Ctibor Nečas – Holokaust českých Romů

1. Základní údaje o knize

a. Knihu vydalo nakladatelství PROSTOR v poprvé v roce 1999. Tato kniha má 173 stran,
navíc se zde nachází obrazová příloha o 32 stranách.
2. Něco o autorovi
a. Prof. PhDr. Ctibor Nečas, DrSc.– profesor, doktor filozofie Ctibor Nečas, doktor věd
b. Byl to český historik, specializující se hlavně na dějiny Romů v Česku
c. Vystudoval historii na Masarykově univerzitě v Brně a na Jagellonské univerzitě
v Krakově, poté pracoval jako středoškolský a vysokoškolský pedagog
d. Hlavním předmětem jeho zájmu je perzekuce českých Romů v době nacistické
okupace a romský holokaust. Je zakladatelem historického romistického bádání v
našich zemích, jako první z českých historiků upozornil na problematiku romských
pracovních táborů.
e. Byl nositelem několika ocenění: např. Cena Muzea romské kultury
f. Citát: „Kdo najde recept na bezproblémové soužití Čechů s Romy, ten si zaslouží
Nobelovu cenu.“
3. Stručný obsah knihy
a. Popisuje život Romů v období nacistické okupace, z hlediska omezování jejich
kočovného života a následného zavírání do pracovních táborů a pokus o vyhlazení.
Z celkových přibližně 9500 Romů se vrátilo zpět do vlasti okolo 600. Kniha popisuje
průběh fungování tábora v Letech, Hodoníně a v Osvětimi-Březince. Kniha je
doplněna grafy s počty a autentickými fotkami a výpověďmi perzekuovaných Romů.
4. Analýza knihy – Kniha je členěna na čtyři kapitoly, součástí je i obrazová příloha s popisy
jednotlivých obrázků, např. portréty, fotky baráků, rodin, táborů. Kniha je napsána spisovnou
češtinou, některé pasáže jsou napsány kurzívou – přímé řeči jsou psány kurzívou. Napsáno
odborným funkčním stylem.
5. Pozitiva knihy – Podle mě kniha obsahuje velmi dobré popisy jednotlivých témat, které se
týkají života v táboře a jejich doplnění přesnými grafy s počty vězňů – např. tématika nemocí,
útěků z tábora, tématika vaření v kuchyni a neustále se zmenšujících dávek na osobu,
problematika vedení tábora a nedostatku výbavy pro vězně, denní řád vězňů a také jejich
deportace do Osvětimi.
6. Negativa knihy – Jako čtenář, který raději čte autentické výpovědi, tak bych uvítal více
výpovědí ze strany perzekuovaných Romů, a uvítal bych více informací např. z hlediska
působení doktora Mengeleho v Osvětimi, protože si myslím, že to je jedno z velmi důležitých
témat, které se týkají holokaustu jako takového.
7. Hlavní smysl díla – přiblížit situaci Romů během vlády třetí říše a také přiblížit život Romů
v pracovních táborech v Protektorátu Čechy a Morava, a také jejich pobyt v Osvětimi-
Březince.
8. Omyly a chyby autora – porovnání Kladivová, Vlasta: Konečná stanice Auschwitz-Birkenau.
Olomouc 1994 – Porovnával jsem tyto dvě knihy a zjistil jsem, že pan Nečas v základní
literatuře ke kapitole o Osvětimi má knihu paní Kladivové, ale stejně to každý z nich vzal
trochu jinak. Porovnával jsem tuto knihu z hlediska vzniku tábora v Auschwitz – Birkenau. Pan
Nečas uvádí, že základy tábora Auschwitz byly položeny už na jaře v roce 1940, a že se tábor
stal i táborem nucené koncentrace, a nakonec z tábora Auschwitz vyrostl kmenový tábor
Stammlager. Koncem roku 1941 se vedení SS a státu rozhodlo, aby se Birkenau stalo
vyhlazovacím zařízením pro Židy, a to například vedlo k vystěhování a zbourání nedaleké
obce Brzezinka a v tomto se knihy shodují. Zjistil jsem, že pan Nečas se zaměřuje více na
 transporty, útěky, onemocnění, funkci kuchyně a každodenní život, ke kterému připojuje
autentické výpovědi. Zatímco paní Kladivová rozvíjí například podkapitolu života v cikánském
táboře i z hlediska kultury – vznikla cikánská kapela, která hrála příslušníkům SS i vězeňským
funkcionářům. Mluví více například o pokusech doktora Mengeleho a rozvíjí i kapitolu
ohledně nemocnic, a také více rozvíjí život v barácích – ubytováních pro Židy a Romy, jak tam
rodiny přežívaly na palandách nebo např. problematiku nedostatku vody, z čehož vyplývalo,
že se v barácích rychle šířily vši a podobně.
9. Celkový dojem z publikace – Kniha se mi četla dobře, hlavně autentické doplňky Romů
napsané v jejich jazyce a popisy jejich normálních dní v táborech. Myslím si, že tyto pasáže mi
daly nejvíce, protože z autentických výpovědí Romů se člověk dozví nejvíce a člověk si
všechno dokáže lépe představit.
10. Doporučení pro ostatní – knihu bych doporučil těm, kteří se zajímají o problematiku
holokaustu na našem území, nebo také o život Romů za doby třetí říše, nebo vůbec o život
v pracovních táborech během vlády třetí říše. A mohu doporučit i knihu Vlasty Kladivové –
Konečná stanice Auschwitz-Birkenau, pro ty, kteří se nechtějí více dozvědět jen o táborech
v Protektorátu Čechy a Morava, ale hlavně o tom nejhorším, kterým byla Osvětim II –
Březinka. Myslím si, že obě knihy jsou výborné a každá téma holokaustu Romů bere jinak,
proto se můžete dočíst v knize Vlasty Kladivové např. o doktoru Mengelem.