Tělní tekutiny

f y l o g e n e z e tělních tekutin

- orgány zajišťující rozvod (cévy) a pohyb (srdce) tělních tekutin (hydrolymfa, hemolymfa, krev,
lymfa, tkáňový mok)

hydrolymfa

- podobné složení jako vodní prostředí živočichů

- láčkovci, ostnokožci
- neobsahuje bílkoviny (nebo jen velmi málo)
- obsahuje ionty a volně plovoucí buňky, které v těle přenášejí různé látky

hemolymfa

- u většiny bezobratlých
- více organických a anorganických látek včetně bílkoviny
- volně se v ní pohybují krevní buňky podobné bílým krvinkám obratlovců

cévy

- poprvé u pásnic

- otevřená cévní soustava – krev je vylévána do tělních tkání (dutin) a zpětně cévami nasávána
(měkkýši)
- uzavřená cévní soustava – krev proudí uzavřeným systémem cév (kroužkovci, obratlovci)

měkkýši - OCS (u hlavonožců téměř uzavřená)

kroužkovci - UCS
členovci - OCS, hemolymfa
strunatci - UCS (pouze pláštěnci OCS)

srdce

kroužkovci - nemají srdce

- pohyb tělních tekutin uajišťují stahy cévních stěn
- mají 2 druhy tělních tekutin

a) krev

- zprostředkováv přenos důležitých iontů a organických sloučenin a dychacích plynů

proudí v uzavřené soustavě cév

b) tkáňový mok

- tvoří mimobuněčné prostředí a volně se rozlévá v tělní dutině

- tělní tekutina je narůžovělá (haemocyanin) nebo smaragdová (chlorocruorin)

1
měkkýši - 1 komora + větší množství předsíní

hmyz - trubicovité + párové štěrbiny

perloočky - mají pouze srdce, krev obíhá v lakunách

ostnokožci - nemají srdce

- tělní tekutina se pohybuje v systému kanálků (pseudohemální soustava)

paryby a ryby - 1S + 1K
- žilný splav – síň – komora – tepenný násadec

obojživelníci - 2S + 1K

plazi - 2S + 1K – začíná se rozdělovat, pouze septum mají krokodýli

ptáci, savci - 2S + 2K

lymfa

- vznik v mezibuněčných prostorách z tkáňového moku

- podobné složení krevní plazmě
- proudí v lymfatických cévách, ze kterých odtéká do krevního oběhu

mízní soustava

- poprvé se objevuje u obojživelníků, kde je silně rozvinuta

- rozsálhé podkožní lymfatické vaky u žab

další tělní tekutiny

- mozkomíšní mok
- kloubní tekutina
- moč v močových cestách
- trávicí šťávy v trávicím ústrojí
- oční komorová voda
- endolymfa a perilymfa v uchu

- 42 litrů (53% hmotnosti člověka) – v buňkách 2/3 objemu, mimo buňky 1/3 objemu
- základní složkou je voda
- veškeré údaje se přepočítavají na 70 kg vážícího člověka

t ě l n í tekutiny

vnitřní prostředí organismu je tvořeno mimobuněčnou a nitrobuněčnou tekutinou

1) mimobuněčná (extracellulární) tekutina (21%)

- obsahuje Na+, Cl-, Ca2+, HCO3-, glukóza, mastné kyseliny, O2, CO2
2
a/ mezibuněčná – t k á ň o v ý m o k – životní prostředí všech buněk – 10,5 l
b/ tekutina v cévách – k r e v, m í z a (lymfa) – vzniká z tkáňového moku

- objem tekuté složky krve – 3,5 l

- krev a tkáňový mok odděleny stěnami cév – vlásečnice umožňují průchod vody
- v obsahu solí se neliší
- rozdíl: v obsahu bílkovin, tkáňový mok neobsahuje velké bílkoviny – neprostoupí stěnou vlásečnic

- tkáňový mok a krev – vytváří vnitřní prostředí organismu

2) nitrobuňěčná (intracellulární) tekutina

-
velké množství K+, Mg2+, PO43-

HOMEOSTÁZA = stálost vnitřního prostředí

-
složením je vnitřní prostředí stejné u všech živočichů
-
vnitřní prostředí je zředěný roztok solí s převaho NaCl
-
po kvalitativní stránce připomíná mořskou vodu (všechny organismy mořský původ)
-
porušení homeostázy → vážné poruchy činnosti organismu

krev (sanguis)
funkce

a) specifické
- udržování homeostázy (osmotického tlaku a pH)
- obranné
- schopnost srážení (koagulace)
- vzniká z ní tkáňový mok

b) transportní
- přenašeč dýchacích plynů
- rozvod živin a odvod zplodin metabolismu
- účast na řízení (rozvod vitamínů a hormonů)
- rozvod tepla po těle – termoregulace

složení krve

- červená neprůhledná vazká kapalina – je to tkáň!!!

- denní tvorba – 50 ml → 3x do roka se obmění
- 2 složky - krevní plazma (55 %)
- krevní buňky (45 %)

- objem krve muži 5 - 6 l

ženy 4,5 – 5 l
-
ztráta 0, 5 l krve – bez potíží, ztráta větší než 1, 5 l ohrožuje život
-
rychle lze ztratit kolem 1 litru krve, pomalu až cca 2,5 l

3
osmotický tlak krve – určen ionty (asi 0,7 Mpa)

fyziologický roztok – 0,9 % roztok NaCl!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

2 složky:

a) krevní plazma (55%)

b) krevní buňky (45%)

a) krevní plazma
-
tekutá složka krve – 3 l
-
průhledná s nažloutlou barvou
-
91 % voda
-
rozpuštěné látky - 7 % organické – albuminy, globuliny, protrombin, fibrinogen
- 1 % anorganické látky – ionty Na+, Cl-, K+ (v mmol/l)
- hormony a další přenášené látky

Alb
umin

globulin protrombin fibrinogen

-
fyziologický roztok 0, 9 % roztok NaCl, udržuje stálou osmotickou hodnotu – pH plazmy 7,4

b) krevní buňky

červené krvinky (erytrocyty)

muž – 5. 1012/l
žena – 4,05 . 1012/l
novorozenci – 7 milionů na 1
mm3
životnost 120 dní – stárnoucí
buňky jsou fagocytovány ve
slezině a játrech (enzymaticky se zde rozkládají)
-
kruhovité, bezjaderné (ryby jaderné), uprostřed ztenčené (zvětšení plochy pro navázání většího
-
počtu molekul O2)
-
nemohou se dále dělit ani rozmnožovat
-
bezjadernost: vzhledem k nutnosti obrovského počtu č.k. dochází k mitózám ne zcela zralých buněk

složení

- 60 % vody
- 40 % sušiny
- 95 % sušiny tvoří hemoglobin
4
vznik
-
v kostní dřeni epifýz, plochých kostí lebky a trupu z nediferencovaných (kmenových) buněk
-
v každé červené krvince je cca 265 milionů molekul hemoglobinu

tvorba erytrocytů

- důležitý přísun a) bílkovin

b) železa (maso, játra, vejce)
c) vitaminu B12
d) kyselina listová

- potředný též erytropoetin – tvořen v ledvinách, hlavně při nedostatku O2

hemoglobin (Hb)

- červené krevní barvivo – hem (barevná složka, nebílkovinná, obsah Fe2+) + globin (protein)
- centrálním atomem - Fe2+

- princip fungování hemoglobinu:

naváže se kyslík ® vzniká (di)oxyhemoglobin ® ve tkáních se kyslík uvolňuje (nahradí jej CO2)
Hb + O2 -----------------------> HbO2

karbonylhemoglobin –vratné (reversibilní) navázání molekul CO (smrt udušením- při vyšší koncentraci
plynu) – CO má asi 250x vyšší afinitu k Hb než O2

karbaminohemoglobin – vratné (reverzibilní) navázání molekul CO2 (ve formě HCO3-

methemoglobin – vznik při oxidaci Fe2+ v Hb (kyanidy, dusičnany)

-
rozpadem hemoglobinu vzniká bilirubin (žlučové barvivo) a uvolňuje se Fe
-
Fe – znovu využito k tvorbě nového hemoglobinu (část se vyloučí – musí být znovu doplněno
potravou)

anémie – chudokrevnost, nedostatečná tvorba červených krvinek

hemolýza
-
rozpad červených krvinek
-
uvolňování hemoglobinu do krve, kde se rozpadá
-
u novorozenců – plod má více krvinek než potřebuje a proto jejich stav po porudu hojně snižuje
a játra si nestačí poradit s tak velkým množstvím vzniklého billirubinu
-
težší forma žloutenky u novorozenců – vyvolána nesnášenlivostí krevní skupiny matky a plodu
(Rh – inkompatibilita)
-
jedy hmyzu, hadů

5
sedimentace

- lze pozorovat po zamezení srážení krve (př. kyselinou citronovou)

- nasedání červených krvinek na sebe – tzv. penízkovatění
- části krve se rozdělí podle hmotnosti
- rychlost sedimentace muži – 2-5mm/h
ženy – 3-8mm/h
- rychlost závisí na složení plazmy, zvyšuje se při infekčních a zánětlivých onemocněních
- sedimentace je nespecifická zkouška (podává pouze informace o vzniku a ústupu onemocnění)

hematokrit = objemový podíl červených krvinek v krvi 41% ženy

46% muži

bílé krvinky (leukocyty)

- obsahují jádro, nemají stálý ale proměnlivý tvar (schopnost fagocytózy)

průsvitné
-
v 1mm3 - 5000-8000 – počet kolísá (př. ráno nalačno je jich méně než po najedení) - zvyšuje se při
chorobných stavech!!!!
-
vznikají v kostní dřeni
-
mohou prostupovat stěnami vlásečnic - diapedéze
6
hlavní funkce:
-
obranný (imunitní) systém organismu neboť mají schopnost fagocytózy

dělení:

1. GRANULOCYTY

- v cytoplazmě barvitelná zrníčka

- laločnatá podkovovitá jádra
- vznikají v kostní dřeni

a/ neutrofilní (40%)

= 1. obranná linie těla proti bakteriím

- jsou schopny měnit tvar ® protlačí se póry ve stěnách vlásečnic do místa infekce, kde jsou
chemicky přitahovány – chemotaxe

- jsou schopny fagocytózy- pohlcují bakterie a cizorodá tělíska

b/ eozinofilní (1-9%)

- schopny fagocytózy
- množství stoupá při alergických a parazitárních onemocněních

c/ bazofilní (0,5%)
-
produkce látek s vazodilatačními (rozšiřují průměr cév) a antikoagulačními
(protisrážlivými) účinky
př. heparin

7
2. AGRANULOCYTY (a/grana……..bez grana)

- neobsahují barvitelná zrna

a/ monocyty - 5%

- největší leukocyty s ledvinovým jádrem

- uvolňují se z endotelových výstelek (sleziny, jater, mízních uzlin, kostní dřeně), které společně
s primárními buňkami ve vazivu (histiocyty) vytváří retikuloendotelovou soustavu (RES)
- cirkulují jako nezralé krevní buňky, dostávají se do tkání, kde fagocytují = volné nebo fixované
makrofágy (až 80 μm)
- vyskytují se všude, kde hrozí infekce (plíce, okolí trávicí trubice atd.)

b/ lymfocyty – 20-40%

- velké okrouhlé jádro

- vznikají z buněk kostní dřeně

lymfocyty T – dozrávají v brzlíku (thymus)

- vykonávají buněčnou imunitu – namířeno proti buňkám

transplantovaných tkání, nádorovým, napadeným atd.

lymfocyty B

- zodpovědné za humorální imunitu

- na povrchu se nachází receptor pro vazbu antigenu ® naváže se antigen ® lymfocyt se dělí na
plazmatické buňky ® vytváří se protilátky (imunoglobuliny) ® tyto protilátky jsou obsaženy
v krevní plazmě a mateřském mléce

- při prvním setkání s antigenem – primární imunitní reakce

- při druhém setkání s antigenem – sekundární imunitní reakce – je rychlejší a účinnější

- využívá se při aktivní imunizaci – očkování = vpravují se usmrcené nebo silně oslabené
mikroorganismy a jejich upravené jedy

leukémie – zhoubná nadprodukce některých typů leukocytů (často nezralých)

krevní destičky (trombocyty)

- v 1mm3 – 200 000-300 000

- nejsou buňkami, ale štěpy buněk
- tělíska nepravidelného tvaru
- vznikají v kostní dřeni odškrcováním cytoplazmy obrovských buněk – megakaryocytů
- bezjáderné
- žijí jen několik dní
- uplatňují se při zástavě krvácení

8
zástava krvácení (hemostáza) – srážení krve (koagulace)

1. při poranění cévy se na vzduchu rozpadají červené krevní destičky, které uvolňují enzym
trombokinázu (zároveň se uvolňuje serotonin a tromboxan – způsobuje zůžení (vazokonstrikce) cév
v místě poranění)

2. trombokináza za přítomnosti vápenatých iontů přeměňuje protrombin (v krevní plazmě) na

trombin

3. působením trombinu se v krevní plazmě rozpustná bílkovina fibrinogen mění na nerozpustný fibrin

4. fibrin vytvoří síť vláken, do které se zachytí krvinky

5. vznikne krevní koláč, poraněná céva se uzavře

6. koláč vytlačí krevní sérum (= krevní plazma bez fibrinogenu)

7. po uzavření poraněné cévy působí protisrážlivé (antikoagulační) faktory (pokud nepůsobí →

trombózy (=sražená krev v cévách - ty mohou být zaneseny na jiné místo – ucpe cévu zásobující krví
některý orgán – dochází k embolii)

umělé ovlivnění srážení krve

-
citráty (váží Ca2+) – laboratorní využití
-
kumarin a jeho deriváty – (blokují účinek vitamínu K v játrech)
-
kyselina acetylsalycilová – Acylpyrin – blokuje tromboxan

hemofýlie – chorobná porucha srážlivosti krve

KREVNÍ SKUPINY

- založeny na existenci antigenu a protilátky

- objevitel Jan Janský (1907)
- aglutinace = shlukování
- dědičné
- užití ve sporech o otcovství

látka výskyt chemické složení

9
aglutinogeny antigeny molekuly na povrchu membrány červ. krvinek polysacharidy
aglutininy protilátky obsaženy v krevní plazmě γ-globuliny

označení krevní skupiny obsažený aglutinogen obsažený aglutinin

skupina A A anti-B
skupina B B Anti-A
skupina AB A+B -
skupina O - anti-A + anti-B

Rh faktor (získán z primáta druhu Macacus rhesus)

= aglutinogen obsažený v erytrocytech asi 85% populace

s faktorem – Rh+
bez faktoru – Rh-

- důležité při transfuzi – stejná skupina, stejný Rh faktor

- proti Rh faktoru nejsou normálně v krvi přítomny protilátky
- případy výskytu protilátek proti Rh: při transfuzi Rh+ krve příjemci s Rh-
v krvi Rh- matky s Rh+ plodem – těžké postižení plodu
(fetální erytroblastóza)

transfúze krve

- převod krve od dárce k příjemci

- stejná krevní skupina (křížová zkouška)
- uchování krve při 2 – 4 °C v krevních konzervách asi 6 týdnů
nebo mnohém déle v tekutém dusíku
- dárcovství krve (odběr 450 ml, max. 4x ročně)
- autotransfúze – využití vlastní odebrané krve (operace)
- universální dárce – skupina
- universální příjemnce – skupina AB

IMUNITA

= schopnost organismu bránit se cizorodým látkám a patogenům

- antigen = látka, proti které se vytváří protilátky, je cizorodé povahy

- imunitní systém – chrání tělo před cizorodými makromolekulárními látkami a patogeny (viry,
barterie, houby, prvoci, hlísti, ploštěnci)
-

1. imunita specifická – zprostředkovává imunitní systém – lymfocyty B a T

- antigen = látky, proti které se vytváří protilátky, je cizorodé povahy

- B-lymfocyty (studovány v lymfatickém systému ptáků zvaném Fabriciova burza)
- T- lymfocyty – výskyt v brzlíku – lat. thymus

10
2. imunita nespecifická

podílí se na ní:

- kůže – mechanická zábrana proti pronikání

pot působí baktericidně (org. kyseliny, močovina, soli)
- sliny – enzym lyzozym – baktericidní
- HCl – v žaludku
- fagocytující buňky (monocyty, makrofágy, eosinofilní a neutrofilní granulocyty)
- interferony=látky produkované buňkami napadené viry, vážou se na membránu ještě
nenapadených
buněk, které se pak stanou proti virům rezistentní.
- pyrogeny (l. uvolňované některými leukocyty) – zvyšují těl. teplotu – působí nepříznivě na
metabolismus patogenů

očkování (vakcinace)

- aktivní imunizace – do těla se vpravují usmrcené nebo oslabené organismy (vakcína)

- pasivní imunizace – do těla se vpravují protilátky získané aktivní imunizací na zvířatech (léčebné
sérum)
- hypersensitivita (např. alergie) – imunitní reakce organismu (projevy: kopřivka, astma)

AIDS – (Acquired Immune Deficiency Syndrom) – syndrom získaného selhání imunity

- původcem je virus HIV napadající T-lymfocyty

11
 TĚLESNÁ TEPLOTA A JEJÍ ŘIZENÍ

- člověk patří do teplokrevných (homoiotermní; endotermní) – podmínka pro udržení života –

stálá tělesná teplota
- řízení tělesné teploty - t e r m o r e g u l a c e

- význam stálé tělesné teploty - normální průběh životních pochodů

- působení enzymů
- chemické děje v buňkách

- nejteplejší orgány: játra, ledviny, srdce, kosterní svalstvo – teplotní jádro

- nejstudenější: kůže (ušní lalůčky, špička nosu, konečky prstů)
- nejvíce tepla se uvolňuje hlavou
- teplo je po těle rozváděno krví

měření teploty

- v podpaždí (nejnižší teplota), v ústech (vyšší teplota), u malých dětí v konečníku (nejvyšší
teplota)
- normální teplota 36, 5 °C
- nejnižší teplota – brzy ráno a ve spánku
- nejvyšší – odpoledne
- v průběhu dne kolísá
- zvyšuje se po požití potravy, při fyzické námaze
- dle teploty lze usuzovat na plodné a neplodné dny – nespolehlivá metody antikoncepce

rozložení tělní teploty

- teplotní jádro (hlava + trup)……………………….. 37 °C

- oblast ramenou a podpaží…………………………...36 °C
- paže + stehna………………………………………..32 – 34 °C
- bérec…………………………………………………31 °C
- špička nosu + ušní lalůček…………………………...22 – 24 °C

vnější teplota

- nejvyšší teplota vnějšího prostředí jež člověk snese je 60 – 70 °C

- při suchém vzduchu může tato teplota vystoupit až na 100 °C (sauna)
- některé operační výkony – umělé ochlazování = hibernizace
- hibernace - zimní spánek heterotermních živočichů (savci, jež jsou teplokrevní pouze za
příznivé teploty)
- při teplotách cca 10 °C (liší se od druhu)
- nepřijímají potravu a energii pro bazální metabolismus získávají z tukových zásob
- estivace – letní spánek – v pouštích v období největších veder a sucha
- (kviescence – stav strnulosti v nepříznivých teplotních podmínkách u poikilotermních živočichů)
- spermie a červené krvinky se uchvávají při teplotách -190 °C (do suspenzní tekutiny je třeba
přidat glycerol, aby se netvořily krystalky ledu – led vážně poškozuje tkáně jejich dehydratací
(odvodněním))

teplo

- vytváří se při chemických přeměnách (metabolismu) hlavně v játrech a svalstvu

- v chladu - stoupá látková přeměna
12
 - zvyšuje se svalové napětí
- vznik svalového třesu → tvorba tepla
- zvyšování teploty volní vědomou činností: poskakováním, podupáváním, přecházením
- produkce tepla (termogeneze): a) chemicky
b) vedlejší produkt metabolismu
c) třesová a netřesová termogeneze

výměna tepla

1. s á l á n í m (55%)
= vyzařování do prostředí
- IČ (IR) paprsky
- krev protéká kůží – ochlazuje se – odevzdává teplo do prostředí
- při zvýšení teploty – cévy se roztahují = v a z o d i l a t a c e – vyzařují více tepla (prokrvení
prstů může klesnout až o 99%→omrznutí)
- při snížení teploty – cévy se stahují = v a z o k o n s t r i k c e – teplo se vydává minimálně,
zadržuje se – dochází až k nedostatečnému prokrvení orgánů → omrznutí

2. p o c e n í a o d p a ř o v á n í vody při dýchání (18%)

- potem se tělo ochlazuje – každý litr vypařené vody odebere 2 436 kJ
- zvýšení vlhkosti v prostředí brání odpařování potu → úžeh

3. p r o u d ě n í tepla (15%)
- závisí na teplotě vzduchu v okolí kůže
- vítr výměnu urychluje – tělo odevzdává teplo pohybujícímu se médiu

4. v e d e n í tepla
- vzduch je špatný vodič – ztráty menší než 1 %
- ve vodě rychlejší

5. o h ř í v á n í m chladnějšího vdechovaného vzduchu a při v y l u č o v á n í odpadních látek

- moč, stolice (3%)

řízení tělesné teploty

= termoregulační centrum v hypotalamu (podhrbolí) – část mezimozku

- přijímá informace z receptorů pro chlad a teplo z kůže a z krve
- z centra vychází síť vegetativních nervů ovládajících činnost kožních cév, potních žláz,
kosterního svalstva a jater
- z centra jsou vzruchy také vedeny do hypofýzy, která ovlivňuje činnost štítné žlázy (hormon
thyroxin – dlouhodobá adaptace na chlad) a nadledvin (hormon kortisol – rychlejší reakce na ochlazení),
které působí na katabolické (rozkladné) děje
- termoregulačnímu centru je nadřazena mozková kůra
- při selhání centra nebo regulačních mechanismů – podchlazení (hypotermie) nebo přehřátí
(hypertermie)
- při poklesu teploty pod 24 °C – postupná zástava životních pochodů → smrt

obranná hypertermie – horečka

- vzniká působením některých látek př. bakteriálních jedů na termoregulační centrum nebo
13
 působením pyrogenů produkovaných leukocyty
- při zvýšení teploty se zvyšuje tvorba protilátek, vyšší teplotu než je 37, 5 °C mikroorganismy
nesnášejí
- teplota vyšší než 41 °C – poškozuje nervové buňky, vede ke srážení krevních bílkovin - smrt
- teplotu snižujeme pomocí antipyretik – př. acylpyrin

úžeh - působením intenzivního slunečního záření

úpal = přehřátí - vzniká působením vysokých teplot (horká lázeň, horký vzduch)
- je-li zamezeno pocení může teplota jádra vystoupit až na 42°C → nevratné poruchy mozku
-
podchlazení (hypotermie) - pokles teploty vnitřních orgánů (jádra) (pod 24°C nastává smrt)

horečka
- nad 38°C – dochází k ní vlivem přehřátí nebo toxinů při infekcích
- smrštění kožních cév → snížení průtoku krve kůží → pocit chledu = z i m n i c e
- působí příznivě na aktivitu imunitního systému při zdolávání infekce
- použití antipyretik (potlačují vznik pyrogenů)
např. acylpirin = aspirin = kyselina acetylsalicylová

14