7. Gotika a renesance, hudba malých hudebních skupin.
Starší – feudální období, polymelodický sloh
Gotika – 12. – 13. století Ars antiqua o Adam de la Halle, Petrus de Cruce, Franko Kolínský o Ustálení organa, conducta, moteta o Conductus – původně jednohlasý zpěv k průvodu; dvoj/trojhlasá hudební kompozice s jednotným rytmem, hlasy vznikají nově, chybí cantus firmus – 1. umělá skladba, která nevznikla zdobením a úpravami jiné (gregoriánské) melodie o Moteto – do 15. stol. – gregoriánský chorál + další, vyšší hlasy, melodicky a rytmicky pohyblivější, nové texty; od 15. stol. – duchovní vícehlasá skladba, přednášená a capella o Světské prostředí – kánony o Rytířská tvorba – rondeau – taneční píseň, v níž se opakuje dvoudílná melodie mezi sólistou a sborem, vždy nový text o Většinou vokálně-instrumentální podání o Varhany o Rytmus podřízen modům = rytmické modely odpovídající antickým stopám Ars nova – vrcholná gotika o Centra především Francie a Itálie o Francouzský ars nova – Philliúe de Vitra, Guillaume de Machaut – jeden z prvních vytvořil vícehlasou mši o Kantiléna (italsky cantilena) je sólová melodie nebo delší melodický úsek velké vícehlasé kompozice. Většinou kantiléna zabírá delší časovou plochu, má zpěvný, legatový charakter, volné tempo a často se v ní vyskytují noty dlouhého trvání. o Guillaume de Machaut (gijom de mašó) 1300-1377 Působil na dvoře Jana Lucemburského Francouzský skladatel a básník Vícehlasá mše – Messe de Notre Dame Vícehlasé balady, rondeau, virelai (virelé – původně jednohlasá taneční píseň truvérů) Vícehlas s rozvinutým sólovým hlasem – šanson o Ars nova – povaha dvorského umění, určována vkusem šlechty, svobodnější melodika o Nejrozšířenější druh kantilény ve Francii – 2-4hlasá ballade – první hlas, nejvyšší – vokální, ostatní instrumentální o Itálie – Francesco Landino – slepý varhaník chrámu San Lorenzo ve Florencii, hud. Forma – madrigal = světská vícehlasá píseň Renesance – 13 – 16./17. století o Umění podepřeno humanismem, ideál doby – umělec-vědec, antické ideály harmonie těla a ducha o Renesance v hudbě – období franko-vlámské o Vrcholí vokální vícehlas o Nizozemská polyfonie Mše – Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, (Benedictus), Agnus Dei, moteto, chanson Přísná imitace = velmi rozmanité formy Vokální polyfonie Jean Ockeghem, Josquin des Prés – a capella Orlando di Lasso – 1532-1594 Završuje styl hudební renesance Itálie, Anglie, Antverpy 1556 – dvorní kapela v Mnichově „král hudby“ Na hranici polymelodického a harmonicko-melodického období = období syntézy Moteta – vydány 1604 syny ve sbírce Magnum opus musicum; chrámová díla – např. mše, Kajícné žalmy Davidovy, Lamentace Jobovy; světské skladby – chansony, madrigaly Skladba Echo – efekt ozvěny Asi 2000 skladeb o Itálie – nizozemská škola; nenesla typické znaky renesance o Vokální polyfonie, a capella, benátská vícesborovost – římská škola o Giovanni Pierlugi da Palestrina – 1525-1594 O mládí nejsou zpráv 1540 přichází do Říma studovat hudbu 1544 – varhaník a sbormistru v Palestrině 1550 – sbormistr v Julianově kapele chrámu svatého Petra Ve službách kardinála d´Este Reforma gregoriánského chorálu Technická propracovanost skladeb, harmonie, vokální polyfonie a capella, hlavně duchovní hudba 100 mší, moteta, žalmy, Stabat Mater, Canticum canticorum (Píseň písní) – Šalomounova píseň ze St. Zák. Nejznámější – Missa papae Marcelli Vzor církevní hudby pozdějších století o Benátská škola Výrazný podíl nástrojů Giovanni Gabrielli – základ pro concerto grosso (barokní) o Anglie – vláda Alžběty I. – William Byrd – madrigaly + John Dowland – zpěv + loutna o Itálie – pavana, gagliarda o Francie – allemande, courante o Instrumentální hudební formy – vznik z úpravy vokálních skladeb – ricercar z motetu (italsky ricercare – vynalézat); fantazie – improvizace, toccata – klávesové nástroje o Sonáta (sonare – znít) – označení pro instrumentální skladby o Loutna, kytara, viola da braccio (bračo), viola da gamba – tenorová, varhany, příčná flétna, šalmaj – předchůdce hoboje, clavicembalo, virginál – menší clavicembalo používané v Anglii o Vícehlas v Čechách Vyšebrodský rukopis, Jistebnický kancionál – prameny Polyfonie u nás nerozvíjena kvůli situaci (husitství, reformace, 30letá válka, Bílá hora) Rozvíjení až později vlivem nizozemské a římské školy – K. H. z P. a B., Jan Campanus Vodňanský (Rorando coeli – pro 2 sbory) Jednota bratrská – podpora, tvorba kancionálů Jan Blahoslav – 16. stol. – 1. teoretický spis o hudbě Musica (Karmel, biskup a písař J. bratrské) Chrámová hudba – literátská bratrstva – „chrámové sbory“, zajišťovaly kulturu ve městech; opisy kancionálů Zpěvníky duchovních písní – kancionály Collegium musicum – hudební spolek, „kroužek“ Školy a kláštery – „žebrácké“ obchůzky se zpěvem = kurenda Šlechtické kapely – dvorská kapela Rudolfa II. – za jeho vlády přesídlila z Vídně do Prahy; až 70 členů, jedna z největších v Evropě Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – 1564-1621 Pecka Šlechtic, spisovatel, skladatel, diplomat Vrcholný představitel české polyfonie Nizozemská škola + prvky italské hudby Šestihlasý motet Qui confidunt in Domino, pětihlasý motet Maria Kron, pětihlasá mše Missa quinis vocibus super doloris martyr Poprava 27 českých pánů – protihabsburské povstání 7 jazyků Innsbruck – dvůr Ferdinanda Tyrolského, 1599 – služba u Rudolfa II. Vojenský komisař jednotek v MB Harantovské slavnosti historického zpěvu – od 1993, každý 2. rok Jan Campanus Vodňanský Winter – Mistr Campanus Rektor UK Husita -> po Bílé hoře Katolík Rorando coeli Hudba malých hudebních skupin o = komorní hudba (2 – 9 nástrojů) o Duo o Trio Klavírní – housle, cello, klavír Smyčcové – housle, viola, cello o Kvarteto – soubor, kvartet - skladba Klavírní – housle, viola, cello, klavír Smyčcové – 2 housle, viola, cello o Kvinteto Klavírní Klavír, 2 housle, viola, cello Klavír, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh Smyčcové – 2 housle, 2 violy, cello Dechové – flétna, hoboj, lesní roh, klarinet, fagot o Sexteto, septeto, okteto, noneto o Komorní orchestr – přechod mezi komorní a orchestrální hudbou