5 Finanční řízení podniku

5 Finanční řízení podniku

Studijní cíle
 seznámit se s pravidly finančního rozhodování v podniku,
 pochopit rozdíly mezi interním a externím financováním podniku,
 porozumět zásadám financování majetku podniku,
 dokázat stanovit optimální výši oběžného majetku podniku a stanovit
potřebnou výši zdrojů pro financování tohoto majetku,
 pochopit přístupy k financování oběžných aktiv,
 seznámit se s výpočtem cash flow pomocí nepřímé metody,
 naučit se sestavovat platební kalendář a regulovat výši peněžních
prostředků v podniku.

Klíčová slova
Finanční management, interní financování, externí financování, krátkodobé
financování, dlouhodobé financování, běžné financování, mimořádné financování,
pracovní kapitál, obratový cyklus peněz, cash flow, platební kalendář

Požadované vstupní znalosti

Nutnou podmínkou pro pochopení textu je dobrá znalost problematiky probírané v
předchozích dvou kapitolách – majetková a kapitálová struktura podniku a
hospodaření podniku.

Časové požadavky ke studiu

K prostudování textu kapitoly by měly postačit zhruba 3 hodiny Vašeho času.
Početní příklady poté zaberou zhruba další 1 hodinu Vašeho času.

5.1 Vymezení základních pojmů

Každá činnost v podniku má dvě stránky – věcnou (hmotnou, majetkovou) a
peněžní (finanční). Věcnou stránkou se rozumí tok strojů, surovin, materiálu,
rozpracované výroby a hotových výrobků, který zahrnuje aktivity zásobování,
výroby a prodeje. Každá z těchto aktivit musí být zabezpečena finančními zdroji
(penězi). Peněžní stránka činnosti má podobu toku příjmů a výdajů. Platí, že
věcné a peněžní toky musí být ve vzájemném souladu, což dokumentuje obr. 5.1.

Schéma uvedené na obr. 5.1 je nutně zjednodušené. Kromě základních aktivit

zobrazených v tomto schématu probíhají v podniku další aktivity, např.
výzkum, vývoj, inovace, investice ad., které vyžadují zabezpečení finančními
zdroji. Platí, že většina aktivit je spjata s výdajem peněžních prostředků, pouze
prodej je zdrojem peněžních příjmů.

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 98

5 Finanční řízení podniku

výroba prodej
nákup výrobky a služby

práce peněžní
suroviny příjmy
stroje

peníze
peněžní výdaje (cash f low)

Zdroj: SYNEK, M., E. KISLINGEROVÁ, aj., Podniková ekonomika, s. 242.

Obr. 5.1: Vztah mezi věcnými a peněžními toky v podniku

5.2 Úkoly finančního managementu

Těžiště finančního řízení podniku (také se používá pojem finanční management)
spočívá v získávání peněz a kapitálu, jejich investování a rozdělování zisku.
Zahrnuje tyto hlavní oblasti:

1) zajišťování finančních zdrojů (kapitálu) ve všech jeho formách pro

běžné i mimořádné potřeby podniku,
2) rozhodování o struktuře finančních zdrojů a o změnách této struktury
s přihlédnutím ke struktuře majetku, nákladům na získání jednotlivých
druhů kapitálu, době jejich splatnosti a riziku,
3) rozhodování o alokaci kapitálu – zda financovat běžnou činnost
podniku, vývoj nových výrobků nebo investovat do pozemků, budov,
strojů či cenných papírů,
4) rozdělování podnikového zisku a s ním související dividendová politika,
tvorba rezervních fondů, odpisová politika a reinvestice zisku zpět do
podnikání,
5) finanční plánování tvorby a užití interních a externích finančních zdrojů,
6) analýza, kontrola a řízení hospodářské činnosti podniku s cílem zajistit
jeho finanční stabilitu.

Finanční řízení zejména u větších podniků není záležitostí jedné osoby či útvaru.
Strategickými finančními otázkami (např. alokací kapitálu, rozdělováním zisku)
se zabývá vrchový management podniku. Do rozhodování o běžných finančních
otázkách musí být zapojeni i vedoucí útvarů nákupu, výroby, investic, apod.,
neboť ti všichni ovlivňují strukturu majetku podniku a tím i tvorbu a užití
finančních zdrojů.

Při financování podniku je nutno vzít v úvahu faktor času, neboť určité
rozhodnutí v přítomnosti ovlivňuje peněžní toky v budoucnosti a faktor rizika
spočívající ve skutečnosti, že finanční manažer zpravidla vybírá pouze jednu
z možných variant a nemůže si být jist výsledky této varianty. Zároveň obvykle
platí, že varianta s větším rizikem přináší i větší zisk a opačně varianta

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 99

5 Finanční řízení podniku

s menším rizikem přináší zisk menší. Na základě toho lze odvodit níže uvedená
všeobecná pravidla pro finanční rozhodování:

 při stejném riziku se preferuje vždy větší výnos před výnosem menším,
 při stejném výnosu se preferuje vždy menší riziko před rizikem větším,
 za větší riziko se požaduje větší výnos,
 preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou peněz obdrženou
později,
 motivací investování do určité akce je očekávání většího výnosu, než by
přineslo investování do jiné akce, ovšem s přihlédnutím k míře rizika,
 motivací veškerého investování je zvětšení majetku, resp. zisk a cash flow.

Jak uvádí VALACH (1999), finanční rozhodování podniku, zejména v delším

časovém horizontu, je ovlivněno časem. Určitá suma peněžních prostředků,
kterou podnik disponuje v současnosti, má větší význam než stejná suma peněz,
kterou podnik obdrží v budoucnosti. Stávající peněžní prostředky totiž může
podnik investovat a získat tím další výnosy. Faktor času je důležitý zejména při
rozhodování o investicích (viz kap. 6), při hledání optimální kapitálové
struktury podniku a při stanovení tržní ceny majetku.

Podnikatelské riziko vzniká tím, že skutečné výsledky hospodaření podniku se

mohou odchylovat od předpokládaných výsledků. Riziko je ovlivněno mnoha
faktory, např. chováním zákazníků a dodavatelů (z toho vyplývá kolísání tržeb
a nákladů), zvolenou technologií výroby, skladbou nabízených výrobků a
služeb, apod.

Riziko lze na rozdíl od nejistoty kvantifikovat pomocí pravděpodobnosti

výskytu určité situace. Nejistotu naopak nelze kvantifikovat, vyplývá ze
samé podstaty tohoto světa.

Finanční rozhodování podniku můžeme charakterizovat jako proces výběru

optimální varianty získávání peněz, podnikového kapitálu a jejich užití z hlediska
základních finančních cílů podnikání a s přihlédnutím k různým omezujícím
podmínkám. Rozlišují se dva základní typy finančních rozhodnutí – strategická a
operativní.

Strategická rozhodnutí vyžadují velké částky peněz a přinášejí velké změny

v činnosti podniku. Jsou spojena se zvýšeným stupněm rizika a je nutno u nich
respektovat faktor času. Lze je rozdělit na:

 strategická dlouhodobá investiční rozhodnutí (např. rozšíření výrobních

kapacit),
 strategická dlouhodobá finanční rozhodnutí (např. změna struktury
finančních zdrojů).

Naproti tomu operativní rozhodnutí vyžadují malé peněžní částky a jinak

nemění dosavadní činnost podniku (např. nákup materiálu, běžného strojního
zařízení). Jsou méně riskantní a neprojevuje se zde tak výrazně vliv času.

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 100

5 Finanční řízení podniku

5.3 Druhy financování podniku

Financování podniku lze rozdělit dle několika hledisek:
1) Podle původu kapitálu:
a) interní (vnitřní) financování,
b) externí (vnější) financování.
2) Podle doby, kterou je kapitál podniku k dispozici:
a) dlouhodobé financování,
b) krátkodobé financování.
3) Podle pravidelnosti financování:
a) financování běžné,
b) financování mimořádné.

5.3.1 Financování podniku podle původu kapitálu

V případě interního financování je zdrojem kapitálu podniková hospodářská

činnost, jejímž výsledkem je zisk, odpisy, popř. další zdroje uvolněné rychlejším
obratem kapitálu. Zisk a odpisy jsou základními zdroji samofinancování
podniku.

Zdrojem externího financování je kapitál přicházející zvnějšku podniku, buď od

majitelů podniku (vklady, podíly, emise akcií) – pak hovoříme o financování
z vlastních zdrojů (vlastním kapitálem), nebo od věřitelů (dluhopisy všech druhů,
úvěry, leasing) – pak hovoříme o financování z cizích zdrojů (cizím kapitálem).
K dalším zdrojům externího financování patří faktoring, forfaiting a inovované
finanční nástroje (zero-bondy, futures, swapy a opce).

Leasing – podstatou leasingu je pronájem movitých či nemovitých věcí

specializovanou společností nájemci. Rozlišuje se finanční a operativní
leasing. U finančního leasingu má nájemce předkupní právo na majetek po
skončení doby trvání leasingové smlouvy. U operativního leasingu zůstává věc
po dobu trvání smlouvy i po jejím skončení ve vlastnictví leasingové
společnosti.

Faktoring – prodej pohledávky bance nebo specializované instituci před

lhůtou splatnosti. Předmětem faktoringu jsou zpravidla tuzemské pohledávky
s kratší dobou splatnosti (do 90 dnů). Faktor, tj. instituce odkupující
pohledávku, si při nákupu pohledávky sráží úrok (za dobu splatnosti) a
rizikovou provizi. Faktor totiž na sebe bere riziko platební neschopnosti
dlužníka. Pro prodávajícího je výhodou, že obdrží peněžní prostředky ihned.

Forfaiting – princip je obdobný jako u faktoringu s tím rozdílem, že

předmětem odkupu jsou zajištěné střednědobé a dlouhodobé pohledávky za
zahraničními subjekty. Pohledávka může být zajištěna směnkou, bankovní
zárukou nebo akreditivem.

Zero-bond – také se používá termín dluhopis s nulovým kupónem. Jedná se o

dluhopisy, které jsou prodávány za cenu nižší, než je cena nominální. Při
splatnosti je vyplacena majiteli dluhopisu nominální hodnota. Rozdíl mezi
nominální a prodejní cenou představuje kumulované úroky.

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 101

5 Finanční řízení podniku

Futures – patří mezi tzv. finanční deriváty. Jedná se o smlouvu mezi dvěma
subjekty, kde prodávající má povinnost v den splatnosti prodat tzv. podkladové
aktivum (např. zlato, ropa, zemědělské komodity) za určitou cenu a kupující má
povinnost toto aktivum koupit. Zpravidla dochází pouze k peněžnímu
vyrovnání, nikoli k fyzickému dodání podkladového aktiva.

Swap – patří také mezi finanční deriváty. Existují různé druhy swapů, např.
úrokové či měnové. Např. měnový swap funguje tak, že se banka zaváže prodat
firmě určité množství cizí měny (např. EUR) za dohodnutou částku v jiné měně
(např. Kč) k pevně sjednanému datu a zároveň k pevně sjednanému pozdějšímu
datu zpětně odkupuje od firmy stejné množství první měny (EUR) za dohodnuté
množství druhé měny (Kč). Mezi bankou a firmou zároveň dochází po dobu
platnosti kontraktu k vzájemnému placení úroků (korunové a eurové úrokové
sazby se liší). Firma tímto způsobem snižuje své kurzové riziko.

Opce – patří rovněž mezi finanční deriváty. Smlouva mezi prodávajícím a

kupujícím, která dává kupujícímu právo (nikoli však povinnost) koupit nebo
prodat určité aktivum za předem stanovenou cenu. Za toto právo platí majitel
opce prodávajícímu určitou opční prémii. Kupující může opci uplatnit, nebo ji
nechat propadnout nebo ji může prodat. Opce se poměrně často používají
v oboru dopravního strojírenství (výroba a prodej letadel nebo kolejových
vozidel).

5.3.2 Financování podniku podle doby, po kterou je kapitál k dispozici

Zdrojem dlouhodobého financování je obvykle vlastní kapitál a dlouhodobý cizí

kapitál (např. dlouhodobé bankovní úvěry). Slouží k financování zejména
dlouhodobého majetku a trvalých oběžných aktiv.

Zdroji krátkodobého financování jsou provozní bankovní úvěry, dodavatelské

úvěry, závazky vůči zaměstnancům, státu, apod., které jsou splatné nebo
použitelné do jednoho roku. Slouží k financování krátkodobého majetku, kam
patří většina položek oběžného majetku.

5.3.3 Financování podniku podle pravidelnosti

Běžné financování má za úkol zajistit a vynakládat peníze na běžný provoz

podniku, tj. na nákup materiálu, paliva, energie, na výplatu mezd, hrazení
nájemného, přepravného, daní a ostatních krátkodobých závazků.

Týká se převážně oběžných aktiv, jejichž souhrn je nazýván jako hrubý pracovní
kapitál (viz kap. 5.4).

Mimořádné financování má za cíl zajistit peníze při založení podniku,

rozšiřování podniku a jeho aktivit, spojování nebo sanaci podniku a při likvidaci
podniku.

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 102

5 Finanční řízení podniku

5.4 Financování oběžných aktiv

Celkovou potřebou oběžného majetku se rozumí taková výše, která je potřebná
pro zajištění předpokládaného rozsahu výkonů podniku. Současně určuje
potřebnou výši finančních zdrojů. Hlavními úkoly financování oběžných aktiv
je určení:

1) potřebné (optimální) výše každé položky oběžných aktiv a jejich celkové

sumy,
2) způsobu financování oběžného majetku.

Pro hodnotu veškerých oběžných aktiv podniku se také používá označení hrubý
pracovní kapitál (proto se někdy hovoří místo o řízení oběžných aktiv o řízení
pracovního kapitálu).

Čistý pracovní kapitál představuje přebytek oběžných aktiv nad krátkodobým

cizím kapitálem, viz vztah (5.1) a obr. 5.2.

Čistý pracovní kapitál = oběžná aktiva – krátkodobý cizí kapitál (5.1)

AKTIVA PASIVA

dlouhodobý vlastní kapitál

majetek dlouhodobý
dlouhodobý kapitál
Čistý pracovní cizí kapitál
kapitál
oběžná aktiva krátkodobý krátkodobý
cizí kapitál kapitál

Zdroj: SYNEK, M., E. KISLINGEROVÁ, aj., Podniková ekonomika, s. 249.

Obr. 5.2: Čistý pracovní kapitál

Z obr. 5.2 jsou rovněž patrné hlavní zásady pro financování majetku podniku.
Dlouhodobý majetek by měl být financován dlouhodobým kapitálem, tj. vlastním
a dlouhodobým cizím kapitálem. Oběžná aktiva jsou financována jak
dlouhodobým, tak i krátkodobým cizím kapitálem. Část oběžných aktiv, která je
financována dlouhodobým kapitálem, tvoří právě čistý pracovní kapitál. Čistý
pracovní kapitál je k dispozici vedení podniku pro jeho podnikatelskou aktivitu, je
však třeba, aby byl ve formě rychle přeměnitelné na peníze.

5.4.1 Optimální výše oběžného majetku

Optimální výše oběžného majetku je taková výše, která zabezpečuje

normální chod podniku s co nejnižšími celkovými náklady. V žádném případě
není totožná s minimální výší oběžného majetku.

Optimální výši oběžného majetku lze určit buď analytickým postupem, kdy
zjišťujeme optimální výši jednotlivých položek (zásob, pohledávek, peněžních
prostředků) nebo pomocí globálního postupu vycházejícího z délky obratového
cyklu peněz a výše jednodenních nákladů.

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 103

5 Finanční řízení podniku

Analytický postup určování optimální výše oběžného majetku

Při analytickém postupu je třeba určit optimální výši každé položky oběžných
aktiv zvlášť. Kapitálovou potřebu v oblasti nakupovaných zásob zjistíme na
základě vztahu (5.2).

z n  q * t vz (5.2)

kde:
zn průměrná výše nakupovaných zásob (Kč),
q průměrná denní spotřeba nakupovaných zásob (Kč),
tvz průměrná doba vázanosti nakupovaných zásob (dny).

Průměrnou dobu vázanosti nakupovaných zásob určíme podle vztahu (5.3).

tc
t vz   zp (5.3)
2

kde:
tc průměrný dodávkový cyklus (dny) určený jako vážený aritmetický průměr
(vahami jsou objemy dodávek),
zp pojistná zásoba (dny).

Příklad:

Podnik v průměru spotřebuje za rok 7 200 t materiálu v ceně 100 Kč/t. Materiál je
dodáván v cyklu 5 dnů. Pojistná zásoba se udržuje tak, aby byla spotřeba pokryta po
dobu 3 dnů. Předpokládáme rok o 360 dnech (obvyklá hodnota ve finanční
matematice). Stanovme potřebu kapitálu na zásobu materiálu.

Řešení:

5
Průměrná doba vázanosti materiálu je: t vz   3  5,5 dne
2
Roční spotřeba materiálu: 7 200 * 100 = 720 000 Kč, tj. 2 000 Kč/den
Potřeba kapitálu = 2 000 * 5,5 = 11 000 Kč

Další položkou oběžných aktiv je nedokončená výroba. Základními faktory

kapitálové potřeby v nedokončené výrobě jsou průměrné denní náklady na
výrobu, průměrná délka výrobního cyklu a koeficient narůstání nákladů.
Koeficient narůstání nákladů závisí na průběhu výroby. Pohybuje se v rozmezí od
0 do 1. Při rovnoměrném nárůstu nákladů má hodnotu 0,5. V praxi však mohou
nastat situace, kdy je větší objem nedokončené výroby na začátku nebo na konci
výrobního cyklu.

Na základě těchto faktorů se stanoví kapitálová potřeba pro nedokončenou výrobu

dle vztahu (5.4).

z nv  cv * t nv (5.4)

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 104

5 Finanční řízení podniku

kde:
z nv průměrná výše nedokončené výroby (Kč),
cv průměrné denní náklady na výrobu (Kč),
tnv průměrná doba vázanosti nedokončené výroby (dny) dle vztahu (5.5).

tnv = tv * k + zp (5.5)

kde:
tv průměrná délka výrobního cyklu (dny),
k koeficient narůstání nákladů (desetinné číslo),
zp pojistná zásoba nedokončené výroby (dny).

Příklad:

Do výroby se zadává dávka o velikosti 120 ks polotovaru. Výrobní cyklus trvá 5 dnů.
Vlastní náklady na výrobu 1 ks jsou 10 000 Kč. Předpokládáme výrobu po celý rok
(tzn. zadáme do výroby 72 dávky).

Předpokládejme, že:
a) náklady narůstají rovnoměrně (tj. každý den o 2 000 Kč),
b) první den se vynaloží 3 000 Kč, druhý den 2 000 Kč, třetí den 2 000 Kč, čtvrtý
den 2 000 Kč a pátý den 1 000 Kč.

Stanovme průměrnou vázanost kapitálu.

Řešení:

ad a)
Pokud náklady narůstají rovnoměrně, koeficient narůstání nákladů bude roven 0,5 (na
začátku prvního dne jsou náklady 0 Kč, na konci prvního dne jsou náklady 2 000 Kč,
tedy v průměru 1 000 Kč, na začátku druhého dne 2 000 Kč, na konci druhého dne
4 000 Kč, tedy v průměru 3 000 Kč, atd.):

1 000  3 000  5 000  7 000  9 000 25 000

k   0,50
10 000 * 5 50 000

Ročně se vyrobí 120 * 72 = 8 640 ks polotovaru v hodnotě 86 400 000 Kč, tj.
240 000 Kč/den
Potřeba kapitálu = 240 000 * (5 * 0,5) = 600 000 Kč

ad b)
Náklady narůstají nerovnoměrně. Stanovíme koeficient narůstání nákladů:

1 500  4 000  6 000  8 000  9 000 28 500

k   0,57
10 000 * 5 50 000

Potřeba kapitálu = 240 000 * (5 * 0,57) = 684 000 Kč

Ve druhém případě náklady narůstají rychleji na začátku výrobního cyklu, což se

odrazí ve vyšší potřebě kapitálu.

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 105

5 Finanční řízení podniku

Analogicky se určí kapitálová potřeba pro financování zásob hotových výrobků,

viz vztah (5.6).

z hv  c hv * t hv (5.6)

kde:
z hv průměrná výše zásob hotových výrobků (Kč),
chv průměrné denní náklady hotových výrobků (Kč),
thv průměrná doba vázanosti hotových výrobků (dny) dle vztahu (5.7).

to
t hv   z p  zt (5.7)
2

kde:
to průměrná délka odbytového cyklu (dny),
zp pojistná zásoba hotových výrobků (dny),
zt technologická zásoba hotových výrobků (dny) vyplývající z nutnosti
skladování některých výrobků z důvodů zrání, vysychání, fixace barviva
apod.

Příklad:

Podnik prodá 10 000 ks výrobků ročně. Vlastní náklady na jeden kus dle kalkulace
činí 800 Kč. Výrobky jsou expedovány v pětidenním cyklu. Na skladě je udržována
pojistná zásoba pokrývající desetidenní poptávku zákazníků. Stanovme potřebu
kapitálu na financování hotových výrobků.

Řešení:
5
Průměrná doba vázanosti hotových výrobků je: t hv   10  12,5 dne
2
Celková poptávka za rok: 10 000 * 800 = 8 000 000 Kč, tj. 22 222 Kč/den
Potřeba kapitálu = 22 222 * 12,5 = 277 778 Kč

Pohledávky představují nároky podniků vůči jiným subjektům na příjem

peněžních prostředků za realizované výkony. Pro účely určování zdrojů se sleduje
nejčastěji jejich průměrná výše charakterizovaná vztahem (5.8).

T
p (5.8)
ROP

kde:
p průměrná výše pohledávek (Kč),
T tržby (Kč),
ROP rychlost obratu pohledávek (počet obrátek).

Průměrný stav pohledávek lze rovněž zjistit hrubším způsobem jako průměr
počátečního a konečného stavu pohledávek v rozvaze.

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 106

5 Finanční řízení podniku

Optimální výši peněžních prostředků (hotovost, prostředky na bankovních

účtech, ceniny) lze určit pomocí Baumolova modelu, který vychází z těchto
předpokladů:

 je známa celková potřeba peněz za určité období,

 s obstaráváním peněz jsou spojeny určité náklady, nazývané jako
akviziční,
 držba peněz je spojena s náklady ztracené příležitosti (ušlý úrok).

Optimální výše peněžních prostředků se potom určí dle vztahu (5.9).

2* ca * P
PPopt.  (5.9)
u

kde:
PPopt. optimální výše peněžních prostředků (Kč),
ca náklady na jednu akvizici peněz (Kč),
P celková potřeba peněz na platby za období (Kč),
u úroková sazba (desetinné číslo).

Příklad:

Celkové peněžní výdaje podniku v hotovosti činí 36 000 000 Kč/rok (zejména mzdy
zaměstnanců). Za výběr peněžních prostředků si banka účtuje poplatek 65 Kč.
Dočasně volné peněžní prostředky může podnik investovat do krátkodobých cenných
papírů s úrokovou sazbou 5 % p.a. Stanovme optimální výši peněžních prostředků v
pokladně.

Řešení:

2 * 65 * 36 000 000
PPopt.   305 941 Kč
0,05

Optimální výše jednoho výběru hotovosti činí 305 941 Kč.

Z výše uvedeného textu je patrné, že určování optimální výše oběžného majetku

analytickým způsobem je poměrně pracné. Jednodušší způsob je založen na
stanovení obratového cyklu peněz.

Globální postup určování optimální výše oběžného majetku

Obratový cyklus peněz je doba mezi platbou za nakoupený materiál a přijetím

peněz z prodeje výrobků, neboli doba, po kterou jsou fondy podniku vázány
v oběžném majetku. Pro účely výpočtu obratového cyklu peněz (OCP) je nutno
zjistit dobu obratu zásob (DOZ), dobu obratu pohledávek (DI) a dobu odkladu
peněz (DOP), viz vztah (5.10).

OCP = DOZ + DI - DOP (5.10)

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 107

5 Finanční řízení podniku

Jednotlivé složky obratového cyklu peněz se určí dle vzorců (5.11) až (5.13).

průměrná zásoba
DOZ 
tržby/360 (5.11)

průměrné pohledávky
DI 
tržby/360 (5.12)

průměrné závazky vůči dodavatelům

DOP  (5.13)
nákupy materiálu/360

Interpretaci obratového cyklu peněz a jeho složek ukazuje obr. 5.3. Doba obratu
zásob je průměrná doba, která uplyne od nákupu materiálu do prodeje hotových
výrobků (zahrnuje dodávkový a výrobní cyklus). Na obr. 5.3 jsou zásoby
v průměru vázány v oběžném majetku po dobu 70 dnů. Doba obratu pohledávek
neboli průměrná doba inkasa reprezentuje dobu, která v průměru uplyne od
fakturace výrobků do dne inkasa peněz. V uvedeném příkladu musí podnik
v průměru čekat 30 dnů, než obdrží platby za prodané výrobky. Poslední složkou
je doba odkladu plateb, která představuje průměrnou dobu mezi nákupem
materiálu a platbou za něj. V daném případě je splatnost faktur v průměru 18 dnů.
V souhrnu tedy činí obratový cyklus peněz 82 dny. Jinými slovy, podnik
potřebuje kapitál, který zajistí jeho činnost po dobu 82 dnů.

doba obratu doba inkasa

zásob (70) pohledávek (30)

(zásobování - výroba - expedice)

doba odložení obratový cyklus

plateb (18) peněz (82)
čas (dny)

termín nákupu termín termín termín obdržení

materiálu plateb prodeje peněz

Obr. 5.3: Obratový cyklus peněz

Druhým faktorem určujícím kapitálovou potřebu pro financování oběžných aktiv

je výše jednodenních nákladů (5.14). Kapitálovou potřebu (5.15) pak stanovíme
jako součin obratového cyklu peněz a jednodenních nákladů. Je zřejmé, že čím
kratší je obratový cyklus peněz, tím méně provozního kapitálu podnik potřebuje.

náklady celkem
jednodenní náklady 
360 (5.14)

kapitálová potřeba  obratový cyklus peněz * jednodenní náklady (5.15)

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 108

5 Finanční řízení podniku

Příklad:

Pokud vyjdeme z údajů na obr. 5.3 a doplníme z výkazu zisku a ztráty výši celkových
nákladů 180 mil. Kč za rok, tak potřeba kapitálu pro financování provozu podniku
bude činit:

Obratový cyklus peněz = 82 dny

Jednodenní náklady = 500 000 Kč
Potřeba kapitálu = 500 000 * 82 = 41 000 000 Kč

Zkrátit obratový cyklus peněz lze třemi základními způsoby:

a) zkrácením doby obratu zásob,

b) zkrácením průměrné doby inkasa,
c) prodloužením doby odkladu plateb.

Předpokladem pro snižování potřeby kapitálu (a tedy i souvisejících nákladů

na kapitál) je zkracování délky obratového cyklu peněz a snižování nákladů.
Délku obratového cyklu peněz lze zkrátit tím, že podnik zrychlí obrátku zásob
(např. snížením velikosti dodávek nakupovaného materiálu, snížením
výrobních dávek) nebo zkrátí průměrnou dobu inkasa (bude stimulovat
odběratele ke včasnějším platbám, např. prostřednictvím skonta - slevy za
platbu před lhůtou splatnosti), resp. prodlouží dobu odkladu plateb (dohodne
se s dodavateli na delších lhůtách splatnosti, což ovšem závisí na vyjednávací
síle odběratele).

5.4.2 Způsoby financování oběžných aktiv

Část oběžných aktiv je v podniku vázána dlouhou dobu (např. pojistné zásoby).
Taková aktiva se označují jako trvale vázaná. Druhá část je vázána kratší dobu a
kolísá (např. sezónní zásoby), tyto položky budeme označovat jako kolísající
oběžná aktiva či přechodná aktiva.

Podle přístupu manažerů ke způsobu financování trvale vázaných oběžných aktiv,

resp. kolísajících oběžných aktiv se rozlišují tři přístupy k financování pracovního
kapitálu:

 umírněný přístup,
 agresivní přístup,
 konzervativní přístup.

Podstata umírněného přístupu spočívá v tom, že se snaží slaďovat životnost

aktiv s životností pasiv. To znamená, že trvalá aktiva (souhrn dlouhodobého
majetku a trvale vázaných oběžných aktiv) jsou financována dlouhodobým
kapitálem (vlastním kapitálem a dlouhodobým cizím kapitálem). Naproti tomu
kolísající oběžná aktiva jsou financována krátkodobým cizím kapitálem. Princip
umírněného přístupu je také patrný z obr. 5.4.

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 109

5 Finanční řízení podniku

Obr. 5.4: Grafické zobrazení umírněného přístupu

Agresivní přístup (viz obr. 5.5) využívá k financování části trvale vázaných
oběžných aktiv krátkodobý kapitál (např. krátkodobé bankovní úvěry), neboť
krátkodobý kapitál je levnější než kapitál dlouhodobý. To na jedné straně zvyšuje
rentabilitu podnikání, avšak na straně druhé i riziko finančních potíží podniku,
zvláště při poklesu zisku. Důvody, proč manažeři někdy preferují krátkodobý
kapitál, spočívají v tom, že je obvykle levnější a lze ho snáze a rychleji získat ve
srovnání s kapitálem dlouhodobým.

Obr. 5.5: Grafické zobrazení agresivního přístupu

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 110

5 Finanční řízení podniku

Konzervativní přístup (viz obr. 5.6) využívá dlouhodobý kapitál nejen

k financování trvalých aktiv, ale i pro kolísající (sezónní) oběžná aktiva.
Krátkodobý kapitál je používán pouze pro financování nárazových kolísajících
oběžných aktiv. Jedná se o drahý způsob financování podniku, nicméně je
nejméně rizikový.

Obr. 5.6: Grafické zobrazení konzervativního přístupu

5.5 Cash flow

V kap. 4 jsme si ukázali, že zisk je pouze účetní veličinou, která vyjadřuje kladný
výsledek hospodaření firmy za účetní období, avšak nereprezentuje skutečné
peníze. Cash flow (peněžní tok) zachycuje skutečný pohyb peněžních prostředků
firmy. Je východiskem pro řízení likvidity firmy, neboť:

 existuje rozdíl mezi pohybem hmotných prostředků a jejich peněžním

vyjádřením,
 vzniká časový nesoulad mezi hospodářskými operacemi vyvolávajícími
náklady a jejich finančním zachycením,
 vzniká rozdíl mezi náklady a výdaji a mezi výnosy a příjmy.

Analýza cash flow je důsledně založena na sledování příjmů a výdajů v podniku.

Hlavními zdroji peněžních příjmů jsou tržby při prodeji za hotové, inkaso
pohledávek, úvěry od banky, vklady společníků ad. Tyto peněžní prostředky
slouží k tomu, aby podnik mohl v potřebnou dobu zaplatit faktury za materiál,
energii, stroje, vyplatit mzdy, splatit úvěry, daně, apod., čímž dochází k peněžním
výdajům. Cílem je udržovat výši peněžních prostředků na takové výši, aby bylo
zajištěno normální fungování podniku a nebyla ohrožena jeho platební schopnost.
Na druhé straně není žádoucí ani zbytečně vysoký stav peněžních prostředků,

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 111

5 Finanční řízení podniku

protože takové prostředky nepřinášejí žádný výnos. Schematicky je tento proces

patrný z obr. 5.7.

PENĚŽNÍ PŘÍJMY
- prodej za hotové
- inkaso pohledávek
- půjčky, úvěry CASH FLOW
- vklady společníků v
hotovosti

PENĚŽNÍ VÝDAJE
- úhrady faktur
- výplaty mezd
- nákup strojů
- placení daní
- splátky půjček a
úvěrů
- výplata dividend

Zdroj: SYNEK, M. aj., Manažerská ekonomika, s. 347.

Obr. 5.7: Řízení cash flow

Na základě výše uvedených skutečností lze cash flow definovat jako pohyb
(změnu stavu) peněžních prostředků (jejich přírůstek a úbytek) podniku za určité
období v souvislosti s jeho ekonomickou činností. Ke zjištění cash flow se
používají dvě metody – přímá a nepřímá.

Přímá metoda sleduje přímo příjmy a výdaje podniku za určité období (zpravidla
rok). V účetnictví je použití této metody nesnadné, neboť nejsou zavedeny účty
pro příjmy a výdaje. Řešení spočívá v rozšíření analytické evidence či zavedení
nových syntetických účtů příjmů a výdajů anebo v mimoúčetním sestavení
přehledu cash flow. Z toho vyplývá, že přímá metoda zjišťování cash flow je
poměrně pracná. Častěji se používá metoda nepřímá.

Nepřímá metoda vychází z výsledku hospodaření za dané období, který se

upravuje o náklady a výnosy, jež nejsou peněžními výdaji a příjmy. Schématicky:

výsledek hospodaření po zdanění

+ náklady neznamenající peněžní výdaje
- výnosy neznamenající peněžní příjmy
= cash flow (čisté zvýšení nebo snížení peněžních prostředků)

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 112

5 Finanční řízení podniku

Podrobnější struktura je uvedena v Přehledu o peněžních tocích v příloze C.

Sestavení tohoto výkazu není v současnosti pro firmy povinné, nicméně se
doporučuje jeho zpracování z důvodu věrnějšího obrazu účetnictví.

Peněžní toky se člení podle jednotlivých činností na provozní, investiční a

finanční.

Peněžní tok z provozní činnosti zachycuje výsledky základní výdělečné činnosti

podniku (výsledek hospodaření z běžné činnosti), změny stavu pohledávek,
závazků z provozní činnosti, zásob aj.

Peněžní tok z investiční činnosti soustřeďuje výdaje a příjmy spojené s nabytím a

prodejem dlouhodobého majetku, popř. s poskytováním úvěrů, půjček a
výpomocí.

Peněžní tok z finanční činnosti se soustřeďuje na aktivity, které mají za následek

změny ve velikosti a složení vlastního kapitálu a dlouhodobých, popřípadě i
krátkodobých závazků.

Nepřímá metoda je poměrně snadná, nenáročná na vstupy, a její výhodou je, že

zobrazuje v přehledné formě rozdíly mezi ziskem a cash flow.

Příklad:

Sestavíme zjednodušený výkaz cash flow podniku. Výchozí údaje pochází z rozvahy a výkazu
zisku a ztráty. Použijeme nepřímou metodu výpočtu.

AKTIVA Rozvaha k 1. 1. a 31. 12. PASIVA

Dlouhodobý hm. majetek 3 700 000 4 100 000 Základní kapitál 2 500 000 2 500 000
Oprávky k DM -800 000 -950 000 Nerozdělený zisk 380 000 450 000
Dlouhodobý majetek 2 900 000 3 150 000 Vlastní kapitál 2 880 000 2 950 000
Zásoby 160 000 190 000 Dodavatelé 240 000 370 000
Pohledávky 370 000 320 000 Jiné krátk. závazky 130 000 200 000
Peněžní prostředky 100 000 140 000 Dlouhodobé závazky 360 000 350 000
Krátkodobé cenné papíry 80 000 70 000
Oběžná aktiva 710 000 720 000 Cizí zdroje 730 000 920 000
AKTIVA CELKEM 3 610 000 3 870 000 PASIVA CELKEM 3 610 000 3 870 000

Vybrané údaje z výkazu zisku a ztráty

Tržby celkem 12 300 000
Materiálové náklady bez odpisů 3 937 000
Odpisy dlouhodobého hmotného majetku 150 000
Mzdové náklady celkem 5 900 000
Finanční náklady (úroky) 43 000
Ostatní náklady 2 097 000
Náklady celkem 12 127 000
Zisk před zdaněním 173 000
Daň z příjmů 33 000
Zisk po zdanění 140 000
Výplata podílů na zisku 70 000

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 113

5 Finanční řízení podniku

Pokračování – výpočet jednotlivých složek cash flow:

1. CF z provozní činnosti
1.1 Zisk před úroky a zdaněním (EBIT) 216 000
1.2 Odpisy 150 000
1.3 Přírůstek (-), úbytek (+) pohledávek +50 000
1.4 Přírůstek (-), úbytek (+) zásob -30 000
1.5 Přírůstek (-), úbytek (+) krátkodobých cen. pap. +10 000
1.6 Přírůstek (+), úbytek (-) krátkodobých závazků +200 000
1.7 Přijaté (+), placené (-) úroky -43 000
1.8 Daň z příjmů -33 000
CF Z PROVOZNÍ ČINNOSTI 520 000
2. CF z investiční činnosti
2.1 Přírůstek (-), úbytek (+) dlouhodobého majetku -400 000
2.2 Přírůstek (-), úbytek (+) finančních investic 0
CF Z INVESTIČNÍ ČINNOSTI -400 000
3. CF z finanční činnosti
3.1 Přírůstek (+), úbytek (-) dlouhodobých závazků -10 000
3.2 Výplata dividend -70 000
CF Z FINANČNÍ ČINNOSTI -80 000
CF CELKEM 40 000

Kontrola:
Stav peněžních prostředků na počátku období: 100 000 Kč
Cash flow celkem: 40 000 Kč
Stav peněžních prostředků na konci období: 140 000 Kč

Celkové peněžní příjmy byly vyšší o 40 tis. Kč než celkové peněžní výdaje. Čistý zisk
společnosti byl přitom mnohem vyšší, tj. 140 000 Kč.

Cash flow se používá v podnikové praxi:

 ve finanční analýze pro hodnocení finanční stability podniku a příčin změn

stavu peněžních prostředků,
 při krátkodobém plánování peněžních příjmů a výdajů,
 při střednědobém a dlouhodobém sestavování finančních výhledů podniku,
 při hodnocení finanční efektivnosti investičních variant,
 jako jedna z forem stanovení základu tržní ceny podniku (metoda
diskontovaného cash flow).

5.5.1 Platební kalendář

Platební kalendář patří k jednoduchým nástrojům operativního řízení peněžních

toků. Podává přehled o očekávaných příjmech a výdajích v krátkém období.
Nejčastěji se sestavuje na týden, dekádu nebo měsíc dopředu. Princip sledování
peněžních prostředků v platebním kalendáři vychází ze vztahu (5.16).

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 114

5 Finanční řízení podniku

KSP = PSP + PPŘ - PV (5.16)

kde:
KSP konečný stav peněžních prostředků,
PSP počáteční stav peněžních prostředků,
PPŘ peněžní příjmy,
PV peněžní výdaje.

Příklad platebního kalendáře je uveden v tab. 5.1.

Tab. 5.1: Příklad platebního kalendáře

Položka Období týden dekáda měsíc čtvrtletí
1. Počáteční stav peněžních prostředků
2. Očekávané peněžní příjmy za období
3. Očekávané peněžní výdaje za období
4. Součet (1 + 2 – 3)
5. Vyrovnávací položky (+, -)
6. Konečný stav peněžních prostředků

Úkolem platebního kalendáře je předcházet platebním potížím podniku, předvídat

nedostatek nebo naopak přebytek peněžních prostředků (k tomu slouží
vyrovnávací položky, např. překlenovací úvěr) a udržovat výši peněžních
prostředků v určitých hranicích. Nízký stav peněz ohrožuje likviditu podniku a
naopak příliš vysoký stav peněz snižuje rentabilitu podnikání.

Častým nástrojem regulace výše peněžních prostředků bývá nákup a prodej

krátkodobých obchodovatelných cenných papírů. Princip ukazuje obr. 5.8.
Dosáhne-li stav peněžních prostředků horní hranice (70 tis. Kč), nakoupí podnik
cenné papíry v hodnotě 30 tis. Kč tak, aby se stav peněz snížil na optimální
úroveň (40 tis. Kč).

Klesne-li naopak stav peněžních prostředků na dolní hranici (20 tis. Kč), prodá
podnik cenné papíry v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi požadovanou a dolní
hranicí peněžních prostředků (tj. ve výši 20 tis. Kč).

nákup c. p.
za 30 tis. Kč
70 horní hranice
výše peněžních prostředků (tis. Kč)

peněžních prostředků
60

50

40 požadovaný stav
peněžních prostředků
30

20 dolní hranice
peněžních prostředků
prodej c. p.
10
za 20 tis. Kč

5 10 15 20 25 30
čas (dny, týdny, dekády)

Zdroj: VALACH, J. aj., Finanční řízení podniku, 1997, s. 116 (upraveno)

Obr. 5.8: Vývoj stavu peněžních prostředků v podniku

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 115

5 Finanční řízení podniku

Kontrolní otázky a úkoly

5.1 Charakterizujte podstatu operativního finančního rozhodování.
5.2 Kam řadíme zisk z hlediska původu kapitálu při financování podniku?
5.3 Jaké jsou hlavní zdroje samofinancování podniku?
5.4 Vysvětlete rozdíl mezi finančním a operativním leasingem.
5.5 K jakým zdrojům financování patří bankovní úvěry?
5.6 Jak se nazývá odkup tuzemských krátkodobých pohledávek před lhůtou
splatnosti specializovanou firmou?
5.7 Jak se nazývá kapitál sloužící k financování souhrnu oběžných aktiv?
5.8 Jak se nazývá přebytek oběžných aktiv nad krátkodobými dluhy?
5.9 Jak se stanoví délka obratového cyklu peněz?
5.10 Vysvětlete analytický postup optimalizace výše oběžného majetku.
5.11 Jak se vypočítá doba obratu zásob?
5.12 Jak se vypočítá průměrná doba inkasa?
5.13 Jak určíme globálně potřebu kapitálu na financování oběžných aktiv?
5.14 Jak se označuje sleva za předčasnou úhradu faktury?
5.15 Jak se financují kolísající oběžná aktiva při aplikaci umírněného přístupu?
5.16 Jak se financují trvale vázaná oběžná aktiva při uplatnění tzv. agresivního
přístupu?
5.17 Jak se financují kolísající oběžná aktiva při uplatnění tzv. konzervativního
přístupu?
5.18 Jak se nazývá změna stavu peněžních prostředků za určité období?
5.19 Jak se určí cash flow při výpočtu nepřímou metodou?
5.20 Co je úkolem platebního kalendáře?
5.21 Vypočtěte cash flow podniku, znáte-li údaje z rozvahy a výsledovky.
Použijte nepřímou metodu výpočtu.

AKTIVA Rozvaha k 1. 1. a 31. 12. PASIVA

Dlouhodobý hm. majetek 1 500 000 1 750 000 Základní kapitál 600 000 600 000
Oprávky k DM -400 000 -500 000 Nerozdělený zisk 300 000 425 761
Dlouhodobý majetek 1 100 000 1 250 000 Vlastní kapitál 900 000 1 025 761
Zásoby 250 000 350 000 Závazky k dodavatelům 250 000 160 000
Pohledávky 150 000 200 000 Jiné krátkodobé závazky 100 000 140 000
Účty v bankách 100 000 75 761 Dlouhodobé závazky 600 000 700 000
Krátkodobé cenné papíry 250 000 150 000
Oběžná aktiva 750 000 775 761 Cizí zdroje 950 000 1 000 000
AKTIVA CELKEM 1 850 000 2 025 761 PASIVA CELKEM 1 850 000 2 025 761

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 116

5 Finanční řízení podniku

Vybrané údaje z výsledovky

Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 3 650 000
Spotřeba materiálu a energie 764 126
Odpisy dlouhodobého hmotného majetku 100 000
Osobní náklady celkem 2 430 000
Finanční náklady (nákladové úroky) 97 515
Ostatní náklady 61 638
Náklady celkem 3 453 279
Zisk před zdaněním 196 721
Daň z příjmů 50 960
Zisk po zdanění 145 761
Výplata podílů na zisku 20 000

5.22 Je začátek měsíce a na účtu a v pokladně má podnik celkem peněžní

prostředky ve výši 500 000 Kč. V následujících 10 dnech očekává příjmy a
výdaje uvedené v tabulce. Sestavte platební kalendář.

Očekávané peněžní příjmy a výdaje (tis. Kč)

Den
Položka
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Počáteční
stav pen.
prostředků 500
Očekávané
pen. příjmy:
1. Inkaso
pohledávek 1 600 2 000 1 700 1 800 1 600 2 000 1 900 500 1 300 1 000
2. Prodej za
hotové 100 100 70 50 100 100 100 70 50 100
Příjmy
celkem
Očekávané
pen. výdaje:
1. Úhrada
dodavatelům 1 300 1 200 1 700 1 900 1 500 1 100 700 950 1 400 600
2. Odvody
daní 0 1 500 0 0 0 0 0 0 0 0
3. Výplata
mezd 0 0 0 0 1 300 0 0 0 0 0
4. Splátky
úvěrů 100 0 0 0 0 200 200 200 200 100
Výdaje
celkem
Rozdíl
příjmů a
výdajů
Vyrovnávací
položky
Konečný
stav pen.
prostředků

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 117

5 Finanční řízení podniku

Doporučená literatura
DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku. 2. upr. vyd. Praha:
Ekopress, 2008. 192 s. ISBN 978-80-86929-44-6.

SYNEK, M. aj. Manažerská ekonomika. 5. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011.

471 s. ISBN 978-80-247-3494-1.

SYNEK, M., E. KISLINGEROVÁ, aj. Podniková ekonomika. 5. vyd. Praha: C. H.

Beck, 2010. 498 s. ISBN 978-80-7400-336-3.

VALACH, J. aj. Finanční řízení podniku. 2. vyd. Praha: Ekopress, 1999. 324 s.
ISBN 80-86119-21-1.

© Miroslav Žižka, Kateřina Maršíková, 2013 118