Proti vlhkosti stien

— pila na murivo
Zavesené schody
Účelná kombinácia
kachle — kozub
Viacúčelová lavica
Benzinový agregát
na výrobu proudu
Houpací křeslo
Stěna do předsíně
Ako tapetovať
Pro autocamping
— skládací kuchyně
Pro děvčata
— pletací strojek
Testovací souprava
pro motoristy
Vibračná brúska
na drevo
Jak nabrousit
okružní pilu
a dalších
15 návodů
 NA CHATU
ELEKTRICKÁ PÍLA NA MURIVO
Staršie murované domy bývajú čas-
to vlhké. Alebo sú ešte z obdobia,
kecľ sa murivo od kamenných zákla-
dov neizolovalo, alebo je izolácia už
stará a neúčinná. Najspoľahlivejšou
metódou na zabránenie vzlínania
vody v murive je prerezať murivo
v škáre a do nej vložiť asfaltovú
lepenku IPA, Bitagit a pod. Ručné
prerezávanie škáry je však fyzicky
veľmi namáhavé (záleží na kvalite
malty) a zdĺhavé. Zhotovil som si
preto zo starého pílového listu
z gátra, elektromotora 750 W a zavi
tovkového prevodu 1 :40 zariade
nie, s ktorým sme traja za dva dni
prerezali a znova izolovali 45 cm
hrubý múr dĺžky 35 m.

POSTUP PRÁCE
Asi 8 cm nad základmi, t. j. na
mieste vodorovnej škáry medzi
prvým a druhým radom tehál sa
z vonkajšej strany ručne vyseká
otvor, ktorým do miestnosti prestrčí-
me pílový list. Na koniec lista
pomocník priskrutkuje držadlo, kto-
rým pri prerezávaní bude tlačiť pílu
do rezu. (Murivo neprerezávame
medzi základom a prvým radom
tehál, pretože kamenné základy
nebývajú rovné a zuby píly by sa
pripadne zanášali starou izoláciou.)
Potom posadíme časť zariadenia
s motorom a prevodovkou vo výške
rezu na koľajničky alebo iné podob-
ne fungujúcezariadenie (např. vo-
zík) a prerežeme škáru dĺžky asi 1 až
1,2 m. Ak vybrúsime zuby píly do
hĺbky asi 3 cm, a ak ich rozvedieme
na 7 až 10 mm, vznikne škára 6 až
8 mm vysoká. Škáru vyfúkame
stlačeným vzduchom z kompresora
600 až 800 kPa (asi 6 až 8 atp)
a vložíme lepenku s presahom von
3 cm a vnútri asi 1 5 cm (v miestnosti
na koniec privaríme ďalšiu lepenku,
aby vznikla izolovaná vaňa). Pretože
lepenka je asi 4 mm hrubá, doplníme
škáru cementovou maltou (najlep-
šie pod tlakom) a úlomkami eternito-
vej krytiny, ale len do 5 až 8 cm od
konca škáry. Potom prerežeme ďal-
šiu 1 až 1,2 m škáru, vložíme
lepenku a postupujeme podobne,
ale s tým rozdielom, že jeden koniec
lepenky nahreieme spájkovacou
lampou v dĺžke asi b až 8 cm a polo-
žíme cez lepenku, vloženú v pred-
chádzajúcom cykle.
Vždy po prerezaní 8 až 12 m treba
pílu opäť nabrúsiť. Doterajšie skúse-
nosti so zariadením dokázali, že
murivo sa vôbec nedeformuje

2
3
4
5
6
7
a nevznikajú ani trhliny (ako pri
klínovaní a opätovnom vymurova-
ní). Postup práce je veľmi rýchly; Rozpis materiálu
1 m 45 cm hrubého muriva sa pre-
reže za 5 až 8 minút, výmena píly
trvá 5 minút.
OPIS ZARIADENIA

Zariadenie sa skladá z elektromo-

tora, závitovkového prevodu, kľuko-
vého mechanizmu a píly. Kruhovými
držadlami sa zariadenie posúva na
kladkách s drážkou po vodiacej lište.
Zariadenie váži asi 25 kg, z toho
elektrický motor 2 AP80 — 25 váži
11 kg.
Možnosť výroby zariadenia závisí
od možnosti zaobstarať si závitov-
kový prevod. Vyhotovenie na výkre-
soch nie je záväzné; možno ho
považovať za vzor, ktorý nie je
potrebné presne dodržať, ale upraviť
podľa prevodovej skrine zniektoré-
ho vyradeného stroja. Približne do-
držať treba len prevod 1 :40 a modul
2 alebo väčší.

VÝROBA ZARIADENIA

Pohon z motora vedieme cez

8
spojku zostavenú z dielov 32, 33,
34, 35 a 39 (obidve príruby spojky
32 a 34 sú nasadené na pružine) na Č Súčiastka ks Materiál
závitovkové koleso 28 uložené
v puzdre 25 s vekom 27. Závitovko-
vé koleso 28 sa otáča na hriadeli 29,
na pružinu ktorého narazíme kotúč
45 s prírubou 46 a zabezpečíme
podložkou a skrutkou 63. Kotúč
s prírubou je uložený v bubne 1 až 6,
ktorý je priskrutkovaný k závitovko-
vému puzdru troma skrutkami 62.

Na kotúč 45 pripevníme skrutkou

58 ojnicu 44 a zabezpečíme ju
podložkami 60 a maticou 66. Do
oka ojnice vložíme vložku 42,
ložisko 50 s krytom 43 a čap ojnice
40. Oko ojnice nasadíme na čap
pohonu píly 4 1 , ktorý je priskrutko-
vaný k píle 19 skrutkou 57, vloží sa
otvorom 0 2U mm v spodnom
plechu 10 a zabezpečí sa kontrama-
ticou 66.
Píla 19 s držadlom 2 1 , 22, 23
a vodiacou lištou 20 sa pohybuje
vratným spôsobom vo vedení 7, 8
a zospodu ju pridŕža spodný plech
vodiacej lišty 10, ktorý je priskrutko-
vaný troma skrutkami 54 s maticami
56. Vzadu musíme medzi plech
a rám bubna 1 vložiť vložku 1 1 , aby
sa nahradila hrúbka píly 2 m m .
Na b o k o c h bubna sú dva kryty 12
a 13 a dva držiaky 3 6 , 3 7 , do k t o r ý c h
sa vkladajú dotýkadla 1 7 , 1 8 . Dotý-
kadlami sa zariadenie opiera o múr;
vysúvajú sa p o v o l e n í m skrutky 38
podľa o p o t r e b o v a n i a píly.
Elektrický motor pripevníme na
platňu 16 a platňu priskrutkujeme
k rámu b u b n a 1. Na zadnú stranu
motora priskrutkujeme držiak 4 9 .
Na prednú stranu krytu vodiacej
lišty 7, 8 priskrutkujeme skrutkou 65
stierač 4 7 , 4 8 , ktorý chráni vedenie
pred p i e s k o m .
Nakoniec k rámu bubna priskrut-
kujeme držadlo 1 4 , 1 5 .
Skôr ako vložíme list píly 19 do
zariadenia, musíme zuby v dfžke asi
20 cm v y h n ú ť nahor, aby nenarážali
na kryt 1 2 . List píly treba pred
vŕtaním vyžíhať. Na zuby môžeme
navariť t v r d o k o v , aby sa znížilo
opotrebovanie.
J O S E F KREJČÍ

Keďže prakticky všetky zborníky z minulých rokov sú už rozobrané a pre desaťtisíce nových
čitateľov sú nedostupné, rozhodlo sa vydavateľstvo Alfa znovu vydať najhľadanejšie návody vo
forme obsiahlej publikácie.
Publikácia „Urob si sám doma a v chate" má 240 strán formátu A4 a stojí 6 0 , — Kčs. Možno ju kúpiť
v každej predajni Českej a Slovenskej knihy, alebo si ju možno objednať priamo vo vydavateľstve
Alfa, Hurbanovo nám. 3, 893 31 Bratislava.

9
 SCHODY
Vyrobiť pohodlné, nie veľmi strmé
schodisko do podkrovia rodinnvcn
domov a chát nie je jednoduché.
Jeden typ schodov sme opísali
v zborníku číslo 1 6.
Schodisko sa skladá z drevených
stupňov, ktoré sú z jednej strany
zakotvené do zamurovaného uhol-
níka v múre a z druhej strany sú
zavesené na dvoch prútoch zaraze-
ných do nosného trámu. Svetlosť —
šírka — schodiska je teda daná
vzdialenosťou nosného trámu od
múra. V danom prípade to je 1 m.
Šírku jednotlivých stupňov sme
zvolili 30 cm; pretože sa stupne
v pôdorysnom priemete prekrývajú,
vychádza šírka nášľapu 20 cm, čo
však stačí. Výška stupňov vyšla
18 cm. V každom prípade si treba
najskôr vyhotoviť nákres schodiska,
podľa vlastných potrieb, z ktorého
vyplynú dĺžky nosných tyčí a rozme-
ry stupňov a ostatných kovových
súčiastok.

POSTUP PRÁCE
Stupne 1 zhotovíme z drevených
fošní hrúbky 4,5 cm, šírky 35 cm
a dĺžky 110 cm. Po opracovaní
(ohobľovaní) vzniknú stupne roz-
merov 3,5 x 30 x 110 cm. Opracova-
ný materiál ihned1 natierame zohria-
tou fermežou a ukladáme na pod-
ložky, aby sa nekrútil.
Nosné tyče 2 zhotovíme
z kruhovej ocele 0 14 mm.
Tyče narežeme na približnú dĺžku
(podľa vlastného nákresu) s prida-
ním asi 4 cm na vykovanie bodcov,
radšej dlhšie ako kratšie. Vykovanie,
podobné ako na kramliach, urobíme
alebo sami, alebo necháme urobiť
odborníkovi — kováčovi. Po vyko-
vaní koncov odmeriame čistú mieru
po vrch schodu a tu privaríme
navlečenú maticu 5. Od spodnej
časti matice odmeriame 30 cm
a vyrežeme závitovým očkom
v dĺžke 5 až 6 cm závit M14.
Vzhľadom na to, že vykované konce
sú dosť hrubé, musíme do nosného
trámu predvŕtať otvory. Aby tyče pri
narážaní do trámu v jednej línii trám
neroztrhli, počítame striedavo každý
druhý kus o 4 až 5 cm dlhší, alebo
kratší.
Podložky 3 sú z plochej ocele
5x35 mm, pre každý stupeň vyrobí-
me jeden kus a vyvŕtame otvory na
skrutky a nosné tyče 2.
Nosné uholniky 8 zhotovíme
tak, že k uholníkom 4 0 x 4 0 mm,
prípadne 30 x 60 privaríme vždy dva
kusy plochej ocele, ktorej konce
rozrežeme pílkou na kov a zahneme.
Do uholníkov vyvŕtame otvory na
skrutky.
Pripravíme si ešte dištančné rúrky
4, skrutky, matice a podložky.
ZOSTAVENIE SCHODISKA
Skontrolujeme, či je nosný trám
rovnobežný s múrom, v opačnom
prípade s tým musíme rátať.
Vzdialenosť otvorov na tyče od
steny zistíme tak, že spustíme olov-
nicu po tráme dolu, od vyznačenej
miery odčítame 3 mm na nerovnosť
múru, 1 mm na nedorazenie tyčí a 7
mm (polomer tyčí); t. j. od značky
olovnice odčítame 11 mm.
Stupne na boku pri múre zareže-
me do pravého uhla pomocou
uholníka a zrazíme spodnú hranu,
ktorá bude v nosnom uholníku. Na
spodnej strane stupňa označíme
v zistenej vzdialenosti os otvorov na
nosné tyče. Na spodnú stranu
stupňa priskrutkujeme podložky 3
a až potom vŕtame do stupňov
otvory na nosné tyče vrtákom
0 1 b mm.
Na pevný múr si podľa nákresu
presne nakreslíme jednotlivé stup-
ne, vysekáme otvory a nosné uhol-
níky zabetónujeme. Vodorovnú po-
lohu uholníkov skontrolujeme podľa
vodováhy a necháme zatvrdnúť,
uholníky zamurovávame tak, aby
lícovali s omietkou. Na nosný trám si
presne nanesieme rozstupy jednotli-
vých nosných tyčí.
Pri zostavovaní začíname odvr-
chu: pripevníme prvé dve tyče,
navlečieme stupeň a na druhej
strane ho uložíme do nosného
uholníka. Polohu stupňa kontroluje-
me vodováhou a zabezpečíme ma-
ticou na prvej tyči. Pribijeme ďalšiu
tyč, na predchádzajúcu tyč navle-
čieme dištančnú rúrku, a pomocou
vodováhy kontrolujemejej prichyte-
nie k predchádzajúcej tyči. Nechá-
me rúrku navlečenú, pridáme pod-
ložku 14,5 a navlečieme druhý
stupeň. Stupeň zabezpečíme mati-

Rozpis materiálu

10

cou na druhej tyči a pribíjame ďalšiu
tyč. To isté opakujeme, kým postup-
ne nepřipevníme všetky schody.
Posledné tri tyče pripevňujeme
do pásovej ocele 9, ktorá je zakotve-
NOSNÝ TRÁM
ná do dlážky.
Po pripevnení všetkých schodov
pritiahneme matice 6 tak, aby sa
podložky 14,5 pod rúrky zatlačili
celkom do schodníc. Zvyšný závit
YKOVANÉ
VP.
(koniec nosnej tyče) odrežeme pil-
kou na kov a natrieme. Prečnievajú-
ce konce jednotlivých stupňov zre-
zeme do roviny podfa latky,
ZDENĚK MLČOUŠEK
11
 KOMBINÁCIA KACHLE-KOZUB
Kto by nechcel mat v chate aieoo
dome kozub na drevo. Je však
pravdou, že takýto kozub hreje viac
ducha ako telo. Potom sa problém
vyhrievania rieši tak, že sa vedľa
kozuba stavajú ešte kachle na tuhé
alebo naftové palivo. Nie je to však
ani estetické ani praktické, pretože
kachle zaberajú miesto, ktorého
v chatách nie je nadbytok.
Pri stavbe chaty DANA 2 som
uvažoval, ako, vzhľadom na obme-
dzený priestor, zlúčiť kozub vhodný
na posedenie pri otvorenom ohni
s kachľami, ktoré by v chladnom
počasí úsporne zabezpečovali vyku-
rovanie, např. cez noc a pod.
Problém som vyriešil tak, že som
zlúčil funkciu kozuba a kachiel do
jedného celku, ako vidno z obráz-
kov. (Na fotografii je dolná časť
zakrytá ozdobnou mrežou.) Celok je
napojený na bežný komín so svet-
losťou asi 176 cm 2 . Výška komína
od vyústenia kozuba je 3,7 m.
V kozube sa ľahko zakuruje použitím
spodného prívodu vzduchu pri za-
tvorenej spaľovacej komore. Kozub
nedymí ani vtedy ak je komín vy-
chladnutý.
Na spodnú časť sú použité staršie
kachle, z ktorých sa demontovala
vrchná liatinová platňa. Platňa nie-
sla ozdobný plechový kryt a kruhové
liatinové veko. Podobne sa demon-
tovali vrchné plniace dvierka
s rámom a vybrala sa stará vymurov-
ka. Znížil sa plechový plášť. Na plášť
je pripevnený rám, ktorý nesie dno Rošt možno po skončení kúrenia výšku kachli 565 mm. Ak je plášť
spaľovacej komory. Ku dnu je po v kozube sklopiť a oprieť o zadnú smaltovaný, ide strihanie veľmi dob-
obvode pripevnený plášť kozuba stenu spaľovacej komory. Šachta re, lebo smalt ľahko odpraská
a vovnútri je voľne položený rošt kachieľ je vymurovaná tvarovkami účinkom deformácie okolo strihané-
zvarený z tyčí kruhového prierezu. určenými na vymurovku kachieľ. ho miesta.
V prípade potreby kúrenia dlhší čas, Potom začneme samotnú úpravu.
zakúri sa na spodnom rošte, t. j. Najprv zhotovíme nosný rám 2 tak,
v kachliach a spaľovacia komora že z uholníkov vyrežeme dva
kozuba sa uzavrie vekom, ktoré má obdĺžniky 2.1 s dĺžkou 680 mm
plniace dvierka. a vyvŕtame do nich otvory
s iS} 5,5 mm podľa výkresu. Otvory
POSTUP PRACE na užšom rebre uholníka slúžia na
Na spodnú časť som použil pripevnenie dna komory 9, dva
staršie vyradené kachle na tuhé otvory na širšom rebre uholníka
palivo „Peter" s nepoškodeným slúžia na pripevnenie celého zva-
plechovým obalom. Nie je chybou, reného rámu na plášť kachiel.
ak je poškodená vymurovka alebo Podobne zhotovíme priečku 2.2
rošt, lebo pri úprave treba vymurov- dĺžky 270 mm, ďalej priečku 2.3
ku vybrať a rošt dostaneme v predaj- (116 mm dlhú) a priečku 2.4 (36
niach Domáce potreby. mm dlhú).
Z kachieľ najprv odstránime Pred zvarením nosného rámu 2
vrchný smaltovaný ozdobný kryt, musíme priečky na koncoch, kde
potom liatinový vŕšok s kruhovým budú zvárané upraviť tak, aby
liatinovým vekom. Odstránime aj v mieste styku lícovali s obdĺžnikom
vymurovku, demontujeme rám (aby sa neskoršie pri zváraní nede-
s plniacimi dvierkami a liatinový formovali). Voľné konce priečok
zder na odvod spalín. a obdĺžnikov vhodne zaoblíme ale-
Plechový plášť 1 po predchádza- bo zostrihneme. Nosný rám 2 po
júcom označení znížime zostrihnu- vyrovnaní na vyrovnávacej platni
tím ručnými nožnicami na celkovú nasunieme na plášť kachieľ 1 tak,

12
DET. A

13
 aby horná rovina rámu, tvorená plo
chou užšieho rebra uholníka, líco-
vala s horným okrajom plášťa.
V tejto polohe rám zabezpečíme
držadlami, zvŕtame a priskrutkujeme
skrutky M5><15.
Tvar dna spaľovacej komory 9
narysujeme na plech a vystrihneme.
Odvŕtaním a vyseknutím zhotovíme
otvor 270 x 270 mm a na konečný
rozmer ho zhruba upravíme pilní-
kom. Menšia nepresnosť nie je
chybou. Na ohýbačke alebo pomo-
cou dvoch uholníkov a tužidiel
ohneme najprv ohyby na dlhších
stranách dna. Kratšie strany ohneme
pomocou dvoch uholníkov (asi
4 5 x 4 5 x 5 mm) asi 430 mm dlhých,
ktoré v mieste ohybu pripevníme
pomocou tužidiel a ohýbame po-
stupným sklepáním kladivom.
Dno spaľovacej komory 9 potom
položíme na nosný rám 2, vvstredí-
me, zvŕtame vrtákom Q 5,5 mm
a priskrutkujeme skrutky 13.
Potom zhotovíme plášť kozuba 7
z plechu bez okovín, ktorý dostať
bežne v obchode alebo v poľno-
hospodárskom nákupnom a záso-
bovacom podniku. Dostať tam aj
plechy väčších rozmerov pre prí-
pad, ak by výška miestnosti vyža-
dovala plášť väčších rozmerov.
Tvar plášťa narysujeme na plech
a vystrihneme. Lichoběžníkový ot-
vor urobíme opäť odvŕtaním, vysek-
nutím a dopilovaním na presný
rozmer. Až potom ohneme plášť na
potrebný tvar. V tomto prípade je
vhodnejšie urobiť ohyb na ohýbač-
ke, lebo plášť kozuba musí mať
pekný vzhľad.
Zadnú stenu plášťa 8 narysujeme
a vystrihneme obrys; odvŕtame,
vysekneme kruhový otvor a upraví-
me no na konečný rozmer pilníkom.
Po ohnutí krajov šírky 10 mm, ktoré
sú určené na lemový zvar, vsunieme
z vnútornej strany do kruhového
otvoru dymovod, ktorý pripevníme
niekoľkými väčšími stehmi elektric-
kou oblúkovou zváračkou. Dymo-
vod 11 zhotovíme stočením z ple-
chu hrúbky 2 mm rozmerov 4 7 2 x
x
1 60 mm. Stočený dymovod zva-
ríme, vyklepeme presne do valcové-
ho tvaru a až potom zhotovíme medzi nimi nevznikla medzera, ktorá komory 9 a nastavíme ho tak, aby
klampiarskym spôsobom — vykle- by neskoršie zhoršovala prácu na bol súosový s plášťom kachieľ.
pávaním okraja šírky 10 mm. Po- lemovom zvare. Až potom urobíme Potom pripevníme plášť niekoľkými
tom zhotovíme podľa výkresu vrch- natavovaním oboch plechov lemový väčšími stehmi ku dnu spaľovacej
nú časť plášťa 12. zvar bez prídavného drôtu. Zvar komory. Zvary robíme znútra spaľo-
Až teraz začneme zostavovať celý musíme urobiť bez prerušovania. vacej komory, a to tak, aby sa plášť
plášť. Do plášťa kozuba 7 vložíme Lemový zvar je potom bezchybný, neprepálil.
zadnú stenu 8 s privareným dymo- takže nie je potrebná jeho ďalšia Ďalej zhotovíme rám veka 4,
vodom 1 1 . Obe časti v príslušnej úprava. Po vychladnutí nastrčíme v ktorom je tesne uložené veko 5,
polohe stiahneme a zabezpečíme vrchnú časť plášťa 12, přistěhujeme zakrývajúce spaľovaciu komoru, ak
zámočníckymi zvierkami za okraj a urobíme po obvode zvar elektric- sa kúri na spodnom rošte. Jednotli-
plášťa a za okraj zadnej steny. Vo kou oblúkovou zváračkou alebo vé časti rámu veka 4, ktoré sa
vzdialenosti asi 40 mm od seba autogénom. Pretože zvar bude na skladajú z vrchnej časti 4.3, dvoch
urobíme stehy autogénovým horá- viditeľnom mieste, treba ho upraviť bočných častí 4.2 a spodnej časti
kom, pričom v bezprostrednej blíz- opiľovaním. 4 . 1 , zhotovíme ohnutím plechu
kosti stehu pridržíme plechy tesne Kompletný zostavený plášť nasu- hrúbky 2 mm. Tieto štyri časti
pri sebe plochými kliešťami, aby nieme zhora na dno spaľovacej narysujeme a zvaríme, hrany zreže-

14
 me pílkou, zostavíme podľa výkresu,
zostehujeme a zvaríme plameňom Rozpis materiálu
tak, aby zvar na miestach kde bude
dosadať veko, minimálne prevyšo-
val. Takto zvarený rám vyrovnáme
a zvary opiľujeme. Potom ich
v potrebnej polohe priložíme znútra
k otvoru v plášti 7, zabezpečíme
dvoma ručnými zvierkami^ zlícujeme
s otvorom v plášti, označíme otvory
a spoločne zvŕtame pomocou ručnej
elektrickej vŕtačky s vrtákom
iSí 4,2 mm. Zoskrutkujeme pomo-
cou skrutiek 14, najlepšie s polgu-
ľovou hlavou.
Potom zhotovíme podľa výkresu
zabezpečovacie obrtliky 6 s ča-
pom 6 . 1 , ktorý hore roznitujeme
a príchytky 3, ktoré pripevníme
na obvode otvoru v plášti. Umies-
tenie je vidno z výkresu cel-
kovej zostavy. Po nasadení
veka špičky príchytiek prihneme.
Tieto dve príchytky a obrtliky
pridŕžajú veko, a tým zabezpečujú
bezpečné kúrenie v prípade, ak sa
kúri bez dozoru na spodnom rošte.
Veko spaľovacej komory 5 vystrih-
neme z plechu hrúbky 3 mm. Podľa
veľkosti použitých dvierok zhotoví-
me otvor a dvierka (najlepšie
s pôvodným rámom) pripevníme do
tohto otvoru. Možno použiť aj
dvierka z vyradených kachieľ. Vhod-
né sú dvierka s regulačnou clonkou.
Ďalej pripevníme vhodné držadlo,
ktoré slúži na odnímanie alebo na-
sadzovanie veka. Podľa detailu A komory, prípadne dno spaľovacej Plášť kozuba po zmontovaní vy-
zhotovíme a prinitujeme opierky komory môžeme vyložiť tenšími leštíme šmirglovým plátnom tak,
5.4, o ktoré sa opierajú obrtliky. šamotovými platňami alebo tehlami. aby smer leštenia bol zvislý. Po
Bežným spôsobom urobíme vy- Pôvodne som na dno spaľovacej konzervácii povrchu a neskoršou
murovku šachty kachieľ, kúpené komory pripevnil sklopný liatinový ľahkou údržbou je vhodné na vyleš-
Šamotové tvarovky skrátime ale- rošt štvorcového tvaru. Zistil som tené plochy rozotrieť handričkou
bo upravíme najlepšie tak, že však, že podstatne lepšie vyhovuje ochrannú pastu na liatinu (Drogé-
v potrebnom mieste najprv urobíme samostatný vyberateľný rošt 10 ria). Po zaschnutí je povrch sivo-
niekoľko milimetrov hlboký rez star- zvarený z odpadovej tyčoviny. Pri čierny a matný. Možno ho přeleštit
ším listom pilky na železo a potom kúrení na spodnom rošte (v kach- suchou handrou.
odlomíme. Bežne používaný spôsob liach) sa nemusí vyberať, lebo môže Spodnú časť kozuba, t. j. kachle,
opracovania murárskym kladivkom zostať v kozube opretý stojato zakryjeme ozdobnou mrežou, ktorej
tieto tvarovky nevydržia a rozbijú sa. o zadnú stenu kozuba. K takto vzhľad prispôsobíme tak, aby sa
Hrubšou vrstvou šamotovej malty zhotovenému roštu má vzduch prí- hodil k ostatnému zariadeniu miest-
s prímesou vodného skla zatrieme stup zo všetkých strán a palivo veľmi nosti.
škáry v mieste dotyku plášťa s dnom dobre horí. Ing. VLADIMÍR AUGUSTA

OHEŇ A DŘEVĚNÁ CHATA troubu delší asi o 10 cm než je

tloušťka stěny a s průměrem o 1 cm
větším než je průměr plechové
trouby. Azbestocementovou troubu
Obavy z požáru drevené chaty jsou 2 prostrčíme stěnou 1 a upevníme
jistě vždy oprávněné. Nejčastějším tnk, aby JI na každé straně přesaho-
zdrojem takového nebezpečí je pře vala asi o 5 cm. Plechovou troubu
devším komín, resp. vývod kouřovo 3 omotáme měkkým (vypáleným)
du z kamen do komína, pokud Hrátem 4 nejméně o 0 1 mm.
prochází stěnou. Vytvořená spirála vytváří tak dis-
Dobré zkušenosti jsou s azbesto tanční a izolační vložku, takže
cementovou troubou — nehoří ani plechová trouba neleží přímo na stě-
nerezaví. Ale sama se také rozpálí ně vnější trouby. Po zasunutí ple-
a kromě toho se obtížně spojuje chové trouby přehneme konce
z více kusů. Nejlepší a skutečně drátu spirály přes okraj azbestoce
bezpečný kouřovod získáme kombi- mentové trouby, abychom zamezili
nací azbestocementové a plechové sklouznutí drátěného vinutí
trouby:
Opatříme si azbestocementovou VIKTOR HOŘEJŠ

15
 AGREGÁT NA VÝROBU ELEKTRICKÉHO PROUDU
Další z možností, jak využit Dřívěsný
benzínový motor pro motorové člu-
ny (viz čerpací agregát — USS č.
11 /1 974), které se teď — po zákazu
používání motorových člunů na ně-
kterých přehradách — dají dost lev-
ně koupit, je stavba agregátu pro
výrobu elektrického proudu.
Přívěsný benzínový motor spřáh-
neme s 12 V dynamem a přes
regulační spínač napěti nabíjíme
autobaterii, ze které odebíráme elek-
trický proud na osvětlení. Při krát-
kodobém odběru není třeba motor
startovat a proud odebíráme přímo
z baterie. V nouzi nám zařízení
Základový rám agregátu a hlavni vyráběné součástky
16
REG.
• poslouží k dobíjení slabé baterie pro
nastartování auta.
Zařízení se skládá z přívěsného
motoru 1, základového rámu 2,
dynama 4, chladiče 5, regulačního
spínače napětí 6 a baterie 1 2 V.
Základový rám 2
Rám 2.1 je zhotoven z úhelníků
32 x 32 x 3. Motor je uložen na
nosníku 2.2 z plechu ti. 2 mm,
upevňovací otvory vrtáme až při
konečné montáži. Na straně výfuku
motoru je ve středu nosníku 2.2
vybrání 35><40 mm pro nálitek na Schéma zapojeni
skříni motoru. Na rámu jsou upev- zhotovíme náboj i . b , na který Chlazeni 5
něny ližiny 2.3 a 2.4, k t c é tvoří upevníme lopatky 4.6. Velikost lo- Chladič motoru 5.1 jsem použil
podstavec a částečné odpružení. patek upravíme podle použitého z výměníku tepla (srážníku) z chla-
Abychom dosáhli zlepšení stability chladiče a dbáme na jejich shodnou dicího pultu „Frigera Kolín" o výko-
při natáčení motoru šňůrou, je ližina velikost a vyvážení. nu cca 2093,4 kJ (= 500 kcal).
na straně hlavy válce vysunuta vně Náhon dynama opatříme druhou Podle okolnosti provozu lze použít
asi o 50 mm. V místě uložení polovinou čerpadlové spojky. Po- i větší typ (2930,8 kJ = 700 kcal).
chladiče je základový rám snížen kud nelze dynamo upevnit za pů- V případě, že rám chladiče netvoří
tak, aby osa dynama byla ve středu vodní konsolu, zhotovíme dvě ple- uzavřený celek, doplníme dolní část
chladiče. chové objímky 4.2, které opatříme plechovým nosníkem 5.2, který
dosedacími paticemi 4.3. Výšku upevníme na sníženou část základo-
patic volíme tak, abychom dosáhli vého rámu. Abychom zamezili chvě-
Přívěsný člunový motor 1 shodné výšky dynama s osou moto- ní chladiče, zhotovíme jednodu-
chou plechovou vzpěru 5.9, kterou
Pro výrobu agregátu jsem použil
motoru Thúmmler typu SB 75
o obsahu válce 75 c m 3 a výkonu Rozpiska materiálu
1,103 kW (= 1,5 k). Výrobcem je
VEB Motoren a Maschienenbau
Berlin. Tento motor lze získat pomo-
cí inzerátu nebo v prodejnách s po-
užitým průmyslovým zbožím. No-
vé motory i náhradní díly prodává
Dům sportu (Mikulandská 7, Praha
1). Novější a lépe vybavený typ SB
75/1 je za 2000,— Kčs. Vývod
hřídele motoru je upraven na běž-
nou čerpadlovou spojku *S 38. dél-
ky 40 mm na trojhrannou unášecí
silonovou spojku. Pro snížení hluku
prodloužíme střední válcovou část
tlumiče výfuku asi na 300 mm.
Hlučnost snížíme dále vložením 1 až
3 drátěnek na nádobí popřípadě
zakryjeme tlumič vrstvou azbestu
a pláštěm z pozinkovaného plechu.
Tlumič nasměrujeme kolmo nebo
vodorovně podle podmínek usazení.
Motor startujeme navinutou šňůrou
při uzavřeném nasávaní vzduchu
a nastavení plynové páky na volno-
běh. Po nastartování otevřeme sání
a podle potřeby zvýšíme otáčky.

Zdroj proudu 4
Dynamo 4.1 pro výrobu proudu
je typu PAL o výkonu 12 V/300 W,
které má oboustranně vyvedený
hřídel. Výhodou tohoto uspořádání
je možnost upevnit na protilehlý
konec náhonu lopatky ventilátoru.
Podle provedení hřídele dynama

17
 upevníme na objímce dynama. Uél-
ku určíme až při montáži. Chladící
systém naplníme destilovanou vo-
dou, případně pro zimní provoz
přidáme Fridex proti zamrznutí. Pro-
tože proti původnímu uspořádání je
nyní chlazení motoru oběžné, je tre-
ba (kvůli většímu průtoku) převrtat
nasávací otvor čerpadla motoru.
Vývodku pro nasazení hadice od-
řízneme a nahradíme trubkou 5.8.
Tuto trubku zalepíme do původního
šroubeni lepidlem Epoxy 1200.
Rovněž otvory do šroubeni chladiče
je třeba převrtat na maximálně
možný průměr. Rozvod chladicí
vody provedeme gumovými hadice-
mi 5.6 a 5.7 s minimální světlostí
10 mm. Dolní šroubeni chladiče
připojíme na nasávací šroubeni čer-
padla, odvod teplé vody z motoru
připojíme na horní šroubeni chladi-
če. Na toto šroubeni chladiče připo-
jíme též nalévací nádobku 5.4
o obsahu cca 100 mm3. Bude
VIACÚČELOVÁ LAVICA
Ďalšou z možnosti, ako úspešne
vyriešiť pohodlné sedenie, pohodlné
spanie, a pritom získať odkladací
priestor, je zhotovenie viacúčelovej
lavice.
Lavica sa skladá z dolnej skrine;
k hornej doske skrine je tyčovým
klavírovým závesom prichytená do-
ska s operadlom. Ak chceme lavicu
použiť ako lôžko, preklopíme druhú
dosku tak, že operadlo slúži ako
podpera, a tak dostaneme lôžko,
ktorého šírka sa rovná dvojnásobku
šírky lavice. Dôležité je, aby horná
doska 5 nedržala po preklopení iba
na závesoch, ale na presadenej lište
2. Aby klavírový záves nekazil
celkový vzhľad lavice a aby sa na
lavici pohodlne sedelo, je pred
závesom uložená na otočnom ťa-
hadle 20 lišta 18 (pozri detail E).
Šírku rozloženej lavice volíme
podľa matracov, ktoré máme k dis-
pozícii; šírka dosák sa teda rovná
polovičnej šírke matracov. Rozmery
uvedené na výkrese sú preto len
informatívne a neuvádzame teda ani
detailné rozmery jednotlivých sú-
čiastok. Matrace používame iba na
rozložené lôžko a na sedaciu časť
lavice dávame prikrývku z 2 až 4 cm
hrubého molitanu potiahnutého lát-
kou alebo koženkou. Ak nemáme
žiadne matrace a ak musíme nejaké
matrace zaobstarať aj na rozloženú
lavicu, je výhodné vyrobiť asi z 5 cm
hrubého molitanu dva pásy široké
ako sedacia časť lavice a tretí pás
takej šírky, aby všetky tri pásy spolu
mali šírku rozloženej lavice. Na
každý molitanový pás potom ušije-
18
sloužit zároveň pro kontrolu naplně-
ní chladicího systému. Vyhoví vál-
cová nádobka Q 50 mm, vysoká asi
70 mm. Do víčka musíme vyvrtat
odvzdušňovací otvor 0 1 mm.
Regulátor proudu 6
Regulační spínač napětí 6.1 při-
pojujeme podle označení svorek
M a D na shodné svorky dynama.
Na krytu regulátoru bývá uvedeno
schéma a popis zapojení. Pokud
nepoužijeme původní součásti (dy-
namo, regulátor, baterie), které jsou
již výrobcem zladené a nemáme
odborné znalosti, je třeba, aby
seřízení provedla autoelektro oprav-
na. Chceme-li mít ekonomický pro-
voz, aby motor neměl zbytečně
vysoké obrátky a aby se životnost
baterie nesnižovala, vždy se to
vyplatí.
Baterii připojujeme jedním pólem
na svorku B regulátoru, druhý pól
me poťah a pásy položíme na lavicu
— dva na sedaciu časť, jeden
položíme na operadlo. Pozdĺžne
styky poťahov zošijeme. Tým po
rozložení vznikne jeden matrac.
POSTUP PRÁCE
Postup vidno z detailov A, B,
C a D. Najprv zhotovíme z hranol-
čekov mäkkého dreva preplátova-
ním štyri rámčeky 1. Do zglejených
rámčekov vyrežeme zárezy na lišty
2 a 3 a lišty priglejíme. Lišty
2 presadíme, tým vznikne miesto na
latu 15, ktorá má drážky na posuvné
dvierka. Na kostru skrine priglejíme
Rozpis materiálu
připojíme na kostru agregátu. Roz-
vodnou síť připojujeme přímo na
póly baterie. Pro zamezení větších
ztrát rozvodu používáme 2vodiče
o průřezu alespoň 4 mm , t. j.
průměru 2,5 mm.
Pro hotový agregát vybereme
vhodné místo a upevníme ho pomo-
cí čtyř zabetonovaných šroubů
M10. Agregát musíme umístit tak,
aby co nejméně rušil hlukem okolí.
Prostor okolo agregátu proto oblo-
žíme vrstvou pěnového polystyrénu.
Umístíme-li agregát ve sklepě, je
vhodné — aby se zamezilo přenosu
hluku do základů budovy — podlo-
žit dosedací plochy gumou.
Proud vyrobený tímto agregátom
je sice mnohem dražší — spotřeba
benzínu je asi 0,6 I za 1 hod. — proti
dodávce z rozvodné sítě, ale vzhle-
dem k tomu, že na chatách jde
o krátkodobou spotřebu, jsou nákla-
dy provozu únosné.
JOSEF WELZL
bočné steny 14. zadnú stenu 17
z 0,5 cm hrubej preglejky a hornú
dosku 4 z latoyky. K hornej doske
4 potom pripevníme tyčovým záve-
som 19 druhú hornú dosku 5 ku
ktorej pripevníme operadlo.
Operadlo sa skladá z troch hra-
nolčekov 8, 9, 10 spojených na
štyroch miestach rebrami 12. Bočné
steny 13 sú z latovky, predná
6 a zadná stena 7 sú z preglejky. Na
presadené lišty 2 priskrutkujeme
latu 15; v drážkach laty sa posúvajú
dvierka 16 zakrývajúce ložný prie-
stor spodnej skrine. V prípade, že
ložný priestor nepotrebujeme, mô-
žeme samozrejme lavicu riešiť
s použitím nôh miesto spodnej
skrine. Nakoniec pripevníme pred
klavírový záves pomocou otočného
ťahadlá 20 lištu 18.
JAROMÍR SMÍTKA
19
 HOUPACÍ KŘESLO
Houpací křesla jsou stále ve veliké
oblibě. Není divu: příjemně se v nich
sedí a houpání po celodenním
shonu uklidňuje a navozuje příjem-
nou atmosféru klidného domova.
Přinesli jsme již návod na dřevěné
houpací křeslo (USS č. 8/1973),
nyní popíšeme houpací křeslo kovo-
vé z průřezů Jäkl.
POSTUP PRÁCE
Nejprve zhotovíme kolébkový
rám 1 (obr. 4). Ze svářecího drátu
vyrobíme šablonu (vzorek), podle
které postupujeme při tvarování
(obr. 4). Z tyče zvoleného průřezu
Jäkl nařežeme jednotlivé délky stran
lichoběžníkové bočnice s přídavkem
180 mm na zhotovení potřebných
zámků ohybů. Nejprve opatrně oh-
neme zaoblenou spodní část rámu
a porovnáme podle šablony. Při
ručním ohýbaní je třeba tvarovat
velmi obezřetně, aby se nepromáč-
kla stěna na pěchované straně a aby
ohyb byl plynulý. Lépe se bude
postupovat těm, kteří mají k dispozi -
ci zakružovačku na profily. Po
dosaženi zakřivení a naprosté shod-
nosti obou spodních dílů bočnic
připravíme konce na ostrý ohyb
Z plechu tloušťky 3 mm vypíchneme
na soustruhu několik mezikruží
o vnitřním průměru 30 mm a vnějším
průměru 60 mm (obr. 1). Konce
20
spojovaných profilů (po označeni
délky) upravíme tak, že část odříz-
neme pilkou na kov, aby zůstal
pouze jazyk plechu na jednom dílu
z vnější strany pláště profilu, na
druhém dílu z vnitřní strany profilu,
v délce rozvinuté válcové plochy
ohybu (obr. 2). Podle segmentu
potřebné délky, odříznutého z ple-
chového mezikruží, ohneme jazyky
do požadovaného zakřivení a po
konečné délkové úpravě a dolícová-
ní ohyb sestehujeme (obr. 3). Boční
strany ohybu doplníme vždy seg-
mentem, odříznutým z mezikruží
a celý spoj po hranách i styku
zavaříme.Přebytky materiálu na sva-
rech obrousíme a zapilujeme. Dru-
hou bočnici lícujeme přímo na první
vyrobený díl a dbáme, aby byly obě
bočnice naprosto shodné. Na do
končené a začistěné bočnice koléb
kového rámu 1 orýsujeme středy pro
vyvrtání otvorů loketních opěrek 7). Po předchozím označeni vyvrtá
a místa styku rozpěrek s bočnicemi. me do rozpěrek kolébkového rámu
Na označená místa nastehujeme potřebné otvory (obr. 5). Dootvoru
rozpěrky, celý rám vyúhlujeme v rozpěrkách vložíme vysoustružená
a svaříme (obr. 5). Svary opět pouzdra 12 se závitem M 8, upevníme
obrousíme a začistíme. šroubem 5 a ze zadní strany zavaří-
me nebo připájíme natvrdo (det.
Z kruhové oceli vyrobíme obvo- B). Z ploché oceli zhotovíme čtyři
dový rám sedačky 2 a vyztužíme jej patky 4 a vyvrtáme do nich otvory
rozpěrkami (obr. 6). Sestavený rám průměru 9 mm. Po zaoblení všech
svaříme. Na svařený rám 2 přiložíme hran upevníme patky na kolébkový
a privaríme příslušně vytvarované rám šrouby 5, pečlivě je vyrovnáme
výztužné pásy 3 z ploché oceli (obr. a uložíme na ně rám sedačky 2.
Sestavu sestehujeme a po provede-
ní kontroly rovinnosti a vyúhlování
napevno svaříme (obr. 8).
Loketní opěrky jsou vyrobeny
z plechu tloušťky 3 mm a pásové .
oceli (obr. 9 ) . Nejprve zhotovíme
základové desky 10 o rozměrech
4 0 0 x 6 0 mm. Rohy seřízneme pod
úhlem 10/45 . Po označení vyvrtá-
me otvory a desky odjehlime. Z pá-
sové oceli vytvarujeme obdélníkové
orámovaní operek 1 1 , rámečky spo-
jíme svarem a místo svaru pečlivě
opilujeme. Desky s orámováním slo^
žime a sestehujeme. Po provedení
kontroly spojíme oba díly krátkymi
koutovými svary z vnitřní strany. Pro
pozdější očalounění vložíme do
loketních opěrek prkénka 9, nejlépe
/e silné překližky. Tato prkénka
/hotovíme po celém obvodu menší
o tloušťku uvažovaného potahového
"uieriálu. Loketní opěrky upevnime
M rám 1 zdola provlečenými šrouby
b vnitřním šestihranem 7, (přes
 KONSTRUKCE
OSTRÝCH
OHYBŮ

KOMPLETNÍ KOLÉBKOVÝ RÁM

det.B

21
 det.A

22
ilisi.inčni podložky 6, vysoustruže- Rozpíska materiálu
nó / duralu či polyamidové tyče)
zašroubovanými do matic 8, připá-
joných na kotvičky 15. Kotvičky
jsou upevněny vždy dvěma vruty 16
si> zapuštěnou hlavou do prkének 9
(det. A).
Dokončenou kostru pečlivě očis-
tíme, části které nebude krýt čalou-
nění vytmelíme, vybrousíme a povr-
chově upravíme vhodným nátěrem.
Základ čalounění 13 tvoří poly-
uretanová (molitanová) výplň, od-
říznutá podle rozměrů uvedených na
obr. 10 z 50 mm tlusté desky.
Stejný materiál je použit na loketní
opěrky. Z potahového materiálu
ušijeme plášť tak, že na zadní straně
je látka zdvojená a tvoří chlopně
podle vyznačených rozměrů. Ukon-
čeni chlopni je začištěno přehybem
a prošito. Hotové čalounění pak jen
na rám sedačky nasuneme. Loketní
opěrky očalouníme tak, že na prkén-
ko 9 nasuneme přes podložku
z polyuretanové pěny plášť z pota-
hového materiálu a po pečlivém rámu 11 opěrky a celou opěrku s pocitem dobře vykonané práce
vyrovnání a vypnutí ho připevníme upevníme na křeslo dvěma šrouby 7 a účelně vynaloženého úsilí může-
hřebíčky k prkénku. Očalouněné (det. A). me začít rozjímat.
prkénko pak vtlačíme do kovového MILAN LOOS
Tím je křeslo hotovo, takže

ODKLÁDACÍ STĚNA DO PŘEDSÍNĚ

Koupit vhodnou odkládací stěnu do předsíně není
jednoduché; na trhu jsou většinou jen samotné stěny
pro malý počet kabátů a ostatní úložné prostory — na
boty, kartáče na šatv a podobné věci se musí shánět
zvlášť. Navrhovaná odkládací stěna sdružuje v jeden
celek vlastně veškerý potřebný nábytek do předsíně.
Je zhotovena ze čtyř samostatných dílů," které jsou
navzájem sešroubovány. Všechny díly odkládači stěny
jsou potaženy samolepicí tmavou tapetou, mimo levá
dvířka dolní skříňky a mezery mezi lištami věšákové
části, které jsou tapetovány světlou tapetou. Držadla
a lišty pro uchycení zrcadla jsou zhotoveny z modříno-
vého dřeva a natřeny bezbarvým lakem.
Rámeček pro odkládáni klobouků (obr. 1)
Rámeček vyrobíme z hranolů 15 x 20 mm, které
v rozích vzájemně spojíme. V rámečku vyvrtáme otvory
^ 2 mm pro výplet, které na jedné straně vzájem-
ně spojíme po celém obvodu drážkou 2 x 2 mm.
Na protilehlé straně, než jsme zhotovili drážku,
přilepíme pás tmavé tapety, který musí být tak široký,
aby se daly hranoly oblepit. Tapetu v místech otvorů
propícháme a provedeme výplet rámečku (lze použit
např. lýko). Výpletový materiál je na spodní straně (tj.
v místě přechodu z jednoho otvoru do druhého)
schován v drážce. Po skončení výpletu dokončíme
tapetování. Překrytí tapety volíme tak, aby k němu
došlo: u předního a bočních hranolů uvnitř rámečku,
u zadního hranolu v miste uchycení k rámu.

Rám s věšákovou částí (obr. 2)

Ze čtyř hranolů 22 x 40 mm a tří lišt 1 5 x 1 00 mm
zhotovíme přeplátováním, popř. začepováním základní
rám, xk němuž připevníme sololitovou desku v rozměrech
750 1 319 mm. Na desku přilepíme pásy světlé tapety
80 mm široké; na bočních stranách a horní straně
polepíme rám tmavou tapetou. Ze zadní strany
sololitové desky uchytíme lišty 10 * 100 mm, které jsme
potáhli tmavou tapetou. Na ně nakonec uchytíme
věšáky (vyrábí je např. výrobní družstvo Plzeňské dílo
— Truhlářská 6, Plzeň) předem upravené zkrácením
horní části o 35 mm.
23
 KONSTRUKCE
POLIČEK

24
POHLED ZESPODU

ŘEZ A-A

25
 Skřínka se zrcadlem (obr. 3)
Rám skříňky a dveře zhotovíme z laťovky tloušťky 1 6
mm (laťovku můžeme nahradit i dvěma deskami sololitu
tloušťky 3 mm a lištami tloušťky 10 mm). Ze stejného
materiálu zhotovíme i vnitřní pevnou poličku, která
slouží ke zpevnění skřínky. Zadní stěnu skřínky tvoří
sololitová deska ti. 3 mm. Rám skříňky a dveře
potáhneme tmavou tapetou. Jednotlivé desky rámu
spojíme dřevěnými kolíky 0 8 mm. Na spodní
stranu skříňky připevníme sokl 10 mm vysoký, jehož
boční strany potáhneme tmavou tapetou, čelní stranu
natřeme bezbarvným lakem. Z vnitřní strany dveří jsou
uchyceny (vruty) lišty tvaru L pro upevnění zrcadla
a držadlo pro otvírání. Uvnitř skříňky je zhotoveno šest
vyjímatelných poliček skládajících se ze sololitu a dvou
zpevňujících bukových lišt. Poličky pokládáme na dvě
laťovky jako horní skříňku, zadní stěna je také ze sololitu
ti. 3 mm. Skříňka je svislou příčkou rozdělena na dve
části. V levé části je umístěna zásuvka pro uschování
čistících potřeb. Střední „drážka" zásuvky šířky 20 mm je
rozdělena třemi trojbokými hranoly na přihrádky a slouží
k uložení čtyř krabiček krémů na boty. Pod zásuvkou ie
prostor pro vysoké boty (např. dámské kozačky).
V pravé části skříňky jsou dvě vyjímatelné poličky.
Jejich konstrukce je obdobná, jako u poliček skříňky se
zrcadlem. Použitým materiálem jsou opět bukové lišty
a sololit. Rám skříňky, dělící příčku a dvířka pravé části
polepíme tmavou tapetou, dvířka levé části světlou
tapetou. Úchytky dvířek jsou z modřínu, natřeny
bezbarvým lakem.
; • • / : . . . . . • . : * • ' " : ;
;

lišty, přišroubované k bokům skříňky. Skříňku přišrou-
bujeme z vnitřní strany k rámu šesti vruty.
Spodní skříňka (obr. 4)
. Je určena k odkládání bot. Rám zhotovíme ze stejné
Na spodní straně skříňky je upevněn sokl natřený
bezbarvým lakem. Skříňku uchytíme k rámu z vnitřní
strany šesti vruty, spodní část rámu je připevněna
k soklu třemi vruty.
OLDŘICH DVOŘÁK

AKO SPRÁVNE TAPETOVAŤ II.

Meranie a strihanie (rezanie)
dĺžok
Skôr, ako začneme strihať diely
tapety, treba skontrolovať motív.
Dva pásy tapety, např. dva kusy
rozvinuté z dvoch kotúčov, položí-
me vedľa seba a posudzujeme
vodorovnú (susednú) väzbu motívu
na seba. (Predpokladá sa, že medzi
kotúčmi nie sú odtieňové rozdiely,
hoci sa môžu vyskytnúť. V tom
prípade však môžeme chybu rekla-
movať.) Porovnaním nadväznosti
motívov určime začiatok, to zname-
ná miesto podľa motívu, od ktorého
budeme merať jednotlivé diely (obr.
5). Dĺžka potrebná na našu miest-
nosť je teda vodiacim údajom, ale
skutočná strihaná dĺžka bude spra-
vidla vždy o niečo dlhšia, v závislos-
ti od vzoru tapety. Po priložení
tapety na stenu, zvyšný kus každého
pása pri podlahe odstrihneme.
Strihaním dĺžok tapetových pá-
sov podľa vzoru si veľmi uľahčujeme
a urýchľujeme prácu a máme zaru-
čenú väzbu motívov bez zložitého
individuálneho strihania každého
pása — s prestrihom sme rátali už
v rozpočte spotreby.
Na rezanie dĺžok je veľmi vhodný
odtrhávací lineár. Strihanie nožnica-
mi je jednak pomalšie, jednak môže
vytvárať aj „strihové zuby". Ostrá
rovná hrana lineára alebo oceľové
planšetky vytvárajú rovnú čiaru
oddelenia (obr. 6 ) .
Meranie a rezanie dĺžok tapeto-
vých pásov robíme zásadne vždy
lícom tapety nahor, aby sme vzor
videli. Ak ide o čistý pásikový motív,
kde vodorovná väzba nie je, strihá-
me dĺžky v čistej miere podľa
naznačených rysiek.
V praxi sa osvedčila ešte jedna
užitočná rada, najmä pri tapetách
s náročnou bočnou nadväznosťou
motívov. Rozmery miestností sú
niekedy veľmi nepresné. Výška
miestnosti nemusí byť rovnaká vo
všetkých rohoch, zistili sa rozdiely aj
viac ako 5 cm. To sa musí prejavovať
aj pri horizontálnej rovinnosti motí-
vov tapety. Odporúča sa preto
strihať niekoľko centimetrov nadby-
točnej dĺžky aj pri stropnej strane
(obr. 7). V tejto tolerancii potom
striháme vždy toľko, koľko vyžadujú
rozdiely stropnej výšky bez toho,
žeby sme zasahovali do horizontál-
nej roviny vzoru tapety. Bočná nad-
väznosť neumožňuje totiž vyťahovať
pásy podľa rozdielov stropnej výšky.
Stropná „rezerva" v dĺžke nám
usporí veľa prípadného prácneho
dolepovania vzniknutých odchýlok.
Natieranie dĺžok - „•
pižky sú nastrihané alebo nareza-
né, lepidlo pripravené, možno teda
začať tapety natierať. Nastrihané
tapety položíme na seba a obrátime
rubom navrch. Neodporúča sa klásť
na seba celé množstvo nastrihaných
dĺžok. Vzniká nebezpečenstvo, že
pri dlhotrvajúcom tapetovaní zatrie-
me okraje pásov a lepidlo by mohlo
zaschnúť. Násilným oddeľovaním
by sa zlepené tapety, mohli poškodiť
alebo okraje potrhať. Zväzok tapiet
teda položíme na stôl (ak máme
taký dlhý k dispozícii), alebo na
dlážku, kde sme predtým rozložili
noviny, aby sme ju neznečistili,
a aby sme jednoduchou výmenou
novín mali vždy pripravené praco-
visko na ďalší zväzok tapiet.
Ak sa zväzok tapiet krúti, to
znamená, má tendenciu stáčať sa do
pôvodnej polohy kotúčov, urobíme
na obidvoch okrajoch šikmo cez
rohy lomy, ktoré udržia tapetu
rovnú. Nebojte sa robiť ostré lomy,
na stene ich nebude vidieť.
Na začiatku natrieme iba jeden
pás. Položenie prvého pása trvá
vždy podstatne dlhšie ako položenie
ďalších, lebo prvý pás je východis-
kový a musí sa starostlivo umiestniť
čo sa týka kolmosti, ako aj potrebnej
rezervy v dĺžke pri strope a dlážke na
odrezanie. Natierame dlhými ťahmi
štetca a preťahujeme cez okraj, aby
sa na tapete vytvoril dostatočne
hrubý a celistvý lepiaci film.
Pri tejto príležitosti treba povedať
niekoľko slov o vlastnostiach papie-
ra ako suroviny. Papierová tapeta
bola a vždy zostane najrozšírenejším
a najpoužívanejším druhom tapety.
Niektoré vlastnosti papiera sú práve
pre tapetu veľmi vhodné, aj keď pri
laickom posúdení by sa mohli javiť
ako nedostatok. Papier je syntetická
látka vyrobená splstením rastlin-
ných vláken s prímesou drevoviny,
plnív a spojív na site papierenského
stroja do celistvého hárku malej
hrúbky a veľkej plochy. Uvedené
vláknité komponenty zmesi prijíma-
jú vodu, čím napučiavajú a zväčšujú
svoj objem. To sa prejavuje v roz-
mernej nestálosti papiera, ktorý
prijímaním vlhkosti zväčšuje svoj
rozmer. Nanesením lepidla na tape-
tu penetruje časť vody z lepidla do
látky papiera, zapríčiňuje napučia-
vanie vlákniny a papier sa preťahuje,
zväčšuje svoj rozmer do šírky aj do
dĺžky. Ak sledujeme tapetu po
natretí lepidlom, možno si všimnúť,
že najskôr okraje pása naznačia
akúsi tendenciu zahnúť sa dospodu,
papier sa akoby zvlní,_a o chvíľu sa
opäť plošne vyrovná. Ďalej už papier

26
nepracuje, lebo napučiavanie vlá-
ken dosiahlo maximum. V tejto fáze
možno hovoriť o správnom pracov-
nom navi hnuti tapety, ktorá sa
prikladá na stenu. Papier je vláčný
a dá sa tvarovať. Zvyšná vlhkosť
lepidlového filmu potom už vniká do
steny a vytvára po vyschnuti súvislé
držanie. Po priložení mokrej tapety
na stenu a jej starostlivom prihladeni
tapeta schne. Vlhkosť opúšťa na-
pučané vlákna a papier zosychá —
vracia sa do svojich pôvodných
rozmerov, a tapeta sa na stene
napína v každom bode svojho
povrchu. Zmiznú všetky vrásky,
bublinky a vydutia, ktoré sa
v mokrom stave na tapete mohli
niekde objaviť. Po vyschnutí je
správne položená tapeta na stene
napnutá ako koža na bubne. Roz-
merové zmeny medzi suchou
a navlhčenou tapetou môžu byť 1 až
3 %.
Nechať tapetu riadne a dostatoč-
ne dlho navlhnúť pred položením na
stenu je teda jednou z technologic-
kých nevyhnutností tapetovania.
Predčasné položenie tapety na ste-
nu zapríčiňuje, že sa papier začne
zväčšovať až na stene, kde sa
vytvoria záhyby, bubliny a pľuzgieri-
ky, ktoré sa vždy po vyschnutí
nestratia. Čas navlhnutia tapety nie
je jednotný. Hovorí sa o 3 až
5 minútach; po uplynutí tohto času
je nebezpečenstvo, že lepidlo v zlo-
ženej tapete začne adhézne pôsobiť
a tapeta by sa už nemusela dať
rozložiť.

Skladanie natretej tapety

Tapetu natretú lepidlom treba
nejakým spôsobom zložiť, aby ne-
prekážala pri ďalšom natieraní, mala
čas potrebný na navlhnutie a dala sa
preniesť na miesto kladenia na
stenu. Robí sa to tak, že obidva
natreté konce tapety sa prehnú
k polovici pása tak, aby sa svojimi
koncami dotýkali. Potom sa celá
tapeta ešte raz v polovici preloží
a odloží (obr. 8 ) . Obyčajne si
natrieme vždy tri diely tapety naraz,
takže prvá je po natretí tretej už
dostatočne navlhnutá, aby sa mohla
klásť na stenu.
V niektorých prípadoch (tapety
z ťažších papierov), ako je např.
imitácia tehál, kameňa ato". možno
tapetu predvlhčovať. Nastrihaný pás
sa pretočí vo vani s vodou a opäť
v kotúči sa nechá odkvapkať v umý-
vadle. O chvíľu sa rozbalí, natrie
lepidlom a tapetu možno hneď klásť
na stenu. Tento postup však odpo-
rúčame iba na ťažšie, hrubšie papie-
re, pri ktorých by navlhčenie lepid-
lom trvalo veľmi dlho a tapeta by sa
mohla zlepiť. Bytové tapety bežných
druhov netreba predmáčať.

Kladenie na stenu
Je nevyhnutné naznačiť si čiaru

27
 kolmosti prvého kladeného pása.
Bez kolmice sa nezaobídeme, a ria-
diť sa rohom, hranou okenného
výklenku a pod. — tie spravidla nie
sú spoľahlivo kolmé.
Zmeriame šírku zloženej, natretej
a navlhnutej tapety a túto mieru
nanesieme od určeného začiatku
tapetovania. Ak mieru nameriavame
z rohu, urobíme najmenej dve
merania v rôznej výške. Podľa
olovnice potom zistíme, či sa značky
kryjú, alebo ktorá z nich je bližšie
k rohu. Tou potom spustíme od
stropu kolmicu a podľa šnúry olov-
nice si poznačíme kolmosť alebo
ceruzkou — značkami, alebo súvis-
lou čiarou — kriedou. K čiare alebo,
znamienkam potom prikladáme prvý
pás tapety na stenu.
Tapety k sebe prikladáme dvoma
spôsobmi: alebo malým presahom
cez okraj alebo k sebe na doraz.
Postup nám určí spôsob, akým je
tapeta vytlačená. Alebo má okraj,
ktorý vyžaduje presahovanie, alebo
je už od výrobcu orezaná na
obidvoch stranách presne na začiat-
ku motívu a treba ju prikladať
k susednej tapete. Obidva spôsoby
sú jednoduché a bez problémov.
Pri práci s tapetami, ktoré sa
musia prekrývať, volíme začiatok
tapetovania vždy od okna (od
svetla), aby prečnievajúca hrana
smerovala k svetlu. Na prečnievajú-
cu hranu dopadá svetlo a hrana je
neviditeľná. Keby to bolo naopak,
vrhala by hrana uzučký tieň, ako
tenkú čiaru, ktorá by vyznačovala
miesta nadväzovania susedných ta-
piet (obr. 9 ) .
Pri tapetovaní pokračujeme
od okna okolo celej miestnosti
a opäť k oknu. Tým však uvedenú
zásadu na jednej strane porušíme,
lebo postupujeme pri kladení tapiet
proti svetlu. Ak by sme chceli
zásadu práce „ o d svetla" dodržať,
museli by sme vzor na druhej strane
od okna obrátiť a spojiť tapetovanie
miestnosti v rohu oproti oknu. To
možno urobiť vtedy, ak vzor tapety
možno obrátiť. Ak vzor obrátiť
nemôžeme, nezostáva iné, iba robiť
tapetovanie postupne od jednej
strany okna okolo celej miestnosti.
Pri tapetovaní rohov alebo
akýchkoľvek iných výstupkov, vý-
klenkov a pod. sa nikdy neusilujeme
obsiahnuť taký lom, alebo viac
lomov, z celej šírky tapetovaného
pása. Pracujeme vždy tak, že si
nameriame potrebnú šírku pása od
posledného okraja už prilepenej
tapety k rohu a k tomu asi 3 cm za
roh. Potrebnú šírku odstrihneme
z pása tapety, priložíme a pozorne
vtlačíme do rohu. Potom nalepíme
zvyšok šírky odrezanej z pôvodného
pása tapety. Tak máme zabezpeče-
nú nadväznosť vzoru a dokonalé vy-
tapetovanie rohu (obr. 10). Ak ide
28
o zložitejšie schodovité výstupky
postupujeme tak isto rezaním po-
trebných šírok vždy s presahom 2 až
3 cm za roh a na okraj vždy
prisadzujeme ďalší odrezaný pás.
Takto možno v dokonalej nadväz-
nosti motívu preklenúť aj najzložitej-
šie prekážky.
Okolo vypínačov, zásuviek a pod.
tapetujeme tak, že kryty odskrutkuje-
me a tapetu vcelku pretiahneme cez
škatuľu. Po prihladení roztrhneme
vnútrajšok škatule a kryt opäť pri-
skrutkujeme. Je to najľahší spôsob
s dokonalým výsledkom. Treba však
pamätať na základné bezpečnostné
opatrenia, že prúd sa musí pri tejto
práci vypnúť. Mokrá tapeta by
mohla zapríčiniť skrat a úraz elek-
trickým prúdom.
V niektorých prípadoch pri pre-
kážkach na stene musíme tapetu
prestrihnúť a prekážku prevliecť
tapetou. Na to používame zvláštny
krytový prestrih s větvičkovým dele-
ním. Jednotlivé vytvorené jazyky sa
po prevlečení prekážky prihladia až
k päte prekážky a po zaschnutí sa
odrežú žiletkou (obr. 11).
Tapetovanie stropov
Aj strop sa má tapetovať, lebo
kombinácia tapety so stropom na-
tretým hlinkou je nelogická; ide
o dve celkom odlišné interiérové
dekorácie. Ak tapetujeme so žela-
ním a predstavou, že tapetovanie by
už vzhľadom na vyššie náklady malo
vydržať najmenej dva razy tak dlho
ako hlinková maľba, potom bielenie
stropov v kombinácii s tapetou je
v zásadnom rozpore so zámerom.
Bieliť strop pri vytapetovaných ste-
nách je prinajmenšom problematic-
ké.
Tapetovanie stropu umožňuje
dosiahnuť vynikajúce efekty — od
najbežnejších bielych stropov až po
imitáciu, kazetových drevených vy-
kladaných stropov, a pod. Možno
použiť aj výrazné motívy, také ako
sme použili na stene. Tento spôsob
je veľmi efektný najmä v malých
priestoroch, ako sú predsiene, kú-
peľne, záchody a pod.
Treba priznať, že tapetovanie
stropov je zložitejšie ako tapetova-
nie stien. Je to zapríčinené tým, že
tapetujeme „nad hlavou" a že aj
zákony zemskej príťažlivosti sa pre-
javujú výraznejšie ako na zvislých
stenách. Ak však pracujeme aspoň
dvaja a ak máme správne pripravené
lepidlo, ktoré musí byť trocha hus-
tejšie, potom aj tapetovanie stropov
je ľahkou záležitosťou.
Strop tapetujeme podľa takých
istých zásad ako steny. Aj tu
nechávame natreté pásy dokonale
navlhnúť, kladieme ich smerom od
svetla, teda od okna naprieč. Ak by
bolo výhodnejšie pracovať s kratšími
pásmi vzhľadom na rozmery miest-
ností, nebudeme brať túto zásadu do
úvahy, ale budeme klásť pásy cez
kratšiu stranu miestnosti.
Možno tapetovať aj tak, že kladie-
me na strop štvorce stropnej tapety.
Túto možnosť možno uplatniť ako
alternatívu stropného tapetovania.
Je tu však určité nebezpečenstvo.
Tapetovať so štvorcom možno iba
vtedy, ak máme k dispozícii rozme-
rovo celkom rovnaké a dokonale
pravouhlé štvorce. Takéto prírezy
však nemožno zabezpečiť rozřezá-
ním „ p o domácky". Musia byť
pripravené výrobcom tapiet. Štvor-
cami tapetujeme tak, že ich prisa-
dzujeme k sebe a nenalepujeme cez
seba. Každá malá diferencia rozme-
rov alebo pravouhlosti potom priná-
ša veľké problémy pri korekcii.
Posunutie, aj keď malé, v jednom
smere sa ruší s čiarou nadväznosti
v druhom mere. Najmä pri použití
vzorovanej tapety pôsobí každá
takáto diferencia v nadväznosti vzo-
ru veľmi rušivo a chyba sa ďalším
štvorcom zväčšuje. Pre konečný
výsledok je preto lepšie prikladať aj
na strop celistvé pásy.
Stropný pás tapety natrieme le-
pidlom, tak isto ako pásy, ktoré
kladieme na stenu, iba ho skladáme
inak. Pás určený na položenie na
strop skladáme harmonikovite na
sklady asi 40 cm dlhé a tak ho
necháme potrebný čas dôkladne
navlhnúť. Na položenie prvého pása
je nevyhnutné naznačiť si ceruzkou
čiaru na strope, ku ktorej budeme
jednu stranu pása prikladať. Bez
tejto vodiacej čiary sa nezaobídeme.
Z podhľadu nemožno ani približne
určiť rovnobežnosť s rohom stropu.
Pri práci vo dvojici sa postupuje
tak, že jeden tapetár stojí na rebríku
pri stene, na druhom rebríku alebo
na stoličke stojí pomocník, ktorý
postupne uvoľňuje zo zväzku har-
monikovito naskladaných dielov
pása potrebnú dĺžku, ktorú tapetár
na prvom rebríku kefou alebo hand-
rou prihládza na strop (obr. 12). Tak'
sa postupuje cez celú šírku alebo
dĺžku miestnosti. Prihladená tapeta
na strope drží tak dobre, že dvaja
pracovníci si môžu posúvať rebríky
zídením na podlahu. Možno samo-
zrejme použiť aj tretieho pomocníka
„pre istotu". Jeho úlohou je iba
pridržiavať dlhým zmetákom zo ze-
me tapetovaný pás medzi obidvoma
pracovníkmi pri prihladzovaní na
strop.
Stropom vždy tapetovanie začí-
name. Nepresnosti koncov cez za-
oblený fabión stropu alebo cez ostrú
stropnú hranu potom vyrovnávajú
a zakrývajú pásy tapiet stien.
Pretože sme si na tapetovanie
stropu pripravili hustejšie lepidlo,
ktoré pás stropnej tapety dobre na
strope pridrží, nebude spravidla
treba natierať aj strop. Na prípravu
stropu pred tapetovaním inak platia
tie isté zásady ako na prípravu stien
Prihládzanie na stenu
Dobré držanie tapety na stene
ovplyvňuje to, ako dokonale je jej
pás prihladený k stene. Predpokla-
dom však je, aby sa splnili všetky
predchádzajúce pokyny. Zmyslom
dobrého prihladenia na stene je
vytlačenie vzduchu, aby pod tape-
tou nezostali vzduchové bublinv.
a nevytvorili sa ani vrásky. Prihládza
me tapetárskou ketou alebo — ak
nie je k dispozícii — utierkou.
Prihládza sa tak, že sa najskôr hore
pri strope priloží pás podľa predchá-
dzajúceho, aby v motíve nadväzo-
val, a pohľadom dole sa kontroluje,
či tapeta je tak isto priložená, resp
preložená aj v dolnej časti. Potom sa
kefou alebo utierkou přihladí naj-
skôr stred tapety smerom k stropu
a dole, a potom sa větvičkovým
pohybom prihladia obidve strany
tapety. Týmto postupom sa doko
nale vyženie vzduch spod tapety
a súčasne sa tapeta rozprestrie na
ploche steny bez záhybov. Ak pri
uhládzaní zistíme, že tapeta ,,ušla"
na jednu alebo druhú stranu, zna-
mená to, že alebo sa objavuje medzi
susednými pásmi medzera, alebo
vznikol veľký presah, ktorý ruší
nadväznosť vzoru; tapeta sa od
steny oddelí a opäť sa tak isto
nasadí.
Tapeta dobre natretá lepidlom aj
stena túto manipuláciu opakované-
ho prikladania tapety spoľahlivo
umožňujú. Ak by sme mali dojem, že
lepidlo už veľmi vsiaklo do steny,
tapetu odložíme, pás steny natrieme
znova, tapetu opäť priložíme a pri
hladíme. Správne natretá a navlhče
ná tapeta a správne natretá stena
umožňujú pri troche zručnosti po
hybovať na stene tapetou, bez toho,
žeby ju bolo treba pri korekcii zo
steny vždy snímať. Spôsob sklada-
nia natretej tapety, o ktorom sme
hovorili, nie je samoúčelný. Je
nevyhnutnou technologickou ope-
ráciou tapetovania, ktorá má za cieľ
ľahké a úspešné prilepenie tapety na
stenu. Nehľadajme preto iný spôsob
manipulácie s natretou tapetou ako
ten, ktorý si teraz opíšeme. Jeho
výhody poznáme hnecľ pri kladení
prvého pása na stenu.
Povedali sme už, že natretý pás
skladáme ohnutím obidvoch kon-
cov a ich priložením na seba. Tento
úkon treba robiť čo najpresnejšie,
aby zložené okraje tapety boli po
celej dĺžke ,,v zákryte". Presnosť
oceníme vždy vtedy, ked budeme
musieť strihať alebo rezať pozdĺžne
pásy natretej tapety pri práci
v rohoch, pri dotapetúvaní okolo
rámov dverí, okien a pod.
Zloženú a natretú tapetu prináša-
me na pracovisko tak, že ju uchopí-
me na miestach dotyku" obidvoch
koncov zložených k sebe zospodu
tak, že nám leží na prostredníkoch
obidvoch rúk (obr. 13). Tapetu
v tejto polohe prenášame a vystúpi-
me s ňou na rebrík. Voľným ukazo-
vákom a palcom teraz zachytíme
okraj tapety. Prostředníky vytiahne-
me, a tým padá tapeta voľne dole,
pričom jej pád brzdí oddeľovanie
dvoch natretých lepidlových vrstiev
od seba. Tým sme rozbalili hornú
polovicu tapety, ktorá teraz visí
v prstoch obidvoch rúk. Potom
tapetu položíme na stenu tak, ako
sme už vysvetlili. Dolný koniec
tapety je doteraz preložený a drží
spolu iba vďaka vrstve lepidla na
rube tapetovaného pása. Pretože
tapeta je doteraz preložená, nemôže
sa zašpiniť od podlahy, ani nemôže
znečistiť koberec. Až keď sme tapetu
přihladili na stenu až po preložený
dolný koniec, odchýlime okraj a pre-
ložený kus stiahneme dolu k podla-
he, dohladíme až k lište a zvyšný kus
podľa lišty odstrihneme.
Opísaný spôsob skladania tapety
má teda za úlohu:
1. umožniť dokonalé navlhnutie
tapety po natretí lepidlom,
2. uľahčiť pohodlné a ľahké pre-
nesenie tapety na pracovisko,
3. uľahčiť manipuláciu s pásom
tapety na stene,
4. zabrániť zašpineniu dolného
konca tapety nečistotami podlahy.
Rezanie a strihanie natretých
tapiet
Názor, že strihanie pozdĺžnych
pásov tapiet z celých šírok na prácu
v rohoch a pod. treba robiť pred
natretí m, teda „za sucha", je ne-
správny. Praxou získame poznatok,
že práve upravovaním už natretých
a navlhnutých tapiet môžeme do-
siahnuť potrebnú presnosť a doko-
nalosť vo vertikálnych aj horizontál-
nych nadväznostiach, nehovoriac
o podstatnom urýchlení príslušných
operácií.
Podmienkou je však pozornosť
pri skladaní okrajov tapiet po natretí,
o čom sme v predchádzajúcej časti
hovorili.
Ak potrebujeme odstrihnúť zo
šírky zloženého pása tapety úzky
pás, urobíme to alebo dlhými nožni-
cami podľa vzoru, alebo podľa
vymeraných značiek, alebo ešte
jednoduchšie pomocou dlhého no-
ža, ktorý sme uviedli vo výpočte
pomôcok tapetovacej výstroje. Re-
zanie nožom je najľahšie a najrých-
lejšie a dáva dokonale rovný oreza-
ný okraj. Vystrojenie treba si však
doplniť kusom rovného plechového
pása, oceľovej planšety. Ide o tenký
oceľový plech, ktorý sa stáča do
kotúča, je široký asi 5 až 10 cm a po
rozvinutí sa upevní na hranu pra-
covného stola tak, aby niekoľko
milimetrov prečnieval okraj stola.
Pripevnenie je jednoduché: zachytí-
29
 me okraje stahovadlami, alebo ich
prilepíme na niekoľkých miestach
leukoplastom, aby plech pevne se-
del na svojom mieste.
Teraz položíme zložený a natretý
pás tapety na stôl tak, aby vyžado-
vaná šírka, ktorú chceme oddelif,
presahovala planšetu. Pomocník
uchopí prečnievajúci pás tak, aby
ležal v rovine tapety a neohýbal sa
za planšetou k podlahe. Ľavou ru-
kou pridržíme tapetu na stole a pra-
vou rukou robíme rez nožom podľa
prečnievajúceho plechu planšety.
Mokrá tapeta sa dá takto veľmi
dobre rezať, pretože tu pôsobia dve
ostria proti sebe: čepeľ noža a hrana
planšety.
Touto rezacou technikou môže-
me rezať aj tie najužšie pásiky na
dokonalé vytapetovanie všetkých
náročných miest.
Zarovnávanie a začisťovanie
koncov a okrajov
Prívrženci zakončovacích čiar pri
stropoch, podlahách, okolo dverí,
okien a pod. majú možnosť aj pri
tapetovaní uplatniť tento prvok ko-
nečného vyzdobenia. Na trhu sú
k dispozícii zakončovacie pásiky, čo
sú asi 2 cm široké papierové pásiky
rôznych pastelových farieb a zlaté,
ktoré na uvedené miesto dolepíme.
Vhodným zakončovacím pásikom
môžeme dosiahnuť nielen zdobiaci
efekt, ale súčasne aj zakryť drobné
nepresnosti, či už zvlnenie tapiet,
alebo strihové zuby. Najvhodnejšia
je biela čiara, ktorá splynutím s bie-
lou stropnou tapetou perfektne vy-
rovná a skryje všetky drobné chyby
vzniknuté pri tapetovaní stropu.
V niektorých prípadoch môžeme
použiť aj pásiky odrezané z tapety,
s ktorou pracujeme, a dosiahneme
tak individuálne efekty.
Kontrola prace a opravy
Nakoniec prilepíme odstávajúce
okraje, orežeme jazyky okolo pre-
strihaných prekážok, vyrovnáme
okraje tapiet orezaním podľa lineára
pri dverových krídlach, oknách
a pod. Platí tu pravidlo, že všetky
tieto práce robíme až vtedy, kecľ je
tapeta dokonale vyschnutá, teda
najskôr na druhý deň po skončení
tapetovania.
Aj pri najpozornejšom tapetovaní
sa nikdy nevyvarujeme chýb, ktoré
sa po vyschnutí objavia na vytapeto-
vanej stene. Najčastejšie to budú t2v.
„žily", ktoré sa nevypli. Môžu to bvť
aj pľuzgieriky, odlepené plochy pod
tapetou. Vznikajú alebo nedostatoč-
ným nanesením lepidla na prísluš-
nom mieste, alebo jeho vsiaknutím
do steny.,Tieto miesta poznáme tak,
že prstami ľahko prejdeme cez
podozrivé miesta. Ak na týchto
miestach tapeta odstáva, odlúpila sa
od omietky a držia ju len susedné
dobre prichytené plochy tapety.
Odstávajúce miesta: Ich opra-
va je najjednoduchšia. Plochým
štetcom natrieme všetky takéto
miesta a znova ich přihladíme
utierkou. Chybu tak dokonale od-
stránime.
Žily: Rôzne dlhé, vyduté žily
veľmi narúšajú celistvosť steny
a vystupujú veľmi zreteľne najmä pri
ich bočno,m osvetlení. Odstránime
ich tak, že žilu v prostriedku rozreže-
me žiletkou, uvoľnený papier ohne-
me na obidve strany, natrieme
obnažený rub lepidlom a opäť
přihladíme do roviny. Zvyšné le
pidlo, ktoré sa dostalo na povrch
tapety, zotrieme. Tak isto odstráni-
me aj pľuzgieriky.
Odlepené miesta: Ak usúdime,
že sa tapeta od omietky uvoľnila
natoľko, že by na stene prestala
držať, urobíme opravu. Veľmi účin-
nou pomôckou je injekčná striekač-
ka z plastickej látky, ktorú za malú
cenu dostaneme v každom obchode
so zdravotníckymi potrebami. Do
striekačky naberieme lepidlo, vpich-
neme do hornej časti miesta uvoľne-
nia tapety a vytlačíme tam celý
obsah injekčnej striekačky. Ak ide
o veľkú plochu, potom urobíme
niekoľko vpichov. Aby sa lepidlo
rozptýlilo na celú plochu, pod
tapetou roztláčame lepidlo dlaňou
cez tapetu. Po vyschnutí lepidla
tapeta dokonale drží aj na týchto
celkom neprístupných miestach.
Vpich injekčnej ihly nie je viditeľný.
Opravy poškodených miest
vytapetovanej steny
Jednou z predností tapetovania
je možnosť opráv akýchkoľvek po-
škodení tapetovanej plochy. Po
určitom čase sa totiž niektoré miesta
zašpinia, alebo poškodia tak, že sa
nedajú vyčistit zvyčajným odporú-
čaným umytím alebo utretím. Tak
isto možno vymeniťznečistené mies-
ta exponovaných plôch, např. okolo
vypínačov, kľučiek, pri dverách, nad
výparníkmi chladničiek a radiátormi.
Na takéto prípady je dobre uschovať
zvyšnú časť tapiet.
Opravy potom robíme celkom
jednoducho tak, že opravované
miesto prelepíme odstřihnutým ku-
som (nepravidelným kusom) tapety
potrebnej veľkosti, ktorú umiestime
tak, aby splynula s vytlačeným
motívom tapety. Oprava sa teda dá
urobiť hneď a dokonale.
VÁCLAV R1PPL

RECULACE PRÍVODU VZDUCHU DO KRBU

Schematické uspořádáni krbu a kanálu
1 — kanál z dutých cihel; 2 — vrstva škvárobetonu;
3 — podlaha; 4 — plech; 5 — rošt; 6 — prostor pro
ohřiváni vzduchu; 7 — regulační klapka
Chcete, aby se teplo od krbu šířilo rovnoměrně po celé
místnosti a aby vzduch zůstával stále čistý? Prohlédněte
si dobře obrázek, ze kterého je zřejmé, jak toho do-
sáhnout.
Zadní a spodní část krbu zhotovíme z plechu 4, o kte-
rý se ohřívá čistý vzduch přiváděný zvenku kanály 1 pod
podlahou. Přirozeným tahem komína je z místnosti
odsáván znečištěný vzduch a zároveň nasáván ohřátý
čistý vzduch. V místě přívodu vzduchu zvenku musíme
umístit regulační klapku 7, abychom zamezili přívod
studeného vzduchu v období, kdy netopíme. Další
regulační klapku umístíme v místnosti, abychom mohli
regulovat přívod teplého vzduchu.
Konstrukce klapek může být různá, použijeme např.
žaluzií, šoupátka apod. Kanály zhotovíme nejlépe
z jedné nebo dvou řad dutých cihel (hurdisek).
Tato úprava krbu se mi velmi osvědčila; v místnosti
mám opravdu teplo a stále čistý vzduch.
VOJTĚCH HAIS

30
 LAMPIČKA K ŠICÍMU STROJI
Nové šicí stroje pro domácnost mají
osvětlení při šití zabudováno přímo
v krytu hlavy stroje nad jehlou
a patkou. Starší šicí stroje toto
praktické osvětlení nemají, i když je
velmi potřebné. Spraví to jednodu-
chá a nenáročná lampička, která
zcela splňuje nejen požadavky
u šicího stroje, ale najde použití,
když se právě nešije, i jinde v bytě.

Má tvar dolů obráceného ,,čibu-

ku" v jehož hlavičce je žárovka typu
mignon, přiléhající k hlavě šicího
stroje. Troubel tohoto „ č i b u k u " je
položena shora na rameno stroje
a provrtaným otvorem na konci je
navlečena na kolík, na který se
nasazují cívky s nití. Troubelí je pak
protažena šňůra.

POSTUP PRÁCE

31
 ležely v ose trubky a označíme
rysovací jehlou na trubce jejich
středy.
V označených místech provrtáme
3,5 mm díry. Na hořejší stěně trubky
díry rozšíříme tak, aby jimi prošly
hlavičky šroubků 8 (M3/15) a skry-
ly se v dutině trubky. Uprostřed mezi
těmito rozšířenými otvory na horní
stěně trubky provrtáme díru
0 2,5 mm, kam později přijde
zašroubovat šroubek 7 (M3/5),
který si vyřízne závit do poměrně
měkké hliníkové stěny trubky sám
a bude připevňovat kryt 4 (kruhová
destička 0 40 mm z hliníkového
plechu tloušťky 0,5 mm). V těchže
místech, ale na bocích trubky provr-
táme díry 0 4,5, kudy vytáhneme
na každou stranu jeden pramínek
rozděleného konce šňůry 6.
Stínidlo 2 zhotovíme z novoduro-
vé trubky 0 50><2 asi 110 mm
dlouhé, ostré hrany lehce srazíme
a zabrousíme. Potom trubku nasu-
neme na zahnutý, zcela zploštělý
konec trubky 1 do polohy, jakou asi
MAKETA HUSITSKEJ HÚFNICE
Bola základným typom poľných
Husitských diel. Hlaveň mala prie-
mer 1 50 až 250 mm, bola kovaná
z pozdĺžnych prútov ovinutých ra-
dom priečnych prstencov. Z húfnice
sa vystreľovali kamenné gule.
Podľa E. Wagnera (Kroje, zbroj
a zbraně předhusitské a husitské,
32
bude přibližně definitivně zaujímat
a pro napolozploštělou část hliníko-
vé trubky 1, která prochází přes
protější okraj novodurové trubky 2,
si označíme zářez pro její zapuštění.
V okraji stínidla pak vyřízneme do
hloubky 15 až 20 mm vybrání;
trubka 1 pak do něj zapadne. Takto
zhruba sestavenou lampičku přidrží-
me v budoucí poloze u hlavy šicího
stroje, odměříme délku hliníkové
trubičky 1 k bližšímu kovovému
kolíku na cívky nití na šicím stroji
a asi 15 mm za kolíkem zbytek
trubičky odřízneme. Šňůru provlék-
neme trubkou 1, připevníme k bake-
litové objímce 3 a objímku pomocí
šroubků 8 a matic 9 připevníme
k trubce 1. Asi 20 mm před kolíkem
uděláme na odvráceném boku tru-
bičky díru 5 mm pro šňůru.
Potom nasuneme stínidlo 2, nyní
již přesně do polohy, jakou bude
zaujímat, a podle délky zcela zploš-
tělého, kolmo zahnutého konce
raménka si označíme rysovací jeh-
lou nebo tužkou středy děr 4,5 mm
Naše vojsko 1953) zachovala sa
húfnica, ktorej maketu opisujeme,
vo Viedenskom arzenáli.
Najprv vyrežeme lupienkovou píl-
kou z tvrdého dreva obidve kolesá.
Na obvod kolies pripevníme malými
klinčekmi obruče 9, a to tak, aby
pro dva nad sebou umístěné pří-
chytné šroubky 10 (M4/10),
otvory provrtáme a stinidlo opět
nasadíme do budoucí polohy
a rysovací jehlou označíme díry na
trubce 1 a vyvrtáme je. Závity si
šroubky vyříznou samy.
Stínidlo vylepíme hliníkovou fólií
lepidlem na gumu a definitivně ho
připevníme. Víkem 4 pak zakryjeme
všechny vrtané otvory a montáž.
Přesto však zůstává mezi tímto
kruhovým krytem a stěnou stínidla
volné mezikruží asi 2,5 •mm, aby
tudy mohl proudit vzduch. Nakonec
našroubujeme žárovku 5 a lampička
je hotová. Pro zhášení a rozsvěcová-
ní použijeme mezišňůrového vypí-
nače.
Lampičku lze otáčet kolem cívko-
vého kolíku, a tím je využita v celém
pracovním prostoru kolem šicího
stroje, můžeme ji i sejmout a posví-
tit si na zem. Po nasazení na vhodně
upravený kolík ji lze použít i kdekoliv
jinde.
JOSEF DUŠEK
klinček smeroval vždy do bahra.
Ďalej vyrobíme os (nápravu) 3, na
obidva konce pripevníme pásiky 14.
Hriadeľ kolies 8 zhotovíme zo
skrutky s odrezanou hlavou. Otvory
0 3 mm vyvŕtané v osi 3 natrieme
lepidlom a hriadeľ do nich narazíme.
Po zaschnutí lepidla nasunieme na
 Rozpis materiálu

hriadeľ z obidvoch strán kolesá 1,

potom krúžky 7 a nakoniec pritiah-
neme maticou. Proti spätnému otá-
čaniu a vyskrutkovaniu natrieme
závity vopred lepidlom. V lafete 2
musíme vyvŕtať priechodný obdĺžni-
kový otvor na námerný roh 5
a vydlabat drážku na hlaveň 13.
Zospodu lafety pripevníme malými
klinčekmi strmeň 6 vo vzdialenosti
asi 27 mm od širšieho konca. Na
koniec lafety pripevníme oko 10
(vyrobené zo závlačky), ku ktorému
pripevníme retiazku 11 a kolík 12. mocou pásikov 16 tak, že prvý pásik vé súčiastky (okrem hlavne) nala-
Teraz zhotovíme oje 4; na jeden je od širšieho konca hlavne vzdiale- kujeme čiernym lakom.
koniec oja prilepíme a klinčekom ný 15 mm, druhý pásik 22 mm od FRANTIŠEK SOVA
zabezpečíme priečny držiak a pri- prvého. Lafetu umiestnime do stre
pevníme viazacie oko 10, druhý du osi, po obidvoch bokoch lafety
koniec okujeme mosadzným ple- priložíme trojuholníkové vzpery 17
chom 18. Otvor na námerný roh 5 a všetko priglejíme k osi. Oje
zvŕtame s otvorom v lafete. priložíme zospodu k lafete tak, že
Do otvoru vsadíme námerný roh námerný roh prevlečieme otvorom
5 a jeho polohu zabezpečíme malým v lafete, okovaný koniec vložíme do
klinčekom. Z liatiny alebo ocele strmeňa 6 a pripevníme nitom 15,
vyrobíme hlaveň 13, a tak máme ktorého obidva konce rozklepeme.
všetky hlavné súčiastky hotové Teraz zostáva iba delo povrchovo
a môžeme zmontovať delo. upraviť: drevené súčiastky namorí
Hlaveň pripevníme k lafete po- me hnedým moridlom, všetky kovo-

33
 KONICKY
AUTOCAMPINGOVÁ KUCHYNĚ
Kdo často táboří se stanem ví, jak je
nepříjemné vždy před odjezdem
připravovat kuchyňské potřeby
a suroviny k vaření. Proto jsem si
udělal kuchyňku, ve které je trvale
vše na svém místě a kdykoliv připra-
vené k odjezdu. Zároveň má tato
kuchyňka další výhodu v tom, že
vaření je pohodlné — je dostatek
odkládací plochy a potraviny jsou
chráněny před lezoucím hmyzem.
A chceme-li si něco uvařit během
cesty, stačí otevřít víko zavazadlo-
vého prostoru; vyjímám pouze vařič,
protože pod zavazadlovým prosto-
rem je nádrž s benzínem.
Kuchyňka je zhotovena na míru
zavazadlového prostoru vozidla
Š 100. Pro jiná vozidla je nutno její
rozměry upravit, abychom co najlé-
pe využili daný prostor.
Kuchyňka se skládá z několika
samostatných částí: horní skříňky 1,
dolní skříňky 2 a podstavce, který lze
také rozložit na jednotlivé součásti:
desku 3, polici 4 a nohy — horní 5
a dolní 6. Vyrobena je převážné
z překližky způsobem, který vyžadu-
je minimální vybavení dílny.
Nejdříve si opatříme jednotlivé
kusy nádobí a další věci, které
chceme vozit s sebou. V mém
případě to je
HORNÍ SKŘÍŇKA 1
a) Levá horní zásuvka 7 — čtyři
kořenky z umělé hmoty (47 x 47 «
60 mm), ve volném prostoru
vlevo jsou náhradní díly a nářadí
k vařiči ap.
b) Levá dolní zásuvka 8 —
příbory, vařečka, nože ap.
34
c) Pravá zásuvKa 9 — čtyři lahve
z umělé hmoty (ocet, olej ap.)
rozměrů zhruba 100 x 40><180 mm
Kelímky, zakrývající šroubový uzá-
věr, dodávané s lahvemi jsem ne-
použil.
e) Zadní prostor s odklopnými
dvířky — čtyři krabice z umělé
hmoty o obsahu 11 00 cm 3 , rozměrů
105 x 105 x 1 50 mm. Jsou určeny na
mouku, krupici, strouhanku a po-
dobné potraviny.
f) Vařič Palavan.
DOLNÍ SKŘÍŇKA 2
a) Levá zásuvka 10 — turistická
souprava Táborák ( 1 1 5 , — Kčs),
prkénko, tři hrníčky z umělé hmoty
a dvě soupravy kelímků po pěti
kusech z umělé hmoty.
b) Pravá zásuvka 10 — litrový
plecháček, krabice z umělé hmoty
o obsahu 500 ccm s cukrem, ploché
kombinované struhadlo, mlýnek na
kávu.
c) Pod krycí deskou 2g jsou
gumou přichyceny čtyři talíře
z umělé hmoty.
Volný prostor v jednotlivých zá-
suvkách dolní skříňky (u horní
žádný není) je vyplněn dalšími
potřebami např. polévky v sáčku,
káva, malcao ap.
Máme-li vše připravené a pro-
myšlené, začneme s vlastní stavbou.
Nařežeme jednotlivé díly skřínek,
začistíme a nasucho sesadíme;
drobné vadv opravíme. U zadních
výklopných dvířek 1c a výplní li a 1 j
musíme před montáží upravit výřezy
a zádlaby pro závěsy a magnetické
zámky. Potom styčné plochy potře-
IMa obrázku vlevo složená kuchyňka
v zavazadlovém prostoru Š 100. Na-
hoře podstavec ve složeném a roz-
loženém stavu a celá rozložená ku-
chyňka ze zadní strany se zavřeným
prostorem na mouku, rýži ap.
me lepidlem (osvědčilo se mi lepidlo
Herkules), sesadíme a přibijeme Rozpiska materiálu
několika drobnými hřebíčky s malou
hlavou. Lepidlo necháme řádně
zaschnout, nejlépe do druhého dne.
Potom spoje začistíme. Máme-li
takto zhotovené skříňky, začneme
obdobně s výrobou zásuvek. Nedo-
poručuji je dělat dříve, neboť by se
mohlo stát, že nepůjdou zasunout
nebo budou volné. U všech dilú
dbáme na přesnost a pravoúhlost.

35
 Na obrázcích odshora kuchyňka
v rozloženém stavu ze strany ob-
sluhy a z vnějši a vnitřní strany
s otevřenými zásuvkami.

což se nám vyplatí při sestavováni.

Domníváme se, že podrobný po-
pis výroby je zbytečný/ neboť každý

36
 bude dělat skříňky podle svých
zkušeností a možností. Vše potřebné
je vidět z výkresů a fotografií,
detailní rozměry jednotlivých sou-
částí jsou uvedeny v rozpisce.
Jednotlivé věci jsou v dolní
skříňce upevněny prádlovou gumou
šíře cca 15 mm. Guma připevňující
hrníčky, kelímky ap. je přibita přímo-
k zásuvce. Talíře jsou připevněny
gumou křížem; jedna guma je přibita
napevno, druhá jen na jedné straně;
na druhý konec této gumy je přišit
krejčovský háček, haklička je přibita
k desce. Obdobně je upevněna
i jídelní souprava.
Rám 2d i plechy magnetických
zámků jsou připevněny šroubky M3
se zapuštěnou hlavou, kterou do
překližky zamáčkneme a potom
zatmelíme.
Úchyty zásuvek koupíme buď
hotové nebo si je zhotovíme
z vhodného uzávěru (např. od zubní
pasty) tak, že do něj zalijeme
dentakrylem šŕqubek M3. Po za-
tvrdnutí začistíme a máme úchyt
hotový.
Povrchová úprava bude asi u kaž-
dého jiná; já jsem všechny díly
začistil jemným skelným papírem
a natřel čtyřmi nátěry bezbarvým
lakem až na zásuvky; zadní odklop-
ná dvířka a horní pruh dolní skříňky
jsem natřel dvěma nátěry hráškově
zelenou barvou. Tímto nátěrem jsem
zakryl zatmelené hlavy šroubů.
Při sestavování kuchyňky postu-
pujeme tak, že do návarků vrchní
desky 3 našroubujeme horní nohy
5; k nim pak přišroubujeme dolní 6,
na které jsme předem navlékli
rozloženou polici 4. Tím máme
sestaven podstavec. Do podstavce
vložíme dolní skříňku 2, krycí
desky 2f a 2g sejmeme z čepů 2e,
otočíme v rovině o 180 a znovu
nasadíme na vodicí čepy a zatížíme
horní skříňkou 1. Tím přibudnou
další dvě odkládací plochy. Nako- Drobný materiál:
nec odklopíme zadní dvířka 1c Šrouby M3 se zapuštěnou hlavou, matice M3 a M5, kolářské hřebíčky, podložky pro M3
a kuchyňka je připravena k použití. a M5, guma, krejčovské háčky s hakličkami (ke kalhotám, v textilní galanterii), lepidle
Herkules. .yPŕ,-'; <•.;.•> ijvtiä :• •••
VLADIMÍR BERÁNEK

STROJČEK NA SIATIE SEMIEN

<«!l*ŕ»Y3Í '-' t f ' A i C ••!(•

Medzi čitateľmi zborníka sú aj záhradkári. Tí budú mať
iste radosť zo strojčeka, ktorý je napodobeninou
strojčeka vyrábaného v NDR. Je určený na sejbu
všetkých zeleninových a repných semien, umožňuje
zvoliť ľubovoľnú šírku riadka — podľa potrieb
pestovateľa, tak isto aj spôsob sejby — jednotlivé
semená alebo štipky.
POSTUP PRACE
Z oceľového plechu hrúbky 0,8 až 1 mm vystrihneme
presne podľa výkresu rozvinutý tvar telesa násypky 1.
Budeme potrebovať dvanásť násypiek, dve z nich —•
krajné — vystrihneme s pridaním na boky (na výkrese
nakreslené čiarkované). Ostrie násypiek vyrovnáme
a násypky přehneme v osi A T- A cez guľatinu na šírku
12 mm. Hornú časť násypiek vychýlime v osi B — B na
bohy na šírku 59 mm. Do násypiek vyvŕtame otvory
0 18 mm.
Os 2 zhotovíme z mosadznej tyče 0 18 mm. Na osi
rozmeriame umiestnenie násypiek vo vzdialenosti 59
mm; rozmeranie kontrolujeme aj podľa násypiek, aby sa
prípadné nepresnosti neprejavili vo funkcii strojčeka. Na
vymeraných miestach urobíme po obvode osi jamky,

37
Strojček na siatie semien z prednej i zadnej strany alebo viac semien. Pod nastavovací uholník 6 priskrut-
a to tak, aby priemer vŕtania sa rovnal hĺbke jednotlivých kujeme ťažný uholník 1 1 , ku ktorému privaríme rúrku
jamiek. Počet týchto jamiek a ich priemer závisí od v) 1" . Do rúrky vložíme drevenú násadu
druhu semena; (např. na sejbu reďkovky je výhodné Príchytky 8, ktoré pridŕžajú stieracie kefky, aby sa
vyvŕtať vrtákom 0 4 mm šesť jamiek). Preto je vý- nepotočili, prispájkujeme z vnútornej strany k zadnému
hodné vyhĺbiť niekoľko radov s rôznym počtom a prie- krytu 4 až nakoniec, keď vidno miesto, kde sa majú
merom jamiek v osovej vzdialenosti asi 8 mm. Na os umiestniť, aby sa kefky dali nastavovať (v prípade
2 potom navlečieme násypky, vyrovnáme do roviny opotrebenia, pri zmene druhu semien a pod.).
a mäkkou spájkou (cínom) spájame styčné hrany. JOSEF KOŠNAR
Potom prispájkujeme zadný kryt 4 a predný kryt 5.
Výrezy predného krytu zapadnú medzi telesá násypiek; Rozpis materiálu
musíme ich zohnúť až tesne nad os. Vyskúšame, či sa
os 2 ľahko otáča v otvoroch 0 18 mm v telesách
násypiek; väčšinou treba hriadeľ zabrúsiť pomocou
pemzy alebo šmirglového prášku v oleji. Poháňacie
kolieska 3 zhotovíme z dvoch oceľových rúrok a plechu.
Aby sa hriadeľ ľahko otáčal v kyprej pôde, narazíme po
obvode koliesok dva rady klincov 13, na ktoré musíme
v kolieskach vyvŕtať otvory 0 6 mm. Na hriadeľ
prichytíme kolieska skrutkami 12.
Veľmi starostlivo musíme vyrobiť trecie kefky. Do
rúrky 10 vložíme z jednej strany skrutku 9 a prispajkuje-
me ju, z druhej strany zasunieme alebo vlásie a zalepíme
ho, alebo oceľové štetce a prispájkujeme ich. Konce
kefiek zohneme (ako vidno z výkresu zostavy) tak, aby
vlásie pružilo a os unášala skutočne len jedno semeno.
Na zadný kryt 4 priskrutkujeme skrutkami M6
nastavovací uholník 6. Do vybratia šírky 8 mm
zasunieme matice 7, ktoré slúžia na posúvanie kefiek
smerom k osi alebo od nej; tým sa umožní siať mene;

38
850

39
 PLETACÍ STROJ PRO DĚTI

Vidí -1 i dcerka maminKu plést na vypadnutí. Držák pružin 6 svrtáme kroužky a popřípadě připevníme
pletacím stroji, dostane brzy chuť se zadním plechem 5 a upevníme do pásek plechu (na výkrese naznače-
skusit to také. Chtě! jsem své dcerce něj pružinky 22 pomocí drátku 1 9 ; no čerchovaně) pro počítadlo, které
udělat radost a tak jsem vyrobil malý držák přišroubujeme a pružiny spojí- bychom svrtali až při konečné
pletací strojek. Od normálního ple- me s lamelami. montáži. Nyní svrtáme přední krycí
tacího stroje se malý strojek liší Krycí plech dna 7 svrtáme s držá- plech 4, do kterého vypilujeme dva
zjednodušenou konstrukcí dráhy kem dna 8, nalepíme gumové obdélníkové otvory pro svěrky 9,
běžce — dráha 12 není pohyblivá
— a tím, že je provoz trvale nastaven
na jednu tloušťku vlny. Strojek by
šel také upravit tak, že by se na Rozpiska materiálu
základní těleso běžce našroubovaly
dvěma šrouby různě dlouhé pásky,
které by odpovídaly tloušťce vlny.
Stavba není tak složitá; základ
strojku — dvě střední vodítka D-
1 80 — si můžeme objednat v Mag-
netu Pardubice, a tak trochu práce
za to stojí; vytvoříme dítěti praktic-
kou hračku, která ho nejen zabaví,
ale vychovává ke zručnosti.
Cena strojku (bez práce) vyjde
asi na 2 3 0 , — Kčs bez počítadla
(s počítadlem asi na 3 5 0 , — Kčs).

POSTUP PRÁCE
Jednotlivé součásti jednak podle
výkresů sami zhotovíme, jednak
zakoupíme. Při montáži postupuje-
me takto:

Pevná část strojku: Na zadní

spojovací plech 5 položíme dvě
vodítka 24 (viz kóta 9 mm) a svrtá-
me s předvrtanými otvory. Přiložíme
vodicí lišty 3 a opět svrtáme s vodít-
ky. Po této úpravě vložíme do
vodítek jehly 21 a všechny tří
součásti (3, 5 a 24} napevno
sešroubujeme.
Z boků přiložíme bočnice 1 a svr-
táme s vodícími lištami 3. Před
sešroubováním vložíme distanční
trubičky 16.
Do vodítek vložíme zakoupené
lamely 20 a drátem 18 zajistíme proti

40
41
42
ZALEPIT DENTACRYLEM

43
jimiž strojek upevňujeme na pracov-
ní stůl.
Po sestavení dna a vík 2 máme
pevnou část strojku připravenu.
Pohyblivá část strojku: Na
základové těleso běžce 10 přišrou-
bujeme držáky kartáče 14 a vlastní
kartáč 13 (žíně kartáče upevníme do
plechu dentacrylem). Drát držáku
kartáče později vytvarujeme tak, aby
se štětiny dotýkaly jehel i lamel.
Běžec 11 svrtáme s dráhami běžce
1 2 ; dráhy jsou tři: jedna má otvor
0 4,5 umístěný tak, jak je
značeno na výkrese, druhá, prost-
ředni, je bez otvoru a poslední m,i
otvor 0 4,5 zrcadlově obrace
ný proti první. Vzdálenosti upravíme
tak, jak naznačuje detail dráhy 12,
šrouby pečlivě zapilujeme a třecí
plochy u dráhy vyleštíme. Připraví-
me držadlo běžce 15, které můžeme
vyřezat z pertinaxu či dřeva, pří-
padně odlít z dentacrylu a vše
svrtáme.
Strojek vyzkoušíme a je-li to
nutné, upravíme výšku běžce 11
(nesmí dřít o vodítko, vůle má být
asi 0,5 mm až 1 mm), přihneme
nebo rozšíříme základní těleso běžce
10 ve vodicích lištách 3 (musí jít
lehce), vyleštime a připadne > při
hneme plochy na základním tě-
lese 10 (při pletení se po něm třou
lamely), seřídíme vzdálenost a svr-
táme vlastní počítadlo.
Nakonec strojek rozebereme,
součásti vykytujeme (hlavně těleso
běžce 10), vybrousíme a natřeme
barevným lakem podle vlastního
uvážení. Strojek znovu složíme
a dítě si může začít hrát.
Pletení na strojku je velice jedno-
duché a úplně shodné s postupem
práce na jednolůžkových pletacích
strojích (např. Dopleta 180).
MILOSLAV VYDRA

OCHRANA PROJEKČNÍ ŽÁROVKY Stejný námět jako Vladimír Lis. ve sborníku č. 5/1973,
řeší jinou konstrukční variantou H. KEILWERTH ze So-
kolova. Do primárního obvodu napájecího transfor-
mátoru zařadil zásuvku 3 podle schématu zapojení na
"brázku vlevo. Je přišroubována zevnitř na přední č;ist
Krytu projektoru, takže se do ní dá zvenčí zasunout
vidlice 2 podle schématu na obrázku vpravo. V dvoupó
love vidlici 10 A-250 V typ 5536-2004 s postranním
vývodem je po odstraněni zemnícího doteku zamonto
ván tlačítkový spínač 1; k bočnímu vývodu je trubkou
připevněna objímka E14 (mignon). Funkci omezovací-
ho odporu tedy zastává žárovka 4 (220 V/40 W). Po
zachycení prvého proudového nárazu se ochranná
žárovka vyřadí sepnutím spínače.

44
 AUTO - MOTO
majitelů aut nechávat svá vozidla

DVOUPODLAŽNÍ GARÁŽ
volně stát venku, čímž vznikají na
vozidlech škody zvýšenou korozí
i krádežemi.
Navrhovaný způsob stavby
dvoupodlažních garáží pro rovinný
terén umožňuje umístit dvojnásob-
né množství vozidel na stejné ploše
než dosud, přičemž stavební nákla-
dy vztažené na jedno vozidlo jsou
nižší asi o 6000,— Kčs než při
stavbě dvou samostatných garáží
vedle sebe. Druhotné úspory vzni-
kají na investicích i údržbě, neboť
i příjezdové cesty se zkrátí na
polovinu.
Jak je ze schematického řezu
garáže zřejmé, jsou auta umístěna
nad sebou, přičemž spodní prostor
je mírně zapuštěn pod terén a horní
zdvižen na plošinku nad terénem.
Nájezd na horní plošinu umožňuje
nájezdový sklápěcí zdvihací můstek
z profilového plechu. Pohyblivá část
můstku A a B je otočná kolem
hřídele O. Na tomto hřídeli je po
straně namontováno protizávaží
Z vyrovnávající váhu můstku, takže
jeho ovládání je docela snadné
a rovná se síle 30 N. Aby se
pohyblivá část můstku vešla ve
zvednuté poloze do garáže, je ještě
část B sklopná okolo osy OP nad
část A. Žlaby můstku jsou vyloženy
pororoštem. Okraje žlabů nájezdo-
vého můstku jsou zdviženy dřevě-
nými lištami dle typu vozidla. Horní
plošina je nepropustná a je přístup-
ná plechovými schody se zábradlím,
umístěnými vedle nájezdového
můstku.
Nájezdový můstek je zkonstruo-
ván pro všechna běžná vozidla od
Trabanta až po Volhu a Tatru 603.
Pevnostně je počítán pro hmotnost
vozidla do 2000 kg. Jak pevná, tak
pohyblivá část můstku se skládá
vždy ze dvojice žlabů;pro každé kolo
jeden. Je svařena z ocelových
nosníků tvaru I, U a Z. Nájezdový
můstek je uložen na dvou příčných
nosnících I číslo 14 a U číslo 14.
Jsou pevně zakotveny do stěn
garáže, které musí být proto ve
spodní části nejméně 30 cm tlusté.
Na těchto příčných nosnících jsou
uloženy dva podélníky z úhelníků
4 0 x 4 0 * 5 , které ohraničují z vnější
strany pevnou část obou nájezdo-
vých žlabů. Na stojkách z úhelníků
4 0 x 4 0 x 5 jsou nahoře privarený
příčné nosníky U číslo 6,b, které
spojují navzájem oba žlaby. Na
koncích těchto nosníků jsou pak
Počet automobilu lychlu vmistii yiiia/ovam. V/hiuilum privarený vlastní konstrukce žlabů,
v celém světě, tedy i v ČSSR. Tím k nedostatku vhodných ploch na skládající se ze dvou dvojic úhelníků
současně vzrůstají i požadavky na stavbu garáží je však nuceno mnoho

45
46
47
7 0 x 7 0 x 8, mezi které je přivařen
rošt. Na konec žlabů pevného
můstku umísťujeme přestavitelnou
zarážku.
Pohyblivé části můstku se otáčí
okolo osy, která je z kruhové oceli
0 30 mm (řez C-C). Na této
ose jsou po straně můstku upevněny
dvě vyvažovači páky z oceli 60 x 10 s
protizávažím z oceli 0 3OO><1O,
(řez B-B).
ZARIADENIE NA PREPRAVU VELKÝCH PR FLIAŠ
Pri používaní domácich spotrebičov
na propán-bután je výhodné kupo-
vať plyn vo fľašiach s najväčším
obsahom — konkrétne 33 litrov.
Nakladanie a vykladanie fľaše tejto
veľkosti do osobného automobilu je
však ťažké aj pre dvoch ľudí,
nehovoriac o možnosti poškodenia
čalúnenia a pod. Skonštruoval som
si preto zariadenie, s ktorým naložím
a vyložím fľašu ľahko aj sám.
Zariadenie je ľahké, dá sa jednodu-
cho vyrobiť a uskladňovať — po
preprave sa zavesi na stenu garáže.
Pri preprave fľaše postupujem
Obr. 1
Obr. 3
48
Konstrukce pohyblivé části se
skladá ze dvou dvojic podélných
nosníků tvaru Z 70 x 40 x 4, spoje-
ných příčníky z úhelníků 40x40x5.
Sklápění obou pohyblivých částí je
zřejmé z det. A.
Vlastní stavbou se nezabýváme,
protože ji lze provést různými způ-
soby; nejvhodnější je postavit stěny
takto:
1. Predné sedadlo spolujazdca po-
suniem dopredu a sklopím operadlo
do polohy na spanie.
2. Na pravé zadné sedadlo a sklope-
né predné položím pokrývku a na ňu
prepravné zariadenie (obr. 1).
3. Vozík posuniem k zadným dve-
rám a sklopím ho, položím naň vrch
naklonenej fľaše a zabezpečím ho
pásikom (obr. 2).
4. Fľašu zdvihnem za dno (vozík sa
sklopí) a miernym tlakom posúvam
vozík po koľajničkách do prednej
časti automobilu (obr. 3).
Obr. 2
Obr. 4
z tvárnic a strop ze stropních desek
uložených na nosnících. Meziploši-
na může být také ze stropních
tvárnic, protože váha auta je zachy-
cena ocelovou konstrukcí do stěn.
Při stavbě dvougaráže musíme jen
dodržet tyto rozměry: minimální
světlá šířka 285 cm, minimální světlá
délka 637,5 cm a minimální celková
světlá výška 424 cm.
MIROSLAV ŠLEZINGER
5. Spodok fľaše položím medzi rúr-
ky — koľajničky, pripevním bezpeč-
nostným pásom spolujazdca
a medzi vozík a nosný uholník
zasuniem drevený klin, aby fľaša pri
prudkom zabrzdení nenarazila na
prístrojovú dosku. Takto je fľaša
pripravená na prepravu (obr. 4).
Pri vykladaní fľaše postupujem
opačne.
Zariadenie používam v automobi-
le Š 1000 MB; môže sa však použiť
v každom vozidle s deleným pred-
ným operadlom a lôžkovou úpra-
vou.
Rozpis materiálu

49
Pohľad z ľavého boka (voza) na odklopené zariadenie
POSTUP VÝROBY
Najskôr zvaríme z rúrok 1, uholní-
kov 2 a podložiek 3 nosný rám. Ďalej
zhotovíme štyri strmene 4, vložíme
do nich rolne 5 a spojíme čapmi 6,
ktoré na obidvoch koncoch rozkle-
peme. Na rovnú plochu položíme
plech vozíka 8, na plech položíme
strmene s rúrkami nahor a do rolní
položíme rúrky nosného rámu. Str-
ÚPRAVA INTERVALOVÉHO SPÍNAČE
Vel ké výhody intervalového spínače
stěračů oceníme při jízdě v mírném
dešti, mrholení, za mlhy a pod.
Intervalový spínač PAL 443 853
082 057, který dostaneme v prodej-
nách Mototechny za 3 9 0 , — Kčs, je
však určen pro elektrické stěrače
spojené trvale s + pólem (MB 1000,
Š 100 ap.). Pro vozy DACIA 1300,
F 1 25 P apod., mající stěrače trvale
spojené s mínus pólem, nelze spína-
če bez úpravy použít. Potřebné
úpravy a celkové zapojení do obvo-
du ovládaní stěračového motorku je
znázorněno na obrázcích. Jednodu-
chá úprava samotného intervalové-
ho spínače spočívá v tom, že
přerušíme spojení elektronického
klopného obvodu s kontaktním
systémem relé a kostru elektronic-
kého obvodu (záporný pól) vyvede-
me samostatným vodičem (obr. 1).
Tato úprava umožňuje připojit inter-
valový spínač jak na stěrače s trvale
spojeným plus pólem (Š 100, MB
1 000 apod.) tak i na stěrače s trvale
připojenou kostrou (DACIA 1300,
F 125 P apod.).
Při úpravě postupujeme násle-
dovne: Sejmeme pružný upevňova-
cí třmen, který spojuje mechanicky
elektronickou část s kontaktním
přepínačem. Opatrně odejmeme
50
Pohľad z pravého boka (voza) na sklopené zariadenie
mene privaríme k piechu vozíka.
Takto ľahko dosiahneme súosovosť.
Po privarení strmeňov k podložke
prevlečieme cez jednu z rúrok
1 vodiace oká 7 a privaríme. Nosné
oká nesmú byť veľmi voľné, inak
roľňa z rúrky vyskakuje.
Podľa PB fľaše zohneme lôžko 9,
kopce necháme mierne roztvorené
K lôžku privaríme držiak lO.Vnútor
nú plochu lôžka vyložíme gumou 14
kryt elektronické části a podle obr.
2 rozpojíme pájený spoj mezi pra-
covním kontaktem C a plošným
spojem na destičce. Na plošný spoj
připájíme nový vodič V, celý spínač
opět smontujeme a úprava je hoto-
vá.
Takto upravený intervalový spí-
nač zapojíme podle obr. 3 do
obvodu ovládání stěračového mo-
torku u DACIE 1300, resp. podle
obr. 4 u F 125 P. Pro připojení
použijeme bezšroubových dutinek
č. 5 podle normy ČSN 30 44 96,
které prodává Mototechna. Před
zapojováním nezapomeňte vyjmout
příslušnou pojistku a před uvedením
do chodu pečlivě zkontrolovat
správnost zapojení, neboť změna
polarity, a to i na krátkou dobu, by
měla za následek zničeni elektro-
nické části přepínače. Vhodné
místo pro upevnění intervalového
spínače na palubní desce vozu
DACIA 1 300 je vpravo od původní-
ho spínače.
Výše popsané zapojení umožňuje
nezávislé spínaní stěračového mo-
torku oběma spínači bez nebezpečí
poškození kterékoliv části obvodu
v případě současného sepnutí spí-
načů.
U vozu F 125 P doporučuji
a pnnitujeme nitmi 17. Na obidva
konce lôžka prichytíme pásiky 15.
Do držiaka 10 aj do plechu vozíka
8 vyvŕtame otvor 0 12.5 mm.
Navzájom voľne zoskrutkujeme. Na
podložky nosného rámu 3 priskrut-
kujeme drevené podložky 16. Po-
klepáním na podložku 3 upravíme
sklon drevenej dosky tak, aby do-
sadla celou plochou na sedadlo.
OLDŘICH ZELENKA
zapínat trvalý chod stěračů pouze
pomocí původního spínače. Při
zapnutí trvalého chodu stěrače po-
mocí intervalového spínače zůstává
paralelně ke kotvě zapojen odpor
BR, sloužící původně ke zpomalení
doběhu motorku po vypnutí. Moto-
rek by měl v tomto případe nižší
otáčky; a nemám ověřeno, zda od-
por a sériové budicí vinutí jsou di-
menzovány tak, aby tento režim
chodu trvale snesly.
ING. ANTONÍN RŮŽIČKA
Poznámka: Intervalový spínač má
ještě kontakt spínaný tlakem na
ovládací knoflík, který lze využít pro
spínání případného elektronického
ostřikovače. Tlačítko spíná kontakty
O-3 v polohách T, O a I; kontakty
O-Z v polohách přepínače II a I I I .
(Kontakt O není na obrázcích
zakreslen). U vozu DACIA 1300,
resp. F 1 25 P se motorek ostřikova-
če zapojí tak, že záporný pól
motorku se připojí přímo na kostru
a kladný pól se připojí na plochý
konektorový kolík O. Ostřikovač
běží po dobu stisknutí tlačítka,
v polohách T, O a I trvale a v polo-
hách II a I I I jen po dobu běhu
stěračů.
wt
TESTOVACÍ SOUPRAVA
Ne zrovna nejlepší zkušenosti
s autoopravnami mne přivedly ke
snaze udělat si na autě co nejvíc sám
Za léta tak vznikl celý soubor
přípravků, se kterými je možno
předejít v zárodku závadám, znát
všechny parametry motoru a tím
šetřit nejen benzín, ale i nákladné
opravy, které se vyklubou z malič-
kostí. Časem tak vznikl servisní
vozíček, jehož najzajímavější části
dále popisuji.
Pokud si ještě koupíte přístroj
PU-140, klešťový ampérmetr, sou-
pravu na měření hustoty elektrolytu
akumulátoru a hustoty fridexu, bu-
dete mít kolekci přístrojů, která pro
běžnou péči o automobil úplně
stačí.
MĚŘIČ KOMPRESE
Již několikrát byl popsán měřič
komprese. Protože však byl výrobně
poměrně složitý, popíšeme stručně
jednoduchý měřič a hlavně práci
s ním. Na jeho výrobu potřebujeme:
Kompletní ventilek 1 z automobilové
duše, starou svíčku 2 (čtrnáctku),
hadičku 4 od mazacího lisu MOÁ,
která se prodává jako náhradní díl za
Kčs 23,—, manometr 6 do patnácti
atmosfér, dvě matice 3 (M8><1)
a jednu matici 5 se závitem podle
manometru.
Ze staré svíčky vyrazíme porcelá-
nový izolátor a dovnitř na jeho místo
zaletujeme cínem automobilový
ventilek. Ostatní je již zjevné z obr.
1.
Práce s m ě ř i č e m : Z automobi-
lu vyšroubujeme všechny svičky.
Našroubujeme měřič komprese do
prvního válce. Pomocník sedne za
volant, sešlápne ,,plný plyn" a zač-
ne startovat. (Zapalování je rozpoje-
no — nebezpečí zničení cívky!)
Sledujeme ručičku na manometru
a po jejím ustálení přestaneme se
startováním. Zjištěná naměřená
hodnota není hodnota určující
kompresní poměr! Toto měřeni opa-
kujeme ve všech válcích. Pokud
máme na vzduchovém filtru najeto
víc než 5000 km, je vhodné jej před
měřením demontovat. Naměřené
hodnoty by se u dobrého motoru
v jednotlivých válcích neměly od
sebe lišit. Pokud v některém válci
naměříme méně nebo dokonce 0
Pa, je možno zjistit, kde je netěsnost.
Otvorem pro svíčku vstříkneme do
válce injekční stříkačkou asi 3 až
4 ccm motorového oleje, namontu-
jeme měřič komprese a měření
opakujeme. Pokud opět naměříme
menši hodnotu nebo 0 Pa, je jisté,
že únik je u ventilů nebo v hlavě.
Pokud při měření komprese ve válci
s olejem vzroste naměřená hodnota
až k hodnotě ostatních válců, je únik
dán závadou na kroužcích, pístu
nebo stěně válce.
Je samozřejmé, že po každém

Obr. 3. Práce s podtlakovým měřičem

A. Hodnota ukazatele při volnoběhu u zahřátého motoru
B. Rychlé otevřeni a zavřeni škrticí klapky karburátoru. Pistní kroužky a ventily v pořádku
C. Závada v karburátoru
D. Pozdní zapalováni nebo falešný vzduch v karburátoru. Závada v nastaveni ventilů nebo časováni
E. Při volnoběhu jako na obr. A. Rozkmit při zvýšených obrátkách. Vadná ventilová pružina
F. Rozkmit při volnoběhu při zvýšených otáčkách jako na obr. A. Vadná ventilová voditka
G. Rozkmit při volnobehu i při zvýšených otáčkách. Prasklá hlava válců nebo netěsni hlavy válců
H. Postupné přivírání škrtici klapky (sytiče) při zvýšených otáčkách motoru

52
vymontování měřiče komprese mu-
síme po měření provést tzv. „ o d -
fouknutí" zmáčknutím ventilku V.
2. M Ě Ř I Č PODTLAKOVÝ
Velmi důležité hodnoty o mo-
toru můžeme zjistit přístrojem, který
se napojuje na karburátor do míst,
kde je Vyveden podtlak — např.
do trubičky pro posilovač brzd ap
Hodnota tohoto podtlaku se měří
u zahřátého moloru při volnoběhu
a při zvýšených otáčkách. Podle
pohybu ručičky je možno podle
připojeného návodu identifikovat
závady v hlavě, motoru, ventilech
nebo karburátoru. Výroba přístroje
urin složitá (obr. 2). Manometr
do 0,1 MPa rozebereme a obrá-
tíme směr otáčení ručičky. Pře-
c('ichu|eme stupnici a na výstup-
ní otvor napojíme vhodnou hadičku.
Co umí tento měřič je jasné z obr. 3.
3. S T R O B O S K O P
Znát hodnotu předstihu u svého
motoru je stejné, jako vědět jakou
máte při chřipce teplotu. Teploměr
má jistě každý doma, ale předstih,
tedy okamžik zapálení směsi ve
spalovacím prostoru vzhledem
k poloze jednotlivých dílů motoru, je
možné nastavovat stroboskopem,
který je možno si jednoduše udělat.
Dnes je u nás řada automobilů, které
pro svůj motor potřebují benzin
super, ale vystačí i s benzinem
speciál při menším předstihu. Ně-
které moderní rozdělovače (jako
např. P-125 na automobil Žiguli)
mají jemné nastavování předstihu,
kterým je možno takřka okamžitě
změnit předstih dle druhu tankova-
ného benzinu. To ale vyžaduje znát
přesnou hodnotu předstihu a mít
tuto hodnotu na motoru přesně
nastavenou. Stroboskop s xenóno-
vou výbojkou je velmi drahý, tytéž
služby udělá i stroboskop s dout-
navkou, který je stejně přesný. Má
výhodu v jednoduché výrobě, ne-
musí mít vlastní napájení a jeho
poněkud menší, svítivost můžeme
zlepšit zastíněním nebo přivřením
kapoty.
Stejně výhodné je označení rysek
na řemenici a bloku motoru bílou
křídou. Stroboskop zapojíme do
série s první svíčkou (obr. 4) a za
volnoběžného chodu motoru otáčí-
me rozdělovačem tak, až se ryska na
řemenici stroboskopický zastaví
proti výrobcem určené rysce na
bloku motoru (obr. 5). Při výrobě
stroboskopu je možné použít skoro
libovolnou doutnavku; z více druhů
je lepší vybrat tu, která lépe svítí.
Výhodný je i malý druh stabilizátoru
napětí. Dále potřebujeme ještě asi
dva metrové kusy vysokonapěťo-
vých kabelů, které se používají ke
svíčkám, objímku a koncovky a při-
stroj je hotov. Ostatní je patrné
z fotografie (obr. 6 ) .
Pokud doplníte svoje vybavení
0 přístroj PU — 1 40, kterým můžete
přesně nastavit vzdálenost kontaktů
přerušovače (dělá se vždy jako první
před nastavením předstihu) budete
s výkonem svého motoru spokojeni,
což se projeví na spotřebě benzínu
1 na životnosti motoru.
ke svíčce č. 1
Obr. 4. Základni zapojeni strobo-
skopu
Obr. 5. Práce se stroboskopem
Obr. 6. Stroboskop
Obr. 7. Stupnice voltmetru (zelené
pole značeno čárkovaně, modré po-
le kostkované, červené pole bile,
černé pole černě)
4. A M P É R M E T R
Ampérmetry jsou běžně na trhu,
proto jenom několik málo připomí-
nek k nim. Ve výprodeji jsou
rozváděčové „deprézké" přístroje,
které mají vynikající vlastnosti a jsou
v cenách okolo 2 5 , — Kčs. Výroba
bočníku v takovému přístroji by
přesáhla rámec tohoto článku, ale
pro zkušeného radioamatéra je to
otázka chvilky. Rozsah do deseti
a třiceti ampér postačí. Spotřeba
vlastního měřidla je nepodstatná.
Velká stupnice, umožňující i na větší
vzdálenost dostatečně přesné čtení
na stupnici je velikou výhodou.
Při některých pracích na automo-
bilu, jako je např. nastavování
dobíjení baterie ap. je to přístroj
nepostradatelný.
5. V O L T M E T R
Přístroj, který by měl být ve
výbavě každého kutila — motoristy.
Pokud však vůči elektrice máte
nepřekonatelný odpor, požádejte
známého radioamatéra, aby vám
ocejchoval nebo vyrobil z měřidla
s predradným odporem automobilo-
vý voltmetr. V podstatě jde o jedno-
rozsahové měřidlo s měřicím rozsa-
hem do 15,5 V. Protože napětí pod
7 V nás nezajímají (pokud neměhme
úbytky napětí na spojích ap.) je
vhodné potlačit malá napětí do
7 V Zenerovou diodou, a tím tzv.
elektricky roztáhnout stupnici
Stupnice by měla vypadat jako na
obr. 7.
Práce s voltmetrem: Po připo-
jení voltmetru na palubní elektrický
rozvod by měl voltmetr u dobré
baterie ukazovat do červeného pole.
Po delší jízdě (nebo se zcela novou
a nabitou baterií) by měla ručička
přístroje ukazovat do modrého pole.
Nyní nastartujeme motor. Při starto-
vání by měla ručička přístroje uka-
zovat do černého pole. Klesá -li níže,
je závada ve startéru (zadřené
ložisko ap.) nebo je již baterie slabá.
Ihned po nastartování a nepatrně
zvýšeném volnoběhu by přístroj měl
ukazovat do zeleného pole. Neměl
by překročit hodnotu zeleného pole
— tedy 1 5,5 V. Tím máme kontrolu,
že dynamo dokonale dobíjí baterii.
Je-li motor delší dobu v klidu
a klesá -1 i ručička do oblasti mezi
červené a černé pole na stupnici, je
nutně baterii dobit. Zvláště v zimě
by baterie v takovémto stavu nejen
že nebyla schopna nastartovat mo-
tor, ale mohla by i zmrznout!
Pokud se podaří sehnat přístroj,
který je schopen snést otřesy a má
třeba kruhovou stupnici 270 , je
výhodné mít zabudovaný takový
voltmetr v autě trvale, protože
o stavu mnoha veličin řekne více než
běžně zabudovávané ampérmetry.
PAVEL FILIP
53
 STROJE A NÁSTROJE
VIBRAČNÁ BRUSKA NA DREVO
Predkladám návod na elektric-
kú vibračnú brúsku, ktorá sa mi
veľmi osvedčila. Nechválim brúsku
preto, že by mala nejaký mimoriadny
pracovný výkon, mechanické kotú-
čové brúsky sú výkonnejšie. Vibrač-
ná brúska však dosahuje omnoho
5 14 4
\13 J9
54
kvalitnejšie povrchy ako mechanic-
ké brúsky, preto sa mimoriadne
dobre hodí na brúsenie dýhovaných
plôch. Brúsená plocha zostáva ro-
vinná, bez prebrúsených priehlbe-
nín, ani okraje plôch sa nadmerne
neprebrusujú do hĺbky a rohy (hra-
ny) sa nezaokrúhľujú. Aj pri použití
hrubozrnných brúsnych papierov
alebo plátien povrch zostáva jemný,
bez rýh.
Brúska sa skladá z týchto hlav-
ných mechanických častí: elek-
tromagnetu, vibrujúcej kotvy, pruž-
ného spojenia elektromagnetu
a kotvy, ochranného krytu a pripína-
cej brúsnej dosky.
POSTUP PRÁCE
Elektromagnet. Základ elek-
tromagnetu — plechy 1 získame
rozobratím vyradeného sieťového
transformátora, ktorý má plechy
tvaru E.
Možno použif aj plechy uzavreté-
ho tvaru, vtedy ich však treba
prestrihnúť (krajné stĺpiky) tak, aby
z každého plechu zostal tvar E a
druhý tvar I. Pokiaľ má transformá-
tor primárne vinutie nepoškodené,
môžeme cievku použiť bez toho, že
by sme museli navíjať novú, preto pri
rozoberaní transformátora treba po-
stupovať opatrne, aby cievka zostala
neporušená.
Plechy tvaru E uložíme na seba
a v rohoch ich znovu spojíme
skrutkami, ktoré sme získali
z demontovaného transformátora.
V rohoch plechov tvaru E sú dva
otvory, ktoré slúžia na stiahnutie
plechov. Budeme však potrebovať
ďalšie dva otvory v bočných rame-
nách tvaru E, ktoré musíme vyvŕtať.
Otvory vyvŕtame asi 1,5 cm od
konca ramena. Plechy zložené pri
vŕtaní a stiahnuté skrutkami ešte
upevníme do zveráka tak, aby sa
v mieste vŕtania pevne stlačili.
Vyvŕtaný otvor musí mať ten istý
priemer ako pôvodné otvory v jadre
a na spojenie plechov v nových
otvoroch použijeme ďalšie dve
skrutky získané demontážou trans-
formátora. Ak použijeme iné skrut-
ky, musíme ich izolovať bužírkou
alebo izolačnou páskou tak, aby
medzi plechmi jadra a skrutkami
nebol vodivý dotyk. Originálne
skrutky sú izolované.
Na skompietizovanie elektro-
magnetu potrebujeme ešte prílož-
né pásiky 3, ktoré sa na oboch
koncoch ohnú do pravého uhla.
Slúžia na pripnutie elektromagnetu
k ochrannej skrinke a na pripnutie
pružiaceho spojenia medzi elek-
tromagnetom a kotvou. Pokiaľ na
demontovanom transformátore boli
tieto pásiky dostatočnej dimenzie
(prierez asi 3 x 1 0 mm), musíme ich
upraviť takto: Pásiky sú zvyčajne na
jednej strane zahnuté a slúžia ako
pätky na pripevnenie transformátora
k základu. Pätky zostanú bez zmeny
Druhý, koniec pásikov presahuje
dĺžku plechov E o šírku, ktorú má od
pôvodného jadra odobraný pásik I
Príložné pásiky preto ohneme vo
zveráku tak, aby po priskrutkovaní
na jadro vonkajšia strana ohybu
lícovala s koncom plechov. Do
príložných pásikov vyvŕtame otvory
na druhú skrutku v ramene E a
pôvodný otvor pri konci pásika,
ktorý sa dostal teraz na zahnutý
koniec rozšírime prevŕtaním na Q 6
až 6,5 mm. Bude slúžiť na pripnutie
skrutiek M6, ktoré tvoria základnú
časť pružiaceho mechanizmu.
Po týchto úpravách môžeme
jadro elektromagnetu definitívni
zložiť.
Vibrujúca kotva
Základ tvoria zostávajúce časti
plechov z demontovaného transfor
mátora, t. j. pásiky tvaru I. Poskladá
me ich na seba a na koncoch ich
zhruba stiahneme skrutkami, a tak
dostaneme definitívny tvar kotvy 2.
Na kotvu sú připnuté súčiastky diely sa trvalo spoja nitovanim. uloženia kotvy 6. Diely sú zohnuté
11 a 12, ktoré prenášajú vibračný Neodporúča sa skrutkovanie, ktoré z podobného pásika ako prítlačné
pohyb na pripínacie dosky. Pripnú- by sa na tejto súčiastke namáhanej pásiky 3 na jadre elektromagnetu;
tie vibračnej páky 11 je vlastne profil kmitaním časom uvoľňovalo. dajú sa zhotoviť aj odřezáním
C ohnutý z 2 mm plechu tak, aby Na dokončenie kotvy potrebuje- z uholníka. V dieloch 6 treba vyvŕtať
stiahnuté plechy kotvy tesne vošli me vyhotoviť ešte diely klzného na prichytenie dielu ku kotve
do profilu. Dĺžku profilu treba voliť
tak, aby konce kotvy zostali voľné
v dĺžke 1 5 až 20 mm. Po prirovnaní
prevŕtame vytvarovaný profil aj
s vloženou kotvou 2 dvoma otvormi, Rozpis materiálu
ktoré budú slúžiť na definitívne
spojenie a pripnutia 1 1 .
Potom urobíme páku 12, ktorá je
zhotovená z oceľového pásika 4 až
5 x 20 mm. Volíme radšej pevnejší
pásik, pretože táto súčiastka sa
najviac namáha. Pásik zohneme do
tvaru L, pričom kratšie rameno sa
prinituje k dielu 1 1 , dlhšie rameno
sa prinituje k pripínacej doske 15
skrutkami so zapustenou hlavou 13.
Na skrutky treba vyvŕtať tri otvory
vrátane zapustenia. Pri ohýbaní
súčiastky treba dbať na to, aby
kratšie rameno, ktoré sa prinituje
k dielu 11 bolo také dlhé, aby plocha
dlhšieho ramena, na ktorú sa pri-
skrutkuje doska, bola aspoň o 2,
najviac však o 5 mm vzdialená od
zahnutých prítlačných pásikov 3 na
jadre elektromagnetu, prípadne od
koncov posuvného uloženia 6, ktoré
sa pripevní na kotvu. Zamedzí sa tak
drhnutiu uloženia 6 po pripínacej
doske.
Potom zložíme diely 11 a 12,
vyvŕtame tri otvory na nity. V diele Materiál na kostru cievky (umakart), izolačné plátno, izolačná páska, bužírka a drobný
11 treba z vnútornej strany (od spájací materiál, nity
kotvy) urobiť zapustenie. Obidva

55
v zahnutom konci otvor Si 6,5 mm,
cez ktorý bude voľne prechádzať
skrutka pružného uloženia kotvy.
Pri stanovení dĺžky ramien klzné-
ho obloženia 6 treba vychádzať
z toho, že otvor Q 6,5 mm musí
byť v takej vzdialenosti od plechov
kotvy, v akej sú vyvŕtané otvory na
zahnutých koncoch pásikov 3 na
jadre elektromagnetu. Po priložení
kotvy k elektromagnetu, musia byť
otvory na zahnutých koncoch dielov
3 a 6 osovo súmerné, pretože ich
bude spájať tá istá skrutka. Dĺžka
ramena, ktoré prilieha ku kotve musí
byť taká, aby po skompletizovaní
pružného uloženia kotvy (diely 7, 8,
9 a podložky 10) zostávala vzdiale-
nosť medzi magnetom a kotvou 3 až
5 mm.
Potom môžeme celú kotvu defi-
nitívne zložiť. Diely 11 a 12 sa
znitujú, diely 6 a 11 sa pripoja ku
kotve skrutkami, alebo aj nitovaním
(nit prechádza celou kotvou).
Skrutky alebo nity, ktoré prechá-
dzajú kotvou ako spoje dielov 6
a 11, musia sa izolovať tak isto
ako skrutky v jadre elektromag-
netu, preto pri vŕtaní otvorov treba
s izoláciou rátať.
Pružné uloženie kotvy
Pružné uloženie kotvy (diely 7, 8,
9, 10) umožňuje priblížiť kotvu
k elektromagnetu, a keď sa elek-
tromagnetická indukcia pružiny rov-
ná nule, odtlačia kotvu od elek-
tromagnetu. Tento dej sa opakuje
v cykle 50/s, t. j. v cykle striedavého
prúdu a zapríčiňuje neustály vibrač-
ný pohyb.
Vreteno 7 je M6 x 55 mm skrutka.
K hlavici skrutky sa nasunú gumové
nárazníky 8, sú to gumové valčeky
> asi 1Z mm, s otvorom 0 6 mm
na nasunutie na skrutku a slúžia na
tlmenie spätných nárazov kotvy
a tlmenie hluku.
Ako špirálová prítlačná pružina
9 dĺžky 20 mm sa môže použiť
prítlačná špirálová pružina zo spojky
malého motocykla Pionier. Je práve
vhodná na použitie v tejto konštruk-
cii a vyhovuje aj svojou pevnosťou
a pružnosťou.
Podložky 10 (bežné podložky
pod skrutky M6) použijeme na
presné doladenie vzdialenosti medzi
elektromagnetom a kotvou. Podlož-
ku pod koncovú maticu, ktorá
pripevňuje skrutku do otvoru v diele
3, treba zabezpečiť pérovou podlož-
kou proti uvoľňovaniu.
Celok sa zmontuje tak, že na
skrutku 7 sa nasunie gumový náraz-
ník 8, potom posuvné uloženie
kotvy 6, podložka M6, špirálová
pružina 9, podložka a celok sa mier-
ne stiahne maticou 19. Skompleti-
zujeme tak pružné uloženie vo
všetkých štyroch bodoch, pred de-
finitívnym zmontovaním treba však
do páky 12 zasadiť skrutky so
56
zapustenou hlavou 13 na prichyte-
nie pripínacej dosky.
Pripinacia a brúsna doska
Pripínacia doska je pripevnená
k páke 12 troma skrutkami. Pákou
12 sa prenášajú na dosku vibračné
pohyby. Doska môže byť z preglejky
hrúbky 5 až 8 mm (alebo to môže
byť aj kovová platňa, v tom prípade
stačí hrúbka 3 mm). Na matice
skrutiek treba vyhĺbiť priestor pri
otvore na skrutku. V rohoch treba
vyvŕtať otvory s 0 6 mm,
ktorými prechádzajú skrutky 16 na
spojenie spodnej (brúsnej) a vrch-
nej (pripínacej) dosky.
Spodná — brúsna doska má
v rohoch oproti otvorom vrchnej
dosky osadené skrutky 16 so zapus-
tenými hlavami, ktoré musia lícovať
so spodnou plochou dosky. Skrutka
má krídlovú maticu 20.
Bežne predávané brúsne papiere
majú rozmer hárka 22,5 x 28 cm.
Maximálna veľkosť brúsnej dosky je
preto daná veľkosťou hárka papiera.
Na záhyb treba odpočítať asi 1,5 cm.
Brúsnym papierom sa ovinie predná
i zadná časť čela a spodná doska.
Pritiahnutím skrutiek pripínacia
a brúsna doska pevne zachytia
papier. Z toho vyplýva, že najväčšia
veľkosť brúsnej dosky môže byť 22,5
(šírka) x 25 (dĺžka) cm. Ja som volil
polovicu hárka brúsneho papiera,
pričom šírka 22,5 cm sa stáva dlžkou
papiera a šírka je 14 cm. Pritom
maximálna dĺžka brúsnej dosky
vychádza 19 cm (výhodnješia je
18 cm doska) a šírka 14 cm.
Spodnú brúsnu dosku (najmä
keď je to kovová platňa) treba
potiahnuť na spodnej strane mäk-
kou tkaninou (flanel, mäkké súkno
a pod.). Poťah sa na dosku prilepí
alkaprénom alebo iným lepidlom.
Ak matice z vrchnej — pripínacej
dosky aj po zahĺbení vyčnievajú,
treba urobiť zahlbenie aj na vrchnej
strane brúsnej dosky.
Ochranný kryt
Pretože ide o zariadenie pripojené
k zdroju nebezpečného napätia,
musia sa elektrické časti (v danom
prípade celé vibračné zariadenie)
chrániť vhodným krytom. Kryt 14
zhotovíme s príslušnými rozmermi
z dosiek hrúbky okolo 8 mm
(preglejka alebo teriké dosky), ktoré
spojíme čapovaním a lepením lepi-
dlom Epoxy. Po zaschnutí lepidla
hrany zarovnáme a zabrúsime do
guľatá. Vrchnák tvorí preglejka
hrúbky asi 3 až. 4 mm, pripevnená
skrutkami do dreva, aby sa dal pri
oprave zložiť.
Elektromagnet pripevníme ku
kratšej strane krytu skrutkovaním
pätiek (pásiky 3) skrutkami 5 s
maticami. Treba dbať na to, aby sa
vibrátor uložil v kryte tak, že páka
12, na ktorú sa pripevňuje pripínacia
doska, bude z krytu asi 1/2 mm
vyčnievať. Po pripevnení dosky
zostane medzi krytom a dos-
kou tá istá medzera a kryt sa bude
počas vibrácií ľahko kfzať po povr-
chu dosky.
Treba pamätať na tieto úpravy:
V zadnej vrchnej časti, asi 10 mm
pod vrchným okrajom krytu, treba
vyvŕtať otvor na prechod kábla.
Otvor treba opatriť gumovou pre-
chodkou (hadica 0 1 0 mm, dĺžky
6 až 10 cm, alebo prechodka
používaná v prenosných elektric-
kých prístrojoch), aby sa kábel
nezalamoval.
Vo vrchnáku krytu treba vyvŕtať
otvor na osadenie tlačidlového vy-'
pínača (typ používaný na stolových
lampách). Vypínač je umiestený
v blízkosti káblovej prechodky
a vývodov od cievky elektromagne-
tu.
Na zadnú stenu je účelné osadiť
rukoväť, pomocou ktorej sa brúska
posúva po ploche. Rukoväť môže
mať rozličný tvar a vyhotovenie.
Uvádzam, že brúsku netreba pritlá-
čať k brúsnej ploche a rukoväť slúži
len na usmerňovanie pohybu.
Elektrická časť
Podstatnú časť tvorí cievka, ktorej
dimenzia vyplýva z prierezu jadra.
Na zhotovenie vibrátora sa odporú-
ča použiť jadro s prierezom 7 až
9 cm 2 , ktoré má dostatočný výkon
na posun brúsnej dosky s rozmermi
1 4 x 1 9 cm. Výpočet cievky neuvá-
dzame. Odporúča sa použiť výpočet
z návodu „Síťový transformátor
vlastní silou", ktorý bol uverejnený
v zborníku USS 7/73. Pretože na
zhotovenie elektromagnetu potre-
bujeme iba primárnu cievku na
220 V, využijeme celé okienko na
túto cievku, čiže môžeme použiť
silnejší vodič. Takisto zhotovenie
kostry cievky a navinutie cievky je
opísané v uvedenom návode.
Prúd sa do vibrátora privádza
gumovým trojprameňovým káblom
alebo trojlinkou izolovanou plastic-
kou hmotou. Kábel opatríme bežnou
zástrčkou, pričom musíme splniť
tieto požiadavky:
1. Kábel pretiahnutý prechodkou
dovnútra krytu pevne prichytíme
k bočnici krytu, tak, aby sa neposú-
val. Prichytíme ho plechovým pási-
kom priskrutkovaným k bočnici,
pričom kábel v mieste prichytenia
zabezpečíme gumovým krúžkom,
aby sa nepoškodil.
2. Zistíme ochranný vodič, ktorý
má v trojpramehovom kábli zväčša
zelenu izoláciu. Tento vodič pripojí-
me v zástrčke na nulovaciu zdierku,
druhý koniec pripojíme priamo na
kostru jadra elektromagnetu, pod
spojovaciu skrutku. Plochy spoja
musia byť čisté.
3. Ostatné dva vodiče (majú izo-
láciu rovnakej farby) zapojíme
v zástrčke na svorky kolíkov. Po
zapojení zástrčky do siete neóno-
vou skúšačkou zistíme, ktorý vodič
je pod prúdom. Tento vodič zapojí-
me cez tlačidlový vypínač na jeden
vývod cievky elektromagnetu.
4. Druhý vodič (nulový) zapojí-
me priamo na druhý vývod cievky,
najlepšie pomocou lámacej svorky
pripevnenej k bočnici krytu.
5. Pokiaľ nám prepojenia vovnú-
tri krytu vychádzajú voľné, vodiče
by sa pri vibrácii pohybovali a hrozi-
lo by nebezpečenstvo poškodenia
izolácie a krátkeho spojenia. Preto
pripojenia robíme krátke, alebo vo-
diče pevne pripíname k bočniciam
krytu.
Pri zostavovaní pružného ulože-
nia dbáme na to, aby vzdialenosť
kotvy od elektromagnetu bola pri-
bližne 3 mm. Keď máme vibrátor aj
PŘÍPRAVEK NA BROUŠENÍ OKRUŽNÍ PILY
Po odborném zkoumání příčin úrazů
na okružních pilách bychom prišli
k závěru, že prvotní příčina mno-
hých úrazů je tupý pilový kotouč.
Také je prokázáno, že po čtyř až pěti
hodinách práce na okružní pile je
třeba ke stejnému výkonu dvojná-
sobné síly, protože již zdánlivě
nepatrné otupení podstatně snižuje
výkon.
s cievkou zmontovaný (bez ochran-
ného krytu a spodných dosiek),
pripojíme ho provizórne k elektrickej
sieti pomocou kábla; spoje treba
izolovať. Po zapojení kábla do siete
nastane vibračný pohyb kotvy, ktorý
je sprevádzaný charakteristickým
bzučaním.
Prekontrolujeme, či kotva pri
pohybe nedosadá až na elektromag-
net; ak áno, podložíme pružiny
dalšími podložkami, čím sa zväčší
vzdialenosť medzi kotvou a elek-
tromagnetom. Ak magnet dostatoč-
ne nepritiahne kotvu, stiahneme
pružiny maticami tak, aby sa medze-
ra medzi kotvou a elektromagnetom
zmenšila. V krajnom prípade vybe-
rieme spod pružiny podložky. Pruži-
ny musia byť aj v kľudovej polohe
mierne stlačené; ak by boli voľné,
Vyplatí se tedy věnovat údržbě
pilových kotoučů maximální péči.
Zařízení, které dále popisuji, je
jednoduché a v provozu se dobře
osvědčilo. Přípravek spočívá ve
využití vrtačky ze soupravy Combi
(nebo jiné vrtačky).
POPIS PŘÍPRAVKU
Do sklíčidla je upnut brusný
kotouček v přírubách — 0 ko-
nezaručovali by rýchle odťahovanie
kotvy od magnetu.
Keď je vibrátor doladený, odpojí-
me ho od siete, pripevníme ho len ku
krytu, skompletizujeme elektrický
prívod a namontujeme vrchnák kry-
tu. Až naposledy pripevníme pri pi -
naciu a brúsnu dosku s papierom.
Potom už môžeme začať s brúsením.
Pri brúsení netlačíme na vibrátor,
váha konštrukcie dostatočne pritlá-
ča brúsku k brúsnej ploche. Brúsku
však treba vodiť po ploche.
Rozmery jednotlivých dielov nie
sú zámerne uvedené, pretože závisia
od veľkosti elektromagnetu a kotvy.
Aj prevedenie cievky, počet závitov,
hrúbka vodiča a ostatné prvky
v elektrickej časti závisia od veľkosti
použitého jadra elektromagnetu.
EMIL MIHALUS
toučku 8 až 10 cm, d|ra 8 mm (bývá
k dostání ve Zdravotnických potře-
bách v Opletalově ulici v Praze 1).
K základni desce je jedním vrutem
připevněna otočná deska. Je upra-
vena tak, aby po vložení distanční
podložky byla rovina položeného
pilového listu v ose brusného ko-
touče (obr. 1 ) . Středící vložku
i distanční podložku můžeme na
SCHÉMA
57
 STAVĚCÍ ŠROUB DORAZU
otočné desce libovolně umístit
(podle průměru kotouče a zvolené-
ho úhlu broušení); k desce je
připevněna vrutem.
Distanční podložku pod pilový
kotouč zhotovíme z obyčejné lepen-
ky ti. asi 1 mm. Má průměr o něco
menší než pilový kotouč. Slouží
k volnému otáčení pilového kotouče
na otočné desce vzhledem k rozvo-
du zubů. (Jinak by rozvedené zuby
dřely o otočnou desku.)
Posunutí o jeden pilový zub při
broušení je umožněno pootočením
otočné desky směrem od brusného
kotoučku a pootočením pilového
listu o rozteč zubu.
Přesnost kruhového obvodu pilo-
vého listu (tj. stejnou vzdálenost
všech zubů od středu) zajišťuje
stavěči šroub ve dvou úhelnících,
které tvoří doraz na rubové straně
otočné desky (obr. 2).
Přípravek k upnutí brusného ko-
toučku do vrtačky (obr. 3) a středící
vložky vyrobíme na soustruhu, vše
ostatní běžným nářadím.
PRÁCE S PŘÍPRAVKEM
Broušením pomocí t o h o t o pří-
pravku dosáhneme stejný úhel čela
i hřbetu všech pilových zubů při
58
zachování kruhového tvaru pilové-
ho listu. Broušení je poměrně rychlé
a přesností a kvalitou je srovnatelné
s profesionální prací na továrním BRUSNÝ KOTOUČ
stroji.
Při broušení d o p o r u č u j i tento
postup:
1. Očistíme pilový kotouč od
nečistot a nalepené smůly —
nejlépe drátěným kartáčem.
2. Upravíme obvodový okraj
brusného k o t o u č k u tak, aby jeho
poloměr byl přiměřený poloměru
zaoblení mezi pilovými zuby. Velí
kost poloměru se uvádí
r = 0,1 až 0,15 t ,
přičemž r = poloměr zaobleni
t = rozteč pilových zubů ( o b r . 4 ) .
3. Na o t o č n o u desku umístími
středící vložku a distanční podložku
vložíme pilový kotouč a nabrousíme
čela zubů ( o b r . 5 a ) .
4. Přemístíme středící vložku
a distanční podložku, obrátíme pilo-
vý kotouč a nabrousíme hřbety zubu
( o b r . 5 b ) . Tím je broušení skonče-
no.
Podaří-li se nám opatřit brusný
kotouč vhodně sešikmený, je možno
čela i hřbety zubů brousit zároveň
( o b r . 6 ) ; p o t o m není nutné premis
ťování vložky a podložky.
BRUSNÝ KOTOUČ
Při broušení musíme dbát, aby-
chom pilový list neprehrali — což se
projevuje zmodráním zubů a snižuje
trvanlivost ostří. Volíme proto raději
nižší otáčky vrtačky, anebo brousí-
me opatrněji, pokud nemáme mož-
nost volit otáčky.
A N T O N Í N PAVEL
SOUSTRUH
V čisle 4/1972 našeho sborníku
jsme otiskli návod s kompletní
výkresovou dokumentací pro stavbu
malého soustruhu s tyčovým ložem.
0 stavbu tohoto soustruhu projevili
čtenáři poměrně značný zájem,
protože soustruh s možností obrá-
bění kovů patří k základnímu a prak-
ticky ničím nenahraditelnému za-
řízení náročněji vybavené domácí
dílny, přičemž na trhu u nás (a ne-
jen u nás) neexistuje. Soustruh
byl svými rozměry určen pouze soustruh podobá soustruhu malé- obráběného materiálu, běžně lze
k opracováváni menších součásti mu. Lze na něm obrábět dřevo, však dosáhnout přesnosti řádově
(točný průměr 97 mm, točná délka všechny běžné druhy umělých hmot několika setin milimetru, broušením
cca 240 mm). Řada čtenářů by a všechny dobře obrobitelné kovy i vyšší.
však měla zájem o stavbu jako např. hliník a jeho slitiny, Protože okruh zájemců o stavbu
soustruhu většího, s točnou délkou mosaz, měkké druhy oceli, zejména soustruhu bude omezený, neotisku-
přibližně dvojnásobnou. Na žádost jeme výkresy ani popis výroby.
ocel automatová. Při malém úberu
některých čtenářů a na základě Čtenáři, kteří by měli zájem, si
lze obrábět i drobnější součástky
zkušenosti s pětiletým provozem
z ocelí s pevností kolem 700 mohou vyžádat výkresy přímo
malého soustruhu vypracoval proto
N/mm 2 . Na soustruhu lze též vrtat, u autora konstrukce Ing. Lubomíra
autor malého soustruhu konstrukci
soustruhu větaího s točnými rozmě- kopírovat podle šablony a při použití Valoucha, Spořilov 2517, Praha 4.
r y 0 160x530 mm. jednoduchého přípravku brousit Pro menší počet zájemců přislíbil
vnější i vnitřní válcové plochy. autor i pomoc při zajišťování mate-
Konstrukčním prevedením i tech- Dosahovaná přesnost závisí na kva- riálu na základnu soustruhu, t.j.
nologickými možnostmi se větší litě provedení stroje a na druhu taženého profilu T. R E D A K C E

JEŠTĚ K TYRISTOROVÉMU REGULÁTORU OTÁČEK

V USS 15/1975 jsme otiskli návod vodivé propojení tyristoru s fólií na samozřejmě propojen přímo s uzem-
Dr. Kellnera na zhotovení tyristoro- lícní straně. novací žilou přívodní síťové šňůry.
vého regulátoru otáček. Tentýž ná- Zásuvka má uzemňovací kolík J. P.
mět nám poslal i JIŘÍ PAROULEK,
který doplňuje principiálně shodné
schéma o odrušovací kombinaci TC
2 4 1 , která obsahuje kondenzátory
M1 + 2 * 2 k 5 a tlumivky 2 x 10 ůH. Je
to chvályhodná ohleduplnost vůči
sousedům, protože tyristor produ-
kuje spoustu vyšších harmonických
kmitů které ruší rozhlas i televizi.
Uvádíme proto jen několik podrob-
ností, kterými se návod liší od již
otištěného návodu

Vedle pouzdra pro pojistku 2 až

3 A je umístěn ještě síťový vypínač
na čelní stranu skřínky B6.
Na obrázku je deska s plošnými
spoji, kde šrafovaná políčka značí
upevňovací plošky bez mědi pro
distanční trubičky a šroubky. Jimi se
deska upevní na desku z pertinaxu
2 mm tloušťky, kterou se nahradí
původní papírové víčko krabičky-
B6.
Na pravé polovině spojové desky
je přišroubován chladič tyristoru
z hliníkového plechu tloušťky 2 mm.
Ohyb vzhůru je vysoký 20 mm
s dírou 0 6,2 mm pro tyristor
a dvěma dírami 0 3 mm pro Deska s plošnými spoji (kreslené ze strany spojů; součásti jsou
přívody. Šrouby M3 obstarávají na rubu)

59
 MININABIJECKA
J e d n o d u c h o u nabíječku pro miniaturní a k u m u l á t o r y
t y p u NiCd 225 a 4 5 0 si můžeme z h o t o v i t p o d l e
uvedeného schématu.
K usměrněl nabíjecího p r o u d u sl-ouží d i o d y D 1 a D 2
Dioda D, usměrňuje p r o u d přicházející do akumulá'
t o r u . Dioda D 2 propouští p r o u d v té p ů l p e r i o d ě , kdy je
dioda D 1 uzavřena. O d p o r R 1 omezuje napěťové špič-
ky, o d p o r R 2 p r o u d d o u t n a v k y .
O d p o r y R 3 , R,, slouží k vybíjení k o n d e n z á t o r ů C , ,
C 2 po odpojení Ze sítě.
D o u t n a v k a signalizuje s p r á v n o u f u n k c i nabíječky
a správné připojení a k u m u l á t o r ů při nabíjení. Při špatné
f u n k c i září pouze j e d n a elektronka d o u t n a v k y .
Přepínač Př je p á č k o v ý 1 x2 p o l o h y , v poloze
1 nabíjíme a k u m u l á t o r y t y p u 4 5 0 a v poloze 2 t y p u 2 2 5 .
Kondenzátor C, složíme, p o k u d nenaměříme proud
r o v n ý c h 45 mA, ze d v o u k o n d e n z á t o r ů paralelně
s p o j e n ý c h tak, aby p r o u d nepřekročil 45 mA, kapacitu
zvětšujeme a o p a č n ě . Totéž p r o v e d e m e u k o n d e n z á t o r u
C 2 . Kondenzátor C 2 v y b e r e m e takový, a b y c h o m na-
měřili p r o u d r o v n ý c h 22,5 mA a ne větší.

Kondenzátory volíme pro napětí alespoň 6 0 0 V, raději

vyšší, a t y p u M P . Je n u t n o ještě p ř i p o m e n o u t , že při
nabíjení se n e d o t ý k á m e žádné součásti ani a k u m u l á t o -
rů, neboť nabíječka je galvanicky spojena se sítí.
NOŽNÝ SPÍNAČ
Ak vŕtame'otvory do súčiastok, ktoré
musíme držať jednou rukou, druhou
ovládame páku záberu vrtáka do
materiálu. Ďalšiu ruku, ktorou by
sme zapínali prúd už nemáme, a tak
musíme najskôr vŕtačku zapnúť a
nechať v chode. Túto nevýhodu od-
straňuje nožný spínač; šetríme ním
J A N VOJTA
nielen prúd, ale aj náradie; keď sa
vrták zasekne v materiáli rýchlym
prerušením prívodu prúdu zmenší-
me riziko, že sa zlomí.
POSTUP PRÁCE
Najskôr zhotovíme z tvrdého
dreva alebo pertinaxu hrúbky 15
mm základovú dosku 2 95 mm
širokú a 205 mm dlhú. Z toho istého
materiálu a v takej istej veľkosti
vyrobíme aj dosky 3 a 6. Na dosku
3 položíme vo vzdialenosti 60 mm
od okraja spínač 5, ktorý má pružin-
ku (ide o spínač, ktorý sa používa
v schodiskových automatoch, alebo
v domových zvončekoch). Vyznačí-
me diery na závrtky 4, nakreslíme
tvar spínača, otvor vyrežeme
a spínač k doske 3 pripevníme
závrtkami 4. Vyhĺbime zapustenie
na kábel 13, ktorého správnu polo-
hu ešte zabezpečíme dvoma kovo-
vými alebo pertinaxovými pásikmi
1 1 . Uzemňovacie (ochranné) vodi-
če obidvoch káblov (v gumových
zelené, v plochých stredné) prepojí-
me tak, že spínač obídu. Dosky
3 a 6 spojíme klavírovým závesom
17 (kábel 13 sa vedie pod záve-
som).
Na tlačidlo spínača 7 položíme
guľôčku vaty namočenej do farby

Nožný spínač
1 — kryt spínača, 2 — základová
doska, 3 — stredná doska, 4 — zá-
vrtky s polguľovou hlavou, 5 — t l a -
čidlový spínač, 6 — horná doska,
7 — tlačidlo spínača, 8 — prítlačný
kolík (guma), 9 — pružiny, 10 —
závrtky so zapustenou hlavou Q
3 x 25, 11 — pripevňovacie pásiky,
12 — zástrčka, 13 — kábel, 14 —
zásuvka, 15 — závrtky so zapuste-
nou hlavou 0 3x8, 16 — dorazy,
1 7 — klavírový záves, 18 — závrtky
s polguľovou hlavou 0 3 x 25, 19 —
podložka, 20 — klinčeky, 21 —
kryt z kože alebo koženky

60
61
a priklopíme dosku 6; tým si
najlepšie označíme miesto, kde mu-
síme vyvŕtať slepý otvor, do ktorého
zalisujeme a zalepíme prítlačný
gumový kolík 8. Do obidvoch
dosiek 3 a 6 vyvŕtame do hĺbky
6 mm zapustenie na prítlačné pruži-
ny 9, asi 35 mm dlhé (podľa
priemeru). Pružiny pripevníme zá-
vrtkamí 18, pod hlavy ktorých
vložíme kovové podložky. Závrtky
18 jednak držia pružiny, jednak
spájajú dosky 2 a 3. Na spínač
pripevníme kryt l a k doskám
3 a 6 pripevníme závrtkami 10
dorazy 16 rozmerov 13 * 18 a výš-
ky 18 až 20 mm. Konečnú výšku
dôrazov 16 upravíme pri dokončo-
vaní súčasne s úpravou výšky
prítlačného kolika 8. Aby sme nožný
spínač chránili pred znečistením
a najmä pred kovovými trieskami,
zakryjeme ho mäkkou kožou alebo
koženkou 2 1 , pripevnenou v spod-
nej časti klinčekmi 20. Sklon spína-
ča dosiahneme priskrutkovaním
drevenej podložky 19.
Nožný spínač môžeme použiť len
na spotrebiče, ktorých príkon vyho-
vuje prúdovému dimenzovaniu tla-
čidlového sieťového spínača. Jeho
prúdová zaťažiteľnosť je na spínači
označená; prúd, ktorý odoberá spo-
trebič sa vypočíta tak, že sa výkon
vo W (alebo VA) uvedený na štítku
vydelí napätím 220 V.
JOSEF KABELKA

ZLEPŠENÝ KLÍČ
Utahování nebo povolování matic
a šroubů se šestihrannou hlavou je
zdlouhavé, protože musíme klíč po
pootočení sundávat. Někde je do-
konce opětné nasazování klíče ob-
tížné. Tyto nevýhody odstraníme
jednoduchou úpravou klíče, která
spočívá v tom, že kulatým pilníkem
v klíči vypilujeme vybrání. Jednotlivé fáze zpětného pohybu kliče pri utahováni
J. M.

BEZPEČNÉ
REZANÍ
Okružní pila má na svědomí už
mnoho nepěkných zranění, hlavně
na rukou. Popsané zařízení zvyšuje
bezpečnost při řezání šířek,' kde je
možno ubrat i 1 mm materiálu při
řezání prken ap. Po délce je ovšem
nutno kolébku přetočit dolů. I tak
však stojí zato si ji udělat.
Kolébku zhotovíme z trubky 1
( Q 1/2"), která musí být o 2 cm
delší než je šířka stolu cirkulárky
Na oba konce trubky privaríme
dvě ramena 2 z ploché oceli 4 x 30.
do nichž vyvrtáme dva otvory
Rozteč otvorů v obou ramenech
musí být stejná. Druhé konce ra-
men 2 připevníme čepy 6 (šroub
M8) ke stolu cirkulárky. Vznikne
tak tuhá kolébka, která se nekroutí
Po obou stranách stolu pojíždí
úhelníčky4 (30 x 30 x 3, 8 až 10 cm
dlouhé), pokud možno bez vůle
K úhelníčkům 4 přišroubujeme čtyř
mi zapuštěnými vruty 7 hranolek
z tvrdého dřeva 5. Na úhelníčky 4
privaríme čepy 6, na ně nasadíme
jeden konec táhel 3. Druhý konec
táhel zavěsíme pomocí čepů na
ramena 2. Ke stolu cirkulárky při-
pevníme zarážku 8.
Úmyslně neuvádíme podrobně
rozměry; ty si musí každý upravit
podle velikosti a provedení okružní
pily.
PAVEL FALTUS

62
 kontaktol
SPRAY
odstraňuje zoxidovanou a sulfidovou
vrstvu na elektrických kontaktech a
zároveň je chrání před oxidací a sulfi
dací. KONTAKTOL SPRAY se osvědču
je zejména motoristům
ČESKOSLOVENSKÝ SLOVNÍČEK

doutnavka tlejivka
důlek jamka
hřebík klinec RYCHLE
kamna
kartáč
kachle
kefa SPOLEHLIVĚ
kelímek
knoflík
téglik
gombík
AŽ DO BYTU
kolečko koliesko, fúrik
kouřovod dymovod
krb kozub
letlampa spájkovacia lampa
ZA NEZVÝŠENOU CENU 14,—Kčs/výt
letovačka spájkovačka
loukoť bahor Vám bude sborník zasílat
mlha hmla
prkno doska Expedice USS
pryžový gumový
secí sejací
seřizovat nastavovať
spára škára
sundat zložiť
šnek závitovka
špalíček klátik, kolík Objednejte si celoroční předplatné
šroub skrutka na adrese
táhlo ťahadlo
tlačný prítlačný '
tlustý hrubý
trouba rúra EXPEDICE USS
třmen strmeň 120 00 Praha 2, Slezská 8
tvárnice tvarovka tel. 25 68 77
upěchovat ubíjať
vrut závrtka
zdivo murivo

Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová

UROB-UDĚLEJ SI SÁM
zväzok 17
MDT 379.826:
64.005
Zostavil Kamil Zoufalý
^ydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3,
vo februári 1976, ako svoju 5838. publikáciu
Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 350 797. Expedícia subskribentom:
Slezská 8, 120 00 Praha 2, tel. 256 877
Zodpovedná redaktorka profn. chem. Mária Korčeková
Technická redaktorka Zora Šinková
Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová
Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk
Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 10
64 strán, 93 obrázkov; 11,93 AH, 12,15 VH

č ALFA, vydavatelstvo technickej a ekonomickej literatúry. 1976

1. vydanie. Náklad 1 20 000 výtlačkov

302 05

63-028-76 Kčs 14,—

510/21; 818