 18
 Návrh na vstup do řízení při zpětvzetí přihlášky § 184/2 a 3

Podle § 183 odst. IZ přihláškou pohledávky, kterou se zajišťují věci, práva pohledávky nebo jiné hodnoty třetích osob, není dotřeno práva
věřitele domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto zajištění. Přihláškou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat se uspokojení
pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem. O právu věřitele požadovat plnění od dlužníkova ručitele,
včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení, to platí obdobně. Uvedené osoby ale nejsou účastníky insolvenčního řízení a věřitel má
vůči nim právo domáhat se uspokojení jimi zajištěné pohledávky žalobou v nalézacím řízení.

ŽALOBA NA URČENÍ, ŽE POHLEDÁVKA NADÁLE TRVÁ

Přihlášený věřitel, který tvrdí, že jeho pohledávka nebyla v průběhu insolvenčního řízení uspokojena ani nezanikla jiným způsobem, se může
žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat určení, že jeho pohledávka nadále trvá (§ 186 odst. 1 IZ). Žaloba musí být podána proti
insolvenčnímu správci ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy přihlášenému věřiteli bylo doručeno rozhodnutí o ukončení jeho účasti v insolvenčním
řízení. Lhůta je zachována, pokud dojde žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Pokud žaloba nebyla podána včas, platí, že pohledávka
přihlášeného věřitele zanikla způsobem uvedeným v rozhodnutí. To stejné platí, pokud soud žalobu zamítne, odmítne ji nebo řízení o ní zastaví.
Právní mocí rozhodnutí, kterým insolvenční soud žalobě vyhoví, se účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení obnovuje. Žaloba se
projednává jako incidenční spor.

46. Přezkoumání pohledávek

Kolektivní charakter řízení vylučuje možnost vedení zvláštního sporného řízení o každé pohledávce, proto je zde
speciální mechanismus předběžného přezkumu a popírání pohledávek. Není-li přihlášená pohledávka v rámci
přezkumu popřena, není sporná a není třeba vést nalézací řízení (pokládá se za zjištěnou a je uspokojena). Je-li
pohledávka popřena, je založena překážka zjištění pohledávky a dojde k incidenčnímu sporu o tzv. odporové žalobě.

Insolvenční soud provádí přezkum podmínek řízení o přihlášce (§ 103 OSŘ). Zkoumá formální posouzení přihlášky,
její včasnost, dodržení způsobu doručení přihlášky a využití povinného formuláře. Prvotní kontrola osudem má
přednost před přezkumem insolvenčním správcem.

Insolvenční správce provádí formální přezkum – odstranění obsahových vad či neúplnosti přihlášky (§ 188 IZ) a věcný
přezkum dle předložených dokladů a účetnictví/evidence dlužníka. Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její
vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů (nestanoví-li lhůtu
delší) a pokud tak neučiní, předložení správce přihlášku soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky
nepřihlíží dle § 185 IZ. Insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek, dále jej vede a vyzve dlužníka k
vyjádření (§ 189 odst. 1 IZ). Zveřejní ho v insolvenčním rejstříku nejpozději 15/10 dnů přede dnem, kdy se o nich má
konat přezkumné jednání (§ 189 odst. 3 IZ). Správce také v seznamu uvede, které pohledávky popírá. V seznamu se

63
uvede Označení věřitele, údaje pro posouzení důvodu, výše a pořadí pohledávky (u zajištěných věřitelů důvod a
způsob zajištění), vykonatelnost, podmíněnost, popření pohledávky.

Účelem přezkumného jednání je přezkum přihlášených pohledávek (zjištění stanoviska insolvenčního správce a
dlužníka. Nařizuje jej soud a předmět je učen seznamem přihlášených pohledávek. Účast insolvenčního správce a
dlužníka je zásadně nezbytná a soud jim doručí předvolání do vlastních rukou. Přezkumné jednání se nekoná u
oddlužení.

POPÍRÁNÍ POHLEDÁVEK

Popření pohledávek je tradiční procesní obranou proti přihlášené pohledávce. Důvody popření jsou vymezeny v §
193-195 IZ a jedná se o:

 Pravost (pohledávka nevznikla, zcela zanikla, zcela se promlčela)

 Výši (pohledávka je nižší než přihlášená částka; nemá vliv na pořadí)
 Pořadí (pohledávka má méně výhodné pořadí, než jak byla přihlášena; nemá vliv na pravost a výši)

Důvody popření lze vzájemně kombinovat (popření pravosti má přednost před popřením výše/pořadí). Speciální
režim existuje pro popření práva ze zajištění (§ 196 odst. 2 IZ). Výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční
správce do seznamu přihlášených pohledávek. Osoby s popěrným právem jsou tři, a to insolvenční správce, věřitel a
dlužník.

Insolvenční správce má povinnost přezkoumat s odbornou péčí všechny přihlášené pohledávky a zaujmout k nim
stanovisko, má postavení orgánu veřejné moci. Správce má výlučnou působnost, soud není oprávněn uložit
insolvenčnímu správci, jaký postoj má zaujmout k přihlášeným pohledávkám (zákaz zásahů soudu). Věřitelé
nevykonatelné pohledávky, která byla správcem popřena, mohou uplatnit své právo odporovou žalobou proti
insolvenčnímu správce ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání (omezené důvody § 198 odst. 2 IZ). Správce, který
popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání odporovou žalobu, kterou své popření
uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil (omezené důvody § 198 odst. 3 IZ).

Dlužníkovo popření musí splňovat obecné náležitosti podání (§ 42 odst. 4 OSŘ) a musí být určité (zda je pohledávka
popírána co do pravosti, pořadí či výše). Popře-li dlužník co do důvodu/výše, v rozsahu popření není seznam
přihlášených pohledávek exekučním titulem. Likvidační způsob řešení úpadku Likvidační způsob řešení úpadku nemá
vliv na její zjištění. Pro sanační způsob řešení úpadku má stejné účinky jako popření insolvenčním správcem (srov. §
336 odst. 2 a § 410 odst. 2 a 3 IZ), omezený režim pro vykonatelné pohledávky (336 odst. 3 a § 410 odst. 6 IZ).

Přihlášený věřitel má právo popřít pohledávku jiného věřitele (vykonatelnou/nevykonatelnou). Náležitosti popření
jsou jako u žaloby dle OSŘ (§ 42 odst. 4) - § 43 se nepoužije!, musí být písemně na předepsaném formuláři a musí
obsahovat důvod popření. Lhůta pro doručení insolvenčnímu soudu je nejpozději 3 pracovní dyn přede dnem konání
přezkumného jednání (10 dní od uplynutí lhůty k podání přihlášek v případě oddlužení). Po uplynutí popěrné lhůty
nelze měnit důvod popření. Neodmítne-li soud popření, považuje se popření za žalobu (§ 200/1,4 IZ).

Pohledávka je zjištěna jestliže:

 nebyla popřena insolvenčním správcem ani žádným z přihlášených věřitelů

 nebyla popřena insolvenčním správcem a popření přihlášeným věřitelem soud odmítl
 bylo popření insolvenčního správce či přihlášeného věřitele vzato zpět
 rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výši či pořadí
 insolvenční správce nepodal v případě vykonatelné pohledávky včas žalobu o její popření nebo byla-li tato
žaloba zamítnuta, příp. řízení skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé

64
47. Incidenční spory

CHARAKTERISTIKA INCIDENČNÍCH SPORŮ A PROCESNÍ ASPEKTY JEJICH PROJEDNÁNÍ A ROZHODNUTÍ

Obecně jsou incidenční spory takové, které jsou vyvolány vykonávacím řízením. Některé incidenční spory nelze ve
vykonávacím řízení vyřešit proto, že toto řízení má jiný cíl a je tak ovládáno jinými zásadami. V insolvenčním řízení
dochází podobně jako ve vykonávacím řízení k situacím, kdy je třeba řešit sporné právní otázky, avšak mimo toto
zvláštní řízení, tedy v rámci tzv. Incidenčních sporů. Insolvenční incidenční spory mají na průběh vlastního
insolvenčního řízení podstatně větší dopad, a proto se jim IZ věnuje podrobněji.

Obecně platí, že spory, které zákon výslovně za insolvenční incidenční spory prohlašuje, řeší insolvenční soud v
insolvenčním řízení. O jiných sporech pak insolvenční zákon výslovně prohlašuje, že se o incidenční spory nejedná –
ty pak projednává soud v řízení dle části III. OSŘ. IZ vyčleňuje uvedené kategorie sporu jako výslovně vymezené
insolvenční incidenční spory v rámci definice dle § 2 písm. a) IZ a výčtového ustanovení § 159. V jiných sporech pak IS
výslovně stanoví, že se nejedná o insolvenční spory a nevztahuje se na ně zvláštní rámcová úprava § 159-164 IZ.

Obecným rysem incidenčních sporů je, že by měly skončit před skončením samostatného insolvenčního řízení a že v
nich není možné po skončení insolvenčního řízení pokračovat (výjimky dle § 159 odst. 1 písm. a) a c) až g).

Incidenční spory jsou projednávány a rozhodovány na návrh oprávněné osoby podaný v rámci insolvenčního řízení
u insolvenčního soudu – takový návrh má povahu žaloby a řízení o něm má rysy sporného řízení. Pokud by
projednání a rozhodnutí insolvenčního sporu mělo způsobit průtahy insolvenčního řízení, může předseda
insolvenčního soudu tento spor přikázat jinému soudci insolvenčnímu soudu.

V řízení o incidenčním sporu platí z obecných ustanovení insolvenčního zákona pouze ustanovení o doručování až na
případ dle § 80 odst. 1 IZ – účastníkům řízení v incidenční sporu se písemnosti doručují vedle doručení vyhláškou i
zvlášť a rozhodnutí ve věci samé do vlastních rukou. Pokud není insolvenční správce účastníkem incidenčního sporu,
insolvenční soud ho vždy musí neprodleně vyrozumět o rozhodnutích, které v takovém sporu vydal – nepostupuje se
dle § 75 odst. 2 IZ.

Opožděnou žalobu, žalobu neoprávněno osobou nebo vadnou žalobu insolvenční soud odmítne. Pokud nejsou dány
k jejímu projednání podmínky řízení, insolvenční soud řízení o takové žalobě zastaví. K projednání incidenčního
sporu nařídí insolvenční soud jednání, při němž nepostupuje dle § 85 IZ. K jednání soud předvolá účastníky a osoby,
jejichž účasti je třeba.

Insolvenční soud rozhoduje v incidenčních sporech rozsudkem ve věci samé, při schvalování smíru rozhoduje
usnesením. Ke schválení smíru je nutný souhlas věřitelského výboru. O nákladech incidenčního sporu a jejich
náhradě rozhoduje insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu dle pravidel stanovených v § 137-151a OSŘ,
pokud insolvenční zákon nestanoví jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu představuje zvláštní pohledávku, na
kterou se nevztahuje obecný zákaz uspokojení v insolvenčním řízení dle § 170 písm. f) IZ. Rozsudek insolvenčního
soudu vydaný v incidenčním sporu, který nabude právní moci, je závazný pro všechny procesní subjekty.

ROZBOR JEDNOTLIVÝCH INCIDENČNÍCH SPORŮ

V rámci výčtu zná § 159 IZ tyto kategorie insolvenčních incidenčních sporů:

1) Spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek

2) Spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání
výtěžku zpeněžení dle § 225 odst. 5
3) Spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela
4) Spory na základě odpůrčí žaloby
5) Spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinnosti insolvenčním správcem
6) Spory o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu
7) Spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na
takovém určení naléhavý právní zájem

65
 8) Další spory, které zákon označí jako spory incidenční (dle § 178 odst. 1, 179 odst. 1, 186 odst. 2, 203a odst. 1,
233 odst. 3, 373 odst. 6 a 385 odst. 6 - vývojem se tento výčet může měnit).

Pro jiné než výše uvedené spory, i kdyby byl jejich účastníkem insolvenční správce, ustanovení o incidenčních
sporech neplatí, a to ani kdyby probíhaly za trvání insolvenčního řízení.

V rámci účastenství v incidenčních sporech 1) - 3) a 6) a 7), v nichž lze pokračovat po skončení insolvenčního řízení,
se dnem skončení insolvenčního řízení stává jejich účastníkem místo insolvenčního správce dlužník.

U incidenčních sporů 4) dnem skončení insolvenčního řízení zrušením konkursu dle § 308 odst. 1 písm. c) nebo
rozhodnutím insolvenčního soudu o vzetí na vědomí splnění reorganizačního plánu nebo splnění oddlužení dochází k
jejich přerušení; v těchto sporech je možné pokračovat pouze na návrh některého z věřitelů dlužníka (podán do 30
dnů od přerušení sporu). Jakmile takový návrh věřitele dojde insolvenčnímu soudu, každý takový věřitel se stává
účastníkem řízení místo insolvenčního správce. Pokud nebude žádným věřitelem takový návrh ve stanovené lhůtě
podán, bude řízení o incidenčním sporu zastaveno.

Pokud dojde v rámci sporu 1) k ukončení účasti popírajícího věřitele v insolvenčním řízení rozhodnutím insolvenčního
soudu, může takový incidenční spor dále pokračovat jen na návrh insolvenčního správce. Ten se stává účastníkem
incidenčního sporu namísto popírajícího věřitele ode dne, kdy takový jeho návrh insolvenčnímu soudu dojde. Po
tomto okamžiku insolvenční sud vrátí popírajícímu věřiteli složenou jistotu. Pokud správce takový návrh nepodá ve
lhůtě stanovené insolvenčním soudem, ten řízení o incidenčním sporu vůči popírajícímu věřiteli zastaví.

48. Konkurs a nepatrný konkurs

Konkurs (§ 244-315 IZ) je tradičním a univerzálním způsobem řešení úpadku. Jedná se o likvidační způsob řešení
úpadku (primárně existujícího, nikoli hrozícího), při němž dochází k uspokojení věřitelů z výnosu zpeněžení
majetkové podstaty dle rozvrhového usnesení soudu (neuspokojené pohledávky nezanikají, nestanoví-li tak zákon).
Konkurs je univerzálním řešením úpadku (může být použit u všech typů dlužníků). V případě FO – nepodnikatelů,
kteří nebyli úspěšní při plnění povinností v oddlužení, je v situacích, kdy by majetková podstata byla zcela
nepostačující k uspokojení věřitelů před prohlášením konkursu na majetek dlužníka upřednostněno zastavení
insolvenčního řízení. Cílem konkursu je „likvidace“ majetku dlužníka – zpeněžení (podnikatelská činnost dlužníka však
zásadně dále nepokračuje – nemá k tomu žádné prostředky).

Nepatrný konkurs (§ 314 IZ) je zjednodušenou variantou konkursu určenou pro

 dlužníka FO – nepodnikatele, nebo

 PO/FO – podnikatele, kteří nemají obrat vyšší než 2 miliony Kč za poslední účetní období předcházející
prohlášení konkursu a zároveň nemají více než 50 věřitelů.

Rozhodnutí o tom, že jde o nepatrný konkurs, může insolvenční soud vydat i bez návrhu a spojit je s prohlášením
konkursu nebo je vydat kdykoliv průběhu insolvenčního řízení po prohlášení konkursu. Rozhodnutí o nepatrném
konkursu insolvenční soud zruší, ukáže-li se, že konkurs neměl být považován za nepatrný (nebyly splněny
předpoklady). V případě nepatrného konkursu např. není třeba ustanovit věřitelský výbor (stačí zástupce věřitelů),
platí zde zjednodušená procesní pravidla (soud je oprávněn rozhodovat častěji bez nařízení jednání) a soud může
stanovit i další odchylky nebude-li to v rozporu s rozhodnutím schůze věřitelů, povedou-li k rychlému a
hospodárnému průběhu IŘ a nebude-li dotčeno postavení zajištěných věřitelů a zásady insolvenčního řízení. (více viz
§ 315 IZ).

Nástin průběhu řízení:

 Prohlášení konkursu – nejprve insolvenční soud rozhodne o tom, že dlužník je v úpadku a samotným
rozhodnutím prohlásí na majetek dlužníka konkurs (nebo tak učiní v jediném rozhodnutí) a ustanoví
insolvenčního správce.
 Přípravné úkony insolvenčního správce – správce provádí zjišťování majetkové podstaty, přechází na něj
prohlášením konkursu dispoziční oprávnění a sestaví seznam přihlášených pohledávek, soupis MP, mezitímní
účetní uzávěrku, zprávu o hosp. situaci dlužníka apod.

66
  Přihlašování pohledávek a jejich přezkum – věřitelé přihlašují své pohledávky a koná se přezkumné jednání
(popírání přihlášených pohledávek dlužníkem, správcem nebo přihlášeným věřitelem) a schůze věřitelů.
Zároveň mohou probíhat i incidenční spory.
 Zpeněžení majetkové podstaty – se provádí ve veřejné dražbě, prodejem podle OSŘ, v dražbě vedené
soudním exekutorem podle EŘ, nebo prodejem mimo dražbu (př. § 290 IZ zpeněžení dlužníkova podniku
jedinou smlouvou). Insolvenční správce zároveň uplatňuje a vymáhá pohledávky ve prospěch majetkové
podstaty dlužníka.
 Průběžné uspokojování některých věřitelů – výtěžek zpeněžení je použit k uspokojování pohledávek za
majetkovou podstatou, pohledávek jim naroveň postavených, zajištěných věřitelů (pokud byla věc nebo jiná
hodnota, která byla předmětem zajištění zpeněžena). Může dojít i k částečnému rozvrhu pohledávek kdykoli
v průběhu insolvenčního řízení (§ 301 IZ).
 Konečná zpráva – Insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu v závěru zpeněžení konečnou zprávu (§
302 IZ), soud ji přezkoumá, zveřejní v insolvenčním rejstříku a buď ji schválí, nařídí její doplnění nebo ji
odmítne přijmout a uložení správci předložit novou konečnou zprávu. Po schválení předloží správce soudu
návrh a soud poté vydá rozvrhové usnesení, v němý určí částky, které mají být vyplaceny věřitelům.
Rozvrhové usnesení plní insolvenční správce.
 Zrušení konkursu – insolvenční řízení se končí právní mocí usnesení o zrušení konkursu (§ 308 IZ). Funkce
správce však zrušením nekončí, i když dispoziční oprávnění přecházejí na dlužníka. Je povinen uzavřít účetní
knihy a sestavit účetní závěrku ke dni zrušení konkursu, splnit povinnosti uložené daňovými předpisy a
předat dlužníku potřebné účetní záznamy. Poté jej insolvenční soud zprostí funkce.

Konkurs bude zrušen i v dalších případech:

 kdy nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek (to neplatí, pokud již došlo ke zpeněžení podstatné části
MP)
 zjistí-li se, že zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky
jim postavené naroveň jsou uspokojeny
 majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující
 na návrh dlužníka se souhlasem všech věřitelů a insolvenčního správce (§ 308 odst. 2)

Insolvenční zákon dále stanoví určitá specifika řešení úpadku finančních institucí (potřeba ochrany klientů, mnohost
smluvních partnerů, makroekonomické důsledky). Nejedná se o další způsob řešení úpadku, ale o úpravu specifik v
průběhu konkursu u bank, pojišťoven, obchodníků s cennými papíry apod. Při postupu v insolvenčním řízení řešícím
úpadek banky, spořitelního a úvěrního družstva se nepoužijí ustanovení upravující moratorium, reorganizaci a
oddlužení; úpadek lze řešit pouze konkursem.

49. Účinky prohlášení konkursu

Účinky spojené s prohlášením konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku. Je jich
celá řada a jsou závažnější než účinky rozhodnutí o úpadku. Dispoziční oprávnění (nakládat s majetkovou podstatou)
přechází na insolvenčního správce. Prohlášením konkursu zásadně nekončí provoz dlužníkova závodu, k jeho
ukončení dochází až prodejem závodu nebo rozhodnutím soudu nebo stanoví-li tak zvláštní právní předpis. Účinky
prohlášení konkursu můžeme dělit na účinky hmotněprávní povahy (zasahující do závazků dlužníka) a účinky procesní
(účinky na probíhající insolvenční a jiná řízení).

Mezi nejvýznamnější hmotněprávní účinky patří:

 dlužníkovi věřitelé mohou po prohlášení konkursu svá práva uplatnit jen způsobem a za podmínek
stanovených tímto zákonem (§ 248 IZ)
 prohlášením konkursu se nesplatné pohledávky proti dlužníku považují za splatné, nestanoví-li zákon jinak (§
250 IZ)
 pohledávky vázané na splnění rozvazovací podmínky se prohlášením konkursu považují za nepodmíněné,
dokud rozvazovací podmínka není splněna

67
  insolvenční správce je oprávněn za dlužníka jako pronajímatele vypovědět nájemní smlouvu, i když byla
sjednána na dobu určitou
 možnost odstoupit od některých smluv
 přerušení likvidace právnické osoby, konec nucené správy (§ 245 IZ)
 zánik předběžného opatření, bylo-li nařízeno (§ 245 IZ)

Procesní účinky prohlášení konkursu pak spočívají v tom, že se prohlášením přerušují soudní, správní a jiná řízení o
právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník. Jestli-že byl dlužník na
straně žalobce, lze pokračovat v řízení na návrh insolvenčního správce, který se stává účastníkem namísto dlužníka. V
řízení o pohledávkách, ve kterých v době prohlášení konkursu věřitelé uplatňovali pohledávky nebo jiná práva lze
pokračovat na návrh věřitele nebo insolvenčního správce (správce vstupuje na místo dlužníka). Řízení, která se
nepřerušují (i kdyby se vztahovali k majetkové podstatě):

· trestní řízení
· dědické řízení
· řízení o vypořádání SJM
· řízení o výživném nezletilých dětí
· řízení ve věci ochrany osobnosti, ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby
· rejstříková řízení
· řízení ve věcech kapitálového trhu
· řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce
· řízení, ve kterých je dlužník jediným účastníkem
· a řízení, která se netýkají majetkové podstaty

Prohlášením konkursu zaniká společné jmění manželů a po dobu trvání účinků prohlášení konkursu ani nemůže nové
SJM vzniknout. Smlouvy modifikující rozsah SJM po zahájení insolvenčního řízení zkracující majetkovou podstatu jsou
neplatné. Byl-li vznik SJM dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni zániku manželství, má prohlášení konkursu stejné
majetkoprávní účinky jako zánik manželství. K vypořádání dojde také tehdy, pokud SJM zaniklo před prohlášením
konkursu, avšak nebylo ještě vypořádáno. SJM může být vypořádáno soudním řízením (věcně příslušný inso soud
dlužníka) nebo dohodou, k jejímuž uzavření je na místo dlužníka oprávněn insolvenční správce, přičemž tato dohoda
musí být odsouhlasena věřitelským výborem.

50. Zpeněžení majetkové podstaty v konkursu

Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem
uspokojení věřitelů. Titulem pro zpeněžení je soupis majetkové podstaty vyhotovený insolvenčním správcem.
Zpeněžením majetkové podstaty zanikají v rozsahu, v němž se týkají zpeněženého majetku účinky nařízení výkonu
rozhodnutí nebo exekuce, vydaných exekučních příkazů, účinky doručení vyrozumění o zahájení exekuce i ostatní
závady váznoucí na majetku, včetně neuplatněných předkupních práv a včetně závad zapsaných ve veřejném
seznamu, není-li stanoveno jinak. Zpeněžením nezanikají služebnosti a reálná břemena.

Způsobu zpeněžení MP určuje insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru. MP lze zpeněžit:

 Veřejnou dražbou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, kterou provede dražebník na návrh
správce. Smlouvu o provedení dražby musí schválit věřitelský výbor, jinak bude neúčinná.
 V dražbě provedené soudním exekutorem podle ExŘ, kterou provede soudní exekutor na návrh správce.
Smlouvu o provedení dražby musí schválit věřitelský výbor, jinak bude neúčinná.
 Prodejem movitých věcí a nemovitostí podle OSŘ. Návrh podává insolvenční správce k okresnímu soudu a
jako jediný je účastníkem řízení. Musí doložit soupis majetku k prodeji potvrzeným insolvenčním soudem a
souhlas věřitelského výboru.
 Prodejem mimo dražbu zásadně se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru, jinak je smlouva o
prodeji neúčinná. Platnost smlouvy lze napadnout žalobou do 3 měsíců, příp. do 3 let ode dne zveřejnění
smlouvy v insolvenčním rejstříku (§ 289 odst. 3).

68
  Dlužníkův podnik (závod) lze zpeněžit jedinou smlouvou (§ 290 IZ). Na nabyvatele pak přechází všechna a
práva a závazky, na které se prodej vztahuje, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Prodávající
neručí za závazky, které přešly na nabyvatele.

Někteří věřitelé jsou průběžně uspokojování a výtěžek zpeněžení je tak použit k uspokojování pohledávek za
majetkovou podstatou, pohledávek jim naroveň postavených a na náklady, které souvisí se správou. Nestačí-li
výtěžek ani ke krytí těchto pohledávek a nákladů, lze ke krytí pohledávek a nákladů dle § 297 IZ použít prostředky
získané zálohou na náklady řízení nebo zálohou poskytnutou věřitelským výborem. Výtěžek je dále použit k
uspokojení zajištěných věřitelů, pokud byla věc nebo jiná hodnota, která byla předmětem zajištění zpeněžena. V
případě, že dosažený výtěžek nepostačuje k uspokojení všech výše uvedených pohledávek, jsou uspokojovány v
pořadí dle § 305 IZ:

 Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce,

 pohledávky za MP a na roveň postavené,
 pohledávky věřitelů z úvěrového financování,
 náklady spojené s udržováním a správou MP
 pohledávky věřitelů na výživném ze zákona
 ostatní pohledávky v poměrném uspokojení

Kdykoli v průběhu insolvenčního řízení může dojít i k částečnému rozvrhu pohledávek (§ 301 IZ). Podmínkou pro jeho
vydání je vyslovení souhlasu věřitelského výboru a stav zpeněžení majetkové podstaty. Musí být uvedeno, které
pohledávky a do jaké výš mají být uspokojeny.

Konečná zpráva je insolvenčním správcem předkládána insolvenčnímu soudu ve formulářově formě. Tento
dokument obsahuje celkovou charakteristiku jeho činnosti s vyčíslením finančních výsledků a obsahuje zejména (§
302 IZ) přehled uspokojených i neuspokojených pohledávek za MP a jim na roveň postavených, přehled výdajů
správy MP, přehled zpeněžení MP s výsledkem, jehož bylo dosaženo, uvedení majetku, který nebyl zpeněžen a
odůvodnění apod. Konečnou zprávu přezkoumá insolvenční soud a zveřejní ji vyhláškou v insolvenčním rejstříku, kde
proti ní mohou dlužník i věřitelé podávat námitky. Poté dojde k projednání konečné zprávy a námitek a insolvenční
soud rozhodne, zda konečnou zprávu a vyúčtování správce schválí, nařídí doplnění nebo změnu, nebo odmítne
zprávu přijmout a uloží správci, aby ve stanovené lhůtě předložil novou. Usnesení o schválení je podkladem pro
rozvrh mezi jednotlivé věřitele.

Po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh
rozvrhového usnesení, soud jej přezkoumá a vydá rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům
vyplaceny. Proti tomuto usnesení mohou podat odvolání insolvenční správce, dlužník i věřitelé, jejichž pohledávek se
týká. V rámci rozvrhového usnesení nejsou uspokojeny pohledávky za MP, jim na roveň postavené či pohledávky
zajištěných věřitelů, jelikož tyto pohledávky jsou uspokojeny již před jeho vydáním v rámci průběžného uspokojování
věřitelů.

51. Pojem a předpoklady reorganizace

Reorganizace je spolu s oddlužením sanačním způsobem řešení úpadku. Je soudní formou restrukturalizace, která je
jako způsob řešení úpadku dlužníka zásadně přípustná pro dlužníky, kteří jsou a zůstávají v rámci insolvenčního řízení
podnikateli. Podstatou reorganizace je zachování a ozdravení závodu dlužníka při poměrném uspokojení
pohledávek věřitelů. Reorganizace je nelikvidační (sanační) způsob řešení úpadku. Při reorganizaci se nerozlišuje mezi
právnickými a fyzickými osobami, ale vychází čistě z velikosti podniku. Reorganizace tedy spočívá ve změně
kapitálové a majetkové struktury podnikatele a snaží se zachránit podnik před jeho likvidací v konkursu tím, že jsou
provedena opatření reagující na aktuální poměry na trhu. S ohledem na nutnou ochranu zájmů věřitelů jsou zde
přísná pravidla a často i lhůty, v nichž mají probíhat jednotlivé fáze.

Sanační povaha reorganizace se projevuje mimo jiné i v tom, že neslouží pouze k řešení již nastalého úpadku
dlužníka, ale může o ni požádat i dlužník podnikatel, kterému úpadek teprve hrozí. I v tomto případě rozhoduje
insolvenční soud o hrozícím úpadku, a to na základě skutečností uváděných dlužníkem v jím podaném insolvenčním
návrhu spojeném s návrhem na povolení reorganizačního plánu.

69
Standardní reorganizace je určena velkým podnikatelským subjektům, jejichž

 celkový roční úhrn čistého obratu dle jeho účetnictví za poslední účetní období, které předchází
insolvenčnímu návrhu, činí nejméně 50 milionů Kč,
 popřípadě musí takový dlužník zaměstnávat ke dni podání insolvenčního návrhu alespoň 50 zaměstnanců v
pracovním poměru.

Fakultativní (předpřipravená, předjednaná, konsensuální, podlimitní) reorganizace je možná v případě, kdy dlužník
sice nesplní vybraná kritéria standardní reorganizace, ale je aktivní a poctivě usiluje o ozdravení svého podniku a
hodlá se tak vyhnout konkursu. Společně se svým insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí soudu o
úpadku předloží insolvenčnímu soudu vypracovaný reorganizační plán, se kterým vyslovila souhlas alespoň polovina
všech jeho zajištěných věřitelů a zároveň polovina všech jeho nezajištěných věřitelů (podle výše pohledávek).

Insolvenční zákon demonstrativně vyjmenovává způsoby provedení reorganizace v § 341 IZ:

 restrukturalizace pohledávek věřitelů, spočívající v prominutí části dluhů dlužníka, odklad jejich splatnosti
 prodej celé majetkové podstaty nebo její části anebo prodej dlužníkova podniku
 vydání části dlužníkových aktiv věřitelům nebo převod těchto aktiv na nově založenou právnickou osobu, ve
které mají věřitelé majetkovou účast,
 fúze dlužníka - právnické osoby s jinou osobou nebo převod jeho jmění na společníka se zachováním nebo
změnou práv třetích osob, připouštějí-li to právní předpisy o hospodářské soutěži
 vydání akcií nebo jiných cenných papírů dlužníkem nebo novou právnickou osobou podle písmene c) nebo
d),
 zajištění financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části,
 změna zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiných dokumentů upravujících vnitřní poměry
dlužníka.

Sanace dlužníka prostřednictvím reorganizace nepřipadá v úvahu:

· Nachází-li se již dlužník podnikatel, který je PO, v likvidaci, má tato likvidace vždy přednost;
· U dlužníka obchodníka s cennými papíry;
· U dlužníka s oprávněním ke komoditnímu burzovnímu obchodování.

Přeměna reorganizace v konkurs je možná za podmínek § 363 IZ na návrh dlužníka, který byl zároveň tím, kdo
navrhoval reorganizaci, nebo i bez návrhu, jestliže:

 nebyl schválen RP (podaný oprávněnou osobou ve lhůtě, v prodloužené lhůtě či v případě zpětvzetí RP touto
osobou, případně RP podaný jinou osobou ve stanovené lhůtě či zpětvzetí RP...)
 předložený RP nebyl schválen a oprávněným osobám uplynula lhůta k jeho předložení
 v průběhu provádění RP dlužník neplní své podstatné povinnosti stanovené tímto plánem nebo ukáže-li se,
že podstatnou část tohoto plánu nebude možné plnit,
 dlužník neplatí řádně a včas úroky podle § 171 odst. 4, nebo v podstatném rozsahu neplní své jiné splatné
peněžité závazky,
 dlužník po schválení RP přestal podnikat, ačkoli podle RP podnikat měl, nebo
 dlužník po schválení RP neuhradil pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na
roveň podle § 348 odst. 1 písm. e).

52. Průběh reorganizace

V rámci insolvenčního řízení může navrhnout povolení reorganizace jak dlužník, tak každý přihlášený věřitel (=
formální hledisko). Soud musí sledovat i dobrou víru navrhovatele vztaženou k objektivním možnostem na straně
dlužníka splnit všechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu (= materiální hledisko). Dlužník, který podal
insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o
úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí
věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku. Opožděný návrh soud odmítne.

70
Vedle obecných náležitostí (§ 42 OSŘ) musí návrh obsahovat:

 označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,

 dlužníkovi známé údaje o kapitálové struktuře a majetku osob, které dlužníka ovládají nebo které tvoří s
dlužníkem koncern, včetně údaje o tom, zda ohledně některé z těchto osob neprobíhá insolvenční řízení,
anebo prohlášení, že není takových osob (pouze pro návrh podaný dlužníkem!)
 údaj o způsobu navrhované reorganizace.

Přílohou návrhu je aktualizovaný seznam majetku a seznam závazků. Ohledně návrhu způsobu reorganizace platí, že
není závazný pro dlužníka ani jiné osoby. V případě, že návrh neobsahuje vše, co by měl, nebo trpí vadami, vyzve
soud k opravě do 7 dnů, jinak jej odmítne. Proti tomuto odmítnutí je možné se odvolat. V  rámci jednoho řízení může
existovat více návrhu na povolení reorganizace a k jejímu povolení stačí, aby soud rozhodl ve prospěch jednoho
z nich. Pro ostatní věřitele se přiměřeně použije § 107 IZ o přistoupení k insolvenčnímu návrhu. V rámci podání více
návrhu je nutné během 30 dnů od výzvy soudu sjednotit jejich společné stanovisko. Jestli nedojde ke sjednocení, má
přednost návrh podaný dlužníkem.

Rozhodnutím o návrhu může být jeho odmítnutí pro vady. Insolvenční soud také může vzít na vědomí jeho
zpětvzetí, ale pokud jsou další navrhovatelé, kteří na projednání návrhu trvají, soud pokračuje, jinak zpětvzetím
reorganizace končí a může následovat konkurs. Insolvenční soud návrh zamítne

 Jestliže je jím sledován nepoctivý záměr

 Znovu jej podala osoba, o jejímž návrhu na povolení reorganizace bylo již dříve rozhodnuto
 Podal jej věřitel a schůze věřitelů jej neschválila

Pokud insolvenční soud návrh na povolení reorganizace odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí, nebo jej zamítne,
pokračuje bez dalšího v insolvenčním řízení a účinky podání návrhu na povolení reorganizace zanikají. Pokud se tak
nestane, insolvenční soud vydá usnesení o povolení reorganizace (obsahuje výrok o povolení, kdo je insolvenčním
správcem a informaci o tom, za jakých podmínek mohou předložit reorganizační plán další osoby). Účinky povolení
reorganizace (§ 330 a násl.) je, že dispoziční oprávnění se navrací dlužníkovi (nerozhodne-li soud jinak), věřitelé se
dělí do skupin a za věřitele dlužníka se považují i společníci a členové dlužníka.

POSTAVENÍ VĚŘITELŮ PŘI REORGANIZACI

Účinkem rozhodnutí o povolení reorganizace je, že dispoziční oprávnění se navrací dlužníkovi (nerozhodne-li soud
jinak. Právní úkony, které mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a její správou zásadní význam, smí
dlužník činit s dispozičními oprávněními jen se souhlasem věřitelského výboru. Porušení této povinnosti má za
následek odpovědnost dlužníka za škodu nebo jinou újmu, kterou tím věřitelům nebo třetím osobám způsobil.

Věřiteli při reorganizaci se rozumí věřitelé přihlášení, zajištění podstatnou a jim postavení na roveň a dále se za
věřitele dlužníka považují i společníci a členové družstva. Pro potřeby určení rozsahu uspokojení zjištěných
pohledávek a hlasování věřitelů o přijetí reorganizačního plánu se věřitelé rozdělují do skupin (§ 337 IZ). Přičemž v
každé skupině jsou věřitelé se zásadně stejným postavením. Rozdělení do skupin obsahuje i reorganizační plán, a to
včetně odůvodnění rozdělení. Samostatnou skupinou jsou zejména:

 Každý zajištěný věřitel

 Věřitelé uvedení v § 335 IZ (společníci a členové dlužníka)
 Věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny

Po povolení reorganizace insolvenční správce provádí dohled nad činností dlužníka s dispozičními oprávněními, dál
zjišťuje majetkovou podstatu a provádí její soupis, vede případně incidenční spory, sestavuje a doplňuje seznam
věřitelů a podává zprávy věřitelskému výboru a vykonává jiné úkony uložené soudem. Významným účinkem
rozhodnutí je pozastavení výkonu funkce valné hromady nebo členské schůze dlužníka, pak je rozhodování
přeneseno na insolvenčního správce. Přezkum přihlášených pohledávek probíhá podle obecného režimu dle § 190-
202 IZ, ale s výjimkami dle § 336 IZ.

71
REORGANIZAČNÍ PLÁN

Reorganizační plán je základním dokumentem celé reorganizace, protože vymezuje právní postavení osob dotčených
opatřeními sledujícími ozdravení provozu dlužníkova podniku (závodu). Přednostní právo sestavit reorganizační plán
má dlužník (i v situaci, kdy návrh podal věřitel). Dlužník má na předložení návrhu plánu lhůtu 120 dnů od povolení
reorganizace a soud ji může o dalších 120 dnů prodloužit. Dlužník toho však nemusí využít a věřitelé mohou
předložení reorganizačního plánu dlužníkem i vyloučit. Soud může také ukončit nebo zkrátit lhůtu k předložení plánu,
jestliže by dlužník mařil reorganizaci. O tom, kdo má přednostní právo pak může rozhodnout schůze věřitelů. Plán
mohou předložit také osoby, které podaly návrh na povolení nebo se k němu připojily. Reorganizační plán musí
obsahovat (§ 340 IZ):

 rozdělení věřitelů do skupin, s určením, jak bude nakládáno s pohledávkami věřitelů v jednotlivých
 skupinách,
 určení způsobu reorganizace,
 určení opatření k plnění reorganizačního plánu, zejména z hlediska nakládání s majetkovou podstatou, a s
 určením osob, které s ní mohou nakládat, včetně rozsahu jejich práv k nakládání s ní,
 údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku nebo jeho části a za jakých podmínek,
 uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního plánu nebo převezmou některé
 dlužníkovy závazky anebo zajistí jejich splnění, včetně určení rozsahu, v němž jsou ochotny tak učinit,
 údaj o tom, zda a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost v dlužníkově podniku, a o opatřeních, která
 mají být v tomto směru uskutečněna,
 údaj o tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dlužník po skončení reorganizace.

Reorganizační plán musí být sestaven tak, aby údaje v něm obsažené věrně zobrazovaly ekonomické a právní
možnosti dlužníka. Předkládá se také zpráva o reorganizačním plánu (zkrácená a srozumitelná forma informací o
základních parametrech reorganizace a jejím dopadu na jednotlivé věřitele).

Reorganizační plán musí být nejprve schválen věřiteli. V jednotlivých skupinách věřitelů se rozhoduje prostou
většinou hlasujících členů skupiny podle hlav a prostou většinou jmenovité hodnoty pohledávky hlasujících věřitelů.
Je-li všemi skupinami schválen, rozhoduje o něm insolvenční soud, který jej buď schválí nebo zamítne. Insolvenční
soud může za určitých podmínek i nahradit souhlas některé skupiny věřitelů (nemůže jít o skupinu, kde jsou
společníci). Pravomocně schválený plán je účinný okamžikem právní moci, pokud nebylo rozhodnuto, že nabývá
účinnosti později.

SKONČENÍ REORGANIZACE

Reorganizace může skončit buď

 splněním plánu,
 zrušením rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu nebo
 přeměnou reorganizace v konkurs (viz otázka 51)

Rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu zruší insolvenční soud do 6 měsíců od jeho účinnosti zjistí-li, že
některému věřiteli byly poskytnuty zvláštní výhody, aniž by s tím ostatní věřitelé stejné skupiny souhlasili, nebo že
schválení plánu bylo dosaženo podvodným způsobem. Do 3 let od jeho účinnosti soud rozhodnutí zruší, pokud byl
dlužník, jeho statutární orgán nebo člen statutárního orgánu pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, kterým
dosáhl schválení reorganizačního plánu nebo podstatně zkrátil věřitele.

53. Pojem a předpoklady oddlužení

Oddlužení je sanační (nelikvidační) způsob řešení úpadku, při kterém jsou konsolidovány dlužníkovy dluhy tak, že
nezajištění věřitelé jsou uspokojeni částečně a zajištění v zásadě zcela, přičemž dlužník může být od zbytku dluhů
osvobozen. Oddlužení patří vedle konkursu a reorganizace ke způsobům řešení úpadku.

72
Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek byl řešen oddlužením, pokud
jde o fyzickou osobu nebo právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá
dluhy z podnikání. Dluh z podnikání však nebrání, pokud s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde; platí, že
věřitel souhlasí, pokud nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky výslovně nesdělí, že s řešením úpadku
oddlužením nesouhlasí, a toto své stanovisko odůvodní. Dále může jít o pohledávku věřitele, která zůstala
neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle
§ 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele. Jiná osoba než dlužník není oprávněna
návrh na povolení oddlužení podat.

ZPŮSOBY ODDLUŽENÍ

Insolvenční zákon zná dva způsoby oddlužení, a to

 Zpeněžení majetkové podstaty

o Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení
majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako
zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení
do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co
nastaly účinky schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojují jen z výtěžku zpeněžení zajištění.
 Plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty
o Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen
vydat insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení postupem
obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a dále do doby podání
zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve
stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny
přednostní pohledávky.
 POZOR! Dříve ještě existovalo oddlužení pouze splátkovým kalendářem. To ale dnes není možné!

Právo hlasovat o způsobu oddlužení mají pouze nezajištění věřitelé, kteří včas přihlásili svou pohledávku. O způsobu
oddlužení rozhodne schůze věřitelů prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich
pohledávek (§ 399 odst. 1 IZ). Obdobná pravidla platí pro hlasování mimo schůzi věřitelů (§ 401 IZ) Zákonem je
preferována druhá varianta (§ 402 odst. 5 IZ). Jestliže ani jeden ze způsobů nezíská prostou většinu hlasů, musí
insolvenční soud rozhodnout o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové
podstaty, a to nehledě na souhlas či nesouhlas dlužníka.

PŘEDPOKLADY PŘÍPUSTNOSTI ŘEŠENÍ ÚPADKU ODDLUŽENÍM

Aby bylo dlužníku oddlužení povoleno, musí být zastoupen osobou, která je oprávněna návrh podat. Návrh na
povolení oddlužení může podat pouze osoba oprávněná k podávání návrhů na povolení oddlužení, například
advokát, notář (§ 390a). Toto zastoupení má povahu tzv. omezeného zastoupení, které se týká jen sepsání a podání
návrhu na povolení oddlužení, nejde o zastupování dlužníka v celém insolvenčním řízení.

Další podmínkou pro povolení oddlužení je dostatečný příjem. Je tedy důležité, aby byl dlužník schopen splácet
alespoň minimální splátku. Dlužník v průběhu oddlužení musí hlásit podstatné změny, například změnu bydliště nebo
zaměstnání.

Nutné je podání řádného návrhu na povolení oddlužení (vedle insolvenčního návrhu). Návrh na povolení oddlužení
se podává na formuláři (pokud na tomto není, soud usnesením vyzve dlužníka k opravě). Dále musí být splněny
podmínky subjektivní přípustnosti oddlužení (§ 389), tedy musí se jednat o právnickou osobu, která podle zákona
není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo o fyzickou osobu. Podá-li insolvenční
návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu
dlužníku. Pokud byl návrh podán opožděně nebo neoprávněnou osobou, rozhodne insolvenční soud tak, že návrh
odmítne.

Nesmí být naplněny podmínky pro zamítnutí návrhu (§ 395). Návrh bude zamítnut, jestliže

73
  Jím je sledován nepoctivý záměr
 Dlužník nebude schopen splácet v plné výši ani hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce (přičemž výše
splátek ostatním věřitelům nesmí být nižší než tato pohledávka) a dále pracovněprávní pohledávky a
pohledávky osoby, která se sepsala a za dlužníka podala návrh na povolení oddlužení anebo také insolvenční
návrh)
 Dosavadní výsledky dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v ins. Řízení
 Nenaplnění překážek dle § 395 odst. 3 až 5 IZ
o v posledních 10 letech před podáním ins. návrhu přiznáno osvobození od placení pohledávek
zahrnutých do oddlužení
o v posledních 5 letech před podáním ins. návrhu zamítnut/zrušen/nebyl schválen návrh pro nepoctivý
záměr
o v posledních 3 měsících před podáním ins. Návrhu vzal dlužník návrh na povolení oddlužení zpět
o → to se nepoužije, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, zejména zavázal-li se dlužník z
ospravedlnitelného důvodu nebo existuje-li výrazný nepoměr mezi výší dluhu a poskytnutého plnění
(§ 395 odst. 6 IZ)

ZRUŠENÍ SCHVÁLENÉHO ODDLUŽENÍ

Schválené oddlužení lze zrušit a současně prohlásit konkurs, a to buď na návrh dlužníka nebo i bez návrhu jestliže

 Dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení

 Podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit
 Dlužníku po schválení plánu oddlužení vznikl v důsledku zaviněného jednání peněžitý závazek po dobu delší
než 30 dnů po lhůtě splatnosti
 Oddlužením je sledován nepoctivý záměr

Zásadní změny přinesla s účinností od 1. července 2017 tzv. formulářová novela (zákon č. 64/2017 Sb.) a s účinností
od 1. 6. 2019 tzv. oddlužovací novela (zákon č. 31/2019 Sb.). Prakticky tedy dochází ke vzniku dvojkolejnosti
insolvenčního řízení v závislosti na tom, zda došlo k vydání rozhodnutí o úpadku před nebo po 1. 6. 2019. Zákon tedy
obsahuje nestandardní přechodné ustanovení: “V insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno
rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle zákona č. 182/2006
Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona."
Dopady dvojkolejnosti úpravy oddlužení je možné demonstrovat na aktuální situaci, konkrétně na možnosti postupu úpadců, které pocítili
dopady mimořádná opatření proti šíření Covid-19 v podobě neočekávaného výpadku příjmů:

1) O úpadku bylo rozhodnuto před účinností novely, tj. do 31. 5. 2019: Soud může rozhodnout o změně rozhodnutí o schválení oddlužení,
jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek.

2) o úpadku rozhodnuto za účinnosti novely, tj. po 1. 6. 2019: Dlužník může požádat o stanovení jiné výše měsíčních splátek pro změnu
poměrů (§ 398 odst. 5 IZ). Soud může žádosti vyhovět, pokud by aktuální výše splátek znamenala, že dlužník nebude schopen dlouhodobě
splácet na návrh dlužníka může insolvenční soud z důležitých důvodů rozhodnout o přerušení průběhu oddlužení až na 1 rok (pouze 1x v
průběhu oddlužení). Po dobu přerušení průběhu oddlužení pak dlužník nemusí plnit svou povinnost měsíčně splácet svým věřitelům (dlužník
však nadále platí zálohu na odměnu IS ve snížené 30 % výši a jeho hotové výdaje).

54. Průběh oddlužení

NÁVRH NA POVOLENÍ ODDLUŽENÍ A ROZHODNUTÍ O NĚM

Návrh na povolení oddlužení může podat výlučně dlužník. Samotný návrh se podává pouze na formuláři a může jej
sepsat a podat pouze kvalifikovaný subjekt vymezený v § 390a odst. 1 IZ (tzv. omezené zastoupení) s výjimkami osob,
které mají právnické vzdělání apod. Jedná se o advokáta, notáře, soudního exekutora, insolvenčního správce nebo
akreditovanou osobu (PO, které byla ministerstvem udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení).
Manželé mohou podat společný návrh na povolení oddlužení a mají pak postavení nerozlučných společníků a
považují se za jednoho dlužníka (§ 394a IZ).

V návrhu na povolení oddlužení musí být vedle obecných náležitostí uvedeno:

74
  označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat
 údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 12 měsících
 údaje o příjmech dlužníka za posledních 12 měsíců
 návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník ohledně něj návrh nevznáší

V případě, kdy dlužník navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, je možné požádat o stanovení nižších než
zákonem určených měsíčních splátek a musí vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Obecné podmínky pro
povolení oddlužení dle § 395 IZ musí být splněny. Návrh na povolení oddlužení podává dlužník výlučně na formuláři
dle vyhlášky. K návrhu je musí dlužník připojit:

 seznam majetku,
 listiny dokládající údaje o příjmech,
 písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které
při oddlužení obdrží bude nižší než míra uspokojení podle § 412a odst. 1 písm. b) nebo c) IZ
 čestné prohlášení, že byl při sepisu insolvenčního návrhu poučen o svých povinnostech

Nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud
oddlužení povolí. Dlužník může vzít návrh na povolení oddlužení zpět, dokud insolvenční soud nerozhodne o
schválení oddlužení. Opožděný, neurčitý či nedoplněný (i přes výzvu), neopatřený přílohami (i přes výzvu) nebo
neoprávněnou osobou podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne. Soud jej také může zamítnout
pro důvody vymezené v § 395 (viz výše). Soud dále řízení zastaví, pokud zde bude nedostatek podmínek řízení. Pokud
dojde ke zpětvzetí návrhu, soud to vezme na vědomí.

SCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ

Insolvenční správce předkládá insolvenčnímu soudu zprávu o oddlužení s návrhem na způsob řešení oddlužení (v
případě fyzické osoby – podnikatele včetně návrhu a zdůvodnění výše zálohové splátky podle § 398b odst. 2 IZ) spolu
se zprávou o přezkumu. Přezkum přihlášených pohledávek neprobíhá před insolvenčním soudem, ale s účinností od
1. 7. 2017 před insolvenčním správcem. Insolvenční správce ve zprávě pro oddlužení

 zhodnotí předpokládané plnění věřitelům při realizovaných způsobech oddlužení,

 odůvodní ocenění položek soupisu,
 připojí k ní znalecký posudek, je-li v majetkové podstatě nemovitá věc.

Navrhuje-li správce provést oddlužením plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, připojí
také propočet předpokládaného uspokojení nezajištěných věřitelů a návrh distribučního schématu splátkového
kalendáře pro jednotlivé nezajištěné věřitele. Zprávu o oddlužení přezkoumává insolvenční soud, účastníci řízení
proti ní mohou podávat námitky, stejně jako proti zprávě o přezkumu. O podaných námitkách rozhoduje insolvenční
soud.

O tom, zda se oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly
projednány námitky věřitelů nebo uplynutím lhůty pro jejich podání (nebyly-li podány). Je-li k rozhodnutí o způsobu
oddlužení svolána schůze věřitelů, nerozhodne soud před jejím skončení.

Soud oddlužení schválí, neshledá-li důvody pro jeho neschválení. Schválením jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé,
včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí o schválení oddlužení viz
§ 406 IZ (př. uloží dlužníku, aby platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím správci vždy k určenému dni, označí
příjmy, ze kterých by měl dlužník hradit první splátku nebo přikáže plátci mzdy, aby prováděl srážky)

Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly
odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu
řešení dlužníkova úpadku konkursem, (§ 405 odst. 2) nebo řízení zastaví a rozhodne o nákladech a odměně
insolvenčního správce a uloží dlužníkovi povinnost uhradit odměnu za sepis a podání návrhu, nebyla-li dosud
vyplacena (§ 405 odst. 3 IZ). Odvolání proti rozhodnutí o neschválení oddlužení může podat pouze dlužník.

75
Účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o schválení v insolvenčním rejstříku. Právní
mocí rozhodnutí o schválení se ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo před jeho vydáním v
insolvenčním řízení.

Po schválení oddlužení má dlužník povinnosti vymezení v § 412 IZ. Jedná se např. o povinnost vykonávat přiměřenou
výdělečnou činnost, příp. O získání příjmu usilovat, hodnoty získané mj. dědictvím nebo darem vydat insolvenčnímu
správci a mimořádné příjmy použít k mimořádným splátkám, dále vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze
spravedlivě vyžadovat k plnému uspokojení věřitelů, nebo např. Nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v
době jejich splatnosti splnit. Důsledkem porušení těchto povinností může být zrušení schváleného oddlužení,
rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebo zastavení insolvenčního řízení, je-li majetek dlužníka pro
uspokojení věřitelů zcela nepostačující.

SPLNĚNÍ ODDLUŽENÍ

Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je splněno, jestliže:

 Dlužník splatil nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v plné výši

 Dlužník v době 3 let od schválení oddlužení splatil nezajištěným věřitelům alespoň 60 % jejich pohledávek
(tzv. Tříletá varianta oddlužení)
 Dlužník po dobu 5 let od schválení oddlužení nebylo oddlužení zrušeno a dlužník neporušil svou povinnost
vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek
svých věřitelů; má se za to, že tuto povinnost neporušil, jestliže v této době splatil nezajištěným věřitelům
alespoň 30 % jejich pohledávek (tzv. Pětiletá varianta oddlužení)

Zákon dále vymezuje osoby zvlášť zranitelné, pro které platí určitá specifika. Pro splnění oddlužení u starobního
důchodce (nárok na důchod musí vzniknout před schválením oddlužení a trvat po celou dobu), osoby postižené
invaliditou druhého nebo třetího stupně postačí skutečnost, že oddlužení nebylo po dobu 3 let zrušeno. Není třeba
uhradit určitou část pohledávek.

Nově také přibyla zvláštní ochrana tzv. dětských dlužníků (jestliže pohledávky nezajištěných věřitelů vznikly alespoň
ze dvou třetin jejich výše před dosažením 18 let věku), pro které také postačí, aby po dobu 3 let od schválení
oddlužení nebylo zrušeno, bez ohledu na výši uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Takto zjednodušená pravidla lze zpravidla pro tyto skupiny osob přiznat jen jednou. V případném dalším
insolvenčním řízení téhož dlužníka by zkrácení doby oddlužení podle citovaných výjimek bylo možné přiznat jen z
důvodů zvláštního zřetele hodných.

Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením MP je oddlužení je možné přerušit až na 1 rok z
důležitých důvodů na návrh dlužníka nebo insolvenčního správce. Průběh oddlužení nelze přerušit opakovaně.
Jakmile odpadne důvod přerušení, rozhodne insolvenční soud o pokračování i bez návrhu. Nejedná se o přerušení
řízení, je pozastavena pouze povinnost splácet podle § 398 odst. 3 IZ nezajištěným věřitelům, odměna insolvenčního
správce a náhrada jeho nákladů je hrazena dále ve snížené výši. Doba, po kterou byl průběh přerušen se
nezapočítává do tříleté/pětileté doby. Insolvenční soud může rozhodnout také o prodloužení rozhodné doby až o 5
měsíců. Učiní tak z důležitých důvodů na návrh dlužníka Průběh oddlužení nelze prodloužit opakovaně.

OSVOBOZENÍ DLUŽNÍKA OD PLACENÍ POHLEDÁVEK

Zprávu o splnění oddlužení vypracuje na formuláři insolvenční správce a insolvenční soud ji vezme na vědomí
rozhodnutím nebo rozhodne o nesplnění oddlužení. Jestliže soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně
a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, soud rozhodnutím osvobodí dlužníka od placení
pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Osvobození se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k
jejichž pohledávkám se v řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky nepřihlásili.

76
Osvobození může insolvenční soud dlužníku odejmout na základě návrhu dotčeného věřitele podaného do 3 let od
jeho pravomocného přiznání, pokud vyjde najevo, že

 Ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka
 Dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům (neplatí, jestli-že takovou námitku mohl uplatnit i před
rozhodnutím o přiznání)

Přiznané osvobození zaniká, byl-li dlužník do 3 let od právní moci rozhodnutí o něm pravomocně odsouzen za
úmyslný trestný čin, kterým

 Podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení anebo přiznání osvobození

 Jinak poškodil věřitele

SKONČENÍ ODDLUŽENÍ

Pokud bude oddlužení dlužníkem splněno, vezme tuto skutečnost insolvenční soud na vědomí usnesením, proti
kterému se nelze odvolat. Tímto usnesením insolvenční soud rovněž rozhodne o odměně insolvenčního správce a
jeho nákladech a zprostí ho jeho funkce. Právní mocí tohoto usnesení insolvenční řízení končí.

CHRÁNĚNÉ OBYDLÍ § 398 ODST. 6 IZ

Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek
náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení. Výjimkou je obydlí, jehož hodnota nepřesahuje hodnotu určenou nařízením vlády č. 189/2019
Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení. Výpočet provádí insolvenční správce ve zprávě o
oddlužení (srov. § 389a IZ).

Hodnota obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení, se určí jako součin statistické hodnoty, koeficientu růstu cen a koeficientu
zohledňovaných osob. Pro určení hodnoty obydlí podle § 3 a násl. nařízení č. 189/2019 Sb. není rozhodná skutečná velikost dlužníkova domu ani
pozemků ....

55. Evropské insolvenční právo

Základními prameny pro evropské insolvenční právo je Nařízení EP a Rady (EU) č. 2015/848, o insolvenčním řízení a
Směrnice EP a Rady (EU) 2019/1023, o restrukturalizaci a insolvenci, která má být v nejbližší době implementována
do IZ.

NAŘÍZENÍ EP A RADY (EU) Č. 2015/848, O INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ

Nařízení o insolvenčním řízení představuje právní základ pro řešení úpadku a otázek souvisejících v přeshraničních
věcech. Jeho hlavním cílem je zvýšit účinnost a efektivitu vedení přeshraničních insolvenčních řízení a zabránit tomu,
aby právnické či fyzické osoby svým jednáním ovlivňovaly soudní příslušnost za účelem získání výhodnějšího
postavení. Základními okruhy, které nařízení upravuje jsou mezinárodní příslušnost pro zahájení insolvenčního řízení,
určení právo rozhodného, ustanovení o uznávání a výkonu rozhodnutí nebo koordinaci otázek nutných pro
provádění mezinárodních insolvencí. Nařízení nenahrazuje národní insolvenční právo.

Definičními obecnými znaky insolvenčního řízení dle nařízení je veřejnost (zveřejnění řízení), kolektivnost, úpadek
(tento termín nařízení nedefinuje) a existence mezinárodního přeshraničního prvku. Alternativní znaky řízení mohou
spočívat v tom, že dlužník je zcela nebo zčásti zbaven dispozice se svým majetkem a je současně jmenován správce
nebo majetek a záležitosti dlužníka jsou pod dohledem soudního orgánu. Z pohledu personálního dopadá nařízení na
fyzické i právnické osoby, podnikatele či soukromé osoby.

Základní vazbou pro určení mezinárodní příslušnosti soudů k zahájení tzv. hlavního insolvenčního řízení je vazba k
území toho členského státu, kde jsou soustředěny hlavní (ekonomické) zájmy dlužníka (domněnka sídla pro PO,
hlavní místo podnikání nebo místo pobytu pro FO). Vedle hlavního insolvenčního řízení mohou být zahájena tzv.
Vedlejší insolvenční řízení. Ta jsou omezena jen na majetek, který se nachází na území daného členského státu a
důvodem pro jeho zahájení mohou být zvláštnosti týkající se struktury majetku či zvláštnosti týkající se insolvenčního
řízení na území tohoto členského státu. Pojmem místní insolvenční řízení jsou označena vedlejší řízení v případě,
jsou-li zahájena před zahájením hlavního insolvenčního řízení (po zahájení hlavního se místní stává vedlejším).

77
Soudy členského státu, na jehož území bylo zahájeno insolvenční řízení jsou příslušné rovněž k projednání žalob,
které přímo vyplývají z insolvenčního řízení a úzce s ním souvisí. Základním pravidlem pro určení rozhodného práva
je právo členského státu, na jehož území bylo řízení zahájeno. Pro uznání insolvenčního řízení se užije zásady
automatického uznávání rozhodnutí, tzn. Uznání bez nutnosti zvláštního uznávacího řízení či rozhodnutí.
Více k nařízení viz ROZEHNALOVÁ, Nadežda a kol. Mezinárodní právo soukromé Evropské unie. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018. S.
374 – 381.

SMĚRNICE EP A RADY (EU) 2019/1023, O RESTRUKTURALIZACI A INSOLVENCI

Směrnice o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení

účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení má za cíl dát nový nástroj k ozdravení podnikání
právnickým i fyzickým osobám, které se dostaly do přechodných finančních potíží. Díky této směrnici by mělo být
snadnější mít včas přístup k restrukturalizačním opatřením a vyhnout se tak úpadku. Směrnice stanoví pravidla
týkající se

 Restrukturalizace pro dlužníky ve finančních obtížích, kterou se vyhnou úpadku, a která zajistí jejich
životaschopnost
 Oddlužení podnikatelů v úpadku
 Opatření ke zefektivnění restrukturalizace, insolvence a oddlužení

Právní předpisy poskytují dlužníkům systém včasného varování a online informace zdůrazňující pravděpodobnost
insolvence (př. Veřejné i soukromé poradenské služby, upozornění, pokud nejsou provedeny určité typy plateb),
preventivní program, který umožní restrukturalizaci financí, možnost zachovat si při restrukturalizaci úplně nebo
částečně kontrolu nad svým majetkem a fungováním podniku nebo dočasné odložení návrhů na výkon rozhodnutí.

Směrnice má být implementována v zemích EU do 17. července 2021 kromě pravidel o elektronické komunikaci
(článek 28), jejichž termín je 17. července 2024 a 17. července 2026.
Více ke směrnici viz https://eur-lex.europa.eu/legal-content/cs/LSU/?uri=CELEX%3A32019L1023 a shrnutí výstupů expertní skupiny k transpozici
směrnice (Ministerstvo spravedlnosti ČR, odbor legislativní) viz https://justice.cz/documents/12681/2158815/MSp+-+Shrnut
%C3%AD+EPS+k+preventivn%C3%AD+restrukturalizaci_%C3%BAnor_2020_fin.pdf/fcd7f78a-0c82-4f86-812f-656103148972

78