KLEOPATRA

A
FRANKENSTEIN

COCO MELLORS
 Text © Coco Mellors, 2022
Cover design © Michal Šajmír, 2023
Translation © Barbara Hajná, 2023
Czech edition © Nakladatelství Slovart, s. r. o., 2023

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této knihy nesmí být reprodukována v knižní,
elektronické ani jiné podobě, ukládána do databází či rozmnožována
bez předchozího písemného souhlasu vydavatele.

Kleopatra a Frankenstein
Z anglického originálu Cleopatra and Frankenstein
vydaného v roce 2022 nakladatelstvím HarperCollins Publishers
přeložila Barbara Hajná
Redigovala Eva Klimentová
Korektury Jana Kunová
Odpovědná redaktorka Kateřina Eliášová
Sazba Alias Press, s. r. o., Bratislava
Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín
Vydalo Nakladatelství Slovart, s. r. o., v roce 2023
Vydání první

ISBN 978-80-276-0685-6
10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
www.slovart.cz

Tato kniha je beletristické dílo. Jména, postavy i události v ní zachycené

jsou výtvory autorčiny představivosti. Veškerá podobnost se skutečnými
žijícími či zesnulými osobami, událostmi a místy je zcela náhodná.
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být jakýmkoli
způsobem, elektronicky, fyzicky, za pomoci fotokopií či nahrávání
znovu vydána, zanesena do vyhledávacího systému ani reprodukována,
pokud k tomu vydavatelé předem nevydali souhlas.
Koupě této knihy se uskutečňuje pod podmínkou, že bez předchozího
souhlasu vydavatelů kniha nebude za obchodním ani jiným účelem
zapůjčena, znovu prodána, pronajata či jinak šířena s jinou podobou vazby
či obálky, než jsou ty, v nichž vychází nyní, a za jiných podmínek než tyto.
Stejné podmínky jsou povinni dodržovat všichni kupci této knihy.
 první kapitola

Prosinec

S tála v kabině výtahu, do kterého vešel. Kývl jí na pozdrav, oto-

čil se a se zařinčením zavřel mřížové dveře. Nacházeli se ve
zrekonstruované budově bývalé továrny ve čtvrti Tribeca, kde ku-
podivu dosud jezdily nákladní výtahy. Stáli tu jen oni dva, bok po
boku, a dívali se přímo před sebe, zatímco se mechanismus se sté-
náním uváděl do pohybu. Sledovali, jak se za železnou mříží míhá
betonová zeď.
„Pro co jdete?“ Tu otázku položil vzduchu před sebou, k ní
se neobrátil.
„Prosím?“
„Mě poslali pro led,“ vysvětlil. „Co potřebujete vy?“
„Ale nic. Už jdu domů.“
„V půl jedenácté večer na Silvestra? To je buď to nejsmutněj-
ší, nebo to nejmoudřejší, co jsem kdy slyšel.“
„Udělejte mi laskavost a rozhodněte se pro nejmoudřejší.“
Srdečně se zasmál, ačkoli jí nepřipadalo, že řekla něco zvlášť
vtipného. „Jste Britka?“ zeptal se.
„Z Londýna.“

9
 COCO MELLORS

„Váš hlas mi připomíná ten pocit, když se člověk zakousne

do jablka Granny Smith.“
Teď se zasmála ona, i když rezervovaněji. „Co je to za pocit?“
„Jedním slovem? Svěží.“
„Na rozdíl od pocitu, když kousnete do Pink Lady nebo Gol-
den Delicious?“
„V jablkách se vyznáte.“ Uznale kývl. „Ale naznačovat, že
váš hlas v čemkoli připomíná Golden Delicious, to je šílenství.
Tak se mluví na Středozápadě.“
S tichým zaduněním přistáli v přízemí. Rozrazil dveře, aby
mohla vystoupit.
„Jste zvláštní člověk,“ prohodila přes rameno.
„To nesporně.“ Přidal do kroku, aby jí otevřel i dveře z bu-
dovy. „Doprovodíte toho zvláštního člověka do večerky? Jenom
bych rád slyšel, jak vyslovíte ještě pár slov.“
„Hm, jako třeba co?“
„Třeba aluminum.“
„Myslíte aluminium?“
„A je to tady!“ Potěšeně si přiložil dlaně za uši. „Ta slabika na-
víc. A-lu-mí-ný-umm. Ta mě dostává.“
Snažila se o skeptický výraz, ale poznal na ní, že se baví.
„Vás je asi snadné dostat,“ podotkla.
K jejímu překvapení se zastavil a upřímně se nad tou otázkou
zamyslel.
„Ne,“ řekl nakonec. „To není.“
Už byli na ulici. Proti nim stál obchod s neonovými cedule-
mi, z něhož se na chodník linuly vlny žluté, růžové a modré záře.
MILLER LITE. NAHOTA NAŽIVO. BARVÍME DO ROZ-
TRHÁNÍ TĚLA.
„Kde je ta večerka?“ zeptala se. „Hodily by se mi ještě něja-
ké cigarety.“
„Asi dva bloky tímhle směrem.“ Ukázal na východ. „Kolik
vám je?“

10
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

„Dvacet čtyři. Kouřit už můžu, jestli vás snad napadlo, že mi

to zakážete.“
„Jste na kouření přesně v tom správném věku,“ řekl. „‚Ta jis-
tota, že před sebou má čas… že všechno hned dá do pořádku spo-
kojenost stálá.‘ Takhle je to v té Larkinově básni, ne?“
„Prosím vás, necitujte z básní. Mohlo by se stát, že neúmysl-
ně dostanete vy mě.“
„,Opěvuji elektrické tělo!‘“ zvolal. „,Armády těch, jež miluji,
mě objímají a já je objímám!‘“
„Lalala! Vůbec vás neposlouchám!“
Přitiskla si ruce na uši a prudce vyrazila vpřed. Kolem prosvi-
štělo auto, ze kterého zněl na plné pecky nějaký rozjásaný pop.
Když ji u lampy dohnal, pokusně odtáhla ruce od hlavy. Měla na
nich růžové rukavice z jemné kůže. Tváře měla taky růžové.
„Nebojte se, víc už si toho nepamatuju,“ ujistil ji. „Už vám
nic nehrozí.“
„Udělalo na mě dojem, že vůbec umíte citovat nějakou poezii.“
„Jsem starší než vy. Moje generace se takové věci musela ve
škole učit nazpaměť.“
„Kolik vám je?“
„Víc než vám. Jak se jmenujete?“
„Cleo,“ řekla Cleo.
Přikývl.
„To sedí.“
„Jak to?“
„Kleopatra dostala každého, koho si zamanula.“
„Jenže já jsem jen Cleo. Jak se jmenujete vy?“
„Frank,“ řekl Frank.
„Čeho je to zkratka?“
„Ničeho. Co by se taky dalo zkrátit na ‚Frank‘?“
„Nevím.“ Cleo se usmála. „Frankfurt, František, Franken-
stein…“
„Frankenstein, to by šlo. Tvůrce monster.“

11
 COCO MELLORS

„Vy tvoříte monstra?“

„Svým způsobem,“ odpověděl Frank. „Dělám reklamy.“
„Já věděla, že něco píšete.“
„Jak vás to napadlo?“
„Svěží.“ Cleo povytáhla obočí.
„Založil jsem agenturu,“ řekl Frank. „Místo pro lidi, kteří ne-
uspěli jako spisovatelé.“
Šli dál, až dorazili na roh, kde svítila bodega otevřená čtyři-
advacet hodin denně. Vchod lemovaly kbelíky plné růží s těžk-
noucími květy a nadýchaných karafiátů. Frank Cleo přidržel dve-
ře, nad nimiž zacinkal zvonek. V jasném světle uvnitř se na sebe
poprvé pořádně zadívali.
Odhadovala, že Frankovi je něco ke čtyřicítce nebo lehce přes.
Ze všeho nejdřív ji napadlo, že má laskavé oči. Jakmile se setka-
ly s jejími, automaticky je přimhouřil. Dlouhé hebké řasy se mu
otíraly o čočky brýlí a jeho hranatému obličeji dodávaly překva-
pivou jemnost. Tmavé kudrnaté vlasy, husté jako jehněčí vlna, mu
na temeni lehce řídly. Vycítil, že si toho všimla, a rozpačitě si pod
jejím pohledem vlasy prohrábl. Pokožku na hřbetu ruky i v ob-
ličeji měl pihovatou, i teď v zimě ještě opálenou. Ladila se světle
hnědou kašmírovou šálou, zastrčenou do dobře střiženého kabá-
tu. Postavu měl štíhlou a vyzařovala z něj energie jako z bývalého
tanečníka, v jeho úsporných pohybech se značil důvtip. Cleo se
souhlasně usmála.
Oplatil jí úsměv. Stejně jako většina lidí zaznamenal nejdřív
její vlasy. Splývaly jí přes ramena jako zlatá opona, která se roze-
vírá, aby odhalila dychtivě očekávané první dějství: její tvář. A na
té opravdu bylo něco k vidění. Ihned vytušil, že by se na ni do-
kázal dívat celé hodiny. Na víčka si namalovala silné černé kočičí
linky ve stylu šedesátých let, které u koutků očí ukončila drobný-
mi zlatými hvězdičkami. I tváře si poprášila něčím nazlátle třpyti-
vým a ve světle jí jiskřily jako šampaňské. Tělo jí halil těžký kabát
z ovčí kůže, doplněný těmi růžovými kozinkovými rukavičkami,

12
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

kterých si už všiml, a bílým vlněným baretem. Na nohou měla

vyšívané kovbojské boty z béžové kůže. Všechno na ní působilo
promyšleně. Frank strávil velkou část života obklopen krásnými
lidmi, ale ještě nikdy nepotkal nikoho, kdo vypadal takhle.
Cleo jeho přímý pohled uvedl do rozpaků a obrátila se k re-
gálu, na kterém bohužel byly jen samé plechovky s kočičím žrá-
dlem. Dělala si starosti, že je moc namalovaná a ve světle zářivek
vypadá jako klaun.
„Bratře můj,“ oslovil Frank muže u pokladny. „Šťastný nový
rok.“
Muž vzhlédl od novin, ve kterých si četl o dalších případech
mučení, k nimž v jeho vlasti docházelo za souhlasu vlády. Nej-
dřív nechápal, proč ho ten cizí běloch pokládá za bratra, potom
se usmál.
„Vám taky,“ odvětil.
„Kde máte led?“
„Led není.“ Pokrčil rameny.
„Co je to za bodegu, která neprodává led?“
„Tahle,“ řekl muž.
Frank poraženecky rozhodil ruce.
„No dobře, led není.“ Otočil se ke Cleo. „Chcete ty ciga-
rety?“
Cleo si už prohlížela cenovky u cigaret vyložených na polici.
Vytáhla peněženku a Frank postřehl, že to vlastně není peněžen-
ka, ale sametová taštička plná papírků a obalů. Cleo se dlouhými
prsty zdráhavě probírala jejím obsahem.
„Víte co?“ řekla. „Mám tady pár cigaretových papírků. Kou-
pím si jen balíček tabáku. Malý. Kolik stojí?“
Frank pozoroval, jak se postoj muže u pokladny od okamži-
ku, kdy k němu promluvila, začíná uvolňovat. Připomínalo to
čelo ledovce, které se postupně rozplývá v moři; roztál.
„Krásná slečno,“ zamumlal. „Kolik chcete dát?“
Cleo začal od hrdla k bradě stoupat ruměnec.

13
 COCO MELLORS

„To bude na mě,“ řekl Frank a položil na pult svou kartu.

„A…“ Přidal tabulku mléčné čokolády. „Ještě tohle. Kdybyste
dostala hlad.“
Cleo na něj vděčně pohlédla, ale nezaváhala.
„Jedny capri, prosím,“ řekla. „Ty růžovofialové.“
Venku se pak rozhlédla po ulici.
„Taxíka dneska nechytíte,“ řekl Frank. „Kde bydlíte?“
„V East Village,“ odpověděla. „U Tompkins Square Parku.
Ale dojdu tam pěšky, je to kousek.“
„Doprovodím vás,“ nabídl.
„Ne, to nesmíte,“ protestovala. „Je to moc daleko.“
„Já myslel, že je to kousek?“
„Propásnete půlnoc.“
„Na půlnoc seru,“ řekl Frank.
„A co ten led?“
„Máte pravdu. Led je důležitý.“
Cleo se zachmuřila. Frank se zasmál. Rázně vykročil na se-
ver, takže neměla na vybranou a musela se vydat za ním. Ohlédl
se, zjistil, že mu kluše po boku, a zvolnil tempo.
„Není vám zima?“
„Kdepak,“ odvětila. „A vám? Nechcete si půjčit můj cha-
peau?“
„Váš co?“
„Můj klobouk. Je to baret, takže s ním většinou mluvím fran-
couzsky.“
„Umíte to?“
„Jenom trošku. Umím říct třeba ‚Chocolat chaud avec chantilly‘
nebo ‚C’est cool mais c’est fou‘.“
„Co to znamená?“
„‚Horkou čokoládu se šlehačkou‘ a ‚Je to super, ale šílené‘.
Nevěřil byste, jak často přijdou tyhle dvě fráze vhod. Tak chce-
te ho?“
„Myslím, že baret si nemůžu dovolit.“

14
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

„Nesmysl,“ namítla Cleo. „Když máte příležitost, čapněte si

chapeau.“
„Víte co?“ Frank jí sundal baret a kurážně si ho nasadil. „Má-
te pravdu.“
„Magnifique,“ řekla. „Allez!“
Zamířili na východ k Chinatownu. Provrávorala kolem nich
skupinka žen ve stříbrných cylindrech a ozdobných papírových
brýlích ohlašujících rok 2007. Jedna z nich Frankovi těsně u hla-
vy zatroubila na frkačku a celá parta propukla v nadšený výskot.
Frank si stáhl baret.
„Bylo by nemístné, kdybych prohlásil, že nesnáším silvestry?“
zeptal se.
Cleo pokrčila rameny. „Já obvykle slavím jenom lunární No-
vý rok.“
Frank vyčkával, ale nerozvedla to.
„Tak co nejlepšího vás letos potkalo?“ otázal se.
„Může to být jen jedna věc?“
„Může to být cokoli.“
„Bože, to se musím zamyslet. No, přešla jsem na antidepresi-
vum, se kterým jsem zase schopná dosáhnout orgasmu. To mi při-
padalo jako výhra.“
„Pane jo. Oukej. To jsem teda nečekal. Skvělá zpráva.“
„Jak klitorální, tak vaginální.“ Cleo vztyčila oba palce. „A co
vy? Z čeho jste měl letos největší radost?“
„Ježíši, tomuhle se nic nevyrovná.“
„Nemusí to být takhle osobní! Pardon, to moje bylo trapné.
Stydím se.“
„To vaše bylo parádní! Tomu říkám úspěch. Já si deprese lé-
čím postaru, velkými dávkami alkoholu a vytěsňováním.“
„A jak se vám to osvědčuje?“
Frank za chůze napodobil její gesto se vztyčenými palci.
„V každém případě je podle mě opravdu skvělé, že o sebe tak-
hle dbáte,“ dodal.

15
 COCO MELLORS

Jeho slova zanikla v hluku vydávaném další oslavující skupin-

kou, která vpadla mezi ně. Prodral se kolem ní, vrátil se ke Cleo
a zopakoval svou poslední větu.
„To je od vás milé. Já mám totiž…“ Neurčitě mávla k hroma-
dě odpadků, která se kupila na chodníku před nimi. „Různé po-
tíže v rodině. Musím si dávat pozor.“ Odkašlala si. „No nic. Po-
vězte mi, jak jste se letos měl vy.“
„Co se mi stalo nejlepšího? Asi jenom něco v práci. Za jednu re-
klamu, kterou jsem režíroval, jsem dostal cenu. Ta mi udělala radost.“
„To je úžasné! Jakou cenu?“
„Říká se jí Lev z Cannes. V mém oboru je to docela význam-
ná věc. Vlastně taková blbost.“
„To není blbost. Já bych strašně ráda získala nějakou cenu.“
„A taky získáte,“ opáčil přesvědčeně.
Prošli kolem dvou mužů, kteří se patrně neznali, ale v druž-
ném mlčení spolu bok po boku močili na zeď. Cleo přeskočila
přes dvojitý pramínek moči a Frank jí nabídl pomocnou ruku.
Zavrtěla hlavou.
„Chlapi!“
Její ruka otálela v té jeho, dokud ji neodtáhla a nezačala se
hrabat v kabelce.
„Takže,“ řekl Frank. „Máte někoho konkrétního, s kým, ehm,
prožíváte ty svoje orgasmy?“
Pokoušel se o tón „zvídavého kamaráda“, ale obával se, že to
vyznělo spíše ve stylu „znepokojeného poradce z kliniky pohlav-
ních chorob“.
„Myslíte jak klitorální, tak i vaginální?“ zalaškovala Cleo.
Frank si odkašlal.
„Ano… oba druhy.“
Cleo na něj po očku dlouze a potutelně pohlédla.
„Momentálně je prožívám jenom sama se sebou.“
Tvář se mu rozzářila bezděčným širokým úsměvem. Cleo se
zasmála.

16
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

„Ta představa se vám zamlouvá, že? A co vy? Nemá už ve va-

šem věku každý žít v manželství?“
„Ne, ten zákon změnili,“ odvětil Frank. „Teď už je to dob-
rovolné.“
„Díkybohu,“ pravila Cleo a zapálila si cigaretu.
Dál mířili na sever k Broome Street a procházeli kolem výloh
obchodů nabízejících pokojové rostliny a předpovídání budouc-
nosti, lustry a obrovské profesionální kuchyňské mixéry. Poví-
dali si o novoročních předsevzetích, o ingrediencích v koktejlu
Old Fashioned a o tom, koho znali na party, z níž odešli (Cleo
jednoho člověka, Frank všechny). Mluvili o hostiteli Santiago-
vi, proslulém peruánském kuchaři, kterého Frank znal už dvacet
let. Cleo byla na večírek pozvaná, protože její spolubydlící dělala
hostesku v Santiagově restauraci, i když tahle spolubydlící vzala
krátce po příchodu do zaječích s nějakým islandským performe-
rem. Probírali Pinu Bauschovou, Karu Walkerovou, Paula Arde-
na, Stevie Nicksovou a Jamese Baldwina.
„Mám hrozně ráda jednu sbírku esejí od toho kurátora Hanse
Ulricha Obrista,“ řekla Cleo. „Jmenuje se Ostré jazyky, mluvící
rty, otevřené oči… dál si to nepamatuju.“
„Muž nemnoha slov.“
„Tak vy jste ho četl?“
„Ne, já jen, že ten titul – no nic. Pořád si říkám, že bych měl
číst víc,“ přiznal.
Cleo pokrčila rameny. „Prostě si kupte knihu a přečtěte si ji.“
„Jasně. To mě nenapadlo.“
„Zkrátka v jedné té eseji píše, že člověk pozná, jaký bude ten
druhý v posteli, podle toho, jak je zvědavý. Měl by si v duchu vyslo-
veně počítat, kolik mu ten druhý za minutu položí otázek. Jestli se
zeptá aspoň na čtyři věci, tak to znamená, že rád dělá jiným dobře.“
„A když se nezeptá na nic?“
„Tak se dá předpokládat, že nelíže kundičky. Nebo, chápete,
nekouří péra, pokud je tohle vaše gusto.“

17
 COCO MELLORS

„Kundičky,“ pravil Frank rychle. „To je moje gusto.“

Znovu se na něj pobaveně podívala.
„To mi tak nějak došlo.“
„A vaše?“
„Moje gusto? Péra.“ Zasmála se a pak naklonila hlavu stranou,
jak se nad tím důkladněji zamyslela. „Možná s malinkým doplň-
kem kundiček. Ale fakt jen malinkým. Jako je taková ta kabelič-
ka, co se nosí do opery.“
Frank přikývl. „Psaníčko kundiček.“
„Přesně tak. Na rozdíl od, například, kufru pér.“
„Tašky ptáků.“
„Batohu penisů.“
„Skříně stožárů.“
Cleo vybuchla smíchy a pak schovala rozveselenou tvář do
dlaní, jako by zhášela zápalku.
„Panebože, už si připadám jako úplná predátorka. Prosím vás,
změníme téma.“
„Takže…“ Frank se zhluboka nadechl. „Co děláte? Odkud
jste? Jak dlouho žijete v New Yorku? Máte nějaké sourozence?
Kdy máte narozeniny? V jakém znamení jste se narodila? Jaký
k němu patří kámen? Jaké máte číslo bot?“
Cleo se neubránila dalšímu výbuchu smíchu. Frank se usmál.
„No tak,“ pobídl ji. „Odkud jste?“
„Vážně o mně chcete tohle všechno vědět?“
„Chci o vás vědět úplně všechno,“ řekl a překvapeně si uvě-
domil, že říká pravdu.
Cleo mu tedy sdělila, že v dětství se často stěhovala, ale nako-
nec se její rodina usadila v jižní části Londýna. Když byla v pu-
bertě, její rodiče se rozešli a otec, vlídný, ale odtažitý inženýr, se
rychle znovu oženil a adoptoval syna své nové manželky. Matka
zemřela v době, kdy Cleo studovala poslední ročník akademie
Central Saint Martins. Ještě pořád neví, jak má o matčině smrti

18
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

mluvit. Jiné blízké příbuzné doma neměla, takže si připadala ne-

ukotvená, ovšem, jak rychle dodala, zároveň i volná.
V Londýně ji nic nedrželo a po matce zdědila dost peněz, aby
si mohla dovolit letenku a laciný nájem na dva roky, a tak si zažá-
dala o stipendium, které jí následně umožnilo postgraduální stu-
dium malby v New Yorku. Do města přijela v jednadvaceti le-
tech. Zdejší studium pro ni znamenalo dva roky strávené hladkým
pohybem po okruhu, který tvořila postel, malířský stojan s plát-
nem, bary, cizí postele a zase stojan. Loni na jaře promovala a od
té doby pracovala pro jednu módní značku jako textilní návrhářka
na volné noze. Firma jí moc neplatila a nenabízela žádné benefity,
ale poskytovala jí dost peněz a volného času, aby si mohla v East
Village pronajmout slušně velkou místnost, která jí sloužila i jako
ateliér. Největší obavy v ní právě teď budila skutečnost, že jí za-
čátkem léta vyprší studentské vízum, a netušila, co si počne pak.
„Malujete každý den?“ zeptal se Frank.
„Na to se ptá každý. Snažím se. Ale je to náročné.“
„Čím to?“
„Občas je to, jako by… No, víte, jaké to je, když začnete uklí-
zet komoru…“
„Myslíte šatnu?“
„Ano, pane Američane, šatnu. Nejdřív z ní musíte všechno
vyndat a pak přijde ten okamžik, kdy se kolem sebe rozhlédnete
a vidíte jen totální chaos. A začnete si říkat, do háje, proč jsem se
do toho vůbec pouštěl? Vždyť je to horší než předtím. A pak to
pomaličku, kousek po kousku, začnete uklízet. Ale než to zapad-
ne dohromady, musíte nejdřív udělat nepořádek.“
„Chápu.“
„Takové mi to připadá i s malováním. Nevyhnutelně vždyc-
ky přijde chvilka, kdy ze sebe všechno dostanu a je z toho jen…
prostě chaos na plátně. A říkám si, že jsem s tím vůbec neměla
začínat. Ale pracuju dál a ono to do sebe postupně nějak zapadne.

19
 COCO MELLORS

Poznám, kdy přestat, protože přijde… přijde takové to kliknutí,

a to znamená, že je všechno na svém místě. Všechno je přesně
tam, kde to má být. Dokonalý klid a mír.“
„Jak dlouho vám ten pocit vydrží?“
„Asi tak sedm a půl vteřiny. A pak začnu přemýšlet, co na-
maluju příště.“
„Připadá mi to dost vyčerpávající,“ podotkl Frank.
„Jenže těch sedm a půl vteřiny…“
Dramaticky vzhlédla k obloze. Frank vyčkával.
„Jak byste řekl vy, to mě dostává.“
Prošli kolem muže, který měl na sobě smoking a zelené pé-
řové boa a právě zvracel na požární hydrant.
„Podle mě by péřová boa zase měla přijít do módy,“ pozna-
menala Cleo.
„Podle mě jste výjimečný člověk,“ odpověděl Frank.
„Na to, abyste tohle mohl tvrdit, mě dost neznáte,“ řekla zjev-
ně potěšená Cleo.
„Tyhle věci umím dobře posoudit.“
„Tak to vám asi budu muset důvěřovat.“
Ocitli se v Little Italy, čtvrti, jejíž ulice lemovaly zdánlivě
navlas stejné italské restaurace s červenobíle kostkovanými ubru-
sy a výlohami, které zdobily umělohmotné mísy těstovin. Nad
jejich hlavami se táhly šňůry červených, bílých a zelených žárovi-
ček, které na ulici vrhaly kosočtverečky barevného světla. U jed-
noho okna ve třetím patře stálo několik kuřáků, jejichž siluety se
rýsovaly na pozadí žlutého světla uvnitř místnosti. „Šťastný nový
rok!“ křičeli nazdařbůh do ulice. Cleo a Frank došli k tiché pizze-
rii na rohu, kde jakýsi osamělý muž skládal plastové židle.
„Nechcete kousek pizzy?“ zeptal se Frank.
Cleo si pohrávala se střapci na kabelce. „Nemám u sebe ho-
tovost.“
„Já vám něco koupím,“ řekl.
„Spíš byste si chtěl koupit mě,“ prohodila. „O to v podstatě jde.“

20
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

„Myslíte, že se snažím koupit si vás?“

„Všichni muži se přece podvědomě snaží kupovat si ženy, ne?“
„Tomu vážně věříte?“
„Nemůžu říct, že bych tomu nevěřila.“
„To je neuvěřitelně nespravedlivé.“
„No dobře, tak mi to vyvraťte.“
Obrátil se k ní a zvolna vydechl. Opravdu neměl v úmyslu nic
víc než koupit kousek pizzy.
„Myslím, že muži jsou vychovávaní k tomu, aby ženám ku-
povali věci, to ano. Ne proto, že bychom vás chtěli vlastnit nebo
ovládat, ale protože je to způsob, jak dát najevo, že máme zájem
nebo že nám na vás záleží, a přitom to nevyžaduje zase tolik, ne-
vím, zranitelnosti. Nás neučí komunikovat tak jako vás. My se
umíme vyjádřit jen pomocí těchhle omezených, primitivních ná-
strojů, a jo, do prdele, patří mezi ně i to, že zaplatíme za jídlo. Jen-
že ženy to od nás taky očekávají…“
Cleo mu tak toužila skočit do řeči, že nedočkavě poskakovala
na místě, ale on zvedl ruku: chtěl to doříct. „Platí to v obou smě-
rech. Tvrdíte, že se vás pokouším koupit, ale kdybych ani nena-
bídl, že zaplatím, tak by se vás to dotklo.“
„To teda ne!“ vybuchla. „A zaplatit vás nechám jedině proto,
že momentálně jsem finančně úplně na dně.“
„Takže teď to zase mám zaplatit? Vidíte, přesně proto říkám,
že to jsou jen kecy. Vy zkrátka chcete obojí. Chcete být zásadová
a zachovat si důstojnost, ovšem jakmile je to pro vás nějak nepoho-
dlné, najednou vám vůbec nevadí, když za vás zatáhne účet chlap.“
„To si snad děláte legraci, ne? Možná jsem na mizině, kdoví,
třeba kvůli tomu, že ženy vydělávají míň než muži, nebo proto,
že moje uplatnění na trhu práce ovlivňuje dlouhodobě zakořeně-
ný sexismus, anebo třeba proto, že když jsem naposledy pracovala
jako chůva, musela jsem toho nechat, protože táta těch dětí mě
pořád zkoušel balit, nebo…“
Teď zase poskakoval Frank.

21
 COCO MELLORS

„Kvůli tomu na mizině nejste! Jste na mizině, protože je vám

čtyřiadvacet a zabýváte se uměním, navíc na poloviční úvazek!
Nemůžete všechny svoje problémy svádět na to, že jste ženská!“
Cleo natáhla krk, takže se její tvář ocitla těsně u té jeho, a pro-
mluvila tichounkým hlasem, sotva hlasitějším než nádech. Frank
bláznivě zadoufal, že se ho chystá políbit.
„Ale jo, můžu,“ řekla.
Frank se otočil a vešel do pizzerie. „Jste super,“ utrousil přes
rameno. „Ale šílená.“
„Ve francouzštině to zní líp!“ vykřikla za ním.
Zapálila si další cigaretu a zadupala na chodníku jako neklid-
ný závodní kůň. Napadlo ji, že zmizí, jen aby Franka naštvala, ale
bylo jí jasné, že by toho okamžitě litovala. Mohla tu jedině postá-
vat a kouřit. Frank zatím objednal dva kousky pizzy, přičemž se
neustále úzkostně ohlížel přes rameno, aby se ujistil, že Cleo ven-
ku ještě pořád stojí. Už se rozhodl, že pokud odejde, poběží za
ní s omluvou. Ale její blonďatá hlava, teď ověnčená kouřem, mu
nemizela z dohledu.
Vyšel na ulici a podal jí dílek pizzy. Po tenoučkém papírovém
tácku stékal jantarový pramínek mastnoty.
„Tady máte,“ řekl. „Abych vám vynahradil ten dlouhodobě
zakořeněný sexismus.“
„Pitomče,“ opáčila Cleo a zakousla se do pizzy.
„Teď jste v Americe,“ upozornil ji Frank. „Tady mi můžete
klidně říkat kreténe.“
S jídlem v rukou kráčeli po Elizabeth Street. Před nimi stála
v kaluži světla lampy u vchodu do baru jakási dvojice a předvádě-
la nadčasové drama o dvou osobách. Žena si k hrudi tiskla lodič-
ky s vysokými podpatky a plakala táhlými, kvílivými vzlyky. Její
přítel ji zatím držel za ramena, třásl s ní a opakoval: „Tiffany, po-
slouchej, poslouchej, Tiffany, Tiffany, poslouchej…“
„Nerad to říkám,“ zašeptal Frank, když procházeli kolem nich.
„Ale mám pocit, že Tiffany neposlouchá.“

22
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

Cleo se po dvojici ohlédla. „Není jim něco?“

„Zvládnou to. Silvestr je na partnerské hádky nejlepší. To má-
te jako s ohňostrojem a rvačkami. Tradiční součásti kvalitních
silvestrovských oslav.“
„My jsme se zrovna před chvilkou poprvé pohádali, ne?“ ze-
ptala se Cleo.
Frank jí podal ubrousek. „To nevím,“ odpověděl. „Ještě jste
se nezula.“
Cleo se uchichtla. „To by muselo být o hodně drsnější, aby mě
to zulo z těchhle kovbojských bot.“ Zmačkala ubrousek a mistr-
ně se trefila do odpadkového koše na rohu ulice. „Navíc hádky
můžou být přínosné. Podívejte se na Fridu Kahlo a Diega Rive-
ru. Rozvedli se, pak se zase dali dohromady, zase se rozešli…“
„Jenže napadlo vás někdy, že možná tvořili umění navzdory těm
sporům, ne díky nim?“
„No a co?“ odvětila Cleo mezi dvěma sousty. „Jde o to, že to
zvládli.“
Frank neurčitě přikývl. Odebral jí papírový tácek a spolu se
svým ho složil do úhledného čtverečku. Doufal, že brzy narazí na
kontejner určený pro papírový odpad.
„Hrozně ráda bych navštívila ten jejich dům v Mexico City,“
řekla Cleo.
„Je plný turistů, hlava na hlavě,“ řekl Frank. „A všude samé
cedulky Nedotýkat se.“
„A jéje.“ Cleo se zatvářila zklamaně.
„Ale i tak to stojí za návštěvu,“ dodal Frank spěšně. „Nad
Fridinou postelí visí zarámovaná sbírka motýlů, a když ji viděla
Patti Smith, napsala o ní báseň. A samozřejmě je tam všechno
její oblečení. Měla úžasný styl, tak trochu jako vy.“
Ta poklona u Cleo vyvolala radostný úsměv. „To bych straš-
ně ráda viděla.“
„Tak tam příští týden vyrazíme,“ navrhl Frank. „Celé to měs-
to překypuje uměním. Skvěle byste se tam hodila.“

23
 COCO MELLORS

„Příští týden? Jen tak, zničehonic?“

„Jasně. Proč ne? Kancelář jsem zavřel a potřebuju využít bo-
nusy za spoustu nalétaných mil.“
„Dobře.“ Zasmála se. „Tak jo.“ Rozcuchala si vlasy. „Jedeme
do Mexico City, kurva!“
Frank si na celý příští týden naplánoval práci v zavřené kance-
láři a na spontánní cesty si nikdy moc nepotrpěl – ale zamlouvala
se mu představa, že by to mohl zkusit. Prostředky k tomu měl,
nedostávalo se mu jen podnětů. A Cleo na tom byla právě opačně.
Oba se k sobě naráz otočili, takže si stáli tváří v tvář. Zaváhal, pak
ji k sobě přitáhl a objal. Vlasy jí voněly mýdlem, mandlemi a ci-
garetami. Z jeho hrudi vanula vlhká vlna a drahá kolínská voda,
která jí byla povědomá, tabáková, oslazená vanilkou.
„A nesnažím se tě koupit,“ řekl, když uvolnil objetí. „Prostě
bych si to tam rád prohlídl s tebou.“
„Já vím,“ řekla. „Taky bych to ráda viděla s tebou.“
Přešli přes Bowery a dál se toulali po East Village, kde v po-
uliční zábavě zaznívaly i lehce agresivní tóny. Lidé pořvávali před
bary, vybíhali ze dveří ven a pak se zase vrhali dovnitř. Další páry
se hádaly na dalších rozích. U brány parku postávalo několik vy-
znavačů crust punku v otrhaných vojenských uniformách a ko-
žených bundách pobitých cvoky. Nad zcuchanými vlasy zlehka
mávali prskavkami. K sršícím jiskrám v němém úžasu vzhlížel pit-
bul s hlavou složenou na tlapách. Kolem krku měl uvázaný šátek
s nakresleným symbolem anarchie.
Dorazili k oprýskané budově bez výtahu na St. Mark’s Place.
Tmavé sklo vsazené do vstupních dveří pokrývalo nesrozumitel-
né graffiti. Frank zauvažoval – nikoli poprvé –, co se tihle ano-
nymní čmáralové vlastně pokoušejí sdělit. Cleo, už zase plachá,
se k němu obrátila.
„Nechceš se mnou posedět v hale?“
„Proč v hale?“
Cleo si ukryla obličej do dlaní.

24
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

„Protože je to tam hezčí než u mě v bytě?“ pronesla mezi prsty.

Strčila klíč do zámku a pokynula mu, ať jde dál. Frankovi při-
padalo nezdvořilé poznamenat, že halu domu tvoří jenom vstup
na schodiště. Cleo se posadila na poškrábané linoleum schodů
a zapálila si.
„Ty tady kouříš?“
Pokrčila rameny.
„Kouří tu všichni.“
Díval se, jak jí z nosních dírek vychází dvojitá stopa kouře. „Je
neuvěřitelné, že jsem si tě u Santiaga nevšiml.“
„Přišla jsem tam pozdě. Já… je to hloupost, ale nemohla jsem
se rozhodnout, co si vezmu na sebe. Nejspíš za tím bude nějaká
sociální fobie. Když se někam chystám a jsem z toho nervózní, tak
se musím asi stokrát převlíknout. A tak je čím dál později, takže
jsem samozřejmě čím dál nervóznější. Většinou to dopadne tak,
že zhluboka dýchám nad hromadou oblečení na podlaze. Zní to
hloupě, ale vlastně je to docela hrůza.“
Frank soucitně přikývl. „A co sis tedy nakonec vzala na sebe?“
„Dneska? No, jenom takový vlastní výtvor.“
„Ukážeš mi ho?“
Cleo povytáhla obočí. Stiskla cigaretu mezi rty, vstala a roze-
pnula si dřevěné olivky na ovčím kabátu. Pod ním na sobě měla
cosi, co spíš než šaty připomínalo síť z třpytivých zlatých vláken.
Síť byla utkaná právě tak volně, aby pohled na tělo vespod nabí-
zela pouze v náznacích. Pod zářivou látkou viděl jen velmi nezře-
telné obrysy jejích bradavek a pupku. Vypadala jako hladká rybka
zachycená v lesklé síti.
„Co kdybych šel nahoru,“ navrhl.
„Ne,“ řekla a zase si sedla. „Mí spolubydlící jsou možná doma.
A“ – vážně vydechla kouř – „taky by mezi námi došlo na sex.“
„Co je na tom špatného?“
„Za pár měsíců odjíždím.“
„Do té doby budeme určitě hotoví.“

25
 COCO MELLORS

Cleo potlačila úsměv. „Prostě se nechci nijak vázat.“

Sklopila oči k podlaze mezi svými koleny. Frank si před ni
dřepl. „Na to už asi bohužel bude pozdě.“
„Myslíš?“
„Mě sis přivázala, jakmile jsi vyslovila aluminum.“
Cleo k němu vzhlédla zpod víček s kočičími linkami.
„A-lu-mi-ni-um,“ pronesla tiše.
Frank se chytil za srdce. „Vidíš? A jsem v háji.“
„Ne, to já jsem v háji,“ řekla. „To já musím odjet.“
„Kam pojedeš?“
„Nevím. Slyšela jsem, že na Bali je to fajn.“
Nebyla tak nad věcí, jak naznačoval její tón.
„Takže se nevrátíš domů do Anglie?“
„V Anglii nejsem doma.“
Cleo zamáčkla cigaretu o kovovou hranu schodu. Vycítil, že
za jejími slovy se skrývá příběh, ale nevyzvídal. Ve snaze vyhnout
se dalším otázkám se podívala na hodinky.
„Už je po půlnoci!“
„Tohle se mi nějak nezdá,“ řekl Frank.
„Vážně,“ řekla. „Museli jsme prokecat asi…“
„Ne, myslím tím, že tohle se mi nezdá. Silvestr přece nemá být
takhle skvělý.“
„Takže to má být otrava?“
„Má to být tak akorát. Chápeš? Prostě docela v pohodě. Ješ-
tě nikdy jsem nezažil, ani jedinkrát, že by silvestr překonal moje
očekávání.“
„Představ si, že v Dánsku vítají nový rok tak, že seskočí ze
židle.“
„Ty jsi ze Skandinávie?“
„Proč? Protože jsem blondýna?“ Cleo zvedla oči v sloup. „Ne,
Franku. Jenom tu a tam něco prostě vím.“
„To rozhodně.“ Frank se zvedl a okázale si oprášil nohavice.
„Dobře, tak to uděláme.“

26
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

„Seskočíme? Jenže nemáme židli.“

„Schod se k tomu taky hodí.“
Cleo se zadívala vzhůru, na schodiště za nimi.
„Ale vyjdeme až nahoru,“ řekla. „Uvítáme ten nový rok po-
řádně.“
Vyšli do mezipatra. Od podlahy v přízemí je teď dělilo při-
bližně deset schodů. Byla to taková ta hra, jako když se děti he-
cují, kdo vyleze výš a ještě výš. Vzal ji za ruku. Stiskla ji. Skočili.
 druhá kapitola

Červen

O bílé šaty Cleo nestála, ale dělala si naděje na svatební dort.

Mohla si ho objednat z nějakého italského pekařství na
Lower East Side, jednoho z těch podniků, kde každý povrch
pokrývá cukrový poprašek nebo prach, ale naplánování hostiny
nechala na Santiagovi, proslulém pořádáním úchvatných a deka-
dentních večeří. Santiago měl za to, že tradiční dort by měli vy-
nechat, a protože na její svatbě s Frankem nebylo tradičního nic,
Cleo na dortu netrvala.
Vlastně ohledně svatby netrvala na ničem. Sice si pro tuto pří-
ležitost koupila nové šaty, ale modré. Byl konec června, na cokoli
složitého bylo moc vedro, a představa, že by se vdávala v bílém,
se jí odjakživa zdála směšná. O panenství přišla ve čtrnácti letech.
Frankovi dovolila, aby jí na schodišti strčil ruce do kalhotek, už
tu první noc, kdy se potkali. Měla pocit, že na jejím klitorisu vy-
hmatává abecedu pozpátku. E, D, C, B… ÁÁÁ! Ne, opravdu
neměla žádný důvod obléct si bílé šaty.
Šaty, které si nakonec oblékla, objevila zahrabané úplně vzadu
v předraženém obchodě s vintage módou. Šlo o kousek ze splý-
vavého hedvábí, o tolik levnější než všechno ostatní, až se jí poz-

28
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

ději zmocnily obavy, že je to možná ve skutečnosti noční košile.

Když si ty šaty přetáhla přes hlavu, připadala si, jako by vzala nůž,
ukrojila kousíček oblohy a oblékla se do něj.
Frankovi se přesto podařilo ji překonat, protože se na radnici
dostavil v trojdílném smokingu slonovinové barvy. Cleo na něj
čekala na schodech budovy a jedla hot dog z nedalekého pojízd-
ného stánku – byl to její první hot dog v životě a usoudila, že
dnešek je dnem nových zkušeností –, když tu spatřila, jak se nad
šedivou ulicí nadnáší jeho bílý cylindr. Odložila hot dog a nad-
šeně se zaklonila.
„Nuže?“ Frank se otočil na podpatku, aby se jí ukázal ze všech
stran. Za ním stála rodinka turistů, kteří si ho přitom vyfotili.
„Ty se prostě musíš pořád předvádět.“
„No vida, a od tebe to pořád zní jako kompliment,“ řekl Frank.
Přejel jí rukou po zádech v hedvábí a chytil ji za zadek.
„Nevypadáme, jako že jdeme na dvě různé svatby?“ zeptala se.
„Vypadáš fantasticky,“ řekl Frank. „Jako jezírko.“
„Ty vypadáš…“ Cleo se odmlčela, aby si ho mohla prohléd-
nout pořádně. „Jako ty.“
To byla pravda. Frank vypadal napůl jako bláznivý švec z Alenky
v kraji divů, napůl jako stárnoucí glamrocková hvězda, a ve smokin-
gu působil až překvapivě přirozeně.
„Nejsem cítit naftalínem?“ Frank natáhl krk, aby ho mohla
očichat, a Cleo zabořila nos do opálené kůže nad jeho límečkem.
„Ne. Mýdlem a…“ Prudce odtáhla hlavu. „Ginem?“
„Dal jsem si před odchodem skleničku. Musel jsem! Dneska
je můj svatební den! Tak pojď, jdeme dovnitř.“
„Je to náš svatební den, drahoušku,“ podotkla Cleo.
„Náš, tvůj, můj, jejich…“ rozezpíval se Frank. Popadl ji za
ruku a vyběhli po schodech, které brali po dvou.
Cleo uvažovala: Co je vlastně svatba jiného než zveřejnění
soukromého snu, fantazie upředená mezi dvěma světy jako ty pro-
vázky, které si děti přebírají na prstech? Jenže ona sama o svatbě

29
 COCO MELLORS

nikdy nesnila. Snila o své první samostatné výstavě, o dni věno-

vaném pouze jí samotné coby umělkyni, ale děsilo ji, že posled-
ní dobou je pro ni snadnější představovat si vernisáž než samotné
obrazy. Začínala se bát, že možná patří k těm umělcům, pro kte-
ré je důležitější být umělci než tvořit umění. Ten strach byl tak
ubohý, tak zoufale banální, že se o něm nikdy nikomu nezmíni-
la, ani Frankovi.
Nenapadlo je přizvat i svědka, a tak Frank zase vyběhl ven
a požádal o tu roli prodavače hot dogů. Ten potom k jejich údivu
celý obřad, který netrval ani pět minut, proplakal. Když je radnice
vypudila zpět do sluneční záře, Cleo prodavače objala a Frank ne-
dal jinak, a než se rozloučili, strčil mu do dlaně stodolarovou ban-
kovku. Novomanželé pak zamířili na sever ke Canal Street, kde
se zastavili a plaše se na sebe usmáli. Nevěděli, co si mají počít dál.
Frank zvedl ruku, která stále svírala tu její, a podíval se na hodinky.
„Do večeře máme ještě pár hodin. Nechceš zajít na něco k pití?“
Cleo zavrtěla hlavou. Na svatební večeři pozvali třicet hos-
tů, ale bylo jasné, že jich dorazí víc. Celou tu záležitost podáva-
li jako rozmar, euforickou hru na dospělé. U Cleo, která zrovna
oslavila pětadvacáté narozeniny, to nepůsobilo nijak nerozumně,
ale Frankovi bylo už pár let přes čtyřicet. Už je moc starý na to,
aby si říkal, že je na manželství moc mladý, napadlo ji. Rozhlédla
se. Vývěsní cedule na protější straně ulice lákala na čtení aury po
deseti dolarech.
„Co třeba tohle?“
Frank se zatvářil skepticky. „Myslíš, že mi tam nalejou?“
Ze sluncem zalité ulice prošli korálkovým závěsem do tichého
a tmavého interiéru, který byl cítit vonnými tyčinkami a poulič-
ním jídlem. Ruch Canal Street vystřídaly vysoké, pronikavé tóny
hry na harfu. Za pultem s vystavenými křišťály a šperky z korálků
se na ně usmívala Číňanka ve středních letech.
„Vy dneska svatba?“ zeptala se a ukázala na Frankův smoking.
„Dobře, že vy přišli sem.“

30
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

Vyzvala Cleo, ať se usadí na židli s vysokým opěradlem před

staromódním fotoaparátem na trojnožce, a ukázala jí, jak položit
dlaně na kovové kotouče po stranách.
„Moc hezká,“ řekla, když se na ni zadívala. „Teď nehýbat.“
Zmizela pod černou látkou připevněnou k zadní části aparátu,
stiskla nějaké tlačítko, které vyvolalo tiché puf, a znovu se vyno-
řila. Cleo nečekala, že během pořizování záběru prožije cokoli
hlubokého, přesto však doufala v něco víc než jen hbitou výkon-
nost, s jakou se člověk může setkat na dopravním inspektorátu.
Její místo zaujal Frank a ona se dívala, jak si upravuje motýlka.
Zahlédla přitom záblesk jeho mladšího já, nervózního žáka zá-
kladní školy, kterého fotografují do ročenky. Vzhlédl k objektivu
zpod dlouhých řas a nesměle se usmál, jako by se snažil získat si
přízeň. Přístroj vydal další puf a Cleo ucítila, jak se jí svírá srdce.
Miluje ho, opravdu ho miluje.
Pak už spolu stáli u skleněného pultu a prohlíželi si své sním-
ky. Cleo měla auru fialové a žluté barvy, ta Frankova byla červeno-
-zelená.
„Znamená to, že se k sobě hodíme?“ otázala se Cleo úzkostně.
„Jak dlouho vy spolu?“ opáčila žena.
„Půl roku,“ odpověděl Frank.
Žena přikývla.
„Osmdesát procent vztahu,“ pravila, „je snášení rozdílů.“
„A co těch zbývajících dvacet?“ chtěl vědět Frank.
Žena pokrčila rameny. „Šukání.“
Zbytek čtení odbyla dost zběžně. Frankova aura prozrazovala,
že je kreativní, charismatický a dělá si starosti o peníze. Cleo zas
podle aury měla silnou intuici, byla citlivá, tvrdohlavá a měla by
pít víc bylinkového čaje. To bylo celé. Frank ženě zaplatil, a než
ho Cleo stačila vytáhnout skrz korálkový závěs ven, ještě vysekl
strojenou poklonu. Ve sluneční záři na něj zamžourala přimhou-
řenýma očima.
„Tak co myslíš?“ zeptala se. „Hodíme se k sobě?“

31
 COCO MELLORS

„No, přinejmenším o dvacet procent vztahu máme postaráno.“

Potom ji sevřel v objetí a dlouze se líbali, bez rozpaků a bez
exhibicionismu, zatímco všude kolem nich se v horku čínské
čtvrti kazilo ovoce navršené do pestrých pyramid, řady hodinek
zdobených štrasovými kamínky se mihotaly na slunci a ženy ro-
zevíraly a zase zavíraly skládací vějíře jako jen zpola vědomé myš-
lenky.

„Blahopřeju a hodně štěstí!“

Santiago je u dveří vítal zářivým úsměvem. Jeho rozměrné
tělo částečně skrývala pruhovaná zástěra se skvrnami od omáč-
ky. Jednou rukou mával lahví šampaňského a v druhé třímal dře-
věnou vařečku. Měl divoce rozcuchané vlasy a robustní postavu
a Cleo připadal jako nějaký přívětivý mytologický bůh. Necha-
la se vlhce políbit na obě tváře a přijala ze lžíce sousto zlaté řepy.
Všechny povrchy rozlehlé kuchyně za Santiagovými zády byly
plné jídla. Nabízela se tu červená řepa s kozím sýrem, plátky
filet mignon v omáčce s drceným černým pepřem, ceviche v li-
metkové šťávě, restovaný chřest, mořské škeble zalité bílým ví-
nem, perlový kuskus, tenoučké proužky fenyklu s parmezánem
a ještě tři další druhy salátu, z nichž jeden tvořily pouze jedlé
květy.
„Nejlepší kuchař na světě,“ pronesl Frank a objal Santiaga ko-
lem širokého pasu. „Pamatuješ, jak jsi dělal v tom podniku, kde
servírovali salámy, jako by to byla lahůdka? A podívej, kam jsi to
dotáhl!“
Cleo zachytila Santiagův pohled a usmála se. V něčem byl nej-
lepší na světě každý, koho Frank znal. Jeho poloviční sestra Zoe
byla nejlepší herečka, jeho nejbližší kamarád Anders nejlepší art
director a amatérský fotbalista a Cleo, no, Cleo byla nejtalentova-
nější malířka, nejmoudřejší myslitelka, nejkrásnější žena na světě.
A proč? Protože Frank by se s žádnou jinou neoženil.

32
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

Frank vzal z dřevěné mísy jeden jedlý květ, položil si ho na ja-

zyk a gestem Cleo vybídl, ať udělá totéž. Zakousla se do trsu žlu-
tých okvětních plátků a zavřela oči. Chutnalo to pepřově a trochu
nasládle, jako lékořice obalená paprikou. Frank vydal pochvalný
zvuk a vzal si další.
„Věděl jsem, že vás nesmím zklamat,“ řekl Santiago, který je
pozoroval. „Vy dva víte, co je to rozkoš.“ Pokynul jim, aby se usa-
dili k jídelnímu stolu.
Santiago nedávno otevřel vlastní restauraci a teď se vezl na vlně
úspěchu u kritiky i zákazníků. Loftový byt si zařídil kombinací
rádoby improvizovaných kousků užitých k novým účelům a ná-
kladného značkového nábytku. Konferenční stolky z tvárnic a re-
tro přepravky na mléko se tu mísily s předložkami z kravské kůže
a modernistickými křesly. Dohromady to bylo křiklavě působivé,
jako pes, který chodí po zadních.
„Jaký byl obřad?“ zeptal se. „Víte přece, že já jsem se taky že-
nil na radnici.“ Mrkl na Cleo. „Díky tomu tahle hrozba společ-
nosti pronikla do Ameriky.“
„Bylo to úžasný,“ odpověděl Frank a otvíral přitom láhev šam-
paňského, jejíž hrdlo ovinul utěrkou. „Za svědka jsme si vzali
chlápka, co venku prodával hot dogy. Jmenuje se Kamal. Fajn
chlap. Brečel!“
„Kecáš.“ Santiago nadšeně spráskl ruce.
„Předtím jsem si od něj koupila hot dog,“ řekla Cleo. „Takže
úplně cizí člověk už to nebyl.“
„To jste nemohli požádat někoho z těch ostatních svateb?“
„A co by na tom bylo zajímavého?“ zeptal se Frank.
„Pro dobrou historku cokoli,“ podotkla Cleo a kývla směrem
k Frankovi.
„A proto ho milujeme,“ řekl Santiago a plácl Franka po rame-
ni. „Nám svědčila moje tchyně. A celou dobu se tvářila, omlou-
vám se za ten výraz, ale je to pravda, jako by seděla na špejli od ke-
babu. Znáte ty matky kritičky.“

33
 COCO MELLORS

Usmál se na Franka.
„Toho se Frank se mnou bát nemusí,“ řekla Cleo a doprovo-
dila to zvukem, který nezněl tak úplně jako smích.
Frank ji políbil na temeno. Santiago mu odebral láhev a nalil
šampaňské do tří vysokých skleniček.
„Jednu láhev bychom měli poslat Kamalovi,“ řekl Frank, kte-
rý do sebe skoro celý obsah sklenice hodil na ex.
„To jsem nevěděla, že jsi byl ženatý,“ řekla Cleo Santiagovi.
„Kvůli vízu,“ řekl Santiago. „Byla to tanečnice, kamarádka.
Ale taky jsme byli zamilovaní, víš, aspoň chviličku.“
„A co se stalo pak?“ zeptala se Cleo.
Frank si dolil.
„Bohužel zemřela,“ odpověděl Santiago. „Předávkovala se.
To byla fakt rána. Krásná ženská s krásnou duší.“
Cleo by se ráda zeptala ještě na něco, ale Santiago vstal, aby
zkontroloval jídlo, a Frank si chtěl pustit nějakou muziku, a celý
rozhovor se tak rozplynul jako dým.
Než se začali scházet hosté, měli už v sobě celé dvě láhve
a ochutnali z každého pokrmu. První přišla Cleina bývalá spo-
lubydlící Audrey. Měla útlé boky, plné rty a tělo poseté tetova-
nými citáty z knih, které nedočetla. Frank ji řadil mezi Cleiny
„ztracence“. Cleo jí chtěla dát pusu, ale Audrey místo toho vy-
plázla dlouhý růžový jazyk.
„Takhle se zdravěj tibetský mniši,“ řekla.
„Já myslel, že jsi Korejka?“ podivil se Frank.
Audrey obrátila oči v sloup. Cleo Frankovi připlácla ruku na ústa.
„Pijí tibetští mniši šampaňské?“ zeptala se a podala Audrey
sklenici.
Audrey opět vyplázla jazyk a položila si na něj pilulku.
„Jedině s klonopinem.“ Polkla a vydala se hledat Santiaga,
v jehož restauraci dělala hostesku.
Vzápětí se dostavil Clein nejbližší přítel Quentin. Seznámi-
li se už pár týdnů po jejím příjezdu do New Yorku a okamžitě

34
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

k sobě přilnuli, protože byli oba stejně osamělí a neukotvení.

Quentin vyrůstal napůl v New Yorku, napůl ve Varšavě. Jeho
babička byla Polka z bohaté rodiny a věřila, že v její zemi ho-
mosexualita neexistuje, což v praxi znamenalo, že Quentin sice
nemusí celý život hnout ani prstem, ale zároveň musí až do smrti
tajit svou orientaci. V očích jeho rodiny byla Cleo už dva roky
jeho partnerka.
„Ještě jsem ti neodpustil, žes mě nepožádala, abych ti šel za
družičku,“ řekl, když Cleo líbal. „Ale stejně jsem ti přinesl sva-
tební dar. A hodně drahý.“
„Tohle bys jim asi neměl říkat, zlato.“
To promluvil Quentinův příležitostný partner Johnny. Johnny
měl pleť jako rypoš lysý a stejný kradmý výraz, jako by neustále
pátral po díře, ve které by mohl zmizet. Pro Quentina, jehož po-
vaze by naopak odpovídalo spíš trvalé bombastické entrée, před-
stavoval Johnny zvláštní volbu.
„Já pořád myslel, že jako první se s ní oženíš ty,“ řekl Frank.
„Já taky,“ opáčil Quentin smutně.
Postupně dorazili i ostatní hosté a Cleo zaujala své místo v čele
tabule. Zatímco se místnost plnila hlukem a veselím, podávala
talíře, představovala hosty a přijímala gratulace. Většinou tu byli
Frankovi přátelé: lidé od reklamy, architekti a designéři, lidé, kte-
rým se podařilo propojit kreativitu s ekonomikou, vytvářeli krás-
né věci, ale nemuseli kvůli tomu strádat. Usmívala se, dolévala
skleničky a snažila se soustředit na rozhovory, které kolem ní pro-
bíhaly.
„Lidé si neuvědomují, že polština je velice poetický jazyk,“
vyprávěl nějaký plešatý intelektuál, který polštinu neovládal,
Quentinovi, který polsky uměl. „Víte, že když Poláci překládali
Flintstoneovy, převedli to celé do veršů?“
„Promiň, že jsem ti nezavolala zpátky,“ křičela přes celou
místnost jedna žena na druhou. „Udělali mi tak příšerný sestřih,
že jsem vyhodila telefon z okna!“

35
 COCO MELLORS

Cleo se zvedla a začala se mezi hosty prodírat do koupelny.

„…A teď už nemluví o ničem jiném než o ayahuasce,“ vy-
kládala Zoe nějaká žena v turbanu. „Jezdí na ty obřady do Peru
a dělá, jako by se naučil kdovíjaké vzácné umění. A já mu říkám,
kocourku, je to droga, žádná disertace.“
„Můj učitel herectví tvrdí, že mu to totálně zneutralizovalo
ego,“ řekla Zoe. „Aspoň na pár týdnů.“
Zoe byla jediná příbuzná, kterou pozvali. Jako devatenáctiletá
byla také mezi hosty nejmladší. Frank a Zoe byli sice poloviční
sourozenci, ale nebyli si skoro vůbec podobní, částečně kvůli vě-
kovému rozdílu a částečně proto, že Zoein otec byl černoch, za-
tímco Frankův byl stejně bílý jako jejich matka. Brýlatý, pihova-
tý a kudrnatý Frank byl šarmantní a pohledný, ale málokdy býval
nejhezčí člověk v místnosti. Naproti tomu Zoe vypadala úchvat-
ně. Její tvář v sobě měla symetrii Brancusiho sochy. Na hlavě měla
záplavu kadeří se zlatými a měděnými odlesky. Zdálo se, že nemá
žádné póry. Kdykoli se na ni Cleo podívala, nemohla si pomoct,
aby nepátrala po nějaké vadě.
Žena v turbanu se otočila, aby zapojila Cleo do konverzace.
Cleo se vybavilo její povolání – gastro kritička –, ale jméno ne.
Napadlo ji, že takový výpadek paměti se u obyvatel New Yor-
ku vyskytuje často.
„Cleo, ty jsi tvůrčí umělkyně,“ prohlásila ta žena rázně. „Mys-
líš, že kdybys brala ayahuasku, prospělo by to tvé tvorbě?“
„Řekla bych, že svoje ego potřebuju,“ zasmála se Cleo. „Po-
slední dobou je to v podstatě to jediné, co mě přitáhne k plátnu.“
„No, podle Franka jsi hrozně nadaná,“ odsekla kritička v tur-
banu. „Možná se tvé generaci povede konečně vrátit malbu na
výsluní uměleckého světa.“
Cleo se zdvořile usmála. Tahle kritička i ve svých článcích for-
mulovala komplimenty s jistou nechutí, jako by jich měla k dis-
pozici jen omezený počet a nikdy si nebyla úplně jistá, jestli se má
právě teď jednoho vzdát.

36
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

„Doufejme,“ řekla Cleo.

„Ne že by snad Frank nebyl objektivní nebo tak něco,“ vy-
pálila Zoe.
Cleo cítila, jak její úsměv vadne. Po každém setkání se Zoe se
jí zmocňoval bolestný pocit, že ji ta mladší dívka nemá ráda. To
v ní samozřejmě budilo čím dál zoufalejší touhu, aby se Zoe za-
líbila, přičemž si zahanbeně uvědomovala, že se uchází o uznání
trucovité puberťačky. O napětí mezi nimi se zmínila i Frankovi,
ale ten se tomu problému s příznačnou lehkostí vyhýbal.
Zdálo se, že pokud gastro kritička nemluví, o rozhovor ztratila
zájem, a mezi Cleo, která se ze všech sil snažila vypadat nenuceně,
a Zoe, která na ni s klidem dravce upírala zlaté oči, se rozhostilo
trapné mlčení. Díkybohu se zanedlouho z druhé strany místnosti
ozval Frank, který volal Cleo.
„Cley, tuhle Andersovu historku si musíš poslechnout!“ kři-
čel se smíchem. „Ty taky, Zo!“
Frank už odložil cylindr a sako, ale do košile měl ještě pořád
zastrčený ubrousek. Brýle mu seděly lehce nakřivo, neklamné
znamení, že v nejbližší době bude namol. Zoe k němu zamířila
a Cleo nezbývalo než jít za ní.
„Tady si hačni, má nevěsto.“ Frank si přitáhl Cleo na klín.
„Dobře, tak já to povím od začátku,“ řekl Anders.
Zoe, pro kterou nezbylo místo k sezení, se zastavila u An-
dersova ramene. Anders byl z Dánska a dlouhá léta pracoval pro
Frankovu firmu jako art director, dokud neodešel zastávat stej-
nou funkci do jednoho módního časopisu pro ženy. Stejně jako
Zoe byl skoro nespravedlivě přitažlivý a dřív se živil jako model,
jenže zatímco Zoe jako by žhnula vlastním žárem, Anders vyza-
řoval určitý nordický chlad.
„Takže,“ začal Anders. „Při tenisu jsem si dost šeredně zranil
koleno.“
„Pokud si dobře pamatuju, tak při hře, kterou jsem já vyhrál,“
podotkl Frank.

37
 COCO MELLORS

„Ty si ‚pamatuješ‘ jedině hry, který jsi vyhrál,“ řekl Anders.

„A nad zraněným protivníkem to zas takový vítězství není, ne?
Takže zkrátka jdu domů a fakt hodně mě to bolí, není to k vy-
držení. Vzpomenu si, že mi po jednom zranění před lety zůsta-
ly nějaký léky na uvolnění svalů. Už jsou prošlý, ale říkám si, no
dobře, tak zkusím jen jeden. Vezmu si ten prášek, zapomenu na
něj a strávím odpoledne na střeše, kde s kamarádama popíjíme
pivo, možná i láhev růžovýho. Zjistím, že musím na záchod, takže
vlezu do výtahu a zmáčknu číslo svýho patra. Tenkrát jsem bydlel
v bytě, kde se dveře výtahu otvíraly rovnou do…“
„Super byt,“ řekl Frank.
„Ano, bylo tam fakt hezky,“ souhlasil Anders. „A najednou
mi dojde…“
„Co že se s tím bytem stalo?“ zeptal se Frank.
Anders nepřítomně zamával rukama.
„Nechala si ho Christine, když jsme se rozešli, jak dobře víš.
Pořád tam bydlí se svým synem.“
„Mrcha jedna,“ řekl Frank.
„Franku,“ okřikla ho Cleo.
„Cleo,“ hájil se Frank. „Ty tu ženskou neznáš. Kdyby ji ote-
vřeli, najdou v ní místo srdce abakus.“
„Stejně bys jí neměl říkat…“
„Vyhovovalo by ti víc, kdybych jí říkal kunda?“
„Nejvíc by mi vyhovovalo, kdybys jí neříkal nijak.“
„Jaké je vůbec množné číslo od slova abakus?“ zeptal se Frank.
„Abaky?“
„To ne,“ řekla Zoe rozhodně.
Cleo pochybovala, že Zoe někdy v životě abakus zahlédla.
„Takže výtah jede dolů,“ pokračoval Anders. „Dveře se ote-
vřou a mně docvakne, že se nemůžu pohnout. Úplně mě to kur-
va paralyzovalo. Jestli se pustím zábradlí, skácím se k zemi jako
poraženej strom.“

38
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

„To znám,“ přikývl Frank. „Bylo mi šestnáct a na jedný far-

mě na severu jsem si dal dvě dávky LSD. Nakonec jsem strávil
noc v prasečím žlabu.“
„A cos tam dělal?“ zeptala se Zoe.
„Nic,“ odvětil Frank. „Prostě jsem se z toho žlabu nemohl
dostat.“
„To snad ne,“ řekla Zoe.
„Já jsem se taky nemohl hnout!“ vykřikl Anders. „Tak jsem
čekal a doufal, že se mi ta schopnost za chvíli vrátí, jenže pak si ten
výtah přivolal někdo z jinýho patra. Tam se otevřely dveře a na mě
kouká nějaká mladá rodinka na prahu vlastního bytu. A to jsem
zapomněl říct, že na sobě jsem měl akorát šortky, žádnou košili ani
boty a nemohl jsem ani otevřít pusu, abych se omluvil.“
„Sexy,“ poznamenala Zoe.
„To vůbec nevyslovuj,“ okřikl ji Frank.
„Takže tam stojím a čumím jako obří slintající viking a oni se
krčí v rohu kabiny,“ řekl Anders. „Jsou ze mě hrůzou bez sebe!“
Frank se se smíchem natáhl za záda Cleo a popadl jednu z pro-
fiterolek, se kterými kolem za zpěvu That’s Amore procházel San-
tiago.
„Nakonec se přece jen dostanu zpátky na střechu a všichni se
mě ptají, kam jsem se poděl,“ vyprávěl dál Anders. „Tak jim to
vyložím, jak jsem se nakonec po břiše doplazil z výtahu do kou-
pelny a vzepřel se o držák na ručníky, abych se mohl postavit a vy-
čurat, což, jak si asi umíte představit, neskončilo kdovíjak úspěšně.
A víte, co ti lidi na to? ‚Ty vole, to zní super! Máš ještě ten mat-
roš?‘ Řeknu vám, v ten moment mi došlo, že Američany nikdy
nepochopím.“
Zoe, kterou už unavovalo stát, nebo jí možná vadilo, že není
středem pozornosti, se vmáčkla vedle Anderse na úzkou sesta-
vu bedýnek na jablka, na níž se usadil. Bylo by to dost obtížné,
kdyby Zoe nebyla útlounká jako srnka. Anders se usmál a odhalil

39
 COCO MELLORS

nepravidelné zuby s mezerami, což na okamžik narušilo doko-

nalou souměrnost jeho tváře.
„Jasně, všichni Američani jsou závislí na pilulkách,“ řekl Frank.
„To už jsem slyšel.“
Zoe Andersovi rozcuchala světlé vlasy. Cleo uvažovala, jestli
se spolu ti dva vyspí nebo jestli snad už k tomu došlo. Nebylo
nijak těžké si to představit, vzhledem k tomu, že Anders už se
vyspal s kdekým – včetně Cleo.
„Netvrdím, že jsou všichni závislí,“ prohlásil Anders. „Jen
poukazuju na kulturní rozdíly v oblasti postojů k sebemedikaci.
Podpoř mě, Cleo.“
Stalo se to nedlouho po tom, co se seznámila s Frankem,
v době, kdy ještě byla přesvědčená, že za pár měsíců opustí zemi,
po večírku s otevřeným, a tudíž smrtonosným barem. Anders ji ne-
nuceně zapudil bezprostředně po krátkém a neuspokojivém šuku,
který se odehrál na jeho pohovce značky Chesterfield. Určitě by ses
radši vyspala ve vlastní posteli, že?
„Anders si myslí, že v Americe všichni něco berou,“ řekl Frank.
„Ten rozkvět zdejšího farmaceutického průmyslu je dost vý-
mluvný,“ opáčil Anders.
Všechno, co Cleo potřebovala vědět o chtíči a ponížení, kte-
ré přináší, se naučila, zatímco se potácela domů z Andersova bytu
a na břiše jí ještě zasychalo jeho semeno. Frankovi se o tom ani
jeden z nich nikdy nezmínil.
„Tak jo, tu kritiku místní národní kultury zkusme omezit,“
navrhl Frank. „Vzhledem k tomu, že Cleo bude co nevidět jed-
na z nás.“
„Cože?“ Zvuk vlastního jména Cleo vtáhl zpět do probíha-
jícího rozhovoru.
„Bude z tebe Američanka,“ pravila Zoe kousavě. „Že jo?
O tohle tady jde, ne?“
Dlouhým prstem obkroužila místnost.
„Ano. Chci říct, ne…“ zakoktala Cleo.

40
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

„Nejdřív si musíš zažádat o povolení k trvalému pobytu,“ pře-

rušil ji Anders. „To tím chce říct.“ Věnoval jí konejšivý pohled.
„Nejdřív láska, potom svatba, potom žádost o zelenou kartu
a hromada byrokratických sraček,“ zazpíval Frank.
Cleo měla na koleni odhrnutý lem šatů. Sklopila oči, aby si
šaty uhladila, a poprvé si všimla hedvábné cedulky všité do rubo-
vého švu. Jemným ženským písmem na ní stálo jediné slovo: „In-
timity“. Vážně to byla noční košile. Vdala se v noční košili. Cleo
zvolna sklonila hlavu.
„Hlavně si zachovej přízvuk,“ řekla Zoe, která ovinula paži
kolem Andersova pasu, aby si pojistila místo k sezení. „Napodo-
bit britský přízvuky je hrozně těžký. Moje hlasová koučka říká,
že mluvím jako rodilá Londýňanka.“
„Já jsem si přízvuk zachoval,“ poznamenal Anders. „Bohužel.“
„To jo, ty pořád mluvíš jako Terminátor,“ zasmál se Frank.
„To je Rakušan, blbečku,“ řekl Anders.
Cleo vzhlédla, protože její jméno tentokrát zaznělo z opačné-
ho konce místnosti. Otočila se a zjistila, že Audrey vystrkuje hla-
vu ze dveří koupelny a nehlasně vyslovuje „pomoc“. Cleo vstala,
omluvila se společnosti a Frankovi vtiskla rychlý polibek na rty.
Další závan vína.
„Nezapomeň pít vodu,“ poznamenala.
Vešla do koupelny a našla tam Audrey, jak se sklání nad umy-
vadlem a zuřivě si drhne skvrnu od červeného vína na blůze. Vy-
padalo to beznadějně, dokud si Audrey nevzpomněla, že fleků
od červeného vína se člověk údajně zbaví, když je polije bílým,
má to něco společného s neutralizací. Cleo doběhla do kuchyně,
vrátila se s lahví pinot grigio z lednice a začala rozčilené Audrey,
která se mezitím postavila do vany, podle jejích pokynů nalévat
víno na hruď.
„Do prdele, už jsem úplně promáčená. Pustilo to?“
Cleo se zadívala na Audreyinu blůzu, která zežloutla do od-
stínu moči, zatímco rudá skvrna uprostřed zůstala beze změny.

41
 COCO MELLORS

Audrey si látku s vlhkým mlasknutím odtáhla od těla, aby si ji pro-

hlédla. Vzápětí si s Cleo dlouze pohlédly do očí a pak se obě daly
do smíchu. Audrey si blůzu svlékla a zůstala jen v podprsence.
„Myslíš, že takhle můžu mezi lidi?“
„Počkej.“ Cleo vylezla z vany a odklopila víko koše na prádlo.
Našla oblekovou košili, která působila dostatečně čistě, a nabídla
ji Audrey. Byla jí dost dlouhá, aby vypadala jako šaty. Audrey si
ji stáhla páskem a zkoumavě se zadívala do zrcadla.
„Jde to.“ Zvedla si límeček. „Lidi si stejně budou pamatovat
jedině to, cos na sobě měla ty.“
Cleo se posadila na studený okraj vany, kolena u sebe. Sklope-
nou tvář jí zahalila opona vlasů. „Audrey,“ zašeptala. „Nevypadá
to, že mám na sobě noční košili?“
Audrey se obrátila a klekla si před ni. „To je fakt divná otázka,
Cley,“ řekla. „Protože vypadáš totálně andělsky, o tom žádná.“
Audrey jí odhrnula vlasovou oponu a políbila ji na tvář, pak
se vrátila k zrcadlu a začala si špičkou prstu upravovat oční linku.
„Anders vypadá jako pohlednej sériovej vrah,“ řekl Audreyin
odraz v zrcadle. Cleo zvolna přikývla a snažila se přitom o neut-
rální výraz. „Vyprávěla jsem ti někdy, jak jsme si to jednou roz-
dali?“
„Vy dva?“
Cleo překvapilo, že jí přitom projel záblesk žárlivosti.
„Bylo to hrozně dávno,“ řekla Audrey. „Připadalo mi to, ja-
ko by na mě padala nějaká almara, ze který čouhá pidi klíček.“
Cleo ucítila, jak jí tvář začíná rudnout hanbou. Ba ne, bylo to
něco jiného, něco lehčího, hřejivějšího. Byl to smích.
„A navíc se ten klíček snažil zastrčit, chápeš, zezadu,“ doda-
la Audrey.
„Ne!“
Teď už se smály obě. Audrey se opřela o umyvadlo, aby po-
padla dech. „Možná proto mi už nezavolal.“ Vzdychla.
„Myslíš?“

42
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

„Kdybych byla na anál,“ řekla Audrey, „můj život by možná

vypadal úplně jinak.“
Během doby, kterou strávily v koupelně, se začaly podávat de-
zerty. Kromě věže z profiterolek se tu nabízely stříbrné tácy plné
jahod máčených v bílé čokoládě, mísy rudozlatých třešní odrůdy
Rainier, misky se šlehačkou a horkým krémem dulce de leche, talířky
s mandlemi obalenými v růžovém cukru a krabice čokoládových
doutníků. Hosté se skoro ničeho ani nedotkli. Cleo je podezírala,
že mezi nimi koluje tolik kokainu, aby polovina z nich úplně ztra-
tila chuť k jídlu. Trochu ji utěšilo pomyšlení, že ani dort, po jakém
ve skrytu duše toužila – třípatrový, s máslovým krémem a vroub-
kovanou polevou, ozdobený bílou saténovou stuhou a kaskádou
pocukrovaných růžových růží –, by tu nebyl patřičně oceněn.
Santiago zacinkal lžičkou o sklenici a požádal o klid. Nejistě
zabalancoval na bedně od mléka a ozářil místnost úsměvem.
„Proslov!“ vykřikl jeden z hostů kouřících u okna. „Sklap-
něte, bude proslov!“
Kdosi ztlumil hudbu a rázem ztichl i hovor, jako by ovladač
hlasitosti fungoval na celou místnost.
„Se slovy to moc neumím,“ spustil Santiago a nervózně si po-
klepával lžičkou o stehno. „Svoje pocity vyjadřuju jídlem. Ale
teď chci něco říct na oslavu téhle nádherné události, která se týká
dvou mých drahých přátel, jednoho dávného, jednoho nového.“
„Myslíš jednoho starého a jedné mladé!“ křikl někdo a vy-
volal tak souhlasný hlahol.
„Ale mladí duchem jsou oba,“ namítl Santiago. „Cleo a Fran-
ku, vy dva jste se potkali právě tady – přesně řečeno, jak jsem
pochopil, u mě ve výtahu. Když vás teď tady vidím, tak šťastné
a zamilované, obklopené přáteli, doufám, že mi dovolíte, abych
pocítil trochu hrdosti coby ten, díky němuž jste se seznámili.
A tak se s vámi chci podělit o jeden citát z Dona Quijota, který je
v mojí vlasti nesmírně populární: ‚El amor mira con unos antojos que
hacen parecer oro al cobre, á la probreza riqueza, y á las lagañas perlas.‘“

43
 COCO MELLORS

Santiago se v očekávání reakce rozhlédl po pokoji a setkal se

jen s neurčitým pochvalným mručením. „No jo, vidím, že pro vás
gringos to musím přeložit. Znamená to: ,Láska má nasazené brýle,
přes které vypadá měď jako zlato, chudoba jako bohatství a slzy
jako perly‘.“ S vřelým úsměvem se otočil zpět ke Cleo a Frankovi.
„Ovšem v mých očích už jste oba ryzí zlato.“
Vypukl všeobecný jásot a cinkání příbory o sklenice.
„A teď,“ pravil rozzářený Santiago, „se dáme do pití a do tance!“
Odsunuli nábytek ke stěnám a talíře s nedojedeným jídlem
a nedopalky cigaret navršili na jídelní stůl. Místnost naplnila chře-
stivá, radostná a hektická hudba nějaké brazilské kapely. Jedna
Cleina kamarádka, původně tanečnice s výcvikem v izraelském
souboru Batsheva, nyní chůva, předvedla gymnastickou sestavu,
která vyústila v převržení několika váz s pivoňkami, a francouz-
ská maskérka utržila kopnutí do obličeje. Na kuchyňské lince,
na stole i na okenních parapetech se vršily prázdné láhve. Každý
chtěl vybrat další písničku.
Cleo právě velmi bezstarostně a uvolněně tančila s Quenti-
nem, když ji uprostřed otočky zachytil Frank a odvedl si ji po
chodbě z dosahu hostů, do Santiagovy ložnice. Postel byla plná
svatebních darů. Zavřel dveře.
„Moc jsem si tě neužil,“ řekl a přitáhl ji k sobě.
Políbili se hluboce a dychtivě. Zvenčí k nim doléhal smích.
Někdo pustil jinou nahrávku a teď se k nim pode dveřmi plížila
stará soulová melodie s povědomým kytarovým partem. Frank vzal
Cleo do náruče a vedl ji v tanci kolem postele. Tančil překvapivě
dobře, se sebedůvěrou získanou věkem. Patřilo to k jeho rysům,
jejichž objev jí udělal největší radost.
„První tanec.“ Frank se smál. „První tanec novomanželů.“
Prudce ji zaklonil, až k zemi, a jí se sevřelo srdce. Je opilý. Ne-
udrží ji. Ale on ji zase zvedl, přitiskl si ji k sobě a zvolna jí rozvlnil
boky v souladu se svými. Pak už jí stahoval ramínka šatů, jedno po
druhém. Stála v kaluži modrého hedvábí, která se rozlila na pod-

44
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

laze. Prádlo měla bílé, krajkové, s růžovou růžičkou uprostřed; byl

to její jediný ústupek svatební tradici. Ucouvl a upřel na ni obdiv-
ný pohled. Připadala si velmi mladá a velmi krásná. Právě po tom-
hle odjakživa toužila, působit tomu druhému potěšení a zároveň
z něj potěšení čerpat. Frank ji k sobě přivinul a začal ji líbat na uši,
na hrdlo, na klíční kost, na bradavky. Klekl si, aby ji mohl políbit na
žebra, na břicho, na boky.
„Chutnáš,“ pronesl s ústy plnými její pleti, „lahodně.“
Zvedl ji a usadil na komodu. Cleo si opřela hlavu o zrcadlo.
Okno proti ní rámovalo levandulový čtverec oblohy. Jemně jí roz-
táhl nohy a klekl si. Velice něžně jí odhrnul kalhotky a přitáhl si
ji ke rtům. Vjela mu rukama do vlasů a dlaněmi ho objala v týle.
Frankův jazyk se míhal jako plamínek. Cleo zvedla oči ke stropu
a vydechla. Pak do ní Frank zasunul prsty, pomalu jimi pohybo-
val a stále přitom kmital plamínkem jazyka, a pak přišlo jen teplo,
myšlenky se rozplynuly. Přitiskla si hřbet ruky ke rtům. Až moc.
Pronikavě vykřikla a prudce zvrátila hlavu.
Před očima se jí opět objevil Frankův obličej. Pohledem jí
těkal kolem hlavy.
„Nestalo se ti něco?“
Cleo se otočila, aby zjistila, po čem to Frank kouká. Prostřed-
kem zrcadla vedla uzounká prasklina, z níž visel pramínek jejích
blond vlasů. Špičkami prstů si ohmatala zadní část hlavy.
„Neteče ti krev?“ zeptal se.
„Asi ne,“ odpověděla. „Sotva jsem to cítila.“
Frank se usmál.
„No, byla jsi zaneprázdněná.“
Prohlédl jí hlavu a zlehka ji políbil na temeno.
„Co řekneme Santiagovi?“ zeptala se.
„Ani si toho nevšimne,“ opáčil Frank sebejistě. „Tak pojď.“ Se-
sadil ji z komody a zvedl jí šaty z podlahy. „Utečeme z místa činu.“
Vyšli z ložnice a venku objevili Quentina, který se melancho-
licky opíral o stěnu. V rukou měl zabalený dárek.

45
 COCO MELLORS

„Vím,“ pravil, „co jste tam vy dva dělali.“

„Její srdce patří tobě,“ řekl Frank se smíchem. „Tak mi do-
přej její tělo.“
„Nebuď vulgární,“ ohradil se Quentin. „Chcete si rozbalit sva-
tební dar?“
Cleo rozvázala grogrénové stužky, zvedla víko krabice a roz-
hrnula několik vrstev šustivého hedvábného papíru. Uvnitř našla
vajíčko od Fabergého. Mělo krémovou a pastelově modrou bar-
vu jako oblohy, které maloval Michelangelo, a pokrývala ho zlatá
síťka posázená diamanty. Cleo ho opatrně vytáhla z krabice. Dalo
se postavit na čtyři kroucené zlaté nožky, jako by to byl maličký
kočár, a v ruce jí připadalo překvapivě těžké.
„To je nádhera,“ vydechla. „Bože, Quentine.“
„Není pravé,“ vysvětlil Quentin rychle. „Myslím jako ta, co
patřila carské rodině. Ta přijdou tak na tři miliony dolarů. Ale
vyrobila ho stejná firma. A řekl jsem si, no, že se ti bude líbit.“
Frank objal Quentina kolem ramen a stiskl ho. „Je to úžas-
né,“ řekl. „Celá Cleo.“
„To není všechno,“ řekl Quentin. „Když dostala carevna to
první vajíčko, uvnitř bylo překvapení. Žloutek ze zlata, a v něm
byla zlatá slepička, a ta měla uvnitř malinkou korunku. V každém
takovém vajíčku má být překvapení. Takže… ho otevři.“
Na špičce vajíčka spojovala obě poloviny zlaté síťky zlatá
přezka. Cleo ji stiskla a vajíčko se rozevřelo. Uvnitř z blankytně
modrého dna vystupoval štíhlý zlatý podstavec. Na něm spočívala
kovová truhlička zdobená drahokamy.
„Tu taky otevři,“ vybídl ji Quentin.
Cleo špičkou prstů odklopila víko truhličky. Uvnitř byla ná-
dobka plná bílého prášku. Frank vybuchl smíchy.
„To bude asi ta část dárku, která je pro Franka,“ podotkla Cleo.
„Pro vás oba,“ upřesnil Quentin. „A pro mě.“
„Děkujeme,“ řekla Cleo, zavřela vajíčko a políbila Quentina
na tvář. „Hned mám novou nejoblíbenější věc.“

46
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

Chtěla dárek položit na Santiagovu postel, ale Quentin ji chy-

til za paži a zamířil s ní do koupelny.
„Ne, ne,“ pronesl. „Teď jdeš se mnou.“
Cleo s unaveným úsměvem podala vajíčko Frankovi. Zjevně jí
bylo souzeno, aby většinu své svatební hostiny strávila v koupelně.
„Já tu sběř zabavím,“ řekl Frank. „Jen běž.“
Quentin ji vtáhl za sebou a zavřel dveře. Vytáhl si vlastní zá-
soby a taky klíče.
„Víš, že já bych se s tebou klidně oženil.“ Přiložil si klíč k nos-
ní dírce a prudce popotáhl. „Kdybys to potřebovala.“
„Ale já ho opravdu miluju.“ Promluvila ostřeji, než měla
v úmyslu. „Nejde jenom o vízum.“
„Já vím, já vím,“ řekl Quentin. „Jenom je to tak divný, že jsi
fakt vdaná.“
Cleo upřeně hleděla do zrcadla a splétala si vlasy do copu, hlav-
ně proto, aby měla čím zaměstnat ruce. Opatrně se dotkla zadní
části hlavy. Náraz do skla jí tam připomínalo citlivé místo. Quen-
tin jí nabídl klíč, ale zavrtěla hlavou. Pokrčil rameny a šňupl si sám.
„Lidi se berou i z horších důvodů,“ poznamenala Cleo.
„I z lepších,“ odvětil Quentin, který si přitom prstem třel dásně.
„A co o tom víš ty?“ vyštěkla Cleo.
„No tak.“ Quentin se postavil za ni. Objal ji v pase a bradou
se opřel o její rameno. „Uklidni se. Nikdo si nemyslí, žes udělala
něco špatnýho. Vím, že se máte rádi. Jen chci říct, že já tě budu
navždycky mít nejradši, nic víc.“
„Já vím,“ odpověděla Cleo. „Utři si nos.“
Quentin utrhl kus toaletního papíru a vysmrkal se do něj.
Než ho odhodil do koše, pečlivě papír prozkoumal.
„Každopádně tě miluju víc, než Johnny miluje mě,“ řekl. Jeho
hlas zazněl jasně a tvrdě. „Mám pocit, že mi krade věci. No, mys-
lím, že mi krade vitamíny. Nekecám! Ukradl mi jich za stovky do-
larů. Jenže když jsem se ho na to ptal, tak se naštval a začal mi tvr-
dit, že jsem je už musel všechny sníst a zapomněl jsem na to. Kurva,

47
 COCO MELLORS

kdo by asi sežral tolik vitamínů a pak na to zapomněl? A nenechal

mi ani hořčík, a přitom víš, že ten fakt potřebuju kvůli trávení.“
„To je hrůza,“ řekla Cleo, která potlačovala úsměv. „Hořčík
je… No, ten je fakt důležitý. Zásadní.“
„Ty si aspoň můžeš být jistá, že Frank ti nic krást nebude,“
poznamenal Quentin. Přejel ji pohledem od hlavy k patě a zase
zpátky. „Ne že bys toho moc měla, co by se dalo ukrást.“
„Vlastně bych byla ráda, kdyby to dal do textu svatebního sli-
bu,“ řekla Cleo a odrazila tak urážku ještě dřív, než ji mohla ra-
nit. „Budu tě milovat, ctít a nikdy ti neukradnu nic z tvých bez-
cenných krámů.“
„Ani ti nepřitisknu ruku na rozpálený sporák,“ dodal Quen-
tin. „Což můj táta mámě udělal.“
Quentin měl zvláštní nadání rázem přejít v hovoru od lehké-
ho tónu k depresivní temnotě, jako by stiskl vypínač.
„Vážně?“ zeptala se Cleo.
Měl sklopené oči. Dlouhé řasy mu na tváře vrhaly stíny při-
pomínající peříčka.
„Polsko,“ vysvětlil Quentin a pokrčil rameny.
„To jsem netušila,“ řekla Cleo.
„A jak bys mohla?“ Vzhlédl a tvář mu náhle ožila nadějí. „Teď
už si se mnou lajnu dáš?“
Cleo obrátila oči v sloup a s nepatrným přikývnutím se pod-
volila.
„Fakticky vypadáš nádherně,“ řekl, když už si proti němu při-
klekala k záchodové míse. „Jako dětská nevěsta.“
Za dveřmi koupelny se u hlavního vchodu shromažďovala sku-
pina lidí, kteří pátrali po svých botách a dolévali si skleničky. Mis-
ky se šlehačkou a dulce de leche hyzdily nedopalky cigaret. Na po-
hovce spala Zoe, přikrytá Frankovým smokingovým sakem.
„Tady jsi.“ Frank se vynořil Cleo za zády. Klouby ruky si
mnul oko, sem a tam, jako ospalé dítě. „Jdeme na střechu, od-
pálit ohňostroj. Svatební ohňostroj.“

48
 KLEOPATRA A FRANKENSTEIN

„Čím se to liší od normálního ohňostroje?“ zeptala se, ale

Frank už zmizel na schodišti.
Na střeše se před nimi rozprostíralo blikající panorama Man-
hattanu, nad kterým se klenula sametově černá obloha.
„Pár rachejtlí mi zůstalo z prodlouženého víkendu,“ řekl San-
tiago během rozkládání neonově zbarvených krabic. „Ale ještě
jsem nějaké pořídil zvlášť pro tuhle příležitost.“
Den obětí války. Zdálo se, že od něj uplynula už kdovíjak dlou-
há doba, ale ve skutečnosti to bylo jen několik týdnů. Koncem mě-
síce mělo Cleo propadnout studentské vízum a firma, pro kterou
pracovala jako návrhářka textilu na volné noze, si nemohla dovolit
poskytnout jí finanční záruku. Když ji tedy Frank tenkrát vzal na
svou málokdy užívanou chatu na severu státu, chápala to jako výlet
na rozloučenou. Vzhledem k tomu, že ani jeden z nich neuměl ří-
dit ani si příliš nepotrpěl na péči o domácnost, prožili tři dny plné
neustlaných postelí, cereálií k večeři a čirého soukromého blaha.
Frank přešel na druhou stranu střechy a pokusil se připravit
k odpálení rachejtli, kterou postavil mezi dvě láhve od vína. Při-
tom zavrávoral a láhve se mu pod nohama rozkutálely.
„Hele, chlape,“ řekl Santiago, který ho zezadu zachytil. „Co
kdybych to udělal já? Vy se s Cleo jen koukejte.“
„Má někdo zapalovač?“ křikl Frank. Santiaga ignoroval. Začal
se poplácávat po kapsách kalhot. Kdosi mu požadovaný předmět
hodil, ale moc se přitom rozmáchl a zapalovač přeletěl přes okraj
střechy do temnoty dole. Ve dveřích se objevil Anders, vyměnil
si pohled se Santiagem a vzápětí se mu podařilo odvést Franka
ke skupině připravených diváků. Cleo ho vzala za ruku.
Nabídku k sňatku vyslovil ve vlaku na cestě zpátky z Hudso-
nu. Usínala mu na rameni a zase se probouzela, jeho tvář se tisk-
la k jejímu temeni. Cleo, Cleo moje. Vedle nich pospíchala černá
stužka řeky, mezi tmavými poli a stromy se téměř ztrácela. Co bys
řekla? V okně viděla Frankův křídově bílý odraz. Vypadal jako
světec. Co bys řekla na to, že bychom se vzali?

49
 COCO MELLORS

Santiago, který se s Andersem chystal odpálit první rachej-

tle, zakřičel, aby se všichni stáhli dozadu. Za Santiagem a Ander-
sem vybuchly jasné proudy světla a na okamžik ustrnuly ve tvaru
hvězd. Nebe se s praskotem rozzářilo. Frank náhle setřásl její ruku
a v předklonu se rozběhl po střeše kupředu. Popadl jednu rachejtli,
rovnou v ruce si ji zapálil a pak ji vyhodil do vzduchu v takovém
úhlu, že jen těsně minula Andersovo rameno.
„Děláš si prdel?“ slyšela Cleo Anderse řvát, zatímco Frank už
utíkal zpátky.
Znovu ji vzal za ruku a pevně ji stiskl. Pršely na ně jiskry. Oh-
ňostroj se rozpoutal naplno a jeho záblesky ozařovaly tváře pří-
tomných. Cleo se v tom světle zadívala na Frankův profil. Bum,
bum, bum. Zrak upíral přímo před sebe, čelist měl zaťatou, ve vlh-
kých očích se mu odrážely světlice.
Neřekla Quentinovi, co Frank do svatebního slibu skutečně
dal. Překvapilo ji, když požádal, aby směl na závěr obřadu, poté,
co už bylo vše potřebné řečeno, ještě promluvit. Byl přitom zjev-
ně nervózní, jeho obvyklá rozvernost se vytratila. Nakonec vyslo-
vil jen jedinou větu. Když se tvá nejtemnější část setká s nejtemnější
částí mne, vytvoří spolu světlo.