Professional Documents
Culture Documents
Genetika
Genetika
Genetika
Alela – forma genu. Gen je ve více formách, tedy alelách. Značíme vel. a mal. pís. (A, a, B, b)
Školní př.: Gen pro barvu očí má dvě formy: alelu pro tmavou a alelu pro modrou barvu.
V tělní buňce jsou dvě alely téhož genu, v gametě je jedna alela daného genu.
Homozygot je jedinec, který má obě alely daného genu stejné (AA nebo aa)
Heterozygot je jedinec, který má alely daného genu různé (Aa)
Mezi dvěma alelami je vztah dominance a recesivity. Dominantní – velkým, recesivní malým
Dominantní homozygot – má obě alely dominantní (AA)
Recesivní homozygot – má obě alely recesivní (aa)
Zvláštním vztahem mezi alelami je kodominance – tj. vzájemná nezávislost alel, obě se ve
fenotypu projeví stejně. S tímto jevem se setkáváme u krevní skupiny AB.
1
Molekulární základy dědičnosti
Základem pro dědičnost většiny organismů je deoxyribonukleová kyselina DNA. Její
základní stavební jednotkou je nukleotid. Tvoří ho:
Sacharid (pentóza) deoxyribóza
Dusíkaté organické báze (adenin A, guanin G, tymin T, cytosin C)
Zbytek H3PO4
DNA tvoří dvě vlákna stočená do pravotočivé šroubovice. Komplementárními bázemi jsou:
adenin – tymin a guanin – cytosin. Komplementarita závisí na schopnosti tvořit vodíkové
můstky. Mezi A–T jsou dva, mezi G–C jsou tři vodíkové můstky. Význ.: Nositel dědičnosti.
Syntéza DNA
DNA tvoří dvě vlákna stočená do šroubovice. Naproti sobě leží komplementární dusíkaté
báze (A–T, G–C). Mezi bázemi jsou vazby vodíkovými můstky.
Průběh syntézy:
1. Obě vlákna DNA se oddělí (vznik matrice) a obnaží se dusíkaté organické báze.
2. K obnaženým bázím matrice se na základě komplem. přiřadí volné nukleotidy.
3. DNA-polymeráza spojí nukleotidy dohromady, mezi komplem. bázemi – H můstky.
Výsledkem děje jsou dvě stejné molekuly DNA. Toto zdvojení DNA se nazývá replikace.
Nositelkou genetické informace je sekvence nukleotidů (tj. pořadí nukleotidů) v DNA.
Genetický kód – soubor pravidel, dle kterých se k jednotlivým kodonům přiřazují aminkys.
Triplet – je trojice bází v DNA nebo v m-RNA.
Kodon – triplet v DNA nebo v m-RNA, který určuje zařazení jedné aminokyseliny.
Degenerovaný genetický kód – jednu aminkys. určuje víc tripletů.
Př.: fenylalanin určuje v DNA triplet AAA a AAG.
Syntéza RNA
Základní stavební jednotkou je nukleotid. Tvoří ho:
Sacharid ribóza
Dusíkaté organické báze (adenin A, guanin G, uracil U, cytosin C)
Zbytek H3PO4
2
Průběh syntézy:
1. K obnaženým dusíkatým bázím matrice se na základě komplementarity přiřadí volné
nukleotidy. Komplementární jsou: A–U, T–A, G–C, C–G.
2. Enzym RNA-polymeráza spojí nukleotidy dohromady.
3. Vzniklé vlákno m-RNA se odpojí od matrice.
Vznik m-RNA se nazývá transkripce. Probíhá všude tam, kde se nachází DNA, tj. v jádře,
mitochondriích, chloroplastech. Po vzniku jde RNA do cytoplazmy buňky.
Typy RNA:
Ribozomální r-RNA: spolu s bílkovinami tvoří ribozomy
Transferová t-RNA: přenáší aminokyseliny a na svém dalším konci obsahuje triplet bází.
Mediátorová m-RNA: Sem se přepisuje genetická inf. z DNA. Podle m-RNA vznik bílkovin.
Proteosyntéza
Pro syntézu bílkovin jsou nutné:
aminkys., energie z ATP, vlákno m-RNA, sloužící jako matrice, ribozómy, t-RNA
Průběh syntézy:
1. Na ribozom se naváže m-RNA, na ní jsou trojice bází – triplety (kodony).
V cytoplazmě je t-RNA, která nese aminkys. a na jiném konci také triplet (antikodon).
Každá aminkys. má svou vlastní t-RNA.
2. Antikodon na t-RNA se na základě komplem. bází napojí na triplet (kodon) m-RNA.
3. Aminkys, napojená na tuto t-RNA se spojí s dříve přinesenou aminkys. peptidickou
vazbou. t-RNA se pak uvolní zpět do cytoplazmy. Probíhá než není bílkovina hotová.
Vznik bílkovin dle m-RNA se nazývá translace – překlad genetické inf. z pořadí nukleotidů
m-RNA do pořadí aminkys. v peptidickém řetězci, do primární struktury bílkovin.