Professional Documents
Culture Documents
Odpověď
Odpověď
Odpověď
Kniha a její elektronická verze (e-kniha) jako celek ani žádná její část
nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále zveřejňována. Je určena
pouze pro Vaši osobní potřebu. V případě dalšího šíření neoprávněně
zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a
trestního zákoníku.
ISBN 978-80-7549-245-6
===Fcl+b8UMylNsM57YJP9xI8NCKMMeHGNtKOdO+FG+NADSs7HtORXesOrvoHjIS578
Věnujeme tuto knihu Rayi Peasovi, jehož znalosti, zkušenosti a vliv
zasáhly každého, kdo ho znal.
Stránky této knihy jsou prosyceny jeho moudrostí.
===Fcl+b8UMylNsM57YJP9xI8NCKMMeHGNtKOdO+FG+NADSs7HtORXesOrvoHjIS578
ALLAN PEASE
KONFERENČNÍ ŘEČNÍK
DVD
Body Language Series
How To Be A People Magnet – It’s Easy Peasey
The Best Of Body Language How To Develop Powerful
Communication Skills
Audio
The Definitive Book Of Body Language
Why Men Don’t Listen & Women Can’t Read Maps
Why Men Don’t Have A Clue & Women Always Need More Shoes
Questions Are The Answers The Answer
Knihy
The Definitive Book Of Body Language Why Men Don’t Listen & Women
Can’t Read Maps
Why Men Don’t Have A Clue & Women Always Need More Shoes
Why Men Want Sex & Women Need Love Easy Peasey – People Skills
For Life Questions Are The Answers
Why He’s So Last Minute & She’s Got It All Wrapped Up
Why Men Can Only Do One Thing at a Time & Women Never Stop
Talking
How Compatible Are You? – Your Relationship Quiz Book
Write Language
The Body Language of Love The Answer
===Fcl+b8UMylNsM57YJP9xI8NCKMMeHGNtKOdO+FG+NADSs7HtORXesOrvoHjIS578
Poděkování
Zde je neúplný výčet lidí, kteří vědomě nebo nevědomky přispěli k našim
nápadům, myšlenkám a příběhům. Profesorka Susan Greenfieldová, dr.
David Buss, Darrin Cassidy, Ray a Ruth Peasovi, Bill a Beat Suterovi,
Anthony Robbins, Brian Tracy, dr. Gennady Polonsky, Kath McConnellová,
Vicky Cooková, Jim Cathcart, Jack Canfield, Loren Wimhurstová, Raelene
Boyleová, John Fenton, Tony Earle, dr. Helen Fisherová, John Hepworth,
dr. Henning Kukenrenken, dr. Patch Adams, profesor Alan Garner,
Juniperovi, Dorie Simmondsová, Glenda Leonardová, Gerry Hatton, Rita
Hartneyová, Jerry Seinfeld, Grant Sexton, Anatolij Sobčak, dr. James Moir,
dr. Mark Bowman, dr. Denis Waitley, profesor Phillip Stricker, Fiona
Hedgerová.
===Fcl+b8UMylNsM57YJP9xI8NCKMMeHGNtKOdO+FG+NADSs7HtORXesOrvoHjIS578
Úvod
Cílem života není dorazit bezpečně k hrobu v zachovalém těle, ale
přihrnout se k němu skluzem, naprosto vyčerpaný a s výkřikem:
„Páni…, to byla ale jízda!“
Hunter S. Thompson
Mozek zpracovává každou sekundu 400 milionů bitů informací, ale jen
2000 bitů může zpracovat vědomě. Zbývající informace jsou zpracovány
neuvědoměle. Jinak řečeno 99,999 % informací, s nimiž se denně
setkáváme, zůstává bez povšimnutí. Je to jediná možnost, jak se můžeme
vypořádat s každodenním životem a s miliony bitů informací, které proudí
do našeho vědomí a vyžadují naši pozornost. Kdybychom se museli všemi
těmi informacemi zabývat současně, nezvládli bychom to. Evoluce nás tedy
vybavila retikulárním aktivačním systémem – zařízením, které filtruje
všechny informace a vybírá jen ty, které jsou pro nás v daném okamžiku
důležité.
Retikulární aktivační systém funguje jako kancelář, v níž se příchozí
informace hodnotí a třídí a kde se určuje jejich pořadí důležitosti. Je to filtr
mezi vědomím a podvědomím. Přijímá povely od našeho vědomí a předává
je do podvědomí. Mozek potom dává povely tělu, které pak jedná tak, aby
vyhovělo pokynům řídicího střediska – RAS. To vyhledává v okolním
prostředí informace, které nejlépe odpovídají našemu přesvědčení nebo
které dobře známe. Nachází vazby mezi našimi myšlenkami a pocity
a podobnými aspekty okolního prostředí. Jakmile najde shodu, upozorní
naši vědomou mysl.
Pokud chcete, aby RAS pracoval pro vás, musíte jej naprogramovat tak,
aby sledoval to, co chcete. Jakmile do svého RAS naprogramujete určitou
myšlenku nebo cíl, potom nezáleží na tom, jestli spíte, nebo bdíte, jestli na
svůj cíl myslíte, nebo ne – RAS najde přesně to, co jste mu řekli, a povede
vás tam jako GPS. Vybere příslušné údaje z milionů informací, jimiž jste
obklopeni, a nesouvisející informace vynechá. Jakmile si vytvoříte jasný
a zřetelný obraz toho, co chcete, RAS zařadí vyšší rychlost a nezastaví,
dokud nenajde váš cíl. Později se tím budeme zabývat podrobněji.
Jakmile žena otěhotní, začne mít dojem, že v jejím okolí je těhotná každá
druhá žena. Máte-li doma novorozence, jste možná tak utahaní, že usnete
i v hlučném prostředí, ale jakmile dítě zapláče, okamžitě se probudíte.
Pokud se rozhodnete věřit tomu, že všichni lidé jsou zlí, vidíte tragédii,
smrt a válku pokaždé, když zapnete televizor nebo otevřete noviny. RAS se
nestará o to, jestli něco máte rádi nebo ne, ale ve vašem okolí hledá ty
prvky, které jsou v souladu s vaším myšlením a přesvědčením.
Jestliže neustále přemýšlíte o tom, co se vám nelíbí, naprogramujete svůj
RAS tak, aby vás upozornil na to, co se vám nelíbí. Zanedlouho uvidíte
tolik toho, co se vám nelíbí, až se bude zdát, že vedete válku s okolím.
Právě proto vás budeme žádat, abyste se soustředili jen na to, co chcete,
a abyste nemysleli na to, co nechcete.
===Fcl+b8UMylNsM57YJP9xI8NCKMMeHGNtKOdO+FG+NADSs7HtORXesOrvoHjIS578
Shrnutí
Máte tajné přání dosáhnout něčeho velkého? Pokud ano, jak dlouho to
ještě chcete tajit? Většina lidí nikdy nezjistí, co chtějí v životě dělat.
V této kapitole vám vysvětlíme, jak se dozvíte, co vlastně chcete.
Zpočátku to možná vypadá jednoduše – rozhodnout se, co vlastně v životě
chcete, ale mnoho lidí neví, jak to zjistit.
Žít tak, abyste naplnili něčí očekávání, k ničemu nevede. Přinese vám to
jen úzkost a nespokojenost. Vážíme si lidí, kteří jsou pro něco nadšení
a kteří žijí podle svého, i když někdy nesouhlasíme s tím, o co usilují.
Rozhodněte se, že převezmete kontrolu nad svým životem a že ne- budete
dělat to, co od vás vyžadují druzí, ale to, co chcete vy sami.
Cíle
Uběhnout maraton
Bydlet na pláži
Vybudovat jezero
Získat černý pás v bojových uměních
Skočit padákem
Mít vlastní pořad v televizi
Řídit velkou společnost
Být proslulým řečníkem
Letět v Concordu
Uspořádat seminář v Rusku
Stát se hypnotizérem, který vystupuje na veřejnosti
Chytit hada holou rukou
Nechat se nadnášet Mrtvým mořem
Napsat a nahrát píseň, která bude v žebříčku 40 nejúspěšnějších
nahrávek
Žít na zámku
Získat bronzovou medaili za záchranu života
Chytit sklípkance jedovatého
Vyhrát v surfařské soutěži
Skočit si bungee jump
Procestovat 50 zemí
Pravidelně cvičit
Vylézt na pyramidu
Napsat knihu, která bude v žebříčku nejprodávanějších knih
Reprezentovat Austrálii v basketbalu
Být slavný a vystupovat v televizi
Být špičkovým prodejcem
Žít v cizině
Hrát na kytaru v rockové skupině
Mít vlastní podnik
Být ve třiceti milionářem
Mít mercedes
Naučit se
Stepovat
Jezdit na skateboardu
Potápět se
Jezdit na koni
Lyžovat
Číst noty
Dělat masáže
Mluvit francouzsky a německy
Rychločtení
Skládat hudbu
Zpívat čistě
Dělat skvělé fotografie
Kouzlit
Být vynikající rodič
Pilotovat vrtulník
Vydávat knihy
Pečovat o zdraví
Plachtit
Tančit rokenrol
Vychovat optimistické a zdravé děti
Výborně plavat
Tančit „moonwalk“ jako Michael Jackson
Meditovat
Vařit japonská jídla
Psát čtyřhlasé harmonie
Naučit se hrát na
Sólovou kytaru
Piano
Bicí
Saxofon
Basovou kytaru
Housle
Harmoniku
Takové seznamy jsou dlouhé a obsahují mnoho věcí, které v době svého
vzniku vypadají jen jako zajímavé nápady. Nutno přiznat, že jsme se pustili
do více než 90 % záležitostí na výše uvedeném seznamu a většinu jsme jich
splnili – ať už individuálně, nebo společně. Něco jsme zvládli na světové
úrovni, za něco jsme dostali národní ocenění, jiné naše úspěchy byly
lokálního charakteru a další pro nás byly významné v osobní rovině.
V něčem jsme byli opravdu mizerní – Barbara už nechce hrát na klavír a já
už nechci stepovat. Několik cílů jsme ještě nesplnili a od některých jsme
upustili, protože jakmile jsme se jimi začali zabývat, zjistili jsme, že se nám
vlastně nelíbí.
Špagetový princip
V 70. letech minulého století zkoumali vědci bohaté lidi s cílem zjistit,
jaké jsou hlavní rozdíly mezi milionáři a miliardáři. Příslušníci obou skupin
jsou samozřejmě bohatí, ale vědci chtěli vědět, proč je jedna skupina tak
výrazně bohatší než druhá. Po třech letech zkoumání zjistili, že tito lidé
mají jedno společné: přesně vědí, co chtějí. Ale miliardáři měli podrobný
písemný seznam nápadů, představ a cílů. Existence písemného seznamu
byla tím nejnápadnějším rozdílem mezi oběma skupinami. Milionáři také
přesně věděli, co chtějí, a svými cíli byli stejně posedlí jako miliardáři, ale
na rozdíl od nich měli významně méně písemných plánů. V jiné studii
zaměřené na stanovení cílů u respondentů z USA Paul J. Meyer zjistil, že
===Fcl+b8UMylNsM57YJP9xI8NCKMMeHGNtKOdO+FG+NADSs7HtORXesOrvoHjIS578
Shrnutí
Začněte si ještě dnes psát seznam všeho, co vám připadá zajímavé nebo
vzrušující. Nic nehodnoťte, jenom zapisujte. Jakmile se naučíte aktivovat
systém RAS, zvýšíte pravděpodobnost, že budete mnohem úspěšnější při
dosahování svých cílů. Naučíte se totiž soustředit pozornost na to, na čem
skutečně záleží. Váš retikulární aktivační systém se excituje a začne působit
ve váš prospěch. Jakmile si zapíšete své cíle, utřídíte si tím myšlenky
a stanovíte místa, kam se chcete dostat. Váš systém RAS potom určí kroky,
které vás tam zavedou.
Ti nejúspěšnější lidé si své nápady a myšlenky zapsali a stanovují pořadí
jejich důležitosti. Jakmile je mají černé na bílém, jejich RAS začne hledat
odpovědi a řešení, jak získat to, co chtějí. Vezměte svůj život ještě dnes do
vlastních rukou a nevydávejte se po cestě, na kterou se vás snaží někdo
dostrkat, i když jeho úmysly snad vypadají ušlechtile.
Cíl je cokoli, k čemu vy sami cítíte motivaci nebo čeho byste chtěli
dosáhnout na základě vlastního hodnotového žebříčku. Pro někoho to může
být bohatství a moc, pro jiného vynalezení léku na rakovinu nebo pomoc
hladovějícím dětem v Africe. Je to cokoli, co vás osobně motivuje. Má-li
být cíl motivující, musí být vyjádřen srozumitelnými a měřitelnými pojmy,
jejichž součástí jsou konkrétní data, časy, množství, barvy, rozměry
a výsledky. Řeknete-li například, že vaším cílem je „být jednou bohatý“,
tento výrok nemá žádnou motivační sílu, protože nevymezuje jasný cíl, ke
kterému byste mohli směřovat. Výrok je příliš neurčitý a obecný a váš
systém RAS se nemá čeho chytit. Jakmile ale prohlásíte, že „v poledne 15.
srpna za pět let ode dneška budu mít milion dolarů čistého jmění a budu
naprosto bez dluhů“, pocítíte motivaci k okamžitému jednání, protože jste
stanovili přesný obnos, čas a termín a váš systém RAS může přejít do
„vyhledávacího režimu“. Pokud svůj cíl vyjádříte slovy „mít hezký dům“,
nepocítíte žádnou motivaci, protože „hezký dům“ je neurčitá představa.
Miliardář může svůj dům považovat za „hezký“, stejně jako domorodec
z Botswany považuje za „hezkou“ svou chýši uprostřed pouště. Jakmile ale
svůj cíl vyjádříte slovy „cihlový dům se čtyřmi ložnicemi a tropickou
zahradou, s okny na severovýchod, sto metrů od pláže, v oblasti s teplým
podnebím, ode dneška za tři roky“, váš systém RAS začne okamžitě hledat
možnosti, jak toho dosáhnout. Pokud dokážete přesně popsat půdorys,
terénní úpravy, nábytek, kliky u dveří, stavební materiál, čalounění křesel
a podlahové krytiny, váš RAS si okamžitě začne představovat, jaké by to
bylo, kdybyste v takovém domě žili. Jakmile narazíte na inzerát na prodej
domu, který odpovídá vašemu zadání, váš systém RAS vás na něj upozorní.
Potom se na dům půjdete podívat, seznámíte se s jeho atmosférou, vstřebáte
jeho pachy a odnesete si brožuru s technickými údaji. Čím měřitelnější
a vyčíslitelnější bude váš cíl, tím odhodlanější bude váš systém RAS při
jeho vyhledávání.
Lidé o cílech často hovoří v záporných výrazech. Jenže systém RAS vidí
jen skutečné představy, nedokáže si představit něco, co není. Právě proto
lidé jen zřídkakdy dosáhnou negativně vytyčené cíle.
Představme si třeba kuřáka, který se rozhodl přestat kouřit, a svůj cíl
popíše slovy: „Od 1. ledna nebudu kouřit.“ Jenže jeho mozek už má
vytvořené silné a příznivé představy kuřáka s cigaretou. Říci, že něco
nebudete dělat, znamená požádat RAS, aby si představil něco, co nedokáže
vizualizovat. Kdybyste si ale napsali „Od 1. ledna budu nekuřák“, váš RAS
by mohl vytvořit představu, jak vypadá nekuřák. Mohl by si vás představit
s čistými prsty, vonným dechem, bílými zuby a zdravým vzhledem.
Najednou byste si začali všímat reklamy na zubní pastu a cvičících lidí.
Mohli byste si představit, jak roste vaše sebedůvěra a obliba.
Jakmile si určíte cíl, pro který jste se nadchli, systém RAS začne působit
na vaši mysl. Najednou si začnete uvědomovat věci, jimž jste až dosud
nevěnovali pozornost, ale teď jsou pro vás důležité nebo užitečné.
Uvědomíte si například, že byste snáze dosáhli cíle, kdybyste se setkali
s určitými lidmi. Na nějakém obchodním jednání nebo večírku zaslechnete
jméno člověka, jehož kontakty by vám mohly pomoci na cestě. V minulosti
byste si toho jména ani nevšimli, protože by pro vás nemělo žádný význam,
ale jakmile souvisí s vaším cílem, získává na důležitosti.
Dáte si tedy záležet na tom, abyste se onomu člověku představili,
a spojení je navázáno. Váš systém RAS ve zlomku sekundy vyzvedl jednu
konkrétní informaci, protože jste jej aktivovali ve chvíli, kdy jste se
rozhodli, co je pro vás důležité. Přestože večírek byl hlučný a hudba hrála
hlasitě, váš systém RAS dokázal postřehnout určitou důležitou informaci.
Svůj seznam cílů v písemné podobě byste měli mít všude. Na dveřích
ledničky, jako spořič monitoru, v telefonu – zkrátka všude. Přinutíte tak
svůj mozek, aby každý cíl neustále hodnotil a určil jeho skutečnou
důležitost. Váš mozek získá příležitost vyzkoušet si, jak bude vypadat váš
život, až vytyčeného cíle skutečně dosáhnete. V mozku existují více než tři
miliardy spojů, které dávají pokyny tělu. Jakmile si dokážete zřetelně
představit, že máte cíl na dosah ruky, váš systém RAS vydá pokyn
mozkovým buňkám, a ty řídí tělo tak, aby představu uvedlo ve skutečnost.
Právě proto se tak osvědčuje, když máte seznam cílů neustále na očích a po
ruce.
Vystřihněte nebo vytiskněte obrázky všeho, co souvi sí s vašimi cíli.
Obrázky domů, dovolených, aut, bungee jumpingu, projevu před početným
obecenstvem, záchranu vesmíru a tak dále. Vyrobte si stránku se všemi
těmito obrázky nebo si kupte knihu s prázdnými listy, do níž si budete své
cíle zapisovat. Barbara a já jsme si (zatím) dohromady pro náš společný
život zapsali více než 200 cílů a zatím jsme jich dosáhli 122. Kromě jiného
jsme vybudovali tři jezera, přednášeli jsme v Kremlu, žili na zámku
a napsali deset knih, které se ocitly na prvním místě v žebříčcích
nejprodávanějších knih. A to všechno jsme si nejprve zapsali rukou do
knihy s prázdnými listy.
Známe dva typy lidí: ty, kteří mají desetileté zkušenosti, a ty, kteří
mají roční zkušenost opakovanou desetkrát po sobě. Lidé prvního typu
dosáhnou v životě více, žijí déle a lépe se u toho baví.
===Fcl+b8UMylNsM57YJP9xI8NCKMMeHGNtKOdO+FG+NADSs7HtORXesOrvoHjIS578
Shrnutí
A začněte teď.
Až si pro svůj život vytvoříte akční plán a začnete přemýšlet o tom, kde
právě jste a kam se posouváte, přestanou vám stačit obecná prohlášení.
Všimli jste si někdy, kolik práce zvládnete poslední den před odjezdem na
dovolenou? Důvodem je skutečnost, že na obzoru je termín a před
odjezdem na dovolenou musíte dokončit úkoly. Termíny vás přimějí
k usilovné činnosti a přinutí vás dokončit rozpracované projekty.
Termín je pro cíle totéž, co je spoušť pro pušku.
Jedno staré rčení se ptá: Jak sníst slona? A odpovídá: Jedno sousto po
druhém. Rozložte své cíle na zvládnutelné kousky, aby nevzbuzovaly
takové obavy. Velké úkoly rozložte na roční, měsíční, týdenní, denní,
a dokonce i hodinové postupné cíle. Termíny jsou tak účinné proto, že díky
nim jsou i rozsáhlé projekty lépe zvládnutelné. Menší úkoly snáze
dokončíte a jejich splnění nebudete odkládat na poslední chvíli.
Stanovte si řadu realistických dílčích cílů a postupně je naplňujte. Pocit,
že jste něčeho dosáhli, vás povzbudí k usilovnější práci. Vycházejte ze
svého konečného cíle. Kdykoli si určíte dílčí cíl, přemýšlejte, jestli by se
nedal rozložit na více menších kroků. Uvažujte o tom, co všechno musíte
udělat. Na základě logické úvahy vytvoříte jednotlivé úkoly a časový
rámec.
V úterý ráno jsem se rozhodl, že uzávěrka mé deprese bude pří ští pátek
ve čtyři hodiny odpoledne. Znamenalo to, že až do onoho pátku mohu být
opravdu negativní hňup, pokud se tak rozhodnu, ale současně budu mít dost
času, abych si zvykl na představu, že nebudu myslet na to, co nechci, ale
budu myslet na to, co chci. V pá tek ve čtyři hodiny odpoledne jsem řekl
Barbaře: „Tak jo… jsem zpátky! Ode dneška budeme myslet jenom na to,
co MŮŽEME udělat.“ Dobře se na ten okamžik pamatuji. Bylo to
neuvěřitelně osvobozující a okamžitě jsem pocítil klid a optimismus, jaký
jsem už dlouho nepoznal. Znovu jsem seděl za volantem. Bylo to v den mých
pětačtyřicátých narozenin.
Dotáhnout plán do konce je pro mnoho lidí tou nejobtížnější fází celého
procesu. Stanovili jste si cíl, napsali jste plán a teď jej oznamujete světu.
Jenže najednou se na vás vrhne zástup lidí – jsou to hlavně přátelé
a příbuzní – a snaží se vám to vymluvit. Říkají, že jste příliš staří, příliš
mladí, příliš tlustí, příliš hubení, že je to příliš riskantní, že je špatná doba,
špatná hospodářská situace, že jste bez peněz, nemáte zkušenosti, je inflace,
deflace, že nemáte talent, jste moc líní nebo moc blázniví.
Ptají se: Proč chceš dělat zrovna tohle a zrovna teď? Mohl bys
onemocnět/mohli by tě zabít/zranit/podvést, jestli se vydáš na taková
místa/do takových zemí/měst, když začneš dělat takovou práci! Nemůžeš se
do toho pustit, protože jsi ženatý/vdaná/rozvedený/svobodná/bez peněz/daří
se ti dobře/nedaří se ti/jsi zadlužený/máš závazky a rodinu. Když neuspěješ,
kdo se postará o tvou partnerku/ženu/manžela/děti/dům/psa nebo nemocnou
babičku?
Rozhodněte se, že těmto lidem nebudete naslouchat. Netvrdíme, že máte
být bezohlední nebo zbytečně riskovat – v každém kroku kupředu se skrývá
určité riziko. Musíte se rozhodovat na základě svých znalostí, ale
nedopusťte, aby vám někdo ukradl vaše sny. Lidé, kteří nemají dost sil, aby
šli za svými sny, vás vždy budou zrazovat od těch vašich. Neposlouchejte
malomyslné, když vás chtějí přesvědčit, že vaše cíle jsou příliš velké.
Pokud vás vaše cíle ani trochu neděsí, nejsou dost velké.
1. Mají obavy
Mají o vás skutečnou starost a nechtějí, abyste přišli o peníze, o zdraví
nebo příležitost a abyste klesli na společenském žebříčku. Chceš do Afriky
jako humanitární pracovník – ale tam jsou přece zvířata, pavouci, komáři
a teroristé, mohou tě zabít!
3. Dostanou strach
Jakmile si vytyčíte nové a vzrušující cíle a dosáhnete jich, ostatní lidé si
někdy připadají ohrožení a neschopní. Zdá se jim, že sami ničeho nedosáhli.
Vylézt na Kilimandžáro? A co z toho? Radši si vezmi ještě jeden koláč!
Lidé se často budou pokoušet odvrátit vás od vašich cílů kvůli svým
vlastním sobeckým nebo manipulativním důvodům. Právě proto jako
poslední krok celého procesu uvádíme, že svůj plán musíte uskutečnit bez
ohledu na to, co si myslí, říkají, dělají druzí lidé. Poděkujte jim za jejich
zájem a obavy, řekněte jim, že je máte rádi (pokud je to nutné), ale znovu
a lépe vyjádřete, co máte v úmyslu udělat a proč to uděláte. Pokud vás
i přesto odrazují, znovu jim srdečně poděkujte a bez dalšího vysvětlení
znovu formulujte své cíle. Potom se pusťte do práce. Skutečné postřehy
o tom, čeho chcete dosáhnout, vám mohou nabídnout jen ti, kteří toho už
dosáhli nebo se o to snaží. Ostatní vám mohou říci jen svůj názor založený
na tom, co by dělali oni za daných okolností. Nikdy se nerozhodujte podle
rady lidí, kteří nebudou muset nést následky rozhodování.
Píšete-li příběh svého života, nedovolte, aby pero držel někdo jiný.
Strach z nezdaru
Mnozí lidé nezačnou, protože se bojí nezdaru. Nezdar je důležitou
součástí úspěchu a jen málokdo v jakémkoli oboru lidské činnosti uspěje,
aniž by předtím několikrát selhal. Vítězem se nestane ten, který nikdy
neselhal. Vítězem se stane ten, který se nikdy nevzdal. Vzdáte-li se příliš
brzy, nikdy nepoznáte, co vám uniklo. Jakákoli chyba je prostředkem, jak se
něčemu naučit. Boxer neprohraje zápas jen proto, že ho soupeř srazil na
zem. Prohraje tehdy, když se nepostaví na nohy.
Příklad 1
Příklad 2
Sue: Myslím, že bys neměl dávat výpověď, Brandone. Ve vašem podniku
jsi klíčová osoba, a i kdyby se hospodářská situace zhoršila, budeš mít
aspoň práci. Když začneš podnikat sám, nemáš žádné záruky!
Brandon: Máš naprostou pravdu, Sue. Nemám žádné záruky, ale vím, že
se mi bude dařit, a na tuto příležitost se už doopravdy těším!
Často nesouhlasíte s postojem toho, kdo vás kritizuje, ale přesto můžete
uznávat jeho právo na vlastní názor, i když si myslíte, že je hloupý.
Příklad 1
Dave: Když prodáš svůj dům a místo toho koupíš dva menší byty, nebudeš
bydlet tak pohodlně jako teď!
Monika: Chápu, proč si to myslíš, Davide, ale já chci být ve třiceti
milionářka, a tohle je jeden z důležitých kroků, abych toho dosáhla.
Příklad 2
Leanne: Jak sis mohl koupit mazdu, Glene? Vždyť víš, že toyoty jsou
mnohem lepší.
Glen: Tvůj názor je docela pochopitelný, Leanne, a máš pravdu, že
toyoty jsou výborné, ale já mám prostě raději mazdu. Glen i Monika
souhlasili s tím, že jejich kritik má právo na svůj názor – Glen dokonce
souhlasil s tím, že Leanne má pravdu –, ale ani jeden neustoupil od svého
názoru a svého kritika nezahanbil. I když naprosto nesouhlasíte s kritikou,
obvykle existuje způsob, jak slušně stát na svém. Vaším cílem by mělo být,
aby se druhý člověk cítil dobře, i když s ním nesouhlasíte.
Pokud vám někdo říká, že vaše sny jsou hloupé, pomyslete na to, že
někde žije multimilionář, který vymyslel polystyrenové plovací nudle.
Shrnutí
Rozdíl mezi úspěšnými lidmi a těmi ostatními tkví v tom, že úspěšní lidé
jednají. V začátcích možná nevypadají zrovna neporazitelně, ale jdou
kupředu. Zůstávají na cestě, i když se je druzí snaží zviklat.
Starostliví přátelé a příbuzní se možná pokusí odradit vás od vašeho cíle,
protože vás mají rádi, protože vás nesnášejí nebo protože nechtějí, aby
vedle vás vypadali neschopně. Nikdy si nedělejte starosti kvůli těm, kteří
o vás mluví za vašimi zády. Znamená to jediné: jste o dva kroky před nimi.
Jestliže se lidé snaží stáhnout vás dolů, znamená to, že jste nad nimi. Jediná
ožnost, jak se vyhnout kritice, je nic nedělat, nic neříkat a nikým nebýt.
Jakmile si určíte cíl a termín jeho dosažení, učiňte první krok a pohněte se
kupředu – bez ohledu na to, co si myslí, říkají nebo dělají ostatní.
Do zadnice vás mohou střelit jedině tehdy, když jste na žebříku výš
než ostatní.
Vaše volby
Všechno, co v životě dostanete, je založeno na vašem rozhodování. Vaše
minulá rozhodnutí vás přivedla tam, kde jste dnes, ať už jste s tím
spokojení, nebo ne. Jste to vy a jenom vy, kdo je odpovědný za vaše
rozhodování a za směr, kterým se v životě vydáte. Myslet si něco jiného
znamená odmítnout převzít odpovědnost za vlastní život. Každý člověk,
který se dnes narodí, má možnost převzít odpovědnost za svůj život a za
všechny výsledky. Ale co lidé – mohli byste se zeptat –, kteří se narodili do
chudobných poměrů, kteří žijí v zemích, kde existují dohodnuté sňatky, kde
zákony působí proti případnému úspěchu nebo kde vás mohou zabít za to,
že máte vlastní názor?
Život je plný událostí, nad nimiž máme jen malou nebo vůbec žádnou
kontrolu. Cunami nebo lesní požár vám může zničit dům, opilý řidič vás
zatáhne do autonehody, dostanete smrtelnou chorobu. Máte však
stoprocentně pod kontrolou to, co si o životních událostech budete myslet,
jak na ně zareagujete a co uděláte. Myšlenky, činy a reakce záleží na vás
a ovlivní vaši budoucnost. Váš život je výsledkem rozhodnutí, která jste
učinili. Pokud se vám váš život nelíbí, začněte se rozhodovat lépe.
Přestaňte se vymlouvat
===Fcl+b8UMylNsM57YJP9xI8NCKMMeHGNtKOdO+FG+NADSs7HtORXesOrvoHjIS578
Shrnutí
Svět vás neplatí za to, co víte. Platí vás za to, co děláte. Absolventi
univerzit často mylně předpokládají, že jakmile vystudují, svět je bude
platit. Nebude. Všechno, co děláte, je založeno na vašich rozhodnutích.
Nemůžete vinit rodiče, bývalé partnery, svou práci, ekonomickou situaci,
počasí nebo svůj věk. Za každé své rozhodnutí jste odpovědní vy a jenom
vy. Tečka. Skvělá zpráva je, že od tohoto okamžiku máte naprostou
kontrolu nad svým rozhodováním. V této knize vám vysvětlíme, jak žít
život podle hesla „chci“, a ne podle hesla „musím“.
Rozhodněte se, že ode dneška převezmete naprostou odpovědnost za svůj
život. Pokud se přistihnete, že si na něco stěžujete, okamžitě přestaňte.
Rozhodněte se, že na životní události budete reagovat jinak. Zakrátko
začnete získávat jiné výsledky než dosud a brzy se vám ukážou stezky
vedoucí ke splnění vašich snů. Začnete mluvit pozitivně o tom, co můžete
udělat a co uděláte.
Ocitnete-li se mezi lidmi, kteří na všechny a na všechno nadávají
a stěžují si, opusťte je. Uvědomte si, že jste se rozhodli být s těmito lidmi
a že se stejně tak můžete rozhodnout s nimi nebýt. Dejte si svolení, že
odejdete od všeho, z čeho máte špatný pocit a co na vás nepůsobí dobře.
Nemusíte to nikomu vysvětlovat, stačí jen důvěřovat svému vnitřnímu
hlasu. Připusťte, že nesete odpovědnost za to, jaké věci a jací lidé vás
obklopují. Rozhodněte se, že budete mít jen ty věci, které skutečně chcete
a které si zasloužíte.
Zapište si deset věcí (viz tabulka na s. 102), které byste chtěli na sobě
změnit nebo v čem byste se chtěli zlepšit. Podívejte se na seznam
a uvědomte si negativní pocity, které chováte. Potom je nechejte odplynout.
Nikomu nic nevyčítejte. Dobří lidé vám přinášejí štěstí, špatní lidé
vám přinášejí zkušenosti. Ti nejhorší lidé vám dají ponaučení, ti
nejlepší vám dají vzpomínky.
===Fcl+b8UMylNsM57YJP9xI8NCKMMeHGNtKOdO+FG+NADSs7HtORXesOrvoHjIS578
7. kapitola
Umění představivosti
1. Uvolněte se
Najděte si klidné místo, kde vás nikdo nebude rušit, zavřete oči, třikrát se
zhluboka nadechněte a nechejte odplynout všechno napětí.
4. Začněte jednat
Cítíte, jak držíte kytaru v rukou, dotýkáte se strun. Soustřeďte se na tón
každé struny. Začněte hrát, jako byste skutečně cvičili. Představte si, že
hrajete několik písní, aniž byste přestali nebo vynechali nějaký tón, jako
byste byli zkušeným hráčem. Jakmile přestanete hrát, otevřete oči.
Shrnutí
Co si myslí skeptikové
Ve světě rostoucí obezity je stále více lidí, kteří jsou posedlí hubnutím.
Člověk, který chce zhubnout, si možná říká Zhubnu deset kilo nebo Už
nebudu tlustá, ale zanedlouho zjistí, že to nefunguje. Nic se nezmění,
protože mysl si nedokáže představit negativní obrazy.
Retikulární aktivační systém prostě nevidí něco, co neexistuje. Mysl už si
vytvořila obraz objemnějšího těla a vyvolává pocit hladu, který člověka
přiměje jíst tak dlouho, dokud jeho skutečné tělo nebude odpovídat
představě, kterou si mysl vytvořila. Řečeno jinými slovy, mysl už obsahuje
obraz těžšího a objemnějšího těla.
Je-li vaším cílem zhubnout, musíte jej vyjádřit pozitivně.
Předpokládejme, že vážíte 100 kilogramů a chcete zhubnout deset
kilogramů. Mohli byste se ujistit prohlášením: Do 1. července budu vážit
devadesát kilo. Váš systém RAS nyní vytváří váš nový obraz a vaše mysl si
začne představovat, jak budete vypadat při váze devadesát kilogramů.
Například Jsem člověk, který bude vážit devadesát kilo nebo Budu vážit
devadesát kilo už 1. července.
2. Buďte konkrétní.
Mnozí kuřáci si říkají: Přestanu kouřit, ale jen málokdy se jim to podaří.
Retikulární aktivační soustava nedokáže vytvořit představu, že něco zmizí
nebo že něco nebudete dělat. Jakmile ale kuřák prohlásí Budu nekuřák /
Jsem nekuřák, jeho RAS si dokáže představit, jak nekuřák vypadá, jak voní,
jak se obléká. Začne motivovat tělo, aby takovému obrazu odpovídalo.
Kuřák brzy ztratí potřebu zapálit si cigaretu, protože v mysli má představu
člověka, který netouží po nikotinu. Je to docela prosté. Není to vždy
snadné, ale je to prosté. Pokud správně naprogramujete svůj systém RAS,
bude pracovat ve váš prospěch.
Nenamlouvám si něco?
Ujištění jsou důvodem, proč náš život vypadá tak, jak vypadá, a proč
máme to, co máme. Mnohá ujištění jsme nevědomky nasbírali na cestě
životem – a většinou ke své škodě.
Jestliže prohlásíte to jsem ale idiot, matematika mi vůbec nejde, neumím
se spřátelit s lidmi, v tenise / golfu / squashi jsem úplně nemožná, vždycky
všude zabloudím, na to už jsem moc starý nebo já už jsem prostě taková,
začne to být skutečnost. Neznamená to, že potvrzujete skutečné okolnosti,
ale opakovaným ujištěním se tyto věci stávají vaší skutečností.
Dobrá zpráva je, že stejným procesem můžete získat také to, co skutečně
chcete. Vaše chování pronikavě ovlivní dokonce i nepřímo vyjádřené
ujištění, posílené vytrvalým opakováním.
Všimněte si, jaké pocity ve vás každá věta vzbuzuje. První vyvolává
u většiny lidí jisté pochybnosti. Druhá vyvolá odlišný pocit. Když si řeknete
U dnešní večeře se chci dobře bavit, představíte si, co v budoucnosti chcete,
ale nevidíte se přitom. Třetí prohlášení vás bezprostředně spojí se situací.
Máte-li v úmyslu se do něčeho zapojit nebo se něčeho zúčastnit, váš systém
RAS si vytvoří prožitek, jako by tato situace už nastala – společně se všemi
pocity, dojmy a zvuky, jež s tím souvisejí.
Dnes jste tam, kam vás přivedly vaše předchozí myšlenky. Zítra
budete tam, kam vás zavedou ty současné.
James Lane Allen, americký spisovatel
Princip vytlačení
Představa o sobě
Ujištění a rakovina
Shrnutí
Rodiče nám říkají: Děti mají být vidět, ale nemají být slyšet.
Učitelé nám říkají: Mluv jenom tehdy, když jsi tázán.
Přátelé nám říkají: Nikdy neodcházej z jistého zaměstnání.
Společnost nám říká: Splácej hypotéku a šetři na důchod.
Církev nám říká: Dodržuj pravidla – jinak uvidíš!
Myšlenkové návyky
Nejběžnější výmluvy
Úspěšní lidé
chválí ostatní
odpouštějí ostatním
povzbuzují ostatní na cestě k úspěchu
vnímají komickou stránku věcí
jsou vděční
mluví o myšlenkách
pravidelně čtou
mají seznam toho, co chtějí udělat
neustále se učí
věří ostatním
přijmou odpovědnost za nezdary
dělí se o informace a nápady
očekávají a vítají změnu
mají plány a vytyčili si cíle
Neúspěšní lidé
kritizují ostatní
chovají zášť vůči lidem
doufají, že ostatním se nebude dařit
rozčilují se
jsou nároční
mluví o lidech
každý den sledují televizi
řeší věci průběžně za pochodu
myslí si, že všechno vědí
připisují si všechny zásluhy
shazují vinu na druhé
nechávají si všechno pro sebe
bojí se změny
nemají plány ani cíle
Pokud jste u sebe našli některý zvyk z pravého sloupce, nahraďte jej
odpovídajícím zvykem z levého sloupce.
Teď udělejte jednu věc: napište si seznam všech lidí, s nimiž jste v životě
strávili nějaký čas. Zahrňte do něj rodinné příslušníky, spolupracovníky,
sousedy a staré přátele ze školy. Udělejte fajfku u jmen lidí, kteří na váš
život měli kladný vliv, kteří vás povzbuzovali k lepšímu výkonu a kteří se
sami někam posouvají. Dále udělejte křížek vedle jmen lidí, kteří jsou
negativní, kritizují vás, všechny kolem sebe obviňují, závidí vám, stěžují si
a říkají, že něco nejde. Přestaňte trávit čas s těmi, které jste označili
křížkem!
Pokud je to obtížné (protože žijí ve stejném domě jako vy), omezte
s nimi styky. Nemusíte trávit čas s negativními lidmi jen proto, že je znáte
dlouho nebo že jsou to vaši příbuzní. Neznamená to, že byste je už neměli
rádi, jenom přestaňte plýtvat časem a neposlouchejte jejich negativní řeči.
Pokud vás někdo stresuje svou přítomností nebo tím, že vám telefonuje,
pokud chce někdo kazit vaše plány a sny, přestaňte s ním ztrácet svůj čas.
Shrnutí
Hrajte si s čísly
Tímto zákonem se řídí úspěch každé naší činnosti. Podle tohoto zákona
platí, že pokud znovu a znovu děláte stejnou věc stejným způsobem a za
stejných podmínek, dostanete soubor výsledků, jež budou vždy stejné.
Podrobně jsme o tom psali v naší úspěšné knize V otázkách jsou odpovědi.
Zákon průměru si vysvětlíme na jednoduchém příkla du. Hrajete-li na
hracím automatu, máte šanci na výhru asi 10 : 1. Stisknete-li desetkrát
tlačítko, dohromady získáte libovolnou částku mezi šedesáti centy a dvaceti
dolary. Pravděpodobnost výhry dvacet až sto dolarů je 118 : 1.
Nepotřebujete prakticky žádnou dovednost, automaty jsou naprogramovány
tak, aby vycházely z průměru a vyplácely určité procento. Podle stejných
zákonitostí funguje všechno, do čeho se v životě pustíme. Potřebujete znát
jen některá čísla.
Když jsem prodával životní pojistky, objevil jsem, že při této činnosti
platí poměr 1 : 56. Znamená to, že když jsem vyšel do ulic a kladl jsem
lidem otázku „Chtěl byste si koupit životní pojistku?“, jeden člověk
z šestapadesáti oslovených odpověděl kladně. Z toho plyne, že pokud jsem
tuto otázku položil 168 lidem za den, prodal jsem tři pojistky a patřil jsem
mezi pět procent nejúspěšnějších prodejců! Kdybyste se postavili na nároží
a požádali každého kolemjdoucího, aby vám pomohl rozjet vaše nápady,
možná by vám přislíbil pomoc jeden člověk z padesáti. Možná by jich bylo
více, možná méně.
Když jsem jako chlapec prodával dům od domu mycí houby po dvaceti
centech, vypozoroval jsem tento poměr: 10 : 7 : 4 : 2.
Jestliže jsem mezi čtvrtou a šestou hodinou odpoledne zaklepal na
desatero dveří, otevřeli mi v sedmi případech. Čtyři lidé si vyslechli mou
nabídku a dva si koupili hou bu, takže jsem vydělal 40 centů. Za hodinu
jsem pohodlně stihl zaklepat na dveře třiceti domů, takže během dvou hodin
jsem uzavřel dvanáct obchodů a vydělal 2,40 dolaru. V roce 1962 to bylo
pro jedenáctiletého australského chlapce hodně peněz. Můj otec tehdy
prodával životní pojistky a vyprávěl mi o zákonu průměrných čísel, takže
když jsem vyrazil prodávat, věděl jsem, že když zaklepu na dveře deseti
domů, vydělám čtyřicet centů. Nikdy jsem se netrápil kvůli třem dveřím,
které se nikdy neotevřely, kvůli třem lidem, kteří si nechtěli vyslechnout
mou nabídku, ani kvůli oněm dvěma lidem, kteří si nechtěli koupit mé
zboží. Věděl jsem, že když zaklepu na desatero dveří, vydělám 40 centů.
Každým zaklepáním na dveře jsem vlastně vydělal čtyři centy bez ohledu
na to, co následovalo.
Byla to pro mě obrovská motivace: zaklepat na dveře deseti domů
a vydělat 40 centů! Úspěch byl tedy jen otázkou toho, jak rychle dokážu
zaklepat na desatery dveře a přednést svou nabídku.
Lidé většinou neznají zákon průměrných čísel, a proto je motivuje hlavně
okamžitý výsledek: co se stane vzápětí.
Z pohledu statistiky je pravda, že 80 % činnosti, kterou vykonáte ve
snaze dosáhnout úspěchu, nepřinese nic. Jestliže můj poměr 10 : 7 : 4 : 2
vyústil ve dva úspěšné obchody a přinesl mi výdělek 40 centů, 80 % mé
činnosti přineslo nulový výsledek. Ale bylo to stejné, jako bych hrál na
výherním automatu: věděl jsem, že když roztočím kolečka stroje desetkrát,
získám 40 centů, i když ostatní pokusy mi nepřinesou nic.
Právě proto musíte všem vyprávět o svých nápadech, plánech a cílech
a musíte je požádat o pomoc, radu nebo spoluúčast. Hrajte hru čísel.
Statisticky vzato získáte pomoc od každého pátého člověka, kterého znáte.
Mít tajné přání je sice pěkné, ale musíte požádat o pomoc ty, kteří vám
mohou přispět.
Pravidlo 80/20
Jdete-li za tím, co vás baví a zajímá, získáte možná vyšší příjem, protože
podáváte mnohem lepší výkony. Zaměřte se na rozvíjení svých silných
stránek, a výsledky se brzy dostaví. Zkraťte pracovní dobu ve svém běžném
zaměstnání a soustřeďte se na získávání klientů pro své nové podnikání,
dohodněte si více koncertů, pište knihu, pracujte na svém vynálezu nebo
novém softwaru, hledejte investory pro oblast podnikání, kterému se chcete
věnovat. Tento návrh je pro vás užitečný dokonce i tehdy, nehodláte-li
změnit zálibu ve zdroj příjmů. Pokud vás více než peníze zajímá třeba
hudba, proč trávit spoustu času v práci vyděláváním peněz, které
nepotřebujete? Samozřejmě že musíte myslet na budoucnost a starat se
o majetek, ale nemusíte tomu věnovat většinu svého času a energie. Budete
spokojení i bez venkovského sídla u moře, a pokud budete věnovat více
času hudbě, možná v budoucnu prodáte tolik nahrávek, že si to sídlo stejně
jednou pořídíte. A pokud ne, budete alespoň mnohem šťastnější, protože
budete dělat to, co vás baví.
Stejná čísla se objevují u lidí, kteří zdědili velké peníze nebo je získali
například mimosoudním vyrovnáním. Někteří výherci mluví o svém
nenadálém zbohatnutí s novináři a potom se musí v tichosti přestěhovat
jinam, protože je neustále obtěžují dobročinné organizace a podvodníci.
Z různých studií vyplývá, že výherci, kteří obdrží menší částku – nejvýše
půl milionu dolarů –, mohou zlepšit svůj život a začne se jim dařit lépe,
pokud vyhledají radu odborníků. Obvykle si však nechají poradit od přátel
a příbuzných, kteří sami nejsou finančně úspěšní – a o peníze přijdou.
Dejte výhercům deset a více milionů dolarů, a dáte jim život bez přátel,
plný starostí a zdravotních problémů, zakončený předčasnou smrtí. Bohatí
a velmi úspěšní lidé téměř nikdy nesázejí v loterii, protože vědí, že šance na
výhru je nízká, a oni se o své finanční záležitosti raději postarají sami
a nepřenechávají je náhodě.
Pokud si stanovíte přesně definované finanční cíle a máte plán a termín
splnění, vaše šance na výhru jsou mnohem větší než v jakékoli loterii. A co
je nejdůležitější ze všeho: stanovením vlastních cílů rozhodujete o svém
finančním životě.
Shrnutí
Ať už se v životě zaměříte na jakoukoli činnost nebo snahu, včetně
hledání dokonalého partnera nebo překonání vážné choroby, s každou
z nich souvisí nějaký soubor čísel a poměrů. Také vy si s sebou nesete
soubory čísel, které určují vaše vyhlídky na úspěch. Z těchto čísel můžete
vyvodit, kde se potřebujete zlepšit, abyste měli větší šanci na úspěch.
Číselné poměry vám řeknou, čemu byste měli věnovat svůj čas a čemu se
raději vyhnout. Stačí jen zaznamenávat si své každodenní činnosti a číselné
poměry se brzy objeví. Zjistěte, co vás opravdu baví a zajímá. Vynechejte
ve svých úvahách peníze, abyste mohli uvažovat svobodně a bez finančních
starostí. Svou činnost byste měli podřídit poměru 80/20.
Věnujte se hlavně tomu, v čem jste dobří. Najděte činnost, která vám
přináší nejlepší výsledky v práci, podnikání i osobním životě. Směřujte
svou energii tam, kde se nejlépe zúročí. Neplýtvejte časem na projekty
rychlého zbohatnutí a neutrácejte své těžce vydělané peníze v loteriích.
Jakmile pochopíte důležitá čísla a číselné poměry, cesta k úspěchu bude
zřetelnější.
===Fcl+b8UMylNsM57YJP9xI8NCKMMeHGNtKOdO+FG+NADSs7HtORXesOrvoHjIS578
11.kapitola
Jak si poradit se stresem
Studie prokázaly, že dvě minuty smíchu mohou snížit krevní tlak, snížit
koncentraci stresových hormonů a zvýšit pružnost svalů. Smích také
posiluje imunitní soustavu, protože zvyšuje hladinu T-lymfocytů, které
působí protizánětlivě, a B-lymfocytů, které produkují protilátky. Většina
z nás poznala, jak na naše tělo působí deprese, napětí nebo stres. Euforie
z dobře stráveného dne zase zažene každou bolest. Víme, že spánek může
ovlivnit naši mysl, emoce i množství fyzické energie. Emoce jsou spjaty se
všemi stránkami našeho zdraví. Smích procvičuje naše vnitřní orgány,
okysličuje mozek, povzbuzuje vylučování endorfinů, posiluje imunitní
soustavu, rozjasňuje náladu a zlepšuje náhled na život.
Na vazby mezi duševním, emočním a tělesným zdravím upozornila
Louise Hayová ve svých knihách Uzdrav své tělo a Miluj svůj život. Hayová
tvrdí, že naše zdraví, nemoc, a dokonce i tvar našeho těla souvisí
s duševními a emočními vzorci, které postupem času ovlivňují skutečnosti
našeho života.
Vazby mezi myšlením a rakovinou vystoupily do popředí v roce 1971,
kdy badatelé Schmale a Iker uskutečnili studii, z níž vyplynulo, že existuje
souvislost mezi rakovinou děložního čípku a pocitem beznaděje. Spence,
Scarborough a Ginsburg dokončili v roce 1978 studii, která prokázala vazbu
mezi rakovinou děložního čípku a emocemi, a Pettigale v roce 1977 zjistil
pokles hladiny imunoglobulinu A u pacientů, kteří často potlačovali vztek.
Bartrop z univerzity v New South Wales zjistil sníženou funkci T-lymfocytů
u truchlících lidí.
K zajímavým zjištěním dospěl dr. Shevach Friedler, který působí na
klinice asistované reprodukce a je také absolventem herecké
a pantomimické školy v Paříži. V ojedinělém experimentu spojil své
znalosti pohybového a pantomimického divadla i asistované reprodukce.
Léka ři v nemocnici Asaf ha-Rofe v izraelském Crifinu během jednoletého
experimentu sledovali 219 žen bezprostředně po provedeném umělém
oplodnění. Polovina žen se po zákroku pravidelně každý den účastnila
dvacetiminutového sezení vyplněného komickými výstupy, vtipy
a kouzelnickými triky, druhá polovina žen zábavné dvacetiminutovky
neměla. Ukázalo se, že otěhotnělo 36 procent žen, které se účastnily
dvacetiminutového vtipkování. Ve druhé skupině, která nebyla vystavena
vlivu žertů, otěhotnělo jen 20 procent žen.
Studie ukázala, že humor je prospěšný v kritických okamžicích po
přenosu embrya a může zvýšit pravděpodobnost početí. Humor a vtipné
zážitky působí jako zásadní uvolňující faktor ve stresujícím prostředí a při
stresujícím lékařském zákroku.
Nemocniční klauni už jistou dobu fungují v dětských odděleních
nemocnic, ale v poslední době se stále častěji uplatňují i při péči o dospělé
pacienty.
Život je příliš krátký na to, abychom byli
neustále vážní. Pokud se nedokážete zasmát
sami sobě, zatelefonujte mi…
Já se vám zasměju.
Smíchem ke zdraví
Norman Cousins byl průkopníkem léčby smíchem a podnítil výzkumy
Patche Adamse (viz str 179). Cousins trpěl smrtelnou chorobou zvanou
ankylozující spondylitida. Je to degenerativní onemocnění, při němž se
rozpadá kolagen. Cousins postupně téměř úplně ochrnul a zbývalo mu
pouhých několik měsíců života. V té době se rozhodl, že odejde
z nemocnice. Přestěhoval se do hotelového pokoje a půjčil si všechny
legrační filmy a komedie, které dokázal sehnat. Byly mezi nimi nejlepší
nahrávky natočené skrytou kamerou, grotesky bratří Marxů a skupiny Tři
moulové a všechny komediální seriály, satiry a bláznivé komedie. Později
Cousins vzpomínal, že prvního večera v hotelu se smál tak bouřlivě, že
usnul a spal několik hodin, aniž by ho trápila bolest. Jakmile se bolest zase
ozvala, znovu si pustil filmy a díky smíchu zase usnul. Změny ve svém těle
mohl sledovat prostřednictvím hodnot krevní sedimentace, která je hlavním
ukazatelem probíhajících zánětů a infekcí. Zjistil, že po každém sledování
filmu poklesla zjištěná hodnota nejméně o pět jednotek. Díval se na filmy
znovu a znovu a smál se tak hlasitě a bouřlivě, jak jen mohl. Po šesti
měsících léčby smíchem, kterou si vymyslel a naordinoval, se lékaři
nestačili divit: nemoc byla zcela vyléčena a pacient byl zdravý! Tento
úžasný výsledek Cousinse přiměl k napsání knihy Anatomie choroby, která
podnítila rozsáhlý výzkum funkce endorfinu. Již jsme se zmínili o tom, že
endorfin má podobné složení jako morfin a heroin a uvolňuje se v mozku
při smíchu. Cousinsův případ prokázal, že smích má uklidňující účinek na
tělo, posiluje imunitní soustavu a chrání člověka před chorobami. Cousins
zjistil, že deset minut upřímného smíchu mu přineslo dvouhodinovou úlevu
od bolesti, kdy nepotřeboval léky. Jeho zkušenosti vysvětlují, proč jsou
spokojení lidé málokdy nemocní a proč nešťastní a sklíčení lidé vypadají
nemocně.
Každý člověk dokáže zvýšit teplotu svých dlaní o tři až pět stupňů Celsia,
pokud je připojen na měřicí přístroje. Proces ovlivnění tělesných funkcí při
pohledu na sledovací přístroje se nazývá biologická zpětná vazba. Odehrává
se výhradně prostřednictvím myšlení.
Candace Pertová ve své knize Molekuly emocí: Proč cítíte to, co cítíte
popsala, že emoce mají formu skutečných chemických látek zvaných
peptidy. Zjistila, že peptid (endorfin) vznikající při smíchu proudí tělem
a vykazuje přímé a příznivé účinky na organismus včetně imunitní
soustavy. Tím se vysvětluje, jak emoce ovlivňují náš zdravotní stav. Peptidy
jsou z lékařského hlediska fyzikálním důkazem našich emocí a neustále
přicházejí do styku s naší imunitní, endokrinní a nervovou soustavou.
V různých emočních stavech (štěstí, smutek, hněv atd.) se uvolňují různé
peptidy, a proto tělem procházejí růz ná sdělení. Například pocit
dokonalého štěstí a vzájemné blízkosti je provázen uvolněním endorfinů do
tělesných komunikačních drah. Pocity sebelásky jsou provázeny
vazoaktivním střevním peptidem. Každý peptid má vlastní emoční tón nebo
náladu, kterou člověk pocítí.
Znamená to, že jsme zasnoubení, doktore? Asi jo, když máte na prstu můj
kroužek…
Tohle je jako kosmická loď Enterprise, doktore. Směle jste se vydal tam,
kde před vámi ještě nikdo nebyl!
A teď mě slyšíte, doktore?
Víte, že podle novozélandských zákonů jsme teď manželé? Tak takhle se
cítí žába Kermit!
Doktore, mohl byste mi napsat potvrzení pro manželku, že tam nemám
hlavu?
Shrnutí
Berte vážně to, co v životě děláte. Ale nikdy neberte moc vážně sami
sebe. Neslouží to vašemu zdraví a lidé vás nebudou zvát na večeři.
===Fcl+b8UMylNsM57YJP9xI8NCKMMeHGNtKOdO+FG+NADSs7HtORXesOrvoHjIS578
12. kapitola
Jak si poradit se strachem a obavami
Farmářův osel spadl jednoho dne do studny. Celé hodiny tam ža lostně
hýkal a farmář přemýšlel, co s ním. Nakonec si uvědomil, že osel už je starý
a že studnu chtěl stejně zasypat… zachraňovat osla vlastně nemělo cenu.
Farmář zavolal sousedy, aby mu přišli na po moc. Sousedé popadli lopaty
a začali do studny sypat hlínu. Osel si uvědomil, co se děje, a naříkal
strachem. Potom najednou ztichl.
Po chvíli se farmář podíval do studny a užasl. Po každé lopatě hlíny,
která mu spadla na hřbet, udělal osel něco neuvěřitelného. Setřásl ji
a postavil se na ni. Sousedé nepřestávali házet do studny hlínu a osel ji ze
sebe setřásal a pomalu stoupal vzhůru. Zanedlouho překročil okraj studny
a odklusal.
Ponaučení: Život na vás bude házet kde co, ať se vám to líbí, nebo ne.
Pokud se chcete dostat z jámy, musíte ze sebe všechno setřást a udělat krok
vzhůru. Každá potíž je vlastně schůdkem na cestě ven. Člověk se dokáže
dostat i z té nejhlubší díry, ale nesmí se zastavit a vzdát se! Setřeste ze sebe
hlínu překážek a udělejte krok vzhůru.
Druhý den ráno se osel vrátil a pokopal všechny, kteří ho chtěli pohřbít.
Mějte na paměti, že problémy nevyřešíte tím, že je zame tete pod koberec.
Vždycky se vrátí a budou větší.
Věda a strach
1. Vymítač ďábla
2. Osvícení
3. Psycho
4. Mlčení jehňátek
5. Čelisti
Strach z odmítnutí
1. Neberte to osobně
Uvědomte si, že je přirozené cítit emoční bolest a je obtížné vyhnout se
nepříjemným pocitům.
1. Poděkujte
Děkujeme, že jste projevil zájem o toto místo.
Díky za pozvání na schůzku.
Děkuji, že jste nás seznámil se svými nápady.
1. Na chvíli se zastavte
Pokud se v nějaké situaci cítíte ohrožení nebo zastrašení, vyberte si
oddychový čas na uklidněnou. Bušící srdce, zpocené dlaně a pocit bezmoci
a zmatku jsou důsledkem působení adrenalinu. Udělejte si nejméně čtvrt
hodinky volno a jděte na procházku, dejte si sprchu nebo si uvařte šálek
čaje či kávy. Jste-li plní strachu a obav, nedokážete uvažovat jasně.
2. Uvažujte realisticky
Mnozí lidé se v duchu ujišťují, že někde selžou, protože v podobné
situaci už někdy selhali. Jejich obavy jsou často horší než skutečnost.
Například lidé, kteří byli na pláži v okamžiku, kdy někdo v moři zpozoroval
žraloka, si od té chvíle začnou představovat žraloka na každé pláži. Lidé,
které někdo přepadl na ulici, si začnou myslet, že je přepadnou pokaždé,
když vykročí do ulic po setmění. Raději si připomínejte situace z minulosti,
kdy jste překonali překážky. Už jste to dokázali, a dokážete to zase.
3. Vraťte se k podstatě
Mnozí lidé utápějí svou úzkost v drogách nebo alkoholu a doufají, že se
jim uleví, ale drogy a alkohol všechno jen zhorší. Po dobrém jídle se budete
fyzicky i psychicky cítit lépe. Dobrý spánek, chutné jídlo a dlouhá
procházka jsou často ty nejlepší léky na úzkost a napětí.
Shrnutí
Odvážný není ten, kdo nemá strach, ale ten, kdo jej překoná.
Odvaha znamená cítit strach, ale přesto se do toho pustit.
Ptejte se odborníků
Rozhodněte se, že budete žádat ostatní, aby vám pomáhali dosáhnout vašich
cílů. Požádejte o zvýšení platu, doporučení, představení, půjčku, radu
a o cokoli, co potřebujete, abyste se přiblížili ke svému cíli. Nikdy
nepřestávejte žádat. Někde určitě čeká někdo, kdo je připraven odpovědět vám
„ano“.
Možná že budete muset požádat dalších deset, možná dvacet a snad dokonce
i sto lidí, ale někdo na vás určitě čeká. Jak víte, je to věc statistiky. Nebuďte
smutní nebo nešťastní, když vám někdo řekne „ne“. Zeptejte se prostě dalšího
člověka.
Vážený pane,
zasílám vám výtisk knihy Řeč těla, kte rou vydal Allan Pease v Sydney.
Kniha byla v Austrálii vydána 15. prosince 1981, dosáhla okamžitého úspěchu
a nyní se připravuje její čtvrté vydání. Celkový náklad činí 27 tisíc kusů, což je
vzhledem k počtu obyvatel Austrálie výjimečně vysoké číslo.
Pan Pease je velmi sympatický obchod ní poradce ze Sydney, který umí své
téma představit pozoruhodně zábavným způsobem. Vystoupil ve vysílání všech
celostátních televizních stanic a psaly o něm všechny australské noviny
a časopisy (přikládám kopie novinových článků).
Pan Pease má v úmyslu přicestovat letos do Spojených států, aby propagoval
svou knihu, a hledá nakladatele, který by se chtěl podílet na jejím vydání.
Máte-li zájem vydat tuto knihu ve Spojených státech, kontaktujte nás prosím co
nejdříve.
S pozdravem
…
Lidé, kteří říkají, že něco nejde, by neměli rušit člověka, který to právě
dělá.
Čínské přísloví
Shrnutí
Začali jsme tedy psát knihy o tématech, za něž byli čtenáři ochotní vydat
své peníze. Neřídili jsme se vlastními preferencemi, ale tím, čemu dávali
přednost čtenáři. Přesně jsme popsali své nové cíle a zapsali jsme je. Náš
RAS přešel do pátracího režimu. Okamžitě jsme začali vnímat témata,
o nichž bychom měli psát, a napadaly nás takové způsoby psaní, o nichž jsme
nikdy dříve neuvažovali.
Programování retikulárního aktivačního systému na tak vysoké úrovni
bylo dramatické, protože je velmi troufalé – někdo by možná řekl i arogantní
– rozhodnout se psát jen takové knihy, které budou patřit mezi desítku
nejprodávanějších titulů. Ale museli jsme to udělat, protože mi bylo
pětačtyřicet a nechtěl jsem splácet dům ještě v sedmdesáti. Kdybychom
nebyli v tak nepříznivé situaci, možná bychom si nikdy nestanovili tak
vysoké cíle, protože bychom to nepotřebovali. Následující události jen
ukazují, jak mocným nástrojem je systém RAS, pokud jej používáte správně.
Spisovatelé bývají málokdy dobří obchodníci, a proto jsme se rozhodli, že
budeme nejdříve ze všeho přemýšlet z obchodního hlediska a všechno ostatní
bude druhotné.
Když jste na mizině a nezbylo vám vůbec nic, přinutí vás to přemýšlet
o tom, co od života skutečně chcete. Téměř tři roky jsme se s Barbarou
snažili vyhrabat se z finanční propasti a náš vzájemný vztah byl vystaven
velkému tlaku. Pokud s někým žijete v dlouhodobém vztahu, stane se vám,
že s ním nemůžete žít, ale bez něj také ne.
Začnete přemýšlet o tom, že muži a ženy vnímají život odlišně. Snažili
jsme se řešit podobné problémy a nerozvést se. Rozhodli jsme se napsat si
seznam věcí, které nám na partnerovi vadí. Zjistili jsme, že pokud tyto
záležitosti dokážeme vyřešit, jednat o nich nebo najít kompromisní řešení,
můžeme spolu spokojeně žít. Většina mužů dokáže napsat seznam šesti až
osmi věcí, které jim na partnerce vadí.
Já jsem měl na seznamu šest položek. Barbaru jsem musel zastavit, když
měla čtyřstránkový seznam! Mé stížnosti se týkaly toho, že Barbara neumí
číst v mapách, mluví, když potřebuji mít ticho, nejde rovnou k věci, zbytečně
tlachá a nedopřeje mi tolik sexu, kolik chci. To všechno jsou typicky mužské
stížnosti. Její seznam mých nedostatků obsahoval skutečnost, že se nikdy
nezeptám na cestu, že řeším její „problémy“, i když ona nechce nic jiného,
než abych ji vyslechl. Že jí říkám, jak má myslet, že chci příliš často sex
a nechávám zvednuté prkénko na toaletě. V té době jsme si to ještě
neuvědomili, ale náš seznam byl základem jednoho z našich příštích
bestsellerů, který jsme provizorně pojmenovali Záchrana vztahu.
Cesta do neznáma
Příjezd …
Barbara sice věděla, že jsem odhodlaný jít dál a uspět, ale musela si také
myslet, že jsem trochu praštěný. Nejen že i ona přišla o všechny svoje
peníze, ale stála před nutností rozjet nové podnikání na druhém konci světa,
bez střechy nad hlavou a to všechno s mužem, který neměl peníze, jenom
sny. Já jsem ale věděl, že s její podporou a s naší vzájemnou láskou musíme
uspět, ať už k úspěchu dojdeme jakoukoli cestou. Co nejhoršího nás mohlo
potkat? Věděl jsem, že i kdybychom měli spát v chlévě se zvířaty, Barbara by
to zvládla, kdyby nebyla jiná možnost. A i kdybychom nakonec neměli nic
jiného než sebe, život by pořád stál za to. Kromě toho jsem si po celý život
stanovoval cíle a často jsem mířil do neznáma. Tohle bylo vlastně stejné –
jen mnohem větší. Někteří lidé tomu říkali zákon přitažlivosti, osud nebo
Bůh – ale my jsme věděli, že je to retikulární aktivační systém.
Nazítří ráno zatelefonoval Tony a řekl nám, abychom se u něj zastavili.
Stejně jako John, i on se nechal pohltit naší bláznivou dobrodružnou cestou
a těšilo ho, že může být její součástí.
Vysvětlil nám, že mu patří vodní mlýn ze 17. století stojící nedaleko
Henley-in-Arden, ale že jej v současné době nepoužívá, protože bydlí u své
přítelkyně. Dům byl ihned obyvatelný a měl dokonce i suterén, který jsme
mohli trochu uklidit a používat jako kancelář. Tony řekl, že bude chtít
nájemné 500 liber měsíčně a můžeme mu zaplatit, až se postavíme na nohy
a vyděláme peníze. Byli jsme nadšení! Mohli jsme začít!
Ptejte se, ptejte se, ptejte se!
Vytrvat
Název nové knihy nás napadl v Itálii, když jsme spěchali na milánské
letiště, abychom stihli odlet letadla. Jeli jsme ve vypůjčeném autě: já jsem
řídil a Barbara navigovala. To je vlastně hodně přehnané tvrzení – Barbara
obracela mapu zleva doprava a shora dolů a snažila se zjistit, kde vlastně
jsme. Současně na mě naléhala, abych zastavil a zeptal se někoho, kudy
máme jet. Výsledkem byla hádka, jakou znají všechny páry. Já jsem si
stěžoval, že kdyby Barbara uměla správně číst v mapě, nemuseli bychom
neustále bloudit. Ona zase tvrdila, že kdybych místo kritizování raději
naslouchal – a zastavil, abychom se mohli zeptat, kudy máme jet –, vůbec
bychom nemuseli bloudit! Naše hádka se nakonec tak vyostřila, že mě
Barbara požádala, abych na dálnici zastavil, a stopla si taxi na milánské
letiště. Jel jsem v našem malém fiatu z půj čovny za taxíkem a díval jsem se,
jak na mě mává ze zadního okna…, ale neměla vztyčené všechny prsty. Po
tomto italském zážitku jsme vymysleli název pro naši novou knihu: Proč
muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Měla být o rozdílech mezi
muži a ženami, měla vycházet z vědeckých poznatků, obsahovat příběhy ze
života a být neskutečně zábavná! Byli jsme přesvědčeni, že něco takového
ještě nikdy nikdo nenapsal.
Barbara nadále listovala Zlatými stránkami a nabízela mě jako řečníka, já
jsem přednášel na seminářích. Po večerech jsme četli a pracovali na novém
rukopisu. O dva roky později, v roce 1998, byl hotov. Jeli jsme v Anglii po
dálnici M40, vezli jsme náš rukopis a já jsem Barbaře klidným hlasem řekl:
„Tak, a je to tady, zlato! Tohle je náš návrat. Jdeme zase na vrchol!“ Věděli
jsme, že to bude trefa!
Náš plán
Nikdy se nevzdávejte
Bylo mnoho dní, kdy naše záležitosti vypadaly bledě a nevyvíjely se tak,
jak jsme si představovali. Ale pokud má člověk jasně vymezené cíle,
motivuje ho konečný výsledek a nenechá se znechutit překážkami, které se
mu stavějí do cesty. Lidé bez cílů jsou motivováni jen překážkami, které se
před nimi objevují, a tím, co se jim právě přihodí. Ze statistického hlediska
platí, že většina toho, co se lidem přihodí, nepřináší žádné výsledky. Když se
vydáte za novým cílem, podle pravidla 80/20 platí, že osmdesát procent toho,
co zpočátku děláte, nepřinese výsledky.
Často jsme telefonovali tvůrcům oblíbených televizních a rozhlasových
pořadů a sdělovali jsme jim nápady na podnětné a zábavné programy. Brzy
jsme se začali pravidelně objevovat v britské televizi. Díky našemu
televiznímu úspěchu s námi natočili devět významných televizních
dokumentů a my sami jsme natočili desetidílný seriál vycházející z našich
knih. Najednou o nás začal být velký zájem! Barbara přesvědčila velké
britské nakladatelství, aby se staralo o distribuci našich knih, a po šesti
měsících úspěšné distribuce nám nabídli milion australských dolarů za
autorská práva k naší knize Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst
v mapách.
Nabídka nám velmi lichotila, ale napadlo nás, že když nám za autorská
práva nabízejí milion, můžeme knihu vydat sami a vydělat desetkrát víc.
Nezapomínejte, že naším hlavním cílem bylo znovu získat finanční
nezávislost. Nebýt tohoto cíle, možná bychom jejich nabídku přijali. Místo
toho jsme se stali britskými vydavateli.
V doprovodu KGB
V době, kdy jsme dorazili do Moskvy, tajná bezpečnost KGB už
neexistovala a její bývalí agenti se dali snadno najmout jako ochranka za
deset dolarů denně. Najali jsme si tři. Jejich úkolem bylo nás chránit,
v každém městě vyjednávat s místní mafií a zajistit nám bezpečí.
Doprovázelo nás celkem osm lidí – tělesní strážci, televizní štáb, tiskový
mluvčí, Alexander a Barbařin otec Bill. Všichni Rusové kouřili, pili vodku
a nosili střelné zbraně. V Moskvě jsem Alexanderovi žertem řekl, že já
a Barbara jsme jediní, kdo nemají zbraň. Alexander se zastyděl a slíbil, že
v dalším městě nám nějakou pistoli opatří! V Moskvě nám zařídil vystoupení
v několika hojně sledovaných televizních diskusních pořadech a potom jsme
se vlakem vydali do neznáma – do Leningradu, který nedávno přejmenovali
na Petrohrad.
V březnu 1992 jsme cestovali po Rusku jako celebrity: vystupovali jsme
na seminářích před početným publikem a byli jsme často v televizi
i v rozhlase. Ze seminářů vznikl filmový záznam, který se stal základem
televizního seriálu. Seriál se vysílal každou sobotu déle než rok a přilákal asi
70 milionů rusky mluvících diváků. První vydání Řeči těla v počtu milion
výtisků se prodalo během čtyř týdnů a Alexander nechal okamžitě vytisknout
další milion knih. Brzy se z nás stali nejslavnější spisovatelé v Rusku.
„Vezměte mě do Kremlu“
V lehátkovém vlaku cestou do Gorkého: Barb, její otec Bill, naši ruští
agenti, spousta vodky, zbraně a venku minus deset stupňů.
Před dvěma lety jsme si na náš seznam C napsali další „nesplnitelný“ cíl,
a teď jsme byli v novém Rusku slavné televizní osobnosti, cestovali jsme
s vlastními agenty KGB a v Kremlu na nás čekal Vladimir Putin. Tohle bylo
lepší než film s Jamesem Bondem!
Dorazili jsme do Kremlu a přišli jsme do velkolepého, zlatem zdobeného
stalinistického sálu, kde se měl konat náš seminář. Vladimir Putin nevypadal
jako neodolatelný člověk, jehož jsme očekávali. Byl to štíhlý a důstojně
vyhlížející muž, ale svou přítomností upoutal pozornost každého člověka
v sále. Putin býval významnou postavou v KGB a měl pověst člověka, který
udělá všechno, co je nezbytné pro splnění úkolu. Jeho nové působiště po
boku starosty Sobčaka pro něj bylo odrazovým můstkem k vyšším
politickým funkcím.
Naše konference měla obrovský úspěch a ruští politici se naučili, jak
uhlazeně vystupovat před televizními kamerami a získat respekt ve světě.
V té době jsme si to neuvědomovali, ale měli jsme štěstí, že jsme mohli
být svědky historických okamžiků pro Rusko, jeho politiky i obyvatele.
V současné době trávíme v Rusku tři měsíce z každého roku a Rusko je
naším největším trhem pro pořádání konferencí.
Shrnutí
1. kolo
Do seznamu jsme si rukou zapsali jasně vymezený cíl: mít dvě svoje
zdravé děti. Na internetu jsme začali hledat všechny poznatky o početí.
Radili jsme se s gynekology, urology a sexuology, abychom zjistili, jak
dosáhnout tohoto obtížně splnitelného cíle. Bylo deprimující číst příběhy
tolika zdravých a mladších párů, které se marně pokoušely o početí. Radili
jsme se také s odborníky na asistovanou reprodukci. Byli velmi pesimističtí
a říkali, že pravděpodobnost úspěchu je v našem případě nesmírně nízká.
A jestli nemohu vytvořit životaschopné spermie, můžeme na to rovnou
zapomenout. Jeden urolog dokonce řekl: „Stejně zemřete na rakovinu,
Allane, tak proč ještě chcete mít děti?“ V době, kdy jsem se léčil
z rakoviny, jsme si s Barbarou do značné míry přestali vážit některých
lékařů, a toto prohlášení naši nedůvěru jenom prohloubilo.
Někteří přátelé a příbuzní nám říkali, že je neodpovědné uvažovat
v našem věku o dětech, a zvlášť s ohledem na mou rakovinu. Jiní
připomínali, že i kdyby se to nakonec podařilo, až bude případným dětem
jednadvacet, já budu mít šestasedmdesát a Barbara pětašedesát. Přestali
jsme tedy poslouchat všechny lékaře, příbuzné a ostatní, kteří nás od našeho
cíle zrazovali. Získali jsme nové přátele, kteří nás podporovali. Ani nás
nenapadlo uvažovat o tom, že bychom byli staří rodiče – to nám nikdy
nepřišlo na mysl. Chtěli jsme mít děti navzdory všemu, co si kdo myslí, říká
nebo dělá, a měli jsme v plánu zůstat tělesně i duševně mladí a pozitivní.
Pamatujte na to, že pokud se někdo sám nevydal cestou, po níž chcete jít,
nemůže vám radit, co máte dělat. Předává vám jenom své postoje
a omezení.
Co říkaly statistiky
2. kolo
Spermie není nic jiného než nosič mužské DNA, proto jsme se rozhodli
shromáždit moje nepohyblivé spermie, vložit je metodou mimotělního
oplodnění do Barbařiných vajíček a doufat, že přece jen obsahují nějakou
DNA a nastane oplodnění. Bylo tedy určeno datum operace a já jsem svá
varlata znovu položil pod nůž. Barb dostávala po šestadvacet dní
hormonální injekce, aby její tělo vytvoři lo dostatečný počet vajíček,
s nimiž bychom mohli začít hrát hru čísel.
Přišel den, kdy lékaři přenesli mou DNA do Barbařiných vajíček. Lékaři
byli hodně překvapeni, že Barb vytvořila 27 vajíček „dobré kvality“.
Všechna vajíčka dostala mou DNA ze shromážděných spermií a všechna
byla oplodněna! Panečku, zanedlouho budeme mít vlastní mateřskou školu!
Dalších pět dní jsme sledovali embrya, abychom viděli, která přežijí
a budou připravená k implantaci do dělohy.
Šestého dne si lékař zavolal natěšeného Allana a Barbaru do ordinace
a sdělil jim, že všechna embrya zanikla. Žádné nepřežilo a my jsme prohráli
první kolo.
Byli jsme zdrcení. Barbara několik dní nemluvila. Byla v šoku a zlobila
se, že technika zklamala na celé čáře. Jakmile se během několika týdnů
usadil prach, začali jsme o tom znovu mluvit a rozhodli jsme se, že jakmile
se naše těla zotaví, zkusíme to za šest měsíců ještě jednou. Znamenalo to,
že zbytky mých varlat půjdou ještě jednou pod nůž a Barbara bude znovu
dostávat hormonální injekce. Lékaři nám radili, abychom se o to podruhé už
nepokoušeli, protože to bude ještě obtížnější a budeme téměř o rok starší.
Stroze jsme jim řekli, že pokud nám nepomohou, najdeme si jiné lékaře.
Znovu jsme začali pátrat na internetu.
3. kolo
Pozitivní ujištění
V médiích
Co kdybychom se mýlili?
Zapište si to
Ti nejúspěšnější lidé si své myšlenky zapisují a vybírají, kterým z nich
dají přednost. Jakmile jsou myšlenky na papíře, RAS začíná hledat
odpovědi a navádět je k cíli. Pište si seznamy všeho, co vám v životě
připadá zajímavé nebo vzrušující, a nijak to nehodnoťte – jenom si to
zapište. Soustředíte tím pozornost na to podstatné. Systém RAS se nabudí
a začne pracovat ve váš prospěch. Vyhledá kroky, které vás dovedou k cíli.
Neustále seznam doplňujte. Dbejte na to, abyste si jako cíle stanovili to,
co chcete vy sami, a nikoli to, co od vás očekávají druzí. Seznamy pište
a přepisujte. Objevte, co vás skutečně zajímá a naplňuje. Vymažte z rovnice
peníze, abyste mohli uvažovat jasně a bez starostí o finanční stránku věci.
Naplánujte si činnost tak, abyste žili podle vzorce 80/20.
Převezměte odpovědnost
Známe nespočet příběhů lidí, kteří dosáhli svých cílů tím, že pomocí
ujištění soustředili mysl na výsledek, a v předstihu si představovali úspěch.
Dříve než dosáhneme cíle ve skutečnosti, musíme ho dosáhnout v duchu.
Nikdo nedokáže překonat omezení, která si uložil sám v sobě. Pokaždé
když řeknete něco negativního, vyjádřete to jinak a pozitivně. Vizualizace
funguje, protože posiluje konkrétní nervové dráhy v mozku, a bude
fungovat prakticky pro každý cíl, pro nějž se rozhodnete. Ode dneška si
představujte jen ty věci, které chcete, a nikoli ty, které nechcete. Vizuali
zace a ujištění mohou strhnout překážky stojící v dráze vašemu úspěchu
a zároveň uvolnit tvořivost a nevyužitý potenciál, o němž se vám dosud ani
nesnilo. Pomocí vizualizace a ujištění si udržíte nezbytné nadšení a získáte
čas potřebný k osvojení nových návyků.
Všichni úspěšní sportovci trénují ve skutečnosti i v duchu. Vždycky si
představujte, jak vítězíte. Stane se to, co si řeknete. Neustálým
procvičováním pozitivního jednání si osvojíte postoj „to zvládnu“.
Náš život je součtem minulých ujištění. Jakmile začneme používat
ujištění, začnou pro nás pracovat zákony posílení. Začneme hledat své silné
stránky a všude kolem sebe náhle vidíme věci, které očekáváme – stejně
jako Darrin se svým kopem vzad s otočkou, jako Scott s Dilbertem a Sam
se svým krátkým životem. Začneme jednat jako člověk, jímž jsme se
rozhodli být.
Nikdy nemyslete na to, co nechcete. Myslete jen na to, co chcete, bez
ohledu na výsledek. Obvykle dostanete to, o čem přemýšlíte a o čem se
ujišťujete.
Nevzdávejte se
A nakonec…
1. kapitola
Burlet, S., Tyler, C. J., Leonard, C. S.: Direct and indirect excitation of
laterodorsal tegmental neurons by hypocretin/orexin peptides: Implications
for wakefulness and narcolepsy. Journal of Neuroscience 22 (7), 2862–
2872. PMID 11923451, 2002
Evans, B. M.: Sleep, consciousness and the spontaneous and evoked
electrical activity of the brain. Is there a cortical integra ting mechanism?
Neuophysiologie clinique 33, 2003, 1–10. „https://
en.wikipedia.org/wiki/Digital_object_identifier“ „https:// dx.doi.
org/10.1016%2Fs0987-7053%2803%2900002-9“10.1016/s0987-
7053(03)00002-9.
Garcia-Rill, E.: Disorders of the reticular activating system. Medical
Hypotheses 49 (5), 1997, 379–387. doi:10.1016/ S0306-9877(97) 90083-9.
PMID 9421802.
Garcia-Rill, E.: Long-term deficits of preterm birth: Evidence for arousal
and attentional disturbances. Clinical Neurophysiology 119 (6): 1281–1291.
doi:10.1016/j. clinph.2007.12.021. PMC 2670248. PMID 18372212.
Garcia-Rill, E., Buchanan, R., McKeon, K., Skinner, R. R., Wallace, T.:
Smoking during pregnancy: Postnatal effects on arousal and attentional
brain systems. NeuroToxicology 28 (5), 2007, 915–923.
doi:10.1016/j.neuro.2007.01.007. PMC 3320145. PMID 17368773.
Garcia-Rill, E., Heister, D. S., Ye, M., Charlesworth, A., Hayar, A.:
Electrical coupling: novel mechanism for sleep-wake control. Sleep 30 (11),
2007, 1405–1414. PMC 2082101. PMID 18041475.
Kinomura, S., Larsson, J., Gulyas, B., Roland, P. E.: Activation by
attention of the human reticular formation and thalamic intralaminar nuclei.
Science 271 (5248), 512–515, 1996. doi:10.1126/science.271.5248.512.
PMID 8560267.
Kumar, V. M., Mallick, B. N., Chhina, G. S., Singh, B.: Influence of
ascending reticular activating system on preoptic neuronal-activity.
Experimental Neurology 86 (1), 1984, 40–52, doi:10.1016/0014 –
4886(84)90065-7. PMID 6479280.
Magoun, H. W.: An ascending reticular activating systém in the brain
stem. Ama Archives of Neurology and Psychiatry 67 (2), 145–154, 1952,
doi: 10.1001/archneurpsyc.1952.02320140013002. PMID 14893989.
Reiner, P. B.: Are mesopontine cholinergic neurons either necessary or
sufficient components of the ascending reticular activating system?
Seminars in the Neurosciences 7 (5), 355–359, 1995. doi:10.1006
/smns.1995.0038.
Robinson, D.: The technical, neurological and psychological significance
of „alpha“, „delta“ and „theta“ waves confounded in EEG evoked
potentials: a study of peak latencies. Clinical Neurophysiology 110 (8),
1999, 1427–1434. doi:10.1016/ S1388-2457(99)000784. PMID 10454278.
Rothballer, A. B.: Studies on the adrenaline sensitive component of the
reticular activating system. Electroencephalography and Clinical
Neurophysiology 8 (4), 1956, 603–621. doi:10.1016/00134694(56)90084-0.
PMID 13375499.
Ruth, R. E., Rosenfeld, J. P.: Tonic reticular activating system –
relationship to aversive brain-stimulation effects. Experimental Neurology
57 (1), 1977, 41–56. doi:10.1016/0014-4886(77)90043-7. PMID 196879.
Shute, C. C. D., Lewis, P. R.: The ascending cholinergic reticular system:
neocortical, olfactory and subcortical projections. Brain 90 (3), 1967, 497–
520. doi:10.1093/brain/90.3.497. PMID 6058140.
Steriade, M.: Neuromodulatory systems of thalamus and neocortex.
Seminars in the Neurosciences 7 (5), 1995, 361–370. doi:10.1006 /
smns.1995.0039.
Steriade, M.: Arousal: Revisiting the reticular activating system. Science
272 (5259), 1996, 225–226. doi:10.1126/ science.272.5259.225. PMID
8602506.248
Svorad, D.: Reticular activating system of brain stem and animal
hypnosis. Science 125 (3239), 1957, 156–156. doi:10.1126/
science.125.3239.156. PMID 13390978.
Vincent, S. R.: The ascending reticular activating system – from
aminergic neurons to nitric oxide. Journal of Chemical Neuroanatomy 18
(1–2), 2000, 23–30. doi:10.1016/S0891-0618(99)00048-4. PMID
10708916.
http://sleepdisorders.sleepfoundation.org/chapter-1-normal-sleep/
neurobiology-of-sleep/
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2701283/
2. kapitola
http://www.dominican.edu/academics/ahss/undergraduate-pro-
grams/psych/faculty/assets-gail-matthews/researchsummary2. pdf
https://www.washingtonpost.com/news/on-leadership/wp/
2013/10/10/only-13-percent-of-people-worldwide-actually like-going-to-
work/
3. kapitola
Hill, P. L., Turiano, N. A.: Purpose in life as a predictor of mortality
across adulthood. Psychological Science, 2014.
doi:10.1177/0956797614531799.
Shackell, Erin M., Standing, Lionel G.: Mind over matter: Mental
training increases physical strength. North American Journal of Psychology
9, 2014, 189–200.
http://www.medicalnewstoday.com/articles/276893.php
6. kapitola
Brayand, F., Moller, B.: Predicting the future burden of cancer. Nature
Reviews Cancer 6, 2006, 63–74. doi:10.1038/nrc1781.
Calle, E. E., Rodriguez, C., Walker-Thurmond, K., Thun, M. J.:
Overweight, obesity, and mortality from cancer in a prospectively studied
cohort of U.S. adults. New England Journal of Medicine 348, 2003, 1625–
1638. doi: 10.1056/ NEJMoa021423.
Doll, R., Peto, R.: The causes of cancer: quantitative estimates of
avoidable risks of cancer in the United States today. Journal of the National
Cancer Institute 66, 1981, 191–308.
Kolonel, L. N., Altshuler, D., Henderson, B. E.: The multiethnic cohort
study: exploring genes, lifestyle and cancer risk. Nature Reviews Cancer 4,
2004, 519–27. doi:10.1038/nrc1389.
http://www.who.int/mediacentre/news/releases/2003/pr27/en/
https://www.apf.asn.au/Members/Information/A-Skydiver-s-Guide- to-
Mental-Training/default.aspx
https://students.education.unimelb.edu.au/LiteracyResearch/pub/
Projects/AKurzman.pdf
http://www.psych.nyu.edu/oettingen/Barry%20Kappes,%20H.,%20&%2
0Oettingen,%20G.%20(2011).%20JESP.pdf
7. kapitola
Ahsen, A.: ISM: The triple code model for imagery and
psychophysiology. Journal of Mental Imagery 8 (4), 1984, 15–42.
Behncke, L.: Mental skills training for sports: A brief review. Athletic
Insight. The Online Journal of Sport Psychology. 2004.
[www.athleticInsight.com/html]. Vyhledáno 22. dubna 2010.
Bell, R., Skinner, C., Fisher, L.: Decreasing putting yips in accomplished
golfers via solution-focused guided imagery: A single-subject research
design. Journal of Applied Sport Psychology 21 (1), 2009, 1–14.
Boyd, J., Munroe, K.: The use of imagery in climbing. Athletic Insight.
The Online Journal of Sport Psychology. 2003.
[www.athleticInsight.com/html]. Vyhledáno 21. března 2010.
Callow, N., Hardy, L.: Types of imagery associated with sport confidence
in netball players of varying skills. Journal of Applied Sport Psychology 13,
2001, 1–17.
Callow, N., Roberts, R., Fawkes, J.: Effects of dynamic and static
imagery on vividness of imagery skiing performance, and confidence.
Journal of Imagery Research in Sport and Physical Activity 1, 2006, 1–15.
Calmels, C., Holmes, P., Berthoumieux, C., Singer, R.: The development
of movement imagery vividness through a structured intervention in
softball. Journal of Sport Behavior 27, 2004, 307–322. Cumming, J.,
Nordin, S., Horton, R., Reynolds, S.: Examining the direction of imagery
and self-talk on dartthrowing performance and self-efficacy. The Sport
Psychologist 20, 2006, 257–274.
Driskell, J., Cooper, C., Moran, A.: Does mental practice enhance
performance? Journal of Applied Sport Psychology 79, 1994, 481–492.
Evans, L., Jones, L., Mullen, R.: An imagery intervention during the
competitive season with an elite rugby union player. The Sport Psychologist
18, 2004, 252–271.
Feltz, D., Landers, D.: The effects of mental practice on motor skill
learning and performance: A meta-analysis. Journal of Sport Psychology 5,
1983, 25–57.
Fischman, M., Oxendine, J.: Motor skill learning for effective coaching
and performance. In: J. W. Williams (ed.): Applied Sport Psychology (Palo
Alto, Calif.: Mayfield), 1993, 11–23.
Glisky, M., Williams, J., Kihlstrom, J.: Internal and external imagery
perspectives and performance on two tasks. Journal of Sport Behavior 19
(1), 1996, 3–18.
Gould, D., Damarjian, N., Greenleaf, C.: Imagery training for peak
performance. In: J. Van Raalte a B. Brewer (eds): Exploring Sport and
Exercise Psychology (Washington, DC: American Psychological
Association), 2. vydání, 2002, 49–74.
Gray, S.: Effect of visuo-motor rehearsal with videotaped modeling on
racquet ball performance of beginning players. Perceptual and Motor Skills
70, 1990, 379–385.
Green, L.: The use of imagery in the rehabilitation of injured athletes. In:
D. Pargman (ed.): Psychological Bases of Sport Injuries, Morgantown, WV:
Fitness Information Technology, 1993, 199–218. Guillot, A., Collet, C.:
Construction of the motor imagery integrative model in sport: A review and
theoretical investigations of motor imagery use. International Review of
Sport and Exercise Psychology 1 (1), 2008, 31–44.
Guillot, A., Nadrowska, E., Collet, C.: Using motor imagery to learn
tactical movements in basketball. Journal of Sport Behavior 32 (2), 2009,
189–206.
Haanen, H., Hoenderdos, H., Van Romunde, L., Hop, W., Malle, C.,
Terwiel, J., Hekster, G. B.: Controlled trial of hypnotherapy in the treatment
of refractory fibromyalgia. Journal of Rheumatology 18, 1991, 72–75.
Hale, B.: Imagery Training: A Guide for Sports Coaches and Performers.
Leeds, UK, National Coaching Foundation, 1998.
Halgren, E., Dale, M., Sereno, R., Tootell, R.: Location of human face-
selective cortex with respect to retinotopic areas. Human Brain Mapping 7,
1999, 29–37.
Hall, C., Mack, D., Paivio, A., Hausenblas, H.: Imagery use by athletes:
development of the Sport Imagery Questionnaire. International Journal of
Sport Psychology 29, 1998, 73–89.
Hall, C., Pongrac, J.: Movement Imagery Questionnaire. London,
Ontario: University of Western Ontario, 1983.
Hall, E., Erffemeyer, E.: The effect of visuomotor behavior rehear sal
with videotaped modeling on free throw accuracy of intercollegiate female
basketball players. Journal of Sport Psychology 5, 1983, 343–346.
Harris, D., Robinson, W.: The effect of skill level on EMG activity
during internal and external imagery. Journal of Sport Psychology 8, 1986,
105–111.
Hecker, J., Kaczor, L.: Application of imagery theory to sport
psychology: Some preliminary findings. Journal of Sport and Exercise
Psychology 10, 1988, 363–373.
Holmes, P., Collins, D.: The PETTLEP approach to motor imagery.
A functional equivalence model for sport psychologists. Journal of
Applied Sport Psychology 13, 2001, 60–83.
Isaac, A., Marks, D., Russell, D.: An instrument for assessing imagery of
movement: The Vividness of Movement Imagery Questionnaire (VMIQ).
Journal of Mental Imagery 10, 1986, 23–30.
Janssen, J., Sheikh, A.: Enhancing athletic performance through imagery:
An overview. In: A. A. Sheikh, E. R. Korn (eds). Imagery and Sport
Physical Performance, Amityville, NY: Bayood Publishing, 1994, 1–22.
Jones, G.: More than just a game: Research developments and issues in
competitive anxiety in sport. British Journal of Psychology 86, 1995, 449–
478.
Klein, I., Paradis, A., Poline, J., Kosslyn, S., LeBihan, D.: Transient
activity in human calcarine cortex during visual imagery. Journal of
Cognitive Neuroscience 12, 2000, 15–23.
Kosslyn, S., Ganis, G., Thompson, W.: Neural foundations of imagery.
Nature Reviews Neuroscience 2, 2001, 635–642.
Kosslyn, S., Thompson, W., Kim, I., Alpert, N.: Topographical
representations of mental images in primary visual cortex. Nature 3, 1995,
496–498.
Lambert, S.: The effects of hypnosis/guided imagery on the postoperative
course of children. Journal of Developmental and Behavioral Pediatrics 17,
1996, 307–310.
Lang, P.: A bioinformational theory of emotional imagery.
Psychophysiology 16, 1979, 495–512.
Lang. P., Kozak, M., Miller, G., Levin, D., McLean, A.: Emotional
imagery: Conceptual structure and pattern of somatovisceral response.
Psychophysiology 17, 1980, 179–192.
Lang, P., Levin, D., Miller, G., Kozak, M.: Fear behavior, fear imagery,
and the psychophysiology of emotion: The problem of affective response
integration. Journal of Abnormal Psychology 92, 1983, 276–306. Lohr, B.,
Scogin, F.: Effects of self-administered visuomotor behavioural rehearsal on
sport performance of collegiate athletes.
Journal of Sport Behaviour 21 (2), 1998, 206–218.
MacKay, D.: The problem of rehearsal or mental practice. Journal of
Motor Behavior 13, 1981, 274–285.
Mahoney, M., Avener, M.: Psychology of the elite athlete: an exploratory
study. Cognitive Therapy and Research 1, 1977, 135–141.
Malone, M., Strube, M.: Meta-analysis of non-medical treatment for
chronic pain. Pain 34, 1988, 231–234.
Malouff, J., McGee, J., Halford, H., Rooke, S.: Effects of pre-
competition positive imagery and self-instructions on accuracy of serving in
tennis. Journal of Sport Behavior 31 (3), 2008, 264–275. Mamassis, G.,
Doganis, G.: Effects of a mental training program on juniors pre-
competitive anxiety, self-confidence, and tennis performance. Journal of
Applied Sport Psychology 16, 2004, 118–137.
Marks, D.: Mental imagery and consciousness: A theoretical review. In:
A. Sheikh (ed.): Imagery: Current Theory, Research, and Application, New
York: Wiley, 1983, 96–130.
Martin, K., Hall, C.: Using mental imagery to enhance intrinsic
motivation. Journal of Sport and Exercise Psychology 17, 1995, 54–69.
Martin, K., Moritz, S., Hall, C.: Imagery use in sport: A literature review
and applied model. The Sport Psychologist 13, 1999, 245–268. Mauer, M.,
Burnett, K., Oulette, E., Ironson, G. & Dandes, H.: Medical hypnosis and
orthopedic hand surgery: Pain perception, postoperative recovery, and
therapeutic comfort. International Journal of Clinical and Experimental
Hypnosis 47, 1999, 144–161.
Moritz, S., Hall, C., Martin, K., Vadocz, E.: What are confident athletes
imagining: An examination of image content. The Sport Psychologist 10,
1996, 171–179.
Munroe, K., Giacobbi, P., Hall, C., Weinberg, R.: The four W’s of
imagery use: where, when, why, and what. The Sport Psychologist 14,
2000, 119–137.
Munroe-Chandler, K., Hall, C.: Psychological interventions in sport. In:
P. Crocker (ed.), Introduction to Sport Psychology: A Canadian Perspective
Toronto, ON: Pearson, 2007.
Murphy, S., Jowdy, D.: Imagery and mental practice. In: T. S. Horn (ed.),
Advances in Sport Psychology, Champaign, IL: Human Kinetics, 2, vydání,
1992, 21–250.
Murphy, S., Martin, K.: The use of imagery in sport. In: T. Horn (ed.),
Advances in Sport Psychology, Champaign, IL: Human Kinetics, 2. vyd,
2002, 405–439.
Nideffer, R.: Psyched to Win, Champaign, IL, Human Kinetics, 1994.
Nideffer, R., Sagal, M.: Concentration and attention control training. In: J.
M. Williams (ed.), Applied Sport Psychology: Personal Growth to Peak
Performance. Boston, MA: McGraw-Hill, 4.
vydání, 2006, 312–332.
Noel, R.: The effect of visuo-motor behaviour rehearsal on tennis
performance. Journal of Sport Psychology, 2, 1980, 221–226.
Onestak, D.: The effect of visuo-motor behaviour rehearsal (VMBR) and
videotaped modeling (VM) on the free- throw performance of
intercollegiate athletes. Journal of Sport Behaviour 20 (2), 1997, 185–198.
Paivio, A.: Cognitive and motivational functions of imagery in human
performance. Canadian Journal of Applied Sport Science 10, 1985, 22–28.
Richardson, A.: The Experiential Dimension of Psychology. Queensland,
Australia: University of Queensland Press, 1984.
Rizzolatti, G., Fogassi, L., Gallese, V.: Neurophysiological mechanisms
underlying the understanding and imitation of action. Nature Neuroscience
Reviews 2, 2001, 661– 670.
Robin, N., Dominique, L., Toussaint, L., Blandin, Y., Guillot, A., Le Her,
M.: Effects of motor imagery training on service return accuracy in tennis:
the role of imagery ability. International Journal of Sport and Exercise
Psychology 5 (2): 2007, 175–188.
Rogerson, L., Hrycaiko, D.: Enhancing competitive performance in ice
hockey goaltenders using centering and selftalk. Journal of Applied Sport
Psychology 14, 2002,14–26.
Roos, H., Ornell, M., Gardsell, P., Lohmander, L., Lindstrand, A.: Soccer
after anterior cruciate ligament injury – an incompatible combination?
A national survey of incidence and risk factors and a 7-year follow-up of
310 players. Scandinavian Journal of Medicine and Science in Sports 5,
1995, 107–112.
Rotella, R., Gansneder, B., Ojala, D., Billing, J.: Cognitions and coping
strategies of elite skiers. An exploratory study of young developing athletes.
Journal of Sport Psychology 2, 1980, 350–354. Rushall, B., Lippman, L.:
The role of imagery in physical performance.
International Journal of Sport Psychology 29, 1998, 57–72.
Ryan, D., Simons, J.: Efficacy of mental imagery in enhancing mental
rehearsal of motor skills. Journal of Sport Psychology 4, 1982, 41–51.
Ryan, D., Simons, J.: What is learned in mental practice of motor skills.
Journal of Sport Psychology 5, 1983, 219–426.
Sackett, R.: The influences of symbolic rehearsal upon the retention of
a maze habit. Journal of General Psychology 13, 1934, 113–128. Sheikh,
A., Korn, E.: Imagery in Sports and Physical Performance.
Amityville, NY: Baywood, 1994.
Short, S., Bruggeman, J., Engel, S., Marback, T., Wang, L., Willadsen,
A., Short, M.: The effect of imagery function and imagery direction on self-
efficacy and performance on a golf-putting task. The Sport Psychologist 16,
2002, 48–67.
Smith, D., Collins, D., Holmes, P.: Impact and mechanism of men tal
practice effects on strength. International Journal of Sport and Exercise
Psychology 1, 2003, 293–306.
Suinn, R.: Imagery in sports. In: A. Sheikh (ed.), Imagery, Current
Theory, Research, and Application. New York: Wiley, 1982, 507– 534.
Surburg, P., Porretta, D., Sutlive, V.: Use of imagery practice for
improving a motor skill. Adapted Physical Activity Quarterly 12 (3), 1995,
217–227.
Taylor, J., Taylor, S.: Psychological Approaches to Sports Injury
Rehabilitation, Gaithersburg, MD, Aspen, 1997.
Taylor, J., Wilson, G.: Applying Sport Psychology: Four Perspectives,
Champaign, IL: Human Kinetics, 2005.
Vadocz, E., Hall, C., Moritz, S.: The relationship between competitive
anxiety and imagery use. Journal of Applied Sport Psychology 9 (2), 1997,
241–253.
Vealey, R., Greenleaf, C.: Seeing is believing: Understanding and using
imagery in sport. In: J. M. Williams (ed.), Applied Sport Psychology:
Personal Growth to Peak Performance. Boston, MA: McGraw-Hill, 1998,
220–224.
Weinberg, R. & Gould, D.: Foundations of Sport and Exercise
Psychology. Champaign, IL: Human Kinetics, 4. vyd., 2006.
Weinberg, R., Seabourne, T., Jackson, A.: Effect of visuomotor behavior
rehearsal, relaxation, and imagery on karate performance. Journal of Sport
Psychology 10, 1981, 71–78.
White, A., Hardy, L.: Use of different imagery perspectives on the
learning and performance of different motor skills. British Journal of
Psychology 86, 1995, 191–216.
Wrisberg, C., Ragsdale, M.: Cognitive demand and practice level:
Factors in the mental rehearsal of motor skills. Journal of Human
Movement Studies 5, 1979, 201–208.
Zittman, F., Dyck, R., Spinhoven, P., Linssen, A., Corrie, G.: Hypnosis
and autogenic training in the treatment of tension headaches: A two-phase
constructive design study with follow-up. Journal of Psychosomatic
Research 36, 1992, 219–228.
http://scholar.lib.vt.edu/ejournals/JITE/v32n4/whetstone.html
https://www.psychologytoday.com/blog/flourish/200912/seeing-isbelieving-
the-power-visualization
10. kapitola
Barnes, G. M., Welte, J. W., Tidwell, M. C. & Hoffman, J. H.: Gambling
on the Lottery: Sociodemographic Correlates Across the Lifespan. Journal
of Gambling Studies 27 (4), 2011, 575–86. doi: 10.1007/s10899-010-9228-
7.
http://fortune.com/2016/01/15/powerball-lottery-winners/
http://www.theghostcoders.com/799/you-just-won-a-lotte- ry –
10shocking-factsabout-the-lottery
http://journalistsresource.org/studies/economics/personal-finan- ce/
research-review-lotteries-demographics sthash.ojrlp1te.dpuf
11. kapitola
Artherholt, S. B., Fann, J. R.: Psychosocial care in cancer. Current
Psychiatry Reports 14 (1), 2012, 23–29.
Bachorowski, J.-A., Smoski, M. J., Owren, M. J.: The acoustic features
of human laughter. Journal of the Acoustical Society of America 110. 2001,
1581.
Bakhtin, M.: Rabelais and His World. Bloomington: Indiana University
Press, 1941.
Bogard, M.: Laughter and its Effects on Groups. New York: Bullish
Press, 2008.
Chapman, A. J., Foot, H. C., Derks, P. (eds): Humor and Laughter:
Theory, Research, and Applications. NJ, Transaction Publishers, 1996.
Cousins, N.: Anatomy of an Illness as Perceived by the Patient. New
York, WW Norton, 1979.
Cousins, N.: Anatomy of an Illness. New York: Bantam Doubleday Dell,
1983.
Davila-Ross, M., Allcock, B., Thomas, C., Bard, K. A.: Aping
expressions? Chimpanzees produce distinct laugh types when responding to
laughter of others. Emotion. Oct 11(5), 2011, 1013- 20.
doi:10.1037/a0022594.
Fashoyin-Aje, L. A., Martinez, K. A., Dy, S. M.: New patient-centered
care standards from the Commission on Cancer: opportunities and
challenges. Journal of Supportive Oncology: publikováno elektronicky před
vydáním, 20. března 2012. http://www.ncbi.nlm. nih. gov
/pubmed/22440532
Fried, I., Wilson, C. L., MacDonald, K. A., Behnke, E. J.: Electric current
stimulates laughter. Nature 391, 1998, 650.
Goel, V., Dolan, R. J.: The functional anatomy of humor: segrega ting
cognitive and affective components. Nature Neuroscience 3, 2001, 237–
238.
Greig, J. Y. T.: The Psychology of Comedy and Laughter. New York:
Dodd, Mead and Co., 1923.
Holmes, T. H., Rahe, R. H.: The social readjustment rating scale.
Journal of Psychosomatic Research 11, 1967, 213.
Jenkins, R.: Subversive Laughter. New York: Free Press, 1994, 13ff.
Johnson, S.: Emotions and the Brain. Discover 24 (4), 2003.
discover.com
Kawakami, K., et al.: Origins of smile and laughter: A preliminary study.
Early Human Development 82, 2006, 61–66. kyoto-u.ac.jp
Klein, A.: The Courage to Laugh: Humor, Hope and Healing in the Face
of Death and Dying. Los Angeles, CA: Tarcher/Putman, 1998.
Krichtafovitch, I.: Humor Theory: The Formulae of Laughter. Colorado:
Outskitspress, 2006.
Lutgendorf, S. K., DeGeest, K., Dahmoush, L. et al.: Social isolation is
associated with elevated tumor norepinephrine in ovarian carcinoma
patients. Brain, Behavior, and Immunity 25 (2), 2011, 250–255.
Lutgendorf, S. K., Sood, A. K., Antoni, M. H.: Host factors and cancer
progression: biobehavioral signaling pathways and interventions. Journal of
Clinical Oncology 28 (26), 2010: 4094– 4099. http://www.
ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20644093
Lutgendorf, S. K., Sood, A. K., Anderson, B. et al.: Social support,
psychological distress, and natural killer cell activity in ovarian cancer.
Journal of Clinical Oncology 23 (28), 2005, 7105– 7113.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16192594
MacDonald, C.: A Chuckle a Day Keeps the Doctor Away: Therapeutic
Humor & Laughter. Journal of Psychosocial Nursing and Mental Health
Services 42 (3), 2004,18–25. psychnurse.org
Marteinson, P.: On the Problem of the Comic: A Philosophical Study on
the Origins of Laughter. Ottawa: Legas Press, 2006. utoronto.ca
McDonald, P. G., Antoni, M. H., Lutgendorf, S. K. et al.: A biobehavioral
perspective of tumor biology. Discovery Medicine 5 (30), 2005, 520–526.
Melhem-Bertrandt, A., Chavez-Macgregor, M., Lei, X. et al.: Beta-
blocker use is associated with improved relapse-free survival in patients
with triple-negative breast cancer. Journal of Clinical Oncology 29 (19),
2011, 2645–2652.
Milius, S.: Don’t look now, but is that dog laughing? Science News 160
(4), 2001, 55. sciencenews.org
Miller, M., Mangano, C., Park, Y., Goel, R., Plotnick, G. D., Vogel,
R. A.: Impact of cinematic viewing on endothelial function. Heart 92 (2),
2006, 261–262. doi:10.1136/hrt.2005.061424.
Moeller, H.-G., Wohlfart, G.: Laughter in Eastern and Western
Philosophies. Freiburg/Munich: Verlag Karl Alber, 2010.
Moreno-Smith, M., Lutgendorf, S. K., Sood, A. K.: Impact of stress on
cancer metastasis. Future Oncology 6 (12), 2010, 1863–1881.
Panksepp, J., Burgdorf, J.: „Laughing“ rats and the evolutionary
antecedents of human joy? Physiology & Behavior 79, 2003, 533–547.
psych.umn.edu
Provine, R. R.: Laughter. American Scientist 84 (38), 1996. 45. ucla.edu
Raskin, V.: Semantic Mechanisms of Humor. Boston: D. Reidel Publishing
Company, 1985.
Riley,V.: Role of the LDH-elevating virus in leukemia therapy by
asparaginase. Nature 220, 1968, 1245–1246.
Segerstrom, S. C., Miller, G. E.: Psychological stress and the human
immune system: a meta-analytic study of 30 years of inquiry.
Psychological Bulletin 130 (4), 2004, 601–630.
Simonet, P. et al.: Dog Laughter: Recorded playback reduces stress-
related behavior in shelter dogs. Seventh International Conference on
Environmental Enrichment, 2005. petalk.org
Skinner, Q.: Hobbes and the Classical Theory of Laughter (PDF).
Vyhledáno 23. října 2006, v Sorell, T., Foisneau, L.: Leviathan After 350
Years. Oxford: Oxford University Press, 2004, 139–166. Sloan, E. K.,
Priceman, S. J., Cox, B. F. et al.: The sympathetic nervous system induces
a metastatic switch in primary breast cancer.
Cancer Research 70 (18), 2010, 7042–7052.
Spence, D. P., Scarborough, H. S., Ginsberg, E. H.: Lexical correlates of
cervical cancer. Social Science of Medicine 12, 1987, 141–145.
http://jdc.jefferson.edu/cgi/viewcontent.cgi?
article=1108&context=jeffjpsychiatry
http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.575
.2841& rep=rep1&type=pdf http://www.fertstert.org/article/S0015-
0282(10)02958-4/references
http://www.themoscowtimes.com/sitemap/free/2004/3/article/patch –
adams-prescribes-his-laughter-therapy/232329.html
http://www.psych.nyu.edu/phelpslab/whoweare.html
12. kapitola
Claparède, É.: Experimental Pedagogy and the Psychology of the Child.
University of Michigan Library, 1911.
LeDoux, J.: The Emotional Brain: The Mysterious Underpinnings of
Emotional Life. New York, Simon & Schuster, 1998.
http://www.adaa.org/finding-help
===Fcl+b8UMylNsM57YJP9xI8NCKMMeHGNtKOdO+FG+NADSs7HtORXesOrvoHjIS578
Allan a Barbara Peasovi
ODPOVĚĎ
www.euromedia.cz
www.knizniklub.cz
===Fcl+b8UMylNsM57YJP9xI8NCKMMeHGNtKOdO+FG+NADSs7HtORXesOrvoHjIS578