PRÁVNÍ VZTAH

 Sestává se, jestliže je upraven právní normou, která subjektům ukládá povinnost, aby se určitým způsobem
chovaly a dává subjektům oprávnění, aby takové chování po jiném vyžadovaly.
VZNIK PRÁVNÍHO VZTAHU
 Musí existovat právní norma, která upravuje společenský vztah a právní skutečnost, ke které se váže vznik,
změna nebo zánik právního vztahu.
PRVKY RÁVNÍHO VZTAHU
 Subjekty = fyzické osoby, právnické osoby, stát.
○ Musí mít:
Způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (v občanském zákoníku označována jako „právní
osobnost“);
-> od narození (u nasciturus) až do smrti (smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou vystavenou po
prohlédnutí těla)
-> nelze nijak omezit
Způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně
jednat). (v OZ označována jako „svéprávnost“);
-> nabytím zletilosti 18. rokem života, přiznáním svéprávnosti rozhodnutím soudu (emancipací) či
uzavřením manželství na základě pravomocného rozhodnutí soudu
-> lze ji omezit (nikoli úplně zbavit) a to za podmínek že je to v zájmu dotčeného člověka
má právo jednat samostatně v běžných záležitostech
lze ho také omezit pouze časově - nejdéle na 3 roky
Právní osobnosti ani svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát ani zčásti.
Zánik prohlášením za mrtvého:
-> soud prohlásí osobu za mrtvou v případě, že nelze okamžik smrti FO zjistit ohledáním těla, avšak
existují jiné prostředky k dokázání této skutečnosti.
-> jestliže se ukáže, že je prohlášený za mrtvého naživu, k rozhodnutím soudu se nepřihlíží
Prohlášení za nezvěstného:
-> soud může prohlásit osobu za nezvěstnou, na návrh osoby blízké, nepodal-li o sobě zprávu
a není o něm známo, kde se zdržuje.
a) soud může nejdříve po uplynutí 5 let od konce roku, kdy byla osoba prohlášena za nezvěstnou,
prohlásit danou osobu za mrtvou.
b) jestliže se stala osoba nezvěstnou, avšak nebyla za ni prohlášena, může ji prohlásit za mrtvou do 7
let od konce roku, kdy se objevila poslední zpráva z níž bylo jasně patrné, že byl naživu.
c) Pokud byl člověk nezvěstný proto, že byl účasten události, při níž byl v ohrožení života větší počet
osob, lze ho prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí tří let od konce roku, kdy se objevila poslední
zpráva z níž bylo jasně patrné, že byl naživu.
 Obsah = Práva a povinnosti subjektů
 Předmět/objekt = K čemu obsah směřuje

PRÁVNÍ SKUTEČNOST
= okolnost, se kterou právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, tj. subjektivních práv
a povinností.
 Dělení:
 Subjektivní (závisí na vůli subjektu)
Právní jednání - chování subjektů v souladu s právními normami.
Protiprávní jednání - chování subjektů v rozporu s právními normami. = konání (naschvál
nepředepíše důležité léky; naschvál předepíše správné léky => vědomě koná) x opomenutí
 Objektivní (nezávisle na vůli subjektu)
Právní události - události, které nebyly vyvolány chováním osob. Např.: narození, smrt.
Protiprávní stav - rovněž bez jednání člověka, avšak je to stav v rozporu s právem. Např.: Hostinský
odpovídá za škodu hostovi, jestliže se ztratila, zničila nebo poškodila věc, kterou si odložil.

PRÁVNÍ JEDNÁNÍ
= projev vůle na který se váže vznik, změna nebo zánik právního vztahu. (Neurčitost projevu vůle => jestli nelze
spolehlivě zjistit obsah.)
Právním jednáním svéprávná osoba nabývá práva a zavazuje se k povinnostem.
FORMY PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ:
 Výslovně -› ústně či písemně (písemný úkon musí obsahovat vlastnoruční podpis).
 Obligatorní -› povinně písemná forma (pokud je předmětem nemovitost - např. pracovní a dědická sml.)
 Konkludentně -› posunky, mlčky = jinak než výslovně
DRUHY PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ
 Jednostranné jednání -› Např.: závěť.
 Dvoustranné jednání -› Např.: smlouvy -> kupní a dědická smlouva, spoluvlastnictví
 Vícestranné jednání -› Např.: smlouvy s více stranami -> kolektivní a mezinárodní smlouvy, družstva
(= smlouva o sdružení), založení obchodní společnosti (s.r.o.) = společenská smlouva
 Úplatné jednání -› Např.: kupní smlouva.
 Bezplatné jednání -› Např.: darovací smlouva.
 Smíšené jednání -› Např.: sice úplatné, avšak za cenu symbolickou
 Nominátní jednání -› často se opakující, podrobná právní úprava v Občanském zákoníku, taxativním výčtem.
 Inominátní jednání -› neodporují obsahu nebo účelu občanského zákoníku, avšak nejsou v něm obsažena

NÁLEŽITOSTI PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ

Náležitostí subjektu:
 právní osobnost,
 svéprávnost,
Náležitosti vůle:
 svoboda rozhodování subjektu (Nedostatek svobody vůle je jednání pod nátlakem fyzickým (Např.: Když
někdo násilím vede ruku k podpisu.) a psychickým (Např.: výhružka)),
 vážnost,
Náležitosti projevu vůle:
 vážnost (Nelze za něj považovat je-li učiněn žertem nebo předstíraně.)
 srozumitelnost

VÝKLAD PRÁVNÍCH JEDNÁNÍ

 v případě porušení náležitostí p. jednání - právní jednání je třeba vyložit, vyvolává-li jeho obsah jakoukoli
pochybnost či nejasnost
 Občanský zákoník klade důraz na skutečnou vůli jednajících osob a proto je třeba vykládat právní jednání
podle jejich obsahu a neupřednostňovat formu
 Právní úkon se pak vykládá podle smyslu použitých slov a jejich spojení a zkoumá se i vůle toho, kdo úkon
učinil, co chtěl použitým jazykovým výrazem vyjádřit.
 Je nutno přihlížet k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, také k tomu, co právnímu jednání
předcházelo, i k tomu, jak strany následně dali najevo jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.
 Jeli v holografní (vlastnoručně psané) závěti uvedeno ,,...nechť si ponechá...", Je třeba zkoumat, co
tím měl pisatel závěti na mysli (a tedy projevoval svoji vůli), aby určená osoba po jeho smrti dědila
určitou věc, nebo šlo o darování věci s tím, že věc přejde do vlastnictví této osoby až po smrti
zůstavitele. Správný výklad je
v tomto případě velmi důležitý, neboť závěť (při splnění všech ostatních podmínek) je platná, zatímco
darování pro případ smrti je neplatné.

VADNÁ PRÁVNÍ JEDNÁNÍ

Právní jednání se dá počítat za vadné, jestliže chybí jedna z náležitostí právního jednání.
 Vada formy -› právní jednání, které mělo být učiněno písemně, bylo učiněno pouze ústně nebo
konkludentně
 Vady na straně účastníků -› zaměstnanec nebo zaměstnavatel nebyl plně svéprávný.
 Vady obsahu -› právní jednání podle svého obsahu:
 odporuje dobrým mravům,
 odporuje zákonu,
 obsahuje chyby v psaní a počtech,
 nezákonně určuje časový, množstevní, územní nebo jiný rozsah.

NÁSLEDKY VADNÝCH PRÁVNÍCH JEDNÁNÍ

 Při posuzování platnosti jednání občanský zákoník výslovně nabádá, že na právní jednání je třeba hledět jako
na platné než jako na neplatné.
  Neplatnost jednání
 Relativně neplatná
 jde o ta jednání, u nichž neplatnosti pouze v zájmu ochrany konkrétní osoby.
 Námitku neplatnosti může vznést pouze osoba, k jejíž ochraně je neplatnost stanovená,
a pakliže takovou námitku nevznese považuje se právní jednání za platné
 Je-li právní jednání neplatné relativně, přihlíží se na něj jakoby nebylo učiněno od samého
začátku
 Absolutně neplatná
 jde o ochranu veřejného pořádku
 Soud přihlíží k neplatnosti úkonů z úřední povinnosti, i když to nikdo nenabídne
 Je-li právní jednání neplatné absolutně přihlíží se na něj jakoby nebylo učiněno od samého
začátku
 Jednostranné odstoupení od smlouvy
 Daná zákonem
 Sjednáním (dohodou)
 Došlo-li k platnému odstoupení od smlouvy, pak se smlouva ruší od samého počátku, nikoli od
okamžiku, kdy od ní účastník odstoupil.
 V případě sporu soud zkoumá zda k odstoupení od smlouvy měl účastník důvod a zda tedy odstoupil
platně.

PROMLČENÍ
 nikoli zánik, ale pouze oslabení určitých práv -> Uplatněním zaniká možnost domáhat se nároku u soudu
domáhat, ale samo právo trvá - povinný může uplatnit právo vznesením námitky
 Musí své tvrzení o zániku práva prokázat.
 Přispívá k včasnému vykonání práv ze strany oprávněného subjektů.
 Přispívá k posilování smluvní disciplíny, k dosažení a zajištění smluvní disciplíny, a tím i ke stabilitě p. vztahu
ve spol.
 Počátek promlčecí lhůty je stanoven tak, že promlčecí lhůta běží ode dne, kdy mohlo byt právo vykonáno
poprvé (ode dne, kdy mohl byt nárok uplatněn žalobou u soudu.)
 Promlčení nastane, uplyne-li zákonem stanovená promlčecí lhůta (3 roky - subjektivní; 10 let - objektivní)
 10 let lhůta je stanovena pro majetková p. a počátek běhu lhůty je nastaven na okamžik, kdy se pohledávka
stane splatnou
 Mohou si určit vlastní subjektivní lhůtu, avšak v rozmezí od 1 do 15 let
 Předmětem promlčení jsou zejména práva nemajetková (avšak např. majetkové právo vlastnické je
nepromlčitelné)

PREKLUZE
 propadnutí určitých práv, tedy jejich úplný zánik
 Zákon s nedodržením doby spojuje úplný zánik práva
 Při prekluzi zaniká jednak právo domáhat se nároku u soudu tak i právo samo, jako naturální obligace
 Má-li právo zaniknout prekluzí, musí to být výslovně stanoveno v zákoně
 K propadnuté lhůtě soud přihlíží i bez návrhu, tedy i když to dlužník nenamítá