Richelle Mead Sukuba 2 Na vrcholu

Copyright © Ň00Ř by Richelle Mead Translation © Ň011 by

Katrin Chýlová Cover design © Ň011 by DOMINO Veškerá práva
vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována ani
elektronicky p enášena bez p edchozího písemného svolení
majitele autorských práv. Z anglického originálu SUCCUBUS ON
TOP, vydaného nakladatelstvím Kensington Books, New York
Ň00Ř, p eložila Katrin Chýlová Odpov dná redaktorka: Karin
Lednická Jazyková redaktorka: Hana Pernicová Korektura: Lea
Petrovská Technický redaktor: Martin P ch Sazba: Dušan Žárský
Obrazová p edloha obálky: Gene Molica Grafické zpracování
obálky: Marek Šebesta Vydání druhé, v elektronické podob první
Vydalo nakladatelství DOMINO, Na Hradbách ň, Ostrava 1, v íjnu
2011. ISBN 978-80-7303-684-3

Pro Heidi a Johna – za vaše neutuchající p átelství, št drost a

p ístup na internet. Nejspíš jste nejskv lejší lidi, které znám.

Pod kování

Tato kniha by stejn jako žádná jiná nemohla být napsána bez
nepolevující lásky mé rodiny a p átel. Mnoho dík pat í mým
úžasným beta čtená m Michaelovi, Davidovi a Christin . Vaše
trp livost a nadšení mi pomáhaly procházet údolím stín b hem
tv rčí krize. Žádná slova nemohou vystihnout, co pro m
znamenala vaše podpora. Také d kuji svému redakčnímu týmu,
agentovi Jimu McCarthymu a redaktorovi Johnu Scognamigliovi,
kte í vynikají v p evád ní p edstav do reality a flexibilit termín .
Vy jste m srovnali do lat , i když jsem se vzpírala, jak to šlo. Má
neskonalá vd čnost pat í též mým milým žák m z osmého
ročníku, kte í byli tak hodní, že mi dop áli pauzu od učení, abych
mohla dopsat tuhle knihu. P eju vám vše nejlepší a nem žu se
dočkat chvíle, kdy budete dost sta í, abyste si sm li p ečíst , co
píšu.
1
Démoni jsou d siví. Nezáleží na tom, jakou víru vyznáváte nebo
jakou cestou se v život ubíráte, tohle z stává vždycky stejné.
Jist že se občas chovají absurdn – obzvlášt v t ch kruzích, kde
se pohybuji já –, ale celkov vzato mají lidé dobrý d vod bát se
jich a vyhýbat se jim. Jsou krutí a nelítostní, libují si ve
zp sobování bolesti a utr pení a ve volném čase mučí duše.
Lžou. Kradou. Podvád jí na daních. P es tohle všechno jsem se
ale nemohla ubránit dojmu, že se teprve stanu sv dkem toho
nejd siv jšího skutku démon . A že jím bude slavnostní ud lení
ceny. Mn osobn . Stál p ede mnou Horatio, vice démon z jisté
divize Pekelných záležitostí, a snažil se navodit vážnou
atmosféru, což se mu v bec neda ilo. P ičítala jsem to hlavn
jeho nebesky modrému polyesterovému obleku a kašmírové
kravat stejného odstínu. Licousy tomu také nepomáhaly.
Pravd podobn nevyšel z vnit ních kruh pekla dob e šest staletí,
naposledy v dob , kdy byl v mód nebesky modrý polyester. P íliš
dlouho si odkašlával a díval se po nás, aby se ujistil, že mu
opravdu všichni v nujeme pozornost. Poblíž stál m j nad ízený,
Jerome, a tvá il se naprosto znud n . Čas od času se podíval na
hodinky. Vedle n j se culil od ucha k uchu Horati v asistent, sk et
Kasper. Na zemi u n j stál kuf ík, z n hož p edtím vytáhl n kolik
papír . Nedočkavý výraz oddaného psa na jeho tvá i napovídal,
že touží po povýšení. A co se m týče… Já jsem se snažila, jak
jsem mohla, abych se taky tvá ila nadšen , ale moc se mi to
neda ilo. To bylo samoz ejm nep ijatelné. Jsem sukuba. Celá
moje existence spočívá v tom, že nutím lidi – konkrétn muže –,
aby mi uv ili a vid li ve mn to, co cht jí. B hem okamžiku se
m žu zm nit z naivní panny ve vášnivou dominu. Vyžaduje to jen
zm nit podobu a mít trochu hereckého um ní. Schopnost m nit
podobu jsem získala vým nou za svou lidskou duši, herecké
schopnosti jsem si vy p stovala časem. Koneckonc nem žete
po staletí íkat každému muži: „Jasn , miláčku, ty jsi ten nejlepší,
jakého jsem kdy m la,“ a nenaučit se trochu to rozvést. Báje nás
vykreslují jako éterické démonické bytosti rozkoše, ale být
sukubou ve skutečnosti obnáší p edevším um t nahodit
p esv dčivou pokerovou tvá a dobrou obchodní strategii. Takže
tohle udílení cen by pro m nem lo p edstavovat sebe menší
problém. Jenže s Horatiem bylo t žké zachovat si vážný výraz.
„Vpravd je pro mne velikou ctí zde dnes být,“ prohlásil no sovým
barytonem. Vpravd ? „Jsme skv lí díky své tvrdé práci. Nyní
jsme se tu shromáždili, abychom zjistili, kdo projevoval nejv tší
oddanost Vyššímu Zlu a má nejv tší zásluhy. Díky takovým
jedinc m jsme siln jší a to nám umožní zvít zit v ohromné bitv ,
až se na konci čas budou započítávat všechny skutky. Takoví
jedinci si zasluhují naši úctu a my jejich pracovní zápal rádi
odm níme. Dáme všem na v do mí, jak je d ležité v této t žké
dob tvrd pracovat a bojovat za naše cíle.“ Pak ješt dodal: „Ti,
kte í nepracují tvrd , budou hozeni do ohnivých jam zoufalství,
kde budou ho et nav ky a pekelní psi je rozervou vedví.“ Otev ela
jsem pusu a už už cht la poznamenat, že tohle by bylo mnohem
levn jší než rozdávat bolestné, ale Jerome se na m zadíval a
zavrt l hlavou. Mezitím Horatio pobídl Kaspera a ten rychle
p isp chal s po zlacenými certifikáty. „Je mi velkým pot šením, že
vám mohu p edat toto ocen ní za excelentn se vyvíjející výkony,
které v po sledním čtvrtletí p ekonávají všechny sukubí kvóty.
Gratuluji.“ Horatio mi pot ásl rukou a podal mi certifikát, na n mž
bylo asi padesát podpis nejr zn jších osob.
Certifikát pro LETHU (alias Georginu Kincaidovou), sukubu z
arcidiecéze Seattle, Washington, USA, Severní Amerika, Zem .
Za její excelentn se vyvíjející výkony, které v posledním čtvrtletí
p ekonávají všechny sukubí kvóty. Za vynikající um ní v oboru
svád ní, zatracování a kažení lidských duší.
Když jsem dočetla, všichni na m koukali, takže jsem p edpo
kládala, že ode m očekávají n jaký proslov. Já jsem ale uvažova
la, jestli nebudu mít pr švih, když ten certifikát ost ihnu, aby se mi
vešel do rámečku. „Ehm, díky. Je to… super.“ Zdálo se, že se s
tím Horatio spokojil. Chyt e p ikývl a st elil pohledem po Jeromovi.
„Musíte být velmi hrdý.“ „Výjimečn hrdý,“ p itakal arcidémon a
potlačil zívnutí. Horatio se obrátil znovu na m . „Pokračujte v
dobré práci. Takhle brzy dosáhnete povýšení.“ Jako by už tak
nebylo dost zlé, že jsem p išla o svou duši. P i nutila jsem se k
úsm vu. „No, po ád ješt je toho t eba spoustu vykonat.“
„Vynikající postoj. Ten nejvynikajícn jší. Máte št stí, že ji máte.“
Kamarádsky poplácal Jeroma po zádech, z čehož m j šéf nebyl
zrovna nadšený. Nem l taková p átelská poplácávání rád. Nem l
rád žádné doteky. „Pokud je to všechno, pak bych m l nejspíš –
ach, málem jsem zapomn l.“ Horatio se obrátil ke Kasperovi.
Sk et podal svému pánovi ješ t n co. „Tohle je pro vás. Jeho
výraz našeho uznání.“ Dal mi dárkový poukaz do restauračního
et zce Applebee’s a další kupóny do prodejen DVD Blockbuster.
S Jeromem jsme jen ohromen zírali. „Páni,“ vypravila jsem ze
sebe nakonec. Vít z pravd podobn dostane poukaz do n které
restaurace Sizzler‘s. Nikdy nepochy bujte, že druhé místo vždy
pat í prvnímu poraženému. Horatio i Kasper zmizeli. Jerome a já
jsme tam ješt chvíli mlčky stáli.
„Spokojen, Jerome?“ „Sm šné, Georgie, velice sm šné.“ Obešel
m j obývák a p ed stíral, že si prohlíží moje knihy a obrazy.
„Hezká práce s tou kvó tou. Ale samoz ejm je snadné vyniknout,
když jsi začala od nuly, co?“ Pokrčila jsem rameny a hodila
certifikát na kuchy skou linku. „Záleží na tom? Vav íny jsi stejn
dostal. Myslím, že se ti to líbí.“ „Samoz ejm . Vlastn jsem
p íjemn p ekvapen, jak dob e pl níš sv j slib.“ „Svoje sliby
vždycky plním.“ „Všechny.“ Moje mlčení ho p im lo k úsm vu.
„Tak co te ? Jdeš to ven oslavit?“ „Ty víš, kam jdu. K Peterovi.
Chceš se p idat?“ Vyhnul se otázce. V tom démoni vynikají.
„Myslel jsem, že máš v plánu n co jiného. S jistým smrtelníkem.
Poslední dobou s ním trávíš hodn času.“ „Do toho, co d lám, ti
nic není.“ „Je mi n co do všeho, co d láš.“ Op t jsem
neodpov d la. Démon p istoupil blíž a probodl m svýma
tmavýma očima. Z jakéhosi nevysv tlitelného d vodu si za svou
podobu ve sv t lidí zvolil podobu Johna Cusacka. Mo hlo by se
zdát, že tak bude vypadat krotčeji, ale p ísahám, že se tím
všechno jenom zhoršovalo. „Jak dlouho budeš hrát tuhle komedii,
Georgie?“ Jeho slova zn la jako výzva. Pokoušel se m
vyprovokovat. „P ece si nem žeš myslet, že t s ním čeká n jaká
budoucnost. Nebo že spolu dokážete v čn žít ve vší počestnosti.
Proboha, i kdybys od n j udržela ruce dál, žádný lidský muž
nevydrží dlouho v celibátu. Zejména takový, co má slušnou
základnu fanynek.“ „P eslechl jsi, když jsem ti ekla, že je to moje
v c?“ Začaly mi ho et tvá e. P estože jsem v d la své, nedávno
jsem začala chodit s člov kem. Nebyla jsem si docela jistá, jak k
tomu vlastn došlo, protože takovým v cem jsem se odjakživa
vyhýba la. Asi m prost dostal. V jednu chvíli byl v elým
kamarádem, který mi stál po boku, a v další chvíli jsem poznala,
jak moc m miluje. Ta láska m oslepila. Nedokázala jsem jí
odolat a rozhodla jsem se vyzkoušet, kam až m zavede.
Výsledkem bylo, že mi Jerome neustále p ipomínal, k jaké
katastrof by mohlo dojít, což jsem si b hem toho vztahu p ipo
mínala dennodenn . Jeho názor nebyl tak docela nepodložený.
Částečn proto, že jsem nikdy nebyla dobrá ve vážných vztazích.
Z v tší části ale proto, že když d lám s mužem n co víc, než že
se jen vodíme za ruce, nevyhnuteln to vede k tomu, že z n j
vysaju životní sílu. Ale co, všechny páry p ece mají n jaké
problémy, ne? Démon si uhladil dokonale st ižené černé sako.
„Jen p átelská rada. Pro m v tom není žádný rozdíl. Nevadí mi,
že si s ním hra ješ na soužití a odpíráš mu budoucnost, rodinu a
zdravý sexuální život. To je mi fuk. Pokud p i tom budeš dál
odvád t skv lou práci, je mi to jedno.“ „Už jsi skončil? Jdu pozd .“
„Ješt jedna v c. Asi bys m la v d t, že jsem za ídil jedno p í
jemné p ekvapení. Bude se ti to líbit.“ „Jaké p ekvapení?“ Jerome
obvykle žádná p ekvapení nechys tal. Nebo aspo ne ta
p íjemná. „Kdybych ti to prozradil, nebylo by to p ekvapení, ne?“
Typické. Ušklíbla jsem se a odvrátila se od n j. „Nemám čas na
tvoje hry. Bu mi ekni, o co jde, nebo už b ž.“ „Tak to asi p jdu.
Ale než odejdu, chci, aby sis n co zapama tovala.“ Položil mi ruku
na rameno a otočil m k sob . Trhla jsem sebou z toho doteku a
jeho t sné blízkosti. S démonem jsme už nebyli takoví kámoši
jako kdysi. „Máš jen jednoho muže, který je nem nnou součástí
tvého života. Jen jednoho, kterému se vždyc ky budeš
zodpovídat. Z n ho tady zbyde za sto let jenom prach, ale já budu
ten jediný, ke kterému se budeš vždycky vracet.“ Zn lo to
romanticky a eroticky, ale tak to v bec nebylo. Ani v nejmenším.
Moje vazby s Jeromem byly mnohem hlubší. Byla to oddanost a
provázanost, která mi pramenila doslova z duše. Spo jení, které s
ním mám po celou v čnost, nebo aspo do té doby, než m síly
pekelné p id lí k jinému arcidémonovi. „Už je nuda, když mluvíš
jako pasák.“ Odstoupil a moje poznámka se ho v bec nedotkla.
Oči mu jen hrály. „Jestli jsem pasák, co jsi potom ty, Georgino?“
Objevil se oblak dýmu, a než jsem stačila odpov d t, Jerome
zmizel. Pitomí démoni. Stála jsem sama ve svém byt a
uvažovala o tom, co mi ekl. Nakonec jsem si uv domila, kolik je
hodin, a zamí ila jsem do ložnice, abych se p evlékla. Cestou
jsem prošla kolem certifikátu od Horatia. M j zrak p itáhla zlatá
peče . Otočila jsem papír lícem dol a najednou mi z n j bylo
nevolno. Jsem sice dobrá v tom, co d lám, ale to ješt
neznamená, že jsem na to pyšná. Ke svému kamarádovi Peterovi
jsem dorazila jen s patnác timinutovým zpožd ním. Otev el d ív,
než jsem stačila zakle pat. M l na sob kucha skou čepici a
zást ru s nápisem POLIB KUCHA E. Vyhrkla jsem: „Omlouvám
se. Nikdo mi ne ekl, že se tu dneska natáčí Ano, šéfe.“ „Jdeš
pozd ,“ vytkl mi a zamával va ečkou. „Tak co? Dostalas ocen ní
a te si myslíš, že m žeš pustit k vod veškerou sluš nost?“
Ignorovala jsem jeho rýpnutí a vešla jsem dál. To je to jediné, co
m žete d lat s umanutým vampýrem. V obýváku jsem uvid la
další kamarády. Cody a Hugh tam t ídili ohromné hromady
bankovek. „Vy jste vyloupili banku?“ „Ne,“ odpov d l Hugh.
„Jelikož nám Peter hodlá dnes večer p ipravit civilizované jídlo,
rozhodli jsme se civilizovan si ukrá tit čas.“ „Praním špinavých
pen z?“ „Pokerem.“ Z kuchyn jsem zaslechla, jak tam Peter
mumlá cosi o soufflé. Trochu to ot áslo mou p edstavou
pochybných postav shromáž d ných v temném kout u karetního
stolku. „Myslím, že bridž by byl vhodn jší.“ Hugh se zatvá il
pochybovačn . „To je hra pro staré, zlato.“ Tomu jsem se musela
usmát. „Starý“ je celkem relativní pojem, když v tšina z nás má
na krku n kolik staletí. Už delší dobu mám podez ení, že v okruhu
níže postavených nesmrtelných – t ch, kte í nejsou praví and lé
nebo démoni – jsem nejstarší. Ovšem optimistické tvrzení na
mém idičáku, že je mi osmadvacet, mi ani v nejmenším nevadí.
„Odkdy v bec hrajeme hry?“ uvažovala jsem nahlas. P i po
sledním pokusu jsme hráli s Jeromem Monopoly. Ale soupe it s
démonem, kdo získá víc majetku a v tší nadvládu, je dost marné.
„A odkdy nehrajeme hry? Hry života, hry smrti. Hry lásky, nad je,
šance, zoufalství a miliónu úžasných v cí mezi tím.“ Obrátila jsem
oči v sloup nad promluvou nov p íchozího. „Ahoj, Cartere.“
V d la jsem, že and l sedí v kuchyni. Vycítila jsem ho stejn ,
jako vycítil Peter m , když mi šel otev ít. „Kde je tvoje lepší
polovička? Zrovna jsem se s ním vid la. Myslela jsem, že taky
p ijde.“ Carter vešel do pokoje a obda il m jedním ze svých
posm š ných úsm v . Šedé oči se mu tajupln a vesele leskly.
Na sob m l roztrhané džíny a seprané triko. Co se týká v ku, my
ostatní se s ním nem žeme m it. My všichni jsme kdysi byli
smrtelníky a své životy m íme na staletí nebo tisíciletí. And lé a
démoni…, ti m í své životy v čností. „Jsem snad opatrovatel
svého bratra?“ Klasická carterovská odpov . Pohlédla jsem na
Hugha, který byl svým zp sobem opatrovatel našeho šéfa. Nebo
aspo n co jako jeho administrativní asistent. „Musel odcestovat
na sch zku,“ objasnil sk et. „N co jako teambuilding v L. A.“
Pokusila jsem se p edstavit si Jeroma, jak se účastní takového
kurzu. „Jaký druh teambuildingu d lají démoni?“ Na to nem l
nikdo odpov . To bylo nejspíš jedin dob e. Zatímco
pokračovalo t íd ní pen z, Peter mi podal vodku s džusem.
Podívala jsem se na láhev vodky Absolut na lince. „Co to sakra
je?“ „Grey Goose už došla. Beztak chutnají skoro stejn .“
„P ísahám, že kdyby t B h beztak nechoval v opovržení, na kla
bych t z kací ství.“ Když byly rozt íd ny veškeré peníze včetn
mého finančního p ísp vku, usadili jsme se ke stolu v kuchyni u
vampýr . A jako všichni ve známém sv t jsme začali hrát Texas
Holdem poker. Jsem dobrá hráčka, ale se smrtelníky mi to jde
lépe než s nesmr telnými. Moje charisma a šarm m ly na tuhle
skupinku mnohem menší efekt, což znamenalo, že jsem musela
víc p emýšlet o pravd podobnosti a strategii. Peter b hem hry
neustále odbíhal, jelikož se snažil hrát a u toho ješt va it. Nebylo
to pro n j snadné, nebo trval na tom, že b hem hry musí mít
sluneční brýle, a ty si pokaždé sundá val, když šel zkontrolovat
jídlo. Když jsem poznamenala, že tohle bude moje druhá luxusní
veče e b hem dvou dn , málem dostal záchvat. „Nic, co jsi jedla
včera večer, se nem že vyrovnat téhle kach n , kterou chystám.
Nic.“ „To nevím. Byla jsem v grilu Metropolitan.“ Hugh hvízdl.
„Teda jo. A já si íkal, proč celá zá íš. Když t chlap vezme do
Metu, nem žeš si pomoct, co?“ „Ta zá e je dílem jiného muže,“
ekla jsem celá nesvá. Necht la jsem, aby mi n kdo p ipomínal
utrpení dnešního rána, i když to bylo parádn sexy. „Šla jsem do
Metu se Sethem.“ P i vzpomínce na včerejší večer jsem se
neubránila úsm vu. Najednou jsem se p istihla, jak blábolím.
„M li jste ho vid t. Projednou si nevzal tričko, ale vlastn ani
nevím, jestli v tom byl n jaký rozdíl. M l na sob zmačkanou
košili a neum l si uvázat kravatu. Když jsem tam p išla, m l navíc
na stole notebook. Všechno ostatní – ubrousky, sklenice na víno
– odsunul stranou. Číšníci byli zd šeni.“ Zíraly na m čty i páry
očí. „Co je?“ cht la jsem v d t. „Co se d je?“ „Ty jsi prost
masochista,“ prohlásil Hugh. Cody se usmíval. „Nemluv o tom,
jak jsi strašn zamilovaná. Jen se poslouchej.“ „Není do n j
zamilovaná,“ namítl Peter. „Je zamilovaná do jeho knih.“ „Ne,
já…“ Slova mi odum ela na rtech hlavn proto, že jsem si nebyla
jistá, jestli se chci dohadovat. Necht la jsem, aby si my sleli, že
miluju jenom Sethovy knihy, ale nebyla jsem si jistá, jestli miluju i
Setha. Náš vztah se vyvíjel pozoruhodn rychle, ale občas m
napadalo, jestli na Sethovi náhodou nejvíc nemiluju to, jak moc
miluje on m . „Po ád nem žu uv it, že spolu chodíte bez sexu,“
pokračoval Hugh. Vzplál ve mn vztek. To už jsem slyšela od
Jeroma a nem la jsem zapot ebí to te poslouchat znovu. „Hele,
nechci se o tom bavit. Akorát m s tím otravujete. Už m unavuje,
jak mi všichni íkají, že je to úpln šílené.“ Peter pokrčil rameny.
„Já nevím. Zase tak šílené to není. Po ád slýchám o manželských
párech, co už spolu nespí. Taky to zvlá dají. Tohle musí být totéž.“
„Ne s naší holkou.“ Hugh zavrt l hlavou. „Podívejte se na ni. Kdo
by se s ní necht l vyspat?“ Všichni se na m znovu podívali, až
jsem se zavrt la. „Hele,“ protestovala jsem. Pocítila jsem pot ebu
to ujasnit. „Tohle není problém. On chce, jasné? Jenže to
neud lá. V tom je rozdíl.“ „Promi ,“ ekl Hugh, „tohle ti ale nežeru.
Nem že s tebou být, když chodíš takhle oblečená, a vydržet to. A
i kdyby to do kázal, žádný chlap se nevyrovná s tím, že má ženu,
která d lá takové v ci jako ty.“ To byla ohraná písnička. Totéž mi
ekl Jerome. Znepokojovalo m to víc než obava, jestli od sebe
skutečn dokážeme udržet ruce dál. Jednou z mých nejhorších
nočních m r bylo, že by se mezi námi odehrála konverzace na
zp sob: Promi , Sethe. Dneska večer s tebou nem žu nikam jít.
Musím zapracovat na tom ženatém chlápkovi, kterého jsem
potkala. Musím ho p im t, aby se se mnou vyspal a postupoval
tak dál a dál po cest k zatracení, zatímco já z n j budu vysávat
život. Až skončím, možná bychom mohli stihnout ješt poslední
p edstavení v kin . „Nechci se o tom bavit,“ zopakovala jsem.
„Vede se nám skv le. A tečka.“ Zavládlo ticho a bylo slyšet jen
šust ní karet a pen z. Roz hlédla jsem se a zaznamenala, že m
Carter pozoruje. On jediný se nezúčastnil hovoru o Sethovi. To
m nep ekvapovalo. And l obvykle jen poslouchal a vyčkával, kdy
by mohl utrousit n jakou sarkastickou nebo esoterickou
poznámku. To m vždycky dopa lovalo, ale po nedávných
událostech se m j názor na n j zm nil. Po ád jsem ho tak docela
nechápala, ani jsem nev d la, jestli mu m žu v it, ale začala
jsem si ho vážit.
S hlavou plnou starostí po tom výslechu jsem se podívala na
svoje karty a zjistila, že po ad nanicovatých mám konečn dob
ré. T i od jedné barvy. Nebylo to sice b hvíjak skv lé, ale aspo
p ijatelné. Nasadila jsem vysoko, protože jsem necht la čekat, až
se ve h e ocitnou další karty a ty moje už zase tak dobré
nebudou. Moje strategie na vampýry zabrala. Padla další karta.
Piková sedmička. Hugh se zamračil, a když jsem znovu zvýšila,
složil karty. Čekala jsem, až to vzdá i Carter, jenže ten namísto
toho zvýšil ješt víc. Zaváhala jsem jen na okamžik. Když byla ve
h e poslední kar ta, pokoušela jsem se srovnat si v hlav , co
m že mít and l v ruce a jestli ho m žu trumfnout. Pár? Dva páry?
Aha. P išla další karta. Zase piky. Te bylo hodn
pravd podobné, že má p t karet stejné barvy. Tím by m porazil.
Nep estávala jsem ale doufat, že na n j zabere blufování, a tak
jsem ješt zvýšila. On také zvýšil a víc než zdvojnásobil mou
p vodní sázku. To bych musela dát do banku hodn pen z, což
bylo o to horší, že i tak už jsem jich do hry vložila dost. Staletí
investování m celkem zabezpečila, to ale neznamená, že si
budu počínat hloup . Co m že mít? Musí mít p t karet stejné
barvy. Ustoupila jsem a složila karty. S pot šeným úsm vem
odložil ty svoje. Jak je odhodil k ostat ním, brnkly o kraj paklíku a
obrátily se lícem navrch. Piková dvojka. K ížová osmička. „Ty…
tys blufoval!“ vyk ikla jsem. „Nic jsi nem l!“ Carter si beze slova
zapálil cigaretu. Podívala jsem se po ostatních, aby mi to potvrdili.
„To p ece nem že.“ „Sakra, já jsem to d lal polovinu téhle hry,“
prohlásil Hugh a p jčil si od Cartera zapalovač. „Ne že by mi to k
n čemu bylo.“ „Jo, ale… On je… víš co. And l. Ti nem žou lhát.“
„On nelhal. Jen blufoval.“ Cody se nad tím zamyslel a omotal si
kolem prstu pramen svých blond vlas . „Jasn , ale blufování je
po ád neup ímnost.“ „Je to nep ímá lež,“ ekl Peter. Hugh na n j
vykulil oči. „Nep ímá lež? Co to sakra znamená?“
Sledovala jsem Cartera, jak si sbírá svoje peníze, a ušklíbla jsem
se na n j. Mysleli byste si, že and l, který se kamarádí se za
m stnanci pekla, na n bude mít dobrý vliv. N kdy se ale choval
h než my. „Užij si svých t icet st íbrných, Jidáši.“ Výsm šn
naznačil cvrnkutí do klobouku, zatímco ostatní se stále
dohadovali. Pak najednou začaly rozhovory postupn utichat jako
p i do minovém efektu. Carter to samoz ejm vycítil jako první,
ale jen povytáhl obočí a tvá il se stejn lhostejn jako vždy. Pak to
zazna menali vampý i díky své zvýšené citlivosti a vynikajícím
reflex m. Vym nili si pohledy a up eli zraky ke dve ím. O pár
vte in pozd ji jsme to vycítili i my s Hughem. „Co je to?“ Cody se
zamračil a zadíval se p es celou místnost. „Je to podobné jako
Georgina, ale ne tak docela.“ Hugh sledoval sm r pohledu
mladého vampýra a tvá il se za myšlen . „Inkubus.“ To už jsem v
tu chvíli samoz ejm v d la taky. Každá bytost má svou
specifickou energii. Energie vampýr se liší od sk et , stejn jako
energie sk et zase od sukub. Pokud n kdo dob e zná jinou
nesmrtelnou bytost, dokáže rozpoznat i její individuální je
dinečnou energii. Já byla jedinou sukubou, která navozuje dojem
hedvábí a v n tuberózy. A v místnosti plné vampýr bych rych le
poznala, jestli je mezi nimi i Cody nebo Peter. Stejn tak jsem te
poznala, že se k Peterovým dve ím blíží inkubus, a v d la jsem
naprosto p esn , který inkubus to je. Jeho energii bych poznala
kdekoli, dokonce i po tak dlouhé dob . Po míjívý pocit doteku
sametu na k ži. Slabá v n rumu, mandlí a sko ice. Ani jsem si
neuv domila, že jsem vstala a vykročila ke dve ím. Otev ela jsem
je a s radostí se zadívala na liščí obličej s rozpustilýma očima,
který jsem naposledy vid la p ed sto lety. „Ahoj, ma fleur,"
pozdravil m .
2
„Bastiene,“ vydechla jsem nev ícn . „Bastiene!“ Vrhla jsem se
mu kolem krku a on m zvedl do vzduchu, jako bych nic nevážila,
a ješt se se mnou zatočil dokola. Když m pak zase opatrn
postavil na zem, p ív tiv se na m podíval a v jeho pohledné
tvá i se objevil úsm v. Dokud jsem ho nevid la, neuv domovala
jsem si, jak moc mi ten jeho úsm v chyb l. „Vypadáš po ád
stejn ,“ poznamenala jsem a prohlížela si jeho kudrnaté černé
vlasy po ramena a oči tmavé jako ho ká čokoláda, které p sobily
až čern . Na rozdíl ode m rád chodil v podob , v jaké se narodil
ve svém smrtelném t le. Ple m l barvy moka, které pravideln
konzumuju, hladkou a p knou. Když byl ješt člov kem, n kdo
mu zlomil nos, ale on se nikdy neobt žoval, aby si to za použití
zm ny podoby spravil. Na hezkém vzhledu mu to v bec
neubíralo, naopak mu to dodávalo neodolatelný roš ácký šmrnc.
„A ty jako obvykle vypadáš úpln jinak. Jak si v téhle dob vlastn
íkáš?“ Z jeho hlasu zazníval slabý britský p ízvuk, který získal po
n kolika letech strávených v Londýn . Tam se dostal z plantáží
na Haiti, kde pracoval jako otrok. Ten p ízvuk a francouzské
výrazy z d tství používal pro efekt. Kdyby cht l, mohl by mluvit
americkou angličtinou stejn plynule jako já. „Georgina.“
„Georgina? Ne Josephine nebo Hiroko?“ „Georgina,“ zopakovala
jsem. „Tak tedy dobrá, Georgino. Ukaž se mi. Otoč se.“ Otočila
jsem se jako modelka a nechala na n j zap sobit tohle své t lo.
Když jsem se na n j znovu podívala, souhlasn se usmí val.
„Nádhera – ne že bych od tebe čekal n co horšího. Jsi malá jako
pokaždé, ale k ivky máš na správných místech a barvy sis taky
vybrala dob e.“ Naklonil se ke mn a profesionálním zrakem
studoval m j obličej. „Hlavn ty oči se mi líbí. Kočičí. Jak dlouho
máš tohle t lo?“ „Patnáct let.“ „Sotva jsi do n j pronikla.“ „No,“
poznamenal Hugh suše, „záleží na tom, jak definuješ ,proniknutí‘.“
Bastien i já jsme se otočili a až te jsme si uv domili, že máme
publikum. Ostatní nesmrtelní nás pobaven pozorovali a poker už
pustili z hlavy. Bastien nasadil zá ivý úsm v a n kolika dlouhými
kroky napochodoval do místnosti. „Bastien Moreau.“ Zdvo ile
nap áhl ruku k Hughovi. Choval se uhlazen a uctiv .
Koneckonc inkubové mají stejný smysl pro služby zákazník m a
ve ejné vztahy jako sukuby. „Rád t pozná vám.“ Stejn zdvo ile
se seznámil s ostatními a zarazil se jen na oka mžik, když se
p edstavoval Carterovi. Krátké p ekvapené za jisk ení v jeho
tmavých očích prozradilo, že mu p ipadá zvláštní, že tu s námi
našel and la. Jinak si zachoval sv j dokonalý šarm. S úsm vem
pot ásl Carterovi rukou. Petera p ekvapilo, že se tam Bastien
objevil, nicmén vstal jako správný hostitel. „Posa se. Dáš si
n co k pití?“ „D kuju. Jsi moc hodný. Bourbon s ledem, prosím. A
d kuju vám všem, že jste m p ijali, když jsem se tu vyno il tak
nečekan . Máte moc krásný byt.“ Vampýr p ikývl. Pot šilo ho, že
n kdo konečn ocenil jeho po hostinnost. Já ale m la jiné starosti
a uvažovala jsem, co sem inkuba tak nečekan p ivedlo. Náhle
jsem si vzpomn la na Jeromovo p e kvapení. „Jerome ví, že jsi
tady, že jo?“ „Samoz ejm . Bylo to domluveno už dávno.“
P íslušníci na šeho druhu nemohou vstoupit na cizí území, aniž
by se p edem domluvili s místním šéfem. Na to, že jsme skupina,
která údajn vzdoruje systému, máme až p íliš mnoho pravidel,
omezení a pa pírování. Kam se na nás hrabe finanční ú ad. „ ekl
mi, kde t dneska večer najdu.“ „A tys p išel, protože…?“
Škádliv m jednou rukou objal. „No tak. Žádné: ,Ahoj, jak se
máš?‘ To se nem žu jenom tak zastavit a navštívit starou
kamarádku?" „Ne v tomhle byznysu.“ „Jak dlouho znáš
Georginu?“ dotázal se Hugh a nadzvedl své mohutn stav né
t lo, aby se usadil do pohodln jší pozice. Bastien se zamyslel.
„Nevím. Jak je to dlouho? V ky?“ „M l bys asi být trochu
konkrétn jší,“ p ipomn la jsem mu a vzpomínky se mi zatoulaly
do Londýna p ed dávnými časy. Vybavila jsem si dlážd né uličky
plné pachu koní a nemytých lidí. „Bylo to začátkem sedmnáctého
století?“ P ikývl a já sklouz la do žertovného tónu. „Nejvíc si
pamatuju, jaký jsi byl zele náč.“ „Nemám tušení, o čem to mluvíš.“
„To je jedno. Naučila jsem t všechno, co umíš.“ „Ach, ty starší
ženy.“ Bastien se podíval po ostatních a pokr čil rameny v
p edstírané bezradnosti. „Vždycky jsou si tak jisté samy sebou.“
„Tak vysv tli, jak to funguje,“ pobízel ho nedočkav Cody a
up en ho pozoroval. „Ty jsi n co jako mužský ekvivalent
Georginy, jo? Taky m níš podobu a tak?“ Jelikož byl Cody
nesmrtel nou bytostí ani ne deset let, po ád se o nás dozvídal
n co nového. Došlo mi, že se pravd podobn nikdy d ív s
žádným inkubem nesetkal. „Pro Fleur žádný skutečný ekvivalent
neexistuje, ale ano – jsem n co takového.“ Myslím, že m
nejrad ji oslovoval Fleur, protože to pro n j bylo jednodušší, než
aby se pokoušel zapama tovat si všechna ta jména, která jsem si
b hem let dávala. „Ty svádíš ženy?“ zeptal se Cody. „P esn tak.“
„Páni! To musí být fakt makačka.“ „Ani ne – ale počkej,“ ekla
jsem. „Co jsi to naznačil? Že pro m to taková makačka není?“
„Má pravdu,“ prohlásil Peter a podal Bastienovi drink. „Tvoje
práce není v bec tak t žká, Georgino. Myslím ve srovnání s
jinými."
„Moje práce je velice t žká!“ „Cože? P im t muže, aby m li sex s
krásnou ženou?“ Hugh zavrt l hlavou. „To není t žké.“ Nev ícn
jsem se na n zahled la. „Není to tak, že m žu sko čit do postele
s kýmkoli. Musím získávat kvalitní muže.“ „Jo, s tím jsi začala tak
p ed m sícem.“ Bastien na m p i té poznámce p ík e pohlédl, ale
já byla p í liš roztrpčená, než abych to potvrdila. „Hele, práv jsem
získala ocen ní, to p ece víte. Dostala jsem certifikát a všechno
ostatní. A mimochodem, není pravda, co si p edstavujete ve
svých poli továníhodných milostných životech. Ne všichni muži
hned cht jí sex. Vyžaduje to spoustu práce.“ „N co jako rohy a
bič?“ navrhl Peter úskočn , čímž narážel na jeden trapný incident
z mojí minulosti. „To bylo n co jiného. On to cht l.“ „Všichni to
cht jí. O to jde.“ Hugh se s uctivostí obrátil k Bas tienovi. „Jak to
d láš ty? Nemáš n jaké fígle, o které by ses s námi mohl
pod lit?“ „Naučil jsem se to b hem n kolika život ,“ uchechtl se
Bastien a stále m pozoroval. „Obávám se, že je to obchodní
tajemství. Ačkoli na obranu tady Fleur musím íct, že máme oba
stejné tech niky. M li byste si jí víc všímat.“ „Hluboké výst ihy
nejsou zrovna obchodním tajemstvím.“ „Je toho mnohem víc,
p íteli. Zejména v p ípad Georginy. Ona je jednou z nejlepších.“
Hugh i vampý i se na m zahled li, jako by m vid li poprvé.
Zjevn se snažili p ijít na to, jestli Bastien íká pravdu. „Není t eba
s tím začínat,“ ekla jsem rychle. „No tak, copak ses p ed chvilkou
nevytahovala, jak jsi m všechno naučila? My dva jsme spolu
tehdy po ádali tandemová p edstavení.“ „Jaká tandemová
p edstavení?“ cht l v d t Peter. Když jsem neodpov d la,
Bastien pokrčil rameny. „Chápeš… Taková, na která je t eba
partner.“ Cody vykulil oči. „Jako… skupinový sex?“ „Ne!“
zaprotestovala jsem, protože tohle jsem nemohla p ejít mlčky. Ne
že by se to v mém životopisu nevyskytovalo. „Fungovali jsme v
partnerství, abychom n koho nalákali. Hráli jsme manželé nebo
brata a sestru. Nebo… Nebo… co bylo zrovna t e ba, abychom
dosáhli svého.“ Bastien mi p ikyvoval. „Muži mají rádi vzrušení z
toho, že získají mladou a krásnou manželku n koho jiného. A
ženy ostatn taky. Zakázané ovoce vždycky láká.“ „Teda jo.“ Cody
i ostatní nad tím uvažovali a snažili se z nás vytáhnout víc
podrobností. Bastien vycítil, že se mi moc nechce rozebírat
minulost, a tak odpovídal jen nejasn . Konverzace se zanedlouho
stočila k jiným témat m a také došlo na Peterovu vynikající
veče i. Nebylo to jako v Metu, ale možná jsem byla v či téhle
společnosti p edpojatá. „Povíš mi, co se d je?“ dotázala jsem se
pozd ji tiše inkuba. Zrovna jsme se zvedali od stolu a sbírali se k
odchodu. Umírala jsem touhou dozv d t se, co ho sem p ivádí a
čím si vysloužil Jeromovu p íze . Obyvatelé pekla si mohou zajet
na dovolenou, ale tohle mi zaván lo prací. Bastien m poklepal
po zádech a obda il m svým typickým úsm vem. „Až bude
vhodná chvíle, zlato. M žeme si tady n kde promluvit?“ „Jasn .
Zajdeme ke mn . Seznámíš se s mojí kočkou.“ Když Bastien
poodešel, znovu jsem Peterovi pod kovala za veče i a pak ke
mn p istoupil Carter. „Uvidíš se se Sethem brzy?“ „Pozd ji dnes
večer.“ Když jsem vid la jeho pobavený výraz, zamračila jsem se.
„Nech už toho, jo?“ „Čeho mám nechat?“ „ ečí o tom, jaká je
hloupost pokoušet se mít vážný vztah se smrtelníkem.“ Veselý
výraz z jeho tvá e zmizel. „Nemyslím, že je to hlou post.“ Dívala
jsem se na n j a čekala, že m zase set e. „Všichni ostat ní si to
myslí.“ „Myslí si to Seth? Myslíš si to ty?“ Sklopila jsem zrak a
pomyslela na Setha. Vybavila jsem si jeho legrační zasn ný
výraz, když ho posedne záchvat inspirace. Jeho sbírku potrhlých
triček. Ten jeho úchvatný zp sob, jakým dokáže p evést sv t na
papír. Jeho teplou ruku, když m vezme za tu moji. Jak se od n j
nedokážu udržet dál, p estože mi milión d vod íká, že bych
m la. Najednou jsem se ztrácela v Carterových pronikavých očích
a cosi v mém nitru povolilo. Nesnáším, když mi and l tohle d lá.
„Občas si to myslím. Občas se na n j podívám… a vzpomenu si,
jaké to bylo, když jsem se s ním líbala a cítila tu lásku. Chci to
zažít znovu. Chci to cítit znovu. Chci to vrátit. Ale jindy zase…
jindy jsem vyd šená. Poslouchám tyhle eči a Jeroma… a začí
nám pochybovat. Nedokážu si ty pochyby vyhnat z hlavy. Víš, že
jsme spolu spali? Doslova. Zatím to nebyl problém, ale n kdy se
probudím a pozoruju ho a íkám si, že tohle nem že vydržet. A
čím déle to trvá… P ipadám si jako… na lan vysoko nad zemí.
Já stojím na jedné stran a Seth na druhé. Snažíme se k sob
dojít, ale stačí jediný chybný krok, jediný závan v tru nebo pohled
dol a spadnu. A budu padat a padat.“ Když jsem to dopov d la,
rozechv le jsem se nadechla. Carter se ke mn naklonil a odhrnul
mi vlasy z obličeje. „Tak se nedívej dol ,“ zašeptal. Bastien se
vrátil práv včas, aby zaslechl konec mého po chmurného
proslovu. „Kdo je Seth?“ zeptal se m pak, když už jsme byli v
mém byt . „To je dlouhý p íb h.“ P esto jsem to na n j všechno
vychrlila. Pov d t Bastienovi o Sethovi samoz ejm obnášelo
pov d t mu i o spoust dalších v cí. Jako t eba o nedávném
st etu s Jeromovým pololidským poloand lským synem – oslniv
krásným mužem s ujetým smyslem pro sociální spravedlnost,
který si osvojil šílené poslání a cht l, aby ostatní nesmrtelní
zaplatili za to, jak se k n mu a p íslušník m jeho druhu p íšern
chovali. To, že byl dobrým tanečníkem a fenomenálním milencem,
ovšem dost nevyvážilo jeho touhu zabíjet níže postavené
nesmrtelné. Dokon ce cht l zabít i Cartera. To m samoz ejm
p ivedlo k vysv tlování, jak se Seth stal sv dkem bitky, v níž jsem
utrp la zran ní a políbila jsem ho, abych si doplnila pot ebnou
energii. Jerome pak cht l Sethovi vy mazat vzpomínky na celou
tuhle událost a k tomu ješt lásku,
kterou ke mn spisovatel choval. Prosila jsem démona, aby to ne
d lal, a on nakonec souhlasil. Na oplátku jsem mu ale musela
nabídnout, že budu svád t a kazit slušné muže, jak by to m la
d lat správná sukuba. Horatiova návšt va byla jen potvrzením mé
nápravy. Bastien, rozvalený na mé pohovce, mi zamyšlen
naslouchal. Když jsem skončila, mračil se. „Co tím myslíš? Proč
jsi už dávno nešla po slušných mužích?“ „Už m to unavovalo.
Nerada jim ubližuju.“ „Tak co tedy? Šla jsi po t ch špatných?“
P ikývla jsem. Zavrt l hlavou. V d l stejn dob e jako já, jak málo
životní energie poskytuje nečestný smrtelník ve srovnání s
čestným. „Chudinko Fleur. To musel být p íšerný život.“ Obda ila
jsem ho ho kosladkým úsm vem. „Ty jsi asi první osoba, která na
m kouká se soucitem, a ne nev ícn . V tšina lidí považuje
takové počínání za stupidní.“ „Je to otrava,“ p ipustil Bastien. „A
chce to čast jší dodávky energie, ale rozhodn to není stupidní.
Myslíš, že m to nikdy ne napadá? Mám dny, kdy se mi chce
hodit zpátečku a slušné ženy nechávat na pokoji.“ „A proč to
ned láš?“ „Není to náš styl. Ty i já jsme jen lepší prostitutky –
kurtizány, pokud to chceš nazvat jemn ji, ale po ád je to totéž.
Když se za m íme na špatné lidi, náš osud to stejn nezm ní.
Dokonce ani z dlouhodobého hlediska se nic nestane, jen se
našemu sv domí trochu uleví. Jenže ani ta úleva netrvá v čn .“
„Kristepane. Ty mi teda moc nepomáháš.“ „Promi .“ „Ne, ne, to
nic. To je fuk. Ale je hezké mít si o tom s kým popo vídat. Nikdo
jiný – nikdo z dalších nesmrtelných – to nechápe.“ Odfrkl si.
„Jist že ne. Jak by taky mohli?“ Moje mlčení p ed stavovalo
souhlas. Bastien na m vlídn pohlédl. „Ne že by tví kamarádi
nebyli milí. Jsou tady ve m st ješt další nesmrtelní, se kterými
m žeš mluvit? Sukuby nebo inkubové?“ „Jen pár vampýr a
nižších démon , ale to je práv to. Ne jsou tak společenští jako
ostatní. A mám i pár dobrých smrtelných p átel. Ale stejn . Nejsou
jako my.“ N žn jsem se usmála. „Ne jsou jako ty. Chyb l jsi mi.“
Bastien mi rozcuchal vlasy, čímž si vysloužil káravý pohled od mé
kočky Aubrey. „Tys mi taky chyb la.“ „Tak už mi ekneš, co se
d je?“ Jeho vážný výraz se zm nil v žoviální. „Nevím, co si o tom
pomyslíš, když jsem od tebe vyslechl tohle všechno.“ „Tak to
zkus.“ Bastien se usadil vedle m , abychom spolu mohli mluvit z
v t ší blízkosti. „Slyšelas n kdy o Dan Daileyové?“ „Žiju snad na
téhle planet , ne? Pustím si ji v rádiu pokaždé, když jedu v aut a
mám náladu poslouchat komerční konzer vativní proslovy.“ Ani
jsem se nepokoušela skrýt své pohrdání. Moderátorka Dana
Daileyová ve svých talkshow vyzdvihovala tradiční rodinné
hodnoty a k tomu ješt ráda pronášela lehce zao balené
rasistické eči, homofobní a dokonce i sexistické náznaky.
Nemohla jsem ji vystát. „Dovedu si p edstavit, že takovou náladu
moc často nemíváš. V d las, že je ze Seattlu?“ „Samoz ejm .
Divím se, že to tady nesrazilo hodnotu nemo vitostí.“ „Zvláštní, že
to zmi uješ. D m vedle ní je te na prodej.“ „No a?“ „No a naši
zam stnavatelé ho kupují.“ „Cože?“ Bastien se zazubil a v d l, že
m dostal. Nedočkav se na klonil blíž ke mn . „Dávej pozor,
Fleur, protože te p ijde to nej zajímav jší. Doneslo se nám, že
jistý mladý čistič bazén ze San Diega tvrdí, že m l s paní
Daileyovou ,milostný vztah‘.“ Zamyslela jsem se a vybavila si
billboard, na n mž byla ona a její manžel politik. „Vid l jsi pana
Daileyho? Já bych se taky rozhodla pro čističe bazén . A co ty
drby?“ „No, znáš to. Stalo se s nimi to, co se stává s drby bez
d kaz pokaždé. Pomalu utichnou a nic se nestane.“ Čekala
jsem, co bude následovat. „Fajn, a co s tím má společného ten
d m?" „Jak jsi ekla, její manžel není žádná výhra. Samoz ejm
se s ním ale nerozvede, protože by to poskvrnilo jeho politickou
budoucnost i její vlastní kampa vyzdvihující rodinné hodnoty.
Ale… to bahno je tam po ád. Vsadím se, že když zahnula jednou,
nedá moc práce, aby to ud lala znovu.“ Zaúp la jsem, když mi to
došlo. „Jako t eba s p kným šar mantním sousedem?“
„Šarmantním? Ty jsi vážn milá.“ „A co se stane pak?“ „Pak už
zapracuje d kaz.“ „D kaz?“ „No jasn . Neud lám to jako ten
čistič bazén . Až p edvedu slavné paní Daileyové fyzickou
rozkoš, která p ekoná její nejdivočejší sny, bude to natáčet
kamera. Nahrajeme to pro budoucí generace a pro tisk. Úpln ji
odhalíme, úpln ji znemožníme. Už nebude v rádiu kázat masám,
aby se vrátily k čistot a ctnosti. I politická kampa jejího manžela
bude v troskách. Otev e se pro stor pro n jakého liberálního
kariéristu a ten pom že tomuhle m stu vrátit se do zkažené
žumpy, po které tak zoufale touží.“ „Ježíši, to je ale vymakané.“
Probodl m pohledem. „Pochybuješ snad o genialit toho plánu?“
„Já nevím. Líbí se mi, že je to celkem odvážné, ale p ipadá mi, že
mí íš moc vysoko. Nedovedu si p edstavit, že by Dana Dai leyová
tak lehce podlehla.“ „To nech na mn .“ „Tvoje ego se vymyká
kontrole.“ Zasmál se a p itáhl si m k sob . Jeho objetí bylo
p íjemné. Známé. Uklid ující. „Jen si to p iznej. Proto m máš tak
ráda.“ „Jo, jsi jako bratr, kterého jsem nikdy nem la. A který m ne
vytáčí.“ H íšn mu zajisk ilo v očích. „A zase jsi m p edb hla.
Chci, abys m vid la v akci – nemluv o tom, že bych b hem
svého pobytu ve m st ocenil tvou společnost. Musíš p ijít na
návšt vu jako… Mitchova sestra.“ „Koho?“
Bastien se náhle zvedl a zm nil si podobu. Jeho známé rysy se
pozm nily a nic už nep ipomínalo roš áckého inkuba, jehož jsem
znala. Te m il tak sto osmdesát p t centimetr , m l špinav
blond vlasy a nebesky modré oči. Jeho obličej jako by ztrácel po
slední chlapecké rysy a ustupoval slibn se rodícímu vzhledu se
bejistého zkušeného muže n co málo p es t icet. Když se usmál,
jeho dokonalé bílé zuby zazá ily. Mrkl na m . „Mitch Hunter,“
p edstavil se živým hlasem filmové hv zdy. Už bez p ízvuku.
„Máš k tomu ješt n jaký vhodný dopln k? T eba doktor Mitch
Hunter? Nebo Mitch Hunter, soukromý detektiv? To by vypadalo
dob e.“ „Ne. Samoz ejm jsem konzultant. To je dob e placená
prá ce v kancelá i, a p itom nikdo netuší, co takový poradce
vlastn d lá.“ „Vypadáš, že bys pot eboval do jedné ruky golfovou
h l a do druhé obracečku na hamburgery.“ „Jen si d lej srandu,
jak chceš, ale tomuhle Dana neodolá. A te ,“ naznačil mi, abych
vstala, „te se podíváme, co umíš ty.“ „Žertuješ?“ „Vypadám, jako
že žertuju? Když za mnou p ijdeš na návšt vu, musíme si být
trochu podobní, jako rodina.“ Obrátila jsem oči v sloup a vstala.
Chvilku jsem si prohlížela jeho obličej a pak jsem zm nila své
malé t lo na vyšší a atletičt jší, s dlouhými blond vlasy. Prohlížel
si m a pak zavrt l hlavou. „Moc hezká.“ „Co? Tohle je perfektní.“
„Tohle t lo není realistické. Takhle dob e nikdo nevypadá. Bože,
ženská, ten zadek!“ „Ale no tak. Myslíš, že sestra zvláštního
agenta Mitche Hun tera netráví dv hodiny denn v posilovn ?“
Bastien zavrčel. „To máš pravdu. Ale aspo si zkra ty vlasy. Tyhle
p edm stské typy v tšinou nosí nudné a praktické účesy.“ „Jasn ,
ale já nejsem z p edm stí. Jsem mnohem stylov jší…“ N kdo
zaklepal na dve e. Bastien na m tázav pohlédl.
„Aha! To je Seth.“ Vrátila jsem se zase do svého obvyklého t la a
Bastien ud lal totéž. Otev ela jsem. Za dve mi stál Seth
Mortensen, autor bestseller a profesionální introvert. Na sob
m l vytahané tričko a manšestrovou bun du a vypadal, že se op t
zapomn l učesat. Rozcuchané vlasy m l hn dé, místy do zrzava,
a tvá e zarostlé lehkým strništ m. Když m uvid l, usmál se a já
si nemohla pomoct a pomyslela si, že jeho rty jsou k zulíbání.
„Ahoj,“ pozdravila jsem. „Ahoj.“ P estože nás to k sob
p itahovalo, naše konverzace obvykle pon kud vázla. Pustila
jsem ho dovnit a on se trochu zarazil, když tam spat il Bastiena.
„Aha. Ahoj.“ „Nazdar,“ vyhrkl Bastien a nap áhl k n mu ruku.
„Bastien Moreau.“ „Seth Mortensen.“ „Je mi ctí. Slyšel jsem o tob
všechno. Tvoje knihy jsou skv lé. Teda nikdy jsem žádnou
nečetl, prost na to nemám čas. Ale určit jsou magnifique.“
„Ehm, díky.“ „Bastien je dávný kamarád,“ vysv tlila jsem.
„N jakou dobu bude tady ve m st … pracovn .“ Seth p ikývl a
zavládlo ticho. Nakonec si Bastien odkašlal. Z jeho výrazu mi bylo
jasné, že ztrácí zájem a že je na n j Seth p íliš zamlklý a nudný.
Inkubus prahl po akci. „No, asi bych m l už jít. Nechci vám
nabourávat plány.“ „Co budeš d lat?“ zeptala jsem se. „Ty asi
ješt žádné plány nemáš.“ Mrkl na m . „Budu improvizovat.“
V doucn jsem na n j pohlédla. Znovu mi rozcuchal vlasy, objal
m a políbil na ob tvá e. „Ozvu se, Fleur. Sleduj zprávy.“ „Nehnu
se od televize.“ Bastien na Setha p átelsky kývl. „Rád jsem t
poznal.“ Jakmile inkubus odešel, Seth se m zeptal: „Když
ekneš,dávný p ítel‘, mluvíme, ekn me, o dob ledové?“
„Ne. Samoz ejm , že ne.“ „Aha.“ „Známe se jen čty i sta let.“
„Aha. Ano. Jenom čty i sta.“ Zk ivil obličej. „Být s tebou je
neustálé experimentování s časovou perspektivou. Mimo jiné.“
Zamyslel se. „Co je zač? Vlkodlak? Polob h?“ „Nic tak
zajímavého. Je inkubus. Určit jsi o nich už slyšel.“ Seth se
zamračil a p itakal. „Jist . N co jako sukuba, až na to, že…
pot ebuje ženy, aby p ežil?“ P ikývla jsem. „Páni. Celou v čnost.
Páni.“ Povytáhl obočí v up ímném úža su. „To musí být… páni.
Vážn drsné.“ P imhou ila jsem oči. „Nezačínej to rozebírat.“
Bastien ekl, že nechce nabourávat naše plány, jenže my jsme
vlastn žádné nem li. Jen jsme cht li společn strávit večer. V tši
na pár , která neví, co d lat, by se pravd podobn rozhodla pro
sex nebo n co podobného, jenže povaha našeho vztahu nám to
nedovolovala. Probírali jsme n jaké nápady. „Chceš si p jčit
film?“ navrhla jsem. „Máme pár kupón .“ Nakonec jsme si p jčili
Gladiátora, p i čemž jsem zjistila, že platnost kupón od Horatia
už dávno vypršela. „Ten parchant!“ „Kdo?“ podivil se Seth.
Pochopiteln jsem mu to nevysv tlovala. Pod laní démoni. Když
jsme se vrátili ke mn dom , uvelebili jsme se se Sethem na
pohovce a pustili si film. Sed li jsme t sn u sebe a bylo to
p íjemné a p itom bezpečné. Pobaven m poslouchal, když jsem
poukazovala na historické nep esnosti, z nichž se v tšina týkala
toho, že ímská íše byla mnohem špinav jší a smradlav jší.
Když film skončil, vypnuli jsme televizi a sed li potm . Seth mi
odhrnul vlasy z obličeje a hladil m po tvá i. Drobné gesto, ale
když je to to jediné, co m žete s partnerem d lat, p sobí to
p ekvapiv eroticky. Podívala jsem se na n j. Když jsem
studovala jeho výraz, v d la jsem, co zjistím. Byl pro m vším,
co jsem mohla chtít, a zá rove to nemohla mít. Stálý a milující
společník, jemuž rovného jsem za ta léta nezískala. Uvažovala
jsem, co na mn vidí. Tvá il se p átelsky. Obdivn . A trochu
smutn . „Tvé v čné léto však se nikdy nezm ní, ty nikdy neztratíš
nyn jší jas své krásy, tebou se nebude smrt chlubit, že jdeš s ní: v
mých v čných verších tu p etrváš všechny časy. Vždy dokud
bude zde žít a číst kdokoliv, dotud zde budeš ty v mých slovech
také živ.“*) „Sonet osmnáct,“ zamumlala jsem a pomyslela si, že
moc krás n recituje. Zatracen , úpln jsem zapomn la na jeho
recitační do vednosti. Kolik chlap ve v ku internetového
chatování ješt zná Shakespeara? Zlehka a pobaven se
usmíval. „Chytrá a krásná. Jak se m že n jaký muž spokojit se
smrtel nou ženou?“ „Snadno,“ opáčila jsem. Najednou jsem si
vzpomn la na po chybnosti svých p átel. „Ty bys taky mohl.“
Zamrkal a jeho zahloubaný výraz se zm nil v zoufalý. „Ale ne,
nezačínej zase s touhle debatou.“ „Myslím to vážn …“ „To já taky.
Te nechci chodit s nikým jiným. Už jsem ti to íkal stokrát. Proč o
tom po ád musíme mluvit?“ „Protože víš, že nem žeme…“
„Žádná ale. D v uj mi aspo v tom, že se dokážu ovládat. A
navíc s tebou nejsem kv li sexu. To dob e víš. Jsem s tebou kv li
tob .“ „Jak by ti to mohlo stačit?“ Žádnému jinému muži, kterého
jsem znala, to nikdy nestačilo. „Protože… protože…“ Zvedl mi
bradu a v jeho očích jsem vi d la tolik citu, až m to dojímalo.
„Protože když jsem s tebou, p ipadá mi to tak správné. Jako by to
tak m lo být odjakživa. Díky tob zase jednou v ím ve vyšší
moc.“ Zav ela jsem oči a op ela si mu hlavu o hru . Slyšela jsem,
jak mu bije srdce. P ivinul m k sob v teplém a pevném objetí.
P ipadalo mi, že se k n mu nem žu dostat tak blízko, jak bych
cht la. Nejspíš bych m la téhle debaty nechat, jenže m trápila
ješt jedna v c. Koneckonc se mi na lince po ád válel ten
zlacený certifikát. „I když ty se dokážeš ovládat a žít v celibátu…,
víš, že já ne m žu.“ Bolelo m ta slova vyslovit, ale m j vypínač
na ústa nefunguje vždycky tak, jak by m l. Navíc jsem necht la,
aby mezi námi n co stálo. „Je mi to jedno.“ Ale ucítila jsem, že
strnul. „Sethe, ty budeš…“ „Thetis, je mi to jedno. Nezáleží na
tom. Nezáleží na ničem, jen na tom, co se stane mezi tebou a
mnou.“ Mluvil tak plamenn , že m vzrušoval rozdíl mezí tímhle
jeho projevem a obvyklým mírným vystupováním. To m ale nep i
m lo tyhle dohady ukončit. Bylo to oslovení „Thetis“. Thetis.
Thetis, bohyn , která m nila podobu. Ten, kdo to umí, vždycky
vít zí nad lidmi, kte í vypadají po ád stejn . Seth mi to jméno
vybral, když se dozv d l, že jsem sukuba, když poprvé naznačil,
že ho neodradí, že jsem pekelná bytost. P itáhla jsem si ho blíž.
Nedívej se dol . Brzy nato jsme šli do postele a Aubrey se nám
schoulila u no hou. Bylo omamující cítit Sethovo t lo, jak se ke
mn tiskne pod dekou. Byla to krutá p ipomínka našich omezení.
Povzdechla jsem a snažila se myslet na n co jiného než na to,
jak je to p íjemné, nebo jak by bylo hezké, kdyby mi vklouzl rukou
pod košili. Upnula jsem se k tomu nejasexuáln jšímu, co mi p išlo
na mysl. „Chci palačinky.“ „Cože? Te ?“ „Ne. K snídani.“ „Aha.“
Zívl. „Tak to bys m la vstát d ív.“ „Já? Já je d lat nebudu.“
„Vážn ?“ V jeho rozespalém hlase byl posm šn soucitný tón. „A
kdo ti je teda ud lá?“ „Ty.“
Bylo obecn známo – p inejmenším mn a Sethovi –, že d lá ty
nejlepší palačinky na celém sv t . Vždycky byly dokonalé, tenké
a nadýchané. A když d lal palačinky pro m , použil jakousi ku
cha skou magii a vždycky mi na n ješt ud lal smajlíky. Jednou
na n dokonce ud lal G. P edpokládala jsem, že to má znamenat
moje jméno, ale on mi pak ekl, že to je G jako Grácie.
„Opravdu?“ P ejel mi rty po uchu a jeho dech m h ál. „Myslíš, že
ti ud lám palačinky? Opravdu myslíš, že to tak bude?“ „Umíš je
tak dob e,“ zašeptala jsem. „A až budeš va it, budu sed t na lince
v krátké košilce a dívat se na tebe.“ A jéje. Tak i pa lačinky se
zvrhly v erotickou záležitost. Jeho tichý smích p ešel v další
zívnutí. „No tak dob e.“ Znovu m políbil na ucho. „Možná ti
ud lám palačinky.“ Začal dýchat pomaleji a pravideln ji a jeho
t lo se uvolnilo. Zanedlouho usnul a nijak ho netrápilo, že m má
v náruči. Znovu jsem povzdechla. M l pravdu, že se dokáže
ovládat. Když to zvládne on, já to zvládnu taky. Zav ela jsem oči a
čekala, až m p em že únava. Našt stí jsem nečekala dlouho,
protože jsme si šli lehnout dost pozd . Tohle je možná klíčem k
cudnému pobytu v posteli. O n kolik hodin pozd ji jsem se
probudila v jeho náruči a skrz ze sem doléhaly tlumené zvuky
p íšerné hudby ze sedmdesá tých let. Jeden m j soused m l
pot ebu denn kolem ob da cvičit aerobic na Bee Gees.
Skutečné šílenství. Počkat. Kolem ob da? Okamžit jsem se
posadila a zpanika ila, jak jsem si rychle začala uv domovat
situaci. Moje postel. Seth rozvalený vedle m . Venku dopravní
ruch v plném proudu. Jasné zimní slunce proni kající skrz okno –
až moc slunce. Obávala jsem se nejhoršího. Pohlédla jsem na
nejbližší hodiny1Ň:0ň. Tiše jsem zaúp la a natáhla se na zem pro
sv j mobil. Uva žovala jsem, proč mi ješt nikdo nezavolal, že
mám jít do práce. Podívala jsem se na displej a zjistila, že jsem si
včera večer p i sledování filmu vypnula zvuk. Sedm vzkaz v
hlasové schránce. Palačinky už z ejm nestíhám. Zase jsem
telefon odhodila a po dívala se na Setha. Pohled na n j v tričku a
boxerkách trochu zmírnil moji nervozitu. Zat ásla jsem jím a
zatoužila vrátit se k n mu pod deku. „Vstá vej. Musím jít.“
Rozespale na m zamžoural a vypadal ješt p itažliv ji. Aubrey
se tvá ila podobn rozespale. „Co? Je moc brzo.“ „Není v bec
brzo. P ijdu pozd do práce.“ N kolik vte in na m tup zíral,
načež se posadil stejn rychle jako já. „No nazdar.“ „To nic.
Jdeme.“ Odebral se do koupelny a já se zkulturnila za použití
zm ny podoby. Pyžamo jsem zm nila na červený svetr a černou
sukni, rozpušt né vlasy na pečliv upravený drdol. Nerada jsem
to d lala tak často, mnohem radši jsem se probírala svým
skutečným šatníkem. Kouzlo zm ny podoby taky mnohem rychleji
spalovalo zásoby mé energie, což pak zase vyžadovalo čast jší
ob ti. Bohu žel ale nedostatek času si žádá své. Když se Seth
vrátil, zadíval se na m a zavrt l hlavou. „Na tohle si po ád
nem žu zvyknout.“ Čekala jsem, že p jde dom a bude
pokračovat ve spaní, ale šel se mnou do knihkupectví. Kavárna
byla jeho oblíbeným mís tem na psaní. Když jsme vešli do
knihkupectví a kavárny Eme rald City, vydechla jsem úlevou, že
nikde nevidím svou nad íze nou Paige ani majitele obchodu
Warrena. P esto tam už ale bylo plno zákazník a moji kolegové z
ranní sm ny mi neumožnili p ijít do práce nepozorovan . „Ahoj,
Georgino! Ahoj, Sethe!“ „Georgina a Seth jsou tady!“ „Dobré ráno,
Georgino! Dobré ráno, Sethe!“ Seth zamí il nahoru do kavárny a
já se vydala ke kancelá ím. Ve všech bylo zhasnuto, což mi
p ipadalo zvláštní. V bec nikdo z vedení. N kdo p ece musel
otev ít. Ve své kancelá i jsem roz svítila. Byla jsem tak
zamyšlená, jak jsem se snažila p ijít na to, co se tu d je, že m
démon naprosto p ekvapil. M l rudou k ži a n kolik roh . Vyskočil
na m , mával p i tom rukama a vrčel. Vyjekla jsem a upustila
všechno, co jsem zrovna m la v rukou. Vzáp tí jsem se
vzpamatovala a co nejvíc ho ude ila zboku do hlavy.
3
„Ty jsi ale idiot, Dougu!“ „Sakra, to bolí!“ Doug Sato, další
neschopný pomocný vedoucí v knihkupectví a jeden z
nejzábavn jších smrtelník , které znám, si sundal gu movou
masku a odhalil sv j pohledný obličej, který zd dil po ja ponských
p edcích. Promnul si čelo a ublížen se na m zamračil. P i
bližším pohledu jsem zjistila, že ta maska nemá p edstavovat
démona, nýbrž Dartha Maula z Hv zdných válek. M la jsem to po
znat. Žádný démon, který má aspo špetku sebeúcty, by nikdy
nem l tolik roh . „Co to vyvádíš?“ Sehnula jsem se, abych
posbírala v ci, které jsem upustila. „Halloween byl už p ed
týdnem.“ „Jo, já vím. Všechno se dá koupit. Tuhle jsem sehnal za
t i dolary.“ „To t ošidili.“ „Ty jsi dneska protivná. Do práce si
p ijdeš, když máš zrovna náladu. Máš št stí, že jsem tu já.“ „Proč
jsi tady?“ Doug i já jsme zastávali stejnou pracovní pozici. Ve
dnech, kdy jsme byli v práci oba, jsme v tšinou pracovali v
r zných sm nách a ne najednou. Bylo to tak lepší. Jinak jsme se
poš uchovali tak, že jsme odvád li práci za jednoho
zam stnance. N kdy ani to ne. P itáhl si pojízdnou židli a dosedl
na ni tak, že na ní p ejel p lku kancelá e. „Paige m zavolala. Je
jí špatn .“ Naše vedoucí Paige je asi v šestém m sící t hotenství.
„Je v po ádku?“ „Netuším. Jestli se jí ud lá líp, určit dorazí.“
N kolikrát se otočil na židli dokola, pak p ejel ke stolu a začal do
n j bubnovat v rychlém rytmu. P edpokládala jsem, že to je z
n jaké skladby jeho kapely. „Ty jsi ale v ráži. M l jsi v noci
úsp ch?“ „Já mám úsp ch každou noc, Kincaidová.“ „Nevykládej.
I ta tvoje démonská maska je uv iteln jší než tyhle kecy.“
„Dob e, možná nemívám úsp ch úpln každou noc, ale to se brzy
zm ní. Kapela je čím dál lepší.“ „Vždycky jsem si myslela, že jste
super,“ konstatovala jsem loajáln . Doug zavrt l hlavou a jeho
tmavé oči se mu zaleskly jako v horečce. „Ale ne. Tomu bys
nev ila. Máme te nového bubení ka a najednou… Je to jako…
Nevím. D láme v ci, co jsme nikdy p edtím ned lali.“ Zamračila
jsem se. „Kv li jednomu bubeníkovi?“ „Ne, my všichni. On je
jenom jedna z dobrých v cí, které nás potkaly. Je to jako… jako
by všechno zapadlo na místo. Taky ti to tak n kdy p ipadá? Že je
všechno prost dokonalé? No, my máme takové celé týdny.
Skladby, vystoupení, styl.“ Jeho nadšení z n j p ímo čišelo, což
m p im lo k úsm vu. „Dokonce hrajeme ve Veron .“ „Fakt?“
„Jo.“ „To je veliký sál. Teda ne jako Tacoma Dome nebo tak, ale
tam vás nenechají hrát, pokud nep itáhnete na pódium nákla ák
nebo n co na ten zp sob.“ Znovu se zatočil na židli. „M la by ses
p ijít podívat. Jde tam i pár lidí z knihkupectví. Bude to ten
nejvelkolep jší večer tvého života.“ „To teda nevím. Prožila jsem
už spoustu velkolepých večer .“ „Tak teda druhý nejlepší. Pokud
by ses ovšem necht la p ipo jit k mým fanynkám. Ud lal bych t
jejich vedoucí. Vždycky bys u m m la šanci jako první.“ Obrátila
jsem oči v sloup a vzpomn la si na sexuální narážky se Sethem.
Bylo mi z toho smutno. „Hele, Dougu, myslíš, že spolu lidi m žou
chodit, aniž by spolu m li sex?“ Zaklán l se na židli, ale najednou
se prudce p edklonil. „Pro pánakrále! Ty fakt uvažuješ o tom, že
se p idáš k mým fanynkám.“ „Myslím to vážn . Dva lidi, co spolu
chodí bez sexu – je to skutečnost, nebo fantazie?“ „Dob e, dob e.
Jak dlouho? Týden?“ „Ne. ekn me m síce.“ „Jsou to Amišové?“
„Ne.“ „Jsou oškliví?“ „Ehm, ne.“ „Tak kde to vázne?“ „Nem žou to
d lat. Ne te a ve svém v ku. Proč se ptáš?“ „Jen tak.“ Povytáhl
obočí. „Samoz ejm , že nem žou.“ Nev d l o mn a o Sethovi,
ale znal m . Vtom se rozezn l interkom a shán l posilu k
pokladnám. „Kámen, n žky, papír?“ navrhl Doug a op t se zatočil
na židli. „Ne, p jdu já. M la bych vynahradit sv j pozdní p íchod.
Navíc myslím, že by ses m l vzpamatovat z toho p edávkování
kofeinem. Nebo z megalomanie. Nevím, co z toho je horší.“
Obda il m úsm vem a vrátil se k Tetrisu, který m l zastavený na
počítači. Po pravd mi ani nevadilo jít mezi lidi. Pracovala jsem
proto, že m práce bavila, ne pro peníze. Nesmrtelnost je dlouhá
a práce tak n jak usm r uje lidskou existenci, i když už technicky
vzato člov kem nejsem. Prost mi p ipadalo správné n co d lat a
na rozdíl od mnoha neš astník na tomto sv t m moje práce
baví. B hem dne v práci jsem n kolikrát zašla za Sethem, vypila
hodn čokoládových moka a lítala jako hadr na holi, jelikož se
blížily svátky a chodilo čím dál víc zákazník . V jednu chvíli jsem
musela vytáhnout Douga, aby mi pomohl. Našla jsem ho v kance
lá i, kde stále ješt hrál Tetris. Otev ela jsem pusu a cht la si začít
utahovat z jeho pracovní morálky, ale pak jsem si všimla, co je na
monitoru. Hrál Tetris pravideln , takže jsem znala tu hru i jeho
zkušenosti. To, co jsem te uvid la, mi ale vyrazilo dech. M l
nejvyšší skóre, jaké jsem kdy vid la, a byl v tak pokročilém kole,
že mu jednotlivé tvary padaly neskutečnou rychlostí. Nedokázala
jsem je ani sledovat. On je ale všechny mistrn otáčel a
p esunoval a nikdy neud lal chybu. „Proboha,“ zamumlala jsem.
V žádném p ípad nemohl mít tak rychlé reflexy. Počítač z toho
nejspíš každou chvíli vybuchne. „Vidím, že ti poslední dobou
vychází opravdu všechno.“ Zasmál se – možná mojí poznámce,
možná mému ohromení. „Pot ebuješ m na prodejn ?“ „Jo… I
když mi to te p ipadá jako mrhání časem ve srovnání s tímhle…
mistrovstvím. Jako bych vyrušovala Michelangela.“ Doug ochotn
pokrčil rameny, vypnul hru a následoval m ven z kancelá e.
Myslím, že počítači se nejspíš ulevilo. Pak jsme spolu v pohod
pracovali až do konce mé sm ny. M l dobrou ná ladu z úsp chu
svojí kapely, a tak čas plynul p íjemn . Když mi skončila sm na,
navrhla jsem mu, že zav u místo n j, když musel neplánovan
p ijít do práce. Odmávl to. „Pus to z hlavy. B ž se radši n kam
pobavit.“ Když jsem odcházela z obchodu, míjela jsem regál s
časopisy, kde m upoutalo poslední číslo Amerického tajemství.
Velkými palcovými titulky tam stálo: Cadyová a O’Neill jsou zp t!
Seth Mortensen pro nás exkluzivn napsal povídku. No nazdar.
Co jsem to za p ítelkyni? Seth mi o tom ekl, ale já na to úpln
zapomn la. Vyšlo to včera. Když se s ním denn schá zím,
zjevn m to odvádí od jeho um ní. Než mu vyšla poslední kniha,
doslova jsem si odškrtávala dny v kalendá i. Hned jsem zatoužila
si povídku p ečíst, ale v d la jsem, že dnes večer bych stejn
nem la na čtení čas. V hlasové schránce jsem totiž m la vzkaz
od Bastiena, že se u m večer zastaví, a m la jsem dojem, že to
asi nebude jen na chvilku. Zítra, slíbila jsem si. Zítra si to p ečtu.
Sotva jsem p išla dom , dorazil Bastien a p inesl thajské jídlo.
„Jak to dnes šlo ve sv t literatury?“ dotázal se b hem pikni ku,
který jsme si uspo ádali v obýváku na podlaze. Aubrey nás
pozorovala z bezpečné vzdálenosti, ale víc ji zajímala miska se
zeleným kari. Thajské jídlo s ní nic ned lalo.
„Divn ,“ odpov d la jsem. Vybavila jsem si, jak jsem zaspala, jak
se Doug zvláštn choval a jak lidi nakupovali jako o život. „Jaký
tys m l den?“ Z jeho výrazu bylo jasné, že umírá touhou pov d t
mi o tom už od chvíle, kdy vstoupil do mého bytu. „Fantastický.
Dneska jsem se nast hoval do toho domu. M la bys vid t to
okolí. Je to prost americký sen. Velké domy, pečliv upravené
trávníky, garáže pro t i auta.“ „Pro t i auta? Máš aspo jedno?“
„Jist . Firemní.“ „Hmm. Mn nikdo firemní auto nedal.“ „To proto,
že se nechystáš na svedení století. Už jsem se s ní seznámil.“ „S
Danou?“ „Hned první den a ona za mnou p išla! V ila bys tomu?
Je to, jako bych nemusel d lat v bec nic. Tahle akce prost b ží
sama od sebe. Já jsem jenom nástroj. Nebo spíš hračka – Danina
hračka.“ „To teda nevím,“ poznamenala jsem suše. „Nebo se na
tebe snad už vrhla a strhala z tebe oblečení?“ „To zrovna ne.
Vlastn jen p išla, aby m p ivítala v soused ství. Ale taky m
pozvala na party, kterou bude po ádat. ,Listo padová grilovačka.‘
Okouzlující, co?“ „Rozkošné. Nic nemiluju tolik jako jíst hotdogy a
mrznout u toho.“ Š ouchl do m loktem. „Tak to jen nazvala, Fleur.
Bude to leg race. A navíc se to bude po ádat uvnit . Víš, že už se
zase vracíš k tomu svému cynismu?“ „Nejsem cynická. Jen na
celou tuhle záležitost pohlížím skepticky. P ijde mi to až p ehnan
propracované. Spousta práce kv li jedné souloži.“ „Jedné
souloži?“ Sykl na m a zavrt l hlavou. „P jč mi note book.“ Došla
jsem pro n j do ložnice, a když jsem se vrátila, p istihla jsem
Aubrey, jak vylizuje m j talí . Nohou jsem ji odstrčila a po dala
Bastienovi počítač. Párkrát kliknul a ocitl se na stránkách Výboru
pro zachování rodinných hodnot. Danina organizace. V tšina
jejích talkshow z rádia tam byla nahrána v archivu a bylo možno
záznamy stáhnout. Bastien jeden vybral a veče i jsme do jedli za
zvuk jejího sytého melodického hlasu. První po ad se týkal
homosexuality. VPZRH stav l na odiv p eslazenou
dobrosrdečnost a touhu pomáhat lidem zlepšit ame rický život.
Jelikož otev ené rasistické nebo sexistické eči poško zují image,
podávala organizace své názory trochu zaobalen ji. Odsuzovat
homosexualitu nicmén není tabu – bohužel. Dana v tomto
po adu rozebírala, jak je d ležité „pomáhat“ t mto li dem, aby
pochopili p irozenost a to, jak má podle Božího zám ru vypadat
láska. Prohlašovala, že pokud budeme tolerovat takový zbloudilý
životní styl, povede to ke zhroucení rodiny. A d ti – pro lásku
Boží, pomyslete na d ti! Její další po ad se týkal dnešního
nemravného oblékání. Jediným ešením jsou školní uniformy a
módní cenzura. Jak m žeme čekat, že dnešní dívky budou mít
n jakou sebeúctu, když se oblé kají jako d vky? To vede k
sexuálním akt m, na n ž ješt nejsou p ipravené. Net eba
zmi ovat fakt, že si pak ty dívky myslí, že jejich hodnota spočívá
ve vzhledu, nikoli charakteru. Pomyslela jsem p itom na krajková
purpurová tanga, která mám pod džínami. Jak se vylučuje
charakter a sexappeal? T etí po ad, který jsme vyslechli, byl o
tom, že je zbytečné po učovat teenagery o bezpečném sexu a
antikoncepci. Jediným e šením je zdrženlivost. Udržovat je v
nev domosti. Konec p íb hu. „Dost,“ poznamenala jsem. P i
jejích povrchních slovech plných p edsudk a nasáklých
takzvanou láskou a dobrotou se mi zvedal žaludek. Bastien se
zazubil. „Po ád si myslíš, že jde jen o jednu soulož?“ Natáhla
jsem se na koberec a položila si nohy Bastienovi do klína. Začal
mi je masírovat. „Nesnáším pokrytce. Dobré nebo špatné. A
nezáleží na tom, co propagují.“ „M la bys slyšet, co vykládala
d ív. Zastávala hrozné názory. Jeden horší než druhý –
vyhledával jsem to celý den. M žu to pro tebe vyhrabat.“ Zdvihla
jsem ruku. „Prosím t , jenom to ne. V ím ti. Ta mrcha musí
padnout. Kdybych m la meč, pasovala bych t jím na rytí e a dala
ti svoje požehnání.“ Lehl si vedle m . „Tak proč si teda nezabereš
místo v první ad ? Poj se mnou na tu party. Určit nikomu
nebude vadit, když si tam Mitch p ivede sestru.“ „Party v
Eastside? Tak daleko moje požehnání nesahá.“ „Ale no tak.
P iznej si to: máš perverzní touhu poznat ji osob n . Navíc už je
to hezká doba, cos m naposled vid la v akci. Mohla by ses n co
p iučit.“ Rozesmála jsem se a p ekulila se na bok, abych na n j
vid la. „Jako bych se od tebe pot ebovala n co učit.“ Taky se
obrátil na bok a samolib se usmál. „Vážn ne? Tak to dokaž.
Poj me dnes večer na lov.“ Úsm v m opustil. „Co?“ „Jako za
starých čas . Zajdeme n kam do klubu, trochu si za makáme,
každý n koho ulovíme a doplníme energii.“ Na mysli mi vytanuly
ho kosladké vzpomínky. Vybavila jsem si francouzské kabarety
devatenáctého století. S Bastienem jsme vyparád ní vyráželi ven,
rozd lili se a znovu se sešli až ráno, kdy jsme se smáli a
vzájemn se chlubili svými úlovky. Ta hra už mi ale nep ipadala
p itažlivá. „To už ned lám. íkala jsem ti to.“ „Jasn , ale n jak
p ežívat p ece musíš.“ „P ežívám. Doplnila jsem si energii p ed
pár dny. Te budu n jaký čas v pohod .“ Bastien se zamračil.
„P ed pár dny? Fuj. Ten spisovatel z tebe teda d lá nudnou
patronku.“ „Hele, s ním to nemá nic společného. Je to moje
rozhodnutí.“ „Jasn .“ „Co je to za tón?“ „Nevím, co si o tom
myslet. Nejd ív mi to tvoje chození se spisovatelem p ipadalo
zábavné – i když je dost nudný patron a nejspíš to skončí tím, že
ti ublíží. Te si ale začínám myslet, že to je jen další projev toho,
co se s tebou d je. Začalas chodit s milým chlápkem. A co d láš?
Pomocnou vedoucí v knihkupectví? A to se ani nezmi uju o tom,
že máš kočku.“ Aubrey se nasupila a já taky. „Na tom p ece není
nic špatného, že mám kočku. A Seth není nudný.“
„Ty to asi víš nejlíp. Jenom na m prost neud lal moc dojem, to
je vše. Když t baví smrtelníci, mohla by sis najít lepšího.“
„Nechci lepšího. Žádný lepší není. Chci jeho.“ „Jak chceš. Jenom
mi p ijde, že začínáš být obyčejná. Bývalas neobyčejná.“ „Au. A to
všechno kv li tomu, že s tebou te nechci jít lovit?“ Bastien
pokrčil rameny. „Tak dob e. P jdeme. Ale pro sebe žádnou ob
nechci.“ „Platí.“ Zašli jsme do klubu na Pioneer Square a oba
jsme vypadali krásn , dokonale a sexy, jak m že vypadat jen
sukuba a inkubus. Vlasy jsem si vyčesala do rozježeného sexy
culíku a na sebe si vzala sv tle modré tílko s výst ihem do véčka,
který sahal skoro až k pupíku. Výst ih byl lemován krajkou a brát
si pod tenhle kus od vu podprsenku nem lo smysl, tak jsem si ji
nevzala. Sotva jsme se ocitli na tanečním parketu, ovzduší kolem
nás zhoustlo. Zachvátil m rytmus. Pohyby a pot byly omamující.
Chvíli jsme s Bastienem tančili spolu a uv domovali si pozornost
našich obdivovatel , i když byl klub narvaný návšt vníky. Fyzic ká
p itažlivost spočívá v n čem víc než jen v dokonalém vzhle du.
Chce to oční kontakt, sebev domí a taky pohyby. Inkubové a
sukuby se to naučili už dávno. Ti dob í se pohybují s takovou
grácií, že se s nimi m že m it jen málo smrtelník . Já jsem tanči
la dob e, ješt než jsem se stala sukubou, takže te pat ím k t m
nejlepším, co se týče eči t la. Pozorovat nás muselo být neodola
telné a vzrušující. Po chvíli jsme se rozd lili. Výsledky sukubí hry
m n kdy stresovaly, ale samotná hra m bavila. Byla to veliká
zábava. Šla jsem od partnera k partnerovi a užívala si jejich
reakce a touhu, kterou jsem v nich vyvolávala, když jsem si s nimi
tak pohrávala. P estože často nadávám, tohle je ten d vod, proč
jsem se vzdala své duše smrtelnice a oddala se tomuto povolání.
P iznávám, že m lákalo pomyšlení, že bych s n kým odešla a on
by se m dotýkal. Pak jsem ale pomyslela na Setha a na jeho
v rnost. Ne. Žádné ob ti, které nepot ebuju. Umím být hodná.
Chci být hodná. Prost počkám, až budu opravdu pot ebovat
doplnit energii.
Na druhém konci místnosti jsem uvid la Bastiena, jak na m kývl
hlavou, načež odešel v objetí s malou blondýnkou. Když se pak
vrátil, p išel pro zm nu s brunetkou. Ten je tedy úsp šný! Dom
jsem se dostala až ve dv hodiny ráno. Druhý den jsem se
probudila unavená a všechno m bolelo. Moji náladu ješt
zhoršovalo počasí. Když jsem šla do práce, pršelo tak, že déš
vytvá el šedivou clonu. Všechno se zdálo studen jší. Vyr stala
jsem v teplém st edomo ském klimatu a na tyhle zdejší teploty
jsem si nikdy nezvykla. Když jsem p išla do knihkupectví, zjistila
jsem, že op t otev e li beze m . Bylo to zvláštní. Ačkoli byli v
práci stejní zam stnanci jako včera, dnes m nikdo halasn
nezdravil. U pokladen byly Casey a Janice. P estaly na chvilku
pracovat a podívaly se na m se záhadným výrazem. Janice se
naklonila ke Casey a n co jí pošeptala do ucha. Když si všimly
mého zv davé ho pohledu, p inutily se k úsm vu. „Ahoj,
Georgino.“ „Ahoj,“ odpov d la jsem. Mátlo m to a bylo mi to
trochu nep íjemné. Když jsem pak procházela kolem informací,
zjistila jsem, že i Beth se na m kouká stejn podivn . „Jak to
jde?“ zeptala jsem se, když nic ne ekla. „Fajn.“ Rychle se
zadívala na monitor p ed sebou. Už d ív jsem si p i p íchodu do
práce párkrát vysloužila n ko lik podivných pohled , ale tohle už
bylo p íliš. Když jsem totiž s milencem a absorbuju jeho životní
energii, dodá mi to pak šarm, který nev domky p itahuje
smrtelníky. Kv li téhle zá i si ze m Hugh utahoval, když jsme
hráli poker. Tohle ale ty pohledy zavinit nemohlo. Poslední dávku
energie jsem dostala p ed pár dny, jak jsem ekla Bastienovi. Te
už by moje zá e m la být o dost slabší. Navíc poznám okouzlený
po hled, když ho vidím. Tohle okouzlené pohledy rozhodn
nebyly. Vyjad ovaly zv davost. Podobn se na vás dívají lidé,
když máte pusu upatlanou od jídla nebo vám chybí knoflík. Nic z
toho se mi nezdálo pravd podobné, ale p esto jsem rad ji
zamí ila na toaletu, abych se p esv dčila, že mám zevn jšek v
po ádku.
Bez poskvrnky. Dlouhá džínová sukn a tmavomodrý svetr byly
hladké a dokonalé. Makeup taky v po ádku. Rozpušt né vlasy po
lopatky. Takhle vypadám normáln . Nic, co by mohlo vzbudit
takovou pozornost. Odmávla jsem to s tím, že asi p eháním, a
zamí ila jsem na horu do kavárny. Seth mi ze svého pracovního
koutku kývl na pozdrav. Aspo že on se chová normáln . Za
pultem stála nová barmanka, a sotva m spat ila, málem upustila
z ruky kelímky. „Dodobrý den,“ vykoktala a vykulenýma očima si
m m ila od hlavy k pat . „Dobrý den,“ odpov d la jsem. Tahle
žena m ani neznala. Proč se chová taky tak podivn ? „St ední
bílé čokoládové moka.“ Chvíli jí trvalo, než se pustila do p ípravy
a napsala mou ob jednávku na kelímek. P i markování se
zv dav zeptala. „Vy jste Georgina, že jo?“ „Jo. Proč?“ „Jen jsem
o vás slyšela, to je všechno.“ Sklopila zrak. Nic dalšího už
ne ekla, jen mi ud lala a podala moje moka. Vzala jsem si ho,
došla k Sethovi a usedla proti n mu. Barmanka na nás dál se
zájmem civ la, ale když si všimla mého pohledu, ihned se
podívala jinam. „Ahoj,“ pozdravil m Seth a prsty se mu míhaly po
klávesnici. „Ahoj,“ ekla jsem. „Dneska se všichni chovají divn .“
Vzhlédl. „Vážn ?“ Okamžit jsem na n m poznala, že je pohl cen
záchvatem inspirace. V takových chvílích byl ješt roztržit jší a
nesoust ed n jší než obvykle. Sukuby by si mohly gratulovat,
kdyby m ly na muže takový účinek. „Jo. Nep ipadám ti divná?
Mám dojem, že na m všichni zírají.“ Zavrt l hlavou, potlačil
zívnutí a začal zase psát. „Mn se zdá, že je všechno p i starém.
Máš hezký svetr. Možná proto na tebe koukají.“ „Možná,“ p itakala
jsem a ten kompliment mi trochu pozvedl náladu, ačkoli jsem mu
moc nev ila. Necht la jsem Setha rušit p i psaní, a tak jsem se
zase zvedla a protáhla se. „M la bych se vrátit do práce.“
Rozhlédla jsem se po kavárn a uvid la jsem pokladního Andyho,
jak si kupuje kafe. „Támhle!“ sykla jsem na Setha. „Vid ls to?“ „Co
jsem m l vid t?“ „Andy se zlomysln uculil.“ „Ne, to ne.“ „Ale ano.
P ísahám.“ Když jsem sešla dol do hlavní části prodejny, potkala
jsem Warrena. Byl to pohledný padesátník a majitel knihkupectví.
O jeho morálních kvalitách by se ovšem dalo pochybovat. D ív
býval mým pravidelným milencem, ale pak jsem slíbila Jeromovi,
že budu svád t jen dobré muže. S Warrenem už jsme spolu delší
dobu nespali. Vzhledem k tomu, kolik kvalitních duší už jsem
získala, mi trochu chyb lo občas si užít s n kým, kdo netrpí vý
čitkami sv domí. „Nazdar, Georgino.“ Ulevilo se mi, že alespo on
na m neci ví. „Bylas naho e a mluvila s Mortensenem?“ „Ano,“
p itakala jsem a uvažovala, jestli mi vynadá za to, že jsem nešla
rovnou pracovat. „Mrzí m , žes musela po schodech. Víš, že tady
máme výtah.“ Te jsem zase já z stala zírat s pusou doko án.
Samoz ejm , že je tu výtah. Je na klíč a používají ho
handicapovaní zákazníci nebo se v n m st huje zboží. Jinak se
skoro nepoužívá. „Ano, vím o tom.“ Warren na m mrkl a
pokračoval ve své cest nahoru. „Jen jsem se cht l ujistit.“
Zavrt la jsem hlavou a zamí ila k pokladnám, abych vyst ídala
Andyho, který m l pauzu na ob d. Janice a Casey se p ede mnou
nejd ív chovaly škroben , ale postupem času se trochu uvolnily.
Ostatní zam stnanci na m ale dál s úžasem zírali, a když si my
sleli, že se nedívám, cosi si špitali. Potom za mnou p išel Seth a
ekl mi, že si musí jít n co vy ídit a že se uvidíme pozd ji. Beth
p itom upadla z ruky kniha a vypa dala, že každou chvíli omdlí.
„Tak fajn,“ vyk ikla jsem, když Seth zmizel. „Co se tady d je?“
Casey, Beth i Janice se tvá ily úzkostliv . „Nic, Georgino. Vážn
nic.“ Beth m obda ila n čím, co m lo patrn p edstavovat
vít zoslavný úsm v. Ostatní ženy jen mlčely a tvá ily se nevinn ,
až and lsky. Ničemu z toho jsem samoz ejm nev ila. D je se tu
n co zvláštního. Zvláštn jšího než obvykle. Pot ebovala jsem to
zjistit a v knihkupectví je jen jediná osoba, která mi m že
poskytnout odpov . Zav ela jsem pokladnu a rozb hla se do své
kancelá e, kde u počítače sed l Doug. Rozrazila jsem dve e a
otev ela pusu, p ipravená po ádn ho se vat. Nadskočil leknutím
z mého náhlého p íchodu. M l ne obyčejn rychlé reflexy, ale
p esto se polil kávou, které se práv chystal napít. Tvá il se
podivn , skoro až provinile. Bezpochyby zase pokračoval v
Tetrisu. Tohle m ale neodradilo od toho, abych spustila svou
tirádu. Zmoc oval se m podivný pocit, který pramenil spíš z
mých ne smrtelných smysl než z obvyklých p ti lidských.
P ipadalo mi to divné, skoro až nep íjemné. Jako by n kdo sk ípal
nehty po tabuli. Nic, co bych dokázala identifikovat nebo to už
n kdy p ed tím zažila. Rozhlédla jsem se po místnosti a tak nap l
jsem čekala, že tam objevím schovaného n koho nesmrtelného, i
když jsem se cítila jinak než obvykle, když zaznamenám energii
n koho jiného. Doug se napil kávy, odložil kelímek a pozoroval
m s podivu hodným klidem. „M žu ti s n čím pomoct,
Kincaidová?“ Zamrkala jsem, znovu se rozhlédla po kancelá i a
zavrt la jsem hlavou. Ten pocit zmizel. Co to sakra bylo? Mohla
bych to p ičíst zjit ené p edstavivosti ze stresu, ale po prožitém
tisíciletí sukubí ho života jsem pochybovala, že by te moje
nesmrtelné smysly začaly najednou vytvá et halucinace. A p itom
jediná v c, která by se tu dala považovat za nadp irozenou, nebo
dokonce božskou, bylo Dougovo mistrovství v Tetrisu. To ale spíš
souvisí s tím, že se v práci fláká, než s n jakou magií, pomyslela
jsem si suše. Vzpomn la jsem si na své spravedlivé rozho čení,
pustila z hlavy tuhle podivnost a znovu se rozzu ila nad tou
p edchozí. „Co se tu sakra d je?“ vyk ikla jsem a zabouchla za
sebou dve e. „Myslíš moje úžasné výsledky v Tetrisu?“ „Ne! Co se
d je se všemi! Proč se ke mn dneska chovají tak divn ? Zírají
na m , jako bych byla zr da.“ Dough se dál tvá il p ekvapen , ale
v jeho výrazu jsem zaznamenala ješt n co. „Aha. Tohle. Ty
vážn nevíš?“
Nejradši bych ho zaškrtila. „Samoz ejm , že nevím! Co se d je?“
Ledabyle posunul po stole n jaké papíry a zvedl časopis
Americké tajemství. „Už jsi četla tu Sethovu povídku?“ „Nem la
jsem čas.“ Hodil po mn časopis. „Tak si to p ečti. Dej si n kde
pauzu na jídlo – ne tady – a čti. Nehnu se odtud, dokud se
nevrátíš.“ Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že jeho sm na už
končí. „Ale co to má společného s…“ Zvedl ruku, aby m umlčel.
„Jen si to p ečti. Hned.“ Zamračila jsem se, sebrala časopis,
odešla z knihkupectví a usadila se ve své oblíbené kavárn v
ulici. Dala jsem si dušené ryby se zeleninou a otočila první
stránku. P emýšlela jsem, co asi tak Doug čeká, že tam objevím.
Jak mi Seth objasnil p ed n kolika týdny, tahle povídka je spíš
tajemná, a není v ní tak rozebrán vývoj a psychologie postav.
Cadyová a O’Neill pracovali pro fiktivní instituci poblíž
Washingtonu, kde pátrali po archeologických objevech a
um leckých dílech. Často vyproš ovali n jaký um lecký p edm t
z ru kou mezinárodních zlod jských gang , nebo odhalovali
záhadný kód na kousku keramiky. M li tradičn rozd lené role:
Bryant O’Neill pracoval v terénu, odvád l fyzickou práci a šel z
jedné rvačky do druhé. Rezervovaná Nina Cadyová se zase
zam ovala na výzkum a často celé noci luštila prastaré texty, aby
získala n jaký klíčový d kaz. Tahle povídka obsahovala
vícemén tytéž prvky, ale Seth v brilantní styl a vtipné dialogy z
ní d laly vynikající čtení. Dalším charakteristickým rysem je, že
O’Neill se skoro pokaždé zaplete s n jakou kráskou, i když v
poslední knize to Seth obrátil a romá nek si začala Cadyová.
Povídka však nijak nevybočovala ze zažitých stereotyp a O’Neill
to v ní zkoušel na krásnou kurátorku z muzea. Genevieve se
loudala výstavními sály a p sobila jako královna všech exponát .
Pozorovala návšt vníky i expo zice obez etným i p ísným
pohledem. Její hn dozelené oči mu p ipomínaly kočku m ící si
svou ko ist. P esn tak si p ipadal, když se p ed ním zastavila,
pomalu ho p ejela pohledem a olízla si plné rty. Ach, Bože, být tak
myší, pomyslel si. „Pane O’Neille,“ zavrn la a odhrnula si pramen
lesklých vlas z obličeje. Do jejích sv tle hn dých vlas se mí sily
sv tlejší medové prameny jako zlaté žíly v rud . Cht l do nich
zabo it obličej. Cht l je ochutnat. „Jdete pozd .“ P estože byl
dob e o t icet centimetr vyšší než ona, p ipadalo mu, že má nad
ním navrch. Jako by se m l kát za svou nedochvilnost a čekalo
se, že v její p ítomnosti po klekne. Ne že by mi to vadilo, pomyslel
si a snažil se tolik nezírat na tenkou látku jejích šat , která jí t sn
obepínala boky a adra. Ta adra byla dokonalá. Jejich velikost
na n j d lala dojem, ale zase nebyla tak veliká, aby to p sobilo
groteskn . A jejich tvar… tak nádherné k ivky by nikdy nedokázal
okopírovat žádný mistr socha … Uv domil si, že od n j očekává
n jakou odpov , a tak odsunul tyhle myšlenky na pozd ji a
obda il ji klidným úsm vem. „Omlouvám se.“ Te patrn nebyla
nejvhodn jší chvíle zmi ovat se o útoku v hotelu. „Ale já nikdy nic
neusp chám. Alespo ne, co se týče žen.“ To byl nejkrotší z
jejich sugestivních dialog . Nep ekvapilo m , že se jejich vztah
začal vyvíjet a procházet celým p íb hem. Koneckonc ,
pomyslela jsem si suše, to by ani nebyli Cadyová a O’Neill, kdyby
aspo jeden z nich nezabodoval. A on tedy zabodoval. P irovnání
ke kočce sed lo, protože Genevieve byla skutečn sexy kočka
jak se pat í. Svázala O’Neilla ve výtahu a provád la s ním takové
výst ednosti, že jsem dokonce i já povytáhla obočí. P ekvapilo
m , že tu scénu v Americkém tajemství neproškrtali. Ale lhala
bych sama sob , kdybych nep iznala, že je vzrušující, jaké
nep ístojnosti se mohou dít v obyčejném… Výtahu? Víš, že tady
máme výtah, ekl mi p edtím Warren. Sv tle hn dé vlasy.
Hn dozelené oči. Malá. Hezká adra.
„Ne!“ zaúp la jsem a odhodila časopis, jako by m mohl
kousnout. P istál vedle prázdné misky a procházející servírka m
obda ila p ekvapeným pohledem. Rychle jsem hodila na st l
peníze, popadla kabát a kabelku a poklusem vyb hla zpátky do
knihkupectví. Doug v naší kancelá i stále ješt hrál Tetris, ale já
byla p íliš rozrušená, než abych n jak komentovala jeho obdivu
hodné výkony. Všechny ty pohledy. Šepoty a úšklebky. Te už mi
to dávalo smysl. „Oni si myslí, že jsem to já!“ zaječela jsem na n j
tak, že dnes už podruhé nadskočil leknutím. „Genevieve. Všichni
si myslí, že jsem nadržená fetišistická domina, která ráda svazuje
chlapy ve výtahu!“ Doug povytáhl obočí. „A nejsi?“
4
„Dougu!“ Pokrčil rameny. „O nic nejde. Je to fakt sexy.“ „Ale já
takové v ci ned lám. Tohle nejsem já.“ „Vypadá to na tebe. Její
jméno začíná taky na G.“ „Ale to není…“ Polkla jsem, když mi
došla ta podobnost. Doug m sledoval s obdivem. „Nem žeš jim
to vyčítat. Popis sedí, vy dva se k sob hodíte, všichni v dí, že
jste s Mortensenem po ád spolu – a to se ani nezmi uju o tom,
jaká jsi jeho fanynka. Když si Casey tu povídku p ečetla,
prohlásila, že jste spolu včera začali chodit. M las slyšet ty
spekulace, co to vyprovokovalo.“ „Ale… to nic není.“ Nikdo v práci
neví, že se Sethem spolu chodíme. Necht la jsem, aby se to
rozk iklo. „My jsme nic ne ud lali.“ Doug znovu pokrčil rameny a
zvedl se od počítače. „To je ško da. Kdyby to byla pravda, moje
mín ní o tob by nekleslo. Je to tvoje v c.“ Zaúp la jsem. „Ne,
když je to černé na bílém v časopise, který si m že p ečíst
každý.“ „Myslel jsem, že je to jen fikce,“ p ipomn l mi s mazaným
úsm vem a oblékl si kabát. „Taky že ano! Dougu, co te mám
d lat?“ „To nevím, Kincaidová. Určit ale na n co p ijdeš. Možná
bys m la začít tím, že se zeptáš Mortensena, proč takhle
vystavuje na odiv svoje sexuální fantazie.“ Štípl m do tvá e a já
jsem ucukla. „Já te musím na zkoušku. Zítra nás čeká velký
večer. Zatím!“ Pak už moje sm na pokračovala bídn . Když jsem
te v d la, proč na m všichni tak zírají, p ipadala jsem si
ponížená. Nesná ším, když si o mn lidi n co domýšlejí a myslí si
o mn hrozné v ci. Tedy ne že bych nikdy d ív nikoho nesvázala
nebo bych nem la sex ve výtahu, ale stejn . To nejsou zrovna
v ci, které bych cht la ve ejn probírat. Sv j intimní život ráda
tajím. Rad ji jsem se co nejvíc zdržovala v kancelá i a ven jsem
vylezla, jen když to bylo nezbytn nutné, anebo abych zjistila,
jestli už se Seth nevrátil. Pár hodin p ed zav ením jsem ho
konečn uvid la zase u jeho stolu. Sedla jsem si proti n mu a
vyp nila. Bylo mi jedno, co si o nás všichni pomyslí. „Proč jsi to
ud lal? Proč jsi o mn takhle napsal?“ Seth vzhlédl od svého
notebooku a jeho výraz jasn prozrazoval, že psaní v nuje
mnohem víc pozornosti než mn . Klidn jsem zrovna mohla být
hlavní postavou n jakých orgií v dalším románu. „Ta povídka!“
Hodila jsem na st l Americké tajemství. „Napsal jsi o mn . Ud lal
jsi ze m Genevieve.“ Zamrkal. „Ne, to nejsi ty.“ „Vážn ? Tak proč
naše jména ob začínají na G? Jak to, že po dobn vypadáme?“
„V bec se jí nepodobáš,“ opáčil. „Polovina zam stnanc si myslí
n co jiného. Myslí si, že já jsem ona! Myslí si, žes popsal, jak
jsme si to spolu rozdali ve vý tahu.“ Jeho výrazem se konečn
mihlo pochopení a k mému zd šení se dokonce usmál. „Vážn ?
To je legrační.“ „Legrační? Je to hr za! Všichni si myslí, že jsem
úchylačka, co ráda svazuje partnery.“ „Thetis,“ začal n žn , ale
po ád vážn . „Já…“ „Nezkoušej to na m s Thetis. To nezabere.“
„Tu povídku jsem napsal p ed p lrokem. Dávno p edtím, než jsem
t poznal. Ve vydavatelském sv t to takhle rychle nechodí.“ „To
ale ostatní nev dí.“ Bylo mi z toho do pláče. „Nikdy jsem z nikoho
neud lal postavu tak, že by podobnost byla očividná.“ „Jo? To ale
taky nikdo neví,“ namítla jsem a schoulila se se zk íženými
pažemi na židli. Seth si povzdechl a soucitn m pozoroval
jantarov hn dýma očima. „Chceš, abych jim n co ekl? Že to
nejsi ty?“ „Proboha, o to víc by si pak mysleli, že jsem to já. A jak
bys to navíc cht l ud lat? Svoláš tiskovou konferenci, abys očistil
moje jméno?“ „Promi ,“ pov d l mi vážným tónem. „Nikdy by m
nena padlo, že se m že stát n co takového.“ Zaváhal. „Po ád…
Po ád ješt chceš zítra večer n kam vyrazit? Teda pokud ne…“
Zase mluvil tak rozkošn plaše, že už jsem se na n j nemohla dál
zlobit. „Po ád chci n kam vyrazit,“ ekla jsem mu. „Ale myslím…,
že bychom na ten koncert m li p ijít každý zvláš . Bude tam totiž
v tšina zdejších zam stnanc .“ Otev el pusu, aby promluvil, ale
pak si to rozmyslel. Nejspíš mi cht l íct, že to p eháním, ale po
tom vzteklém výbuchu si to rozmyslel. Seth nebyl zrovna hádavý
typ. A nebyl ani hloupý. „Dob e,“ souhlasil nakonec. „Sejdeme se
až tam.“ „Georgino?“ Vzhlédla jsem a spat ila, jak u nás stojí
Paige a tvá í se značn nesouhlasn . Ani jsem si nevšimla, kdy
p išla. M la na sob další ze svých p ekrásných kostýmk ,
tentokrát jasn fialový, který se velmi hodil k její tmavé pleti.
„M žeme si na chvilku promluvit?“ zeptala se m pochmur ným
tónem. „V soukromí.“ Následovala jsem ji do její kancelá e a
nechala ji, aby za námi zav ela dve e. Ani m nep ekvapilo, že jí
na stole leželo Americké tajemství. „Takže,“ začala škroben .
„Donesly se ke mn n jaké drby…“ „Sakra. To nejsem já.“
Pov d la jsem jí všechno, co jsem se te dozv d la, včetn toho,
že Seth íkal, jak dlouho vydavatelstvím trvá, než tako vou
povídku otisknou. Když jsem skončila, m la jsem dojem, že jsem
ji p esv dčila o své nevin . Pomluvy kolující po pracovišti ji
vždycky znepokojovaly. S pohledem up eným do prázdna
zabubnovala svými dlou hými rudými nehty do stolu a asi
p emýšlela, co d lat. „Mezi zam stnanci se to vyjasní, anebo na
to časem zapomenou. Ale ne líbí se mi, že by z toho mohl
vyvozovat záv ry n kdo zvenčí. Ty jsi opravdu úpln stejná jako
ta postava, a kdokoli si tu povídku p ečte, bude si to myslet.
Nechci, aby se začaly ší it eči, že tady Seth pracuje proto, že mu
naše zam stnankyn poskytují sexuální laskavosti.“ „Panebože!“
Skryla jsem si obličej do dlaní a uvažovala, jak se asi s velikými
skandály vypo ádávají celebrity. Mn stačil tenhle malý. Nejrad ji
bych se rozplynula. Poskvrnilo to krásu toho, co jsme se se
Sethem snažili vybudovat. „Myslím, že nejlepší bude, když…“
Náhle zmlkla, bolestn se zašklebila a p itiskla si ruku na b i cho.
P istoupila jsem k ní. „Jsi v po ádku?“ P ikývla a p inutila se k
napjatému úsm vu. „To… nic není.“ „To sakra n co je. M la bys
zavolat doktora… nebo aspo jít dom .“ „Ne, to p ejde. Navíc
mám dneska plno práce. Pot ebuju ud lat nový rozpis a projít si
záznamy z inventury.“ „To je šílenství. M žu to ud lat já.“ Zavrt la
hlavou a znovu jsme se začaly dohadovat. Nakonec to Paige
vzdala, což mi jen potvrdilo, že je jí opravdu hodn zle. Hádky s ní
vyhrával jen málokdo. Takže jsem za ni ud lala práci navíc a
skončila svou sm nu. Bylo to únavné, ale d lala jsem to ráda,
protože jsem se obávala o ni i o její dít . Když jsme zav eli
obchod, zamí ila jsem rovnou na p edm stí a ídila se
Bastienovým popisem cesty. Zaparkovala jsem p ed jeho domem
a chvíli jen tak sed la v aut a zírala. M la jsem solidní p edstavu
o americkém snu, koneckonc jsem žila už v dob , kdy ten termín
vznikl. Byla jsem sv dkem toho, jak vnikal do pov domí a jaké
mýty ho obklopovaly. Vid la jsem bílé pla kové ploty a pečliv
udržované domky se zahrada mi. Dokonce jsem vid la i film
Nechte to na Beaverovi. Nap íklad Seth v bratr bydlí na severním
p edm stí a taky si kus toho snu vybudoval. Ale tohle? Tohle byla
vlhká verze amerického snu. Bastien v d m byl ohromný a pyšnil
se mramorovou še dou fasádou. I kdyby m l ženu a rodinu,
pochybovala jsem, že by ten d m dokázali zaplnit. A lidé, kte í
bydlí v takových domech, obvykle početné rodiny nemívají.
Koneckonc v dnešní dob na jednoho dosp lého p ipadá
pr m rn 1,75 dít te. Všimla jsem si trojích dve í do garáže, jak
Bastien inzeroval, a živých plot zast ižených do ornament ,
které zdobily trávník. Jelikož už byla tma, po ádn jsem nevid la
okolí, ale p edpoklá dala jsem, že to u všech dom bude
podobné. V dom vedle se všude svítilo a byl plný lidí. Byl
dokonce ješt v tší než ten Bas tien v. Tam se patrn koná ta
avizovaná party. „Ty si tím n co kompenzuješ?“ dotázala jsem se,
sotva inku bus otev el dve e. Mitch Hunter m obda il úsm vem
za milión dolar . „Moje sladká sest ičko, oba víme, že to tak není.
Líbí se mi tv j sest ih.“ P išla jsem jako štíhlá blondýna Tabitha
Hunterová. Nakonec jsem uznala, že s délkou mých vlas m l
pravdu, a tak jsem si je nechala jen po ramena. Políbil m na tvá
a pozval m dál, aby mi ukázal sv j d m. Po n kolika
místnostech mi to všechno začalo splývat dohro mady. Nádhern
vymalované st ny. Lesklý černý nábytek. D e v né obložení.
Ví ivka. Tolik pokoj pro hosty, že by se sem vešel celý oddíl
skautek. A všude hezké ozdobné p edm ty. „Nep eháníš to
trochu?“ ukázala jsem na zarámovaný obraz Kristova modlitba
pov šený ve foyer. „Tabitho, nejen chlebem živ je člov k. Ale
m žeme p ežít o la hodných aperitivech a hamburgerech. Tak
jdeme.“ Na party jsme dorazili dlouho po jejím vypuknutí, protože
jsem se zdržela v práci. Večírek už byl v plném proudu. Možná
bych nem la p edm stský život tak rychle zavrhovat. „Mitchi!“
zvolal kdosi hlasit , když jsme se prodírali chum lem lidí. V tšina
jich byla oblečená na barbecue, takže m li trička a pestrobarevné
šortky s potiskem. „Ahoj, Bille,“ pozdravil Bastien a nap áhl ruku k
obyčejn vypadajícímu, ale dob e oblečenému muži s tmavými
prošedi v lými vlasy. Poznala jsem ho, protože jsem ho už d ív
vid la na fotkách. Danin manžel. „To je moje sestra Tabitha.
Doufám, že nevadí, že jsem ji p ivedl s sebou.“ „Ne, kdepak! Čím
víc, tím líp.“ Trochu se zasmál a pak m obda il úsm vem. „A
zejména, když jde o tak krásné dámy. P i pohledu na vás toužím
být zase mladíkem,“ poznamenal a mrkl na m . Nemohla jsem
odolat, a tak jsem na n j zamrkala dlouhými a sami a zdrženliv
jsem prohlásila: „Zastávám názor, že v k není d ležitý, Bille.“
Stiskla jsem nabízenou ruku. „Vždycky se ráda n co p iučím od…
zkušen jších.“ Vykulil oči. Tvá il se zaujat a zd šen zárove .
„No,“ poznamenal po chvíli trapného ticha. „Nejspíš bych m l
začít korzovat.“ Dokonce si vzpomn l i na svou ruku a odtáhl ji od
mé. „Dejte si n co k jídlu a nezapome te vyzkoušet bazén.“
Podíval se na m , povážliv zaváhal, načež neochotn od kráčel.
„Tohle už ned lej,“ sykl na m Bastien a za p edloktí m vedl ke
kuchyni. „Co nemám d lat?“ „Flirtovat s n kým odtud! Máš
posilovat m j d v ryhodný image, a ne vyjížd t po manželovi
mojí ob ti.“ „Já po n m nevyjela. A navíc, co na tom záleží?
Takhle by m li skandál na krku oba.“ „Ne. Jenom Dana. To je
moje p edstavení.“ Zpražila jsem ho pohledem, ale nic už jsem
ne ekla. Cht l m jen jako pozorovatelku, ne jako účastnici. To byl
celý on. Všechnu slávu a chválu od nad ízených mít jenom pro
sebe. Odjakživa byl sout živý a m l pot ebu zazá it. To byla jedna
z v cí, které se mi na n m líbily – touha dokázat si, že je nejlepší.
Myslím, že jsem ji mívala taky, ale te už ne. Pokud šlo o m , jen
a si klidn sklidí všechnu slávu sám. „Jenom hraj mou milou
and lskou sestru,“ pokračoval šep tem. „Pokud možno milou,
and lskou a frigidní sestru.“ Jak jsme se pohybovali po dom ,
m la jsem možnost prohléd nout si tematickou výzdobu. Palmy.
Všude t pytivá dekorativní slunce. Na každém rohu stolky s
chu ovkami plné vajec po ábel sku, koktejlových párečk a sýr .
V určitém ohledu to bylo tro chu p ihlouplé, ale n kdo evidentn
v noval pozornost detail m. To jsem oce ovala. Všichni hosté
vypadali jako Bill – a vlastn i jako Bastien a já. M li účesy, kde
jim každý vlásek držel na svém míst . Kvalitní konzervativní
oblečení v tropickém stylu. Vyšší t ída. Bílí. D silo m to.
Kuchyn byla ob í zásobárnou jídla, a tak jsem se rozhodla rad ji
se do n j pustit, abych se náhodou zase nezapletla do n jaké
konverzace, která by mohla naštvat Bastiena. Na papírový talí
jsem si naložila hamburger, bramborový salát a ješt jakýsi
podivný dezert s ovocným želé a šlehačkou. Moje snaha najíst se
bez povšimnutí ale vyšla nazmar. Zane dlouho m obklopila
skupinka žen. Ani jsem netušila, odkud se tam vzaly. V jednu
chvíli jsem jedla, a v následující už se na m usmívalo šest
dokonalých obličej . Byly jako smečka divokých ps , co nezav ou
pusy a pronásledují ko ist. Dokonce m odd lily od Bastiena a
z ejm se m snažily roztrhat na kusy. Inku bus te stál na druhé
stran místnosti, kde ho obklopila podobn dychtivá skupinka
muž . Bezpochyby diskutovali o doutnících a nejlepších
sekačkách na trávu. St elila jsem po n m zd šeným pohledem,
ale jenom pokrčil rameny. „Mitchova sestra,“ broukla jedna z žen.
„To jsem m la poznat. Jste si tak moc podobní.“ „Ne zase tolik,“
namítla jiná. M la na sob pletenou vestu s ozdobami. No nazdar.
„Zrovna jsme se bavily o razítkování. Taky razítkuješ, Ta bitho?“
„Ehm, myslíte jako používání razítek?“ dotázala jsem se a za
mračila. „No, posílám v ci poštou…“ Stepfordské paničky se tomu
zachichotaly. „Ach, to je tak leg rační.“ „Máme na mysli gumová
razítka. Um lecká a emeslnická,“ vysv tlila jedna z nich.
P edstavila se jako Jody – jediné jméno, které jsem si mezi všemi
zapamatovala. Patrn proto, že mi p i padalo, že Jody má o n co
málo vyšší IQ než ty ostatní. A taky byla jediná z nás, která nebyla
blondýna. „Používají se na zdobe ní v cí.“ Zalovila v kabelce a
vytáhla z ní pozvánku na malé kartičce slonovinové barvy. P ední
stranu zdobila popínavá réva a kv tiny.
„Tuhle pozvánku d lala Dana na tuhle party.“ Vykulila jsem oči.
„Vážn ?“ P vodn jsem si p edstavovala n co jako razítka typu
„skv lá práce“, která občas dávají učitelé. Tohle bylo vyvedeno
nádhern a dokonce m lo r zné barvy. Vypadalo profesionáln .
„Mitzi po ádá p íští týden razítkový večírek,“ vyk ikla další žena.
„M žeme ti ukázat, jak se to d lá.“ „Óóó… to bude zábava!“ „Ano!
Ud láme to!“ „Ježíši, to vypadá, že to zabere spoustu času,“
pov d la jsem jim a zoufale zatoužila být n kde úpln jinde. Byla
jsem si jistá, že v konverzaci o doutnících a sekačkách na trávu
bych zabodovala víc než tady v debat o razítkách. „Na to asi čas
nemám.“ „Ach, ale rozhodn to za to stojí,“ ujiš ovala m jedna
dychti v . M la náušnice tvo ené písmeny ALOHA, které jí visely
z uší. „Včera jsme s Betsey d laly celý den svatební pozvánky
pro její sestru. A hezky nám to ub hlo.“ „Použily jste ta rozkošná
razítka s holubicemi?“ cht la v d t další, která sama vypadala
jako holubice. „Celé úterý jsem je shá n la v obcho áku.“ „Vy
nechodíte do práce?“ podivila jsem se, když m zarazilo, jak
často používají slovní spojení „celý den“. P ed sto lety by na tom
nebylo nic zvláštního, ale te žijeme ve v ku takzvaných mo
derních žen. Už se od nás nečeká, že budeme lenošit v
honosných sídlech a omdlívat z p íliš utažených korzet .
Zahled ly se na m s ústy doko án. „Kolem domu je plno práce,“
odpov d la nakonec Jody. „V tšinu z nás zam stnávají takovéhle
v ci.“ Jako razítkování? „A krom toho,“ zašvito ila Bitsy nebo
Muffin nebo jak se sakra jmenovala, „my nemusíme pracovat. Ty
pracuješ?“ „No jo…“ „A co d lá tv j manžel?“ „Nejsem vdaná.“
Tím jsem si vysloužila další šokované pohledy. Pak ale všech ny
začaly jedna p es druhou probírat „ideální svobodné muže“, kte í
pracují s jejich manžely.
Musím odtud vypadnout, pomyslela jsem si. Bu odtud oka mžit
vypadnu, anebo se praštím do hlavy tím železným prase tem v
zást e, co tr ní uprost ed stolu, abych se co nejrychleji odeslala
do bezv domí. Zoufale jsem se obrátila k Jody. „Mám dojem, že
jsem slyšela, že je tu bazén.“ Rozzá ila se. „Jist že. Ukážu ti ho.“
Odd lily jsme se od ostatních a ona m vedla k zadní části domu.
„Omlouvám se, že jsou tak neodbytné,“ pov d la mi cestou.
„Cítím se trochu zodpov dná za to jejích šílenství s razítková
ním.“ Už jen to, že v souvislosti s t mi ženami použila slovo
„šílenství“, m rozesmálo. „Jak to?“ „Zatáhla jsem je do toho.“
Zamrkala tmavýma očima. „Ale netušila jsem, že to zajde takhle
daleko. D ív jsem učila výtvarku na základní škole a ony mi n kdy
p ipomínají d ti. Ale jsou to dobré duše.“ „A proč už neučíš?“
Kreslit s d tmi obrázky mi p ipadalo jako zatracen dobrá práce.
Když už nic jiného, aspo známkování musí být jednoduché.
„Jack m chce mít doma. Takhle si aspo vybíjím svoje um lecké
pot eby a taky do toho zatahuju sousedky. Pokaždé, když p ijdu s
n čím novým, máme toho pak plný d m – keramika, korálky,
akvarely…“ „A razítka?“ Zasmála se. „A razítka.“ „To bys t eba
nemohla učit na poloviční úvazek a p itom zvlá dat všechno
kolem domácnosti?“ „Možná. Ale mám taky povinnosti ve VPZRH,
takže mám cel kem nabitý program.“ VPZRH? Zatracen . Asi na
minutu mi Jody p ipadala, že je v pohod . „Ty jsi členka?“
Zatvá ila se p ekvapen . „Ano, samoz ejm . My všechny. M la by
ses n kdy p ijít podívat na sch zi. Jsem si jistá, že Dana by t
tam ráda vid la.“ „Kde je v bec Dana?“ Dnes večer jsem hlavní
atrakci ješt ne vid la. „Jsem její veliká obdivovatelka. Když mi
Mitch ekl, že sem p jdeme, nemohla jsem tomu ani uv it.“
Našpulila rty a se zamračeným výrazem se rozhlédla kolem.
„Netuším, kde je. Nejspíš korzuje mezi lidmi. Každý s ní chce
mluvit. Ale neboj, určit ji potkáš, než p jdeš.“ „To by bylo skv lé.“
Usmála se na m a rychle mi stiskla ruku. „Doufám, že se bu
deme vídat čast ji. A jsme tu.“ Došly jsme do veliké prosklené
sluneční lázn s modrým ba zénem. Vypadal hezky a lákav .
Jody se m zeptala, jestli mám plavky, tak jsem ji ujistila, že je
mám pod šaty, a pod kovala jsem jí za pomoc. Vrátila se zpátky
na večírek a já zaplula na toaletu, kde jsem si vykouzlila
tyrkysové bikiny. Pár lidí m zv dav pozorovalo, z ejm
uvažovali, kdo vlast n jsem. Ale když jsem vlezla do vody, už si
m nevšímali. Poto pila jsem se a plavala sem a tam a užívala si
samoty, kterou bazén nabízel. Tohle jsem už dlouho ned lala.
V d la jsem, že Seth chodí plavat do fitka. Tvrdil, že si tím
vždycky pročistí hlavu. N kdy bych se k n mu m la p idat. Ješt
lepší by bylo zaplavat si v oceá nu. Ano, to by bylo dokonalé.
Pláže zalité m síčním sv tlem a tro pické ovzduší daleko od
zdejšího v čného dešt . Maui. Cancún. Sakra, proč po ád trčíme
v Severní Americe? M li bychom si zajet na francouzskou Riviéru
nebo na ecké ostrovy… Byla jsem tak pohroužená do svého
sn ní, že když jsem vylez la z bazénu, ani jsem si nevšimla ženy
p ede mnou. Na poslední chvíli jsem jí uhnula z cesty a jen tak
tak jsem zabránila srážce. „Promi te,“ omluvila jsem se. „Nevid la
jsem…“ Strnula jsem. Byla to Dana. Vypadala úpln stejn jako
na reklamních billboardech. Štíh lá, pr m rn vysoká, černé vlasy
po ramena a pronikavé modré oči. Podle životopisu jí bylo p es
čty icet, ale vypadala mnohem mladší. P edpokládala jsem, že to
je výsledkem jejího ctnostného života. M la na sob khaki šortky
a zelené tričko, p es které m la decentní bílou bl zu zavázanou
na uzel. Chladn se na m usmála. P ipadala mi jako jest áb
hledící na svou ko ist. „Nic se nestalo,“ ujistila m stejn
hypnotickým hlasem, ja kým mluvila v rádiu. „Myslím, že jsme se
ješt nesetkaly. Já jsem Dana.“ Natáhla ke mn ruku a já ji
uchopila. „Ano. Jist že. Totiž, já vím, kdo jste. Vid la jsem vás na
fotkách. Ehm, jsem vaše obdivovatelka a…“ „A vy jste…?“
„Promi te. Jsem Tabitha Hunterová, Mitchova sestra. Ale to vám
už asi došlo. Všichni íkají, že jsme si neuv iteln podobní. Asi je
to pravda. Nikdy jsem o tom moc neuvažovala…“ Proboha, proč
takhle plácám? Zpracovala jsem vévody a bis kupy, kte í byli
desetkrát d siv jší než tahle ženská. A v jejich p ítomnosti se ze
m nestal užvan ný idiot. Co je na téhle pánbíč ká ce z rádia tak
znepokojujícího? Došlo mi, že jsou to její oči. Nebyla v nich žádná
v elost. Byly bystré. Prozrazovaly, že se na sv j post dostala díky
nesmírné ostražitosti. Ty oči si šly za svým. „Ráda vás
poznávám,“ prohlásila, aniž se p estala strojen usmívat.
„Nev d la jsem, že Mitch má sestru. Zdá se…, že si uží váte v
bazénu.“ P ejela m pohledem a já si náhle uv domila, že jsem
mokrá a jenom v plavkách. Uvažovala jsem, jestli toho neodhalují
p íliš. Aspo že nejsem neopálená. Te už jsem chápala, proč
Bastien mluvil o pot eb d v ryhodnosti. Kdybych p sobila jako
d vka, pokazilo by mu to pov st. Kdyby si vysloužil pomluvy a
opo vržení, vyloučilo by ho z téhle společnosti a ztratil by p ístup k
Dan . Její odtažitost se mi už nezdála tak zvláštní. Prozrazovala
nesouhlas. Koneckonc Dana toho na ečnila už spoustu o součas
né mód . A já jsem ji zt les ovala. „Je to tu moc hezké,“ ekla
jsem. „Jeden z nejlepších bazén , v jakém jsem kdy plavala.“
Rad ji jsem zmlkla, abych neplácla zase n jakou hloupost. Za
vládlo ticho. Dana vypadala, že čeká, že budu pokračovat, a že
bude klidn čekat celou noc. Bohužel m ale nenapadalo, o čem
se s touhle divnou ženskou bavit. Tvrdit, že nenávidím
homosexuály? Nebo se jí zeptat, jestli by mi nedoporučovala
mén od vážné plavky? „Teda eknu vám…,“ začala jsem. „Tohle
barbecue je vážn …“
Vtom m našt stí zachránil Bastien. Došel k nám a tvá il se
nadšen , že Danu konečn našel. Jeho p íkrý pohled mi
prozradil, že z mé p ítomnosti tolik nadšený není, ale p ed druhou
ženou to nedával najevo. Byl okouzlující a p átelský jako vždycky.
„Tabitho, vidím, že už ses seznámila s naší hostitelkou.“ „Ano,“
p itakala Dana. „M ly jsme velmi inspirativní rozho vor. Tvoje
sestra je vskutku mistryn slova.“ Zrudla jsem. Ta mrcha.
Kdybych tu nemusela nic p edstírat, vykecala bych jí díru do
hlavy. „To rád slyším. Moje Tabby je opravdu velmi inspirativní.“
Bastien nev noval pozornost mému zd šení nad tím novým
oslovením a namísto toho začal op vovat kreativitu večírku a
krásu Danina domu. Trochu jí to zvedlo náladu, ale po ád z
stávala chladná a obez etná. Možná se chová takhle chladn ke
všem, a nejen ke mn . Vlastn by ta lehká zm na u ní mohla na
značovat, že má o Bastiena zájem, pomyslela jsem si
optimisticky. Ješt chvíli se bavili o n čem, co m nezajímalo, a já
se snažila p sobit nenápadn . Dana m ale p esto po ád
sledovala. Pokou šela se p ijít na to, co jsem zač. Konečn se s
ní Bastien rozloučil a oba jsme se vydali k východu – samoz ejm
poté, co jsem se p evlékla do slušného oblečení. Ukázalo se
ovšem, že náš odchod nebude snadný, nebo tu evidentn bylo
zvykem rozloučit se s každým jednotliv a samoz ejm s ním
prohodit pár v t. „M j Bože!“ vyk ikla jsem, jakmile jsme se
konečn dostali do bezpečí Bastienova domu. „To byla otrava.“
Otočil se ke mn a modré oči filmové hv zdy mu plály vzteky. „Už
ses úpln zbláznila?“ „Dob e, máš pravdu. Už jsem zažila i
otravn jší situace. Pama tuješ na ten markýz v večírek v
Marseille?“ „Prober se! Když jsem vás dv uvid l pohromad ,
Dana vypadala, že každou chvíli vybuchne. Díkybohu, že v
tomhle t le máš plošší hrudník než v tom p edešlém. To jediné t
zachránilo p ed tím, abys nevypadala jako totální št tka.“
„Promi ,“ ekla jsem mu. „Cht la jsem jenom uniknout t m
šíleným ženským s razítky, tak jsem si šla zaplavat, aniž bych o
tom dlouze uvažovala. Byla to hloupost…, ale nemyslím, že bych
ti tím n jak výrazn uškodila.“ Doufala jsem v to.
Zachmu il se a usedl do jednoho z luxusních k esel v obývá ku.
Bylo potaženo bílým semišem. Pravd podobn by stačilo na n j
dýchnout a hned by se zašpinilo. „To nevím. Chovala se ke mn
odtažit – tos vid la.“ „Myslela jsem, že takhle se chová po ád. A
k tob byla p átel št jší než ke mn ,“ dodala jsem s nad jí. „Ne.
Tos ji m la vid t, když jsme spolu mluvili p edtím na večírku. Byla
mnohem vlídn jší. Po setkání s tebou se uzav ela.“ „Promi ,“
ekla jsem znovu a p ipadala si jako idiot. „Nejspíš jsem nakonec
nem la mít místo v první ad . Narušuju ti tv j styl. Nebo ti ho
spíš kazím.“ Ješt chvíli se tvá il nasupen , ale pak ho to p ešlo,
jako když mraky odvane vítr. Takový byl m j Bastien. Rychle se
rozzu il, rychle se uklidnil. „To je jedno, Fleur. To by vyžadovalo
mnohem víc, abys mi zkazila styl.“ Poklepal si na kolena a usmál
se. „Poj sem, sest ičko, a já ti povím zbytek svého brilantního
plánu.“ Obrátila jsem oči v sloup. „My jsme taková rodina?“ Usmál
se ješt víc. Sedla jsem si mu na klín. Tomu jeho šarmu jsem
nedokázala odolat. Jednou rukou m objal a já se o n j op ela.
Bylo tak hezké cítit út chu a doteky živé bytosti, a už to bylo
romantické nebo ne. „Takže ten pochybný plán má ješt další
část?“ „Další část ne. Spíš je to úpln jiný plán. ekn me
záložní.“ „Ale ne. Te to p ijde.“ „Pochopiteln bych Danu rad ji
zneuctil v horizontální polo ze, ale to z ejm nevyjde hned.
Nicmén existuje ješt jeden mén vzrušující, ale účinný zp sob,
jak to provést. A ty mi s tím pom žeš.“ „Jak?“ „Vloupáme se k ní
do domu.“
5

Trhla jsem sebou. „Co?“ Bastien se nenechal vykolejit. Moje

reakce ho zjevn pobavila. „Slyšelas m . Vloupáme se tam.
Slyšel jsem Billa, jak íkal, že pozít í na noc celá rodina odjede.“
„Prozra mi, jak ji bude skandalizovat to, že se n kdo vloupá do
jejího domu. Dokážeme sv tu, že nemá d m zabezpečený tak,
jak si myslela?“ Zasmál se. „Ne. Probereme její papíry a najdeme
n jaký d kaz, který ji bude diskreditovat. T eba praní špinavých
pen z p es VPZRH. N co nezákonného. Možná dokonce
objevíme milostné dopisy od toho čističe bazén . N co tam p ece
mít musí.“ „Bastiene, tohle je…“ „Geniální?“ „Trapné. Dokonce i
na nás.“ „To t žko. Jak jsem ekl, je to záložní plán.
Pravd podobn to není ani nutné, protože mám podez ení, že
Dana práv te masturbuje ve sprše a myslí p i tom na m .“
„Jasn , rozhodn na to vypadala,“ ekla jsem. „Spíš te de
zinfikuje bazén, když jsem se v n m vykoupala. Každopádn ten
sv j záložní plán budeš muset provést sám.“ „No tak! Budeme
neviditelní. Nic neriskujeme.“ „O to nejde. Jde o to, že takové v ci
prost ned lám.“ „Jsme vyslanci zla. Pokoušíme nevinné a
vysáváme z nich ži vot. Oč je horší vloupat se do domu?“ Semkla
jsem rty a zavrt la hlavou. „Myslel jsem, že t ty její proslovy v
rádiu taky naštvaly. Co pak ji nechceš vid t padnout?“ „Zjevn ne
tak moc.“ Ost e na m pohlédl. „Víš, že nedávno vykopli z VPZRH
jed nu ženu proto, že opustila svého manžela? Mlátil ji a dvakrát
skončila v nemocnici. Když konečn našla odvahu od n j odejít,
Dana ji obvinila z toho, že porušila svátost manželství. ekla, že
ta žena se dost nesnažila pracovat na tom, aby se v ci zlepšily.“
Zaúp la jsem. „Nepovídej mi takové v ci.“ „Tak jdeš do toho,
nebo ne?“ „Ty jsi ale manipulátor, víš o tom?“ Dal mi pusu na tvá
a objal m . „Učím se od t ch nejlepších.“ Následující večer jsem
šla na Doug v koncert, kam jsem do razila asi v p lce koncertu
p edkapely. V rohu jsem uvid la pár zam stnanc z knihkupectví,
ale po Sethovi nebylo ani památky. Tak trochu jsem litovala, že
jsme se domluvili, že sem p ijdeme každý zvláš , ale pak jsem si
vzpomn la, jak Genevieve v Sethov povídce naplácala
O’Neillovi, a hned mi bylo líp. Když jsem čekala u baru na vodku s
džusem, ocitla se vedle m známá postava. „Nazdárek, krásko.“
Usmála jsem se na Dougova basáka Coreyho. „Ahoj. Tak co,
kluci, jste p ipravení? Dneska to bude velká událost.“ Oplatil mi
úsm v a oči se mu rozzá ily. P sobil trochu hr zostrašn , byl
skoro celý v černém a na všech myslitelných mís tech m l
piercing. Ale taky to byl jeden z nejhezčích chlap , které znám.
„Sakra, to víš, že jsme. Pro tenhle večer jsme se narodili. Dne šek
definuje naši existenci! A bude definovat existenci i všech
ostatních v tomhle sále!“ Zvedl ruce nad hlavu a radostn výskl.
P sobil jako n co mezi Tarzanem a náčelníkem Apač z
béčkových film . Na divokosti mu ješt dodával ten st íbrný
piercing. Byl stejn bujarý jako nedávno Doug. Možná ješt víc.
Cht la jsem, aby kapela sklidila úsp ch, ale na druhou stranu
t žko íct, co by s nimi ud lala opravdová sláva. Zbo ili by zdi.
Všechno by tu zapálili. Když jsem dostala sv j drink, Corey m
zatahal za paži. „Poj se mnou nakouknout do zákulisí. M žeš
pozdravit Douga.“ Ohlédla jsem se do rohu, a když jsem tam
nespat ila Setha, šla jsem s Coreym dozadu.
V šatn byli ostatní členové kapely v podobném rozpoložení.
Všichni m znali a radostn m zdravili. Pozvedli drinky k p ípitku.
Doug byl na vystoupení oblečen do k iklavých barev. M l na sob
černé motorká ské kra asy, tričko s obrázkem Hromkoček, které
by mu Seth jist závid l, a rudý rozevlátý pláš s kápí. Čer né
vlasy po ramena m l stažené do hladkého culíku. Jakmile m
uvid l, zvedl m do náruče a nadhodil si m tak, že si m skoro
p ehodil p es rameno. Saxofonista Min v nadšení nad mým zaje
tím mával svým nástrojem a Doug to doprovodil vít zoslavným
evem. „Tady ji máme! Kinsakracaidová! Jsi p ipravená na
po ádnej rock, bejby?“ „Jsem p ipravená vylít ti tenhle drink na
hlavu. Postav m .“ Doug se rozesmál a dal m na zem. Trochu
jsem se zapotácela, ale ne proto, že bych ztratila rovnováhu. Bylo
to tu zas. Ten podivný svíjivý pocit, který jsem cítila s Dougem v
naší kancelá i. Až na to, že tentokrát to bylo siln jší. Mnohem
siln j ší. Pulzovalo to kolem m a nejradši bych se p ed tím
schoulila. Hloup jsem se rozhlížela kolem a snažila se p ijít na
to, odkud to vychází. Ale nedokázala jsem to určit. Bylo to všude,
takové drsné vibrace ší ící se vzduchem. Nicmén se zdálo, že je
vnímám jen já. Zazubil se na m rusovlasý kytarista Wyatt. „Kolik
jsi toho dneska vypila? Vypadáš, že máš dost.“ „To má dost z
nás,“ utahoval si Doug. „Nestává se každý den, že by se holka
ocitla ve společnosti tolika sexy týpk , co?“ „Houby. Je mnohem
víc sexy než my,“ namítl Wyatt. N žn m roztočil dokola. „Už se
znáš s Alekem?“ Nejspíš to bude ten nový bubeník. Došel ke mn
a vysekl mi poklonu. P sobil stejn pot ešt n jako všichni
ostatní. Byl hube ný a v blond vlasech m l obarvené modré pruhy.
Vypadal, že je jen o n co mén nabuzený než ostatní. Po ád
jsem netušila, proč se cítím tak divn . Snažila jsem se to
odsunout a normáln jsem se na Aleka usmála. „Ahoj,“ pozdravila
jsem ho. „Určit chceš hrát s touhle kapelou plnou ztracených
existencí?“
„Už jsem vid l horší.“ „V blázinci?“ Zasmál se a kývl hlavou
sm rem k mému drinku. „Co to pi ješ?“ „Vodku s džusem.“ „Dobrá
volba,“ p itakal rádoby sv tácky, p estože jsem ho podezírala, že
o vodce s džusem nikdy neslyšel. P sobil hrozn nezkušen .
„Další si objednej na m . ekni barmanovi, a mi to p ipíše na
účet.“ Musela jsem se hodn snažit, abych si zachovala vážnou
tvá . Pokoušel se mluvit jako prot elá postava z filmu, jenže to
ztrácelo na účinnosti, když vypadal, že je sotva tak starý, aby mu
na baru nalili. Možná doufal, že m Wyatt na kl z opilosti právem.
„Hej,“ ok ikl ho Doug a vzal m za ruku. „P esta flirtovat s
královnou mých fanynek. Až dokážeš chytit mouchu čínský mi
h lkami, posbíráš si svoje vlastní, aby t obletovaly. Prozatím
musí student nechat fanynky mistrovi.“ Obtančil se mnou místnost
v jakémsi posm šném a velmi špatném tangu. Ty trhavé pohyby
spolu s tím podivným sršením ve vzduchu zp sobily, že se mi
začala točit hlava. „Zbytek gangu je v sále?“ „Čekají se zatajeným
dechem,“ ujistila jsem ho a naklonila k n mu hlavu. „Nem l bys
být trochu nervózn jší?“ „Jasn . Kdybych m l d vod nervovat se.
A to nemám.“ Byla jsem stejn ohromená jako v práci. Doug
dob e v d l, že má talent, jenže já jsem ho vid la p ed
vystoupením už d ív. Vždycky byl sice v dobrém rozpoložení a
samý vtípek, ale nervo zita jím cloumala, jak se duševn
p ipravoval na to, aby odvedl co nejlepší výkon. íkal sice, že
kapela nedávno dosáhla jakéhosi vrcholu, ale ta zm na byla dost
dramatická. Po pár dalších vtípcích a sexuálních narážkách jsem
odešla. A jakmile jsem se ocitla u dve í, zmizel i ten zvláštní pocit.
Bylo to jako nadechnout se čerstvého vzduchu po písečné bou i.
Ohlédla jsem se do šatny a snažila se objevit alespo n jaký
náznak toho, co se vlastn stalo. Nic. Kapela už m úpln pustila
z hlavy. Smáli se n čemu jinému, popíjeli pivo nebo co a
poš uchovali se v p ed stírané rvačce, asi aby uvolnili nap tí.
Celá zmatená jsem odešla.
Když jsem se dostala do sálu, uvid la jsem, že konečn dorazil i
Seth. P estože jsem si stále lámala hlavu, co se stalo, na rty se
mi dral úsm v. Vlasy m l rozcuchané jako vždy a na sob tričko s
obrázkem Hromkoček. „Ahoj,“ ekla jsem mu. Dob e jsem si
uv domovala, že na nás všichni koukají a nejpíš čekají, kdy mu
nasadím pouta. „Ahoj,“ pozdravil s rukama ledabyle v kapsách a
uvoln ným postojem jako vždy. „Víš, že Doug má na sob
podobné tričko jako ty?“ „Vím. P jčil jsem mu ho.“ Všichni jsme se
tomu z plných plic zasmáli. Beth se ke mn obrátila. „Tys vid la
Douga? Je p ipravený na vystoupení?“ „Otázka by spíš m la
znít,“ trochu jsem se zamračila, „jestli je sv t p ipravený na
Douga.“ O p l hodiny pozd ji pochopili, co jsem tím myslela.
Kapela Noční doznání vpadla na scénu a všechno to jejich
nadšení a ener gie se rázem p etransformovaly v hudbu. Jak
jsem ekla Dougovi, jejich kapelu poslouchám už dlouho. Líbil se
mi jejich styl, kte rý kombinoval hard rock a ska. Po staletích
jednotvárnosti se mi zm na zamlouvala. Z jejich vystoupení
vždycky vyza oval talent a elán a dívat se na n bylo stejn
p íjemné jako je poslouchat. K tomu se p idávalo, že mám pro
Douga slabost. Dneska ale byli neuv itelní. Hráli samé nové
skladby, nebo aspo já jsem je nikdy p edtím neslyšela. A
kristepane, to byly skladby! Úchvatné. Neuv itelné. Desetkrát
lepší než ty staré – a to jsem si d ív myslela, že je nem žou
p ekonat. Uvažovala jsem, kdy m l Doug čas je složit. V tšinu
jich psal on. Naposledy jsem vid la skupinu vystupovat asi p ed
m sícem a p l. Tyhle nové písn musel složit za krátkou dobu.
Vím, že mu v tšinou trvá dost dlouho, než složí jednu, a pak si
ješt hraje s texty, aby sed ly. Nikdy to pro n j nebylo snadné. A
vystoupení samotné… Doug byl vždycky skv lý, to pro n j bylo
charakteristické. Dnes se ale ani na okamžik nezastavil. Čis tá
energie v lidské podob . Tančil, chodil, metal p emety. Jeho
promluvy mezi jednotlivými písn mi byly úžasné. Když zpíval,
jeho hlas p ekonal všechno, co jsem od n j dosud slyšela. Byl
sytý a hluboký, rezonoval mi celým t lem. Publikum se ho
nemohlo nasytit. Milovali ho a já jsem chápala proč. Nikdo –
dokonce ani zdejší personál – nedokázal odtrhnout zrak od pódia.
Až na jednoho člov ka. Tam vzadu na kraji davu se n jaký muž
prodíral k východu. Podle jeho ch ze a zjevného nezájmu se dalo
usuzovat, že jemu Noční doznání nep ipadá tak úchvatné jako
nám ostatním. Bylo to natolik zvláštní, že jsem odtrhla pohled od
d ní na scén , ale od v toho muže m zaujal ješt víc. Kdyby v
dobách viktoriánských básník existovaly módní ča sopisy pro
muže, on by byl na obálce. M l na sob p kn st ižené černé
kalhoty a dlouhý černý kabát s šosy, které mu vlály až u ko len.
Pod kabátem m l nádhernou bílou košili, která klidn mohla být
hedvábná. A už byla z čehokoli, nejrad ji bych si na ni sáhla,
abych se p esv dčila, jak m kká je ta látka. Na rozdíl od Hora tia,
jehož démonické oblečení bylo prost staromódní, si tenhle muž
p ed lal minulost k obrazu svému. Vytvo il si sv j vlastní
historizující módní styl, jak po tom touží dnešní gotici. Rozepnul si
pár vrchních knoflík a odhalil hladkou opálenou k ži. Barva jeho
pleti spolu s černými vlasy, které mu sahaly do p li zad, m
p ivedla na myšlenku, že jeho p edci nejspíš pocházeli z Blízkého
východu, nebo byli indiáni. Když došel k východu, zastavil se a
ohlédl se k pódiu. Chvilku kapelu sledoval. Na rtech se mu objevil
nepatrný pot šený úsm v a pak zmizel. Zvláštní, pomyslela jsem
si. Uvažovala jsem, kdo to asi m že být. Možná hledač talent ?
Nebo n kdo, komu se nelíbí tenhle styl hudby? Koneckonc
vypadal jako typ, který má doma kom pletní dílo Chopina. Ješt
chvilku jsem o tom muži p emýšlela a pak jsem se znovu zam ila
na koncert. Skupina si dala na chvilku pauzu od nových skladeb a
zrovna hrála jednu z mých oblíbených písní od Nine Inch Nails.
Slyšet texty Trenta Reznora s doprovodem saxofonu, tomu se nic
nevyrovná. „Nem žu tomu uv it,“ pov d la jsem pak Sethovi,
když jsme se p esunuli za naši skupinku, abychom mohli stát u
sebe. Naši kamarádi ale byli beztak jako hypnotizovaní d ním na
pódiu, takže jsme mohli se Sethem spolu mluvit, aniž to p itáhlo
n čí pozornost. „Je to… neuv itelné.“ „To je,“ souhlasil. „Takže
takhle normáln nehrají?“ „Ne. Rozhodn ne. Ale doufám, že to
pro n začne být nor mální. Ježíši!“ Potom jsme zmlkli a jenom se
dívali na kapelu a poslouchali. Seth mi p i tom v p átelském a
nevinném gestu položil ruku na záda, takže jsem rychle ztratila
zájem o d ní kolem. A to bylo opravdu pozoruhodné. Košile,
kterou jsem m la na sob , vlastn tak docela košilí nebyla. Byla
to taková lesklá tunika, která mi zakrývala jen p ední část t la, a
záda jsem m la odhalená, takže mi Seth hladil holou k ži. Ani ne
p ed týdnem jsem byla na hotelu s chlápkem, který mi
namasíroval celé t lo vonným olejem a pak se na m vrhl tako
vým zp sobem, že jsem lapala po dechu. Te bych ale p ísahala,
že Sethovy doteky na m p sobí mnohem siln ji. Moje t lo se
rázem probralo k životu a začalo toužit po n čem víc. Když mi
sklouzl prsty po zádech níž, p ipadalo mi, že za sebou jeho ruce
nechávají na mé k ži vypálenou stopu. Magické prsty. Svádivé
prsty. V t le mi tepalo a cht la jsem se vrhnout do akce. Když
nechal ruku spočinout na okraji mých džín , zašeptala jsem:
„M žeš pokračovat i níž, jestli chceš.“ „Ne,“ odpov d l. Jeho hlas
byl ochrapt lejší než obvykle a bylo v n m cosi cizího. Ale
zárove z n j čišela i moudrost. „Opravdu nem žu.“ Když koncert
skončil, publikum jásalo a dožadovalo se p ídav ku. Skupina jim
ho ráda dop ála – a hned n kolikrát. To je tedy elán. Jak jsem je
tak sledovala, když dohráli a uklonili se, n co m napadlo.
Omluvila jsem se s tím, že si jdu odskočit, ale zamí ila jsem k
šatn um lc . Když nebyl nikdo v dohledu, zneviditelnila jsem se
a vklouzla do šatny. Po ád jsem byla ohromená z t ch plíživých
spalujících pocit . Už to ale p ešlo. V šatn bylo všechno
dokonale normální. Na zemi se válela pouzdra na hudební
nástroje a každou volnou plo chu pokrývaly červené plastové
kelímky a p etékající popelníky. Hledala jsem n co – cokoli –, co
by mohlo vysv tlit to, co jsem p edtím cítila. A op t jsem na nic
nep išla. V místnosti panovalo ticho. Nevyskočil na m žádný
člov k ani jiná bytost, ale já si byla jistá, že zdrojem mých
p edchozích pocit nebylo nic živého. Nepodobalo se to ani
žádnému kouzlu nebo začarovanému p ed m tu, který znám.
Kdybych to m la k n čemu p irovnat, bylo by to n co mezi tím –
nap l živé, nap l ne. To ale nedávalo smysl. Vrátila jsem se ke
svým kamarád m, kte í už se sbírali k od chodu. Všichni jsme
mluvili jen o koncertu. Rozešli jsme se a pak jsme se znovu
setkali u Douga, který nás k sob pozval na večí rek. Už jsem u
n j párkrát na večírku byla, ale nikdy jsem tam nevid la tolik lidí.
Všude n kdo byl. Alkohol tekl proudem, ale já jsem po pár
panácích pít p estala, protože zítra ráno musím otev ít
knihkupectví. Členové kapely popocházeli v zakou eném prostoru
mezi lid mi, jako by byli slavné hv zdy, které jsou na takovou
pozornost zvyklé celý život. S každým se bavili a p sobili
charismaticky a otev en , ale ne namyšlen . V pr b hu večera
jsme si od sebe se Sethem udržovali bezpeč nou vzdálenost,
abychom zachovali iluzi, že jsme jen kamarádi. Po ád jsem sice
byla p esv dčená, že je to dobrý nápad, ale bylo to jako sypat s l
do živých ran. Už tak bylo dost zlé, že jsme se nemohli vzájemn
dotýkat, te jsme spolu ješt ke všemu nemo hli ani mluvit. Alec
se ke mn probojoval a pokusil se navázat na rozhovor tam, kde
p estal v šatn p ed koncertem, než se mnou Doug od tančil.
Podal mi plastový kelímek. „Tenhle týpek ví, jak nalít po ádného
panáka vodky,“ prohlá sil blažen . Čichla jsem ke kelímku. Bylo to
opravdu cítit jako čistá vodka. Nejspíš hodn laciná. „Díky,“ ekla
jsem a držela kelímek v natažené ruce. Alec se op el o ze
loktem, aby nás uzav el do pomyslného intimn jšího prostoru.
„Tak jak se ti líbil koncert?“ „Nádhera. Byli jste prost úžasní.“
Hru se mu vzedmula pýchou. „Díky. Fakt tvrd jsme makali.
Brzo nás čeká ješt spousta dalších d ležitých koncert . Doufám,
že se na nás p ijdeš podívat.“ „Určit , když budu moct. Poslední
dobou jsem po ád v práci.“ „V tom knihkupectví, jak d lá i Doug?
To mi nejde do hlavy. Ani jeden z vás na to nevypadá. Hlavn ty.
Vypadáš, že jsi hodn odvázaná. Že ráda pa íš.“ S úsm vem ve
tvá i jsem o krok couvla. „Jasn . Ale ne ve všední den.“ Ignoroval
moje jasné signály, že si má dát odchod, a ud lal krok sm rem ke
mn . Sv j úsm v pravd podobn považoval za sv dný. Jeho
neohrabané pokusy o flirt už m nebavily. „No tak,“ zasmál se.
„Tak zítra zavolej do práce, že jsi nemocná. Vím… vím o míst ,
kam m žeme zapadnout, jestli si chceš užít n co lepšího než
tady.“ „Ne. Nem žu. Promi . Ehm, díky za drink, ale te se
musím jít zeptat Douga… na n co o práci. Tak zatím.“ Alec se
nad mým odmítnutím zatvá il t žce zklaman , ale už nenaléhal.
Razila jsem si cestu k Dougovi. Nebavili jsme se o prá ci, ale
probrali jsme spoustu jiných zábavných témat. Bylo to tím
veselejší, že byl čím dál opilejší a navíc te tady m l opravdové
fanynky. Zdálo se, že se na n j dnes v noci p ece jen usm je
št stí. A pokud mu vydrží ta jeho energie, stihne jich obš astnit i
víc. Nakonec už jsem byla unavená, a tak jsem se s ním
rozloučila a vydala se za Sethem. Objevila jsem ho na opačné
stran míst nosti. Ani m nep ekvapilo, že se choval normáln a
nepil. Od p írody byl uzav ený a nekomunikativní, takže jsem
v d la, že večírky s tolika lidmi jsou mu nep íjemné. Už d ív jsem
si z n j utahovala, že kdyby se n kdy pokusil dát se do eči s
n kým ne známým, mohl by být p íjemn p ekvapen. Ale v bec
se o to ne snažil. Zdálo se, že se baví pozorováním lidí. Oči mu
zá ily a po lovičat se usmíval, jako by se jednalo o n jaký vtip,
který nikdo jiný nechápe. Ani by m nep ekvapovalo, kdyby tohle
všechno zahrnul do svého p íštího románu. „Ahoj,“ ekla jsem.
Když m uvid l, rozzá il se. Díval se na m v elým v doucím
pohledem. Zah álo m to až u srdce. „Ahoj.“ „M žeme jít. Chceš
zajít ke mn ?“ Zasloužil si to, po tom, jak jsem ho dnes večer
zanedbávala. „Jist .“
Dohadovali jsme se, kdo odtud odejde první, když vtom jsem
spat ila, jak Alec nabízí drink Casey. Vypadala, že toho i tak vy
pila už dost. Alec op el loket o st nu, stejn jako když to zkoušel
na m . „Co se d je?“ zeptal se Seth, když si všiml, jak se mračím.
„Ten nový bubeník. Alec. P edtím balil m a te to zkouší na
Casey. Myslím, že je jeden z t ch, co si myslí, že jediný zp sob,
jak položit holku na záda, je nalít do ní alkohol.“ „Počkej. Myslel
jsem, že tohle tajemství znám jenom já.“ Zpražila jsem ho
pohledem a op t se zadívala na Aleka s Ca sey. „Nelíbí se mi to.
Nelíbí se mi, že si myslí, že m že s ženskými takhle zacházet.“
„Vždy ani nevíš, jestli si to myslí. A rozhlédni se kolem. Každý
chlap se tady snaží n jakou dostat. A alkohol zabírá. Casey je
dost stará na to, aby v d la, o co tu jde.“ „Jdu tam.“ Seth se na
m varovn zahled l. „Ta ti nepod kuje, že si hraješ na
maminku.“ „Lepší, když bude naštvaná na m , než aby ud lala
n jakou hloupost.“ „Thetis, ne…“ Nechala jsem ho tam stát a už
jsem se prodírala mezi lidmi ke svému cíli. „… vypadáš, že ráda
pa íš,“ íkal zrovna Alec, když jsem se k nim p iblížila. „Ahoj,“
ekla jsem a tak n jak si stoupla mezi n . Oba na m p ekvapen
pohlédli. „Ahoj, Georgino. Co je?“ „Jdu dom ,“ oznámila jsem
Casey. „Napadlo m , jestli ne chceš, abych t svezla.“ Casey se
usmála, podívala se na Aleka a pak zase na m . M la havajské a
filipínské p edky, po kterých pod dila vystouplé lícní kosti a lesklé
černé vlasy. Byla moc hezká. „Díky, ale ješt se tu chvíli zdržím.“
Alec vypadal, že je sám se sebou spokojen. Otočila jsem se
znovu k ní. „Fajn, ale na minutku bych od tebe n co pot ebovala,
Case.“ Sladce jsem se usmála na Aleka. „Zabere to jen chviličku.“
Odvedla jsem ji stranou a p i ch zi jsem ji trochu jistila, proto že
dost vrávorala. P i bližším pohledu jsem zjistila, že si dop ála víc
než jen alkohol. „Casey,“ oslovila jsem ji, jakmile jsme se ocitly z
doslechu. „Nemyslím, že by sis s ním m la n co začínat.“ „Proč
ne? Je to sympa ák.“ „To mi nep ijde. Mn íkal úpln totéž. Snaží
se t jenom do stat do postele.“ „O to se tady snaží všichni. Znám
tu hru.“ „Jo, ale…“ „Hele,“ začala, „cením si toho, že se chováš
jako starší sestra, ale nejsem hloupá. S tímhle si poradím.“
Zatvá ila se rozpustile. „Mimochodem, nikdy by m nenapadlo, že
zrovna ty budeš ká zat o sexuální obez etnosti.“ Jako bych
nev d la, na co naráží. Zpropadené O’Neillovo libido. Ušklíbla
jsem se a pokusila se ješt o n kolik logických argument .
Všechny je odmávla a její shovívavost se brzy zm nila v
namíchnutost. Alec už se p estával ovládat. Vrátil se a ma jetnicky
ji objal. Zbožn na n j pohlédla. Když vidím ztracený p ípad,
poznám ho. Se Sethem jsme se pak sešli u m doma a on s
obdivuhodnou trp livostí naslouchal mým ná k m nad muži, kte í
hrozným zp sobem loví ženy. „Ty ned láš totéž?“ Sed li jsme v
obýváku na zemi a rozložili si scrabble. „Já… ne. To v bec není
totéž.“ „Jak to?“ Chvíli se mi díval do očí a já nakonec sklopila
zrak. „Není to totéž. Chceš začít?“ Nechal to téma být. To je další
skv lá v c na chození s nekon fliktním mužem. Rychle jsem
zjistila, že hrát se Sethem scrabble je totéž jako hrát monopoly s
Jeromem. Bitva prohraná už od prvního tahu. Musím uznat, že
moje znalosti více než čty iadvaceti jazyk mi obohatily slovní
zásobu, nicmén denn se slovy nepracuju. Seth byl mistr.
Dokázal studovat herní desku, minutu u toho p emýš let a potom
sestavil n jaké slovo, které nejenže bylo za hodn bod , ale
zárove i zajímavé. Kuku ice. Hexagram. Nevkus. Bis - kvit.
Chvílemi to bylo až kruté. Já jsem tvo ila slova jako ty, mít, kolo a
cíl. Skoro nikdy jsem nedosáhla na políčka s vyšším počtem
bod . „Počkej,“ prohlásil. „Tohle není slovo.“ Se zoufalstvím v
očích jsem se podívala na svoje slovo zupr, které se mi poda ilo
umístit p es políčko, které ztrojnásobilo jeho hodnotu. „Ale jist že
je.“ „A co znamená?“ „Je to n co jako… supr, ale v tší…“
„Hovadina?“ Hlasit jsem se rozesmála. Takhle jsem ho nikdy
mluvit ne slyšela. „S tím Z na začátku je to zn lejší, takže taky
d razn jší. Musíš se víc snažit to pochopit.“ „Aha. Použij to ve
v t .“ „Ehm… ,Jsi zupr spisovatel.‘“ „Tomu nev ím.“ „Že jsi
zupr?“ „Že se snažíš podvád t ve scrabblu.“ Op el se o pohovku
a za vrt l hlavou. „Celou tu záležitost se zlem jsem p ijal, ale tohle
už je moc.“ „Hele, to není podvád ní. To, že tvoje slovní zásoba
tohle slo vo nezahrnuje, ješt neznamená, že švindluju.“ „Co
kdybychom si to našli ve slovníku?“ „Hele,“ zasmála jsem se. „Ten
tv j zuprový tón se mi nelíbí.“ „Kdybys nebyla tak zupr ženská,
naštval bych se.“ „Ten tv j zuprismus je rozčilující.“ Na hru jsme
úpln zapomn li a následujících dvacet minut jsme strávili
odvozením tolika tvar slova zupr, kolik jsme jen dokázali
vymyslet. Zajímavé bylo, že se to dalo použít jako p ed pona i
jako p ípona. P edpokládala jsem, že kdyby tuhle kon verzaci
vyslechl Bastien, p ipadala bych mu jako ješt nudn jší
podivínka. Když jsme se se Sethem konečn dostali do postele,
po ád jsme se chichotali. „Hezky voníš,“ pov d la jsem mu s
obličejem u jeho krku. „Co je to za kolínskou?“ Potlačil zívnutí.
„Nepoužívám kolínskou. Je moc silná.“ „To ti nev ím.“ P itiskla
jsem nos k jeho k ži. „Dávej si pozor. Napadají m nejr zn jší
v ci.“ Jeho k že a pot m ly unikátní v ni a on sám von l omamn
a delikátn . Ale krom toho jsem cítila ješt další slabou v ni.
Takovou skoro až jablečnou, ale ne jako z dámského parfému.
Bylo to p íjemné, smísené s pižmem a m kkou k ží. „Ne, n co
cítím. Musel jsi n co použít. Tak je to tv j deodo rant?“ „Aha,“
zamumlal a znovu zívl. „To bude asi mýdlo, co jsem dostal od
Andrey a Terryho. Bylo součástí kosmetického balíčku.“ „Hmmm.
Dokonalé.“ Nejrad ji bych mu sn dla krk – krom jiných v cí.
„Víš, že mi po ád dlužíš ty palačinky? Te bych si dala… s jablky
a se sko icí.“ „S jablky a se sko icí? Ty jsi teda náročná.“ „To je
správné. Myslím, že na to máš.“ „Thetis, kdybych skutečn v il,
že se ve tvé kuchyni nacháze jí jablka nebo sko ice, klidn bych ti
je ud lal hned.“ Neodpov d la jsem. Byla jsem si jistá, že mám
asi rok starou láhev calvadosu, ale to bylo vše, co mohlo aspo
vzdálen p ipo mínat jablka. Seth se mému mlčení dlouze zasmál
a pak m políbil na spánek. „Nechápu, jak si n kdo m že myslet,
že jsi Genevieve. N koho jako ty bych nevymyslel ani za tisíc
let.“ Zamyslela jsem se nad tím a nebyla jsem si tak úpln jistá,
jestli to má být kompliment nebo ne. „A jak teda vymýšlíš svoje
postavy?“ Znovu se zasmál. „Kdybych t neznal – a já t znám –,
ekl bych, že to zní podez ele jako ,Odkud čerpáte nápady?‘“ Ve
tm jsem zčervenala. Když jsme se seznámili, nadut jsem si
utahovala z jeho fanoušk , kte í mu často tuhle otázku pokládají.
„Tohle je úpln jiný dotaz.“ Vycítila jsem jeho pobavení, když
uvažoval, co mi odpoví. Jedním z d vod , proč konverzace s ním
tolik vázla, bylo to, že necht l nic vyhrknout bezmyšlenkovit .
Pečliv volil slova. „Asi se líhnou z mojí hlavy. P íb hy taky. Žijí
tam a k ičí, že cht jí vypustit ven. Kdybych je nep emístil z hlavy
na papír, sežraly by m . Pak se ocitám v jiném sv t než v tom
skutečném.“ „Ne že bych si st žovala…, ale když toho máš tolik
uvnit , pot ebuješ se v bec starat o skutečný sv t?“ „To je práv
ten paradox. P íb hy se rodí v mojí hlav , ale moje vnit ní já je
pohán no tím vn jším. Je to vlastn taková symbióza.
Nenapadaly by m žádné p íb hy, kdybych nem l zkušenosti, o
které se m žu op ít. Žárlivost. Láska. Chtíč. Vztek. Zlomené
srdce. Všechny tyhle v ci.“ Cosi se ve mn sev elo. „M l jsi už
zlomené srdce?“ Odmlčel se. „Samoz ejm . Jako každý. To k
životu pat í.“ „ ekni mi, jak se jmenovala. Nakopu jí zadek.
Nechci, aby ti n kdo ubližoval.“ Zabo il mi obličej do vlas a
promluvil n žným tónem. „Jsi úžasná a silná a talentovaná, ale
ani ty m nem žeš ochránit p ed bolestí. To nem že ud lat nikdo
pro nikoho. Dokonalé v ci m žu stvo it ve svých románech, ale
skutečný sv t není tak vlídný. Tak to prost chodí. Ale každou
špatnou v c v život pak vyváží ty dobré.“ „Jako t eba?“ „Jako
t eba blon até nete e. A královské šeky. A ty.“ S povzdechem
jsem se o n j op ela. Jeho objetí povolilo a po chviličce usnul.
Úžasné. Já jsem se k n mu chvíli tulila a ne a ne usnout.
Uvažovala jsem o tom, co ekl. P emýšlela jsem o žen , která mu
zlomila srdce, a íkala si, jestli to p íšt nebudu mít na sv domí já.
Bu zám rn , nebo bezd čn . Když jsem konečn usnula,
okamžit se mi začalo zdát o váš nivém sexu se Sethem. P ivázal
mi ruce k posteli a pochopitel n ho m l velkého. Čelo postele s
každým pohybem naráželo do zdi takovou silou, že si sousedi
st žovali. Probudila jsem se a pomyslela si, že nebyl dobrý nápad
usnout s ním takhle propletená. Ale zjevn jsem to byla jen já, kdo
s tím m l problém. Seth pokojn spal hlubokým spánkem, jako
bych tam v bec nebyla, a jeho sny byly bezpochyby cudné. Vzor
ctnos ti a odhodlání. Dlouho jsem ho pozorovala a obdivovala v
pološeru jeho rysy. Svaly na jeho hrudi. asy, které bych mu jako
smrtelnice závid la. Skousla jsem si ret a odolala touze se ho
dotknout. Byla to touha a ješt n co. N co, co m nutkalo tulit se
k n mu. D silo m to. Možná to nebude on, kdo tady skončí se
zlomeným srdcem. Rad ji jsem se p ekulila na druhou stranu
postele, aby mezi námi vznikl co nejv tší prostor. Jak jsem tam
tak ležela otočená k n mu zády, na postel vyskočila Aubrey a
uvelebila se mi u b icha. Pohladila jsem ji po černobílé hlav a
povzdechla si. „Všichni se pletou, Aub,“ zašeptala jsem. „Na
tomhle sv t je p inejmenším jeden chlap, který se nesnaží dostat
ženskou do postele."
6
Když pracujete v knihkupectví, je na tom dobré, že máte oka
mžitý p ístup k tišt ným médiím: Noční doznání útočí na vaše
smysly. Je jedním z mála klenot , které se vyno ily z temných
malých klub a pod nik . Po včerejším koncertu ve Veron je
samoz ejm ne pravd podobné, že by dál hráli v pod adných
klubech. Noční doznání je na nejlepší cest stát se proslulou
skupi nou – nejen na místní úrovni, ale taktéž na národní.
Zam stnanci na ranní sm n i já jsme vzdychali nad úžasnou
recenzí včerejšího koncertu v Seattle Times. Všichni jsme se
shlukli u informací a po ád dokola si to četli. Redaktor dokonce
zmínil n kolik moment z Dougova života a také vychvaloval jeho
hlas a výkon na scén . Taky dodal, že pracuje „v místním
knihkupec tví“. To se nám líbilo. Ta neurčitá zmínka z nás málem
také d lala celebrity. Ješt chvíli jsem je nechala, aby se o tom
bavili, a také jsem všem pov d la, jak jsem na Douga hrdá. Pak
jsem to ukončila. „Fajn, lidi, nechce se mi vás vypráskat, ale
vidím, že sem už mí í zákazníci.“ Neochotn se rozešli. Všimla
jsem si, že se Andy ušklíbl, když myslel, že se na n j nekoukám,
a n co pošeptal Casey. Jediné slo vo, které jsem slyšela, bylo
„vypráskat“. Okouzlující. Člov k by si myslel, že když mám pov st
dominy, dodá mi to na autorit , a ne že se mi budou posmívat. A
dneska jsem byla v práci jediná autorita. Paige z stala doma,
protože jí zase bylo špatn , takže jsem krom své práce d lala
ješt její. Našt stí zam stnanci byli v dobré form , p estože se
včerejší večer trochu protáhl.
Casey vypadala, že to včera s pitím v bec nep ehnala, což mi
p ipadalo pozoruhodné. To je možná ta odolnost mládí. Kdybych
toho vypila a vykou ila tolik co ona, určit bych te nebyla v tak
dobré form – a to mám výhodu, že mám nadp irozené uzdravo
vací a zotavovací schopnosti. Taky jsem usoudila, že jsem se
včera v Alekovi asi zmýlila, protože Casey vypadala, že je v
dobrém rozpoložení. Kdykoli jsem se na ni b hem dne podívala,
usmívala se a hý ila ochotou kdykoli poradit jak zákazník m, tak
koleg m. Když jsem se pro n co zastavila u vedlejší pokladny,
slyšela jsem, jak se jí n jaký zákazník ptá, jestli se s knihami,
které chce koupit, vejde do p tadvaceti dolar . Odborným okem
p ehlédla jeho štos a b hem deseti vte in m la odpov . „S daní
dvacet šest dolar , padesát sedm cent . Když nekou píte tuhle,
bude to za dvacet dva, osmdesát osm. To je nejbližší možnost,
jak to nep ešvihnout.“ „To jsi všechno spočítala z hlavy?“ zeptala
jsem se jí potom. V jejích hezkých tvá ích se objevily olíčky.
„Jsem hlavní účetní.“ „Jasn , ale jsem si zatracen jistá, že m j
účetní mi nepočítá dan z hlavy.“ „Jist že ne. Ale tohle je
snadné.“ Doug p išel v poledne a z jeho p íchodu m li všichni
ohrom nou radost. Neustále mluvil o té recenzi a vyptával se m ,
jestli jsem četla to a ono. Opakovan jsem ho musela ujiš ovat,
že jsem p ečetla všechno. Stejn jako Casey i on p sobil, že
včera v noci v bec buja e ne oslavoval. Pracoval se svou
typickou energií. Ve srovnání s t mi dv ma jsem byla unavená a
mrzutá, a navíc jsem si p ipadala úpln nemožná. Co je
nesmrtelnost a schopnost m nit podobu proti nadlidským
matematickým schopnostem a neuv itelným výkon m na pódiu?
Když jsem se vrátila z ob da, Doug ke mn p ib hl. „Kincaidová,
Kincaidová, musíš mi pomoct.“ „Co se stalo?“ Kývl hlavou
sm rem k jedné z pokladen. O pult se tam opíral Alec a flirtoval s
Casey. Ta se usmívala a nadšen p ikyvovala tomu, co jí vykládal.
„Alec mi p išel íct, že nám sehnal početné publikum – do Blue
Gallery, p edstav si! Musíme zkoušet.“ „Proboha, zpomal trochu a
brzdi s vyk ičníky.“ „Kincaidová, myslím to vážn ! Musíš m krýt.
Když te ode jdu, nikdo se to nedozví. Lidem tady je to fuk a
Paige ani Warren tu dneska nebudou.“ „Na jak dlouho se
pot ebuješ ulejt?“ „Na zbytek dne.“ „Na zbytek… To tady budu
p es dvanáct hodin! Navíc dneska nem žu zavírat. Jdu do m sta
do divadla.“ Seth sehnal lístky na poslední chvíli. „Tak… z sta
tak dlouho, jak m žeš. Janice zvládne zav ít.“ Zaváhala jsem.
Warren preferoval, aby zavíral bu vedou cí, nebo pomocný
vedoucí, ale Doug m l pravdu. Janice by to zvládla. „Kincaidová,“
naléhal. „Prosím. Pot ebuju to a ty to dob e víš.“ Doug byl
vždycky okouzlující a neodolatelný. A dnes na m zap sobil
obzvláš . Mistr zjevn zdolá i mistra. Když jsem mu to odkývla,
zvedl m do vzduchu a zatočil se se mnou. Za dv mi nuty s
Alekem odešli a já se p ipravila na dlouhý den. Když se konečn
blížil ke konci, byla jsem si jistá, že beze m by celé knihkupectví
beznad jn kleklo. Nakonec jsem ale p ece jen odešla a zajela do
centra, našla místo na zaparkování a do divadla jsem dob hla,
když už zhasínali sv tla. Celá udýcha ná jsem usedla mezi Setha
a jeho t ináctiletou nete Brandy. Po Sethov druhé stran sed l
jeho bratr a švagrová. Zamávali mi na pozdrav. Brandy se
zazubila. Když jsem ji vid la poprvé, chovala se stydliv , ale te
se zdálo, že m považuje za n co jako starší ses tru. Taky jsem ji
m la ráda. Kdybychom se se Sethem n kdy roze šli, necht la
bych p ijít i o jeho rodinu. „Myslela jsem, že to nestihneš,“ ekla mi
a v setm lém sále nebylo moc vid t, jak se tvá í. V hluboké
minulosti by lidé íkali, že ona i její matka mají vlasy jako len, ale
tenhle výraz už se dnes ka nepoužívá. Mn to ale stejn
p ipadalo výstižné, kdykoli jsem vid la ty sv tlé zlatavé odstíny.
„To byl jen módn pozdní p íchod,“ pošeptala jsem jí. „Za pamatuj
si to pro dobu, kdy budeš starší. Takhle muži nev dí, na čem jsou.
Když cítí pevnou p du pod nohama, není s nimi k vydržení.“
Brandy se zachichotala. Seth se jen usmál, ale z jeho v elého
pohledu vyza oval obdiv k mému vzhledu. M la jsem na sob
hedvábné vínové šaty a vlasy spletené do drdolu. Už dávno jsem
zjistila, že Sethovy oči jsou stejn výmluvné jako jeho díla. Vzkaz,
který mi te vysílaly, by se rozhodn nedal p etlumočit na ve
ejnosti. Sev el mi ruku v dlani. Dotýkal se p itom mého stehna.
Postupem večera jsem se p istihla, že mnohem víc uvažuju o
tom, kde má Seth ruku, než o té skv lé divadelní h e. Po
skončení jsme spolu s jeho rodinou ješt chvíli postáli ve foyer a
povídali si. Terry a Andrea Mortensenovi jsou báječní lidé, kte í se
ke mn vždycky chovali up ímn a mile. Vzhledem k tomu, co
jsem v d la o Sethov nespolečenskosti, m nejspíš považovali
za jakousi jeho poslední nad ji. Brandy mi to pak po tvrdila, když
jsme se spolu vydaly na toalety. „Táta íkal strejdovi Sethovi, aby
to nepod lal,“ oznámila mi, když jsme si myly ruce. „Taky povídal,
že i když je strejda Seth slavný, nejde na rozum, že získal ženu
jako ty.“ Zasmála jsem se a uhladila si sukni od šat . „Tak to
nevím. Myslím, že tv j táta nemá ve strejdu p íliš mnoho d v ry.“
Brandy m obda ila vážným pohledem hodným mnohem star ší
slečny. „Strejda Seth strávil posledního Valentýna v knihovn .“
Vrátily jsme se do foyer a ješt chvilku jsme si všichni povídali.
Potom Terry prohlásil, že musí jít zachránit paní na hlídání, která
se jim dnes večer stará o čty i mladší dcery. P i odchodu se An
drea dotkla mojí paže. „P ijdeš na Sethovu oslavu narozenin,
vi ?“ P ekvapen jsem se dívala z jednoho na druhého. „Kdy to
bude?“ „Na Dík vzdání. P ipadají na stejný den.“ „Dobrý fígl, jak
dostat krocana i dárky,“ poznamenal Terry. Byl menšího vzr stu
než Seth a taky pečliv ji oholený, ale jinak si byli oba brat i hodn
podobní.
„Ani jsem nev d la, že budeš mít narozeniny,“ obvinila jsem
Setha. „Zapomn l jsem na to.“ Od kohokoli jiného bych to
považova la za lež, ale jemu jsem v ila. „Takže p ijdeš?“ Z
Andrey jsem op t m la dojem, že dohlíží na Seth v milostný
život. Možná bych si vyjednala i odm nu za to, že se dostavím. „V
plné parád .“ Potom jsme se Sethem zamí ili tentokrát k n mu
dom . Za pomoci zm ny podoby jsem si na sob vykouzlila
oblíbené flane lové pyžamo a ulehli jsme do postele. Jeho byla
v tší než ta moje. M l pé ovou deku a taky plyšového medvídka
jménem Damo kles, který m l na sob tričko s logem univerzity v
Chicagu. Chvíli jsme si potm povídali o Emerald City a pak o
knihách obecn . M li jsme spoustu stejné oblíbené literatury,
takže jsme probírali jednotlivé autory a žánry. Oba jsme
obdivovali Toni Morrisonovou a Tennessee Williamse. Ani jeden z
nás se nedoká zal prokousat Annou Kareninou. Seth nesnášel
Jane Austenovou, kterou já naopak zbož uju. Jak jsme to
všechno probírali, p ipo mn la jsem si, jak je skv lé, že toho
máme tolik společného. Sex pro nás nebyl jediné pojítko – bylo to
naopak jediné, co stálo mezi námi. N kdy b hem té literární
debaty jsem začala usínat. Byla jsem unavená po dnešním
dlouhém dni a cht lo se mi spát. Seth taky vypadal zmožen .
P ivinuli jsme se k sob blíž, ale dotýkali se jen nohama. Jak jsem
pomalu usínala, napadaly m nejr zn jší myšlenky. Jak se má
Aubrey? Bude mít Paige chlapečka, nebo holčičku? Pokročil
n jak Bastien ve své snaze dostat Danu do postele? Jak se
mohla Dougova kapela tak rychle vyšvihnout? O pár hodin
pozd ji jsem otev ela oči a nev d la jsem, co m vzbudilo.
Z ejm n jaká z t ch podivných v cí, které vás náhle vytrhnou ze
spánku. Kolem panovalo ticho a tma, ráno se ješt zdaleka
neblížilo. Do místnosti pronikal m síční svit a nábytek vrhal
bizarní stíny. Na rozdíl od mého bytu v Queen Anne tady v noci
provoz v ulicích utichal, takže jsem slyšela jen Sethovo
oddechování a hučení elektrických p ístroj . Pak jsem si všimla,
že jsme se ve spánku k sob se Sethem p i tiskli ješt víc. Nohy i
ruce jsme m li propletené. Cítila jsem jeho v ni. Když se moje oči
p izp sobily tm , uvid la jsem, že i on má oči otev ené. Jako
temná jezera. Díval se na m . Rozespale jsem mu zajela rukou
do vlas a p iblížila k n mu obličej. M l ruku položenou na mých
zádech, ale jak jsem se po hnula, kabátek od pyžama se mi
vyhrnul a on se te dotýkal holé k že. Stejn jako na koncert .
Pohladil m po boku a pak sklouzl rukou níž k mému stehnu.
Jeho prsty, které vždy v pravidelném rytmu bušily do klávesnice,
mi te p ipadaly jako pírka. Zatímco jsme se vzájemn dotýkali,
dívali jsme se jeden dru hému do očí. Tep svého srdce jsem
slyšela až v uších. Pak na vzdory varovnému hlasu, který mi ječel
v hlav , jsem ho políbila. Polibek byl zprvu váhavý, jako by nás
p ekvapilo, že jsme zašli takhle daleko. Pomalu a n žn jsme se
vzájemn ochutnávali. Ru kou, kterou m l na mém stehn , p ejel
výš a m vzrušilo, že m stydlivý Seth hladí po zadku. Tiše jsem
vzdechla a dál prozkou mávala jeho ústa. P evalil m na záda s
naléhavostí, která nás oba p ekvapila. Druhou rukou mi vklouzl
pod kabátek pyžama a sev el mi v dlani adro. Vzhledem k tomu,
jak vypadaly jeho boxerky, mi bylo jasné, že nechce z stat jen u
líbání a hlazení. A potom jsem pocítila ješt n co, i když zatím jen
slab . Takové nepatrné chv ní. Pomalu se kolem m a skrze m
začaly natahovat and lské úponky. Bylo to radostné. Lepší než
jakákoli droga, kterou jsem kdy vyzkoušela. Čistý život, čistá
energie. Bylo to nádherné a omamující, další dimenze fyzické
rozkoše, na jejímž pokraji jsme se ocitli. A bylo to tím lákav jší, že
jsem byla se Sethem. Vnímala jsem jeho bytostnou podstatu.
Cht la jsem se do ní pono it, zav ít oči, zapomenout na
zodpov dnost a jenom si užívat. Jenže jsem nemohla. Moje
odhodlání s každou vte inou sláblo, ale po ád jsem se dokázala
ovládat. Jen tak tak. Neochotn jsem polibek ukončila a pokusila
se sebrat veške rou svou sílu a odkulit se od n j. Jakmile
zaznamenal, že se o to
pokouším, ihned m nechal být. „Promi ,“ ekla jsem, posadila se
a zabo ila obličej do dlaní. Promnula jsem si oči, jako bych se
cht la probudit ze sna. A vlast n to tak svým zp sobem bylo.
„Nem žeme. Začalo to…“ „Jenom u líbání.“ Bylo to konstatování.
Z jeho ochrapt lého rozespalého hlasu zaznívala touha a… lítost.
On v d l lépe než ostatní, jak smrtící m že být takový vášnivý
polibek. Naposledy ho to málem zabilo. To byla samoz ejmé
výjimečná situace a já byla tehdy ve stavu ohrožení života, takže
jsem z n j vysála mnohem víc síly než p i normálním polibku.
„Jenom u líbání,“ zopakovala jsem bezvýrazn . K tomu, aby se
jedna osoba oddala druhé, není t eba styku. V téhle h e nejsou
žádné trhliny. Zavládlo ticho. Po chvíli se Seth také posadil a
odsunul se ode m co nejdál. Když znovu promluvil, z jeho hlasu
čišela up ímná bolest a výčitky. „Omlouvám se za to. Já nevím…
M l jsem se víc ovládat. Ale probudil jsem se jen tak nap l a… a
pak…“ „Já vím,“ šeptla jsem do tmy. „Já vím. A taky se
omlouvám.“ Další mlčení. „Asi bych m l jít spát na gauč,“ prohlásil
nakonec. Zav ela jsem oči a p ipadala si hrozn . V d la jsem, že
má pravdu. Zahrávali jsme si s ohn m, když jsme se pokoušeli na
mluvit si, že m žeme jen tak spát vedle sebe. Divila jsem se, že
se n co nep ihodilo už d ív. Čím víc jsem o tom p emýšlela, tím
víc jsem si uv domovala, jakou škodu jsem mohla zp sobit.
Sakra, kolik škody už jsem zp sobila, když jsem z n j vysála t ch
pár kapek života? Týden jeho života? Pár dní? I jedna minuta by
byla až moc. Pocítila jsem zaho klost – ne nad Sethem, ale nad
celým sv tem. „Ne. Já p jdu na gauč. Ty jsi u sebe doma.“ „To je
jedno. Ponech mi aspo zbytky kavalírství.“ Nic jsem ne ekla a
dál jsme tam sed li a mlčeli. Mezi námi se vznášely stovky
otázek, ale ani jeden z nás s nimi nezačal. Byla to vina nás obou.
Když je mi n jaká emocionáln vypjatá situace nep íjemná, mám
tendenci bu utéct, nebo p edstírat, že se v bec nic nestalo. Seth
nikam neutíkal ani nezačal rozhovor, který by v tomto p ípad asi
byl nezbytný. Jen jsme tam dál sed li.
Nakonec se zvedl. „Omlouvám se. Omlouvám se za to, co jsem
ud lal.“ Dával to za vinu sob , což pro n j bylo typické, ale nebylo
to férové. Vlastn jsem to začala já. M la jsem n co íct, ujistit ho,
že to nebyla jeho vina. Ale byla jsem tak zmatená, že se mi slova
zadrhla na jazyku. Po chvíli odešel do obýváku. Lehla jsem si,
objala Damokla, ale po zbytek noci už jsem spa la špatn . Ráno
jsme se Sethem snídali a napjaté mlčení p etrvá valo. Jen občas
jsme prohodili pár slov. Konečn mi ud lal moje vytoužené
palačinky. Pak jsme se společn vydali do knihkupec tví a rychle
se rozd lili. Po zbytek dne jsem ho už skoro nevi d la. Bastien
m l ten večer cestu do m sta, a tak m po práci vy zvedl a odvezl
k sob dom , abychom se p ipravili na to trapné vloupání k Dan .
Když jsem zaznamenala postsexuální energii, která ho
obklopovala, v d la jsem, co ho p ivedlo do m sta. „Neunavuje t
to už, když každý den dostáváš n jakou do postele?“ zeptala
jsem se ho a litovala, že já jsem včera v noci nemohla. „Budu
p edstírat, žes ten hloupý dotaz v bec nepoložila, Fleur.“ Pak mi
začal vykládat, jak se za posledních pár dní vyvi nul jeho vztah s
Danou. Povídal, že jsou z nich kamarádi a že je jen otázkou času,
než dojde k nevyhnutelnému. Když jsem nereagovala s pat ičným
nadšením, dlouze na m pohlédl. „Co je s tebou? Vypadáš
hrozn .“ Povzdechla jsem. „V noci jsem políbila Setha.“ „A?“ „A
co?“ „Co dalšího se stalo?“ „No… nic. No, trochu jsme se
osahávali a to je všechno.“ „Takže?“ „Nem la jsem to d lat.“
Zatvá il se zamítav . „Polibek nic není. To není, jako bys mu ho
vykou ila nebo tak.“ „Panebože, ty jsi spros ák.“ „Ned lej, jako
bych urazil tvou útlocitnost. A víš dob e, o čem mluvím.“ „To je
jedno. Byla jsem slabá. Vysála jsem mu p itom trochu energie.“
„Fleur, mám t tak rád, jak jen dokážu mít n koho rád, ale celá
tahle záležitost je absurdní. Nebudeš š astná, dokud toho chlápka
neojedeš, tak už to pus z hlavy. Musíš p ekonat tu zakázanou
p itažlivost a pak si oba budete žít svoje vlastní životy.“ „Žít svoje
vlastní životy? Co to má znamenat?“ zeptala jsem se p ík e.
„Myslím, že hlavním d vodem, proč po sob tak toužíte, je to, že
nem žete jeden druhého mít. To není láska, ale je to nor mální
lidská reakce, spoušt č fyzické p itažlivosti.“ Odmlčel se a
zamyslel se nad tím. „Určitým faktorem taky m že být ta tvoje
posedlost jeho knihami.“ „To není pravda. Nic z toho není ani v
nejmenším pravda. Teda jeho knihy jsou dost dobré na to, aby
položily základ nábo ženství, ale není to totéž. To není d vod,
proč ho…“ Miluju? Sakra. Po ád nevím, jestli ano, nebo ne.
Koneckonc po té strašn dlouhé dob už si ani nejsem jistá, co
to vlastn je láska. Bastien zavrt l hlavou. Nev il mi, ale ani se
necht l hádat. „Fajn. Tak v tom pokračuj. Ale stejn si myslím, že
bys ho m la ojet. I kdyby vás to nep esv dčilo, že bude lepší se
rozejít, aspo tím ulevíte nap tí, které mezi vámi vládne, a ty se
pak t eba po kusíš navázat n jaký normální vztah.“ Nep ítomn
jsem zírala do prázdna. „Nem žu. Ani jednu noc. Sebralo by mu
to roky života. Pak bych nemohla žít sama se se bou.“ „Kecy.
Nanejvýš tak pár let. Co to je? Navíc muži d lají kv li sexu
mnohem v tší hlouposti – a to se ženami, které dokonce ani
nemají rádi. Pokud t opravdu miluje, jist to bude považovat za
férový obchod.“ Ot ásla jsem se. Mn to sice nep ipadalo férové
ani v nejmen ším, ale m l pravdu v tom, že muži d lají kv li sexu
hlouposti. Už jsem pár takových p ípad vid la, nebo je dokonce
vyprovo kovala. Když jsme p ijeli k Daninu domu, už jsme té
debaty nechali. Čas b žel a my jsme museli začít s naším
plánem. Bastien vid l, jak Dana s Billem odjeli a jejich pubertální
syn odešel p espat ke kamarádovi. S Bastienem jsme se
zneviditelnili pro oči smrtelní k , zašli jsme za jeho d m a p elezli
plot. Ocitli jsme se na Danin zahrad . P ipadala jsem si tak
trochu jako v n jakém špionážním filmu. Tak nap l jsem si p ála,
aby nám v cest stály laserové pa prsky, které bychom museli
zdolat. „Mají tu alarm,“ pošeptala jsem Bastienovi, když jsem ho
sle dovala, jak bojuje se zámkem u zadního vchodu. Za staletí
života získal cenné zkušenosti. „Naše neviditelnost ho
nedeaktivuje.“ „Žádný problém. Prozkoumal jsem to tu v
neviditelné podob už p edtím. Znám kód.“ Jakmile jsme se
dostali do domu, vy ukal kód na panelu a čer vené sv týlko
rázem zezelenalo. Začali jsme v pracovn , což nám p ipadalo
jako nejlogičt jší místo, kde by Dana mohla mít papíry. Zjistili
jsme, že má až pun tičká ský smysl pro po ádek, což m
rozčilovalo, protože jsme se museli ujistit, že všechno vracíme na
p vodní místo. V tšina dokument byla bohužel úpln k ničemu.
Poznámky. Rozpočty. Faktury. Tiskové zprávy. M la tam taky
spoustu fotek. Probírat se jimi byla rozhodn v tší zábava než
zkoumat papíry. Na v tšin z nich byla rodina a r zné srazy
VPZRH. Na spoust fotografií byla i Jody, což m
rozesmut ovalo. Vzpomn la jsem si na její inteligenci, d vtip a
váše pro um ní. Jak se m že n kdo tak chytrý chtít zapojit do
tohohle? „Netušila jsem, že je Jody v téhle skupin tak aktivní,“
pozna menala jsem. „Není tak špatná. Dana ji určit zkazila.“
„Dana je p esv dčivá. Hele, v d las, že se Jody p íjmením
jmenuje Danielsová? A její manžel se jmenuje Jack.“ Oba jsme se
tomu zasmáli a hledali dál. Po hodné chvíli jsme pracovnu
konečn opustili. Všechno jsme prohledali – samoz ej m jsme po
sob nezanechali ani stopu. Nakonec už v p ízemí nezbyla ani
jedna sk í ka nebo zásuvka, do níž bychom se nepo dívali. Nic
jsme nenašli. „Možná má tajné sejfy za obrazy,“ napadlo
Bastiena. „Nebo to s tím čističem bazén možná nebyla pravda a
Dana je v obchodních dohodách čestná a není co proti ní najít,
krom toho, že je to mrcha plná p edsudk .“
Obrátil oči v sloup. „Zbývá ješt jedno místo. Opravdová sva tyn .
Ložnice.“ Ušklíbla jsem se. Vejít do cizí ložnice mi p ipadalo
d sivé. Na prosté znásiln ní soukromí. Ale Bastien na tom trval a
stále byl p esv dčen, že tahle naše výprava bude mít n jaký
výsledek. Ložnice p sobila sterilním a neosobním dojmem jako
hotelo vý pokoj. Nem la p íjemnou smyslnou atmosféru n čího
nejin timn jšího pokoje. Tím pádem to pro m bylo jednodušší,
protože mi p ipadalo, že se vloupáváme do opušt né místnosti.
Prohle dali jsme všechny zásuvky a sk í ky a neobjevili nic
zajímavého. „Ty jo!“ vyk ikla jsem najednou s pohledem up eným
do ote v ené zásuvky. Bastien ke mn okamžit p ib hl. „Co? Co
to je?“ Zvedla jsem p íšerné babičkovské bombar áky. N co
takové ho jsem jakt živa nevid la. Spíš vypadaly jako pro
prababičku. Dokonce byly bílé. Mysleli byste, že bude aspo
natolik originál ní, že si po ídí modré nebo zelené, ale kdepak.
Bastien do m š ouchl loktem. „Jak t to m že p ekvapovat, když
jsi slyšela její názory na slušné oblékání?“ „Slušnost je jedna v c,
ale… proboha, kam až jí m žou sahat? Ke krku?“ „Vra je tam.
Musíme…“ Cvak. Slyšeli jsme to oba. St elila jsem po Bastienovi
zd šeným pohledem a rychle vrátila kalhotky zpátky do zásuvky.
„Myslela jsem, žes íkal…“ „Já vím, já vím,“ ekl zaražen . N kdo
práv vešel do domu.
7
Strnuli jsme a z stali stát v ložnici. Oba jsme byli natolik zd šení,
že jsme ani nedutali. Dole se zabouchly dve e a na d ev né
podlaze se rozezn ly z etelné kroky. Ozvaly se tlumené hlasy, ale
slov m jsme nero zum li. „Co budeme d lat?“ zašeptala jsem.
Sice jsme byli neviditelní, ale necht lo se mi poflakovat se po
dom , když jsou v n m lidé. Z toho by mohl být problém. Bastien
se zamračil, patrn se snažil rozluštit, o čem se ti lidé dole baví.
„To jsou mužské hlasy. Není to Dana. Poj .“ Popadl m za ruku a
potichu jsme se vyplížili do chodby, od kud jsme už slyšeli hlasy
z eteln . „Určit nep ijdou?“ dotázal se nedočkavý hlas. „Ne.
Budou pryč asi do p lnoci.“ „Super.“ Bastien se na m usmál.
„Reese,“ vydechl. Reese. Syn. Syn, který m l být u kamaráda.
Bylo to lepší, než kdyby se vrátila Dana, ale stejn to bylo
nep íjemné. Tázav jsem na Bastiena pohlédla, aby mi odezíral
ze rt . Co tady d lá? Bastien v odpov jen pokrčil rameny a
naznačil mi, abych ho následovala po schodech dol . Reese a
jeho kamarád si beztak počínali tak hlučn , že naše tiché kroky
nemohli slyšet. Reese jsem ješt nevid la a byla jsem na n j
zv davá. Čekala jsem vymydleného vzorného hošíka, ale vypadal
úpln normál n . Po Dan zd dil černé vlasy a modré oči a po
Billovi bohužel n které rysy v obličeji. Jeho kamarád m l dlouhé
vlasy a na sob džíny a obnošený vojenský kabát. „Kde to
provedem?“ zeptal se kamarád. Reese se rozhlédl. „Venku. Jinak
by to pak ucítili.“
„Fajn, ale ubalíme to tady.“ Usedli ke kuchy skému stolu. Reese
vytáhl z kapsy papírky a sáček s takovým množstvím marihuany,
že by z toho byla p ti členná rodina zkou ená celý týden.
Kamarád zkušen ubalil obrovského jointa, načež se oba klu ci
odebrali ven. Vyšli zadními dve mi, kterými jsme sem p išli. S
Bastienem jsme na sebe pohlédli a m li jsme co d lat, abychom
se nezačali hystericky chechtat. Došli jsme do setm lého obýváku
a zastavili se u okna, odkud jsme pozorovali kluky venku. Všech
na venkovní sv tla nechali zhasnutá, aby nep ilákali pozornost
soused . Jediným sv telným zdrojem byl oranžový bod na konci
jointa, který si p edávali. „Panebože,“ vydechla jsem. „Tohle
ospravedl uje celé to naše vloupání.“ Bastien se tvá il zamyšlen .
„Možná bychom to mohli použít proti ní.“ Obrátila jsem se k n mu.
„Cože? Neblázni, vždy je to ješt d cko. Není t eba mu d lat
problémy. Kdybych m la jeho rodiče, taky bych se zhulila p i
každé p íležitosti.“ Bastien nad tím chvilku uvažoval a nakonec
p ikývl. „Dob e. Máš pravdu. Takže to dod láme v ložnici a pak
vypadneme? Ti dva si potom už nevšimnou ničeho, co se kolem
nich d je.“ Vrátili jsme se nahoru a po ád doufali, že objevíme
n jakou kompromitující fotografii nebo dokument. Takové št stí
jsme ale nem li. Nechali jsme Reese s kamarádem vzadu a
odešli p edním vchodem. Jakmile jsme byli zpátky v bezpečí
Bastienova domu, poraženecky jsme se usadili v prostorném
obýváku. „Tak. Tohle nebylo k ničemu,“ prohlásila jsem. „Ne tak
docela.“ Bastien sáhl do kapsy a hodil po mn Rees v plastikový
sáček. Chytila jsem ho a narovnala se v k esle. „Prokristapána!
Tys okradl ta ubohá d cka?“ „Nem l to tam nechávat jen tak
válet.“ Zvedla jsem sáček. Byl poloprázdný. „Pro lidi jako ty
existuje speciální peklo.“ „Jo, vlastním v n m sídlo. Navíc to bylo
pro dobro toho kluka. Tráva je nebezpečná droga.“ „Nem žu tomu
uv it. Nemyslíš, že si všimnou, že se jim to ztratilo?“ „Ne. Až se
vrátí, budou tak mimo, že si nebudou pamatovat, kde to nechali.
Dalších pár dn se budou vzájemn obvi ovat, kdo to ztratil.“
Zavrt la jsem hlavou. „Vím, že už jsem ti to íkala, ale tohle už jsi
vážn p epískl. Jsem… jsem tak šokovaná, že ani nevím, co
mám d lat.“ „Ale já vím.“ O hodinu pozd ji jsme oba leželi na
zemi a nemohli se p estat smát, ačkoli jsem tak docela nev d la,
čemu se vlastn sm jeme. Bastien mi podal jointa, já jsem si dala
práska a š astn povzdechla. Podala jsem mu ho zpátky.
„Netvrdím, že Monique nebyla mrcha,“ vysv tloval, „ale mu síš
uznat, že v d la, jak na to.“ Op ela jsem se o pohovku a nechala
hlavu klesnout do pol štá . „Jo, ale… ona… se flákala. Nebyla
v bec vynalézavá. Tahle práce není jenom o sexu. Je to o…
hrdosti… hrdosti na práci.“ Popotáhl a znovu mi jointa podal. „Ale
ta byla na práci hrdá, to mi v . Rajtovala na mn jako na koni.“
Na chvíli se odmlčel a pak se rozesmál. „Ud lala hrdým i m .“
Narovnala jsem se. „Cože? Ty jsi s ní spal?“ „Jasn . Proč ne?“
Strčila jsem do n j nohou. „Ty jsi teda d vka.“ „Potrefená kachna
se ozvala.“ „Husa. Je to husa. Používej tu metaforu správn .“ „To
nebyla metafora. To bylo… víš…“ Zadíval se do prázdna a
zamrkal. „Jedna z t ch v cí, co symbolizují jinou v c. Ale není to
totéž. Prost tak.“ „Myslíš metaforu?“ „Ne! Je to jako p íb h…
jako… p ísloví! To je ono.“ „To teda žádné p ísloví nebylo. Možná
analogie.“ „Ne ekl bych.“ „Hele, já tyhle v ci znám. Pracuju v –
sakra!“ „Sakra co?“
„Jak se dostanu dom ?“ „Ty odcházíš? Nebo je to taky analogie?“
„Ješt neodcházím, ale… tys m p ivezl… a nem žeš m od vézt
zpátky.“ „Ale m žu. Jsem v pohod .“ „To zrovna. Já jsem tolik
nehulila.“ Prohrabala jsem kabelku, vytáhla z ní telefon a stiskla
první číslo. Bastien vedle m cosi brblal o analogiích a pozoroval
dým stoupající z jointa. „Ano?“ ozval se z telefonu Seth. Od
dnešního trapného rána jsme spolu nemluvili. „Ahoj, to jsem já.“
„Ahoj.“ „No… ehm, pot ebuju od tebe laskavost.“ „O co jde?“ Když
jsem nedopovídala, zeptal se: „Jsi tam? Jsi v po ádku?“ „Jo…“
Začala jsem se nekontrolovateln ehtat. „Jsem strašn moc v
pohod .“ „Aha, dob e. Co pot ebuješ?“ Chvilku mi trvalo, než
jsem si vzpomn la, co vlastn chci. „Odvézt.“ „Odvézt?“ „Jo,
odvézt.“ Bastien na m ud lal oplzlé gesto a já ho znovu nakopla.
Nic nechápajícímu Sethovi jsem udala adresu a zav sila. „Idiote!“
za vala jsem na Bastiena, i když mi celá ta situace p ipadala
stejn sm šná jako jemu. „Cos to…“ Zazvonil zvonek u dve í.
Vykulili jsme oči a zpanika ili jako d cka p istižená p i činu. „Do
prdele,“ ulevila jsem si. „Sakra. Ten spisovatel ale ídí rychle.“ „To
není on, ty vole. D lej, že tu nejsme. Oni odejdou.“ Vyškrábal se
na nohy. „Ne… Musím se podívat, kdo to je… T eba je to Jack
Daniels… Celkem bych si dal panáka.“ „Ned lej to!“ prosila jsem
ho a z jakéhosi neznámého d vodu m to d silo. Zneviditelnil se
a došel ke dve ím. Vmžiku byl zpátky. „To je Dana! Vrátila se d ív.“
Zb sile si prohrábl Mitchovy upravené blond vlasy. „Co chce? Co
tady d lá?“ „T eba chce vrátit tu Reesovu trávu.“ „To je moje
šance! Je tady sama. Chce m . D lej!“ Popadl m za paži a táhl
m ke schod m. P ekvapen jsem vyjekla. „Schovej se. A tohle
vyho ,“ ekl mi. „To teda nevyhodím! A nemyslíš, že si všimne, že
celý tv j d m smrdí jako marihuanové doup ? Ježíši. Máš
zorničky velké jako ty její spo áry. Je sice ctnostná, ale není
blbá.“ „Prost b ž. Pohni! A necho dol .“ Zavrčela jsem a vydala
se do schod , zatímco Bastien vyb hl ke dve ím. Zneviditelnila
jsem se, s p ek íženýma nohama se usadila naho e na schodišti
a dál jsem kou ila. Slyšela jsem, jak dole zdraví Danu. „No ahoj,“
halekal. „Promi , že jsem t nechal čekat… Byl jsem…“ Hloup
skončil do ztracena a já jsem zavrt la hlavou. Nešika. V
normálním duševním stavu byl výmluvný až až, ale v normálním
duševním stavu by si okamžit uv domil, jakou pi tomost d lá.
„M l jsem n jakou… práci. Naho e.“ „Chápu,“ odpov d la Dana.
Už zase mluvila chladným a ne zúčastn ným tónem. Nabyla jsem
z toho dojmu, že její otev enost a v elost si Bastien jen
p edstavoval. „Omlouvám se, že ruším, ale když jsem ti posledn
p inesla ty sušenky, ztratila jsem náušnici.“ Narovnala jsem se.
Sušenky? O tom se mi nezmínil. Uvažova la jsem, jaké mu asi
p inesla. S burským máslem? S čokoládou? Ach. Možná dokonce
s makadamy v čokolád . Bastien s Danou se pustili do hledání
náušnice, kterou nenašli. Bastien se snažil d lat, že není zhulený,
ale Dana se nenechala na pálit. Ne s t ma svýma očima kyborga.
Nemusela jsem to ani vi d t, stačil mi zvukový záznam a ten byl
sám o sob dost zábavný. A já jsem celou tu dobu nemohla
p estat myslet na ty zatrace né sušenky. Zn lo to tak dob e.
Najednou jsem po nich zatoužila jako nikdy v život po ničem
jiném. „No,“ uslyšela jsem Danu, „asi jsem ji musela ztratit n kde
jinde. Díky za pomoc.“ „To jsem ti moc nepomohl.“
„To nic.“ Elegantn se odmlčela. „Není támhleto Tabithina
kabelka? Je tady?“ No nazdar. M la jsem dojem, že Bastien si
pomyslel totéž. „No, jo…, ale… ehm. Je naho e. Leží.“ Zaváhal.
„Bolí ji hlava.“ „Ach, to je zlé. Vzala si na to n co?“ „Jo, vzala.“
Podívala jsem se na jointa. Vážn jsem si n co vzala. Bastien se
začal bavit s Danou o n čem jiném a já jsem se roz hodla, že
musím najít ty sušenky. Umírala jsem hlady. Zn lo to, že ty dv
hrdličky se p esunuly do obýváku, takže bych mohla neviditelná
klidn sejít ze schod a vzít kuchy útokem, aniž by m ti dva
zpozorovali. Zvedla jsem se, jointa jsem típla naho e v koupeln a
začala sestupovat. Tráva obvykle nep sobí na moto riku tak jako
alkohol, ale rozhodn vás m že rozptýlit natolik, že nedáváte
pozor na to, co práv d láte. Jako že t eba nesledujete, kam
šlapete. Asi na t etím schodu odzdola mi ujela noha. Utrousila
jsem nadávku hodnou prot elého námo níka a tvr d dopadla na
zadek. Nohu jsem m la zkroucenou pod sebou v nep irozené
pozici. Tak tak jsem se stihla p em nit do podoby viditelné
Tabithy, jinak by si Dana pomyslela, že tam práv spadl n jaký
neohrabaný duch. Po chviličce ke mn p ib hli. „Co se stalo?“
vyk ikl Bastien. Vypadal, že ho víc znepokojuje to, že jsem je
vyrušila, než že by m l starost o moje zdraví. „Já… zakopla.“
Podívala jsem se dol a pokusila se dát levý kotník do pohodl
n jší pozice. Trhla jsem sebou. Bolelo to jako čert, ale aspo jsem
s ním dokázala pohnout. „Fajn,“ odsekl p ík e. „Aspo , že jsi v
po ádku. Určit budeš chtít jít a…“ „V po ádku?“ skočila mu do
eči Dana a nev ícn na n j po hlédla. „Musíme ji odnést na
pohovku, aby si tu nohu narovnala.“ „To ne,“ zaprotestovala jsem,
když jsem spat ila Bastien v vražedný výraz. „Opravdu… jsem v
po ádku.“ Danu to ale nep esv dčilo. Podep ela m pod jednou
paží a on pod druhou. Poskakovala jsem na jedné noze k
pohovce. Když jsem nohu natáhla, Dana mi vyhrnula džíny k lýtku
a opatrn a odborn mi kotník ohmatala. Oce ovala jsem její
starostlivost a evidentní zdravotnické znalosti, ale pomyšlení, že
se m dotýká tahle protivná ženská, mi bylo odporné. A navíc
jediné, po čem jsem opravdu toužila, byly ty sušenky. K čertu s
kotníkem. „Nevypadá to, že je zlomený,“ usnesla se nakonec.
„Nejspíš jen vymknutý. To máte št stí. M li bychom na to dát led.“
Když Bastien nic neud lal ani se nenabídl, že n co ud lá, za
mí ila do kuchyn . Slyšela jsem, jak otev ela mrazák. „Ty m
nenávidíš, nebo co?“ zasyčel, sotva jsme osam li. „To nebyla
moje chyba,“ opáčila jsem. „Asi máš pokažený schod.“ „Sklapni.
Jediná v c, která je pokažená, je tvoje načasování. Víš, jak blízko
už jsem m l k tomu, abych zabodoval?“ „Blízko? Blízko? To už
má peklo blíž k tomu, aby zmrzlo, než abys ty zabodoval.
Nemyslím, že zrovna letí na zhulené týpky, co nesouvisle blábolí.“
„Já jsem neblábolil. A ona v žádném p ípad nepoznala, že jsem
zhulený.“ „Ale prosím t . Kdybys byl…“ Zmlkla jsem, protože
Dana už se vracela se sáčkem ledu. Klek la si k mojí noze a
opatrn mi p itiskla sáček na poran ný kotník. Zašklebila jsem se,
jak m to zastudilo, ale po chvilce to ulevilo tepavé bolesti.
Pronikavým pohledem mi nohu znovu prohlédla. Op t mi kotník
prohmatala. Zamračila se. „Možná jsem se spletla a nako nec je
to vážn jší. M la byste si to po ád ledovat a vzít si ibupro fen.
Pokud se to b hem pár dn nezlepší, asi byste m la vyhledat
léka e.“ „Díky,“ ekla jsem a podívala se jinam. Te m nejvíc
znepo kojovalo to, jak se ke mn chová starostliv . Možná jsme ji
špatn odhadli. „Takže,“ shrnul to Bastien, „jestli už je na tom
Tabby líp, mohli bychom zajít do kuchyn a dát si kávu.“ „Víte, jak
se to stalo?“ dotázala se m Dana a jeho návrh zcela ingorovala.
„Asi jsem špatn šlápla… nebo je tam možná n jaký špatný
schod.“ „Pochybuju, že je s t mi schody n co v nepo ádku,“
namítl Bastien. „Tabitha byla vždycky neohrabaná, tím to je. V
naší rodi n je tím proslulá.“ Dana nev novala pozornost mému
zdrcujícímu pohledu, kte rý jsem v novala inkubovi za tu urážku
mojí graciéznosti, a na místo toho pohlédla na moje boty u dve í.
Byly to černé páskové sandály s osmicentimetrovými podpatky.
„Tyhle jste m la na nohou?“ Up ela na m pevný mate ský
pohled. „Já vím, jak silný n kdy m že být tlak společnosti, která
vám vnucuje názor, že musíte zapadat do určité formy. Ale když
celý den chodíte v takových botách, m žete si vážn poškodit
nohy. A nejen to, vysíláte tím signál, že nemáte žádný stud, co se
týče…“ Zvonek u dve í se znovu rozezn l. Nejprve se nikdo z nás
ani nepohnul, ale pak se Bastien zvedl a zatvá il se p ekvapen
nad tím, že se tenhle večer m že vyvíjet ješt h . Dana upustila
od lekce ohledn odívání a pustila se do zdra votnické. „Vážn
byste si na to m la dávat pozor. Když se budete stresovat, m že
se to zhoršit.“ Po chvilce se Bastien vrátil s naprosto nechápav
se tvá ícím Sethem, který z ejm ani netušil, kdo ho to vlastn
pustil dovnit . Jakmile spat il Danu a m , byl zmatený ješt víc.
Bezpochyby uvažoval, jestli si nespletl d m. „Ahoj, Sethe,“ ekla
jsem významn , až p íliš hlasit . „Díky, že ses zastavil, abys m
odvezl.“ Dál na m zíral a pomalu mu to začínalo docházet. Často
m vid l, jak si za pomoci kouzla zm ny podoby m ním oblečení,
ale tohle bylo poprvé, kdy m vid l v jiném t le. Dana se s
očekáváním dívala z jednoho na druhého. „Ach,“ povzdechla
jsem. Mysl mi po té tráv stále ješt praco vala trochu pomalu.
„Tohle je Seth. Sethe, to je Dana.“ „T ší m ,“ zvedla se a pot ásla
mu rukou. „Ráda vás pozná vám.“ „Ehm, jo. Já vás taky.“ M la
jsem dojem, že kdyby m l mož nost, určit by utekl. „Seth je
Tabithin p ítel,“ vysv tlil Bastien. „Te už nejspíš budou chtít
vyrazit.“ „Slyšela jsem, že nikoho nemáte. Jak dlouho spolu
chodíte?“ zeptala se Dana konverzačním tónem. Ani jeden z nás
neodpov d l. „Pár m síc ,“ ekla jsem na konec a uvažovala,
jestli si tím u ní nepokazím svou ctnostnou pov st. Usmála se. „To
je hezké.“ Zase mi to začalo být nep íjemné a cht la jsem co
nejrychleji odejít. Pokusila jsem se posadit a ona ke mn
p isp chala. „Pode p ete ji n kdo z druhé strany.“ Když se Bastien
ani nepohnul, Seth se konečn vrhl do akce. Podep el m a
pomohl mi vstát. Bylo na n m znát, že je nervózní, když se m
musí dotýkat v tomhle t le. Podepíral m , ale sna žil se ode m
držet co nejdál. Jeho pohyby p sobily neohraban a nep irozen ,
takže nás Dana bezpochyby musela považovat za ješt v tší
podivíny než p edtím. Ona a Seth mi pomohli nastoupit do auta a
Bastien nás násle doval s našpulenými rty. Když už jsem sed la,
Dana mn a Setho vi ješt ud lila na rozloučenou n kolik rad, jak
ošet ovat kotník. „Díky za pomoc,“ pov d la jsem jí. „Rádo se
stalo. P íšt bu te opatrn jší.“ Podívala se na hodin ky. „No, já už
bych taky m la jít dom .“ „Opravdu už musíš?“ zeptal se Bastien
hloup . „Tedy, mys lím, že není t eba sp chat…“ „Díky, ale ne. Bill
by si d lal starosti, co se mnou je.“ Vykročila ke svému domu a
my se Sethem jsme vyjeli. Ješt jsem si všimla Bastienova
výrazu. Zítra ráno mu asi moc dob e nebude. Byli jsme už skoro
ve m st , když Seth konečn promluvil. „M žeš se… no…
prom nit? Tohle je vážn divné.“ „Co?“ Nep ítomn jsem zírala z
okna, zcela zaujatá sv tly velkom sta. „Aha. Jasn .“ Po chvilce
už ze m zase byla Georgina Kincaidová, kterou znal. „Díky.
Takže… Ani nevím, jestli chci v d t, co se tam d lo…“ „To radši
opravdu v d t necht j,“ ekla jsem a otočila se, abych vid la na
zadní sedadlo. „Co d láš?“ „Nemáš tam náhodou sušenky?“
„Ehm… ne. Došly mi.“ S povzdechem jsem se uvelebila na
sedadle. „Umírám hlady. Moc dlouho už to asi nevydržím. Určit
tu nemáš nic k jídlu?“ Zvlnil rty do nepatrného úsm vu. „Ne. Je mi
líto. Chceš se n kde zastavit?“ „Ano!“ Zastavil u okénka rychlého
občerstvení Taco Bell, a když jsem mu pov d la svou
objednávku, zatvá il se p ekvapen . Po chvíli mi podal sáček se
čty mi tacos, dv ma burritos a tastadou. Vrhla jsem se na jídlo
d ív, než jsme vyjeli zase na silnici. Když jsme dojeli p ed m j
d m, nedal mi šanci si zakulhat. Bez námahy m zvedl do
náruče, skoro jako O’Neill v jeho romá nech. Kdybych nebyla tak
zkou ená a necpala se u toho, bylo by to úžasn romantické.
„Myslíš, že jsem divná, vi ?“ zeptala jsem se ho, když m po ložil
do postele a sám usedl na kraj. Seth už o m jednou pečoval,
když jsem byla opilá. Ve srovnání s ním jsem si p ipadala nezod
pov dná. „No, s tou tostadou jsi to trochu p ehnala, ale už jsem
vid l horší v ci.“ „Ne… Myslela jsem…“ Zaváhala jsem. „Možná
sis toho nevši ml, ale tak n jak jsem kou ila… takovou v c.“ „Jo.
To mi došlo.“ „Aha. Promi .“ Hladov jsem se zakousla do burrita.
„Proč se omlouváš?“ „Protože… ty takové v ci ned láš.“ „Co
ned lám?“ „Nekou íš trávu. Nepiješ. Ježíši, ty nepiješ ani kafe.
Nemyslíš si o mn , že jsem… zkažená?“ „Zkažená?“ zasmál se.
„To t žko. A ty myslíš, že jsem nic z toho nikdy nezkusil?“ To
pomyšlení m natolik šokovalo, že jsem si dokonce dala pauzu i
ve svém obžerství. „No… já nevím. Prost jsem p ed pokládala,
že ne. Bu tohle, anebo že se ti p ihodilo n co tragic kého…
T eba že ses opil a vyboural se, nebo jsi b hal nahý na ve ejnosti,
takže se te takovým ne estem vyhýbáš.“ „To by byla vážn
tragédie. Ale bu v klidu. Na univerzit jsem si dop ával ne estí
habad j. Proto mi trvalo šest let, než jsem odpromoval. Kv li
tomuhle a taky proto, že jsem párkrát zm nil obor. Nakonec jsem
se rozhodl, že budu abstinovat úpln od vše ho. Byl jsem sám
sob protivný. Za st ízliva se lépe píše a navíc, když jsem opilý
nebo zkou ený, plácám hlouposti.“ „Jo,“ souhlasila jsem a
uvažovala, co všechno jsem plácla dneska večer já. Moc jsem si
toho nepamatovala. „Takže si o mn myslíš, že jsem… zkažená a
zhýralá?“ „Ne. Teda pokud si neubližuješ.“ Podezírav pohlédl na
m j kotník. „Jinak mi na tom nezáleží. A up ímn , jednou z v cí,
co se mi na tob líbí, je, že jsi tak… živá.“ Sklopil zrak a zamyslel
se. „Ničeho se nebojíš. Jsi statečná. Nebojíš se užívat si. Prost
si d láš, co chceš. Líbí se mi, že vedeš tak bou livý život.
Závidím ti to. Je to legrace.“ Usmál se. „Vždycky jsem myslel, že
chci partnerku, která bude stejná jako já, ale te mám dojem, že s
takovou bych se unudil k smrti. Divím se, že já t n kdy
nenudím.“ Zalapala jsem po dechu. „D láš si srandu? Jsi ten
nejzajímav j ší člov k, jakého znám. Možná krom Hugha. Ale
ten d lá prsní implantáty a kupuje duše. Taková kombinace se dá
t žko p ekonat. Ale on zase není tak milý jako ty.“ Seth se usmál
ješt víc. Stiskl mi ruku. Op t mezi námi zavlád lo mlčení, ale
tentokrát bylo p íjemné. „Díky, žes m zachránil,“ vypravila jsem
ze sebe pomalu. „A omlouvám se za včerejší noc.“ Zatvá il se
vážn . „Ne, já se omlouvám. Nem l jsem…“ „Ne,“ prohlásila jsem
pevn . „Ty si to nedávej za vinu. Byla to i moje chyba. Já jsem s
tím začala. M la jsem si o tom s tebou pak promluvit. A hlavn
potom, když jsi mi ráno ud lal palačinky. Víš, že to te zase zní
lákav ?“ Významn jsem na n j pohlédla. „Nem li jsme to d lat…
Myslím to v posteli, ale aspo jsme dokázali p estat. To se taky
počítá.“ P ikývla jsem, zmačkala sáček od jídla a hodila ho p es
celou místnost do koše. Trefa. Pozoroval m v elým pohledem
plným cit . Povzdechl si a znovu se zamyslel. Zjevn se chystal k
dalšímu závažnému prohlášení. „Rád bych se pokusil spát vedle
tebe, ale asi… bychom s tím m li načas p estat.“ Taky jsem
povzdechla. „Jo. To asi jo.“ Vtom jsem si na n co vzpomn la.
Naklonila jsem hlavu na stranu a ost e na n j po hlédla. „Čist
hypoteticky – a nenabízím ti to, aby sis náhodou nic nemyslel:
vyspal by ses se mnou, kdybys tím ztratil kus svého života?
Samoz ejm nemám na mysli obyčejné spaní…“ Hlasit se
zasmál a z jeho smíchu zaznívala ho kost. „Thetis, vzdal bych se
klidn části svého života, abych s tebou mohl d lat spoustu v cí.“
To m zaujalo. „Jako co t eba?“ „No… není to snad jasné?“
Naklonila jsem se k n mu. Možná jsem byla po ád ješt zhu lená
a p sobilo to na m jako afrodiziakum. Nem li bychom mít právo
si v jiné realit vynahradit sex? V tu chvíli jsem ale zoufale toužila
uslyšet, co všechno by se mnou cht l d lat. „ ekni mi to.“ Zavrt l
hlavou. „Nem žu. Víš, jaký jsem.“ P imhou il oči. „Ale… možná
bych ti to mohl napsat.“ „Vážn ? A tentokrát bys tu povídku
nepublikoval?“ „Ne, nepublikoval.“ „To bych byla ráda.“ Musela
jsem se tvá it nedočkav , protože se zasmál. „Ale ne dneska
večer, Thetis. Myslím, že se oba pot ebujeme vyspat.“ Zklamalo
m to, ale bylo to moudré. Když bude mít víc času a bude
odpočatý, jeho povídka bude úchvatná. Nap tí z toho, co se stalo
včera v noci, už povolilo, takže jsem nem la d vod být smutná.
Zase jsme se normáln bavili a m li se rádi. Když jsem se na n j
te dívala, cítila jsem, jak moje city k n mu rostou prak ticky s
každou další vte inou. Ješt chvíli jsme si povídali, potom m
zlehka políbil na rty a zvedl se. Zamyšlen jsem ho sledovala a
p ála si, aby z stal. Když jsem usínala, p edstavovala jsem si, co
všechno bych s ním cht la d lat já. Byl to dlouhý seznam a já
jsem usnula hned na jeho začátku.
8
„Georgino?“ P ekvapen jsem vzhlédla. Pomáhala jsem Tami.
N jaký zákazník, který nem l účtenku, cht l vrátit peníze za knihy
s oslíma ušima a polámanými h bety. Prohlašoval, že se mu sešly
dvakrát jako dárky k narozeninám. „Vydrž chvilku,“ pov d la jsem
jí. „Musím dod lat ješt tohle.“ „Dob e,“ odpov d la Beth. „Jen
jsem myslela, že by ses m la podívat na Casey.“ „Co je s
Casey?“ „Je naho e v kavárn .“ To m zaujalo. S tím zákazníkem
jsem debatu uzav ela s tím, že knihy v takovém stavu od n j
zpátky vzít nem žeme a a p i nese ty údajné druhé knihy, pokud
jsou v zachovalejším stavu. Nasupil se a ješt se se mnou chvíli
dohadoval, ale pak to vzdal a odešel. Obrátila jsem oči v sloup.
Jedna v c se u lidí nikdy ne zm ní: vždycky se najdou tací, co
cht jí n co zadarmo. A proto peklu kvete obchod. Casey jsem
objevila v kavárn . Sed la tam a pila vodu. Pod očima m la kruhy
a makeup ani účes nem la tak dokonalý jako obvykle. Zakaleným
zrakem nep ítomn civ la na st l. „Ahoj,“ pozdravila jsem ji
p átelsky a usedla na židli naproti ní. „Jak se vede?“ Po chvilce
mlčení vzhlédla, ale jako by m ani nevid la. „Dob e.“ „Určit ?
Moc dob e nevypadáš.“ „Nevím.“ Mluvila nevýrazným
nezúčastn ným tónem. „Jen jsem se v noci moc nevyspala, to je
všechno. Omlouvám se, že jsem p išla v tomhle stavu.“
„Žádný problém. Taky jsem zažila dost šílených nocí.“ Jen že
Casey nevypadala, že by m la kocovinu. Vypadala spíš, jako by
se vzpamatovávala z n čeho… Nedokázala jsem určit z čeho.
Bylo to zvláštní. „Cos d lala? Pa ila jsi n kde?“ „Jo. Dougova
kapela po ádala další večírek.“ „Vážn ?“ To pro m byla novinka.
„To muselo být super.“ „Nevím.“ „Jak to? Vždy jsi tam byla.“
Zamračila se a zatvá ila se nechápav . „Já… si to moc nepa
matuju. Blbost, co? Musela jsem být na mraky. Pamatuju si…, že
jsem byla s Alekem. Pak jsme odešli a šli n kam jinam.“ „A nevíš
kam?“ Rozčilen zav ela oči. „Byl to velký d m a… nevím.
Prost … prost si to nepamatuju. Promi , Georgino. Dneska
jsem nem la chodit do práce. Omlouvám se.“ „To je v po ádku.
Takže v bec netušíš, co jsi s ním d lala? Nemáš ani pon tí?“
Zavrt la hlavou. Nem la bych tlačit na zam stnance, aby mi
vykládali detaily ze svého soukromého života, ale n co m na
tom znepokojovalo. A bylo v tom víc než moje p edpojatost v či
Alekovi. Vybavovala jsem si, jak lil do ženských alkohol a pak je
tahal na „lepší místo“. To, že si Casey nepamatovala, co s ním
d lala, m p ivedlo na myšlenku, jestli jí nedal n co do pití a pak ji
neznásilnil. „Dal ti Alec n co pít?“ Poprvé b hem tohohle
rozhovoru se její výraz projasnil a ona na m poplašen up ela
zrak. „Ne… Ne.“ Ale bylo mi jasné, že lže. Proč? Bojí se ho?
Nechce si p ipadat trapn ? Nedokázala jsem se p im t k tomu,
abych na ni dál na léhala. Vypadala strašn zb dovan . ekla
jsem jí, aby šla dom a odpočala si. Nepot ebovala moc
p emlouvat. Nastoupila jsem místo ní k pokladn a v duchu
nadávala na toho idiota Aleka. M j vztek byl o to v tší, že jsem s
tím nemoh la nic ud lat. Do toho, co Casey d lá v soukromí, mi
nic není. A když nep iznala, co se stalo, nem žu Aleka z ničeho
obvi ovat. Casey byla te pryč, Paige doma nemocná, Warren
hrál golf na Florid , takže se mi ulevilo, když do práce dorazil
Doug. Byl nabitý energií jako vždy, a tak jsem doufala, že by mi
mohl spra vit náladu. „Slyšela jsem, žes zase po ádal večírek.“
„Jo.“ Zazubil se a postavil se za vedlejší pokladnu. „Pokoušel
jsem se ti dovolat, ale nebylas doma.“ „Byla jsem na jiném
večírku. Hele, nevšiml sis včera večer n čeho zvláštního mezi
Casey a Alekem?“ „Jak zvláštního? Vypadá to, že na sebe letí.“
„Nic dalšího?“ „Ne. Ničeho jsem si nevšiml. Proč? Máš o n j snad
zájem? Je na tebe dost mladý, ale jestli o n j stojíš, klidn ti dám
jeho číslo.“ „To nemusíš.“ „Ty jo!“ vyk ikl náhle. „Sleduj.“ Zvedl
jednu z knih, které práv u jeho pokladny platila zá kaznice. Byl to
milostný román a na obálce byl vyobrazen muž s širokými
rameny, který držel v náručí stejn mohutnou ženu. M la
zaklon nou hlavu a rty pootev ené, jako by sténala. Šaty z ní
padaly. „Vsadím se, že to je po ádná prasárna. Není nad to,
počíst si hezky v soukromí o tepajících údech, co?“ Mrkl na
zákaznici, která celá zrudla a nic ne íkala. Podala mu peníze a
odešla tak sp šn , jak jen mohla. Znechutilo m to. Nechala jsem
stát zákazníky u své poklad ny, popadla jsem Douga za paži a
odtáhla ho stranou. „Co to sakra m lo znamenat?“ zavrčela jsem
na n j vztekle. Hlasit se rozesmál. „Ale no tak, Kincaidová. Jen
jsem si ud lal legraci. Tahle červená knihovna mi vždycky
p ipadala k po pukání.“ „Nem žeš komentovat, co si zákazník
kupuje. A rozhodn p ed ním nem žeš takhle mluvit.“ „Základní
trénink. To všechno vím.“ „Jo? Tak se podle toho chovej.“ Oba
jsme tam stáli šokováni mým tónem. Nikdy bych si ne myslela, že
s Dougem budu n kdy takhle mluvit. A už v bec ne tady. Oba
jsme pomocní vedoucí a par áci. Náš pracovní vztah je obvykle
veselý a srdečný.
„Fajn,“ ekl po chvíli. „Jak chceš.“ Vrátili jsme se každý ke své
pokladn a b hem práce se vzá jemn ignorovali. Dál šlo
všechno hladce a bez incidentu, ale pak jsem ho uslyšela, jak
íká: „Páni, to musí být drsné. Doufám, že vám to zabere.“
Podívala jsem se na n j a zjistila, že jeho zákazník kupuje kni hu
o sexuáln p enosných chorobách. Doug na m vyzýva v
pohlédl. Domarkovala jsem nákup svého zákazníka a dala na
pokladnu ceduli „Pokladna uzav ena“. Došla jsem k informacím,
kde pracoval Andy, a požádala jsem ho, aby si s Dougem vym nil
místo. „Ne íkej mu, že jsem t o to požádala.“ P ipadalo mi
bezpečn jší, aby Doug pomáhal zákazník m hledat knihy. Ale a
jsem byla v prodejn kdekoli, po ád jsem ho slyšela. Smál se a
mluvil až p íliš hlasit . Kdykoli jsem se na n j podívala, byl v
pohybu – jako by se nedokázal zastavit. Jednou doslova
žongloval knihami. Pak jsem ho zase vid la poskakovat, když
vedl zákazníka k odd lení kucha ek. Mračila jsem se a ne v d la,
co d lat. Poslední týden bylo zábavné pozorovat, jak ožil, ale
tohle se mi zdálo p ehnané. „Támhleta rusovlasá slečna mi ekla,
že jste vedoucí,“ pov d la mi žena st edního v ku. P išla ke mn
ve chvíli, kdy jsem rovnala vystavené knihy. „Pomocná vedoucí,“
oznámila jsem jí. „M žu vám s n čím pomoct?“ Ukázala k
informačnímu pultu. „Tamten pán na m byl hrubý. Pomohl mi
najít n jaké knihy a potom… ekl…“ Nedokázala to ani
dopov d t. Bylo jí to nep íjemné a byla naštvaná. Podívala jsem
se na knihy, které držela v ruce. Pojed návaly o depresích. Milé.
Aspo že se žádná nejmenovala Jak si počínat v knihkupectví,
kde se k vám chovají netaktn . Zhluboka jsem se nadechla,
abych se uklidnila. Omluvila jsem se té paní a slíbila, že to
vy ídím. Pak jsem se s ní vydala k pokladn a pov d la jsem
Andymu, aby jí dal ty knihy zdarma. Warren by to nikdy neod
souhlasil, ale to mi bylo v tu chvíli úpln jedno. Čekala jsem, až
Doug skončí se svým zákazníkem, a pak jsem ho op t odtáhla
stranou. „Musíme si promluvit v kancelá i.“ K iv se na m usmál.
„Proč? M žeme si promluvit tady. Mám tady plno zákazník .
Nem žu od tohohle pitomého pultu odejít.“ Zbledla jsem, ale
po ád jsem se snažila zachovat klid. Ve fron t stáli čty i
zákazníci, kte í nás slyšeli. „Ne. Poj dozadu.“ Obrátil oči v sloup
a p átelsky m objal. „Kristepane, ty jsi najednou tak upjatá. Co
se d je?“ „Ty víš, co se d je,“ odv tila jsem a vykroutila se zpod
jeho ruky. „Dneska jsi úpln mimo.“ P estal se usmívat. „Ne, ty jsi
úpln mimo. Jak se to chováš? Takhle se mnou nem žeš jednat.“
Po ád mluvil hrozn hlasit . Lidé se zastavovali. „Když se chováš
jako idiot, m žu s tebou takhle jednat. Rozčiluješ zákazníky.
Chováš se naprosto nevhodn a dob e to víš.“ „Nevhodn ?
Ježíšikriste, sakra, Kincaidová! Te mluvíš jako Paige. Já se
bavím. Pamatuješ? Pamatuješ, že jsme se takhle bavili oba, než
ti n co p elet lo p es nos?“ Te už jsme m li početné publikum.
Zam stnance i zákazní ky. Krom tiché hudby od Vivaldiho, která
se linula z reproduk tor , vládlo v obchod hrobové ticho. „Jak jsi
v bec p išla na to, že m m žeš komandovat?“ pokra čoval, čímž
p itáhl ješt v tší pozornost. „Kdo ti ekl, že tady ve líš? My dva
zastáváme stejnou pozici, nezapomínáš na to? Užila sis svých
deset vte in slávy v Mortensenov povídce, a te si my slíš, že
m žeš d lat, co t napadne? Proč za ním nejdeš? Možná kdyby
ses s ním znovu vyspala, nebyla bys tak protivná.“ „Dougu,“
za vala jsem a samotnou m p ekvapilo, jak silným hlasem.
P ipadalo mi, jako by moje t lo používal n kdo jiný a já byla jen
pozorovatelem. „Pot ebuješ jít dom . Hned. Jestli neode jdeš,
nechám t vyvést.“ Samoz ejm jsem nem la pon tí, jak bych to
provedla. D silo m , že s ním musím ešit takový konflikt. Srdce
se mi rozbušilo. Stáli jsme t sn u sebe a nasupen se m ili. Byl
o p l hlavy vyšší než já a samoz ejm byl siln jší. Nebála jsem
se, že mi doopravdy ublíží, ale nep ímo mi ubližoval fyzicky i
psychicky. P esto jsem si stála na svém a dál se tvá ila velitelsky.
Nakonec ustoupil a p erušil oční kontakt. Pokrčil rameny a
p itrouble se usmál na všechny p ihlížející. „Jasn . Jak chceš. Je
mi to fuk. Den volna určit využiju.“ Se vzdorovitým a samolibým
výrazem se znovu rozhlédl ko lem, jako by vyhrál. Pak se
rozesmál a odkráčel. Nikdo nepromluvil a snad ani nedýchal.
Narovnala jsem se, jako by se nic nestalo, a odešla jsem. Cestou
jsem ješt ekla Beth: „P jdeš prosím na informace?“ Došla jsem
nahoru do kavárny a objednala si moka. Rozt ese nýma rukama
jsem si vzala kávu a rozhlédla se, kde je Seth. Stál tam a m l na
sob tričko s obrázkem metalové kapely Ratt. „Thetis,“ oslovil m
n žn . Došla jsem k oknu a on m následoval. Dole na ulici
Queen Anne byl provoz. Sledovala jsem chodce i auta, aniž bych
je oprav du vid la. Seth si stoupl za m a jeho p ítomnost m
uklid ovala. Proto mi s ním bylo tak dob e, sexuálním nehodám
navzdory. „Nejspíš jsi to všechno slyšel.“ „Jo,“ p itakal. „Vy ešila
jsi to dob e.“ „Necht la jsem to ešit.“ „N kdo musel.“ N žn se
dotkl mojí paže. „N kdy umíš p k n zu it.“ Zavrt la jsem hlavou,
po ád ješt nap l mimo. „Nechci um t zu it.“ „Georgino, podívej
se na m .“ Otočila jsem se a poslechla. Jeho p ív tivé oči byly
plné n hy a lásky, ale vyza ovala z nich i síla. „Ud lala jsi
správn .“ Položil mi ruce na p edloktí a pohladil m . „Ud lala jsi
správn .“ „Je to m j kamarád.“ „Na tom nezáleží.“ „Co se to s ním
d je, Sethe? Co ho to popadlo?“ „Není to snad jasné?“ „Mn teda
ne.“ Smutn se usmál. „Totéž, co tebe včera večer p im lo sníst
sá ček plný tacos.“ „Cože? Tráva s lidmi takové v ci ned lá. Teda
po ní by se určit nechoval takhle.“
„Ne,“ souhlasil. „Tráva takové v ci ned lá, ale on určit v n čem
jede.“ Zamyšlen jsem se znovu podívala z okna. Vybavila jsem
si Dougovu neutuchající energii a horečný výraz. Ano, to dávalo
smysl. Bylo to smutné. Nikdy jsem ho ale nezažila, že by si dal
n co tvrdšího než alkohol nebo marihuanu. Jenže… poslední do
bou se sice opravdu choval podivn , ale bylo v tom n co víc. Dro
ga z vás neud lá p eborníka v Tetrisu ani nezp sobí, že za necelý
m síc dokážete vyprodukovat album plné dokonalých písní.
„Nevím, co by mohl brát. Kdysi jsem vyzkoušela skoro všech no,“
p iznala jsem. Nesmrtelnost mi dovolila experimentovat bez
nebezpečných následk , kterým musejí čelit smrtelníci. „Ale ne
mám zase takové teoretické znalosti, abych to dokázala
identifikovat. Co myslíš? Amfetamin?“ „Taky netuším.“ Promnula
jsem si spánky a pocítila počínající bolest hlavy. Po ničem jsem v
tu chvíli netoužila tolik, jako rozvalit se doma na pohovce, z jedné
strany mít Setha a z druhé Aubrey a na klín misku sušenek. To
ale nep ipadalo v úvahu. „Musím se vrátit dol . Te nám chyb jí
dva lidi. Stavím se tady p ed zavíračkou.“ „Chceš, abych šel po
práci s tebou? Slíbil jsem Terrymu, že mu pom žu vymalovat, ale
mohl bych se vymluvit.“ Ujistila jsem Setha, že není t eba, aby
kv li mn m nil plá ny, a vrátila jsem se dol . V prodejn všechno
b želo, jako by se nic neobvyklého nestalo. Pozoruhodné byly jen
pohledy, jakými m sledovali zam stnanci. Nebyl v nich výsm ch
ani pobavení, spíš n co jiného. Skoro bych si myslela, že ze m
te mají v tší respekt. Po práci jsem došla dom naprosto
vyčerpaná. Psychicky i fyzicky. Když jsem absorbovala život ze
svých ob tí, obvykle jsem tím jen zachovávala svou nesmrtelnou
existenci a schopnost m nit podobu. Jenže život je plný dalších
v cí, které vyžadují ener gii. Bylo to vyčerpávající. M la jsem dv
dvanáctihodinové sm ny za sebou. Musela jsem se chovat
počestn vedle muže svých sn . Se vala jsem jednoho ze svých
nejlepších kamarád a zjistila, že je patrn drogov závislý. Nutn
jsem pot ebovala energii, rozčilovalo m to a napl o valo úzkostí,
p estože jsem byla vyčerpaná. U m se ale touha po energii
transformuje v chtíč. Najednou jsem zatoužila, aby se m n kdo
dotýkal a abych n koho mohla pohltit. Zavolala jsem Bastienovi.
„Co je zas?“ dotázal se sarkasticky. „P edpokládám, že mi chceš
zase zkazit plány a zavolat Dan . Na rovinu jí vybal, že ji její
soused chce svést a zničit ji i její organizaci. A když už v tom
budeš, m žeš se klidn zmínit i o tom, že jsme se k ní vloupali, a
nechat m zatknout. Taky mi m žeš nechat dát botičku na auto.
To by bylo dokonalé zakončení mojí už beztak zničené kariéry.“
„Zmlkni,“ vyšt kla jsem. Na tohle jsem nem la trp livost. Zjevn
jsem v sob po ád ješt m la plno vzteku. „Za prvé, včera večer
v bec nehrozilo, že by ses s Danou mohl vyspat, takže to pus z
hlavy. Za druhé, pravd podobn jsi ji odradil tím, jak jsi jí p išel
otev ít zkou ený. Za t etí, pokud chceš, aby o tob m la dobré
mín ní, m l jsi projevit v tší zájem o m , a ne se chovat jako
bezstarostný idiot.“ „Co tv j kotník?“ zeptal se váhav . „Fajn. Víš,
jak to chodí.“ Vymknutý kotník si nesmrtelná bytost vyléčí ani ne
za den. „Klidn m žu jít tančit.“ „Tančit?“ „Jo. Chci si s tebou
n kam vyrazit. Hned. M la jsem hrozný den.“ „Promi , ale to
nep jde.“ „Že ne? Ty m odmítáš? To jsi na m po ád naštvaný?“
„To ne…, anebo možná trochu. Ale Bill m pozval k nim. Budeme
se dívat na fotbal.“ „Ty fotbal nesnášíš.“ „Jo, ale mohl bych vid t
Danu. Je mi líto, Fleur. Dneska večer jsi na to sama.“ Znechucen
jsem zav sila a zavolala dalšímu skv lému tanečníkovi, kterého
znám. „Ahoj, Cody,“ ekla jsem. „Zajdeme do klubu.“ „Tak fajn,“
souhlasil. „Ale vezmu i Hugha a Petera.“ „Ach jo. Ti tančí skoro
stejn hrozn jako Seth.“ „To je fakt. Ale slíbil jsem jim, že si s
nimi dneska večer n kam vyrazím. Nebo chceš p ijít ke mn ?
Zrovna hrajeme Dračí doup . Nevíš, jaký stupe obratnosti má
sukuba?“ „Dob e, dob e. Tak je vezmi s sebou.“ Zav sila jsem.
Stejn mi bylo jedno, s kým p jdu. Cht la jsem jen n jakou
společnost. Pro to, co jsem cht la ud lat, jsem vlastn nikoho s
sebou nepot ebovala, ale společnost mému jednání do dávala
alespo zdání normality. „Ježíši, ženská,“ vydechl Hugh, když
jsem jim asi o hodinu pozd ji p išla otev ít. „Vždycky jsem k tob
choval sourozenecké city, ale te s nimi p kn máváš.“ M la
jsem na sob černou na asenou sukni, která mi nesahala ani do
p lky stehen. Halenka mi odhalovala ramena, m la t í čtvrteční
rukávy a končila nad pupíkem. Byla z p iléhavé černé krajkové
látky. V p ítmí byla nepr hledná, ale v plném sv tle mi v ní bylo
vid t úpln všechno. Musela jsem se rozhodnout, v jakém t le si
vyrazím ven. Nera da jsem d lala práci sukuby ve své normální
podob , v jaké jsem pracovala v Emerald City a spala se Sethem.
Cht la jsem anonym ní obličej, který pak každý snadno
zapomene. V koupeln p ed zrcadlem jsem zvažovala n kolik
obličej a etnik. Nakonec jsem se rozhodla pro hezkou
Latinoameričanku s dlouhými tmavými vlasy. Šli jsme do stejného
klubu, kde jsem p edtím byla tančit s Bastienem. Hráli tam
nejr zn jší žánry, ale v tšina skladeb byla rych lá. Muzika tepala
v krvi. Hugh se okamžit zaparkoval u baru a jako správný
chlípník začal okukukovat mladé holky. Peter se nemohl
rozhodnout, jestli se má k n mu p idat, nebo se hned vrh nout na
parket. Poflakování u baru ho lákalo, ale takováhle místa jsou
ideálním lovišt m jak pro sukuby, tak pro vampýry. Nakonec si
koupil drink a zamí il mezi tanečníky. Byl p íšern vymód ný,
takže se tam opravdu vyjímal. Ale v d la jsem, že to n jak zvlád
ne. Provozoval tyhle v ci už skoro stejn dlouho jako já. Došla
jsem k baru a objednala si panáka zelené, kterou jsem do sebe
okamžit kopla. Bylo to zvláštní – na jednu stranu jsem Dougovi
zazlívala, že bere drogy, ale na druhou stranu si sama dám
panáka jen proto, abych v sob uvolnila nap tí. „Poj si se mnou
zatančit,“ vyzvala jsem Codyho a vzala ho za ruku. Dnes večer
vypadal dob e, m l na sob vzorkovanou košili, jakou si mohou
dovolit jen sebev domí muži s dokonalým vku sem. Se svým
tanečním umem a blond kudrlinami byl pro m dobrý par ák. „To
se na mn rozeh íváš, nebo co?“ zeptal se m po n kolika
písních. Zasmála jsem se. Tančili jsme t sn u sebe a já d lala
provoka tivn jší pohyby, než je obvyklé p i tanci s kamarádem.
Neuv do movala jsem si to. Projevoval se ve mn hlad sukuby.
„Vadí ti to?“ „Ne. Až na to, že z toho mám takový ten incestní
pocit, o jakém p edtím mluvil Hugh. Ale ode m stejn
nedostaneš, co chceš.“ „To je fakt,“ ekla jsem a očima pátrala v
davu. Bylo tam plno smrtelník , kte í p ekypovali životem a
energií, ne jako já a moji p átelé. Znovu se m zmocnila touha.
Cht la jsem se všech dotýkat. Uv domovala jsem si, že se budu
muset s Codym co nejd ív rozloučit. „Co t vlastn tak rozpálilo?
V tšinou t v takovém stavu ne vídáme.“ To byla pravda.
V tšinou m spíš slyšeli nadávat na mou pe kelnou práci a
poslouchali moje ná ky nad tím, jak nesnáším, když musím
svád t fajn chlapy. „Pot ebuju ukojit svou touhu po Sethovi. A taky
jsem dneska m la hodn vyčerpávající den,“ vy sv tlila jsem a
pov d la mu o tom, co se mi dneska p ihodilo. Cody byl taky
smutný z toho, co Doug vyvádí. Znal ho a m l ho rád. Souhlasil,
že Dougovo nevyzpytatelné chování by mohlo být zp sobeno
amfetaminem. Navrhl ješt n kolik v cí a já se rozhodla, že po
nich pak zapátrám. Nakonec jsme se s Codym rozd lili a každý z
nás si šel po svém. Začala jsem bloumat po sále podobn jako
minule, až na to, že te jsem m la jinou motivaci. Vyst ídala jsem
spoustu part ner a dostala spoustu drink zdarma. Kdykoli jsem
se objevila na baru s n kým dalším, Hugh – který tam stále sed l
– pokaždé jen pobaven zavrt l hlavou.
Asi po dvou hodinách jsem našla sv j objekt. Byl mladý, sval natý
a sexy. M l st edomo ské rysy, nejspíš n jaký potomek Ital . Byl
milý a plachý a vypadal p ekvapen , že s ním po ád tančím. Jeho
kamarádi nás sledovali zpovzdáli a zjevn se také divili. Tančili
jsme mezi ostatními zpocenými lidmi. P i tanci jsem se o n j
otírala boky a p ejížd la po n m rukama. Když se o sebe lehce
ot ely naše rty, odtáhl se. Pak mi váhav a neobratn sd lil, že
má p ítelkyni. To m ne p ekvapilo. P estali jsme tančit a já
p edstírala, jak je mi trapn , že jsem to na n j zkusila, když je
zadaný. „Počkej,“ ekl mi, když jsem se obrátila k odchodu. Váhal.
P sobil, jako by se snažil n jak si od vodnit, že d lá n co špat
ného…, ale stejn to chce ud lat. Tvá il se konsternovan . „Ale
po ád m žeme… tancovat, ne?“ O p t tanc pozd ji jsem
p emluvila a podplatila jednoho číšníka, aby nás pustil dozadu do
skladu, který se nacházel ve sklep . Byla tam tma a málo místa,
protože tam bylo uskladn no plno stol . Ale našim pot ebám to
postačovalo. Po ád jsem slyše la hudbu shora, celá budova
vibrovala rytmem. M j úlovek byl po ád nervózní, ale alkohol
nakonec zbo il jeho zábrany. Ne ekla jsem mu své jméno a na
jeho jsem se taky neptala. P itáhla jsem si ho k sob . Začali jsme
se líbat – tvrd a zu iv . Položil mi ruce na boky a pak jimi p ejel
výš, p i čemž mi odhrnul krajkovou halenku a odhalil prsa. S
úžasem zkoumal jejich tvar a velikost, až se mi z toho vztyčily
bradavky. Sklonil se a na jednu mi p itiskl rty a začal tvrd sát.
Když jsem ucítila jeho zuby, souhlasn jsem zamručela a začala
mu rozepínat pásek. Narovnal se a tentokrát jsem to byla já,
komu podklesly nohy – doslova. Klekla jsem si, stáhla mu boxerky
a osvobodila jeho vztyčený penis, který napínal látku. Jazykem
jsem mu p ejela po špičce a ochutnávala slané kapky. Pak jsem
ho bez dalšího váhání vzala do úst celého a obkružovala ho
jazykem, zatímco jsem pohybovala hlavou dop edu a dozadu.
Zasténal a propletl si prsty za mým krkem. Snažil se ke mn p i
tisknout ješt víc. Pocítila jsem, jak se do m začíná vlévat jeho
energie, a bylo to sladké a vynikající. Pat il k t m lepším, byl plný
síly. Sála jsem víc a víc a ješt pár minut jsem ho dráždila. Pak
jsem se od n j odtrhla a zvedla se. Tvá il se tak zoufale, že to
p sobilo až komicky. Jako by nemohl uv it, co jsem mu to
ud lala. Jako bych ho praštila baseballovou pálkou. Olízla jsem si
rty a usmála se. „Chceš víc? Tak to si budeš muset vzít sám.“ To
jsem pot ebovala. Když sbalím chlapa se silnou životní mízou,
splním kvótu u Jeroma a zárove n koho zkazím. Kluk, kte rý má
p ítelkyni, se m že cítit dost provinile, když ji podvede, ale bude
se cítit ješt provinileji, když tu nev ru bude iniciovat on. Je p íliš
jednoduché íct: ona m k tomu p im la. Svou roli už jsem
sehrála a te byla ada na n m. Možná neodhalil m j postranní
motiv, ale zdálo se, že je mu jasná vážnost celé situace. Te stál
na pokraji rozhodnutí, které m že ovlivnit jeho nesmrtelnou duši.
Ud lá to, nebo ne? Podleh ne chtíči a zradí ženu, na které mu
záleží? Využije šance, jaká se mu se mnou nabízí a která se už
nemusí znovu opakovat? Nebo m odmítne a odkráčí? Z stane
v rný? Jak se rozmýšlel, pomalu jsem se usmála. P echázela
jsem po místnosti, jako bych m la všechen čas sv ta a jako by mi
bylo úpln jedno, jak se rozhodne. Klapání mých podpatk zn lo
na d ev né podlaze tvrd . Podívala jsem se na zarámovaný
obraz na zdi, který v p ítmí vypadal jako tmavá šmouha. Pak jsem
ho ucítila za sebou. Objal m zezadu kolem pasu a potom sjel
rukama níž. Nadzvedl mi minisukni a stáhl tanga. Pomalu
prozkoumával každou k ivku mého t la. Jednou rukou m
pohladil po stehn a vklouzl mi mezi nohy. Cítila jsem, jak se ke
mn tiskne a je tvrdý a p ipravený. Horce mi dýchal na krk a tiskl
se ke mn čím dál víc. Prsty mi p ejel po pečliv vyholené k ži
mezi nohama. Sklonil se ke mn a pohrával si s mými rty. Tiše
jsem zasténala a p itiskla se k n mu. Doufala jsem, že na to
zareaguje. V plynulém rytmu m dráždil prsty a já už jsem byla
bez sebe touhou. Asi po minut vnikl prsty dovnit . Vlhce to klou
zalo a p ekvapilo m to natolik, že jsem hlasit vyk ikla. Dru hou
rukou m objal kolem pasu a p itáhl si m blíž, p i čemž mi
nep estával prsty zajížd t dovnit a zase ven. S každým dalším
pohybem moje touha sílila. Než jsem ale stihla vyvrcholit, prsty
vytáhl. Te jsem se zase já cítila nenapln ná. Uchopil m za
rame na a otočil si m k sob . Zap ela jsem se o st l u zdi. K
mému údivu m zatlačil na kolena. Zrychlen oddechoval a oči
mu plály touhou a chtíčem. „Tvoje pusa,“ vydechl. „Chci zase tvoji
pusu.“ To bylo nečekané a možná m to i trochu zklamalo, ale
nako nec to obojí u m vyjde nastejno. Než jsem stačila cokoli
ud lat, m la jsem ho v puse. P ekvapen jsem povzdechla, což
ho patrn rozpálilo ješt víc. Už jsem si nemusela lámat hlavu s
tím, kdo to začal – byl to jednoznačn on. P idržoval mi hlavu a
krk na míst a narážel do m . Jeho životní síla a energie se do
m začaly vlévat plnou silou a spolu s nimi jeho myšlenky a
pocity. Konečn , konečn , konečn , myslel si a p ímo jím proudila
palčivá touha. Když jsem te cítila jeho mysl a duši, došlo mi, že
není tak snadným cílem, jak jsem p vodn p edpokládala. Miloval
svou p ítelkyni. Vášniv ji miloval. Jenže nem la ráda orální sex a
jednou z nejv tších fantazií tohohle muže bylo, že by se jí ud lal
na obličej. Kdybych na n j šla dnes večer jinak, mož ná by byl
natolik silný, že by m odmítl. Ale poskytla jsem mu tu jedinou
v c, které nedokázal odolat. P ekonávalo to dokonce i výčitky
sv domí v hloubi jeho mysli. Takovou šanci už nikdy mít nebudu.
Allison se to nemusí dozv d t. Tohle zd vodn ní jsem dob e
znala. Pat ilo k t m nejstarším. Začal p irážet naléhav ji, m la
jsem jeho dlouhého údu plnou pusu. Nedočkav m sledoval a
pak se mu z hrdla vydral neartikulovaný sk ek. Mn sice byl
orgasmus odep en, ale p išla jsem si na své jinak. K p enosu
životní síly nedochází hned p i fyzickém kontaktu, dokonce ani ne
p i orgasmu. Je to mnohem v tší a ucelen jší. Od duše k duši.
Jeho energie m zasahovala ve vlnách a byla to čirá extáze, když
jsem se vznášela v tom oceánu výš a výš. Celé t lo mi ho elo,
skoro se to nedalo snést. Než to celé skončilo a naše spojení se
p erušilo, zachytila jsem ješt jeho prostou myšlenku: pusa, nebo
obličej? Páni! Vybral si pusu a hlasit u toho sténal. Na jazyku
jsem ucí tila teplou naho klou tekutinu a on v k ečích zarýval
nehty do mého krku a do vlas . Počkala jsem, dokud neskončil, a
pak jsem polkla, protože jsem v d la, že p esn to chce. To chce
každý. A opravdu to bylo to nejmenší, co jsem pro n j mohla
ud lat, pro tože po jeho orgasmu m zasáhlo mé vlastní
vyvrcholení. Plná síla jeho energie m zasáhla jako blesk ve
stejnou chvíli, kdy on pocítil její ztrátu. Odtrhla jsem se od n j a
zalapala z té síly po dechu. Vychutnávala jsem si to blaho a
p ipadala si posiln ná a živá. On ale strnul a zbledl, náhle byl
zesláblý a zmatený z toho, že p išel o n co, o čem ani netušil, že
to má. Zašátral po n jaké opo e a zachytil se okraje stolu.
Podlomily se mu nohy, a kdyby se nedržel, jist by spadl.
Zachytila jsem ho pod paží a pomohla mu. Opatrn jsem ho
usadila na židli a on se op el. Snažil se mít otev ené oči, ale ztratil
tolik energie, že se o n j pokoušelo bezv domí. Další zásadní
pravidlo sukub: čím siln j ší je muž, tím siln jší bude jeho ztráta.
„Panebože…, co je to se mnou?“ Odsunula jsem stranou veškerý
soucit a p ipomn la si, že se z toho nakonec vzpamatuje.
Chladn jsem na n j pohlédla a upra vila si oblečení. „Asi jsi moc
pil.“ Sklonila jsem se k n mu a natáh la mu kalhoty. „Dojdu pro
pomoc.“ Nadechl se k protestu, ale to už jsem byla venku ze
dve í. Do šla jsem zpátky na taneční parket, celá rozzá ená jeho
energií. P i padala jsem si jako bohyn , která vešla do chrámu,
kde ji všichni uctívají. A mnoho lidí na m práv tak pohlíželo.
Rychle jsem se rozhlédla v davu a našla jsem jeho kamarády.
ekla jsem jim, že vytuhl dole, a nechala jsem to na nich. „Tahle
je na m ,“ slyšela jsem Hugha, když jsem došla k baru. Hlavn on
na mn vid l tu postsexuální zá i. Objednala jsem si panáka
Jägermeistera a zapila to panákem Goldschlageru. Bezvadné
zakončení večera likérem s legračním jménem. „Cítíš se po tom
líp?“ dotázal se m sk et a naklonil hlavu ke dv ma prázdným
sklenkám. „Ne,“ odpov d la jsem. „Ale n kdy mi to pomáhá,
abych si toho tolik nepamatovala.“ Pak jsem odešla dom a dala
si dlouhou horkou sprchu. Po koušela jsem se ze sebe smýt ten
pocit ze sexu. Moje povznesená nálada zanedlouho vyústila v už
druhou bolest hlavy a lehkou nevolnost. Usadila jsem se na
sedačku a bezmyšlenkovit sledo vala televizi. Už jsem byla zase
ve své obvyklé podob , když p i šel Seth. „Cht l jsem t jen vid t
a zeptat se, jak ti je,“ vysv tlil a sedl si vedle m . „Líp,“ pov d la
jsem mu. „Tak trochu. Vyrazila jsem si ven s bandou.“ „Aha. To
musela být zábava.“ Nezn lo to p íliš up ímn . Myslím, že naše
„banda“ mu po ád p ipadala podivná. Op el si hlavu a dlouho se
na m díval, aniž by n co ekl. Rozesmála jsem se. „Co je?“
„Nevím,“ ekl s vážným výrazem. P ipomínal mi dít , které s
úžasem zírá na vánoční stromek. „Je to zvláštní. Dneska večer
jsi… tak krásná. Teda samoz ejm jsi krásná po ád, ale dneska…
nevím. Nedokážu z tebe spustit oči. Chci…“ Svou pot ebu
nevyslovil. „To musí být t mi mokrými vlasy a pyžamem,“ ekla
jsem odlehčen . „To vždycky zap sobí.“ Ale v d la jsem, co ho
tak oslnilo. Ten kluk z klubu. Nebo spíš jeho kradená životní
energie. Lidé tomu nedokážou odolat. Ne smrtelní také ne. Jak
jsem tak vzpomínala, došlo mi, že m Seth vlastn nikdy nevid l
takhle brzy po dopln ní energie. N kdy m vid l tentýž den – a to
komentoval, jak jsem atraktivní –, ale tentokrát to bylo poprvé, kdy
pocítil plný účinek. P ipadala jsem si provinile, když se na m
takhle díval. Vzal m za ruku a já se snažila p i tom doteku
neucuknout. I po té sprše jsem si p ipadala špinavá a laciná.
Necht la jsem, aby se m dotýkal po tom, co jsem ud lala, i když
v jiném t le. Takovou lásku si nezasloužím. Seth stále ješt
okouzlen povzdechl. Dlouhými prsty m hladil po k ži. Dech mi
zt žkl. „Kéž bych tak dokázal tvou krásu po psat. Ale tak dobrý
spisovatel zase nejsem. Asi budu muset ješt pracovat.“ Rychle
jsem se zvedla a zatáhla ho za ruku. „Nebu blázen. M l bys jít
dom a odpočinout si.“ Zamrkal. „Aha. Takže už žádné další
pokusy o spaní vedle sebe?“ Zaváhala jsem. Cht la jsem to
ud lat znovu, ale moc jsem si nev ila. Vlastn jsem nev ila ani
Sethovi, když m sledoval s ta kovým obdivem a žárem v očích.
Člov k by si pomyslel, že ta rychlovka ve skladu pro jednu noc
ukojila m j chtíč, jenže po Sethovi jsem toužila stejn jako
kdykoli jindy. To ale nebylo žád ným p ekvapením, jelikož v tom
skladu jsem svoje fyzické pot e by neuspokojila. „Ne,“ ekla jsem
Sethovi. „Ješt ne. Je na to moc brzy.“ Tvá il se, jako by mu
fyzicky ubližovalo, že nem že být se mnou, ale nakonec m
políbil na tvá a souhlasil. Ten polibek byl delší a smysln jší, než
bych čekala. Rozechv le jsem dýchala. Nemohla jsem mu to ale
oplatit. Ne t mihle rty. Ješt chvíli obdi voval mou krásu a pak
odešel. Zanedlouho jsem si šla lehnout. Ležela jsem v posteli a
po ád dokola si opakovala, že jsem tam v klubu ud lala správnou
v c. Ud lala jsem, co jsem muse la, abych byla silná a schopná.
Koneckonc Seth prohlašoval, že miluje moji divokost. A tu si
m žu uchovat jedin pomocí sexu. Zachovala jsem se správn . A
s Dougem taky. Všechno, co jsem dneska ud lala, bylo k n čemu
dobré. A p itom… Pokud si počínám správn , proč je mi z toho
všeho tak hrozn ?
9
„Hezky zá íš,“ pov d l mi Bastien, když mi druhý den odpo ledne
p išel otev ít. „Jo, povídej mi o tom.“ V Tabithin t le jsem se
courala po jeho dom a nakonec jsem usedla na stoličku u baru v
kuchyni. Podal mi z lednice Mountain Dew. „Proč jsi tak mrzutá?
Tak špatné to být nemohlo.“ „Bylo to fajn. Trochu laciné, ve
skladu. Pak se u m stavil Seth a po ád mi íkal, jak jsem hezká.“
„No samoz ejm .“ Bastien dnes taky zá il. „Nemohl si po moct. Je
to jen slabý smrtelník jako všichni.“ Ignorovala jsem to rýpnutí a
naráz do sebe kopla p lku ple chovky. „Když už je eč o slabých
smrtelnících, jaké bylo sledová ní fotbalu s Billem?“ „Strašná
nuda. Bill musí mít fantastické lidi, co mu píšou pro jevy, protože
bavit se s ním bylo jako bavit se tady s tou policí. Sv tlou
stránkou ale je, že jsem se n kolikrát dal do eči s Danou a snad
jsem napravil škody, které jsi napáchala.“ „Proboha, kdy už toho
necháš? Nic jsem neud lala. Tohle ne m žeš dávat za vinu
nikomu jinému než sob .“ „Hele, já jsem nespadl ze schod .
Každopádn jsem se ale za ídil podle tvé rady a hrál jsem
starostlivého bratra. Vypadala, že na to skočila, až na to…“ „Až na
co?“ Zamračil se a vyt eštil modré oči. „Zdá se, že si m dost ob
líbila. Ptala se na moji práci, na tebe. Ale je to zvláštní. Prost se
necítím na to…“ „Aby ses na ni v dohledné dob vrhl? To bych do
tebe ne ekla.“ Jeho výraz ztvrdl a vytratily se z n j pochyby. „Je to
jen otáz ka času, to je všechno. Jako ten klášter v Bruselu.
Pamatuješ, jak dob e to nakonec dopadlo?“ Usmála jsem se.
„Jenom otázka času. Jasn . Tak co máš dneska v plánu?“ „Nic.
Pozd ji asi p jdu ven, ale te se tu jen tak potloukám. Ostatn
Mitch práv má být v práci.“ „Tak se odtud m žeš vyplížit a t eba
zajít do kina.“ Up ímn jsem cht la d lat n co aspo trošku
zábavného. Ko nečn jsem m la den volna a necht la jsem ho
promarnit. Trápila m jediná v c, a sice, že nevím, co se d je v
knihkupectví, když – nebo spíš pokud – Doug dorazil do práce.
Kdyby tam byl Warren nebo Paige, ti by ho načas uklidili. Já jsem
ale takovou moc ne m la a rozhodn jsem necht la p ijít o svoji
funkci. Nakonec jsem se rozhodla zavolat Janice a pov d la jsem
jí, aby mi okamžit zavolala na mobil, kdyby byl n jaký problém.
Zatím ale nic nena stalo. Bastien projevil chabý zájem o kino.
„Hrajou n co dobrého?“ Než jsme to stačili zjistit, n kdo zazvonil
u dve í. „Ježíši, Bastiene, kdykoli jsem tady, p ipadám si jako na
hlav ním nádraží.“ „Nejspíš Sv dci Jehovovi,“ usnesl se a
nenápadn se podíval, kdo to je. „Ha! To je Jody. Co asi chce?“
Danina návšt va by byla horší, takže se mi ulevilo. „No tak ji tam
nech. Máš být v práci.“ Š ouchl do m . „B ž otev ít ty.“ „Já?“
„Jasn . N co si vymysli, proč jsi tady. Je to Danina kámoška.
M žeš z ní n co vytáhnout.“ „Proboha!“ Zvonek se rozezn l
znovu a Bastien na m úp nliv pohlédl. Proti Jody jsem nic
nem la, ale necht la jsem, aby m zatahoval do svých afér.
Zavrčela jsem a vydala se ke dve ím. Pomyslela jsem si, že t eba
jen nese n co dobrého, co upekla. Jakmile m uvid la, po tvá i se
jí rozlil široký úsm v. „Doufala jsem, že tady budeš! íkala jsem
si, že ten passat je určit tv j.“ Oplatila jsem jí úsm v. „Máš
dobrou pam . Cht las mluvit s Mitchem? Je v práci.“ „Ne, ani ne.
Jen jsem si všimla tvého auta, tak jsem t cht la pozdravit. Zdržíš
se tu?“ „Jo. Dneska mám volno a slíbila jsem mu, že… tady
ud lám n jakou práci na zahrad .“ Bastien postával neviditelný
poblíž. „Dneska je na to hezké počasí,“ souhlasila. Nejspíš ano,
když jednou za čas v zim vyleze sluníčko. Dneska aspo
nepršelo. „Co d láš? Vypadá to, že trávníková služba už v tšinu
listí odvezla.“ To byla pravda. Snažila jsem se vymyslet n jakou
práci, na kterou si tihle lidé z p edm stí nenajímají firmy.
„Chystala jsem se zasadit n jaké kv tiny.“ „Ó!“ Spráskla ruce a
hn dé oči se jí rozzá ily. „To je skv lý nápad. Nechceš pomoct?“
„No…“ Bastien vedle m z toho málem dostal záchvat.
Vehementn kýval hlavou a nehlasn mi sd loval vytáhni z ní
informace. Práce na zahrad byla tím posledním, co bych cht la
d lat, když mám den volna, ale te už jsem se z toho vyvléknout
ne mohla. „Jist . Stejn jsem nev d la, kudy do toho.“ To bylo po
chopitelné. „Jenom si dojdu pro kabát a zajedeme do mého
oblíbeného zahradnictví,“ zašveholila. „To bude zábava.“
Odkvačila zpátky do svého domu a já vyp nila na Bastiena.
„Nenávidím t .“ „Copak to nevím?“ Poplácal m po zádech.
„Určit v sob máš zahradnické vlohy, Fleur. A jestli ne, tak si je
vyčaruj.“ „Mám to u tebe. A dlužíš mi hodn .“ Jody m odvezla do
zahradnictví, které mi p ipadalo jako blu dišt v zeleni. Ačkoli
zele nebyla zrovna výstižné slovo. Spousta strom a rostlin m la
opadané nebo zežloutlé listy, jelikož už byla zima. Labyrint
vegetace. „Jsou po ád naživu,“ oznámila mi, když odborným
okem pro zkoumala rostliny. „Te sice není nejvhodn jší doba na
sázení kv tin, ale n co zvládneme, dokud ješt není p da
promrzlá." šklíbla jsem se. „To zní jako špinavá práce.“
Rozesmála se. „Jak ses k tomu v bec dostala?“ „M j bratr si
často… v ci nepromyslí. A umí být hodn p e sv dčivý, když
chce.“ A otravný. A hodn na lidi tlačí. „To vidím. Taky je moc
hezký. Vsadím se, že p im je ženy k čemukoli.“ „To si ani
nedovedeš p edstavit.“ To ji znovu p im lo k úsm vu. „Jakmile s
touhle prací začneš, dostaneš se do toho. A není to nic
špinavého. Jestli chceš špínu, n kdy ti budu vypráv t o
Guatemale.“ „Kdy jsi byla v Guatemale?“ Teda jo. Vždycky jsem si
p ed stavovala, že tenhle typ lidí jezdí na dovolenou na Malibu
nebo do Pa íže. „Když jsem byla v Mírových sborech.“ „Tys byla v
Mírových sborech?“ „Jo, když jsem byla mladší.“ Dívala jsem se
na ni, jak vybírá kv tiny. P itom pokračovala ve vypráv ní. V
Mírových sborech pracovala jako učitelka. Zjev n je velmi
kreativní a talentovaná. Taky je chytrá a má silnou osobnost. Jak
se sakra mohla zaplést s Danou? Nakonec jsme koupily n kolik
rostlin, které označila za vá noční r že, a pár cibulek, o nichž
prohlásila, že bu vyrostou, nebo nevyrostou, ale až na ja e. Když
jsme se vrátily k Bastienovi, oblékly jsme si kabáty, nasadily
rukavice a pustily se do práce na p ední zahrad . V jednu chvíli
jsem Bastiena zahlédla, jak vyku kuje z okna a mává mi. Když se
Jody nedívala, vyplázla jsem na n j jazyk. Jody mi nadšen
vykládala o své minulosti. Občas jsem se jí na n co zeptala,
abych si to ujasnila, a ona pokračovala dál. Na slouchala jsem,
chvílemi taky n co poznamenala, a jakkoli nera da jsem si to
p iznávala, nakonec jsem musela uznat, že tohle odpoledne plyne
p íjemn . M la pravdu – zahradničení není tak špatné, jakmile s
ním jednou začnete. Nakonec se hovor samo z ejm stočil na
VPZRH a ji p ekvapilo, když jsem vyjád ila sv j nesouhlas s
n kterými názory. „Stojím za nimi,“ ekla. „Absolutn . Ale n kdy
by se mi víc zamlouvalo, abychom n které v ci d lali jinak.“
Vzhlédla jsem a byla ráda, že mám záminku na chvilku si do p át
pauzu od rytí v zemi. „Jaké v ci?“ Našpulila své hezké rty. „Asi…
Spoustu času trávíme tím, že vykládáme lidem, co mají a nemají
d lat. Snažíme se jim pomoct, aby vedli lepší život, což je dob e.
Koneckonc Dana tvrdí, že gram prevence vyváží kilo léčby.“ Uf.
To je ale klišé! „Ale taky bych si p ála, abychom d lali n co pro ty,
kdo po t ebují pomoc hned. Víš, kolik rodin v téhle oblasti má tak
málo pen z, že nemají ani na jídlo? Bylo by skv lé, kdybychom
spolu pracovali s místními potravinovými bankami a n co s tím
d lali – hlavn te , když se blíží svátky. Nebo t eba… d láme
hodn proto, abychom pomáhali teenager m správn se
rozhodovat, co s životem, ale já navštívila pár dívčích domov ,
kde jsou dívky, které už se dostaly do problém . Utekly z domova.
Jsou t hotné. Dana íká, že jsou to ztracené p ípady, ale…“ „Ty si
to nemyslíš?“ zeptala jsem se n žn . Taky p estala kopat v zemi
a nep ítomn se zahled la na cibul ku, kterou držela v ruce.
„Myslím, že není nikdo takový, komu by nebylo pomoci. Jenže
Dana… no, ona je hrozn chytrá. Ví o tom mnohem víc než já.
V ím tomu, co íká.“ „Na zpochyb ování není nic špatného.“ „Asi
máš pravdu. Ale ona je taky moje výborná kamarádka.“ Jako by
se dívala na n co vzdáleného v čase i prostoru. „P ed pár lety
jsme m li s Jackem n jaké problémy, chápeš? To se p ece stává,
že? Žádný vztah není dokonalý.“ „To je fakt,“ souhlasila jsem
pochmurn . „A ona mi pomohla to vy ešit. Cítím se jí tak n jak…“
„Zavázaná?“ Jody se zadrhla. „Jájá nevím. Asi ano. V ní se dá
n kdy t ž ko vyznat… Dokáže t p ekvapit n čím, co bys
nečekala. A jindy zase…“ Zavrt la hlavou a nervózn se zasmála.
„Co to plácám? Je zkrátka úžasná. Nejskv lejší osobnost, jakou
jsem kdy poznala. D lá tolik dobrých v cí.“ Poté urychlen
zm nila téma a já už se k p edchozímu taky nevracela. Probíraly
jsme zábavn jší v ci a já se často p istihla, jak se sm ju a je mi s
Jody dob e. Zab hla jsem do Bastienovy kuchyn a ud lala nám
horkou čokoládu, kterou jsme si vypily venku. Skončily jsme se
sázením a obdivovaly výsledek. P estože jsem z toho p vodn
m la obavy, nakonec m pot šilo, že jsem ud lala n jakou
hmatatelnou práci. „Podívej,“ prohlásila Jody. „Dana se práv
vrací dom .“ U vedlejších vrat zastavil Danin explorer a po chvilce
z n j vystoupila. Obda ila nás jedním ze svých ledových úsm v .
„To vypadá hezky.“ Jodyino d ív jší radostné rozpoložení se
kamsi vytratilo. „Za stavila jsem se, abych Tabit pomohla na
zahrad .“ „To je od tebe hezké.“ Dana se na ni podívala tak, že
jsem z toho pohledu nedoká zala vyčíst nic krom nesouhlasu a
možná i hn vu. P estože jsem p edtím Bastienovi oponovala, te
jsem nabyla dojmu, že jsem Danu nejspíš opravdu vytočila víc,
než jsem myslela. Patrn si na m nevytvo ila dobrý názor. A te
to vypadalo, že se chystá vyklopit sv j názor na m Jody.
Sledovala jsem, jak se v Jodyin výrazu zračí postupn n kolik
emocí. Byla jsem p esv dčená, že je mnohem siln jší, než dává
najevo. Asi p l vte iny se tvá ila dost vzdorovit . Pak ale p eruši la
oční kontakt s Danou a ustoupila. Asi jsem se m la p ipitom le
uculit a pokusit se Dan zavd čit, jenže m naštvalo, jak Jody
kárá pohledem. Nem la právo jí tohle d lat. „Bylo to neuv iteln
milé,“ prohlásila jsem ost e. „Jody je jed ním z mála up ímných a
dobrých lidí na sv t . A ne že by to jen p edstírala. To vy ale
samoz ejm víte.“ Jody zčervenala a Dana se pok iven usmála.
„Ano. Ano, jist . Co váš kotník?“ „Už je to dobré.“ „To ráda
slyším.“ Poté zavládlo trapné mlčení. Rozhodla jsem se, že
tentokrát počkám, až n co ekne Dana, a vydržím její strašidelný
pohled. Ona ale samoz ejm byla mistr ve vyčkávání, takže
nebylo divu, že se jako první zlomila Jody. Up ímn – ani jsem jí
to nemohla zazlívat. „No, Jack p ijde každou chvíli. M la bych jít
dom .“
Zvedla jsem se spolu s ní a pomohla jí posbírat ná adí. Pak jsme
si ješt všechny t i vym nily n kolik strnulých zdvo ilostí a
rozloučily se. „Co se stalo? Co se stalo?“ vy vával Bastien, sotva
jsem se vrátila do domu. „Vid l jsem tam Danu.“ „Nic nového.
Jody je sv tice, Dana je mrcha. Doufám, že si pospíšíš a už brzo
s tím skončíš.“ „Sakra, vždy se o to snažím! Nep edpokládám, že
ses dozv d la n co užitečného.“ „Ani ne… Ale myslím si, že
Jody na Danu n co ví. N co do statečn š avnatého i pro tebe.
Ale ne ekla mi p esn , o co jde.“ Inkubus se vrhl na tuhle
informaci jako pes na kost. „Musíš zjistit, co to je! Zítra jí zavolej.
Zajdi s ní na ob d.“ „Ježíšimarjá, Bastiene. Mám ji ráda, ale
nebudu za tebe d lat tvou práci. Tohle je tvoje show, pamatuješ?
Navíc mám taky sv j život.“ Zamračil se. „O tom by se dalo
debatovat.“ „Proč se vlastn v téhle záležitosti s Danou tolik
angažuješ? Teda, já bych taky ráda vid la její pád, ale ty se
chováš tak… ne vím. P eháníš to.“ „Proč bych se nem l
angažovat? To, že ty už nehraješ o duše, neznamená, že my
ostatní p estaneme dbát na svou kariéru.“ Znala jsem Bastiena až
p íliš dob e, takže jsem p edpokládala, že má ke svému počínání
ješt jiný d vod. „A to je všechno, jo? Jenom stará dobrá
americká pracovní morálka?“ „Ano,“ odpov d l strnule. „Na tom
není nic špatného.“ M ili jsme si jeden druhého a já se mu
snažila očima sd lit, že vím, že je v tom n co víc, než mi íká.
Oplácel mi m j up ený pohled, ale odmítal se mi otev ít. Nakonec
jsem zavrt la hlavou. Už jsem se nemínila nechat zatáhnout do
další hádky. „Nevadilo by ti, kdybych se u tebe vykoupala ve
ví ivce?“ zeptala jsem se namísto toho. Mávl rukou sm rem k
terase vzadu za domem. „Posluž si.
D lej si tu, co chceš. Využij m a jdi.“ „Chováš se jako d cko.“
Aniž by odpov d l, odebral se sledovat televizi. Došla jsem na
terasu vzadu a otev ela víko ví ivky s horkou vodou. Okamžit se
vyvalila pára a já jsem vydechla rozkoší. Bylo to tak p íjemné, po
celém dni stráveném v zim . Rozhlížela jsem se kolem po
prostoru, který odd lovaly t i m íže porostlé popí navými
rostlinami, mezi nimiž bylo místo sotva na to, aby tudy prošel
člov k. Rychle se stmívalo, takže na m ani sousedé ne mohli
vid t. Svlékla jsem se a váhav strčila do vody nejprve jednu
nohu. Horké. Moc horké. Zase jsem ji vytáhla a po chvilce to zkusi
la znovu. Pomalu jsem se kousek po kousku no ila do vody. Když
jsem tam byla až po krk, š astn jsem vydechla a pohodln si
op ela hlavu o okraj. Fantastické. Se zav enýma očima jsem si
hov la v bublinkové lázni. Najednou mi p ipadalo, že dokážu
všechno pustit z hlavy. Douga, toho muže z klubu, Danu, Setha.
No, Setha možná tak docela ne. Ale aspo ty špatné v ci. Když
už jsem m la z toho vlhka zkudrnat lé vlasy a po čele mi stékal
pot, vylezla jsem, usadila se na okraj vany a čekala, až uschnu.
Spousta lidí nechápe venkovní horké vany, ale já je mám radši
než ty uvnit . Nic se nevyrovná rozdíl m teplot. Jakmile jsem se
zchladila, vrátila jsem se zase do vody, od hodlaná ten postup
opakovat. Tohle bych mohla d lat celou noc a byla bych dokonale
š astná. Ale byla jsem zpátky ve vod sotva pár minut, když jsem
od n kud zblízka zaslechla prasknutí v tvičky. P sobilo to jako ze
špatného hororu, ale p esto m to vyd silo. Vyskočila jsem ven,
až všude kolem vyšplouchla voda. Když jsem lezla z vany, slyšela
jsem šust ní v tví. „Bastiene!“ k ičela jsem cestou do domu.
Vešel do místnosti, byl bledý a tvá il se poplašen . „Co se d je?“
Ustoupila jsem od terasy a ukázala tím sm rem. „N kdo tam je.“
Samoz ejm mi nic nem že doopravdy ublížit, ale to, že jste
nesmrtelná bytost, vás ješt nep ipraví o instinktivní strach a opa
trnost. Čas na to, abych se cítila trapn , že jsem se chovala jako
d cko, bude pozd ji. Zadíval se na terasu a pak se tam bez
váhání vydal, aby to obhlédl. M j rytí . Čekala jsem v kuchyni a
voda ze m kapala na d ev nou podlahu. Srdce mi po ád
zrychlen bušilo. Bastien se za pár minut vrátil a zavrt l hlavou.
„Nic tam není. To se ti jen zdálo.“ „Ne. N co tam bylo. Slyšela
jsem to.“ „Tak to muselo být n jaké zví e.“ Uculil se. „Nebo t
možná okukoval Reese.“ Když jsem se tomu vtipu nezasmála,
p istoupil ke mn a p i vinul si m k sob . Nedbal na to, že mu
zamok ím oblečení. T ásla jsem se. „To je v po ádku,“ šeptal mi.
„Jsi v po ádku. Jsi v bezpečí.“ Svlékl si svetr a navlékl mi ho. Byl
mi moc velký, ale p íjemn h ál. Zachumlala jsem se do n j.
Po ád jsem byla p íliš rozrušená, než abych si vykouzlila n jaké
oblečení. „No tak, Fleur. Víš, že jsem tu. Víš, že bych nedopustil,
aby se ti n co stalo.“ Naše nep átelství z p edchozí hádky rázem
pominulo a všech no se vrátilo zase do normálu. Zavedl m
nahoru do své ložni ce, p i čemž m nep estával jednou rukou
objímat. Cestou jsem zm nila podobu na suchou Georginu. On se
také p em nil do své p vodní podoby a oba jsme si lehli na postel
tak, že jsem se mu opírala hlavou o hru . Spousta lidí nechápe
vztah mezi sukubami a inkuby. Máme tendence se vzájemn
často dotýkat zp sobem, který v tšin lidí p ipadá intimní. Už
mnohokrát jsem b hem let byla na čena z toho, že s Bastienem
spím. Pravdou ovšem bylo, že za celou tu dobu, co se známe,
mezi námi nikdy k ničemu nedošlo. Byli jsme si blízcí fyzicky i
citov , ale bylo mezi námi pouze p átelství a nic víc. Když totiž
v tšinu svého života dovolujete úpln cizím lidem, aby se vás
dotýkali, byla by hloupost neužívat si fyzické blízkosti s t mi, na
kterých vám opravdu záleží. A fyzickou blízkostí mí ním drobná
gesta, a ne aktivity, které končí orgasmem a podobn . Mazlení.
Hlazení. Masírování. Tu a tam pusa. To jsou všechno známky
d v rnosti. Myslím, že takové v ci p i dnešním zp sobu života
pot ebujeme, abychom si zachovali zdravý rozum. A je v tom i
jakási út cha, když víte, že ten druhý vám to oplácí. Tako vý
slušný citový vztah s fyzickými doteky bych nemohla mít t e ba s
Hughem nebo vampýry. Pro n by to znamenalo n co jiného.
Proto jsem te mohla ležet v Bastienov posteli polonahá a
p ilepená k n mu. Smáli jsme se pod dekou a vzpomínali na to,
kdy a kolikrát jsme spali takhle podobn , i když ne tak pohodln .
V kabinách na lodích. Na úzkých postelích v penziónech. V tábo
rech podél venkovských cest. Tehdy jsme se k sob taky choulili,
abychom se zah áli a m li pocit bezpečí. Nakonec jsem s ním
strávila celou noc. Džentlmensky m objí mal jako Seth. Ale s
Bastienem jsem si celou noc ned lala starosti kv li tomu, jakou
škodu bych svou lehkomyslností mohla napá chat. Takhle dob e
jsem se nevyspala už celé týdny. Když jsem se druhý den vrátila
dom , zavolala jsem Sethovi a zeptala se ho, jestli byl včera v
knihkupectví. ekl mi, že ano a že se Doug choval normáln . „Byl
takový rozradostn ný a choval se trochu potrhle, ale žád né
výst elky jako posledn .“ „To je dob e. Doufám, že tomu už je
konec.“ Nastala trapná pauza a pak se m Seth zeptal až p íliš
jakoby nic: „Byla jsi v noci venku? Volal jsem ti, bylo už dost
pozd , a tys to nebrala.“ „Jo, jasn . Spala jsem u Bastiena.“
„Aha.“ Ticho. „Není to tak, jak si myslíš,“ rychle jsem ho ujiš ovala.
„Jenom jsme spali. Bylo to dokonale cudné. Stejn jako…“ „Ty a
já?“ Ticho. „K ničemu nedošlo. Je pro m jako bratr. Up ímn – on
je tím posledním, na koho bys m l žárlit.“ „Já nežárlím. To ne.
Když ekneš, že to nic není, tak to nic není. Necht l jsem, aby to
vyzn lo, jako že ti nev ím. Vím, že bys mi nelhala.“ Vzpomn la
jsem si na orální sex v tanečním klubu a jak jsem se k Bastienovi
tiskla polonahá. Sice nelžu, ale ani ne íkám Sethovi celou pravdu.
Za pár dní jsme se Sethem vyrazili na další koncert Noční ho
doznání. S Dougem jsme spolu celý týden v práci vycházeli, i
když jsme se p íliš nekamarádíčkovali. Seth m vyzvedl u m
doma a op t jen zíral, jak vypadám. Minulou noc jsem vyrazila s
Bastienem na lov a dostala jsem další ob . Ta zá e u m stále
p etrvávala, takže bych vypadala sexy, i kdybych m la na sob
pytel. Tím, co jsem si vzala na sebe, jsem sv j p vab ješt zd
raznila. Oblékla jsem si šedé pletené šaty, které byly pod adry
stažené stuhou. M ly výst ih do véčka a jen úzká ramínka, sukn
mi sahala kousek nad kolena. Bylo to jako letní šaty do zimy. Seth
m objal a p itiskl mi obličej ke krku. „Ty m nikdy ne p estaneš
p ekvapovat. Vždycky si myslím, že vím, co od tebe m žu čekat.
Pak t ale uvidím a…“ Nedokázal to ani dopov d t, ale jeho oči
se vyjád ily za n j. P ejel mi rukama po celém t le, až m to
vzrušilo. Ho m na postel a vezmi si m , prosila jsem ho v
duchu. Nahlas jsem ale ekla: „M li bychom jít.“ Na koncert
odvedlo Noční doznání stejn vynikající výkon jako minule. Jejich
fanoušk p ibylo, takže v sále bylo narváno. Skoro jsem ani
nevid la na pódium, ale slyšela jsem dob e. Pohledu na Douga
jsem si dostatečn užila po koncert . V sále mu pak totiž dovolili
uspo ádat další divoký večírek. Na n j i na ostatní členy kapely se
s obdivnými pohledy vrhaly ženy – i n kolik muž . Když m Doug
uvid l, objal m , na kohosi houkl, aby nám p inesl drink, a choval
se, jako by se mezi námi nikdy nic špatného nestalo. Byla jsem
ráda, že na tu nevraživost zapo mn l, jenže když jsem te v d la,
co zp sobuje jeho radostné a živé chování, znervóz ovalo m to.
Ukázala se i Casey, která po ád vypadala trochu zachmu en , ale
zjevn už se její nálada zlepšovala. Sledovala jsem ji p es celý
sál, jak se váhav blíží k Alekovi. Ten se bavil s kytaristou Wyat
tem. Jakmile ji spat il, p inutil se k falešnému úsm vu. Neslyšela
jsem, o čem se baví, ale situace mi byla jasná. Cht la s ním
mluvit a upoutat jeho pozornost, ale on ji ignoroval. Když mluvila,
vrt l na ni hlavou a tvá il se skoro až zoufale. Nakonec prost
odešel a nechal ji tam stát. „P jdu tam a jednu mu vrazím,“
oznámila jsem Sethovi.
„Ne, to nem žeš. Je to jejich v c, tob do toho nic není.“ Otočila
jsem se k n mu. „Sakra, Sethe! Jak m žeš být po ád tak klidný a
nekonfliktní? Copak si za ničím nestojíš?“ Chladn na m pohlédl.
Pokud ho m j výbuch p ekvapil nebo urazil, nedával to najevo.
„Stojím si za spoustou v cí. Jenom si uv domuju, kdy se vrhnout
do boje. To bys m la taky.“ „Dochází ti, že se s ní vyspal, a te už
o ni nestojí? Klidn toho mohl docílit n jakou nekalou metodou.“
„V mi, že to neschvaluju, ale tohle by si m la vy ešit Casey.
Jinak ho zbytečn na kneš a vyvoláš scénu.“ Zamračila jsem se.
Tak nap l jsem s ním souhlasila, ale stejn bych nejradši n co
ud lala. Casey nejspíš p jde dom a na n ja ký čas zanev e na
všechny muže. Seth si odešel odskočit a tém v téže minut , kdy
odešel, p išel ke mn Alec. „Ahoj, Georgino. Vypadáš sexy.“
„Díky,“ ekla jsem. Celým t lem jsem se natočila pryč od n j a
doufala, že z toho signálu vyčte, že nemám zájem. M l št stí, že
jsem ho nekopla. „Ty jsi tady dneska večer nejkrásn jší ze
všech.“ Nevím, jestli to byla pravda, ale moje načerpaná životní
síla m d lala nejp itažliv jší. A to je rozdíl. Prohlížela jsem si
Aleka a pohrávala si s myšlenkou, že bych mu jeho flirtování
oplácela a vyspala se s ním. Líbila se mi p edstava, že by se
n kde válel v bezv domí a bylo by mu zle. Ale ne. Když jsem si to
promys lela, usoudila jsem, že je to takový ubožák, že bych mu
stejn nesebrala mnoho energie. „Zase piješ vodku s džusem?“
dotázal se. „Jo,“ p itakala jsem. „Kdybys cht la n co jiného, na
baru ti namíchají cokoli. A taky je tu plno trávy. A myslím, že jsem
zahlédl Coreyho s extází.“ Tenhle chlap si zkrátka nikdy nedá
pohov a po ád bude na hán t ženské, aby je dostal do postele. V
tu chvíli se vrátil Seth. Obrátila jsem se k n mu s okouzlujícím
úsm vem. „Ráda jsem si s tebou popovídala, Aleku,“ zašveholila
jsem a zav sila se do Setha. „Tak zatím.“ „Co to bylo?“ zeptal se
m Seth, když už jsme byli z doslechu. „Ten kretén se m zase
pokoušel sbalit. Ihned poté, co odmítl Casey. Bože, jak ho
nenávidím! Nešel na to nijak origináln . Sna žil se do m nalít víc
alkoholu a íkal mi, jak jsem sexy.“ Seth ke mn sklonil obličej.
„Jsi sexy.“ „Nech toho. Napadají m pak divné v ci.“ Dál m držel
t sn u sebe. Vážn jsem radši m la počkat a sejít se s ním až
tak dva dny po dopln ní energie. „Uvažuju, jak dale ko bych mohl
zajít s polibkem na rty,“ prohlásil. „Co tím myslíš?“ „No, na tvá e a
na krk t líbat m žu, ne? Ale na rty… Dovoluješ mi jen letmé
pusy. Vášnivost a jazyk jsou zakázané. Tak m napadá, jestli
neexistuje n jaká st ední cesta.“ „Tys n co pil?“ „Jenom
p emýšlím, to je všechno.“ Jeho výraz prozrazoval, že podléhá
mojí zá i. Nedbali jsme na to, že nás každý m že vid t, a dovolila
jsem mu, aby se ke mn sklonil. N žn se svými rty dotkl mých.
Nebyla to ani p íbuzen ská pusa, ani hluboký polibek. Bylo to jako
pohlazení. Pomalu jsme se o sebe ot eli ústy a on mi lehce p ejel
jazykem po rtech. Okamžit mi od hlavy až ke špičkám prst na
nohou projely elektrické záchv vy a pak se usídlily mezi mýma
nohama. Seth ustoupil. „Stalo se n co špatného?“ „Ne,“ vydechla
jsem. „Ale myslím, že tenhle experiment bu deme muset ješt
párkrát zopakovat, abychom m li jistotu.“ Náhle jsme z druhé
strany sálu zaslechli výskání a bujaré výk iky následované
d sivými zvuky, jako když se n co rozbíjí a pak zd šené zajíknutí.
Aniž bychom si se Sethem cokoli ekli, oba jsme okamžit vyrazili
tím sm rem, podívat se, co se tam stalo. Doug ležel na zemi p ed
pódiem a hystericky se chechtal. „Co se d je?“ zeptala jsem se
Coreyho. Corey m l rozší ené zornice a já si hned vybavila, jak
Alec íkal, že basák si dal extázi. „To je nová olympijská
disciplína. Skoky ze stolu z pódia.“ Sledovala jsem sm r jeho
pohledu a všimla si, že na pódiu je st l. Asi o p t metr dál u
jiného, te p evráceného stolu pod pódiem ležel Doug. T kala
jsem pohledem mezi pódiem a podla hou. „On se snažil skočit
támhle z toho stolu na ten druhý?“ Corey se zasmál. „Jasn .
Sakra, skoro se mu to povedlo. Ale dopadl na kraj a st l p evrátil.“
„Mohl si zlomit nohu,“ zabrblal znechucen Seth. „Nebo mohl
dopadnout ješt h .“ Doug ale vypadal, že mu nic není. N jaké
starostlivé ženy v upnutých tričkách mu pomáhaly na nohy.
Zachytil m j pohled a rozesmál se ješt víc. „Netva se tak
zd šen , Kincaidová. Jsem v pohod …, ale jest li se chceš
p esv dčit, poj m políbit a hned mi bude líp.“ Mrkl na Setha a
ostatní se rozesmáli spolu s ním, aniž by v d li čemu. Brzy na to
ale všichni zapomn li, protože se k Dougovi nahrnuli další
obdivovatelé. Já a Seth jsme se sebrali k odchodu. „Co si myslí?“
rozčílila jsem se. „Na pódiu vždycky vyvá d l akrobatické kousky,
ale muselo mu být jasné, že tohle ne zvládne.“ „T žko íct, co si
myslí, když neuvažuje normáln . Tohle dro gy d lají. Dodávají ti
pocit nezranitelnosti.“ P ipomn la jsem si, že bych si m la
vyhledat n co o t ch drogách, o nichž se mi zmínil Cody. Netušila
jsem, jestli to k n čemu bude, ale aspo budu mít dobrý pocit, že
s tím n co d lám. „Hele,“ vyk ikla jsem a zatáhla Setha za paži,
aby se zastavil. „To je zase on.“ „Kdo?“ „Ten chlap, co mluví s
Alekem. Ten divný viktoriánský ma nekýn.“ Seth se podíval tím
sm rem. Opodál u baru stál Alec s tím mužem, kterého jsem si
všimla už na minulém koncert , a vedli spolu plamennou debatu.
Manekýn se tentokrát tvá il neústup n a chladn a už nep sobil
tak uhlazen . Alec vypadal, jako by o n co škemral. Zb sile
gestikuloval, tvá il se zoufale a vyd šen . Druhý muž jen
rozhodn vrt l hlavou. Mávl rukou do davu a pak n co ekl
Alekovi. Ten zbledl a znovu začal žadonit. Manekýn op t zavrt l
hlavou, načež odkráčel. Nemí il p ímo k nám, ale aby se dostal k
východu, musel jít naším sm rem. Byl od nás dob e patnáct
metr a mezi námi po stávalo plno lidí, ale p esto jsem pocítila
cosi podivného, z čeho mi naskočila husí k že. Byl to zvláštní a
nep íjemný pocit, ale zárove takový hladký. Skoro tentýž, jaký
jsem vnímala kolem Douga a jeho kapely, jenže tam se nedal blíž
identifikovat. Tenhle ovšem jednoznačn pat il té osob .
P idušen jsem se zajíkla a rychle ustoupila stranou. Setha jsem
strhla k sob , objala ho a políbila ho na krk. P itom jsem koutkem
oka sledovala toho muže. Zarazil se a t kal očima v davu. Taky
m vycítil. N kolikrát po nás p ejel pohledem, ale evidentn jsme
ho nezaujali. Byli jsme jen další rozvášn ný pár. Napjala jsem se
a čekala, až se p iblíží a pokusí se m znovu vycítit. Aniž bych
v d la proč, necht la jsem, aby m objevil. Ješt chvíli pátral
očima v davu, ale pak to vzdal a odešel. Když konečn zmizel,
uvolnila jsem se a op ela se o Setha. „Co…?“ „Ten muž, co se
bavil s Alekem,“ vypravila jsem ze sebe šoko van , „je
nesmrtelný.“ Seth povytáhl obočí. „Vážn ? A co je zač? And l?
Démon?“ „Ani jeden z nich. Ani nikdo z mých.“ „Co tím myslíš
nikdo z tvých?“ „Ne všichni nesmrtelní jsou součástí nebe a pekla.
Po sv t se pohybuje spousta dalších stvo ení – nymfy, orišové,
og i…“ „Uv domuješ si, žes m práv p ivedla do teologických
roz pak , které m budou po nocích budit ješt roky?“ zažertoval.
Když jsem ale nic ne íkala, zvážn l. „Dob e. Tak co byl tenhle
zač?“ Zavrt la jsem hlavou. „To je práv to. Nevím. Nevím
p esn .“
 10
Druhý den ráno jsem zavolala Jeromovi a moc jsem ho tím
nepot šila. „Máš v bec tušení, kolik je hodin, Georgie?“ zavrčel
do tele fonu. „Co si st žuješ? Vždy nemusíš spát.“ „Zkra to.“
Pov d la jsem mu o svém zážitku z koncertu a o své neschop
nosti identifikovat toho záhadného nesmrtelného. „Nebyl jedním z
nás. No, chápeš… nebyl součástí našeho pantheonu,“ vykoktala
jsem. „Pantheonu? Nikdy jsem neslyšel, že by o tom n kdo takhle
mluvil. Snad jen na hodin úvodu do mytologie.“ „Takže?“ „Takže
co?“ „No není to zvláštní? Potkala jsem už stovky nejr zn jších
ne smrtelných, ale n co takového jsem nikdy necítila. Nem la
jsem z n j… normální dojem. Totiž, vnímala jsem ho jako
nesmrtelné ho, ale bylo to prost divné.“ „Možná tomu nechceš
v it, ale existuje spousta v cí, které jsi ješt nikdy nezažila – i
p es sv j pokročilý v k.“ „Jasn , jasn . Já vím, že jsem ješt
d cko. Ale tebe to v bec neznepokojuje?“ Zívl. „Ani v nejmenším.
N co and lského nebo démonského by m asi znepokojilo, ale
n jaký obyčejný polob h nebo satyr? To t žko. Ti nejsou součástí
hry. Teda jsou součástí té nejvyšší Hry a velkým H, ale ne té naší.
Nepot ebují povolení, aby se tu sm li pohybovat. Dokud se
nepletou do našich záležitostí, je mi to úpln jedno. D lají si
svoje. My je jenom zapíšeme do katalogu a jdeme dál.“
„Do katalogu? Takže si vedeš záznamy?“ „Já samoz ejm ne.
D lá to Grace a Mei.“ To m nep ekvapovalo. Jerome není
zrovna… pracovitý. Gra ce a Mei jsou jeho pod ízené démonky,
které d lají spoustu špinavé práce, do které se mu nechce. Skoro
nikdy jsem je nevid la. „Musím jim dát v d t,“ zamumlala jsem a
mysl mi pracovala na plné obrátky. „Asi ti nemusím íkat, že jsou
stovky mnohem užitečn jších projekt , kterým bys mohla v novat
svou energii. ekn me t eba, že bys mohla víc pomáhat svému
kamarádovi inkubovi. N jak se nám zadrhl a trčí na p l cest .
Zd raz uji slovo zadrhl.“ „Hele,“ ohradila jsem se, abych bránila
Bastienovu čest. „Jen si dává na čas. Kvalitní práci nem žeš
usp chat. Navíc všechno, co umí, se naučil ode m .“ „B hví proč
m to neuklid uje.“ Jerome zav sil. Našla jsem číslo Grace a Mei.
Počkala jsem na vyzván cí tón, stiskla tlačítko pro zp tné volání
a zav sila. O minutu pozd ji se v mém obýváku vyrojila záplava
jisker jako o čtvrtém červenci a p ede mnou se objevily dv
démonky. Ty dv si mohly vybrat jakákoli t la, ale vzájemn si
byly po zoruhodn podobné. Grace byla štíhlá a p sobila jako
manažerka, což ješt zd raz ovala černá sukn a sako. Sv tle
blond vlasy m la zast ižené pod bradu, hn dočerné oči a ple ,
která nikdy nevid la slunce. Jediná opravdová barva na ní byla
jasn rudá rt nka. Mei byla oblečená úpln stejn , včetn té rudé
rt nky. Vlasy po bradu m la ovšem modročerné. P estože m la
jemn jší rysy, vystouplejší lícní kosti a hezké mandlové oči,
nep sobila o nic p átelšt ji než její kolegyn . Ty dv všude
chodily společn , takže jsem p edpokládala, že musejí být
kamarádky. Nebo n co na ten zp sob. Ale nepochy bovala jsem,
že kdyby šlo o povýšení, vyškrábaly by si vzájemn oči. Nebo
Jeromovi. „Ahoj, Georgino,“ pozdravila m Mei. „Dlouho jsme se
nevid ly,“ dodala Grace. Ob na m hled ly s očekáváním.
Aubrey je sledovala z pohovky, byla celá naježená a divoce
mrskala ocasem.
„Ahoj, holky,“ ekla jsem nervózn . „Díky, že jste se objevily tak
rychle. Málo práce?“ Ob na m zíraly. „Ehm, no dob e. Jerome
mi ekl, že vedete záznamy o nesmr telných, kte í se objeví ve
m st . O nesmrtelných mimo náš…“ „Dvoreček?“ navrhla Grace.
„Pantheon?“ navrhla Mei. „Jo. Jasn . Takže… máte to na
starosti?“ „Koho hledáš?“ dotázala se Mei. „Nesmrtelného jakého
druhu?“ „To je práv ten problém.“ Pov d la jsem jim všechno, co
jsem o n m v d la, včetn dal ších událostí, p i nichž jsem m la
ten podivný pocit. Popsat jeho energii už bylo t žší. Nedokázala
jsem p esn íct, jestli z n j mám dojem jako z inkuba, and la,
nymfy nebo ogra. Na tenhle druh jsem nikdy p edtím nenarazila.
Démonky se nad tím zamyslely, pohlédly jedna na druhou a
zavrt ly hlavami. „To mi nezní pov dom ,“ prohlásila Grace. „Ale
m žeme se podívat do záznam ,“ navrhla Mei. „Díky,“ pov d la
jsem jim. „To bych vážn ocenila.“ Zdvo ile p ikývly a obrátily se k
odchodu. Mei se po mn náhle ohlédla. „N kdy bys s námi m la
vyrazit za zábavou,“ ekla nečeka n . „U Clea v Capitol Hill se o
Dámské noci podávají vynikající speciality.“ „Nás holek je tady tak
málo,“ dodala Grace. „Musíme držet p i sob .“ Usmály se a
zmizely. Ot ásla jsem se. Jít s t mi dv ma do baru mi p ipadalo
jen o maličko lákav jší než razítkovat s Daninými kamarádkami z
VPZRH. Když už jsem si na to vzpomn la, rozhodla jsem se, že
odpole dne zajdu navštívit Bastiena. Už se mi pár dn neozval.
„Víš v bec, jak moc jsou mi fuk tvoji smrtelní p átelé?“ vy št kl,
když jsem mu pov d la o bizarní situaci kolem Douga, Ale ka a
toho záhadného muže. „Já tady mám opravdové problémy. Jsem
v koncích. S Danou to nikam nevede. Vídám se s ní, je milá, ale
to práv to! Jako by cht la jen…“ „Abyste byli kamarádi?“ P estal
p echázet po kuchyni a zpražil m pohledem. „Se mnou ženy
nikdy jenom nekamarádí.“ Op el se o linku a zav el oči. „Jenom
nem žu vymyslet, co dál. Pokud nebudu jednat rych le, n který z
našich nad ízených zjistí, jak moc je to nahnuté.“ Rozhodla jsem
se rad ji nezmi ovat o Jeromov poznámce o zadrhnutí a trčení
na p l cesty. „Tak si dej na chvíli pauzu a bav se. U Petera se
zase bude hrát poker. Poj si taky zahrát. Vezmu tam i Setha.“
„Myslel jsem, žes mluvila o zábav .“ „Hele! Proti komu n co máš?
Proti Peterovi, nebo Sethovi?“ „Musím uznat, Fleur, že Peter d lá
opravdu vynikající soufflé. Co umí ten spisovatel?“ „P esta si
Setha dobírat. Vždy ho ani neznáš.“ Bastien pokrčil rameny.
„Promi . Ale ty mi to dost ulehčuješ.“ „Ty žárlíš.“ „To t žko,“ odfrkl.
„Poblázn ní do smrtelnic už jsem si užil až až, d kuju. A ty taky,
pokud mi pam dob e slouží. A taky jsi chodila se spoustou
nesmrtelných. Ale kv li žádnému ses netrá pila tak jako kv li
tomuhle chlapovi.“ „Seth je jiný. Nedokážu to vysv tlit. Když jsem
s ním, p ipadá mi to tak… správné. Mám dojem, jako bych ho
znala odjakživa.“ „Fleur, já t znám odjakživa. Tohohle muže znáš
jen pár m síc .“ Se Sethem jsme se dali dohromady celkem
rychle a občas m to trápilo, ale up ímn jsem v ila v sílu a
hloubku svých cit v či n mu. Nebyly ani povrchní, ani pomíjivé –
alespo jsem v to doufala. Jednou mi ekl, že pro n j na celém
sv t neexistuje nikdo jiný než já. Když jsem mu ekla, že to je
celkem odvážné konstatování na to, že se známe teprve krátce,
jenom mi na to pov d l: „Jsou v ci, které člov k prost ví.“ N co
pozoruhodn podobného mi ekl m j manžel Kyriakos, když jsme
se poprvé setkali. To bylo v dávných dobách, kdy jsem ješt byla
smrtelnicí. Tehdy mi bylo patnáct a m j otec m poslal do dok v
našem m st , abych vy ídila vzkaz Kyriakovu otci. Poslat m
samotnou bylo trochu neobvyklé, ale m j otec o tom p íliš
nep emýšlel, protože to bylo jen kousek od tržišt . Stejn mi to
ale p ipadalo jako d sivá procházka. Bez ustání tam pracovali
upocení špinaví muži, kte í na žha vém slunci nakládali a
vykládali lod pohupující se na tyrkyso vém St edozemním mo i.
Jakýsi malý plešatý muž, který po mn pokukoval, mi poradil,
kudy jít. „Jsi vysoká,“ poznamenal. „To by asi n kterým chlap m
vadi lo, ale mn ne. Na m máš úpln tu správnou velikost.“
Zasmál se a p idali se k n mu i další jeho kumpáni. Když stál, m l
hlavu v úrovni mé hrudi. Prob hla jsem kolem nich se sklo
penýma očima a hledala tu správnou lo . Jakmile jsem spat ila
Kyriaka, zaplavila m úleva. Zrovna kontroloval lana a bavil se s
d lníky. Nikdy jsem se s ním nedala do eči, ale znala jsem jeho
otce a v d la jsem, že je d v ryhodný. Kyriakos se na m
podíval a usmál se. „Ty jsi dcera Marthanese, vi ? Letha?“
P ikývla jsem. „Mám vy ídit tvému otci, že náklad m že být
p ichystán už dnes večer, jestli to chce urychlit.“ „ eknu mu to.
Te tady není.“ „Dob e.“ Chvíli jsme tam trapn stáli. Cítila jsem,
že m nená padn koutkem oka sleduje, zatímco p edstíral, že se
dívá na d l níky. Vypadal, jako že mi chce ješt n co íct, ale když
se k tomu nem l, obrátila jsem se k odchodu. „Tak díky. Už bych
se m la vrátit.“ „Počkej, Letho.“ Natáhl ruku, aby mi zabránil
odejít, ale styd liv ji zase odtáhl d ív, než se m dotkl. „Tys…
nep išla jsi sem sama, že ne?“ „M j otec íkal, že to není daleko.
A že mi nehrozí, že bych p ilákala pozornost.“ Kyriakos drsn
odfrkl. „Tv j otec je blázen. M žu t dopro vodit zpátky?“ Zarazil
se. „A ne íkej otci, že jsem o n m ekl, že je blázen.“ N co ješt
domluvil s jedním ze svým muž a pak jsme se spo lečn vydali
zpátky do m sta. Byl starší než já a tvá m l opálenou od slunce.
Černé rozcuchané vlasy mu sahaly po bradu a byl skoro – ale ne
úpln – stejn vysoký jako já. „Vid l jsem t p ed pár dny na té
svatb ,“ prohlásil po dlouhém mlčení. „Tančila jsi s ostatními
dívkami. Víš…, jsi opravdu dobrá.“ Ten kompliment m p ekvapil.
„Myslím, že mi pomohlo víno.“ „Ne. Víno pomohlo t m ostatním
d včat m – aby ztratily zá brany.“ Podíval se na m a já málem
zakopla pod intenzivním pohledem jeho tmavých očí. „Ale ty… ty
máš tanec v krvi. Hudba k tob mluví a ty jí rozumíš.“ „Tys hrál na
flétnu,“ vybavila jsem si a snažila se nezčervenat. „Ano.“ Vypadal
š astn , že jsem si na n j vzpomn la. Pak op t zavládlo ticho. Už
jsme došli skoro až na tržišt a kolem bylo ruš no. Kyriakos
zjevn stál o to, abychom si dál povídali. „Já… slyšel jsem, že se
tvoje sestra na ja e provdala.“ „Ano.“ „A co ty?“ Podívala jsem se
na n j. „Já jsem se na ja e neprovdala.“ Koutky rt se mu zvlnily
do úsm vu. „Co p íští jaro?“ „Chceš si m snad vzít?“ „Jen
zjiš uju. Slyšel jsem otce, jak íkal…“ Zastavila jsem se na kraji
tržišt , abych se mu znovu mohla podívat do očí. Kolem nás
pobíhali lidé i zví ata a na druhé stran cesty jsem vid la svého
otce, jak se baví s prodavačem ovoce. „Podívej,“ prohlásila jsem
p ík e, „svého otce jsem to taky sly šela íkat – že uvažují o tom,
že by naše rodiny spojili s atkem. Vytvo ilo by to dobré obchodní
svazky. Ale jestli ti jde o tohle, m l by sis s otcem promluvit, aby ti
dal jednu z mých sester, a ne m .“ „Co? Ty se nechceš vdát?“
Jeho úsm v byl te trochu váhavý. „Nebo je pro tebe p ipraven
n kdo jiný?“ Nev ícn jsem na n j vyt eštila oči. „Ne,
samoz ejm , že ne. Ty si m ale vzít nechceš, to je vše.“ „Že
nechci?“ „Ne. Chceš jednu z mých sester.“ „Vážn ?“ „Ano. Jsou
menší, hezčí, milejší – a uhlazen ji se vyjad ují.“
„Um jí tančit?“ Zamyslela jsem se. „Ne. Jsou hrozné.“ Jeho
plachý úsm v se vrátil. „Tak to chci tebe.“ „Jsi blázen. Vždy ani
nevíš, o čem mluvíš. Nic o mn nevíš.“ V t ch dobách
samoz ejm jen málo lidí n co v d lo o svých snoubencích.
Pozoruhodné mi ale p ipadalo jeho p esv dčení, že se k sob
hodíme. „Na tom nezáleží. Prost vím, že jsi ta pravá. Ty to
necítíš?“ Zadívala jsem se mu do očí a zachv la se, jako bych
narazila na n co mnohem v tšího a siln jšího, než jsme my. Na
chvíli jsem p emýšlela o tom, jestli by o m tenhle muž z vysoce
respektova né rodiny skutečn mohl mít zájem. Byl to opojný
pocit, a nejen proto, že by to pro m byla čest. Díval se na m a
mluvil se mnou, jako bych mu byla rovná a stála mu za to. N co
mezi námi vzni kalo a táhlo m to k n mu. Nechápala jsem to.
„Nic o mn nevíš,“ zopakovala jsem tiše a v puse mi vyschlo.
Jeho váhavý úsm v byl nyní o n co sm lejší. „Vím toho hod n .
Vím, že dob e tančíš a že jsi chytrá – podle mého otce až p íliš
chytrá. A taky vím, že tvoje rodina te nem že obchodovat s Lai
sinou pekárnou, protože jsi její dceru nazvala…“ „To nebyla moje
chyba,“ skočila jsem mu rychle do eči. M j otec nás z dálky
zaregistroval. Zvedla jsem ruku na pozdrav a on na m netrp liv
mávl, abych už šla. „M j otec mi n co chce.“ Kyriakos se na n j
podíval a rychle se zase otočil. Pokud jsem já byla proslulá svým
ostrým jazykem, m j otec m l ješt horší reputaci. Kyriakos se
navzdory svojí nesm losti a zamilovanosti zjevn zatím necítil na
to, aby mu čelil. „ eknu otci, aby promlu vil s tvým.“ P edchozí
žertování bylo pryč a Kyriakos zvážn l. Díval se na m , jak se na
m ješt nikdo nikdy nedíval. Polévalo m z toho horko a pak m
zase mrazilo. Cítila jsem takové šimrání. Nedoká zala jsem od n j
odtrhnout zrak. „Tohle se netýká obchodních dohod,“ zašeptala
jsem. „Ne. Tohle se týká tebe a m . Ty jsi ta pravá.“ Zírala jsem
na n j a zcela netypicky jsem nenacházela slov. Šo kovaly m ale
spíš moje bláznivé pocity než jeho pošetilá nabídka k s atku,
kterou mi ostatn nem l učinit bez v domí našich rodin.
Pozd ji jsem zjistila, kolik odvahy musel sesbírat k tomuhle naše
mu rozhovoru. Nedostal do vínku sm lost ani vý ečnost. Obecn
mluvil jen málo a mnohem rad ji se vyjad oval očima, hudbou a
potom… poté, co jsme se vzali, i milováním. „Podívej,“ ekl a
najednou znervózn l, protože si špatn vy ložil m j výraz i mlčení.
„Mám n co našet eno. M žeme si kou pit hezký d m. Už
nebudeš muset bydlet s tolika lidmi. Já budu často pryč, ale ty
nejspíš zvládneš domácnost i obchody lépe než já. Že nem žeš
do pekárny pro chleba, je sice trochu potíž, ale možná si budeme
moct dovolit i služku. Nebo se m žeš naučit…“ „Zmlkni,“ p erušila
jsem ho. Vykulil na m oči. „Co?“ „Prost zmlkni. Jenom marníš
čas. B ž za svým otcem a ekni mu, a promluví s mým.“ Pak
jsem ješt dodala: „A chléb péct umím.“ Zadržel dech. „Jsi si
jistá?“ „S tím chlebem? Ano, jsem si jistá.“ Pomalu se usmál a
smál se i očima. Tep se mi zrychlil a taky jsem se usmála. Nic
dalšího už jsme si íkat nemuseli. M j otec na m znovu k ikl, a
tak jsem se k n mu rozb hla. Uvažovala jsem o té vzpomínce a o
tom, co se mi te d je se Sethem. Zasn n jsem hled la z okna.
Všimla jsem si, jak Jody vybírá schránku. „Zajdu ji pozdravit,“
oznámila jsem Bastienovi. Vyb hla jsem ven a zamávala na ni.
Okamžit m obda ila jedním ze svých krásných širokých
úsm v . Málem m objala, což m p ekvapilo. „Jé! Tak ráda t
vidím. Jak ses m la?“ Vym nily jsme si pár zdvo ilostí, načež m
nadšen popadla za paži. „Co máš dneska v plánu? Nechceš
zajít do obcho áku?“ Kupodivu mi to zn lo jako dobrá zábava.
Rozhodn lepší než poslouchat Bastienovy ná ky a kritiku.
„Jasn .“ „Skv lé. Zajdu to íct Dan .“
 11
Když jsem pak zašla dovnit , abych Bastienovi pov d la tu
novinku, nakupování s Danou ho nadchlo mnohem víc než m .
„To je fantastické! Víc času na…“ „Jestli se zmíníš o vytahování
informací, p etrhnu t jako hada. Jdu tam proto, abych se
podívala na hadry.“ „No jasn . Ale je to jedinečná p íležitost, což
dob e víš. M žeš na ni ud lat dojem. Ztratit za m slovo. Možná.
Ud lat n co. Cokoli. Moc to pot ebuju. Ale,“ dodal ješt , „hlavn
se snaž… nic nepokazit.“ „Trochu mi d v uj. Chápu vážnost
situace. Pom žu ti.“ Jeho – nebo spíš Mitch v – obličej se rozzá il
uličnickým úsm vem, což bylo trochu podivné. „A když už v tom
budeš, možná bys mohla zapracovat na ženských
kamarádstvích.“ „Co to má znamenat?“ „N kdy si spočítej svoje
nejbližší p átele. Myslím, že nemáš ráda ženskou konkurenci.“
Ušklíbla jsem se na n j, ale to už dorazila Jody s Danou. Vzaly
m do n jakého ohromného obchodního centra o n kolik kilo
metr dál. Nemohla jsem uv it, že se dovnit vejde tolik obcho
d . V Seattlu máme pár nákupních center, ale rozhodn ne nic
takového. Prolézání obchod s Danou bylo p íšerné nad
veškerou p ed stavu. Nevraživ civ la na extravagantn od né
teenagery a s čer nošskou prodavačkou se bavila jako s
poskokem. P estože m to znechucovalo, m la jsem na pam ti
svoje povinnosti a pokoušela jsem se o p átelské chování.
Vytrvale jsem se snažila vylepšit Bastienovu prestiž. „Moc se mu
líbí, co d lá vaše skupina. Rád by se angažoval víc. Možná by sis
s ním o tom n kdy m la promluvit.“
Našt stí pro „Mitche“ tahle poznámka vyvolala u Dany v e lou
reakci. Ano, velice ráda si s ním o tom popovídá. Ud lá pro to
cokoli. Je od n j hezké, že má takový zájem. Je to vskutku in
teligentní a soucitný muž. Bla, bla, bla. Prý je s ním moc ráda
pohromad . Ale i p es tenhle mírný pokrok se dál chovala odtažit
a po každé od Mitche odvedla eč ke mn . Zahrnovala m
množstvím nejr zn jších otázek, jako by ze m toužila vydolovat
n jakou klíčovou informaci. Cht la v d t, čím se živím. Jak blízcí
jsme si s Bastienem. Kam sm uje m j vztah se Sethem. Jaký
mám ná zor na VPZRH, r zné rasy, sexuální orientaci a tak dál.
P ipadala jsem si jako na rožni, ale dál na m útočila tím svým
medovým hlasem. P es svou odtažitost to vždycky dokázala
podat tak, aby to vyzn lo p átelsky a nijak výhr žn . Už mi bylo
jasné, čím tolik okouzluje své stoupence. Tohle není pouhá
zv davost, uv domila jsem si. Ona mi nev í. Dana ví, že se
kolem m a Bastiena n co d je, a snaží se na to p ijít. To byl
patrn ten d vod, proč se v jejich vztahu nemohl do stat dál.
Určit by ani ve snu nečekala tajný plán, v n mž hlavní roli hraje
inkubus, ale jist m la spoustu b žn jších nep átel. Byla zvyklá
z stávat ve st ehu a odtud z ejm pramenila její ned v ra v či
našim krycím historkám. Bastien nem l tušení, do čeho nás to
zatáhl. Tvrd jsem pracovala na tom, abych zachovala zdání naší
ne vinnosti, a všechny otázky b hem toho výslechu jsem
zodpovída la, jak nejlépe jsem um la. M j obvyklý šarm na ni sice
nezabíral, ale vedla jsem si lépe než p i našich p edchozích
setkáních – až na otázky ohledn Setha. Realita našeho vztahu
byla dost divná i bez nové verze Tabithy Hunterové. Kdykoli na
n j p išla eč, zakoktala jsem se a zčervenala. Když nás Dana
zanechala u pultu značky Christian Dior a šla se podívat na
spodní prádlo, málem jsem hlasit vydechla úlevou. „Co tohle?“
Jody mi ukazovala sv tle r žový lesk na rty, který by vypadal
skv le na Tabit , ale už mén skv le na Georgin . Otev ela jsem
ho a studovala tu barvu. „P íliš sv tlé. Navíc by se to nejspíš
set elo hned, jak bych se n čeho napila.“ Rozpustile se na m
usmála. „Nebo p i jiných aktivitách.“
Sehrála jsem užaslý výraz. Nedalo mi to moc práce – ustavičn
m p ekvapovala. A bylo to zábavné. „Teda, Jody! Myslela jsem,
že jsi ctnostná vdaná žena.“ „D láš si legraci? Manželství na
ctnosti spíš ubírá. Člov k má spoustu času objevovat nové v ci.“
Usmála jsem se na ni a r žový lesk na rty vym nila za rudý.
„Ješt že t Dana neslyší. Já jsem u ní nejspíš za svého p ítele
dostala trojku.“ Jody trochu zvážn la, ale usmívat se
nep estávala. „Možná ti to tak p ipadá, ale ona je jen zv davá. To
je všechno.“ „Jo, asi jo. P edpokládám, že v tom není nic jiného.“
Pocho piteln jsem se radši nezmínila o svém pocitu, že Dana
podezírá Bastiena a m z n jaké falešné hry. Jody sklopila zrak a
začala si prohlížet oční stíny. Zám rn se vyhnula mému
pohledu. P ipomn lo mi to ten den na zahrad , kdy jsem m la
dojem, že mi chce o Dan n co pov d t. N co nep kného.
„Jody,“ zašeptala jsem a odložila lesk na rty. „Co se d je?“
Zavrt la hlavou. „Nic. Zapome na to.“ V ten okamžik se Dana
vrátila a zma ila mou šanci n co se dozv d t. „Nemají tam to, co
pot ebuju. Poj me se podívat do Victoria’s Secret.“ Nadskočila
jsem radostí. To byla ta nejlepší v c, kterou jsem za celý den
slyšela, tedy krom náznak od Jody. Vešly jsme do jed noho z
mých p ti nejoblíben jších obchod . Rozešly jsme se, Jody se
zamí ila podívat na pyžama a Dana se poohlížela po n jaké
spodničce, která by se hodila k jejímu p íšernému prádlu. Teprve
když jsem se p esv dčila, že ob ženy jsou zabrány do
nakupování, zamí ila jsem k sexy soupravám. Necht la jsem
opakovat trapas od bazénu. V obchod ale bohužel m li mnohem
v tší výb r než obvykle. P vodn jsem se cht la jen podívat, ale
pak m to pohltilo a objevila jsem n kolik souprav, které jsem si
prost musela vyzkoušet. Dana i Jody byly stále zabrané do
svého nakupování, a tak jsem nenápadn proklouzla ke kabinkám
a doufala, že budu
zpátky d ív, než si n která z nich všimne, co si to ta milá a
nevinná Tabitha vlastn zkouší. Ale když jsem postoupila ve
front dop edu, ob ženy se vmáčkly vedle m . „To je nával,“
poznamenala Jody. „Nevadilo by ti, kdybychom si to vyzkoušely
všechny v jedné kabince? Tady jsou ohromné.“ Cítila jsem, jak
blednu. Snažila jsem se p ijít na n jaký d vod, proč odmítnout. V
hlav se mi začal rodit nápad o nakažlivé, smrtelné kožní
chorob , ale to už nás prodavačka pobídla, abychom vešly do
místnosti, která byla pro nás všechny velká až dost. Dana si
p inesla jen dv suk ové spodničky. Nezúčastn n si svlékla
kalhoty. Trhla jsem sebou, když jsem op t uvid la ty ba bičkovské
spo áry. Jody si zkoušela dv flanelová pyžama. Když jsem se
ani nepohnula, Dana se m zeptala, jestli mi nic není. Polkla jsem
a pomalu se začala svlékat. Sledovala m p imhou enýma očima.
První podprsenka a kalhotky, které jsem si zkoušela, byly z krajky
slonovinové barvy, ozdobené černými mašličkami. Druhá
souprava z byla purpurového saténu a tak od vážná, že to vlastn
byly jen proužky látky. Když jsem si zkoušela t etí – černou
sí ovou, ozdobenou vyšitými r žovými kytičkami – cht lo se mi
um ít. Jody s Danou už skončily a čekaly na m . Jody se tvá ila
nor máln a vesele. Dana si sice zachovávala neutrální výraz, ale
p es to z ní vyza oval nesouhlas. No výborn . Cítila jsem, jak
červe nám. Bastien m zabije, až zjistí, že jsem náš počestný
image nejen poškodila, ale kompletn zničila. Zatímco Dana stála
s kamenným výrazem, Jody zv dav na klonila hlavu na stranu.
„Myslím, že máš špatnou velikost podprsenky, Tabitho. Všechny
vypadají, že jsou ti moc velké.“ Samoz ejm , že byly moc velké.
Tabitha Hunterová nemá ve likost 75C. Georgina Kincaidová ano.
P vodn jsem m la v úmy slu zm nit si t lo na svoje p vodní,
jakmile se ocitnu v kabince sama. „Aha,“ ekla jsem hloup a
p ipadala si jako d vka, za jakou m Dana bezpochyby
považovala. Navíc jako hloupá d vka. „No, nedávno jsem dost
zhubla.“ Vyzkoušela jsem si poslední soupravu – červenou s
lesklými st íbrnými kytičkami –, a i když jsem m la špatnou
velikost, vypadala na mn nádhern .
„To vypadá skv le,“ vyslovila moje myšlenky nahlas Jody. „Kéž
bych tak m la dost odvahy, abych nosila taky n co tako vého.“
Dana si m zamyšlen prohlížela. „Ta podprsenka v bec nedrží
prsa. Není k ničemu.“ „Ona si nemusí prsa podepírat. Navíc práv
o to jde. Nechce prádlo funkční, ale hezké.“ „Pro koho? A proč?
Vždy není vdaná.“ „No a? Do toho nám nic není.“ Dana na Jody
pohlédla vražedným pohledem. „Nic nám do toho není? Do
lidskosti nám tedy n co je.“ Asi si nedávno p ečetla Dickense. Ve
zkoušecí kabince zavládlo hrobové ticho. Ačkoli jsem tam stála
polonahá, p ipadala jsem si neviditelná. „Dámy? Asi by chom
m ly jít. Jenom si to sundám.“ „Ne,“ vypravila ze sebe strnule
Jody s pohledem up eným do Daniných očí – byl to souboj v lí.
„Je to krásné, Tabitho. Nemáš se za co styd t.“ „Je krásná,“
p isv dčila Dana. „Ale takovéhle prádlo je pro vdanou ženu.“ Tón
jejího hlasu naznačoval, že i o tom by se dalo pochybovat.
Nejradši bych odtamtud vypadla, ale když jsem vid la, jak Jody
Dan otev en odporuje, m la jsem z toho p íjemný pocit. Bastien
m sice zabije, ale nedokázala jsem se udržet a do hádky jsem
se taky zapojila. „Pokud to tak je,“ prohlásila jsem sm rem k
Dan , „tak by sis to možná m la vyzkoušet ty. Ta barva by se k
tob hodila, je taková vánoční. Moc ráda bych to na tob vid la. A
vsadím se, že Bill by z toho byl nadšený.“ Dana na m jen zírala a
kousala si ret. Vypadala, že mi ekne n co nemilého, ale nakonec
místo toho semkla rty do úzké lin ky. Bez dalšího slova odešla z
kabiny a hlasit za sebou práskla dve mi. Jody ješt chvíli nejist
postávala. „Vypadá to báječn ,“ zopa kovala a vydala se za
Danou. Když jsem osam la, rozhodla jsem se, že si zm ním t lo
na to, pro které jsem si tohle prádlo cht la koupit, a znovu si
všechno vyzkouším. Jak jsem p edpokládala, vypadalo to
ohromn sexy, a tak jsem si všechny soupravy koupila. Dop ála
jsem si je jako odm nu, abych si vynahradila tuhle katastrofu.
„Tak jak to šlo?“ vyptával se Bastien, když m pak Jody s Da nou
vysadily p ed jeho domem. „Fajn,“ odpov d la jsem. Nakoupené
prádlo jsem si dala do svého auta d ív, než jsem vešla do domu,
aby se m na nic nevy ptával. „Prost fajn. No… tak n jak.“
Pov d la jsem mu, jak m Dana vyslýchala, a o své teorii, že nás
možná podezírá z n čeho záke ného. Jak jsem mluvila, tvá il se
čím dál zachmu en ji. V d la jsem, že chápe, jak to myslím.
Když jsem mu vše vylíčila, op ela jsem si mu hlavu o rameno.
Ničilo m vid t ho v tak bídném stavu. „Netrap se. Tohle
zvládneme. Podívej se na to z té lepší strán ky – s Danou jsem se
dneska skamarádila. Myslím, že to je oprav du… pr lom.“ Vid la
jsem na n m, že stále pochybuje, ale když jsme odložili podobu
Mitche a Tabithy a vyrazili jsme do Seattlu, trochu se roz veselil.
Cestou k Peterovi jsme vyzvedli Setha a od té chvíle na m ani
jeden z muž nepromluvil. Jerome se op t rozhodl neoblažit nás
svou p ítomností, ale na dobré jídlo a partičku pokeru dorazili
všichni ostatní: Peter, Cody, Hugh a Carter. Cartera očividn
zaujala Sethova p ítomnost, ale všichni ostatní se s ním vítali jako
s dlouho ztraceným bratrem. Vzhledem k tomu, jak často jsme se
o n m bavili, ho ostatní ne smrtelní už z ejm považovali za
jednoho z nás. V tšinu večera se držel u m . Ukázalo se, že
poker hraje zatra cen dob e. Myslím, že jeho klidná a tichá
povaha všechny obala mutila natolik, že zapomn li, že tam v bec
je. Kdykoli vyhrál, byl pot šen, i když tím svým mírným
sethovským zp sobem. Byla jsem ráda, že ho poznávám zase z
jiné stránky, a ješt radši jsem byla, když jsem vid la, že si užívá
společnosti mých p átel. Ale jakou stránku mé povahy vid l ten
večer on, to nevím. Moji kamarádi si ze m tentokrát neutahovali
kv li mým výst ed nostem a Bastien se rozhodl považovat dnešní
večer za vzpomín kový. Neustále vykládal historky z mojí
minulosti a snažil se m vlákat do vtipkování, které nikdo jiný
nemohl pochopit. Snažila jsem se tomu vyhnout, ale tak, abych
ho neurazila. Prioritou pro m byl m j vztah se Sethem. Celý
večer jsem ho držela za ruku a na Bastiena se jen zdvo ile
usmívala. Myslím, že inkubovi bylo jasné, ke komu jsem
loajáln jší. Moc nadšený z toho nebyl. Asi v p lce hry mi zavolaly
Mei a Grace. „Ahoj, Georgino,“ pozdravila m Grace. „To jsme
my,“ p idala se Mei. „Zjistily jste n co?“ „Popisu nikdo
neodpovídá,“ pov d la mi Mei. „Aha.“ Takže to k ničemu nevedlo.
„Ale to ješt nemusí nic znamenat,“ ekla Grace. „Vždycky nám
n kdo unikne.“ „A nijak na tom nezáleží,“ ekla Mei.
„Nep edstavují žádný problém, když se nepletou do našich
záležitostí.“ „A v tšinou se nepletou?“ B hem let jsem narazila na
spoustu nesmrtelných z nejr zn jších kultur a na nejr zn jších
stupních moci, ale nikdy jsem p íliš neuvažovala o tom, jak
spolupracují v politickém slova smyslu. Vždycky jsem se starala
jen o svou práci a spokojila se s tím, že moji nad ízení jsou natolik
mocní, aby se s každým vypo ádali. „V tšinou ne,“ souhlasily
démonky jednohlasn . Když jsem zav sila, hráči pokeru m
zv dav pozorovali. „Kdo to byl?“ zeptal se Peter. „Grace a Mei.“
Hugh se zašklebil. „Fuj. Ta šílená lesbická dvojčata.“ „Hele, to je
nefér. Náhodou se mi moc snažily pomoct.“ „Jo? Jen počkej,“
varoval m . „Za chvíli t budou chtít ost íhat a taky t navlečou do
černých šat .“ Cody se usmál. „Pročpak mám dojem, že Georgina
zase rozjíž dí n jaké nelegální pátrání?“ „Není nelegální.“ „Dost
nelegální,“ prohlásil Bastien a zívl. „Ty a tví smrtelníci.“ Strčil si do
kapsy peníze, které mu zbyly, dopil bourbon a zno vu Peterovi
pod koval za další báječný večer. „Ty už odcházíš?“ podivila jsem
se. „Jdu do lepší společnosti. Bez urážky, Fleur.“ Sklonil se ke
mn a políbil m na rty. Na kamarádský polibek to bylo p íliš
dlouhé. „Dobrou noc.“
Jeho odchod vyvolal spekulace o tom, do jakých sexuálních
dobrodružství se asi pustí tentokrát. „Jak to d lá?“ dotázal se
Peter. „Taky bych cht l být tak dobrý,“ dodal Cody. „Hele,“
ohradila jsem se, „svád t ženy není o nic t žší než svád t muže.
N kdy je to i jednodušší.“ „Ten chlap je zkrátka úžasný.“ Hugh
d lal, jako bych nic ne ekla. „Dneska večer jde ulovit další, a
p itom z n j po ád ješt vyza uje energie, ekl bych tak den stará.
Kéž by se na m taky usmívalo št stí tak často.“ Seth v téhle
společnosti moc nemluvil – ostatn jako v žádné jiné –, ale stejn
jako moji ostatní kamarádi inkuba obdivoval. Obzvláš Hughova
poznámka ho zaujala. „Co myslíš tím vyza ováním energie? N co
jako doznívání po sexu?“ Hugh se na n j zazubil. „N co
takového… P ece musíš v d t, o čem mluvím. To po sexu.
P itažlivé kouzlo.“ „Koho to zajímá?“ ozvala jsem se p ík e, nebo
se mi nelíbil sm r, kterým se tahle konverzace ubírala. Seth se
zamyslel. „Takže je to n co jako doznívání po sexu. Každý po tom
asi zažívá n co takového.“ „Ano, ale u inkub a sukub je to jiné,“
objasnil Peter profe sorsky. Pokud jsem se nepletla, dokonce
začal mluvit s britským akcentem. P íliš mnoho Bastienova vlivu.
„V jejich p ípad jde doslova o zá i – aspo ostatní nesmrtelní to
vidí. P i sexu berou té druhé osob život. Životní síla je p itažlivá.
Nesmrtelný vidí inkuba nebo sukubu po sexu skoro až…“ „Jako
by se t pytili,“ navrhl Cody. „Nebo jisk ili. A p itom to tak není.
T žko se to vysv tluje. Copak ti to Georgina nepov d la?“ „Tohle
ne,“ ekl Seth. „Takže… ehm, smrtelníci to nevidí?“ „Tak hrajeme,
nebo ne?“ zeptala jsem se netrp liv , až p íliš zvýšeným hlasem.
Carter zachytil m j pohled. „Ne tak jako my,“ pokračoval Peter.
„Ale oni… vy to cítíte. Nebo spíš vytušíte, to je výstižn jší slovo.
P itahuje vás to. Je to velice atraktivní.“ Sklouzla jsem v k esle níž
a uvažovala, jestli by si n kdo všiml, kdybych se tady te
zneviditelnila. Ale klidn jsem neviditelná být mohla, protože moje
protesty beztak nikdo nebral na v domí. „Musel sis toho
všimnout,“ prohlásil Hugh a napil se whisky. „N které dny ses jist
p i pohledu na Georginu prakticky nedo kázal ovládat, jak strašn
sexy ti p ipadala. Mohl jsi jenom zírat. Ale ten rozdíl se dá
vypozorovat jen t žko, protože ona je sexy po ád, vi ?“ Všichni
krom Cartera, Setha a m se rozesmáli. V d la jsem, že tu
poslední v tu sk et mínil jako kompliment, ale i tak bych mu
nejradši vychrstla sv j drink do obličeje. Veselí brzy pominu lo a
my se vrátili zase ke kartám. Škoda už ale byla napáchána. Se
Sethem jsme spolu po zbytek večera tém nepromluvili. Ne že
by si toho n kdo všiml – nejspíš krom Cartera. Když jsme pak se
Sethem odcházeli, v d la jsem, že se schy luje k n čemu zlému.
Zastavila jsem u n j p ed domem a on m pozval k sob na
zmrzlinu Rocky Road. M l zmrzlinu moc rád. M la jsem se otočit
a odjet, jenže Rocky Road funguje jako zaklí nadlo. Navíc jsem si
vzpomn la, o čem jsme se Sethem mluvili po naší nehod v
posteli – že bychom se m li o problémech bavit, a ne je ignorovat.
Po ád jsem v ila, že je to pravda, ale teorie a praxe jsou dv
naprosto odlišné v ci. Nandal zmrzlinu do dvou misek a chvíli
jsme jedli mlčky. Když dojedl, začal si hrát se lžičkou a na m se
nedíval. „Takže?“ zeptal se. „Je to pravda?“ „Co jestli je pravda?“
Jako bych to nev d la. „Ale no tak, nenu m to hláskovat,“
prohlásil n žn . „Chci jenom slyšet tvou verzi, to je všechno.“
Otev ela jsem pusu, abych promluvila a n jak to všechno
zmírnila, ale jazyk mi ztuhl. Nevypravila jsem ze sebe souvislé
slovo. „Je to pravda?“ zopakoval Seth. Když jsem stále
neodpovída la, pokračoval: „N kdy, když t vidím…, jako t eba
te nedávno, nem žu skoro ani dýchat, jak jsi krásná. Tak krásná,
že nem žu d lat nic než se chovat jako idiot. To znamená, že ses
práv … s n kým vyspala? Samoz ejm tím nemíním normální
spaní…“ Sakra, tahle záležitost s komunikací je vážn na houby.
 12
„Thetis,“ oslovil m po chvíli mlčení. „Mluv se mnou.“ P ík e jsem
vzhlédla. „Co ti mám íct? Odpov už stejn znáš. Nelžou. Teda
lžou vlastn po ád, ale ne v t chhle v cech.“ P ikývl a odložil
misku se lžičkou na stolek. Op el se na po hovce, ale nedíval se
na m . Zamyšlen hled l p es celý pokoj. Mohla jsem se
domýšlet, co se mu honí hlavou. V d l, co jsem zač, a v d l, co
d lám. Ale mít hrubou p edstavu bylo n co úpln jiného, než se
zničehonic dozv d t, že existuje očividný d kaz o tom, kdy jsem
m la sex. Te už tu zá i rozpozná a bude v d t, že jsem se práv
vrátila z postele n koho jiného. Že jsem p ed nedávnem n komu
jinému ležela v náručí a d lala s ním ty nej intimn jší v ci, jaké
dva lidé mohou d lat. V ci, které s ním d lat nem žu. „Omlouvám
se,“ ekla jsem, protože jsem nev d la, co jiného íct. „Za co?“
„Za… tohle. Za to, co d lám.“ „Proč? Ty to p ece d lat musíš, ne?
Není t eba se omlouvat za svou… ehm, p irozenost.“ „Takže…
co? Jsi s tím v pohod ? Že víš, co d lám s jinými muži? Nebo
spíš s tím, že víš, kdy to d lám?“ „,V pohod ‘ je v tomto p ípad
zvláštní výraz, ale asi ano. Ale nejsem v pohod ohledn toho…“
Odmlčel se a jako vždy promýšlel svá slova. „Ohledn toho, že se
bojíš mi to íct. Muselas p ece pokaždé vid t, jak jsem z tebe v
transu. Ale nikdy jsi mi to nevysv tlila.“ „Co jsem ti asi m la íct?
,Díky, že sis všiml, jak jsem hezká. To proto, že jsem si to zrovna
rozdala s cizím chlapem ve špinavém klubu.‘“ Seth sebou trhl a já
okamžit zalitovala, že jsem byla tak kon krétní. „Možná… možná
jsi to mohla formulovat trochu taktn jším zp sobem, ale jo. V
zásad si myslím, že tohle jsi mi m la íct.“ Lžičkou jsem
postrkovala v misce zbytky rozteklé zmrzliny. „Není to tak
jednoduché a ty to dob e víš. Už tak pro tebe bylo dost t žké
smí it se s tím, že spím s jinými, aniž bys m l d kaz, kdy k tomu
p esn došlo.“ „Proč nenecháš m , abych se rozhodl, co m žu
nebo nem žu p ijmout?“ Nezn lo to p ímo naštvan , ale takhle
ost e jsem ho ješt ni kdy promluvit neslyšela. Arogantní stránka
mé povahy necht la, aby se mnou takhle mluvil, ale uv domovala
jsem si, že na to má právo. A musela jsem uznat, že m ta jeho
sebejistota vzrušuje. Alfa samec. M am. „Vím, co jsi,“ pokračoval.
„A taky vím, co d láš. Musel jsem se s tím smí it už od začátku
našeho vztahu. Trápí m to, ano, ale to neznamená, že s tím
v domím nedokážu žít.“ Položil ruku na moji a nep ítomn m
pohladil. „Ale ty se neboj íkat mi pravdu. Nikdy. I když je ošklivá.
To, co je mezi námi, není o sexu – jako by to nebylo dokonale
z ejmé. Ale když k sob nebudeme up ímní, nez stane nám už
v bec nic.“ Podívala jsem se mu do očí a usmála se. „Jak m žeš
být tak mladý a zárove tak moudrý?“ „Nejsem zase tak moudrý,“
prohlásil a p itáhl si m k sob . Op ela jsem se mu o rameno.
Poznámku o mládí už nerozvád l. Objektivn vzato byl mezi námi
takový v kový rozdíl, že jsem klidn mohla být obvin na z kradení
nemluv at z kolébky. S povzdechem jsem se k n mu p itulila. „Nic
to neznamená, víš. Všechny ty v ci, co d lám. Ani si nepamatuju
jejich jména.“ „Já vím. Tos mi íkala. Ačkoli…“ „Co?“ „To m
zrovna moc neuklid uje. Není správné, aby sex byl o ničem.
Nelíbí se mi p edstava, že jsi s mužem, se kterým být nechceš. I
když jsi technicky vzato moje p ítelkyn … Byl bych radši, kdyby
se ti líbilo, co d láš.“ „No… celkov vzato se mi to líbí. Ta energie,
kterou ze sexu získávám…, to bys nedokázal pochopit. Ale je to…
Doslova z toho žiju. Takže i když p edtím a potom s tím mužem
být ne chci, uprost ed nastane moment, i když krátký, kdy to chci.“
Po kusila jsem se ho uklidnit úsm vem. „Nemusí ti to zase
p ipadat tak hrozné. Všechno je lepší, než bývalo. Te si m žu
vybírat, s kým chci jít, a to je velký rozdíl. Není to tak, že musím
brát, co mi p ijde pod ruku.“ „Co tím myslíš, že te si m žeš
vybírat? Tos nemohla vždyc ky?“ Nervózn jsem se zasmála. „Ale
no tak, Sethe. Víš p ece, že ženy získaly práva až tak p ed sto
lety. Muži nebývali ve vztahu k n žnému pohlaví vždycky pozorní
a ohleduplní – zejména ti z nižších vrstev.“ Šokovan na m zíral
a trochu se stáhl. Milovala jsem ty jeho oči, které dokázaly vyjád it
vše, i když emoce, která se v nich zračila te , nebyla p íliš
pozitivní. „Mluvíš o… To… to zní skoro jako znásiln ní.“ Pokrčila
jsem rameny a došlo mi, že z t chhle vod musíme urychlen
vyplout. „Sukuba se dá t žko znásilnit. V konečné fázi je
dobyvatelem ona – obzvláš když pak ten chlap skončí v bez
v domí.“ „Tos mi ale neodpov d la na otázku.“ „A ty ses vlastn
nezeptal.“ Zavládlo ticho. Po chvíli m Seth znovu objal a zabo il
mi ob ličej do ramene. „Netrap se tím. Nem žeš posuzovat
minulost podle součas ných m ítek. To nejde,“ ekla jsem. „Nelíbí
se mi p edstava, že d láš n co, co d lat nechceš,“ zavr čel. „Kéž
bych tak mohl n co ud lat… N jak t ochránit.“ „To nem žeš,“
zašeptala jsem a políbila ho do vlas . „Nem žeš a nezbývá ti,
než se s tím smí it.“ Potom jsme si šli společn lehnout. Bylo to
poprvé od toho incidentu s líbáním. Seth m celou noc ze spaní
pevn objímal, jako by se bál, že bych mu utekla, kdyby m pustil.
Znovu jsem žasla, kolik má pro m pochopení. A znovu jsem se
ptala sama sebe, jestli už jsem zamilovaná. Jak to poznám? Co je
to v bec láska? Objímala jsem ho a p itom v duchu odškrtávala
ze seznamu. Cit. Spojení. Pochopení. P ijetí. Všechny ty v ci mi
dával. To jsou součásti lásky. A všechno mi to nabízel dobrovoln
a nezáleželo mu na tom, jak hrozné v ci o mn zjiš uje. Uvažo
vala jsem, jestli mu vracím tolik, kolik dostávám. Mám v bec na
takový vztah právo? Dost jsem o tom pochybovala, ale po Sethovi
jsem toužila čím dál víc. Když jsme pak ráno dojeli do
knihkupectví, držel m majet nicky za ruku. Pustil m až u dve í.
„P ijde dneska Doug?“ zeptala jsem se Beth, když jsem vešla do
prodejny. „Jo, už je tady. Myslím, že bude ve vaší kancelá i.“
Došla jsem dozadu. V kancelá i byla tma. Když jsem rozsvíti la,
objevila jsem ho schouleného v rohu. D epla jsem si k n mu. „Co
se d je?“ Po n kolika vte inách zvedl hlavu a zadíval se mi do
očí. Ty jeho byly tmavé a ustarané. „Nic.“ Odporovat nem lo
cenu, i když se to nabízelo. „Jak ti m žu pomoct?“ Ho ce se
zasmál a byl to p íšerný zvuk. „Copak to nechápeš, Kincaidová?
Nic nepom že, to je ten problém. Nic nemá smysl. Víš to stejn
dob e jako já.“ „Opravdu?“ Obda il m cynickým úsm vem. „Jsi
jedna z nejdepresivn j ších osob, co znám. I když se usmíváš a
flirtuješ, vím, že tenhle život nesnášíš. Nesnášíš tenhle sv t. Vím,
že ti p ipadá skrzna skrz hloupý.“ „To není pravda. Na všem
špatném je n co dobrého. Vždycky existuje nad je. Co se ti
vlastn stalo?“ „Jen m dostihla realita. Prost jsem se probudil a
uv domil si, jak je to všechno hloupé. Nevím, proč se tím v bec
namáhat.“ Dotkla jsem se jeho paže. „Hele, víš, že m d síš?
Spal jsi v bec? Nepot ebuješ se najíst?“ Op el se o ze a po ád
se tvá il nep ítomn . „Kincaidová, po t ebuju tolik pod laných
v cí, že už to ani není zábava. Ale víš ty co? Člov k z toho nikdy
nic nedostane. Tak to prost je. Co z toho plyne? Život je krutý a
krátký.“ „Ehm… celkem trefa.“ Ješt dlouho jsem tam s ním
sed la a poslouchala jeho výlevy. Jeho slova byla plná
zaho klosti, hn vu a černého zoufalství. D sivá kombinace.
Nikdy jsem ho neslyšela takhle mluvit. To nebyl ten dob e
nalad ný Doug, který m l vždycky po ruce n jaký vtí pek. Doug,
který nikdy nic nebral vážn . Jeho zachmu ený výraz mi dost
p ipomínal Casey, když jsem ji tuhle zastihla v kavárn , ale ta na
tom nebyla až tak zle. Jak plynul čas, uvažovala jsem, co d lat.
Rozhodn nebyl ve stavu, kdy by byl schopen pracovat, ale poslat
ho dom jsem se bála. Kdo ví, co by mohl v tomhle rozpoložení
ud lat? Nikdy d ív jsem se neobávala, že by si mohl sáhnout na
život, jenže te to bylo jiné. „Chci, abys tady z stal,“ ekla jsem
mu nakonec, zvedla se a protáhla si bolavé nohy. „Musím se vrátit
do prodejny, ale ješt se na tebe p ijdu podívat, ano? Slib mi, že
za mnou zajdeš, kdy bys n co pot eboval. Pak si spolu dáme
ob d. P inesu nám falafel z tvojí oblíbené restaurace.“ Polovičat
a k iv se na m usmál. Tvá il se nasupen a vý sm šn . Odešla
jsem a odnesla si s sebou nožík na dopisy. Ani postupem dne se
jeho nálada nezlepšila. Dokonce ani falafel mu nepomohl. Op t
jsem zoufale uvažovala, co d lat. Ve m st nem l rodinu, které
bych ho mohla sv it. V d la jsem, že v nemocnicích jsou
psychiatrické pohotovostní služby. M la bych tam zavolat? Krátce
po ob d se objevil Alec. Vyhýbal se Casey, která ho
pronásledovala úp nlivými pohledy. Na m se usmál. „Ahoj,
Georgino. Je tu n kde Doug?“ Zaváhala jsem. Aleka jsem nem la
ráda, ale byl to Doug v kamarád. Možná by mu setkání s ním
pomohlo. Zavedla jsem bu beníka do kancelá e. Jakmile ho Doug
spat il, s ohromující energií vyskočil. Tvá il se zoufale a nadšen
zárove . „Kristepane, chlape! Kdes byl?“ „Promi ,“ prohlásil Alec.
„Trochu jsem se zdržel.“ Popošli k sob a pak nervózn pohlédli
mým sm rem. Vycítila jsem, že o m nestojí, a tak jsem z
kancelá e vycouvala. Ale ješt jsem stačila zahlédnout, jak Alec
n co vytahuje z kapsy u kabátu a Doug na to kouká dychtiv a
nedočkav . Takže Alec, došlo mi. To on dává Dougovi drogy. To
zjišt ní m naštvalo. Nejradši bych se tam vrátila a uškrtila ho. Ale
když ti dva po p lhodin z kancelá e vylezli, zm na v Dougov
chová ní byla tak markantní, že jsem se nedokázala p im t k činu.
Doug si zase hrd vykračoval a ve tvá i m l sv j obvyklý ve selý
úsm v. Janice kolem n j prošla a on jí ekl n co, po čem vy
prskla smíchy. Když m uvid l, p iskočil ke mn a zasalutoval.
„P ipraven vrhnout se do práce, šéfko. Co pro m máš?“ „Já…“
Hloup jsem na n j zírala, což u n j vyvolalo ješt širší úsm v.
„Jen do toho, Kincaidová,“ prohlásil s hranou p ísností. „Vím, že
jako moje oddaná fanynka jsi p ipravená vrhnout se na m kdykoli
a kdekoli, ale jelikož jsme profesionálové, ješt pár hodin musíme
svou váše krotit.“ Dál jsem zírala jako u vytržení. „No… tak b ž k
pokladn .“ Znovu mi zasalutoval a po vojensku srazil podpatky.
„Jist .“ Obrátil se k Alekovi. „Uvidíme se dneska večer na
zkoušce?“ „Jo.“ Doug se na nás oba usmál a odešel. Z stala
jsem tam stát s Alekem. Vyčkával, jako by p edpoklá dal, že mu
n co eknu. Nejvhodn jší se mi zdálo „b ž do prdele“, ale
nakonec jsem si to rozmyslela. Usmála jsem se na n j. Byl to
pomalý úsm v, který začal u rt a postupn mi rozzá il oči. Ta
kový úsm v naznačoval, že jsem si práv všimla n čeho, co jsem
nikdy d ív nevid la. N čeho, co se mi líbí – a co chci. Zato Aleka
úsm v p ešel. Nejspíš už m balil tak automaticky, že nečekal
odezvu. Polkl a op t se uculil. „Tak zkouška, jo?“ ekla jsem.
„Čeká vás další koncert?“ „P íští víkend. P ijdeš?“ „Pokusím se.
Bude pak zase večírek?“ „Nejspíš jo. Wyatt po ádá pa bu už zítra,
kdyby se ti cht lo.“ „A ty tam budeš?“ dotázala jsem se
sametovým hlasem a významn mu pohlédla do očí „To si piš.“
„Tak to p ijdu.“ Otočila jsem se k odchodu a po ád jsem ho
hypnotizovala úsm vem. „Tak zatím.“ Jakmile jsem mu zmizela z
dohledu, m j úsm v se zm nil v úšklebek. Sakra. Myslela jsem si,
že už není možné si toho chla pa ješt víc zprotivit, ale to jsem se
mýlila. Uv domovala jsem si však, že flirtovat s ním je nejlepší
zp sob, jak zjistit, co se d je s Dougem. Byla jsem si jistá, že na
m Alec bude zkoušet p esn to, co na Casey. A když se uvolím
podlehnout jeho takzvanému šarmu, mohl by se se mnou rozd lit
o svoje zboží. Brzy jsem zjistila, že Doug mi v téhle záležitosti
nijak nepo m že. „Ty n co máš,“ poš ouchla jsem ho, když jsme
se potkali u re gálu s fantasy literaturou. Obda ila jsem ho
smrtícím úsm vem. Oplatil mi ho. „P itažlivost? Sexappeal?
Inteligenci? Kot , mám to všechno.“ P istoupila jsem k n mu blíž
a škádliv ho zatahala za tričko. Zadívala jsem se mu do očí. „To
nemyslím. Máš n co dobrého, a nerozd lil ses.“ Stál t sn u m .
Pohrával si s pramenem mých vlas . „Nevím, o čem to mluvíš.“
„Jasn , že nevíš. Máš v bec tušení, kolik hodin jsem poslední
dobou odpracovala za tebe a za Paige? Panebože! Už z toho ma
go ím. Vodka mi pomáhá jen trochu. Jestli máš n co lepšího, tak
se o to pod l.“ „Pod lím se s tebou, o co chceš, klidn i o sebe.
Jen ekni kdy a kde.“ „Myslela jsem, že jsme kamarádi.“ Š ouchla
jsem ho do hru di a s našpulenou pusou odstoupila. „Tajíš to
p ede mnou. Ani náhodou ses nemohl tak rychle vzpamatovat. Ne
z toho stavu, v jakém jsi byl dneska ráno. N co sis vzal.“ „Zm na
nálad. Jsi ženská, ty to p ece musíš chápat. Jen jsem se probudil
trochu nabručený, to je všechno. Trocha falafelu a šarm
Kincaidové a jsem zase v pohod . Dokonce je mi skv le.“ P istou
pil ke mn a patrn doufal, že se zase vrátím k flirtování. Oči mu
plály a bylo v nich cosi temn jšího a intenzivn jšího než obvykle.
„Abych pravdu ekl, te jsem k nezastavení. Jsem b h, kot . Poj
se mnou do kancelá e a já ti to p edvedu.“ Otočila jsem se a p es
rameno jsem ho obda ila výsm šným pohledem, kterým jsem to
zlehčila. „To se neslučuje s mou vírou, zlato.“ Rozesmál se a já
jsem odešla. Flirtovali jsme spolu už celé roky a já jsem v d la,
že ho moje kousavé poznámky neurážejí. Já ale zu ila. Už tak
bylo dost zlé, že Alec zatáhl Douga do toho maléru s drogami a
nevhodným chování v práci. Ale to ranní hluboké zoufalství bylo
n co docela jiného. Zjistím, co se tu d je, a ud lám tomu konec –
i když to bude znamenat, že se budu muset pakto vat s tím
slizounem Alekem. Vzpomn la jsem si na další komplikaci ve
svém život a večer jsem zavolala Bastienovi, abych zjistila, jak je
na tom. „Ani se neptej, Fleur. Stahují se nade mnou mračna
selhání.“ „Sakra, co to s vámi všemi dneska je, že máte takovou
depku? Proč musím všechny rozveselovat?“ ekla jsem mu, aby
okamžit p ijel do ulice Queen Anne. Když dorazil, po ád ješt
skučel. „Dana se ke mn chovala vážn hezky,“ oznámil. „Ale nic
intimního. Dokonce ani nep išla sama. Po ád s sebou tahá Jody
nebo n jakou jinou úchylačku z VPZRH. M l bych v tší šanci na
skupinový sex než dostat jen ji. Všechny se m snaží p esv dčit,
abych se p idal k jejich kultu. Kdybych to gesto ud lal, asi by to
nikomu neublížilo. Ale myslím, že se s ní budu vídat víc, když
budu p edstírat, že s konverzí váhám. Taky se hodn vyptávala
na tebe.“ „Na co t eba?“ „Na r zné v ci. Naposled cht la v d t,
jak to dopadlo s tím oblečením, co sis koupila. O co jde?“
„Nemám tušení,“ zalhala jsem. Byla to vážn ironie, protože práv
v tu chvíli si Bastien všiml tašky Victoria’s Secret, která se mi
po ád válela na polici. Bez ohledu na moje soukromí obsah tašky
vysypal. Zálibn si prohlížel spodní prádlo. „Chceš si n co z toho
vyzkoušet?“ zeptala jsem se ho kysele. „Tys m la vždycky dobrý
vkus.“ Zvedl černou sí ovanou pod prsenku a díval se na m
skrze ni, jako by si p edstavoval, jak v ní asi vypadám. „Ale stejn
nechápu, proč si po ád kupuješ takové v ci. M žeš si je vykouzlit
rovnou na sob .“ „Respektuju duševní vlastnictví. A už to navrhl
kdokoli, za slouží si za to dostat zaplaceno.“ „I kdyby to ušily
vyko is ované pracovní síly ve t etím sv t ?“ Ušklíbla jsem se.
„No tak. Poj odtud vypadnout.“ „Kam?“ „Do baru, kde mají
piano.“ Zatvá il se p ekvapen . „Takové podniky ješt existují?“
„Jo. I tady v Seattlu jich pár je.“ Jeden takový se nacházel ani ne
čtvrt hodiny cesty od mého bytu. Cestou Bastien neustále na íkal
nad tou záležitostí s Danou. Už jsem z toho šílela. Taky jsem ji
nesnášela, ale po ád jsem ne mohla p ijít na to, proč je tím tak
posedlý. Piano bar byl našt stí natolik neobvyklý, že ho to
p ivedlo na jiné myšlenky – v což jsem doufala. Najedli jsme se a
pili koktejly jako martini Midori a Sex on the Beach. Mezitím r zní
pianis té hráli a zpívali všechno možné, Eminemem počínaje a
Barrym Manilowem konče. Jak večer pokračoval, nechat si
zahrát písničku na p ání stálo čím dál víc pen z. Ale hosté byli
čím dál opilejší, a tak jim bylo jedno, že tu nechají majlant. Jelikož
jsem s tím počítala, p ipravila jsem si štos bankovek a s
Bastienem jsme se dob e bavili nad tím, jak se pianisté vy
po ádávají s čím dál staršími a neznám jšími skladbami. Zpívali
jsme spolu s nimi a bylo to krásné. Mezi mnohé výhody m n ní
podoby pat í i to, že m žete modifikovat sv j hlas a hlasový roz
sah. Pianisté kupodivu znali všechny písničky, které jsme po nich
cht li. Ud lalo to na nás takový dojem, že jsme jim v záv ru veče
ra nechali tučné spropitné, i když v tom sehrála roli i naše opilost.
Ale než jsme odešli, Bastien trval na tom, že si musíme počkat na
poslední píse na p ání. „Dal jsem za ni padesátku,“ prohlásil.
„Určit ji zahrají brzo. Vybral jsem ji pro tebe.“ „Jestli to bude
,Superfreak‘, tak odcházím,“ varovala jsem ho. Zasmál se. „Až to
uslyšíš, poznáš to. Ta píse mi p ipomíná tebe a tvého
spisovatele.“ Samoz ejm , že jsem okamžit poznala, jakou píse
mi se svým zvráceným smyslem pro humor vybral. Prozradil ho i
jeho úsm v. Tak nap l si m posadil na klín a hlasit zpíval text
písn od Fiony Apple:
„Byla jsem špatná, špatná holka Byla jsem neopatrná s jemným
mužem Je to smutný, smutný sv t Když holka zlomí kluka Jen
proto, že m že.“ „Ty jsi vážn pekelná stv ra,“ oznámila jsem mu
a pokusila se od n j odsunout. „Víš to, že jo?“ „ íkám to tak, jak
to je.“ Držel m dál a zpíval. „Nebesa, pomozte mi od toho, jaká
jsem Zachra te m p ed t mi zlými skutky D ív než je ud lám…“
Když jsme konečn odešli z baru, smáli jsme se a laškovali. Prošli
jsme kolem skupinky dívek, které byly ješt opilejší než my.
N kolik z nich na Bastiena pohlédlo s otev eným zájmem a já se
na n j tázav podívala. Zavrt l hlavou. „P íliš snadné. Navíc radši
p jdu dom s tebou, abych tak ekl.“ Doprovodil m k mému bytu
a držel m za paži, jak to kdysi diktovaly dobré mravy. Chodník
byl mokrý od dešt a ve vzdu chu se vznášel vlhký chlad.
Nedaleko svítila nad budovami v ž Space Needle, na níž se co
nevid t objeví vánoční osv tlení. Bas tien mi stiskl paži pevn ji a
nep ítomn se zahled l na zamračené nebe. Pak se zase podíval
na m . „Fleur, chceš v d t, proč jsem tak umanutý v té záležitosti
s Danou?“ Pokusila jsem se okamžit vyst ízliv t, nebo jsem
očekáva la zásadní odhalení. „Myslíš krom spravedlivého hn vu,
který v či ní chováš?“ N žn se usmál a sklopil oči k chodníku,
jak dával pozor, aby chom neuklouzli. „Jsem v maléru. Ve velkém
maléru.“ Povzdechl si. „Slyšelas n kdy o démonovi jménem
Barton?“
„Ne. M la bych?“ „Možná. Pracuje v Chicagu. Je velmi vysoce
postavený. Vel mi mocný. Je jedním z t ch, co od svých
zam stnanc očekávají ,laskavosti‘.“ Chápav jsem p ikývla. To
pat ilo k rizik m práce sukub a in kub a bylo to n co, o čem by
Seth rad ji nem l v d t. Jelikož vlastn pracujeme v sexuálním
pr myslu, naši démoničtí nad í zení mají často za to, že nám
jeden „zákazník“ navíc vadit nebu de. Spousta z nich to prost
považuje za naši povinnost. A už byl Jerome jakýkoli, nic
takového po mn nikdy necht l. „Takže… Barton má sukubu
jménem Alessandra. Je relativn nová. Asi tak sto let. Je krásná.
Pokud jde o vyt íbený vzhled, má stejn dobrý vkus jako ty. A je
chytrá. Má smysl pro černý humor. Je společenská.“ Ohromen
jsem na n j zírala. „Ty ses zamiloval, Bastiene?“ „Ne, ale hodn
m p itahovala… p itahuje. Jí je t žko odolat. Tak n jak jsme se
začali blíž poznávat a jedna v c vedla k dru hé…“ „To se ti stává
často.“ „Ano,“ p iznal zkroušen . „Ale bylo to úžasné. Ta žena…
páni!“ „A jak ses dostal do toho maléru?“ „No, v c se má tak, že
Barton chce svoje lidi vlastnit. Oče kával, že Alessand ino t lo
bude pat it jen jemu – záležitosti se smrtelníky do toho
pochopiteln nepočítá.“ „A on vám na to p išel?“ „Ano. Začal se
projevovat dost žárliv .“ Z Bastienova hlasu zaznívalo pohrdání.
„U našinc je to dost nečekaná a stupidní emoce. Ale i když je
démon, samoz ejm m l dobrý d vod k ne jistot , když v d l, že
si jeho p ítelkyn začala s takovým sexuál ním mistrem, jako jsem
já. Kdo je jednou s Bastienem…“ „Drž se vypráv ní a kro svoje
ego. Co se stalo?“ „No… kdybych ekl, že se naštval, bylo by to
málo. Zcela up ímn , dnes bych si asi neužíval tvé milé
společnosti, kdyby se do toho nevložila Janelle.“ Janelle byla
Bastienova arcidémon ka v Detroitu. „V podstat m ale jen
uchránila p ed fyzickým mučením. Všechno ostatní je v hajzlu.
Moje kariéra je v troskách. Barton má mocné p átele a Janelle mi
jasn sd lila, že už m krýt nebude.“ Došli jsme až k mému domu
a te jsme postávali p ed ním. Prohrábl si tmavé kudrliny a náhle
vypadal hrozn vyčerpan . „U všech to mám polepené. Už
plánují, že m p esunou n kam jinam, a je mi jasné, že to bude
hr za. N co jako Guam. Nebo Omaha. Proto pot ebuju tuhle v c
s Danou. Takováhle veliká vý hra bude ve ejným zostuzením
druhé strany. A já se zase dostanu na vrchol. Už m nebudou
moct potrestat, když budu mít v zá znamech takovou ob .“
Začínala jsem chápat jeho posedlost tou ženou z rádia. „Jenže ti
to zrovna moc nevychází.“ „Nevím, co dalšího ješt d lat.
Vyzkoušel jsem všechny staré triky a navíc pár exkluzivních
Bastienových tah jako z učebnice. Nic z toho nezabírá.“ Natáhla
jsem k n mu ruku. „Budeš se muset smí it s tím, že má silnou
v li, Basi. To se stává.“ „Já vím.“ Mluvil tak zdrcen , že mi to
lámalo srdce. „Ale no tak. Ješt ten boj nevzdávej. Všechno, co
umíš, jsem t naučila já, pamatuješ? Najdeme n jaký zp sob, jak
to vy ešit. Však my se jí dostaneme k t lu.“ Rozesmál se a jedním
prstem m pohladil po tvá i. „S tebou je mi vždycky hned líp, víš
to? To je na tob jedna z nejúžasn jších v cí. Tohle a – pokud je
pravda, co se povídá – tvoje pusa.“ „Je pravda, co se povídá.
Pom žu ti s tím. Když na ni nic ne zabírá, vždycky je tu p ece
ješt alkohol, ne?“ „Ano, ten starý dobrý pomocník.“ Pevn m
objal a políbil na ob tvá e. „Dobrou noc, moje milá. Díky za
hezký večer.“ Taky jsem mu dala pusu. „Nápodobn .“ S rukou na
klice m ješt n co napadlo. „Hej, Bastiene.“ Ohlédl se, už o kus
dál na chodníku. „Ano?“ „Proč jsi to ud lal?“ „Co?“ „S
Alessandrou. Musel jsi p ece v d t, jak to s ní Barton má, ne?“
„To jsem v d l.“ „Tak proč jsi to riskoval?“ Podíval se na m , jako
by nemohl uv it, že se na to musím ptát. „Protože jsem mohl.
Protože je krásná a nádherná a já jsem ji cht l.“ Bylo mi to jasné,
a tak jsem se s ním nedohadovala. Byla to inkubí logika jako z
p íručky. S úsm vem jsem vešla do domu.
 13

Doug v saxofonista Min projížd l u Wyatta láhve s alkoho lem.

„Myslím, že žádný nemá,“ prohlásil nakonec. „Nem žeš si dát
vodku bez džusu?“ „To ne,“ odpov d la jsem. „To by pak nebylo
ono.“ „Aha, jasn . Tak dáš si aspo panáka n čeho?“ Zvedl láhev
– bože, pomoz mi – Skyy vodky. „Tohle asi vynechám.“ Rozhlédla
jsem se po hlučném d ní na večírku. Jako obvykle tu byla
spousta lidí a pochybovala jsem, že kapela jich zná alespo
polovinu. To je nejspíš da za slávu. A jako obvykle tu taky byla
spousta pití a drog pro ty, kdo tako vé v ci cht jí. Široká nabídka
ale zjevn nezahrnovala limetkový džus. Otočila jsem se zpátky k
Minovi. „Vid l jsi dneska Aleka?“ „Ne. Ale íkal, že tu bude.
Doufám, že se brzy objeví.“ Neklidn se zavrt l a já jsem
uvažovala, kolik lidí do toho Alec vlastn zatáhl. Koneckonc
všichni členové kapely se chovali jako bezstarostní blázni.
V tšinu dne jsem strávila plánováním dnešního večera a úva
hami o tom, co budu muset ud lat, abych z Aleka vytáhla infor
mace a pokud možno i drogu. Jak se večírek blížil, usoudila jsem,
že nad tím p emýšlím až moc. Alec rozhodn není žádný geniální
zločinec. Když od n j n co chci, jist bude stačit se jenom svlék
nout a nabídnout mu svoje t lo. K tomuto účelu jsem si oblékla
minišaty. Stejn jako ty p ed chozí, které jsem m la na koncert , i
tyhle m ly výst ih do véčka a ramínka. Byly hedvábné a trochu
p ipomínaly noční košilku. Jejich syt smaragdová zelená barva
zvýraz ovala zele mých očí. Ty jsem si zezelenila ješt víc.
„Konečn ,“ zamumlala jsem sama pro sebe, když jsem mezi lidmi
zahlédla Alekovy mod e pruhované vlasy. Jakmile si m všiml,
zamával mi a samolib se usmál, když jsem na n j taky mávla.
„Nazdar,“ pozdravil a p ejel m pohledem od hlavy k pat . „Páni.“
„Práv včas,“ prohlásil Min a podal mu pivo. Ti dva se p ivíta li
jakýmsi divným pozdravem, p i kterém do sebe strkali rameny.
Potom Min zvedl láhev limetkového likéru. „Hele, co jsem obje vil.
Dáš si to?“ „Jasn . Cokoli,“ odpov d la jsem. Cht la jsem už
začít zpra covávat Aleka, p im t ho, aby se odvázal. A pokud to
vyžaduje, abych do sebe lila patoky, musím to holt risknout. Min
mi podal plastový kelímek plný jasn zelené tekutiny a pak jsme
se s Alekem vzdálili. „Ty necháš Mina, aby na tob provád l
pokusy?“ zeptal se a ukázal na m j kelímek. To m inspirovalo.
„Experimentuje se mnou už celý večer.“ Zasmála jsem se až p íliš
hlasit a chytila ho za paži. Alec nemu sel v d t, že tohle je m j
první drink tady na večírku. „Ale nic z toho, co mi namíchal
p edtím, nevypadalo takhle p íšern .“ Usmál se a jakoby nic m
chytil kolem pasu. „Už jsem ti ekl, jak skv le vypadáš?“ „Jo,
n jak mi to došlo,“ pov d la jsem mu. P ičichla jsem ke kelímku a
neucítila nic než cukr. Opatrn jsem ochutnala. Fuj! Chutnalo to
jako ústní voda s ovocnou p íchutí. Našt stí nemám moc silné
dávivé reflexy, a tak jsem to dokázala polknout, aniž bych se
pozvracela. Alec mi ješt párkrát zalichotil a pak jsem odvedla eč
k téma tu, o kterém mi bylo jasné, že ho uchvátí – k n mu
samotnému. Zabralo to. B hem pár minut jsem ovšem zjistila, že
moc rozma nité to nebude. Cht l se bavit jenom o kapele. „No
jasn , íkáme si, že bychom m li vyjet i n kam mimo Seattle a
dobýt i další velká m sta v okolí. Chápeš, jako t eba Portland a
Vancouver. Když nás budou znát na Severozápad , m žeme pak
ovládnout i zbytek západního pob eží, chápeš? A Coreyho táta
zná chlápka, který zná n koho z nahrávací společnosti. Pošle mu
tu recenzi, co vyšla v Seattle Times…“
Nechala jsem ho mluvit a jenom jsem p ikyvovala a občas po
znamenala „aha“. M la bych zd raznit, že mi opravdu záleželo na
úsp chu Nočního doznání. V ila jsem v jejich talent. Ale ne
dneska večer. Te moji pozornost vyžadovaly jiné v ci. „Víš,“
prohlásil najednou, „myslel jsem, že m nemáš ráda.“ Jo. Skv lý
post eh. Usmála jsem se. „Za to se ti omlouvám. Potkávám tolik
blbc , že jsem radši na každého ze začátku nep íjemná, dokud
ho líp ne poznám. Ale ostatní kluci z kapely by za tebe dali ruku
do ohn a já jim v ím. A navíc…“ Naklonila jsem se k n mu blíž
a smysl n zavrn la. „Te už t znám a rozhodn se mi líbíš.“ K
mému ohromení se ode m Alec odtáhl. To bylo nečekané. A co
bylo ješt podivn jší, v jeho očích jsem sice vid la zájem, ale jen
v jeho očích. Jinak jako by se zabýval n čím jiným. To p e
kvapení se muselo odrazit i v mém výrazu, protože po chvíli se
zasmál, jako by se nic nestalo, a zase m objal kolem pasu. „No
já bych jim zase tolik nev il, ale jestli t p esv dčili, pak je to v
po ádku.“ Usmála jsem se na n j a p edstírala, že jsem jeho
podivnou reakci v bec nezaznamenala. Dál jsme se bavili a já
jsem ho ne chala, aby určoval sm r naší konverzace. Když mi
začal vyklá dat o skateboardingu a vyzdvihoval p ednosti jedné
značky p ed druhou, už jsem se nudila. Naklonila jsem se k n mu
a bez p e mýšlení se napila z kelímku. „Sakra!“ zanadávala jsem,
když jsem znovu ochutnala ten hnus. „Co?“ „Tohle.“ Odložila jsem
kelímek na rozviklaný stolek, až z n j vyšplouchla zelená tekutina.
„Je to odporné.“ Uv domila jsem si, že tohle je moje p íležitost.
„Bože, já m la tak ot esný týden.“ Otočila jsem se k n mu tak,
abych stála ješt blíž. Položila jsem mu ruku na záda a pomalu s
ní klouzala níž k jeho pasu. „Jsem ráda, že po ádáte tenhle
večírek. Ale asi už z toho musíte šílet, abyste zvládali všechno, co
d láte.“ Vypadal, že je rád, že jsem u n j tak blízko, ale rukou,
kterou m držel kolem pasu, ani nepohnul. „Víme, kdy pracovat a
kdy si hrát.“ Trapn se vytahoval. Pokoušel se p edstírat životní
moudrost, na kterou byl ješt p íliš mladý.
Usmála jsem se na n j. „Taky si ráda hraju.“ Stejn jako p edtím
jeho pohled prozrazoval, že by si rád hrál – obzvláš kdybychom
si hráli na doktora. Ale eč jeho t la tomu neodpovídala. Z
n jakého d vodu se držel zpátky, což mi k n mu nesed lo. M la
jsem ho za holka e a drogového patrona. Ale dál se usmíval,
p estože byl strnulý. „Jak si ráda hraješ?“ „S tímhle ne.“ Ukázala
jsem na odhozený kelímek a pak po hlédla na Aleka laníma očima
– pohledem, který byl jak nevinný, tak provokativní. Pokusila jsem
se vybavit si ten hloupý výraz, který na m použil na prvním
večírku. „Nem l bys t eba n co… tvrdšího?“ Pokud jsem se
nepletla, ve tvá i mu zahrál pot šený úsm v a možná i úleva.
„Možná, že mám.“ Lehce jsem do n j strčila a pak mu ovinula
ruku kolem krku. „Já to v d la. Vid la jsem t , když jsi to dával
Dougovi. V d la jsem, že máte n jakou dobrotu, ale nerozd líte
se. Zatímco já… já se vždycky d lím o všechno…“ Po ád se ale
nechytil ani na moje fyzické flirtování, ani na moje dvojsmyslné
eči. To ostatní ho ale zaujalo. „N co mám,“ prohlásil a opatrn se
rozhlédl kolem. „Poj me si promluvit do ložnice.“ No konečn se
to n kam pohnulo. Následovala jsem ho do malé zane ád né
Wyattovy ložnice, která jako zázrakem ješt ne byla obsazená. S
p ek íženýma nohama jsem usedla na rozháze nou postel a
snažila se p sobit co nejuvoln n ji. „Budeme si te hrát?“
Odpov d l mi otázkou: „Určit se dokážeš vypo ádat s n čím
tvrdým?“ Povytáhla jsem obočí. „Zlato, zvládnu cokoli tvrdého, co
mi dáš.“ Sedl si vedle m , sáhl do kapsy u kabátu a vytáhl malý
plas tikový sáček. Mnohem menší než ten, v jakém m l Reese
trávu. V chabém osv tlení jsem rozeznávala t pytivé krystalky.
Skoro jako červený cukr. „Na tohle,“ prohlásil hlubokým hlasem,
„jsi čekala celý sv j život. Tahle v c ti zm ní sv t. Ud lá z tebe
ženu, kterou jsi m la být.“ P ipravilo m to o eč. Ne jeho
melodramatický úvod, ale ty krystalky. Když jsem u nich byla
takhle blízko…, cítila jsem je. M ly svou vlastní auru, skoro
stejn , jako má každý nesmrtelný svou specifickou energii. Až na
to, že tohle nebyla práv p íjemná aura. P sobila cizorod . Do
vzduchu vysílala malé šokové vlny. Naskočila mi husí k že. A
nejpodivn jší na tom bylo, že tuhle energii jsem cítila už d ív.
Jednou s Dougem a jednou s kapelou. Doufala jsem, že Alec si
m j zamračený výraz vyloží jako roz tomilou nechápavost. „Co je
to?“ Po tvá i se mu rozlil prohnaný úsm v. „Magický elixír, Geor
gino.“ Taky jsem se na n j usmála, ale nechápavost jsem
p edstírat nemusela. „Nev ím na magii.“ „Tak po tomhle začneš.“
Vtiskl mi sáček do dlan a já potlačila vyjeknutí. Nelíbilo se mi
dotýkat se t ch krystalk . „Dojdi si pro n co k pití a zamíchej to
do toho. Pak to vypij, pokud možno co nejrychleji. Účinek
nastoupí d ív.“ „Co to s člov kem d lá?“ „N co dobrého. N co, co
se ti bude líbit.“ Pročísl mi rukou vlasy. „Páni, nem žu se dočkat,
až t uvidím, jak na to budeš reagovat.“ Jak budu reagovat? To mi
v bec nezn lo dob e. Možná, že mi nakonec dal n co jiného, než
dává Dougovi. T eba mi dal n co, po čem ztratím v domí, aby m
pak mohl znásilnit. Ale vzhledem k tomu, jak jsem se k n mu
snažila chovat vst ícn , mu muselo být jasné, že není t eba
zacházet do takových extrém . Vyhnala jsem si ty nep íjemné
myšlenky z hlavy. „Co ti za to dlužím?“ M j zast ený hlas mu
jasn prozrazoval, jak bych si to placení asi p edstavovala. „Nic.
To je dárek.“ „Nic?“ P ejela jsem mu rukou po stehn . V te mi, že
jsem s ním vážn spát necht la, ale musela jsem na n j být milá,
abych p išla na to, co je tohle za drogu. A taky jsem si musela
p iznat, že bych ho ráda vid la trp t ztrátou energie. „Určit ?“
P itiskla jsem se k n mu a n žn ho zatlačila na postel, aby si
lehl. Vykulil oči, když jsem ulehla vedle n j a rty mu lehce p ejela
po krku. Otočil ke mn hlavu, a tak jsem ho zlehka políbila na
bradu. „Určit ?“ zopakovala jsem ješt hlubším hlasem. Jeho
dech zt žkl. Pohladil m po boku a p ejel na moje od halené
stehno. Vypadal nap l vyd šen . V očekávání si olízl rty. Olízla
jsem mu je také a jazykem kroužila po jejich okrajích, než jsem
vnikla dovnit . Potlačil zasténání a pak m odstrčil. „Ne… Já… ne.
Ne.“ Posadil se a celý se t ásl. „Ješt ne.“ Taky jsem si jediným
plynulým a ladným pohybem sedla. Hodila jsem si vlasy p es
jedno rameno a obda ila ho sv dným úsm vem. „No tak. Chci to.“
„Nem žu…, ale možná, že pozd ji bychom mohli n co vy myslet.“
V jeho výrazu se zračila touha i váhavost, což m pot šilo. Bylo
hezké v d t, že m j šarm stále ješt funguje. T eba provo zuje
systém „první vzorek zadarmo“ a bude se dožadovat svých
nárok pozd ji. Taky dob e. Když se s ním nevyspím, nebude to
konec sv ta. A možná ani nebudeme pot ebovat druhý pokus.
„Na.“ Alec se vzpamatoval a podával mi svoje pivo. „Co?“ „Dej se
do toho a vyzkoušej ty krystalky. M žeš si je zamíchat sem do
piva.“ Pohlédla jsem dol na ty červené t pytivé granulky. Skoro
až zá ily samy o sob . Znovu se m zmocnil ten podivný pocit a
ne p íjemn dráždil moje nesmrtelné smysly. Obsah tohohle
sáčku v žádném p ípad nespolknu. Zavrt la jsem hlavou. „Te
nem žu. Musím jít ješt na jeden večírek. Slíbila jsem to
kamarádce. Vyzkouším je pozd ji, jo?“ Netvá il se na to zrovna
nadšen . „Chci, abys to vyzkoušela hned.“ „Co je na tom, když si
to vezmu až pak?“ „Asi nic… Hele, ale a se o tom nikdo další
nedozví. Moc toho nemám. Kdyby se to rozk iklo, cht li by to
všichni. Te to dávám vyzkoušet jen výjimečným lidem.“ „Já jsem
výjimečná?“ škádlila jsem ho. Alec na m dlouze pohlédl a
prohlížel si m j obličej i moje slušivé hedvábné šaty. Oči se mu
op t zaleskly touhou, ale držel se zpátky, p estože jsem se
vyzývav usmívala. „Velice výji mečná.“ Krátce poté se mi
poda ilo se z večírku vytratit. P edtím m Alec znovu varoval,
abych si krystalky nechala pro sebe. A taky cht l, abych mu pak
dala v d t, jak se mi to líbilo. „Druhá dávka je ješt lepší,“
sliboval. Konečn jsem unikla a sama v chladném nočním
vzduchu vy dechla úlevou. Cestou k autu jsem krystalky strčila do
kabelky. Po ád m d sila ta jejich energie. Byly nadp irozené, to
bylo zjev né. Bylo mi jasné, že je musím dát n komu, kdo dokáže
určit, co to vlastn je. To ale bude muset ješt počkat, protože
jsem slíbila, že zavolám Sethovi, a už te jsem s tím m la
zpožd ní. Ulevilo se mi, že ten balíček už necítím, když byl
obalen látkou kabelky. Aspo že tak. „Kde jsi?“ zeptala jsem se
Setha, když zvedl sv j mobil. „U Terryho a Andrey. Chceš se
stavit?“ Strávit večer s jeho rodinou mi zn lo jako p íjemn
obyčejná možnost, zvláš po tom ubohém večírku a Alekov
zkaženosti. Ve srovnání se všemi podivnostmi v mém život mi to
zn lo p ímo nádhern . Když jsem p ijela, ve dve ích m p ivítaly
blon até holčičky se stejnými obličeji a obdivn našpulenou
pusou. Vzáp tí se za svými sestramidvojčaty objevila i Brandy.
„Georgino, ty šaty jsou tak krásné.“ Odstrčila Morgan a McKennu
stranou, ob po ád ješt u vy tržení. Vešla jsem do domu
Mortensenových, kde vládl naprostý chaos. Všude se válely kusy
pr hledného igelitu. U okraje st n byly nalepené krycí pásky.
V tšina nábytku z obýváku stála na jedné hromad v hale. V ci,
které v obýváku z staly, byly obaleny dalšími vrstvami igelitu.
Kolem stály kbelíky s barvou, nádobky na rozd lávání barvy a
št tce. Všechno – lidi nevyjímaje – bylo pokryto cákanci žluté
barvy. „Georgino!“ vyk ikla osmiletá Kendall a rozb hla se ke
mn . Její matka vyskočila a zadržela ji. „Nesahej na ni!“ vyk ikla a
strhla dcerku k zemi. „Ne, když má tyhle šaty.“
Rozesmála jsem se, protože bych nejradši všechny holčičky
po ádn objala a na šaty se vykašlala. „Sethe,“ plísnil Terry svého
bratra ze štaflí, „proč jsi jí ne ekl, že je tady válečná zóna?“ Brat i
Mortensenové m vždycky do kázali pobavit. P estože byl Terry
mladší, zoufal si nad Sethovým podivínským chováním a často
mu p ipomínal realitu. Seth sed l s p ek íženýma nohama na
zemi a na klín si mu hov la Kayla, nejmladší z Mortensenových
dcer. Stejn jako všich ni ostatní byl i on upatlaný od barvy. M l ji i
na tričku s nápisem Spisovatelé to d lají na stole. Tvá il se
vyrovnan jako buddhistický mnich. Usmál se na m . „Protože
tady je vždycky válečná zóna.“ „No tak ji odtud odve a vezmi ji
na n jaké hezké místo,“ navrhl Terry. „Není t eba ji tahat do
tohohle.“ To okamžit vyvolalo hlasité protesty holčiček. „Mn
nevadí, když tu z staneme,“ pov d la jsem jim. „Ráda po m žu.“
Andrea se zvedla od malí ského nádobíčka s jednou rukou stále
kolem Kendall. „V tom p ípad se musíš p evléknout. Poj se
podívat, jestli najdeme n co, co ti bude.“ Pustila Kendall. Dívenka
ud lala krok ke mn , ale ani se m nedotkla. „Vypadáš jako jedna
z t ch paní z katalogu Victoria’s Secret.“ „To je moje oblíbené
čtivo,“ oznámila jsem jí vážn . „Tátovo taky.“ Její matka zaúp la a
odvedla m do ložnice, kam jsme se mu sely protáhnout úzkou
uličkou mezi nahromad ným nábytkem. Terryho a Andreina
ložnice byla úpln jiná než Danina. Byl tam nepo ádek, rozházená
postel a na zemi haldy prádla. Dekorace ani barvy p íliš neladily,
takže to vypadalo, že si ložnici nejspíš za izovali b hem let
kousek po kousku a že to není pokoj naplá novaný chladným
okem architekta. Zdi byly pokryté fotografiemi dcer v nejr zn jším
v ku, fotky stály i na sk í kách. Volné povr chy pokrývaly podivné
šperky a knihy. A p es všechen ten nepo ádek z celé té místnosti
sálala láska a bylo jasné, že tu bydlí lidé, kte í jsou š astní a milují
se. Díky tomu byl pokoj h ejivý a útulný, ne sterilní a nevýrazný
jako Danin. Cítila jsem se tam dob e a tak trochu jsem i závid la,
že nesdílím s nikým nic takového. P ipadala jsem si jako vet elec,
že jsem pronikla na tak intimní území. Bylo to jako poslouchat za
dve mi. „Aha, tady je to,“ brblala Andrea, zatímco probírala
zásuvky. Podala mi n jaké oblečení. Svlékla jsem si šaty a
vyzkoušela si je. Andrea m la neuv itelnou postavu na to, že
porodila p t dcer, ale byla vyšší a robustn jší než já, takže na
mn její obečení plan dalo a bylo mi velké. Rozmyslela si to a
dala mi místo džín kom binézu. Musela jsem si po ádn
vyhrnout rukávy, ale jakžtakž to na mn drželo. Stáhla jsem si
vlasy do culíku a byla p ipravená vrhnout se do práce. Když m
Seth uvid l, rozesmál se. „Hej,“ ekla jsem a strčila do n j nohou.
„Nezlob.“ „Myslím, že to je poprvé, kdy t vidím v n čem…“
Odmlčel se a pohrával si s volbou slov. „Ne úpln promyšleném.“
„Ty áble se st íbrným jazykem. P esn tak chci vypadat. Ostatní
ženy cht jí vypadat sexy nebo šik nebo krásn . Ale já?
Promyšlen .“ „Víš dob e, jak to myslím. Navíc vypadáš dob e i v
n čem ne promyšleném. V bec to není špatné.“ Mluvil hlubokým
a nebezpečným tónem. Jak jsme se dívali jeden druhému do očí,
p eskočila mezi námi jiskra. „Flirtujte si, až budete mít volno,“
vložil se do toho Terry a po dal mi váleček a nádobku s
rozmíchanou barvou. „Te pracuješ pro nás. Myslíš, že zvládneš
tenhle kus zdi?“ „Jasn .“ Pohlédla jsem na Setha, jehož hlavní
náplní práce bylo z ejm znehyb ování Kayly. „Proč taky
nemaluješ?“ „Protože nesmí,“ odpov d la Brandy, která obratn
malovala st nu u dve í. „Strejda Seth je nezdoba,“ objasnila
Kendall. „Nešika,“ opravila ji její matka. Usmála se na m . „Podle
záko na p írody musíš být lepší malí ka pokoj než on.“
„Samoz ejm . Je dobrá ve všem.“ Seth m sledoval, jak jsem se
plynule pustila do malování. „Vidíte?“ Malování s Mortensenovými
byla nesmírn všední a nesmírn p íjemná činnost. Byli tak
zábavní a milí, že nebylo možné nemít je rád. Když jsme tak
pracovali bok po boku, mohla jsem si skoro namlouvat, že jsem
vážn jednou z nich. Jako by byli moje vlastní rodina. Do všeho
m zahrnovali a mluvili, jako by m j vztah se Sethem byl jasn
daná v c. P edpokládali, že s nimi budu nejen na Dík vzdání, ale
i na Vánoce a p i r zných rodinných sešlos tech. Ty prosté a
obyčejné city, které jsem k nim chovala, m t šily, ale i
rozesmut ovaly. Nikdy úpln nezapadnu do žádné smrtelné
rodiny, i kdyby se m j k ehký vztah se Sethem n kdy stabilizoval.
Odsunula jsem stranou krabici zakrytou igelitem a nakoukla
dovnit . Usmála jsem se, když jsem objevila zarámovanou foto
grafii ze svatby Terryho a Andrey, na které byl i o mnoho mladší
Seth. „Podívejme,“ utahovala jsem si z n j. „D ív ses holil.“
Poškrábal si strništ na brad . „Po ád se holím.“ „Takže tohle je ta
neblaze proslulá událost, která Sethovi té m unikla?“ „Jo,“
prohlásil Terry smutn . „Dokončení Talentovaného žáru pro n j
zjevn bylo d ležit jší, než aby mi sv dčil na svatb .“ „Ta kniha je
vážn dobrá,“ ekla jsem neutrálním tónem. Ne byla jsem si jistá,
jestli stála za to, že málem prošvihl svatbu, ale rozhodn pat ila k
mým nejoblíben jším. Možná by za to oprav du stála. „Kdo je ten
druhý pán vedle vás?“ „Náš bratr Ian.“ „Další Mortensen? Vás
teda je.“ „Povídej mi o tom,“ povzdechl Terry. „Ian je černá ovce.“
„Myslel jsem, že černá ovce jsem já,“ vložil se do toho Seth tém
až ublíženým tónem. „Ne. Ty jsi roztržitý um lec. Já jsem ten
zodpov dný. A Ian je nezkrotný požitká .“ „Co je to požitká ?“
zeptala se Kendall. Její otec se nad tím zamyslel. „Když n kdo
vybere spoustu kreditek, které pak nem že splácet, po ád m ní
zam stnání a má spoustu… kamarádek.“ Brandy obrátila oči v
sloup. „Hezký eufemismus, tati.“ Snad jen v rodin
Mortensenových čtrnáctiletá holka použije slovo „eufemismus“.
Andrea došla ke mn a obdivovala starou fotku. Na své svatb
m la krajkové šaty s dlouhými rukávy, které jí nechávaly odha
lená ramena. „To byly časy,“ povzdechla. „Než mi t lo zničilo
t hotenství.“ „No, nebylo to tak úpln p ed t hotenstvím,“
zamumlal polo hlasem její manžel. St elila po n m varovným
pohledem. Brandy zaúp la. Seth se snažil skrýt úsm v a zm nit
téma. „V tom kostele byl p íšerný koberec. Vínový a hrozn
vysoký.“ Zavrt l hlavou. „Mys lím, že já se radši budu ženit
venku.“ „Panebože!“ vyk ikl Terry s hraným zd šením. „Nem žu
uv it, že jsi práv p iznal, že by ses n kdy mohl oženit. M l jsem
za to, že jsi ženatý se svým psaním.“ „Hele, nikdy jsem nem l
problém s polygamií.“ Kendall vykulila oči. „Co je to polygamie?“
Když jsme skončili s malováním obýváku, nabídli jsme se se
Sethem, že tam uklidíme, aby Terry s Andreou mohli uložit své
ratolesti. Holčičky necht ly jít spát, lepily se na m a na Setha a
dožadovaly se, abychom p išli i zítra. „Moje nete e t považují za
n co jako rockovou hv zdu,“ po znamenal, když jsme v kuchyni
myli št tce. „Myslím, že t mají radši než m .“ „Ode m nemuseli
odtrhávat Kaylu. Mluví ona v bec?“ „Občas. V tšinou když má v
puse bonbón a hrozí, že jí za skočí.“ Mlčky jsme domyli št tce a
pak jsem vybalila téma, které mi vrtalo hlavou už od té chvíle, co
ho zmínil. „Tak svatba venku, jo?“ P edstava, že by se Seth
oženil, m zvráceným zp sobem fascinovala. Protože jsem žena
a takové v ci m zkrátka baví. A zvráceným zp sobem proto, že
jsem v d la, že já tou nev stou nebudu. Nep ipadalo to v úvahu,
protože sukuby se neustále p e souvají. A pak tu byl samoz ejm
taky ten fakt, že moje smrtelné manželství mi nevyšlo. Manžela
jsem podvedla a on z toho trp l depresemi, což pozd ji vyústilo v
to, že jsem zaprodala svou duši a rozší ila ady pekla. Jakožto
manželka nemám zrovna dobré skóre.
Seth na m pobaven pohlédl. „Jo.“ „Nemyslela jsem, že chlapi
v bec uvažují o takových v cech.“ „Občas ano.“ „A máš
vymyšlené i další detaily? Nebo jen oslavu pod širým nebem?“
Uvažoval o tom cestou zpátky do obýváku. Tvá il se zamyšle n .
Tenhle výraz jsem u n j znala, m l ho pokaždé, když se snažil
napsat určitou v c nebo hloubal, co chytrého íct. „Chci dobré
studené občerstvení,“ ekl. „Ne takové ty laciné v ci. A žádné
mašle na židlích a podobn . To p ímo nesnáším.“ „Páni. Koukám,
že to máš všechno naplánované.“ Začala jsem strhávat ze zdí
ochrannou pásku, zatímco on se sehnul pro další št tce. Stále
zamyšlen pokračoval. „A chci, aby moje nev sta m la sandály.“
„Proč sandály?“ Ohromen vzhlédl. „Protože prsty na nohou jsou
sexy.“ Podívala jsem se na svoje bosé nohy. Prsty jsem m la
malé a hezké, nehty nalakované levandulovým lakem. Andrea
nem la žádné boty, které by mi padly. Usmála jsem se na n j.
„Jako tyhle?“ Podíval se jinam a vrátil se k práci. Pustila jsem z
hlavy ochrannou pásku, došla jsem k n mu a snažila se nesmát.
„Ale, Sethe Mortensene, že by sis potrp l na fetiše?“ „Není to pro
m fetiš,“ odpov d l vyrovnan . „Jen se mi to líbí.“ Tentokrát už
jsem se rozesmála. „Vážn ?“ Zvedla jsem nohu, abych ho s ní
polechtala v podpaží. „Líbí se ti tyhle prsty?“ „Na tob se mi líbí
všechno – i to, jak jsi zlá.“ Skrčila jsem se vedle n j a jednou
rukou ho objala. „Když si pomyslím, že jsem se celou dobu p ed
tebou producírovala s hlu bokými výst ihy a bez spodního prádla,
abych na tebe zap sobi la, a tob p itom stačily jenom prsty…“
„Bez spodního prádla?“ p erušil m . „Počkej. A te ho máš?“
„Mlčím jako hrob. Budeš to muset zjistit staromódním zp sobem.
Já ti nic ne eknu.“
„Pozor,“ zavrčel varovným tónem. „Jsou zp soby, jak t p im t
promluvit.“ „A to jako jak?“ Seth m jediným, p ekvapiv rychlým
pohybem p evalil na záda. Jednou rukou m držel, zatímco
druhou m ohrožoval št t cem, ze kterého kapala barva. „Hej!“
vyk ikla jsem. „To není sexy. To není ani legrace.“ Když m tak ale
držel p itisknutou k zemi, p ipadalo mi to sexy až kam. Škádliv
učinil št tcem výpad. Ani se m nedotkl, ale já stejn ucukla. „V
čem je problém?“ utahoval si ze m . „M žeš si prádlo klidn
odčarovat.“ „Ty jsi ale zvrhlík.“ Rty se mu uličnicky zvlnily do
úsm vu a lehce mi klepl št t cem o tvá , takže mi tam z stala
malá barevná šmouha. Pak mi domaloval podobnou na druhou
tvá . „P ipravená k bitv ,“ prohlásil. Vyjekla jsem a využila jeho
momentálního uspokojení, abych se osvobodila. Obrátila jsem
situaci a p ekulila se na n j. Te jsem byla nad ním, s jednou
dlaní p itisknutou na jeho hrudník a dru hou jsem mu držela ruku.
„Každý den se toho o tob dovídám víc a víc,“ poznamenala jsem
a sklonila se k n mu. V tom p edchozím zápase se mi culík
rozpustil a te Setha zahalily prameny mých vlas jako záclona.
„Ty máš opravdu svou temnou stránku.“ „To je problém?“ „Vlastn
se mi to líbí.“ Sklonila jsem se k n mu a dala mu to, čemu jsme
začali íkat „kradmý polibek“ – takový polovičatý, jaký jsme si dali
na kon cert , a který ve mn ješt neprobouzel pohlcující sklony
sukuby. Po chvilce jsem se od n j odtáhla. Rty se mi po ád
chv ly. Seth mi jednu ruku položil na záda a druhou mi zabo il do
vlas . Ve tvá i mu hrál líný spokojený úsm v. „Nechceš si po tom
všem dát n co k jídlu?“ „Co máš na mysli?“ „Cokoli. Jen když
budu mít i nadále tak milou společnost.“
Usmála jsem se a sklonila se k n mu, abych ho znovu políbi la.
Tentokrát jsem ale m la problém, abych ten polibek udržela v
mezích. Když už jsem se od n j m la odtrhnout, namísto toho
jsem ho políbila ješt víc a pronikla mu jazykem hloub ji do úst.
P ekvapilo m , že m nezarazil p enos energie, ale Seth sám.
„Thetis,“ zavrčel varovn a odstrčil m – ne drsn , ale taky ne
n žn . Z stala jsem na n j civ t a zdravý rozum m najednou
opus til. Cht la jsem ho políbit znovu. A znovu. K čertu se
sukubími problémy. A nezp sobila to jen chemie mezi námi, ani
t lesná práce v domácnosti, ani poznámky o mých prstech a
chyb jícím spod ním prádle. Zp sobil to celý tenhle večer.
P edstírala jsem, že jsem součástí jeho rodiny. Mluvili jsme o
svatb , která se nikdy neodehraje. Najednou ve mn kyp ly
emoce. M la jsem radost, že m žu být s ním. V d la jsem, že m
miluje nejen kv li tomu, jak vypadám, ale i proto, jaká jsem uvnit .
Cítila jsem h ejivé uspoko jení z jeho blízkosti. Samoz ejm tu ale
byly i pochmurn jší emo ce. Vztek, že náš vztah nikdy nebude
úplný. Zoufalství, že není nesmrtelný. Žárlivost, že se nikdy
nem žu stát jeho nev stou. Co mi to íkal Jerome? Že když
chodím se Sethem, odpírám mu tím v život normální v ci? Na
všechny tyhle pocity jsem zareagovala tak, že jsem ho políbila.
Byla to pudová reakce na trápení, se kte rým jsem se nedokázala
vyrovnat jinak. „Thetis,“ zopakoval a studoval m j obličej. Netušila
jsem, jak se tvá ím. „No tak. Jsi p ece siln jší.“ Vyzn lo to smutn
a soucitn , ale zárove i vážn a otcovsky. Jeho slova m vytrhla
z víru mých emocí a najednou jsem si ve srovnání s ním
p ipadala neschopná. Terry se vrátil do obýváku a vypadal velmi
p ekvapen , že m vidí sed t na bratrovi. „Nepot ebujete taky do
postele?“ Se Sethem jsme si vym nili ho ce pobavené úsm vy.
„Kéž by,“ ekla jsem. Když bylo vše uklizeno, se Sethem jsme se
vydali najít n jaký podnik, kde nám takhle pozd ješt dají veče i.
Mlčeli jsme a ani jeden z nás se nevracel k tomu, co se stalo
p edtím. Seth si asi uv domoval, že to snáším h než on, a cht l
íct n co, čím by m rozveselil. Zjevn ho ale nic nenapadalo, a
tak jsme celou cestu k aut m mlčeli. „Georgino,“ ekl náhle, když
jsme se zastavili u mého auta. „Musíš mi n co íct.“ Znaven
jsem na n j pohlédla. Ten jeho vážný tón se mi v bec nelíbil.
Dnes večer už jsem se necítila na ešení dalších závažných
témat. „Co?“ Chvíli si m prohlížel a zjevn p emítal, jak mi asi je.
„Takže… máš na sob te spodní prádlo?“ Ohromen jsem
zamrkala. A pak jsem si všimla, že st ží za chovává vážný výraz.
Bylo to legrační. Seth se mi snažil spravit náladu podobn
prašt ným zp sobem, jakým bych to jindy ud lala já. Ty
nep íjemné tíživé pocity a frustrace trochu povolily. „Ano,“
odpov d la jsem mu s úsm vem. „Aha,“ ekl a vypadal, že se mu
ulevilo, když vid l, že jsem se uvolnila. Ale moje odpov ho
zklamala. „Ale víš, v čem spočívá ta pravá krása toho, že umím
m nit podobu?“ „V čem?“ „Te už to prádlo nemám.“
 14
Když jsem druhý den p išla k Bastienovi, nečekala jsem, že mi
p ijde otev ít Dana. Panebože, pomyslela jsem si. On se s ní
konečn vyspal. Ukázalo se ale, že skutečnost není natolik
vzrušující. Bastien – jakožto Mitch – m l ruce až po lokty od
mouky a piln hn tl t sto. „Ahoj, Tabby,“ pozdravil m , když uvid l
m j p ekvapený výraz. „Dana m učí péct chleba.“ „Páni,“
utrousila jsem. Na jeho prohlášení se nedalo zareago vat jinak.
Osobn jsem vid la Bastiena péct chleba v mnohem primitiv
n jších podmínkách, ale te zjevn v il, že ten starý fígl – hra na
učitelku a studenta – mu vydláždí cestu do Daniny postele.
Samoz ejm to m lo své výhody. Je lidskou p irozeností p ed
vád t, co všechno umíme. A navíc když n kdo n koho učí, zna
mená to, že ti dva spolu tráví dost času. M la jsem podez ení, že
Danu nedostane ani s touhle taktikou, ale za pokus to možná
p ece jen stojí. P ipadalo mi skoro k neví e, že si na n co
takového v bec ud lala čas. P edpokládala bych, že bude
zaneprázdn ná bombardováním interrupčních klinik nebo
rozdáváním školních uniforem. Uvažovala jsem, jestli jsem
inkubovi náhodou nepokazila jeho p íležitost. Setkala jsem se s
jeho pohledem. „M žu p ijít pozd ji, jestli jdu nevhod,“ pov d la
jsem mu. „Ne, ne. Dana musí jít za chvíli na sch zi. M žeš mi
d lat společnost, až se bude chleba péct.“ Zn lo to up ímn . Asi
už byl vyčerpán p esv dčováním Dany, aby z stala. V její
p ítomnosti jsem byla nervózní. Sedla jsem si na stoličku k baru a
napila se bílého čokoládového moka, které jsem si p inesla s
sebou. Dana usedla vedle m . Odolala jsem touze odsu nout se.
Pohlédla jsem na Bastien v kuchy ský st l a uvid la na n m
hromadu brožur a leták od VPZRH. „Odkdy se zajímáš o
va ení?“ vyhrkla jsem bezmyšlenkovit , když se nikdo nem l k
tomu, aby n co ekl. „Starý mládenec nem že v čn p ežívat jen
z jídel z fast foo d a z mražených veče í, že?“ Usmál se ješt
víc. „A navíc jsem vždycky otev ený novým zážitk m. P íšt m
Dana naučí d lat crème brûlée.“ Zabručela jsem: „Ty se naučíš
d lat crème brûlée a já se sem nast huju.“ Dana se ke mn
obrátila s elegantn p ek íženýma nohama. Vykukovala jí ta
úchvatná spodnička, kterou si po ídila b hem našeho společného
nakupování. Já p estala nosit spodničky p ed hodn dlouhou
dobou – beztak jenom zdržují. „Taky ti to m žu ukázat.“ Sakra, to
ne. Podobným zp sobem jsem se tehdy s Jody necha la
zatáhnout do práce na zahrad . Už žádné domácí práce. Navíc
mi bylo jasné, že Bastien by z mé p ítomnosti nadšen nebyl.
„Díky, ale tohle nechám na Mitchovi. On je stejn v naší rodin
nejšikovn jší.“ Bastien naposled poklepal na bochník chleba.
„Hotovo. A te co?“ „Te ho dáme na pekáč.“ Došla k n mu, aby
mu to ukázala. On se p itom naklonil t sn k ní, asi aby m l lepší
výhled. Dokonce zvedl ruku a letmo se dotkl její, když jí pomáhal
p esunout bochník. Asi by bylo slušné dívat se jinam, ale nic
vypjat milostného se tu ned lo a navíc jsem poci ovala
profesionální zájem. Musela jsem uznat, že Bastienova technika
je dobrá. Velice nenásilná. Nic, co by si Dana mohla vykládat
jinak než jako nedopat ení. Jakmile byl bochník na pekáči, Dana
strnula a o krok ustoupila. „Te ho jen necháš vykynout,“ ekla o
n co chladn jším tó nem. „A pak ho dáš do trouby.“ Zajímavé.
Bastienova blízkost jí nebyla p íjemná. To pro n j nevypadalo
dob e. Ale myslím, že si toho ani nevšiml.
Čekala jsem, že odejde, ale ona si znovu sedla vedle m . V bec
m nenapadalo, o čem zajímavém bych se s ní mohla bavit.
Hrozn m znervóz ovala. Tak jsem ty dva nechala, aby se bavili
spolu, a odpovídala jsem jen, když se m na n co zeptali.
Nechala jsem Bastiena určovat sm r hovoru. Celý zá il. Dana se
m mno hokrát pokusila zatáhnout do konverzace a znovu se m
vyptá vala na podrobnosti ohledn mého života, které jsem jí
rozhodn vykládat necht la. Když se konečn zvedla k odchodu,
prohlásila: „Musím jít na sch zi správní rady, kde budeme
plánovat demonstraci proti s atk m homosexuál . M li byste na
ni jít, až se uskuteční.“ „Rozhodn ,“ p itakal Bastien, který by te
patrn souhlasil i s demonstrací proti inkub m. Podívala se na
m . Jazyk mi náhle zt žkl a nedokázala jsem ze sebe vypravit
slovo. „Ty jsi snad pro s atky homosexuál ?“ dotázala se
p ekvape n . „Myslela jsem, že když jsme se o tom bavily v
nákupním cen tru, naznačovala jsi, že by bylo t eba jim pomoct,
aby pochopili, jakou chybu d lají.“ Kristepane. My jsme se o
tomhle bavily p i nakupování? Ne vybavovala jsem si to. Jasn
jsem si pamatovala jen ty dohady ohledn prádla. Nejradši bych
se s ní začala hádat, že si nemyslím, že si n kdo homosexualitu
„vybere“, a že se mi nelíbí p edstava, že by m ly existovat zákony
omezující lidi, kte í se milují. Našt stí jsem se dokázala
ovládnout. Tohle v kombinaci s d razným Bastienovým pohledem
m p im lo rad ji se otázce vyhnout. „Ráda bych na tu
demonstraci šla,“ ekla jsem nevýrazn . „Ale záleží na tom, jestli
budu mít čas.“ Pousmála se, utrousila ješt pár slov na
rozloučenou a odešla. Vydechla jsem úlevou. „Promi , Basi.
Málem m to zadusilo.“ „Žádný problém. Včas ses vzpamatovala.
Navíc si myslím, že se v ci obracejí k lepšímu. Ten nápad s
va ením byl vynikající.“ Nakoukl do trouby, kde už se pekl chleba,
a pak š astn usedl ke stolu. „P edstav si to. T eba spolu budeme
péct koláč a já eknu: ,Jé, Dano, máš na tvá i čokoládu.‘ A ona
ekne: ,Tak mi ji set i.‘ A já to ud lám, ale jazykem…“
„Dob e, p esta , prosím. Dovedu si to p edstavit. Vážn ne chci
poslouchat, jak se spolu budete válet v t stu na koláč.“ „Ale
budeš to poslouchat, až to bude ve večerních zprávách.“ Usmála
jsem se a byla jsem ráda, že se od naší poslední hád ky
Bastienovi zlepšila nálada. Nedokázala jsem se ale odhodlat k
tomu, abych mu ekla, že tyhle lekce va ení patrn Danu ne
rozpálí tak, jak by si p edstavoval. Pokud od n j máme odvrátit
pekelný hn v, pot ebujeme zjistit, co – pokud v bec n co – tu
ženskou rozpálí. A mám takový dojem, že mn se to m že poda
it spíš než jemu. Další v c, kterou si musím p idat na seznam. „A
co nového u tebe?“ „Všechno p i starém. Další fyzický kontakt se
Sethem. Nebylo to tak vážné jako minule, ale stejn .“ Bastien
pokrčil rameny. „Smrtelníci jsou bohužel slabí.“ Opustily m
myšlenky na Danu a namísto toho jsem začala uvažovat o svých
problémech. „O to práv jde. Všichni mi po ád íkají, že Seth náš
vztah nezvládne, ale problém není v tom, že on by byl slabý.
Problém je ve mn . To já jsem ta špatná. Seth se chová p esn
tak, jak by m l. Vyrovná se s každou hroznou v cí, kterou mu o
sob eknu, a nikdy neud lá nic, čím by p ekročil sexuální hranici.
M l jedinou slabou chvilku a za tu jsem mohla já. On je dokonalý.“
„Nikdo není dokonalý, Fleur. Pokud jsem si n čím na tomhle
sv t jistý, pak tímhle. Dokonce ani and lé nejsou dokonalí.“
Pomyslela jsem na Carterovo kou ení a slabost pro alkohol. „To je
fakt. Ale Seth se té dokonalosti blíží. Alespo v m ítku
smrtelník . Jenže já… já nevím. P ipadám si v našem vztahu úpl
n k ničemu.“ Vstal a p ivinul si m k sob . „Co je to s tebou, že
jsi dneska tak melodramatická a máš mizernou náladu? V
žádném p ípad nejsi k ničemu – ne, když jsi s ním tak dlouho.
On s tebou nechodí kv li sexu, ale kv li tob samotné. Kv li
tvému d vtipu a šarmu, kterým zvedneš náladu každému
nabručenému bastardovi, jako jsem t eba já. Jen nem žu p ijít na
to, proč o n j tak stojíš.“ „Mám spoustu d vod ,“ ekla jsem a
vzpomn la si na Seth v humor a inteligenci a stálou povahu. „A
myslím, že je spokojený s tím, co dostává, jenže se určit po ád
cítí nenapln ný. Je p ece muž. Občas ho p istihnu, jak se na m
kouká, a vím, co se mu honí hlavou…, co chce.“ Pomyslela jsem
na to, jak jsem ho lech tala nohou. „A já mu to nejspíš v bec
neulehčuju. Flirtuju, aniž bych o tom uvažovala. P ála bych si,
abych mu mohla n co dát. N co, co by ho nezabilo a čím bych
mohla odm nit to jeho odhod lání k celibátu a v bec to, že je tak
skv lý.“ „N co, co by ho nezabilo… To pro tebe asi bude t žké. Ty
jsi holka jenom na koukání – na sahání ne.“ Zvedla jsem hlavu.
„To je ono.“ „Co?“ „Dívat se a nesahat. Ty mi s tím pom žeš.“
Zachvátil m m j p irozený optimismus a obda ila jsem inkuba
š avnatým úsm vem. „Budeš m j fotograf.“ Povytáhl obočí, ale
nejspíš už mu bylo jasné, kam tím mí ím. „A prozra mi, co budu
fotit, má drahá.“ „M . V r zných sv dných pózách a skrovném
spodním prá dle. Nebo v ničem. Nafotíme toho spoustu.“ Usmál
se. „A myslíš, že tohle mu pom že? Jediné, čeho tím docílíš,
bude, že se tak na deset hodin zav e sám v koupeln .“ „Hele, a
si s nimi d lá, co chce, ale je to skv lý nápad. Bude to dárek.
Bezpečný zp sob, jak m m že mít, aniž by m m l doo pravdy.“
Š ouchla jsem inkuba do paže. „Ty mi pom žeš, vi ? Jsi jediný,
komu d v uju, aby m takhle nafotil.“ „Samoz ejm , že ti
pom žu. Ani se nemusíš ptát.“ Š astn jsem povzdechla, jako by
ze m spadlo ohromné b e meno. „To bude samoz ejm dob e
pro Setha, ale nevy eší to m j problém, že jsem d vka se slabou
v lí. Stejn na n j budu po ád myslet. Po ád si budu íkat, jaké by
to bylo, dotknout se ho – opravdu dotknout. Po ád budu mít svoje
slabé chvilky.“ Znovu jsem povzdechla, tentokrát frustrovan .
„Mn asi není pomoci. Ani jeho fotky by mi nepomohly.“ „Hele,“
prohlásil Bastien a dotkl se mojí brady. „Usmívej se. Na n co
p ijdeš. A jestli ne, slibuju, že na n co p ijdu já. Jsem jako tv j
bratr, nezapome . Jsme tu jeden pro druhého, n’est-ce pas?“
Usmála jsem se a op ela si mu hlavu o hru . „Oui.“ Z stali jsme
tak ješt pár minut a pak jsem si vzpomn la na mén
sentimentální záležitost. Posadila jsem se. „No jo vlastn , musíš
pro m n co zjistit.“ Zvedla jsem kabelku a vytáhla z ní sáček s
krystalky, který mi dal Alec. Bastien ucukl, když jsem mu ho
podávala. „Co to sakra je?“ „To je otázka za milión dolar . Kv li
tomuhle se m j kamarád z knihkupectví chová tak divn .“ Když se
trochu vzpamatoval, podíval se na to blíž, ale sáčku se nedotkl.
„Jsou zvláštní,“ vypravil ze sebe pomalu. „Vydávají n co…“ „Jako
energii nesmrtelné bytosti,“ p itakala jsem. „Ale nikdy jsem
nevid la neživý objekt, který by takhle fungoval. Není to totéž jako
kouzlo.“ „Nemám z toho vyložen špatný dojem…, spíš že to není
správné.“ „Ptala jsem se na to Setha. Smrtelníci ale nic necítí, jen
my. Nenarazils náhodou n kdy na n co podobného?“ „Ne, ale já
jsem ve srovnání s tebou nováček.“ Schovala jsem sáček zase do
kabelky a ob ma se nám ulevilo. Pak jsem mu pov d la, co mi
ekl Alec, že by se ty krystaly m ly zamíchat do pití. „Je to čím dál
zajímav jší,“ zabručel Bastien. „Není to jako žádná droga, kterou
znám. Ani to nemá vibrace jako normální lektvar. Fleur, jestli
chceš v d t, co to je, budeš se muset obrátit na v tší autority.“
V d la jsem, že má pravdu. Ješt chvíli jsme spolu pobyli a
probírali všedn jší témata. Chleba, který se pekl v troub , bá
ječn von l a necht la jsem odejít, aniž bych kousek ochutnala.
Když jsme ho jedli, musela jsem uznat, že a je Dana jaká chce,
va it umí. Dostala jsem p l bochníku a odjela zpátky do centra
vyhledat „v tší autority“. M la jsem št stí, protože mi Jerome
zvedl mobil a sd lil mi, kde se nachází. I kdybych se mu
nedovolala, tohle místo by bylo jedním z prvních, kde bych ho
hledala. Hospoda pojmenovaná Sklep se nacházela na Pioneer
Square v historickém centru Seattlu a byla stará a tmavá. Muselo
se tam sejít dol po schodech a vždycky jsem m la dojem, že
tohle místo nep ežije p íští velké zem t esení. Sklep byl jedním z
oblíbených podnik Jeroma a Cartera. Oba jsem je tam našla v
jejich obvyklém rohu. V hospod vlád lo p ítmí jako vždy a pomalu
se začínala plnit. And l a démon m j p íchod sledovali s typicky
pobavenými výrazy. Oba m sa moz ejm vycítili d ív, než jsem
se objevila ve dve ích. Jerome se do telefonu vždycky tvá il, jako
že ho p ipravuju o čas, ale te ani jeden z nich nep sobil nijak
zaneprázdn n . Na baru jsem si objednala vodku s džusem,
usmála se na dva chlápky zabrané do hovoru a pak jsem došla k
té svojí and lskodémonské dvojici. „Pracovní ob d?“ zeptala jsem
se a kývla hlavou k prázdným sklenkám p ed nimi. Sed li vedle
sebe a jediná volná židle byla naproti, takže jsem si p ipadala jako
u výslechu. Carter pozvedl prázdnou sklenku k posm šnému
p ípitku. P i ukla jsem si s ním. „Nezpochyb uj božské fungování
univer za, dcero Lilithina.“ „Boží práce nikdy nekončí,“ dodal
vážn Jerome. Oba p sobili trochu p iopile, ale nenechala jsem
se tím zmást. Výše postavení nesmrtelní, jako jsou and lé a
démoni, dokážou ovládat úrove intoxikace. My ostatní níže
postavení nesmrtel ní jsme už p ed nimi navykládali spoustu
hloupostí, když jsme si mysleli, že jsou namol. Te na m oba
hled li zkoumavými pohledy a bezpochyby byli zv daví, co m
p im lo vyhledat je uprost ed dne. „Byla ses podívat za
inkubem?“ zeptal se m po chvíli Jerome. P ikývla jsem. „Myslí,
že d lá pokroky.“ „Myslí?“ pozastavil se nad tím a zdvihl jedno
obočí. Uvažova la jsem, jestli by takovou grimasu zvádl i John
Cusack. „N jaké pochyby?“ „To jsem ne ekla.“ „Ale ani jsi ne ekla,
že opravdu d lá pokroky.“ „To mi ujelo. P e ekla jsem se.“ „Ty se
nep e íkáváš často, Georgie. A já už uv il, že o svád ní p ece
jen n co víš. A možná i o lidské povaze.“ „N co?“ Carter se
zasmál mému sarkastickému tónu.
„Takže,“ pokračoval Jerome, „jak je na tom podle tvého odbor
ného názoru? Dokáže to ten tv j kamarád, nebo ne?“ Už jsem
cht la íct „samoz ejm “, jenže jsem v d la, že Car ter by lež
poznal. Sakra, nejspíš by ji poznal i Jerome. „Nevím. V Dan se
dá t žko vyznat. Je to hodn zvláštní ženská.“ Semkla jsem rty a
p emýšlela. „Ale pokud je n kdo schopen ji svést, pak je to on. S
mou pomocí.“ Zaváhala jsem a pak jsem ješt dodala: „Vy víte o
té záležitosti s Bartonem, že jo?“ „Samoz ejm . To byla od
Bastiena veliká hloupost.“ „Nejspíš.“ Necht la jsem jednoho ze
svých nejlepších p átel v takovéhle společnosti shazovat. „Ale
bytosti našeho druhu ne jsou práv proslulé sebeovládáním. A
stejn mi p ipadá od Bar tona p ehnané takhle vyvád t kv li žen ,
která beztak spí s kaž dým. Co záleží na jednom navíc, a je
smrtelný nebo nesmrtelný?“ „Protože nesmrtelný n co znamená,“
prohlásil Carter vážným tónem. „Zrovna tob by to m lo být jasné.
Co by si pomyslel Seth, kdyby ses vyspala se mnou?“ „To je
nabídka?“ S hraným nadšením jsem se obrátila na Jero ma. „To
bych mohla odejít do výslužby, kdybych dostala and la, že jo? S
plnou penzí a tak.“ „To závisí na and lovi,“ zívl Jerome. Carter se
dál samolib usmíval a vtípky o jeho celibátu a ne smrtelnosti ho
nerozhodily. „Ty víš, jak to myslím. Je rozdíl mezi obchodem a
svobodnou volbou.“ P ikývla jsem. V d la jsem, co tím myslí, a
m l pravdu. Když te chodím se Sethem, tyhle drobné nuance si
dob e uv domuju. „Víte, že jsem nep išla rozebírat tohle,“ zarazila
jsem je. Oba m li tendence odvád t m od tématu a probírat v ci,
o kterých jsem se bavit necht la. „Tak nás tedy zasv ,“ prohlásil
arcidémon shovívav . „Umí rám touhou dozv d t se, co t
uprost ed dne odlákalo od p ed m stského spiknutí a pletich
smrtelník .“ „Vlastn se to pletich smrtelník týká.“ Krátce jsem
jim objasnila situaci s Dougem. Jerome jako vždy d lal, že ho to
absolutn nezajímá. Carter se tvá il dost podobn , ale navzdory
jeho sarkasmu to byl po ád and l, takže jsem v jeho očích
zahlédla jisk ičky soucitu. Nemohl si pomoct.
„Takže jsem konečn z Aleka tu v c vytáhla a te se pot ebu ju
dozv d t, co to vlastn je. A p ipadalo mi, že vy dva byste to
možná dokázali identifikovat.“ Jerom v nezájem se zm nil v
ohromení. „Takhle nás zneva žuješ? Máme identifikovat drogy?
Vypadáme snad jako poldové z protidrogového?“ Carter se lín
protáhl. „Pamatuješ ty staré dobré časy, kdy nás sukuby žádaly o
pomoc, abychom je ochránili p ed nefily a dal šími vražednými
tvory? Tohle je znamení doby, to ti povídám.“ Nechala jsem je,
aby se zasmáli na m j účet. Snažila jsem se zachovat klid a
neplácnout n co, co by m dostalo do maléru. „Skončili jste?“
zeptala jsem se asi po minut . „Protože už bych se ráda dostala k
jádru v ci.“ „A když ti povíme, co to je, rozd líš se s námi?“ zeptal
se Jerome. Obrátila jsem oči v sloup a sáhla do kabelky. Hodila
jsem sá ček na st l. P ejel po stolní desce a zastavil se až p ed
t mi dv ma kumpány. Úsm v je p ešel. Chvíli na ten sáček zírali
a pak – v tém dokonalé souh e – pohlédli jeden na druhého a
pak zase na m . Když pak Carter promluvil, jeho tón zn l
pobaven , ale bylo to chmurné pobavení. „Možná jsem nem l tak
rychle vyloučit nadp irozené tvory.“ „Jak to d láš,“ vyk ikl Jerome
s rozší enými nozdrami, „že se vždycky zapleteš do takové
šlamastyky?“ Dívala jsem se z jednoho na druhého. „Co? Co je
to?“ „Tohle, Georgino,“ prohlásil Carter a jedním prstem poklepal
na sáček, „tohle je potrava boh .“
 15
Na rty se mi drala spousta kousavých poznámek, ale když jsem
vid la jejich výrazy, radši jsem si to rozmyslela. Namísto toho
jsem položila otázku, která byla nasnad . „Co tím myslíte?“
Carterovi cuklo v koutcích. „Propánakrále. Myslel jsem, že znáš
svoje tradice. Hlavn eckou mytologii.“ „No… potrava boh se
íkalo ambrózii,“ vypravila jsem ze sebe pomalu. Vyr stala jsem v
ecko ímské společnosti, ale to ješt neznamená, že jsem expert
na všechny staré p íb hy. V mlá dí jsem se setkala jen s
n kterými. To až pozd ji začali učenci shromaž ovat legendy z
eckého sv ta a já jsem zjistila, jak roz sáhlá ta mytologie vlastn
je. „Ano,“ ekl Carter a kývl na m , jako bych byla žák a on učitel.
Jerome m l rty semknuté a tvá il se nasupen . „Co dalšího víš?“
„Ambrózie dodávala boh m nesmrtelnost,“ pokračovala jsem. „Ale
vždycky jsem myslela, že je to n jaký nápoj…“ Zarazila jsem se.
Krystalky sice nebyly tekuté, ale m ly se konzumovat v teku tém
stavu. Napadla m další znepokojující myšlenka. „Tvrdíte, že
tahle ecká v c ud lá z Douga a ostatních nesmrtelné?“ Te jsem
p ímo k nezastavení. Jsem b h, zlato. „Ne tak docela,“ prohlásil
Carter. „Asi bych taky m l zd raz nit, že ambrózie se nevyskytuje
jen v eckých bájích. V r zných formách ji m žeme najít v
legendách mnoha kultur. Ve sv t krá le Artuše se íkalo, že
napl uje svatý grál. Pro ty, kdo ji vypili, byla zdrojem osvícení a
nového vnímání a v ilo se, že uzdravuje zemi. Taky se tvrdí, že
plameny, které se objevily nad hlavami apoštol o Letnicích,
nebyly v bec žádné plameny, ale jen vize, kterou m li po vypití
ambrózie. Díky ní se apoštolové stali energickými a
charismatickými a umožnila jim komunikovat s lidmi z r zných
kultur hovo ících r znými jazyky.“ „Znám spoustu oddaných
k es an – včetn své dobré kama rádky Dany –, které by to
tvrzení jist urazilo.“ Jerome už nedokázal dál mlčet, p estože ho
to téma rozla ovalo. „P edstav si její reakci, kdyby se dozv d la,
že n kte í lidé spekulují, že eucharistie nemá ani tak n co
společného s krví Kristovou, jako spíš se ztraceným ob adem
ambrózie. Prohlašují, že dnešní rituál jen napodobuje dávné
zkušenosti, a Ducha svaté ho p irovnávají k rauši z ambrózie.“ „To
by asi spoustu lidí naštvalo,“ souhlasila jsem. Všichni t i jsme
dob e v d li, že mnohé rituály a v rouky, které p etrvaly
dodneška, jsou jen zparchant linami t ch p vodních. N které, ale
ne všechny. Carter dál vlídn pokračoval, jako by p ednášel
učební látku. „Stará hindská kultura íkala ambrózii soma a
dokonce ji i per sonifikovala do podoby boha téhož jména. Jeho
p ítomnost byla omamná jako nápoj sám a kalila smysly všech
p ítomných.“ „Soma byla také droga na dobrou náladu v Konci
civilizace od Huxleyho,“ vybavila jsem si. „Nedošlo mi, jak široce
je ta idea rozší ená.“ P ikývl. „A tyhle p íb hy jsou jen špičkou
ledovce. Je toho mnohem víc.“ M la jsem z t ch informací radost.
Páčit z t ch dvou n jaké smysluplné vysv tlení bylo obvykle
stejné jako prodírat se do pravní zácpou v Seattlu – pomalé,
bolestné a kdykoli hrozila sráž ka. A te mi íkali p esn to, co
jsem pot ebovala v d t. „Jo, ale vy dva si dáváte hodn záležet,
abyste íkali v ci jako ,n kte í lidé v í‘ nebo ,tvrdí se‘. Tak jak to
je? O co doopravdy jde? Jsou n které ty p íb hy pravdivé?“
Carterovy šedé oči se zaleskly. „Nem žu p ece kazit záhady. Lidé
se celý sv j život snaží rozpoznat božskou pravdu. Dokonce ani
sukuba nem že znát všechna tajemství.“ Up ela jsem na n j
zoufalý pohled. Tohle už se jejich obvyklé mu chování podobalo
spíš. „Dob e, zapome te na báje. M žete mi teda íct, co je ta v c
zač? D lá z lidí nesmrtelné?“
And l s démonem pohlédli jeden na druhého. „Ne,“ odpov d li
oba unisono. „Ale zp sobí, že se cítíš jako nesmrtelná,“ dodal
Carter. Pomyslela jsem na Dougovo energické chování a jeho
ohro mující p esv dčení, že zvládne naprosto všechno,
perfektním vý konem na koncert počínaje a skákáním z pódia
konče. Ničeho se nebál a v bec mu nep išlo na mysl, že n co
m že dopadnout h než dokonale. „Takže je to jako stimulant
nebo jakákoli jiná droga, která ovliv uje náladu,“ ekla jsem.
„Člov k se po tom cítí dob e.“ And l zavrt l hlavou. „Ne. Je v tom
mnohem víc. Ambrózie funguje…“ Zamyslel se, jaká slova zvolit.
„Asi tak, že znáso bí tvoje nejlepší schopnosti. Vytáhne z tebe to,
v čem jsi dobrá, v čem vynikáš. A v tomto sm ru t pak nakopne
až… do bož ských výšin.“ „Ano, samoz ejm ,“ vydechla jsem. Tak
proto kapela tak rychle a náhle dosáhla úsp chu. Všichni byli
talentovaní. Ambrózie jim nic nového nep idala, jen desetkrát
znásobila jejich p irozené schopnosti. Možná stokrát. A Casey…
Matematicky nadaná Casey dokázala b hem pár vte in spočítat z
hlavy to, co by si v tšina lidí musela zapsat a zdlouhav sčí tat na
papí e. Dokonce i Dougova šikovnost v Tetrisu nesla jisté známky
nadání zvýrazn ného ambrózií. Nem žu se dočkat, až uvidím, jak
na to budeš reagovat, ekl mi Alec. Vážn , jak bych asi
reagovala? Jaké dobré schopnosti by to ve mn posílilo? Jaké
schopnosti v bec mám? Vnucoval se vtí pek, že bych pak byla
schopná opravdu obrátit n jakému muži v posteli sv t vzh ru
nohama. Ta odpov se mi ovšem nelíbila už proto, že to dokážu
i bez n jakých d sivých krystalk . A taky se mi nelíbilo pomyšlení,
že to je všechno, co umím. Musí ve mn p ece být n co víc než
sexuální dovednosti. „Každý, kdo si to vzal, se ocitl na dn ,“
p ipomn la jsem Car terovi. „Doug, Casey. A když se ocitli na
dn …, bylo to opravdo vé dno.“ „Takové v ci to d lá,“ p ipustil.
„N kdo by mohl namítnout, že abs ák zase naopak vytáhne na
povrch ty nejhorší vlastnosti…
Nebo ty dobré obrátí ve špatné. Nejčast ji to ale dotyčnou osobu
uvrhne do deprese. Potom je t žké vrátit se zase k normálu.“ To
by vysv tlovalo Doug v nedávný zubožený stav. Když jsem ho
vyhodila z prodejny, musel mít zrovna abs ák. Nedosta tek
ambrózie zm nil jeho normální sarkastické promluvy a hravé
chování v cosi temn jšího a zvráceného. A p itom… „Musí být
hezké cítit se jako b h. Asi chápu, že si to n kdo m že p át.“
„No,“ ozval se konečn Jerome, „jak všichni víme, nic není
zadarmo.“ Carter p ikývl. „V podstat je to návyková látka a jako
každá návyková látka si i tohle vybírá svou da – zotročí t to a
cítíš se hrozn , když to nemáš. Pravdou ale taky je, že lidé nebyli
stvo eni k tomu, aby byli dokonalí. O tom je lidství – série
úsp ch a selhání, která testuje schopnosti a povahu dotyčného.
Ani t lo, ani duše nedokážou vydržet takový stav. Nakonec to
pohltí celou osobnost.“ Ukázala jsem na krystalky. „Co by se
stalo, kdybych si je vza la já?“ „Není to snad jasné?“ zeptal se
Jerome a jeho tón naznačoval, že naráží na moje sexuální
dovednosti. Carter mi odpov d l p ímo. „M lo by to podobný
účinek. Umocnilo by to tvoje dobré vlastnosti. Nesmrtelní
nespadnou tak rychle do závislosti, n jaký čas to vydrží a
opravdu se cítí jako bo hové. Ale z dlouhodobého hlediska jsou
následky stejné. Taková intenzita je k nevydržení. Ambrózie
samoz ejm nem že zničit tvoje t lo, ale kdybys ji brala dlouho,
mohla by ti zp sobit vážné problémy.“ „Pravd podobn by ses jen
zbláznila,“ objasnil ob tav Jero me. „A do konce v k bys
z stala šílená.“ „To je hr za,“ vydechla jsem. „Neboj, Georgie.
Jestli se ti to stane, hned t zlikvidujeme.“ Ignorovala jsem ho a
zadívala se na krystalky. Najednou mi byly ješt odporn jší než
p edtím. Tentokrát ale moje reakce ne m la nic společného s
jejich d sivou aurou. „Te by m ale zajímalo,“ začal arcidémon o
n co vážn jším tónem, „kdes je sakra sebrala?“ „Už jsem ti to
 ekla. Od Aleka.“ Oba výše postavení nesmrtelní si znovu
vym nili pohledy. „Pov z nám ješt o tom chlapovi,“ poručil
Jerome. „Všechno, co víš.“ Ud lala jsem to. Když jsem skončila,
zase se na sebe podívali a vedli mentální konverzaci, kterou jsem
nem la slyšet. Bože, šli mi hrozn na nervy. „Alec to není,“ ekl
Carter nakonec. „Kdo?“ „Ten, od koho to pochází,“ vysv tlil
Jerome. „Ale já jsem to od n j dostala…“ „Na tom nesejde,
Georgie. Tím zdrojem není n jaký dvaceti letý modrovlasý
pankáč. Dostává to od n koho jiného. On je jen poslíček. Navíc ty
jsi z n j nikdy nic nevycítila, ne? N co jako z t ch krystalk , ale
ne tak docela?“ „Ne, ale…“ Ale u n koho jiného jsem n co
vycítila. U n koho, kdo trávil čas s Alekem. Ukázala se poslední
karta. „Vím, kdo to je. Je to on. Ten chlap.“ „Samoz ejm ,“ p itakal
suše Carter. „V d l jsem, že je to ten chlap. Vždycky je to ten
chlap.“ „Počkej, já vám to vysv tlím.“ Obrátila jsem se na Jeroma.
„Pa matuješ, jak jsem ti íkala o tom zvláštním nesmrtelném? O
tom, co dob e vypadal a byl romanticky oblečený? To musí být on,
Ale k v dodavatel. Vid la jsem, jak se spolu bavili a Alec se u
toho málem složil.“ Kv li Carterovi jsem to ješt rozvedla a
pov d la jsem mu, jak jsme se s tím manekýnem vzájemn
vycítili. Jerome s Carterem nad tím mlčky uvažovali. Nakonec
démon ekl: „Ano, to na n j vypadá.“ Potom chvíli nikdo nic
ne íkal. Umírala jsem touhou začít se vyptávat, co je ten muž zač,
ale bylo mi jasné, že and l s démo nem si dají na čas. „Tak co
budeme d lat?“ zeptal se po pár minutách Carter. Jerome ho
zpražil pohledem p imhou ených očí. „Proč by chom m li n co
d lat?“ „Protože to je správné.“ „Nevím, kde ses od počátku
vesmíru flákal, ale ,správné‘ se nenachází na seznamu mých
priorit.“ „Tráví smrtelníky.“ Jerome si založil ruce. „To je mi fuk.“
„D lá to na tvém území. P ímo tob pod nosem.“ „Nesnaž se m
vyhecovat. Do nás se nemíchá. Se smrtelníky a si d lá, co se
mu zachce.“ Znovu bych nejradši vyskočila, ale nakonec jsem se
ovládla. Poslouchat hádku Jeroma a Cartera m vždycky
zneklid ovalo. Hlavn asi proto, že se moc často nehádali –
v tšinou se obehnali neproniknutelnou zdí solidarity, bez ohledu
na dobro a zlo. A sle dovat je p i hádce samoz ejm vyvolávalo
obavu, co strašného by se mohlo stát, kdyby se neovládli.
P evracející se stoly. Explodují cí sklenice. P ijeli by čty i jezdci
apokalypsy na koních. Ale byla jsem si jistá, že Carter to jen tak
nenechá. Vyhraje. Jak už jsem ekla, nevím jist , jestli mu m žu
v it, ale vážím si ho – a jeho p esv dčovacích schopností. „Je to
mocenská hra,“ varoval Carter. „Nem l by se o ni po koušet. Jeho
čas už pominul, te ovládáme hru my. Tím, co d lá, nás uráží – a
hlavn tebe, protože ty si tady vytyčuješ hranice teritoria. Je to
nevy čená výzva.“ Vid la jsem, že tohle na démona zap sobilo.
Poznal, že Carter se ho do toho snaží zatáhnout, ale i tak to na
n j zabralo. Pýcha není jedním ze sedmi smrtelných h ích pro
nic za nic. Jerome jakožto oddaný služebník pekla jí podléhal. Už
d ív jsem u n j pozorovala její projevy. Nem l rád, když si n kdo
zahrával s jeho pov stí. M l p irozen i mnoho jiných slabostí, ale
ekla bych, že práv tahle by ho mohla p im t vrhnout se do akce.
„Nem žeme se do toho míchat,“ prohlásil bezvýrazn . „To p ece
víš. I když máme navrch, tohle by byl začátek otev ené vál ky. A
necht l bych čelit d sledk m.“ „Souhlasím,“ zamumlal and l,
načež op t zmlkl. Já jsem se dívala z jednoho na druhého a
čekala, že n který p ijde s n jakým brilantním plánem. Ten by
zahrnoval, že and l s démonem bok po boku ve vší své úžasné
velkoleposti zničí Ale ka i toho bastarda, který ho zásobuje.
„Georgina by to ud lat mohla,“ ekl náhle Carter. „Co?“ vyjekla
jsem. Takhle se moje fantazie nevyvíjely. Oba na m up eli oči.
V Jeromových zu il temný hn v, ale zmizel stejn rychle, jako se
objevil. „Hmm. Možná.“ „O čem to mluvíte? Já se s nikým prát
nebudu.“ „Nep jde o žádnou rvačku,“ objasnil Carter s vážným vý
razem. „Ale m že to být nebezpečné, pokud se to neprovede
správn .“ „A proč bych to m la d lat?“ „Protože ty, Georgie,
disponuješ menší mocí než my. Tebe ne bude nikdo vyšet ovat a
nebudeš čelit následk m, jako bychom museli my. Je rozdíl mezi
tím, když n jaká zem vyhlásí válku, a tím, když ude í n jaká
malá odbojná frakce.“ „Výborn ,“ ekla jsem a op ela se na židli.
„Jsem frakce.“ Carter už se zase usmíval. „Copak nechceš
pomoct Dougovi?“ Po chvilce jsem odpov d la: „To víš, že chci.“
„Myslel jsem to vážn , když jsem ekl, že to m že být nebez
pečné, ale když budeme opatrní, vyjdeš z toho bez úhony.“
Pomyslela jsem na Dougovo černé zoufalství a lehkomyslné
chování. Pomyšlení, že ho ambrózie ničí, mi svíralo srdce. „Jo,
dob e. Ud lám to. A už jde o cokoli. I když to bude nebezpečné.“
Odmlčela jsem se. „Tak o co jde?“ Ani jeden z nich neodpov d l.
„Ale no tak! Nem žete čekat, že n co ud lám, když mi ne ek
nete, co to má být.“ „Bude to chtít p ípravu p edem,“ pov d l mi
Carter, který si vychutnával moje ohromení. Ale v jeho tvá i byl
ješt jiný vý raz… hrdost. Taková ta správná hrdost, když jste
p esv dčeni, že se n kdo chová správn . Ne ta špatná hrdost,
která dohání ke zbrklostem. „Dáme ti v d t, až bude načase.
Zajdu pak za tebou.“ Zašklebila jsem se. „Chápete, že tohle
nepovažuju za uspoko jivou odpov ?“ „A ty pochop,“ opáčil
Jerome, „že tohle je nejlepší odpov , kterou te dostaneš.“
Carter byl o n co milejší. „Do té doby se m žeš pokusit zís kat
p ístup k tomu dodavateli. Nakonec budeš mít co do čin ní s ním.
Dál koketuj s Alekem. D lej, co musíš.“ P ikývla jsem. Koketovat
bych svedla i v polospánku. Ulevilo se mi, že jsem zase ve
známých vodách.
Poté, co jsem se s nimi rozloučila, jsem hodila akci ambrózie za
hlavu a zašla jsem k Sethovi. M li jsme domluveno, že si za
hrajeme scrabble. Slíbila jsem, že tentokrát už nebudu podvád t,
ale p edpokládala jsem, že to bude záviset na tom, jak dalece se
ocitnu v úzkých. Ale když jsem dorazila, Seth nebyl zrovna v ná
lad na hru. Sed l v ložnici u stolu a se svrašt lým obočím zíral
na moni tor, jako by ho cht l silou v le p inutit, aby pro n j n co
ud lal. V d la jsem, že má v byt pracovnu, ale ta byla zatím
plná nevy balených krabic, takže mu prozatím k pracovním
účel m sloužila ložnice. Vše nezbytné m l na jednom míst .
Kdyby byla u ložnice ješt koupelna, pravd podobn by nikdy
nevycházel. „M žeš mi dát… asi tak… hodinku?“ zeptal se
nep ítomn , když zaznamenal, že jsem p išla. Ani se na m
nepodíval. „Mu sím dokončit tuhle kapitolu.“ To byl diskutabilní
požadavek. I kdybych byla ochotná dop át mu ješt hodinu, stejn
by potom psal dál. To už bych spíš po hnula horou, než odtrhla
Setha zprost edka psaní p íb hu. Ale už jsem si zvykala. Políbila
jsem ho na tvá a odebrala se do oprav dové pracovny, kde jsem
cht la najít n co ke čtení. Ale prodírat se t mi krabicemi bylo dost
náročné. Když už jsem n kolik vy prázdnila, rozhodla jsem se, že
bych mohla pokračovat a ud lat tu práci po ádn . Vybalila jsem
všechny krabice, i ty v obýváku. Nepočítala jsem, kolik knih jsem
objevila, ale bylo jich hodn . Moje instinkty z knihkupectví mi
velely rozt ídit je do kategorií, což samo o sob bylo dost
zdlouhavé. Když jsem se pak uprost ed práce zastavila, zjistila
jsem, že uplynuly už skoro t i hodiny. Vstala jsem, protáh la se a
vrátila se do ložnice. „Ahoj,“ ekla jsem. „Tu tvou hodinku už jsme
p etáhli.“ Dál psal. Vyzula jsem si jeden sandál a vykouzlila si
vínový lak na neh tech. Pak jsem mu p ejela chodidlem po noze.
Nadskočil. „Hej!“ „Promi , že ruším, ale pot ebuješ se najíst, nebo
se složíš a upadneš na klávesnici.“ „Nebylo by to poprvé,“
poznamenal. Očima t kal všude mož n a hrozilo, že je up e op t
na monitor, a tak jsem do n j znovu strčila nohou. Povytáhl obočí
a chytil m za chodidlo, až jsem málem upadla. Posadil si m na
klín. „Víš, tvoje prsty na nohou nejsou zase tolik p esv dčivé.
Není to tak, že bych s nimi cht l mít sex nebo d lat n co podobn
ujetého. Jen se mi prost líbí. Takže si nemysli, že s nimi
dosáhneš všeho, co se ti zamane.“ Vykroutila jsem se mu. „ íkej
si, co chceš. Mám na tebe novou páku. Takže utrhneš se aspo
na chvíli, že bychom n kam zašli na veče i?“ Ukázalo se, že ne,
ani p es moje provokování. Zklamaná jsem objednala pizzu. Jedli
jsme spolu a povídali si, ale oba jsme byli myšlenkami jinde. On
uvažoval nad svými postavami a já jsem p emýšlela o ambrózii.
Najednou jsem se začala smát. „Co je?“ dotázal se p ekvapen .
Pov d la jsem mu o ambrózii a o tom, co dokáže. Ty novin ky ho
ohromily, ale už m l dost času p ivyknout si na mnoho
nevídaných nadp irozených v cí, které se na sv t d jí. Svoje vy
práv ní jsem ukončila tím, že Carter a Jerome s tím n co ud lají.
Už jsem se ale nezmínila, že to bude nebezpečné a že v tom taky
budu muset sehrát svou roli. Zase jsem mu n co zatajila, jenže mi
p ipadalo nesmyslné ho znepokojovat, když zatím neznám
podrobnosti. „No prost jsem se smála, protože jsem si
p edstavila, co bys d lal ty, kdyby sis vzal ambrózii,“ ekla jsem
mu. „Co je na tom tak legračního? Možná bych ze sebe vychrlil
knihu za týden.“ „Jo, ale už bych t nikdy nevid la. Nekoupal by
ses, ani by sis nest íhal vlasy. M l bys je až do pasu, stejn jako
vousy. A sed l bys tu potm v tričku s Punky Brewster.“ „To není
legrační. Takhle plánuju strávit d chod. A navíc, kdy bych m l
p íštích padesát let strávit v jednom tričku, vybral bych si to s
Flesh Gordon.“ Zamračil se uprost ed žvýkání. „Celá ta
p edstava, že Doug v problém vyvolala magie…“ Zavrt l hlavou.
„Je to šílené. A d sivé. Vážn mu dokážou pomoct?“ „Ud lají to,
pokud to bude v jejich silách. Hlavn Carter.“
„Vždycky jsi v n j vkládala velikou d v ru. Vzhledem k okol
nostem je to dost ironické.“ Asi ano a po ád mi to p ipadalo
nezvyklé. Asi jsem si začínala uv domovat, že p estože pat ím k
Jeromov part , Carter posled ní dobou stojí na mé stran .
Usmála jsem se na Setha. „No, kdybys nemohl d v ovat
and lovi, tak komu?“ Po veče i ho op t zavolala múza a já jsem
ho nechala jít. Múze jsem vzdorovat necht la. Uvažovala jsem,
jestli by Seth v bec mohl chodit s ženou, která by nemilovala jeho
knihy. Jen velmi málo žen by se asi smí ilo s takovou konkurencí.
Ostatn i pro m to n kdy bylo t žké. Už tak bylo obtížné, že Seth
nerad provozuje činnosti vyžadující pohyb, jako t eba tanec.
Uv domovala jsem si, že m zanedbává pro vyšší dobro, a tak
jsem se vrátila k t íd ní knih. P i téhle činnosti mi z stávala po
lovina mozku volná na úvahy o problému s Alekem a o tom, jak se
dostanu k tomu jeho tajemnému dodavateli. Zastihnout takhle
večer Douga není nikdy jednoduché, ale uvidím se s ním zítra v
práci. Už jednou mi nabízel Alekovo číslo, tak doufám, že mi ho
zítra dá. Asi ve dv ráno jsem skončila s t íd ním a rovnáním
knih. Všechny byly srovnané bu v pracovn , nebo v knihovničce
v obýváku a označeny žánrem a jménem autora jako v Emerald
City. V pracovn konečn vzniklo místo na st l. V ložnici Seth
po ád ješt psal a jediné sv tlo tam vydával monitor. Znovu jsem
ho políbila na tvá a unavená usnula v jeho posteli. O n kolik
hodin pozd ji m probudil polibek na tvá . „Ahoj,“ zamumlala jsem
rozespale a pokusila se Setha stáhnout k sob do postele.
„Podn cuješ m ke zvláštním nápad m.“ Sklonil se ke mn a dal
mi pusu na nos. Ranní sv tlo prosv covalo jeho rozcuchané
vlasy m d ným odstínem. Tvá e m l jako obvykle zarostlé
strništ m. Díval se na m a usmíval se. „Tys mi srovnala knihy.
Všechny.“ „Musela jsem. Panebože. Kdyby n kdo z Emerald City
zjistil, že jsem to tak dlouho zanedbávala, vyrazili by m .“ Schoulil
se vedle m a jednou rukou m objal. „Ty jsi na m tak hodná,
Thetis. A já se občas chovám jako idiot.“
„P esta si d lat srandu z mého oblíbeného spisovatele, nebo t
shodím z postele.“ „Myslím to vážn . O n kolik p ítelky jsem
p išel kv li men šímu proh ešku, než byla ta dnešní noc.“ „Nebyl
jsi zase tak špatný. Už jsem t vid la v horším stavu.“ Nap l jsem
se posadila. „Hele, kolik t ch p ítelky jsi vlastn m l?“ Kolem očí
se mu objevily vrásky od smíchu, takže vypadal ješt roztomileji.
„P ísahám, že všechny jen kv li poznatk m do knihy.“ íkala
jsem si, že ironií osudu vždycky skončím s n ja kým um lcem.
P ed dávnými časy jsem byla vdaná za muže, o kte rém bych
p ísahala, že svou hudbu n kdy miloval víc než m . A b hem
staletí se stejný scéná zopakoval s n kolika další mi smrtelníky.
Vzpomn la jsem si na svoje úvahy z p edchozího večera a d lala
si starosti, aby Seth zase nevytáhl tu starou zele nookou p íšeru
žárlivost. „Jak ta kapitola dopadla?“ zeptala jsem se a rozcuchala
mu vlasy ješt víc. „Dob e. Dokonce výborn .“ Obda il m
roztomile pobaveným pohledem. „Asi bys… Asi bys necht la číst
rukopis, když na n m pracuju, co? Vid t, jak ten proces
postupuje.“ Strnula jsem, když mi došlo, jak vzácný dar mi nabízí.
Seth už mi d íve ekl, že nikdy nedává nikomu číst své rozepsané
ro mány. Necht l žádnou zp tnou vazbu, která by mohla ovlivnit
jeho tv rčí práci. Až když vše dopsal a m l dojem, že je román
dokonalý, dal ho konečn p ečíst svému redakčnímu týmu. To, že
to te nabídl mn , m vzrušovalo i dojímalo. „Ne,“ pousmála jsem
se. „Ale d kuju. Nechci ti narušovat tv j obvyklý cyklus. Ale
možná… možná kdybys m l n jaký kus už hezky upravený a
p ipravený k odeslání, tak bych se na to podí vala.“ P ikývl a
oplatil mi úsm v. Prob hlo mezi námi n co, co ne m lo nic
společného s rukopisy ani t íd ním knih, ačkoli ob ty hle v ci ten
pocit vyvolaly. „Tady,“ ekl a vstal. Otočil se k nedaleké židli a
zvedl z ní tác, kterého jsem si dosud ani nevšimla. „Včera v noci
jsi m krmila ty.“ Podívala jsem se na tác, který mi položil na klín.
Palačinky se smajlíky polité javorovým sirupem. Dobrá silná káva.
Dokonce i malá vázička se dv ma purpurovými kosatci. Seth m l
slabost pro kv tiny purpurové barvy. Dotkla jsem se jednoho
hebkého okv tního plátku. „Tyhle jsi nem l v kuchyni. Musel jsi
vstát brzy a vyrazit ven.“ Zavrt l hlavou a zatvá il se stydliv .
„V bec jsem nešel spát.“ Ani m nep ekvapilo, že zatímco jsem
jedla, Seth se svalil ve dle m a okamžit usnul. Dojedla jsem tu
luxusní snídani, umyla nádobí a odešla do práce. Sethovi jsem
nechala vzkaz, že mu pak zavolám. V knihkupectví už jsem byla
zvyklá na absenci Paige a Warre na, takže mi p ipadalo, že už tu
ani nepracují. Hned jsem zašla za Dougem, a jak jsem doufala,
dal mi Alekovo číslo. Samoz ejm se to neobešlo bez vtípk na
m j účet. P i ob d jsem zavolala Alekovi a netušila, jestli ho
zastihnu doma. Ale byl tam a zn l dost nadšen , že m slyší.
Ano, ano, samoz ejm , že mi toho m že sehnat víc. Je tak rád,
že se mi to líbí. Dal mi adresu kavárny, kde bude, a domluvili jsme
se, že se tam sejdeme, až skončím v práci. Dorazila jsem tam p t
minut po skončení sm ny. Kavárna vypadala naprosto normáln ,
nic temného ani zlov stného. St ží místo obvyklých sch zek
drogových dealer . Aleka jsem zahléd la vzadu u stolu a byl tam s
ním ješt n kdo. Necht la jsem je rušit, a tak jsem si stoupla do
fronty k pultu, abych si objednala moka. Alek v společník byl
mladík, dokonce mladší než on. Tipova la jsem ho tak na
osmnáct. A byl krásný. Tmav blond vlasy m l stažené do
krátkého culíku a m l výrazné rysy v obličeji. Když se usmál
n jaké Alekov poznámce, ukázal dokonale bílé zuby, kte ré se
vyjímaly v jeho opáleném obličeji. Vypadal jako z reklamy. Ale
žádný herec z n j asi nebude, když takhle zahazuje sv j život.
Alec sáhl do kapsy a dal mu sáček. Ve tvá i toho zlatého chlapce
se objevil výraz úlevy a vypadal – pokud to bylo v bec možné –
ješt atraktivn ji. Odešel. Vztekle jsem popadla svou kávu, usedla
na jeho místo a p inutila se k p átelskému úsm vu.
„Ahoj,“ pozdravil m Alec zjevn v dobrém rozpoložení. „Ne máš
pon tí, jak jsem rád, že t zase vidím. Vypadáš sexy jako vždy.“
„Díky. Jak to jde?“ „Te úžasn .“ Široce se usmál. „Skv lý den.“
Naklonil se ke mn . „Takže? Co ty na to?“ Odložila jsem šálek a
nahodila výraz úžasu. „M l jsi pravdu… Bylo to nádherné. Jako
bych byla…“ Rozhodla jsem se, že nedo statek slov zap sobí víc,
než kdybych se snažila popsat n co, co jsem nezažila. On ale
m j nedostatek slov nadšen doplnil. „Lepší než kdy jindy? Bylas
taková, jaká jsi m la být?“ „Ano,“ vypravila jsem ze sebe bez
dechu. „Musíš mi dát další dávku.“ „To m žu.“ Sáhl do své
magické kapsy. Objevil se další smr tící sáček a mn po zádech
p ejel mráz. Škádliv držel krystalky z mého dosahu. „Víš, že čím
víc je bereš, tím je to lepší? Jsi na to p ipravená?“ Toužebn jsem
hled la na sáček a pak zase na n j. „Nemáš toho víc? Chci ten
sáček…, ale tohle mi stačit nebude. Pot ebuju toho hodn .“
„Zpomal. Víc než ten jeden sáček nepot ebuješ.“ „Já vím, ale
tohle mi vystačí tak na den dva, ne?“ Oči se mu zaleskly. „Už si
d láš velké plány, co? V tšina lidí se pro to nenadchne tak
rychle.“ Skousla jsem si ret. Necht la jsem vzbudit podez ení.
Uva žovala jsem o svých vlastnostech a snažila se p ijít na n co
ase xuálního, co by se mnou ambrózie mohla ud lat. Odpov mi
dal Alek v p edchozí klient. „Je to zvláštní. Znám jednoho kluka z
modelingové agentury a vždycky m obletoval. Ale vid la jsem ho
včera, když jsem si dala tohle…, a bylo to… já nevím. Nemohl se
m nabažit. Cht l, abych se vrátila na n jaké d ležité focení.“
Stiskla jsem Alekovi paži. „Nechápu, jak to funguje… Možná je to
náhoda. Nevím. Ale chci toho víc. Myslím, že to pot ebuju, aby mi
vyšla tahle práce. Musíš mi pomoct. Nebo m vezmi ke zdroji.
Zaplatím. Ud lám cokoli.“ Jeho výraz mi napov d l, že jsem ekla
p esn to pravé.
„Není to náhoda,“ prohlásil samolib . „A seženu ti toho víc.“
Vydechla jsem úlevou. „Slibuješ? Velikou zásobu?“ „Slibuju. Zatím
si vem tohle.“ „Co jsem dlužná?“ „Nic.“ „Ale no tak. P ece to není
zadarmo.“ P estala jsem mu úporn svírat paži a dala do toho víc
n hy a smyslnosti. „Už jsem ti ek la…, že ráda zaplatím… jak
jenom budeš chtít…“ Povzdechl si, zamyšlen na m pohlédl a
pak mi krátce p ejel prstem po ruce. Rychle se zase odtáhl. „Já
vím. Chceš toho hod n ? Tak za to budeš muset zaplatit. Vezmu
t za týpkem, který mi to dodává, a ty pak m žeš zaplatit jemu.“
„Co to bude stát? Kolik budu pot ebovat?“ V očích mu zablesklo
cosi, co jsem si nedokázala nijak vyložit. „Te už jsi dostala, co
pot ebuješ. M žeme se sejít zítra večer?“ Zaváhala jsem. Carter
íkal, že pot ebujeme n jaký čas na p í pravu, než se setkám s
dodavatelem. Tohle je p íliš brzy. „Už n co mám,“ ekla jsem mu a
snažila se, aby to vyzn lo lítostiv . „Co pozít í večer?“ Netvá il se
na to nadšen . M l stejný výraz, jako když jsem si tu první dávku
necht la vzít hned p ed ním. Posledn ale naléhal, protože byl
zv davý. Te vypadal až panicky úzkostliv . Uva žovala jsem, jak
náročný asi jeho pán je. „D ív by to bylo lepší. Stejn to tak
dlouho nevydržíš, když o to tolik stojíš už te .“ Trvala jsem na
svém. „Když ono to fakt nejde.“ Po dalším p emlouvání nakonec
souhlasil a domluvili jsme se, kdy a kde se pozít í setkáme. Když
jsem se zvedla, ješt m upozornil: „Kdybys to nevydržela,
zavolej mi i d ív. Tady máš moje číslo na mobil.“ „Dob e, díky.“
„Hej,“ k ikl za mnou, když už jsem odcházela. „Hodn št stí s
focením.“ Na okamžik jsem nechápala, o čem to mluví. Pak jsem
si vzpo mn la na svou údajnou práci v modelingu. Usmála jsem
se a po d kovala mu. Odešla jsem a v duchu jsem se smála. Ze
všech t ch lží, co jsem mu napovídala, byla jedna v c pravdivá.
Opravdu m čeká focení. Dnes večer m Bastien bude fotit pro
Setha.

16
Už pot etí jsem zazvonila u Bastienových dve í a pak se nevrle
podívala na d m. Kde sakra je? P išla jsem sice o chvilku d ív,
než jsme m li domluveno, ale ne s žádným extra p edstihem.
Vztekle jsem do dve í kopla, když jsem si p edstavila Bastiena,
jak asi zrovna tiskne v náručí n jakou domácí pipku a ta blažen
lapá po dechu. „Není tu,“ ozval se poblíž chladný hlas. Ohlédla
jsem se a spat ila Danu s malým pejskem na vodítku. Vypadal
jako pro dukt n jaké tragické nehody v továrn na bavlnu. „Hezký
pejsek,“ ekla jsem. „Pat í mojí sest e. Já ho te pár dní hlídám.
Nechceš se s námi projít?“ Ne, ale onehdy jsem si slíbila, že
prozkoumám Danino uva žování, abych objevila zp sob, jak
pomoct Bastienovi, a tohle mi p ipadalo jako dobrá p íležitost.
Taky by m nejspíš zabil, kdyby zjistil, že jsem promrhala šanci
vytáhnout z ní n jaké informace. Srovnala jsem krok s Danou a
tou nadýchanou koulí. V duchu jsem si posté gratulovala, že jsem
dost chytrá, abych si po ídila kočku, a ne psa. Tutu – ano, tak se
jmenoval – pobíhal kolem s vy plazeným jazykem. Černýma
očkama koukal na všechny strany a radostn hopsal a v bec mu
nevadilo, že si na mokré cest ušpi ní bílé tlapky. „Jak to
pokračuje s tou demonstrací?“ zeptala jsem se, když jsme
vyčerpaly téma psi. „Výborn . P ekvapuje m , žes o tom ješt
neslyšela ve zprávách. Média se o to hodn zajímají.“ „Moc se na
zprávy nedívám.“ Sd lila mi místo a čas. „Myslíš, že p ijdeš?“
„Obávám se, že ten den jsem zrovna v práci,“ odpov d la jsem
automaticky. Dana m obda ila v doucím pohledem. „Tabitho,
mám dojem, že s tím tak docela nesouhlasíš.“ Má ten dojem?
Odvrátila jsem pohled a v duchu bojovala sama se sebou, jestli jí
íct od plic sv j názor, když tím zp sobím problémy Bastienovi.
Nakonec jsem se rozhodla zareagovat n čím, co zn lo zhruba
jako pravda. „Jenom si myslím…, že se na to dá pohlížet z mnoha
úhl pohledu. To je všechno.“ „To je v po ádku, že nejsi jistá.“ To
m od ní ohromilo. „Vážn ?“ „Samoz ejm . Proto existují skupiny
jako je VPZRH. Aby ti pomohly uvid t pravdu.“ Potlačila jsem
odfrknutí. Na okamžik už jsem si myslela, že m snad p ekvapí
otev enou myslí. Znovu zavládlo ticho. „Takže,“ začala po chvíli,
„o čem jsi tedy p esv dčená?“ „Ehm, jak to myslíš? Co se týká
homosexuality? Nebo s atk homosexuál ?“ „Obojího.“ M j
názor je takový – a si každý vezme, koho chce, a hotovo. V lásce
neplatí žádné p edpisy a nedá se tvrdit, že je n co špatné. Jenže
Daniny názory na tohle téma vycházely z náboženského základu
a já vím líp než kdokoli jiný, že diskutovat o tom, co je z hlediska
víry správné a co špatné, nemá smysl. „Jenom si nejsem jistá, že
si člov k m že vybrat, kdo ho bude p itahovat,“ objasnila jsem,
což nebyl žádný útok na její p esv d čení. „Takže mi p ipadá
zvláštní mluvit o ,pomoci‘ lidem, kte í nic nenad lají se svou
p irozeností, a už je ta p irozenost správná nebo špatná.“ „Takže
si myslíš, že homosexualita je vrozená?“ Nedokázala vlídným
tónem zakrýt opovržlivé p ekvapení. „U n kterých lidí ano.
Myslím, že n kte í se zapletou do… ehm, sexuálních aktivit se
stejným pohlavím jenom pro zábavu, ale ostatní to mají biologicky
dané.“ M la jsem dojem, že Dana by sexuální aktivity se stejným
po hlavím rozhodn nepopsala jako zábavu, ale bylo mi hned líp,
když jsem ekla sv j názor. „Vyjád ila ses velice dob e,“ uznala. „I
když s tebou nesou hlasím.“ Hlasit jsem se rozesmála a ona m
zpražila podivným pohle dem. „Ani jsem nečekala, že bys se
mnou souhlasila,“ vysv tlila jsem. Znovu jsme zmlkly a já si
vzpomn la, že bych z ní m la pro Bastiena vytáhnout, co pokládá
za romantické. „P ála bych si, abych si mohla vybrat, kdo m
bude p itaho vat,“ ekla jsem zčistajasna. Začala jsem s osobními
záležitostmi, což bylo netypické jak pro Tabithu Hunterovou, tak
pro Georginu Kincaidovou. Dana se zatvá ila pat ičn
p ekvapen . „S p ítelem ti to nekla pe? Jakže se jmenuje? Sven?“
„Seth,“ opravila jsem ji a bylo mi všelijak z toho, že ho zata huju
do téhle krycí historky. M j vztah se Sethem momentáln
fungoval skv le, ale musela jsem lhát. „Je hodný a já ho mám
ráda…, ale na romantiku ho moc neužije.“ „Aha,“ poznamenala
neutrálním tónem. „Jsem snad blázen? Chci toho snad p íliš?
Možná bych se m la zam it na jiné v ci.“ „Co považuješ za
romantiku?“ „Nevím. Občas pohlazení, drobná gesta, která ti dají
najevo, jak jsi pro n j d ležitá a jak moc mu na tob záleží.“
Kosatce a pa lačinky se smajlíky. „Co ty považuješ za romantiku?“
Pokrčila rameny. Už jsme obešly kolečko a pomalu se vracely k
Bastienovu domu. „Dnes už mi romantika nep ipadá d ležitá,“
p iznala. „Ani já, ani Bill na to nemáme čas.“ „Aha.“ „Není to
špatné. ekla bych ale, že mnohem d ležit jší než povrchní
roztomil stky je schopnost sblížit se s n kým. Otev en s ním
mluvit a sdílet s ním svoje pocity. V d t, že cítí totéž.“ „Aha,“ ekla
jsem zase, tentokrát p ekvapen . Její poznám ka skoro dávala
smysl. V určitém ohledu to vlastn byla obdoba Sethova názoru
na up ímnost ve vztahu. Skousla jsem si ret a pokračovala. „A
co… vzájemná p itažlivost a sexappeal?“ Dlouze na m pohlédla.
„Co s tím?“ Pokrčila jsem rameny. „Ne vždycky to s ním cítím.“
Lhá ko, lhá ko! Kalhotky máš pokaždé v jednom ohni. „Mám na to
špatné názory? Co je podle tebe sexy?“ Trvalo jí dlouho, než
odpov d la. „Nevím.“ Když jsme se p iblížily k domu, ve dve ích
už stál Bastien. Mával nám na pozdrav. „Zdravím, dámy.“ Tvá il se
ohromen a pot šen , že nás dv vidí spolu. Dana mi
pod kovala za společnost, odmítla Bastienovo auto matické
pozvání a zamí ila ke svému domu. Jakmile byla pryč a my jsme
sed li v aut a jeli na focení, pov d la jsem mu, o čem jsme se s
Danou bavily. „Ona neví, co je sexy?“ vyk ikl. „To m v podstat
prosí, abych ji zneuctil. Hmm. A Bill není romantik. To m
nep ekvapuje. Myslíš, že lhala, když ti ekla, že jí to nep ipadá
d ležité? Že to byl takový obranný mechanismus?“ „Nevím.
Možná. Ale i kdyby jí romantika chyb la, p íliš mno ho
p ehnaných gest by v ní rozblikalo varovné kontrolky. Není
hloupá. Je pot eba s ní mluvit vážn .“ „Takže to s tím va ením je
dobrý nápad. U toho se dá hodn mluvit.“ „Asi jo.“ Ne ekla jsem
mu, že mám o účinnosti téhle meto dy vážné pochyby. Up ímn
jsem netušila, co víc by mohl ješt ud lat. Pro úsp ch focení
jsme se rozhodli ud lat maximum. Jeli jsme do centra do hotelu
Andra, což bylo jedno z nejhezčích míst ve m st , p estože
zvenčí p sobil hotel obyčejn . Bastienovi se n jakým zázrakem
poda ilo zamluvit nám prakticky ze dne na den takzvané
královské apartmá. Bylo v tší, než bylo nutné, ale jeho nejv tším
lákadlem – aspo pro m – byla naprosto úchvatná, dokonale
sexy postel. Stála v romanticky nasvíceném výklenku, m la čelo z
lakovaného černého d eva a byla p es ni p ehozena purpurová
pokrývka. P sobilo to temn a smysln . Jakmile jsme za sebou
zav eli dve e, zm nili jsme podoby z Mitche a Tabithy. „Už jenom
tahle postel,“ prohlásil Bastien, „by ty fotky pro dala. No dob e –
postel a tvoje nahé t lo. Ale je to opravdu výzva.“ Prohlédl minibar
a namíchal nám martini, které jsem do sebe žízniv kopla.
Najednou jsem z toho focení dostala daleko v tší strach, než
bych čekala. „Tak si obleč n co sexy a natáhni se na postel,“ ekl
Bastien, jako by vycítil mou nervozitu. Nevzala jsem si s sebou
žádné oblečení, a tak jsem si ho vy kouzlila. Začala jsem s
jednoduchou černou noční košilkou. Byla výjimečn krátká, s
výjimečn hlubokým výst ihem. P ipadalo mi to jako sázka na
jistotu. Bastien m naaranžoval na postel v jaké si lenivé póze,
rozcuchal mi vlasy a požádal m , abych našpu lila rty. „Fleur,
m lo by to p sobit, jako že když si v dohledné dob nevrzneš,
budeš z toho hodn , hodn znechucená. Na to muži letí.“ Moje
obavy se pozvolna rozplývaly. Bastien mi íkal, jakou pózu mám
zaujmout a jak se mám tvá it, a vše zachycoval na sv j digitální
fo ák. Nafotili jsme toho hodn . Na n kterých fotkách jsem byla
úpln nahá a nic neskrývala. U jiných jsme usoudili, že pouhý
náznak nahoty bude p sobit provokativn ji. T eba náho dou
spadlé ramínko košilky, která mi pak tém odhalovala a dro.
Nebo pr svitná podprsenka a kalhotky, které m zakrývaly, ale
p itom odhalovaly. Na všech fotkách jsem se netvá ila hladov po
sexu. Na n kte rých jsem p sobila elegantn a dokonale, ani
vlásek jsem nem la tam, kde by být nem l. Na jiných jsme se
rozhodli pro rozcu chané vlasy a divoký dojem. Taky jsme se
neomezili jenom na postel, i když byla úchvatná. Pózovala jsem u
oken, na pohovce, v koupeln , ve van . Díky své práci jsme m li
oba smysl pro to, co je sexy a sv dné. Ale i tak jsme si radši pro
inspiraci p inesli pár katalog se spodním prádlem a časopis pro
dosp lé. Čas od času jsme si ud lali pauzu a vážn se zamýšleli
nad každou novou pózou. Celkem vzato, byla to vyčerpávající
d ina, ale Bastien dál ener gicky pokračoval jako skutečný
profesionál. A v určitém bod už jsem ani nepot ebovala, aby m
vedl. Uv domovala jsem si, že jsem sexy, a bylo snadné na tu
strunu hrát, hlavn když jsem v d la, že si Seth pak bude
všechny ty fotky prohlížet.
Když Bastien zaplnil celou pam ovou kartu, prohlásili jsme
focení za skončené. Natáhl se vedle m na postel, zavolal poko
jovou službu a objednal další martini, protože to z baru už nám
došlo. P inesli nám ho a my si vychutnávali zasloužený odpoči
nek a popíjeli. „Díky, Basi,“ ekla jsem mu a dotkla se jeho paže.
„Jsi dobrý p ítel.“ „To je snadné, když jsi tak hezká. Čeká t ale
nelehký úkol, až si je budeš chtít nechat vytisknout. Jestli je
odneseš do obchodu, už je zpátky nedostaneš.“ O tom už jsem
taky uvažovala. „Hugh má hypermoderní ko pírku. Vytisknu si je u
n j,“ ekla jsem. „I když ten si jich asi taky pár nechá.“ „To bych
mu nezazlíval.“ Bastien odložil sv j drink a p ekulil se ke mn .
Tvá il se pro zm nu vážn a mluvil s citem. „Jsi krás ná žena,
Fleur, a to n co znamená, když navíc dokážeš dokonale dbát o
sv j vzhled. A nejde jen o fyzickou stránku, i když ta je moc
p kná. Máš n co tady.“ Poklepal mi na hru . „N co v elého,
smyslného a krásného, co z tebe vyza uje. Poznal bych t v ja
kémkoli t le na jakémkoli míst .“ Š astn jsem se k n mu
schoulila. „Jsem ráda, že jsi tady, i když je to kv li zmatk m s
Bartonem a Danou. Ale tenhle tv j malér napravíme. Slibuju.
Nedovolím, aby t poslali na n jaké p íšerné místo.“ Zvlnil rty do
škádlivého úsm vu. Z jeho tmavých očí vyza o valy city, které se
nepochybn zrcadlily i v mém pohledu. Najed nou se ke mn
sklonil a políbil m . Teda. Nebyl to zrovna kamarádský polibek,
jaký si obvykle dáváme. Tohle byl hluboký a erotický polibek. Rty
m l jako samet a jazy kem pomalu klouzal po mém. Byla jsem tak
ohromená, že jsem nedokázala d lat nic jiného než se tomu
polibku poddávat a vy chutnávat si ho celým t lem. Pak jsem se
vzpamatovala, odtrhla jsem se od n j a sedla si. „Co to sakra
d láš?“ Taky se posadil. Moje reakce ho evidentn p ekvapila.
„Co jako?“
„Políbils m . Doopravdy jsi m políbil.“ Smysln a provokativn se
usmál. Zachv la jsem se. Když na vás inkubus zam í sv j šarm,
vyvede vás to z míry, i když jste sukuba. „A co je na tom
špatného? Znamenáš pro m víc než kdokoli jiný na celém sv t .
Je to p irozené. Tohle jsme m li ud lat už dávno.“ Zavrt la jsem
hlavou a odtáhla se. „Líbilo se mi to tak, jak to mezi námi vždycky
bylo.“ „Jen proto, žes nevyzkoušela n co jiného. Podívej,
nežádám t , abys se mnou odjela vst íc zapadajícímu slunci.
Jsme p átelé. Vím to a líbí se mi to. Ale sama jsi ekla, že spát s
lidmi, na kte rých ti nezáleží, je únavné.“ „Jo, ale… nemyslím, že
zrovna tohle by bylo ešení.“ „Tak co je ešení?“ cht l v d t. „Spát
– nebo spíš nespat – se smrtelníkem, na kterém ti záleží?“ Vstala
jsem z postele. „To bylo kruté. A nijak to s tím nesouvi sí. Nechci,
abychom byli n co víc než p átelé, Bastiene. Sex akorát všechno
zamotá.“ Z stal na posteli a sledoval m . „Sex spoustu v cí
spraví. Už je čas, abychom si taky n co užili a nebyla to jen samá
práce. Byla by to terapie pro nás pro oba. Pot ebujeme to.“
Otočila jsem se a nep ítomn se zahled la z okna. „Já to ne
pot ebuju.“ „Vážn ne?“ Ale hlas, který se m zeptal, nepat il
Bastienovi. Byl to Seth v hlas. S vykulenýma očima jsem se
otočila. „Nech toho! Okamžit se prom zase zpátky!“ Bastien –
v Sethov podob – pohodln ležel s hlavou na polš tá ích. M l
na sob džíny a tričko s obrázkem kapely Whitesnake, p esn jak
by mohl být oblečen Seth. Vlasy m l rozcuchané. Dokonce zvládl
i ten jeho roztomilý roztržitý úsm v. „V čem je problém, Thetis?“
Rozb hla jsem se k posteli a cht la mu dát pocítit plnou sílu
svého vzteku, i když bych nejradši utekla. „Tohle není legrace!
Okamžit se prom zase zpátky!“ Sedl si a p esunul se na kraj
postele. „Ale no tak. Copak jsi to nečekala? Tohle je dokonalé
ešení všech tvých problém .“ „Ne, to není. To opravdu není.“
Zvedl se a došel ke mn . Nedotkl se m , ale zastavil se tak
blízko, až se mi z toho rozbušilo srdce. Z stala jsem tam stát jako
opa ená a nedokázala se ani pohnout. „Samoz ejm , že je.
Pokud si chceš Setha vyhnat z hlavy, tohle je zp sob, jak to
ud lat. Vždy po n m celou tu dobu vzdycháš a íkáš si, jaké by
to bylo, dotýkat se ho a být s ním. Tohle je tvoje šance. Tohle je
jediný bezpečný zp sob, jak si s ním m žeš d lat, co chceš, aniž
bys mu ublížila. Ud lej to te a v budoucnu si ušet íš trápení.“
Zavrt la jsem hlavou. Dokonce ani pusou jsem nemohla po
hnout. Zmítalo mnou p íliš rozporuplných pocit . Celý ten vý jev
byl neskutečný. Ohromující. P edevším jsem ale byla po ád v
šoku, že to Bastien v bec ud lal. V d la jsem, že je zt ešt ný,
ale tohle bylo p íliš dokonce i na n j. Na druhou stranu ale napo
dobil Setha do nejmenších detail , takže když jsem se na n j te
dívala, p sobil na m jako Seth. Všechno bylo nachlup stejné. Ta
roztomilost a dokonalost. Na Bastienov nabídce m ale nejvíc
omamovalo, že m l úplnou pravdu. Opravdu bych si s ním moh la
d lat, co bych cht la. Bylo to v lecčem nesprávné, ale nemohla
jsem pop ít, že m to láká. Dokonalé pokušení. „Nepodvedu
Setha.“ „Co znamená ve vašem vztahu podvád ní? Vždy jsi mu
ne ustále nev rná.“ „Tak teda nebudu jedním z tvých
dobyvatelských úsp ch ,“ vyšt kla jsem. „Fajn.“ Odčaroval si
tričko, takže jsem te vid la jen jeho p k ný holý hrudník. Vztáhla
jsem ruce a položila mu je na hru . Zjis tila jsem, že je skoro
dokonale hladká, až na pár sv tlých chloup k . „Snažíš se m
dobýt.“ „Tohle není žádné dobývání.“ „Dob e. Tak teda dej ty ruce
pryč.“ Zadívala jsem se na svoje ruce na jeho hrudi. Na Sethov
hru di. Byl tak teplý. Moje ruce se k n mu hodily. Oba jsme m li
sv t lou, jen lehce do zlatova opálenou ple . Dej ty ruce pryč. To
je všechno, co musím ud lat. Jenom musím pohnout rukama, od
stoupit a nechat téhle sm šné hry. Od návratu k normálu m d lil
jen vlásek…, ale p esto jsem se nedokázala ani pohnout. V d la
jsem, že to není Seth, ale ta iluze byla tak silná, že jsem si íkala,
že p esn takové by to bylo, kdybych se skutečn dotýkala jeho.
Bez p emýšlení jsem mu p ejela prsty po hrudi níž na b icho. Seth
nebyl žádný svalovec, ale byl štíhlý a t lo m l vypracované z
plavání a b hání. Už d ív jsem ho vid la jen v boxerkách. M l
silné svaly p esn tam, kde být m ly. Op t dokonalá iluze. Po
b iše jsem Setha už jednou v posteli pohladila, ale nikdy jsem si
nedovolila smysln ho prozkoumávat, jako jsem mohla te . Po
kračovala jsem a zkoumala všechny jeho linie a kontury. Ne ekl a
neud lal v bec nic. Ale kdykoli jsem vzhlédla, upíral na m ty své
hn dé oči plné žáru. Moje t lo na to reagovalo taky žárem. Díval
by se na m Seth takhle, kdybychom spolu mohli být?
P edpokládala jsem, že ano. V d la jsem, že pohlíží na sex jako
na vážnou v c, v čemž se lišil od svých postav. Bral by to velice
vážn . A taky jsem v ila – ačkoli jsem pro to nem la žádný
d kaz –, že by se choval stejn opatrn jako te Bastien a nechal
by m určovat tempo. Nic agresivního. Sjela jsem rukama níž, až
k okraji džín , zpod kterých vyku kovaly modré flanelové boxerky.
Vklouzla jsem prsty pod n a ta hle nebezpečná hra m
vzrušovala čím dál víc. Bylo tak omamují cí ocitnout se na dosud
zakázaném území. Ruce se mi začaly t ást. Se Sethem bych to
nikdy nenechala zajít tak daleko. Nedopustila bych, abychom se k
sob tak tiskli. Zvláš v tak nedostatečném oblečení. Rozum by
m varoval, že se m že stát n co nebezpeč ného. Ale Bastien
m l pravdu: dnes v noci se nic nebezpečného stát nem že.
Aspo ne v t lesném smyslu. Podívala jsem se na n j. Zrychlen
oddechoval. Jisk ilo to mezi námi. Byl úpln jako Seth. Bylo by to
tak snadné. Tak snad né p edstírat. Políbila jsem ho a
vychutnávala si jeho hebké rty a jazyk. Hladil m po zádech, po
holé k ži i p es hedvábnou látku. M la jsem na sob to, co p i
posledním focení – košilku s krajkovým vrškem slonovinové barvy
a r žovou hedvábnou sukýnkou. Líbala jsem ho čím dál víc a
podléhala té žhavé touze. Celou tu dobu m hla dil čist
neutráln , nevyužil p íležitosti a spíš nechával m , abych si
diktovala podmínky. Popadla jsem ho za ruce a p itiskla si je k
t lu. Cht la jsem v d t, jaké to je, p im t ho – Setha –, aby se m
dotýkal. Dala jsem si jeho ruce na boky a potom je p esunula ze
strany na stehna. Ponoukala jsem ho, aby mi vyhrnul košilku.
Ud lal to. Vyhrnul mi hedvábnou látku až nad adra a pak mi ji
p etáhl p es hlavu. Vydechla jsem, když jsem te p ed ním stála
úpln nahá a když m pak začal laskat po t le. Ty doteky byly
elektrizující, sršely životem. „Lehni si,“ ekla jsem a samotnou m
p ekvapil m j drsný hlas. Poslechl a já vlezla do postele za ním.
Obkročmo jsem si na n j sedla a sklonila hlavu, až ho polechtaly
moje vlasy, stejn jako ten večer u Terryho a Andrey. Seth. Mám
Setha. A m žu s ním d lat, co chci. Znovu jsem ho políbila,
tentokrát tvrd ji než p edtím. Jako bych v d la, že tohle m že
každým okamžikem skončit, a snažila se toho co nejvíc nabažit.
Nepatrn jsem se od n j odtáhla a znovu si dala na sebe jeho
ruce. „Nep estávej se m dotýkat.“ Vrátila jsem se k jeho rt m a
začala je n žn okusovat. Celou tu dobu m hladil, jak jsem
poručila. Pak zastavil ruce pod mými adry a vzáp tí je začal
laskat. Prsty mu zabloudily k mým už dávno vztyčeným
bradavkám. Nejd ív po nich lehce p ejel a po tom je stiskl s v tší
intenzitou. Vyk ikla jsem v návalu divoké tou hy a p esunula rty na
jeho krk. Líbala jsem ho a kousala, nedbala na to, že mu to
zanechá na k ži stopy. Jako bych si tím mohla Setha označit za
svého navždy. Nakonec jsem se od n j odtrhla, trochu se
nadzvedla na ko lenou a p itiskla si jeho ruku mezi nohy. Začal
m dráždit, aniž bych ho k tomu musela pobízet. Prsty mi klouzal
po klitorisu a zvyšoval tím už tak vzr stající touhu a spalující
pocity v podb išku. Jeho prsty se pohybovaly lehce, čemuž
napomáhala moje vlastní vlhkost. Slast byla čím dál v tší, až se z
ní stala tém agónie. Ale zarazila jsem ho d ív, než jsem
vyvrcholila a dosáhla uvoln ní. Zb sile jsem z n j co nejrychleji
servala džíny a boxerky. Ro zechv le jsem vydechla, když jsem
spat ila jeho dlouhé tvrdé mužství. Jako by to bylo to jediné, co
m m že udržet p i život . P itiskla jsem se k n mu a začala se o
n j otírat. Nechala jsem jeho penis, aby dokončil to, co začaly
jeho prsty. Ud lala jsem se tém okamžit , protože už jsem k
tomu nem la daleko. A než moje k e če začaly pozvolna pomíjet,
nechala jsem ho do sebe vklouznout a celou m naplnit, až jsem
m la dojem, že ze m v mém t le už nic nez stalo, jen on. Po ád
m nechával vést, ale i na n j to m lo účinek. T žce dý chal,
roztoužené rty m l pootev ené a očima m pobízel. A já… já jsem
se ztrácela. Nezáleželo mi na ničem jiném, než že je ve mn , tak
blízko, jak bych se kdy mohla k Sethovi dostat. Po ád mi
p ipadalo, že se musí n co stát, n co, co tohle ukončí. Nic se ale
nestalo. Byla jsem víc než dobyvatelkou. Brala jsem si, co jsem
cht la, aniž bych pomýšlela na následky. Pohybovala jsem se nad
ním a pokaždé jsem na n j tvrd do sedla, aby m probodl.
Rukama jsem ho tiskla k posteli, i když nevypadal, že by se
chystal odejít. adra se mi pohupovala, jak jsme do sebe naráželi
t ly, bradavky jsem m la tvrdé a rozcitliv lé. Kdykoli jsem na n j
dosedla, naše t la o sebe mlaskla a ten pra videlný rytmus
splýval s naším p erývaným oddechováním. Topila jsem se v
Sethovi, v jeho potu a dotecích. Jako bych byla z tekutého zlata,
rozplývala jsem se v n m. T lo m bolelo samou snahou být k
n mu co nejblíž. Nemohla jsem se ho nabažit a pohybovala jsem
se čím dál tvrd ji. V d la jsem p esn , jaký úhel pot ebuju k
vyvrcholení, a už jsem se ani nesnažila pozdržet vlny pulzující
rozkoše, které mi zachvacovaly celé t lo. Občas mezi námi
nepatrn zapraskala energie – ne ta obvyklá absorp ce, k jaké
dochází u ob tí, ale nevyhnutelné sdílení, jaké nastá vá mezi
inkubem a sukubou, dv ma stvo eními, jejichž t la jsou určena k
tomu, aby nasávala životní sílu. Cht la jsem Setha pohltit, vzít si z
n j tolik, kolik jenom m žu. Jiný úmysl jsem nem la. Čas ubíhal.
Moje t lo p ijímalo rozkoš nenasytn a opakovan . Znovu a
znovu jsem opakovala jeho jméno, n kdy jen šeptem, jindy jsem
ho k ičela. A pak už jsem byla tak vyčerpaná, že jsem se nemohla
ani pohnout. P estala jsem a málem jsem na n j upadla. Sotva
jsem popadala dech. Byl po ád ve mn a p ipravený, ale já už
byla celá od ená. V krku jsem m la sucho a bolavo. Celá pokrytá
potem jsem se nad ním sklán la jako zoufalé zví e, které práv
ukojilo sv j hlad a je mu jedno, kdo leží pod ním. Pozoroval m a
jednou rukou m pohladil po zpocené tvá i. Pak m na jakýsi
nevy čený signál p ekulil na záda, aby i on konečn vyvrcholil.
Chytil m za kotníky, dal si moje nohy p es ramena, klečel p ede
mnou a p irážel. Tiše jsem zasténala. P ipa dala jsem si jako z
želé a nedokázala d lat nic, než tam ležet a ne chatho, aby si se
mnou d lal, co chce. Ruce jsem m la za hlavou a opírala se o
černé čelo postele. Se zav enýma očima jsem si vy chutnávala
ten pocit, že si m Seth bere. Byla jsem slabá a vyčerpaná, ale
p esto jsem se cítila skv le. Otev ela jsem oči a dívala se na n j,
jak tvrd p iráží a konečn se dopracovává i ke své vlastní
rozkoši. Kv li mn to tak dlouho oddaloval a čekal, až nasytím
sv j chtíč. Te byl nenasytný on a zmoc oval se m tak, jak cht l.
Nakonec se zasténáním vyvrcholil, na okamžik zav el oči a p i
držoval si m . Když skončil, vyklouzl ze m a lehl si vedle m .
Chvíli jsme takhle z stali a potom si m drsn p ivinul k sob
zády. Oba jsme stále t žce oddechovali a tlukot našich srdcí se
po zvolna zpomaloval. Op ela jsem se mu tvá í o paži. Po ád
jsem se nemohla vzpamatovat ze sexu se Sethem, z toho, že byl
ve mn , že mi zničil t lo devastující rozkoší. Jednou rukou m
objímal a druhou m n žn hladil po vlasech. V tu chvíli jsem si
n co uv domila. Nevon l správn . Nemyslím tím, že by páchl, to
ne. Jen zkrátka nevon l jako Seth. Ten pot nebyl stejný. Nebyla v
tom ta lehká v n jablek, k že a pižma, žádná unikátní Sethova
v n . Von l jako Bastien. Taky to je Bastien, p ipomn la jsem si
konsternovan a v tu chvíli iluze pominula a kouzlo bylo zrušeno.
Nebyla jsem se Sethem, i když vypadal p esn jako on. Byla jsem
se svým kamarádem inkubem. „Prom se zpátky,“ zašeptala
jsem. „Co?“ „Prom se zpátky do své podoby.“ Neptal se proč a
vzáp tí už jsem odpočívala v Bastienov ná ručí. Nebyl to Seth,
uv domila jsem si s pocitem hrozivé otup lé prázdnoty, když mi
došla pravda. Pak už jsme nic ne íkali, jen jsme spolu po zbytek
noci z stali ležet v posteli. Já jsem ale neusnula. Celou tu dobu
jsem ležela s očima doko án a zírala do tmy.
 17
„Mám te vyv sit plakáty Lorelei Biljanové? Nebo mám počkat,
až sundáme ty s E. J. Putnamem?“ Vzhlédla jsem od faktur na
svém pracovním stole. Práv jsem p ečetla jednu adu čísel
p tkrát, aniž by mi dávala n jaký smysl. A s Tammiinou otázkou
se mi nevedlo o moc líp. Promnula jsem si oči. „Proč… bychom
m li čekat?“ Pokrčila rameny. „Nevím. Jen se mi zdá trochu
netaktní d lat reklamu jednomu autorovi, když tady bude mít
autogramiádu jiný.“ Mysl mi pracovala pomalu, pravd podobn
proto, že pouze p t procent své mozkové kapacity jsem používala
na d ní v knih kupectví. Zbytek se pokoušel n jak zpracovat tu
katastrofu, která se nazývala m j život. „Ehm… ne, na tom
nezáleží. Vyv s oba. Mezi autogramiáda mi je jen týden a
chceme, aby se publicita zam ila i na Biljano vou. Navíc si
nemyslím, že by spisovatelé kv li konkurenci n jak vyvád li. Na
to jsou moc malí páni.“ Tammi si prohrábla krátké zrzavé vlasy.
„No, já nevím. Jsou to um lci, a slavní. Zdá se mi to jako špatná
kombinace. Jsou oba temperamentní. Ne všichni spisovatelé jsou
jako Seth. I když bych se vsadila, že i jeho dokáže občas n kdo
po ádn vytočit.“ „Ješt n co?“ zeptala jsem se ost e a dala jí
jasn najevo, že náš rozhovor je u konce. „Prost pov s všechny
plakáty, jasné?“ P ekvapen na m pohlédla a odešla z
kancelá e. Když za se bou zav ela dve e, nechala jsem hlavu
klesnout na st l a zaúp la jsem. Tammi ve své pubertální naivit
ani netušila, jak se trefila. Stejn jako ona, i já jsem v ila, že by
Seth dokázal p kn zu it,
kdyby k tomu m l d vod. ekn me t eba, kdyby ho podvedla jeho
p ítelkyn .
Bastien m l pravdu, když ekl, že v mém pochybném vztahu se
Sethem je definice „nev ry“ dost volná, ale i já jsem si uv do
movala, co se za ni počítá a co ne. Tady nebyla žádná šedá zóna.
Žádné balancování na hran . Prost jsem to t žce pod lala.
Uv domovala jsem si to, už když jsem tam s Bastienem ležela.
Po bezesné noci jsem od n j za svítání odešla a taxíkem se
vrátila dom do Queen Anne. Celé t lo m po ád bolelo. Necht la
jsem s ním mluvit. Spal tak tvrd , že se v bec nevzbudil, když
jsem odcházela. Jeho netížily výčitky sv domí. Ale já? M j pohár
viny p etékal. A nejen to, musela jsem se rozhodnout, co si s tím
chaosem počnu: mám to Sethovi íct, nebo ne? Celý den v práci
jsem se tím užírala. Co se stalo, stalo se a te nemá cenu dlouze
se tím trápit. Zam ila jsem se na budouc nost. Seth našt stí
dneska pracoval doma, což mi trochu pomohlo. Byli jsme
domluveni, že se sejdeme večer, ale než k tomu dojde, mám dost
času na to, abych n co vymyslela. Cokoli. Jenže když jsem po
práci p išla dom , nebyla jsem k odpov di o nic blíž než ráno.
Bylo mi bídn . Vzala jsem si propisku a papír a usedla ke sto lu v
kuchyni. Aubrey okamžit vyskočila na st l, rozvalila se mi p es
polovinu papíru a pozorovala m . Odstrčila jsem ji a napsala si
bilanci: NE íCT SETHOVI Pro: Vše bude pokračovat, tak jak to
je, nebude naštvaný. Proti: Moje výčitky sv domí úpln zničí
up ímnost mezi námi. Na chvíli jsem se nad tím zamyslela a
p ekvapilo m , že t ch d vod pro a proti není víc. Bylo to takhle
jednoduché. Pod to jsem napsala druhou možnost. íCT
SETHOVI Pro: Správná v c Proti: P iznám, že jsem idiot, budu
emočn na dn , rozejdeme se a já toho budu doslova v čn
litovat a trápit se.
Zvedla jsem propisku a dívala se z jednoho seznamu na druhý.
„Tohle nic nevyjasnilo, Aubrey.“ Abych ulevila své frustraci, mrskla
jsem propiskou kamsi do obýváku. Aubrey to se zájmem
sledovala, a jakmile propiska dopadla, rozb hla se za ní, aby ji
ulovila. „Co pot ebuješ íct Sethovi?“ „Ježíši!“ vyk ikla jsem a
nadskočila leknutím. Odnikud se zje vil Carter a te stál vedle
stolu. Tvá il se jakoby nic. M l na sob černé tričko s krátkými
rukávy, pod ním šedé tričko s dlouhými a stejné džíny, které nosí
už posledních n kolik desetiletí. „Tohle už ned lej, jasné?“ vyčetla
jsem mu. „Klepání nepat í k dávno za pomenutým dovednostem.“
„Promi .“ Odtáhl si od stolu židli a obkročmo na ni usedl. Dlouhé
paže si lín op el o op radlo. Odhrnul si blond vlasy z ob ličeje a
ukázal na m j papír. „Necht l jsem t rušit.“ „Nerušíš,“ zamumlala
jsem a zmačkala ho. Hodila jsem ho taky obýváku, aby m la
Aubrey další v c, kterou m že ulovit. „Nechceš si o n čem
promluvit?“ nabídl se. Zaváhala jsem. Ze všech lidí, které znám,
je Carter jediný, kdo pevn v í, že m žu mít se Sethem vážný
vztah. On jediný to nebral jako žert. V určitém ohledu to z n j
d lalo vhodného d v rníka, ale zárove ho to diskvalifikovalo.
Jediné osob , která má ve m d v ru, se nem žu sv it s tím, že
jsem ve slabé chvilce všechno tak pod lala. „Ne,“ ekla jsem
p ík e. „Ale p edpokládám, že ty máš n co, o čem si chceš
promluvit.“ Chvilku se na m díval, jako by zvažoval, jestli na m
nemá naléhat, abych šla s pravdou ven, ale pak to nechal být.
„N co pro tebe mám.“ Natáhl ruku sev enou v p st. Když ji
otev el, v dlani m l malý pytlík. Zvedla jsem ho a jedním prstem
p ejela po látce. Netušila jsem, co to je, ale ta látka byla hebká
jako okv tní plátky. Začala jsem váček otevírat. „Ne,“ varoval m .
Jeho rozkazovačný tón m p im l zastavit se. „Zničíš kouzlo.“
„Jaké kouzlo?" „To, které maskuje, co je uvnit pytlíčku. A to, které
maskuje tvou nesmrtelnou energii.“ Chápav jsem p ikývla. Sice
jsem nev d la, co si počít se svým milostným životem, ale
konspirace nesmrtelných stíhám sledo vat. „Abych skryla sebe i
tohle p ed Alekovým dodavatelem.“ And l p ikývl. Zvedla jsem
pytlíček a začala jím houpat. „Tak dozvím se, co je uvnit ?“ „Je
to…“ Odmlčel se. Ne že by mi to necht l íct, ale hledal správná
slova. „Asi je to šíp. Nebo možná… hrot šípu. Ale to zní divn . No,
íkejme tomu šíp. Je to dlouhé jen n co p es dva centi metry.
Vypadá to jako malý d ev ný hrot šípu.“ „Aha. Dob e. Chápu. A co
mám s tím šípem d lat?“ „Probodneš tím tomu nesmrtelnému
srdce.“ „Ty jo! Jako… probodnout vampýra?“ „Ne tak docela.
Musíš poznat, kdy p ijde ta správná chvíle. Až ten pytlík otev eš,
on pozná, co jsi zač a co je v tom. Nem žeš mu poskytnout ani
chvilku, aby zareagoval, protože pak by se to nevyvíjelo moc
hezky. Jednej rychle a neváhej.“ „Jak m že tak malý kousek
d eva vy ešit naše problémy?“ „Je to speciální d evo,“ odv til s
úsm vem. „Aha, jasn . To vysv tluje všechno.“ „Už se n jak
blížíš k tomu, aby ses s ním setkala?“ „Dost se k tomu blížím.
Pravd podobn jsem se s ním mohla sejít už včera, kdybych
cht la. Alec se nemohl dočkat, až nás se známí.“ Carter se
zamračil a zamyslel se nad tím. „Hmm. Podivné.“ „M la bych si
d lat obavy?“ „Ne víc, než už si je musíš d lat kv li tomu, že
napadneš ne smrtelného.“ „Ale nic se mi nestane, když budu
dostatečn rychlá a nebudu si to zbytečn rozmýšlet, ne?“
„P esn tak. Ostatn mám dojem, že tak jednáš b žn .“ „Ješt
n co bych m la v d t?“ „No… uvidíme. Jo. Jednu v c. Ned lej
to, dokud t nevyprovokuje.“
„Co?“ Vyt eštila jsem oči. „To není dost velká provokace, že ten
bastard dává smrtelník m návykové látky, které je zničí?“
„Kupodivu ne. Musí t n jak ohrozit.“ Roztrpčen jsem hodila
pytlík na st l. Tohle bylo typické jed nání Cartera a Jeroma –
bizarn složitý plán s podivnými nuan cemi a spoustou trhlin.
„Ohrozit? Jak by m mohl ohrozit? To nem že, pokud není…
Počkej, není to nesmrtelný, který by m mohl zabít, že ne?“ „Ne,
samoz ejm , že ne. Ale m že ti p kn … znep íjemnit ži vot.
Každopádn je mnoho zp sob , jak n koho ohrozit. Jestli ti
ublíží… nebo se budeš jen cítit ohrožená…, kdyby t eba cht l zne
užít svou moc nad tebou, pak to zafunguje. On je siln jší nesmrtel
ný než ty. Kdyby se t snažil zmocnit – zvláš když pat íš Jeromo
vi –, zašel by daleko za p ípustné meze. Ospravedlnilo by t to,
že ses bránila. Ale pokud ho napadneš jen tak, dostaneš se do
maléru u nad ízených kv li tomu, že útočíš na jiné nesmrtelné. A
nás bys zatáhla do problém taky, protože jsme ti poskytli zbra .“
„To zní, jako že se mám nechat zahnat do úzkých.“ „To je ošklivé
vyjád ení. íkejme tomu rad ji sebeobrana.“ „Takže myslíš, že se
to bude vyvíjet natolik drsn , že se budu pot ebovat bránit?“
Zaváhal. „Nevím. Prost nevím.“ „Jasn , ale co když se ten chlap
bude chovat dokonale mile a jenom mi prodá hromadu ambrózie?
M žu v tom p ípad n co d lat? Promarníme šanci?“ „Jak jsem
ekl, nevím. Opravdu nevím. Ale up ímn … Je mi hodn divné, že
k n mu tak snadno otevírají cestu. N co na tom nehraje. Hlavn
bu opatrná, jo?“ Tvá il se naprosto vážn . „Jsi chytrá. Ty to
zvládneš.“ „A nep edpokládám, že mi n kdy eknete, kdo ten
chlap vlastn je.“ „V ím, že nev domost je dar.“ Rozhodila jsem
rukama a nev d la, co dalšího íct. S Carterem jsme si vym nili
ješt pár vtípk a pak se zvedl k odchodu. Zavá hal a zv dav na
m pohlédl. „Určit si nechceš promluvit? Evidentn t n co
trápí.“
„To jo. Ale musím si s tím poradit sama.“
„Dob e. Tak zatím.“ And l vmžiku zmizel. Asi o hodinu pozd ji
p išel Seth a na tvá i m l malou šmouhu od modré barvy. „Terry s
Andreou zrovna malují kuchy .“ Usmála jsem se na n j a polkla.
Ví ila ve mn spousta emocí. „Jak se m žeš takhle zašpinit, když
ani nemaluješ?“ Došla jsem pro žínku a ot ela mu tvá , ale stejn
to nešlo dol . Jak jsem u n j stála tak blízko, okamžit se mi
vrátily vzpomínky na minulou noc. Jak mi laskal adra. Jak jsem
ho cítila uvnit své ho t la a jak m napl oval. Jak se naše t la
společn pohybovala. Jak pootev el ústa, když vyvrcholil. „To
nep jde dol ,“ ekl najednou a ucukl. „Aha. Dob e.“ Po zbytek
večera jsem byla zamlklá a strnulá a nepokoušela se ho ani
dotknout. Seth moji náladu vycítil a nechal m být. Vydali jsme do
kina o n kolik blok dál, kde hráli jen filmy nominova né na
Oscara a um lecké nezávislé filmy. Jeden takový jsme tam zhlédli
a musela jsem uznat, že odvedl moje myšlenky od milost ného
života, i když jen na dv hodiny. Potom jsme zašli do italské
restaurace a já se od Setha nechala zatáhnout do debaty o tom
filmu. Udivovalo m , že dokážu mlu vit k v ci, zatímco jsem
duchem úpln jinde. Znovu a znovu jsem si p ehrávala, co se
stalo v noci – a ne jen ten sex. Všechno jsem analyzovala,
všechny události, které k tomu vedly. Proč jsem to ud lala? Co
m p im lo se vzdát? Byl to jen dob e mín ný pokus upevnit
vztah se Sethem tím, že z n j odstraním pokušení? Byla to
spalující touha, kterou ut šil Bas tien? Anebo, což je
nejpravd podobn jší, byla to moje sobeckost? Palčivá touha
dotknout se toho, co nesmím mít – ne proto, že by to mohlo
pomoct našemu vztahu, ale jen proto, že chci. Cht la jsem tu
rozkoš. Prahla jsem po jeho t le a prost jsem se oddala
požitk m, po kterých jsem toužila. Koneckonc jsem stv ra pe
kel. Už d ív jsem zjistila, že nevynikáme sebeovládáním. Nic z
toho nem ní fakt, že se to stalo. Stalo se to a já s tím te musím
n co ud lat. Nebo ne? Seth sed l proti mn a p i hovoru se tvá il
š astn a spokoje n . Nev domost je n kdy opravdu dar. Znovu
jsem pomyslela na svou bilanci. Když na to nikdy nep ijde, pravda
mu neublíží. M žeme prost pokračovat tak jako dosud. Problém
ovšem je, že já pravdu znám. Budu muset žít s v domím, že jsem
ho zradila nejen po t lesné stránce, ale i v naší snaze o
up ímnost a otev e nost. Další v c na seznamu mých temných a
špinavých tajemství. „Posloucháš m , Thetis?“ „Co?“ Mile se
usmál a chytil m za ruku. Stiskla jsem mu ji. „Vypa dáš, že jsi
myšlenkami kilometry daleko.“ Polovičat jsem mu úsm v
oplatila. Evidentn neumím zacho vávat zdání tak dob e, jak jsem
si myslela. Dívala jsem se na n j a prohlížela si jeho milované
rysy. Zavrt la jsem hlavou. Nem žu to ud lat. Nem žu mu to
pov d t. Ne te . „Jsem jenom unavená,“ zalhala jsem. Dali jsme
si dohromady mísu zmrzliny a pak jsme se vrátili do mého bytu.
Zrovna jsme si rozložili scrabble, když vtom jsem zaznamenala,
že se blíží nesmrtelná bytost. Zaúp la jsem. O tohle jsem te
v bec nestála. „No nazdar, celá banda je tu.“ Seth se zatvá il
nechápav , ale po chvíli jsme uslyšeli zakle pání na dve e.
Otev ela jsem a pustila dovnit Hugha, Petera, Codyho a
Bastiena. „Ty žiješ,“ prohlásil Peter radostn a sev el m v
dusivém objetí. „V noci jsme se ti pokoušeli dovolat.“ „A já jsem se
t snažil zastihnout celý den,“ dodal Bastien vý znamn . V d la
jsem, že mi mnohokrát volal, ale schváln jsem to ne zvedala.
„Pardon,“ omluvila jsem se všem. „Ahoj, Sethe,“ pozdravil Cody a
poplácal spisovatele po zá dech. Vampýr i ostatní nesmrtelní se
rozvalili v mém obýváku, jako by tu taky bydleli. Sklesle jsem
sledovala jejich vtipkování a bezstarostné chování. „Vy jste táhli
od baru k baru?“ „Jo,“ odpov d l hrd Hugh. „M li jste jít taky s
námi.“ „Noc je našt stí ješt mladá,“ prohlásil Bastien. P echázel
po pokoji, a když uvid l scrabble, povytáhl obočí. „Když jsi
nebrala telefon, rozhodli jsme se, že t p jdeme p izvat osobn .“
„Jdeme si zahrát kulečník,“ objasnil Cody vesele. „Tam do toho
podniku v Belltownu. M li byste jít s námi.“ Potuteln se na Setha
usmál. „Georgina hraje kulečník zatracen dob e.“ „Thetis je
dobrá úpln ve všem,“ zamumlal Seth automatic ky. Z eči jeho
t la mi bylo jasné, že se ve společnosti p iopilých nesmrtelných
necítí moc p íjemn . Taky jsem v d la, že se mu nikam nechce.
„Je mi líto, kluci,“ pov d la jsem jim. „My už jsme venku byli a te
chceme z stat doma.“ Tím jsem si vysloužila kousavé poznámky
a nesouhlasné mru čení. „Ale no tak,“ p emlouval m Hugh a
snažil se p ilákat pozor nost Aubrey kočičí hračkou na provázku.
Nijak ji to nezaujalo a namísto toho na n j syčela. „Vždycky když
jdeš s námi, zachází s námi obsluha líp.“ „A navíc to nevypadá, že
jste se chystali d lat n co záživné ho,“ dodal drze Bastien. „M li
byste být rádi, že jsme se pro vás zastavili. N co vám nabízíme.
N co, co jinak dostat nem žete.“ Z stala jsem klidná, ostatní
myslím vycítili náhlé nap tí ve vzduchu. „Je mi líto,“ zopakovala
jsem. „Z staneme doma. Jestli chcete, chvíli tu s námi m žete
pobýt, ale pak vás budu muset vyhodit. Máme svoje plány.“
„Nep ipadá mi, že byste n co d lali,“ zabrblal Bastien sotva
slyšiteln . Možná to zaslechli i vampý i se svým nadlidsky dob
rým sluchem. „Máš n co k pití?“ dotázal se Peter a jemn m
popostrčil k hostitelským povinnostem. Po ád jsem byla
zaneprázdn ná bitvou v lí a pohled s inku bem. „Jo, koupila
jsem šestibalení Smirnoff Ice.“ „á,“ zajásal Cody. „Zásah.“ S
Hughem se vrhli k ledničce, odkud vytáhli orosené láhve. Podali
je všem krom m a Setha. My jsme abstinovali. Brzy se
rozproudila konverzace o hloupostech, ale Bastien, Seth a já jsme
se neúčastnili. Seth byl zamlklý, protože za takovýchto okolností
byl zamlklý vždycky. Bastien a já jsme mlčeli, protože jsme na
sebe byli naštvaní.
Omluvila jsem se, že si jdu odskočit, a když jsem pak vyšla z
koupelny, Bastien tam na m čekal u dve í. „Už máš v žilách
místo krve alkohol, co?“ rýpla jsem si a pro táhla se kolem n j.
Zastoupil mi cestu a p itlačil m zády ke zdi. „Co je sakra s
tebou?“ zavrčel hlubokým hlasem. „Nic. Pus m .“ „Kecy. Nechal
jsem ti nejmí sto vzkaz . Vyhýbáš se mi.“ „No a? Mám na to
právo.“ Odfrkl. „Nech m hádat. Prožíváš n jakou
melodramatickou morální krizi kv li tomu, co se stalo včera v
noci. To je pro tebe poslední dobou typické.“ „Nemluv se mnou o
včerejší noci. Nem l jsi to d lat.“ „Já jsem nem l? M j bože,
Fleur, ned lej ze sebe ob . Nikdo t nenutil. Bylas víc než
svolná. Vlastn bych si troufal tvrdit, že sis to užívala.“ „Byla to
chyba.“ „Kterou hodláš napravit tím, že se mi budeš vyhýbat?
Nesnaž se obalamutit samu sebe. Nebyla to chyba. Prosp lo ti to.
Pomoh lo ti to. Dal jsem ti n co, co bys jinak nikdy nedostala.
Budeš si to pamatovat po zbytek života.“ „Ježíši,“ povzdechla
jsem sarkasticky. „To je od tebe milé. Pro tože o nic jiného nešlo,
vi ? Ud lals to čist jenom proto, abys mi pomohl. Nic víc v tom
nebylo. Určit jsi to neud lal proto, že se ti naskytla možnost –
protože jsem ,krásná a nádherná a tys m cht l‘.“ „Poslouchej
m …“ „Ne, ty poslouchej m . Když se ti chci vyhýbat, tak m
nech. Necho ke mn dom opilý a nenu m , abych s tebou
mluvila. Takhle ze sebe d láš v tšího lumpa, než jsi. Nechci s
tebou mluvit. Ne v dohledné dob . Možná už nikdy.“ „V čnost je
dlouhá doba.“ Naklonil se ke mn blíž a jednu ruku mi položil na
p edloktí. „Nep ipadá ti, že trochu moc vy vádíš kv li jedné
souloži? Navíc m nesmíš opustit. Musíš mi pomoct s Danou.“
„Ne,“ prohlásila jsem chladn . „Nepom žu ti. Z stal jsi v tom sám.
A jestli t pošlou t eba do Guamu, tak si za to m žeš jen ty a
nikdo jiný. Aspo budeš mít čas p emýšlet o svých mimopra
covních vztazích k ženám.“ „Zatracen …“ „Georgino?“ Oba jsme
se otočili a uvid li Setha stojícího v chodb . S Bas tienem jsme u
sebe byli blízko – až p íliš blízko –, ale nep sobi lo to nijak
intimn . Každý, komu to aspo trochu myslí, musel poznat, že se
hádáme. Vyza ovalo to z našich postoj i výraz . Bastien mi svíral
paži ne zrovna p átelsky. „Všechno v po ádku?“ zeptal se Seth
opatrn . Promluvil od m eným tónem, ale v jeho výrazu bylo
n co, co jsem neznala. Nebyl to p ímo hn v, ale n co
podobného. Jednou mi ekl, že pečliv zvažuje, kv li čemu mu
stojí za to se pohádat. Te jsem uvažovala, co by ud lal, kdyby
se domníval, že m inkubus sku tečn ohrožuje. „Jsme v
pohod ,“ ekla jsem a vytrhla se z Bastienova sev ení. Nepokusil
se m chytit znovu. „Ano,“ p itakal s chladným úsm vem. „Jsme v
pohod .“ Prošel kolem m a u Setha se zastavil. „M l by ses cítit
polichocen,“ oznámil mu. „V tšina žen se b hem sexu dovolává
Boha, ale Fleur k ičela tvoje jméno. Člov k by si myslel, že jsi
hotové božstvo, vzhledem k tomu, kolikrát ti včera v noci takhle
vzdala čest.“ Pokračoval v ch zi do obýváku a já jsem ani
nečekala, abych vid la Sethovu reakci. Vyb hla jsem za
Bastienem. „Vypadni,“ za vala jsem na n j. Podívala jsem se po
ostatních nesmrtelných. „Vy všichni okamžit vypadn te.“ Peter,
Cody a Hugh na m ohromen zírali. Už jsem je vyho dila
mnohokrát, ale nikdy jsem na n p itom takhle nek ičela. Začali se
zvedat a ani ne za minutu odešli. Bastien po mn p i odchodu
st elil zlov stným pohledem. Jakmile byli pryč, zhluboka jsem se
nadechla a otočila se k Sethovi. V el ve mn vztek a zoufalství.
„Nech m hádat. Chceš v d t, co tím myslel.“ Tvá il se nečiteln .
„Up ímn , já nevím.“ Náhle zn l hrozn unaven . „Nevím, jestli to
chci v d t.“ „Dob e, stejn ti to eknu.“ Ta slova m rvala na kusy,
když jsem je pronášela, ale už jsem nedokázala s tím tajemstvím
žít. Nejen proto, že ho Bastien vy zradil, ale taky proto, že jsem
v d la, že už to v sob neunesu. Až p íliš to bolelo. Uv domila
jsem si to, když jsem s inkubem mluvila. O fotografování jsem se
nezmínila, ale všechno ostatní jsem Sethovi vypov d la.
Všechno. Když jsem skončila, nic ne íkal. S prázdným výrazem
zíral kamsi do dálky. Po n kolika minutách bolestného mlčení se
ke mn konečn zase otočil. „A jaký jsem byl?“
 18
„To není legrace,“ ekla jsem. „P ipadá mi to jako rozumná
otázka.“ Podívala jsem se na n j a objala si pažemi t lo. „To je
všechno, co k tomu ekneš?“ „Já… vážn nevím, co dalšího bych
m l íct.“ „Te bys na m m l vát.“ Povytáhl obočí. „Aha. Nev d l
jsem, že už k tomu napsali scé ná .“ „Tohle není… Podívej,
vyspala jsem se s n kým jiným. A ne jenom vyspala. Nemusela
jsem to d lat…, ne tak, jak to musím d lat s lidmi. Chápeš to?“
„Ano,“ prohlásil stále se smrtelným klidem. „A nebyla jsem opilá
ani nic takového. Možná jsem byla tro chu v nálad , ale ne
natolik, abych nev d la, co d lám.“ „Ano.“ „Takže ty se nezlobíš?“
„Momentáln u m ze všech emocí dominuje ohromení. Mno hem
víc než ten sex m znepokojuje, že m m že n kdo zt lesnit.“
„On t nezt lesnil… V d la jsem, že je to on.“ „Já vím. Ale stejn
je to zvláštní.“ Op t jsme zmlkli. Jenom jsem nev ícn zírala.
Zachytil m j pohled a oplatil mi ho. „Co po mn chceš?“ Tentokrát
už zn l rozčilen , skoro až naštvan . „Chceš, abych se zlobil?
Aby t to… potrestalo? Tohle chceš?“ Nic jsem ne íkala. Došlo
mi, že p esn tohle chci. Jednou jsem četla knihu, ve které muž
ídil opilý a omylem zabil dívku. Jeho vlivná rodina to za ídila tak,
že se vyhnul v zení, ale on nebyl rád. Toužil po trestu, aby pykal
za sv j zločin. A já jsem te po t ebovala totéž. „Zasloužím si to,“
pov d la jsem Sethovi. Jeho hlas byl chladný. „Ale já ti to te
dop át nem žu. Nem žeš mi diktovat, co mám cítit. Promi .“
P ekvapen jsem otev ela pusu a netušila, co d lat, když se
události vyvíjejí tímhle sm rem. Z úvah m vytrhlo zvon ní mo
bilu. Podívala jsem se na svou kabelku a nechala hovor spadnout
do hlasové schránky. Po chvilce zazvonil znovu. „M la bys to
vzít,“ ekl mi Seth. Necht la jsem s nikým mluvit. Nejrad ji bych
se odplazila do n jaké díry. Ale nakonec jsem telefon vytáhla a
podívala se na displej. Neznámé číslo. N kdy mi takhle volal
Jerome. Kdybych to nezvedla, démon by se sem pravd podobn
teleportoval a si tuace by byla ješt horší, pokud to v bec bylo
ješt možné. „Promi ,“ ekla jsem Sethovi a zvedla telefon.
Nev d la jsem, jestli se omlouvám za vyrušení, nebo za to, co
jsem ud lala s Bas tienem. „Haló?“ „Ahoj, Georgino. Tady Wyatt.“
Chvilku mi trvalo, než jsem ho za adila. Z Dougovy kapely. „Ahoj.
Jak se máš?“ „Blb . Nev d l jsem, komu jinému zavolat. Jsem s
Dougem v nemocnici.“ Srdce se mi zastavilo. „Panebože! Co se
stalo?“ „On… vzal si n jaké prášky.“ „Jaké prášky?“ „Nevím jist .
Ale vzal si celé balení.“ Wyattova zv st m i Setha vyprovokovala
k akci. Je zvláštní, že tragédie dokážou p ebít zlost. Veškeré
nevy ešené záležitosti jsme hodili za hlavu a nasedli do auta.
Wyatt mi ješt cestou pov d l do telefonu zbytek. Alec ne p išel a
nedonesl mu zásilku. Doug se znovu zhroutil do temné deprese,
kterou už jsem u n j zažila. Wyatt nev d l, proč se Doug
p edávkoval. Kladl to za vinu kdečemu, od sebevražedných sklo
n až po zoufalou snahu pomoci si k rauši jinými prost edky. Na
pohotovosti Dougovi vypumpovali žaludek a doktor prohlásil, že
prozatím je stabilizovaný, ale ješt se neprobral z bezv domí.
Wyatt mi zavolal proto, že Doug tady nem l žádnou rodinu a ni
kdo neznal kontakt na jeho p íbuzné, kte í žijí jinde. Když jsme
dorazili do nemocnice, byli tam už Corey a Min. Pov d li nám k
tomu ješt n co víc a ekli, že se Doug v stav zatím nezm nil.
Seth mlčel, ale bylo mi jasné, že ho to trápí stejn jako m .
Zeptala jsem se sest ičky, jestli m žu Douga vid t, a ona svoli la.
Vešla jsem do pokoje sama. Ležel tam a spal, p ipojený k pípa
jícím p ístroj m. Sledovala jsem, jak se b hem let m ní léka ská
technika. Od pijavic k defibrilátor m byl velký posun. Ale to ješ t
neznamenalo, že se mi to zamlouvalo. P ístroje, které udržují lidi
naživu, m znepokojovaly. Nebyly p irozené, i když d laly dobro.
„Dougu,“ zamumlala jsem a usedla k n mu na postel. Ple m l
bledou a ruce studené a lepkavé. Podle pípajícího p ístroje mu
srdce bilo pravideln . Z ostatních údaj jsem moc moudrá nebyla.
Pozorovala jsem ho a p ipadala si bezmocná. Smrtelníci jsou tak
k ehcí a já s tím nem žu nic ud lat. P ed mnoha a mnoha lety
jsme s Bastienem pracovali v taneč ním podniku v Pa íži. V té
dob byly tanečnice skoro ve všech p ípadech i prostitutky, ale
mn to nevadilo. Byla to p íležitost, jak jsem jako sukuba mohla
snadno získat energii a zárove p ijít i k pen z m. Bastien tam
d lal vyhazovače a rád se chvástal, že je mým milencem. Díky
tomu na m mohl p t chválu, vylepšovat mi pov st a posílat mi
velkou klientelu. „Je tu jeden mladík, co sem chodí každý večer,“
pov d l mi jednoho dne. „Úpln z n j vyza uje, že je ješt panic,
ale je hodn bohatý. Párkrát jsem s ním mluvil. Nelíbí se mu, že
by m l za sex platit, ale tebou je jako posedlý.“ Ta zpráva m
pot šila. Když mi pak Bastien toho dotyčného ukázal, b hem
vystoupení jsem s ním n kolikrát navázala oční kontakt. Pozd ji
za mnou, samoz ejm ve vší diskrétnosti, p išel jeho sluha a
vy ídil mi pozvání od svého pána. „Josephino,“ ozval se n kdo
vedle m . Otočila jsem se a spat ila jinou tanečnici, se kterou
jsem se p átelila. Jmenovala se Dominique.
„Zdravím,“ odpov d la jsem jí s úsm vem. „Dostala jsem hez kou
nabídku.“ Když jsem ale vid la její pochmurný výraz, zarazi la
jsem se. „Co se d je?“ Dominique byla malá blondýnka se skoro
d tským vzez ením a vypadala, jako by se jakživa po ádn
nenajedla. Na tom by ne bylo nic divného. P i naší práci jsme
opravdu kolikrát nem ly co jíst. „Josephine…,“ zašeptala s
vykulenýma modrýma očima. „Po t ebuju, abys mi pomohla.
Myslím… Myslím, že jsem t hotná.“ Zastavila jsem se. „Víš to
jist ?“ „Docela jist . Nevím… Nevím, co mám d lat. Pot ebuju
tuhle práci. Ty víš, že ano.“ P ikývla jsem. Zpovzdáli na m k ikl
Jean – muž, který nás obíral o v tšinu našich výd lk –, abych si
pospíšila a šla už za tím svým mladým klientem. Rychle jsem
Dominique objala. „Musím jít. Potom se sejdeme, ano? N co
vymyslíme.“ Ale už jsme se nesešly. Ten mladý pán, Etienne, byl
rozkošný. Byl mnohem mladší, než na kolik jsem vypadala já. A
taky byl za snoubený a m l se ženit. V otázce sexu byl
rozpolcený. Na jednu stranu si cht l uchovat panictví pro svou
nev stu, ale na druhou stranu cht l mít o svatební noci už n jaké
zkušenosti. To u n j p e vážilo a vehnalo ho to do postele se
mnou. A já jsem tím získala sukubí bonus za zkažený charakter a
navíc ješt spoustu energie. Etienne v či mn cítil odpor kv li
mému životnímu stylu i kv li tomu, jakou mám nad ním moc. Ale
to mu nebránilo, aby se následujících n kolik týdn vracel každý
večer. „Nenávidím t za to,“ pov d l mi jednou poté, co jsme se
spo lu vyspali. Ležel zpocený na posteli a zklidn ný po sexu. Já
jsem se zatím vedle postele oblékala a on m pozoroval. „Vezmi
si m za muže.“ Hlasit jsem se rozesmála a p ehodila si vlasy –
tehdy kudrna té a medov sv tlé – p es rameno. Zrudl vzteky. M l
tmavé oči a vlasy. Ve tvá i m l v čn za hloubaný výraz. „Je ti to
k smíchu?“ „Jen proto, že mi jedním dechem íkáš, že m
nenávidíš, a druhým, že m miluješ.“ Usmála jsem se a dál si
zapínala svoje spodní prádlo. „Takových manželství je asi
spousta.“ „Ne všechno je žert,“ namítl. „Možná ne,“ souhlasila
jsem. „Ale tohle se tomu dost blíží.“ „Takže m odmítáš?“ P etáhla
jsem si šaty p es hlavu. „Samoz ejm . Nemáš pon tí, o co si
koleduješ. Tohle je bláznivina.“ „N kdy se ke mn chováš, jako
bych byl dít ,“ prohlásil a po sadil se. „Nejsi zas o tolik starší než
já. Nemáš právo d lat ze sebe takhle p emoud elou…, obzvláš ,
když jsi…“ Zazubila jsem se na n j. „D vka?“ M l v sob tolik
slušnosti, že se zatvá il zahanben . „Miláčku, to je práv ten
problém. Ani nemluv o tom, jak hystericky by reagovala tvoje
rodina. I kdyby chom to ustáli, nikdy by ses s tím nesmí il. Zbytek
našeho man želství – které by pravd podobn bylo velice krátké
– bys vyvád l kv li všem muž m, které jsem m la p ed tebou.
Uvažoval bys, jestli n který z nich náhodou nebyl lepší. íkal by
sis, jestli jsem s nimi d lala n co, co s tebou ne.“ Vztekle se zvedl
a natáhl si kalhoty. „Myslel jsem, že budeš vd čná.“
„Polichocená,“ ekla jsem chladn , „ale nic víc.“ Nebyla to tak
úpln pravda. Pravdou bylo, že jsem Etienna i p es jeho mládí a
st ídání nálad m la ráda. Hodn . N co m na n m p itahovalo.
Možná to, že ta jeho citlivost a hrdost vycházela z um lecké
povahy. Jako koníček m l malování. A bylo to tu zas, ta moje
posedlost tv rčími typy. Našt stí jsem v tomhle období svého
života m la dost rozumu na to, abych se vyhýbala svaz k m s
lidmi. „P ál bych si, aby si člov k mohl vybrat, koho bude milovat,“
vypravil ze sebe ho ce. „Protože tebe bych si nevybral. Ale stalo
se. Nedokážu na tebe p estat myslet. Cítím, že m to k tob
táhne, a nedokážu tomu vzdorovat.“ „To je mi líto,“ ekla jsem
n žn . Bodnutí u srdce m samotnou p ekvapilo. „Počkej, až se
oženíš. Tvoje žena t p im je na m zapomenout.“ „Ne. Ta se s
tebou nedá v bec srovnávat.“ „Je ošklivá?“ To bylo ode m
možná egoistické, ale slýchala jsem to často. „Nudná,“
odpov d l. Vtom jsem uslyšela d sivý k ik. Pustila jsem Etienna z
hlavy a vyb hla z malého zatuchlého pokoje. B žela jsem
chodbou k místu, kde se už shromáždili lidé u zdroje toho
rozruchu. Byla to Dominique. Ležela na úzké posteli v kaluži krve.
„M j Bože,“ vydechla jsem a poklekla k ní. „Co se stalo?“ Už jsem
to ale v d la. Nepot ebovala jsem vysv tlení od dal ších tanečnic.
Když m p ed n kolika týdny prosila o pomoc, vykašlala jsem se
na ni, protože jsem byla p íliš zaneprázdn na svým novým
románkem. A tak se uchýlila k vlastnímu ešení, stejn jako
mnoho jiných žen z nejnižší společenské vrstvy. Tehdy
neexistovaly žádné p ístroje ani dezinfekce. Potrat byl nebezpeč
nou záležitostí, která často končila smrtí. „Ach Bože,“ vypravila
jsem ze sebe znovu. Nikdy jsem ne ztratila pot ebu obracet se na
svého Stvo itele, p estože jsem ho teoreticky odvrhla. Stiskla
jsem Dominique ruku a nev d la, co d lat. V davu se objevil
nap l ustrojený Etienne. Zoufale jsem na n j pohlédla. „Musíš
sehnat doktora. Prosím.“ Ačkoli jsem ranila jeho hrdost, tohle
nemohl odmítnout. Otočil se, aby odb hl, ale Bastien ho chytil za
paži. „Ne, už to není pot e ba.“ A mn pošeptal: „Je mrtvá, Fleur.“
Podívala jsem se na její mladý obličej. Ple m la bledou a
prázdným pohledem zírala do stropu. Uv domovala jsem si, že
bych jí m la zatlačit oči, ale najednou jsem se jí nedokázala
dotknout. Pustila jsem její ruku a začala zd šen couvat.
Rozhodn to nebylo poprvé, kdy jsem vid la mrtvého člov ka,
ale s d sivou jasností m zasáhlo v domí, které jsem si dosud
nep ipoušt la. V jednu chvíli tady byla, a v následující už byla
pryč. Jaký rozdíl m že zp sobit jediná vte ina… Ve vzduchu se
vznášel zápach smrtelnosti, který ilustroval d sivou pravdu o
lidech. Jejich životy jsou tak krátké. A k ehké. Jsou jako panenky
z papíru, mrknutím oka se zm ní na popel. Kolik už jsem jich za
tisíc let vid la rodit se a umírat? Kolik jsem jich vid la vyr st z
malých d tí a zm nit se v b lovlasé starce? Zápach smrtelnosti.
Vznášel se v celé místnosti. Jak to, že to nikdo jiný necítí?
Nesnášela jsem to… a bála jsem se toho. P ipadalo mi, že m to
dusí. Couvala jsem ješt dál.
Bastien i Etienne se po mn natáhli, aby m ut šili, ale já jsem o
to nestála. Dominique, která prožila d tství teprve nedávno, te
vykrvácela p ímo p ed mýma očima. Lidé jsou tak k ehcí. Musela
jsem odtamtud utéct d ív, než se mi ud lá zle. Vytrhla jsem se
t m, kte í m cht li ut šit, a utekla jsem. „Lidé jsou tak k ehcí,“
zašeptala jsem Dougovi. Když jsem te vedle n j sed la, necítila
jsem bolest ani zoufal ství. Byl to vztek. Dob la rozžhavený vztek.
Lidé jsou sice k ehcí, ale na n kterých mi záleží. A i když je to ode
m možná pošeti lé, svoje povinnosti nezanedbávám. Doug je
jedním z mých lidí. A n kdo mu málem ukrátil život. Vstala jsem,
naposledy mu stiskla ruku a vyšla jsem z pokoje. Vzhledem k
tomu, jak šokovan se na m dívali Corey, Min a Wyatt, jsem
usoudila, že asi musím vypadat dost hrozn . Pak jsem si ale
n čeho všimla a odsunula jsem sv j spravedlivý hn v stranou.
„Kde je Seth?“ „ íkal, že už musí jít,“ objasnil Corey. „Nechal ti
tady tohle.“ Podal mi kousek papíru pokrytý Sethovým
škrabopisem. Thetis, promluvíme si spolu pozd ji. Zírala jsem na
to a najednou jsem nic necítila. Úpln jsem otu p la. Moje mysl mi
v tu chvíli nedovolila soust edit se na Setha. Zmačkala jsem
papírek, rozloučila se s kapelou a odešla z nemoc nice. V hale
jsem vytáhla telefon a vy ukala číslo. „Aleku? Tady Georgina.“
„Nazdar, Georgino!“ V jeho hlase jsem slyšela úzkostlivý pod tón.
Skoro až zoufalý. „M l jsi pravdu,“ začala jsem a doufala, že to
taky zní úzkost liv . „M l jsi pravdu. Pot ebuju toho víc. Hned.
Dneska v noci. M žeš to za ídit?“ „Ano,“ ekl. Slyšiteln se mu
ulevilo. „Rozhodn to m žu za ídit.“ Okamžit jsme se domluvili,
kde se sejdeme. Nemohla jsem se dočkat. Posledních
čty iadvacet hodin jsem prožila na citové hou pačce a cht la jsem
si na Alekovi zchladit žáhu. Už aby to bylo. A to, že ho el
dychtivostí, pro m bylo jako t ešnička na dortu. „Jo, a Georgino?“
ozval se ješt , než jsem zav sila. „Ano?“ Jeho hlas zn l podivn ,
nedokázala jsem z n j vyčíst jeho roz položení. „Nemáš ani
tušení, jak jsem rád, žes zavolala.“
 19
Dealer v d m se nacházel stranou od silnice, jak se asi hodí pro
všechny zločinecké domy. P estože jsem byla p edpojatá, ji nak
na tom dom nebylo nic d sivého. Byl velký a vypadal hodn
draze, kolem se rozprostíraly pečliv posekané trávníky – tu péči
jsem rozeznala i v noci. V oblasti, kde bylo výhrou mít v bec n
jakou zahrádku, tyhle velké pozemky naznačovaly, že jejich maji
tel musí být hodn bohatý. Na rozdíl od Bastienova domu, který
vypadal podobn jako ostatní domy v jeho okolí, tenhle nem l
žádné stejn výstavné sousedy. Nepat il k obvyklé zástavb na
p edm stí. „Kde to jsme?“ zeptala jsem se, protože mi to
p ipadalo jako správná naivní otázka, kterou bych m la položit. S
Alekem jsme se sešli v centru a on m svým autem vezl sem. Byli
jsme asi dva cet minut od m sta. „Tady ten chlápek bydlí,“
pov d l mi rozja en . Čím víc jsme se blížili k domu, tím víc se
jeho nálada zlepšovala. „Sežene ti, co chceš.“ Jeli jsme po dlouhé
klikaté p íjezdové cest a zastavili jsme u garáže. Džentlmensky
mi otev el dve e a naznačil, abych ho následovala do domu.
Ohlédla jsem se po ojetém Fordu Topaz a pomyslela si, že
poskok nesmrtelného drogového dealera by si zasloužil v tší plat.
Alec m vedl postranním vchodem do domu. To, co jsem uvi d la
uvnit , ohromilo dokonce i m . První slovo, které mi p išlo na
mysl, bylo luxus. Takový opulentní luxus. Ale ne kýč. Byl to ten
druh p epychu, ze kterého p echází zrak a člov k ho p ímo hltá.
St ny, podlaha i stropy byly z lesklého tmavého d eva, skoro jako
bychom byli na n jaké chalup . Ovšem v chalup za n ko lik
milión . Trámy z krásného d eva se k ížily a tvo ily vysoký strop
jako v katedrále. Na st nách visely olejomalby ve zlacených
rámech. V um ní jsem se vyznala natolik, aby mi bylo jasné, že
tohle nejsou žádné laciné kopie. P ešli jsme foyer a došli do
podobn za ízeného obýváku. Jeho úst edním bodem byl
ohromný cihlový krb až ke stropu. Na st n nad praskajícím
ohn m visela sklen ná mozaika zobrazující krajinu. Plameny z
krbu a n kolik strategicky rozmíst ných svíček byly jedinými zdroji
sv tla. Žádné elektrické osv tlení. V tom potemn lém prost edí a
blikotavém p ísvitu jsem toho muže vycítila d ív, než jsem ho
uvid la. Zaznamenala jsem stej nou neznámou energii
nesmrtelné bytosti jako tehdy na koncert , jenže tentokrát v tom
bylo i n co víc. Když jsem u n j stála tak blízko, uv domila jsem
si, jak moc se jeho energie podobá t m krystalk m. Nebo spíš jak
moc se energie krystalk podobá jeho energii, jako by to byly
vybledlé úlomky p vodního mistrovské ho díla. Jeho vibrace byly
zvláštní, ale ne tak nep íjemné jako vi brace krystalk . „Aleku,“
oslovil ten muž medovým hlasem mého společníka. „Kdopak je
tvoje krásná p ítelkyn ?“ Jediným plynulým pohybem se zvedl z
pohovky. Te už jsem poznávala jeho rysy: opálenou ple bez
poskvrnky, dlouhé černé vlasy a vystouplé lícní kosti. M l na sob
tentýž sexy viktoriánský od v, dopln ný další z t ch nádherných
hedvábných košil nabí raných na ramenou, které mu ve výst ihu
odhalovaly hladkou hru . „To je Georgina,“ p edstavil m Alec
hlasem rozt eseným ner vozitou a vzrušením. „Jak jsem ekl.“
Muž ke mn p istoupil a sev el mi ruku v dlaních. „Georgina.
Krásné jméno pro krásnou ženu.“ Zvedl si mou ruku ke rt m –
které m ly plný tvar a r žovou barvu – a políbil mi h bet ruky.
Ješt chvíli mi ruku držel a provrtával m tmavýma očima. Pak se
pomalu narovnal a pustil m . „Mé jméno je Sol.“ Potlačila jsem
nutkání učinit n jakou kousavou poznámku nebo toho chlapa
zmlátit. Namísto toho jsem se rozhodla p edstí rat ohromení a
nevinnost s p ím sí strachu. „Aahoj.“ Nervózn jsem polkla a
sklopila zrak. „Ud lal jsi dob e,“ oznámil Sol Alekovi. „Moc dob e.“
Nemusela jsem se na Aleka ani podívat, aby mi bylo jasné, že se
prakticky roztéká úlevou. „Takže… Znamená to, že… m žu?“
„Ano, ano.“ Pokud jsem se nemýlila, v p ív tivém hlase se
objevila stopa podrážd ní. „Potom. Te b ž nahoru. Až budu p i
praven, zavolám t .“ Alec se obrátil k odchodu a já jsem ho chytila
za rukáv. Po ád jsem hrála vyd šenou pannu. „Počkej! Kam
jdeš?“ Usmál se na m . „Hned se vrátím. To je v po ádku. Cht las
toho víc, ne? Sol ti to opat í.“ Musela jsem vypadat opravdu
vyd šen , protože mi stiskl paži, aby m uklidnil. „Je to v pohod .
Vážn .“ Skousla jsem si ret a váhav p ikývla. Chvilku se mi ješt
dí val do očí a v t ch jeho jsem post ehla n co nápadn
podobného lítosti. Pak odešel. „Poj , posadíme se,“ vyzval m
Sol a op t m vzal za ruku. Vedl m k veliké pohovce u krbu.
Dýchl na m žár z oranžo vých plamen , které se odrážely i v
jeho tmavých očích. Opatrn jsem se posadila a málem jsem se
p evrátila, protože polštá e byly p íliš velké. Sed li jsme tam
mlčky. S očekáváním se na m usmál a já ho obda ila váhavým
roze chv lým úsm vem. „Alec íkal, že mi m žeš dát víc…
tamtoho, ty víš.“ „Takže se ti to líbilo?“ „Ano. No ano. Cítila jsem
se pak…“ „Jako nesmrtelná?“ „Aano, to je ono. Prosím. Pot ebuju
toho víc. M žu ti zapla tit…, čím jenom budeš chtít.“ Ledabyle
mávl rukou. „P ízemní záležitosti probereme pozd ji. Te se
podívejme, jestli dokážeme ukojit tv j hlad.“ Naklonil se nad
stolkem a zvedl dva poháry. Poháry. Obrovské. „Tohle ti bohat
postačí, dokud neseženeme v tší dávku.“ Vzala jsem si od n j
pohár. Byl t žký, jako by byl vyroben ze zlata. Pokud se chystáte
vypít potravu boh , pak jenom z toho nejlepšího, pomyslela jsem
si. V pohárech byla tmavorudá teku tina. Zatímco energie
krystalk byla jako slabý odvar té Solovy, aura vyza ující z t ch
pohár byla jejím mnohonásobkem. Byla silná a intenzivní. Ve
srovnání s ní byla energie samotných krys talk ničím. Možná to
tak bývá s ambrózií, když je v tekutém stavu. Uv domila jsem si,
že zatímco tady p emýšlím, on čeká. „Vy pij to.“ Zaváhala jsem.
Tentokrát jsem svoje obavy p edstírat ne musela. Vypít to? Co
mám d lat? Když to nevypiju, prozradím se. A zatím m ješt
nevyprovokoval, abych ho sm la probod nout tím hrotem šípu,
nebo co se s tou v cí vlastn d lá. Carter a Jerome tvrdili, že
ambrózie nesmrtelné bytosti neublíží. Nesmr telní prý dokonce
dokážou do určité míry odolávat jejím nep k ným účink m,
mnohem déle než člov k. Ale to m nijak neu klid ovalo. Byla
bych mnohem radši, kdybych se s tímhle mohla vypo ádat v
normálním stavu, jenže to vypadalo, že mi ten luxus dop án
nebude. Už jsem nemohla déle otálet. Plaše jsem se usmála,
pozvedla pohár ke rt m a pila. On ud lal totéž. Kdo ví, co se
bude dít? Možná mi zesílení mých dobrých vlastností nakonec
pom že. Možná mám v sob ukrytou Ama zonku, která umírá
touhou se díky ambrózii probudit a mlátit toho chlapa pohárem po
hlav . Sol začal pít a vyprázdnil pohár na jeden zátah. Odložil ho,
až když ho vyprázdnil. Ud lala jsem totéž. Nechutnalo to nijak
špat n . Vlastn to bylo sladké, skoro až zvrácen sladké.
Nejpodiv n jší na tom byla ta konzistence. Bylo to husté. Skoro až
viskózní. „Tak,“ prohlásil a odebral mi prázdný pohár. „Za chvilku
už ti bude lépe a budeme si moci rozumn promluvit.“ Pohodln ji
se uvelebil, natáhl dlouhé nohy a uvolnil se. M l štíhlou postavu a
jemné rysy. Kolem dlouhého útlého prstu si omotal pramen čer
ných vlas . „Pov z mi n co o sob , Georgino. Co d láš?“ „Já…
ehm, pracuju v knihkupectví.“ „Aha, takže hodn čteš.“ „Snažím
se.“ Pokynul hlavou ke st n , u níž stála knihovna plná knih.
„Taky dost čtu. Není nic užitečn jšího, než si rozši ovat obzory.“
Začal mi vykládat o svých oblíbených knihách, já jsem se
usmívala a pat ičn reagovala. Jak jsme si povídali, začala jsem
se cítit… no, jelikož neexistuje výstižn jší slovo, tak dob e. Vážn
dob e. Skoro jako po vypití vynikajícího likéru. Paže i nohy se mi
trochu uvolnily a rozho ela se ve mn euforie. Slyšela jsem samu
sebe, jak se sm ju jednomu z jeho žert . Zn lo to tém
p irozen . „Jsi velice krásná,“ ekl najednou a já jsem uvažovala,
kdy se p esunul blíž ke mn . Musela jsem zamrkat, abych se
soust edila. Celá místnost se se mnou trochu točila a t lo m moc
neposlou chalo. Sol natáhl ruku a dotkl se mojí tvá e. Ladnými
prsty mi sklouzl k hrdlu. „Tvoje krása je dar.“ Pokusila jsem se
pohnout, hlavn proto, abych zjistila, jestli to v bec dokážu, ne
abych uhnula jeho doteku. Up ímn – jeho doteky byly p íjemné.
Extrémn p íjemné. Trochu mi zrychlovaly tep. Brzy jsem zjistila,
že pohnout se stále dokážu. Byla jsem jen trochu zpomalená.
„Klid,“ zašeptal a sev el mi záp stí. „Neboj se. Všechno bude
fajn.“ „Coco to d láš?“ Jednou rukou m te držel kolem pasu a
rty p ibližoval k mís tu mezi mým krkem a ramenem. Když se jeho
rty dotkly mé k že, byly horké a slibovaly víc. Trochu jsem se u
toho polibku zachv la a snažila se p ijít na to, co se tu d je.
Odpov byla z ejmá – n co se pokazilo. P ipadala jsem si
dezorientovaná a točila se mi hlava jako ráno po studentském
mejdanu. A vrcholem bylo, že tenhle nesmrtelný – tenhle podiv ný
nesmrtelný, kterého jsem sotva znala – mi najednou p ipadal
nep edstaviteln p itažlivý. Nep išla jsem sem náhodou proto,
abych mu nakopala zadek? Proč si s ním n co začínám? Tohle
se mnou d lá ambrózie? Tohle jsou moje hlavní rysy – že snadno
ztratím hlavu a vyhledávám rozkoš v sexu? Stane se ze m ješt
lehčí zboží, než už jsem? Sklouzl rukama níž a rozepnul mi košili.
Sev el mi adra v černé sí ované podprsence, kterou jsem si
koupila s Danou. Te už m políbil rovnou na ústa. Když mi
jazykem vklouzl mezi rty, ucítila jsem podobn sladkou chu jako
u ambrózie. Zásadní podmínka: musí to být v sebeobran . Tak to
 ekl Carter. V tuto chvíli jsem se ale bránit nepot ebo vala – leda
tak sama p ed sebou. Aniž bych si to uv domovala, začala jsem
mu rozepínat košili a naše t la se proplétala na m k kých
polštá ích. Sebeobrana. Sebeobrana. Proč sebeobrana? Na co
zapomínám? Aha, samoz ejm . Na ten hrot šípu. Rozhrnula jsem
rudou mlhu, která mi obestírala smysly, a po kusila se jasn
uvažovat. Ten hrot. Ten hrot Sola n jak zastaví, zabrání mu dál
rozši ovat jed ambrózie. Zabrání mu ubližovat lidem, jako je
Doug. Bojovala jsem se svou otup lostí a nakonec jsem od Sola
od trhla rty. Pokusila jsem se vymanit z jeho sev ení. Trochu
prostoru jsem si vybojovala, ale ne moc. Po ád byl p íliš blízko.
„Ne…“ vydechla jsem. „Ned lej to. P esta .“ Sol na m pohlédl
p ekvapen a pobaven . Snažil se m uklid nit. „Nevíš, co íkáš.“
„Vím. P esta .“ Poda ilo se mi osvobodit si jednu ruku. Sáhla
jsem do kapsy, kde jsem m la pytlíček od Cartera. Pot ebovala
jsem i druhou, jenže tu mi stále svíral. Když jsem se podívala
dol , uvid la jsem, že mu krvácí záp stí. Jak se to stalo? Já jsem
ho nezranila. „Georgino, hodlám t povýšit nad ostatní smrtelné
ženy. Leh ni si. P esta se bránit. Nic se ti nestane. Tuhle noc si
užiješ, to ti slibuju.“ Znovu se m pokusil políbit a m op t
zaplavila vlna eufo rie. Z hrdla se mi vydralo zrádné slastné
zasténání. Sol to patrn považoval za známku toho, že jsem
podlehla, a tak uvolnil své sev ení. Pohnula jsem se tak, abych
pytlíček chytila ob ma ruka ma. Ale byl to t žký boj. Moje
motorické schopnosti po ád nebyly takové, jaké by m ly být. Líbat
ho se mi v tu chvíli zdálo mnohem d ležit jší než n jaký hloupý
pytlíček. Moje mysl se necht la sou st edit na nic jiného. Ale
p inutila jsem ji. Za vynaložení veškeré síly v le jsem vypudila z
hlavy fyzické pot šení a namísto toho si p ipomn la zničující
účinky ambrózie, které jsem vid la: Caseyinu depresi, Dougovo
divoké st ídání nálad od frenetické neposednosti až k
nejčern jšímu zoufalství a nakonec jeho bezvládné t lo v
nemocnici.
Smrtelníci jsou k ehcí. Velice k ehcí. A Sol si s nimi hraje, jako by
byli pouhé nicky. Doutnající uhlíky mého hn vu se znovu
rozho ely. On je siln jší nesmrtelný než ty. Kdyby se t snažil
zmocnit – zvláš když pat íš Jeromovi –, zašel by daleko za
p ípustné meze. Ospravedlnilo by t to, že ses bránila. Znovu
jsem od n j odtrhla ústa. „P esta ,“ ekla jsem o n co
odhodlan ji. „Chci, abys p estal. Ned lej to.“ „Nep estanu,“
vyšt kl. Jeho medový tón byl podbarven vzte kem. T žce
oddechoval. Svlékl si – nebo já mu svlékla – košili, takže jsem te
m la dokonalý výhled na jeho nechrán nou hru . „Nep estanu a
v mi, že až začnu, taky nebudeš chtít, abych p e stával.“
Jednou rukou jsem pomalu otevírala pytlíček a druhou jsem se
p ipravovala do n j rychle sáhnout. Ambrózie zpomalila moje
reflexy, ale vzdorovala jsem jejím účink m a pohledem si m ila,
kde má Sol asi srdce. „Už jsem t žádala t ikrát, abys p estal.
Jednou by to m lo stačit. Ne znamená ne.“ „Od n koho jako ty ne
nic neznamená.“ Zasmál se, po ád m nebral vážn . „Co je s
tebou? Myslel jsem, že chceš být nesmrtelná.“ Ruku už jsem
m la v pytlíčku a vytahovala jsem hrot. Sol i já jsme zaznamenali
jeho moc ve stejném okamžiku. Jemu v té chví li došlo i to, kdo
jsem. Vyt eštil oči, ale nedop ála jsem mu čas, aby zareagoval.
Nezaváhala jsem. P esn , jak mi Carter p ikázal, vrhla jsem se do
akce. Samoz ejm jsem si neodpustila lacinou záv rečnou v tu.
„Byla jsem tu, ud lala jsem to,“ ekla jsem a vrazila mu hrot do
srdce. Sol na okamžik strnul, neschopen uv it, že se to skutečn
d je. A vtom se rozpoutalo peklo.
 20
Vbodnout do Sola ten malý kousíček d eva bylo jako upustit do
místnosti nukleární hlavici. Ten výbuch m odhodil z gauče a já
bolestiv se žuchnutím dopadla na podlahu. Menší p edm ty to
odhodilo až ke st nám. Obrazy popadaly na zem, okna v míst
nosti se rozprskla a všude se rozsypalo sklo. A uvnit pršelo. Ko
lem m se snášely k zemi kapky krve a červené t pytky. Moje
pravá podstata nebyla jediná, která tu byla odhalena. T sn
p edtím, než Sol explodoval, jsem ho ucítila. Opravdu jsem ho
ucítila. Ano, byl součástí jiného systému než já, ale nebyl to žádný
níže postavený nesmrtelný, který rozdmýchává menší trable. Byl
to b h. B h v pravém slova smyslu. Te bych m la po dotknout,
že bohové p icházejí na sv t a zase ho opoušt jí na zá klad naší
víry. Božská moc je p ímo úm rná ví e jejích vyznava č . Takže ti,
jejichž jména už nikdo nezná, chodí po sv t doslova jako
vandráci a od lidí je odlišuje jen jejich nesmrtelnost. Nicmén Sol
disponoval velikou mocí. Ne takovou jako t eba Krišna nebo B h
s velkým B, ale hodn velikou mocí. Rozhodn v tší než já. No
nazdar! Zničila jsem boha. Jak jsem byla schoulená, narovnala
jsem se a rozhlédla se ko lem. Nikde se nic nepohnulo, jen
rozbitými okny dovnit pronikal lehký vánek. K ži i oblečení jsem
m la pokryté lepkavou krví, jako bych se ocitla na špatné stran
št tce u Mortensenových. Moje srdce se odmítalo zpomalit.
Vzáp tí jsem uslyšela dupání na schodech. Aleka p ilákal do
místnosti hluk a ot esy. Rozhlížel se kolem a čelist mu spadla
málem až na zem. Strnul na míst . Moje intoxikace se Solovou
smrtí nep ešla. Ta zatracená am brózie mi po ád proudila žilami a
stále se to zhoršovalo. Ale m j vztek na Aleka p evládl nad
zamlženými smysly a reflexy.
S rychlostí, která m samotnou p ekvapila, jsem se k n mu roz
b hla a strhla ho k zemi. Okamžit jsem zm nila podobu a moje
malá štíhlá postava získala víc svalové hmoty a síly, než by se
dalo usuzovat z mého zevn jšku. Obkročmo jsem si na Aleka
sedla a znehybnila mu nohy i ruce. Jakmile zjistil, že se z mého
sev ení nedostane, zpanika il. Tvrd jsem ho ude ila do obličeje.
Koordinaci pohyb jsem sice nem la dokonalou, ale to mi neubí
ralo na síle. „Kdo to sakra byl? Ten Sol?“ „Nevím!“ Uhodila jsem
ho znovu. „Vážn ne. Nevím,“ blábolil Alec. „Byl to prost jen
chlap… Vyhledal m a uzav eli jsme spolu dohodu.“ „Jakou
dohodu? Proč jsi m k n mu p ivedl?“ Polkl a zamrkal, jak se mu
oči zalily slzami. „Sex. Cht l sex. Hodn milenc a po ád.
Nezáleželo mu na tom, jestli jsou to muži nebo ženy, hlavn že
hezky vypadali. Já se jich nesm l ani dotknout. Jen jsem je
nalákal na drogu, dokud se necht li setkat se Solem. A on pak…
však víš.“ „Ošukal je a odkopl,“ dokončila jsem vztekle. Pomyslela
jsem na Casey a na toho modela v kavárn . Vzpomn la jsem si,
jak mi Alec vnucoval ambrózii, ale pak se m odmítal dotknout,
p es tože cht l. Byla jsem určena pro Sola. „Takže dneska večer
mi do pití nedal ambró… teda tu drogu. Bylo to n co, aby m
mohl znásilnit.“ „Já nevím,“ kvílel Alec. „No tak, pus m .“ Sev ela
jsem ho ješt pevn ji a zat ásla jím. Chvilku mi to trvalo, protože
m prsty moc neposlouchaly. Musela jsem se sna žit, abych se
tvá ila a mluvila odhodlan . „Co ti za to dával? Platil ti, nebo co?“
„Ne. On mi jen… dával mi víc dávek. Kolik jsem cht l, jen abych
získával další lidi.“ „A dával jsi to i kapele,“ ekla jsem. „Jo. Byl to
jediný zp sob… jediný zp sob, jak se proslavit. To jsme cht li
všichni. Získat nahrávací smlouvu a být opravdu slavní. Tohle byl
jediný zp sob.“ „Ne,“ namítla jsem. „Byl to jen nejrychlejší
zp sob.“ „Hele, cos Solovi ud lala? Co ud láš se mnou?“ „Co s
tebou ud lám?“ zak ičela jsem a droga ješt posílila m j vztek.
Zat ásla jsem jím tak, až tloukl hlavou o zem. „M la bych t taky
zabít! Víš, co jsi všem t m lidem provedl? Cos provedl kapele?
Doug je te v nemocnici a m žeš za to ty.“ Vykulil oči. „To jsem
nev d l. Opravdu. Necht l jsem mu ublí žit… Jenom… Jenom
jsem mu to nesehnal včas. Nejd ív jsem sem musel dovézt tebe.“
Mluvil o mn a o dalších ob tech, jako bychom byli zboží.
Nejradši bych ho vyhodila z okna. To bych dokázala. Lidé jsou
opravdu k ehká stvo ení. Moje kouzlo mi sice nedovolí zachovat
si tuhle nadlidskou sílu celou noc, ale dokážu to aspo tak dlou
ho, abych zp sobila po ádnou škodu. P estože normáln násilí
odsuzuju, musím uznat, že házet lid mi po místnosti p ináší v tší
uspokojení, než jsem p edpokláda la. Když tehdy zem ela
Dominique, vyhledala jsem zkaženého doktora, který jí ud lal
potrat. Zm nila jsem podobu z Josephine na hromotluka, který
m il p es dva metry, m l ohromné sva ly a vypadal jako gorila.
Napochodovala jsem do malé p íšer né doktorovy ordinace a
nemarnila čas. Popadla jsem ho, jako by nic nevážil, a mrštila
jsem jím proti zdi. Shodil p itom police s kuriozitami a takzvanými
léka skými nástroji. M la jsem z toho fantastický pocit. Chytila
jsem ho za košili a vlepila mu tvrdou facku. Desetkrát siln jší než
te Alekovi. Doktor zavrávoral a upadl, ale po ád m l v sob dost
života, aby couval jako krab a snažil se odplazit z mého dosahu.
„Kdo jsi?“ val. „Dneska v noci jsi zabil dívku,“ oznámila jsem mu
a výhr žn k n mu popošla. „Blon atou tanečnici.“ Vykulil oči. „To
se stává. ekl jsem jí to. Znala rizika.“ Poklekla jsem k n mu,
takže jsme m li oči na stejné úrovni. „Vykuchal jsi ji a vzal sis od
ní peníze. Nestaral ses o to, co se s ní stane.“ „Jestli chceš ty
peníze vrátit…“ „Chci vrátit ji. Dokážeš to?“
Jenom na m zíral a t ásl se strachy. Dívala jsem se na n j a
vnímala svou moc. M la jsem schopnost ho zabít. Znovu s ním
hodit proti zdi nebo mu zlámat vaz nebo ho uškrtit. Bylo to p í
šerné a špatné, ale pohán l m hn v a nedokázala jsem se ovlá
dat. Je veliké št stí, že v tšina inkub a sukub má mírnou povahu
a víc se vyžívá v rozkoši než v bolesti. Se schopností vzít na sebe
libovolnou podobu bychom mohli pro lidi p edstavovat oprav
dovou hrozbu, kdybychom se po ádn naštvali. Nemohli by se s
námi m it. A tenhle doktor už v bec ne. Ale jiný nesmrtelný ano.
„Josephine,“ ozval se tehdy za mnou Bastien v hlas. A potom:
„Fleur.“ Když jsem nezareagovala ani neuvolnila svoje sev ení,
Bastien ekl: „Letho.“ Moje rodné jméno proniklo touhou po krvi,
která mi tepala v žilách. „Pus ho. Nestojí za tv j čas.“ „A
Dominique nestojí za pomstu?“ vyk ikla jsem a nespoušt la oči z
toho lidského neš astníka. „Dominique je mrtvá. Její duše už je v
jiném sv t . Když zabi ješ tohohle muže, nic na tom nezm níš.“
„Budu se cítit líp.“ „Možná,“ p ipustil Bastien. „Ale ty nejsi
oprávn na trestat smrtelníky. Tohle je vyhrazeno jen pro vyšší
moc.“ „Já jsem vyšší moc.“ Inkubus mi n žn položil ruku na
rameno. Trhla jsem sebou. „My máme jinou roli. My smrtelníky
nezabíjíme.“ „Basi, oba jsme už n kdy zabili.“ „V obran . Když
chráníš vesnici p ed nájezdem nep átel, není to totéž jako
chladnokrevná vražda. Možná jsi prokletá, ale takhle zlé to s
tebou není.“ Pustila jsem doktora a vztyčila se na kolenou. Doktor
se ani nepohnul. „M la jsem Dominique ráda,“ zašeptala jsem.
„Já vím. To je ten problém se smrtelníky. Je snadné si je zami
lovat a oni tak rychle umírají. Pro nás všechny je nejlepší
zachovávat si od nich odstup.“
Doktora už jsem se ani nedotkla, ale taky jsem se nehýbala.
Bastien m lehce zatahal za paži. „Tak už poj . Nech ho. Nemáš
právo ukončit jeho život.“ Nechala jsem Bastiena, aby m odvedl.
Když jsme opustili ordinaci a ocitli se v potemn lé uličce, zm nila
jsem se zpátky v Josephine, do podoby, v níž jsem se cítila
mnohem p irozen ji. „Chci odjet z Pa íže,“ oznámila jsem
bezvýrazn . „Chci n kam, kde není žádná smrt.“ Jednou rukou
m objal a já se nechala konejšit jeho t snou blízkostí. „Takové
místo neexistuje, Fleur.“ V Solov dom jsem dál tiskla Aleka k
zemi a zase jednou jsem m la dost síly, abych z n j dokázala
vymáčknout život, kdybych se tak rozhodla. Ale vzpomn la jsem
si na Bastienova slova a uv domila si, jak moc lituju, že jsme se
posledn znep átelili. Bez ohledu na naši hádku a na všechna ta
léta byla jeho slova stále pravdivá. Nemám právo se mstít a
zabíjet. Je nefér, aby nesmr telný projevil svou p evahu nad
mnohem slabším smrtelníkem. Nebyla bych pak o nic lepší než
Sol. A když jsem se tak dívala na Aleka pod sebou, došlo mi, jak
je hrozn mladý. Nebyl o moc starší než tenkrát Dominique.
Navíc m síla stejn s každou vte inou opoušt la. Výhr žn jsem
se nad Aleka sklonila. „Vyvypadni,“ zamumlala jsem ochromenými
rty. „Chci, abys vypadl. Ze Seattlu. Už nikdy nekontaktuj Douga
ani nikoho jiné ho z kapely. Jestli zítra večer zjistím, že jsi po ád
ješt ve m st …“ Pokoušela jsem se honem vymyslet n jakou
vhodnou výhr žku. Ale moje mozkové procesy se tém zastavily.
„Tak se ti to nebu de líbit. Rozumíš?“ Moje blufování zabralo,
vypadal vyd šen . Slezla jsem z n j a schoulila se na zemi,
protože bych nedokázala stát. Posbíral se ze zem , naposled na
m zd šen pohlédl a vyb hl z místnosti.
Jakmile za sebou zabouchl dve e, ztratila jsem v domí.
 21
Druhý den ráno jsem se probudila s tou nejhorší kocovinou, jakou
jsem kdy zažila, a to je už opravdu n co. Vlastn m vzbudil
chladný vzduch, který sem foukal skrz rozbitá okna a povlával
záclonami. V Seattlu jsou zimy mírné, ale p ece jen byl listopad.
Vykouzlila jsem si na sob tlustý svetr a všimla si, že ani po
včerejší prom n ze m nezmizela Solova krev. Uschla a srazila
se do rudých krystalk , které pokrývaly m i všechno kolem.
Zvedla jsem jeho hedvábnou košili, kterou jsme tam včera večer
odhodili, a zjistila, že to s ní jde perfektn ot ít. Události z minulé
noci jsem m la zamlžené a podrobnosti jsem si moc
nepamatovala. P edpokládala jsem, že za to m že ta záhadná
tekutina, kterou jsem vypila. Když jsem se rozhlížela po té
spoušti, na spoustu v cí jsem se rozpomn la a zbytek jsem si
sesumírovala. Necht la jsem se tu zdržovat, a tak jsem vyhrabala
mobil a zavolala si taxi. Jak jsem se vracela do Seattlu, po ničem
jsem netoužila tolik jako jít dom a spát. Sm na v práci mi začíná
až pozd ji, dneska otevírá Doug. Počkat. Ne, neotvírá. Doug leží
v posteli v nemoc nici. S povzdechem jsem nasm rovala idiče ke
knihkupectví. Když jsem dorazila do kancelá e, na záznamníku
m tam če kaly t i vzkazy. Jeden byl od spisovatele, jehož
autogramiáda se u nás chystala na dnešní večer. E. J. Putnam. S
jeho letem je prý všechno v po ádku, a m l by tedy dorazit včas.
Druhý vzkaz byl od Beth, která volala, že je nemocná. Ježíši! To
už nikdo nem že z stat zdravý? Tím pádem nás bylo o dva mí .
Poslední vzkaz byl od Warrena. íkal, že se dnes odpoledne
vrací z Floridy a ve čer se zastaví. Už z principu jsem na n j byla
naštvaná. Poslední týden jsem tu musela ešit naprostý chaos,
zatímco on si hezky v teplíčku hrál golf. Rozb hla jsem obchod a
šla za kasu. Nedostatek zam stnanc m l to plus, že m
udržoval po ád v jednom kole. Nem la jsem čas uvažovat o
událostech včerejší noci. Nebo o Dougovi. Nebo o tom, že Seth
dneska nep išel. Nebo o své hádce s Bastienem. „Vy jste
Georgina?“ Vzhlédla jsem a zadívala se do obličeje hezké ženy
japonskoamerického p vodu. Byla trošku buclat jší a černé vlasy
m la stažené na temeni do culíku. Na jejím úsm vu mi p ipadalo
n co pov domého. „Já jsem Maddie Satoová,“ p edstavila se a
nap áhla ke mn ruku. „Dougova sestra.“ Ohromen jsem jí
pot ásla rukou. „Nev d la jsem, že má Doug sestru.“ Usmála se
trochu rozechv le. „Vlastn jich má hodn . Tak n jak jsme se
rozutíkali po celé zemi. Všichni jsme si šli svou ces tou.“ „Takže
jste p ijela… za Dougem?“ Zaváhala jsem, jelikož se mi necht lo
vytahovat tak citlivé téma. Ale z jakého jiného d vodu by tady
byla? P ikývla. „Byla jsem za ním dneska ráno. Vede se mu dob e
a íkal, že vám mám od n j vy ídit pozdravy.“ To byla ta nejlepší
zpráva, jakou jsem mohla dostat. „Pro bral se?“ „Ano. Je
nabručený a nevrlý, ale jinak je mu fajn. íkal mi, že má ve vaší
kancelá i n jaké cédéčko, které chce p inést. Požádal m , jestli
bych mu ho tady nemohla vyzvednout.“ „Jist , poj te za mnou,“
ekla jsem a vedla ji dozadu. Páni! Dougova sestra. „Jak jste se o
Dougovi dozv d la?“ „Volal mi Seth Mortensen.“ Klopýtla jsem a
málem jsem skončila ve výstavce knih se za hradní tematikou.
„Odkud znáte Setha?“ „Píšu pro časopis Womanspeak. Seth m l
pár otázek ohledn feministických organizací. Pot eboval to pro
svou knihu. Doug mu asi p ed m sícem dal moji mailovou adresu,
takže jsme párkrát byli v kontaktu. Když Doug… onemocn l, Seth
včera v noci zjistil moje číslo v Salemu a zavolal mi.“ Tak trochu
jsem žárlila, že si s ní Seth dopisuje, aniž bych o tom v d la, ale
urychlen jsem ty pocity potlačila. To, co ud lal, bylo velmi
pozorné. A pro Setha typické. Nenápadné účinné a laskavé gesto.
Zavedla jsem Maddii do kancelá e a v zásuvce našla to cédéčko.
„P ijela jste v noci, nebo ráno?“ Zavrt la hlavou. „Vlastn pro m
zajel Seth.“ „Cože…? Do Salemu? To je tak čty i hodiny cesty.“
„Já vím. Bylo to od n j moc milé. Nemám auto, a tak pro m p ijel
hned, jak mi zavolal. Vyzvedl m o p lnoci a odvezl m k
Dougovi.“ M j Bože! Seth v noci strávil osm hodin za volantem.
Už jsem se nedivila, že tu není. Jist se šel dom vyspat. Taky to
zname nalo, že z nemocnice možná neodešel proto, aby byl ode
m co nejdál. Ud lal to proto, aby pomohl Dougovi. To zjišt ní m
ohro milo a pot šilo. Ulevilo se mi a byla jsem ráda, že jsem se
zase p esv dčila, jak je Seth slušný a ohleduplný. Maddie mi
nechala svoje číslo a slíbila, že vy ídí Dougovi moje p ání brzkého
uzdravení. Když odcházela z mojí kancelá e, minula se ve
dve ích s Janice. „Ahoj, Georgino. Dorazila Lorelei Biljanová.“
„Dob e, dob e. Moment,“ zarazila jsem se nad tím. „Myslíš E. J.
Putnama.“ „Ne. Určit je to Lorelei. E. J. je chlap.“ „Já vím,“ ekla
jsem. „Ale ta tady má mít autogramiádu až za týden. Putnam už
dneska. Volal mi kv li tomu.“ „Já nevím. Vím jenom, že je tady.“
Zmocnil se m p íšerný pocit. Následovala jsem Janice a po
t ásla si rukou s malou robustní ženou st edního v ku. Lorelei
Biljanovou jsem vid la na fotkách v jejích knihách. V reálu vy
padala úpln stejn , včetn nakrátko st ižených hn dých vlas a
typického černého oblečení. „P es den se tu chci porozhlédnout
po památkách, ale íkala jsem si, že se vám nejd ív ohlásím,“
pov d la mi.

„Aha. Dob e. Výborn .“ Polovičat jsem se usmívala a snažila se

zachovat klid. Ješt chvíli jsme si spolu popovídaly, a jakmile
odešla, rozb h la jsem se do Paigeiny kancelá e a prohledala jí
st l. Podle jejích záznam m li mít oba auto i autogramiádu dnes.
Ale do hlavní ho kalendá e pro zam stnance je zapsala na dva
r zné dny. Na našich plakátech v knihkupectví byla také dv
r zná data. Když jsem se ale podívala na reklamy v novinách, byli
tam op t oba na psáni na tentýž den. Na našich webových
stránkách byli také oba inzerováni na dnešní večer, což
znamenalo, že se tu shromáždí fanoušci jich obou. Proboha.
Tohle je jako v n jakém p ihlouplém sitcomu. Sešli se nám dva
partne i na taneček. Posadila jsem se za Paigein st l a promnula
si spánky. Jak se to stalo? Jak to mohla dokonalá a výkonná
Paigie takhle pod lat? Odpov m napadla okamžit – protože
myslela na jiné v ci. Její t hotenství se čím dál víc komplikovalo a
te už nebyla v práci skoro t i týdny. V takové situaci by nejspíš
d lal chyby každý. Bohužel jsem se s nimi ale musela vypo ádat
já. Dovnit nakoukl Andy. „Aha, tady jsi. Bruce íkal, že se mám
zeptat, jestli by mu n kdo nemohl pomoct v kavárn . Má málo lidí.
A taky volal Seth. Mám ti vy ídit, že to zítra nestíhá.“ „Volal Seth?“
zeptala jsem se hloup . Takže nespí. A „to“, co zítra nestíhá, je
naše rande. Domluvili jsme se, že zajdeme do hospody, kde má
hrát místní kapela keltskou hudbu. A te to odvolal. Ušlechtilé
d vody, kterými jsem si zd vodnila, že se mi včera v noci vyhýbal,
už náhle nep sobily tak altruisticky. „Dob e. Díky.“ Zírala jsem do
prázdna. M j sv t se rozpadal. Nemluvím se dv ma muži, na
kterých mi záleží nejvíc. Šéfuju knihkupectví, kde je p íliš málo
personálu na to, aby se obchod udržel v chodu. Dnes večer
dorazí dva spisovatelé a každý z nich čeká, že bude hlavní
hv zdou večera a bude prezentovat své knihy. Na to ne máme
prostory. A k tomu všemu jsem se cítila p íšern . Účinky
odeznívající drogy mi zp sobily ukrutné bolesti hlavy a navíc jsem
byla strašn nevyspalá. Když zabijete boha, po ádn vás to
vyčerpá.
M la jsem toho tolik na práci, ale energie a v le se mi nedostá
valo. Ani pot ebných prost edk . Pot ebovala bych zázrak. Bož
ský zásah. Vzhledem k tomu, co jsem zač, se to nezdálo
nemožné, jenže pravd podobn mi na pomoc nep ijde. Ledaže…
Božský zásah? Vytáhla jsem z kabelky sáček s ambrózií. Zírala
jsem na ty po divné krystalky a jejich energie ke mn pulzovala.
Co by se stalo? Díky nim se Noční doznání za neuv iteln krátký
čas proslavilo. Mohla bych díky nim p ežít jeden pekelný den v
práci? Dodají mi energii a nápady, abych se dostala z téhle
šlamastyky? Nebo se zm ním ve slintající sexy kot ? Už jsem
nev ila, že mi Sol dal v noci tohle. Opravdu to musela být n jaká
otupující droga na znásiln ní. Ale tohle… tohle by mi mohlo dodat
inspiraci, abych všechno vy ešila. Samoz ejm se k t m
krystalk m pojilo nebezpečí závislosti a problém s abs ákem. Ale
tohle bude poprvé. I smrtelníci zvlá dají n kolik prvních dávek bez
problém . Navíc Carter íkal, že mn by trvalo mnohem déle, než
bych poznala tu odvrácenou stranu. Nejspíš to bude bezpečné,
pokud se mi ovšem p íliš neza líbí v tom, co se ze m pak stane.
Možná to bylo únavou, ale už jsem neváhala. Moc o tom
neuvažuj, prost jednej. Objednala jsem si z kavárny bílé
čokoládové moka a zpátky ve své kancelá i jsem do n j nasypala
krystalky. „Do dna,“ zamumlala jsem a vypila to. Pak jsem si
položila hlavu na st l a čekala, až se n co stane. Cokoli. Ale z
mých pocit stále p evládala ospalost. Zívla jsem. Kdy ta v c
začne p sobit? Jak to v bec poznám? A co budu pro boha d lat,
jestli se i tohle zvrhne v katastrofu? Co když pak bude všechno
ješt horší? Horší už to ale snad ani být nem že. Dva au to i na
autogramiádu na dnešní večer. Klidn m že propuknout žárlivost,
o které tuhle žertovala Tammi. Dva je špatné číslo. To povede k
rivalit . Kdyby jich bylo víc, stane se z toho p átelské posezení, a
ne souboj o místo na výsluní. Byla jsem na akcích, kde mluvilo a
četlo mnoho autor . N kdy sed li společn za stolem a na
st ídačku zodpovídali dotazy ohledn psaní, inspirace a
publikování. Vyslechnout jejich názory na tyhle v ci bylo ohromn
zajímavé. Pro fanoušky všech t ch autor to byla jedinečná
p íležitost a navíc si pak mohli nechat podepsat knihy od všech.
Takovéhle akce bývaly významné. Pochopiteln vyžadovaly hod
n plánování a hodn reklamy, a to se ani nezmi uju o dostatku
zam stnanc . Po pár minutách jsem se posadila a uv domila
jsem si, že jsem už delší dobu úpln probraná. Nem la jsem ale
čas p emítat, kdy se to stalo a co to znamená. M la jsem na práci
plno v cí. Mysl mi šlapala na plné obrátky. V okamžiku jsem byla
v prodejn a roz b hla jsem se za Andym. Podala jsem mu
seznam zam stnanc . „Pot ebuju, abys zavolal každému, kdo
dneska nepracuje a není nemocný. Zjisti, jestli m žou p ijít. A
pokud možno z stat až do večera. Jestli ne, tak aspo na chvíli. A
pak se taky zeptej všech z ranní sm ny, jestli nem žou z stat až
do zavíračky. ekni jim, že jim každou hodinu započítám jako
hodinu a p l.“ Andy na m zíral, jako by m nikdy p edtím nevid l.
Ale ne dala jsem mu čas na vyptávání. Vrátila jsem se do své
kancelá e, pípla jsem Marii na pager a mezitím zavolala Maddii.
Když zved la telefon, vysv tlila jsem jí, oč bych ji cht la poprosit.
P ekvapilo ji to, ale souhlasila. Taky mi slíbila, že za m vy ídí
jeden telefo nát, do kterého jsem se moc nehrnula. Maria dorazila
v moment , kdy jsem ukončila telefonát s Mad dií. Pracovala u
nás na částečný úvazek a byla tichá a stydlivá. Pokud to šlo,
vyhýbala se práci na pokladn a mnohem rad ji rovnala knihy v
regálech. Taky byla úžasná um lkyn . Podala jsem jí ze sk í ky
materiál. „Pot ebuju, abys ud lala plakát na dnešní večer.“ „Na
autogramiádu?“ zeptala se. „Totiž na autogramiády?“ Všichni už
se doslechli o tom, že se nám časy p ekrývají. „Nebude to jenom
autogramiáda. Bude to literární lah dka. Bude to…“ Okamžit m
napadlo n kolik možností, které jsem vzáp tí zase zavrhla.
„…literární festival v Emerald City.“ Nud né, ale p ímočaré. N kdy
je to lepší než rádoby vtipné slogany. „Ano. První ročník. A napiš
tam, že tu budou tihle spisovatelé.“ Podala jsem jí seznam, který
už jsem sepsala. „Zmi se, že budou podepisovat svoje knihy. A
že prob hne losování o ceny.“ Dodala jsem ješt pár dalších
nápad , p icházely mi na jazyk samy. „A že
deset procent z prodeje všech knih darujeme na projekt zvýšení
gramotnosti.“ „Páni,“ poznamenala. „Netušila jsem, že se tady
chystá taková událost.“ „Jo,“ souhlasila jsem bryskn . „Já taky ne.
Nakresli to, napiš, obšlehni, to je fuk. Prost to ud lej. Pot ebuju
to za dvacet minut. A musí to vypadat dob e.“ Zamrkala a
okamžit se pustila do práce. Zatímco na tom d la la, vy izovala
jsem telefonáty. Vytisknout reklamy v novinách už se pochopitelné
nestíhalo, ale skoro všichni mají webové stránky. Zavolala jsem
do redakcí významných novin a časopis a taky do menších
um leckých. Taky jsem obvolala sdružení místních spisovatel a
p esv dčila je, aby obeslala mailem své členy. Na konec jsem
zavolala do rádií. Tam nebyli moc ochotní vyhov t mi takhle
narychlo, ale byla to nejlepší možnost, jak dostat do médií
okamžitou upoutávku. Nabídli mi, že se o nás zmíní dýdžejové,
když to nebude klasická reklama. Stálo m to dost dohadování,
ale skoro se všemi jsme m li stálé smlouvy, které jim zaručovaly
platbu, a navíc se dalo t žko odolat tomu charitativnímu aspektu.
No dob e, mn bylo t žké odolat. Slyšela jsem se, jak
p esv dčiv a zkušen do telefonu mluvím. Maria v jednu chvíli
p estala pra covat a sledovala m jako zhypnotizovaná. Pak
pot ásla hlavou a vrátila se k výrob plakátu. Andy p ib hl s
opoznámkovaným seznamem zam stnan c . Nep ijde tolik
zam stnanc , v kolik jsem doufala, ale aspo o n co víc nás
bude. A v tšina t ch z ranní sm ny tu z stane. Maria dokončila
plakát a vypadal opravdu skv le. Odvezla jsem ho do tiskárny, se
kterou spolupracujeme. „Ne,“ oznámila mi vedoucí nezúčastn n
a dupla mojí manic ké aktivit na brzdu, až to zask íp lo. „Za
hodinu to nezvládne me. Možná tak za t i.“ „Co za hodinu a p l?“
p emlouvala jsem ji. „Je to kv li chari t . eším akutní situaci.“
Zamračila se. „Akutní situace ohledn gramotnosti?“ „Gramotnost
je vždycky akutní. Víte, kolik d tí v Puget Sound neumí číst,
protože tam chybí školy?“
Našt stí d lám v tomhle byznysu dlouho, a tak znám všechny
pochmurné statistiky. Než jsem s vedoucí skončila, málem se roz
plakala. Slíbila vy ídit mou objednávku za hodinu. Zatímco se
tiskly plakáty, zajela jsem do knihkupectví Foster’s Books. Nebylo
tak velké jako Emerald City, ale m lo stejn dob rou pov st.
Technicky vzato to byla naše konkurence. Když jsem vstoupila,
vzhlédl ke m majitel knihkupectví, Garrett Foster. „Hledáte
práci?“ „Mám práci pro vás,“ oznámila jsem mu mile a naklonila
se nad pult. „Pot ebuju, abyste pro m zkontaktoval Abela War
shaw skiho.“ Abel Warshawski byl místní spisovatelsamotá , který
psal populární knihy o pacifickém Severozápad . Dlouhá léta se s
Garrettem p átelil, takže své autogramiády po ádal výhradn ve
Fosterov knihkupectví. Garrett pozdvihl rozježené obočí. „Abel
chodí jenom sem. To p ece víte.“ „Ano, vím. A proto vás taky
nežádám o jeho číslo.“ Post žovala jsem si Garrettovi, jak
polovina zam stnanc Emerald City odpadla kv li nemoci. Mluvila
jsem o charit a sta tistikách ohledn gramotnosti. Poukázala
jsem na to, že vlastn nejsme žádná konkurence, nebo tenhle
obchod je v Capitol Hill, zatímco náš v Queen Anne. Navíc knižní
pr mysl je jako jedna velká rodina. Všichni máme stejné cíle. „M j
Bože, ženská,“ zabrblal, když jsem skončila. B hem své ho
proslovu jsem se snad ani nenadechla. „Určit nechcete zm nit
zam stnavatele?“ „Chci jenom, aby dnes večer p išel Abel.“
Skousl si ret. „A myslíte, že bychom sem n kdy mohli dostat na
autogramiádu Mortensena?“ „Hmm.“ Zamyslela jsem se nad tím.
Vým nný obchod jsem m la v krvi. „P ijde na to. Vy tady zavíráte
o pár hodin d ív než my, že ano? Myslíte, že byste nám mohli na
dnešní večer prop j čit pár zam stnanc ? Samoz ejm by dostali
zaplaceno.“ „Vy teda máte kuráž,“ zamumlal. Zadíval se na m a
po ád p emýšlel, ale já už jsem v d la, že jsem ho získala.
Nemohl odolat. „Dob e, ale jedin , když tady budeme mít
Mortensena v dob , kdy mu bude vycházet nová kniha.“
„Dohodnuto.“ Nelíbilo se mi, že bych se m la o Setha d lit, ale
spousta spisovatel mívala akce týkající se nové knihy všude
možn po celém Seattlu. Doufala jsem, že Sethovi nebude vadit,
že jsem ho takhle zaprodala. To s ním vy ídím pozd ji. Než jsem
odešla, koupila jsem si u Fostera výtisky Amerického tajemství a
časopisy Womanspeak. Když mi je markoval, na oka mžik
zaváhal. „Hele te…“ Zadíval se na m . „Asi jste nečetla tu
Mortensenovu povídku…“ Zá iv jsem se na n j usmála. Ta
záležitost s mou zhýralou dvojnicí Genevieve už m dávno
netrápila. „ ekn me, že není prvním mužem, kterému jsem
posloužila za inspiraci.“ Jako dárek na rozloučenou jsem dala
Garrettovi jeden plakát, protože v tiskárn mi jich pár vytiskli na
zkoušku, než se pustí do velké objednávky. Nev ícn se na n j
zahled l. „Vy už jste tam Abela napsala! D ív, než jste se mnou
v bec promluvila!“ Nechala jsem ho tam lapat po dechu a vydala
se vyzvednout plakáty. Pak jsem se vrátila do našeho
knihkupectví, rozdala pla káty t em zam stnanc m a vyzbrojila
jsem je seznamem míst, kam to všechno vyv sit. Když vyrazili,
vrhla jsem se do p íprav p ímo v knihkupectví, což v tšinou
obnášelo st hování nábytku a rozd lování úkol na dnešní večer.
Když minula šestá hodina, opravdu se zdálo, že se stal zázrak.
Autogramiády v tšinou probíhaly naho e v kavárn . M la se stát
hlavním d jišt m i tentokrát, ale k tomu jsem ješt nechala vy
klidit i zbytek patra. Znamenalo to srazit spoustu regál k sob a
na jejich míst rozestav t reproduktory, ale na tom nezáleželo.
V tšina lidí stejn cht la slyšet autory, a ne si prohlížet knihy. A že
t ch lidí bylo! E. J. Putnam a Lorelei Biljanová p ilákali fanoušky
scifi a beletrie. To bylo samo o sob dost návšt vník , ale moje
inzerování jich p itáhlo ješt víc. Bylo tu narváno. Hodil se nám
každý centimetr, který jsme získali odtažením nábytku.
Nevzpomínala jsem si, že bych n kdy vid la v obchod tolik lidí.
Putnam i Biljanová byli trochu v šoku a nejd ív nespokoje ní, když
zjistili, že se ocitli uprost ed Literárního festivalu Emerald City
místo obyčejné autogramiády. Svedla jsem to na nedo rozum ní v
komunikaci s jejich agenty a pod kovala jim za po moc p i
charitativním projektu. Taky jsem jim p ipomn la, že je to dobrá
p íležitost p edstavit se i čtená m, kte í dávají p ednost ji ným
žánr m, a že to není tak, že by n který z nich byl zastín n…
n jak moc. Každý z nich p ečetl desetiminutovou ukázku ze své
knihy a pak čtvrt hodiny zodpovídal dotazy. Oproti obvyklé
autogramiád to bylo trochu krátké, ale zabralo to a pak byl ješt
čas na panelovou diskusi všech autor , kde se krom dvou hlav
ních tahoun objevil i Seth, Maddie a Abel. B hem toho probíhalo
losování o ceny. Všechno jsem sama moderovala a polovinu té
doby jsem si ani neuv domovala, co vlastn íkám. „Nem žu
uv it, že jste nechala Setha sekundovat Putnamo vi a Biljanové,“
poznamenal tiše Andy b hem panelové diskuse. „Je významn jší
než ti dva dohromady.“ „A taky je dobrák od kosti,“ pošeptala jsem
mu. Te když jsem mohla chvilku vydechnout, nedokázala jsem
od Setha odtrhnout pohled. P ipadalo mi, že jsem jeho podivínský
úsm v a hn dé oči nevid la celé v ky. A tohle tričko Captain and
Tenille jsem na n m nevid la ješt nikdy. Nejradši bych se k
n mu rozb hla, ale ovládla jsem se. To Maddie ho požádala, aby
se zúčastnil dnešní akce. Byla to jedna z v cí, o které jsem ji
dnes ráno poprosila. Když promluvy skončily, ekla jsem
zam stnanc m, aby všech ny v ci vrátili zase na místo. Vyklidili
jsme kavárnu a pro každé ho autora p ichystali st l na
podepisování. Dokonce i Maddie, kterou nikdo neznal, se dočkala
n kolika zájemc o podpis. Womanspeak m l pov st kultovního
časopisu a navíc mi p ipada lo, že si Maddie b hem panelové
diskuse získala další p íznivce. Prošla jsem kolem Setha, když se
bavil se svými fanoušky. Naše pohledy se st etly a já se zarazila.
Nastal mezi námi moment trapného ticha, který nedokázala
p ekonat ani moje mánie vyvo laná ambrózií. M li jsme mezi
sebou p íliš mnoho nedo ešených záležitostí. „D kuju,“ ekla jsem
prost . „D kuju, žes to ud lal.“ „No,“ prohlásil po chvíli „vždy m
znáš. Literární festival v Emerald City jsem si ješt nikdy ujít
nenechal. A nemíním s tím začínat ani te .“
Když nastala zavírací doba, prodejna ješt zdaleka nebyla
prázdná, a tak jsme tam návšt vníky nechali, obzvláš když d lali
po ádn velký kšeft. Zrovna tou dobou se tam objevil Warren.
Stoupl si vedle m a p ehlédl celý ten dav. „Proč jen si p ipa dám
jako rodič, který se práv vrátil dom a zjistil, že jeho puber tální
ratolest tam po ádá večírek?“ povzdechl po chvíli. „Paige napsala
Biljanovou i Putnama na stejnou dobu. Tohle mi p ipadalo jako
logické ešení.“ „A kdys to zjistila?“ „Dneska ráno.“ „Dneska ráno,“
zopakoval. „Takže namísto toho, abys t eba vyklidila patro a
nechala tu probíhat dv autogramiády současn , ses rozhodla –
ani ne za den – uspo ádat velkolep zpropagovaný hv zdný
večírek, na který p išlo víc lidí, než tenhle obchod do káže
pojmout?“ Zamrkala jsem. Páni. Tohle by opravdu bylo jednodušší
e šení. „Vlastn je to festival. Ne večírek. A nezapomínej, že je to
kv li charit .“ Warren sebou škubl. „My to darujeme na charitu?“
„Jenom deset procent,“ ujistila jsem ho. „Ale je tady n jaká dáma
z toho projektu gramotnosti, na kterou to ud lalo ohromný dojem.
Chce nás zapojit do spolupráce na získávání zdroj v mnohem
v tším m ítku. Ale to nejspíš nebude d ív než p íští rok, na ja e
pochopiteln . Aby se to nekrylo s dalším Literárním festivalem
Emerald City.“ „S dalším?“ „No jist . Te už je z toho tradice.“
Celý večer mi všechno vy cházelo a bylo mi skv le. Byla jsem v
takové euforii, že bych prav d podobn dokázala zorganizovat
další ročník festivalu hned na zít ejší ráno. Pak ve mn ale
najednou zatrnulo. „Nemám pr švih?“ Promnul si oči. „Georgino,
ty jsi…“ Zavrt l hlavou. „Nemám slov. A rozhodn nemáš pr švih.
Na Černý pátek nemáme ob vykle takové kšefty.“ Obda il m
jedním ze svých hezkých úsm v , který mi p ipomínal naše
intimn jší doby. „Proč už nejdeš dom ? Pot ebuješ to. Máš
rozší ené zorničky.“
„Ty m vyhazuješ? A určit nemám pr švih?“ „Nemáš. Ale slyšel
jsem, kolik p esčas jsi tady strávila, a taky… ostatní v ci. Paige
se vrátí do práce p íští týden, tak si potom sedneme a
promluvíme si.“ Náhle se nev ícn zahled l k pokladnám. „Na
naší pokladn pracuje Garrett Foster?“ Neochotn jsem zamí ila
dom . Nebylo snadné opustit své dít . Po ád jsem se cítila sjetá a
trochu se mi točila hlava, jako by mi žilami proudil čistý adrenalin.
Musela jsem n co d lat. N co plánovat. Cokoli akčního. Míjelo
m pár chlápk , a tak jsem se na n provokativn usmála, až
jeden z nich málem vrazil do od padkového koše. Možná existují i
jiné zp soby, jak být dnes večer aktivní. Zazvonil mi mobil. Aniž
bych nad tím p emýšlela, zvedla jsem ho. Byl to Bastien. „Sakra.
Zapomn la jsem, že se mám nejd ív podívat, kdo mi volá. Ješt
po ád s tebou nemluvím.“ „Nezav šuj. Musím ti n co íct.“ „Ne,
ekla jsem…“ „Fleur, já odjíždím.“ Jeho hlas zn l napjat a
unaven . Nemluvil o tom, že by se chystal jen n kam na výlet.
Moje euforie trochu povolila. „Odjíž díš ze Seattlu.“ „Ano.“ „Proč?“
„Protože s Danou to nevyjde. Víme to oba.“ Zastavila jsem se
p ed svým domem, nep ítomn na n j zírala a čekala jsem na
ambrózií vyvolanou inspiraci, která by m osví tila a pomohla
Bastienovi konečn svést Danu. Nic se ale nestalo, a tak jsem
ud lala to jediné, co jsem mohla. „Hned jsem u tebe.“ Když jsem
dorazila k n mu, m l odemčeno, a tak jsem ve šla dál. „Mitch“ stál
v kuchyni, zády otočený ke mn . Opíral se o pracovní desku a
jeho postoj p sobil velmi poraženecky. Došla jsem k n mu, objala
ho kolem pasu a op ela si hlavu o jeho záda. „Omlouvám se,“
zašeptala jsem. „Já taky.“
„Takže jste spolu nic neupekli?“ Málem jsem se rozesmá la
vlastnímu dvojsmyslnému vtipu. Bože, ta ambrózie je vážn
skv lá. „Ne. Ale už umím d lat vynikající crème brûlée.“
Povzdechl si. „Jinak to ale nezabralo. A tys to v d la, vi ?“ Otočil
se ke mn a dívali jsme se na sebe. Sklopila jsem zrak. „Jo. Ale
necht la jsem… Já nevím. Asi jsem doufala. Doufala jsem, že ti to
vyjde.“ Chvíli jsme tam stáli mlčky. I když jsem na n j po ád byla
naštvaná, nerada jsem ho vid la v takovém stavu. Byl zničený.
Poražený. „Fleur, chci se ti omluvit za tu noc…“ „Ne, to nebyla
jenom tvoje…“ „Nejd ív si m vyslechni,“ naléhal. „Musím ti n co
íct. N co o Sethovi.“ A vtom, jako ostatn pokaždé, když jsem ho
navštívila, n kdo zazvonil u dve í. Inkubus roztrpčen mávl rukou.
„Nech to být.“ „M že to být ona.“ „Kašlu na to. Nechci ji vid t.“
Tonul v pesimismu, ale já sn dla potravu boh . M la jsem dojem,
že dokážu cokoli. V d la jsem, že dokážu cokoli. Moje se
bejistota a d vtip nem ly hranic. Vždy jsem b hem n kolika ho
din vytvo ila v Emerald City novou tradici. Tak jist taky dokážu
rozžehnout jisk ičku nové nad je pro Bastiena, pokud budu mít
možnost promluvit si s Danou tvá í v tvá . „Možná p ece jen
existuje n jaký zp sob, jak na to,“ ekla jsem mu a vydala se ke
dve ím. „Jestli chceš, tak se zneviditelni. Chci si s ní promluvit.“
„Jestli je to v bec ona,“ k ikl ješt . Ale byla to ona. „Tabitho.“
Usmála se. „Zdálo se mi, že t vidím p icházet.“ Oplatila jsem jí
úsm v svým. Okouzlujícím. Už jsem p ed ní necht la p sobit
plaše a jako idiot. Za normálních okolností bych se tak jakživa
nechovala, natož te , když jsem se ocitla na vrcholu. „Jsem ráda,
že ses zastavila,“ oznámila jsem jí v ele. Pozvala jsem ji dál, jako
bych tu bydlela. Ona m tu ale vídala často, takže jsem si to
mohla dovolit. „Poj dál, prosím. M žu ti nabídnout n co k pití?“
Poprvé jsem vid la Danu vykolejenou. Nebyla jsem tou Tabi thou,
kterou znala, a nev d la, jak si s tím poradit. Bastien stál
neviditelný v kuchyni se vzdorovit založenýma rukama. Mrkla
jsem na n j, načež jsem se obrátila zase k Dan . „Mitch te na
chvíli odjel, jestli jsi s ním cht la mluvit.“ „Ach, to je v po ádku.
Asi… tu na n j chvíli počkám.“ Znervóz ovalo ji, že jsem se
takhle ujala situace. Ob ma jsem nám nalila ledový čaj a usedly
jsme ke stolu. Zahájila jsem kon verzaci o dnešku a pov d la jí o
úžasné charitativní akci, které jsem se dneska zúčastnila v
knihkupectví. Dana se trochu vzpa matovala a vrátila se zase ke
svému obvyklému uhlazenému cho vání. Když se její fanatismus
ocitl na vedlejší koleji, dokázala vést smysluplnou konverzaci a
rozum ly jsme si. Pomyslela jsem si, že je škoda, že sv j intelekt
nevyužívá k užitečn jším v cem. Jak jsme probíraly nejr zn jší
témata, najednou m napadlo, jak vy ešit celou tu situaci. P ímo
to bilo do očí. Netušila jsem, jestli jsem na to p išla díky ambrózii,
ale te jsem nechápala, jak jsme všichni mohli být tak slepí. Jak
to, že nikomu nedošlo, v čem je problém? Co jsme to za experty
na svád ní? Bastien m l prav du. Dana byla ztracený p ípad. Pro
n j. „Dano,“ p erušila jsem hovor pro Tabithu nanejvýš netypicky.
„Jsem moc ráda, že ses dneska večer zastavila, protože bych t
cht la o n co požádat.“ Zaskočil jí čaj. „Ano?“ Op ela jsem si lokty
o st l a bradu si podep ela dlan mi. Za dívala jsem se jí do očí.
„Tuhle jsi íkala, že se z vašeho vztahu s Billem vytratila
romantika a že ti to nechybí. Ale víš co? Já tomu nev ím.
Myslím, že ti to chybí. Myslím, že po tom prahneš. Ale ne s ním.“
Dana zbledla a vykulila oči. Bastien, který stál poblíž, se zatvá il
podobn . Nestarala jsem se o to. Te už jsme nem li co ztratit.
„Mám pravdu?“ Naklonila jsem se blíž. „N co ti chybí, vi ? A lžeš,
když íkáš, že nevíš, co ti p ipadá sexy. Víš to. Víš, co t
rozpaluje, a chceš to. Chceš to p ímo zoufale. Chceš to zkusit.“
P ísahám, že v tu chvíli by bylo slyšet špendlík, kdyby dopadl na
podlahu. Dana se snažila ovládnout sv j dech. Zírala na m , jako
by se bála i mrknout, abych nezmizela. „Ano,“ vypravila ze sebe
nakonec. „M las pravdu v hodn v cech. Jako t eba v tom, že si
nem žeme vybrat, kdo nás p itahuje. A ano… Myslím, že ob
víme, o čem mluvím, Tabitho.“ Začala se jí vracet její stará
sebejistota. „Nejd ív jsem si nebyla jistá. Je t žké se v tob
vyznat. Ale když jsi mi pak ekla, jak je to hrozné mezi tebou a
tvým p ítelem – jak o n m radši ani nechceš mluvit a že t ani
nep itahuje –, bylo mi to jasné. A ta tvoje p ehlídka spodního
prádla, kterou jsi mi naservírovala, m v tom utvrdila. Byla jsi
úžasná. Nemohla jsem na to p estat myslet. Už jsem t vid la
nahou ve ví ivce a bylo to utrpení. Cht la jsem t vid t nahou
znovu. A jak jsem si pak s tebou začala víc povídat, zjistila jsem,
že jsi k tomu i inteligentní. Jako dnes večer.“ Zhluboka a ro
zechv le se nadechla, natáhla se a pomalu m pohladila po ruce.
„M las pravdu. Opravdu n co chci. Uv domuju si, že je to špatné
a nemorální, ale nem žu si pomoct. Nem žu si pomoct v tom,
koho chci. Nem žu si pomoct a chci tebe.“ Nebylo divu, že
Bastien nebyl schopen u ní zabodovat. Dana cht la m .
Pravd podobn už od chvíle, kdy jsem u ní v minia turních
plavkách vylezla z bazénu. Dívala jsem se na ni a myslela na
všechny ty hrozné v ci, které d lá její skupina. Taky jsem po
myslela na to, že Bastiena bude mučit n jaký démon. V určitých
p ípadech není zrovna výhrou být nesmrtelný. Te ho m žu p ed
tím osudem zachránit a trochu se pomstít VPZRH. Usmála jsem
se na Danu, a jak nap tí mezi námi nar stalo, nechala jsem místo
sebe mluvit eč svého t la. P iznávám, že m trochu p ekvapilo,
že si všechna naše p edchozí setkání vyložila tak, že po ní jedu,
ale na tom te nezáleželo. Neviditelný inkubus vyb hl z místnosti
n kdy v moment , kdy ekla: „Cht la jsem t vid t nahou znovu.“
Te se vrátil s videokamerou. Vid l, jak vypočítav mlčím, a tak
na m začal p ístrojem zb sile mávat. Celý zá il.
Te jsem m la moc všechno zm nit. Dosáhnout toho, po čem
Bastien tak prahl. Zachránit ho a znemožnit VPZRH. Pokud to
ovšem zvládnu. Ambrózie mi dneska dokázala, že moje nejsil
n jší nadání spočívá v improvizaci a plánování, ve schopnosti
ešit n kolik problém najednou. To bylo skv lé. M la jsem ze
sebe tak dobrý pocit, jako už dlouho ne. To m pravd podobn
p ivedlo i k tomu, abych odhalila pravdu ohledn Dany. Ale co
moje p edchozí úvahy o ambrózii? Ve vztahu k sexu? Jsou sou
částí mojí osobnosti i moje sexuální dovednosti? Zlepšila je amb
rózie taky? Dokážu n jakého muže – nebo ženu – v posteli úpln
odd lat? Když jsem se dívala na Danu a její te už zjevnou
touhu, dostala jsem odpov . Eroticky jsem se zasmála a
odhrnula si vlasy z obličeje. Dokážu jí obrátit sv t vzh ru nohama,
a taky to ud lám. Koneckonc jsem týmová hráčka. A hraju za
oba týmy. Stiskla jsem jí ruku a naklonila se k ní blíž. „Cítím
p esn totéž.“
 22
Jakmile jsem dopila vodku s džusem, číšník mi p inesl další.
Skv lý chlap, pomyslela jsem si. Zaslouží si v tší dýško. Čty i dny
po Literárním festivalu v Emerald City jsem sed la ve Sklep s
Jeromem, Carterem, Hughem, Peterem, Codym a Bastienem.
Obvyklá sebranka. Vid la jsem je po dlouhé dob . Poslední
dobou jsem toho moc nepodnikala a z bytu vycházela jen do
práce. Za tu dobu jsem nevid la ani Setha, ani jsem o n m
neslyšela. Nikdo z nás nemluvil. Jen jsme tam sed li v p ítmí a
popíjeli. Ostatní hosté chodili kolem a smáli se, ale my jsme byli
tichý kout. Nap tí mezi námi by se dalo krájet. Nakonec už jsem
to nesnesla a povzdechla jsem si. „Dob e,“ vyhrkla jsem. „M žete
se p estat p etva ovat. Vím, že jste to video vid li všichni.“ Bylo to
jako vypustit vzduch z balónku. Otev ít stavidla a vy pustit
záplavu. Jako první promluvil Hugh. Oči mu zá ily obdivem.
„Ježíši Kriste, to byla ta nejlepší v c, jakou jsem kdy vid l.“ „Já to
zkoukl asi desetkrát,“ dodal Peter. „A neomrzelo m to.“ Codyho
pot šený pohled mluvil sám za sebe. Naráz jsem vypila p lku
sklenice. „N kdy se podívám kolem sebe a nem žu uv it, že
tohle je m j život.“ Bastien by si zasloužil Oscara za kameru, jak
zachytil mou ro mantickou eskapádu s Danou. Ani si nevšimla, že
se ve vzduchu jen tak vznáší kamera, protože neviditelný byl
pouze inkubus. Byla ovšem p íliš zaneprázdn ná jinými v cmi,
než aby v novala pozornost okolí. O to jsem se postarala. Ale
p estože jsem m la radost, jakou mám schopnost poskytnout
pot šení a bezvýhrad n upoutat, mému já zotavenému z
ambrózie se nelíbilo, že tyhle moje schopnosti jsou vystaveny na
odiv. Bylo to stejné, jako když m všichni spojovali se Sethovou
povídkou. Aspo že nikdo ne v d l, kdo je Tabitha Hunterová.
„Fleur, p ísahám, žes d lala v ci, o jejichž existenci jsem nem l
ani tušení,“ utahoval si ze m Bastien. „Bu zticha,“ ok ikla jsem
ho a moc dob e jsem v d la, že lže. „Už tak je to dost potupné.
Nem žu uv it, žes to b hem n koli ka hodin rozší il po
internetu.“ Pokrčil rameny. „Je t žké nechat si pro sebe dobré
zprávy.“ Jeromovi se oči leskly potlačovanou spokojeností. „Neber
to jako potupu. Za to, cos ud lala, by sis zasloužila vav íny,
Georgie. Te z tebe bude Sukuba roku.“ „Výborn ,“ povzdechla
jsem. „Za to možná dostanu kupóny, které ješt nepropadly.“
„Žertuj si, jak chceš,“ pokračoval démon, „ale vyvolalas chaos ve
vlivném názorovém spolku. To si jist zaslouží oslavu.“ Stačilo mi,
že Bastienovi už pravd podobn nic nehrozí. Prav dou sice bylo,
že se v zá i reflektor neocitl on, ale zajistila jsem, aby se v
oficiální psané zpráv našlo místo i pro Jeroma. Myslím, že v d l,
že jsem Bastienovu pomoc hodn nadsadila, ale nelp l na
technických podrobnostech. Bez ohledu na to, co stálo v papí
rech, ábelská komunita už ví, že v tom mimo ádn populárním
videu účinkuje Jeromova sukuba. Pov st mého šéfa sahá ke
hv zdám. A co se týče VPZRH…, tím rozhodn zmítal chaos.
Dana re zignovala, hned jak ten skandál pronikl na ve ejnost.
Jelikož sku pin najednou chyb l silný v dce, všichni jen zmaten
t kali od jednoho tématu ke druhému, aniž by m li jasný sm r.
Chudák Bill. Krom toho, že byl potupen svou záletnou ženou,
musel mi nimalizovat škody a trvat na rodinných hodnotách, aby
si nezni čil svou politickou kariéru. Volby budou p íští rok a nikdo
neví, jak dopadnou. Ohledn celé té záležitosti jsem m la
smíšené pocity. Samo z ejm jsem nenávid la p íšerné akce
VPZRH a byla jsem ráda, že celá organizace padla. Ale Dan ,
p estože m la mnoho chyb, na Tabit opravdu záleželo. Možná to
nebyla láska, ale její emoce byly up ímné. Otev ela se mi a já ji
zesm šnila. Pokud z tohohle bahna n kdy vyb edne, nejspíš už
nikdy nep ijme svoje sexuální zam ení. Poh bí to v sob a bude
pokračovat v kampani proti homosexuál m. To m trápilo kv li ní i
kv li jejímu politickému životu. „A když Georgina zrovna
nezostuzuje konzervativní mrchy,“ ozval se Hugh, „tak ve volném
čase zabíjí bohy. Vážn jsi mu dala na frak? Ty jsi teda t ída.“ „A
nezapomínej na Literární festival v Emerald City,“ zazubil se
rozpustile Cody. „Páni, nem žu uv it, že jsem si to nechal
uniknout.“ „Je n co, co neumíš, Georgino?“ divil se Peter.
„Neučila ses za mými zády va it soufflé, že ne?“ Obrátila jsem oči
v sloup a otočila se k výše postaveným ne smrtelným. P ehnanou
chválu kamarád jsem ignorovala. „Poví te mi konečn celý ten
p íb h se Solem, nebo kdo to vlastn byl? Brali jste to dost s
klidem, že jsem zabila boha.“ „V tšinu podrobností už víš,“
odpov d l mi Carter. „A technicky vzato jsi ho nezabila,“ dodal
Jerome. Podivila jsem se. „Ne? Ale… on explodoval. Všude byla
krev. Vypadalo to dost osudov .“ „Zničilas jen jeho lidské vt lení,“
objasnil and l skoro znud n . „T lo, ve kterém chodil po sv t
smrtelník . Sol – nebo Soma, jak se mu správn íká – po ád
existuje.“ „Soma je jiný název pro ambrózii…,“ začala jsem
pomalu. „Ano,“ souhlasil Carter. „V hinduismu je b h Soma
božským zt lesn ním té drogy. Proudí mu v žilách a pak je
p edávána smrtelník m.“ Vzpomn la jsem si na jeho krvácející
záp stí a na to, jak se jeho krev srazila do krystalk . „Jeho krev
krystalizovala a vytvá ela krystalky ambrózie. To všichni pili.
Tohle jsem pila!“ Ot ásla jsem se. „Taky jsi to pila v čisté form ,“
poznamenal Jerome a čekal na mou reakci. „P ímo ze zdroje.“
„Panebože!“ Došlo mi to. „Ten pohár. Myslela jsem, že je to
n jaká uklid ující droga na znásiln ní.“ „V určitém ohledu ano,“
pov d l mi Carter n žn . „Jeho krev ve form krystalk slouží ke
zdokonalení osobních vlastností a smrtelníci i nesmrtelní ji
snesou, protože je z ed ná. V koncen trované form je p íliš
silná. Obluzuje. P esahuje pouhé posílení dovedností. Vybudí
celý organismus a ty se pak cítíš naprosto skv le a jsi mimo ádn
vnímavá k fyzickým dotek m a silným emocím.“ Tak odtud se
vzala moje reakce na Sola a m j vztek na Aleka. Na bývalého
bubeníka jsem ovšem byla po ád tak naštvaná, že jsem nap l
v ila, že stejn bych zareagovala i bez ambrózie. „To je
nechutné,“ zamumlala jsem. „Pít krev. Fuj!“ Cody s Peterem si
vym nili pohledy. Zazubili se. „A o co šlo s tím hrotem šípu?“
dotázal se Hugh. „S tou v cí, kterou ho probodla.“ „Bylo to jmelí.
St eží bránu mezi sv ty. Skandinávci odedávna tvrdí, že roste na
Strom života – na strom , který drží sv t.“ Zamračila jsem se.
„Takže když jenom p išel o fyzické t lo, neum el doopravdy.“ „Ten
neum e nikdy,“ poznamenal Carter. „Potrava boh je tu stále –
nebo p inejmenším její idea. Smrtelníci odjakživa v ili v magický
lék, který zm ní jejich život. Modlili se k n mu a budou v tom
pokračovat i nadále. Proto je Sol po ád tak mocný, p estože
v tšina lidí ani neví, kdo to vlastn je. Lidé nemusejí vždycky
v d t, co uctívají nebo v co v í, a p esto to má po ád velikou
moc.“ „Ale pokud se znovu objeví, pravd podobn to bude n kde
úpln jinde,“ ekl Jerome prakticky. „Kdybych zasáhl já nebo Car
ter, bylo by to otev ené vyhlášení války. Ale od nevinné Georgie
p sobil ten vzkaz ,koukej se odtud pakovat‘ jen jako sebeobra na,
takže jsme se nedostali do potíží. Stačilo jen stručné hlášení.“
Ušklíbl se. Nesnášel papírování. Povzdechla jsem si. „Tak tedy
dobrá. Mám ješt poslední otáz ku. Proč ten sex? Proč všechny
ty složitosti, aby mu Alec obsta rával ob ti?“ „Kdo by necht l
sex?“ podivil se Hugh. „Traduje se, že je smilník,“ ekl Carter.
„Podle jedné pov sti dokonce unesl ženu n jakého boha, protože
po ní zoufale tou žil. Když je n kdo zosobn ním euforie a t lesné
dokonalosti, sex k tomu tak n jak pat í, ekl bych. Aspo jsem to
tak slyšel.“ Zamračila jsem se. „A byl tak líný, že si ani ob ti
neobstarával sám. To je ale parchant.“ „Je to b h,“ objasnil Carter,
jako by už k tomu nebylo co do dávat. Obrátila jsem se k and lovi
a p emýšlela nad tím, co ekl. „Ty jsi dneska hotová studnice
moudrosti. Ale to se tady nikdo nepozastavuje nad tím, že tu
probíráme a p ijímáme hned t i ná boženské systémy najednou?
Hinduistický, severský a ten náš. Ten náš systém jsem jen tak
mimochodem vždycky považovala za jediný správný.“ Jerome se
zatvá il up ímn pobaven . „Ale prosím t , vždy od začátku své
sukubí existence jsi m la co do čin ní s nesmrtel nými z
nejr zn jších ,náboženských systém ‘.“ „Jo, já vím…, ale nikdy
m nenapadlo, jak složit spolu vy cházejí. Myslela jsem, že
fungujeme odd len – chápeš? Že oni si d lají svoje v ci a my
také. A te to mícháš jako… jako… bychom všichni d lali totéž.“
„Jo,“ p itakal Cody. „Co z toho je pravda?“ And l s démonem se
na sebe ušklíbli. „,Co je pravda?‘ ptal se Pilát.“ Carter neodolal,
aby nevyrukoval s jedním ze svých citát . Očima se smál. Znovu
jsem si povzdechla a bylo mi jasné, že ani z jednoho z nich už
lepší odpov nedostaneme. Jak se náš společný večer chýlil ke
konci, Bastien neš astn oznámil, že bude muset odjet do
Detroitu. Se všemi se rozloučil a já jsem ho šla vyprovodit ven.
Stáli jsme p ed hospodou zabraní do svých myšlenek a kolem
nás chodili po Pioneer Square místní i turisté. Nakonec jsme pro
mluvili oba zárove . „Fleur…“ „Bastiene…“ „Ne, já první,“ trval na
svém. Kývla jsem, aby pokračoval. „To, co jsem ud lal v tom
hotelu, nebylo správné. Nem l jsem t do toho vlákat – hlavn ,
když jsi mi hned íkala, abych toho ne chal. A to, co jsem pak u
tebe ekl Sethovi…, to je neodpustitelné. Jasn , byl jsem dost
nacamraný, ale to m neomlouvá.“
Pot ásla jsem hlavou. „B h ví, že už jsem taky opilá ud lala
spoustu hloupostí. Lidi to d lají po ád. Ale nevyčítej si to tolik.
Aspo ne to, co se stalo mezi námi… M l jsi pravdu. Nebyla jsem
žádná ob , šla jsem do toho sama. Sama jsem se rozhodla a te
se s tím musím n jak vypo ádat.“ „Na tom nezáleží. Nem la bys
mi odpustit. Ješt ke všemu poté, cos m zachránila v té
záležitosti s Danou. P išla jsi na to, co jsem já nevid l, protože
jsem byl úpln slepý. Ne, rozhodn si nezasloužím odpušt ní.“
„Možná. Ale já ti stejn odpouštím.“ Škádliv jsem do n j str čila.
„A nem žeš mi v tom zabránit.“ „Jenom blázen by ti stál v cest ,“
prohlásil galantn . „Ale stej n si myslím, že si to nezasloužím.“
„Basi, už p es tisíc let vidím lidi rodit se a umírat. Sakra, vi d la
jsem vznikat a zanikat celé civilizace. Nemám v život moc v cí,
které p etrvávají. To nemá nikdo z nás. A nechci jen tak ode psat
jednu ze svých nejlepších stálic.“ Otev el mi náruč a já si op ela
hlavu o jeho hrudník. Byla jsem smutná, že zase odchází. Dlouho
jsme tam stáli a objímali se. Nakonec se ode m odtrhl a zadíval
se na m . „Čas na zpov : nevyspal jsem se s tebou z čirého
altruismu. V tom jsi m la pravdu. A neud lal jsem to jen proto, že
jsem zrov na mohl. Ud lal jsem to proto, že jsem t cht l. Cht l
jsem ti být co nejblíž.“ Pohladil m po tvá i a mrkl na m . „Ty jsi
lepší než deset Alessander. Kv li tob bych šel klidn i do
Guamu.“ „A co Omaha?“ „Nikdo nestojí za to, abych kv li n mu
šel do Omahy.“ Rozesmála jsem se. „Zmeškáš let.“ „Jo.“ Znovu
m sev el v objetí a zaváhal, než promluvil. „Ješt jednu v c bys
m la v d t. Den po tom mém opileckém výbuchu za mnou p išel
Seth.“ „Co?“ Vzpomínala jsem. Muselo to být v té dob , kdy jsem
p ipravovala literární festival. „Proč?“ „Cht l v d t, co se stalo.
Mezi námi. Všechny podrobnosti.“ „Cos mu ekl?“ „Pravdu.“
Zadívala jsem se do prázdna.
„Ten chlap je do tebe blázen,“ prohlásil Bastien po chvilce ti cha.
„Taková láska… Sakra, i samotné peklo má problém stav t se
proti takové lásce. Aspo myslím. Nevím, jestli m že fungovat
vztah mezi sukubou a člov kem, ale jestli ano, pak on je tím je
diným, s kým ti to m že vyjít.“ Zaváhal. „Myslím… Ne, vím, že
jsem trochu žárlil, že má tvou lásku a ty že máš n koho, kdo t
tolik miluje.“ Obda il m ho kosladkým úsm vem. „Každopádn ti
p eju hodn št stí. Kdybys m pot ebovala, stačí dát v d t.“
„D kuju,“ ekla jsem a ješt jednou ho objala. „Budeme v kon
taktu. Možná jednou zase dostaneme p id lení na stejné místo.“
Jeho roš ácký pohled, který b hem vážné konverzace zmizel, se
te znovu objevil. „To bychom zp sobili problém ! Sv t na nás
ješt není znovu p ipraven.“ N žn m políbil na rty a zmizel. Asi
o minutu pozd ji jsem za sebou vycítila Carterovu p ítomnost.
„Loučení je sladká bolest.“ „To je,“ souhlasila jsem smutn . „Ale to
je život, a už smrtelný nebo nesmrtelný.“ „Jak jde chození po
lan se Sethem?“ Otočila jsem se k n mu. Na tohle p irovnání už
jsem málem zapomn la. „Špatn .“ „Podívala ses dol ?“ „N co
horšího. Spadla jsem. Spadla jsem a tvrd narazila.“ And l m
sledoval pevným pohledem. „Tak to bys m la vy lézt zpátky.“
Ho ce jsem se zasmála. „Je to možné?“ „Jist ,“ ekl. „Dokud lano
nepraskne, po ád m žeš vylézt zpátky.“ Rozloučila jsem se a
vydala se o pár blok dál na autobus do Queen Anne. Když jsem
na n j čekala, zamrkala jsem a podívala se po ádn . Po ulici
kráčela Jody. Nemluvila jsem s ní už hrozn dlouho. Po skandálu
s Danou Mitch i Tabitha zmizeli z povrchu zemského. Poodešla
jsem ze zastávky a jako Superman zapadla do setm lého
pr chodu. Za okamžik už jsem se k ní rozb hla jako Tabitha.
„Jody!“ Zastavila se a otočila. Když m poznala, vykulila hn dé
oči.
„Tabitho,“ vypravila ze sebe nejist a čekala, až k ní dob hnu.
„Ráda t vidím.“ „Já tebe taky. Jak se máš?“ „Dob e.“ Stály jsme
tam a trapn mlčely. „A jak se máš ty? Myslím po tom všem…“
Tvá e jí zrudly. „Nemusíš se tomu tématu vyhýbat. Já se s tím
vyrovnám,“ ujistila jsem ji n žn . „Stalo se. Te už s tím nikdo nic
nenad lá.“ Sklopila zrak. Evidentn ji n co trápilo. „Celou tu dobu
jsem ti cht la n co íct. Nebyla… nebyla jsi to jenom ty.“ Zvedla
hlavu a zatvá ila se zahanben . „Víš, za mnou taky p išla a d laly
jsme v ci… v ci, které jsem vlastn ani d lat necht la. Ale
nemohla jsem ji odmítnout. Ji ne. Bylo to hrozné období mého
života…“ Takže jsem nebyla Daniným prvním kousnutím do
zakázané ho ovoce. To, že k tomu Jody p inutila, m dopálilo
mnohem víc než demonstrace, kterými popírala svou vlastní
p irozenost. V tu ránu jsem ji p estala litovat. „Dostala, co si
zasloužila,“ prohlásila jsem ledovým hlasem. „Možná,“ p ipustila
Jody. Po ád se tvá ila rozrušen . „Pro její rodinu to byla
katastrofa. A nejvíc asi pro Reese. A ješt k tomu VPZRH…, to je
další katastrofa.“ „Možná je to tak lepší,“ ekla jsem neutrálním
tónem. Obda ila m smutným polovičatým úsm vem. „Já vím, žes
naší organizaci nikdy nev ila, ale má potenciál d lat dobré v ci.
Te vlastn akorát jdu na sch zi. Rozhodneme o osudu celé
skupiny. Nemyslím, že to rozpustíme…, ale ani nevím, jakým
sm rem se vydáme. N kte í lidé tam uvažují p esn jako Dana.
Nejsou ve v tšin , ale jsou dost hlasití. Hlasit jší než lidé, jako
jsem já.“ Vzpomn la jsem si na naše rozhovory o zahradničení.
„Po ád chceš ty v ci, o kterých jsi mi vykládala? Pomáhat t m,
kdo pot e bují okamžitou pomoc?“ „Ano. P ála bych si, abych tam
dokázala p ijít a promluvit. Kdybych si získala pozornost mnoha
lidí, myslím, že bychom opravdu dokázali vykročit jiným sm rem.
Lepším sm rem, který by mohl vyvolat pot ebné zm ny, a nejen
cenzuru a nadávky.“ „V tom p ípad bys m la p esn tohle
ud lat.“
„Nem žu. Nemám dost zkušeností, abych dokázala takhle
promlouvat k lidem. Nejsem tak odvážná.“ „Máš v sob zápal.“
„Jo, ale to nestačí, když ho ze sebe neumím dostat.“ St ží jsem
se ubránila radostnému úsm vu. „N co pro tebe mám,“ pov d la
jsem jí a zalovila v kabelce. „Na. Vem si to.“ Podala jsem jí
poslední sáček ambrózie. Možná bylo nebez pečné dát to
smrtelníkovi, ale jedna dávka jí nijak vážn neublíží a další už
nikdy nedostane. Navíc mi prosp lo, že jsem se zbavila pokušení
vzít si to sama. „Co je to?“ „To je, ehm, bylinný dopln k stravy. Na
dopln ní energie. Znáš to?“ Zamračila se. „N co jako gingko
nebo pep ovník?“ „N co takového. Život ti to samoz ejm
nezm ní, ale m to vždycky nakopne. Jenom si to zamíchej do
pití a hned to vypij.“ „No, zrovna jsem si cht la koupit kafe…“ „To
je super. Nem že ti to ublížit.“ S úsm vem jsem jí stiskla paži.
„Ud lej to pro m a já budu mít pocit, jako že jsem ti dala kouzlo
pro št stí.“ „Dob e. Jasn . Vezmu si to hned, jak si koupím to
kafe.“ Po dívala se na hodinky. „Už musím jít, abych nep išla
pozd . Opa t ruj se.“ „Budu. Díky. A hodn št stí.“ K mému údivu
m rychle objala a pak zmizela v davu lidí na chodníku. Cestou
autobusem dom jsem ze sebe m la tak dob rý pocit, jako už
dlouho ne. Tak trochu jsem si cht la ambrózii schovat na p íští
literární festival, ale p edpokládala jsem, že to nebudu pot ebovat,
jestli si dop eju na p ípravu dva dny místo jednoho. Koneckonc
menší rezerva nikdy není na škodu.
 23
Sch ze VPZRH nep itáhla tolik pozornosti tisku jako ta žhavá
lesbická aféra, ale dorazil na ni reportér ze Seattle Times a zúčast
nila se i další média. Jody na sch zi p ednesla sv j životní projev.
Dopodrobna nastínila svou vizi budoucnosti VPZRH, která
zahrnovala to, že skupina upustí od napadání homosexuality. Její
plán zahrnoval pomoc pot ebným, p edevším mladým matkám a
teenager m uprchlým z domova, jak mi už d ív íkala. Jelikož
VPZRH p sobil v celonárodním m ítku, Jody požadovala, aby
výbor nov pomáhal i na místní úrovni a aby posiloval pocit
sounáležitosti v komunitách. Její prezentace byla brilantn
promyšlená a in spirující. Sch ze skončila radostnými výk iky a
aplausem a také volbou, která z Jody učinila novou v dkyni celé
organizace. P ed pokládala jsem, že až ambrózie odezní, Jody se
asi trochu vyd sí, co si to uvázala na krk. V život ale d lala
spoustu tv rčích v cí, a tak jsem v ila, že si poradí i s tímhle.
Navíc jsem m la dojem, že bude š astn jší, když bude mít
n jakou smysluplnou práci, a nebude jen zabíjet čas jako žena v
domácnosti. Taky m napadlo, že ačkoli jsme s Bastienem sehráli
v p ed stavení s Danou roli pekelných superhv zd, nakonec jsme
vlastn vyšším ábelským zám r m nijak moc nepomohli. Dana
kolem sebe ší ila zlo a netoleranci. To, že na její místo te
nastoupila Jody, p ineslo sv tu mnoho dobrého. Doufala jsem, že
to Jeromo vi nedojde. V tuto chvíli byl se mnou nadmíru spokojen.
Článek o VPZRH byl už n kolik dní starý, ale já jsem si ho stá le
nechávala v práci na stole, protože mi zlepšoval náladu v týd nu,
který by jinak byl hodn znepokojivý. Seth se v knihkupectví
v bec neukázal.
„Vid las to video na internetu?“ zeptal se m Doug, když si všiml
novin. Nechápav jsem na n j pohlédla. „Proč bych se m la dívat
na n co takového?“ „Protože je to sexy. O moc p icházíš.“ Sedl si
na kraj stolu a pohrával si s propiskou, obracel ji mezi prsty. Ani
jeden z nás ned lal práci, kterou m l. Bylo to jako za starých
čas . „Jak se cítíš?“ zeptala jsem se. „Výborn .“ V d l, že já vím
o ambrózii, ale netušil, jakou jsem sehrála roli v tom, co se stalo.
V d l jenom to, že Alec odešel. „Kapela te není nic moc. Ale asi
to tak muselo dopadnout. To, že nemáme bubeníka, nám taky
moc nepomáhá.“ „To p ece napravíte, ne?“ „Jasn . Je to jenom
nep íjemnost. Musíme začít zase zkou šet…“ P estal si hrát s
propiskou a povzdechl. „Byli jsme už tak blízko, Kincaidová. Ješt
kousek, a dokázali bychom to.“ „Po ád ješt m žete. Jen to bude
trvat delší dobu. Všechno, co jste d lali, je po ád ve vás.“ „Jo,“
p itakal a tvá il se, že jsem ho p esv dčila. „Navíc jsem po ád
vaše fanynka. To se taky počítá, ne?“ Usmál se na m . „To si piš.
A taky myslím, že naše ady posílí Maddie. N jak se jí nechce
vypadnout z mého bytu.“ Rozesmála jsem se. „Copak se nemusí
vrátit do práce?“ „Womanspeak vychází i v Berkeley. P edtím taky
pracovala hodn p es telefon, dojížd la, takže v tom bude
pokračovat. Tvrdí, že na m chce dohlížet.“ „To je milé.“ „Ty
bláho,“ povzdechl Doug a obda il m komickým pohle dem. „Já se
snažím být rockovou hv zdou a bydlí se mnou moje ségra. To je
teda dílo.“ „Vidím, že tvrd pracujete jako vždycky,“ ozval se
uhlazený hlas. Oba jsme se podívali ke dve ím. „Paige!“ vyk ikla
jsem ra dostn . Nejradši bych ji objala, ale nem ly jsme spolu tak
d v rný vztah.
Naše dlouho nep ítomná vedoucí stála ve dve ích. Vypadala v
černých volných kalhotách a r žové mate ské bl ze empíro vého
st ihu skoro stejn jako d ív. Za poslední m síc se jí b icho ješt
zv tšilo. P i tom pohledu se mi svíralo srdce. Už když jsem byla
smrtelnicí, nemohla jsem počít dít a nem žu ani te jako
nesmrtelná. Ustavičn m to trápilo, ale nikdy jsem si nevyléva la
žárlivost na druhých. M la jsem ráda t hotné ženy a mimin ka.
Byla jsem š astná za Paige, že je zase zpátky a že vypadá tak
dob e. Dívala se na nás a na lesklých rtech jí hrál úsm v.
„Georgino, m žeš do Warrenovy kancelá e? Chceme s tebou
mluvit. Bude to jen chvilka.“ „Jist ,“ ekla jsem a vstala. Doug si
tiše pobrukoval úst ední melodii z filmu Čelisti. Paige, Warren a já
jsme usedli ve Warrenov kancelá i za za v enými dve mi.
Nemyslela jsem, že mám pr švih, ale když jsem tam s nimi takhle
sed la, trochu jsem se začala bát. Hlavn proto, že na m oba
koukali s očekáváním. „Takže,“ začala Paige, „prošli jsme si
všechny účty z období, kdy jsme tu nebyli. Taky jsme mluvili s
n kterými lidmi.“ Schvál n se odmlčela. „M las tady plno práce.“
Usmála jsem se a uvolnila. „Tady je po ád plno práce. Kdy bych
stála o klid, šla bych pracovat k Fosterovi.“ Warren se zasmál.
„Slyšel jsem, že ti nabídl práci.“ „Jo, ale nebojte. Nikam odtud
nep jdu.“ „To je dob e,“ ekla Paige škroben . „Jak jsem tak
vyrozum la, máme tady n jakou novou každoroční akci, kterou
musíš naplá novat. Lorelei Biljanová mi poslala mail a chce,
abychom ji na p íští ročník Literárních slavností Emerald City
zase pozvali.“ „Festival,“ opravila jsem ji. „Je to festival.“ „To je
jedno. Jde o to, žes dokázala pozoruhodnou v c…, i když trochu
netradiční. Zorganizovalas to úžasn rychle a pro dej nám
ohromn stoupl.“ Pot ásla hlavou. „To byl nadlidský vý kon.“ Trhla
jsem sebou p i tom označení. „Bylo to pot eba.“ „A tys to zvládla.
Stejn jako spoustu dalších d ležitých v cí tady. V cí, které na
nás ud laly velký dojem.“
„Hele,“ ekla jsem a najednou mi bylo nep íjemné, jak se na m
oba dívají. „Nemyslete si, že to byl normální den. Byla to výjimka.
Takovéhle výkony nepodávám po ád. M la jsem prost jenom
dobrý den a to je všechno.“ „M la jsi spoustu dobrých dn ,
Georgino,“ ozval se Warren. „Celé týdny ses tady musela obejít
bez spousty zam stnanc . Chodila jsi sem, když jsi m la mít
volno. Udržovalas to tady v chodu, když to nikdo jiný nezvládal.
ešila jsi krizi za krizí – a to nemluvím jen o tom festivalu. Mluvím
i o situaci s Dougem.“ Narovnala jsem se. „Co s ním ud láte? Že
ho nevyhodíte? Pro tože on za to tak úpln nemohl… Myslím, že
by se m ly brát v úvahu polehčující okolnosti. Te už je na tom
líp. Je to ten nej lepší zam stnanec, jakého jste kdy m li.“ „Už
jsem s ním mluvila,“ oznámila Paige klidn . „Prozatím z stane,
ale pochopil, že je tak trochu ve zkušební lh t .“ Zaplavila m
úleva. „Dob e. To je vážn dob e.“ „To jsem ráda, že si to myslíš,
protože na n j te budeš do hlížet.“ „Coco?“ Tok mých myšlenek
se náhle p erušil a já se dívala z jednoho na druhého a čekala, co
bude následovat. „Moje t hotenství je komplikovan jší, než jsem
čekala. Dít je v po ádku a vypadá to, že budu rodit normáln , ale
musím se vyhýbat rizikovým faktor m. Jedním z nich je bohužel
práce.“ Vykulila jsem oči. Paige m tady zam stnala. Nem že
odejít. „Co to íkáš?“ „ íkám, že už tu nem žu dál pracovat.“
„Ale… až se dít narodí, tak se vrátíš, vi ?“ „Nevím, ale nechci,
aby obchod stagnoval, než to vy eším. Odcházím a oba chceme,
abys moje místo zaujala ty.“ „Jako vedoucí,“ dodal Warren, jako
by mi to nebylo dokonale jasné. „Já… nevím, co íct.“
„Samoz ejm ti zvýšíme plat,“ ekla Paige. „A najdeme n koho
na tvou starou pozici. P evezmeš všechny moje povin nosti.“
P ikývla jsem. Její povinnosti jsem dob e znala, vždy jsem je
posledních pár týdn vykonávala. Zahrnovaly víc papírování než
práce s lidmi, ale Paige pracovala často i v prodejn . Mezilid ské
kontakty k té práci pat ily taky, i když trochu jiným zp so bem.
Nebudu mít nikoho na stejné pozici ani nad sebou, krom
Warrena. Nejspíš to ovlivní moje vztahy s ostatními zam stnanci,
hlavn moje poš uchování s Dougem. Už si s nimi asi nebudu
tolik vyrážet po pracovní dob . K téhle funkci se váže spousta
komplikací a potíží. Na druhou stranu ale budu mít mnohem v tší
volnost a pra vomoci. Veškeré naše autogramiády a propagační
akce plánovala Paige, podobn jako já ten festival. Bavilo m to a
te to budu moct d lat celou dobu. M žu zkoušet nové v ci. To
m lákalo – hodn m to lákalo. A lákalo m i to, jaká to bude
výzva. Bude to n co nového a úpln jiného. Žila jsem už celá
staletí a znala jsem nebezpečí jednotvárného životního stylu.
M la jsem dost zkuše ností i vzd lání, abych se mohla téhle
prestižní práce ujmout – a už jsem n co podobného v minulosti
ud lala. Tentokrát jsem si vybrala mí náročný post – jsem te
p ipravená opustit ho a po stoupit výš? Už jsem se rozhodla, ale
když jsem vid la, jak je moje mlčení znervóz uje, nemohla jsem
odolat menšímu poškádlení. „Dosta nu svou vlastní kancelá ?“
Unisono p ikývli a jist si mysleli, že jsem tak dlouho váhala kv li
tomuhle. „Aha. Dob e. Dohodnuto.“ Večer jsem šla dom plná
nadšení ze své nové práce. Paige mi bude chyb t, ale čím víc
jsem o tom uvažovala, tím v tší radost jsem m la z toho, že budu
vedoucí prodejny. To se jist hodilo oslavit, a tak jsem zavolala
Hughovi a vampýr m a vyrazili jsme do m sta. Dob e jsem se s
nimi bavila, ale musela jsem si p iznat, že bych to mnohem radši
oslavila s n kým jiným. Popíjeli jsme dlouho do noci, a tak jsem
se druhý den ráno vzbudila pozd . Probudila m Aubrey, která se
mi natáhla p es krk v pozici, která m že p ipadat pohodlná jenom
kočce. Trochu m dusila. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že
je poledne. Ležela jsem tam v h ejivých p ikrývkách a uvažovala,
co budu d lat. Obchod byl dneska zav ený. Bylo Dík vzdání.
Zazvonil mi telefon. P ekulila jsem se a sebrala ho, p i čemž jsem
se jen tak tak vyhnula tomu, aby mi Aubrey nezasekla dráp ky do
tepny na krku. Zírala jsem na Sethovo jméno na displeji, jako by
m lo magic ké schopnosti. Zhluboka jsem se nadechla a telefon
zvedla. „Všechno nejlepší k narozeninám,“ ekla jsem a snažila
se, aby to zn lo radostn , a ne zkoprn le. Nastala pauza a pak
se ozval tichý p ekvapený smích. Nev d la jsem, co čekat, když
jsme te spolu po tom dramatu z minu lého týdne poprvé obnovili
kontakt, ale jeho smích mi p ipadal jako dobré znamení. Tedy
pokud to nebyl ho ký smích, p i kterém by mi srdce vykrvácelo na
podlahu a já bych prosila za odpušt ní. „Díky,“ ekl a trochu
zvážn l. „Ale, ehm, nev ím ti.“ „Co mi nev íš?“ „Že mi k
narozeninám p eješ všechno nejlepší.“ „Vždy jsem ti to pop ála.“
Nastala dlouhá odmlka. S každou uplynulou vte inou vzr s tala
moje úzkost. „Kdybys mi p ála všechno nejlepší, p išla bys na
moji oslavu.“ „Na tvoji oslavu?“ zopakovala jsem bezvýrazn .
„Jasn . Pamatuješ? Andrea t pozvala.“ Pamatovala jsem se.
Tenhle týden jsem o tom p emýšlela každý den. „Myslela jsem,
že to pozvání už neplatí.“ Zaváhala jsem a srd ce mi zt žklo.
„Myslela jsem, že m tam nechceš.“ „Vidíš, a chci. Tak si posp š.
Máš zpožd ní.“ Zav sili jsme a já z stala sed t v posteli. Seth mi
konečn za volal. A chce m vid t. Hned. Co se bude dít? Co
bych m la d lat? Podívala jsem se na Aubrey a povzdechla jsem
si. „Asi jsem si m la nechat tu poslední dávku ambrózie, co?“
 24
Seth mi vynadal, že jdu pozd , ale jelikož m li Mortensenovi p t
dcer, všechno u nich stejn probíhalo se zpožd ním. A tak mému
pozdnímu p íchodu nev noval pozornost nikdo krom Setha. A v
tom chaosu, který tam panoval, si nikdo ani nevšiml, že spolu
moc nemluvíme. Holčičky toho namluvily víc než dost za nás za
všechny a m jejich p ítomnost uklid ovala. Jako vždy se m
nemohly nabažit, v šely se na m a tahaly m za rukávy, aby si
zajistily, že budu v novat pozornost pouze jim. Všechno jsem si to
užívala, ale m la jsem z toho takový ho kosladký pocit. Byla jsem
p esv dčená, že jsme se Sethem na pokraji rozchodu, a tak jsem
si íkala, že tohle je nejspíš naposled, kdy m žu pobýt s jeho
úžasnou rodinou. Andrea uva ila n co mezi narozeninovým jídlem
a tradičním pokrmem ke dni Dík vzdání. Terry se Sethem jí
pomáhali, ale já se stejn divila, jak to p i t ch d tech mohli
zvládnout. Zmínila jsem se o tom Andree. „Když je z tebe rodič,
zvykneš si, že musíš zvládat n kolik v cí najednou,“ odpov d la
mi. „Až budeš mít d ti, pochopíš, o čem mluvím.“ Zdvo ile jsem se
na ni usmála, ale neobt žovala jsem se vy sv tlovat, že já d ti
nikdy mít nebudu. „A navíc,“ prohlásil Terry s úsm vem, „jsme se
doslechli, že i ty sama jsi n co jako ženská verze Supermana.
Seth nám pov d l o n jaké šílené akci, kterou jsi uspo ádala v
knihkupectví.“ „Strejda Seth íkal, že to bylo super,“ dodala
Brandy. „Byl to festival,“ up esnila jsem a p ekvapen pohlédla na
Setha. V bec jsem se v jeho citech v či mn nevyznala. Pozval
m sem a p edtím na m zjevn p l chválu. Ani trochu to
neodpovídalo tomu, co jsem čekala po incidentu s Bastienem a
po Sethov prvotní ohromené reakci. Po veče i Seth rozbalil
dárky. V tšinou to byly knihy a další kousky do sbírky jeho
potrhlých triček. „Kde je dárek od tebe?“ vyptávala se m Kendall.
„Nechala jsem ho doma.“ Potom jsme si všichni povídali a moje
obavy nar staly. Uva žovala jsem, kam tenhle večer povede.
Když večírek konečn skončil, Seth se m zeptal, jestli si s ním
nechci n kam vyjít. Zhluboka jsem se nadechla. Te , nebo nikdy.
„Poj me ke mn .“ Jakmile jsme došli do mého bytu, usadili jsme
se na pohov ku a nechali mezi sebou bezpečnou vzdálenost.
Povídali jsme si o všem krom našeho vztahu. Já jsem mu ekla o
svém povýšení a on mi poblahop ál. On mi zase pov d l o
zajímavých post e zích svých fanoušk , které si vyslechl na
autogramiád . Když to takhle pokračovalo skoro p l hodiny, už
jsem to nevydržela. „Sethe, co se d je?“ cht la jsem v d t. „Mezi
námi dv ma.“ Zabo il se do op radla. „ íkal jsem si, kdy se k
tomu dostane me. Už se tomu asi nem žeme vyhýbat, co?“
„Nem žeme. Je to d ležité. Tohle není jako dohadovat se o tom,
kam p jdeme na veče i… Tohle se týká podstatných v cí. Naší
budoucnosti. Vždy víš… Víš, co jsem ud lala.“ „Vím.“ Chvíli zíral
na strop a potom up el své jantarov hn dé oči na m . V ten
okamžik jsem částečn pochopila, proč se člov ku po ád zdá, že
Seth kouká n kam jinam. Když se zadíval p ímo na vás, m l jeho
pohled tvrdost a sílu. P ímo elektrizoval. „Copak ti nesmím
odpustit?“ „Hmm… ne. Já vlastn nevím.“ Tahle debata mi
p ipomínala m j p edchozí rozhovor s Bas tienem. Ten mi ekl
totéž a já se po d kladném uvážení rozhodla, že nemá cenu se
na n j zlobit. Je tak snadné odpustit n komu, koho milujete?
„Nebudu ti lhát, Thetis. Bolelo to. Po ád to bolí. Ale v určitém
ohledu… je to vlastn jen kr ček od toho, co d láš obvykle.“
„Velký krok.“ Rozesmál se. „Na čí jsi stran ? Pokoušíš se m
poštvat proti sob ?“ „Jenom se pokouším o to, abys hájil sám
sebe.“ „O to máš obavy po ád. Ale neboj. Já nejsem hadr na po
dlahu.“ „Tak jsem to nemyslela. Já jen… nevím. Nejsem moc
dobrá v milostných vztazích.“ „To vím. Já taky ne. V t ch
p edchozích jsem ud lal spoustu hloupostí. Asi si zasloužím, aby
mi to karmické zákony vrátily. To samoz ejm neznamená, že
chci, aby to takhle chodilo dál, ale jedna chyba… Jednu chybu ti
dokážu odpustit. Sám nemám v bu dování vztah valnou praxi,
ale ty na tom musíš být ješt h po tolika… kolika vlastn ?…
letech povrchních, ehm, aférek.“ „Hodn letech,“ odpov d la jsem
neurčit . Z n jakého d vo du jsem necht la Sethovi prozrazovat
sv j v k. Došlo mu to a smutn p imhou il oči. „A tohle je další
v c – snad ješt horší než tamta první. Už to d láš zase.“ „Co
d lám?“ „Ne íkáš mi všechno. Ne íkáš mi dost o sob . Jako by
ses mi bála ukázat, kdo jsi. Ale jak jsem ekl, o tom je láska.
Člov k se druhému sv uje. Chci t poznat. Chci o tob v d t
všechno. N kdy mi p ipadá, že ačkoli t šílen miluju…, po ád t
vlastn v bec neznám.“ „V tomhle taky nejsem moc dobrá,“ ekla
jsem tiše. Seth m sev el v drtivém objetí. V tom pohybu byla
divokost a posedlost, p i které mi v ela krev v žilách. „Jsi pro m
celý sv t, Georgino, ale nem žu v tom pokračovat…, pokud k
sob nebu deme up ímní.“ Jeho tón byl n žný a milující, ale mezi
ádky jsem vyčetla va rování. Sv j p íd l selhání už jsem si
vybrala. P íšt už milost nedostanu. To m trochu d silo, ale
zárove jsem na n j byla hrdá. Uv do mila jsem si, že i já se toho
o n m musím ješt mnoho dozv d t. M l právo klást si podmínky.
Nebyl žádný hadr na podlahu. Li tovala jsem svých pochybení a
byla jsem ráda, že mi protentokrát odpustil. A necht la jsem, aby
se mnou promarnil život, jestli ne budu schopná chovat se k n mu
správn .
M j mladý francouzský milenec Etienne se z toho tehdy ne
vzpamatoval. Po letech jsem se dozv d la, že zrušil svoje zasnou
bení a z stal svobodný. Vrhl se do malování a získal i pár obdi
vovatel . V soukromých evropských sbírkách stále visí n kolik
mých portrét – jakožto blon até Josephine. Etienne na m
nedokázal zapomenout a to mu zkazilo život. Zoufale jsem cht la,
aby mi to se Sethem vyšlo. Cht la jsem, aby chom byli spolu a
byli š astní tak dlouho, jak to jenom p jde. Ale kdyby to nešlo,
necht la jsem, aby kv li mn promarnil život jako ten mladý malí .
„Miluju t ,“ zamumlala jsem Sethovi do ramene. Ohromilo m , že
ze m ta slova vyklouzla. A taky mi došlo, že je myslím naprosto
vážn . Zhluboka se nadechl a objal m ješt pevn ji. Cítila jsem
z n j lásku, i když nahlas nic ne ekl. „Vím určit , že si t
nezasloužím.“ „Ale moje Thetis, ty si zasloužíš spoustu v cí. A
up ímn …“ Nadzvedl se a zadíval se na m . „I když to bolí…,
jsem rád, žes využila té šance s Bastienem.“ Zamračila jsem se.
„Šance být s tvojí kopií?“ „To zrovna ne. Po ád mi to p ipadá
hrozn zvláštní. Myslel jsem šance mít sex a užívat si ho. Kdykoli
pomyslím na to, co d láš b žn …“ Na okamžik zav el oči. „Mám
p ed očima, že t zas a znova znásil ují. A nesnáším to. Je mi z
toho zle. Jsem rád, žes byla s n kým, na kom ti záleží…, i když
jsem to nebyl já. Zaslou žíš si jednou pro zm nu dobrý sex.“ „To
ty taky,“ ekla jsem ohromená Sethovou neutuchající neso
beckostí. „Víš…, kdyby sis n kdy cht l n koho najít a mít sex jen
tak pro zábavu…, tak m žeš. Víš, jenom na ukojení fyzických po
t eb. Nevadilo by mi to.“ Nebo jsem si to aspo myslela. Vybavila
jsem si bodnutí žárlivosti kv li jeho korespondování s Maddií.
Vážn se na m zahled l. „Nemívám sex proto, abych ukojil
fyzickou pot ebu. Ne, pokud si m žu pomoct. Sex nemusí ne
zbytn být součástí lásky, ale je jejím vyjád ením. Člov k by ho
m l mít s n kým, na kom mu záleží.“ Jeho odpov m
nep ekvapila. Vlastn mi najednou n co p i pomn la. „Hele, n co
pro tebe mám.“ P estože to te mezi námi nebylo b hvíjaké,
vybrala jsem dva cet nejlepších fotek z focení s Bastienem a
tenhle týden jsem si je nechala u Hugha vytisknout. Až dote
jsem nev d la, jestli je v bec Sethovi dám. M la jsem je v ložnici,
p evázané r žovou stuhou. „Dárek k narozeninám.“ Podala jsem
mu fotky. „Počkej,“ ekl. Otev el tašku, ve které nosil sv j
notebook. Zalovil v ní a podal mi n kolik list papíru. Já mu
podala fotky. Mlčky jsme tam sed li a každý si prohlížel to svoje.
Asi p l vte iny jsem si myslela, že mi p ece jen dává p ečíst sv j
rukopis. Ale po n kolika ádcích jsem si uv domila, že je to
určeno mn . Byl to popis, který mi slíbil už p ed delší dobou.
Detailní popis všech v cí, které by se mnou cht l d lat. Začetla
jsem se do toho a ztratila pojem o okolním sv t . To, co napsal,
bylo nádherné. N co z toho zn lo jako poezie. Nád hern
zpracovaná óda na mou krásu a t lo a osobnost, až se mi z toho
svíralo srdce. Jiné části byly nestydat jednoznačné. Žhavé a
erotické. Ve srovnání s tím p sobila výtahová epizoda O’Neilla a
Genevieve jako hodina v mate ské škole. Cítila jsem, jak se mi p i
čtení hrne krev do tvá í. Když jsem dočetla, bez dechu jsem na
n j pohlédla. Taky se na m díval, protože prohlédnout si fotky
mu nezabralo tolik času jako mn čtení. „Všechno beru zpátky,“
ekl mi a zvedl jednu fotku. Sed la jsem na ní nahá bokem na
židli. Nohy jsem m la lín p ehozené p es sebe a byl mi vid t
r žový lak na nehtech na nohou. Na klín jsem m la Sethovu
knihu. „Sex možná p ece jenom je nedílnou součástí lásky.“
Sklopila jsem oči. „Jo. Ale jen možná.“ Chvilku jsme tam jen tak
sed li, načež jsme oba vyprskli smíchy. Promnul si oči. „Thetis,“
prohlásil znaven . „Co se sebou provedeme?“ „Nevím. Ty fotky to
ješt zhoršily?“ „Ne. Jsou nádherné. D kuju. Je to dobrý zp sob,
jak t m žu mít…, i když ne doopravdy.“ Pomalu se mi v hlav
začal rodit nápad. Na fotky se stačí dívat. Dívání je bezpečné. A
není nutné dívat se jen na dvourozm rný obrázek. „Možná…
možná bys mohl mít n co doopravdy.“ Tázav na m pohlédl a já
rychle dodala: „Bez dotýkání. Poj .“ „To zní nebezpečn ,“
prohlásil, když jsem ho vedla do ložnice. Do místnosti pronikalo
m kké sv tlo ze zapadajícího slunce. Ukázala jsem na židli v
rohu. „Sedni si tam.“ Já jsem se vydala do opačného rohu a
doufala, že je vzdálenost mezi námi dostatečná. „Co to… Aha.“
Zmlkl a polkl. „Aha.“ Zvolna jsem si p ejela rukama po bocích a po
adrech. Pomalu jsem si rozepnula horní knoflík bl zy. Pak jsem
se stejn pečliv p esunula k dalšímu knoflíku. A k dalšímu.
Potom jsem si roz pustila vlasy a nechala je dopadnout
rozcuchané na ramena. Um ní striptýzu spočívá v sebev domí. A
nejspíš taky ve správném tempu. Musela jsem si p iznat, že
takovouhle show p ed Sethem, kterého miluju, vstupuju na
neznámou p du. Byla jsem nervózní, ale nedávala jsem to na
sob znát. Byla jsem na scén a pohybovala se smysln a
sebev dom . Chvílemi jsem se dívala na svoje ruce, jindy jsem s
ním navázala oční kontakt. Tohle byla součást mého dárku pro
n j. Moje t lo se mu zjevn líbilo, i když m zprvu sledoval
strnule, s vykulenýma očima a pečliv kontrolovaným výrazem.
Bl za nakonec dopadla na zem, následovaná sukní. Nohy jsem
m la holé, ale cestou do ložnice jsem si schváln vykouzlila
punčochy. Z stala jsem jen v nich a v tmavočerveném saténovém
prádle. Pomalu a plynule jsem tančila a pohrávala si p itom s ra
mínky a okraji prádla. Pak p išly na adu punčochy. Jednu po
druhé jsem si je sro lovala delikátním pohybem, p i kterém jsem
hladila sama sebe. Moc oblečení na mn nezbylo. Prsty jsem si
p ejížd la po lesklém saténu na podprsence a na kalhotkách.
Nakonec jsem si sundala i ty a z stala p ed ním úpln nahá, jak
m pánb h stvo il. Mezi nohama jsem poci ovala žár. Vzrušilo m
to stejn jako jeho. Chvilku jsem tam stála, jako bych si
vychutnávala aplaus od publika, a pak jsem vykročila na druhou
stranu pokoje. „Ne,“ zarazil m ochrapt le. Zaryl nehty do
op radla židle. „Radši se nep ibližuj.“
Zastavila jsem se a tiše se zasmála. „Nep ipadáš mi jako ten typ,
co by se na m vrhl.“ „No… se vším se musí n kdy začít.“ „Takže
se ti to líbilo?“ „Moc.“ Vpíjel se do m pohledem, hladovým a
roztouženým. „To bylo to nejlepší, co jsem kdy vid l.“ To m
pot šilo. Napjala jsem svaly, založila si ruce za hlavou a protáhla
se. Pak jsem pomalu vydechla a paže spustila. P ejela jsem si
rukama po adrech a po stehnech v bezstarostném gestu, které
jsem si ani po ádn neuv domovala. P esto jsem si všimla, jak
Seth strnul a plameny v jeho očích vzplály novou silou. Pomalu se
mi po tvá i rozlil nebezpečný úsm v. „Co?“ podivil se. „Myslím, že
p edstavení ješt neskončilo.“ Sedla jsem si na postel, nadzvedla
se a op ela o polštá e, takže na m m l dobrý výhled a já mohla
sledovat jeho reakce. Dotkla jsem se svých ader a pohladila je.
Ale nebylo to stejné pohlazení jako p i smyslném svlékání. Tohle
bylo jiné. Naléhav jší. Chci t vid t, když t zachvátí orgasmus,
napsal mi Seth do svého dopisu. Chci vid t, jak se celá t eseš s
pootev enými rty a užíváš si rozkoše. Jen svojí, nikoho jiného.
Jenom ty, naprosto odevzdaná extázi. Hladila jsem si adra,
svírala je v rukou a vnímala jejich heb kost a pevný tvar. Prsty
jsem si pomalu obkružovala bradavky. P ejela jsem po nich palci
a vnímala jejich citlivost. Když už jsem m la bradavky tvrdé a celá
adra m bolela, nechala jsem ruce sklouznout níž po plochém
b iše a dávala jsem si na čas, než jsem se dostala ke stehn m.
Roztáhla jsem nohy a mezi n si p itiskla dva prsty. Dráždila jsem
se, a aniž bych si to uv domovala, sténa la jsem u toho. To, že se
na m Seth dívá, m vzrušovalo víc, než jsem čekala. Byla jsem
celá vlhká a rozbolav lá. Dál a dál jsem si prsty p ejížd la po tom
rozžhaveném natek lém míst a moje touha vzr stala. Prohnula
jsem se a z hrdla mi unikly tiché vzdechy. Jediné, na co jsem
dokázala v tu chvíli my slet, bylo to, že Seth m pozoruje. Když
jsem tohle d lala pro n j, v mnoha ohledech mi to p ipadalo
p irozen jší než opravdový sex s Bastienem prom n ným v
Setha. Tohle bylo to nejintimn j ší, k čemu mezi námi mohlo dojít.
Nebyla to p esn ta up ímná komunikace, o které jsme neustále
mluvili, ale nakonec jsem se mu p ece jen svým zp sobem
otev ela. Bez zábran jsem se mu odhalila. Čekala jsem, že se ve
mn každou chvíli probudí sukubí po t eba doplnit si energii, ale
nestalo se. Bu zafungovala ta vzdále nost mezi námi, anebo to,
že jsem si to d lala sama. Nakonec jsme p ece jen našli skulinu.
Zatímco jsem si dál klouzala prsty mezi nohama a čím dál víc se
p ibližovala k vrcholu, použila jsem i druhou ruku a dv ma prsty
vklouzla dovnit . Zasténala jsem a rozev ela stehna ješt víc,
takže m l Seth lepší výhled. Ob ma rukama jsem pohybovala
čím dál rychleji a tvrd ji a ta nádherná rozkoš stále nar stala, až
už jsem cítila, že víc nesnesu. Jako bych se m la rozt íštit na
kousky. A vtom se to stalo. Celým t lem mi projely jiskry a
záblesky, v každé částečce své ho t la jsem poci ovala život.
Znovu jsem hlasit vyk ikla a celá jsem se t ásla, jak moje svaly
zachvacovaly k eče. To, co začalo jako nevinná show, se zm nilo
v mnohem víc. Když jsem to d lala pro Setha – se Sethem –,
jako by se v mém nitru probudilo n co, co dosud spalo. P estala
jsem se ovládat, moje vlastní t lo m p emohlo. Když jsem se
konečn zklidnila, ležela jsem naznak na po krývkách, m lce
oddechovala a vzpamatovávala se. Byla jsem zpocená od hlavy k
pat . A spolu s tou t lesnou reakcí se dosta vila i psychická, skoro
až spirituální. Jako by ve mn ten proži tek vznítil plamen. Takový,
který neuhasne po orgasmu. Takový, který kdysi dávno už málem
vychladl, ale te zase plane plnou silou. Po chvilce jsem uslyšela,
že se Seth zvedl. Opatrn se p esunul ke mn a usedl na kraj
postele. Dívali jsme se jeden na druhého a ani jeden z nás
nepromluvil. Naše oči mluvily za nás. Natáhl ruku, jako by m
cht l pohladit po tvá i, ale rychle ji zase odtáhl. „Bojím se t
dotknout,“ zašeptal. „Jo. Bylo by… Bylo by lepší, kdyby ses ješt
chvíli držel ode m dál. Pro p ípad, že by se to probudilo.“
„Beru zp t, co jsem ekl o tom striptýzu. Tohle byla ta nejlepší
v c, jakou jsem kdy vid l.“ Usmál se na m . „Ne, ty jsi to nejlepší,
co jsem kdy vid l. Všechno na tob .“ Taky jsem se usmála. „Snad
jsme p išli na zp sob, jak to m že fungovat.“ „Možná pro tebe. Ale
já se te cítím trochu… ehm, nep íjem n . Ale jsem rád, že sis
aspo ty ulevila.“ Najednou jsem se plná energie posadila. „A
proč nem žeš taky?“ Úsm v ho opustil. „Cože? Myslíš v
koupeln ?“ „Ne. Tady.“ „D láš si legraci.“ „Ne.“ Rozpustile jsem se
na n j usmála. „Bylo by to fér. N co za n co. Já jsem to pro tebe
ud lala a te je ada na tob .“ „Já… ne. Ne. Nem žu to ud lat.“
„Samoz ejm , že m žeš. Nic na tom není.“ „Jo, ale…“ „Žádné ale.
To tys tady nejvíc mluvil o otev enosti a sdílení.“ „To ale není
totéž.“ „To teda je.“ P ekulila jsem se do výbojné polohy a
probodla ho pohledem. „Jak si myslíš, že jsem to dokázala?
Myslela jsem na tebe. P edstavovala jsem si, že jsi nade mnou a
já ti podléhám. Otevírala jsem se ti. Nechala jsem t , abys m
vid l celou. Cht la jsem ti pat it všude. Nic si nenechat pro sebe.
A te chci totéž.“ Naklonila jsem se k n mu blíž a začala z n j
tahat tričko. „Chci vid t, jak se ud láš. Chci vid t, jak podlehneš
té touze. Chci vid t tv j obličej, až se budeš dotýkat sám sebe a
myslet p itom na m .“ „A to íkají, že jsem mistr slova.“ Na chvilku
zav el oči. „Ne m žu uv it, že na m máš takový účinek.“
P etáhla jsem mu tričko p es hlavu. „Čekám.“ Seth se na m
zadíval, načež si opatrn a váhav začal svlékat kalhoty. Hodil je
na podlahu a p esunul se ke svým rozkošným flanelovým
boxerkám. Zarazil se, jak byl nervózní, ale pak si je rychlým
pohybem sundal. S obdivem jsem si ho prohlížela. Bylo to poprvé,
kdy jsem ho vid la nahého. Jak m j zrak spočinul mezi jeho
nohama, m la jsem co d lat, abych zachovala vážný výraz.
Bastien se mu p i své prom n nevyrovnal. „To bude tvrdé,“
poznamenal. „Mn se to zdá tvrdé už te .“ „P esta si d lat
legraci.“ „Promi . Jenom se uvolni, to je nejd ležit jší.“ Odsedla
jsem si od n j, aby mezi námi radši zase vznikl odstup. „P esta
se kontrolovat. Poddej se tomu, co cítíš.“ P ikývl a zhluboka se
nadechl. „Díky, trenére. M žeš si leh nout na bok? Jo, takhle. A
te si dej ruku… ano, p esn tam. Dokonalé.“ Pot ásl hlavou a
tvá il se zoufale i dychtiv , bylo to až komické. Pomalu sklouzl
rukou dol . „Pot ebuju mít na tebe dobrý výhled, abych to zvládl.
Takže na sebe se radši koukat ne budu. Kdybych v noval p íliš
pozornosti tomu, co d lám, zarazi la by m ta absurdnost.“ „Tak
dob e,“ souhlasila jsem a ud lala si pohodlí. „V tom p ípad se
nedívej dol .“