KČJ/DB

KČJ/DB

KČJ/DB
Humanismus a baroko

Požadavky:
 Zápočet + zkouška
 Zápočtový test (jako minule – faktografie, info z přednášek a seminářů), pak ústní ZK – nový
model výuky (okruhy budou)
 Práce s texty z cw (uloženy pod předmětem ČLPM, v sekci přednášky)
 Na příští týden – Jan z Rabštejna, Dopisy
 Vycházet z: Akademické dějiny, lexikon české

Periodizace

863 středověká humanismus baroko 1780

1470 1620

Humanismus a baroko
863

SL
1470 1520 1620 1780

humanismus baroko
2
 KČJ/DB

 Knihtisk – Kronika Trojánská; zjednodušuje šíření literatury, je to levnější

 To, co se považovalo za důležité i obchodně zajímavé = tiskli to
 Kolem r. 1470: první manifesty středověku (Jan z Rabštejna; Dialogus – dialogický
spor, PŘEČÍST!! – sledujeme určitou změnu v literatuře, je zde krásně vidět, jak se
duch humanismu mění, překlání se středověk do humanismu a přístup člověka je
k literatuře jiný)

Konkrétní periodizace
 1470- 1520 = počátky humanismu (spojeno s jagellonskou dynastií)
o Smil Flaška z Pardubic – alegoricky radí králi, jak by měl vládnout; rady
panovníkovi (100 let později si z toho Jan Dubravius bere inspiraci a radí
stejně Ludvíkovi Jagellonskému)

 1520 – 1620 = vrcholný humanismus

o Po r. 1526 Ferdinand I. zahajuje habsburskou vládu

o Stavovské povstání; 1620 Bílá hora (začíná kvalitativně něco jiného,
rekatolizace), objevuje se Jezuitský řád (kosmopolitní řád, zabývá se misijní
činností, často i v zahraničí; jsou významnou součástí vývoje české kultury,
hlavně doby barokní)

 1620 – 1780 = baroko

o 30. letá válka, mnoho památek odvezeno do Švédska (kodex Gigas, rukopis o
sv. Kateřině); ničení nejen vesnic, ale také mnoha památek, vypalování
klášterů (vypalování knihovních fondů), spoustu lidí jde 1627 a 1628 do exilu
(nekatolíci musí odejít, nebo změnit víru – odchází elita, jako Komenský, ad.) =
období dovršení humanismu (1620-1650)

 1650 – 1720 = vrchol baroka

o B. Balbín, A.V.M. z Otradovic

 1720 – 1780 = silná germanizace, ohrožení existence českého jazyka
o Tlačeno na mluvu v NJ nebo LAT
o Dobrovský, Pelc, Dobner – proto se potýkají, jestli je možné vůbec psát česky
(Dobrovský píše jen NJ a LAT – Gesichte – dějiny)
o Jungman, ad. – dokazují, že ČJ má ambice být jazykem vědeckým, vytvářejí
nejrůznější slovníky atd.
o Jungmanovská generace – vyrovnávají se se stejnými problémy, jako jejich
předci kolem r. 1520 (chtějí psát nejen v LAT, tak začínají překládat významná
zahraniční díla), jsme prvním národem, kdo přeložil Chvála Bláznivosti E.
Rotterdamského
o Překlady Bible Kralické a mnoha dalších

3
 KČJ/DB

o Později významný tlak LAT, později i NJ

R

G M

GENEZE

REALIZACE

MANÝRISMUS

 Proč dělat periodizaci?

o Vnímání diachronní – systematizace materiálů, řešíme zákonitosti
pohybu/vývoje, systematizujeme materiál, řešíme vazby, ovšem vývojově
o Řešíme synchronní vazby – dynamika vnitřních period, vztahy mezi literárními
centry (Olomouc, Pha, PL), vztahy mezi duchovními proudy (katolický,
protestantský, utrakvisté)

Pojmy
Renesance
 vnímáme ji jako kulturní epochu (politika, architektura, vojenství, oděv, literatura);
v širším či užším pojetí (umění – sochařství, malířství)
 proud = šíří se z Toskánska do Evropy
 od 13. století
 silná kulminace je ve 14. století v Itálii; v 15. století se šíří do dalších zemí Evropy
(především FR, Anglie, ale také střední Evropa a Jadran, tady hlavně Polsko)
 U nás je to specifické – v Čechách byl kontinuální vývoj přerván husitstvím
(reformace)
 Díky Karlovi IV. a jeho kulturnímu cítění by jistě směřovala kultura u nás k renesanci,
ale vstoupilo do toho právě husitství
 V Itálii = tvoří se městské státy (renesance se inspiruje v antice), soužití šlechty a
měšťanstva (podílí se hodně na hospodářské i politické scéně), vznikají kulturní centra
o Celospolečensky dostupné vzdělání (plošné vzdělávání); u nás jsou katedrální
školy, i univerzita, takže možnost takového vzdělávání by byla, ale do
celoevropského proudu se zapojí až po Bílé hoře
o Knihtisk
o Kulturní vývoj směřuje k humanismu (jak oddělit renesanci od humanismu?) –
co to je humanismus? Viz Humanismus

4
 KČJ/DB

o Další znaky renesance: Vzdělaný, duchovní člověk, člověk emancipovaný,

univerzálnost (migrace Evropou), duchovní svoboda (Chvála Bláznivosti – E.
Rotterdamský); touha poznávat
o Renesanční literatura (IT a FR) - 16. století – Ariosto, Machiavelli, Ronsard

Jacob Burckhardt
 1860 definoval renesanci
 Dle něj objevila renesance svět a člověka v něm (nevšímá si božského světa, ale
člověka jako takového)
 Když popis prostoru, tak jen schematický (ve středověku) = renesance si však všímá
světa, svět má hloubu, barvy a pohyb, jsou zde emoce člověka ve vztahu k okolí
 Poprvé se objevují pohledy na krásu světa bez církevních dogmat
 Smyslem života je svoboda osobnosti (ve vzdělání, umění)
 Individualita osobnosti (nejen, že jsme součást celku, ale jsme individuální)
 Vzkříšení antiky (byla pro ně ideálem a cílem – arkády, architektura, světlo)
 U nás renesanční architektura potřeba spíš hledat, jsou tu zámky se sloupořadím,
hodně v Telči, Slavonicích…
 Logické vyústění středověku, tvrdí, že to není absolutní duchovní hodnota = nesouhlas
= kritici ho upozorňují na to, že není celistvá, jednotná; renesanční projevy v každé
zemi vypadají jinak (ideály – touha po emancipaci, vzdělání, svobodě, univerzalita –
vnímání světa, touha poznávat, cestovat…= cestopisná i zábavná literatura)

Humanismus
 Hnutí intelektuálních elit, estetické hnutí hledající ideál krásy, života…
 Obdivuje antiku, bere si určité inspirace z antiky, prakticky uplatňuje antické jazyky
v literární i jiné tvorbě (materiály – mramor, atd.), jazyky: LAT, řečtina (i u nás)
 Vytváří se mezinárodní obec vzdělanců, kteří spolu komunikují, navštěvují se,
překládají… (literáti, pedagogové, učenci), univerzální obec vzdělanců
 Učenecká složka renesance
 Vzdělaná společnost (univerzitní vzdělání), vzdělanci jednají se vzdělanci
/komunikace napříč Evropou
 Česká literatura nemá renesanční část, ale humanistickou
 Z hlediska literární vzdělanosti se vytváří unifikovaná skupina vzdělanců
 Humanisté vnímají antiku jako zdroj, jsou studováni antičtí autoři; vydávají se antické
spisy s textově kritickým aparátem; je vydáván Seneca, Cicero, atd.
 „antická humanita“ je vzorem žití pro intelektuální humanistickou elitu; dává smysl
životu; chovat se humánně, zajistit citovost, postarat se o člověka…
 Humanita osvobozuje člověka (umíme si vytvořit vlastní obzor, názor) – dle Cicera

Reformace
 Náboženské hnutí, které se objevuje ve 14. století

5
 KČJ/DB

 I u nás, jsme dokonce kolébkou reformace (doba Husova i po něm)

 V 15. století tyto proudy sílí (DE – Luther; ŠP – Kalvín)
 Usilují o nápravu církve v duchu evangelií, návrat k prvotní prostotě, čistotě, atd.
 Částečně mění i sociální podstatu společnosti
 Jsou zde výrazně odlišné pohledy na sociální strukturu společnosti
o Zásadní dílo P. Chelčického, na to navazující jednota bratrská
o Jedná se o pokus nejen o náboženskou reformu, ale také pokus o zcela jinou
existenci na tomto světě v podobě jakýchsi komunit
 Mluvíme o protestantech, evangelících…
 Protestanté = církve vzešlé z reformačního hnutí v 15. a 16. Století
 Tyto církve se pak institucionalizují, jsou tu různé konfese (různé podoby vyznání) –
utrakvisté (vznikají po basilejském koncilu 1431, část husitského reformního proudu,
katolíky trpěná skupina), luteráni (u nás jednota bratrská – důležitý učenecký
segment, příslušníci: M. Červenka, J. Blahoslav, J. A. Komenský = perfektní latina,
znalost řečtiny, hebrejštiny, překladatelské schopnosti; JB byla i protestanty braná
jako sekta, ani luteráni s ní nechtěli spolupracovat)

Specifika 14. století

 Objevuje se lucemburská dynastie, která komunikuje s Itálií a Francií
 Jan Lucemburský z tohoto prostředí vzešel, Karla IV. do tohoto prostředí dostal
(výchova ve FR)
 Karel IV. – korespondence s Petrarcou; neustále zván do Prahy, pak tam dojel (ten ale
vnímal naše oblasti, jako barbarské země, Karel IV. ho v podstatě naštval) – když
podnikl cestu do S Itálie, žádal ho, aby se zmocnil Říma a obnovil římské impérium
(ten byl ovšem natolik prozíravý, že viděl nesmysl v sjednocení Itálie – genocida – tak
odmítl a naštval)
 1355 píše Petrarca z Milana – naštvaně píše, vyčítá, že se vrací do barbarských zemí a
nezůstává v Itálii, oč usiloval jeho děd (nejsi vděčen za ty dary, neumíš je ocenit),
vyčte mu jeho povahu
 V Praze byl 1356
 Cola di Rienzo – v Praze v 50. letech
o Schovával ho, ale provalilo se to, takže ho musel vydat (měl být popraven, ale
to mu zmírnili; pak ho poslal papež do Říma, tam udělal revoluci a nakonec by
stejně popraven – snaha o demokratickou krutovládu)
 Jan ze Středy – litomyšlský a olomoucký biskup, královský kancléř (tvrdí se, že byl
průkopníkem renesance u nás, že se tak choval i tak psal; pak se říká, že byl
milovníkem renesance, „konzumentem“)
 Podkoní a žák – autorská a tendenční práce s podvědomím literární postavy,
psychologie postavy (vědomé opravy lží – sami sebe začnou opravovat)
 Další vývoj kolem roku 1400

6
 KČJ/DB

2. přednáška
 Izolovanost české literatury
 Jan ze Žatce – Oráč z Čech (dílo německé literatury, psáno na cizím území)
o Domácí jazyk královských rodin – němčina (i ve městech)
o Jen těžko tedy lze říci, že je to cizí tvorba – jedná se o městskou tvorbu, tvorba
městského písaře
o Snaha emancipovat se před tváří boží, vyčítá Smrti, že mu vzala manželku
o Je to však komplikované, jedná se o typický dialogický spor, sporty o názor –
teze, antiteze – ale je to tu i trochu „modernizované“, protože se vymezuje
proti něčemu, co je Bohem dáno
o Smrt argumentuje proti němu a to vcelku „snadno“; personifikace smrti,
krajiny
o Konec – nikdo neprohrává, nikdo nevyhrává (spíš oba vyhrávají – Oráč
dostane „pochvalu“, že zabojoval, ale pravda je přiřčena Smrti)
o Jedná se o typicky středověkou alegorii
o Říká, že je ze Žatce a že orá brázdy = alegorie = je spisovatel ze Žatce
(oráč=písař/spisovatel)

 Tkadleček – po r. 1407, inspirace Oráčem z Čech

o Alegorie – ten už tká (možná tím myšlen pergamen, nebo látka)
o Neznám ani železo, ani dřevo, ale člunkem šiji ptačí šat (brk, kterým píše)
o Mluví zřejmě i o oblečení zvířat (=kůže, pergamen)
o Spor s Neštěstím, že mu vzalo milou Adličku (Neštěstí ho ale zcela
přeargumentuje)
o Kdyby bylo vše optimistické – nedalo by se žít (pokud by byly negativní
stránky odstraněny, došlo by na konec světa – všichni by si chtěli užívat)
o Staročeská próza; vrchol předhusitské literatury
o Objevují se zde výrazy, které jinde nemáme (důležité pro slovní zásobu)

 Vavřinec z Březové – Carmen insignis (píseň o vítězství u Domažlic)

o Typicky středověké pasáže
o Zajímavě ztvárněný pohyb
o Plasticita prostoru, určitá perspektiva
o Spojení konkrétních obrazů s přírodou (ve středověké próze to není typické)
o Vavřinec – Umírněný

 Dialogický spor Ctibora Tovačovského z Cimburka – Hádání pravda a lži

o Koho podporovat? Jiří z Poděbrad x papež
o Tas z Boskovic – spor s ním (je jednou z nejvýznamnějších postav Moravy)
o Tovačocvský – odborník na zvykové právo (kodifikace zemského práva)
o Tito 2 byli proti sobě; Jiří z Poděbrad byl volen, na jedné straně se podvedla,
na druhé nikoli; Jiřík patřil k husitské tradici první polovina 15. století

7
 KČJ/DB

o Měl se angažovat i u Lipan, zemský správce za L. Pohrobka (500 let ho

podezřívali, že nechal Pohrobka otrávit – měl leukémii)
o Jiří to měl zpočátku velmi těžké, byl i v papežské klatbě, část českého panstva
vystoupila proti němu – proběhla občanská válka
o 30 let po husitských válkách absolutně ničen venkov; * jednota zelenohorská
(vystoupila vojensky proti králi) – Ctibor Tovačovský se postavil na jeho
stranu, kdežto Tas nikoli
o Korespondence Tase a Ctibora = výčitky Tasovi, že je zrádce, že nepomohl
králi; Tas odpovídá: to se lehce říká, když ty jsi se svým králem v Praze a plníš
jeho povinnosti, ale já mám šéfa v Římě (velice složitá doba v polovině 15.
století)

r. 1457
 * jednota bratrská, která chce udělat učení podle Petra Chelčického
 O 10 let později se stává strukturovanou, jakousi sektou
 Synovec Jana Rokycany – Řehoř Krajčí = zakladatel
 Utvořili principy absolutní rovnosti – ovlivní to české kulturní a sociální prostředí na
dalších 200 let, vychovají velké osobnosti (J. A. Komenský)
 Začínala kariéru – Vamberk, Žamberk (Orlické hory), později rozšíření do řady
komunit na Moravu, na Z Čechy, Mladá Boleslav
 Nechtěli jí ani Luteráni, Protestanti… byli považováni pořád za sektu

 Nesmírně roste role měst, šlechtická moc víceméně potlačena; ve městech rozvoj
školství = roste vzdělanostní úroveň v zemi, důležitá role knihtisku (městské prostředí
má dostatek kapitálu na to, aby se mohlo tisknout ve „velkém“)
 30. léta (34-36) poražena vojska, nastupuje Jiří z Poděbrad (nepochází z královského
rodu!!); stojí na rozmezí epoch, umírá totiž 1471 a s jeho jménem spojeno několik
záležitostí: občanská válka, diplomatická aktivita (Zdeněk Lev z Rožmitálu – švagr;
v poselstvu Václav Šašek z Biříkova – píše deník – A. Jirásek to zbeletrizuje),
nasměrováno možná i proti papeži, dostali se daleko; Jiřík spojen také s Tasem,
Ctiborem, ale také s Janem Rabštejnem
 Nastoupení Jagellonců (do 1526), polská dynastie; jsou zajímaví tím, že se všemožně
snaží okleštit vliv měst a posílit vliv šlechty (mučení, věznění, upalování, apod. –
„španělská inkvizice“)
 Katolický tábor x protestantské konfese (Utrakvisté – potomci husitů, kteří vycházejí
z kompaktát – Jan Rokycana; JB – v plenkách, zažívá krušné časy, ale počátky jsou
velmi podobné jako pronikání křesťanství do Říma, když se lidé rozhodnou žít
svobodně, tak to prostě nejde zastavit; luteráni – dostanou se sem až v 16. století)

Uplatňování jazyků
 Latina

8
 KČJ/DB

o Nejvyšší feudální kruhy – dvorské kanceláře, významné dvory šlechticů

(Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic)
o Mezinárodní jazyk vzdělanců, učenců
o Vzdělanci cestující po celé Evropě určují trendy
o Latinsky orientovaní katolíci – Bologna, Padova (studovali na těchto
univerzitách v Itáli; Bologna měla tradici – nejstarší evropská univerzita)
 Čeština
o Rekrutuje se převážně z městského prostředí pohusitské doby
o Uplatňování národního jazyka
o Laicizace – odduchovnění
o Zlidovění „komunistický pojem“ 
o Ve městě koncentrace českého i německého obyvatelstva, však čeština dosti
dominuje (ve městech to mezi nimi skřípalo)
o Stává se v počáteční fázi humanismu (do 1520) výrazným překladatelským
jazykem!!!
o Měšťanská kultura českého humanismu (od 1470 – 1520)
o Uplatňovala ji také JB – má velký podíl na překladatelství a překladatelských
technikách
o Na rozdíl od katolíků, kteří byli spíše latinsky orientovaní, čeští měšťané a
česky a protestantky orientované kapacity – odcházejí studovat na německé
univerzity (hlavně Wittenberg)
o Wittenberg – působil tam Philiph Melanchthon (zemřel 1560, působil tam
v polovině 16. století - byl přítel Luthera – byla to „Mekka“ studujících
Čechů)
o Nejprve podnikání, cestování a obchodování zakázáno – postupně povolovali –
měli dost majetku, tak mohli financovat lidé z JB tisk knih, poznávací cesty,
studia…
o Němčina se uplatňovala v pohraničních oblastech, ale pro literaturu jsou
důležitá města (německá města – Žatec, Praha – v husitské době hodně
počeštěna), jsou oporou kališníků; němčina hodně zakořeněna v horních
městech (např.: Jihlava, Jáchymov – jáchymovský tolar jedna z nejpevnějších
měn na kontinentě; veliká stříbrná mince a ty nahradily grošovou měnu, která
tu byla od 1300)

Počátky českého humanismu (1470 -1520)

 v zásadě odpovídá době jagellonské
 objevují se silné sociální nepokoje – bouře selské, havířské
 za Jagellonců je zde snaha programově oklešťovat vliv měst, cíleně posilují postavení
šlechty; k tomu měla sloužit určitá nařízení - r. 1500 vydáno vladislavské zřízení
zemské
 prokurátor, který dokument zřizoval: Albrecht Rendl z Oušavy (silný odpůrce měst –
přesvědčen o tom, že měšťané jsou nevyrovnatelní šlechtě, jsou jen poddaní krále)

9
 KČJ/DB

 šlechta vnímána spíše partnersky vůči králi (jsou jakousi jistotou krále)
 1517 svatováclavská smlouva – kompromis mezi šlechtou a městy
 Vznikají humanistická centra - * u královské kanceláře, ale ta má 2 centra a to Budín a
Prahu
 Budín – Jan Šlechta ze Všehrd, Augustin Olomoucký
 Praha – Bohuslav Hasištejnský
 Další významné centrum: Olomouc a jeho biskupství (významná role – Jan ze Středy,
ještě 14. st.; Tas z Boskovic, Stanislav Thurzo, Jan Skála z Doubravky, Augustin
Olomoucký)
 Čechy komunikují a jsou v úzkém vztahu s významnými zahraničními učenci –
rozsáhlé kontakty se zahraničím: Elvias Aeneas Piccolomini (papež Pius II.), zemřel
1464; účastnil se Basilejského koncilu, pobýval v Čechách – dílo: Historia Bohemica
- Česká kronika (latinsky!; vyd. 1458) – vzal si některé kroniky jako Dalimila,
Přibíka Pulkavu z Radenína a přepracoval českou historii z pohledu cizince – jeho
katoličtí čeští přátelé mu posílali informace o situaci v Čechách, ale líčí je v negativní
roli – česká knížata trpěla obžerstvím, opíjela se … dívá se na Čechy jako na kacíře a
stejně tak to líčí, bylo to i přeloženo do ČJ, je to konfrontační; později se stává
papežem Piem II.; měl široký humanistický rozhled, korespondence s českými
osobnostmi (Tas z Boskovic), po návštěvě Čech měl prohlásit, že mnohá česká žena
má lepší znalost Bible, než římský kardinál = urážka pro kardinály (na Basilejském
koncilu vystoupily osobnosti: Jan Rokycana, Mikuláš Biskupec z Pelhřimova – výkvět
katolíků je neuměl přeargumentovat = byli velice znalí ve Svatém písmu)

Erasmus Rotterdamský
 Další osobnost, se kterou měly Čechy bohaté vztahy – Erasmus Rotterdamský –
původem z NL (nar. 1465 - 1536), životní data = první etapa českého humanismu; byl
nemanželský syn klerika; studoval, měl se stát řeholníkem; byl v IT, ANG, usadil se
v Basileji ve Švýcarsku (tam pak pobývali i čeští humanisté, kteří překládali jeho dílo)
 Podílel se na překladu textů – chtěli hledat inspiraci v antice, bylo to pro ně něco, co je
takřka dokonalé a nelze to překonat
 Vydávány antické texty, které by se bývaly i ztratily, kdyby nebylo humanistů
 Autor „bible humanismu“ Chvála Bláznivosti – vydáno 1509 (už v roce 1512 je
pořízen kompletní český překlad!! Pořídil ho Řehoř Hrubý z Jelení)
 Jedná se o první překlad do jiného jazyka, než je latina, jedná se o české prvenství;
personifikované Bláznovství vládne světu (jsem věřící křesťan – to co jsem napsal
neříká, že jsem pohan – byl proklet církví, dílo zakázáno)
 Je tam touha svobodně konat, bez ohledu na vyšší řád, pošetilá sebechvála

 M. Rejsek, Benedikt Ried – Chrám sv. Barbory v KH (podílel se na něm, stavba:

doklad toho, jak se chtěla KH posunout „nad Prahu“, tam neměli mnoho dostavěných
kostelů, chrámů) – návaznost na M. z Arrasu, P. Parléře
 B. Reid – podílel se na výstavbě vladislavského sálu; Švihov, Blatná (v nížině,
obklopeny vodou)
10
 KČJ/DB

 Dostavba Týnské chrámu, Prašné brány (Mostecká věž – záležitost václavské doby,
druhá věž záležitost doby Jiříka z Poděbrad), ale Prašná brána – pozdní gotika
 Gotická stavba – farní kostel Louny (pozdní gotika)
 Blatná je velmi specifická; Ried přestavoval palác, působí to skoro kubistickým
dojmem – ve frontě zdi jsou trojúhelníkové výběžky

Literatura a její role

Latinská literární tvorba
 Tematická specifika, sleduje určité světské zájmy, praktické životní potřeby člověka
 Je prakticky uchopitelná; časté motivy smrti, přežívají určité dialogické spory
 Objevuje se náboženská tématika, různé náboženské polemiky, souvisí to s určitými
konfesními problémy
 Velmi oblíbená forma komunikace – dopisy (humanistické dopisy), mají přesnou
formu, odrážejí tehdejší úroveň prózy; oblíbená též kronika
 Humanistické dopisy – aktualizace formy – obnovili z rétoriky, zdokonalují
 Humanistická poezie – odborné stati, ve kterých se projevuje učenecká platforma
humanismu, mnohdy se jedná soukromou tvorbu (v podstatě neznáme drama, takže se
předpokládá, že přežívají podoby středověkého dramatu – v českém prostředí to bylo
přerváno husitstvím – drama je považováno jako pokleslé – reformace jde proti němu)
 Většinou se uvádí antické hry, Terrentius Aplautus (říkalo sem u Áfer – otrok,
využívali ho, etabloval se jako římský umělec), fraškovitá tvorba – koresponduje to
s naší středověkou tvorbou, fraška byla velice oblíbená

Jan z Rabštejna 1437 – 1473

 Narodil se v době, kdy se společnost uklidňuje po husitských válkách
 Jedná se o příslušníka české šlechty z JZ českého pomezí, páni z Rabštejna vlastnili
Horažďovice (spojován spíš s nimi)
 Studoval v Itálii, opakovaně (Bologna, Pavia) – doloženo v pol. 60. let (seznámil se
tam s učencem – Giovani Grassi/ Jan Krasus)
 Po návratu domů fungoval jako tlumočník, později byl využíván královským dvorem
Jiřího z Poděbrad jako vyslanec
 1470 přechází ke dvoru Matyáše Korvína, je v jeho službách do doby své smrti, na
Moravě ho zajali Jagellonci, dlouhé měsíce vězněn a Korvín ho musel vykoupit
z vězení (asi se mu tam podlomilo zdraví, zemřel 1473)
 Nashromáždil ale písemnosti, které měl z Itálie
 Dialogus
o Psán patrně 1479 – neoficiální manifest českého humanismu
o Latinská práce, která navazuje na bohatou tradici dialogických sporů
o Dialog – psán v duchu nových uměleckých přístupů, jedná se o humanistický
spor
o Nehádají se entity, ale lidé s vysokým postavením a určitou mocí – Zdeněk ze
Šternberka (pán Zelené Hory u Nepomuka – zakládá zelenohorskou jednotu,
která jde pak proti králi, přívrženec papeže, nerad dělá kompromisy) x Vilém

11
 KČJ/DB

z Rabí (pacifista) x Jan ze Švamberka (Švamberk alias Krasíkov je hradní

pevnost u Konstantiových Lázní, významné kvůli husitským bojům -
Švamberkové byli nejdřív katoličtí, pak zas husičtí; tento Jan je neinformovaný
neutrál – chvíli je tedy pro toho, pak pro jiného, je z toho zmaten)
o Většinou je v dialogických sporech arbitrem Bůh/ Kristus – pak tedy vyhrává
většinou ten, co vyhrává naposledy (ten, kdo má poslední slovo má pravdu)
o Zde je ovšem arbitrem Jan z Rabštejna, poslouchá je, snaží se je korigovat,
uklidňovat, vyzývá ke kompromisům
o Je psán ve formě literární fikce v podobě dopisu do Itálie (píše G. Grassimu)
o Historické zmínky, devastace venkova a klášterů, odboj proti králi
(zelenohorská jednota)
o Ničení klášterů Teplá, Chotěšov

3. přednáška
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
 Mladší generace humanistů
 Původně vychováván v utrakvismu
 Člověk rozsáhlých zájmů – důležité pro jeho tvorbu
 Zájmy: antická literatura, nové zámořské objevy, přírodní vědy (fyzika, přírodopis,
chemie)
 Vše píše latinsky (píše o Karlových Varech – o vřídle)
 Královským sekretářem u Jagellonců (Budín – Budapešť)
 Znal se s Victorienm Cornellem ze Všehrd (česky píšící a překladatelská fáze
humanismu), pak se spolu duchovně rozešli, zřejmě názorový rozkol, Victorin se pak
zabývá jen překladem (schopnost ČJ)
 Jan Šlechta a Augustin Olomoucký = sblížil se s nimi
 Dle jeho tvorby je vidět, že byl velký patriot (po cestách, které podnikal – studijní,
poznávací – rád se vracel do své země, oslavoval ji v tvorbě); nelibě nesl to, jak se někteří
stavové starají o vlast
 Vnímá nebezpeční Osmanské říše, vpádu Turků z Balkánu
 Intenzivní korespondence – nejen uvnitř země, i do zahraničí
o Petr z Rožmberka (u nás)
o Královský dvůr Vladislava II.
o Kondárus Celtus, H. Balbus (zahraničí)
 Hodně cestoval do středomoří, i do Palestiny (nezachoval cestopis, to až jeho příbuzný –
existuje část poezie, kde on vzpomíná na cesty po Středomoří – oblasti, dříve patřící
Řecku, Římu + místa spojená s počátky křesťanství: Palestina, Egypt)
 Diplomatické cesty do Osmanské říše, do Istambulu (Konstantinopole)
 1502 – Budínský dvůr – věnoval srovnání Čech s Uhrami
 1503 – do ústraní, sídlí v Hasištejně (zakládá knihovnu, školu) – jsou tam sympatizanti
s literaturou (až do jeho smrti ho tam navštěvují přátelé…)

12
 KČJ/DB

Tvorba
VŠE LATINSKY

 O vynálezech zásluhou Němců (1480) – Oslavuje knihtisk, uvědomuje si jeho výhody,

veršované, poezie
 O lidské bídě (1495)
 De avaricia – O lakomství – úvahy etického rázu
 Žaloba ke sv. Václavu (1489) – těžko zařaditelné, pravděpodobně stížnost k patronu země
na to, jak se chová šlechta k rodné zemi (korupce), ukazuje se jako patriot (na trůně sedí
zahraniční dynastie – není tu už nikdo, kdo by držel kontinuitu českého království)
 Elegie na smrt císaře Karla – oslavná poezie vyzdvihující činy Karla IV. pro české dějiny

 Velké naděje vkládal do Ludvíka – nedožil se ale jeho utopení v bahně u Moháče
 Napsal oslavnou báseň na jeho narození; objevuje se stavovská póza

Racek Doubravský
 Zemřel 1548
 Plzeňák, podobně jako Doubravius
 Studoval v Lipsku (univerzita, která vznikala po Dekretu KH), studoval i v Bologni a
Padově
 Byl i soudce
 Vydání vladislavského zřízení zemského – přeložil ho do latiny (Ferdinand I. si vzal Annu
Jagellonskou – letohrádek královny Anny)
 Zabýval se tím, jak skládat dopisy (tehdy součást rétoriky)
 Jako Augustin Olomoucký se zabýval teorií sepisování dopisů – psali třeba i báseň na
dopisy – jak psát dopis?
 Příběhy o české Vlastě – přepracování Dalimlova zpracování Dívčí války
o Není jisté, jestli znali Kosmovu kroniku
o Napsáno dřív než Hájkova kronika (1541)
 B. Hasištejnský se o něm vyjádřil v básni

Jan Šlechta ze Všehrd

 1466-1524
 Vystudoval pražskou univerzitu; militantní katolík
 Ostrý nepřítel JB
 Udržoval úzké vztahy s česky orientovanými umělci – Václav Písecký, Victorin Kornel
 Znali se velmi dobře s B. Hasištejnským (působil na dvoře, jako písař, pak jako sekretář),
vzdálené kontakty s Piccolominim (Pius II.)

13
 KČJ/DB

 1505 odešel do ústraní (vydělali si nějaké peníze, pak se stáhli a dělali jen literatuře a
filosofii – on se věnoval hlavně filosofii; zůstal v Kostelci nad Labem)
 Vytvořil rozsáhlé dílo Microcosmus – Malý kosmos (neustále na něm pracoval, neustále
ho upravoval – filosofický spis – pravděpodobně jediný filosofický spis vytvořen českým
autorem u nás), chtěl ho předat do tisku kolem 1522, ale zřejmě se něco přihodilo, k tisku
nedošlo – manuskript (rukopis) se ztratil
 Víme, že existoval – B. Hasištejnský o tom napsal
 Spis o Bohu, exponované náboženské otázky, na širším filosofickém rozhledu
 Spis o morálce, poměru duše a těla, měl být psát dialogickou formou (cesta k bohu)

Augustin Olomoucký
 + 1513
 Studia v Olomouci, „olomoucký“ spojeno s působením
 Studium – Krakov, Padova
 Písař v Budíně
 Církevní funkce – kanovník v Brně, proboštem v Olomouci – střední funkce
 Dobře zajištěn
 Při pobytu v Padově – Dialog k obraně básnictví – apologie básnictví – Šimon ze Slaného
– básnictví je nejvyšší hodnota
o Humanistická poezie – nerýmuje se (humanismus nemá české drama – husitství;
píšou se ódy, elegeie; nižší žánry – cestopis, kronika)

Jan Skála z Doubravky

 Doubravius, Plzeň, katolík, ze zámožné rodiny; + 1533
 Studium v Itálii (předtím partikulární škola v Plzni)
 Mladý nadějný učenec k olomouckým biskupům (zažije biskupa Stanislava Thurza), dělal
sekretáře – údajně si všimli jeho schopností – vysílali ho tedy jako posla (ve službách
biskupství i panovníka)
 Tas z Boskovic (také olomoucký biskup) – opora katolictví na Moravě, za Jagellonců
silná pozice, za Habsburků absolutně silná pozice
 1541 – stane se olomouckým biskupem (57 let)
 Skvělé postavení u krále Ferdinanda I. – díky tomuto postavení – lobuje u krále a zachrání
tak život řadě českých osobností po stavovském povstání (podpora šmalkaldské jendoty)
 Biskupský úřad nevykonává, byl v ústranní v Kroměříži, pracovali za něj jiní a on se
věnoval psaní
 Martianus Capella – edičně se podílel na vydání této edice (vydal spis O sňatku Merkura
s filologií) – 1516 vydána
o Odvozují od toho model 7 svobodných umění – model vzdělávání ve středověku
o On to znovu vydá, považovali to za důležité, reaguje na stížnosti humanistů, že je
školství v troskách (české)
 Spis Theriobula – rada zvířat – vydáno 1520 v Norimberku (prozaické dílo)
o Alegorické, rady zvířat panovníkovi

14
 KČJ/DB

o Jako Smil Flaška z Pardubic (=rady panovníkovi, Václav IV.)

o Dubravius to napsal pro Ludvíka Jagellonského – 1520
o Šlechta radí mladému králi – na bázi alegorie, 54 různých zvířat radí lvu (nemá
včelu); oživení staré tradice; objevují se v humanismu díla s tématikou rad
zkušených nezkušeným (otec – syn)
 Spis O rybnících
o 1522 – pod vlivem Hájkovy kroniky, historicky nevěrohodné

Přednáška 4
 … pokračování z minula
 Spis ?? – platforma 7 svobodných umění (septem artem liberales)
o Středověk měl problém přejímat některé zvyky pohanů, ale pak některé věci stejně
přejali
o Moudrost – sofia (staví chrám, podpírá ho 7 sloupy)
o Podle bible si zvolili číslo 7, z toho pak vymysleli těch 7 umění
 Trivium (via – cesta) – základ, dnes ZŠ, gramatika, dialektika, rétorika
(výuka písemného projevu, „administrativní věci“)
 Quadrivium – aritmetika, geometrie, astronomie, musika (zpěv, důležité
pro liturgii)
 Fungovalo to jen do * UK (max 20 let potom)

Česká literární tvorba

 J. Racek i J. Doubravius – angažovali se u Jagellonců v Budíně (pěstovali latinu),
Doubravius jako olomoucký biskup v tak vysokých pozicích, že pro něj byla latina
automatickou
 Rekrutace česky píšících autorů u nás (z měst), často protestanti
 Čeština měla kolem r. 1500 poměrně složitou pozici (byla důležitá nejen pro nás, ale i pro
Polsko), Slezské oblasti patřily k české koruně, v Uhrách zajímavá pozice ČJ (1/3 uherské
říše osídlena dnešními slováky)
o Nebýt českých humanistů, Slováci možná ani neobnovili svůj jazyk (kontakt
českých a slovenských „učenců“ důležitý)
 Vyrůstali ve městech, důležitý bod – univerzity a učení na nich (Wittenberg), cestování
(záviselo na financích)
 Na uplatňování národního proudu protestantské strany – na to neměl vliv Luther (ten
neměl moc rád humanismus)
 Erasmus R. – mnich, velice věřící člověk, propagátor nových směrů – humanismus, takže
lidi inspiroval spíše on
 Když mluvíme o národním českém proudu – důležitým je překladatelství
 Hodně se orientují na duchovní písně (hodně se na ně upíná JB a utrakvisté), * kancionály,
sborníky písní /vznikají samozřejmě i u katolíků, tam ale často latinské písně)

15
 KČJ/DB

 Duchovní písně mohou ovlivnit i vývoj baroka – stalo se – Michna z Otradovic, ad.
(ovlivní to i 17. st.)
 Náboženské polemiky – hodně se objevují v období reformace, už v první polovině 15.
století
o Polemiky – Jakoubek ze Stříbra, ad.
 Jan Vodňanský – katolické polemiky
 Václav Koranda ml.
 Vavřinec Krasonický – důležité jméno JB! Lukáš Pražský, Tůma Přeloučský
 Specifický žánr humanismu – výchovná próza
o Sdělovány určité praktické zkušenosti starších generací mladým nástupcům
o Byly doporučovány určité rady těm, kdo měli velkou zodpovědnost (za panství,
politiku…)
o Latinská poezie často mentoruje, na příkladech z antiky
o V humanistické próze – rady pro děti, nástupce velkostatku (pán spravoval
velkostatek, zakládaly se rybníky, polnosti se dávaly dohromady – intenzivní
rozvoj; Jan Hasištejnský z Lobkovic – Naučení synu Jaroslavovi)
o DOPORUČENÍ KE ZK: udělat si papír „seznam děl s radami“, „seznam cestopisů“
 Jan Hasištejnský z Lobkovic – Naučení synu Jaroslavovi, r. 1504
 Albrech Rendl z Oušavy – prokurátor, který se snažil všemožně spolupracovat na oslabení
roli měst – Naučení pana Albrechta z Oušavy synu v --- ?? ; orientováno na praktické
činnosti, objevuje se zde víra, vztah instituce k moci, jak se chovat… „provozní rady“

Počátek cestopisu
 Bohuslav Hasištejnský se o to zajímal – hlavně o spis Nové země (od Vespuciho),
otevíralo to pohled za A. oceán, je o něj velký zájem (zkoumá vše nové)
 Po polovině 15. stol. = Václav Šašek z Bířkova píše deník (doprovod Z. L. z Rožmitálu),
Václav Šašek (učili mladíky, jak se pohybovat pod hvězdnou oblohou…)
 Jan Hasištejnský z Lobkovic – zajímal se o dalekou cizinu, napsal také Putování léta
páně 1493 k sv. hrobu vykonané
o Vydáno 1505 (některé cestopisy vydány tiskem, ale čekali třeba i 30 let, tady jen
10)
o Popsal vše po cestě do Palestiny; cestopis špatně dostupný
 Martin Kabátník – příslušník JB (zcela jiný původ)
o Cesta z Čech do Jerusaléma a Egypta
o Byl z Litomyšlské větvě (ta jen kvetla, dařilo se obchodu i řemeslu – nejstarší
doba, ještě ani nesměli obchodovat)
o Hledání prvotních podob Kristovy církve
o Jeho spis je velice jednoduchý, někdy se mluví o primitivnosti prosťáčka
o Lze ho sehnat, „půvabný“ a „roztomilý“, jsou v tom zajímavé postřehy – všímá si
vizuální podobnosti některých posvátných biblických míst s českým prostředím

16
 KČJ/DB

o Umírá 1503 – JB měla problémy, teprve se etablovala ekonomicky, postupem času

nesmírně bohatla (lidé v ní se chovali pracovitě a eticky), mohli si pak koupit
vlastní tiskárny, atd.
o Dílo vytištěno až 1539 u Adama Bakaláře v Plzni (skoro 50 let to čekalo na tisk)
o Kdyby to nenatiskli, asi by se to i ztratilo

 Cestopisy obecně
 Cesty se uskutečňovaly od raného středověku, hovoří o tom už Kosmas, řešily se různé
podoby cest
o Ke svatému hrobu (křesťané to mají za důležité)
o Člověk byl součástí křižáckého tažení (válečné+poznávací cesty) – uchlácholili
ho, že když zemře, aspoň tak osvobodí boží hrob, půjde do nebe, silné náboženské
cítění
o Cesty mířily i do Egypta, do Lybie (hlavním důvodem – spojeno s vyhnáním
židovského zákona, Sinaj – hora svatá, kde bylo Bohem dáno Mojžíšovi desatero;
později hrob a klášter sv. Kateřiny)
o Cesty poznávací – „studijní pobyty“, často se účastnili členové JB, rozšiřovali si
vědomosti; děti příslušníků bohaté šlechty
o Směr cest:Řecko, Itálie…
o Studijní pobyty – IT, FR, Německo (Sorbona jako nejvýznamnější; Bologna velice
vážená), Neapol (založena UNI, jako císařská uni)
o Diplomatické cesty + misijní cesty – snaha christianizovat mongol. říši
o Výměna zboží/ obchod – zámořské objevy
o Václav Vratislav – špionáž v Instambulu (zavřen), není to vymytí mozku – on
když se vrátil, tak ho nic neohrožovalo; konfrontace víry

Překlady
 Překládají se: Klasická díla antické literatury, díla církevních otců, manifesty humanismu
 Převážně překlady z latiny, později nejen z Písma svatého, i jiné texty – řečtina (a další
jazyky; někteří překládají hebrejštinu)

Viktorin Cornel ze Všehrd

 Studium na UK, pocházel z Chrudimské měšťanské rodiny, rodina duchovně orientována,
tradice českého vlastenectví, původně byl v okruhu Bohuslava Hasištejnského, pak se od
té větve odklonil, nepohodli se a došlo k významné odluce
 Snaží se vybudovat platformu humanistického nadšení; od Bohuslava se odklonil hlavně
proto, že on chtěl více české aktuálnosti, chtěl aktuálně literární tvorbu zaměřit na
praktické potřeby (latiníci podle něj tvořili literaturu pro literaturu a neslouží to širšímu
spektru čtenářů) – odklon od elitářství
 Byl zemský sudí a písař u zemských desek – zemské desky (zapisovaly se tam majetkové
přesuny – majetková administrativa)

17
 KČJ/DB

 Napsal a vydal už v 90. letech 15. st. – O práviech, o sudiech i o dskách země české knihy
devatery (1494 – 99)
o Odborný právnický spis, není nezajímavý, však pokud má člověk potíž
s právnickými obraty – asi by ho to nezajímalo
o Zmiňuje v tom reálie, dokazuje své znalosti ze šlechtického prostředí (korupce)
o Objevují se zde silné tendence řešit vztah města x šlechta
o Důležitý pro sledování vývoje práva
 Knihy o napravení padlého sv. Jana Zlatoústého
o Jeden z patriarchů východního ritu, jeden z církevních otců, respektován i na Z
o Cařihradský patriarchát, tento spis byl přeložen
o Překlad 1501, s pomocí Řehoře Hrubého z Jelení
o Nezajímá nás ani tak moc překlad o napravení padlého, jedná se o nábožensky
podbarvené texty (zajímá nás předmluva)
o Předmluva – apologie ČJ, zdůvodňuje překládání do národního jazyka, silná vazba
na tradici jazyka; ČJ je rehabilitována

Řehoř Hrubý z Jelení

 Nebyl univerzitně vzdělán, u překladů lze ocenit věcnost, do pozadí utlačená umělecká
stránka
 Programově překládá z antiky (kniehy o přátelství), přeložil Petrarcův spis o lékařství
(kniehy o lékařství), překládal i dopisy – B. Hasištejnského (Petru z Rožmberka –
15/16.st), přeložil Chválu bláznivosti E. Rotterdamského (neznal se s ním osobně, to jen
jeho syn, který s ním žil v Basileji)
 Přeložil to jako první (už 1512) – rukopisný sborník
 Napomenutí pražanů – varování před válkou, 1513

E. Rotterdamský
 Zajímavá postava, důležité je, že celé jméno je - Erasmus Desiderius Rotterdamský (není
jeho vlastní, je to jen pseudonym)
 Stal se brzy průkopníkem reformace, studium na Sorboně; přestože byl církevní hodnostář
 Hodně cestoval – i do Anglie, do IT, usadil se ve ŠV v basileji (Mekka protestantismu)
 Vydal řadu spisů v latině – často považovány za manifesty humanismu (příručka
křesťanského vojáka) – dříve se to projevilo v kancionálu Abatyše Kunhuty (O statečném
rytíři) – opět jen alegorie, nábožensky orientovaný spis
 Chvála bláznivosti 1509 – dlouho nedoporučováno, na seznamu „zakázaných knih“
 Napsal také o Vladaři
 Spis kazatel – role kázání, vychází z církevního prostředí, dokazuje, že pro něj je kázání
něco zásadního pro kněze
 Byl i filolog (nejen filosof) – pokud byly nějaké teze, které se mu nelíbily, tak se
odstěhoval pryč – zaměřoval se na řečtinu – pořídil kvalitní překlad z řečtiny do latiny
(když se překládá bible do latiny – bulgata)

18
 KČJ/DB

Václav Písecký (1482 – 1518)

 Zemřel v Benátkách na mor
 Chtěl reformovat UK z pohledu mladého pedagogaoo
 Měl velké potíže, v IT se chtěl inspirovat
 Vychovatel Zikmunda z Jelení; doprovod svého pána v IT- doplatil na mor
 Isokratovo napomenutí k Demonikovi (vydáno po jeho smrti; byl velkou nadějí českého
humanismu, ale nenaplnila se, kvůli předčasné smrti)
o Apologie ČJ – popisuje schopnosti ČJ, k latině i řečtiny – ukazuje, že ČJ to umí
vyjádřit stejně

Přednáška 5
Kornel – překládání významu v souvislostech, je třeba vnímat širší souvislosti a významy

- 4. Řádek – důležitý
- Hladkost, libozvučnost jazyka
- Přeloženo 1495, tiskem 1501

Oldřich Velenský z Mnichova

 Tiskárna
 Překládal
 Lukianos – jeho spisy překládal
o Řecko-římské období
o Oblast blízkého východu
o Zvláštní satiry
 Erasmus Rotterdamský
o Drobné spisy – O rytíři křesťanském
 Martin Luther
o Část spisů – Výklady o Antikristovi
o Důležitá pro vývoj reformace u nás

Mikuláš Konáč z Hodiškova

 + 1546
 Pražský utrakvista
 Majitel staroměstské tiskárny
 Tiskl i pro zahraničí
 Pokoušel se vydávat první letákové noviny
 Překlady
o Lukiános
o Petrarca
 Bohatá korespondence
o Pravidlo lidského života – 1528
 Překlad indických bajek
 Rozhovor chytrého bráhmána rozmlouvá s panovníkem
 Spis Jana z Capui – přeložil do latiny – Konáč do češtiny

19
 KČJ/DB

Zábavná literatura
 14. Století – zábavná rytířská literatura
o Gnómické texty, Liška a džbán, satiry – dialogické spory (Svár vody s vínem,
Podkoní a žák), Hradecké rukopisy,
 Trojanská kronika – prvotisk
o Prozaické texty týkající se Alexandra Velikého – Alexandr
o Waltr a Griselda
 Newberský sborník – rukopisný sborník z 2. Poloviny 15. Století
o Řada anonymních skladeb
o Zrcadlo marnotratných
o Rada zhovadilých zvířat – Jan Mantuán Fencl
o Skladby Hynka z Poděbrad
 1454 – 1492
 Syn panovníka
 Seznámil se s italským humanismem
 Prostředí uherských humanistických center
 Hédonistická povaha – upil se k smrti
 Překlad Dekameronu – z němčiny ne z latiny
 Silně aktualizované novely
 Akcent bavit
 Zasazeny do českého prostředí, vystupují Češi v konkrétních městech
 Vede manželská nevěra
 Májový sen – šokující skladba, otevřená výpověď, popisuje erotiku
 Verše o milovníku – požitkářská poezie, oslava
o 1488 – Ezopovy bajky – prvotisk
 V latinské podobě u nás už za Karla IV.
o První česká bajka – O lišce a džbánu
o 1518 – Frantova práva – zábavný ironický spis, oslavuje marnotratnost, bezelstnost,
alkoholismus – fiktivní pravidla pijáckého cechu v Plzni
 Autor Johannes Franta – fiktivní
 Tištěn u Jana Mantuána Fencla
 Čtivé, zábavné
 Žánrově pestré, nelze ho zařadit – zábavný spisek
 Povídkové rozprávky, zárodky bajek, pohádka (kovář Paška)
 Renesanční poetika v Čechách
 Přeloženo i v Polsku
 Mikuláš Konáč
o Pravidlo lidského života
 Jan Češka (+1571)
o Řeči a naučení hlubokých mudrcuov
 Výbor moudrostí
 Antologie antických textů – měla bavit i poučovat
 Kališnický kněz, vychovatel u Pernštejnů

20
 KČJ/DB

Rozkvět humanistické kultury – 1526 – 1620

 U nás Ferdinand I. (+1564)
 Habsburkové měli jiné zvyky jak vládnout – velká síla měst – snaží se uplatňovat evropskou
politiku svého rodu – vystupuje proti městům, nižší šlechtě, striktní zákaz JB, pronásledování
jejích členů
 Maxmilián, Rudolf, Matyáš (stavovské povstání, silně potlačeno)
 Ferdinand II. – 1620
 Doplnit z Kiliána – 30 letou válku
 Renesanční sloh – sgrafita
 Končí hrady, přichází zámky (hrad Švihov), Kaceřov
 Letohrádek Královny Anny, Letohrádek Hvězda- padl tam Šlikův prapor
o Královská obora
 Umění
o Žlutický kancionál
 1558, zpěvník, nádherně ilustrován
 Mistr Litoměřického oltáře – deskové malby, součást oltáře
 Graduál, texty a nápěvy gregoriánského chorálu
 Literatura
o Latina, čeština, významně řečtina
o Vrchol humanismu – reprezentován nástupem měšťanské kultury
 Do r. 1550 – přípravná fáze
 Od roku 1550 – druhá fáze
 Dominuje latinská tvorba – nemá tolik významných osobností, jako česká –
trpí formalismem – obsahově se vyprazdňují
 Dochází k tematické nepůvodnosti
 Tvorba nepůsobí dojmem uměleckého tvaru, jako řemeslné dovednosti
 Latinská tvorba – tisíce autorů, jejich dílo není dodnes zpracováno
 Ideál latinského vzdělance – latinská tvorba vytváří předpoklady k uplatnění
češtiny
 Autoři z městského prostředí – ve službách šlechty, nebo krále
 Podporováni mecenáši
 Působí v městských službách – městská administrativa, městské školy –
kvetou (univerzita živoří)
 1546 + Luther

Přednáška 6
Latinská poezie
 Latinské básnictví – odhaduje se zde cca 6 000 píšících básníků (latinsky), není to
zpracováno
 Nutno sem řadit:
o Bohuslava Hasištejnského jako průkopníka latinské poezie
o Racka Doubravského
o Augustin Olomoucký
o Jan Dubravius

21
 KČJ/DB

 Nesmírný počet autorů, objevuje se zde první básnická škola – spojena s osobností
Matouše Kolína z Chotěřiny
 Objevují se zde také významní mecenáši, podporující různé umění
 Tématika:
o Historická témata
 Antické látky
 Národní témata (staré pověsti, dostávají se pak i do humanistické lit.)
 Čeští svatí (latinská tvorba inklinuje ke katolicismu)
 Významné osobnosti (Karel IV., ad.)
o Objevují se zde i oslavné poezie
 Oslava země (Čechy)
 Různá města (kde autoři žijí či kde studovali, oslava činů v tom městě)
 Popis krajiny, přírody – objektů

o Příležitostná subjektivní témata

 Gratulace ke svatbám, vyjádření pocty různým uměleckým osobnostem,
silné zastoupení posmrtných vzpomínek (mrtví přátelé, příbuzní)
 Silným segmentem jsou též vzpomínky na mrtvé děti
 Vzpomínky lze najít ve všech žánrech (cestopisy…)
 Člověk se snaží vymezovat proti majestátu smrti (v Oráči z Čech)

Mecenáši umění
Jan starší Hodějovský z Hodějova
 Zámek v Řepici od Strakonic – komplex renesančního zámku s parkem a hospodářským
zázemím (rodina byla ve státní správě, postupně bohatli a rozšiřovali sídlo)
 Obec i okolí je dodnes poznamenáno jakousi „kultivací“ krajiny; Řepice byla Mekkou
humanistů
 Hodějovský humanisty podporoval, ač sám zřejmě nic nepsal – podporoval jak latiníky,
tak i česky píšící autory
 Podporoval například (latina):
o Šebestián Aerichalcus
o Jamašen Tygara
o Matouš Kolín z Chotěřiny
 Vydal směs básní – Farragines poematum
 Hodějovský inicioval vytvoření jakýchsi sbírek poezie, kterým se dnes říká Farragines
poematum
 Pomáhal jim i v zajišťování nejrůznějších postů; inicioval u jednoho ze svých kolegů
vydání 4 rozsáhlých básnických sbírek – byly to „humanistické almanachy“
 Podporoval také česky píšící:
o Martin Kuthem

22
 KČJ/DB

o Mikuláš Konáč
o Tadeáš Hájek z Hájku
o Václav Hájek z Libočan

Florian Gryspek
 Bavorsko – rakouský rod; výrazně se domestifikovali u nás v Čechách (studia
v Innsbrucku a v Paříži)
 Díky svému vzdělání byl sekretářem Ferdinanda I., královský rada a prokurátor (podobné
posty jako zastával Jan starší Hodějovský)
 Kdo se včas etabloval u Habsburků, měl vyhráno
 Vlastnil například renesanční zámky v Nelahozevsi, Rožmitál pod Třemšínem; hlavní
sídlo u Plzně bylo Kaceřov
 Zámek v Kaceřově je jedním z nejstarších renesančních zámků vůbec, ještě silný akcent
obrany (vyzděné příkopy), vybudováno na místo tvrze, nedaleko Berounky; zámek
zdevastován, protože ho plaský klášter používal jako sýpky a užitkové budovy
 Rodinná hrobka v Kralovicích (kostel v Kralovicích je jeden z mála přebudovaných a
dochovaných jako renesanční; ve sklepě krypta, měli tam i děti)
 Hrobka byla nedávno restaurována (mají tam zvláštní mumie, jako v Klatovech – byli
pohřbeni ve skleněných rakvích – když to panství plaského kláštera koupili Metternichové,
byly rakve v hrozném stavu; údajně když to navštívil Metternich, měl „chuť“ si jednu
z mumií nechat a převézt si ji jinam; potom jim nechali udělat nové rakve)
 Na faře působil Jan Jindřich Marek – významný pro NO (popisuje pověst – že se celý rod
zavraždil)
o Přespal na pustém Kaceřově – romanticky vzpomínal na pověst, popisoval…
 Při perzekuci v roce 1547, kdy Ferdinand I. se tvrdě vypořádal s opozicí v Čechách, se
Gryspek zastal lidí a zachránil mnoho životů

Šimon Bouček – Fagellus (lat., říkal si Villaticus)

 Česky se mu říká Šimon Bouček Venkovánek

 *1473 (umírá Jan z Rabštejna) se narodí v Kyšicích; umírá 1549
 V Kyšicích mají obrovskou náves – velké statky, které tam fungovaly stovky let
 Byli sedláci, jeho otec Václav byl Rychtářem
 Chvíle rozkošné, vážné a teskné – info o něm, paralelní edice ČJ/lat.
 psal výhradně latinsky; v podstatě první humanistický básník u nás; význačný
humanistický lyrik – nepsal nic jiného

Život:
 Otec zřejmě propuštěn z poddanství; 1488 získal zřejmě měšťanské právo v Plzni (ze
sedláka se stal měšťan – velký skok)
 Zavzpomínal na otce, napsal vzpomínky na otcův i bratrův hrob
 Získal měšťanské právo v Plzni, studoval partikulární školu, klášterní škola v Rokycanech
– asi patřil mezi chudé žáky

23
 KČJ/DB

 Patrně začínal svou kariéru jako kantor v západních a jižních Čechách

 Dostává se do Vídně (neví se proč, ale předpokládá se studium univerzity)
 Od roku 1499 působil na univerzitě v Krakově; stal se bakalářem
 Spekulace, že byl oceněn ve Vídni za dílo
 1503 – 1510 žil v Plzni – kulturní špička v zemi, bohaté město, vznik práv, působil zde
jako rektor, měl kněžské svěcení (měl místo v kapitule u sv. Víta – kanovník)
 Údajně měl neustále spory s jinými kanovníky (byl katolík, ale měl svobodomyslné
myšlení)
 1510 jde do Českého Krumlova – má vychovávat mladého Jindřicha z Rožmberku (velice
významný post)
 1511 se dostal do Boloně – plní si sen, zůstává tam 4-5 let; seznámil se tam s latinskými
autory, nakoupil si tam knihovnu
 1516 návrat do Čech, sídlo v Praze, zastával post kanovníka u Sv. Víta
 Také děkan v Litoměřicích
 31. 1. 1549 jeho život končí; existují 2 teorie
o Spadl z pražského mostu do Jeleního příkopu – náhoda
o Druhá teorie říká, že spáchal sebevraždu
 Jednalo se o starého člověka – 76 let
 Měl rozsáhlé kontakty, jak doma, tak i v zahraničí (znal řadu zahraničních humanistů; znal
Jana Dubravia – oslavil jeho návrat z Itálie ze studií)
 Údajně udržoval osobní vztahy s rodinou Ferdinanda I.

Dílo:
 Výhradně latinsky, jen lyrika
 Řada básní čistě o rodině
 Často má motiv závisti; tvorbu věnuje často přátelům (často se zde objevuje Jan
Dubravius, také přijal plzeňský folklor, Jan Mantuan Fencl)
 Typické je pro něj věnovat se Plzni; Městu Plzni, Plzeňský znak
 Dodržovala se stopáž – záležitost metra; nikoli přízvuk
 Nejoblíbenější strofa – elegická dystycha = dvojverší (oblíbené v antickém Římě);
11+11+11+5 = 4 veršové strogy
 Vydána Opuscula
o Jedná se o sbírku drobnější poezie – vyznačuje zde pokoru
o Jsou v tom oslavné hymny (náboženská tématika, o svatých)
o Občas se objevují písně – oslava života, poživačnost, víno… ohlasově antická
poezie
o Dystycha = dvojverší (další část) – byly to jen 2 verše, které byly psány pro přátele
(pro člověka, kterému někdo umřel a autor ho chtěl potěšit, nebo byl nemocný…),
verše věnované Plzni
o Posmrtně otištěna část jeho tvorby i do Fagellus (další jeho tištěné sbírky se
ztratily – hlásil se silně k právům, nějaké ztracené tisky, které předpokládáme
vznikaly ve 30. a 40. letech

24
 KČJ/DB

 1. pol. 16. stol – vzniká okruh umělců kolem Hodějovského – podporováno mnoho autorů

Šebestián Aerichalcus
 *1515 Přeštice; + 1555 Praha (na mor)
 Pohřben v Betlémské kapli (jako řada humanistů)
 Zajímavý, důležitá osobnost z hlediska českého školství
 Metropole – Přeštice (rodina vzdělaná, intenzivní vzdělávání, jeho poslali na studia do
Wittenbergu)
 Profesor na UK, též rektor UK, pokusil se reformovat české školství; prosadil povinnou
výuku řečtiny v partikulárních školách
 Partikulární škola – městské/ klášterní školy, kde učili trivium
 Jednou z osobností, která psala řecky
 Překládal antická dramata; říkal, že by se mělo čerpat od autorů jako Publius Terrencius
(byl pro něj studnice slavných výroků a moudrostí)

Jan Šentigar z Chotěřiny

 * 1515 Hvožďany
 Lékař v HK, působil na artistické fakultě
 Dostal erb za zásluhy (sami si vybírali přídomek – podobně jako Matouš Kolín si dal
přídomek z Chotěřiny – v obci Koteřina se měl narodit Hodějovský – dávali mu tím
najevo vděk, čest…)
 Hodějovský se většinou postaral, aby měli nějakou hodnost či dobré postavení – když se
etablovali ve společnosti; pak je nemusel sponzorovat, protože měli dobrý příjem
 Autor 200 básní
 Byl také zasazen do sbírky Farragines
 Vše odkázal UK – to se u humanistů často objevuje

Matouš Kolín z Chotěřiny

 Nejdůležitější
 Psal se často latinsky – Collinus
 + 1566 v Praze (umírá stejně jako Hodějovský)
 Studia v Praze i Wittenbergu (od roku 1530-40), studoval u Filipa Melangtona
(humanista, malíř…), udržoval s ním čilou korespondenci
 Věnoval se vzdělávání žáků na UK, stal se profesorem; měl trochu problém – byl částečný
obdivovatel lutherova učení, dostal se do konfliktu se 2 názorovými proudy
o Brojili proti němu utrakvisté
o Silně proti němu šli jezuité
 1542 – dostává erb Kotěřiny (opět vzdává hold a čest vybraným přídomkem)
 Dostával se tedy do konfliktů a velice mu pomohli mecenáši Hodějovský a Gryspek ; on
se rozhodl si založit svou školu (sekundární literatura mluví o jeho vyhazovu u UK),
pomohl mu hodně Gryspek
 1544 – pronajímá si dům u Týna, na Starém městě (interpretační výuka lat. textů,
komponuje hudbu, zhudebňuje své i cizí texty, skládá duchovní písně)

25
 KČJ/DB

 4 roky po této události (1548) koupí dům na Novém městě, stěhuje se tam, je vidět, že se
mu daří nebo byl silně podporován – dobře se oženil, prožil s ní bezdětný, však příjemný
život é= sponzorovala ho a on ji těšil svým intelektem 
 Období, kdy mnoho lidí bylo popravováno …
 Zakládá Andělskou zahradu – v ní on působí víc než 20 let – vzdělávací centrum,
současně se tam kolem Matouše Kolína vytváří první básnická škola; neprovádí zde jen
interpretace antických klasiků, ale dělal ještě něco speciálního oproti univerzitě
 Mezi těmito svými žáky si vybíral významné osobnosti, se kterými bude spolupracovat –
z žáků se stali pak významní básníci
 1547 došlo k povstání v Německu, Češi se ho nezastali = popravy, mučení; od počátku
nesouhlasil s revoltou, byl jedním těch, kdo se přimlouvali za životy významných
osobností a zachránil je
 Byl pohřben v Betlémské kapli
 Dědictví: když umíral, byl údajně raněn mrtvicí, měl vyřešenou závěť = jeho knihy
věnoval přátelům; zbytek podědila rodina 2. a 3. větve (nějací prasynovci…)

Dílo:
 Píše řecky, i latinsky
 Jeho přátelé a žáci ho oslavovali – díky tomu máme info o něm i jeho díle
 David Crinitus
 Jiří Ostracius Oslavovali ho
 Prokop Lupáč z Hlavačova
 Přebásnil Homérovu Illiadu do latiny
 Musel vyrábět učební pomůcky – udělal tedy učebnici latiny, také další didaktické
pomůcky k výuce (soukromý podnikatel )
 Báseň, která popisuje požár Prahy
 Farragnes poematum – 4 svazky, které vydal s pomocí Hodějovského (zahrnuly se tam
postmorte i básně Filipa Boučka), 1561-62
 Vydával to za pomoci Tomáše Mitise z Limuz

Samostatné otázky ke ZK
Mecenáši
Matouš Kolín
Farragines poematum
*MUSÍ zaznít Bouček, Kolín, Hasištejnský

Jiří Wabruschius z Limuz

 *1531 v HK; + 1565 Vídeň
 Pohřben v kostele sv. Štěpána, zemřel při pohřbu Ferdinanda I.
 Studoval městskou školu v HK, pak v Praze, také odchován ve škole Kolína
 Vychovatel v rodině Valdštejnů; cestoval hodně po německých a rakouských univerzitách

26
 KČJ/DB

 1556 dostal šlechtický erb; loboval za něj Hodějovský (domluvil to Kolín, aby se
přimluvil)
 1564 odkázal veškerý majetek škole v HK (prý aby pomohl vzdělávní)
 Chvála máje

David Crinitus z Hlavačova

 *1531 Nepomuk
 Zámožná, vzdělaná rodina, utrakvisté
 Syn úředníka, dobré zabezpečení z finanční stránky; fungoval v Rožmitále p./Třemš.
(úředník u Štenberků)
 Jeden z žáků Matouše Kolína z Chotěřiny – doporučen Hodějovskému; podporován
Hodějovským; získal místo písaře v Rakovníku
 Je jedním z budovatelů silné humanistické tradice; +1586 pochován v děkanském chrámu
v Rakovníku (dostal městské právo v Rakovníku, dobře se tam etablovat, 1560-70 2x se
oženil – bohatá, druhá stejně tak = získal majetek dobrou sňatkovou politikou)
 1562 – dostává erb, povýšen do šlechtického stavu
 Zakladatel rakovnického humanismu

Dílo:
o Cechovní řád sladovníků
 Měl rozsáhlé zájmy, věnoval se historii, výtvarnému i hudebnímu umění
o Latinská díla
 Založení a původ významných měst království českého (próza i poezie)
 Přebásnil latinsky 2 významné texty starého zákona: žalmy; píseň písní
(texty krále Davida; texty krále Šalamouna)
 Autor rozsáhlého díla

7. přednáška
Prokop Lupáč z Hlavačova

Kašpar Cropacius
 1531 – 1580 (Plzeň)
 Plzeňský měšťan, zasedal v radě; měl problémy, protože nekonvertoval ke katolicismu
 Odešel do Stříbra, dělal písaře, pak se vrátil do Plzně
 Korunován Ferdinandem I. Vavřínem
 Oslavil tvorbu Hasištejnského
 Dějinná tématika, návrat do minulosti (Česká knížata); autoři opěvují slávu českých
knížat, čímž je opěvován stavovský duch/tradice

Jiří Ostracius (Střípek)

 *1545 v Rakovníku – +1575 v Praze (po dlouhé vážné nemoci)

27
 KČJ/DB

 Rodina patřila mezi dobře zajištěnou měšťanskou elitu v Rakovníku, studoval ve

Wittenberku
 Nespojil svou tvorbu s Rakovickem, ale se Žateckem
 Jeho vzor: Matyáš Kolín
 1572-3 chtěl cestovat, ale nepovedlo se to (chtěl podniknout naučné cesty ve FR, IT), ani
do jedné země se nepodíval – FR: náboženské konflikty; IT: měl tam vychovávat
Grispekovy děti, ale i z toho sešlo; dostal se jen do Německa
 Dílo: Psal oslavné básně na své přátele
 Chorus graciarum/ poděkování sboru, spisovatelům a občanům Žatce – oslavná báseň na
žatecké občany, spisovatele a významné osobnosti, které souvisí s žateckou oblastí, oslava
Davida Crinita z Hlavačova
o Oslava Prokopa Lupáče z Hlavačova
o Věnoval se tam velmi často i rakovnické oblasti, objevuje se tam oslava hrádku
Hlavačova (tam si brali onen přídomek)
o Oslavuje ty, kteří se zasloužili o vzdělávání ve středočeské oblasti Žatecko,
Lounsko, Rakovnicko

Joachim Camerarius
 Také ho opěvoval
 Německý učenec, který pracoval na univerzitách, významný vědec a literát; jedna z postav
humanismu, které byly skutečně významné (jako E. Rotterdamský).

 Carmen – píseň, oslavuje lidi za skvělé pečování o latinskou školu

Jiří Bartholdus z Braitenberku

 Narodil se v Mostě, zemřel až 1614
 Říkal si Pontanus (most)
 Braitenberk byl kopec kousek od Mostu, takže jeho přídomek byl z rodného kraje, ke
kterému tíhnul
 Vychodil školy v Mostě, v Plzni (důležité vzdělávací centrum), inklinace ke katolicismu
 Studium v Horšovském Týně, sídlo českého arcibiskupa
 Odešel do Louky u Znojma (klášter), vychovával tam, pedagogická praxe (možná
ekonomické a profesní důvody), někdo mu dal udičku, aby mu šel do Louky; pak byl
osobním tajemníkem arcibiskupa Metka?
 Stal se vyšehradským a olomouckým kanovníkem (ve sboru duchovních jak na
Vyšehradě, tak v Olomouci; „byl ve vatě“ )
 Kanovník = člen sboru duchovních (kapitula – sbor kanovníků), pomocníci biskupa –
administrativa; představený byl Děkan

Dílo:
 Napsal 3 sborníky básní, vlastnoručně, sám si je vydal
o Různá tématika
o Carmina composita, …

28
 KČJ/DB

o Polytematický soubor (vydal něco jako Faragines Poematum – ale pro sebe, měl na
to prostředky)
 Napsal také legendu Život Hroznatův/ Vita Hroznatae
o Přepracoval starou legendu o Hroznatovi, zakladatel kláštera v Teplé z 12. st.;
1586
 Triumf podagry (nemoc) – z r. 1605; zřejmě už předtuše důchodového věku se zabýval
nemocemi ; byla to odlehčená tématika, vysmívající se nemocem stáří, něčemu, co
znepříjemní stáří
 Bohemia pia – svaté Čechy; rozsáhlý titul, r. 1608; jedná se o dílo, které vypráví o
zázračných momentech v české historii, vychází z české hagiografie, projevuje se zde
katolické zakotvení (protestanté/husité, utrakvisté… vůbec neuznávali zázraky); restauruje
se tady starý zvyk hagiografie, oslava svatých, protože v 15. století to bylo skoro
vymýceno.
o Předznamenává B. Balbína a T. Pešinu z Čechorodu – barokní odborníky

Jan Chorrinus
 + 1606 (dlouhá nemoc)
 Studoval partikulární školy ve Slaném, v Žatci i v Praze
 Měl vystudovanou UK, působil jako pedagog v Praze a v HK
 Působil jako profesor klasických jazyků/filologie na UK, též děkan na artistické fakultě
 Dílo: 4 idyly o 4 ročních obdobích; jeden z vrcholů humanistické poezie u nás
 za života nebyl zřejmě příliš vážen; možná zpočátku nepublikoval, nebo vážnost přišla až
později
 objevují se u něj půvabné verše

Jiří Carolides z Karlsperka

 1569-1612 Praha
 Pocházel z novoměstské rodiny, velice kulturně exponovaná rodina; jeho bratr měl
tiskárnu a vydával knihy
 Vystudoval UK, učil v Písku a v Praze, byl pedagogem
 Podobně jako M. Kolín z Chotěřiny, vstoupil do výhodného sňatku, pak to ještě jednou
zopakoval a byl tak zabezpečen naprosto skvěle – přestal učit
 Dělal i soudce na Novém městě pražském; písař
 Dílo je poměrně rozsáhlé; v r. 1597 koketoval s ČJ, napsal Chvála podagry (byl to pokus
vyrovnat se s čj)

Jan Campanus Vodňanský

 1572 Vodňany; 1622 Praha
 Rozsáhlé dílo
 Studium: Domažlice, Vodňany, Klatovy, Praha (UK), Teplice, KH
 Profesor latiny a řečtiny na UK
 Děkan (FF) a rektor UK
 Mistr Campanus – Zikmund Winter (oslavuje ho)
 Dílo: O tureckých vladařích

29
 KČJ/DB

 Je jeden z těch, který se věnovat tureckému nebezpečí. Reflexe tureckého nebezpečí je

jedním z nejdůležitějších témat humanistické tvorby (Turci ohrožovali Evropu, Vídeň)

Pavel z Jizbice (Pavel Litoměřický)

 1581/2-1607
 Jeho otec se psal Litoměřický, přídomek z Jizbice převzal po otčímovi
 Korunován Vavřínem už v 16 letech – poema laureátům
 Pokoušel se studovat UK v Praze, univerzitní mistry napadal satirickými básněmi
(vysmíval se zkostnatělosti univerzitních mistrů, pak se s nimi pokoušel
domluvit/udobřit), zemřel v 26letech – jako Mácha, místy podobné Máchovi i v díle
 Zřejmě ho probodl nějaký sok v lásce (když šel od milenky)
 Velký ironik, ale také velký talent; poezie, která ironicky polemizovala, ale uměl pracovat
i s erotickými motivy (jeho báseň Panence)
 Ukázka Panence – barevná symbolika

Jan Felix Stejcius z Varvařova

 1612 – báseň Tyrannis (krutovláda)
o Báseň popisuje úskalí mocenského tlaku na lidi, zneužívání moci
o Předznamenával něco, co přijde

Jakub Včelín
 Zizka redivivus (Znovuzrozený Žižka)
o 1619; velmi zajímavá skladba, časově reaguje na události r. 1619, na hrůzy
počátku 30leté války
o On se jakoby vrací do minulosti a hledá někoho, jako byl Žižka, který by to tu dal
dohromady
o Vyzývá k boji, odporu, jmenuje tu i kněžnu Libuši, 2 „olivy“ Václava a Vojtěcha
o Obnovení míru, Fridrich Falcký – jeho oslava (netušil, jak to celé dopadne)

8. přednáška
Historie jednoty bratrské
 Čechy a Morava jsou v celé JB vnímány jako „země otců“ – vnímají se zde kořeny
 Zasáhla vývoj české kultury – teologie, pedagogika, didaktika, překladatelství…
 Zapsala se do dějin našich národů, ale také mnoha ostatních – výrazný nadnárodní přesah
 Kořeny musíme hledat v husitské době – husitství se velice brzy rozdělilo na křídla
(pražské konzervativní křídlo; ortodoxní – např. Tábor)
 Mezi nimi myslitelé – Jan Rokycana, Jan z Příbrami, Petr Chelčický, Mikuláš Biskupec
z Pelhřimova – velký vliv na ostatní lidi
 Ihned po té, co se husitství změnilo, to je jim nelíbilo a hledali nějaký ideál, který by se
společensky a ekonomicky, politicky… neangažoval (po Basilejském koncilu 1436,
částečně skončilo – na tomto koncilu tam husité reprezentovaní Janem Rokycanou a M. B.

30
 KČJ/DB

z Pelhřimova, byl dohodnut kompromis – kompaktáta a došlo k toleranci i jiné než

katolické církve)
 1434 likvidace vojsk u Lipan (upalování lidí ve stodolách u Brodu)
 1443 proběhla Kutnohorská synoda – nedošlo k dohodě a synoda se rozešla s tím, že je
nutné se vyjádřit k otázkám písemně (vše ale dohodly husitské špičky – nutno vystoupit
tvrdě proti táborské frakci – postupně byli vytísněni na okraj, byli zatlačováni)
 Jan Rokycana – husitský arcibiskup měl zájem na tom, aby společnost prošla nějakou
radikální změnou, aby se přizpůsobili nějakým ideálům Kristovy církve…
 Na jeho doporučení tu byla skupina lidí, v čele stál Řehoř Krajčí (Rokycanův synovec),
Emauzský klášter (byl tam hospodářský správce) – cyrilice, hlaholice; vytvořil skupinu
lidí, kteří chtěli žít jinak (Rokycana jim zřejmě doporučil Chelčického)
 zima 1457 – tato skupina lidí obdržela pozemky v Kunvaldu z Žamberka od Jiřího
z Poděbrad – mohli tam realizovat své představy o nové společnosti
 v Žamberku působil kněz Michal (husitský, utrakvistický) – začala se tam utvářet jakási
první struktura – byli trpěni
 Jiří z Poděbrad nakonec na sklonku své vlády proti nim tvrdě vystoupil (zřejmě se za ně
přimluvil Rokycana)
 Postupně se začali samostatně spravovat – odchod tam byla svým způsobem zajímavost,
protože stále trvalo nevolnictví
 V zásadě se chtěli spravovat podle evangelijních textů – fungovat bez správy orgánů, jsou
součástí Kristova těla, měli žít v tichosti a pokoře, bez hříchu; neznat nenávist – jejich
regule byly velice přísné, protože se tam netrpěly jakékoli projevy hříchu, zištnosti,
napojení se na nějakou městskou/státní správu (bylo to velmi obtížné, protože žití bez
těchto orgánů je spíše utopická představa)
 Vystupuje proti nim Jiří z Poděbrad, 1450 první pronásledování („ostentativní vystoupení
proti nim“, nic zásadního)
 1464 vydali své první řády – shrnuli tam základ svého učení, atp.
 1467 – vytváří samostatnou protestantskou konfesi (osamostatnění od Říma); konfese –
vyznání víry (samostatná konfese – podobu víry sepíší na papír)
 Zjišťují zde, že bez hierarchie nebo nějaké organizace nemohou fungovat; 1467 jsou do
čela jednoty vybráni 3 duchovní (nahradí pak kněze Matěje): Matěj z Kunvaldu (sedlák),
Eliáš z Chřenovic (mlynářský synek), Tůma z Přelouče = tito 3 duchovní stáli včele
jednoty a vytvářeli krystalické základy
 Postupně se jednota začala rozšiřovat a zakládala různá uskupení po celé zemi; v 16. st. se
mluví o počtu mezi 300 – 400 skupin (tisíce lidí)
 Pak k nim přistoupila část německých waldenských (pronásledováni; přijali a respektovali
tyto 3 duchovní)
 To, že se stali samostatnou církví, vyvolalo tvrdou vlnu pronásledování = vystupuje proti
nim Jiřík z Poděbrad a to velice tvrdě
 1471 umírá Jiří z Poděbrad, odchází i Jan Rokycana jako arcibiskup = mnohým z JB to
zachránilo životy

31
 KČJ/DB

Tůma z Přelouče
 * před rokem 1440, zemřel 1518
 Z jeho mládí se neví skoro nic; zřejmě partikulární škola, základ latiny; byl schopen
studovat texty v latině
 Dělal JB duchovního, pomáhal v přijímání a modlitbách = ale i tak povinnost živit se
řemeslem; často měli povinnost se živit něčím, co je pro život důležité; nesměli mít nic
společného s městskou strukturou (to byl v podstatě hřích)
 Byl krejčí – údajně měl i zajímavé znalosti medicíny, takže byl „léčitel“
 Jeho následovník byl pak „celebrita“, léčil vysokou šlechtu (zkrátka byli důležití, měli
znalosti z mnoha oborů…)
 1467 – došlo k volbě ve Lhotce u Rychnova nad Kněžnou = dostal se do čela JB; 1471
přešel do Přerova; už v r. 1500 je povýšen na biskupa JB (nejvyšší hodnostáři) = bránil se
tomu 6 let, odmítal se účastnit povýšení na biskupa – odporovalo to úplně prvotním
pravidlům jednoty
 Konflikt mezi malou a velkou stránkou = Tůma Přeloučský byl zastáncem konzervativní
složky v jednotě; zastánce neangažovanosti, atd. – problém s každým povýšením
 Vydání svatojakubského mandátu – zákaz JB (hájil JB – Tůma)
 Psal výhradně česky, psal ve formě listů/ dopisů = většinou to přerůstalo do traktátu
(učené psaní), dobrý řečník
 1502 - Spis o původu jednoty a o chudých lidech
o Důležité dílo, psal to pro Albrechta ze Šternberka; sloužilo to k ochraně JB;
mapovalo to kořeny JB (důležitý pramen pro následovníky, historiografii JB – Jan
Blahoslav)
o Zabýval se tam založením JB, osobnostmi, sociálními otázkami – strukturou
společnosti a tím, co struktura produkuje (duchovní i jiné směry)
 Napsal řadu dopisů šlechticů; psal je hlavně po r. 1508 (kdy byl zákaz JB) – výrazné
pronásledování (za Vladislava Jagellonského na tom nebyli špatně, pak se to změnilo
v brutální pronásledování; pak až za Habsburků změna)
 Oslovoval například – Jan Kostka z Postupic (Kostkové je částečně ochraňovali, vliv
v okolí Litomyšli), Vilém z Pernštejna – k těm se intenzivně obracel

Historie související s Tůmou Přeloučským

 Konflikt uvnitř JB v 90. letech 15. st.
o Malá stránka – konzervativní (tam byl i Tůma), zastánci původních vizí –
někdy i odmítali vzdělání (často mezi nimi lidé s minimálním vzděláním –
sedláci)
o Velká stránka – především reprezentována Lukášem Pražským; v této době
nešlo příliš o vzdělání, ale o možnost účasti na společenském životě – právě L.
Pr. tvrdí, že je to možné, ale je třeba dodržet zákon boží
 Na konci 16. st. se tedy zapojí do společenského života, tak se JB
etabluje i ve městech: Litomyšl, Přerov, Mladá Boleslav

32
 KČJ/DB

Lukáš Pražský
 *1460, zemřel 1528 v Mladé Boleslavi
 Utrakvistická rodina, město
 Univerzitní vzdělání – titul Bc. (1481); znal ze studií Victorina Cornela; studoval tam
s Janem Černým (bratranec?)
 1472 vstupuje do JB po ukončení UK; významný teolog, duchovní autorita a stanoví
teologická pravidla v JB
 90. léta – do čela JB, biskup; později člen Úzké rady (důležitý orgán JB); ve stejných
letech podniká cesty do zahraničí
o Měl za úkol zkoumat Turecko a Balkán – pozůstatky církve (věděli, že tam
měl operovat apoštol Pavel); z tradice asi znali, že tam šli Metodějovi žáci
o Kabátník šel do Egypta, další z delegace šel do Ruska (on byl součástí této
výpravy, která se rozdělila, a každý zkoumal něco jiného)
o Cestoval také po Itálii, byl v Římě, pak na S Itálie (obec valdenských); nabyl
pak pocitů, že s katolickou církví to nepůjde
o V roce 1498 se dostal do Florencie; tam končil „řádění“ Savonarola (byl
z Ferrari) – fanatický řečník, podařilo se mu vytvořit převrat, vytvořil
teologickou podobu republiky (strhli mocenskou vrstvu), vytvořili teokratickou
republiku řízenou duchovními (jako v Iránu teokratický režim); papež a jiní se
s tím snažili něco udělat – dlouhé intriky, nakonec Františkáni řekli, že jestli je
bohem vyvolený, tak že by to měl prokázat zkouškou ohně – rozdělali vatru a
měl tím projít on nebo někdo z Dominikánů (údajně to přijal, ale předtím
zaváhal – ztratil důvěru lidí, pak ho zatkli, oběsili ho; pak ho spálili a popel
hodili do řeky Arn) = tuto popravu viděl Lukáš Pražský osobně, viděl, co se
děje s reformátory – usoudil tedy, že tudy cesta nevede
 Tůma psal pouze česky, on oproti němu byl skvělým latiníkem, psal tedy ČJ i lat.
 r. 1500 se stal jedním z biskupů, přesídlil do Mladé Boleslavi (tam pak i budovali
bratrský archiv); vytvořil teologický základ Organizační řád jednoty – přesná podoba
liturgie a on je považován v této době za „druhého zakladatele“, protože tomu dal
přesný řád

Dílo
 Bárka – alegorie církve (směřuje to k vodě – sv. Petr); houpe se na vlnách – nebezpečí
i naděje
 Důležitý spis o spravedlivosti – popisuje spasení člověk skrze víru v Ježíše Krista
 Otázky dětinské (1501) – katechismus; souhrn křesťanské nauky, vytvořil to, v co
věří, v co ne – výklad učení (odborný); na bázi katechismu se mohli bránit duchovním
útokům; katechumen – původně dospělí nebo děti, kteří byli připravování ke křtu
(když chtěl někdo přistoupit na katolickou víru, tak se třeba i 2 roky museli
připravovat a pak teprve pokřtili; často to byly děti = proto otázky dětinské); opět
alegorie a měly to pochopit i děti

33
 KČJ/DB

 Zprávy při službách úřadu kněžského (1527) – vrcholné dílo, pastorální teologie; řeší
se tam teologické otázky z pozice duchovní autority, z pozice biskupa – spis, který
dbal o dodržování liturgie v JB, měl organizační informace – řešil strukturu jednotě
 1501 – patrně se podílel na prvním neoficiálním kancionálu – byl vytištěn 1.
Kancionál (první v Evropě); není to doloženo, jen podle zpráv J. Blahoslava (Lukáš
měl složit 99 duchovních písní)
 1525 – provedl částečnou úpravu překladu Nového zákona do ČJ (staré překlady
„aktualizoval“); otázkou je, jestli neovládal i řečtinu (i první humanisté se snažili
restaurovat řečtinu) – spíš ne
 Řešil vazbu na luterskou konfesi, od jeho dob se objevují výrazné kontakty
s Martinem Lutherem a jeho názory

Jan Černý
 Starší bratr Lukáše Pražského
 *1456 (asi); + před rokem 1530
 Studium na UK, titul Bc. (dával si ke jménu latinskou podobu Niger – 50 let po něm
se v JB etabluje jeho jmenovec Jan Černý a ten si říká Nigranus – tehdy shořel archiv
a on začal budovat nový)
 Etabloval se v Litomyšli, ač byli z Prahy; byl osobním lékařem Vratislava z Pernštejna
(významný šlechtic Jagellonské doby), také Augustina Olomouckého (významný
humanista)
 Přišel v r. 1490, v r. 1500 se oženil a přestěhoval se do Prostějova (asi tam byly nějaké
profesní zájmy)
 Měli přísná pravidla – jakmile přišlo na smilstvo, tak byl člověk hned vyloučen; často
lidi i mučili…
 Důležitý je rok 1517 (rok, kdy Luther vyvěsil své teze) – Černý vydal Kniehu
Lékarskou …herbář, zelinář = jednalo se o spis, částečně herbář – dal dohromady
ingredience potřebné k léčení; herbář udělán na bázi určitých léků, receptů; zajímavě
léčí některé nemoci, popisují jejich příčiny – léčili příčiny a podstaty, ne až následky;
vydáno v Norimberku
 Spis o nemocech morních

Vavřinec Krasonický
 *1460; + 1532
 Litomyšl (pak Židlochovice, Ivančice…)
 Patřil k utrakvistickým zemanům
 Mládí – Třebíčsko (studium na UK – Bc., v Praze vysvěcen na kněze; byl z generace
Lukáš Pražský, Jan Černý… významní spolužáci, znal se s oběma L. i J. – znal se
s Victorinem Cornelem)
 1494 se dostal do Úzké rady
 1495 správce jednoho z nejrespektovanějších litomyšlských sborů
 Zastánce Lukáše Pražského, hájil jeho zájmy v JB i mimo ni; dobové prameny mluví o
tom, že byl výtečný rétor, skvělý latiník – vedl často polemiky s odpůrci JB, také byl
prý respektován i odpůrci
34
 KČJ/DB

 !! r. 1530 spis O učených !!

o vydáno 2 roky před jeho smrtí (ale 2 roky po smrti Lukáše Pražského)
o tímto spisem hájí Lukášovu linii, která směřovala k učenecké linii,
zdůrazňovala důležitost vzdělání a pro Blahoslava se ten spis O Učených stal
velice důležitým – bylo zde mnoho dat o osobnostech i okolnostech JB =
z těchto dat vycházel J. Blahoslav (ten byl mj. archivář)
 Bohužel v r. 1546 bylo celé jeho česky psané dílo (hlavně polemiky, nějaké traktáty)
zničeno při požáru Litomyšle, dochována jen část jeho díla

Obecné dějiny jednoty

 1508 – vydán Svatojakubský mandát – postavil JB mimo zákon, byli v ilegalitě
 Proti němu vystupoval Tůma Přeloučský; další vlny brutálního pronásledování (ještě za
Jagellonců)
 To se změní až r. 1516, kdy král umírá (mandát ztrácí účinnost) – za Ludvíka
Jagellonského je trochu uklidnění
 Habsburkové – tvrdý tlak na jednotu
 1517 – vystupuje Luther se svými články víry – od této doby se začíná Lukáš Pražský a
jeho okolí intenzivně zajímat o luterství (ač byl velmi rezervovaný k lutherově učení)
 Po smrti Lukáše Pražského (1528) – JB navazuje osobní kontakty s Lutherem (vysílají
lidi, kteří ho seznamují s JB) – původně prý Luther odmítl studovat jejich spisy, oslovili
E. Rotterdamského (ten prý nepomohl, odmítal je … bál se, aby nebyl opět v klatbě); pak
si ale Luther spisy prostudoval a nebyl tolik proti, ale stejně z toho nic nebylo
 po Lukášovi Pražském tu nastupuje Jan Roh

9. přednáška
Jan Roh
 rodák z Domažlic; + 1547
 pocházek z vcelku zámožných poměrů
 studoval v Litomyšli; stal se správcem sboru
 osobní setkání s Luterem (1517 zveřejnění jeho článků – stejný princip jako Hus)
 prosazování úzké vazby na luterány; ve 30. letech vedl sbor v Ml. Boleslavi
 1541 – pořadatel notovaného kancionálu = zásadní pro JB (reprezentativní záležitost
navazující na písně)
 Dělal i korektury tisku, překládal luterovy spisy

Jan Augustin (přijde do JB)

 JB etablována na Moravě – Přelouč, Prostějov; pak na panství Žerotínů – Ivančice…
(po povstání 1547)
 Připravuje jakousi fúzi s husitskou církví
 Pocházel z Prahy, kloboučnická rodina, nestudovaný (často mu říkali kloboučník –
často mu nadhazovali jeho vzdělání – malé) – zvládl se ale přiučit troše latiny

35
 KČJ/DB

 Prosazoval to, že není v JB třeba vyššího vzdělání – to se dostalo do konfliktu s názory

J. Blahoslava
 Fungoval ve sboru v Boleslavi, jako kněz byl v Benátkách nad Jizerou a v Litomyšli
(vedl sbor)
 1547 – Habsburkové vítězí na Šmalkaldskou jednotou
 1548 – kruté pronásledování
 Augusta přechází do ilegality; v r. 1548 je zatčen u Litomyšle (dochoval se
biografický spis – životní peripetie – Život Jana Augusty)
 Vězněn, nejméně trojí mučení – ani po mučení neprozradil nejbližší spolupracovníky
(chtěli info – kde se skrýval, jaká je struktura JB, pak chtěli, aby konvertoval pryč –
odmítl; spolu s ním procházel peripetiemi Jakub Bílek – když ho mučili, tak se o něj
postarali, a pak ho zase mučili)
 Spis mluví o tom, že když ho sundali, tak mu museli nahodit zpátky ruce – měl
vykloubená ramena
 Ve vězení ale navázali kontakt se stráží (podplácení), někdo mu tam dával léčebné
prostředky, tvořil tam… ven se dostal po 16 letech, Bílka pustili dřív, ale vrátil se tam,
aby Augustovi pomáhal
 Slíbil, že bude konvertovat ke kališnické církvi – když tam ale šel, JB ho vyhostila a
kárala za jeho chování (pak nakonec přizván zpátky – vysvětlil vše; tvrdil, že utrakvisté
jsou prazáklad JB – jsou silnější, mohla by ochránit JB)
 Silný sklon prosazovat vlastní názor; spis Pře Jana Augusty a kněžstva kališnického
(polemika s utrakvisty)
 Dílo: 1550 Umění práce díla Páně (psáno ve vězení, teorie činností v JB – prokazuje
rétorické a kazatelské schopnosti; nemusí být vzdělaný, ale schopný)
 Udělal rejstřík písní (kolem r. 1560 – ještě ve vězení); důležitý, zabýval se duchovním
zpěvem v JB; participoval na Rohově kancionálu, také na Blahoslavových
kancionálech (po propuštění se některé jeho písně dostaly do bratrského kancionálu)
 Bylo o něm napsáno: Život Jana Augusty (myslelo se, že to napsal Blahoslav, ale dle
odborníků se podílel jen na redakci; patrně je autorem Jakub Bílek)

Nová generace
 Jan Černý – Nigranus, Matěj Červenka, Jan Blahoslav
 Osobnosti, které směřují JB ke vzdělávací činnosti a k rozsáhlým činnostem
vedoucích k historickému zakotvení JB
 Nový archiv v Ml. Boleslavi (po vyhoření minulého)

Jan Černý Nigranus

 Spolupracoval s Blahoslavem na sepisování materiálů ohledně JB, archivech… interní
spis
 * 1521 Čelákovice u Prahy; + 1569 v Přerově (říkal si Eritreus)
 Překladatel, historiografická činnost, působil v Litomyšli, Ml. Boleslavi /konkrétní
vzpomínky na Lutera/
 Znal se osobně s Kalvínem – pokusy navázat JB na širší evropské proudy

36
 KČJ/DB

 Také jmenován jako biskup do úzké rady JB; podílel se poloilegálně na řízení
struktury JB
 Pak biskupem i v Přerově
 Často vysílán do zahraničí (nesporný diplomatický talent)
 Dílo: Zpráva krátká o původu bratrském
o Jeden ze spisů, který se vrací k historii, archivní pramen
 Šamotulský kancionál (s Blahoslavem)
 Překladatelství: Žaltář svatýho Davida (překlady žalmů)
 Česká přísloví: sbírka zčásti folklorní tvorby (po Červenkově smrti doplnil sbírku J.
Blahoslav – vydal a zredigoval jako poctu staršímu kolegovi; dílo bylo bohatým
pramenem pro J. A. Komenského) Proč taková obliba? Výukový materiál pro školy,
silný etický potenciál (i Bartoloměj z Chlumce pracoval s příslovími)

Jan Blahoslav
 1523 Přerov – 1571 Moravský Krumlov
 Považován za největší osobnost (kdyby nebyl Komenský, tak by byl asi nejlepší) –
hledisko kulturní, vzdělávání
 Studia Přerov, Prostějov; učitelé: Jan Volf, Martin Michalec (prostějovská škola)
 Rozsáhlé univerzitní znalosti; poslán do Goldbergu (Sasko), pak studoval ve
Wittenberku (DE), byl poslán na univerzitu do Královce (tam mu to prý moc nedalo),
univerzita v Basileji (důležité – setkal se tam se zásadními humanistickými přístupy ke
vzdělání, překladatelství… dožíval tam E. Rotterdamský, Z. Hrubý – setkali se,
probírali spolu nejrůznější principy překladatelství, atd. – pomohl mu věnovat se
překladatelství)
 Údajně neměl ideální latinu (ač psal latinsky), slabá řečtina = údajně se to projevilo
v díle (věnoval život jednotě, takže nemohl být dokonalý)
 Problém se zdravím – Basilej – musel odjet (někdy i kvůli moru)

Dílo
 Dějepisné dílo
o 1546 shořel archiv JB (Litomyšl – nový v Ml. Bolesavi), vybrali J. Černého a
Blahoslava (23 let)
o Acta unitatis fratrum /u.f. = jednoty bratrské/ - snůška dokumentů, různé
zápisy, přepisována i některá literární díla; Blahoslav osobně redigoval 8
svazků; vedena do r. 1589 (necelá 2 desetiletí po Blahoslavově smrti)
o O původu Jednoty
o Život Jana Augusty (nejspíš jen redigoval)
 Teologické dílo
o Spis o zraku (alegorický spis, řeší se přístup člověka ke světu; zrak –
předpoklad problémů člověka)
o Nový zákon v nově do češtiny přeložen (překlad Písma svatého, sám to
přeložil, tištěná podoba vyšla 1564)

37
 KČJ/DB

o Využíval překlad od E. Rotterdamského (nevěřili oficiálnímu překladu, tvrdili,

že to nebylo přesné ten překlad); za 4 roky vyšel v další redakci; pak se stal
součástí kralické bible („šestidílka“ – 5 st. zákon, 1 nový)
o Nakonec k překladu přidali jeho překlad, ale po revizi

!!!DOPLNIT OD MARKÉT!!!

38
 KČJ/DB

10. přednáška
Česká tvorba, překladatelství ve vrcholném období humanismu
 Navazuje na tradice budovatelů česky psané kultury (Viktorin Kornel ze Všehrd, ….
z Jelení)
 Nutno rozlišit autory – někteří psali ČJ i lat.; mnoho z nich žáci Matouše z Chotěřiny

Historická tématika
 Návrat do minulosti, řešení současné tématiky
 Práce čerpající z minulosti = sledují dějiny země
 Práce zabývající se současností = sledují postavení země v rámci Evropy; často se tam
objevuje motiv tureckého nebezpečí (všudypřítomná věc)
 Historické spisy = komunikovány náboženské problémy (řada autorů etablována
v církevním prostředí)

Starší tradice – pohusitská historiografická tradice

 Návaznost na husitskou literaturu, díla hledají kořeny podobojí (protestantismu)
o Vavřinec z Březové (Carmen Insignis)
o Bartošek z Drahonic
o Petr z Mladoňovic
o Mikuláš Biskupec - Kronika kněží táborských
 Bartoš Písař - první autor staré vlny
o Malostranský písař, malé vzdělání, luteránství (inklinace k němu)
o Dílo: Knihy o pozdvižení jedněch proti druhým v obci pražské
 Konflikty v Praze (pol. 20. let), převládla strana, která potlačila luteránství
v Praze – vyhnali je (utrakvisté), na konci jagellonské doby (1524-26)
 Zatlačuje do pozadí nacionální aspekt – kořeny luteránství vnímá
z Německa
 Bohuslav Bílejovský
o Narodil se v Malíně u KH (stará slavníkovská oblast), + 1555 v Praze
o Utrakvistický kněz (kališnický); získal kněžství při studiích v Itálii, byl hodně
konzervativní, nepřítel luteránů, proti protestantství v Čechách
o Dílo: kronika česká (1537)
 Hledal kořeny podobojí až na Moravě, ukazoval náboženskou kontinuitu
od Bořivoje po husity = historický nesmysl

Nová vlna
 Píší v duchu humanismu – „nová vlna“

Martin Kuthen ze Šprinsberka

 Narodil se v KH; +1564 Praha

 Pražský měšťan – obchodovali s plátnem
 Vystudoval UK; psal latinské verše (známý Matěje Hodějovského)
39
 KČJ/DB

 Patřil do Hodějovského družiny; orientace i na český jazyk

 Jeho verše zajímavé = používal je jako bojovný instrument proti univerzitě (často ji
napadal/kritizoval)
 Fungoval jako vychovatel u Rožmitálů (Blatná, Rožmitál… příbuzní Jiříka
z Poděbrad, etablovali se už v 15. st.)
 Hodně cestoval = seznámení s italským humanismem (IT, FR…)
 Napsal: Kronika o založení země české a o prvních obyvatelích jejích
o 1539; kompilát starších pramenů (Přibík Pulkava z Radenína popisoval
tehdejší situaci podobně – dobu Karla IV.; též Krabice z Veitmile)
o Kompiloval vrcholně středověké prameny – dostupné: z Dalimila, Přibík
Pulkava z Radenína, kronika Pia II.
o Snažil se doložit podíl měst na moci ve státě už od raného středověku
(ahistoricky) – dokládal to založením Prahy, jakousi rolí pražské metropole
v českých dějinách; z hlediska feudality – Přemysl Oráč
o Údajně měl vydat dílo: Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi

Václav Hájek z Libočan

 +1553 Praha
 Ovlivnil české dějiny až do 19. st.; pocházel z drobné šlechty; původně husitský kněz
a konvertoval ke katolíkům (měl asi komplikovanou povahu – narážel na problémy
s církevní vrchností i s lidmi tam, kde působil jako kněz)
 Katolický děkan na Karlštejně; farář na Tetíně (má tam pamětní desku; zemřela tam
sv. Ludmila)
 Později dělal probošta kapituly ve St. Boleslavi (místo zahynutí sv. Václava)
 Byl i vězněn pro neposlušnost; měl velké kontakty mezi humanisty – hlavně
v městském stavu – Brikci z Licka, Sixt z Ottersdorfu (jeho přátelé – dokazuje jeho
vazby/kontakty)
 Dílo: Kronika česká (tiskem 1541)
o Výpravné dílo, ovlivnilo českou historii do 19. st.; polemika s Bílejovským
o Psáno z katolického pohledu; dokládá kontinuitu křesťanství; pracoval s řadou
pramenů, které dnes už ani neznáme; považován za podvodníka – píše ji od r.
644 do 1526 (nástup Habsburků)
o Řada nepodložených informací – 2 možnosti – částečně se udály a nevíme o
nich, nebo si je vymyslel (nebo to někde opsal); mnoho událostí si vymyslel –
spíše beletrizace historie
o Každá kronika měla bavit/těšit i poučit = tady je to vyvážené, spíš možná bavit
o Koncem 18. st. ji znovu vydává Gelasius Dobner (pracuje na ní v NO 20 let,
chtěl zpochybnit autenticitu); Dobnerův kritický aparát byl větší, než dílo
samotné (napsal zkráceně, že je to výmysl); kronika byla známá v baroku,
napsána národním jazykem – populárnější než Dalimil; autor aktualizoval –
díky kontaktům (pomáhali mu shánět info)

40
 KČJ/DB

o Jedná se o oslavu češství, nacionálně laděné; oslava katolictví; dílo chráněné a

mohlo vycházet i v období baroka (objevuje se tu humanistická obliba bájí,
rozpracované do podrobností)
o Genealogie – rodokmeny – je v nich skvělý (podrobnosti kdo odkud byl…)

Sixt z Otterforfu

 +1583 (měl být popraven 1547/8); pocházel ze Starého Města

 Vzdělán ve Vittenberku; šéf městské radniční kanceláře; velký vlastenec – bez ohledu
na původ – z toho měl problém (při revoltě proti Ferdinandu I. – šmalkaldská válka –
byl mluvčí pražských měst – hrozila mu poprava; zachráněn možná Janem
Dubraviem)
 Překladatel
 Napsal: Acta (O pokoření stavu městského – novodobý název), 1546-7
o Detailní popis událostí revolučních let; nemohlo to vyjít tiskem (šířeno
v opisech)
o Důležité historické informace; byla jakýmisi contraacty – Ferdinandova strana
vydala také Acta (tam popisovány události z Ferdinandova pohledu)

Historiografie JB
 Tůma Přeloučský = O původu Jednoty
 Vavřinec Krasonický = spis O Učených
 Jan Černý – Nigranus = O požáru Litomyšle (shoření dokumentů jednoty)
 Jan Blahoslav = Acta JB (také český spis O Původu jednoty a o řádu v ní, 1552)
 Jakub Bílek = Život Jana Augusty (není jisté, že to napsal; vězení J. A. na Křivoklátě),
předpokládá se Blahoslavova spolupráce na redakci díla
 Matěj Červenka = Zpráva krátká o původu bratrství
 Jan Jafet = Historie o původu jednoty

Vrcholná fáze humanistické historiografie

 Orientace na genealogii, heraldiku, vydávají se historické kalendáře, popularizace
historie, vydávají se různé paměti – rodové paměti (určitých rodin – Dačických), práce
s kronikami, často se jedná o díla zabývající se současnou historickou problematikou –
silný zájem o politiku a náboženství

Prokop Lupáč z Hlavačova

 +1587 Domažlice (v děkanském chrámu)
 V okruhu Hodějovského, patřil do skupiny mecenášky podporované Hodějovským
 Kolín jeho pedagogem; psal i latinsky, učil v Nymburku; působil i na UK; učitel D. A.
z Veleslavína
 Přestěhoval se do Domažlic – písař, radní (vzal si bohatou vdovu po učiteli – mladé ženy)
 Dílo: Historie o císaři Karlovi, toho času IV.
o 1584 vyšlo tiskem

41
 KČJ/DB

o Zaznamenal dějiny lucemburského rodu u nás (zabývá se Janem a Karlem),

hodnotí osobnosti; údajně připravoval se Zikmundem z Půchova – významný
překladatel se zájmem o evropskou historiografii – připravovali velkou kroniku,
která měla zachycovat dějiny Čech v rámci Evropy = k tomu nedošlo

Václav Březan
 Kronikář Rožmberků (+ před Bílou horou 1620)
 Narodil se v Březně u Loun – dnes skanzeny, archeologové odkryli naleziště, pravěké
 Vychováván v JB – asi ho vyslali do Heidlberku (vztahy s UK)
 Písař a archivář Rožmberků, žil na jejich statcích, na sklonku života žil v Třeboni; ve
chvíli, kdy Rožmberkové vymřeli po meči smrtí Petra Voka => přejde ke Švamberkům
(pokračoval ve službách rodům)
 Dílo: rozsáhlá Kronika Rožmberská (první 3 sv. se ztratily; dochované jsou poslední 2,
tam popsal dějiny posledních Rožmberků – Vilém a Petr Vok)
o Oslavná biografie Rožmberků

Bartoloměj Paprocký z Hlohol a paprocké Vůle

 * 1540; polský intelektuál; angažoval se kolem Habsburků
 Byl i na Moravě nějaký čas, pak zpátky do Polska – ve Lvově (dnes Ukrajina)
 Studium – Krakov; utekl na Moravu jako katolík (pod ochranou olomouckých biskupů –
chtěli jeho vliv využít proti reformačním postupům)
 Psal nejdřív polsky a nechával překládat, pak psal česky
 Dílo:
 1593, Zrcadlo markrabství moravského
 1602, Diadoch
o Dílo o panovnících, biskupech, také o stavech – šlechta, města
 1609, Štambuch slezský
o Erbovní záležitost; štambuch = památník

Současná tématika
Jan Urban z Domanína
 Popsal vpád Bočkajovců na Moravu (vpád 1605; obsadil část Uher, Slovenska)

Mikuláš Dačický z Heslova

 Kutnohorští měšťané; rodová kronika; několikrát vydány pod titulem Paměti
 Události blízké Bílé hoře, poč. 17. st.
 Mnoho událostí s přesnou datací; prozaický text prokládán verši – sloužily k identifikaci
autora a jeho rodiny, k označení přesného vydání

Karel starší ze Žerotína

 Osobnost- Morava (zemský pán; + 1636)
 Zachované zápisy ze sněmů, bohatá korespondence (historický doklad o době, ve které
psal – díky detailním informacím se nezapojil do stavovského povstání)
 Hájena JB, díky němu na přelomu 16. a 17. st. přežívala na Moravě

42
 KČJ/DB

 Dílo: Apologie (vyznání, vysvětlení, proč ustupuje z politiky a veřejného života)

Václav Budovec z Budova

 Byl český pán, člen JB; dochovala se korespondence
 Nezemřel – jako nejstarší ze všech byl popraven na Staroměstském náměstí (70 let) kvůli
povstání proti Habsurkům (nedostal milost – chtěli jí pro něj kvůli věku)
Dílo:
 Acta
o popsal politické události 1608-1610; vypráví o způsobu jednání při vydání
Rudolfova majestátu (1609); Budovec byl na všech jednáních
 Antial korán – spis, náboženský pamflet, tendenční, neseriózní, rozsáhlé, ostrá kritika
islámu a všeho kolem (vyrovnává se zde s fenoménem tureckého nebezpečí), dokládá
Budovcovu neznalost islámu

Daniel Adam z Veleslavína

 + 1599, pražský tiskař a vydavatel řady českých spisů
 Studoval na UK, byl zeť Jiřího Melantricha z Aventina (vydavatel melantrišek – české
bible x bible kralická)
 1586 zdědil tiskárnu, vydal ve svém životě asi 80 tisků (kvalitní – jejich štočky se
používaly i za jezuitů v 17. st.)
 Kronika nová o národu tureckém – spíše jeho překlad z NJ do ČJ (pracoval na tom
s Janem Kocínem z Kociné)

Cestopisy a zeměpisný zájem o cizí země vůbec….

 Kronika nová o národu tureckém
 Už B. Hasištejnský měl zájem o cizí země; překládány spisy o objevení Ameriky
(překládány a zpřístupněny zájemcům)
 Překládají se cizí díla, hlavně zeměpisného charakteru, ale píší se i samostatné české
cestopisy; cestopisy důležitou součástí české kulutry

Burján Sobek z Kornic

 +1541, patří do starší generace; z vladycké rodiny, právník, vystudoval ve Vitenberku
 Při událostech v r. 1524-26 byl jako jeden z inklinujících k luteránství vězněn, vyhnán
 Pak se na Moravě sblížil s JB; zřejmě se osobně znal s Luterem a F. Melanchtonem a pak
toho využil ve svém díle
 Kniehy kronik Jana Kariona – dějiny světa, současně exponovaný zeměpisný spis,
historie, autorem byl berlínský matematika Jan Karion (pracoval na něm s F.
Melanchtonem) – přeložil dějepis a zeměpis světa, zpřístupnil českým čtenářům
 1584 dílo znovu vytištěno Veleslavínem

Sixt z Ottersdorfu
 Původně z Rakovníka, přešel do Prahy (Blahoslav ho považoval za největšího vlastence)
 Vydal také O věcech a způsobech národu tureckého (Veleslavín s nimi spolupracoval)

43
 KČJ/DB

Zikmund z Půchova
 +1584, Slovák; zemanský katolický rod; významný překladatel
 Údajně měl překládat tendenčně – vypočítavě; snažil se dostat ke dvoru Ferdinanda I.
 Kozmografie česká – globální pohled na svět, 1554
o Překlad z NJ, pro Ferdinanda I. Habsburského; je to historický atlas
o Původně latinské dílo; původně Cosmogragia univerzalis – pohled na historie
různých zemí, vydáno Sebastiánem Münzterem (vyd. v Heidelberku)
o Kompilačně zpracoval pohledy na české prostředí (Praha), dochovaly se i rytiny
(pohledy na Prahu z pol. 16. st.)

Oldřich Prefát z Vlkanova

 +1565; studium ve východním Německu a Praze; zdědil značný rodinný majetek a na
sklonku života si udělala soukromou dílnu, která vyráběla zařízení pro astronomii
 Podnikal zahraniční cesty – i pěší; pěšky putoval do Itálie, do SZ Španělska (Compostella)
 1546-7 => revoluční události v Čechách, podnikl cestu do Svaté země a po 20 letech po
této cestě pod nátlakem přátel vydal dílo tiskem (zaznamenával si cestu) = Cesta z Prahy
do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny /vyd. 1563; znovu 1786/, důležitý
spis, čtivý, poznání autora, dramatické pasáže, autor to psal s poznávacím zřetelem +
vydán pro uchování paměti a potěšení (v úvodu brojí proti zábavnosti, preferuje poznání)
 Zaznamenal bouři na moři, přepadení lodi Turky, nesměli sami vyvolat konflikt s Turky

Matouš Hozius Vysokomýtský

 +1589 Kolín; vzdělaný pedagog, studium na UK, psal latinsky i česky; byl i inspektor
škol, bohatý konšel
 Zpřístupnil Rusko z hlediska historicko – zeměpisné črty
 Vypsání země krajin ruské, 1590
o Znovu vydáno jako kronika moskevská 1602
o Další vydání upraveno Veleslavínem (redigoval první vydání); opět překlad
z latiny – práce Itala, který válčil proti Rusům v polských službách (udělal
kronikářské záznamy); ostrá kritika ruského samoděržaví

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

 Nezámožná vladycká rodina, asi studoval v Plzni (partikulární vzdělání)
 Pobýval v Tyrolsku, naučil se řecky, německy, latinsky – hodně se zajímal o historii,
zeměpis, hudbu, matematiku, teologii = projevilo se v cestopisu
 Účastnil se protitureckých tažení, oblíbili si ho Habskurkové pro vojevůdský talent
 Po smrti ženy chtěl poznat zemi Turků = pobýval i v Dolní Bělé (hrad na SZ Plzeňsku)
 Pobýval u Rudolfa a Matyáše; znovu se oženil a získal panství Pecka v Českém ráji (tam
pak žil, komponoval hudbu… za nejasných okolností konvertoval k husitské církvi a
aktivně se zapojil do odboje proti Habsurkům – nikdo to nechápe => nesmírně si tím

44
 KČJ/DB

natropil – vedl dělostřelecký oddíl s Mansfeldem ve Vídni; to mu Habsburkové

nezapomněli a rodáka z Klenové => popraven společně s Budovcem katem Mydlářem)
 Dílo: Putování aneb cesta z království českého do Benátek… (titul na celou stranu –
popíše v něm, kde byl); putoval po Svaté zemi, ale také na Sinaji (navštívil hrob sv.
Kateřiny) cestopis dokumentem vzdělaného intelektuála, vydáváno opakovaně (jen
v předmluvě popisuje cestu od nás do Benátek – lze hezky zjistit, kolik km ujeli denně,
vyrazil 1598 a vydal to 10 let po návratu; mezitím mu tu umřeli obě děti)

11. přednáška
Václav Vratislav z Mitrovic
 starý katolický rod, byl vychováván v jezuitských školách, byl z nižší šlechty, byl
vyslancem, byl součástí poselstva a uvězněn na dva roky v Osmanské říši, napsal
Příhody Vratislava Václava z Mitrovic (dochovány pouze rukopisně), Pelcl je vydal
tiskem, příhody mají čtyři části, 1. Cesta do Cařihradu, 2. Pobyt v Cařihradě, 3.
Věznění, 4. Návrat do vlasti, významná je jeho charakteristika islámu (popisuje
návštěvu mešity, porovná s chováním křesťana)

Bedřich z Donína (1634 zemřel)

 nižší šlechta, studoval u jezuitů, vzal si bohatou šlechtičnu z rodu Martiniců, napsal
Čtyřdílný cestopis Bedřicha z Donína – popisuje části Evropy: 1. Rakousko a Uhry
(turecké hranice), 2. Bavorsko, 3. Švábsko a Itálie vyšlo jako - Vypsání cesty z Prahy
do země vlašské, 4. Maria Loreto a Neapolsko – loretánská pouť do Itálie

Filologie, výuková literatura a překlady

 Mikuláš Konáč – Kniha o hořekování a naříkání spravedlivosti (1547) – zabývá se tím,
jak se chovat mravně, psáno humorně (zábavně-naučná literatura)
 Jiří Melantrich z Aventina (1580 zemřel) – od roku 1549 byla vydávána bible
Melantriška – překlad bible do češtiny, jazykový podíl na vydání Melantrišky měl Sixt
z Ottersdorfu
 Pavel Vorličný – překlad Katonových distich – dvojverší od Kata
 Jan Popel z Lobkovic – překlad výňatků Erasma Rotterdamského
 Mikuláš Konáč a Sixt z Ottersdorfu – překládali Horácia

Právní spisy
 Brikcí z Licka (1543 zemřel) – zabýval se mravoučnou tvorbou, také právními výklady,
Naučení mudrcov – bilingní text – latinské a české části, Práva městská
 Pavel Kristián z Koldína – 1579 Práva městská Království českého

Jazyková problematika a vzdělávání

 Učebnice, jazykové příručky
 Beneš Optát (1559 zemřel) – Gramatika česká v dvojí stránce (zabývá se ortografií a
etymologií), jeho gramatika byla vyvolána potřebou překladu bible
 Matouš Benešovský – Knížka slov českých – etymologická příručka

45
 KČJ/DB

 Vavřinec Benedikt z Nudožer – napsal kvalitní latinskou gramatiku

 Daniel Adam z Veleslavína – Nomenclator quadrilinguis (1598) – Slovník čtyřjazyčný,
řazeno věcně, Silva quadrilinguis (1598) – Les čtyřjazyčný, řazeno abecedně, jsou am
zachycena frazeologie a přísloví
 Adam Žalužanský ze Žalužan – Řád apatekářský (1592)
 Šimon Gelenius Sušický – Logika (1579)
 Bavor Rodovský z Hustiřan – zabýval se přírodními vědami, psal kuchařky

Společenská a zábavná literatura

 Jan Kocín z Kocinétu – Čest a nevinna pohlaví ženského – staví se proti středověkému
vnímání ženy, Abeceda pobožné manželky a rozšafné hospodyně – oba spisy vyšly roku
1584, odráží se tam měšťanský pohled na život a manželku
 Vavřinec Leandr Rvačovský – napsal Masopust – silně alegorická skladba (alegorie
lidských hříchů a necností, Masopust má několik synů), využíval krátké příběhy z prózy
 Šimon Lomnický z Budče – Kupidova střela (1590) – výpravná próza, kritizuje se
nezdrženlivost člověka
 Bartoloměj Paprocký z Hlohol – Hádání chudého s bohatým – sociální próza, zastává se
chudých před bohatými
 Jiří Carolides z Karlsperku – Chlouba podagry – nese se v duchu Frantových práv, nese
se to v duchu soudního sporu

 Docházelo k vydávání a tisku starších děl – dominují prózy o Alexandru Makedonském

 Přicházely i nové náměty, byli jsme ovlivněni německou kulturou
 Např. O meluzíně, O fortunatovi, Historie o životě doktora Jana Fausta

Česká poezie
 Vydávají se starší díla, objevují se výchovné texty, časové skladby (reagují na náboženské
a politické podněty), snaha o lidovou tvorbu
 Časová tvorba: popisovány události let 1618-1620, odráží se náboženské spory, oslava
císařů (Rudolfa II.), 1618 – Naříkání města Plzně – reaguje na dobytí města Mansfeldem
 Pavel Ješín z Bezdězí – 1620 vydal Dalimilovu kroniku
 Sixt Palma Močidlanský – někdy po roce 1600, Píseň horlivou o mistru Janovi
z Husince – ostrý útok proti jezuitům
 Mravoučná poezie:
 Mikuláš Dačický z Heslova – Prostopravda – je časová, bojuje proti společenským
zlořádům, orientuje se na kritiku církve
 Šimon Lomnický z Budče – Instrukce mladému hospodáři – jakési instrukce tomu, kdo
nastupuje po hospodáři – patří to do literatury pro mládež, zaměřeno společensky a
hospodářsky
 Jan Gryll z Gryllova – náboženská epika, restartují náboženské motivy
 Sixt Palma Močidlanský – psal náboženské texty – Písně – zabývá se problematikou
žalmů Starého zákona, Písně o svatém Jánu – biblický Jan

46
 KČJ/DB

 patří sem i Kancionál jednoty bratrské, Šamotulský kancionál, přebásnění žalmů Jiřího
Strejce, je dochována řada luteránských kancionálů, Kancionály katolické byly velmi
rozšířené
 Šimon Lomnický z Budče – Písně nové…, Kancionál…, zabýval se duchovním jazykem
v rodném jazyce
 Jan Rozenplut ze Švarcenpachu – 1601 – Rozenplutův kancionál (katolický)

České drama po roce 1550

 Latinská tvorba má vliv na české drama, je tam silná tradice biblická, ale i německé drama
měla velký vliv
 Drama se rozvíjí ve městech i ve školách
 Jezuité propagují latinu

Většinou se překládaly:
 Mikuláš Vrána Litomyšlský – 1605 Komedie česká o ctné a vznešené slečně Judyd
 Pavel Kyrmezer (1589 zemřel) – Slovák, vytvořil si svoji koncepci dramatu, řešil
sociální problematiku (bohatství a chudoby), aktualizoval na svoji současnost, místy
používal hovorový jazyk, ale i jiné formy, Komedie česká o bohatci a Lazarovi, Komedie
nová o vdově

Současné náměty:
 Humorná interludia – humorné mezihry, vkládané do českých her – hodně se tam
moralizovalo, řešila se sociální problematika
 Tobiáš Mouřenín z Litomyšle (zemřel po roce 1625) – objevují se poprvé motivy
Švandy dudáka, Věk člověka – hříchy páchané po určitém věku, Historie kratochvilná o
jednom sedlském pacholku – 1604 – moralizuje a politizuje, Vejstupní syn

Katolická tvorba:
 Drží jezuité, objevují se i česky psaná dramata
 Mikuláš Salius – Hra o svatém Václavu
 Šimon Lomnický z Budče – Triumf aneb Komedie o vzkříšení páně – napsané
jedenáctislabičným veršem, Marie a navštívení hrobu páně

12. přednáška
Rané baroko
 po Bílé hoře se jednota bratrská přesouvá do zahraničí
 1627 v Čechách a 1628 na Moravě vyšlo Obnovené zřízení zemské
 1648 Vestfálský mír – Evropa je zdevastovaná a podle odhadů přišla o třetinu obyvatel
 do roku 1730 je vrcholné baroko, do roku 1780 je doznívající baroko
 baroko je kosmopolitní umělecký směr (zasáhl celý svět, díky misijním činnostem)

47
 KČJ/DB

 stavitelství baroka – barokní zámky, přestavby klášterů a kostelů

 barokní literatura – částečně se odvrací od humanistické literatury, vrací se k subjektu
(poznej sebe a vzdej se pozemských požitků), obnovuje se kult svatých, askeze, vrací se
ke staré spiritualitě středověku, baroko hledá oporu v duchovním světě, projev zklamání a
nedostatečnosti lidské, člověk by měl být pokorný a mravný, pracuje se s lidskými
smysly, údiv, uchvácení, cílem je šokovat člověka svojí otevřeností, vychází se
z kontrastní kompozice (čisté boží a nemravné pozemské) – Co Bůh, člověk, pracuje se
s hyperbolizací (hyperbolizované nadšení…) – těžká gradace pocitových záležitostí,
výrazná metaforičnost, uplatňuje se oxymóron, dochází k deformaci jazyka

Přechodné období do roku 1650

Dvacátá léta

Tvorba v Českých zemích:

 ve dvacátých letech se dokončují starší díla: Dačického paměti
 Komenský – narodil se na Moravě, před Bílou horou pracoval asi jen šest let
 Jiří Hlohovský – kancionál Písně katolické k výročím slavnostem (1622)
 Albert Chanovský (1645 zemřel) – dílem je spjatý s restaurací hagiografie, hodně
překládal ze Suria, Vitae sanctorum (životové svatých), překládal hlavně latinu a i
německé texty
 František z Rozdražova – Rozbroj o Kalich – pamflet, který útočí proti husitství

Exilová tvorba:
 emigrace směřuje do Polska, na Slovensko, do Německa
 první vlnou byli bratrští kněží, pak nekatoličtí kazatelé, po roce 1627 celá řada nekatolíků,
po roce 1620 prchá i feudální elita (které byl konfiskován majetek a nějak podporovali
povstání)
 píšou útěšné spisy, propagační spisy

Třicátá a čtyřicátá léta

Tvorba v českých zemích

 projevuje se třicetiletá válka, Komenský jednal se Švédy
 jsou zakládány krajské komise, které vyšetřují nekatolíky, je cítit i vliv jezuitů
 ubývá i čtenářstva, málo se i tiskne
 Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka – Historické spisování
 Heřman Černín z Chudenic – Deník cesty do Konstantinopole
 Jiří Plachý (přídomek Ferus) – vedoucí jezuitské tiskárny v Klementinu (bývalý klášter
dominikánů), je tam kostel sv. Salvatora (dnes tam je Halík), vydával legendy o českých
svatých (o Konstantinu a Metodějovi, Václavovi – symbol katolictví, Ludmila, Vojtěch,
Anežka, začíná se budovat kult Jana Nepomuckého – umučen roku 1393), vydal Mappa
katolická – návod postupu proti nekatolíkům

48
 KČJ/DB

 Adam Václav Michna z Otradovic (1600-1676) – žil v Jindřichově Hradci, měl blízko
k hudbě, orientoval se na duchovní písně a lyriku – je z ní cítit mariánský kult, Česká
mariánská muzika (1647) – objevují se svatí, lidové prvky, duchovní i světské motivy,
přírodní motivy, pracuje s deminutivy (zdrobnělinami), zvukomalba, řada veršů se
používají jako ukolébavky, napsal Loutna česká, Svatoroční muzika
 Ve světské poezii se objevují vztahy, utrpení z lásky, eschatologií (poslední věci člověka –
umírání a smrt), mytologické motivy
 Václav Jan Rosa – Discursus Lipirona (rozmluva Lipironova, tj. smutného kavalíra)
 Václav František Kocmánek – napsal skladby o smrti Valdštejnově
 jezuitské divadlo – je spojováno s novým systémem jezuitského školství, studia inferiora,
studia feriora, jezuitská akademie (později do ní byla začleněna Karlova univerzita)
 anonymní skladba – Píseň o králi denemarským – reaguje na události v Evropě

2. Emigrace do roku 1650

 objevují se motivy útěšné, popisují historickou tradici naší země

Duchovní písně
 Václav Svatkovský – duchovní písně
 Jan Jiří Harant – Paměti (1624-1648)
 Adam Hartmann – Historie o těžkých protivenství církve české – původně vydáno
latinsky, útěšný spis, který má však hodnotu i pro zahraničí, je tam kolektivní účast,
zemřel v devadesátých letech v Lešně

Věštecké spisy
 Jan Amos Komenský – Lux in tenebris (Světlo ve tmě) – vydáno v Amsterdamu

Historické spisy
 Pavel Skala ze Zhoře – byl v saské emigraci, žil z úspor, napsal Chronologie církevní
(později přejmenováno na Historie církevní) – 1700 stran dějin, zabývá se historií
předbělohorskou
 Pavel Stránký ze Stránky u Zap – byl novoutrakvistou, byl rektorem školy
v Litoměřicích, De respublica Bojema (O státě českém) – tam byla obhajována česká
samostatnost, zabývá se o právní systém Čech, Čechy jsou popisovány jako volební
monarchie, spis měl vliv na Bohuslava Balbína, rozvíjí metaforu obklopené země
 Jiří Třanovský – byl exulantem na Slovensku, luterán, pocházel z Těšínska, nejdříve
emigroval do Slezska a pak na Slovensko, tam byl knězem, zabýval se duchovní písní,
napsal Tři knihy ód – latinské dílo, Cithara sanctorum (Kytara svatých) – určeno
k duchovnímu zpěvu – vydáno v Levoči (tam byla vydána i Orbis pictus – původně latina,
čeština, němčina, maďarština), objevuje se tam česká duchovní lyrika, obsahuje husitské
písně, nové skladby jeho tvorby, tvorba dalších exulantů
 Jan Amos Komenský (28. březen – Den učitelů, podle jeho narození) – dodělat
o Bouře na moři
o 1. umělecká tvorba (na pomezí filosofie a sociologie) – Listové do nebe – fiktivní
dopisy mezi Kristem a chudými lidmi, Labyrint světa a ráj srdce (1623) -

49
 KČJ/DB

Všudybud a Mámení, přebásnil žalmy, přeložil Katonova dvojverší, vydal

kancionál (1659)
o 2. jazyk a kultura – mapa Moravy (1627), Thesaurus linguae Bohemicae (Poklad
jazyka českého) – obrovské dílo, vznikalo desítky let, shořelo v Lešně (1656) – až
Jungmanův Českoněmecký slovník trumfnul Veleslavína, Moudrost starých Čechů
– přísloví (Matěj Červenka a Jan Blahoslav dělali do přísloví), nedochovaly se
spisy – historie rodu Žerotínů
o 3. náboženské spisy – polemické záležitosti, útěšný segment, národní témata,
některé obraty se používají v těžkých dobách, Retuňk proti Antikristu – ostrý spis,
namířen proti katolictví, upozorňuje na nebezpečí náboženské nenávisti, kritizuje
papeže, Aggeus redivivus (Znovuoživlý) – motiv starozákonního proroka, znovu se
oživí a vrací se zpátky, obnova státu, psáno kolem roku 1631 – Sasové vtrhli do
Čech a mnoho emigrantů se nakrátko vrátila, Hlubina bezpečnosti – kazatelské
texty, byl totiž biskupem jednoty bratrské, hlubina bezpečnosti = Bůh, homiletická
záležitost, Truchlivý – spis útěšný, 1623, stesk po zemi a historických kořenech
jednoty, roku 1650 dokončil Kšaft umírající matky jednoty bratrské – kšaft je
závěť, alegorický spis, umírá personifikovaná matka, Lux in tenebris (Světlo
z temnot)
o 4. didaktická tvorba – zabývá se strukturou školství, názornost, jazykové
parametry, encyklopedičnost, část tvorby byla zničena v Lešně, Didaktica magna
(1638) – zabývá se spektrem školství, encyklopedie školství, Informatorium školy
mateřské (1630) – předškolní vzdělávání, Janua linguarum reserata (Brána
jazykům otevřená) – z roku 1631, sto souborů co řeší svět, poznávání světa
prostřednictvím znalosti jazyků a cestování, Orbis sensualium pictus (Svět
v obrazech) – byl vydán roku 1658 v dvojjazyčné podobě, jsou tam různá témata,
Schola ludus (Škola hrou) – 1654 v Uhrách
o 5. pansofie – konstrukt vědy 17. stol. je to vševěda, zabývá se všemi oblastmi
vědních oborů, Divadlo světa – pracoval po roce 1616, shořel v Lešně, Via lucis
(Cesta světla) – ve čtyřicátých letech psáno v Londýně, zahánění tmy vědomostmi,
Náprava věcí lidských, Angelus pacis (Anděl míru) – psal v Holandsku,
pacifistický spis, zdůrazňuje komunikaci mezi národy, kulturního dialogu

50
 KČJ/DB

Tvorba po roce 1650 - pokračování

 Do 1720/30 vrcholná doba barokní
 1650-1720 = ustálila se protireformace (silný protireformační tlak, spojován s řádem Jezuitů –
nevnímat je jen negativně: nutno vnímat nábožensky, atd.)
 Ve vrcholné době, v emigrační vlně – odumírá část vzdělanosti – ČJ musí zápasit o svou
rehabilitaci; české tradice kultury a vzdělanosti se přesouvají na venkov (města: pod vlivem
katolického školství – silný tlak NJ jako úředního jazyka, je tu i latina)
 Kolem roku 1680 – mohutné selské bouře, částečně mění parametry venkovského života, utužení
roboty, zesílení tlaku na nevolnictví => celá řada selských povstání, vždy potlačeno
 V té době lze řešit jen oficiální tvorbu

Dělení

Básnická tvorba
Jiří Hlohovský
 katolické kancionály, už po r. 1622, poprvé se objevuje koncentrovaná tématika smrti, řeší se tu
eschatologie (zabývá se umíráním, smrtí)
 Písně o 4 posledních věcech člověka – kancionál, eschatologická tématika

Fridrich Bridel (-ius)

 * 1619 Vysoké Mýto, + Kutná Hora 1680
 Spolužák B. Balbína, patřil k Jezuitům (nebyl ze zámožné rodiny), navštěvovali školu
v Klementinu, později učitel na UK (došlo k fúzi s jezuitskou akademií)
 Misionář – vnitřní – podnikal misie uvnitř Čech (východní Čechy – zasažena husitstvím; Čáslav,
Hradec…)
 Měl značný majetek, založil a financoval tiskárnu v Klementinu, řídil ji (od r. 1656); tiskárna
údajně používala stejné švrčky, které měla Veleslavínova tiskárna
 Smrt – řádem vyslán do KH, kde řádil mor – podílel se na léčení ostatních, ale nakazil se a zemřel
sám na mor (těžko říci, jestli se rozhodl sám jít léčit mor, nebo jestli mu to nařídili – byl starý)
 Psal latinsky i česky
 Napsal rozsáhlý Život sv. Ivana (návrat legendy) – lat. i česky
 Podílel se na kultivaci českého duchovního zpěvu, napsal a složil katolický kancionál: Jesličky –
objevuje se zde i vánoční idylika (znát: 1659 - Co Bůh? Člověk? – rozsáhlá duchovní skladba,
konfrontační kompozice se silnými výraznými kontrasty; konfrontována čistota boží
s rozkladností a nedokonalostí člověka)
o Snaha zaujmout, ohromit… v této skladbě se prakticky neopakuje
 Autor katolického katechismu

Felix Kadlinský
 + 1675
 Objevuje se bukolická tvorba/tradice = pastýřská tvorba (motivy oveček, potůček, crčkové…, dle
římského autora Publius Vergillius Maro = napsal Zpěvy pastýřské) => objevuje se tam „pohoda“,
idylika venkova, přírody… také sentimentální tvorba
 Vazba na starší antickou tradici, nezkoumá antickou tradici, ale vychází ze současných zdrojů –
německá tvorba je mu inspirací (Truc nachtigal)

51
 KČJ/DB

 1655 - Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený (něžná lyrika, idylika – skladba je

parafráze německé sb. Trutznachtigal – F. von Spee je autorem), přírodní motivy,
Zdoroslavíček… ovlivnil Václava Tháma (almanach Básně v řeči vázané)

Jan Hynek Dlouhoveský

 +1701
 Pokračovatel F. Kadlinského, ale nedosáhl již toho efektu = vyčerpaly se původní hodnoty
 2 sb.: Požehnané pole, Zdoroslavníček na poli požehnaném (vydával to v 17. letech 17. století)

Matěj Václav Štejer

 +1692
 Důležitý Kancionál český – považován za jeden z nejkvalitnějších z barokní doby – ovlivnil další
tradici duchovní písně v katolickém prostředí

Historické spisy/ výuka/ péče o jazyk/ národopis

Bohuslav Balbín z Vorličné

 *1621 v H. Králové; + 1688 Praha

 pocházel z rytířského rodu, jeho předkové se aktivně účastnili 30leté války na straně katolické
 Byl historik, zajímal se o národopis, zeměpis, významný jezuitský pedagog
 V jeho spisech se dochovaly krásná vyznání žákům (zbožňoval malé Jezuity); pochyby o tom,
jestli nebyla láska „až přílišná“
 Zanechal výraznou stopu v západních Čechách; zabýval se i ČJ
 Psal výhradně latinsky, ale i tak považován za jednoho z největších vlastenců barokní doby
 Měl problémy v řádu (neměli ho rádi, je třeba tedy brát v úvahu, že některé informace o něm
mohou být pomluvy)
 Narodil se přímo do 30leté války, jako student i mladý duchovní se podílel na obraně Prahy,
vážně raněn… jeho rod stál vždy na katolické straně (vždy báze sv. Vojtěcha, sv. Václava)

Dílo
 Epitome – výtah z dějin českých
 Miscellanea historica regne Bohemice- Rozmanitosti z dějin království českého – tiskem od
r. 1769, mamutí dílo, rozpravy o českých dějinách, vychází z různých archivních pramenů,
kronik, atd.; jsou tam cítit silné vazby na Hájkovu kroniku; dílo není jen historické – výrazné
zeměpisné pasáže, důležité místopisné informace Čech, architektura; zabývá se světci a jejich
kultem, zajímá se o církevní stavby – řeší jednotlivé fary; zajímá se o panovníky naší země,
zaznamenává zajímavé listiny – dílo z části nepřeložené (pro nás má velkou cenu 9. část díla –
Bohemia docta => docta: učená; Učené Čechy, 1777 => část Miscellaneí: kultura,
specializace na dějiny české literatury)
 Verisimilia humanor disciplinarum – rukověť humanistických disciplín
 Zpracoval latinský život Arnošta z Pardubic – Vita venerabilis Arnesti (život ctihodného
Arnošta) – navázal na B. K. z Weitmile z 2. pol. 14. st.
 Napsal o Sv. Hoře u Příbrami (důkladný popis), zpracoval oslavný rodopis pánů z Gutenštejna
 Disertacio apologetica – Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého; 1775
(jedna z nejdůležitějších obran našeho jazyka – navázali na ní obrozenci, Thámovci), vydáno
F. M. Pelclem až o 100 let později

52
 KČJ/DB

Jiří Konstanc

 Jezuita, zabýval se gramatikou

 Lima/ Brus jazyka českého

Matěj Václav Štejer

 Spis Žáček – rady jak psát česky, jak tisknout… „dotazy žáků a odpovědi na ně“

Jan Darachovský

 Gramatica Bohemica – lat. spis. : Česká mluvnice

Václav Jan Rosa

 Čechořečnost neboli mluvnice jazyka českého, 1672

 Znám purismem – puristicky orientovaná gramatika (přehnaná snaha po čistotě jazyka –
vymýšlí neologismy pro odstranění germanismů; snaha vyčistit jazyk bez respektování
historie jazyka)
 Thesaurus – Poklad jazyka českého (snaha zachycené celé české slovní zásoby), nikdy nebylo
vytištěno (Prý použita část Komenského práce – tomu to shořelo)

53
 KČJ/DB

Jan František Beckovský

 +1725 Praha
 Poselkyně starých příběhův českých – částečný pokus o opravu Hájka, snaha nahradit
částečně Hájkovu kroniku, která po 150letech byla hodně nedostupná

Tomáš Pešina z Čechorodu

 Slavný předchůdce Březiny; + 1680 (morová epidemie)

 Děkan u sv. Víta (podobné působiště jako Kosmas)
 Spis, který oslavoval dějiny chrámu sv. Víta; zabýval se relikviemi svatých
 První, kdo pojmenuje autora anonymní české kroniky ze 14. st. – Dalimil (Mezeířčský)
 Psal latinsky, napsal Moravopis (lat, rozsáhlé dílo o Moravě)
 Popsal historii tureckých nájezdů do Maďarska a do střední Evropy vůbec

Náboženská vzdělavatelná literatura

 Zabývá se Písmem svatým, náboženský charakter, úpravy, tradice svatých…
 1669 – založeno tzv. svatováclavské dědictví – instituce/vydavatelství vydávající náboženské
spisy, je zde zájem o to, nahradit bibli kralickou atd., které nesly punc reformace; vyd. od r.
1677 svatováclavská bible (dodnes v českých rodinách) – Nový zákon; po r. 1712 vydání
komplet (i se Starým zákonem)

Václav Matěj Štejer

 Překládá Balbínovy spisy – Prapodivná matka svatohorská

Jan Tanner
 Život a sláva sv. Václava – lat. i česká podoba

Fridrich Bridel

 Život sv. Ivana, Katolický katechismus

Tomáš Pešina z Čechorodu

 Dějiny sv. Víta… ???

B. Balbín

 Vita venerabilis Arnesti - život ctěného Arnošta

Homiletika – kazatelství
 Důležitá, málo prozkoumaná; barokní kazatelství – vášnivé, patetické
 Věřícím jsou předkládána určitá nebezpečí, která je čekají bez orientace na „pravou“ víru;
předzvěsti zatracení, konce světa…
 Důležitá pro poznání mechanismů protireformace; pro poznání ducha barokní doby

54
 KČJ/DB

 Většina kostelů u nás prošla barokní přestavbou – restaurují se kláštery, které byly zničeny
během husitství a 30leté války
 Jen velmi málo neupravených kostelů – většinou přístavba nebo úprava

Jména
 Jan Jiří Středovský
 Jan Kořínek (zabýval se i historiografií)
 Jan Florián Hammerschmidt
 Jan Josef Božan (spjat s kancionály)
 Bohumír Hynek Bilovský
 Jakub František de Wald (nejvášnivější kazatel barokní doby, jeho kázání několikrát vydána)
 Antonín Koniáš (je znám vytvářením katalogů „závadných knih“ – libri prohibity – zakázané
knihy; také vášnivý kazatel, autor, rekatolizátor)

Misijní aktivity českých Jezuitů

 Světový fenomén, většina světa obrácena na víru díky nim (dochovány dopisy českého Jezuity,
který byl uveden do J. Ameriky, kde mu to nedělalo dobře na zdraví, 20 let čekal na přeložení
a pak umřel na cestě do vysněné Indie – Jezuité položili mnoho lidských obětí)
 Jezuité zasáhli do mnoha zemí/národů, nejen náboženská cesta (podílení meliorace v Mexiku,
kartografie… architektura, atd.)
 Dochovaly se tisíce dopisů, důležitá epistolografie (dodnes např. Peruánci pracují s odkazem
českých Jezuitů), misie směřovaly například do J. Ameriky (Peru) – Fr. Boryně, Samuel Fritz
[pocházel z Turnov/Trutnov, objevitel pramene Amazonky]
 Dodnes v muzeu v Limě dochována mapa, kterou vytvořil Samuel Fritz (pohřben v osadě
Chveros)
 Mexico – Augustin Strobach, Šimon Boruhradský (díky němu dnes stojí Mexico city), bývaly
tam bažiny, oni to odvodňovali (obrovské inženýrské stavby)
 Filipíny – Jiří Josef Camel; Indie, Čína, Japonsko (silné působení Jezuitů)

Pololidová tvorba
 Část tvorby na venkov, část do města = udržování tradic (měšťané + zámožní sedláci)
 3 skupiny
o Dramatická tvorba (interludia – mezihry/ frašky, hrály se při masopustu, trzích…
angažovali se v tom pedagogové, tanec, zpěv, práce s moralizujícími texty, objevují se
typické literární typy – hloupý sedlák a jeho žena => primitivní realismus venkova,
hrubé karikatury; Václav František Kocmánek – Lamentatio rusticana – Nářek
sedláků – nářky venkovanů nad tím, jak venkov trpí díky vojákům – reakce na 30letou
válku), Píseň o Tomášovi dvořákovi – hra o vykořisťování sedláků – sociální motivy
o Zábavné lidové čtení (o Meluzíně)
o Paměti (paměti selských rodů: Ondřej Sivý - kronika Valašského Meziříčí, hlavně
v 18. st. osobnosti rychtářů, svobodných sedláků, kteří píší paměti obcí, kde žijí –
uchová se až do NO)

55