Vinzenz Priessnitz

Zakladatel přírodního léčitelství rakouského původu a německé národnosti, žijící na

Gräfenberku u Frývaldova (dnes Lázně Jeseník)
Prosazoval například léčbu prací, čerstvým vzduchem a čistou horskou vodou. Položil tak
základy hydroterapie. Je znám také pro Priessnitzův obklad. Je zakladatelem světoznámých
lázní.
Narodil se do rodiny prostého chalupníka v osadě Gräfenberk 04.10.1799. Vincenz byl těžce
zasažen smrtí svého staršího bratra Josefa a oslepnutím otce. Obojí se připisuje špatné
práci ranhojiče a báby kořenářky. Od dvanácti let se tedy musel starat o hospodářství, matku,
sestru a slepého otce.
Legenda říká, že k léčení vodou jej inspirovala zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si
chodí omývat ránu do pramene, až do úplného vyléčení. Ve 14 letech mu při svážení dřeva
skříply otěže ruku, bolest následně tišil mokrými zábaly. V 16 letech utrpěl těžký úraz, když
mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za
nevyléčitelná. V nejlepším případě z něj měl být nadosmrti mrzák. Priessnitz se vyléčil sám
pomocí studených obkladů a vody, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle. Zpráva o
zázračném vyléčení mladého chalupníka se rozšířila po kraji. Začal nejprve léčit zvířata
sousedů a později i obyvatele Gräfenberku a okolí. Časem se pověst o jeho schopnostech
rozšířila a začal léčit i významné občany z Frývaldova a dokonce i z Vídně. V roce 1822 dal
přestavět rodný dům ve zděnou budovu s patrem (první na Gräfenberku) a v přízemí umístil
necky – vznikl první vodoléčebný ústav na světě.
Priessnitzovi byl časem povolen provoz malého lázeňského zařízení se dvěma vanami, které
smělo hostit pouze místní obyvatele, a to pod dohledem frývaldovských lékařů. Oficiální
lázně vznikly v roce 1837, když získal potvrzení císařské komise, ačkoli neměl lékařské
vzdělání. Komise prohlásila jeho vodoléčbu za „nový pozoruhodný jev v oblasti
zdravotnictví“. V lázních se tou dobou léčilo až 1500 pacientů ročně a sjížděli se sem lékaři z
celé Evropy, aby studovali Priessnitzovy léčebné metody. K pacientům, nebo spíše lázeňským
hostům, patřila šlechtická elita z celé Evropy, utíkali se sem polští i maďarští revolucionáři,
scházely se zde významné osobnosti kultury i politiky včetně členů vládnoucích dynastií.
V roce 1846 byl Priessnitz vyznamenán císařskou Velkou zlatou občanskou medailí I. třídy.
O jeho věhlasu svědčí i skutečnost, že jen v letech 1833 – 1851, tedy za jeho života, vyšlo na
dvě stě knih a brožur věnovaných jeho vodoléčebné metodě.
Vincenz Priessnitz zemřel 28. listopadu 1851 a je pohřben v mauzoleu na lázeňské promenádě
v Jeseníkách.
Rok 1999 vyhlásilo UNESCO, při příležitosti dvousetletého výročí Priessnitzova narození,
významným kulturním výročím. V roce 2014 byly tradiční léčebné procedury a odkaz
Vincenze Priessnitze zapsány na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České
republiky.