Mistr ve svém oboru

Sedím v křesle v kanceláři u stolu, který přetéká papíry. Už týdny horečně

přemýšlím. Mám pocit, že se mi uvaří mozek stejně jako mým
spolupracovníkům.

Pět vil, tři domy, osm hotelů. Aspoň co víme. Vykradeny. Jedním člověkem. Sám.
Určitě, na sto procent sám. Všechno tomu nasvědčuje. To je sice důležitá
informace ale k čemu nám to je, když nevíme, kdo to je ani jak na to přijít?
Nikdy nezanechá stopu, ale přesto víme, že jde o jednoho a toho samého
člověka. Je mistrem ve svém oboru. Nikdo neví, kdy ani kde zasáhne.
Nebere peníze, ale na první pohled náhodné maličkosti. Kdo se za těmito
krádežemi skrývá?

Buď je blázen anebo má vše dokonalou pointu. Mám pocit, že to celé musí mít
nějaké jednoduché řešení, ale chybí mi poslední dílek do celého puzzlu případu.
Co tím sleduje?

"Mám to," zamumlám si polohlasně ve chvíli co mě napadne osvícená myšlenka.

Zloděj, jenž zanechává znamení, ale ne stopy… On chce být dopaden! Hraje s
námi hru, kdo z koho! Zatím se mu daří. Zmátl nás dokonale a několikrát zavedl
do slepé uličky právě ve chvíli, kdy to vypadalo, že nám už neuteče.

Dnes máme první stopu. Konečně! Zanechal nám vzkaz. Ovšem že schválně!
Není hloupý, nechce být tak rychle dopaden. Je to jen další slepá ulička. Ovšem,
každá šance se má zkusit využít.

Naháníme ho už víc než rok. Každá další špatná stopa nás naplňuje zklamáním z
nás samých. Nejsem schopni chytit zloděje! Hraje si s námi na kočku a myši,
přičemž my jsme ty myši. Je to skutečně mistr.

V historii kriminalistiky je jen málo koček, které by neudělaly tak dlouho žádnou

chybu. Vždycky ji časem udělají. A on je jen člověk. Člověk je chybující… Taky ji
udělá. Musí!

Je to tu znova. Už z toho začínáme být všichni otrávení. Ano, další slepá ulička.
Znovu nás dopálil. Ne, počkat! Udělal chybu! Krev. Zanechal po sobě na scéně
krev.
Okamžitě posíláme vzorek na DNA. Je v databázi? Bohužel ne… Jedná se o
zvířecí krev. Další velké zklamání

Musíme na něj jinak… Ovšem! Co když je to někdo z nás? Má nás jako na talíři!
Ví přesně jak uvažujeme a co už víme. Že mě to nenapadlo dřív! Ještě ten den
nařídím kontrolu zaměstnanců. To by bylo, abychom ho nedopadli!

Ve stejný den zkontrolují všechny byty všech mých zaměstnanců... Každý projde
výslechem. Všichni projdou zkouškou na detektoru lži… Všichni. Kromě mě.

Není to už jasné? Ano, jsem to já! Vedoucí oddělení a zloděj v jedné osobě!
Mistrovský paradox. Veškeré fámy o mistru ve svém oboru mě těší, jelikož jde o
mě! A nikoho to nenapadlo.

Pátrají dál. A já jim nechávám čím dál lepší důkazy. Dokonce i vzkazy. Směji se

jejich omezenosti a neschopnosti, schválně nadhazuji ironické poznámky. Nic, v
životě je nenapadne, že jde o mě.

Po pěti letech byl konečně zloděj dopaden. Tak zněl titulek v novinách. Byl jsem
na přední straně! Nechal jsem se… A za tu slávu mi to stojí. Pět let mistrovské
práce. Přijde vám to jako dlouhá doba? Chtěl jsem jim už ukázat, jak strašně
zabednění byli. Nyní si na pár let posedím zatím co moje jméno obletí celý svět.
A proč vám to vyprávím?

V životě zřejmě není všechno tak, jak se na první pohled zdá. Tak si na to
dávejte pozor a buďte bystří!