MALÝ PRINC (1943) - Antoine de Saint-Exupéry

Literární druh: epika

Literární žánr: filozofická pohádka
Literární směr: meziválečná literatura
Časoprostor: planetka B612, další planetky až po planetu Zemi (poušť – Sahara), asi ve 20. století (není
přesně určeno - „před 6 lety“), v průběhu 9 dní
Kompozice: Pilotovo vyprávění (na začátku a na konci knihy) je chronologické a je psáno v ich-formě,
zatímco vyprávění malého prince je retrospektivní, psáno v er-formě —> Kniha je rozdělena do 27 kapitol
(značené římskými číslicemi)
 Nacházíme zde prvky klasické pohádky, Často se objevují nedokončené odpovědi Malého prince v
rozhovoru s pilotem
Vypravěč: pilot – ich-forma (sám Exupéry)
Hl. myšlenka: Pozvednutí dětské představivosti a fantazie, kterou dospělí ztrácí, důležitost přátelství,
rozdílnost lidských charakterů -> Představení mnoha lidských postav a vyjádření nespokojenosti s tehdejší
společností
Motivy: určitá hloupost dospělých lidí (odmítání dětské logiky) a rozmanitost/zajímavost dětského světa
Vyprávěcí způsoby: přímá řeč
Jazykové prostředky:
 Spisovný
 Je určeno pro děti, proto je spána ve srozumitelných větách a krátkých souvětích
 přímá řeč – velice častý jev
 nepřímá řeč – pokaždé když malý princ opouští nějakou z navštívených planetek
 objevují se jak vnitřní monology – když malý princ uvažuje o své květině (např. Strašně by ji to
mrzelo, řekl si, kdyby to viděla...) - tak dialogy, které často vedou k zamyšlení (např. "Tady je mé
tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.")
 retrospektiva (malý princ se vrací ve vzpomínkách na jiné planety, které navštívil)

 Přirovnání: „Vyskočil jsem, jako by do mne hrom uhodil“

 Metafora: „Byl mi studánkou v poušti“, „kroužek barvy měsíce“
 Personifikace: „Květina se oblékala pomalu, pečlivě vybírala šaty“, „hvězdy se tiše smějí“, „vítr zpívá“
 Oxymoron: „jste krásné, ale prázdné“
 Hyperbola: „nekonečná poušť“
 Epiteton: „chvějící se slunce“

Hlavní postavy:
Malý princ – velmi citlivý a vnímavý; hodný, bezelstný, nezkažený, mladý, nevinný, křehký; má rád západy
slunce; zpočátku pochybuje o ryzosti lásky jeho květiny, je zklamaný lidskými charaktery, později nachází
skutečný smysl života (láska, přátelství); nechápal svět dospělých
-> Blonďatý, kudrnatý, malý chlapec, který se vydá výlet po dalších planetách, aby pochopil smysl života a také
pomohl své květině, která chřadne, postava je plná dětské zvídavosti a nevinnosti. Je postavou se spoustou otázek.

Pilot – autor díla; dospělý vypravěč příběhu, trochu samotář a snílek, kamarád Malého prince
-> Postava představující samotného autora. Je dospělým člověkem, který má na svět pohled dítěte.
Růže (princova květina) – marnivá, pyšná a nafoukaná, která si myslela, že je jediná svého druhu. Nedává
najevo své city. Má prince ráda, ale pořád mu přikazuje, jak se o
ni má starat.

Liška – Moudrá postava, nechává se princem ochočit a ukazuje mu, jakou hodnotu má přátelství a
jedinečnost jeho květiny

Had – mluvil v hádankách, malý princ mu nerozuměl. Jeho uštknutí navrací malého prince zpět na jeho
planetu

Vedlejší postavy:

Král – pořád si potřebuje dokazovat svoji nadřazenost, je panovačný, – oblečen v purpuru a hermelínu, sedí
na trůně a jeho plášť zakrývá celou planetu; chce všemu vládnout – říká, že vládne hvězdám (káže hvězdám
činit to, co dělají i bez něj), ty ale nikomu nepatří; Každý je jeho poddaný a musí ho poslouchat, neboť jsou
jeho rozkazy rozumné. Když se Malý princ rozhodne odejít, jmenuje ho svým vyslancem.

Domýšlivec – je samolibý a slyší jenom samou chválu na svoji osobu, chce být obdivován všemi, ale žije na
své planetce sám. Neslyší nic, co není projevem obdivu.

Pijan – osamělý; utápí se v alkoholu a je proto nešťastný; jeho životem je pro něj alkohol; pije, aby
zapomněl, že pije, protože se stydí

Lampář – pracovitý, ale smutný; věrný příkazu, rozsvěcuje jedinou lamu na své planetě a ukazuje tak, kdy je
noc a den. Ty se ale nyní střídají každou minutu.
-> Před nějakou dobou mu bylo nařízeno rozsvěcet lampu v noci a zhasínat ji ráno. V té době se těleso otáčelo
rozumnou rychlostí a lampář měl čas na odpočinek. Poté se ale rychlost otáčení zvýšila. Lampář chtěl zůstat věrný
příkazu, a tak rozžíná a zhasíná lampu každou minutu, bez odpočinku.

Byznysmen –zakládá si na preciznosti a přesnosti, na nic nemá čas, zaneprázdněn počítáním hvězd, myslí si
totiž, že jsou jeho a považuje se tak za bohatého. Přeje si hvězdy použít, aby mohl koupit více hvězd.

Zeměpisec – sobecký, myslí si, že je nejdůležitější na světě; tvoří mapy, ale nikdy neopustil svůj stůl, aby
prozkoumal svoji planetu (nikdy neopouští svůj stůl k dalším objevům)

Výhybkář a obchodník s pilulkami na žízeň – obyvatelé Země, reprezentují spěch a honbu za náhražkami =
pro malého prince nesmyslné, zbytečné, bezcenné

KONTEXT AUTOROVY TVORBY:

Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944)

 francouzský spisovatel, letec, filozof, humanista
 od malička se zajímá o technické vynálezy -> především létání
-> Stal se letcem dálkových letů, dopravoval poštu
 při 2.sv se přihlásil jako vojenský pilot -> lékařské vyšetření ukázalo, že má šedý zákal -> nakonec ho nechali
v jednotce
 byl proti rasismu -> prosazoval úctu k člověku
 byl jedním z nejodvážnějších pilotů
 1944 – měl letět z Korsiky do Francie, nikdy ale nedoletěl

Znaky tvorby:
1) Čerpá ze životních zkušeností
2) Smysl lidského života vidí ve službě lidu
3) Motivy: přátelství, statečnost, odvaha
 4) Postavy: reálné, jsou schopny obětovat se pro druhé
5) Obohaceny úvahami

Další díla:
1) Noční let – román čerpá z jeho zkušeností
2) Válečný pilot
3) Dopis rukojmímu

LITERÁRNÍ – OBECNĚ KULTURNÍ KONTEXT:

Meziválečná literatura - 1. pol. 20. st.

 světová válka způsobila v celé Evropě hluboký společenský i duchovní otřes

 výraznou stopu zanechala zákonitě i v literatuře
 zobrazování válečné tématiky si kladlo za cíl vylíčit válečné hrůzy a varovat před tím, aby se taková situace už
nikdy neopakovala

politická situace:
 na kontinentu probíhá vlna revolucí, rozšiřování fašismu, souboj demokracie a totalitních režimů, světová
hospodářská krize, mnoho lidí přichází o práci

 autor spadá do tradičního proudu francouzského realismu

 světová válka se výrazným způsobem odrazila v tvorbě světových autorů
 převažují realistické, často autobiografické prožitky hrůz z válečných bojišť
 zachycení psychických proměn hrdinů, vlastenecké prvky, sílící nenávist k jakýmkoli projevům války
 autoři podávají reálné, věcné a pravdivé zobrazení skutečnosti – jsou objektivní, realitu nijak nezkreslují

realismus:
1) zobrazení skutečnosti
2) zobrazení nedostatků ve společnosti – kritika -> často satira kvůli strachu z potrestání
3) reálný skutečný hrdina
4) typizace = kritizují typické znaky společnosti a jejích vlastnostech
5) žánry -> román, povídky, novely, div. Hry, básnické sbírky
6) historická věrnost – dodržení historické pravdy

DALŠÍ AUTOŘI:
Romain Rolland (1866−1944)
prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik
představitel ztracené generace
kritizoval fašismus -> propagoval Sovětský svaz a jeho socialistickou formu vlády
díla: Jan Kryštof, Petr a Lucie, Dobrý člověk ještě žije

USA – E. Hemingway, F. S. Fitzgerald, J. Steinbeck

Německo – E. M. Remarque, S. Zweig

Děj: Tato kniha vypráví o pilotovi, který jednoho dne ztroskotal na Sahaře, kde potkal
malého prince. Ten jej požádal o to, aby mu nakreslil beránka. Po dlouhém přemlouvání mu
pilot nakreslí bedničku, uvnitř které je beránek zavřený. A princ je spokojený.
Malý princ pak začal pilotovi vyprávět svůj příběh o tom, jaké planetky navštívil a koho na
nich potkal.

Princ pocházel z planetky B612, kterou opustil, neboť zapochyboval o lásce květiny k němu.
Růže, jež mu tam vykvetla, totiž myslela jen na sebe.

Na planetě Zemi se setkal s liškou, která chtěla, aby si ji princ ochočil, aby mohli být navždy
přátelé. Lišku si ochočil a byla pro něj jedinou, tak jako jeho růže.
Během vyprávění pilotovi došla voda, a tak se i s malým princem vydali vodu hledat. Našli
studnu. Pilot poslouchal noční rozhovor prince s hadem, který mu řekl, že ho vrátí zpět na
jeho planetku. Další noc had uštkl prince. Pilot byl zděšením bez sebe, ale zbytečně. Princ
neumřel, pouze se vrátil na svoji planetku...

Podrobný děj:
I. kapitola: Vzpomínka na dětství, jak se Exupéry pokouší kreslit (zavřené a otevřené
hroznýše), ukazuje, že dospělí nechápou dětský svět, protože je plný fantazie.

II. kapitola: Ztroskotání na Sahaře, setkání s princem. Malý princ chtěl nakreslit beránka (ale
pořád se mu nelíbil), a tak mu nakreslil beránka v krabici (díky své dětské fantazii si mohl
představit takového beránka, jakého chtěl).

Dále malý princ vypráví o své planetce, sopkách, růžích a baobabech...

S kým se malý princ na svých cestách setkal:

X. kapitola: Na této planetě se setkal s králem oblečeným v purpuru a hermelínu. Král sice
neměl komu nakazovat, ale nedával nesmyslné rozkazy, které nemohly být splněny. A když
malý princ opouštěl jeho planetu, jmenoval ho král svým velvyslancem.

XI. kapitola: Na této planetě bydlel domýšlivec, který slyšel pouze chválu (chtěl slyšet pouze
chválu).

XII. kapitola: Na této planetě bydlel pijan. Byla to krátká návštěva, která prince velmi
rozesmutnila. Byl to totiž pijan, který pil, aby zapomněl, že se stydí, že pije.

XIII. kapitola: Na čtvrté planetě bydlel byznysmen, pořád dokola počítal hvězdy (říkal jim
milióny věciček). Tvrdil, že mu patří hvězdy. Ale jeho práce byla nesmyslná, jelikož hvězdy
nemohou patřit nikomu.
U každé z těchto návštěv si malý princ pomyslel, že dospělí jsou opravdu zvláštní.

XIV. kapitola: Pátá planeta byla nejmenší ze všech. Vešla se tam pouze jedna pouliční
svítilna a lampář. Jeho planeta se rok od roku točí rychleji a rychleji. A on musí pořád
rozsvěcet a zhasínat svítilnu, nikdy nemá čas si odpočinout. Malý princ si myslel, že lampář je
jediný člověk, se kterým by se mohl přátelit. Nepřipadal mu totiž směšný na rozdíl od krále,
domýšlivce, pijana a byznysmena. A to proto, že se zabýval něčím jiným než sám sebou.

XV. kapitola: Na šesté planetě bydlel starý pán a spisoval obrovské knihy. Byl to zeměpisec,
ale vůbec nevěděl, jak vypadá jeho planeta. Neměl žádné badatele. Na této planetě poprvé
ucítil lítost, že opustil svou křehkou květinu. Zeměpisec mu poradil, ať navštíví planetu Zemi.

XVI. kapitola: Sedmá planeta byla Země. Setkává se s hadem v Africe, s jednou
bezvýznamnou květinou, mluvil na skály, které mu "odpovídaly" ozvěnou, potkal zahradu
plnou růží. Byl nešťastný, jelikož jeho květina tvrdila, že je jediná svého druhu ve vesmíru.
Ale poté pochopí, že sice jeho růže není jediná ve vesmíru, ale pro ně je tak moc blízká jeho
srdci, jako by byla jediná.

XXI. kapitola: V této kapitole se setkává s liškou. Liška mu řekne, jak si ji má ochočit a
stanou se z nich přátelé. Tehdy pochopí, že věci jsou stejné, ale pro někoho mohou být vším a
výjimečným. Také mu liška dala radu: "Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme
jen srdcem."

XXII. kapitola: Tu potkal výhybkáře. Ten třídil cestující po tisícových balících do vlaků.
Nikdy nevěděli, kam jedou a nikdy nebyli spokojeni tam, kde byli. Jen dětí vědí, co hledají a
co opravdu potřebují.
XXIII. kapitola: V této kapitole potkal obchodníka, který měl pilulky utišující žízeň. Když
člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít. Kvůli 53 minutám týdně.

XXIV. kapitola: V této kapitole se snaží opravit letadlo, hledají studánku. Malý princ se
rozhodne, že se nechá uštknout hadem, aby se mohl vrátit zpět na svou planetu za svou
milovanou růží. Řekne však, že se neloučí navždy. Že vždy, když se podívá na oblohu, tak ta
nejjasnější hvězda bude on.