an

Skácel • • · •
.......__
\/
11
1:_/,111 rA Íťť (/9} / ]()/ťťj
_Jan ._fkác:el
#

DOTAZNIK

Vydalo jako svou 23. (52.) publikaci

nakladatelství K,,i!Jr .4BB J.r.o.
~

ve spolupráci s K11iho1Jt101, }ťtna .\.kácela (KJS)

v Praze v listopadu 2022
u příležitosti 4 let od úmrtí Mgr. Jana Skácela
jako svazek č. 3 edice 1\1.t::!\,fE>JTC~.>
Text: Jan Skácel, 2007
Obálka a sazba: Jan Čech
...
Technická redakce: Bohumil Sourek
Fotografie na frontispisu: Jan Skácel, archiv KnihotJf!.Y .Jana .S.k.dt-ela.

Tisk: Expresta, Brno

Vydání první
Všechna práva vyhrazena

ISBN 978-80-88385-60-8
ISBN 978-80-88385-61-5 (. pdf)
ISBN 978-80-88385-62-2 (.epub)
ISBN 978-80-88385-63-9 (.111obi)
 y

PREDMLUVA
Přesně před čtyřmi lety nás opustil náš kamarád,
učitel a kolega, národní demokrat srdcem i duší,
Jan Skácel (1934-2018). Když se mi dostala do ruky
jeho pozůstalost„ zaujal mne mezi mnoha jeho
texty soubor odpovědí na bezmála šedesát otázek.
Předně proto, že v nich poutavě vypráví o svém
životě, c.iětství, rodině, ale i o svých politických
názorech.
Vedle několika i11terz,ie,,,, které Jan Skácel po-
skytl vlastenecky orientovaným médiím 1, a vedle
různých verzí svého vlastního c_~itrriczllllfll z,itae 2, je
to asi nejucelenější výpověd' o sobě samém. A to
i přesto, že otázky nekladl tazatel, který by na
Skácelovy odpovědi rovnou reagoval dalšími do-
plňujícími dotazy, jak by bylo záhodno a jak
bychom si dnes přáli, ale šlo o dotazník pro stu-
1 Například 1-1ro Si)(,b(,d11é 11,-11-1i11y, více viz sborník /1111 Skácel za
národ, Nárc,d11í myšle1zka, Pralza, 2009.
2
Viz sborník Jatl Skácel (1934-2018). VzponiíriáriÍ n.,1 neúspě;né110
politika, livottscšit č. 27-28 Národovecké knihovničky„ Kníl1y
ABB, Tábor, 2020.

-
J
 dijní účely Skácelova spolupracovníka Jana Kopa-
la (práce zaměřená na orální historii v rámci uni-
verzitního semináře). Skácel se v dotazníku před­
stavuje jako předseda přípravného výboru NárcJd-
ní demokracie, tedy politického subjektu, který se -
jak z textu bude patrno - pokoušel založit v roce
2007. Druhým členem přípravného výboru byl už
zmíněný Jan Kopal, třetím někdejší exposlanec (za
SPR-RSČ) Jiří Šoler (1947-2018).
Zatímco u Skácela se dochovaly pouze očíslova­
né odpovědi bez otázek, v jeho archivu se našel
i ,,vzorový'' dotazník Kopalův, který byl autorem
dotazů a sám si je rovněž cvičně zodpověděl,
takže se zachovaly i otázky. Díky tomu bylo mož-
né text z větší části rekonstruovat.
V případě Jana Skácela však ve složce s odpo-
věďmi chybí jeden list, který nejspíše obsahuje
odpověď' na otázku č. 26 3• Rekonstrukce otázek
a odpovědí neusnadňuje fakt, že v Kopalově verzi
je na několika místech číslování otázek matoucí. 4
Z chybějící Skácelovy odpovědi se zachovalo jen

3
Otázka: ,,Maj[ Češi nějaké spe(~ifickt5 -r1l,1sfní)Sti, jiriiiž se ,>,ilišuji t1d
jinýcJz náro,ii1? Které česktf ctlastrzosti byste rátti r,Jzi,ijt'li a které
l-l t lUl'llil i?,.
4
Po otázce č. 25 ~1řichází opět otázka č. 23, 24 ,l 25.

C
torzo na dalším listě - končí zamyšlením nad pre-
zidentem Edvardem Be11ešem. 5
I přes tuto neúplnost jsem už před léty pojal
úmysl vydat následující Skácelovu ,,zpověd'.,., tis-
kem, byť spíše jako malonákladovou záležitost
pro Skácelovy blízké přátele a národovecké ,,fajn-
šmekry"'. Nazval jsem ji ,,Dotazník'' a pevně vě­
řím, že potěší všechny, kdo si ji přečtou a kdo
Skácela znali: vybaví si Jana, kterak s cigaretou
v jedné a s půllitrem piva v druhé ruce živě dis-
kutuje o politice a historii. Tak jsme ho znali a tak
nám - i po čtyřech letech - stále hrozně chybí.
Jakoby odešel včera...

Čest jeho památce!

Adam B. Bartoš
V Praze dne 17. listopadu 2022

5 Pro ú11l11ost ji Olicitujme: (... ) ,,Dokáže i1ystěl1ovat z,.z plného

soul1last1 sz„ět(rr,ýcl1 i.'elmoci Něntce. S Mad'aY!t se mi-t to již nemolzlo
pv1-1ést1 rzebof mtl ,.., t(J11t zabrá11ili soi,ětští s,-1i,dn-1zi. Jenže se stává
Jaktick~t scriJětsktjn1 1)azalem (popírán-1 že b!/ byl př(m(J jejicJi agen-
1

tetn). VJ/dti .,. PcJdkarpatskcJtl Rus, ?)lJ.t'.!;i niž 1n,i1ne zá1.1azky, a i:eká na
zázrtlk. V Urzoru 1948 bez jaké11ok1..Jli1.., gesta zratii sr,é polilit~ké přá-
tele a l,šecl11zy s1:1é stoupence, prr„ které se stal poslelit1í nadějíf že se
r1estane,11e korlzt1nistic:k(Jlt zemí'-' pl1zé11z slor,a s,11~1slu te}1dejšfl1cJ clt!Í-
p,iní. Sat-rll')tná sk1-1 tet~nostJ že ještr:.r d,-lf~S tttá si~t; naprosf<) nekritické
stoupent~e l,,(kr1ziije práy_1ě na iracior1alit1-1 českéJro pc1litickéh,, 11iyšle1ií,
které je nlitn(, z11iě12it . .,,

7
 jakého kraje pocházíte a kde nyní žijete?
Pocházím z Pardubic, od roku 1957 žiji v Praze.

V jakém sociálním, politickém, náboženském

prostředí jste vyrůstal? Jaké bylo povolání va-
šich rodičů? Máte sourozence?
Marxisticky vyjádřeno pocházím ze střední buržo-
asie, z hlediska anglického chápání z vyšších
středních vrstev, samozřejmě v místním vydání.
Dědeček z otcovy strany byl ředitelem obchod11í
akatiemie, z matčiny strany ředitelem závodu
Telegrafia v Pardubicích, později známo pod
názvem Tesla. Otcovi znárodnili v roce 1948 elek-
trotechnický velkoobchod v ,~raze (sídlo ve Vele-
 tržním paláci), matce v témže roce továrnu na
zpracování slídy v Pardubicích (sto padesát pět
zaměstnanců), nevlastního otce postihlo z11árod-
nění v roce 1949. Vlastnil menší továrnu o zhruba
čtyřiceti zaměstnancích na železné konstrukce
(výroba sporáků, portálů apod.) Rodiče se rozved-
li asi rok po mém narození, nicméně zůstali přá­
teli, včetně mého nev last11ího otce. Před válkou
byla celá moje rodina organizována v Národrlí
denzokracii, později v Národnín1 sjednot~ení. Dědeček
Skácel byl za tuto stranu v Pardubicích městským
zastupitelem, nějakou dobu dokonce radním. Otec
byl předsedou krajské organizace Mlalté generace 6
a jejím zemským místopředsedou (předseda byl
Jiří Bertl). První zaměstná11í mé matky po absol-
vování Obchodní školy byl sekretariát Národ11í
de111okracie, později byla činná jako funkcionářka.
Po roce 1945· vstoupila do Národ·ně socialistické
stra11y. Zásluhu na tomto vstupu má předválečný
v

tajemník Zi1,nostenské strany na Pardubicku Fran-

tišek Přeučil. V této straně se stala v roce 1947
náhradnici Představenstva strany (ústředního vý-
boru) a stranu zastupovala v Radě žen.

Mlá<.iežnická organizace Nárc)dně-demokratické strany, pozn.

6

vydavatele
•
.

9
Jak byste charakterizoval své dětství a školní
léta?
Všechno bylo determi11ováno politickými událost-
mi. Když jsem začal věci nějak chápat, vypukla
válka, následoval
.,.
komunismus, otec bezprostřed-
ně po Unoru 1948 odešel do exilu, v šestnácti le-
tech mi komunisté rozpustili rodinu, matku i ne-
vlastního otce v roce 1950 zavřeli. Oba byli sou-
zeni ve vedlejší skupině Milady Horákové, v pod-
statě uměle sestavené, matka obdržela pětadvacet
let, nevlastní otec jedenáct (není nad to vzít si
emancipovanou ženu). Oba odseděli deset let.

Byl jste i vy sám politicky pronásledován?

S ohledem na rodinné nacionalistické geny a tra-
dici jsem to bral sportovně. Stejně mi zbývaly jen
dvě možnosti - buď se ,,položit'', nebo rebelovat.
Zvolil jsem samozřejmě to druhé, i když jsem to
občas možná poněkud přeháněl.
Je to možná trochu legrace, ale rok a půl před
zatčením matky jsem se jako první na Státní bez-
pečnosti ocitl já, a sice v souvislosti s aférou na
rodinné škole (Obchodní akademii v Pardubicích,
kde můj dědeček byl ředitelem, a kterou jsem
vedle otce a matky navštěvoval i já - byť jsem ji
dokončil až v Praze v roce 1968 pod firmou Vyšší
ekor10111ická škola). Tehdy studentstvo naší školy šlo

/()
 balit tak zvané ,, Vánoční balíčky'", což byla před­
zvěst zavedení určitého volného trhu při zacho-
vání přídělového hospodářství, které trvalo až do
roku 1953. Nu a do těch balíčků se dávala pro-
tistátní hesla, jako třeba - ,,smrt komunismu'' ne-
bo ,,čest památce preside11ta Beneše''. Nějak to ale
předčasně prasklo, a tak jsme se ocitli jednoho
odpoledne nikoliv v oněch garážích, kde jsme ba-
lili, ale v budově Stát11í bezpečnosti, což byl před
válkou hodinový hotel zvaný Libuše, pak to ob-
hospodařovali nacisté, v revolučních dnech roku
·1945 jsem tam ve svých jedenácti letech fungoval
V'

jako spojka Ceri1enél10 kříže a pak to patřilo našim

přebystrým soudruhům. Jinak tisk oněch slavných
hesel byl prováděn dětskou tiskárničkou, po pří­
padě psacím strojem. Pro ironii budiž uvedeno, že
jsme ony balíčky balili v prostorách ,,Zámečku''
v přilehlé obci Pardubičky, kde se po atentátu na
Heydricha konaly popravy. Pár hochů, na které
přišli, to odkašlalo několikaměsíčním kriminálem.
Školu nezavřeli, i když tím vyhrožovali.
Asi za dva měsíce jsem se ocitl v onom hodi-
novém hotelu opět. Zastřelili nám předsedu škol-
"'
ské skupiny CSM Luboše Krátkého. Ten výslech
již byl méně veselý, ku podivu ,,andělíček„ můj
strážníček'' stál při mně, takže na rozdíl od jiných
jsem nedostal ani pár facek, což bylo v té době ob-

li
 vyklé. Po zatčení rodičů jsem rok pracoval jako
účetní, pak se přišlo na to, co jsem zač. Skončil
jsem ve výrobě, a to v další rodinné firmě Tesla
Pardubice, kde byl dědeček Haitmar (otec mé
matky) před válkou ředitelem. Já tam pracoval
u lisu. S ohledem na skutečnost, že jsem si dával
víc pozor na ruce, abych nepřišel o prsty, a méně
. o plnění normy, byla má výplata přeubohá. Takže
jsem nakonec skončil jako horník v Karviné.
Tam jsem sice slušně vydělával, jenže přišla mě­
nová reforma, já se samozřejmě připletl do stávky
a skončil na Státní bezpečnosti, tentokrát i s uby-
továním a stravou. K výslechu nás vodili se šát-
kem na očích. Nakonec se u Nejvyššího přimluvil
zase onen andělíček, a tak jsem by I odsouze11 za
to, že jsem ,,ve snaze vyvolat protistátní provokaci
napáchal blíže neurčenou škodu'' a vyfasoval čtyři
měsíce, které jsem převážně měl již odsezené. Vrá-
til jsem se do Pardubic a nastoupil jako nádeník
na stavbě. Má pracovní morálka nebyla sice zrov-
na vynikající„ zato jsem se ale v roce 1954 stal pře­
borníkem svého kraje v šachu. Protože se tehdy
zjišťovalo i zaměstnání jednotlivých účastníků,
v

tak se čtenáři Ceskoslo1,enskél10 sportit jednoho dne

dozvěděli pod titulkem ,,Dělníci mezi nejlepšími
šachisty na Pardubicku-'-',, že přeborníkem kraje se
stal dělník Skácel a třetí byl dělník Sídlo (bývalý

12
hostinský). O druhém, studujícím Klírovi, ani
muk. Pak již přišla vojna, komplikace při hledání
zaměstnání, protože to již začali mít soudruzi
v kádrových materiálech pořádek, nakonec se ze ·
111ne stal vedoucí skladu, následně zásobovač„ jen-
že ... V roce 1960 pustili moji matku, já se začal stý-
kat s propuštěnými mukly„ něco celkem nevin-
ného prasklo, opět jsem by I přijat, tentokrát v I:>ra-
ze1 do péče Státtú bezpečnosti a skončilo to za
podvracení republiky na dva roky nepodmíněně.
Nutno přiznat, poměry již byly civilizovanější,
s šátky na očích jsme k výslechu nechodili. Po sou-
du mne odvezli do Ostrova nad Ohří, kam mi
matka s nevlastním otcem přijela oplatit desetileté
návštěvy, které jsem absolvoval u nich. V base
jsem opět dlouho nebyl - v roce 1962 přišla
amnestie, takže z původně plánovaných dvou let
se konalo sedm měsíců a sedm dní. Průšvih akorát
v
byl na sekci šachu CSTV, neboť v roce 1960 jsem··
by1 členem družstva Sla1.Joje Vyšelzrad„ které vy hrá-
lo přebory republiky a v roce 196.l jsem se jako
jednotlivec probojoval do finále přeboru, tehdy
ČSSR.
Jinak jsem dělal nějakou dobu závozníka, pak
skladníka, trochu švindlem jse1n si zajistil dopo-
ručení na Vyšší ekono111ickou školu, kterou jsem
ukončil v roce 1968 konečně zkouškou dospělosti

13
(to to trvalo) a téhož roku, zde již na řádné d o
poručení, jsem udělal přijímací zkoušky na práv
nickou fakultu: tu jsem pak nakonec s 1nenším
komplikacemi absolvoval.
Samozřejmě jsem se v roce 1968 angažovaJ
skončilo to, jak to skončilo, nicméně v té době měl
soudruzi své starosti s hříšníky ve svých řadácl,
V roce 1977 se o mne začala zajímat Státní bezpeč
nost, a když jsem je poslal slušným způsobem ,,de
háje'', tak jsem čekal, co se bude dít. Nedělo se nic
pouze jsem byl sledován na dálku, což jsem SE
dozvěděl od politicky kvalifikovaných sousedů
Z těchto důvodů jsem nepodepsal Chartu 77, tepr·
ve v roce 1989 jsem se stal signatářem ,,Několik,
vět'' a ještě nějaké petice. V Pražské sta1.,ební obno1}t
jsem skončil jako právník na zakázce podniko•
vého ředitelství. Strana mne sice nemilovala, alE
soudruh ředitel držel nade mnou ruku ochrannou
Mimo jiné se ze mne stal předseda samospráv)
stavěcího družstva svépomocné výstavby, takžt:
se pod mým vedením postavilo čtyřicet čtyři
by tových jednotek za slušnou cenu a můj syn má
dnes kde bydlet. Také žertem někdy říkám, že je
to jediné pořádné dílo, které jsem kdy v životě
vykonal. Nakonec jsem v roce 1989 v PS07 spolu-
zakládal stávkový výbor. Dne ·1. února 1990 se ze
7 Pražská stavebí (Jbnova, pozn. vyd.

!-I
mne stal poslanec NVP. 8 Stalo se tak způsobem,
pro který jsem si vymyslel termín ,, převrácená
normalizace''. Na okamžik se ze mne stal člověk
společnosti. Kde ty loňské sněhy jsou? Nicméně
stejně osudu děkuji za zachování dobré mysli
a zdraví.

Kdy a proč jste si zvolil své krajně pravicové

politické přesvědčení? Projevoval se vliv členů
rodiny, učitelů, přátel? Přispěla k této volbě
nějaká bezprostřední událost? Byl jste před tím
stoupenec jiných politických názorů?
I když jsem stoupencem určité schématičnosti
a tabulek, a to i pro neexaktní předměty činnosti,
a to kvůli srozumitelnosti, přece jen musím tuto
otázku považovat za poněkud nepřesně polože-
nou. Především jsem nacionalista, což je ideologie
jako každá jiná, jen s tím rozdílem, že zcela pri-
oritní je zájem vlastního národa. Protože jsem
příslušníkem národa malého, který neustále vede
boj o vlastní existenci, tak tento můj nacionalis-
mus má zcela defenzivní charakter. Avšak i tak
jsou v rámci nacionalistického chápání jeho různé
formy. Máme nacionalisty i mezi komunisty, sa-
motný Mussolini, který stál na principu autorita-
tivního nacionalismu (fašismu), byl přece spíše le-
8 Nárotiní výbor hl. m. Prahy, pozn. vyti.

15
vicového pojetí než nějaká krajní pravice. Domní-
vám se proto, že i forma českého nacionalismu
může mít několik představ, které je nutno defi-
novat z hlediska následujících kriterií: a) způsob
života - morální aspekty, b) forma vlády - vztah
politické elity k širokým vrstvám obyvatelstva, c)
ekonomické uspořádání společnosti.
Ad a) Z tohoto hlediska bych se skutečně mohl
považovat za krajního konzervativce a tudíž pra-
vičáka. Stavím rodinu na první místo v rámci
uspořádání společnosti, i když nejdu tak daleko,
abych stál na principu nerozlučitelnosti manžel-
ství. Nicmé11ě i zde bych vynakládal prostředky
na osvětu, aby k rozvodům nedocházelo jako na
běžícím pásu, jak je tomu dnes, protože mnohdy je
to úplně zbytečné. Rodina, která zajišťuje repro-
dukci života národa, je nenahraditelným institu-
tem, musí být chráněna ústavním zákonem.
Obecné péče by měly být minimální, spíše by se
výchova bezprizorních dětí měla řešit formou
adopce. Z těchto důvodů není možno uzákonit
jakoukoliv formu registrovaného partnerství. Jsem
proti tomu, aby homosexualita byla u nás trestná,
jako tomu bylo do konce roku 1961, na druhé
straně nepovažuji za správné, aby se jakýmkoliv
způsobem popularizovala. Jsem zásadně proti po-
tratům, i když vím, že mne dnes za tento postoj

16
zatratí devadesát procent žen. Nevidím ale liůvod
zabíjet nenarozené dítě v době, kdy v důsledku
civilizačních chorob stojí neuvěřitelné množství
rodin ve frontě na adopci. Zde je nutno věci dát
velmi urychleně
,
do pořádku. Samozřejmě souhla-
sím s interupcí v případech, kdy je ohroženo
zdraví matky. Negativní vztah mám i k eutha-
nasii, byť zde se přiznám, že jsem trochu na roz-
pacích. Nicméně zde vycházím z obecně nasto-
lených principů křesťanské morálky, 11a kterých
naše civilizace vyrostla. Až potud jsem skutečně
krajní pravičák.
Ad b) Vycházeje z II. Knihy J::>]atonovy jsou lid-
ské dějiny střídáním tří forem vlády - monarchie,
která degeneruje v tyranii. V dnešní době lze mo-
difikovat na diktaturu jedné silné osoby. Druhou
formou je vláda aristokracie, která degeneruje
v oligarchii, dnes příklad budiž komunistické
vedení po smrti Stalina nebo vlády různých
vojenských junt, kde je moc rozdělena mezi více
lidí. U demokracie není třeba hledat modifikaci. Já
sám jsen, stoupencem demokratického uspořá­
dání, nakonec žijeme v epoše, která je jejím histo-
rickým triumfem, ni·cméně nevěřím v její auto-
matickou věčnost. Navíc pak odmítám tuto formu
vlády vnucovat společnostem, které vycházejí
z úplně jiných hodnot, než jsou blízké naší civi-

17
lizaci. Je proto logické, že i v nacionalistickém
hnutí jsou stoupe11ci autoritativní formy vlády,
které jsou někdy dokonce formulovány z vyslo-
veně konzervativně katolických posic.
Ad c) I v nacionalistickém státě mohou být růz­
né formy ekonomického uspořádání. V našich
podmínkách je třeba zásadní rozdíl v pohledu na
ekonomiku mezi Národ11í stranoz, a Sládkovými
republikárzy, při čemž obě seskupení považuji za
nacionalistické.
Nyní se vracím k vlastní otázce. O politiku jsem
se zajímal pomalu od šesti let, to znamená, že jsem
poslouchal„ co jiní říkají. Navíc vedle sportu jsem
četl v novinách i politické zprávy. Rok 1945 samo-
zřejmě byl tak zřetelný, že se o politiku zajímala
i dítka, kterým 11ebylo více než deset let. Původně
jsem byl liberál, i když silně ovlivněný katolickou
výchovou svého profesora náboženství (chodil
jsem do kvarty reálného gymnasiar s kterým jsem
se rozloučil, protože jsem se neměl rád s kresle-
ním a deskriptivní geometrií, jsem totiž grafický
antitalent). K negativním názorům na liberální
ekonomiku jsem dospěl jednak na základě Marxo-
vých názorů na Richardovu teorii hodnoty, dále
pak jsem měl možnost„ byť z počátku jen útrž-
kovitě, pochopit příčiny Velké krize konce dva-
cátých a třicátých let. Z tohoto hlediska jsem se

18
 ,

stal zásadním stoupencem reformovaného kapi-

talismu v pohledu J. M. Keynese, i když nad tě­
mito věcmi stále přemýšlím. Nacionalistou jsem se
stal defi11itivně tehdy, když jsem již ke konci mi-
nulého režimu pochopil, že jediné, v čem komu-
nisté u nás 11elhali (ani nemuseli) byla problema-
tika sudetských Němců. Věřil jsem, že zvrat po-
měrů přinese šance obnovit a vybudovat novou
v

moderní Ceskoslovenskou republiku, a že si vez-

meme ponaučení z minulých chyb. Navíc pak při
studiu historie jsem pochopil, že všechno, co bylo
mou rodinou a přáteli mých rodičů řečeno na
adresu Hradu, se zakládá na pravdě. Právě na
základě všech těch skutečností jsem dospěl k ná-
zoru„ že nejvzdělanějším politikem oné doby
(z hlediska politického vzdělání) byl u nás Karel
Kramář, tolikráte zatracovaný jako 11amyšlený ne-
realistický snílek.

Daří se vám skloubit vaši profesi s vaší

politickou aktivitou? Setkal jste se s překážkami
v zaměstnání pro vaše politické postoje?
Dnes již jsem víceméně v důchodu, i když stále
mám živnostenský list.
Je pravdou, že jsem celkem neměl starost o za-
kázky do doby, než se ze mne stal puncovaný
extremista, nicméně člověk na tyto věci nesmí

19
dbát. To by se ocitl velmi rychle na šikmé ploše.
Zde ale musím konstatovat, že moji o mnoho let
mladší přátelé tyto problémy v zaměstnání mají.
Moc sdělovacích prostředků vytváří novou formu
duchovního teroru, proti kterému se bojuje
mnohdy obtížněji než proti vyslovené brutalitě
totalitního komunistického režimu. Tehdy byly
jasné fronty. Dnes není nic.

Platí ve vaší rodině tradiční hierarchie, nebo

tolerujte dnešní přeměny?
v

Ziji v tradiční rodině, alespoň si to myslím. Mám

samozřejmě poněkud emancipovanou ženu, rela-
tivně úspěšnou ve svém povolání, na druhé straně
ve věcech způsobu života konzervativní, i když
samozřejmě souhlasí živě s potraty (když začne­
me tuto debatu„ tak mi hrozí, že nedostanu veče­
ři). Pokud se týče pana syna, tak ten sice končí
studium Oe Bc. a bude pan Ing., věk 25 let), ale
jinak si dělá, co chce. Na rozdíl ode mne nekouří,
téměř nepije a hlavně nefetuje. Více si nemohu
dovolit očekávat.

Jakou roli ve vašem životě hrají přátelé a kama-

rádi?
Vždy jsem držel partu. Kdybych se třeba sešel
s jed11ím kamarádem z vojny, byl bych šťasten

2()
a snažil se pro něho učinit maximum. Nicméně
nikdy jsem neměl uzavřeno takové kamarádství
na život a na smrt Gak se říká). I když mne veskr-
ze všichni považují za vysloveně společenského
člověka, jsem tak trochu samotář a individualista,
v tomto směru asi trochu sobec (nemíněno mate-
riálně).

Má váš životní partner podobné politické pře-:

svědčení jako vy? Získal jste pro své politické
názory a hodnotové představy vaše blízké?
Mojí paní je šedesát pět let. Ví, že mám politicky
pravdu, ale považuje mne za politického roman-
tika, který nemá šanci své představy uskutečnit.
Pochází z národně socialistické rodi11y, tchán byl
činný ve druhém odboji, po Únoru 1948 jej komu-
nisté zavřeli. Zemřel v minulém roce, v roce 2000
mu bylo uděleno čestné občanství města Bene-
šova. Paní Ing. Skácelová je ostřeji antikomunis-
tická, i když tohoto času vyhrožuje, že po tom, jak
to ta dnešní vláda vede, bude volit komunisty (to
samozřejmě s nadsázkou ... )

Ovlivnila vás výrazněji něja~á událost v sou-

časných českých dějinách, kterou jste prožil?
První byl 15. březen 1939, tomu jsem sice nero-
zuměl, nicméně jsem poslouchal, co si lidé poví-

21
dají. J=>ak to byla válka, zažitá bombardování, rok
1945, 1948, 1968, 1989, rozpad republiky a co bylo
pro mne hrozné - intervence vůči Jugoslávii. Zdá-
lo se mi v té době, že všechny hodnoty, ve které
jsem věřil„ se mi rozpadají vniveč.

Byl jste za své politické názory fyzicky napaden?

Užil jste sám násilí z politických důvodů proti ji-
ným?
Dvakrát mi bylo vyhrožováno anarchisty„ dva-
kráte jsem dostal výhružné dopisy. Za svou po-
litickou angažovanost jsem dostal pár facek v de-
vatenácti letech na Státní bezpečnosti - trochu
také za drzost.

Váš oblíbený autor nebo dílo (politika, historie,

literatura, film, divadlo_, hudba... )?
V literatuře Balzac, Flaubert, Dumas (v dětských
letech)" Galsworthy, Feuchtwanger, Remarque,
Tolstoj (Vojna a 111ir) Dostojevský, Turgeněv,
Sienkiewicz, Čapek, Neff, Kundera, Vaculík
(Sekyra), historická pojednání obecně. Z hudby
klasická hudba. Smetana, Dvořák, Verdi, Rimskij-
Korsakov, zde i operety. Nemám rád moderní
klasiku.

22
 ,..,
Byl jste člen či sympatizant SPR-RSC?
Volil jsem tuto stranu v roce 1996 a 1998_, i když
s výraznou nechutí.
v

Setkal jste jako Cech kvůli své národní přísluš-

nosti či jazyku s pohanou nebo diskriminací?
Několikrát. U našich romských spoluobčanů je to
více než běžné, několikráte si třeba přisedli ve
v

vlaku a začali nadávat na Cechy jako by se nechu-

melilo. Dokonce se s tím setkávám i u příslušníků
v

vlastního národa - nadávají na Cechy, nadávají

vlastně sami na sebe.

Jak zabránit současné erozi češství, zejména

u mladé generace?
Výchovou a pěstováním určitého sebevědomí. l~íši
tento bod po vítězném utkání v kopané se SRN.
Tisíce diváků nelitovalo peněz, jeli do Německa,
11adšeně zpívali hymnu a povzbuzovali až do kon-
v

ce. Přitom nedošlo k žádným výtržnostem. Cást

mladé ge11erace je dnes schopna opět vést společ­
nost k národní hrdosti. Tragédií je, že prakticky
nemáme v ruce žádný tisk, vše je v cizích rukou,
v televizi sedí k_osmopolitně ladě11í lidé, kterým je
nejen osud vlastního národa lhostejný, ale do-
konce vystupují proti jeho základním zájmům.

23
Jaký máte názor na současný liberálně~demo­
kratický režim v České republice?
Vedoucím politickým představitelům schází pocit
odpovědnosti. Jsou příliš zahleděni sami do sebe.
Sdělovací prostředky výraz11ě destabilizují situaci
a vytváří principiální nedůvěru k celému systému
a k osobám, které celý systém představují. Navíc
celý základní zákon není dobře postaven. Senát je
v parlamentní formě vlády v jednotném státě
zbytečný, prezidentská pravomoc by se měla posí-
lit směrem k odmítání zákonů (k opětnému přijetí
by bylo třeba kvalifikované většiny). Zřízení krajů
považuji za nesmysl, měli jsme zůstat u funkčních
okresů. Tragédií je í nevymahatelnost práva, dlou-
holeté procesy, které kvůli časové prodlevě ztrá-
cejí smysl. To všechno bude muset jed11oho dne
zodpovědná nacionalistická vláda napravovat.

Jaké žádoucí vlatnosti a cíle očekáváte od čes­

kého politika?
Za prvé - vědomí, že jsem Čech, to znamená, že
jsem odpověden vlastnímu národu a ne někomu
v Bruselu. Za druhé -· naprostá zodpovědnost
a sebeovládání při výkonu své funkce, zde budiž
vzat za příklad Alois Rašín. A za třetí - umět na-
slouchat i opačným názorům.
Charakterizujte podobu optimálního společen­
ského řádu ve vašich očích.
Nevěřím v žádný Slt111eč11i st,it9 ve smyslu před­
stav utopických socialistů. Chci žít v národním
státě postave11ém na principu sociální solidarity,
ve kterém národnostní menšiny budou mít za-
jiště11y právo 11a své kulturní vyžití, s tím, že bu-
dou respektovat naše zákony a náš způsob života.
Chtějí-li se proti našim zvyklostem bouřit, ať jdou
jinam! Stojím na principu soukromého podnikání,
ale všichni podnikatelé musí respektovat zákony,
které právě chrání především jejich _majetek. Po-
kud se týče přirozených monopolů anebo pod-
niků, které slouží všem, měly by být součástí spo-
lečenského vlastnictví (stát, obce). Právě tak stojím
na principu státního zasahování do ekonomiky.

Jaký máte názor na současný volební systém?

Nejdříve je nutno říci, že jsem pro jednokomorový
systém. Senát v unitárním státě při formě vlády
parlamentní demokracie považuji za zbytečný.
Samozřejmě to vyžaduje jisté posílení prezident-
ských pravomocí směrem k přijímání zákonů. Ji-
nak jsem pro systém poměrného zastoupení, pro-
tože vychází z určitých tradic, při přesném poměr-
'> ~lt1ncč11í stát (italsk}. I..11 i,11,1 ,le! -~'oie; lati11sk:'-' (,t1 1i/t,J.ť soli,) j<.~ titt)pické
dílo italskél1<) l1ttr11a11ist y 17. stc>letí, T'c)m1nase (:a1npancll)··
ném rozpočtu zbytkových hlasů do druhého skru-
tinia. Příkladem v tomto budiž volební systém
z roku 1946 (samozřejmě jsem proti uzavřenému
politickému systému, kterým byla tehdejší Národ-
rií fronta). Dalo by se možná uvažovat i o zavedení
jednomandátového volebního obvodu jako je ve
volbách do EU, nebo v Izraeli. Rozhodně odnútám
současné zavedené většinové prvky. Dále jsem
pro zrušení pětiprocentní klausule, která psycho-
logicky znevýhodňuje me11ší strany. Mohla by
platit tak do výše dvou procent, ale i to je sporné.
V našich poměrech totiž hrozí, že se ocitneme
v poněkud zatuchlém rybníku partiokracie, což
může vést k destabilizaci demokratického systé-
mu jako celku.

Jste stoupenec reformních řešení, či revolučního

násilí, popř. kombinace obojího? Je násilí legi-
timní prostředek politického boje?
V zásadě odmítám násilí jako prostředek boje
v demokratickém systému. V autoritativním, po-
případě v totalitním systému, který se chce udržet
za každou cenu, je ovšem násilí mnol1dy jediný
prostředek. Zde, i když s tím tak docela nesouhla-
sím, je problém demokracie v tom, že se stává čím
dále tím více manipulovanou a politici se stávají
terčem neuvěřitelných útoků sdělovacích pro-

26
středků, což může být v budoucnu hrozbou
celému systému.

Jaký máte názor na funkci opozice v politickém

systému?
Opozice je nezbytnou součástí demokratického
systému, a to nejen parlamentní, která je svým
způsobem privilegovaná, ale i taková, jejíž pří­
slušníci v parlamentě nezasedají a mnohdy ani
nechtějí. Tato část si však nesmí hrát na něco pri-
vilegovaného, jak si to občas představoval bývalý
president Václav Havel.

Jak hodnotíte systém politického stranictví?

Jistě je nedobrý, ale nic lepšíl10 zatím nikdo ne-
vymyslel. Pokusy o zavedení stavovského státu
v Itálii se v rámci vůdcovského principu děly
stejně pod vedením jedné strany, navíc přímo
s uzákoněnou existencí. A při tom všem ten sys-
tém přes dvě reorganizace po jeho zavedení nikdy
dokonale nefungoval. Dolfusův režim v Rakousku
trval příliš krátce, Salazarův režim byl smeten,
Franco musil nakonec hledat jiné ekonomické sti-
muly přes Opi,s Dei. A v obou případech zde vždy
existovala v podstatě státostrana. Takže iluze
o zrušení politických stran a jejich vystřídání sta-
vovským státem je v tomto stavu ekonomiky
a řízení přece jen iluzí.

Jakých hodnot si u člověka ceníte?

Odvahy, slušnosti a vzdělanosti. V posledním pří­
padě jde mi o celkový rozhled člověka a ne
o nějaký vysokoškolský diplom.

Jaký máte názor na životní styl dnešní české

společnosti?
Pavel Tigrid v jedné své knížce napsal, že český
národ je maloměšťácký v dobrém i špatném slova
smyslu. Zde je nutno svým způsobem souhlasit.
Nedobré je, že jisté tradiční názory na způsob
života začínají ustupovat kultu peněz, což dříve
nebylo tak zřejmé. Přesto vše se však domnívám,
že ještě stále je na prvním místě kult vzdělání.
Naše společnost, která od druhé války žila v dlou-
hodobé izolaci, se přes noc ocitla v jiném světě, na
který nebyla připravena. Skutečnost je, že se sdě­
lovacích prostředků zmocnily jednoznačně kos-
mopolitně laděné společnosti, kterým je osud naší
společnosti nejen lhostejný, ale dokonce pracují
i proti jejímu zájmu, což vytváří určitý myšlen-
kový chaos. Přesto se však domnívám, že jsme ješ-
tě svý1ni kořeny doma, a že by to mohlo být horší.

28
Jaké stanovisko zaujímáte k postavení homose-
xuálů v české společnosti a jejich dalším poža-
davkům?
Naprosto negativní. Není možné stavět registro-
vané partnerství na úroveň rodiny nebo se k ně­
mu veřej11ě hlásit a současně vychovávat děti. Je
to absurdní a 11a podobné věci odešel i Řím. Jsem
samozřejmě proti tomu, aby homosexualita byla
trestná_, jak tomu bylo do konce roku 1961, na
straně druhé se na to člověk musí dívat jako na
určitou úchylku a nikdo by ji neměl stavět na
veřejnost jako svou přednost. Ono v duševním
a sexuálním světě má určitou deformaci každý
člověk, ale nevím, proč by se s tím měl chlubit
a uvádět to jako svou zásluhu.
v

Působí v Ceské republice nějaká jiná politická

strana či hnutí, která je vám blízká? Dovedete si
představit, že s ní politicky spolupracujete?
V podstatě je možno říci, že je u nás sedm národně
orientovaných stran a já osobně se právě po-
kouším založit osmou~ 10 Sjednocovací iluse skon-
'
Jet Jak užbylo v 11řed11tluvě 11az11ačeno, Ja11 Skácel se pokoušel
navázat na rodinné kořen)7 a ol1novit Národní tierrlokracii. A11ga-
žoval se už v Nárl1dně ,fe111tJkr,1.til·ké straně (NDS), která vznikla
roku 1991, ale později z ní pro 11esl1ody OLiešel. V roce 2007 za-
ložil přípravný výbor Ncirl1dní ,le111l1kracic, stra11a ale tehdy ne-
sehnala potřel1ý 1,1očet 11odpist1, aby byla ministerstvem vnitra

29
čila parlamentními volbami v roce 2006. Tehdy se
o to pokusilo pět stran, Národní strana (pod jejímž
praporem se toto mělo uskutečrtit), Repilbliká11ž,
v
NárodrlÍ sjednocení, Dělnická stra11a a Ceské Jznz,ttÍ za
·n ároliní jed11otu. Postupně všechny tyto subjekty se
s Národní stranou rozešly. Pro jistotu se ještě vy-
tvořila další strana pod názvem PrálJO a spratJe-
dl nost, která šla do voleb samostat11ě. 1 1 Po těchto
nepříliš dobrých zkušenostech v nějaké sjedno-
cování nevěřím a vytváření určitých platforem
v jedné sjednocené straně při poměrně malé
členské základně k ničemu stejně nepovede. Osob-
ně, abych odpověděl na otázku, zatím spolupra-
cuji s Nárolfní stra11oi1, do jisté míry s Republikány,
s ostatními mám korektní vztahy. Důvod, proč
zakládám onu další stranu, spočívá v tom, že chci
myšlenkově vyprofilovat programově krystalicky
čistou nacionalistickou stranu na demokratických
základech a pokusit se navázat s českou společ­
ností pokud možno otevřenou formou dialog,
samozřejmě i s tím„ že za určitých okolností se

zaregistrova11á, pozn. V)7 d.

11
Jejím přejme11ová11ím vznikla roku 20·14 současná Národrií
detrtokracie, na jejímž působení se Jan Skácel - i přestože byl
formáln ě Í nadále předsedou Českifll> hnitti za rzárodní jednotu
(ČI-iNJ) - až do své smrti potiílel ťt byl také její111 prvním čest­
ným č le11em, pozn. vyd.

3()
bude tato strana ve volbách ucházet o přízeň vo-
ličů.

Spojujete ryzí českou národní identitu s přísluš­

ností k některému náboženství, popřípadě cír-
kvi?
I když mne někdo možná označí za rasistu, my
"'
Ceši jsme součástí Evropy. A Evropana charakte-
rizují podle de Gaulla tři znaky. Je bílé pleti,
křesťanské víry (případně jejím odchovancem)
a nositelem řecko-římské kultury. V ostatním jsme
již jen determinováni svými vlastními historic-
kými zkušenostmi.

V čem spočívají české národní zájmy a jakými

v

způsoby by je měla politika Ceské republiky

prosazovat?
Bezpodmínečně je nutno uhájit naši politickou
samostatnost jako 11árodního státu. V rámci uhá-
jení samostatnosti politické musíme se snažit uhá-
jit i samostatnost ekonomickou, což znamená
omezit v maximální míře vliv globálních mo-
nopolů na naši ekonomiku, které by vedlo k po-
stupnému ochuzování nejen státu, ale i našich ob-
čanů. V rámci toho je nutno bud' zavést, nebo
přímo zespolečenštit tak zvané přirozené mono-
poly, abychom se dokázali účinně bránit vůči

31
nežádoucím dopadům na naši ekonomiku, stejně
tak jako i zabránit těmto mezi11árodním vlivům,
které neustále bezdůvodně formou inflace zne-
hodnocují naši měnu, a tím pádem dochází k fak-
tickému okrádání našich drobných střádalů. V ne-
poslední řadě pak je nutno odmítnout ničím ne-
odůvodněnou migraci. K menšinám žijícím 11a na-
v , ~ ., • v ""' • v .. ~ ,,
sem uzemt mus1me Jasne nc1, ze ma11 pravo na
způsob svého kulturního vyžití, na druhé straně
ale musí respektovat naše zákony, které také chrá-
ní jejich práva, a že musí 1·espektovat náš způsob
života. Jinak zde nemají co dělat.

Jaký máte názor rta sousedy České republiky?

Němci, Rakušané a Maďaři, tyto musím uvést též,
i když s námi nesousedí, se stále cítí ublíženi vý-
sledky druhé světové války. Hodlají-li představi­
telé rozhodujících politických stran dát na pořad
jednání výboru Parlamentu EU otázku Benešo,.,ýcli
dekretů, tak není o čem mluvit. Totéž se týká i paní
kancléřky Merkelové, která hodlá stavět pomník
obětem vyhnání. S Poláky jsou kupodivu vztahy
vcelku c.iobré a normální. Pokud se týče Slováků,
tak ty považuji pořád nějak za naše a myslím, že
žádné vzájemné problémy neexistují, a že naše
soužití je velmi dobré.

32
Jaký by měl být vztah státu a občana?
Občané by si jistě zasloužili lepší státní správu. Na
straně druhé by se možná podle vzoru J. F. Ken-
nedyho měli politici tázat: ,,Občane, co hodláš
udělat pro stát?'' Vím, že v našich podmínkách je
to poněkud netradiční, stále my šlenkově převládá
patriarchální kontinentální tradice.

V jakém státě, popř.

nadnárodní organizaci
v

spatřujete spojence Ceské republiky a v jakém

hrozbu či nepřítele?
Principiálně bychom se měli opírat o mezinárodní
spolupráci v rámci Charty OSN. Regionálně se
opřít o Visegrád, i když zřejmě zde budou stále
propukat rozpory mezi Mad'arskem a Sloven-
skem. Evropa by se měla sjednotit na bázi spolu-
pracujících národních států, jejíž nedílnou součástí
bude Rusko, které je jedním z rozhodujících stabi-
lizačních faktorů nejen evropského, ale i světo­
vého pořádku. Ob11ovit plně 11adstandardní vzta-
hy s bratrským Srbskem.

Jaký názor máte na povolování pobytu ekono-

mickým přistěhovalcům a udělování politického
azylu cizincům v České republice?
S udělováním politických azylů . cizincům je nutno
souhlasit, avšak pouze za podmínek obecně plat-

33
11ých. Pokud se týče obecně migrace v nějaké libe-
rální rovině, jsem zásadně proti. Výjimkou jsou sa-
mozřejmě takové věci jako smíšené sňatky a něja­
ké zcela zvláštní okolnosti, zde však pouze
jednotlivě, případ od případu. Nestojím o to, aby
nás jed11ou naši potomci proklínali„ až jim někdo
bude zapalovat auta.

Jaký názor máte na globální cizineckou mana- v

žerskou elitu v ekonomice a institucích Ceské

republiky?
Jestliže se dostáváme do stavu, že na našem území
působí nadnárodní korporace všeho druhu, těžko
můžeme zabránit cizím manažerům, aby tyto
podniky ovládali. Přesto všechno je nub10 jejich
činnost kontrolovat, aby se jejich působení nedo-
stalo do rozporu se základními zájmy českého stá-
tu a národa. Samozřejmě nesouhlasím s tím, že
došlo k tak obrovskému rozprodání naší ekono-
miky do cizích rukou, musím však vycházet
z dané reality, alespoň pro začátek.

Je pro vás antisemitismus reliktem politiky mi-

v

nulosti? Představují židé pro Cechy nebezpečí?

Židé si především sami o sobě musí uvědomit,
kam patří. Je-li jejich domovem Česká republika,
nebo stát Izrael. V minulosti oni sami byli v pře-
váž11é míře představiteligermanizace. Hlásili se
převážně k němectví, než aby se - až na vzácné
v

výjimky - hlásili k Cechům, jmenovitě pak za Ra-

kouska. Po tom, co zažili za nacismu, se sice řada
v

z nich začala hlásit k Cechům, ale dost podmí-

něně, a to s ohledem na vznik židovského státu.
v v

Rada Zidů se po válce stala kádrovými komu11isty

a v tomto směru se rozhodně nechovali toleran-
....
tně. Ze pak s některými komunistickými soudru-
hy bylo naloženo, jak bylo, to nebyla věc našeho
národa, ale záležitost Kon1-inforn1.y. Pokud se někdo
...,
cítil skutečně jako Cech, nalezl vždy v této zemi
své místo. Uvádím taková jména jako Lev Borský,
Julius Firt, Pavel Tigrid, mohu uvést svým způ­
sobem i Karla Poláčka, kde už to nebylo tak jedno-
značné. U nás ve vztahu k nim šlo nejvíce o ná-
rodnostní záležitost, ne rasovou nebo přežívající
v

náboženskou. Jenže i dnes se většina našich Zidů

v
chová tak, jako by se Cechy necítila. V mnohém
ohledu se stávají přímými nositeli kosmopoli-
tismu.
-
Můžete jmenovat nějakou historickou či sou-
do bou českou osobnost, které si vážíte?
Je jich celá řada. Prakticky jde o celou plejádu
osobností našeho národního obrození, v té mo-
dernější době je to Palacký, Rieger, Kramář, oba
Rašínové, Vlastin1il Klíma, Viktor Dyk a dokonce
"
i onen Zid Lev Borský. Z hlediska politického
vzdělání a jasnozřivosti to je pak především Karel
Kramář. Všechny jeho vize se totiž naplnily
a historicky se dokazuje„ že v politických otázkách
měl ve všem pravdu. A právě to jeho heslo
,.,Pravdou třeba proti všem·' je nutno v dnešní
velmi složité době vzít za své.

Nalézáte nějaký osobnostní vzor u příslušníka

jiného národa?
Otázka politických vzorů je otázka mládí, jde spíš
o kontinuity myšlení nebo chování. V onom dru-
hém je možno hledat vzor. Jistě za takový vzor je
možno považovat W. Spencera Churchilla, který
neklesl 11a mysli ani po porážce Francie a odmítl
jednat s Hitlerem o míru, když předtím jasnozřivě
věděl„ kam události spějí. Z hlediska současné
doby cituji jmenovitě Charlese de Gaulla, který
jako první koncem padesátých let odmítl schéma-
tickou politickou integraci Evropy a vytyčil slavné
heslo .,,Evropa vlastí od Gibraltaru až po Ural·'.
'
Také dokázal jednoznačně formulovat pojem
evropanství. Projev W. S. Churchilla, který pro-
nesl dne 5. března 1946 ve Fultonu, byl vizí
i varováním před hrozbami komunistické světo­
vlády. Byl to projev, za který v oné době nmoho
vděku nesklidil, dokonce se mu dostalo pojme-
nování válečný štváč. Přes to vše to byla realis-
tická řeč budoucnosti a varování před iluzemi
nějakého věčného míru. Stejně tak hluboké pře­
svědčení de Gaulla, který se dvakráte úspěšně
pokusil o renesanci upadající Francie, vycházelo
z jasné vize, že komunismus v tehdejší podobě
skončí, a že Rusko nalezne opět cestu do rodiny
evropských národů. Tohoto naplnění se již nedoč­
kal. Ale to neznamená„ že by byl méně jasnozřivý.
Mohl bych pocítit určitý obdiv k Otto von Bismar-
ckovi nebo Benjaminu Disraelimu, zde však šlo ve
své době o úspěšné praktické politiky a v tomto
ohledu nesporné myslitele. Jenže dnes již (zaplať
Pán Bůh) není Německo velmocí prvního řádu
a Britské impérium již neexistuje, i když se jednalo
skutečně o říši, nad kterou slu11ce nikdy neza-
padalo. Z hlediska citace Napoleona Bonaparta
existují na světě jen dvě velmoci - duch a meč.
Duch vždy zvítězí nad mečem.

Která osobnost podle vás výrazně neblaze zasá-

hla do české politiky v minulosti a současnosti
a proč?
V meziválečném období to byl dr. Edvard Beneš
a nespornou odpovědnost za jeho činnost nese
i Tomáš Masaryk. Beneš je odpovědný za zahra-
niční politiku První republiky a věčné hlásání
optimismu, i když se zahraniční postavení RČS rok
od roku oslabovalo. Jeho povinností bylo nalít ná-
rodu ,,čistého vína✓' a hledat řešení. Toho si byl
"
vědom jak Antonín Svehla, tak i Karel Kramář.
"
Jenže Svehla, když chtěl celou záležitost řešit
a Beneše odvolat, zemřel a Kramář byl neustále
Hradem ostrakizován . Rozhodnutí v roce 1938 ka-
pitulovat, nepovažuji za šťastné, poněvadž mo-
rálně i myšlenkově poznamenalo život dvou gene-
rací. Na druhé straně chápu složitost této volby.
Exilová politika dr. ·B eneše sice byla nesporně
úspěšná, nicméně ani zde nedokázal potlačit svou
úzkoprsou ješitnost (Osuský, Hodža„ Prchala, Be-
chyně, Nečas). V Únoru 1948 měl jedinou možnost
- nepodepsat demisi ministrů a odstoupit. Vyhrát
se to nedalo, neboť by následovat ozbrojený pře­
vrat. Jenže v této situaci již 11eměl jiného výcho-
diska. Vyhýbám se hodnocení roku 1968, to by by-
lo o něčem jiném. Po roce 1989 sehrál zcela nega-
tivní roli Václav Havel. Jeho první cesta měla být
na Slovensko, pak do Polska a Maďarska. Nikoliv
do Německa. Dále pak se neměl nikdy omlouvat
za odsun. Ten byl jen historickým důsledkem his-
torické příčiny. Nesmysly o nepolitické politice
vytvářejí iluze o něčem, co nemůže existovat,
a vytvářejí samolibé představy bezbřehého inte-
lektuálství těch, kteří chtějí rozhodovat o věcech,
aniž k tomu dostali jakýkoliv politický mandát.
v

S řešením romské (cikánské) otázky v Ceské re-

publice není spokojena majoritní společnost ani
samotní Romové (cikáni). Má vaše organizace
návrh na řešení a jaký?
Celá problematika je na hranici řešitelnosti jako ta-
kové. První by měli mít zájem na řešení Romové.
A já pochybuji o jakémkoliv jejich zájmu. Druhým
problémem je skutečnost, že když se někde;> z této
komunity stane úspěšným, tak za oním minulým
životem zabouchne dveře a chce si žít po svém.
Takže prakticky v této společnosti neexistují sku-
tečné elity, které by dokázaly Romy vést. Snad je-
diné řešení, alespoň ve stavu pokusu, by bylo za-
vést separované základní školství, které by bylo
doplněno běžným stykem s majoritní populací, na
příklad společné školy v přírodě, společné prázd-
ninové tábory. Zde ovšem je nutná bezpodmí-
nečná spolupráce vzdělaných Romů - a kde je
vzít? Tento experiment by byl do jisté míry zalo-
žen na tom, že by v jisté míře vychovávali děti své
rodiče. Znám řadu romských rodin, kde je v bytě
větší, až neskuteč11ý, pořádek, než v rodinách
majoritní společnosti, jenže tyto rodiny se svými
soukmenovci většinou 11echtějí mít nic společ-

39
ného. Jedno je však jisté. Pokud by se výchovy
v

ujali Ceši, musí vždy v těchto případech asistovat

i Rom. Celý experiment by se měl uskutečnit ve
velkém a ne jako nějaký pokusný projekt. To vět­
šinou nikam nevede, spíše se jen o tom hodně
„v
p1se.
v
Pokládáte
v
Ceskou republiku za samostatný stát?
Ceská republika je v současné době státem, jehož
suverenita je omezena právními normami a před­
pisy EU. Více k tomu dodat nelze.

Akceptujete současný tržní ekonomický model

v

neoliberálního kapitalismu v Ceské republice„

nebo máte jiné představy o hospodářském řádu
a ekonomické politice?
Nepovažuji tuto formulaci za šťastnou.
..,
Na libe-
rální kapitalismus si jen hrajeme. Zádná moder11í
společnost se totiž nemůže obejít bez státních zá-
sahů v ekonomice. Vždy musí existovat určitá
kontrola výroby z hlediska jakosti, vždy musí
existovat určitá ochrana slabých jedinců. V sou-
časné době existence národních států musí být
dán průchod principu solidarity - pospolitosti
s těmi slabšími. Takže vlastně jde v zásadě
o přerozdělení národních nebo, chcete-li, státních
důchodů, což je prováděno formou daní, a to jak

.JO
přímých, tak i nepřímých. Problém spočívá
v otázce kontroly ekonomiky a míry vlastnických
vztahů.
Jednou z kladených otázek je, je-li správné, aby
přirozené monopoly v soukromých rukou neustá-
le navyšovaly své příjmy a snižovaly značným
způsobem životní úrove1í. průměrného občana.
Z tohoto hlediska stojím na principu sociálního
státu, lineárních přídavcích na děti, bezplatném
školním vzdělání (zde samozřejmě věkově ome-
zeném) a dosavadním způsobu zdravotnictví. Zde
nemohu říci bezplatného, neboť na něj všichni
přispíváme. Pokud jsou tyto příspěvky nedosta-
tečné, je nutno je zvednout, nikoliv však zavádět
platby za zdravotnické služby. To si nedovolila
v Anglii ani paní Thatcherová. Privatizaci zdra-
votních a sociálních pojišťoven považuji za do ne-
be volající nesmysl.

Věnujete pozornost sociálním konfliktům a soci-

ální otázce?
Sociální konflikty v pravém slova smyslu zatím
neexistují. Jinak by v rámci právě oné přestavby
zdravotnictví již byli lidé v ulicích. Zde doznívá
ještě minulý režim, který úspěšně vylikvidoval
odborářské vůdce a ti dnešní spíše připomínají

+I
odborovou práci v rámci strany mírného pokroku
v mezích zákona.

Charakterizujte současnou českou kulturu.

Domnívám se, možná, že nepříliš správně, že
současná česká kultura je odtržena oli minulosti
své podstatně realistické tradice. Z těchto důvodů,
alespoň v literatuře, nerú přímo vyhraněná. Je
ovšem možné, že celá záležitost se týká i současné
celé evropské konti11entální kultury.

Jaká je a jaká by měla být česká mládež?

Statečná, vzdělaná, zdravá a myslící výhradně
v národním duchu.

Jaké způsoby politické práce preferujete?

Politická ·práce by měla být postavena na vyčer­
pávající informaci a neustále se rozvíjejícím sebe-
vzdělávání. O morálce se mi nechce hovořit, pro-
tože většinou ti, kteří o tom tak rádi povídají, ko-
nají úplně jinak.

V čem spatřujete příčiny dosavadního neúspě­

chu krajní pravice?
Termín krajní pravice považuji za irevelantní. Ná-
rodní scéna nemá jednotící program, neumí lidem
věci dostatečně vysvětlit a schází jí skuteční po-

.J.2
litičtíaktivisté. Samozřejmě obrovskou roli zde
hraje absolutní nepřízeň zaprodaných sdělovacích
prostředků na všech úrovních, což pro budouc-
nost vyžaduje vybudovat si vlastní informační
systém.
v

Justice a policie v Ceské republice zápasí s byt-

nící vlnou kriminality (korupce, praní špinavých
peněz, drogy_, prostituce, loupeže, krádeže). Jaké
řešení navrhujete?
Naprosto tvrdý a nekompromisní postoj vůči
všem nositelům této činnosti. Samozřejmě i tvrdé
tresty, u mladších, svedených lidí však možnost
rychlejšího propuštění. Bohužel není jiné cesty.

Máte nějakou koncepci Armády ČR či brannosti

v čR? Jaké zastáváte stanovisko k účasti českých
vojáků na vojenských zásazích velmocí v zabra-
v

ničí a k budování cizích základen na území Ces-

ké republiky?
Byl bych pro obnovení povinné vojenské služby.
Tak jako žena je povinna rodit, měl by muž mít
povinnost bránit svou vlast. Nesouhlasil jsem se
vstupem do NATO, jenže pokud jsme členy takové
organizace, je naší povinnosti plnit své spojenecké
závazky. Pokud se týče vybudování radarové zá-
kladny, směřující proti nebezpečí islámu jako pro-

43
jevu duchovního fundamentalismu, jsem pro vy-
budování za podmínky souhlasu Ruska. Klidně
souhlasím i s tím, aby se Rusko na tomto projektu
na našem území podílelo. Zásadně ale tato základ-
na nesmí být namířena právě proti Rusku. Čtvrtý
konflikt v rámci naší euroamerické civilizace
bychom již nepřežili.

Jaký je váš názor na česká média? Jste na nich

informačně závislý? Který deník čtete pravidel-
něji?
Ač to nerad přiznávám, jsem skutečně na našich
mediích závislý, i když je z hlediska informačního
považuji za špatná. Z novin čtu Prál-'O, Lidol,é no-
i,iny, v neděli Mladoit fro11t1-,. Pokud se dozvím
o nějakém zajímavém článku, tak si koupím i dané
noviny. Nesnáším vyslovený bulvární tisk. Když
jsem jej nucen koupit, dělá se mi špatně od ža-
ludku. Nerad totiž nahlížím do cizí kuchyně.

Koho z českého politického spektra pokládáte za

svého protivníka?
Jako nacionalista mám samozřejmě ode všech
ostatních politických subjektů odlišné představy.
Nicméně snad nejstrašněji na mne působí sou-
časná sociální demokracie a Strana zelených. ODS
dokazuje, že nic 11epochopila .

./-./.
Jak získáváte finanční prostředky pro činnost va-
šeho hnutí?
Skládáme se do klobouku.

Vaše reakce na větu ,,lidé a lidská plemena jsou

si rovni''?
Tato teze je naprostý nesmysl. Lidé, kteří vyrostli
v jiných přírodních a společenských poměrech,
nemohou si být rovni. Mně jako příslušníku bílé
rasy nevadí pití alkoholu, Indiáni prakticky na
v

jeho konzumaci skončili. Cíňa11ům nevadí mírná

spotřeba drog, proti které je bezbranná bílá rasa
atd ...
Indové mají oproti nám, Evropa11ům, absolutní
sluch, což je u nás zřejmé i u Cikánů. Takže jaká
absolutní rovnost? Ano - před Bohem a zákonem,
ale to je vše.
v

U zrodu Ceskoslovenské republiky roku 1918

stála věta: Věříme v demokracii, věříme ve svo-
bodu - a ve svobodu vždy větší a větší.'' Jaký na
ni máte názor s odstupem zkušeností roku 2007?
Taková hesla je nutno ctít. Je-li ovšem ta svoboda
u nás skutečně taková, tak to si dovoluji pochy-
bovat.

.J.5
V čem spatřujete hlavní problémy soudobé spo-
lečnosti a cesty k jejich nápravě.
Prvním problémem je skutečnost, že naše společ­
nost vyrůstala od roku 1948 v jiném politickém
systému než ona druhá část na Západě. Po krachu
reálného socialismu jsme se ocitli ve světě zcela
jiných hodnot. V tom je základní rozdíl oproti
roku 1918, který sice svým způsobem byl také
,,koncem světa'", jenže tehdejší změny se týkaly
celé Evropy, takže jsme se potýkali s podstatně ji-
nými problémy než v roce 1989. Zatímco z poli-
tického hlediska se podařilo scénu z materiálního
(nikoliv duchovního) hlediska rychle institucio-
nalizovat, tak v ekonomické oblasti jsme nebyli
schopni v rámci transformace vytvořit vlastní
národní kapitál. Z tohoto hlediska se do značné
míry 11aplnila obava řečená PhDr. Miroslavem
Sládkem, že se staneme cizinci ve vlastní zemi.
Ekonomické ztráty ještě prohloubil ve velmi znač-
v

né míře rozpad Ceskoslovenska. Polistopadový

vývoj se navíc vyvíjel v etapě praktického stavu
nevymahatelnosti práva, za což jsou odpovědni
všichni protagonisté transformace. Krach bankov-
ního systému, za který je především odpověden
ing. Josef Tošovský, byl již je11 tečkou za něčím, co
mělo probíhat zřejmě úplně jinak.

-1-6
 Zde ovšem je nutno v rámci objektivity dodat, že
onen bankovní krach nebyl v dnešním světě ně­
čím úplně novým a kryje se plně s krizí v Asii,
která postihla bankovní sektor v Japonsku nebo
bankovní sektor ve Skandinávii (zejména v Nor-
sku), který se krize v Asii vůbec netýkal. Začíná se
totiž ukazovat, že světová ekonomika není zdale-
ka tak pevná, jak jsme si ve svých předlisto­
padových iluzích představovali. Jistě to všechno
mohlo být lepší, možná také i horší. Tragedií na-
šeho národního života je však to, že zatím nejsme
schopni se jakýmkoliv způsobem bránit proti
zlovolným spekulacím světového nadnárodního
kapitálu, který se samozřejmě bude prostřednic­
tvím svých exponentů snažit politicky prosadit
i na naší politické scéně. Musíme zde zabránit
tomu, aby se naše národní bohatství stalo putov-
ním pohárem při spekulacích nadnárodních mo-
nopolů.

Co se vám v politice (a v osobním životě) oprav-

du povedlo?
Asi toho mnoho nebylo. Pokud se týče politiky,
tak toho nechám, až zjistím„ že je to skt1tečně pro
ty mladší - starším se budu cítit až v roce 2014,
kdy dovrším osmdesáti let. Pak napíši memoáry.
S ohledem na dosavadní výsledky to asi nazvu

../7
,,Paměti zcela neúspěšného politika'' .-i 2 Mám rela-
tivně fungující rodinu, těším se dobrému zdraví,
podařilo se mi postavit jako předsedovi svépo-
mocné samosprávy dům o čtyřiačtyřiceti byto-
vých jednotkách, šesti garážích a sedmatřiceti
garážových stáních, když dva předchůdci 11a tom
zkrachovali již 11a začátku. J=>rac11ě se mi podařilo
i vystudovat dálkově nejen střední, ale i vysokou
školu. I zde mohu říci: mohlo to být lepší, ale
i horší.

Proč zakládáte novou politickou stranu - Národ-

ní demokracii? V čem se bude odlišovat od stá-
vajících nacionálních stran radikální pravice?
Základním problémem dnešní mladé nacionalis-
tické generace je neujasněnost, a to jak z hleliiska
strategie - konečného cíle, tak i taktiky, jakým
způsobem k tomuto cíli dospět. Co nedovedu po-
chopit„ je existence relativně silné a skutečné ne-
onacistické scény. Veškeré vysvětlování není nic
platné. Ty samozřejmě za české nacionalisty nepo-
važuji, je11že - a v tom je celý problém - chtě­
nechtě se s nimi v jistém smyslu stýkáme. Racio-

12 Právě proto jsem sborník vzpomínek na Jana Skácela, který

vyšel dva roky po jeho s1nrti, 11.azval (na tioporttčerú Jana Ma-
louška, který si toto Skácelovo rčení pamatoval) Vzpo111ínání 1za
ZL'ela neiispěšné/10 politikt1, pozn. vy<.i .

../.8
nální vysvětlování nemá smysl, neboť u těchto lidí
převládá romantismus snoubený s naprostou
iracionalitou. Vezmu-li již skutečná česká naciona-
listická seskupení, tak. zde působí obrovská roz-
drobenost, a to právě„ jak jsem již výše uvedl, jak
v otázce stra~egie, tak i taktiky. Spoustu mých
mladých přátel nevěří v to, že jediná cesta vede
přes politické strany, nechápou, že žijeme v ob-
dobí naprostého triumfu politického liberalismu,
v důsledku čehož se ocitají ve stavu myšlení mimo
čas a prostor.
Cást z nich žije v zajetí vysloveně zpátečnických
\/'

reflexů na myšlenky Velké francouzské revoluce,

aniž pochopili, že i tento jev si způsobila tehdejší
vládnoucí elita sama.
Myšlení Sládkových Repz1blikáni"t se ocitá v deva-
desátých letech minulého století, přitom si neuvě­
domují, že se podstatně změnila sociální skladba
společnosti, že ti, kteří by li frustrováni polistopa-
dovým vývojem, si již uplatnění našli nebo jsou
v důchodu. Děl11iL~ká strana pod vedením býva-
lého republikána Vandase sice sociální program
hlásá, ale zatím má velmi daleko k určitému kom-
plexnímu vyjádření. Národní strana, dnes zdaleka
nejaktivnější formace národní scény, která jediná
dokáže zakládat i místní organizace, je svým eko-
nomickým programem napravo od Ol)S. Na adre--

+9
su oněch skutečně činorodýchmladých lidí lze jen
říci, že ne každý dokáže být i v mladých letech
úspěšný. Zkrátka, sytý hladovému nevěří. Tyto
všechny okolnosti mne nakonec vedou k tomu, že
je svým způsobem nutno začít znova. A to ve
smyslu oněch názorů, které jsem již popsal.

Proč je nutná renesance nacionalismu?

Národ je neodmyslitelný fenomén vývoje společ­
nosti, který nelze ničím jiným nahradit. Právě tak
je tomu u národ1úch států, což dokazují celé dě-
..,,
jiny. Zijeme v extrémní době liberálně kosmopo-
litních názorů a vývoj ukazuje jasně na nesmysl-
nost valné většiny těchto představ. Jednou ze
skutečností je krach představ o multikulturní
společnosti. To, co se ví ve světě již nějaký ten rok,
tak se u nás donedávna vědělo maximálně na
universitách. Teprve v nedávné době se na tom
domluvil při televizní debatě na straně jedné
Alexandr Vondra, 11a straně druhé Miloslav Rans-
dorf. Skončil mýtus jednoho nesmyslu. Jenže koli-
ka dalším takovým nesmyslům budeme ještě če­
lit? V našich podmínkách totiž není největším
zlem společnost sobeckých a neschopných poli-
tiků, ale zlovolná a vysloveně nestabilizující role
sdělovacích prostředků, které fakticky vůbec 11e-
informují o dění ve světě, o jeho myšlenkových

5()
proudech, ale slepě interpretují to, co mají od
svých mocipánů nařízeno. Bylo by nesmyslem
srovnávat dnešní systém s komu11istickou tota-
litou, jak je někdy činěno. Ale někdy si skutečně
připadám tak, že o dění ve světě jsem se více
dočetl v někdejším komunistickém odborném tis-
ku, než dnes z našich tak zvaně svobodných me-
dií. To je nemyslitelné. Uvedu jeden příklad za
vše. Proti Národní Frontě pana Maria Le Pena se
u nás vždy vede kampaň. V pořádku. Ale napsal
u nás vůbec někdo, že za tuto stranu byl zvole11
do Evropského parlamentu vnuk Charlese de
Gaulla? To se přece novodobým falzifikátorům
nehodí do plánu. Oni nelžou, neříkají, že tomu tak
není, oni o tom jen nenapíšou. Ostudná ostra-
kizace naší politické elity, byť jakkoliv neschopné,
je klasickou ukázkou nepřátelské politiky proti
vlastnímu státu. A to proto, že je to pořád národní
stát. A když někdo těmto redaktůrkům náhodou
šlápne na kuří oko, tak rukou společnou a neroz-
dílnou spustí neuvěřitelný povyk o potlačování
svobody tisku. Všechny tyto sku~ečnosti totiž do-
kumentují v našich podmínkách jedno. Snahu
provést co nejrychleji demontáž národních států,
založit ve formě F.U superstát, ve kterém bude
vládnout nevolená byrokracie neúspěšných poli-
tiků, která bude postupně omezovat politickou

51
svobodu a demokracii. Tento hrozný experiment
bude mít dlouhodobě negativní dopad a může
vést k samotnému sebezničení euroamerické civi-
lizace. Pracujeme-li s tímto pojmem, měli bychom
jej umět definovat. Euroamerická civilizace je
volné společenství lidí soustředěných na principu
národních států, kteří vyrostli v duchu křesťa11-
ského náboženství nebo alespoň v jeho ideovém
spektru a byli vychováni v myšlenkách řeckořím­
ského kulturního a myšlenkového dědictví. Toto
společenství zaujímá geograficky v podstatě čtyři
oblasti - Latinskou Ameriku, Severní Ameriku,
Evropu a Rusko, přičemž Britanie tvoří jakýsi his-
torický předěl mezi Evropou a Severní Amerikou.
Před sto lety byla tato civilizace rozhodující domi-
nantou při určování celosvětového společenského
, .
vyvoJe.
Dnes po třech světových válkách, lhostejno jestli
se v té třetí střílelo sporadicky nebo vůbec, stojí ta-
to civilizace v největší kriz_i svého trvání a pokud
nenalezne společný jazyk, může se dočkat osudu
v

antického Ríma. Rozhodujícím faktorem tohoto

volného společenství je samozřejmě USA a Rusko.
Z Latinské Ameriky se stává sud střelného prachu
pro novou sociální revoluci a současný evropský
kontinent je byrokratický moloch bez vůle k jaké-
mukoliv konání. Francie s Německem žijí snem
 o někdejší velikosti, na kterou d!les nemají ani
schopnosti ani vůli, a tento komplex si nahrazují
snahou ovládat malé evropské národy k totální
škodě celého kontinentu. Největší tragedií by bylo
obnovení studené války mezi dvěma nejsilnějšími
mocnostmi světa - USA a Ruskem. Zde musí obě
největší světové velmoci zasednout za jednací stůl
a umět se dohodnout. Jistě to nebude jednoduché.
Krach reálného socialismu jako ekonomické kate-
gorie uvolnil v dnešním Rusku obrovské zdroje
lidského potenciálu, které mohou vést k tomu, že
dnešní Rusko předběhne USA a stane se ekono-
micky nejsilnější zemí světa. USA mají proti dneš-
nímu Rusku pouze tři výhody: a) jsou vojensky
nejsilnější mocností světa, což je ale podmíněné,
b) technologickou převahu spočívající v úžasně
rychlé realizaci nových technologii, c) mají řádově
dvakrát více obyvatel.
Předností Ruska je dnes jistá etnická homogen-
nost a skutečnost, že nehrozí rozklad zevnitř v dů­
sledku masové imigrace. Dále pak z hlediska nej-
bližší doby nevyčerpatelné zdroje surovin.
Postavíme-li vůči těmto velmocím kontinentální
Evropu jako celek, pak nám nezbývá než ronit
slzy. A přidáme-li k tomu způsob a chování těch,
kteří pracují 11a politické integraci Evropy, pak
lépe nemyslet. Již sama skutečnost, že každý audit
•

SJ
hospodaření pánů z Bruselu končí
ostudou, je
záležitost více než výmluvná. Nakonec i v době
studené války neplnily kontinentální mocnosti své
závazky vůči NATO. V tom byl třeba rozdíl mezi
nimi a Británií. Na základě těchto zde uvedených
faktů nám nezbývá nic jiného, než do poslední
chvíle hájit existenci národních států v Evropě,
bojovat za právo vlastního národa a vycházet ze
všech tradičních hodnot, na kterých jsme vznikli.
V rámci této doktríny svobodně spolupracujících
národních států pak je naší povinností nejen se
hlásit o svá práva, ale i vzít na svá bedra i určité
závazky vyplývající z požadavků obecné spolu-
práce. Toto by mělo být součástí moderní nacio-
nalistické ideologie pro současnou epochu a to,
aniž bychom jakýmkoliv způsobem zradili dědic­
tví svých předků.

V Praze dne 10. prosince 2007

_fc.111 ,S'kác·el