Øe¹ení úloh 1. kola 48. roèníku fyzikální olympiády.

Kategorie A
Autoøi úloh: P. ©edivý (1, 4, 6, 7), M. Jare¹ová (3) a KVANT (2)
1. Nejprve urèíme síly F1 a F2 napínající vlákno pøed pøestøi¾ením pravého vlákna.
Poèátek O vzta¾né soustavy zvolíme na levém konci tyèe (obr. R1). Z momen-
tové vìty vzhledem k bodu O plyne
F2
3l = mg
l + 2mg
2l ) F2 = 53 mg ; F1 = 3mg F2 = 34 mg :
2 body

Po pøestøi¾ení pravého vlákna bude na soustavu pùsobit jen síla F levého vlákna
a tíhové síly FG1 a FG2. Soustava se zaène otáèet okolo bodu O (obr. R2).
Vzhledem k malým polomìrùm koulí se na nì budeme dívat jako na hmotné
body. Moment setrvaènosti soustavy vzhledem k bodu O je
J = ml2 + 2m
(2l)2 = 9ml2 1 bod

a její tì¾i¹tì T má souøadnici

xT = ml +32mm
2l = 35 l : 1 bod

Z první impulzovéPvìty, druhé

P
impulzové Pvìty a vazební podmínky
aT m = F ; J ™ = M ; aT = "
xT
3 body

postupnì dostaneme:
2mg
2l = 5g ;
" = mgl +9ml aT = 59gl
53l = 25 g = mg + 2mg F ;
2 9l  
27 3m
F = 3mg 1 25 2
= mg = 1 : F
27 9 6
Síla napínající levé vlákno se v okam¾iku pøestøi¾ení pravého vlákna ¹estkrát
zmen¹í. 3 body

xT
F1 m 2m F2 F m 2m
O O T
aT
FG1 " FG1
FG2 FG2

Obr. R1 Obr. R2

1
2. Výkon motoru je roven kinetické energii vzduchu, který je za jednu sekundu
uveden rotorem vrtulníku do pohybu:
P = 21 Qm v2 = 21 %Sv
v2 = 12 %Sv3 ; (1)
kde Qm je hmotnostní tok vzduchu, % jeho hustota, v jeho rychlost a S obsah
kruhu, ve kterém se rotor pohybuje. 3 body

Síla, kterou rotor pùsobí na vzduch, je podle druhého pohybového zákona rovna
èasové zmìnì jeho hybnosti. Je tedy rovna hybnosti vzduchu, který rotor uvede
za jednu sekundu z klidu do pohybu. Podle principu akce a reakce je stejnì
velká jako síla, kterou urychlovaný vzduch pùsobí na vrtulník. Je rovna tíze
vrtulníku: s
mg = Qmv = %Sv ; z toho v = mg
2
%S : (2)
3 body

Dosazením do (1) dostaneme

 3 s s
3 3 3 3
P = 21 S% mg = 12 m%Sg = 12 m g2 ;
2
%S (3)
%pr
kde r je polomìr rotoru. 2 body

Zbývá je¹tì odhadnout hustotu vzduchu za obvyklých podmínek. Jeho molární

hmotnost je Mm = 28;96
10 3 kg
mol 1 . Pøedpokládáme-li atmosférický tlak
p  1;0
105 Pa a absolutní teplotu T  300 K, je podle stavové rovnice
% = pMRT  1;2 kg
m :
m 3

Po dosazení do (3) dostáváme P  30 kW. 2 body

3. a) Vyjdeme z obr. R3. Platí:

= "; (1)
sin " sin "
sin ! = n¾ ) sin ! = n¾ ; (2)
+ (90 !) + 2' + 90 = 360 ) + 2' ! = 180 ; (3)
 + (90 + !) + (90 ') = 180 ) ' =  + ! : (4)

2
 Dosazením z (4) do (3) dostaneme

+ 2( + !) ! = 180 )  = 90 21 (! + ) : (5)

Èíselnì vychází = 60, ! = 29 370,  = 45110,  = 180  = 74490 .

5 bodù

"
 ! '' 
A B Obr. R3
b) Paprsek ¾lutého svìtla prochází dvojhranolem symetricky (obr. R4). Pro
paprsek jiné vlnové délky platí obecnì vztahy (1) a¾ (5). Z obr. R5 dále
odvodíme:
(90 ') + (90 '0 ) + 2 = 180 ) '0 = 2 ' ; (6)
! 0 = '0  ; (7)
sin "0 = n ) sin "0 = n sin !0 : (8)
sin !0
Postupným numerickým výpoètem dostaneme:
Èervený konec spektra: nè = 1;735,
!è = 29570 , 'è = 7580 , '0è = 74300, !è0 = 29180, "0è = 5870 .
Fialový konec spektra: nf = 1;811,
!f = 28340, 'f = 73450, '0f = 75520 , !f0 = 30420 , "0f = 67320 .
Úhlová ¹íøka spektra na výstupu z dvojhranolu je
 = "0f "0è = 9240 :
5 bodù

3
 C

A0

A B Obr. R4
C

"0
 A0
!0
0
'0 '
"
 ! '' 
A B Obr. R5

4. a) Výsledná kapacita dvou sériovì spojených kon- i

denzátorù o kapacitì C je C=2. Periodu kmitù
obvodu na obr. R6 urèíme pomocí Thomsonova q1 u
vztahu: r q1 C 1
T = 2p LC2 = 4;44 ms : L
Dìje v obvodu se øídí obdobnými zákony jako
kmity vozíku mezi dvìma pru¾inami, z nich¾ q2 C u
jedna je napnuta a druhá má klidovou délku q2 2
(obr. R7). Náboj bude pøecházet z jednoho kon-
denzátoru na druhý a zpìt. Proud cívkou do-
sáhne maxima v¾dy v okam¾iku, kdy napìtí na Obr. R6
obou kondenzátorech bude stejné a bude mít hod-
notu U=2.

4
 Obr. R7
Èasový prùbìh obou napìtí na kondenzátorech a proudu v obvodu popisují
vztahy
u1 = U2 (1 + cos !t) ; u2 = U2 (1 cos !t) ; i = Im sin !t :
3 body

Amplitudu proudu urèíme u¾itím zákona zachování energie:

  r
1 CU 2 = 2
1 C U 2 + 1 LI 2 ) I = U C = 3;54 mA :
2 2 2 2 m m 2L
2 body

b) Provedení grafù 2 body

u=V i=mA
U u1 u2
4
i
2

0 2 4 6 8 10 t
ms
-2

Obr. R8
c) Na poèátku je na jednom kondenzátoru náboj q0 = UC , druhý kondenzátor
je bez náboje a proud je nulový. Soustava má energii
E0 = 21 CU 2 :
Po probìhnutí tlumených kmitù je náboj q0 rozdìlen soumìrnì na oba kon-
denzátory. Pak platí u1 = u2 = U=2 a energie soustavy se tedy bìhem kmitù
zmen¹í na  2
E = 2
12 C U2 = 14 CU 2 = E20 :
Úbytek elektrické energie soustavy je roven Joulovu teplu, které vznikne na
ohmických odporech obvodu:

5
 Qj = E20 = 41 CU 2 = 6;25
10 6 J :
3 body

5. a) Bìhem jedné periody T = 0;50 s pohybu po Lissajousovì køivce se vykoná

jeden kmit ve smìru osy x a dva kmity ve smìru osy y. Vzhledem k poèá-
teèním podmínkám platí
x = xm cos !1 t ; y = ym sin !2t ; (1)
kde xm = 25
10 3 m ; ym = 20
10 3 m
!1 = 2Tp = 12;6 rad
s 1 ; !2 = 4Tp = 25;1 rad
s 1 :
2 body

b) Derivováním vztahù (1) dostaneme

vx = !1 xm sin !1t ; vy = !2 ym cos !2 t ; (2)
ax = !12 xm cos !1t ; ay = !22ym sin !2 t : (3)
V bodì A platí t = 0. Po dosazení do (2) a (3) dostaneme

vx0 = 0 ; vy0 = v0 = !2 ym = 4pTym = 0;503 m
s 1 ; (4)

2
ax0 = a0 = !12 xm = 4pT x2 m = 3;95 m
s 2 ; ay0 = 0 : (5)
V bodì B platí t = T=8. Po dosazení do (2) a (3) dostaneme
p
p pxm 2 = 0;222 m
s 1 ;
vx1 = v1 = !1 xm sin 4 = T vy1 = 0 ; (6)
2 p
ax 1 = !12 xm cos p4 = 2p xm2 2 = 2;79 m
s 2 ; (7)
T
2
ay1 = !22 ym sin p2 = 16Tp 2ym = 12;6 m
s 2 : (8)
Zrychlení a1 v bodì B máqvelikost
a1 = a2x1 + a2y1 = 12;9 m
s 2
a je odchýleno od normály o úhel

6
  = arctg aaxy11 = 12;5 :
5 bodù

y
v1 a1t B

a1n
v0
a1

a0 A
x
Obr. R9
c) Polomìr oskulaèní kru¾nice v daném bodì trajektorie urèíme ze vztahu
2
% = av : (9)
n
V bodech A, B dostaneme (obr. R10):
2 2 2 2
%0 = av0 = !!22 xym = 4xym = 0;064 m = 64 mm ;
0 m
1 m
2 !1 xm sin2 p4
2 2
2
%1 = av1n1 = !22 ym = 8xym = 3;9
10 3 m = 3;91 mm :
m
3 body

y
E B
%1

D A
x
%0

C F Obr. R10

7
6. Energie kondenzátoru po pøekmitnutí obvodu je témìø rovna souètu energie
kondenzátoru a cívky pøed rozepnutím spínaèe:


1 CU 2  1 CU 2 + 1 LI 2 ; C U22 U12
2 2 2 1 2 L =
I2 :
Indukènost cívky 1200 závitù z rozkladného transformátoru s uzavøeným já-
drem je pøibli¾nì 1;6 H, s rovným jádrem 0;2 H .

7. a) Oznaème m hmotnost sondy a M hmotnost planety. Z rovnosti gravitaèní

a dostøedivé síly
G Mm = m 4p2 R
R12 T2 1
odvodíme
p2 R13
M = 4GT 2 = 3;3
10 kg ;
23

%= M = 4p2 R13
3 = 3pR13 = 5 470 kg
m 3 :

V GT 2 4pR3 GT 2 R3 2 body

b) Intenzitu gravitaèního pole na povrchu planety urèíme jako podíl gravitaèní

síly, která zde pùsobí na pøedmìt umístìný na povrchu planety, a jeho hmot-
nosti. Oznaèíme-li m0 hmotnost takového pøedmìtu, je velikost intenzity
gravitaèního pole
GMm0
R2 = GM = 4Gp2 R13 = 4p2 R13 = 3;7 m
s 2 :
K0 = m 0 R2 GT 2R2 T 2 R2
2 body

c) Rozlo¾me planetu na soustøedné kulové slupky o tlou¹»ce
r  R. Gravi-

taèní pùsobení takovéto vrstvy o polomìru r < R na èástici o hmotnosti m0
umístìnou uvnitø je nulové, jak plyne z obr. R11. Ku¾elová plocha s vrcho-
lem v místì èástice a malým vrcholovým úhlem vytne na kulové slupce dvì
malé èásti o hmotnostech m1 a m2 , které pùsobí na èástici gravitaèními si-
lami F1 , F2 opaèného smìru. Vzhledem k podobnosti ku¾elù, které ku¾elová
plocha vymezila, platí
m1 = r12 ) F 1 = G m1 m0 = G m2 m0 = F2 :
m r
2 2
2 r21 r2 2
Úèinek obou sil na èástici se ru¹í. Stejnì se ru¹í i pùsobení gravitaèních sil
od zbývajících èástí kulové slupky.

8
 m2
r2
F K0
F 2
r1 1 m0 K
m1 x

Obr. R11 Obr. R12

Výsledné gravitaèní pùsobení na èástici umístìnou ve vzdálenosti x < R
od støedu planety je dáno gravitaèním pùsobením hmoty obsa¾ené v kouli
o polomìru x (Obr. R12) a intenzita gravitaèního pole v tomto místì má
velikost
G 43 p%x3 2 3
K = x2 = G 34 p%x = 4Tp2RR31 x = K0 Rx :
Závislost intenzity gravitaèního pole na vzdálenosti od støedu planety je
lineární (obr. R14). 3 body

d) Mìjme válcový objemový element

kapaliny o vý¹ce
x a obsahu F2 p +
p
podstavy
S , který se nachází ve
vzdálenosti x od støedu planety
S
(obr. R13). Na nìj pùsobí gravi-
taèní síla Fg , která je v rovnováze
s tlakovými silami F1 , F2 pùsobícími
x Fg K
z okolní kapaliny na podstavy válce.
Platí
Fg = K%
S
x = F1 F2 = p
= p
S (p +
p)
S ; F1
x

p = K%
x = KR0% x
x :
Tlak p0 na povrchu planety je nu- Obr. R13
lový. Tlak p ve vzdálenosti x od
støedu planety urèíme integrací:
RRK0% x dx = K0 % (R2 x2 ) ;
p0 p = p = R 2R
x

9
 6p3 R16 (R2 x2 ) :
p = K2R0 % (R2 x2 ) = GT 4 R6
Závislost tlaku na vzdálenosti od støedu planety je kvadratická (obr. R15).
Uprostøed planety (x = 0) je tlak
6p3 R16 = 2;5
1010 Pa :
pS = GT 4 R4
3 body
K p
K0 pS

O R x O R x
Obr. R14 Obr. R15

10