OBLÍBENÉ DEFINICE UČITELŮ

HORSKÝ
. Hodnost matice
Maximální počet lineárně nezávislých řádků matice A se nazývá hodnost matice A.
. Regulární matice
Matice A se nazývá regulární, jestliže je čtvercová a má lineárně nezávislé řádky. Čtvercová matice, jejíž řádky jsou
lineárně závislé, se nazývá singulární.
. Věta o determinantu regulární matice
Čtvercová matice A je regulární tehdy a jen tehdy, když je její determinant různý od nuly.
. Limita posloupnosti a její jednoznačnost
Říkáme, že posloupnost (an) má limitu , jestliže v každém okolí bodu a leží všechny členy posloupnosti an od jistého
indexu počínaje.
Každá posloupnost má nejvýše jednu limitu.
. Spojitost funkce
Nechť fce f je definována v okolí bodu c. Říkáme, že fce f je spojitá v bodě c, jestliže pro kařdou posloupnost ()
obsaženou v D(f) platí: když
. Derivace a její geometrický význam
Nechť fce f je definována v okolí bodu c. Číslo f‘(c), definované vztahem , se nazývá derivace fce f v bodě c.
Derivace fce f v bodě c je rovna směrnici tečny grafu fce c v bodě [c, f(c)], tj. je úhel, který svírá tato tečna s kladnou
poloosou x.
. Newtonův integrál = určitý integrál
Nechť k fci f existuje v intervalu <a, b> primitivní fce F. Reálné číslo , definované vztahem
, se nazývá Newtonův určitý integrál fce f od a do b.
. Vázané extrémy – metoda Jacobiánu
Nutná podmínka pro vázaný extrém. Má-li fce dvou proměnných f při vazební podmínce g(x, y) = v bodě C vázaný
extrém a fce f, g mají v okolí bodu C spojité parciální derivace, pak
Tento determinanat se nazývá Jacobiho determinant fcí f, g, nebo stručně jakobián fcí f, g.
. Lineární diferenciální rovnice
Nechť jsou reálná čísla, q je spojitá fce v otevřeném intervalu J. Rovnice (Ln) se nazývá lineární diferenciální
rovnice n-tého řádu s konstantními koeficienty.
Rovnice (Zn) je tzv. zkrácená lineární diferenciální rovnice odpovídající (Ln)
. Weierstrassova věta
Fce spojitá v uzavřeném intervalu <a, b> má v tomto interval maximum i minimum.
. Zobecněná Weierstrassova věta
Fce (dvou proměnných) spojitá v neprázdné kompaktní množině má na této množině maximum i minimum.

Pozn. chce spíše přesné definice

KLŮFA
. Hodnost matice
Maximální počet lineárně nezávislých řádků matice A se nazývá hodnost matice A.
. Věta o počtu řešení soustavy
Předpokládejme, že soustava lineárních rovnic (S) má řešení, h je hodnost matice soustavy a n je počet neznámých.
Potom platí:
(a) Jestliže h = n, pak má soustava (S) právě jedno řešení.
(b) Jestliže h < n, pak má soustava (S) nekonečně mnoho řešení, přičemž za n – h neznámých lze volit libovolná
reálná čísla a ostatní neznámé jsou určeny jednoznačně.
. Inverzní matice
Nechť A je čtvercová matice. Matice X, pro kterou platí AX = J, se nazývá inverzní matice k matici A.
. Věta o determinantu transponované matice
Jsou-li A a A‘ navzájem transponované matice, pak det A = det A‘.
. Věta o determinantu regulární matice
Čtvercová matice A je regulární tehdy a jen tehdy, když je její determinant různý od nuly.
. Věta o řadových úpravách determinantu
Pro řadové úpravy platí:
(a) Násobíme-li libovolnou řadu determinantu číslem c, potom se číslem c násobí celý determinant.
(b) Vyměníme-li navzájem v determinantu dvě rovnoběžné řady, pak determinant změní znaménko.
(c) Přičteme-li k některé řadě determinantu libovolnou lineární kombinaci řad s ní rovnoběžných, pak se hodnota
determinantu nezmění.
. L´ Hospitalovo pravidlo
Jestliže limita podílu fcí je typu , pak , pokud limita na pravé straně vztahu existuje.
. Primitivní funkce a její existence
Fce F, pro kterou platí F‘(x) = f(x) pro všechna x ϵ J, se nazývá primitivní fce k sci f c intervalu J.
(PP existence primitivní fce) Jestliže je fce f spojitáv intervalu J, pak k ní v tomto intervalu existuje primitivní fce.
. Per partes
Jestliže existují derivace f‘, g‘ a integrál v intervalu J, pak při vhodné volbě integračních konstant je .
. Newtonův určitý integrál + geometrická interpretace
Nechť k fci f existuje v intervalu <a, b> primitivní fce F. Reálné číslo , definované vztahem
, se nazývá Newtonův určitý integrál fce f od a do b.
Je-li fce f v intervalu <a, b> spojitá a nezáporná, pak určitý integrál je roven obsahu plochy pmezené grafem fce f,
osou x a přímkami x = a, x = b.
. Obecné řešení diferenciální rovnice
Obecné řešení diferenciální rovnice (Ln) je součet partikulárního řešení této rovnice a obecného řešení odpovídající
rovnice zkrácené.
. Weierstrassova věta
Fce spojitá v uzavřeném intervalu <a, b> má v tomto interval maximum i minimum.

Pozn. Chce přesné definice

GLIVICKÝ
. Vektory
Jsou uspořádané n-tice reálných čísel, které zapisujeme ve tvaru ().
. Věta o počtu řešení soustavy
Předpokládejme, že soustava lineárních rovnic (S) má řešení, h je hodnost matice soustavy a n je počet neznámých.
Potom platí:
(a) Jestliže h = n, pak má soustava (S) právě jedno řešení.
(b) Jestliže h < n, pak má soustava (S) nekonečně mnoho řešení, přičemž za n – h neznámých lze volit libovolná
reálná čísla a ostatní neznámé jsou určeny jednoznačně.
. Determinant
Determinant je reálné číslo, které je jednoznačně přiřazeno každé čtvercové matici. Determinant čtvercové matice
A řádu n budeme značit det A nebo zapisovat ve tvaru .

. Věta o rozvoji determinantu

Jestliže A je čtvercová matice řádu n, pak pro i = 1, …, n platí , kde Mij je subdeterminant, který vznikne
z determinantu matice A po vynechání i-tého řádku a j-tého sloupce.
. Determinant trojúhelníkové a transponované matice
Jsou-li A a A‘ navzájem transponované matice, pak det A = det A‘.
Je-li čtvercová matice A trojúhelníková, pak její determinant je roven součinu prvků na hlavní diagonále.
. Spojitost funkce
Nechť fce f je definována v okolí bodu c. Říkáme, že fce f je spojitá v bodě c, jestliže pro kařdou posloupnost ()
obsaženou v D(f) platí: když
. Derivace funkce v bodě a její geometrický význam
Nechť fce f je definována v okolí bodu c. Číslo f‘(c), definované vztahem , se nazývá derivace fce f v bodě c.
Derivace fce f v bodě c je rovna směrnici tečny grafu fce c v bodě [c, f(c)], tj. je úhel, který svírá tato tečna s kladnou
poloosou x.
. Newtonův integrál a geometrický význam
Nechť k fci f existuje v intervalu <a, b> primitivní fce F. Reálné číslo , definované vztahem
, se nazývá Newtonův určitý integrál fce f od a do b.
Je-li fce f v intervalu <a, b> spojitá a nezáporná, pak určitý integrál je roven obsahu plochy pmezené grafem fce f,
osou x a přímkami x = a, x = b.
. Zobecněná Weierstrassova věta
Fce (dvou proměnných) spojitá v neprázdné kompaktní množině má na této množině maximum i minimum.
. Věta o existenci určitého integrálu

. Omezená, uzavřená, otevřená a kompaktní množina

Nechť . Množina M se nazývá
(a) otevřená, jestliže neobsahuje žádný hraniční bod,
(b) uzavřená, jestliže obsahuje všechny své hraniční body,
(c) omezená, jestliže je podmnožinou okolí nějakého bodu.
Množina M se nazývá kompaktní, jestliže je uzavřená a omezená.
. Bolzanova věta
Je-li fce f spojitá v intervalu <a, b> a f(a).f(b) < 0, pak existuje c (a, b) talpvé, že f(c) = 0.
. Weierstrassova věta
Fce spojitá v uzavřeném intervalu <a, b> má v tomto interval maximum i minimum.
. Frobeniova podmínka
Soustava lineárních rovnic (S) má řešení tehdy a jen tehdy, když hodnost matice soustavy je rovna hodnosti
rozšířené matice soustavy.
. Lagrangeovy multiplikátory
Metoda Lagrangeových multiplikátorů se používá především pro fce tří a více proměnných v situacích, kdy se nedá
použít dosazovací metoda ani jakobián.
. Význam 1. derivace pro průběh funkce
Nechť f je spojitá fce v intervalu J. Jestliže f‘ > 0, resp. f‘ < 0 ve vnitřních bodech x J, pak fce f je rostoucí, resp.
klesající v intervalu J.
. Význam 2. derivace pro průběh funkce
Nechť f je spojitá fce v intervalu J. Jestliže f‘‘ > 0, resp. f‘‘ < 0 ve vnitřních bodech x J, pak fce f je konvexní, resp.
konkávní v intervalu J.
. Určitý integrál
Nechť k fci f existuje v intervalu <a, b> primitivní fce F. Reálné číslo , definované vztahem
, se nazývá Newtonův určitý integrál fce f od a do b.
. Jakobián a dosazovací metoda
Nutná podmínka pro vázaný extrém. Má-li fce dvou proměnných f při vazební podmínce g(x, y) = v bodě C vázaný
extrém a fce f, g mají v okolí bodu C spojité parciální derivace, pak
Tento determinanat se nazývá Jacobiho determinant fcí f, g, nebo stručně jakobián fcí f, g.

Pozn. Nechce přesné definice

KASPŘÍKOVÁ
. Bolzanova věta
Je-li fce f spojitá v intervalu <a, b> a f(a).f(b) < 0, pak existuje c (a, b) talpvé, že f(c) = 0.
. Definice Limity sevřené posloupnosti
Nechť (an), (bn), (cn) jsou reálné posloupnosti. Jestliže od jistého indexu n0 počínaje a , pak existuje a platí .
. Vybraná posloupnost
Nechť () je rostoucí posloupnost přirozených čísel (indexů). Pak posloupnost () se nazývá vybraná posloupnost
z posloupnosti ().
. Definice derivace
Nechť fce f je definována v okolí bodu c. Číslo f‘(c), definované vztahem , se nazývá derivace fce f v bodě c.
. Charakteristické číslo matice
Nechť A je čtvercová matice. Komplexní číslo λ vyhovující rovnici det (A – λJ) = 0 se nazývá charakteristické (vlastní)
číslo matice A.
. Spojitost funkce v bodě c
Nechť fce f je definována v okolí bodu c. Říkáme, že fce f je spojitá v bodě c, jestliže pro kařdou posloupnost ()
obsaženou v D(f) platí: když
. Zkrácená diferenciální rovnice n-tého řádu
Rovnice (Zn) je tzv. zkrácená lineární diferenciální rovnice odpovídající (Ln)
. Obecné řešení diferenciální rovnice
Obecné řešení diferenciální rovnice (Ln) je součet partikulárního řešení této rovnice a obecného řešení odpovídající
rovnice zkrácené.
. Inverzní matice
Nechť A je čtvercová matice. Matice X, pro kterou platí AX = J, se nazývá inverzní matice k matici A.
. Hraniční body
Nechť M ϵ . Bod A ϵ se nazývá hraniční bod množiny M, jestliže v každém jeho okolí je bod, který patří i nepatří do
M.
. Lineárně závislé a nezávislé vektory
Vektory se nazývají lineárně závislé, jestliže existuje jejich netriviální lineární kombinace, která je rovna nulovému
vektoru, tj, jestliže existují reálná čísla , z nichž alespoň jedno je různé od nuly, taková, že . V opačném případě jsou
lineárně nezávislé.
. Věta o vztahu derivace a spojitosti funkce
Má-li fce f v bodě c derivaci, pak je v bodě c spojitá.
. Lokální extrémy funkce dvou proměnných
Nechť M je podmnožina definičního oboru fce dvou proměnných f.
Jestliže pro všechna X = [x, y] ϵ M platí f(X) ≤ f(C), resp. f(X) ≥ f(C), říkáme, že fce f má v bode C = [c1, c2] maximum,
resp. minimum na množině M.
(NP pro LE fce 2 proměnných) Má-li fce dvou proměnných f ve vnitřním bodě C ϵ D(f) lokální extrém a existuje
derivace f‘(C), pak f‘(C) = (0, 0).
(PP pro LE fce 2 proměnných) Nechť C je vnitřní bod D(f), ve kterém f‘(C) = (0, 0) a fce dvou proměnných f má v okolí
bodu C spojité druhé parciální derivace. Označme
(a) jestliže > 0 a > 0, pak fce f má v bodě C lokální minimum.
(b) jestliže > 0 a < 0, pak fce f má v bodě C lokální maximum.
(c) jestliže < 0, pak fce f nemá v bodě C lokální extrém.

. Obecné a zkrácené řešení diferenciální rovnice

Obecné řešení diferenciální rovnice (Ln) je součet partikulárního řešení této rovnice a obecného řešení odpovídající
rovnice zkrácené.
Rovnice (Zn) je tzv. zkrácená lineární diferenciální rovnice odpovídající (Ln)
. Postačující podmínka pro lokální extrémy
Nechť c je vnitřní bod D(f), ve kterém f‘(c) = 0. Jestliže f‘‘(c) > 0, resp. f‘‘(c) <0, pak má fce f v bodě c lokální
minimum, resp. maximum.

Pozn. Definice nechce podle učebnice, ale když to člověk říká vlastními slovy, začne se podrobně ptát

COUFAL
. Význam druhé derivace pro průběh funkce
Nechť f je spojitá fce v intervalu J. Jestliže f‘‘ > 0, resp. f‘‘ < 0 ve vnitřních bodech x J, pak fce f je konvexní, resp.
konkávní v intervalu J.
. Nutná a postačující podmínka extrémů funkce dvou proměnných
(NP pro LE fce 3 proměnných) Má-li fce dvou proměnných f ve vnitřním bodě C ϵ D(f) lokální extrém a existuje
derivace f‘(C), pak f‘(C) = (0, 0).
(PP pro LE fce 2 proměnných) Nechť C je vnitřní bod D(f), ve kterém f‘(C) = (0, 0) a fce dvou proměnných f má v okolí
bodu C spojité druhé parciální derivace. Označme
(a) jestliže > 0 a > 0, pak fce f má v bodě C lokální minimum.
(b) jestliže > 0 a < 0, pak fce f má v bodě C lokální maximum.
(c) jestliže < 0, pak fce f nemá v bodě C lokální extrém.
. Bolzanova věta
Je-li fce f spojitá v intervalu <a, b> a f(a).f(b) < 0, pak existuje c (a, b) talpvé, že f(c) = 0.
. Primitivní funkce
Fce F, pro kterou platí F‘(x) = f(x) pro všechna x ϵ J, se nazývá primitivní fce k sci f c intervalu J.
. Věta o počtu řešení soustavy
Předpokládejme, že soustava lineárních rovnic (S) má řešení, h je hodnost matice soustavy a n je počet neznámých.
Potom platí:
(a) Jestliže h = n, pak má soustava (S) právě jedno řešení.
(b) Jestliže h < n, pak má soustava (S) nekonečně mnoho řešení, přičemž za n – h neznámých lze volit libovolná
reálná čísla a ostatní neznámé jsou určeny jednoznačně.
. Věta o integraci per partes
Jestliže existují derivace f‘, g‘ a integrál v intervalu J, pak při vhodné volbě integračních konstant je .
. L´Hospitalovo pravidlo
Jestliže limita podílu fcí je typu , pak , pokud limita na pravé straně vztahu existuje.
. Extrémy funkce dvou proměnných
Nechť M je podmnožina definičního oboru fce dvou proměnných f.
Jestliže pro všechna X = [x, y] ϵ M platí f(X) ≤ f(C), resp. f(X) ≥ f(C), říkáme, že fce f má v bode C = [c1, c2] maximum,
resp. minimum na množině M.

Pozn. Viz co je na borci ( definic), chce přesné definice

JANÁK
. Frobeniova podmínka
Soustava lineárních rovnic (S) má řešení tehdy a jen tehdy, když hodnost matice soustavy je rovna hodnosti
rozšířené matice soustavy.
. Charakteristická čísla matice
Nechť A je čtvercová matice. Komplexní číslo λ vyhovující rovnici det (A – λJ) = 0 se nazývá charakteristické (vlastní)
číslo matice A.
. Per partes- vysvětlit + vymyslet si pár příkladů a ty vypočítat
Jestliže existují derivace f‘, g‘ a integrál v intervalu J, pak při vhodné volbě integračních konstant je
. Diferenciální rovnice – příklad spočítat a vysvětlit zkrácené rovnice (vzorce pro D=, D>, D<)
. Věta o limitě sevřené posloupnosti
Nechť (an), (bn), (cn) jsou reálné posloupnosti. Jestliže od jistého indexu n0 počínaje a , pak existuje a platí .
. Hodnost matice a elementární úpravy
Maximální počet lineárně nezávislých řádků matice A se nazývá hodnost matice A.
Hodnost matice se nezmění, jestliže
(a) zaměníme pořadí řádků matice
(b) vynásobíme libovolný řádek matice nenulovým reálným číslem
(c) přičteme k libovolnému řádku lineární kombinaci ostatních
(d) vynecháme řádek matice, který je lineární kombinací ostatních.
. Součin matic
Nechť A je matice typu m x n, B je matice typu n x p. Matice X typu m x p, pro jejíž prvky (i = 1, …, m; j = 1, …, p)
platí = skalární součin i-tého řádku matice A a j-tého sloupce matice B se nazývá součin matic A, B a značí se AB.
. Význam 1. derivace pro průběh funkce
Nechť f je spojitá fce v intervalu J. Jestliže f‘ > 0, resp. f‘ < 0 ve vnitřních bodech x J, pak fce f je rostoucí, resp.
klesající v intervalu J.
. Význam 2. derivace pro průběh funkce
Nechť f je spojitá fce v intervalu J. Jestliže f‘‘ > 0, resp. f‘‘ < 0 ve vnitřních bodech x J, pak fce f je konvexní, resp.
konkávní v intervalu J.
. Lineární kombinace vektorů
Říkáme, že vektor x je lineární kombinací vektorů , jestliže existují reálná čísla taková, že platí x = .
. Maticové rovnice
Jestliže A je regulární matice řádu n, B libovolná matice typu n x p, pak maticová rovnice AX = B má právě jedno
řešení X = B.
. Neurčitý integrál
Libovolnou primitivní fci k fci f na intervalu J budeme značit a říkat jí neurčitý integrál fce f.
. Limita posloupnosti
Říkáme, že posloupnost (an) má limitu , jestliže v každém okolí bodu a leží všechny členy posloupnosti an od jistého
indexu počínaje.
. Inverzní matice
Nechť A je čtvercová matice. Matice X, pro kterou platí AX = J, se nazývá inverzní matice k matici A.
. Nevlastní integrál
Nechť k fce f není v bodě a, resp. b definována a v intervalu (a, b>, resp. <a, b) k ní existuje primitivní fce F. Integrál
definován vztahem nazývá nevlastní integrál fce f vlivem dolní, resp. horní meze.
. Určitý integrál – obsah plochy a nakreslit funkce
Nechť k fci f existuje v intervalu <a, b> primitivní fce F. Reálné číslo , definované vztahem
, se nazývá Newtonův určitý integrál fce f od a do b.
Je-li fce f v intervalu <a, b> spojitá a nezáporná, pak určitý integrál je roven obsahu plochy pmezené grafem fce f,
osou x a přímkami x = a, x = b.
. Lineární kombinace vektorů
Říkáme, že vektor x je lineární kombinací vektorů , jestliže existují reálná čísla taková, že platí x = .
. Lineární nezávislost vektorů
Vektory se nazývají lineárně závislé, jestliže existuje jejich netriviální lineární kombinace, která je rovna nulovému
vektoru, tj, jestliže existují reálná čísla , z nichž alespoň jedno je různé od nuly, taková, že . V opačném případě jsou
lineárně nezávislé.
. Jednostranná a oboustranná derivace
Derivace fce f v bodě c existuje právě když existují obě jednostranné derivace fce f v bodě c a jsou si rovny.
. Množiny – omezená, uzavřená, otevřená, kompaktní
Nechť . Množina M se nazývá
(a) otevřená, jestliže neobsahuje žádný hraniční bod,
(b) uzavřená, jestliže obsahuje všechny své hraniční body,
(c) omezená, jestliže je podmnožinou okolí nějakého bodu.
Množina M se nazývá kompaktní, jestliže je uzavřená a omezená.
. Kroky průběhu funkce
(a) Definiční obor fce,
(b) spojitost fce v D(f),
(c) sudost, lichost, periodičnost fce,
(d) nulové body fce, intervaly, ve kterých je kladná nebo záporná,
(e) intervaly, ve kterých je fce rostoucí nebo klesající, lokální extrémy,
(f) intervaly, ve kterých je fce konvexní něco konkávní, inflexní body fce,
(g) limity v krajních bodech definičního oboru, absolutní extrémy.
Na základě získaných informací načrtneme graf fce.

Pozn. Všechno chce logicky vysvětlit + konkrétní příklady. Nestačila mu definice.

KREJČOVÁ (PASÁČKOVÁ)
. Metoda per partes
Jestliže existují derivace f‘, g‘ a integrál v intervalu J, pak při vhodné volbě integračních konstant je .
. Užití určitého integrálu
Nechť k fci f existuje v intervalu <a, b> primitivní fce F. Reálné číslo , definované vztahem
, se nazývá Newtonův určitý integrál fce f od a do b.
Je-li fce f v intervalu <a, b> spojitá a nezáporná, pak určitý integrál je roven obsahu plochy pmezené grafem fce f,
osou x a přímkami x = a, x = b.

. Frobeniova věta
Soustava lineárních rovnic (S) má řešení tehdy a jen tehdy, když hodnost matice soustavy je rovna hodnosti
rozšířené matice soustavy.
. Jednostranná limita
Analogicky jako jednostrannou spojitost definujeme jednostranné limity. Limitu fce f v bodě c zprava, resp. zleva
značíme , resp. .
. Postup výpočtu maxima a minima na uzavřeném intervalu

. Vysvětlit, jak můžeme na základě determinantu určit lineární (ne)závislost vektorů

. Primitivní funkce
Fce F, pro kterou platí F‘(x) = f(x) pro všechna x ϵ J, se nazývá primitivní fce k sci f c intervalu J.
. Počet řešení homogenní soustavy
Homogenní soustava lineárních rovnic (Z) má vždy řešení. Označíme-li h hodnost matice soustavy, n počet
neznámých, potom platí
(a) jestliže h = n, pak má homogenní soustava jediné řešení x = (0, …, 0)
(b) jestliže h < n, pak má homogenní soustava nekonečně mnoho řešení, přičemž za n – h neznámých lze volit
libovolná reálná čísla a ostatní neznámé jsou určeny jednoznačně.

Pozn. Chce přesné definice

ZEITHAMER
. Definice vybrané posloupnosti
Nechť () je rostoucí posloupnost přirozených čísel (indexů). Pak posloupnost () se nazývá vybraná posloupnost
z posloupnosti ().
. Počet řešení homogenní soustavy
Homogenní soustava lineárních rovnic (Z) má vždy řešení. Označíme-li h hodnost matice soustavy, n počet
neznámých, potom platí
(a) jestliže h = n, pak má homogenní soustava jediné řešení x = (0, …, 0)
(b) jestliže h < n, pak má homogenní soustava nekonečně mnoho řešení, přičemž za n – h neznámých lze volit
libovolná reálná čísla a ostatní neznámé jsou určeny jednoznačně.

. Sevřená posloupnost
Nechť (an), (bn), (cn) jsou reálné posloupnosti. Jestliže od jistého indexu n0 počínaje a , pak existuje a platí .
. Substituční metoda pro určitý a neurčitý integrál
Jsou-li f, g fce a f[g] jejich superpozice, pak při vhodné volbě integračních constant platí , pokud tyto integrály
existují.
. Obecné řešení lineární diferenciální rovnice druhého řádu se speciální pravou stranou

. Definice limity funkce v bodě

Nechť fce f je definována v prstencovém okolí bodu c ϵ R*. Říkáme, že fce f má v bodě c limitu a ϵ R*, jestliže pro
každou posloupnost (xn) obsaženou v D(F) – {c} platí: když xn -> c, pak f(xn) -> a.
. Nutná a postačující podmínka lineární závislosti vektorů
Vektory jsou lineárně závislé tehdy a jen tehdy, když je alespoň jeden z nich lineární kombinací ostatních.
. Derivace funkce dvou proměnných v bodě
Nechť f je fce dvou proměnných, C = [c1, c2] je vnitřní bod D(f) a f1, resp. f2 je zúžení fce definované předpisem
f1(x) = f(x,c2), resp. f2(x) = f(c1,y). Číslo se nazývá parciální derivace fce f podle x, resp. y v bodě C.
. Definice spojitosti funkce jedné reálné proměnné v bodě
Nechť fce f je definována v okolí bodu c. Říkáme, že fce f je spojitá v bodě c, jestliže pro kařdou posloupnost ()
obsaženou v D(f) platí: když
. Zobecněná Weierstrassova věta a její využití v R
Fce (dvou proměnných) spojitá v neprázdné kompaktní množině má na této množině maximum i minimum.

. Bolzanova věta
Je-li fce f spojitá v intervalu <a, b> a f(a).f(b) < 0, pak existuje c (a, b) talpvé, že f(c) = 0.
. Inverzní matice a věta o existenci a jednoznačnosti inverzní matice
Nechť A je čtvercová matice. Matice X, pro kterou platí AX = J, se nazývá inverzní matice k matici A.
Inverzní matice k matici A existuje tehdy a jen tehdy, když A je regulární. Je-li A regulární matice, pak inverzní
matice k matici A je určena jednoznačně.
. Definice per partes pro určitý a neurčitý integrál
Jestliže existují derivace f‘, g‘ a integrál v intervalu J, pak při vhodné volbě integračních konstant je .
. Regulární a singulární matice a věta o determinantu regulární matice
Matice A se nazývá regulární, jestliže je čtvercová a má lineárně nezávislé řádky. Čtvercová matice, jejíž řádky jsou
lineárně závislé, se nazývá singulární.
Čtvercová matice A je regulární tehdy a jen tehdy, když je její determinant různý od nuly.
. Definice derivace funkce jedné reálné proměnné v bodě na konečném intervalu a její vlastnosti

. Věta o záměnnosti parciálních derivací (Schwarzova věta)

. Maticová algebra – věta o asociativitě násobení matic, věta o distributivitě maticových operací
Pro každé tři matice A typu m x n, B typu n x p a C typu p x q platí A(BC) = (AB)C.
Pro každé tři matice A typu m x n, B typu n x p a C typu n x p platí A(B + C) = AB + AC.
. Věta o vztahu limity funkce a limity posloupnosti

. Určitý integrál funkce sudé a lichá

. Věta: Postačující podmínka pro lokální extrém funkce (jedné reálné proměnné vyjádřená druhou derivací)
Nechť c je vnitřní bod D(f), ve kterém f‘(c) = 0. Jestliže f‘‘(c) > 0, resp. f‘‘(c) <0, pak má fce f v bodě c lokální
minimum, resp. maximum.
. Nutná podmínka pro lokální extrém
Má-li fce f ve vnitřním bodě c ϵ D(f) lokální extrém, pak f‘(c) = 0 nebo f‘(c) neexistuje.
. Věta o aditivitě integrálu
. Lineární závislost / nezávislost vektorů
Vektory se nazývají lineárně závislé, jestliže existuje jejich netriviální lineární kombinace, která je rovna nulovému
vektoru, tj, jestliže existují reálná čísla , z nichž alespoň jedno je různé od nuly, taková, že . V opačném případě jsou
lineárně nezávislé.
. Spojitost funkce a derivace – chtěl vědět, pro jakou funkci to neplatí (pro absolutní hodnotu)

. Věta o integraci součtu funkcí a reálného násobku funkce

Pozn. Definice nechce podle učebnice, ale když to člověk říká vlastními slovy, začne se podrobně ptát; raději podle
učebnice

DOTLAČILOVÁ
. Cramerovo pravidlo
Mějme soustavu n lineárních rovnic o n neznámých . Jestliže matice soustavy A je regulární, pak má soustava právě
jedno řešení, které se dá zapsat ve tvaru (j = 1, …, n), kde je matice, která vznikne z matice soustavy A po náhradě
j-tého sloupce sloupce, pravých stran rovnic soustavy.
. Primitivní funkce
Fce F, pro kterou platí F‘(x) = f(x) pro všechna x ϵ J, se nazývá primitivní fce k sci f c intervalu J.
. Skalární součin
Skalární součin vektorů x = (), y = () je reálné číslo, které je definováno vztahem xy = + … +.
. Hessova matice (D) – lokální extrémy funkce dvou proměnných
Nechť M je podmnožina definičního oboru fce dvou proměnných f.
Jestliže pro všechna X = [x, y] ϵ M platí f(X) ≤ f(C), resp. f(X) ≥ f(C), říkáme, že fce f má v bode C = [c1, c2] maximum,
resp. minimum na množině M.
(NP pro LE fce 2 proměnných) Má-li fce dvou proměnných f ve vnitřním bodě C ϵ D(f) lokální extrém a existuje
derivace f‘(C), pak f‘(C) = (0, 0).
(PP pro LE fce 2 proměnných) Nechť C je vnitřní bod D(f), ve kterém f‘(C) = (0, 0) a fce dvou proměnných f má v okolí
bodu C spojité druhé parciální derivace. Označme
(a) jestliže > 0 a > 0, pak fce f má v bodě C lokální minimum.
(b) jestliže > 0 a < 0, pak fce f má v bodě C lokální maximum.
(c) jestliže < 0, pak fce f nemá v bodě C lokální extrém.

Pozn. Chce přesné definice

KAŇKA
. Věta o derivaci složené funkce
(f[g])’ = f’[g].g’
. Inverzní matice + podmínky existence a jednoznačnost
Nechť A je čtvercová matice. Matice X, pro kterou platí AX = J, se nazývá inverzní matice k matici A.
Inverzní matice k matici A existuje tehdy a jen tehdy, když A je regulární. Je-li A regulární matice, pak inverzní
matice k matici A je určena jednoznačně.
. Limita funkce
Nechť fce f je definována v prstencovém okolí bodu c ϵ R*. Říkáme, že fce f má v bodě c limitu a ϵ R*, jestliže pro
každou posloupnost (xn) obsaženou v D(F) – {c} platí: když xn -> c, pak f(xn) -> a.
. Jordanova metoda
Neboli metoda úplné eliminace
. Limita posloupnosti
Říkáme, že posloupnost (an) má limitu , jestliže v každém okolí bodu a leží všechny členy posloupnosti an od jistého
indexu počínaje.
. Determinant
Determinant je reálné číslo, které je jednoznačně přiřazeno každé čtvercové matici. Determinant čtvercové matice
A řádu n budeme značit det A nebo zapisovat ve tvaru .

Pozn. Chce přesné definice

NOVÁK
. Postup výpočtu diferenciální rovnice druhého řádu

. Metody pro výpočet vázaných extrémů

Nutná podmínka pro vázaný extrém. Má-li fce dvou proměnných f při vazební podmínce g(x, y) = v bodě C vázaný
extrém a fce f, g mají v okolí bodu C spojité parciální derivace, pak
Tento determinanat se nazývá Jacobiho determinant fcí f, g, nebo stručně jakobián fcí f, g.

. Co je inflexní bod
Je bod, ve kterém se fce mění z konvexní na konkávní nebo obráceně.
. Newtonův integrál
Nechť k fci f existuje v intervalu <a, b> primitivní fce F. Reálné číslo , definované vztahem
, se nazývá Newtonův určitý integrál fce f od a do b.
. Frobeniova podmínka
Soustava lineárních rovnic (S) má řešení tehdy a jen tehdy, když hodnost matice soustavy je rovna hodnosti
rozšířené matice soustavy.
. Bolzanova věta
Je-li fce f spojitá v intervalu <a, b> a f(a).f(b) < 0, pak existuje c (a, b) talpvé, že f(c) = 0.
. Hodnost matice
Maximální počet lineárně nezávislých řádků matice A se nazývá hodnost matice A.

Pozn. Nechce přesné definice

SÝKOROVÁ
. Matice – součet, součin a reálný násobek
Nechť A, B jsou matice typu m x n. Matice X typu m x n, pro jejíž prvky platí xij = aij + bij (i = 1, …, m; j = 1, …, n) se
nazývá součet matic A, B a značí se A + B.
Nechť A je matice typu m x n a c je reálné číslo. Matice X typu, pro jejíž prvky platí xij = c.aij (i = 1, …, m; j= 1, …, n)
se nazývá reálná násobek matice A a značí se cA.
Nechť A je matice typu m x n, B je matice typu n x p. Matice X typu m x p, pro jejíž prvky (i = 1, …, m; j = 1, …, p)
platí = skalární součin i-tého řádku matice A a j-tého sloupce matice B se nazývá součin matic A, B a značí se AB.
. Určitý integrál
Nechť k fci f existuje v intervalu <a, b> primitivní fce F. Reálné číslo , definované vztahem
, se nazývá Newtonův určitý integrál fce f od a do b.
. Homogenní soustava
V homogenní (zkrácené) soustavě jsou všechny pravé strany rovnic rovny nule.
. Hodnost matice
Maximální počet lineárně nezávislých řádků matice A se nazývá hodnost matice A.
. Význam 1. derivace pro průběh funkce
Nechť f je spojitá fce v intervalu J. Jestliže f‘ > 0, resp. f‘ < 0 ve vnitřních bodech x J, pak fce f je rostoucí, resp.
klesající v intervalu J.
. Význam 2. derivace pro průběh funkce
Nechť f je spojitá fce v intervalu J. Jestliže f‘‘ > 0, resp. f‘‘ < 0 ve vnitřních bodech x J, pak fce f je konvexní, resp.
konkávní v intervalu J.
. Derivace funkce v bodě
Nechť fce f je definována v okolí bodu c. Číslo f‘(c), definované vztahem , se nazývá derivace fce f v bodě c.
. Druhá derivace

. Transponovaná matice
. Neurčitý integrál
Libovolnou primitivní fci k fci f na intervalu J budeme značit a říkat jí neurčitý integrál fce f.
. Bolzanova věta
Je-li fce f spojitá v intervalu <a, b> a f(a).f(b) < 0, pak existuje c (a, b) talpvé, že f(c) = 0.
. Frobeniova podmínka
Soustava lineárních rovnic (S) má řešení tehdy a jen tehdy, když hodnost matice soustavy je rovna hodnosti
rozšířené matice soustavy.
. Věta o počtu řešení soustavy lineárních rovnic
Předpokládejme, že soustava lineárních rovnic (S) má řešení, h je hodnost matice soustavy a n je počet neznámých.
Potom platí:
(a) Jestliže h = n, pak má soustava (S) právě jedno řešení.
(b) Jestliže h < n, pak má soustava (S) nekonečně mnoho řešení, přičemž za n – h neznámých lze volit libovolná
reálná čísla a ostatní neznámé jsou určeny jednoznačně.
. Inverzní matice
Nechť A je čtvercová matice. Matice X, pro kterou platí AX = J, se nazývá inverzní matice k matici A.

Pozn. Chce přesné definice

OTAVOVÁ
. Regulární a singulární matice
Matice A se nazývá regulární, jestliže je čtvercová a má lineárně nezávislé řádky. Čtvercová matice, jejíž řádky jsou
lineárně závislé, se nazývá singulární.
. Inverzní matice
Nechť A je čtvercová matice. Matice X, pro kterou platí AX = J, se nazývá inverzní matice k matici A.
. Určitý integrál
Nechť k fci f existuje v intervalu <a, b> primitivní fce F. Reálné číslo , definované vztahem
, se nazývá Newtonův určitý integrál fce f od a do b.
. Zobecněná Weierstrassova věta
Fce (dvou proměnných) spojitá v neprázdné kompaktní množině má na této množině maximum i minimum.
. Otevřená, uzavřená, omezená a kompaktní množina
Nechť . Množina M se nazývá
(a) otevřená, jestliže neobsahuje žádný hraniční bod,
(b) uzavřená, jestliže obsahuje všechny své hraniční body,
(c) omezená, jestliže je podmnožinou okolí nějakého bodu.
Množina M se nazývá kompaktní, jestliže je uzavřená a omezená.
. Význam 1. derivace pro průběh funkce
Nechť f je spojitá fce v intervalu J. Jestliže f‘ > 0, resp. f‘ < 0 ve vnitřních bodech x J, pak fce f je rostoucí, resp.
klesající v intervalu J.
. Význam 2. derivace pro průběh funkce
Nechť f je spojitá fce v intervalu J. Jestliže f‘‘ > 0, resp. f‘‘ < 0 ve vnitřních bodech x J, pak fce f je konvexní, resp.
konkávní v intervalu J.
. Trojúhelníková matice

. Cramerovo pravidlo
Mějme soustavu n lineárních rovnic o n neznámých . Jestliže matice soustavy A je regulární, pak má soustava právě
jedno řešení, které se dá zapsat ve tvaru (j = 1, …, n), kde je matice, která vznikne z matice soustavy A po náhradě
j-tého sloupce sloupce, pravých stran rovnic soustavy.
. Součin matic
Nechť A je matice typu m x n, B je matice typu n x p. Matice X typu m x p, pro jejíž prvky (i = 1, …, m; j = 1, …, p)
platí = skalární součin i-tého řádku matice A a j-tého sloupce matice B se nazývá součin matic A, B a značí se AB.
. Řešení maticových rovnic
. Derivace funkce v bodě
Nechť fce f je definována v okolí bodu c. Číslo f‘(c), definované vztahem , se nazývá derivace fce f v bodě c.
. Nutná podmínka pro lokální extrém
Má-li fce f ve vnitřním bodě c ϵ D(f) lokální extrém, pak f‘(c) = 0 nebo f‘(c) neexistuje.
. Lineární závislost a nezávislost vektorů (definice, vzorec, metody výpočtu, k čemu a jak se využívají)
Vektory se nazývají lineárně závislé, jestliže existuje jejich netriviální lineární kombinace, která je rovna nulovému
vektoru, tj, jestliže existují reálná čísla , z nichž alespoň jedno je různé od nuly, taková, že . V opačném případě jsou
lineárně nezávislé.
. L´Hospitalovo pravidlo
Jestliže limita podílu fcí je typu , pak , pokud limita na pravé straně vztahu existuje.

Pozn. Chce přesné definice

ZHOUF
. Konvexní a konkávní

. Diferenciální rovnice + lineární diferenciální rovnice

. Obecné a partikulární řešení

Obecné řešení diferenciální rovnice (Ln) je součet partikulárního řešení této rovnice a obecného řešení odpovídající
rovnice zkrácené.

. Věta o počtu řešení soustavy lineárních rovnic

Předpokládejme, že soustava lineárních rovnic (S) má řešení, h je hodnost matice soustavy a n je počet neznámých.
Potom platí:
(a) Jestliže h = n, pak má soustava (S) právě jedno řešení.
(b) Jestliže h < n, pak má soustava (S) nekonečně mnoho řešení, přičemž za n – h neznámých lze volit libovolná
reálná čísla a ostatní neznámé jsou určeny jednoznačně.
. Všechna řešení soustavy lineárních rovnic – pomocí determinantů, inverzní matice, matice rozšířené, dosazovací
metodou)
. Lineární závislost / nezávislost vektorů
Vektory se nazývají lineárně závislé, jestliže existuje jejich netriviální lineární kombinace, která je rovna nulovému
vektoru, tj, jestliže existují reálná čísla , z nichž alespoň jedno je různé od nuly, taková, že . V opačném případě jsou
lineárně nezávislé.
. Monotonie (rostoucí/klesající)
. Neurčitý integrál
Libovolnou primitivní fci k fci f na intervalu J budeme značit a říkat jí neurčitý integrál fce f.
Pozn. Chce přesné definice

BURÝŠEK / BURÝŠKOVÁ
Soubor na borcovi – to vše zkouší

MAJOVSKÁ
. Nevlastní integrál
Nechť k fce f není v bodě a, resp. b definována a v intervalu (a, b>, resp. <a, b) k ní existuje primitivní fce F. Integrál
definován vztahem nazývá nevlastní integrál fce f vlivem dolní, resp. horní meze.
. Matice

. Limita posloupnosti
Říkáme, že posloupnost (an) má limitu , jestliže v každém okolí bodu a leží všechny členy posloupnosti an od jistého
indexu počínaje.