Rovnoměrně temperované ladění

Rovnoměrně temperované ladění je v hudbě jedním z temperovaných ladění. V

současnosti se používá nejvíce. Vznikne z pythagorejského ladění s 12 stupni v oktávě
temperováním (zmenšením) všech čistých kvint o přibližně 1,96 centů. Rovnoměrně
temperované ladění je také 1/11-koma středotónovým laděním. K témuž ladění lze dospět
také rozdělením oktávy na dvanáct stejně velkých intervalů, toto ladění proto bývá
označováno také jako 12edo (equal division of the octave).

Na rozdíl od ostatních ladění je u rovnoměrně temperovaného ladění vzdálenost (poměr

kmitočtů) mezi jakýmikoli dvěma sousedními půltóny totožná. Přesně stejné jsou i všechny
intervaly stejného druhu (kvinty, kvarty, tercie atd.).

Zavedení temperovaného ladění bylo výsledkem hledání ladění, vhodného pro

potřeby modulace do vzdálených tónin. Jeho všeobecnému zavedení v evropské hudbě
předcházelo mnoho nerovnoměrně temperovaných ladění, z nichž některá se používají
dosud, zvláště při ladění varhan.

Princip

V pythagorejském ladění získáváme všechny intervaly postupnými kvintovými kroky. Po

dvanácti krocích je mezi krajními tóny malý interval, nazvaný pythagorejské koma, jehož
velikost je asi 23,46 centů, tedy necelá čtvrtina půltónu. Pokud rozdíl mezi těmito tóny
zanedbáme a provedeme enharmonickou záměnu, získáme chromatickou stupnici s 12
tóny v oktávě. V této stupnici jsou všechny kvinty čisté (3:2, 701,96 centů) pouze kvinta
mezi krajními tóny je o Pythagorejské koma menší (678,5 centů) a zní velmi rozladěně.
Zmenšením čistých kvint o malé intervaly (temperováním) se zbývající kvinta zvýší o
součet těchto intervalů. Je-li velikost všech malých „korekčních“ intervalů shodná, nazývá
se vytvořené ladění středotónovým, je-li různá, jedná se o nerovnoměrně temperované
ladění. Pokud všech 11 čistých kvint zmenšíme o 1/12 pythagorejského komatu, bude mít
zbývající kvinta stejnou velikost jako ostatní kvinty, pythagorejské koma bude tedy
rovnoměrně rozděleno mezi všech 12 kvint. Vytvořené ladění se proto
nazývá rovnoměrně temperované.
Jelikož 1/12 pythagorejského komatu je přibližně 1/11 syntonického komatu, je
rovnoměrně temperované ladění zároveň 1/11-koma středotónovým laděním.

K ladění se stejnou strukturou můžeme dospět také přímo rozdělením oktávy na 12 stejně
velkých intervalů. Interval oktávy je vyjádřen poměrem frekvencí dvou tónů 2:1
(zdvojnásobíme-li frekvenci jakéhokoli tónu, dostaneme tón o oktávu vyšší). Je-li třeba
rozdělit oktávu na dvanáct stejných dílů (půltónů), musíme dvanácti kroky dosáhnout
dvojnásobku výchozí frekvence. Hledaný půltónový krok bude tedy dvanáctá odmocnina
ze dvou: (. Frekvence v rovnoměrně temperovaném ladění tedy tvoří geometrickou
2
posloupnost s kvocientem � . Jelikož hodnota 2je iracionální číslo, všechny intervaly kromě
1
= 1
oktávy se2v rovnoměrně temperovaném ladění liší od intervalů v čistém ladění. Tyto
2 2
odchylky )jsou ve všech tóninách
1 stejné, což usnadňuje transpozici, ale také stírá rozdílné
1
charaktery různých tónin. 2
2
=
Z principu2 rovnoměrně temperovaného ladění a rovnoměrného dělení oktávy je odvozena
jednotka pro měření velikosti intervalů, nazvaná cent.

Příklad rozdílu mezi absolutním (přirozeným) a rovnoměrně

temperovaným laděním

Přirozený akord je tvořen tóny, jejichž frekvence jsou celistvými násobky frekvence
základního tónu.

Akord A dur, který je použit v tomto příkladu, je vybrán proto, že má (ve starší normě)
kmitočet, který vytváří přehledné násobky. Konstanta q je ve shodě s předešlým textem
koeficient, jímž se vynásobí frekvence tónu, abychom dostali frekvenci tónu o malou
sekundu vyššího.
�
=
2
1Tón Absolutní ladění Rovnoměrně temperované ladění
2A 110 Hz 110,000 Hz
≈
a 220 Hz 220,000 Hz
1
e1 330 Hz 329,628 Hz (220 * q7 = 220 * 1,498307)
,
a1 440 Hz 440,000 Hz
0
c#2 550 Hz 554,365 Hz (440 * q4 = 440 * 1,259921)
5
9
4
6
3
e2 660 Hz 659,255 Hz (440 * q7 = 440 * 1,498307)
g2 770 Hz 783,991 Hz (440 * q10 = 440 * 1,781797)
a2 880 Hz 880,000 Hz

Sedmý alikvotní tón se v klasické evropské hudbě nevyužívá, vyskytuje se jen ve

zvláštních, spíše exotických případech (např. při hře na slovenský lidový nástroj
zvaný fujara trombita, také je patrně inspirací pro „falešné“ tóny, používané v jazzové a
rockové hudbě, zejména černošské). Je to dost silně snížená (o 31,8 centu) malá septima.
Přestože se tolik liší od vžité představy malé septimy, v akordu nezní falešně, protože to je
alikvotní tón.